Týn nad Vltavou
Žijící historie
Žijící historie
Budova sokolovny postavená roku 1925, dnes kulturní centrum města.
Týn nad Vltavou
Týn nad Vltavou / Žijící historie
T
ýn nad Vltavou je malé, avšak malebné město ležící na řece Vltavě. Jeho vznik se datuje již do první poloviny 11. století, ačkoliv archeologické nálezy dokládají nejstarší osídlení již v mladší době kamenné. Vznik města se pojí s krásnou pověstí o kněžně Libuši. Ta měla ve své družině tři lepé děvy - Bohyni, Týnu a Veselou. Bohyně a Týna se hádaly, zda je lepší Týnina rodina od Vltavy, či Bohynina rodina od Lužnice, zatímco Veselá se jejich sporu smála. Kněžna je rozsoudila jednoduše. Každé totiž věnovala vlastní tvrz, a tak vznikl u Vltavy Týn, u Lužnice Bechyně a Veselé věnovala tvrz Veselí. Pravda je sice prozaičtější, ale neméně zajímavá. Město Týn nese svůj název podle staročeského slova týn, znamenající opevněné místo. Patrně již v 10. století stál nedaleko ústí Hlineckého potoka dřevěný srub či tvrz s hospodářským dvorem, centrem osídlení bylo dnešní Vinařického náměstí s románským kostelem. Druhý kostel, zasvěcený sv. Kryštofu, poté sv. Jakubu, dnes tvoří dominantu města. Právě kolem tohoto kostela vyrostla ve 13. století nová osada – městská část nazvaná Nový Týn. Doba tzv. Braniborů v Čechách nepřinesla Týnu nic dobrého – po smrti Přemysla Otakara II. bylo město vypáleno odbojnou šlechtou – to zapříčinilo přestavbu dřevěné tvrze na kamenný hrad. Na konci 13. století bylo město obsazeno vojskem Přemyslova syna Václava II., aby pomohlo potlačit vzpouru Vítkovců. V roce 1461 král Jiří z Poděbrad zastavil
Žijící historie
panství svému stoupenci Janu II. Čabelickému ze Soutic, jehož rod se zde usadil, hrad přestavěl a vydržel zde celých 140 let – do roku 1601. V tomto roce měl vrátit Ferdinand Čabelický panství koruně, to se mu ovšem nelíbilo, a tak před odjezdem nelenil a odvezl nebo zničil vše, co nebylo přibité. Předposledním držitelem panství byl Prokop Čabelický, přítel Petra Voka z Rožmberka. Na sklonku vlády Čabelických, v 16. století, zaznamenalo město Týn svůj největší rozkvět, zásluhu na tom měl především solní obchod. Sůl se dovážela z oblasti Gmundenu po souši do Českých Budějovic a poté po Vltavě dále. Sůl tak putovala i přes Týn, v roce 1593 byla proto vybudována solnice v Podskalí, v roce 1708 pak druhá na levém břehu, dochovala se však pouze mladší z nich. Že to na řece žilo odnepaměti, dokazují jasně dvě stopy – hradiště v Litoradlicích a osada z doby bronzové na soutoku Lužnice s Vltavou. Po skončení vlády Čabelických se správy panství ujalo samo město – roku 1609 bylo císařem Rudolfem II. povýšeno na město královské. Z této doby také pochází cenný renesanční poklad nalezený při rekonstrukci domu „U Modré hvězdy“. V roce 1618 vypuklo povstání českých stavů a na jejich stranu se přidalo i město Týn. Po porážce stavů a bitvě na Bílé Hoře byla městu veškerá privilegia odňata a město bylo navráceno pražskému arcibiskupství.
Týn nad Vltavou
Část Dolního Brašova a vltavské nábřeží před stavbou Orlické přehradní nádrže a dnes.
Vjezd do Dolního Brašova (Puchmajerovy ulice) před demolicí v důsledku stavby Orlíka a dnes.
