REVITALIZÁCIA MESTSKÉHO CENTRA Bc. Adam Lukačovič Diplomová práca: 500+ Vedúci práce: doc. Ing. Arch. Karel Havliš, PhD. Naše mestá sú dobovou reflexiou vývoja civilizácie. Charakteristika tohto vývoja je všeobecne známa ale procesy ktoré s ňou súvisia a ktoré majú majoritný vplyv sú často opomínanéĽ alebo nesprávne interpretované. Pritom práve dnes je v mestách táto nevedomosť najviac vidite ná. Nekontrolovate ná výstavba ignoruje skutočné potreby mesta a zatieňuje jeho problémy. Obnova je chápaná ako zdroj ziskov a politická prezentácia. Kvalita bývania je v rebríčku priorít niekde úplne na konci. Je zrejmé že naše hodnoty poklesli ve mi hlboko a ich prehodnotenie je nevyhnutné tak akútne ako aj náš prístup k mestám a bývaniu. Nemôžeme sa stále spoliehať na iných a architekti či urbanisti musia spoločne s verejnosťou iniciovať toĽ čo ostatný ignorujú. Obnovu pre udí a pre mesto.
Obrázok 1: Obnova miest
Zánik mestského centra So zmenou spoločnosti súvisí aj zmena mysleniaĽ chápania svetaĽ technológiíĽ vedyĽ a v dnešnej dobe najmä potrieb a trendov. Tie sa za posledné storočie zmenili azda viac krát ako za posledné tisícročie. Kedysi na to nestačila ani výmena nieko kých generáciíĽ dnes je to otázkou nieko kých rokov. Možno to súvisí s našou nezastavite nou potrebou ísť stále ďalej a rýchlejšieĽ no mnohý už cítiaĽ že pri tomto behu začíname zakopávať o prekážky na ktoré nezostáva čas aby sme ich vyriešiliĽ odstrániliĽ či v lepšom prípade aspoň pochopili. Problémy ktoré vyvstávajú z našej nedokonalosti a omylnostiĽ sa v tomto závode o lepšiu budúcnosť budú stále hromadiťĽ až kým nás úplne nezastavia a my už nebudeme mať inú možnosť ako im čeliť tvárou v tvár. To už ale môže byť neskoro. Naše mestá nezostali výnimkou v procese rýchlych zmien. Ba naopak. Z urbanistického h adiska sú tými najväčšími odrazmi nových návykov. Zmena spoločenského postavenia majoritnej skupiny obyvate ov rozvinutých krajín a nárast subjektívneho „bohatstva“Ľ zviedol z pokornej cesty mestského života nejedného človeka. „Čím viac mámĽ tým viac chcem a tým viac si môžem dovoliť.“Ľ môže byť motto modernej civilizácieĽ kde peniaze sú hlavným účinkujúcim. 20ľte storočie zo sebou prinieslo mnoho zásadných zmienĽ ale asi najväčšou a najradikálnejšou bol úpadok centra miest. Kde nastal tak zásadný posun a ako je možnéĽ že miesta reflektujúce prosperitu krajinyĽ kultúry a verejného života strácajú dych?
Obrázok 2: Dopad premyslenej revolúcie
Korene treba h adať v začiatku priemyselnej revolúcie a razantnom prívale obyvate ov do miestĽ čo sa odrazilo v rozpínaní mestskej štruktúry do krajiny. Keďže boli továrne situované priamo v mestách a vážne ohrozovali životné podmienky obyvate ovĽ vznikali snahy o zachovaní dostatočného priestoruĽ čerstvého vzduchuĽ slnka a zeleneĽ ako samozrejmé prostriedky pre zlepšenie života v mestách. Trend „zlepšovania“ kvality bývania v meste zo sebou priniesolĽ rozširovanie ulícĽ zakladanie parkovĽ rozbíjanie blokovĽ vytláčanie tovární za mesto a ďalší súbor opatrení prispievajúcich k rozvo neniu zástavby. Bohužia sa tento proces dodnes nezastavil a to aj napriek tomuĽ že karta sa za ten čas obrátila a problém dnešných miestĽ už nie je ich prehustenieĽ ale opak. K tomu neprispelo pozitívne ani pretransformovanie týchto myšlienok do ideológií a právĽ na ktoré narážame dodnes. Každý architekt je konfrontovaný s právnymi predpismiĽ kde dodržovanie odstupových vzdialenostíĽ presvet ovanie obytných miestnostíĽ či nešťastné zónovanie rozvojových plôchĽ hrá aj dnes významnú rolu. Nemalo by tomu byť ale naopakĽ a umožniť tak ozdravenie mesta a zásad kompaktnej zástavby? Dnes je jedným z hlavných dôvodov odchodu obyvate ov z centra hlukĽ špina a nedostatok parkovacích miest. Európania si najčastejšie spájajú znečistenie životného prostredia so znečistením vnútra miest. K znečisteniu kompaktných častí mesta ale dochádza najmä kvôli preriedeným okrajom a záplave osobných automobilovĽ ktoré sa cez ne valia. Čím viac mesto redneĽ tým viac narastá osobná doprava. Čím viac narastá osobná dopravaĽ tým viac narastá znečistenie a tým viac mesto redne. 1 Typickým príkladom tohto procesu je fenomén Urban sprawlĽ alebo sídelná kaša. Tá sa stala obrazom procesu rozvo ňovania a decentralizácie centra miest. Homogénne solitérne zóny rozosiate na predmestiachĽ bez akejko vek štruktúry a vybavenostiĽ sú presným opakom ideálu mestskej zástavby. Ich hlavným nedostatkom je chýbajúci charakter mestaĽ kde je všetko potrebné na dosah ruky a kde verejný priestor predstavuje život a ducha miesta. V posledných desaťročiach sa ale v mnohých vyspelých štátoch začal stav tohto nežiaduceho procesu obracať v prospech mestských centier. udia túžiaci po skutočnom mestskom živote a najmä nová generácia so pozmenenými ideálmi h adá svoje nové miesto v centrálnych častiach ve kých miest. S prispením neustálych sociálnychĽ ekonomickým a samozrejme priestorových zmien dochádza k procesu revitalizácieĽ čiže oživenia mestských častí. Typická revitalizácia zahŕňa investíciu do zmeny časti územia na výnosnejšie aktivity a rozšírenie realitných ponúk pre strednú a vyššiu príjmovú skupinu.2 Môžeme rozlišovať dva základné
komponenty obnovyĽ a to sociálnuĽ zameranú na obytné oblastiĽ a ekonomickúĽ zameranú na komerčné služby. Reštrukturalizácia obytná zahŕňa obnovu bytového fondu a obytného prostredia v centrách miestĽ s cie om zaujať strednú príjmovú vrstvu obyvate stva.3 Dochádza k revitalizácií ktorá má za úlohu zlepšenie kvality bývaniaĽ pričom sa môže líšiť vzh adom na zmeny obyvate stva a rast sociálneho statusu – gentrifikácia, incumbent upgrading. Ekonomická obnova miestneho obchodu zahŕňa fyzickú a funkčnú renováciu a komerčnú revitalizáciuĽ podporovanú novými obchodmiĽ kanceláriamiĽ kultúrnymi či športovými centrami – komercializácia, adapative re-use. Spoločne tvoria základ obecne vnímanej obnovy miestĽ ktorá sa následne definuje majoritnými a minoritnými procesmi a odlišnými prístupmi zahŕňajúcimi verejný a súkromný sektor.
Obrázok 3: Zmena vývoja miest
Druhy obnovy Nástupom postľindustriálnej spoločnosti zameranej na finančné službyĽ poradenstvoĽ masmédia a reklamu sa začala meniť skladba mestských centier. Tieto nové investície a ekonomické oživenie prinieslo do miest nové pracovné príležitosti a vznik novej spoločenskej vrstvyĽ new middle classĽ mladých úradníkovĽ odborníkov a podnikate ov. A práve táto skupina obyvate stvaĽ sťahujúca sa do centra miestĽ zadefinovala pojem gentrifikácia. Mnohými označovaný ako opak suburbanizácie vzbudzujúci záujem politických kruhovĽ ktorí vidia práve v nej nádej pre chátrajúce mestské centrἠvo vedcochĽ vyrušených zo svojho teoretizovania a nepreukázate nými postupmiĽ širokej verejnostiĽ pozvo ne meniacej názor na rehabilitáciu niektorých mestských častíĽ a najmä sféry podnikate skejĽ pre ktorú tento proces predstavuje ve kú príležitosť navýšenia svojho kapitálu. Jej príbeh predstavuje boj jednotlivých teóriíĽ zakotvených do podstatne odlišných poh adov na svet.4 Na jednej strane stojí skupina zastávajúca ponukuĽ dopyt a možnosť slobodnej vo by a na strane druhej skupina presadzujúca rovnosťĽ sociálnu vrstevnatosť či podporu slabších. Aký je ale jej skutočný dopad a je to skutočne jediná zaručená cesta?
Proces gentrifikácie sa trocha odlišuje s každým ďalším mestomĽ urbánnym prostredím a historickým pozadím. Z doterajších skúseností zo Spojených Štátov a z mnohých významných centier Európy sa všetko začína v čase úpadku danej štvrte. Mnohé výskumy naznačujúĽ že predtým ako môže v oblasti začať gentrifikáciaĽ musí najprv prebehnúť tzv. proces deľinvestovaniaĽ resp. degradácia ekonomického záujmu o oblasť. V tomto období začínajú budovy nájomníci opúšťaťĽ priemerný príjem klesá a podnikate ská sféra odchádza. Niektoré štvrte si zachovajú silnú sociálnu skladbu a pocit komunityĽ iné sa premenia na miesta zabudnutia.
Tento nový opustený svet sa stáva akýmsi atraktorom novej záujmovej skupiny tzv. urban pioneers. Predstavuje ich vrstva mladýchĽ vzdelanýchĽ sebavedomých a často kreatívnych osobnostíĽ ktorý nezapadajú do tradičnej skladby štvrte. Budujú si umelecké priestory v zabudnutých priemyselných objektochĽ pretvárajú zanedbané partery na hudobné bary a začínajú nechávať po sebe stopu alternatívneho a bohémskeho života. Zmenou k lepšiemu mení oblasť svoj verejný obraz z nebezpečnej a nepohostinnej oblasti na miesto potenciálneho rozvoja. Nastupuje druhá záujmová skupina developerov a vyššej strednej vrstvy. Potenciál starých objektov a nízkych cien je ve kým lákadlom v sieti drahších realít. Napriek istému riziku nastáva nákup nehnute ností a ich modernizáciaĽ či transformácia na luxusné byty. Spočiatku nebadate né investovanie spustí zmeny pomerov v oblasti. Nervozita z príchodu nových obyvate ov sa v miestnych obyvate och mieša s pocitmi uspokojenia nad novými ihriskamiĽ bezpečnejšími ulicamiĽ novými reštauráciami či lepšími ponukami so zamestnaním. Potom ale prichádza zmena nájomnej zmluvy a nový nájomca zdražuje prenájom o 50%Ľ vzh adom k realitnému trhu. Pôvodný obyvatelia sú nútený odísť pod finančným tlakom a sú tak priamo nahradzovaný vyššou sociálnou vrstvou. Zameranie komerčných služieb sa tejto zmene rýchlo prispôsobujeĽ čím nižšej sociálnej vrstve sťažuje podmienky pre život ešte výraznejšie. Reťazová reakcia sa touto fázou stáva takmer nezastavite ná a v priebehu nieko kých rokov dochádza k úplnej zmene skladby obyvate ov.5 Reakcia ostatných oblastí mesta nenecháva na seba čakať a nepriamo sa pohyb obyvate stva v rámci mesta odráža vlastne všade. Pôvodná skupina udí sa sťahuje k okrajom a nová z nich odchádza. Z lokálnej problematiky sa zrazu stáva globálny problém a negatívne aspekty gentrifikácie začínajú byť vidite né aj v širšom merítku. Navzdory tomu sa gentrifikácia stáva symbolom revitalizačných procesov a často dokonca býva s revitalizáciou formálne aj vecne nahradzovaná či stotožňovaná. V skutočnosti je však len jedným z mnohých procesovĽ ku ktorým v revitalizácií dochádza. Tak či onak hrá v procese jednu z najvýznamnejších úloh a v súčasnosti má najradikálnejší dopad na meniacu sa tvár miest.6 Typickými príkladmi sú Washington DCĽ AtlantaĽ New YorkĽ či z našich zemepisných šírok pražský Smíchov.
Obrázok 4: Priebeh Gentrifikácie
Marginal gentrification je často spájaná so strednou vrstvouĽ kde výsledkom nebýva nové centrum bohatýchĽ ale skôr nového životného štýlu. Zmena skladby nastáva ako pri klasickej gentrifikáciíĽ s rozdielom že finančná stránka ustupuje pred prioritou vzdelania a kultúry. Upgrading je revitalizačný proces v dlhodobo obývanom prostredí strednej a vyššej strednej vrstvy. Stabilizované územie nepodlieha globálnym trendomĽ ale skôr malým
impulzom iniciovaným novými obyvate mi. Dochádza k menších fyzikálnym opravámĽ resp. vylepšeniam objektov a verejného priestoru v dlhšom časovom horizonte. Incumbent upgrading predstavuje revitalizačný proces charakteristický formou fyzickej obnovy domovĽ pričom ale nedochádza k výmene obyvate stva ako pri gentrifikáci. Vo štvrtiach prechádzajúcim týmto druhom obnovyĽ žije stabilná stredná vrstva. Obyvatelia sú väčšinou vlastníkmi domovĽ v ktorých žijú. Na degradáciu stavu obytného prostredia reagujú zakladaním organizáciíĽ ktorých účelom je získavanie finančných prostriedkov na svojpomocnú revitalizáciu vo vlastnej komunite. Pri tomto procese nedochádza k zásadným zmenám v úrovni spoločenského statusu obyvate ov. Jeho stabilita i pozvo ný rast bývajú zaistené generačnou výmenou. Mladý udia motivovaný a priťahovaný módou „mestského života“ už hromadne neodchádzajú do okrajových častí mestaĽ ale zotrvávajú v centre. Ide o revitalizáciu pri ktorej nedochádza k sociálnemu konfliktu vytláčaním pôvodného obyvate stva. Intenzita nie je tak výrazná ako pri gentrifikáciíĽ ale oblastiĽ v ktorých k nemu dochádza sú spravidla omnoho rozsiahlejšie.7 Táto forma sa často prejavuje napr. v tureckoľ marokánskych štvrtiach v Belgických mestáchĽ kde sa obyvatelia za pomoci mesta a európskych fondov snažia zlepšiť kvalitu bývania. Adaptive reuse je proces obnovyĽ ktorý so odohráva takmer pri každej väčšej revitalizácií centra. Ide o zmenu využitia starej budovyĽ či územia na novú funkciu pre ktorú nebol daný fragment navrhnutý. V čase všadeprítomných brownfield je tento proces videný mnohými ako hlavný k úč v obnove miest a minimalizovaní urban sprawl. Avšak dochádza aj ku kontroverznému rozporu čo tento proces vlastne zahŕňa a kde má svoje hranice. Mnohý do neho zahŕňajú aj obnovy nespĺňajúce základné kritérium komplexného oživenia ako je renovácia či „fasádicizmus“. Adaptive reuse je jednou z najstarších foriem obnovy. Už v 12.storočí bolo parížsky palác Musée du Louvre otvorené ako verejné múzeum. Dnes podobné príklady vidieť v každom väčšom meste. Komercializácia býva častým reprezentantom adaptive reuseĽ kedy staré objekty zapĺňajú komerčné aktivity. Inou formou je implementácia v rámci existujúcich mestských priestorovĽ pričom ekonomické aktivity produkujúce väčší zisk vytláčajú z najatraktívnejších mestských častí menej konkurencie schopné funkcie. Dôsledkom je nahrádzanie bývania kanceláriami a inými komerčnými funkciamiĽ čoho príkladom sú mnohé postľkomunistické centrá miest.8 Vidite nými príkladmi obáv o umieraní mestského centra sa objavili v Prahe či Brne začiatkom 90ľtych rokoch a s príchodom komercializácie po páde režimu. Bohužia ani po 20ľtich rokoch sa situácia nezlepšila a Brnenské centrum trpí touto formou „obnovy“ dodnes. Menší dopad komercializácie možno vidieť i v zahraničíĽ kde Berlín v podobnom období síce podliehal tomuto trendu ale za súčasného budovania nových bytových jednotiek sa udržala miera osídlenia centra na lepšej úrovni a tým aj dopad na centrum samotné nebol tak markantný.
