zpracování vlny
rady a návody od ovečky k šále
Obsah Ovčí vlna 6 Střiž, čistění a praní 11 Česání 13 Ruční kartáče, krample, kracle 13 Bubnová česačka 13 Švihací kartáč 15 Hřebínky na vyčesávání vlny 16 Předení 17 Předení na vřetánku 17 Předení na kolovratu 19 Fixace a skaní 24 Fixace 24 Skaní 25 Plstění (filcování) 27 Co se děje při filcování 28 Plstění mokrou cestou 28 Plstění pleteniny 30 Plstění pomocí jehly 30 Barvení 33 Chemické barvení 34 Barvení pomocí rostlin 36 Použitá literatura a internetové zdroje 45
Vydala Rosa o.p.s. v roce 2015 Autor: Lenka Smržová, Autoři fotografií: Blanka Hamplová, Soňa Hrdličková, Veronika Šimková, Lenka Smržová, Pavla Kloparová, Stanislava Flutková Autoři fotografií na titulní straně: Blanka Hamplová, Soňa Hrdličková, Veronika Šimková Grafická úprava: Pavel Jaloševský, Helena Jaloševská Náklad: 500 ks, Tisk: Tiskárna Protisk, s.r.o.
2
zpracování vlny
zpracování vlny
3
4
zpracování vlny
Ovce spolu s kozami patří k nejstarším domestikovaným hospodářským zvířatům. Byly domestikovány v Přední Asii cca 9000 až 10000 let před naším letopočtem, v Evropě asi o 2 tisíciletí později. Na našem území se chovají od 9. století, jejich chov je spojen se slovanským osídlením. Ovčí produkty byly zdrojem potravy, ošacení, a ovce se používaly také jako obětní zvířata. Všestranná užitkovost, velká odolnost, nenáročnost, kratší reprodukční cyklus a velká přizpůsobivost vedly k tomu, že se ovce postupně rozšířily do všech zeměpisných pásem, rozdílných nadmořských výšek a klimatických podmínek. Dlouhou dobu byly hlavním druhem hospodářských zvířat. Ze starých pramenů je zřejmé, že ovce byly pro chovatele zdrojem značných příjmů. Kromě mléka, vlny, masa a kůží se vysoce cenila ovčí mrva, ovce se používaly k zadupávání setby „ovčí stopou“ (náhrada za válení a vláčení).
Svatý Vendelín – patron pastýřů a poutníků, ochránce dobytka a polí Je vyobrazován jako poutník, mnich nebo pastýř. Jeho poutní hůl vypadá někdy spíše jako kyj pastýře. Podle legendy byl skotským královským synem a byl vychováván biskupem. Ve věku 20 let se rozhodl podniknout pouť do Říma, kde dostal požehnání od papeže. Pak se vrátil do Trevíru, v jehož okolí se usadil jako poustevník, a aby měl nějakou obživu, sloužil jako pastýř u jednoho šlechtice. Tento šlechtic, když poznal, že jde o muže svatého, vystavěl mu poustevnu. Odtud ho povolali benediktinští mniši z blízkého kláštera Tholey, protože si ho zvolili za opata. V tomto klášteře v roce 617 (nebo 614) také zemřel. Hrob se nachází v městě Sankt Wendel, které vzniklo na místě jeho pohřbu. Ačkoli sv. Vendelín nepatří mezi obvyklých 14 svatých pomocníků v nouzi, někdy je mezi ně počítán.
Foto: Blanka Hamplová zpracování vlny
5
Ovčí vlna
V
lna je klasická textilní surovina s řadou specifických vlastností, pro které si zachovává nezastupitelné místo v textilním průmyslu. Spřádat vlnu se naučili lidé již v neolitu. Ve 3. tisíciletí byl v Mezopotámii rozšířen chov ovcí na vlnu. První textilní manufakturu vybudovali v 50. letech n. l. Římané ve Winchesteru. Vlna je vláknitý rohovitý produkt kůže, který roste nepřetržitě z primárních a sekundárních vlasových folikulů, které se zakládají ve škáře v období embryonálního vývoje. Na jejich počet má vliv mimo plemene také výživa matky ve druhé polovině březosti.
Podstatnou část vlny tvoří bílkoviny, např. keratin. Keratin obsahuje asi 20 aminokyselin, umělé vlákno mnohem méně. Díky tomu má vlna specifické vlastnosti: »» vlna je schopna pohlcovat vodu až do 50 procent své hmotnosti. Přitom zůstává na dotek suchá a vlhkosti se snadno zbaví, jakmile okolní prostředí přestane být mokré. Proto oděv z vlněné látky také výborně pohlcuje pot z těla a vypařuje ho do okolí. Pro srovnání: bavlna pohltí vodu jen do osmi procent své hmotnosti a syntetické vlákno jen do necelých tří procent. »» vlna hřeje, i když je vlhká »» vlna v létě chladí, v zimě zahřívá. Například Egypťané do ní balili led, když bylo velmi horko »» vlna je antibakteriální. Díky keratinu není vhodná pro život bakterií a virů, omezuje jejich rozklad a množení a tak oblečení nezapáchá ani při dlouhodobém nošení. »» vlněné vlákno má členitou, vřetenovitou strukturu a vnějšek je tvořen šupinkami. Tato struktura vlákna způsobuje tzv. samočisticí efekt. Vlnu při dlouhodobém nošení stačí pouze „přes noc“ vyvětrat nebo lehce vymáchat ve vodě a lze nosit dále. Funguje to tak, že chladný vzduch stimuluje vlákna vlny k pohybu. Ta se začínají dynamicky smršťovat a roztahovat. Nečistoty jsou vytlačovány na povrch vlasu, čemuž navíc pomáhá i lanolín. Poté už vlnu stačí jen vyprášit a nečistoty jsou pryč. »» vlněný textilní materiál je i v husté struktuře dobře prodyšný („dýchá“),
6
zpracování vlny
Vlnovlas pod elektronovým mikroskopem. Zdroj: http://www.scienceimage.csiro.au/
a to i v případě, jsou-li vlákna „nasátá“ vlhkostí. Tato vlastnost zároveň umožňuje vlhkosti ve vláknech rychle se odpařovat. Prodyšnost je daná nepravidelnou povrchovou strukturou vlněného vlákna, které je tvořené mikroskopickými šupinkami, jeho celkovým přirozeným zakroucením. »» vlna je pružná. Vlněné vlákno lze 20000 x přehnout bez toho, aby došlo k jeho poškození. U hedvábí je to 1800 x, pro umělé hedvábí je to pouze 75x.
zpracování vlny
7
»» vysokou UV ochranu. Má přirozený sluneční faktor. »» voda a protein dodávají vlně přirozenou odolnost vůči žáru a otevřenému ohni. Vlna hoří při daleko vyšších teplotách než syntetické materiály. Vlastní vlas se na příčném řezu skládá ze šupinaté vlasové pokožky (epidermis), blány (subcutis) a kory (cutis). Odumřelé buňky kory tvoří dřeň, která je typická pro pesíky. Vlasový pokryv na ovci se označuje jako rouno. Stejný výraz se používá také pro vlnu ostříhanou, pokud tvoří jednotný celek. Na ovci roste a stříhá se potní vlna. Surová, potní vlna obsahuje v průměru jen méně než polovinu váhového množství spřadatelných vláken, 10–45 % je tuk a pot, 5–20 % jsou nečistoty, které se dostaly do srsti na pastvině, mimo toho mohou vlákna pojmout až 25 % vlhkosti.
Rouno tvoří různé typy vlasů: »» pravé (podsada) – vlnovlasy bez dřeně »» nepravé – pesík s dřeňovým kanálkem »» polopesík – dřeňový kanálek je přerušovaný, je to přechodný vlas nazývaný „zušlechtěný“ polopesík »» normální pesík – dřeňový kanálek je souvislý do 50 % síly kůry »» mrtvý vlas – dřeňový kanálek nad 50% »» krycí srst – krátké ochranné chlupy (asi 2 cm) bez textilního využití Jemnost vlny je udávaná v µm. Po celé délce vlnovlasu by měla být stejná. Jemnost je ovlivněná plemenem, pohlavím, věkem, výživou a zdravím ovce. Existují různé klasifikační stupnice k označení jemnosti vlny. V chovatelské praxi se používá stupnice středoevropská (označuje se velkými písmeny od 5A po F). V textilním průmyslu se používá stupnice bradfordská. Číslo vpředu ´s udává počet přaden (po 560 yds) česané vlněné příze, která se dají maximálně vyrobit z 1 libry (453 g) vláken.
Další vlastnosti vlny jsou: »» délka – přirozená délka je v původním zkadeřeném stavu, po narovnání je to délka skutečná. Rozdíl mezi přirozenou a skutečnou je dán obloučkovitostí, která je nevýraznější u plemene Merino. »» zkadeření vlny (obloučkovitost) – u normálního zkadeření jsou výška a šířka obloučku shodné, vlna může být také přeobloučkovaná (zkrut) často je u merinek v oblasti břicha.
8
zpracování vlny
»» barva »» lesk – je znak, jímž se posuzuje zdravotní stav ovce a upotřebitelnost vlny. Je to typická plemenná vlastnost, která závisí také na výživě, kondici a zdravotním stavu ovce. Nejžádanější je vysoký lesk (listrový, podle plemene leicester). »» vyrovnanost – posuzuje se v rámci jedince, stáda i plemene. Obecně se požaduje stejný sortiment vlny na celém těle. »» pevnost – odolnost vlny na přetržení, chomáček potní vlny se dá přetrhnout jen s velkými obtížemi. Vlna, která se snadno trhá, se označuje jako hladová. Malou pevnost může způsobit podvýživa, nemoc. S pevností souvisí tažnost, je to rozdíl v procentech mezi skutečnou délkou a délkou ve které se roztrhne. U našich ovcí se pohybuje mezi 10 a 30 %. »» výtěžnost – poměr vlny čisté k vlně potní »» pružnost – schopnost vlny obnovit původní rozměr pro ukončení působení tlaku, mačkání, ohybu… Udává se, že zdravá vlna se láme až po jednom milionu ohybů. »» Vlhkost – udává procentické množství vody ve vlně, povolená pro výkup a skladování je do 17% »» hygroskopičnost, plstivost, něžnost, bobtnavost, hřejivost….
zpracování vlny
9
Významným vedlejším produktem z ovčí vlny je lanolin. Chemicky je lanolin vosk, je směsí esterů mastných kyselin s alkoholy o velké molární hmotnosti. V lanolinu bylo identifikováno více než 180 různých kyselin a 80 alkoholů. Teplota tání je okolo 40 °C. Lanolin je nerozpustný ve vodě, může s ní však tvořit velmi stabilní emulze. Používá se v kosmetice (změkčuje a zjemňuje pokožku), v textilním průmyslu (změkčovadlo; přidává se do některých pracích prostředků), v kožedělném průmyslu, v lékařství a farmakologii (antibakteriální a hypoalergenní, podporuje hojení drobných popálenin).