Žijící historie Třicetiletá válka byla krušným obdobím – vojenské vpády zničily téměř dvě třetiny města a v této době byl pravděpodobně definitivně opuštěn hrad. V 80. letech 17. století zasáhla město morová epidemie – z jejího rozšíření byli obviněni židé a následně vyhoštěni mimo město – usídlili se v převážné většině v Neznašově a Kolodějích nad Lužnicí, kde lze stopy jejich kultury nalézt dodnes. Na samém sklonku 17. století pak vyrostla na náměstí nová dominanta – dvoupatrová barokní budova zámku – sídlo správy panství a sídlo arcibiskupa (dnešní muzeum a knihovna). V polovině 18. století byl nedaleko Týna zřízen stálý tábor a cvičiště rakouských dělostřelců. Jednoho z vojenských cvičení se zúčastnila sama císařovna Marie Terezie, což vyvolalo ruch a čilé přípravy. Při výrobě střelného prachu ale došlo k výbuchu a více než 80 dělostřelců přišlo o život. Marie Terezie pak podle ústního podání nechala ve Vídni vyrobit krásné sousoší a vztyčit jej na místě tragédie (historické prameny však o jejím daru mlčí). Tak vznikl Velký Depot. V 19. století získalo náměstí svou konečnou podobu – původní svatojakubský hřbitov, zrušený už na konci 18. století, byl odstraněn a náměstí rozšířeno. Roku 1891 strhla jarní povodeň dřevěný most, na jeho místě byl vybudován nový, ocelové konstrukce. Městu se vyhnulo i důležité železniční spojení Plzeň – České Budějovice, vznikla alespoň lokální dráha z Týna do Číčenic (ležících na zmíněné trase), 23. října 1898 přivítalo bez nadsázky téměř celé město první vlakovou soupravu.
První světová válka přerušila vývoj města, mnoho obyvatel města zahynulo na zahraničních bojištích. Konec války a vznik samostatné republiky se nesly na vlně nadšení a rozvoje města, např. rozvoj školství vedl ke zřízení hospodářské školy umístěné v nové budově v Čihovicích (dnešní gymnázium). Rok 1925 obohatil město o novou stavbu – sokolovnu, která je centrem kulturního a společenského dění. V roce 1932 bylo založeno městské muzeum, které bylo v roce 1955 natrvalo přestěhováno do budovy bývalé arcibiskupské rezidence, kde sídlí dodnes. Druhá světová válka opět silně zasáhla do osudů města. V březnu 1939 začala okupace města příchodem německého dělostřelectva, přední představitelé města byli zatčeni a deportováni do koncentračních táborů. Vznikla německá škola, české spolky byly rozpuštěny a následovaly transporty židovských obyvatel z celého Vltavotýnska. Poválečná léta přinesla městu další rozvoj, především v oblasti drobného průmyslu. Nejvýraznější změnou na tváři města pak byla 60. léta 20. století. Dokončené vodní dílo Orlík zasáhlo svým vzdutím i Týn. Byly demolovány domy ležící v zátopové oblasti– zanikly tak mlýny, městská plovárna i část čtvrti Dolní Brašov. V roce 1968 byla dokončena stavba nového mostu přes Vltavu. V roce 1980 byla zahájena stavba Jaderné elektrárny Temelín, která byla významným zásahem do krajiny. Nastal příliv obyvatel, vzniklo nové sídliště Hlinky.
Týn nad Vltavou V roce 1983 bylo ochotníky vybudováno otáčivé hlediště – jediná amatérská scéna ve střední Evropě. Týn se v průběhu věků proměňoval, jedno má ale historické město s tím současným společné – láká k procházce a objevování dosud neznámého.
Týn nad Vltavou kdysi a dnes Pojďme tedy společně vyrazit a poznejme historické centrum města Týn – začněme hned na náměstí, přímo u zdroje. U zdroje pitné vody, konkrétně. Barokní kašna nese dataci 1759, je ale pravděpodobně starší a uvedená datace značí pouze opravu. Kašna byla původně zdrojem pitné vody, od roku 1920, kdy byla vybudována vodovodní síť, slouží jako historická dominanta náměstí. Středový sloupek je ze 70. let, vodotrysk z let devadesátých. Naposledy byla opravena v roce 2016. Zchladili jsme se a můžeme pokračovat dál. Vycházíme-li z Infocentra, můžeme nahlédnout přímo do historie domu, v němž dnes Infocentrum sídlí spolu s městskou galerií a městským úřadem - domu U Zlatého slunce. Dům je původně středověký, přestavěn byl v polovině 16. století. Již tehdy v tomto domě prameny zmiňují existenci hostince. V roce 1761 zde žila Marie Anna rytířka Detzossi, která nechala na portál umístit znak zlaté koruny. V roce 1851 koupil dům hostinský František Veselý, vytvořil z budovy kulturní centrum, a vybudoval dokonce impozantní taneční sál, který dnes slouží jako obřadní síň. Dnešní vzhled domu je výsledkem barokních a klasicistních přestaveb.