Môžeme priamo ovplyvniť spôsob obnovy našich miestĽ alebo je lepšie nechať ich vývoj nevidite nej ruke trhu a momentálnym trendom? V rámci existujúcich štúdií a všeobecných teórií nazbieraných a sformulovaných z rozličných príkladov z celého svetaĽ vieme s určitosťou povedaťĽ že jednotná cesta neexistuje. Pri rozbore procesov narazíme vždy na zásadný faktorĽ a to kultúrnyĽ charakteristický pre každú krajinu. To čo sa momentálne považuje za najlepšiu cestu v centre New YorkuĽ nie je aplikovate né na centrum BrnaĽ a opačne. Je tak nevyhnutné chápať základné rozdiely medzi kultúrami a ich vývojom
v mysleníĽ politike a ekonomike. Budú „oneskorené“ kultúry čeliť rovnakým osudomĽ alebo nám negatívne príklady zabránia a pomôžu ovplyvniť ich osud?
Obrázok 5: Zmena vnímania procesov obnovy
Odraz kultúry Západný svet bol vždy snom východného. Východný svet bol vždy varovaním západného. Hranice sa možno posunuliĽ zdanlivé rozdelenie zostalo. To čo vyzeralo ako krátky rozdiel nieko kých desaťročíĽ dnes reprezentuje nedosiahnute nú métu. Čím viac sa snažímeĽ tým viac strácame. Možno ďalšia generácia tento kontrast zmažeĽ možno aj nie. Základný rozdiel medzi západným a východným prístupom sa nachádza v období po 2.svetovej vojne. Povojnové obdobie venovala Západ h adaniu aktívnych stratégií urbanistického vývoja a revitalizácie mesta. Poškodené oblasti boli opravovanéĽ nová výstavba odrážala snahy o moderný prístup. Životné podmienky a sociálna problematika boli hlavnými témy 60ľtych a 70ľtych rokov. So zlepšovaním situácie sa mestá snažili zakomponovať aj privátny sektorĽ v ktorom videli hybnú silu pre zatraktívnenie mesta. Vznik PPP projektov sa zaslúžil o výrazný posun v obnove miest. Posledných 30 rokov sa tak už nieslo v kultúrnom duchu a ukotvení moderných urbanistických téz a stratégii pre rozvoj kultúrnych centierĽ verejných projektov a podujatí.9 Východná a stredná Európa dostala túto možnosť prakticky až po páde režimu v 90ľtych rokoch. Zatia čo Západ bol silne podporovaný verejným sektoromĽ podnikate skou sférou a PPP projektmiĽ Východ bol zásadne vedený politickými rozhodnutiami. I keď sa politická situácia zmenilaĽ myslenie zostalo poznačené minulosťou. Privátny sektor nemá takú politickú silu alebo inšpiráciu aby udával smer rozvoja vo ve kých merítkachĽ PPP projekty sú skôr mocenským nástrojom a rola štátu je každým rokom slabšia a jej rozhodnutia pochybnejšie. Nik sa nemá k činom. Silná závislosť na ekonomických mechanizmoch a nerozvážny prístup k urbanistickému rozhodovaniu sa zrkadlí vo všetkých vrstvách verejného života. Prázdne mestské pokladniceĽ komplikované a zdĺhavé rozhodovanieĽ nedostatok skúseností a expertov a minimálna spolupráca s verejnosťou a potenciálnymi investormiĽ brzdí rozvoj východnej Európy. Prečo si však nik nekladie otázku či je cesta nasledovanie pokrokových krajín správna? Prečo si nebudujeme svoju vlastnú cestu a nenecháme prehovoriť našu kultúru aj v urbanizme?
Územné plánovania pôsobí dnes ve mi rozporuplne. V minulosti bola kompetencia plánovačov pramalá. Mestá rástli prirodzeneĽ organickyĽ tak ako bolo treba. Všetko viac či menej fungovalo. Dnešný urbanista má kompetencia takmer neobmedzené a ovplyvňuje všetko. Až nato koĽ že celé mestá boli postavené na zelenej lúke úplne od nuly. Kto ich ale videl pochopilĽ že udské myslenie nemožno naplánovať. Urbánna veda je vlastne zložitý motúzĽ ktorý sa rozmotáva a mi sa ho snažíme znova a znova zamotať. On sa ale stále rozväzuje a urbanisti a architekti sú vnímaný ako večne nepochopený vedci stratený v umení. Táto pozícia potrebuje prehodnotenie nielen zo strany spoločnosti ale aj zo strany samotnej odbornej sféry. Spoločnosť potrebuje pri plánovaní oporný článok a nie direktoriát. Interdisciplinarita vo vedení architekta v spolupráci s verejnosťou nie je hudbou budúcnosti ale nutnosťou doby. Tak ako sa rýchlo mení spoločnosťĽ tak sa rýchlo sa musia prispôsobovať služby. Architektúru a urbanizmus nevynímajúc.
Obrázok 6: Individuálny prístup k obnove miest a Udržateľný vývoj
Brnenské centrum Brno je mnohým z miest strednej EurópyĽ ktoré dnes otázku rozvoja centra aktívne rieši. Otázne jeĽ či sa uchopila za správny koniec. Typický model privatizácie bežný v 90ľtych rokoch mal vážny dopad na mestské centrum a jeho obyvate ov. Zmenšenie bytového fondu mesta a komercializácia zdvihla ceny nehnute ností a udia boli nútený odsťahovať sa do iných štvrtí. Ich miesto nahradili kancelárie a obchody. Prevaha bývania vystriedala prevaha služieb a živé domy nahradila osem hodinová prevádzka. Zmena prostrediaĽ rozvoj automobilizmuĽ ekonomická krízaĽ nič z toho nepomáhalo zabrániť pomalému ale istému úpadku. Skôr naopak. Privátny sektor vlastniaci väčšinový podiel bytových jednotiek h adí zásadne na ziskĽ nie na kvalitu bývania a ak sa z bytov nestali komerčné priestoryĽ zostali z nich nadrozmerné obytné jednotky bez súčasných požiadaviek a konkurencieschopnosti na realitnom trhu. Jedinou oporou zostávali mestské bytyĽ ktoré svojou aspoň finančnou politikou udržovali už tak nízky počet stálych mestských obyvate ov. To sa ale zmenilo po poslednej finančnej kríze a deregulácií nájomného. Ekonomická výhoda sa stratila a vzh adom k zanedbanému technickému stavuĽ chýbajúcim parkovacím miestamĽ nevyužívanej roz ahlosti bytov a ďalším faktoromĽ už nič nezabránilo ani zvyšným obyvate ov k odchodu. Vzniká nový fenomén brownfielduĽ skrytým pred očami nič netušiacich pozorovate ov ale so zásadným vplyvom na život v meste. Historické jadrá boli svojím charakterom kompaktné mestá už odnepamäti. Hustá zástavba poprepletaná uličnou sieťou bola charakteristická variabilitou funkcií. Aby táto schéma fungovalaĽ musí prevažovať funkcia bývaniaĽ a to aspoň 60 percentami. Kde nie sú udiaĽ nie je život. Bez tejto základnej ingrediencie sa začne celý systém rúcať. udia odchádzajúĽ
s nimi záujmová službyĽ a s ňou aj mestský charakter ako taký. Verejný priestor je prechodným bodomĽ aktivita sa vytráca. Brno si už touto fázou prechádza. Stačí zodvihnúť vo večerných hodinách hlavu a spočítať ko ko okien je rozsvietených. Často žiadne. Prečo ich teda nerozsvietimeĽ prečo sa udia nechcú vrátiť sp䝼 a prečo sa problém prehlbuje?
Obrázok 7: Cieľová skupina definovaná problémami
Mesto si to možno neuvedomujeĽ ale samé drží v ruke nástrojĽ resp. štartovaciu pásku pre obnovu bývania v meste. Nájomné domy. Ich rovnomerná rozloženie v rámci urbánnej štruktúry mesta vytvára prirodzenú sieťĽ kde každý dom má svoje miesto a účel. Ich typová rozličnosťĽ unikátnosť kontextuĽ vytvárajú neobmedzený počet možností ponúk pre obyvate ov. Bohužia tieto pozitíva nie sú vnímané všeobecne. Chýba politika a stratégia ako sa zvidite niť. Z doterajších klientov sú jasne známe nedostatky pre ktoré sú byty opúšťané (technický stavĽ parkovanieĽ ve ké rozmeryĽ hlukĽ atď.). Nevýhody pre jednu stranuĽ ale neznamenajú nevýhody aj pre inú. Stačí sa zamerať na cie ovú skupinu obyvate ovĽ pre ktorých je daná ponuka zaujímavá. Či už sú to singlesĽ študentiĽ startľup projektyĽ dôchodcovia alebo mladé rodiny. Prispôsobenie jednotlivých objektov pre záujmovú skupinuĽ možnosť kooperácie pri zásahochĽ ekonomická spolupráca a najmä boj za kvalitu prostredia. Jednoduchými zmenami možno docieliť ve ké kroky ak sa zvolí správna cesta. Ak ešte zoberieme v úvahu existujúce štúdie o negatívnych procesoch obnovĽ ako gentrifikáciaĽ môžeme cielený výsledok v náš prospech regulovať. Nájomné byty budú slúžiť ako filter zabezpečujúci sociálnu diverzitu a ekonomickú dostupnosť. Privátny sektor bude tak brzdený touto regulovanou formou trhu a prípadná gentrifikácia bude vždy len v úvodnej fáze. ProcesyĽ ktoré na prvý poh ad vyzerajú ako neovládate néĽ možno správnymi opatreniami obmedziť alebo úplne zamedziťĽ ale s maximálnym využitím ich pozitív. Niektoré ulice vytvoria umelecké zázemieĽ iné kultúrneĽ niektoré luxusné. Táto variabilita ale bola centrám vždy typická tak by tomu malo byť aj v budúcnosti. Udržite ný rozvoj nie je o šetrení energiíĽ alebo najmodernejších teóriach a technológiáchĽ je to snaha o udržania rovnováhy. Pre naše mestoĽ pre našu zemĽ pre našu budúcnosť.
Použitá literatúra 1
HniličkaĽ P.Ľ 2012. Sídelní Kaše. Exodus na předměstí: Otázka kvality bydleníĽ s. 29ľ39. BeauregardĽ R.A. & HolcombĽ H.B.Ľ 1981. Revitalizing cities. Washington: Association of American Geographers. 3 AnderessonĽ H.Ľ 1988. Economic and social restructurin of urban centers. Turuk: Turun yliopistion maantieteen laitkosen julkasisuja. 4 SýkoraĽ L.Ľ 1993. Teoretické přístupy a vybrané problémy v současné geografii. Gentrifikace: měnící se tvář vnitřních městĽ s. 100ľ110. 5 RoosĽ D.Ľ 2011. How Gentrification WorksĽ http://money.howstuffworks.com/gentrification1.htm. 6 SýkoraĽ L.Ľ 1999. Changes in the internal spatial structure of post-communist Prague. GeoJournal 49Ľ s. 7ľ16. 7 LauriaĽ M.Ľ 1982Ľ Selective urban redevelopment: a politival economic perspective. Urban GeographyĽ s. 224ľ239. 8 KovácsĽ Z.Ľ 1999. Cities from state-socialism to global capitalism:an introduction. GeoJournal 49Ľ s. 1ľ6. 9 TemelovἠJ.Ľ 2009. Urban revitalization in central and inner parts of post-socialist cities: conditions and consequencesĽ s. 12ľ17. 2
VEŘEJNÉ PROSTORY Adam Zlámal Diplomová práce: České Budějovice – Mariánské náměstí Vedoucí práce: doc. Ing. Arch. Karel Havliš, PhD. Město jako prostor lidské interakce, setkávání, radosti z pospolitosti. Místa, kde budou lidé rádi trávit svůj čas a ne jen ve spěchu procházet a projíždět. Jak takové prostory vypadají? Jaké by měly splňovat předpoklady? Co způsobuje, že jsou některá místa oblíbenější než jiná?
Proč jsem si vybral toto téma jako seminární práci? Tématem mojí diplomové práce je prostor v Českých Budějovicích zvaný Mariánské náměstí. Místo se nachází za okrajem historického jádra města. V dnešní době slouží zčásti jako parkoviště a zčásti jako plocha městské zeleně bez jakékoliv náplně či možnosti využívání. Ve své seminární práci jsem se rozhodl zabývat veřejným prostorem, abych mohl na Mariánské náměstí nahlížet z různých perspektiv.