Foto: Lenka Smržová
10
zpracování vlny
Střiž, čistění a praní
N
a střiž je třeba ovce připravit. Příprava spočívá v odstranění předmětů, které mohou střiž komplikovat (zvonce, ohlávky, zbytky nevypratelné barvy). Před střiží by ovce neměly zmoknout. Ovce se stříhají nalačno, v suchém a čistém prostředí. Počet střiží závisí na charakteru rouna. Merinky se stříhají jednou ročně, protože se požaduje přirozená délka rouna nejméně 6,5 cm. Proto je vhodné stříhat i ostatní plemena s roční délkou vlny 10-12 cm pouze jednou. Při delší vlně je možné doporučit 2 střiže za rok, případně 3 střiže za 2 roky. Termín střiže je ovlivněn pohlavím. Berani by se měli stříhat 4-6 týdnů před připouštěcím obdobím, bahnice (zejména při jarním bahnění) po porodu. Při zimním bahnění se provádí střiž nejpozději měsíc před porodem. Chovná jehňata je vhodné stříhat po odstavu, jatečně dospělé kusy tak, aby při prodeji byla délka vlny alespoň 1,5 cm a byla tak zachována kvalitní kožešnická surovina. Vlastní střiž se provádí elektrickými stříhacími strojky anebo nůžkami s pružinou. Najděte si v okolí dobrého střihače, řadu kontaktů najdete i na internetu. Vlnu skladujte na suchém a vzdušném místě. Pokud není rouno znečistěné, můžete jej příst i bez praní a česání, prát ho budete až po upředení. Takové štěstí ale nebudete mít často, a tak je třeba se pustit do čistění a praní. Ideální k tomu je teplejší část roku, kdy můžete pracovat s vlnou venku. Než se pustíte do praní, rozložte si rouno a vyberte z něj horší kousky – příliš krátká vlákna, hodně znečistěná místa… Pak rouno namočte do vlažné vody, můžete jej máčet klidně přes noc. Jestli na vlnu nechvátáte, můžete ji nechat v dešti rozloženou na sítu nebo na sušáku tak dva až tři dny. Pokud vlnu perete v bytě, musí vám stačit kratší namočení ve vaně. Vlna obsahuje potaš, který je sám pracím prostředkem, a tak je možné prát vlnu „ve vlastní špíně“ a poté ji vymáchat v čisté vodě. Pokud byste chtěli použít nějakého pomocníka, můžete prát s pomocí pracího prostředku určeného na vlnu anebo obyčejným šamponem na vlasy. Při praní vlnu jemně „prošťouchávejte“ prsty, aby se voda dostala ke všem vláknům nebo si můžete pomoci zvonem na čištění odtoků. Po praní vodu slijte. Pokud jste do vody nedávali žádnou chemii, můžete ji použít
zpracování vlny
11
na zalévání zahrádky. Rouno jemně vymačkejte, namočte ho opět do vody a celý postup zopakujte. Podle toho, jak je rouno znečištěné, vás čekají tak dvě až čtyři prací lázně. Ovčí rouno můžete také dát do pračky ve starém povlaku na polštář, speciálním pytli určeném na praní jemných věcí anebo si jej ušijte ze staré záclony. Zkontrolujte, zda pračka prudce nemění teplotu vody. Nastavte program na praní vlny, pokud jej pračka nemá, pak pomůže program určený na jemné materiály, a ždímejte ji v programu šetrného odstřeďování. Nakonec vyprané rouno několikrát vymáchejte v čisté vodě, do posledního máchání můžete přidat aviváž anebo trochu octa. Opatrně vymačkejte přebytečnou vodu a sušte rouno pozvolna ve stínu. Můžete jej třeba ve vaku ze staré záclony dát na rozkládací sušák na prádlo – bude schnout jak od shora i zespoda. Vlna schne pomalu, dokáže totiž absorbovat hodně vody, tak si na ni chvilku počkáte. Pokud jste použili pro praní detergent a rouno je po usušení moc suché, můžete ho před předením smísit s trochou oleje a vody v poměru 1:1 a nebo si před předením natřete ruce krémem s obsahem lanolínu (to se mi osvědčilo asi nejvíce).
Jak si neudělat z vlny plsť hned na začátku zpracování Vlna plstnatí prudkými změnami teplot a třením. Nejen při praní dbejte na to, aby teplota vody byla stále stejná nebo aby se pomalu zvyšovala nebo snižovala a nedošlo k teplotnímu šoku. Mokrou vlnu také silně nemačkejte a neždímejte.
12
zpracování vlny
Foto: Stanislava Flutková
Česání
R
ouno je vyprané i usušené a už se těšíte na předení. Ale prameny jsou stále více či méně spojené a předení by bylo obtížné. Je třeba je rozvolnit a srovnat vlákna jedním směrem. Vlnu budete česat nebo mykat. Při mykání se vlákna rozvolňují pomocí ostrých hrotů, které se do rouna zapichují, z rouna se přitom uvolňují nečistoty a část krátkých vláken, vlákna se napřímí a postupně srovnají - tímto postupem se však vlákno poškozuje. Česání je šetrnější. V minulosti se pro česání rouna používaly bodláky a ruční škrabky. Dnes máme k dispozici například ruční kartáče (krample, kracle), bubnové česačky… Kartáče poslouží k přípravě menšího množství rouna, pokud plánujete zpracovávat větší množství, uvažujte o pořízení bubnové česačky.
Zdroj: www.ashford.co.nz
Ruční kartáče, krample, kracle existují v několika velikostech a provedeních a jsou vhodné pro přípravu menšího množství vlny. Často mají obloukový tvar, takže se vlákna snadno češou jemným houpavým pohybem. Postupně přenášíte vlákna z jednoho kartáče na druhý, tím se současně češou. Česání je třeba i několikrát zopakovat. Když je hotovo, stočte vlnu do měkké ruličky a je připravena k předení.
Bubnová česačka Česačka je velký pomocník, pokud potřebujete pro předení či plstění připravit větší množství vlny. Před česáním na česačce je dobré si vlnu maličko připravit. Často jí před vložením do česačky lehce rozvolním v ruce. Do podavače urovnejte části rouna a pomalu otáčejte klikou, až se celá vrstva sčeše na válci. Potom přidejte další vrstvu. Když je válec plný, rozdělte kovovou tyčkou nebo jehlicí česanec. Pak pomalu otáčejte bubnem a česanec uvolňujte z hrotů česačky. Česání podle potřeby zopakujte.
zpracování vlny
13
Česanec můžete stočit do ruličky anebo ho rozdělte do pruhů, které smotáte do klubka. Trochu problematické může být česání jemných anebo krátkých vláken. Jemná vlákna (např. angorská vlna, alpaka, kašmír, psí …) musíte před česáním načechrat, rozložit v malé vrstvě na hroty kartáče a opatrně sčesávat. Optimální je míchat jemná vlákna s jiným jemným materiálem, který má delší vlákna, například hedvábím. Pokud se nedaří vlákna hladce sčesat na válec, je možné si pomoci ručním kartáčem, který lehce přitlačte k válci a přitom pomalu otáčejte klikou česačky. Jemná vlákna se shora snadněji urovnají a výsledkem je použitelný česanec. Zajímavých výsledků dosáhnete, když budete míchat různé druhy materiálů a kombinovat barvy. Jemná vlákna jako psí srst, angora, kašmír a podobné se obtížně předou, většinou bývají i krátká a proto je výhodně je pro snazší spřádání smíchat s jiným druhem, nejčastěji s kvalitním merinem, hedvábím, alpakou… Mne hodně pomáhá právě bubnová česačka. Nejprve si sčešte tenkou vrstvu jednoho a pak tenkou vrstvu druhého materiálu. Oba materiály střídejte, dokud se vám vejdou na buben česačky. Česanec sundejte a rozdělte ho podélně na pruhy. Pruhy rozprostřete a znovu je česejte. To děláte tak dlouho, dokud není promíchaný podle představ.