Kašna, na historickém snímku s původním dřevěným bedněním.
Žijící historie Sousední dům čp. 38 – hostinec U Zlatého lva. Dům je gotického původu, vznikl, stejně jako ostatní domy v centru města, souběžně s novým náměstím. Původní zdivo domu vynikalo mimořádnou tloušťkou, v přízemí dosahuje až 115 cm. Levé straně náměstí (při pohledu shora) dominují dvě stavby – dům čp. 85 U Slabých a dvojdům čp. 86 a 87 Stará pošta. Dům U Slabých býval kulturním centrem města, v letech 1685 – 1687 zde žil italský architekt Antonio de Alfieri, autor hřbitovního kostelíka a pravděpodobně i budovy solnice. Na počátku 20. století byl dům přestavěn do podoby hotelu, který získal J. Slabý, jehož jméno nese budova dodnes. Stará pošta má originální secesní průčelí s ornamentálními a květinovými vzory. V letech 1776 - 1848 zde fungovala císařská pošta. Dům čp. 92 leží v dolním rohu náměstí a přivádí nás do Děkanské ulice. Jeho prampouch překlenující uličku v rohu náměstí je někdy mylně označován za zbytek městského opevnění, ale město pravděpodobně (s výjimkou kostela) opevněno nebylo. Uvnitř domu je klenutá síň, nejpozoruhodnější renesanční prostor v Týně. Děkanská ulice dostala svůj název po děkanství – budově fary čp. 220. Současná fara je barokního původu, vznikla přestavbou ze staršího domu poničeného třicetiletou válkou. V roce 1800 došlo k opravě domu do současné podoby. Perlička na závěr – původní fara byla vyhlášená pěstitelstvím melounů.
Pohled do Děkanské ulice.
Týn nad Vltavou
Domy čp. 37 a 38 na náměstí Míru.
Secesní Stará pošta.
Žijící historie Stojíme-li u fary, stačí zvednout hlavu a spatříme největší dominantu centra, potažmo celého Týna – kostel sv. Jakuba, pocházející z druhé poloviny 13. století. Kostel byl nejprve zasvěcen sv. Kryštofovi, ochránci brodů a cest, v roce 1569 byl rozšířen a získal nového patrona. V roce 1702 prošel kostel dalšími úpravami – byla přistavěna kaple sv. Barbory a pod ní zřízena krypta, sloužící k poslednímu odpočinku hejtmanů a významných hodnostářů města. V roce 1719 byly instalovány barokní varhany, jejichž generální rekonstrukce proběhla v první polovině 20. století. V polovině 18. století, na popud Marie Terezie, prošel kostel velkou přestavbou – kostelní loď byla rozšířena a Týn získal svou dominantu – kostelní věž. V roce 1759 přibyla kostelu kaple sv. Josefa, o několik let později byly na barokní štít umístěny sochy sv. Jakuba, Josefa a Barbory. V roce 1771 byl zrušen původní hřbitov, po více než 100 letech byly zrušeny jeho pozůstatky včetně hřbitovní zídky. Kostel byl mnohokrát opravován, ale nikdy už výrazněji nezměnil svou podobu. Od kostela stačí udělat jen pár kroků a jsme u domu U Zlaté lodi. První zmínka o něm je z roku 1654. Postaven je v barokním slohu, zajímavé je jeho průčelí s volutami a soklem s kuželkami. Domovní znamení na průčelí má v mramorovém štítku loď a letopočet 1831. Znamení nechal zhotovit Ignác Teyrich, když zde otevřel hostinec. Hostinec byl v roce 1892 přestavěn na hotel a tak funguje dodnes, i po přístavbě z 60. let století minulého. Zde si tedy můžeme odpočinout u chlazeného moku, až se osvěžíme, můžeme pokračovat v procházce dále. Nepůjdeme daleko, hned vedle Hotelu Zlatá loď najdeme dům
č. 252 – U Modré hvězdy. Dům renesančního původu byl popisován jako „velmi krásně položený“, a proto také patřil vždy těm nejvýznamnějším osobám ve městě, jakými byli např. arcibiskupský hejtman, městský primátor či solní hejtman. V roce 1970 byl dům rekonstruován a získal svou původní podobu (byla obnovena nárožní vížka), a světlo světa spatřil renesanční poklad nalezený při rekonstrukci – zlatý poklad hned vedle Zlaté lodi. Není to náhoda?! Dům čp. 25 je renesančního původu, přestavěn byl v době baroka, kdy získal dnes již zastavěné loubí v boční ulici. Dům rovněž náležel významným a bohatým měšťanům – hejtmanovi vltavotýnského panství, purkrabímu arcibiskupského zámku, hostinskému či židovskému obchodníkovi. Sídlila zde první a nejstarší týnská pošta, od roku 1936 zde byla občanská záložna. Dům čp. 25 na náměstí Míru.