Obr 1 (vlevo): Campo Square in Siena, Zdroj: www.trekearth.com Obr 2 (vpravo): Mariánské náměstí, České Budějovice
Typy obcí: Veřejné prostory se jako takové objevují v obcích. Typ, velikost a měřítko veřejného prostoru se odvíjí od typu a velikosti obce, ve které se vyskytují. V České Republice známe tři druhy obcí – samosprávných jednotek, které vznikly v rámci reforem v roce 1850, kdy byla zrušna panství a vrchnostenské zřízení. Vesnice Vesnice (též ves, víska, na Moravě dědina) je sídlo venkovského typu. Typicky je vesnice intravilánem (či jedním z několika intravilánů) venkovské obce, některé vesnice jsou však místními částmi města, administrativně přičleněné k vlastnímu městu. V některých kontextech se za vesnici označují celé venkovské obce. Městys Městys nebo také městečko je typ obcí velikostně a významově stojící mezi městem a vsí. V minulosti se jednalo o sídla, kterým bylo uděleno právo pořádat týdenní a dobytčí trhy (tím se městyse lišily od vsí) a zpočátku výjimečně i výroční trhy. Městyse musely plnit roli
spádového městečka pro okolní vesnice. Na rozdíl od města zde bylo mnohem silněji zastoupeno zemědělství a sociální a profesní rozvrstvení nebylo tak výrazné. Kolem roku 1950 se přestal používat, od roku 2006 byl obnoven. Město Město je sídelní geograficky vymezený útvar, pro který je charakteristický soubor znaků, jenž jej odlišuje od vesnice. Jsou to především relativní velikost ve srovnání s vesnicemi, vysoká hustota osídlení, kompaktnost a koncentrace zástavby, typická demografická, sociální a profesní struktura obyvatel (obvykle nepracují v zemědělství, ale naopak v obchodu, průmyslu, službách) a poskytování správních, vzdělávacích, obchodních a kulturních funkcí pro širší okolí. Pro město je také specifický městský způsob života, který je na rozdíl od venkovského více neosobní, anonymní a účelový. V České republice se v současnosti za město pokládá obec, které byl udělen status města. V Česku je celkem 592 měst, z toho 23 měst se statutem statutárního města. Typy měst: • Statutární město • Krajské město • Hlavní město
Lokalita: Primární charakteristikou lokalit je jejich zastavitelnost nebo nezastavitelnost. Společnou obalovou křivku zastavitelného území a krajiny tvoří první čára elementárního urbanismu. Rozhraní bloku (zastavitelného) a veřejného prostranství (nezastavitelného) vytváří druhou čáru elementárního urbanismu.
Obraz: Pro jednoduchou představu a identifikaci je výhodné použít „logo“, které kompozici velkého měřítka dodává čitelnost a hlavně zapamatovatelnost. Z tohoto loga lze potom odvíjet jak je a mělo by být město komponováno.
Obr 3 (vlevo): Dvě čáry, Zdroj: KOUCKÝ, Roman. Elementární urbanismus Obr 4 (vpravo): Logo ČB, Zdroj: KOUCKÝ, Roman. Elementární urbanismus
Veřejný prostor: Arjun Appadurai, současný sociálně-kulturní antropolog říká, že: „Město, chápáno v platónských představách jako místo, kde vztah mezi státem a jednotlivcem zprostředkovávají instituce, jasně odlišující veřejné od soukromého, už nepředstavuje přirozený habitat (místo výskytu) lidstva, ale extrémní prostředek obyvatelnosti, habitability.“ Veřejná místa jsou utvářena lineárně (ulice, nábřeží…), nebo uzlově (náměstí). Prostory určené pro veřejnost by se měly pohybovat mezi 25% a 35% (menší prostory signalizují falešnou spořivost, větší zase pomýlený luxus). Podle Henriho Lefebvra (francouzský marxisticky orientovaný filozof a sociolog, 19011991, který proslul analýzami každodenního života a městského prostoru - vypracoval dokonce politický program žádající udělit "práva městu") se prostor utváří stejně jako jiné zboží: „Prostor je tím, kde jsou mocenské a znalostní diskursy (jisté způsoby chápání a porozumění skutečnosti) proměňovány v reálné mocenské vazby.“ Lefebvre identifikuje tři prostorové dimense: • Jednou z nich je representace prostoru inženýry a architekty v intencích pojmů jako je např. budova, silnice, obvykle vytvářených pro veřejný nebo „oficiální“ prostor. • Druhou je prostor reprezentací, totiž, obrazů, které se vytvářejí kvůli prostoru, jenž je spíše vnímán citem než rozumem. • Třetí dimense je to, co Lefebvre nazývá prostorem praktickým, tím míní cesty a sítě každodenního života. Veřejný prostor je v přesném slova smyslu prostor přístupný všem, je to demokratická aréna, kde se mohou scházet a společně trávit čas lidé různých věkových skupin, společenských tříd, pohlaví a ras.
Obr 5: New South China Mall – největší obchodní dům na světě, Zdroj: www.fayeandsteve.com/Dalian Sightseeing Shopping Stále více veřejných zón je ale nahrazováno soukromými prostory uzavřených komunit či prostory kvaziveřejnými. Řada z nich, kupř. velká nákupní centra, vzbuzují dojem, že jsou otevřená všem a že představují lepší verzi klasického veřejného prostoru. Často jsou podobně jako běžné parky vybavena lavičkami a fontánami, je v nich – nezávisle na venkovním počasí
– udržována příjemná teplota a nabízí se zde řada dalších zdrojů zábavy v podobě obchodů, koncertů a soutěží, v nichž můžete vyhrát dárky, slevové kupony či peníze. Působí přátelsky a přitahují tak zástupy obyvatel města, pro které jsou atraktivnější než jiná místa. Tento posun ve způsobu, jakým obyvatelé měst tráví volný čas, a rostoucí obliba trávení volného času v nákupních centrech místo v nekomerčních veřejných prostorech, odráží proměny chápání pojmu občanství. Občan definovaný z pohledu své účasti v politické komunitě se proměnil v občana-konzumenta definovaného z pohledu své účasti v neoliberálním ekonomickém systému. Tito občané se už nevztahují k sobě navzájem, nýbrž k anonymnímu ekonomickému systému. Když tráví čas v nákupním centru, jsou si vědomi, že jejich právo tam pobývat se odvíjí od sumy peněz nutné k zakoupení nějakého zboží v nabídce – a nestačí jen tichý souhlas lidí kolem, jako je tomu v případě veřejného prostoru. Aby mohl člověk pobývat v kvaziveřejném prostoru, musí mít nějaký zájem anebo alespoň takový zájem předstírat. Musí být konzumentem – anebo jej hrát. Být čistě jen občanem nestačí.
Architektonické objekty: Veřejné prostory jsou formovány architektonickými budovami. V minulosti se rozlišovaly na: • • • •
Res publica – budovy veřejné Res sacra – budovy posvátné Res economica – okrsky pro podnikání, výrobu Res privata – prostory k bydlení
Dohromady vytvářeli civitas – skutečné město. Důležitou roli mají především veřejné budovy. Aby splnily své symbolické poslání, musí stát na nejvýznamnějších místech. Mají představovat orientační body a dominanty viditelné v průhledech ulic a panoramatu města. Veřejné budovy místního významu mají být situovány v rámci jednotlivých čtvrtí. Ty budovy, které mají metropolitní, regionální nebo národní status, mají být umístěny na hlavních náměstích a třídách, kde se setkávají hranice čtvrtí a městských částí.
Vnímání prostoru: Důležité je nejen ve veřejných prostorech také to jak jaké dimenze na člověka působí: • • • •
Člověka rozeznáme na 100 metrů. Známého obvykle poznáme na vzdálenost 50-70 metrů. Jevištní šepot (v divadlech a operách) lze slyšet až z 35 metrů. Z odstupu 20-25 metrů zjistíme výraz tváře a emoce – na tuto vzdálenost lze také vést hovor. • Opravdová komunikace je možná od 7 metrů. • Nehledíme příliš nahoru (max 55°) ani dolů (max 80°). Obvykle se koukáme mírně dolů – 10°.
Obr 6: Rozeznávací schopnosti člověka, Zdroj: GEHL, Jan. Města pro lidi
Image města a jeho prvky: Město lze podle Kevina Lynche rozdělit na 5 základních fyzických forem – prvků: • 1 – cesty – dráhy pohybu (ulice, procházkové trasy, dopravní tepny, kanály, železnice). Podél cest se uspořádávají další prvky prostředí. Cesty mají být nejen dobře identifikovatelné a kontinuální, jejich další kvalitou jsou určité směrové vlastnosti. Může se tu uplatnit stupňování. • 2 – okraje – lineární prvky, které ale nejsou uživateli přímo využívány. Zlomy v kontinuitě prostoru. Mohou být bariérami nebo švy. Drží pohromadě ucelené plochy. • 3 – oblasti – střední až větší části města. Lidé své město nejčastěji strukturují právě tímto způsobem. • 4 – uzly – body a strategická místa ve městě, intenzivní ohniska. Mohou je tvořit křižovatky, změny struktur, místa, která nabyla význam kvůli koncentraci nějaké funkce. Mnoho uzlů v sobě spojuje obě vlastnosti – křížení i koncentrace. Některá seskupení uzlů se stávají ohnisky a ztělesňují charakter = jádra • 5 – významné prvky – věž, zlatá kupole, hora. Ale třeba i vývěsní štíty
Obr 7 (vlevo): Okraje – Berlínská zeď Obr 8 (vpravo): Významné prvky – China town v Bangkoku
Závěr: Práci jsem začal s tím, že Mariánské náměstí vycházejíc za své současné podoby i svého názvu je a mělo by být veřejným prostorem. Náměstím, kde se budou lidé scházet a bude umožňovat konání různých aktivit. Postupem času se však ukázalo, že daná lokalita nemá vhodné předpoklady a to z několika důvodů. Náměstí se sice nachází na významném uzlu, ten je ale v největší míře dopravní (jedna z hlavních os se napojuje na vnitřní okruh). Pro lidi tím toto místo ztrácí na atraktivitě. Místo také lidé nemají spojené s představou nějaké kumulace aktivit. To platí jak historicky, tak i dnes. Lidé mají v paměti spíše křižovatku, tranzitní prostor než místo pro trávení času. Náměstí v současné době postrádá jakoukoliv funkci. Svojí polohou ve městě – důležitý uzel, rozhraní vnitřních čtvrtí a zakončení významné městské osy – je ale podle mě předurčeno pro umístění nějaké významné veřejné budovy.
Zdroje a použitá literatura: KRIER, Leon. Architektura - volba nebo osud. Praha: Academia, 2002. ISBN 9788020000125 KOUCKÝ, Roman. Elementární urbanismus. Praha : Zlatý řez , 2006. ISBN 8090281060 GEHL, Jan. Města pro lidi. Brno: Partnerství, 2012. ISBN 9788026020806 LYNCH, Kevin. Obraz města. Praha : BOVA POLYGON, 2004. ISBN 8072730940 www.scmagazine.cz www.atlas-transformace.cz cs.wikipedia.org Styl - pořad ČT
MĚSTO VE MĚSTĚ Dana Brázdová Diplomová práce: Obnova středních a malých měst Slavkov u Brna Vedoucí práce: doc. Ing. arch. Karel Havliš Tato práce vznikla v rámci modulového semináře na ústavu navrhování V pod vedením ing. Jany Adámkove. V tomto semináři jsem se věnovala židovským čtvrtím, jejich urbanistickým a architektonickým řešením, židovské komunitě a jejímu vývoji. Diplomní prací se snažím najít optimální přístup k současné židovské čtvrti ve Slavkově u Brna, konkrétně ke Koláčkovu náměstí, nově vzniklému veřejnému prostoru v místě asanovaných historických objektů. Z původní zástavby zde zůstala polovina domů a neorománská synagoga.
Osídlení Základním prvek osídlení je bezpochyby město. Je možné jej definovat jako sídelní útvar zaujímající danou velikost, mající vysokou hustotu obyvatel a koncentraci zastavění. Obecně lze říci, že ve městě panují méně vřelé vztahy oproti venkovu. Lidé jsou si odcizenější, panuje zde větší anonymita vzrůstající se zvyšujícím se počtem obyvatel daného města. Narůstá ovšem počet profesionálních vztahů. Samotné město lze rozdělit na základní části, které ho vytváří. Jsou to objekty – postavené jako samostatně stojící, skupiny domů anebo nepravidelné shluky budov, ty všechny tvoří městské čtvrtě, městské části a prostory mezi nimi – veřejné prostory – ulice, náměstí, nábřeží, parky a další. Město je tvořeno především samotnými lidmi. Bez nich jako takové neexistuje, jsou to pouze prázdné prostory, interiéry a exteriéry, bez života. Každá z částí by měla splňovat požadavky na prostor vhodný pro pobyt a život lidí. Lidské měřítko, proporce, rytmus, gradace a další. Aby si ho lidé pro trávení volného času i vlastní bytí vybrali. Propagace především pěších a zklidněných zón pro využití chodci a cyklisty podporuje celkový udržitelný rozvoj měst. [Gehl, 2012] Samotné slovo čtvrť, je odvozeno od slova čtvrt. Jedna čtvrtina z celku. Čtvrť je totiž tak velké území, které jsme schopni pěšky projít za 15 minut. [Hnilička, 2012] Obyvatele zde žijící spojuje navzájem nejbližší okolí, občanská vybavenost a veřejné prostory. Při založení nové čtvrtě v současnosti mají jejich obyvatelé také stejný sociální status. Tak jako například u čtvrti s vilami bohatých podnikatelů, v nedávné době lidé jednoho právě vzniklého sídliště. U těchto prostor hrozí vzájemná segregace jejich obyvatel. I dnes se tak stále děje, v různých podobách a mnohdy, tak činní sami. Vilové čtvrtě na předměstí s vysokým plotem, závorou, značkou se zákazem vjezdu a kamery není nic výjimečného. Místo obyvatel v ulicích, kteří vykonávají určitou společenskou kontrolu, jsou zde zabezpečovací systémy. [Sýkora, 2010] Takto se vyčleňují především bohatí. Což je do jisté míry stejné jako dříve u Židů, byla to početná menšina disponující značným majetkem.
Vznik židovských čtvrtí První zmínky o židovském osídlení na našem území spadá do 10. století. Nejstarším útvarem židovské zástavby je ulice nikoli čtvrť. Poté vznikaly urbanisticky neurčité shluky domů a nakonec dosáhla židovská zástavba největší urbanizace přesně vymezenou a samostatnou čtvrtí. [Klenovský, 2011]
Židovskou čtvrť lze přirovnat ke středověkému městu. Tato města začala vznikat na našem území v 15. století. Můžeme je rozdělit na středověká města rostlá a založená. Rostlá sídla vznikala přirozeným nabýváním struktury v místě křižovatky cest a u sídel šlechty a církve (hrady, tvrze, kláštery), v místech konání trhů. Poloha a tvar odrážela místní terénní podmínky krajiny. Města zaujímala těžko dostupná místa, což zlepšovalo jejich obranu. Nejčastěji to byly skalnaté ostrohy nad řekou s vysokými hradbami a strážnými věžemi. Struktura zástavby byla nepravidelná se sítí křivolakých uliček. I když neexistovaly celkové plány výstavby města, byla zde zachována provozní i prostorová kompozice místa. Toto město je charakteristické svým drobným měřítkem zástavby. Podobný výraz měla i židovská čtvrť. Tak jako město obehnané hradbami i čtvrť se chránila před okolím. V současnosti tvoří historické jádro centrum většiny evropských měst. Okolo vznikly v průběhu staletí nové čtvrtě a nové části, založená panelová sídliště a satelity příměstských vilek.
Obr 1 (vpravo): Židovská čtvrť Mikulov, Zdroj: pohlednicemikulov.cz. Obr 2 (vlevo): Město Carcassonne, Zdroj: google earth, 2008.