Zdroj: www.ashford.co.nz
14
zpracování vlny
Při míchání barevných roun postupujte podobně jako při míchání materiálů: »» tři barvy rouna, které jsou ve škále barev blízko sebe, sčesané v pruzích dají výslednou přízi s jemným barevným melírem. »» dvě výrazné barvy rouna a jedna doplňková barva sčesané v pruzích vedle sebe dají zajímavě melírovanou přízi »» pomocí barev můžete také zesvětlovat nebo ztmavit původní barvu rouna, tmavou barvu je však třeba přidávat opatrně »» míchání barev na česačce lze využít také k záchraně zdánlivě nepovedených experimentů při barvení. Pokud vyšel z barvení podivný odstín, barvy se slily tak, jak jste rozhodně neplánovali, sčešte ji s jiným odstínem. »» sčesáním několika vícebarevných česanců můžete vytvořit přízi s mnohem větším počtem odstínů, než bychom dosáhli klasickým barvením. Pokud sčešete např. 4 česance, každý barvený třemi barvami, vznikne kombinace 12 barev v jednom prameni příze
Švihacím kartáčem můžete rozvolnit malé množství surového nebo vypraného rouna. Pokud chcete zpracovávat vlnu pomocí švihacího kartáče, musíte si uvědomit, kde je špička pramínku vlny a kde konec odstřižení. Tam budete začínat. Kartáčem na podložce pročešte okraj pramene z obou stran – pramen držte pevně asi v polovině a pročešte jej z horní i spodní (odstřižené) strany. Tak se z okraje dostanou ven zacuchaniny a pramen se z této strany otevře. Pramen otočte v ruce tak, že máte odstřižený konec v dlani a špičku pramene budete pročesávat. Teď poznáte, proč se tento kartáč jmenuje švihací. Špičku pramene totiž nepoložíte na podložku, ale nechte ji mírně ve vzduchu. Zuby kartáče ji začněte shora poklepávat tak dlouho, až se i ona otevře. Jde to velmi snadno, tento konec není tolik slepený. Česáním byste si vytahali z pramene zbytečně moc vláken. Takto připravenou vlnu můžete rovnou spřádat. Švihací kartáč pomůže i s vyčištěním bubnové česačky při střídání různě barevného rouna.
zpracování vlny
15
Zdroj: oveckov.blogspot.cz
Švihací kartáč
Zdroj: www.fler.cz/marianka-9
Hřebínky na vyčesávání vlny (wool combs) Hřebínky slouží na vyčesávání rouna s delším vlasem a vytvoření česanců vlny vhodných na barvení, předení, plstění. Spodní hřebínek pevně přichyťte šroubky nebo truhlářskými svěrkami k pracovnímu stolu tak, aby byl co nejblíže kraji a začněte na něj rukou vrstvit rouno. Rouno pěkně roztahujte, aby nebylo zacuchané, případně jej zbavte zbytků rostlin a dalších nečistot. Navrstvenou vlnu jemně učešte ručním hřebínkem, který vám vyčeše kratší vlákna. Když máte vrstvu cca 3 až 4 cm vysokou, rouno pevně chyťte a začnete ho opatrně kývavým pohybem vytahovat. Dávejte pozor, abyste česanec předčasně neutrhli. Na množství navrstvené vlny záleží délka česance. Po vytažení maximální délky zůstane na pevném hřebínku menší množství rouna s krátkým vlasem. To sundejte a schovejte na jiné použití než předení. Česanec stočte do klubíčka, vlákna se vám nezacuchají.
16
zpracování vlny
Předení
P
ředení je jednou ze základních lidských dovedností. Původně se vlákna zakrucovala prsty a navíjela na dřívko, později se před navíjením urovnaná vlákna stáčela s pomocí větvičky. Nejstarší doklady o ručním předení - nálezy přeslenů - pocházejí asi ze 4. tisíciletí př. n. l. Nejstarší vyobrazení předení s ručním vřetenem pocházejí z Egypta, přibližně z 16. století př. n. l. K pokroku v předení dochází s vynálezem ručního spřádacího kola, které se objevuje asi v 5. století n. l. v Asii, ale v Evropě se objevilo až ve 12. století. Zařízení bylo vybaveno kolem poháněným rukou, které pomocí šňůrového převodu roztáčelo horizontálně uložené vřeteno. Roku 1268 se do Paříže dostává „hindustánské kolo“, ruční spřádací kolo pro bavlnu, pocházející pravděpodobně z Indie, které bylo později upraveno pro předení vlny. Dalším významným krokem v předení bylo vyvinutí křídlového vřetena, které umožňovalo současné zakrucování a navíjení spřádané příze. O významu problematiky předení svědčí i to, že se jí zabývala taková osobnost, jako Leonardo da Vinci. V jeho rukopisu Codex Atlanticus z roku 1490 se dochovaly mimo jiné též náčrty textilních strojů, včetně spřádacího. Ve 21. století se stále vyrábí ke komerčním účelům ročně cca 1 milion tun příze z kokosových vláken bez použití strojů, z toho asi 2/3 s pomocí různých variant kolovratu a třetina bez jakýchkoliv nástrojů.
Předení na vřetánku Náklady na vřetánko jsou mnohem nižší než na pořízení kolovrátku a tak s ním často přadlenky začínají. Navíc je malé a dobře se s ním cestuje. Předení na vřetánku je samozřejmě pomalejší než na kolovrátku, zdržuje vás to, že je třeba upředenou nitku namotávat na tyčku vřetánka. Ale řadě přadlenek to nevadí a nedají na něj dopustit. Vřetánko je dřevěná tyčka, různé délky, která má nejčastěji na jednom konci zářez nebo otvor pro snadnější uvázání nitě, na druhém konci špičku. Vřetánka různých tvarů a délek jsou opatřena přeslenem - závažím umístěným na vřetánku podle toho, jakým způsobem přadlena předla. Přeslen mívá nejčastěji tvar disku (i proto se na jeho výrobu hodí
zpracování vlny
17
Foto: Blanka Hamplová
např. stará CDéčka), ale existují i přesleny srdcovité, určené pro rychle se točící vřetánka, případně jinak tvarované. Přeslen zajišťuje prodloužení točivého momentu vřetánka, díky němuž vřetánko stáčí z rouna přízi, zatímco vytahujete rouno z česance. Důležité je jeho přesné vyvážení, pokud není přeslen dobře vyvážený a dokonale tvarovaný, vřetánko se při točení kývá nebo se rychle zastavuje, předení je nepohodlné a hlavně nekvalitní. Zajímavou vychytávkou jsou tzv. turecká vřetánka, která mají místo klasického přeslenu dvě vyklenutá dřívka, která se na vřetánko nasouvají „do kříže“. Příze se tak spřádá přímo do klubíčka.
Vyrobte si vřetánko Budete potřebovat: »» dřevěnou tyčku o průměru zhruba 1 cm a délce 30 cm »» gumové těsnění opět o průměru 1 cm
18
zpracování vlny
»» »» »» »»
malý kovový pootevřený šroubovací háček vteřinové lepidlo kousek smirkového papíru 2 CD
Na tyčku nasuňte gumové těsnění a přilepte ho zhruba v 1/3 její délky. Pak navlékněte na tyčku CDéčko a přilepte ho k těsnění tak, aby bylo opravdu vycentrované (jinak se bude vřeteno točit nepravidelně a to ovlivní jak kvalitu příze, tak snadnost předení). Navlečte druhé Cdéčko a zafixujte druhým těsněním (zase je lepší ho přilepit). Zbývá už jen na vrchol tyčky (na delší straně) přišroubovat háček. Nakonec můžete vřetánko dohladit smirkovým papírem.
Jak na předení Na vřetánko těsně nad přeslen přivažte vodící vlákno. Může to být i koupená příze. Několikrát ho omotejte a pak přízi veďte nahoru a zahákněte v háčku. Když vřetánko necháte viset ve vzduchu a držíte volný konec příze, neměla by se odmotávat. Vezměte si do ruky kus česance a rozvolněte ho, aby se z něj vlákna snadno vytahovala. Vlákna přiložte k vodící přízi v délce tak 5 cm. Žádné navazování. Podržte vodící přízi s přiloženými vlákny česance jednou rukou a druhou rukou roztočte vřetánko. Je třeba si vybrat, jakým směrem se bude točit a ten pak po celou dobu předení dodržovat. Jinak se vám příze bude rozmotávat. Vřetánko zatočí vlákna vytažená z česance kolem vodící nitě. Opět z česance vytáhněte další vlákna, roztočte vřetánko… a tak stále pokračujte dál a dál. Když je upředené vlákno dlouhé, je třeba ho navinout na vřetánko. Přízi si namotejte na prsty a pak ji převiňte na vřetánko (těmi prsty si pomáhám, aby se mi před navinutím na vřetánko nezkroutila). Nechte si opět kus vlákna volný, ten veďte nahoru po vřetánku, zahákněte a můžete příst dál. Získáte tak jednonitku, kterou je třeba zafixovat a nebo seskat do dvojnitky.
Předení na kolovratu Pokud vás ovčí vlna i další vlákna uchvátila a plánujete se předení věnovat více, tak určitě z vřetánka přejdete brzy na kolovrátek. Kde a jak vznikl, se asi už nedozvíme, knižní i internetové zdroje se docela rozcházejí. Podle některých historiků byl kolovrat vynalezen v Číně už v období mezi 3. a 5. stoletím před n.l. V roce 1313 n.l. tam byl známý kolovrat s více vřeteny,
zpracování vlny
19
poháněný vodním kolem. Stroj se měl používat ke skaní, z pozdější doby se o něm však nic neví, v historické literatuře se zachoval jen jednoduchý nákres. Původní formu kolovratu připomíná indická charkha, která se používala ještě i ve 20. století. Velké kolo se pohánělo ručně, otáčky kola se přenášely na vřeteno s cívkou, na kterou se navíjela příze zhotovená mezi prsty obsluhy a vřetenem. Koncem 15. století byl v Německu vynalezen kolovrat s křídlem, který funguje tak, jak je naznačeno na nákresu.
Schéma funkce křídlového kolovratu
Pohyb pedálu (f) se přenáší na klikovou hřídel (d) s hnacím kolem (c). Otáčky hnacího kola se přenášejí na přeslen (r) (na vřetenu (x)) a (u) (na cívce (b)). Na vřetenu je pevně nasazeno dvouramenné křídlo (a) s vodiči niti (i). Obsluha kolovratu uvádí šlapáním na pedál do pohybu křídlo a cívku a při tom drží v ruce chomáč vláken, ze kterého přidává pramínky na konec niti. Otáčkami vřetene se nit zakrucuje a zároveň navíjí na cívku.
Zdroj: www.wikipedie.cz
20
zpracování vlny
zpracování vlny
21
Zdroj: www.trademe.co.nz
Kolovrátky se od sebe liší nejen vzhledem, ale hlavně způsobem napínání: »» Dvojité napínání – poháněné je vřeteno i cívka. Poháněcí lanko (řemínek) obtáčí hnací kolo dvakrát, jednou vede na cívku, podruhé na vřeteno. Průměry hlavice cívky a hlavice vřetena jsou rozdílné, proto se otáčí cívka jinou rychlostí než vřeteno a stáčenou přízi pak vtahuje na cívku. Jak intenzivně se vtahuje, záleží na poměru mezi průměrem hlavice cívky a vřetena. Čím menší je průměr hlavice cívky, tím rychleji se cívka otáčí. Čím větší rozdíl mezi průměrem hlavice cívky a hlavice vřetene, tím silněji je příze vtahována na cívku. Zatímco velikost hlavice cívky bývá konstantní, hlavice vřetene může mít několik velikostí, aby bylo možné si zvolit nejlepší rychlost vtahování. »» Jednoduché napínání (skotské) - poháněné je vřeteno. Poháněcí lanko vede přes vřeteno (buď na kladku nasazenou na vřeteno anebo zabudovanou přímo do jeho konstrukce). Cívka je uváděna do pohybu přízí – jak se příze zachycená za háček nebo zářez na ramínku vřetene navíjí při otáčení vřetene na cívku, zároveň jí roztáčí. Roztáčení je regulované brzdičkou, což je obvykle lanko s pružinkou, které vede od kolíku brzdičky přes cívku zpět, otáčením kolíku se cívka přibrzďuje nebo povoluje.