Týn nad Vltavou
Kostel sv. Jakuba.
Dům U Modré hvězdy.
Žijící historie Další budovou na naší cestě bude budova snad nejvýznamnější – radnice. V jádru renesanční, po požáru v roce 1796 přestavěná. Přišla sice o vížku s hodinami, ale získala krásné pozdně barokní průčelí s arkádovým loubím. Průčelí bylo dříve chlebnicí, přízemní místnosti byly solním skladem či městskou šatlavou, zadní trakt budovy se využíval dokonce jako pivovar. Svému účelu radnice slouží dodnes, i když pivo už zde asi nenajdete. Vedle budovy dnešní spořitelny, postavené na místě někdejšího hostince, najdeme další výraznou dominantu týnského náměstí – budovu zámku, kde dnes sídlí městské muzeum. Dokončen byl v roce 1699 jako hlavní sídlo arcibiskupského panství a měl nahradit zpustlý týnský hrad – zajímavostí je, že zámek
je postaven částečně z původního hradního kamene. Budova zámku je dodnes nejrozsáhlejším objektem městského centra, průčelí zámku je barokní. Pod zámkem pak můžeme vejít i do podzemních chodeb – jde o podzemní labyrint ručně tesaný do skály, jehož původ je dodnes opředen tajemstvím. Zda šlo o sklepy či ochranu před válkou dodnes není jisté. V procházce můžeme pokračovat z náměstí přes Jiráskovu ulici, kde míjíme (pří ústí do Jiráskovy ulice) nárožní dům čp. 84 – lékárnu U Zlatého orla. Dům pocházející z poloviny 16. století dodnes nese obnovené domovní znamení – dvouhlavého orla. Dům koupil první lékárník v roce 1795 a založil tak stopadesátiletou lékárenskou tradici – lékárna zde fungovala až do 60. let 20. století.
Původní hostinec U Horníků a budova spořitelny na jeho místě.
Týn nad Vltavou
Lékárna U Zlatého orla.
Dům čp. 25 a budova radnice s původní chlebnicí.
Žijící historie Pokud chcete, můžeme si udělat zacházku na hřbitov, kde můžeme obdivovat nejen hřbitovní kostelík sv. Víta – stavbu ve stylu raného baroka, ale i samotný hřbitov, který vznikl při morové epidemii v letech 1680 – 1681. Na hřbitově je pochován „patriarcha loutkoherectví“ Matěj Kopecký, i když přesné místo jeho odpočinku je neznámé a dnes můžeme navštívit pouze pietní pomník (u hřbitovního kostelíka), zřízený v roce 1905 místními ochotníky. Na hřbitově nalezl místo posledního odpočinku i skladatel Karel Komzák st., historik Josef Sakař a další významné osobnosti z týnské historie. Poznali jsme tedy historii města Týn nad Vltavou, ale v procházce můžeme pokračovat i dál. Vrátíme-li se zpět do Jiráskovy ulice, můžeme pokračovat podchodem přes městskou část zvanou „Peklo“ dál ulicí Na Trubách, přes ulici Veselská k Bedřichovým sadům. Cesta nás přivede až k týnskému hradu, respektive k reliktům. Výrazným pozůstatkem hradu je vstupní most – některé prameny uvádějí, že je románský, ale pochází z poslední přestavby hradu v druhé polovině 16. století. Na severní straně návrší bylo roku 1983 vybudováno Divadelní společností Vltavan otáčivé hlediště, které je v sezóně hojně využíváno a navštěvováno. Poblíž hradu najdeme pivovar z 16. století, který náležel nejdříve městu a později pražskému arcibiskupství. V roce 1721 zrušila vrchnost konkurenční pivovar ve městě a stala se výhradním výrobcem piva (což se podle dochovaných záznamů projevilo na zhoršení kvality piva). Od meziválečného období se v pivovaru již pivo nevaří. Ulicí Ke Hradu se dostaneme dál na Vinařického náměstí, které bývalo původním