Kolonizační města vznikala na nezastavěném území a za zcela jiných podmínek. Lokátor přesně vymezil parcely pro zastavění a ulice mezi nimi. Stavitelé se inspirovali především u řeckých a římských měst s pravidelnou pravoúhlou sítí ulic. Jako příklad z českých měst lze uvést Vysoké Mýto, Nový Bydžov a Moravskou Třebovou. Židovská komunita má na celém světě dlouhou historii, která je spletitá a ne vždy lehká. Více jak tisíc let žijí Židé a Křesťané společně v jednom prostředí. Židé byli ale za své vyznání ze společnosti také vyčleňováni. Mnozí byli nuceni se stále stěhovat. Hrozila jim vládnoucí vrstva i hospodářská konkurence. Pokud chtěli být dobrými v oboru, museli pro to udělat mnohonásobně více než většinová společnost. To vše zapříčinilo vznik židovských čtvrtí. Vyrostly zdi a brány ohraničující čtvrtě. Toto území tak vytvořilo téměř dokonalé město ve městě samém. Jejich obyvatelé museli také povinně nosit odlišné označení (žluté kroužky a čapky). Tato menšina však byla ve společnosti důležitá. Tvořila její neoddělitelnou součást. Židé nabyli určitých práv oproti ostatním obyvatelům měst, což mezi nimi navzájem i v budoucnu nevytvářelo dobré vztahy. Jako jediní např.: mohli půjčovat peníze na úrok. Proto byli podporováni především šlechtou a panovníkem, se kterými obchodovali. Židé byli také zdatní obchodníci. Velmi dobře dokázali obstarat vše, co si zákazníci žádali. Ač sami nesměli alkohol pít, prodávali ho křesťanům. Se sedláky tak měli většinou spory. Sedláci se rádi napili a neměli pak na vrácení vypůjčených peněz. Nezbylo jim nakonec nic jiného než přepsat své majetky a statky na židovské obchodníky. Toto vše podporovalo vzájemnou nevraživost. Později Židé získali práva vykonávat určitá řemesla.
Na některých místech byl vznik židovské čtvrtě poněkud odlišný. Vedle rozrůstajícího se křesťanského města se usadili Židé ve svém vlastním, jelikož jim to zákony přikazovaly. Po jejich zrušení se obě města prakticky sloučila do jednoho.
Genius loci Toto ghetto bylo pro obyvatele územím vlastní samosprávy, autonomní území bez omezení. Bylo jim zde umožněno věnovat se svému vyznání, i proto označení ghetto nebrali nijak negativně. Komunitu zde spojovalo společné náboženství a blízké rodinné vztahy. Tuto čtvrť lze nazvat ve svém důsledku městem se vším, co k tomu patří. Měli zde vše, co potřebovali. Rabína jako hlavního vůdce židovské obce, který určoval její chod, školu = synagogu, jako místo k bohoslužbám, školu ve smyslu učebnu, povětšinou se jednalo o jednu místnost pro výuku dětí, rituální lázeň, umístěnou ve sklepeních domu o přesně daných rozměrech a objemu vody. Jatka určená pro rituální obětování zvířat.
Obr 3 (vpravo): Atmosféra v uličkách Girony, Zdroj: aladyaway.com, 2013. Obr 4 (vlevo): Amsterdam, Cornelis Springer, Zdroj: wikipaintings.org, 19. století.
Urbanistické uspořádání těchto staveb vytvořilo každé místo jedinečné a neopakovatelné. Nyní z této čtvrti sálá atmosféra bohaté historie zaniklé komunity. V souvislosti se zachováním tohoto odkazu i do dalších generací vznikla na mnohých místech muzea s expozicemi, naučné stezky a prohlídkové trasy představující židovskou kulturu. Rekonstrukcemi ohrožených objektů a jejich následným využíváním došlo k jejich zhodnocení. Pokud se podaří zachovat i původní dispozice, použité historické materiály a technologie o to větší cenu obnova ve výsledku bude mít. Tyto čtvrtě jsou vděčným námětem pro literární i výtvarnou tvorbu mnoha umělců.
Struktura židovských čtvrtí Vlivem staletí dlouhého vývoje se židovské osídlení a jeho struktura ve městech a obcích měnilo dle aktuální nálady. Od 19. století mohli Židé žít kdekoli díky vydání zákona o rovnoprávnosti občanů. Do malých domů se začala stěhovat městská chudina. Původní obyvatelé se zasloužili o kulturní a hospodářský vzestup země. Stali se významnou
skupinou inteligence. Působili v lékařském, literárním, filosofickém i duchovním oboru a dařilo se jim i v průmyslu, bankovnictví a architektuře. Struktura židovské zástavy je však v půdoryse města znatelná dodnes. Někde více a někde méně. Židovské čtvrti, tzv.: štetly, byly umístěny nejčastěji při hradební zdi, což je minimálně z jedné strany chránilo. V případě pogromů měli obyvatelé větší šanci k rychlému útěku a úkrytu u vrchnosti. I nyní jsou v některých příkladech uzavřené proti zvídavým pohledům kolemjdoucích pro členitost struktury. Jinde byly vystavěny ochranné zdi a vstupní brány, ale minimálně byly jednotlivé části města odděleny řetězy. Do dnešních dob se brány dochovaly jen výjimečně. [Klenovský, 2002] Území čtvrti bylo nejprve rozděleno na drobné parcely. Z nutnosti šetřit místem byly povětšinou zastavěny v plné ploše. Malého měřítka byly i následně navrhované domy. V průběhu staletí se začala tato území dále zahušťovat. Byl to zcela přirozený proces. Obyvatel zde přibývalo a bylo nutné původní zástavbu přestavovat. Přístavby, nástavby a různé úpravy nebyly ničím výjimečným. Všechny prvky byly provedeny z praktického hlediska, ale měly i svou důmyslnost. Uličky zde byly úzké, klikaté, různě křížené a napojované. Dopravní infrastruktura zde má dnes zhoršenou pozici. Prostorové potřeby ulic židovských čtvrtí pro současnou automobilovou dopravu nedostačují. Je ale v takové míře nutné zavádět dopravu i do těchto míst? Čtvrti jsou dobře dostupné pěšky i bicykly. Tak jako v Compact city je snaha o snížení spotřeby energií s tím spojená podpora jiných druhů dopravy než automobilové. Také mnohé výškové dělení, schodiště, lávky, rohová loubí, balkony a pavlače tvoří určitou členitost a nepřehlednost prostoru. Jednotlivé domy obývalo mnoho rodin, zpravidla jednu místnost měla jedna rodina. To mělo vliv i na vzhled. Dům pak mohl mít každé okno jiného tvaru i velikosti. Vyskytly se i místnosti a vchody do domu z toho vedlejšího. Působilo to nemalé problémy při opravách, koupi a prodeji objektů. Dům měl v přízemí černou kuchyni, krámky, dílny nebo sklady. Sklepy zde byly s klenutými stropy. V prvním podlaží a podkroví byly obytné místnosti. [Klenovský, 2002] Mezi domy byly úzké tmavé uličky, do kterých by dnes nikdo v obavě o svou bezpečnost raději nevstupoval. Ulice byly vydlážděny žulovými kostkami. Existovaly i vnitřní veřejné domovní průchody, které jsou v současnosti veřejnosti zahrazeny. V průběhu staletí byla urbanistická struktura osídlení narušena. V prvním případě šlo o plošnou asanaci domů v 19. století. Nevyhovující prostory k životu ustoupily novým trendům v bydlení. Zhoršovaly se především hygienické podmínky. Byl zde nedostatek světla, nesnadné provětrávání, chybějící kanalizace, vodovody a jiné. V místech s neopakovatelnou atmosférou místa s úzkými uličkami vznikly měšťanské domy patřící bohatým rodinám. Takovým příkladem zde může být část Prahy – Josefov. Podruhé to nastává po vypuknutí protižidovské nálady v Německu před druhou světovou válkou. Židovské obyvatelstvo z měst vlivem válečných událostí postupně vymizelo. Z původních 118 tisíc obyvatel v Českých zemích zůstalo 8 tisíc přeživších. Opuštěné domy byly obydlené jinými. Nastaly další asanace původní židovské zástavby a budování nových domů. V současnosti je zde riziko s využíváním objektů nynějšími obyvateli. Pokud jsou domy památkově chráněné nebo patří do městské památkové zóny, zásahy do těchto objektů jsou citlivější. Správným směrem ale není pouze slepé zakonzervování těchto staveb. Nemělo by se zamezovat dalšímu vývoji a rozvoji města, ale právě naopak. Podpořit podnikatelské záměry ve spojitosti s tímto dědictvím.
Židovská a křesťanská zástavba Hlavní rozdíly jsou především v pozici zástavby ve městě, celkové struktuře celé čtvrti a velikosti domů židovských obyvatel oproti těm křesťanským. Již na první pohled lze ve městech se židovskou zástavbou rozeznat území, kde se nachází. Velké domy, které si mohli dovolit bohatí měšťané, stáli na náměstích a hlavních ulicích. Oproti domům o malých rozměrech s odlišnou parcelací, které stály v zadních ulicích za náměstím. Již dříve než teorie kompaktních měst vznikla, bychom mohli toto území nazvat kompaktním městem. Polyfunkčnost a maximální využitelnost prostoru byla samozřejmostí. V ulicích probíhal živý ruch spojený s každodenním životem.
Reference V současné době nacházíme ve městech především synagogy, hřbitovy, anebo celé čtvrtě. Jejich dochování do současné doby záleželo na mnoha faktorech. Násilný zánik z důvodu přesvědčení zažila řada budov a hřbitovů. U některých postačil neodborné zásahy nebo nedostatek péče a údržby v průběhu desetiletí. Nebyl totiž už mnohdy, kdo by se adekvátně staral. Uvádím zde nejprve tři příklady měst, ve kterých došlo k zachování židovské struktury. Probíhal zde stavební vývoj různého rozsahu, ale základ je tu zachován i pro následující generace. Nakonec uvádím i zcela zničenou oblast – židovskou obec v Bratislavě. První příklad kompaktních struktur města pochází z Holandska. Tato země se celá potýká s nedostatkem místa, podobně jako dříve židovské čtvrti. Hustota obyvatel Holandska se pohybuje okolo 500 obyvatel/km2. To ho řadí na přední příčky v těchto hodnotách v Evropě. Jedná se o zemi multikulturní, liberální k různým kulturám a vyznáním. Židovská komunita v této oblasti měla dlouhou historii přetnutou 2. světovou válkou. Deportováno bylo více jak 100 000 Židů, což v důsledku znamenalo zánik místní židovské komunity.
1. Židovské muzeum, 2. Portugalská synagoga, 3. Bleší trh, 4. Museum Rembrandt, 5. Brusírna diamantů Obr 5 (vpravo): Židovská čtvrť Amsterdam, Zdroj: travel.nationalgeographic.com, National Geographic Society, [2014]
Původní židovská čtvrť v centru města Amsterdam zasáhly změny. Existovala zde semknutá struktura objektů postavená na jednom z ostrovů v zálivu propojená pouze
čtyřmi mosty. Do dnešních dnů se dochovala z původní struktury část nadále funkční. Z ostrova se stala pevnina, která je lemována kanálem jen z jedné strany. Ve 20. století proběhla asanace na velké části území a následovala výstavba nových objektů, především budov občanské vybavenosti, nové opery a příslušenství. Vývoj doby byl nemilosrdný k některým domům z této lokality. Rozvoj města byl ale důležitější a přehuštěná zástavba zmizela. Naštěstí se vyhnul těm nejstarším a nejvýznamnějším – synagogám. Vzniklo zde muzeum, turistická trasa a i nyní je tu čilý ruch. Židovská čtvrť „žije" i dnes. Do povědomí se tato lokalita dostává díky známému příběhu o židovské dívce Anně Frankové, která se za války se svou rodinou ukrývala v jednom z těchto domů. Druhým příkladem je španělské město Girona, ležící na severovýchodě země. Tato historická čtvrť se nachází také ve středu města, na jedné straně sousedící protékající řekou Onyar a na druhé s původní historickou zástavbou. Malé domy s členitou strukturou, s mnoha okny, balkony a lodžiemi lemují úzké uličky. Je zde zachována vysoká osobitost území. V pravém slova smyslu na Vás zde dýchne místní atmosféra. Toto stále živé město těží i z cestovního ruchu. Tato oblast je hojně navštěvována turisty a lidmi zajímajícími se o židovskou kulturu. Realizátoři aktivit jsou zde činní i ve spolupráci se školami a dalšími vzdělávacími organizacemi. Prohlídky probíhají s bohatým komentářem a při některých příležitostech i s kostýmy.[girona.cat, [online], 2014]
Obr 6 (vpravo): Židovská čtvrť Girona, Zdroj: telegraph.co.uk, AP, 2012. Obr 7 (vlevo): Městská památková zóna Třebíč, Zdroj: Kraj Vysočina, 2011.
Dalším příkladem je moravské město Třebíč. Jeho židovská čtvrť patří mezi nejstarší a nejzachovalejší na našem území. Oblast je typická pro svou urbanistickou celistvost. Ze 121 domů se do současnosti dochovalo 116. [Klenovský, 2011] Město je významné také tím, že není zakonzervovaným skanzenem pro turisty ale stále živou strukturou. Objekty slouží pro bydlení, podnikání, ale především pro kulturní účely. Proběhly zde velké investice ke zkvalitnění prostředí jak pro turisty, tak pro trvale žijící obyvatele. Můžeme vidět, jak je celková kompozice místa stále funkční. Čtvrť tvoří živoucí organismus. Vysoká urbanistická a historická hodnota tohoto území je důvodem, proč se roku 2003 čtvrť stala součástí seznamu UNESCO. Je zde patrná také vzájemná provázanost s křesťanským světem. V blízkosti stojí bazilika sv. Prokopa, která je rovněž v zápisu světové organizace. Výjimečné je, že se jedná o první záznam židovské památky na tento list mimo území Izraele. Nemuselo tomu tak avšak být. V 80. letech 20. století vznikaly plány na asanaci
velké části historické části města s následnou výstavbou panelového sídliště. Revoluce v roce 1989 tyto snahy nadobro přerušila. Bratislava je město se zničenou židovskou zástavbou především z důvodu výstavby nových dopravních komunikací, především se jedná o most přes řeku Dunaj. Tento most potřeboval velké volné plochy pro řešení nájezdů ke stávajícím komunikacím. Z původní struktury se dochovalo pouze několik domů. V roce 1969 byla zbořena synagoga i velká část zástavby. Režim se chtěl zbavit stop významné skupiny obyvatel, která zde žila až do roku 1942. Samotná Bratislava tak přišla o kus své historie. Příkladů měst se židovskými čtvrtěmi by mohl být velmi dlouhý a v každém se odehrál jiný historický vývoj. Zařadila jsem zde města z různých koutů Evropy, která jsou odlišná svou mentalitou (Nizozemí, Portugalsko, Česká republika) a přitom tak stejná svou vlastní formou.