Zdroj: www.kampocesku.cz
Když si budete pořizovat kolovrátek, můžete v řadě českých a zahraničních e-shopů koupit nový anebo se pustíte do dobrodružství hledání a znovu zprovozňování historických kousků, které se dají ještě najít na půdách.
»» Jednoduché napínání (irské – někdy také nazývané německé a údajně dokonce pocházející z Čech) - poháněna je cívka a brzdí se vřeteno, často koženým páskem. Toto napínání je časté na historických kolovratech z území Čech.
Jak na předení Nejprve si přivažte vodící nit na cívku kolovrátku. Podle tradice indiánů Navajo by měla být červená, ta prý přináší štěstí. Vodicí nit natáhněte přes háčky navíječe a protáhněte otvorem ve vřetenu. K vyvedené přízi přiložte česanec a šlapáním rozběhněte kolovrátek ve směru hodinových ručiček. Vlákna z česance se chytnou vodící příze a můžete příst. Při roztočení kolovrátku se vlákna mezi vřetenem a rukou, která je vytahuje z česance, stáčí a tvoří se příze. Za druhou rukou (tou, co drží česanec) musí vlákna zůstat nestočená, aby bylo možné je vůbec z česance vytáhnout a nezkroutila se. Proto tedy česanec lehounce tiskněte mezi palcem a ukazováčkem. Když je příze dostatečně stočená, nechte kolovrátek, aby ji vtáhl na cívku. Lehký stisk palce a ukazováčku přitom nesmíte povolit, jen rukou sjedete nahoru po česanci, vytáhněte z něj slabší pramen, který se dál stáčí. Postup není snadné popsat, rozhodně je lepší se předení učit tak, že jej okouknete na kurzu nebo alespoň na videu na internetu. Nejčastější tři chyby v začátcích: »» přetočení příze - šlapete rychleji než vytahujete vlákna z česance »» z česance nejde vytahovat – ruka nedrží česanec a zakroutí se i vlákna, která ještě nejsou z něj vytažena »» příze se trhá – není dostatečně zatočená Jak se budete s kolovrátkem sžívat, naučíte se, jak u něj regulovat intenzitu stáčení příze a rychlost vtahování. U jednoduchého napínání to jde více způsoby: »» rychlostí šlapání »» bržděním »» tím jak dlouho držíte přízi, než ji necháte navinout na cívku Vliv mají i další okolnosti. Třeba i to, jak pevně je kolovrat sešroubován, spoje se mohou uvolnit a vtahování se pak zpomalí nebo se vám vytáhne poháněcí nit. Tu je třeba čas od času vyměnit. To ale sami jistě poznáte.
22
zpracování vlny
Foto: Soňa Hrdličková
Corespinning (obtáčení jádra)
Technikou obtáčení jádra můžete vyrobit velmi silnou přízi nebo ji použijte pro vytvoření zajímavých efektů. Corespinning se může také hodit, když máte málo krásného a drahého rouna a rádi byste z něj měli co nejvíce příze. Potřebujte jednu přízi, která slouží jako základní vlákno. Může to být i příze průmyslová. Tuto přízi navažte na cívku, rozběhněte kolovrátek ve směru hodinových ručiček a obtáčejte jej česancem. Tím můžete vlákno obalit tak, že nebude vidět anebo jej necháte místy prosvítat. Proužek česance držte v 90° úhlu k základní přízi a postupně jej uvolňujte a nechte navinout na přízi. Když je hotovo, je třeba přízi zafixovat. Corespinning lze využít i pro vytvoření velmi nadýchaného buklé. Česanec obtáčejte kolem vlákna volně a vzniklou přízi seskejte s tenkým pevným vláknem. Tím může být třeba i nit. Vlákno držte v úhlu cca 45° k základnímu vláknu. Jako základní přízi můžete použít i přízi velmi silnou, případně spojte několik přízí dohromady. Pokud je pak ovinete tenčí vrstvou česance, můžete vytvořit docela silnou přízi, na kterou přitom spotřebujete minimum drahé suroviny, přesto bude působit, jako kdyby z ní byla celá. Obtáčet nemusíte nutně jen česancem, obdobně se dá kolem „jádra“ základní příze obtáčet jiná příze v jednom nebo několika pramenech, pevněji nebo volněji. Výsledkem jsou pak zajímavé efekty.
zpracování vlny
23
Fixace a skaní Upředli jste svoje první plné cívky a máte chuť se pustit do pletení či háčkování. Přízi je ale třeba nejdříve zafixovat a nebo seskat.
Fixace Pokud chcete používat přízi jednopramennou (tzv. single), budete napředenou vlnu fixovat. Pomocí motovidla sviňte přízi do přadénka a to ponořte na chvíli do vroucí vody. Nemíchat. Po pár minutách přadeno vyndejte, nechte vychladnout, vyždímejte zabalením do staré osušky a pověste. Na spodní konec přadénka přivažte zátěž, aby se krouceninky na vlně urovnaly. Nesmí být ale moc těžká, pak by příze ztratila pružnost. Mne se osvědčilo věšet na přízi naplněnou PETku, někdo dává cihlu, plechovku… Nechte uschnout a můžete plést. Pokud máte umělohmotné, nikoli dřevené cívky, můžete přízi dokonce fixovat přímo na cívce.
Foto: Pavla Kloparová 24
zpracování vlny
Foto: Lenka Smržová
Motovidlo Motovidla patřila k základním nástrojům výrobců i prodejců příze, neboť kromě navíjení se s jejich pomocí příze současně odměřovala. Protože na velikosti motovidla závisí velikost přadena, byla v mnoha oblastech délka motovidla úředně stanovena a schválená motovidla cejchována. V Čechách se stal přelomovým patent z 3. 8. 1750 o výrobě příze a plátna v Českém království. Zde byla stanovena délka motovidla na 1 loket český, pro jemnou přízi pak 3/4 lokte. Cejchy ve tvaru dvouocasého lva v kroužku byly vypáleny do dřeva na styku hlavní tyče s oběma příčnými rameny, aby nemohlo být rameno zkráceno a zákazník ošizen.
Skaní Účelem skaní je spojit dvě nebo více nití zákrutem. Skaním se získá příze, která je pevnější, hladší a stejnoměrnější než jednonitka. Skaním také můžete vytvářet příze efektní. Pokud budete seskávat do dvojnitky, musíte upříst dvě cívky jednonitky. Cívky dejte na skací stojánek a konce přízí přivažte k vodící přízi na cívce. Vřeteno nyní roztočte v opačném směru než při předení. Seskanou přízi už nemusíte fixovat, ale dobře jí udělá namočení do vlažné vody a vymačkání. Hezky se pak uvolní. Skát můžete libovolné množství pramenů, nejčastěji jsou to ale dva, maximálně tři, pak už by byla příze příliš silná.
zpracování vlny
25
Skaní Navajo technikou Skaním Navajo technikou můžete z jednoduché příze vytvořit trojnitku. Postačí vám k tomu jen dvě cívky a nemusíte řešit, zda máte stejnou délku přízí, které seskáváte. Pracujete stále s jedním vláknem a tak skáte tak dlouho, na kolik vlákno vystačí. Velmi tenká příze, seskaná Navajo technikou, je výborná na ponožky, protože bude pevná a trvanlivá i v místech, která jsou hodně namáhaná. Dejte do kolovrátku prázdnou cívku, plnou umístěte do skacího stojánku. Konec příze navažte na cívku. Na přízi vytvořte opravdu dlouhou smyčku - pro první smyčku musíte přízi rukou přidržet. Skrz smyčku sáhněte pro vlákno příze, protáhněte jej smyčkou a roztočte kolovrátek proti směru, ve kterém byla příze předena. Tento postup vlastně stále opakujete, až máte celou cívku seskanou. Navajo lépe pochopíte z videa než z popisu, na internetu je jich celá řada. Učila jsem se to stejně.
Foto: Lenka Smržová 26
zpracování vlny
Plstění (filcování)
U
ž se vám stalo, že jste z pračky vyndali svetr, který se vám proměnil v pevný obleček ve velikosti tak na medvídka? Tak to už jste zvládli první plstění ovčí vlny. Jedním z nejstarších dochovaných nálezů plstěného výrobku jsou textilie objevené ve střední Asii v Pazyryku (5. století př. n. l.). Zmínky o filcu se objevují i v Kosmově kronice, kde se píše o biskupu Gebhartovi: „V čas postní měl takovýto zvyk: Plstěnou košili maje vždy vespod a svrchu jsa oděn biskupským rouchem, ve dne lahodil lidským zrakům, v noci však v hrubé plátno jsa oděn tajně vcházel do kostela…“
Legenda o vzniku plstění: Praotec Noe přestál potopu světa se všemi zvířaty v těsném prostoru své archy. Když mohl prvně vstoupit opět na zemi, vypustil všechna zvířata a spatřil prazvláštní tkaninu, souvislou látku, jakou ještě nikdy předtím neviděl. V místech, kde zvířata stála, byla silná vrstva zvířecích chlupů, pošlapaná a zplstěná jejich kopýtky.