centrem města – náměstíčku dominuje Vinařického škola čp. 359. Od Vinařického náměstí můžeme pokračovat k Mostu 28. října s obecně užívaným přízviskem „nový“. Přejdeme jej a hned za mostem v městské čtvrti Malá Strana odbočíme doleva ulicí Solní, která nás dovede až k budově někdejší solnice. Solnice byla postavena roku 1708, zde se sůl skladovala, část se prodávala a část se expedovala dál do vnitrozemí. Svému účelu přestala sloužit v roce 1830 a budova začala pustnout. V roce 1891 koupil starší solnici (v Podskalí, dnes již neexistující) i tuto novější na Malé Straně budějovický loďmistr Vojtěch Lanna, který zde vytvořil loděnici. Po Lannovské éře se stala solnice sídlem týnské firmy bratří Šílených, kteří zde pokračovali v loďařské tradici výrobou různých typů říčních plavidel. Od solnice se můžeme dostat zpět ulicí Solní, přejít hlavní tah na České Budějovice a po nábřeží dojít až ke starému mostu. Železný most svou historii započal 7. března 1891, kdy jarní dřenice poškodila původní dřevěný most, nedlouho poté bylo rozhodnuto postavit nový železný most, který by náporům jarní vody odolal. Stavební práce začaly v květnu 1892, v říjnu proběhla zatěžkávací zkouška a 4. listopadu byl most slavnostně vysvěcen, otevřen a zpřístupněn veřejnosti. Přejdeme starý most a ocitáme se na nábřeží, v části města nazývané Dolní Brašov. Část této ulice byla zdemolována při dostavbě vodního díla Orlík, domy ležely v zátopovém pásmu a musely ustoupit pokroku. Zanikla část Dolního Brašova, mlýny i městská plovárna. V Puchmayerově ulici (souběžné s nábřežím) doporučujeme Vaší pozornosti Puchmajerův rodný dům. Zde se narodil Antonín Jaroslav Puchmajer, český spisovatel a básník.
Týn nad Vltavou Současný dům byl ale vybudován až po požáru toho původního roku 1899. Od Puchmajerova rodného domu se můžeme vrátit do Horního Brašova, který prošel rovněž velkou proměnou. Na rohu Mostecké ulice a Horního Brašova potkáváme Lannův kříž na nároží domu čp. 13. Tento kříž nechal vyrobit již výše zmíněný Vojtěch Lanna na památku své záchrany před utonutím na jezu v Horním Lipovsku. Roku 1852 byl kříž přenesen z Lipovska do Týna, proč, není známo. Zajímavý je rovněž dům čp. 262 U Straků – první zdejší obchodní dům z roku 1934, který je díky železobetonovému skeletu
Původní dřevěný most a nový železný.
ukázkou funkcionalismu. Nese jméno po rodině Strakových, která zde obchodní dům provozovala. Přízemní domek za budovou bývalé galerie (dnes ČSOB) – čp. 24 – pochází z počátku 17. století a v průčelí směrem do ulice nese znamení nůžek – stopu po postřihačském cechu. Ocitáme se zpět na náměstí, kde naše procházka historickým Týnem končí – máte-li ale sílu, poznávejte dál. Na náměstí, u řeky či v hospůdce si vychutnejte jeho krásy minulé i současné.
Žijící historie Vydalo Informační centrum v Týně nad Vltavou náměstí Míru 37, 375 01 infocentrum@kultura.tnv.cz www.tnv.cz Foto: Miroslav Bžoch, foto historického Týna zapůjčeno s laskavým svolením Městského muzea Grafické zpracování: Pavel Jaloševský (www.indesigner.cz) Tisk: Tiskárna Fiala Týn nad Vltavou Tento projekt byl realizován v rámci grantu Jihočeského kraje NEPRODEJNÉ!