Obr 8: Židovská čtvrť Bratislava, Stiftung Denkmal,1930
Současnost Se stále větší pozorností se v současné době obracíme k historickým objektům. Péče o ně se za posledních dvacet let velmi zlepšila. Rekonstrukce a obnovy jsou prováděny s pečlivostí. Historická hodnota objektů bude dále zachována, a tak i vzpomínka na jednu z nejpočetnějších komunit obyvatel, židovskou komunitu, v našich dějinách. Tím, že na ni byly kladeny různé omezující požadavky, vytvořila se její odlišnost z hlediska urbanismu i architektury. Vymezila se vůči většinové společnosti, aby se do ní snažila na počátku 20. století včlenit a následně z našeho území takřka vymizela. Seznámení se s historií židovské kultury a stavitelství mi pomohly pochopit i souvislosti v mé diplomní práci. Zásahy vytvořené ve čtvrtích až ve 20. století jsou zásadní. Změnily jejich vzhled velmi výrazně. Byly to především ideologické důvody, které stály za dalším systematickým bořením těchto čtvrtí. Zdali byla potřeba právě těchto prostorů pro výstavbu panelových sídlišť opravdu tak nezbytná, o tom bychom mohli dlouze diskutovat. Danému místu vzniklé nevyužité plochy nepřidávají nic na hodnotách. Veřejná prostranství obecně v židovských čtvrtích nebyla rozlehlá, skládala se výhradně z úzkých uliček. Prázdné plochy bez konkrétní funkce pak působí cize a nepatřičně. Dostavby do proluk, pokud jsou provedeny kvalitně, dobře historickou zástavbu doplňují. Na základě zjištěných faktů v této práci jsem došla k závěru, že židovské čtvrtě vytvářely autonomní zástavbu plnou zajímavých architektonických prvků. Urbanistická struktura byla rostlá s úzkými ulicemi a drobnou zástavbou. Komunita měla bohatou kulturu. Čtvrť
fungovala jako živý organismus splňující mnohé principy kompaktního města (Compact City). Polyfunkčnost, úspora energetických zdrojů a vysoká hustota obyvatel v první řadě. Na ulicích nebyla nouze o sociální kontakt, prožívali zde kus svého života. Množství lidí, kteří se mezi sebou povětšinou znají a kteří prostor „kontrolují“, dává pocit bezpečí. Tento přístup je vhodný pro postupnou obnovu židovských čtvrtí i v současnosti.
Použitá literatura CARMONA, M. a kol. Public Places – Urban Spaces – The Dimension of Urban Design. Oxford; Boston: Architectural Press, 2003. ISBN 0750636327. GEHL, Jan. Města pro lidi. Robert Sedlák. Karel Blažek, Bronislava Blažková. Brno: Partnerství, 2012. ISBN 978-80-260-2080-6. HNILIČKA, Pavel. Sídelní kaše. 2., doplněné. Praha: Host, 2012. ISBN 978-80-7294592-4. KLENOVSKÝ, Jaroslav. Židovské památky Moravy a Slezska. 1. vyd. Brno: ERA, 2002. ISBN 80-86517-08-X. MOUGHTIN, Cliff. Urban design: method and techniques. 1. vyd. Oxford: ButterworthHeinemann, 1999. ISBN 0 7506 4102 9. SÝKORA (EDIT.), Luděk. Rezidenční segregace. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, 2010. ISBN 978-80-86561-34-9. WHYTE, W. H. The Social Life of Small Urban Spaces. NY: Project for Public Spaces, 2001. ISBN 097063241X. První mimo Izrael. KLENOVSKÝ, Jaroslav. Holocaust.cz [online]. 21.8.2011 [cit. 201312-28]. Dostupné z: http://holocaust.cz/cz2/resources/ros_chodes/2003/09/trebic
ALTERNATIVNÍ FORMY BYDLENÍ A PRÁCE Eva Hroudná Diplomová práce: Mosilana Brno Vedoucí práce: Ing. Jana Adamková, doc. Ing. arch. Karel Havliš Zimní semestr 2013/2014 Ve svém diplomním projektu se snažím průmyslový areál bývalé Mosilany znovu oživit, vkládám do něj funkci bydlení. Hlavní výhodou tohoto areálu je jeho pozice ve středu města, tudíž navržená funkce zapadá do tradiční tvorby měst. Preferuji nevytvářet nové plochy pro bydlení, ale využít plochy s dobrou lokalizací a zamezit tak tvoření suburbánní výstavby.
Cíl práce Cílem této seminární práce je vytvořit souhrn příkladů alternativního bydlení a práce, shromáždění inspirací forem bydlení, popřípadě práce. Tyto informace bude možno aplikovat na řešené území – areál bývalé textilní továrny Mosilana v Brně.
Na začátku je důležité zamyslet se nad základními otázkami, které výrazněji budou formovat koncept tohoto území. KDO? Jací lidé by měli trávit čas v areálu bývalé Mosilany? Vzhledem k těsné blízkosti centra města, dobré dostupnosti k dopravním uzlům i občanské vybavenosti by mohli tuto lokalitu ocenit v podstatě všechny věkové skupiny – ať už jde o studenty, singles, páry, mladé rodiny s dětmi, či lidé s věkem 50+. CO? Co by lidé měli v tomto prostoru dělat? Mým cílem je vybudovat funkční městskou čtvrť, která by měla pojmout jak bydlení, práci, tak samozřejmě i efektivní trávení volného času. Zaměřím se na tvoření jak vnitřních prostor, tak i na tvorbu poloveřejných a veřejných prostor, kterými lidé budou procházet, budou pro ně příjemné a vytvoří důvody, proč se sem budou rádi vracet. JAK? Představím různé alternativní formy bydlení či pracovní činnosti jak teoreticky, tak ukázkami referenčních příkladů specifických forem bydlení.
Bydlení Bydlení pro studenty Brno je studentské město, a proto je tato skupina lidí jednou z cílových. Studenti vytvářejí specifické prostředí se zaměřením na vnitřní i venkovní plochy a výrazně využívají občanskou vybavenost v okolí bydliště. Pro studenty bývá vytvořena specifická vybavenost, například jídelny, menzy, sportoviště a plochy pro relaxaci. Tuto vybavenost pak můžou využívat všichni obyvatelé městské části a výskyt studentů ji tímto obohacuje. Navíc koncentrace mladých lidí pozitivně ovlivňuje starší obyvatele.
Obr 1: Studentské bydlení K Botiči, Zdroj: www.archiweb.cz Obr 2: K Botiči – půdorys dvoulůžkového pokoje, Zdroj: www.archiweb.cz
Bydlení pro singles Singles je životní styl – je to člověk, který má dost času a prostředků věnovat se rozvoji a reprezentaci vlastní osobnosti. Singles mohou být klidně i dva, ale místo péče o děti či o rodiče se raději baví, sportují nebo budují kariéru – takovíto lidé nepotřebují velké byty – čas totiž věnují spíše sobě, než péči o hezké bydlení – důležitá je maximální bezúdržbovost, upřednostněna je odpočinková zóna na úkor kuchyně a technických místností, v popředí stojí terasa či balkon s výhledem. Podle některých sociologů jsou to ti, kteří nemají partnera dobrovolně či nedobrovolně, ve věku 25 až 40 let, kteří se rozhodli žít po delší dobu bez partnera proto, aby mohli rozvíjet jiné než rodinné životné strategie. Další skupinou singles jsou rozvedení lidé a osamělí senioři. Velikost bytů se pohybuje mezi 40 – 70 m2.
Obr 3: Půdorys bytu pro singles, Zdroj: www.panelplus.cz
Startovací byty Startovací byty jsou typem bydlení pro páry či jednotlivce, kteří začínají, ale nemají nic našetřeno a chtěli by bydlet ve svém. Na první pohled se může zdát, že podnájem je levná možnost bydlení, ale dost často to vyjde tak, že veškeré náklady podnájmu se vyšplhají na sumu splátek za svůj vlastní byt. Mladí lidé ocení snadnou dopravní dostupnost a blízkost zeleně. Obecně jsou ve všech případech malometrážní – tzn. 1+kk nebo 1+1, přičemž se jedná o bydlení maximálně čtyřčlenných rodin. U těchto bytů můžeme uvažovat o sociální podpoře ze strany města.
Obr 4: Městský bytový dům v Miroslavi, Zdroj: www.archiweb.cz Obr 5: BD Miroslav – půdorys 1.NP, Zdroj: www.archiweb.cz
Loftové byty Loftové bydlení je dnes nejrozšířenější možností, jak konvertovat tovární prostory na funkci bydlení. Rané lofty v konvertovaných amerických továrnách daly vzniknout univerzálnímu otevřenému prostoru, v němž stávající struktura komunikuje s vloženým novotvarem. Obecně bydlet v loftech znamená vytvořit si domov v objektech s původně průmyslovým účelem. Původním záměrem bylo, aby byty byly velkoplošné. V případě malometrážních loftů zde vzniká nová forma, která bude cenově dostupnější. A tím se cílová skupina zájemců výrazně rozšíří nejen z lidí, co na to mají, ale také na lidi kteří takto prostě chtějí žít. Lofty se objevily v 50.letech 20.století v prostředí chudých umělců, kteří v New Yorku obývali průmyslové budovy, ve kterých zároveň tvořili, měli tu své ateliéry – z ekonomických důvodů tvořili komunity, přičemž v jednom loftu kombinovali funkci práce a bydlení. Přesto, že řada lidí dodnes označuje bydlení v loftech jako „avantgardní“, loft nyní znamená hlavně luxusní a originální bydlení v žádaných čtvrtích světových metropolí. Bydlení v loftech si časem oblíbily další skupiny lidí, jako např. výstřední milionáři a podnikatelé. K nim se připojili singles, bezdětné páry, ale také rodiny s dětmi. Díky zvýšenému zájmu o lokalitu a jiný způsob bydlení, se ceny nájmů a nemovitostí začaly prudce zvyšovat.
Obr 6: Byt v Soho, Zdroj: www.realtown.com Obr 7: Byt v Soho - půdorys, Zdroj: www.realtown.com
Cohousing: blízké sousedské bydlení Komunitní bydlení je ideálním způsobem bydlení pro ty, kteří mají dost anonymního prostředí a usilují o zkvalitnění života kombinací osobní nezávislosti a obohacením o užší sousedské vazby. Obyvatelé se už od fáze plánování projektu podílejí na budoucí podobě svého domova i pravidel jeho fungování a po nastěhování i na jeho provozu. Co-housing vznikl v 70. letech v Dánsku, kde jsou dnes už stovky těchto společenství. V 80. letech byl tento koncept přenesen do USA, kde se od té doby rychle šíří – už jich zde existuje přes 200. V současné době se již jedná o celosvětový fenomén. Z architektonického hlediska vychází tento typ bydlení z vhodně navrženého prolínání soukromého a společného prostoru. Každá domácnost žije ve vlastním plně zařízeném bytě či domě, ale zároveň spoluvlastní společné prostory a vybavení. Mezi tyto mohou patřit: jídelna, dětská herna, pokoje pro hosty či dílna. Soukromé jsou primárně byty nebo domy s vlastními zahrádkami, společné jsou přesně definované venkovní či vnitřní prostory a místnosti či domy, které jsou určené ke společným aktivitám. Obecné vize typické pro co-housing:
• vybudovat atraktivní, přátelské, společenské bydlení, kde se setkávají potřeby dospělých i dětí
• vytvořit domov, ve kterém se budou cítit příjemně a bezpečně všichni členové komunity
• vybudovat a udržovat společenský proces – rozvíjet sociální vazby, rituály, tradice, oslavy, společný život
• vzájemně si pomáhat, podporovat se, být ohleduplný, vzájemně se učit jeden od druhého
• spolupodílet se na aktivitách a rozhodnutích, které ovlivňují komunitní prostředí • podpora ekologického způsobu života
Obr 8: Základní schéma cohousingu, Zdroj: www.asbportal.cz Obr 9: Společné poloveřejné prostory, Zdroj: www.jka-cohousing.cz
Senior cohousing Senior co-housing je určen především pro seniory, čím dále početnější skupinu stárnoucí populace, a jedná se o specifickou variantu vícegeneračního cohousingu zaměřeného na rodiny a děti. Klade se větší důraz na naplnění potřeb a přání seniorů, které se mohou lišit od potřeb rodin a mladších lidí. Tento způsob představuje zajímavou možnost, jak se včas připravit na vlastní stáří, které bychom strávili v důvěrně známém prostředí mezi přáteli. Velkou výhodou je menší závislost na pomoci od vlastních dětí a rodiny. Můžeme to nazvat i „aktivním stárnutím“, alternativou pro instituce typu „domov pro seniory“. Na rozdíl od domovů pro seniory je založen na vlastní iniciativě seniorů a jejich vzájemné podpoře a pomoci. Obyvatelé dále pokračují ve svém dosavadním životě v přirozeném sociálním prostředí. Na rozdíl od stárnutí o samotě ve vlastním domově poskytuje senior cohousing dostatek sociálních kontaktů, pocit bezpečí a pomoc v případě potřeby. Přesto, že to vypadá, že všichni senioři budou výjimečně zdraví a aktivní, mohou tu v klidu žít i ti, kteří nejsou v plné síle, mohou být pohybově omezeni, přičemž zde najdou přiměřeně velké, bezbariérové a přátelské prostředí, které dokáže nahradit chybějící či vzdálenou rodinu. Srovnání druhů bydlení V této kapitole se zabývám stručným shrnutím některých výše uvedených typů bydlení. Zaměřila jsem se hlavně na hygienická zázemí, kuchyni a dělení jednotlivých ubytovacích jednotek či bytů. Jak můžeme na obrázku 10 vidět, studentské bydlení má většinou oddělenou část hygienického zázemí a koridoru a vlastní obytné části, přičemž kuchyňka je většinou oddělená a společná pro více pokojů přístupná z chodby. U seniorského bydlení záleží na konkrétním ubytovacím zařízení a šíři péči o seniory. Byty jsou malometrážní, většinou již mají svoji kuchyňku, jsou jednopokojové, nebo jak vidíme v pravé části obrázku, mohou zde bydlet i ve dvojicích – např. manželský pár. Pokud se ale jedná o zařízení, kde je společná jídelna, senioři již vlastní kuchyňku nepotřebují a tento typ bydlení se prakticky shoduje se studentským bydlením. Singles zase nepotřebují tolik času trávit doma a stačí jim malý prostor, i když už tu musí
být více úložného prostoru, než je tomu u dočasného studentského bydlení. Majitel má své hygienické zázemí, malou kuchyňku s jídelnou a prakticky se může jednat o menší startovací byt. Společný znak seniorského bydlení a startovacích bytů může být již větší prostor a dělení na více místností. Loft zde uvádím především proto, aby bylo vidět, že měřítkem je to zcela jiná kategorie než ostatní typy bydlení, přičemž kuchyň a hygienické zázemí je umístěno v buňkách ve velkém neděleném prostoru. Tímto srovnáním jsem chtěla ukázat na možnost výplně území různými typy bydlení, přičemž se v čase mohou obměňovat, protože mají mnoho společných znaků.