Výroba plsti je oproti výrobě tkaných textilií snazší. Stačí vlna a pár dobře dostupných pomůcek. Díky tomu se filcování rozšířilo ve světě i u nás. Mongolští pastevci tuto techniku používají dodnes při výrobě koberců a pokrývek na jurtu. Vlněné deky na jurty výborně tepelně i zvukově izolují a díky mastnotě vlny jsou odolné i proti vodě. Pastevci ostříhali své lamy a vlnu naskládali na velkou textilii do několika vrstev, přičemž střídali směr vláken. Jako činidlo se používala teplá lidská moč, která narušila a uvolnila původně hladké povrchové vrstvy vláken. Poté bylo třeba vlákna do sebe zaklesnout a vzájemně je proplést – „deka“ se namotala na dřevěné ráhno tak, aby textilie zůstala z vnější strany. Navinutá deka se převázala, zavěsila za koně a vláčela stepí, dokud tkanina nezhoustla a nezkrátila se. Pak se už jen vypláchla, usušila a po sešití s jinými se připevnila na dřevěnou konstrukci jurty. U nás se dříve filcovalo šlapáním nohama, později tlučením v jednoduchých stoupách nebo valchováním.
zpracování vlny
27
Činidlem byla zkvašená moč nebo valchářská hlinka, novější postupy používají mýdlo.
Co se děje při filcování Jednotlivé vlnovlasy mají jiné složení na svém konci než na začátku. Pro potřebu plstění je důležité především umístění a množství povrchových šupinek (u velmi jemné vlny obsahuje jeden mm 2 900-3500 šupinek). Tyto šupinky se šindelovitě překrývají, rozevírají se od kořene ke špičce – podobně jako šiška). Špička vlny bez šupinek je nabita záporně a kořen se šupinkami kladně. Při tření dochází k zaklesnutí vláken vlny do sebe, a tím k filcováni. Vlnu lze také nechat nabobtnat (proces lze ovlivnit a urychlit působením chemikálií) – vlákna jsou pak pružnější a lépe po sobě kloužou. Při filcování dochází k periodickému natahování vláken, a tím k jejich vzájemným posunům směrem, kterým je to snadnější, tedy ke kořenu vlákna. Pohybům v opačném směru brání šupinky. Horní konce vláken jsou tenčí a mají snahu se smyčkovat, Jakmile přestane tlak působit, mají vlákna tendenci zaujmout původní polohu. V tom jim však brání zaklesnutí šupinkami s ostatními vlákny. Dalšímu filcování lze zabránit chlorováním v roztoku NaClO, kdy dojde k uvolnění šupinek anebo vhodným maštěním.
Plstění mokrou cestou Plstění zamokra využívá vlastnosti živočišných vláken, která se na povrchu otevírají. Plstění probíhá za pomoci mýdla, vody, tlaku a teploty. Během plstění se uvolní šupinky vláken rouna, zaklesnou se do sebe a znemožní se tak návrat do jejich původní polohy. Výsledná plst je pak pevná a přitom poddajná. K plstění jsou vhodná jen některá vlákna. Existují plemena ovcí, jejichž rouno mokrou cestou neplstí, naopak dobře se plstí srst některých psů, angorských králíků, jaka, vačice… Mokrým plstěním zvládnete vyrábět obyčejné kuličky, ale také klobouky, boty, obrazy – internet je plný návodů. Já mám moc ráda mýdlo v plstěném kabátku, které nejen hezky vypadá a příjemně voní, ale slouží také jako jemný a účinný peeling. Potřebujete mýdlo (nešetřete na kvalitním), ovčí rouno, struhadlo a jednu silonovou punčochu. Mýdlo zdrsněte trochu pomocí struhadla. Ovčí vlnu lehce rozcupujte na drobnější a kratší pramínky a poskládejte
28
zpracování vlny
přes sebe na mýdlo, vždy další vrstvu kolmo na tu předchozí a věnujte pozornost zvláště rohům, aby z nich nevykukovalo mýdlo. Vrstvy stačí tak 3 až 4. Omotané mýdlo vsuňte do punčochy a na konci udělejte uzlík. Mýdlo je v punčoše pěkně napevno, nikam se nestěhuje. Mýdlo namočte do teplé vody a mydlete, mydlete, mydlete a mydlete. Jakmile se rouno částečně zaplstí, punčochu sundejte a plstěte ještě chvilku bez ní. Pak mýdlo opláchněte a nechte uschnout.
Foto: Stanislava Flutková zpracování vlny
29
Plstění pleteniny Toto je asi nejsnazší metoda plstění. Potřebujete jen přízi bez superwash úpravy. Upleťte výrobek, který chcete plstit, volněji. Použijte tak cca o 3 čísla větší jehlice a upleťte jej tak o 1/3 větší než je výsledná velikost. Výrobek sešijte a upravte do výsledného tvaru. Poté ho vložte do starého povlaku od polštáře a spolu se starými džínami nebo něčím podobným, co zajistí intenzivnější tření, vložte do pračky. Pračku zapněte na ten nejdrastičtější program, který máte v nabídce - praní s vyvářkou je ideální - a nechte proběhnout celý prací cyklus. Vlhký, zplstěný předmět vyndejte z pračky, vyrovnejte do požadovaného tvaru a nechte uschnout.
Plstění pomocí jehly Při plstění jehlou dochází k vzájemnému proplétání vláken, která se tak spojují a stávají se stále kompaktnějšími. Pro toto plstění je možné použít prakticky každé vlákno (nejen živočišná, ale i rostlinná), pokud vyberete vhodnou plstící jehlu. Existují i elektrické plstící stroje, podobné šicímu, které plstění jehlou urychlí. Ty jsou vhodné hlavně na plstění do plochy.
30
zpracování vlny
Foto: Stanislava Flutková
Zdroj: www.elhilomagico.com
Jehly pro plstění bývají nejčastěji v průřezu trojúhelníkové, na hranách mají zářezy, do kterých se dostávají při plstění vlákna a pohybem jehly nahoru a dolů se vzájemně proplétají. Jehly existují v několika velikostech, od nejhrubší (vhodnou pro plstění silných vláken) přes silné, které využijeme na základní tvarování výrobku, přes střední, které jsou víceméně univerzální až po jemné, ideální pro vykreslení jemných detailů a dokončovací práce. Čím je jehla jemnější, tím více je zranitelná, je tedy třeba plstit tak, abychom jí nezlomili. Rouno si vytvarujte rukou a položte na kus molitanu, např. mycí houbu. S jehlou pracujte pozorně, píchejte kolmo do podložky. A pozor na prsty, píchnutí plstící jehlou docela bolí. Malé věci jako jsou kuličky, brože a další můžete plstit přímo jehlou. Můžete vyzkoušet také plstění jehlou ve formě. Použijte vykrajovátka na vánoční cukroví. Vykrajovátko vyplňte rounem, položte na molitan a plstěte. Dávejte pozor, abyste jehlou nenarazili do kraje vykrajovátka, jehla se o něj může zlomit. Vykrajovátko můžete otočit a plstit i z druhé strany. Pokud zjistíte, že na některém místě vlna chybí, můžete ji doplnit a doplstit. Plstěte, dokud vnitřek není kompaktní. Pak jen výsledný tvar vyndejte z vykrajovátka a je hotovo. zpracování vlny
31
Barvení
B
arvení vlny je báječná zábava. Můžete barvit rouno před česáním, předením nebo hotovou přízi, barvy lze kombinovat a vytvářet krásné melírované příze i jedinečné barevné přechody na jednom klubíčku. Zajímavé efekty docílíte barvením směsových přízí - bavlna s vlnou, bavlna s hedvábím apod. Jde o kombinace rostlinných a živočišných vláken a ty reagují na barvu rozdílně. Pro barvení nikdy nepoužívejte nádobí, ve kterém vaříte a určitě dodržujte bezpečnostní opatření a postupy, které udává výrobce barviv. Před barvením vlnu namočte do vlažné vody (pokud barvíte hotovou přízi, namotejte ji přes motovidlo pro přadýnka, dbejte, by bylo přadýnko volně svázané a barva se tak dostala všude), přidejte pár kapek detergentu.
Foto: Lenka Smržová 32
zpracování vlny
Nechte nasáknout vodou, vyndejte a vodu jemně vymačkejte. Do namáčecí lázně nebo přímo při barvení přidejte stabilizační činidlo (ocet pro živočišná vlákna – množství cca 2 polévkové lžíce na 1 litr vody, sůl pro rostlinná vlákna – cca 2 kávové lžičky na 1 litr vody). Po obarvení nechte vlnu vychladnout a pak ji opatrně perte ve vlažné vodě tak dlouho, až přestane pouštět barvu. Dejte pozor na plstnatění, a proto jí v máchací lázni jen opatrně prsty prošťuchujte a nestřídejte teploty.