Obr 10: Srovnání druhů bydlení Zdroj: autor
PRÁCE Homeworkers: město krátkých vzdáleností Jedná se o specifickou skupinu lidí, kteří bydlí a individuálně pracují na jednom místě, tj. lidé, kteří se v naší společnosti objevují stále častěji. Obytné a pracovní jednotky je možné dle přání obyvatel spojovat či rozdělovat Tento princip kombinace pracovních a obytných jednotek byl použit v COMPACT CITY– Vídeň. Coworking: sdílená kancelář Coworking je metoda práce freelancerů v rámci komunity nezávisle na sobě pracujících ve sdíleném pracovním prostoru či během neformálních coworking setkáních.
Vznikl v roce 2005 jako první společná kancelář v San Franciscu a v ČR tato centra vznikají již od roku 2009. Pilíři coworkingu jsou komunita, spolupráce, otevřenost a dostupnost. Výhodou oproti home-office je to, že takto i lidé na volné noze mají možnost dodržovat běžnou pracovní dobu a mít své vlastní pracovní prostředí, přičemž v ceně, která se pohybuje kolem 3000-4000 za pracovní místo a měsíc má člověk k dispozici: vlastní stůl a židle, připojení k internetu zdarma, síťová tiskárna, klimatizovaný prostor, k dispozici kuchyňku s vybavením, zasedací místnost s projektorem, odpočinkovou část a možnost být v kanceláři až 24 hodin denně.
Obr 11: Coworking Hub v Praze, Zdroj: www.expats.cz
Inkubátor pro kreativní průmysl Kreativní inkubátor nabízí začínajícím podnikatelům prostory, sdílené vybavení, konzultační služby, školení atd. Mezi kulturní a kreativní průmysly můžeme zahrnout: hudbu, knihy a tisk, trh s uměním, film, videohry, rozhlasové a televizní vysílání, reklamu a design. Ideální je, pokud inkubátor nabízí i výstavní prostory pro lidi, kteří zde tvoří. Lx factory Lisabon - komunitní a umělecké centrum V roce 1846 byla založena v Lisabonu manufaktura Companhia de FIacao e Tecidos Lisbonense. Jednalo se o jednu z nejvýznamnějších industriálních zón té doby o rozloze 23 000 m2. Tato oblast ztratila svoji původní funkci, stal se z ní na dlouho brownfield, ze kterého se stalo město LxFactory. Tento prostor je obsazen společnostmi, profesionály a spolky, kteří rozvíjí aktivity v oblasti módy, komunikace, publicistiky, multimédií, umění, architektury apod. Vytváří tak prostředí, které je atraktivní i pro ostatní obyvatele Lisabonu a které je láká navštívit tuto oblast. Důležitým faktorem je to, že zde je cítit původní industriální duch místa. Tím, že je toto prostředí nevšední, pomáhá objevovat, rozvíjet, produkovat a reprezentovat svoje nápady. LxFactory plně funguje jako místo ateliérů, studií, kluboven, dílen a restaurací. Členové se navzájem inspirují a tvoří činorodou komunitu.
Obr 12: LxFactory v Lisabonu, Zdroj: www.lxfactory.com
Lipská Baumwollspinnerei je areál bývalé přádelny bavlny v Lipsku o rozloze 10 ha nacházející se v západní části města. Z bývalé továrny založené v roce 1881, která počátkem 20. století byla největší zpracovatelnou bavlny v Evropě, se na začátku 21. století stalo tvůrčí a výstavní místo současné kultury a umění. Nyní je využívána jako kreativní centrum, kde se nachází jedenáct galerií, ateliéry, přes sto umělců, dílny, architekti, designéři, módní návrháři, výtvarné potřeby, divadelní soubor Spinnwerk, mezinárodní centrum tance a choreografie, tiskárny, vydavatelství, kino LURU, galerie HALLE 14 další organizace. Na začátku 90. let se ve Spinnerei usadili první umělci. Nebyl to výsledek aktivního plánování, ale zájem o umění a experimenty. Třikrát ročně se zde koná přehlídka nových výstav galerií sídlících ve Spinnerei.
Obr 13: Výstava v Baumwollspinnerei, Zdroj:www.germanytravel
Závěr Získané poznatky ve velké míře ovlivnily moje řešení diplomové práce. Bylo zajímavé informovat se i o alternativních možnostech bydlení, pro mě byl velmi inspirativní cohousing, který lze aplikovat na jižní část mého řešeného území. Přínosem mi bylo i srovnání jednotlivých tradičnějších druhů bydlení a uvědomění si, že se docela podobají a dají se kombinovat, z čehož může vzniknout zajímavý koncept.
Z hlediska alternativních druhů práce se mi zdá být bývalá továrna vhodná jak pro kombinaci bydlení a práce doma ve větším loftu, tak i pro velkoprostorový coworking, který se do těchto prostor vyloženě hodí. Výhodou je i blízká poloha vzhledem k centru města a tím krátká docházka do sdílené kanceláře pro mnoho lidí. Vzhledem k tomu, že vím o probíhajícím projektu kreativního inkubátoru v bývalé káznici na ulici Cejl, myslím si, že v takové to blízké vzdálenosti by se dvě kreativní centra tohoto rozsahu nejspíš neuživily. Proto budu uvažovat spíše coworking v kombinaci s klasickými kancelářskými budovami.
Použitá literatura Ing. arch. Miroslava Zadražilová – Bydlení v intenzivních městských strukturách Mgr. Ing. arch. Anežka Sedláková - Bydlení v uvolněných objektech bývalých brněnských textilních továren Ing. arch. Jan Velek – Formy bydlení a ubytování studentů a jejich vliv na danou lokalitu bydleni.idnes.cz earch.cz http://file.mf.cz/222/2-special-E15-0106.pdf http://www.spinnerei.de/from-cotton-to-culture-en.html http://cs.wikipedia.org/wiki/Lipsk%C3%A1_Baumwollspinnerei http://cs.wikipedia.org/wiki/Cohousing http://www.jka-cohousing.cz
OD KOMPAKTNÍHO KE „SMART” MĚSTU Eva Staffová Diplomová práce: Městské imploze - Zbrojovka Brno Vedoucí práce: doc. Ing. arch. Karel Havliš Svoji seminární práci jsem nazvala: Od kompaktního ke smart městu (From Compact to Smart City). Chtěla bych v ní shrnout vývoj města a jednotlivé přístupy k jeho plánování od změny během průmyslové revoluce přes modernismus až k návratu ke tradičnímu uspořádání evropského kompaktního města, které se nám dnes zdá jako ideální typ. Dalším mottem současnosti je udržitelnost, a to nejen v oblasti architektury a urbanismu. Bude udržitelnost ideálním a prosazovaným přístupem už navždy nebo to jen zase takový chvilkový „hit“?
Předindustriální město Ve vývoji měst hrál hlavní roli vždy zdroj energie. [1] Od jejich počátků přes koncepce starověkých měst, středověkou kolonizaci opevněnými sídly, novověká ideální města a jejich přestavby až po průmyslovou revoluci v 19.století, určující pro civilizaci byla příroda a pro polohu sídel dostupnost vodního zdroje nebo větru. Až do průmyslové revoluce byla také většina populace zaměstnána v zemědělství. Předindustriálním městem tak rozumíme hlavně středověká evropská města případně města v zemích nedotčených industrializací, jejichž těžiště spočívá v naturálním hospodářství. [2] Sídla z té doby se na našem území vyznačovala většinou malou velikostí (na dnešní poměry) a místním významem pro trhy a řemesla. Zastavění z této doby je husté, kompaktní, struktura se přizpůsobuje člověku a rychlosti jeho chůze. Funkce jsou tu zastoupeny všechny na jednom místě, funkční struktura je tedy smíšená, často i v rámci jednoho domu, který v sobě spojuje jak místo pro bydlení tak k práci.
Obr 1: Předindustriální město.
Industriální město Velký zlom přichází v 19. a následujícím 20. století s příchodem průmyslové a technické revoluce. První průmyslová revoluce První průmyslová revoluce byla podmíněna objevem parního stroje, 19. století se tak přezdívá století páry. Další podmínkou bylo zrušení nevolnictví, které umožnilo volný pohyb obyvatel, a rozvoj železniční dopravy. Průmyslové podniky začínají vznikat nejčastěji koncentrovaně v jednom místě. Parní stroj byl přeci jen nákladný a doprava na dlouhé vzdálenosti také. Ocelárny tak vznikají v místech, kde je možné těžit rudu
i uhlí, v návaznosti na továrny vznikají dělnické čtvrti, které jsou zatíženy prudkým nárůstem počtu obyvatel a tím pádem nevyhovujícími hygienickými podmínkami (jako třeba střídání dvou směn v jedné posteli). Do měst se stěhuje za prací stále více lidí, většina obyvatel tak začíná být zaměstnána právě ve výrobě. Z důvodu nepotřebnosti hradeb jsou bourány hradební okruhy měst a začínají tu první tendence suburbanizace, vyšší a střední třída se stěhuje na okraj města do nových vilových čtvrtí.
Obr 2: Město během první průmyslové revoluce.
Druhá průmyslová revoluce Druhou průmyslovou revoluci charakterizuje elektřina a automobil – spalovací motor. Ty přináší „osvobození“ od uhlí, populace se stává více flexibilní a důsledkem je výrazná dekoncentrace obytných struktur a suburbanizace. [1] 20.století je ve znamení pokračující urbanizace a růstu velkých měst až do formy milionových velkoměst, která vznikají poprvé od doby starověku. [2] 20. století přináší kritiku hygienických podmínek ve městech, je kritizována stávající bloková zástavba pro své nevhodné vlastnosti: bloky bývaly často za účelem maximálního využití zahušťovány, vznikaly tak malé a zastíněné prostory dvorů, které byly často ještě dále zastavovány dalšími objekty. Byly proto hledány nové, vhodnější formy zástavby v uvolněné podobě bez tradičního členění prostředí na ulice a náměstí. Vyústěním této kritiky je Athénská charta a modernistické pojetí urbanismu, které kritizuje blokovou zástavbu a prosazuje nejen volné formy zástavby, ale také propojení se zelení, dostatečné oslunění všech bytů a důslednou segregaci bydlení od znečišťujících průmyslových zón, členění města na zóny bydlení, práce, rekreace a dopravy. V tomto duchu byly později vytvářeny obytné monofunkční zóny s vybavenostními centry, které u nás představují satelitní sídliště měst.
Obr 3: Současné město.
Současné postindustriální město a jeho problémy V dnešní tzv. informační, plastové nebo jaderné éře se zaměstnanost postupně přesouvá do oblasti služeb, vědy a výzkumu. Roste mobilita obyvatel a prudce se rozvíjí informační technologie. Tyto změny provází i proměna nároků na uspořádání urbanistické struktury sídel. [2]
Kritika modernistické tvorby měst Funkcionalistická přestavba měst v nejvyspělejších zemích světa, podporovaná nástroji územního plánování, vyústila v rozčarování vyjádřené poprvé kanadskou publicistkou Jane Jacobs v šedesátých letech 20. století, která v knize „Smrt a život amerických velkoměst“ napadla dosavadní způsob územního plánování jako zhoubný pro život ve městech i pro jejich ekonomickou životaschopnost. Namísto mechanické aplikace urbanistických dogmat volala po citlivém přístupu reflektujícím potřeby a požadavky obyvatel. [4] [5] O návrat k tradičnímu uspořádání evropského kompaktního města jako ideálního typu trvalých urbanistických hodnot usiluje od sedmdesátých let 20. století několik souběžných proudů v Evropě, reprezentovaných například Leonem Krierem, Richardem Rogersem a Aldo Rossim. [4] Obnovu a využití tradičních hodnot města prosazuje také Kevin Lynch (v knize „A Good City Form“ [6], kde stanovuje pět základních dimenzí provozuschopnosti každého sídla – životaschopnost, vnímatelnost, přiměřenost, dostupnost a kontrolu a dvě další multikriterání – efektivnost a spravedlnost) nebo Christiana Norberg-Schulz (v knize „Genius Loci“ [7] hledá podmínky a příčiny umístění, vzniku i podob měst na základě analýzy celého systému okolností, které jejich staletý vývoj provázejí). Společnost se tak dnes přiklání k udržitelnému rozvoji jako hlavní ideji dalšího rozvoje měst, snaží se o eliminaci negativních vlivů působících v městském prostředí, jeho revitalizaci vedoucí ke zlepšení obyvatelnosti prostředí, ale i o aktivnější zapojení obyvatel do celého procesu. Významným tématem rozvoje měst a městských regionů se stává udržitelná mobilita. Tým vedený Richardem Rogersem v práci „Towards an Urban Renaissance“ podobně jako hnutí tzv. Nového urbanismu („New Urbanism“) vzniklé v USA v devadesátých letech – hledá alternativu suburbanizace spočívající v polyfunkčním uspořádání obytných částí měst s vyšší hustotou a podporou využívání hromadné dopravy namísto automobilů, tedy o model podobný evropskému kontinentálnímu městu konce 19. století a prvních desetiletí 20. století.
Obr 4: Kritici modernistického přístupu k tvorbě měst: Jane Jacobs, Leon Krier, Kevin Lynch. Zdroj: Google images, 2013
Placemaking Tím, jak by mělo vypadat město udržitelné mobility a jak dosáhnout návratu městských veřejných prostranství lidem, se zabýval William H. Whyte, ve stejné době jako Jane Jacobs, pozoroval lidi ve městě téměř jako „zvířata v laboratoři“. Byl prvním průkopníkem výzkumů v terénu snažících se zmapovat chování lidí, kde se lidé nejraději zdržují, a tyto informace dále použít v plánování přívětivějších veřejných prostor
tzv. „sittable space“. V knize a filmu “The Social Life of Small Urban Spaces” [8] Whyte popisuje těsnou souvislost mezi kvalitami městských prostor a městských aktivit a dokumentuje, jak často zcela jednoduchá materiální úprava může nápadně zlepšit využití městského prostoru. Stejnými problémy se zabývá například i současné hnutí „Public Spaces“ v čele s Janem Gehlem [9]. Pokusy o praktické uplatnění v podobě městských čtvrtí s omezeným přístupem automobilů lze najít po celé Evropě; nejradikálnější příklady byly zaznamenány v severských zemích a ve Velké Británii. Gehl se také snaží stanovit univerzální plánovací prostředky, kterými lze dosáhnout vytvoření obyvatelného a přívětivého prostoru. Hlavní funkcí veřejných prostor stanovuje poskytování arény pro život mezi budovami, pro každodenní neplánované aktivity – pěší provoz, krátká zastavení, hru a jednoduché sociální aktivity, z nic se může vyvinut další komunální život podle přání obyvatel. Vytvářené obytné oblastí by měly obsahovat prostory s různými stupni veřejnosti: od veřejných k poloveřejným, intimních a rodinným prostorám poblíž domu. Toto odstupňování umožňuje také lépe poznávat lidi z této oblasti a zážitek z veřejných prostor, má za následek větší stupeň dozoru a kolektivní odpovědnost. Veřejná prostranství se stávají součástí obytné oblasti a jsou chráněna před vandalismem a kriminalitou stejným způsobem, jako jsou chráněny rezidence. Hlavní problém monofunkčních sídlišť spatřuje Gehl v jejich velikosti a nepřesně definovaných veřejných prostorech, které jsou příliš velké a nejasné, a mají proto charakter země nikoho.
Obr 5: Placemaking: William H. Whyte, Jan Gehl. Zdroj: Google images, 2013
Globalizace, a branding
shrinking
cities,
gentrifikace,
konzumerismus
Současná města se také potýkají s následky globalizace, které popisuje Saskia Sassen v knize „The Global City“ [10]. Díky světovému trhu se dnes výroba přesouvá do rozvojových zemí, pro výsledný produkt už není důležitá vzdálenost, na kterou je dopravován, ale čas, za který je produkt hotový. Každá část produktu tak může pocházet z jiné části zeměkoule a kompletovat se může také úplně jinde. V městech vyspělých zemí tak vznikají plochy brownfiels, ubývá pracovních příležitostí, což může v extrémních případech vyústit v problém tzv. „shrinking cities“ (Phillipp Oswalt: „Shrinking Cities“ [11]) neboli vylidňování středů měst, kdy lépe situovaní obyvatelé migrují do suburbií na okraje měst a centra ekonomicky upadají, potýkají se s rostoucí kriminalitou a velkým počtem slabších obyvatel (např. Detroit nebo německé Halle). Se snahou o obnovu center měst souvisí problém gentrifikace a vytváření prostor, které jsou soukromé, kontrolované, navenek se tváří jako veřejné, ale jsou přístupné jen pro určité (=majetnější) vrstvy obyvatel. Anna Minton ve své knize „Ground Control: Fear and happiness in the Twenty-First Century City“ [12] popisuje vznik celých oblastí
ve městech v Anglii a Americe, které jsou spravovány soukromými vlastníky a pohyb v nich podléhá přísné kontrole (tzv. Business Improvement Districts). Tato území se prezentují vzornou čistotou a bezpečností, mají ale i svou odvrácenou stránku. Veřejný prostor, ač tak vypadá, tu už není veřejný. BIDs jsou řešena pouze ve vztahu ke spotřebě, obchodu a zisku, neřeší sociální problémy, naopak přispívají ke gentrifikaci území vytlačováním sociálně slabších vrstev. Neustálým sledováním se snaží o normalizaci lidského chování. U nás se tyto snahy projevují zatím “jen” vznikem nákupních center, která simulují veřejný prostor tvorbou uzavřených obchodních ulic a náměstí pod střechou. Oproti tomu BIDs jsou většinou opravdovým venkovním prostorem, ulicemi a náměstími. Vznik takovýchto území by určitě nebyl možný bez proměny dnešní společnosti na konzumní. Konzumerismus vznikl v době, kdy se chování spotřebitelů změnilo z potřebuji na chci a dnes definuje přístup k tvorbě prostředí. Domy, ale i celá města tak začínají být chápána jako pouhé produkty zaměřené právě na tu svou cílovou skupinu zákazníků. Dnes už všudypřítomným brandingem se zabývá např. Naomi Klein v knize „No Logo“ [13].
Obr 6: Saskia Sassen, Phillipp Oswalt, Anna Minton, Naomi Klein. Zdroj: Google images, 2013
Současný přístup k tvorbě měst - udržitelnost Udržitelný rozvoj je hlavním mottem a hitem současné doby, je definován Evropským parlamentem jako „zlepšování životní úrovně a blahobytu lidí v mezích kapacity ekosystémů při zachování přírodních hodnot a biologické rozmanitosti pro současné a příští generace“. [31] Skloňuje se snad ve všech oblastech lidské činnosti a taky už občas trochu leze na nervy. Pojem „udržitelnost“ byl poprvé použit v knize Meze růstu (Limits of Growth), napsané Donellou a Dennisem Meadows, Williamem Behrens v roce 1972, impulsem bylo zhoršující se životní prostředí a energetická krize na počátku 70.let. A dále se prolíná velkou většinou urbanistických teoretických textů. Udržitelnost se zabývá především vztahem člověka a přírody, vztahem mezi lidskými sídly a krajinou. [4] Protože budovy jsou zodpovědné za 40% celkové spotřeby energie a 40% emisí CO2 z celkového produkovaného objemu v EU, tak se snaha o udržitelnost zaměřuje hlavně tímto směrem. [14] Aalborská charta [15] z roku 1994 definuje zásady trvale udržitelného rozvoje sídel, navazuje na programový dokument OSN Agenda 21, [16] který se snažil uplatnit principy udržitelného rozvoje na regionální úrovni. V roce 2007 byla ministry členských států EU odpovědných za urbánní politiku přijata Lipská charta o udržitelných evropských městech, [17] která si klade za cíl vytváření a zajištění vysoce kvalitního veřejného prostoru, zlepšení energetické účinnosti budov a věnování zvláštní pozornosti upadajícím čtvrtím v rámci města jako celku, dále také aktivní,
inovativní a vzdělávací politiku, posílení lokální ekonomiky a místní politiky zaměstnanosti a podporu efektivní městské dopravy. Dnes je udržitelnost zakotvena i v řadě předpisů Evropské unie i České republiky např. ve Stavebním zákoně č.183/2006 Sb. [18]: „Udržitelný rozvoj území spočívá ve vyváženém vztahu podmínek pro příznivé přírodní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území a který uspokojuje potřeby současné generace, aniž by ohrožoval podmínky života generací budoucích.“ (§ 18, odstavec 1) Pilíře udržitelnosti: ekologický, sociální a ekonomický Z definice udržitelného rozvoje se odvozují tři pilíře udržitelnosti – ekologický / environmentální, sociální a ekonomický (někdy se jako čtvrtý pilíř uvádí institucionální kapacita). Pro zajištění udržitelného rozvoje je nutná vyváženost všech tří pilířů. [4]
Obr 7: Trojúhelník střetů v územním plánování: urbanisté usilující o udržitelný rozvoj „stojí uvnitř“, zdroj obrázku [4].
Z ekonomického hlediska je území podkladem pro produkci, distribuci, spotřebu a inovace; protože je území ekonomickým statkem, jednotlivé subjekty ekonomického rozvoje o možnost využívat území k dosažení svých cílů soupeří. V ekologickém smyslu se využívání území projevuje jako spotřebovávání jeho přírodních zdrojů, jeho přetváření a produkce odpadů. V sociálním smyslu je území prostředím mezilidských vztahů a soupeření různých jednotlivců, sociálních a zájmových skupin o přístup ke zdrojům. Vzájemné vztahy mezi jednotlivými pilíři udržitelného rozvoje i mezi jednotlivými aktéry tedy často bývají konfliktní. [4] Nejčastěji je v území uplatňován ekologický pilíř při hospodaření s přírodními zdroji, aplikace socioekonomických aspektů udržitelného rozvoje není tak častá. V praxi se tak setkáváme s požadovanými kriterii ochrany přírody a životního prostředí a proti nim stojí proměnlivé potřeby sociální (politiků) a ekonomické zájmy (investorů). Ekologický / environmentální pilíř udržitelnosti Pro trvalou fyzickou udržitelnost vývoje fyzického životního prostředí musí toky materiálu a energie splňovat tři podmínky: • intenzita využívání obnovitelných zdrojů nepřesahuje rychlost jejich regenerace, • intenzita využívání neobnovitelných zdrojů nepřesahuje rychlost, s níž jsou vyvíjeny jejich trvale udržitelné obnovitelné náhrady,
• intenzita znečišťování nepřesahuje asimilační kapacitu životního prostředí. Dosavadní vývoj moderní průmyslové společnosti tyto podmínky nesplňuje. Její ekonomický a sociální růst je založen na spotřebovávání neobnovitelných zdrojů a na využívání území pro stavby a výrobní činnosti, aniž by docházelo k adekvátní kompenzaci v podobě navrácení odpovídajících ploch území do přirozeného nepoškozeného stavu. [4] Ekologický pilíř v praxi - aplikace teorie udržitelnosti Ekologický pilíř je tak uplatňován a vyžadován nejvíce, proto je také nejvíce prozkoumaným a nejdiskutovanějším. Oporou je mu řada legislativních opatření, směrnic Evropské unie a mezivládních dohod v celosvětovém měřítku. Jeho uplatňování v praxi zajišťují především normativní nástroje uplatňované v národních systémech ochrany přírodního prostředí a prostřednictvím jejich závazné aplikace jako limitů využití území i v územním plánování. [4] Nebo například směrnice Evropského parlamentu a Rady Evropské unie 2010/31/EU O energetické náročnosti budov ze dne 19.5.2010, [19] podle které musí členské státy zajistit, aby všechny nové veřejné budovy byly od 1.1.2019 budovami s téměř nulovou spotřebou energie a zároveň od 1. 1. 2021 budou úplně všechny nové budovy budovami s téměř nulovou spotřebou energie. V praxi se s ním setkáváme v příkladu boomu pasivních staveb nebo vzniku Smart a Energy Cities. Zásobování energií – obnovitelné zdroje, hospodaření s vodou, odpady, ekologické materiály, energeticky úsporné konstrukce V souvislosti s těmito předpisy jsou upřednostňovány obnovitelné a nekonvenční zdroje energie jako je solární (s použitím fotovoltaických nebo fototermických solárních kolektorů pro výrobu elektrické energie nebo ohřev teplé vody), větrná a vodní energie. Případně i geotermální energie, použití různých druhů tepelných čerpadel a využití biomasy pro kogenerovanou výrobu tepla i elektřiny nebo zatím ještě nepříliš používané, a tak trochu ve fázi sci-fi, vodíkové články a zásobníky pro dlouhodobé ukládání elektrické energie. Další zásadou je šetrné hospodaření s vodou s využitím dešťové a šedé vody pro zalévání, praní nebo úklid a ekologická likvidace odpadních vod. Energeticky úsporné konstrukce nejsou nic nového, nízkoenergetické, pasivní, nulové nebo i aktivní budovy s nízkou potřebou tepla na vytápění jsou u nás už léty ověřené. Prosazuje se také využití materiálů, které nezatěžují životní prostředí jak hodnotami CO2 při výrobě, tak množstvím primární energie potřebné na jejich výrobu. Energeticky šetrná výstavba je u nás spíše ve formě jednotlivých budov než celých obytných souborů nebo měst, jak je tomu v zahraničí v případě Smart cities a Energy cities. Smart Cities & Energy Cities Smart Cities vznikají s podporou iniciativy Evropské unie EU Smart, která je součástí evropských politik (strategie 2020, kohezní politika pro PO 2014–2020). Smart městy se rozumí „inteligentní“ sídla, města, budovy, které sofistikovaně využívají integrovaných dat a technologií pro další, ekonomicky i technologicky efektivní a udržitelný rozvoj. Zahrnují řízení ekonomiky, dopravy, environmentálních infrastruktur (voda, odpady), energetiky. V užším slova smyslu je termín „smart“ v souvislosti se sídly
používán v kontextu témat klimatických a energetických. [20] K této politice se přidává řada měst, které se její zásady snaží aplikovat v praxi, například Vídeň, Amsterdam, Dubaj aj. U nás můžeme najít magazín Smart Cities, který je určený pro úředníky českých a slovenských měst podávající informace o technologiích a konceptech pro efektivnější správu měst. [20] Energy Cities je sdružení měst, která se snaží aplikovat energeticky úsporné stavění s obdobnými zásadami jako Smart Cities. V Evropě začaly vznikat první realizace energeticky aktivních městských čtvrtí např. ve městech Kronsberg, Vauban, Vesterbro nebo Eco-Viki. Jedním z prvních příkladů obytné čtvrti s nulovou potřebou energie je transformace postindustriálního území v Londýně: Beddington Zero Energy Development (BedZED). Projekt navržený architektem Billem Dunster zahrnuje byty a kanceláře a byl dokončen v roce 2002. Využívá energii z obnovitelných zdrojů, hlavně solárních panelů, dešťovou vodu a domy jsou postavené v úsporném standardu z ekologických materiálů. [21]
Obr 8 (vlevo): Energetické schéma BedZED, http://saman3230.wordpress.com/2012/10/16/addington/, 2013. Obr 9 (vpravo): Beddington Zero Energy Development, zdroj obrázku [21], 2007.
Dalším příkladem je právě probíhající transformace území Graz West: Energy City Graz Reininghaus na soběstačnou městskou čtvrť s využitím sdílení energie a obnovitelných zdrojů.
Obr 10 (vlevo): Situace území Energy City Graz Reininghaus, http://www.aktivklimahaus.at/de/projekte/graz_zentrum_reininghaus_sued/lage/, Obr 11 (vpravo): Graz West, energetické schéma oblasti, převzato z prezentace Dipl.- Ing. Ernst Rainer v Brně 12.11.2013
Koncepce budoucnosti Energeticky soběstačnými koncepcemi měst se zabývá také řada architektů, zatím jen ve formě ideových projektů. Příkladem je koncept obrovského městského bloku Little Denmark od kanceláře BIG, který je založen na využívání vodíku pro pohon automobilů. [22]
Obr 12 (vlevo): Energetické schéma projektu Little Denmark. Obr 13 (vpravo): Model Little Denmark, zdroj obrázků [21], 2014.
Jedním z prvních realizovaných měst budoucnosti je městská část Masdar City v Abu Dhabí navržená kanceláří Foster & Partners, jehož výstavba začala v roce 2008 a je jedním z prvních měst budoucnosti, závislých pouze na obnovitelné energii (hlavně solární), s nulovými odpady a také prvním světovým městem bez aut a s nulovou uhlíkovou bilancí. [23]
Obr 14 (vlevo): Masdar City, http://www.fosterandpartners.com/projects/masdardevelopment/gallery/ Obr 15 (vpravo): Dopravní prostředky v Masdar City: Personal Rapid Transit (PRT), jedná se o elektricky poháněný systém automatických dopravních prostředků pro 4 cestující. http://masdarcity.ae/en/62/sustainability-and-the-city/transportation/, 2011.