Chemické barvení Pokud se rozhodnete pro použití chemických barev, můžete se těšit na velmi pestrou barevnou škálu. Barvy se dají vzájemně míchat a dostanete tak téměř nekonečnou řadu odstínů. Chemické barvy jsou také velmi stálé. Při výběru barviv je třeba rozlišovat, zda jsou určena pro živočišná či rostlinná vlákna, nebo jsou to barvy univerzální, kterými obarvíte libovolný druh vláken. Čím barvit »» nejlevnější variantou jsou potravinářské barvy. Škála obsahuje cca 10 barev a seženete je v podobě prášku. Existuje také tekuté barvivo, to se vyrábí se v základních barvách (žlutá, červená, černá, zelená), které se dají mezi sebou velmi dobře míchat. Potravinářské barvy se hodí pouze pro barvení vlny, na bavlnu chytají špatně nebo vůbec ne. Výsledky barvení jsou velmi zajímavé, ale díky směsovým pigmentům často poněkud nepředvídatelné. »» barvy DUHA a CHEDS chytají výborně, jen je třeba dát pozor, na který materiál je daná barva určená »» barvy IBERIE fungují skvěle, dosáhnete sytých, stabilních odstínů, můžete je kombinovat a míchat. Jsou univerzální a tak s nimi obarvíte jakýkoliv materiál. »» existují také speciální barvy na vlnu například od výrobců Ashford, Jacquard… Jsou drahé, ale ty výsledné barvy a odstíny za to určitě stojí. Barvení v hrnci »» barvení jednobarevné - vyberte si dostatečně velký hrnec, aby v něm byla vlna volně rozložená a po zalití vodou zcela ponořená. Pokud by byl hrnec malý, vlna se tam namáčkne, barva se nedostane ke všem vláknům a po obarvení zůstanou na některých místech bíle flíčky. Podle návodu rozmíchejte barvu ve vodě. Ponořte do barvící lázně vlnu a zahřívejte
zpracování vlny
33
pomalu do varu. Podle toho, jakou intenzitu barvy chcete, a také podle pokynů výrobce barvy, vařte 10-30 minut. Během vaření můžete občas materiál v hrnci jemně prošťouchat vařečkou, ale raději moc nemíchejte, aby vlna nezplstila. »» barvení vícebarevné – v jednom hrnci lze poměrně snadným postupem získat i několik barev. Navlhčenou vlnu vložte do hrnce, tentokrát bude v malé vrstvě pokrývat celé dno a vody dáte jen tolik, aby vlna byla těsně pod hladinou. Podle návodu si v menších nádobkách rozdělejte barvy a pak je opatrně nalijte na vlnu. Ta by měla barvu dobře nasáknout, ale barvy nesmí být příliš, jinak se vám odstíny slijí na dně a vytvoří barvu „kafebronzdozelena“. Musíte vystihnout takový poměr vlhkosti materiálu a množství barvy, aby se barva ještě vsakovala do vlny a nestékala na dno hrnce, ale aby také naopak nezůstala některá místa neobarvená. Časem se to naučíte odhadnout. Podle toho jak vlnu do hrnce složíte, ovlivníte rozložení barev. Pokud složíte přadénko „cikcak“, vyjdou vám širší pruhy, pokud ho stočíte do šnečka, dostanete kratší proužky anebo flíčky barev. Barvení v mikrovlnné troubě Barvení v mikrovlnce je rychlé a není moc pracné. Opět lze barvit jak rouno, tak česance i hotovou přízi. Nevýhodou je ale omezená velikost nádoby, která se do mikrovlnné trouby vejde. »» barvení barevným roztokem – rouno vložte do nádoby vhodné do mikrovlnky. Přidejte barvy rozmíchané podle návodu s troškou octa. Barvu vmíchejte opatrně tak, aby se dostala na všechna místa. Dobrou pomůckou je mikrotenový sáček - do něj vložte vlnu, nalijte barvu a lehce promačkávejte z venku. Sáček i s barvou vložte do mísy a nechte jej nahoře otevřený, aby mohla unikat pára. Nádobu vložte do mikrovlny, zapněte ji na nejvyšší výkon na dobu cca 3,5 minuty. Pak mísu vyndejte, její obsah otočte tak, aby se svrchní část dostala dospod, barva ze dna steče znovu rounem a stejnoměrně jej obarví. Znovu zapněte mikrovlnku na 3,5 minuty na nejvyšší výkon. Obarvené rouno nechte vychladnout, pak ho propláchněte a usušte. »» malba štětcem – je skvělá metoda pro vytváření pruhujících přízí. Na rozdíl od barvení přímo v barevném roztoku, můžete kombinovat libovolný počet barev na jednom česanci nebo přadýnku. Navlhčete desku pracovního stolu a položte na ni potravinářskou folii (když leží na vlhkém stole, nebude se při nanášení barvy posunovat). Na folii položte okapaný materiál a nechte konce folie volné, aby se dala zatočit a uza-
34
zpracování vlny
Zdroj: oveckov.blogspot.cz
vřela pak ruličku. Rozmíchejte barvy do nádobek, namočte silnější štětec a dělejte pruhy ve více či méně pravidelných intervalech. Barvy musí být opět tak akorát – nesmí se roztékat na fólii, ani nesmí zůstat žádná místa neobarvená. Časem na to správné množství přijdete. Mezi pruhy můžete nechávat bílou, cca centimetrovou mezeru, vznikne tak rezerva pro rozlití přebytečné barvy. Opatrně stočte folii do ruličky, na okrajích ji přeložte, aby barva nevytékala ven. Ruličku stočte do spirály a dejte ji do nádoby do mikrovlny. Zapněte ji na nejvyšší výkon na dobu cca 3,5 minuty, potom ji opět otočte, aby se spodní část dostala nahoru a barva stékala opačným směrem. Znovu zapněte na 3,5 minuty. Nakonec obsah mísy vyklopte do dřezu, sundejte folii, rouno propláchněte co nejteplejší vodou, aby se většina přebytečné barvy odplavila, a nechte ho vychladnout. Pak ho vymáchejte a nechte uschnout.
Barvení pomocí rostlin Vlna jako přírodní materiál si sama říká o to, abyste se pokusili vrátit ke starým a polozapomenutým technologiím barvení a začali objevovat, jaké barvy rostliny poskytují. Mne k nim lehce nasměroval jednou seminární prací o mořeně barvířské pan profesor Jan Moudrý a pak už jsem jim zůstala věrná. Můžete mne kontaktovat a ráda vám diplomovou práci, kde je leccos zpracováno, poskytnu. V této knížce najdete jen malou inspiraci pro vaše pokusy.
zpracování vlny
35
Moření Většina barvířských rostlin barví sama o sobě, ale je vhodné k nim přidávat mořidla. Mořidla přímo ovlivňují výsledný barevný odstín a zajišťují stálost barvy. Přidáváme je do barvících lázní nebo jimi barvený materiál předem moříme. Mezi nejčastěji používaná mořidla patří kamenec (síran hlinitodraselný). Používá se k moření materiálů barvených na žluto, žlutozeleno a zeleno. Další mořidla jsou např.: síran měďnatý (modrá skalice, barvy rozjasňuje), síran železnatý (zelená skalice, barvy ztmavuje), chlorid cínatý (moření materiálů barvených na žluto, při barvení mořenou barvířskou na červeno)…
Moření kamencem Na 100 g vlny je potřeba 1 ¾ polévkové lžíce kamence, a 1 ½ lžíce vinného kamene. Dobře vypranou a všech nečistot zbavenou vlnu ponořte do nádoby s 18 l vody. Přisypte vinný kámen a dobře rozmíchejte. Poté přidejte kamenec a stejně jako vinný kámen ho nechte dobře rozpustit. Lázeň přiveďte k varu a zvolna vařte asi hodinu. Během varu vlnu občas promíchejte. Pak odstavte a nechte vystydnout. Vlnu nechte v lázni alespoň 2 hodiny, nebo nejlépe přes noc. Pak vlnu vyjměte, vymáchejte a usušte. Mořidla nemusí být pouze chemické látky, je možné použít také látky přírodní jako je moč, tanin z duběnek, odvar ze stonků rebarbory nebo větví škumpy, jablečný ocet apod.
Moření pomocí řapíků rebarbory Půl kilogramu řapíků rebarbory nakrájejte na malé kousky a nechte je hodinu vařit v 5 l vody. Pak rozvařené řapíky sceďte a roztok ještě jednou přefiltrujte přes jemné síto nebo plátýnko. Vzniklý roztok poslouží jako mořidlo. Do roztoku vložte vlnu, nechte přijít k varu a vařte asi 30-40 minut. Po vychladnutí vlnu vyjměte, vyždímejte a usušte. Materiál namořený rebarborou má světle hnědou barvu. Pokud se přidá do roztoku soda, aby se pH pohybovalo mezi 9-10, získá materiál barvu světle růžovou. Tato lázeň může být použita jako samostatná barvící lázeň nebo se vlna namořená rebarborou v alkalickém prostředí používá například do barvících lázní z různých plodů (ostružiny, bezinky) nebo březové kůry. Listů a řapíků rebarbory jako mořidla se dosud využívá v Himálaji, kde
36
zpracování vlny
je velice obtížné získat jiná mořidla. Tento postup je velice šetrný k životnímu prostředí, na rozdíl od používání především zelené a modré skalice. Podobně jako mořidla má na výsledný odstín vliv také pH barvící lázně. Obvykle mění kyselá barvící lázeň červené a oranžové tóny do žluta a fialové do růžova. V případě barvící lázně z cibulových slupek lze změnou pH získat různé odstíny od rezavohnědé až po jasně žlutou, u topolovky nebo ibišku syrského od fialové až po světle růžovou. Opačně, zvyšující se pH barvící lázně mění žluté odstíny do růžova a červené do růžova. V obou případech, jak u barvících lázní s vysokým tak i s nízkým pH, je potřeba obarvený materiál důkladně vymáchat ve vodě, která má neutrální pH.
Příprava barvící lázně Voda na přípravu barvící lázně by měla mít pH kolem 7. Příliš tvrdou vodu je nutné změkčit přidáním malého množství sody. Na obarvení cca 100 g materiálu je potřeba 4,5 – 5 l vody. S dávkováním barvířských rostlin je to mnohem složitější – výsledný barevný odstín totiž záleží také na množství použitého rostlinného materiálu. Neplatí žádné pravidlo, které by uvádělo, jaké množství rostlin je optimální, navíc se knižní i internetové zdroje hodně rozcházejí. Rostliny pro účely barvení je nutné sklidit v době, kdy obsahují největší množství účinných látek, jak je tomu i při sběru léčivek. Použít můžete rostliny čerstvé i sušené. Před přípravou barvící lázně je třeba je dobře očistit, nařezat nebo namlít na drobné kousky a namočit. Zvlášť to platí pro sušené rostliny, kořeny, větve a plody. Borku, duběnky, kořeny nebo části plodů nebo tuhé sušené listy je třeba namáčet alespoň 24 hodin předem, aby se všechny potřebné látky dobře vylouhovaly. Sušené květy, kvetoucí nať nebo listy z většiny druhů barvířských rostlin stačí namáčet 1-2 hodiny před přípravou barvící lázně. Vodu, ve které se rostliny namáčely, v žádném případě nevylévejte – výluh i s rostlinami bude základem barvící lázně. Předem namočený rostlinný materiál i s vodou, ve které se maceroval, přiveďte k varu a vařte na mírném plameni 30 minut až hodinu. Pak nechte zchladnout a důkladně přeceďte přes jemné síto nebo plátno, aby v lázni nezůstaly zbytky rostlin. Do vychladlé lázně vložte barvený materiál, za stálého míchání opět přiveďte k varu a povařte alespoň půl hodiny. Po vychladnutí materiál vyjměte, vymačkejte a důkladně vymáchejte. Poslední voda, ve které jste máchali, by měla zůstat čirá. Voda na máchání by měla mít neutrální pH. Některé rostliny, jako například boryt barvířský, mají speciální postupy pro přípravu roztoku i vlastní barvení.
zpracování vlny
37
Kterými rostlinami lze barvit? V podstatě každou, kterou na zahradě či v přírodě potkáte. Při sběru buďte ohleduplní k přírodě a vyhněte se chráněným rostlinám. Inspiraci pro pokusy najdete v tabulce: název
část rostliny
mořidlo
barva
Bažanka vytrvalá
vrcholky lodyh
Kamenec
šedožlutá
Bez černý
letorosty
Kamenec
jasně žlutá
Bez černý
letorosty
Kamenec
světle žlutá
Bez černý
letorosty
Kamenec
žlutozelená
Bez černý
letorosty
Síran měďnatý
hráškově zelená
Bez černý
plody
Kamenec
světle fialová
Bez černý
plody
Kamenec
sytě fialová
Bez černý
plody
Kamenec
šedivá
Bez chebdí
bobule
Kamenec
blankytně modrá
Blatouch bahenní
květy
Kamenec
jasně žlutá
Boryt barvířský
listy z listové růžice
Thiosíran
modrá
Boryt barvířský
listy z listové růžice
Thiosíran
zelená
Brslen evropský
plody
Kamenec
žlutá
Brusnice borůvka
nať
Kamenec
modrošedá
Břečťan popínavý
listy
Kamenec
jasně žlutá
Břečťan popínavý
listy
Kamenec
žlutozelená
Břečťan popínavý
listy
Síran měďnatý
hráškově zelená
Břečťan popínavý
listy
Síran měďnatý
temně zelená
Břečťan popínavý
plody
Kamenec
šedozelená
Břečťan popínavý
plody
Bříza bělokorá
listy
Kamenec
jasně žlutá
Bříza bělokorá
listy
Kamenec
žlutozelená
Bříza bělokorá
listy
Síran měďnatý
hráškově zelená
Bříza bělokorá
listy
Síran měďnatý
temně zelená
Bříza bělokorá
kůra
Kamenec
světle růžová
Bříza bělokorá
kůra
Rebarbora
růžová
Cibule kuchyňská
cibulové slupky
Cibule kuchyňská
cibulové slupky
38
zpracování vlny
rezavě hnědá
odstíny rezavohnědé Kamenec
žlutorezavá
Cibule kuchyňská
cibulové slupky
Kamenec
žlutá
Cibule kuchyňská
cibulové slupky
Kamenec
jasně oranžová
Cibule kuchyňská
cibulové slupky
Kamenec
žlutorezavá
Cibule kuchyňská
cibulové slupky
Duběnky
temně hnědá
Dřišťál obecný
dřevo
Kamenec
jasně žlutá
Dřišťál obecný
dřevo
Kamenec
žlutozelená
Dřišťál obecný
dřevo
Síran měďnatý
hráškově zelená
Dub letní
duběnky
Dub letní
duběnky
Kamenec
světle hnědá
Dub letní
duběnky
Kamenec
hnědooranžová
Dub letní
duběnky
Síran železnatý
šedivá
Habr obecný
kůra
Hadinec obecný
kvetoucí nať
Chejr vonný
kvetoucí nať
Kamenec
jasně žlutá
Chejr vonný
kvetoucí nať
Kamenec
žlutozelená
Chejr vonný
kvetoucí nať
Síran měďnatý
hráškově zelená
Chrastavec rolní
listy
Chrastavec rolní
listy
Chrpa modrák
květy
Chrpina luční
nať
Ibišek syrský
květy
Kamenec
růžová
Ibišek syrský
květy
Kamenec
červenofialová
Ibišek syrský
květy
Kamenec
sytě fialová
Ibišek syrský
květy
Kamenec
šedofialová
Ibišek syrský
květy
Rebarbora
růžová
Jalovec obecný
galbule
Kamenec
jasně žlutá
Jalovec obecný
galbule
Chlorid cínatý
sírově žlutá
Jalovec obecný
galbule
Kamenec
žlutozelená
Jalovec obecný
galbule
Síran měďnatý
hráškově zelená
Janovec metlatý
kvetoucí větve
Kamenec
jasně žlutá
Janovec metlatý
kvetoucí větve
Kamenec
žlutozelená
Janovec metlatý
kvetoucí větve
Síran měďnatý
hráškově zelená
Jasan ztepilý
kůra
Síran železnatý
khaki zelená
Jedle bělokorá
jehličí
Síran železnatý
šedá
Jedle bělokorá
šišky
Kamenec
červenožkutá
světle hnědá
žlutá olivová
zelená žlutá Kamenec
světle modrá žlutá
zpracování vlny
39
Jeřáb obecný
listy
Kamenec
oranžová
Jeřáb obecný
kůra
Kamenec
hnědá
Jeřáb obecný
plody
Kamenec
růžovooranžová
Jeřáb obecný
kůra
Kamenec
šedá
Jírovec maďal
zelené plodní obaly
Kamenec
šedožlutá
Kakost smrdutý
kvetoucí nať
Kamenec
jasná žluť
Kakost smrdutý
kvetoucí nať
Síran železnatý
olivová
Kakost smrdutý
nať
Kamenec
olivová
Kerblík lesní
listy
Kamenec
žlutozelená
Kontryhel obecný
nať
Kamenec
zelená
Kontryhel obecný
nať
Síran železnatý
černá
Konvalinka vonná
listy
Kamenec
zelená
Kopřiva dvoudomá
listy
Kamenec
žlutá
Kopřiva dvoudomá
listy
Kamenec
žlutozelená
Kopřiva dvoudomá
listy
Síran měďnatý
hráškově zelená
Kostival hlíznatý
nať
Kamenec
žlutá
Krásnoočko barvířské
květenství
Kamenec
jasně žlutá
Krásnoočko barvířské
květenství
Kamenec
žlutozelená
Krásnoočko barvířské
květenství
Síran měďnatý
hráškově zelená
Kručinka barvířská
kvetoucí nať
Kamenec
jasně žlutá
Kručinka barvířská
kvetoucí nať
Chlorid cínatý
sírově žlutá
Kručinka barvířská
kvetoucí nať
Dvojchroman draselný
žlutooranžová
Kručinka barvířská
kvetoucí nať
Duběnky
hnědožlutá
Kručinka barvířská
kvetoucí nať
Kamenec
žlutozelená
Kručinka barvířská
kvetoucí nať
Síran měďnatý
hráškově zelená
Kručinka barvířská
kvetoucí nať
Krušina olšová
plody
Krušina olšová
kůra
Kamenec
bronzově hnědá
Líčidlo americké
zralé plody
Kamenec
temně fialová
Mahónie cesmínolistá
dřevo
Kamenec
jasně žlutá
Mahónie cesmínolistá
dřevo
Kamenec
žlutozelená
40
zpracování vlny
zelená oranžově žlutá
Mahónie cesmínolistá
dřevo
Síran měďnatý
hráškově zelená
Měsíček zahradní
květenství
Kamenec
světle žlutá
Měsíček zahradní
květenství
Kamenec
jasně žlutá
Měsíček zahradní
květenství
Kamenec
žlutozelená
Měsíček zahradní
květenství
Síran měďnatý
hráškově zelená
Mochna nátržník
kořeny
Mořena barvířská
oddenky
Kamenec
oranžová
Mořena barvířská
oddenky
Kamenec
červená
Mořena barvířská
oddenky
Síran železnatý
hnědá
Mořena barvířská
oddenky
Síran měďnatý
lososově růžová
Mořena barvířská
oddenky
Kamenec
červenohnědá
Mořena barvířská
oddenky
Kamenec
tmavě oranžovožlutá
Mořena barvířská
oddenky
Kamenec
světle oranžovožlutá
Mydlice lékařská
kvetoucí nať
Kamenec
jasně žlutá
Mydlice lékařská
kvetoucí nať
Kamenec
žlutozelená
Mydlice lékařská
kvetoucí nať
Síran měďnatý
hráškově zelená
Mydlice lékařská
kvetoucí nať
Síran železnatý
khaki zelená
Olše lepkavá
dřevo, borka
Olše lepkavá
dřevo, borka
Kamenec
světle hnědá
Olše lepkavá
dřevo, borka
Kamenec
hnědooranžová
Ořešák královský
jehnědy
Ořešák královský
jehnědy
Kamenec
světle hnědá s nádechem do žluta
Ořešák královský
listy
Kamenec
zlatohnědá
Ořešák královský
listy
Duběnky
hnědá
Ořešák královský
listy
Kamenec
hnědooranžová
Ořešák královský
listy
Kamenec
hnědožlutá
Ořešák královský
slupky
Kamenec
temně hnědá
Ořešák královský
slupky
Kamenec
šedohnědá
Ostružiník
výhony
Kamenec
jasně žlutá
Ostružiník
výhony
Kamenec
žlutozelená
Ostružiník
výhony
Síran měďnatý
hráškově zelená
Ostružiník
plody
Kamenec
temně fialová
Ostružiník
plody
Kamenec
růžovofialová
hnědá
světle hnědá
světle hnědá
zpracování vlny
41
Ostružiník
plody
Ostružiník
plody
Rebarbora
fialová
Ostružiník křovitý
větve
Kamenec
krémově hnědá
Ostružiník křovitý
větve
Síran železnatý
šedočerná
Pampeliška lékařská květy
Kamenec
žlutá
Pelyněk černobýl
kvetoucí nať
Kamenec
jasně žlutá
Pelyněk černobýl
kvetoucí nať
Kamenec
žlutozelená
Pelyněk černobýl
kvetoucí nať
Síran měďnatý
hráškově zelená
Pivoňka obecná
květy
Kamenec
růžová
Plicník lékařský
nať
Kamenec
tmavě zelená
Podběl lékařský
listy
Kamenec
zelenožlutá
Podběl lékařský
listy
Kamenec
hnědožlutá
Podběl lékařský
listy
Kamenec
mechově zelená
Přeslička rolní
nať
Ptačí zob obecný
plody
Kamenec
růžová
Ptačí zob obecný
kůra
Kamenec
žlutá
Ptačí zob obecný
listy
Kamenec
zelená
Rdesno barvířské
listy
Thiosíran
modrá
Rmen barvířský
květenství
Kamenec
jasně žlutá
Rmen barvířský
květenství
Chlorid cínatý
sírově žlutá
Rmen barvířský
květenství
Dvojchroman draselný
žlutooranžová
Rmen barvířský
květenství
Kamenec
žlutorezavá
Rmen barvířský
květenství
Kamenec
žlutozelená
Rmen barvířský
květenství
Síran měďnatý
hráškově zelená
Rmen barvířský
květenství
zelená
Rybíz červený
větve
hnědá
Rýt barvířský
kvetoucí nať
Kamenec
světle žlutá
Rýt barvířský
kvetoucí nať
Kamenec
jasně žlutá
Rýt barvířský
kořeny
Kamenec
jasně žlutá
Rýt barvířský
kvetoucí nať
Chlorid cínatý
sírově žlutá
Rýt barvířský
kvetoucí nať
Dvojchroman draselný
žlutooranžová
Rýt barvířský
kvetoucí nať
Kamenec
žlutorezavá
Rýt barvířský
kvetoucí nať
Duběnky
hnědožlutá
Rýt barvířský
kvetoucí nať
Kamenec
žlutozelená
42
zpracování vlny
šedofialová
šedožlutá
Rýt barvířský
kvetoucí nať
Síran měďnatý
hráškově zelená
Rýt barvířský
kvetoucí nať
Rýt žlutý
kvetoucí nať
Kamenec
jasně žlutá
Rýt žlutý
kvetoucí nať
Kamenec
žlutozelená
Rýt žlutý
kvetoucí nať
Síran měďnatý
hráškově zelená
Řebříček obecný
kvetoucí nať
Kamenec
jasně žlutá
Řebříček obecný
kvetoucí nať
Kamenec
žlutozelená
Řebříček obecný
kvetoucí nať
Síran měďnatý
hráškově zelená
Řepík lékařský
kvetoucí nať
Kamenec
máslově žlutá
Řešetlák počistivý
nať
Kamenec
jasně žlutá
Řešetlák počistivý
nať
Kamenec
citrónově žlutá
Řešetlák počistivý
nať
Kamenec
žlutozelená
Řešetlák počistivý
nať
Síran měďnatý
hráškově zelená
Sléz lesní
květy
Smrk ztepilý
jarní jehličí
Kamenec
červenavě žlutá
Smrk ztepilý
staré jehličí
Síran železnatý
šedá
Srpek barvířský
oddenky
Kamenec
šedorůžová
Srpek barvířský
oddenky
Rebarbora
růžová
Srpice barvířská
kvetoucí nať
Kamenec
jasně žlutá
Srpice barvířská
kvetoucí nať
Kamenec
žlutozelená
Srpice barvířská
kvetoucí nať
Síran měďnatý
hráškově zelená
Srstka angrešt
větve a listy
hnědá
Střemcha obecná
kůra
hnědá
Světlice barvířská
květy
červená
Světlice barvířská
květy
Kamenec
žlutá
Svízel severní
oddenky
Kamenec
světle růžová
Svízel severní
oddenky
Rebarbora
sytě růžová
Svízel severní
oddenky
Kamenec
šedorůžová
Svízel syřišťový
kvetoucí nať
Kamenec
jasně žlutá
Svízel syřišťový
kvetoucí nať
Kamenec
žlutozelená
Svízel syřišťový
kvetoucí nať
Síran měďnatý
hráškově zelená
Svízel syřišťový
oddenky
Kamenec
světle růžová
Svízel syřišťový
oddenky
Rebarbora
sytě růžová
Svízel syřišťový
oddenky
Kamenec
růžovošedá
Šafrán setý
blizna
Kamenec
jasně žlutá
zelená
tmavě fialová
zpracování vlny
43
Šalvěj luční
nať
Štovík kadeřavý
nať
Topolovka růžová
květy
Kamenec
světle růžová
Topolovka růžová
květy
Rebarbora
růžová
Topolovka růžová
květy
Kamenec
červenofialová
Topolovka růžová
květy
Kamenec
sytě fialová
Topolovka růžová
květy
Rebarbora
růžová
Trnka obecná
plody
Kamenec
modrá
Trnka obecná
kůra
Kamenec
rezavě hnědá
Trnka obecná
kůra
Síran železnatý
černošedá
Třezalka tečkovaná
kvetoucí nať
Kamenec
jasně žlutá
Třezalka tečkovaná
kvetoucí nať
Duběnky
žlutohnědá
Tužebník jilmový
kořen
Kamenec
černá
Vlaštovičník větší
kvetoucí nať
Kamenec
jasně žlutá
Vlaštovičník větší
kvetoucí nať
Kamenec
žlutozelená
Vlaštovičník větší
kvetoucí nať
Síran měďnatý
hráškově zelená
Vratič obecný
kvetoucí nať
Kamenec
světle žlutá
Vratič obecný
kvetoucí nať
Kamenec
jasně žlutá
Vratič obecný
kvetoucí nať
Kamenec
žlutozelená
Vratič obecný
kvetoucí nať
Síran měďnatý
hráškově zelená
Vrbina obecná
nať
Kamenec
žlutá
Vřes obecný
vrcholky kvetoucích natí
Kamenec
světle růžová
Vřes obecný
vrcholky kvetoucích natí
Rebarbora
růžová
Zemědým lékařský
nať
Zeměžluč okolíkatá
nať
Kamenec
citrónově žlutá
Zeměžluč okolíkatá
nať
Síran železnatý
zelenohnědá
Zlatobýl kanadský
kvetoucí nať
Kamenec
jasně žlutá
Zlatobýl kanadský
kvetoucí nať
Kamenec
žlutozelená
Zlatobýl kanadský
kvetoucí nať
Síran měďnatý
hráškově zelená
44
zpracování vlny
zelená šedozelená
žlutá
Použitá literatura a internetové zdroje
BIDLOVÁ, V. Barvení pomocí rostlin. 1. vyd. Praha : Grada, 2005. 86 s. ISBN 80-247-1022-6. BREMNESSOVÁ, L. Bylinář. 2. vyd. Praha : Fortuna Print, 1995. 286 s. HORÁK, František. Ovce a jejich chov. Vyd. 1. Praha: Brázda, 2004, 303 s., A12, B4 barev. obr. příl. ISBN 80-209-0328-3. JAKUBŮ, Lucie a Gabriela TOMCOVÁ. Filcování. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2008, 96 s. Výtvarné techniky (Computer Press). ISBN 978-80-2512034-7. ŠILAROVÁ, Jana. Plstění ovčí vlny. 1. vyd. Praha: Grada, 2013, 64 s. Šikovné ruce (Grada). ISBN 978-80-247-4478-0. ZAJONC, Juraj. Premeny vlákna. Trnava: Ryba, 2012, 235 s. ISBN 978-8089250-13-4. ZEITHAMMER, Karel. Vývoj techniky. Vyd. 2. přeprac. Praha: České vysoké učení technické, 1997, 315 s. ISBN 80-01-01725-7. http://navody.tkani.cz/ http://oveckov.blogspot.cz/ http://www.beskydskeovce.cz/ http://www.chytrepleteni.cz/ http://www.predeni.cz/ http://www.skolatextilu.cz/
zpracování vlny
45
o Autorce Lenka Smržová S ovčí vlnou jsem se poprvé potkala více než před 17ti lety při přípravě environmentálních programů pro děti na Centru ekologické výchovy Cassiopeia. Začalo to plstěním a záhy mi učaroval kolovrátek. Od roku 2009 spolupracuji s Rosou o.p.s. jako lektorka kurzů zpracování ovčí vlny. www.ls-kurzy.cz
Foto: Lenka Smržová 46
zpracování vlny
Rosa společnost pro ekologické informace a aktivity, o.p.s.
pomáhat lidem pomáhat přírodě ROSA – společnost pro ekologické informace a aktivity byla založena v roce 1991 organizacemi ČSOP, aby informovala o problematice ochrany přírody a životního prostředí. Původně byla založena jako nadace, která se v roce 1998 transformovala na obecně prospěšnou společnost. Poslání: šířit myšlenky souladu člověka s přírodou a principu trvalé udržitelnosti a pomáhat jejich uvádění do života výchovou, osvětou a vlastním příkladem. S vědomím naléhavosti globálních problémů nabízet řešení na osobní, místní, regionální i vyšší úrovni. Těžiště činnosti Rosy je preventivní péče o životní prostředí a podpora mezisektorové spolupráce a komunikace. Hlavními tématy jsou odpovědná spotřeba, místní produkty a přírodní zahrady. Rosa je zakládajícím členem Sítě ekologických poraden STEP a jihočeské sítě environmentálních center Krasec. Je také členem Zeleného kruhu, asociace ekologických nevládních organizací. Proč toto téma? Rozvoj trhu s místními produkty a to nejen těmi potravinovými je pro regiony zajímavý z více hledisek. Vlastní zemědělství ovlivňuje tvář naší krajiny, zpracování produktů pak do jisté míry zaměstnává obyvatele venkova. Zpracováním produkce dochází k růstu přidané hodnoty výrobků, který regionu přináší užitek ekonomický. Výroba v malém a spotřeba v místě pak vede také ke snižování přepravních vzdáleností. Pestrá krajina a zajímavá nabídka místních produktů je pak v neposlední řadě lákadlem pro návštěvníky regionu. Pozitivní vliv na sociální a ekonomickou sféru i oblast životního prostředí je významným předpokladem pro stabilizovaný a udržitelný rozvoj regionu. zpracování vlny
47
Vydala společnost Rosa o.p.s. v roce 2015 v rámci projektu EKOtržiště – místo pro zdraví s vůní regionu.
Projekt byl podpořen Ministerstvem životního prostředí, projekt nemusí vyjadřovat stanoviska MŽP.
Rosa, o.p.s. – společnost pro ekologické informace a aktivity Senovážné náměstí 9, 370 01 České Budějovice, tel.: 778 164 661, e-mail: rosa@rosacb.cz
www.rosacb.cz