Sociální pilíř udržitelnosti K trvalé sociální udržitelnosti musí být kombinace populace, kapitálu a technologie ve společnosti konfigurována tak, aby životní úroveň každého jednotlivce byla adekvátní a bezpečná. Rozvojový program OSN dlouhodobě sleduje pro všechny členské státy tzv. index lidského rozvoje (Human Development Index, HDI). Index se týká jednotlivých států, porovnáním hodnot HDI se ukazuje úzký vztah mezi stupněm ekonomického rozvoje a mírou stability demokratických institucí a státu na jedné straně a indexem lidského rozvoje na straně druhé. Rozdíly mezi evropskými státy pramení především z různé míry pokročilosti demokratických institucí a právních jistot, různých úrovní příjmů a částečně též z rozdílů v předpokládané délce života. Na regionální a místní úrovni lze robustnost sociálního pilíře udržitelného rozvoje vyjádřit například mírou sociálního vyloučení nebo nerovnostmi v prostorové a sociální dostupnosti vzdělání, zdravotní a sociální péče a rekreace. [4] Sociální pilíř v praxi - aplikace teorie udržitelnosti Vhodnou aplikaci sociálního pilíře v praxi vidím v integraci různých typů obyvatel na jednom místě, nevhodný mi připadá developerský přístup, který vytváří prostor jen pro určitou skupinu obyvatel. Kompaktní vícevrstevnaté město tak přináší příležitost všem. Pro ztotožnění obyvatel s územím a vytvoření sociální kontroly proti kriminalitě se zdá nejvhodnější vytvoření menších komunit v místě bydlení možnou formou cohousingu (příp. vytvoření pracovních příležitostí ve formě sdílené kanceláře - coworkingu [27]). Důležité je v tomto případě také plánování, které je v České republice uskutečňováno nejčastěji bez participace veřejnosti, ke které v zahraničí běžně dochází a daří se jím předcházet protestům obyvatel proti různým projektům, naopak přináší ztotožnění s územím a snahu jej ochraňovat. Rozdíl je také ve spolupráci na tzv. PPP projektech (převzato z anglického termínu Public Private Partnerships), které jsou založeny na součinnosti veřejného a soukromého sektoru a u nás dosud nebyly realizovány žádné projekty touto formou.
Obr 16: Jak by měl fungovat proces plánování.
Cohousing Cohousing má své kořeny v Dánsku, kde byly v 70. a 80.letech postaveny první projekty založené na tomto principu. Jedním z principů cohousingu je participační proces, budoucí obyvatelé se tak účastní jak návrhu, tak i realizace projektu, už v této fázi začíná vznikat budoucí společenství. Důležitý je prostor, který je vhodný a vybízí k utváření menších komunit lidí, kteří spolu
budou nejen bydlet, ale také trávit volný čas, přátelit se, pomáhat si a společně rozhodovat. Obyvatelé vlastní soukromé domy nebo byty s veškerým vybavením, ale navíc spoluvlastní společné prostory s nadstandartním vybavením. V domech tak najdeme kromě běžného domovního vybavení také společenskou místnost s kuchyní a jídelnou, s dílnou, dětskou hernou nebo také prádelnou, sušárnou, knihovnou, televizní místností, tělocvičnou, saunou nebo ateliéry.Vhodné je uspořádání domů kolem společného dvora, kde se mohou obyvatelé setkávat. Jednotlivé dvory jsou uzavřeným polosoukromým prostorem, nabízí místa pro posezení a možnost pro bezpečnou hru dětí. V takovém území je vhodné vymezit veřejné, poloveřejné, polosoukromé a soukromé prostory tak, aby bylo možné každé místo mělo svou náplň, umožnilo dobře se orientovat v prostoru a identifikovat se s prostředím. Neexistuje zde „země nikoho“, což také přispívá k sociální kontrole a nízké kriminalitě. V cohousingu žijí různé skupiny obyvatel, jejich rozmanitost je vítána (mohou zde být mladí, staří, rodiny, jednotlivci). Pro mladší rodiny může být přítomnost starších obyvatel přínosem, stejně jako naopak. Senioři se mohou zapojovat do života komunity například hlídáním dětí nebo prací na zahrádkách či ve službách. Cohousing se liší od jiných druhů tzv. záměrně vytvořených společenství tím, že jeho obyvatelé jsou ekonomicky nezávislí a nemají společnou životní filosofii nebo náboženství. [25] Jednou z realizací obytného souboru ve formě cohousingu poslední doby jsou bytové domy Na Vackově od UNIT architekti (dokončeno 2012). Návrh integruje různorodé požadavky kladené na moderní bydlení ve městě: dostupnost služeb odpovídající kompaktnímu městu; klid, soukromí a pohodu bydlení v zahradě a hygienický komfort a dopravní dostupnost sídlištní zástavby.
Obr 17 (vlevo): Na Vackově, Hierarchie prostorů. Obr 18 (vpravo): Na Vackově, situace, oba obrázky zdroj: [27], 2012.
Z tradičního města návrh přebírá lidské měřítko, srozumitelnost prostředí a hierarchizaci veřejných prostor, při hustotě přes 300 obyvatel na hektar umožňuje vznik městského prostředí s dostatečnou koncentrací pro fungování služeb a veřejné dopravy. Pracuje také s principy cohousingu, které se snaží podporovat sousedské vztahy v lokalitě. [26] [27]
Obr 19 (vlevo): Na Vackově, http://www.denik.cz/galerie/grand-prixarchitektu2013.html?mm=4430438, 2013. Obr 20 (vpravo): Na Vackově, http://www.unitarch.eu/projekty/124, 2012.
Ekonomický pilíř udržitelnosti Podstata ekonomicky udržitelného rozvoje spočívá v tom, že nespotřebováváme více, nežli jsme vyprodukovali, že tedy zachováváme úhrn bohatství jako základní kapitál. Ten je tvořen z úhrnu přírodních zdrojů, vyrobeného kapitálu (tj. výrobků vzniklých lidskou prací) a „nepostižitelného“ (intangible) kapitálu představovaného lidmi, jejich vzděláním a institucemi. Za pozitivní z hlediska ekonomické udržitelnosti lze považovat, pokud se ekonomického růstu dosahuje intenzifikací, technologickou či organizační inovací a vyšší kvalitou a produktivitou lidské práce – nikoliv tedy dalším spotřebováváním přírodních zdrojů. Rostoucí podíl na ekonomice zejména vyspělých zemí má vývoj a výroba technologií šetrných k životnímu prostředí, méně energeticky a surovinově náročných a odstraňujících znečištění životního prostředí z minulosti. Ekonomická stránka udržitelnosti je úzce propojena se stránkou sociální. Na regionální a lokální úrovni ji můžeme vyjádřit například vztahem mezi počtem obyvatel a počtem pracovních míst ve sledovaném území. [4] Principy udržitelného rozvoje území Na základě studia řady prací zabývajících se tématem udržitelného rozvoje se dá určit několik obecných principů udržitelnosti: • funkční využití sídel – kompaktní města o přiměřené intenzitě využití, s promísením funkcí umožňujícím snadnou dostupnost základního občanského vybavení a pracovišť a efektivní fungování dopravních a technických infrastruktur, •
doprava – příklon k energeticky méně náročným a environmentálně málo zatěžujícím způsobům dopravy; omezování zbytné dopravy,
•
ochrana a maximální zachování přírodních a přírodě blízkých systémů, jmenovitě ochrana ovzduší, vodních zdrojů, eliminace hluku, ochrana půdy a země, diverzity ekosystémů,
•
hospodaření se zdroji a odpady – „uzavřený metabolismus“ – využívání obnovitelných zdrojů energie; recyklace území - rekonverze a intenzifikace urbanizovaného území jako alternativa rozvoje „na zelené louce“ při současném omezování růstu zastavěného území.; užívání recyklovatelných materiálů na stavby, environmentální spravedlnost a sociální rovnováha– kvalitní životní prostředí pro všechny obyvatele; všeobecně dostupný, bezpečný a kvalitní veřejný prostor,
• •
regionální soudržnost – vyvážený regionální rozvoj, rozmanitost ekonomických aktivit v regionu, lokální tradice a jejich obnovování, Z ekologie lze i do sociálního a ekonomického pilíře udržitelnosti aplikovat poznatek o podmínkách zvyšujících stabilitu a odolnost systému vůči změnám vnějšího prostředí. Principy uplatňování udržitelného rozvoje v rozhodování by měly zahrnovat: [6] • diversita – mnohotvárné rozrůzněné systémy se dokáží s vnějšími změnami lépe vypořádat, naproti tomu systémům založeným na jednostranném zdroji (například regionu spoléhajícímu na jediný, jakkoliv významný zdroj prosperity) v případě vyčerpání nebo porušení tohoto zdroje hrozí zhroucení, •
soběstačnost – systémy, které se dokáží obejít bez vnějších zdrojů (energetických, surovinových, lidských apod.) jsou díky své potenciální autonomii méně ohroženy riziky spojenými s vnějšími, obtížně ovlivnitelnými změnami; v podmínkách globálně propojené civilizace a ekonomiky se přitom nemůže jednat o uzavřenost systému, ale o jeho schopnost v případě potřeby nahradit vnější vstupy vlastními zdroji,
•
samoregulace – systém, který dokáže sám bez vnějších zásahů reagovat na změny, je zvýhodněn před systémy, které vyžadují asistenci například v podobě vnějších zásahů. K dosažení udržitelného rozvoje nepostačuje jeho prosazování pouze orgány veřejné správy. Je třeba dosáhnout pochopení potřeby udržitelného rozvoje a srozumění o něm i na straně investorů a nejširší veřejnosti. [4] Jak v praxi při místním plánování uplatňovat principy udržitelnosti vysvětluje například příručka „Try This Way“ (Zkus to takhle: udržitelný rozvoj na lokální úrovni) vydaná Evropskou radou prostorového plánování. Zabývá se hlavně ekologickým pilířem, zmiňuje ale také sociální aspekty a nutnost participace veřejnosti na projektech. [28] Většina opatření pro dosažení udržitelného rozvoje měst má účinky ve více oblastech současně. Zlepšení hromadné dopravy zároveň umožňuje zlepšit prostorovou ekonomiku větší koncentrací, snížit energetickou náročnost užívání budov a území a snížit znečištění ovzduší a zatížení hlukem z dopravy. Lepší prostorová dosažitelnost vybavení a služeb umožní přesun významného podílu dopravy z aut na kola a pěší dopravu, a tím se sníží znečištění životního prostředí a současně se zlepší zdravotní stav obyvatel pravidelným zdravým pohybem. [4] Kompaktní město
Urbanistický přístup v podobě tvorby kompaktního města je možností, jak interpretovat požadavky udržitelnosti. Zahrnuje v sobě komplexně všechny tři její pilíře. Kompaktnost
při přiměřené intenzitě využití (např. princip „low rise - high density”) můžeme chápat také ve smyslu integrace různých funkčních využití a různých typů obyvatel na jednom místě. Kombinace bytů, pracovních příležitostí, dostupného občanského vybavení a zábavy nebo třeba obchodů je schopna eliminovat problém vyprazdňujících se obytných území přes den a tak zamezit rozvoji kriminality díky tomu, že se tu pořád něco děje, pořád jsou tam lidé.
Obr 21: Kompaktní město, princip.
Princip kompaktního města byl uplatněn nejen na jednotlivých budovách - jako je třeba „Compact City“ ve Vídni Floridsdorf od Bus Architecten (dokončeno 2002). Tento komplex vertikálním vrstvením a prolínáním městských funkcí a bydlení, prostupováním soukromých a veřejných prostor, které jsou pozvolně a neostře odděleny, představuje řadu principů kompaktního města. Výsledná podoba projektu je založena na detailních analýzách každodenních zvyklostí a pohybu „homeworkers“ (tj. skupina lidí bydlících a individuálně pracujících ve stejném místě, mnohdy přímo v bytě. Jsou to různí řemeslníci, umělci, programátoři, drobní obchodníci či příslušníci různých svobodných povolání). [29]
Obr 22 (vlevo), obr 23 (vpravo): Compact City, Vídeň, http://stavbaweb.dumabyt.cz/Urbanismus/Compact-City-Vienna.html, 2008.
Ve větším měřítku byl tento princip uplatněn při výstavbě nového centra města Almere v Holandsku (původní urbanistický návrh: OMA, Rem Koolhaas, autorem prostorového
konceptu je Christian de PortZamparc, dokončeno 2006). Velký blok „De Citadel“ ve tvaru čtverce je protnut dvěma nákupními ulicemi, zelená střecha má symbolizovat létající koberec, louku, kolem které jsou poskládané jednotlivé „obytné domky“. Hnědě obložené římsy symbolizují půdu. V podzemí je umístěno parkování, následuje obchodní parter a na střechách se objevují zahrádky jednotlivých „obytných domků“. [30] Přestože nebyl původní plán zcela naplněn, návrh počítal s hustotou středověkého města, s veřejnou střechou s pasoucími se kravami a zavěšeným bydlením nad nákupními ulicemi, je jedním z ukázkových příkladů tvorby kompaktního města.
Obr 24 (vlevo): Centrum města Almere, vlastní fotografie, 2010. Obr 25(vpravo): Almere, http://www.geertfotografeert.nl/2006/stadshart.html, 2006.
Struktura a provoz kompaktního města je ověřena několika staletími fungování měst, proto si myslím, že nehrozí rozčarování, které následovalo po uplatnění modernistických urbanistických koncepcí v praxi. Úspěšné realizace z poslední doby jen potvrzují, že je možné tento přístup aplikovat i v současné době na celé městské čtvrti. Ekologická a udržitelná doprava Dalším z důležitých aspektů udržitelného plánování je upřednostňování ekologických druhů dopravy, hlavně městské hromadné dopravy, cyklistiky a pěšího pohybu před individuální automobilovou dopravou. Z výzkumu Jana Gehla [9] v San Franciscu, můžeme hodnotit, jak velký vliv má doprava na život ve městě. V ulici s malým provozem (kolem 2000 aut denně) bylo zaznamenáno velké množství venkovních aktivit, děti si hrály na chodnících i na silnicích. Chodníky a schody před domy byly využívané pro postávání venku a rozmlouvání se sousedy. V ulici, kde se doprava vysoce zvýšila (na 16 000 aut denně), venkovní aktivity prakticky neexistovaly. Podobně i sousedské kontakty byly na této ulici rozvinuty jen slabě, kdo by chtěl překřikovat zvuk neustále projíždějících aut a dýchat jejich výpary?
Na (už asi notoricky známém) příkladu Kodaně z roku 1962 [9] můžeme vidět přeměnu hlavní ulice Strøget na pěší zónu jako první takový projekt ve Skandinávii. Mnoho kritiků předpovídalo, že tato ulice bude pustá. Dnes je, jako spousta okolních ulic, zcela naplněna lidmi, kteří se procházejí, poposedávají, hrají na hudební nástroje, kreslí a rozmlouvají spolu. V současnosti už pěší zóny nejsou nic výjimečného ani u nás, stačí se projít třeba historickým centrem města Brna.
Obr 26 (vlevo): Ulice Strøget v Kodani v roce 1960. Obr 27 (vpravo): Ulice Strøget v Kodani v roce 2000. Oba obrázky zdroj: Jan Gehl and Lars Gemzøe, New City Spaces, 2000, http://www.international.fhwa.dot.gov/pubs/pl10010/ch02.cfm, 2014.
Na příkladu Amsterdamu je zase dobře vidět, že MHD, cyklisté a chodci nemají problém fungovat společně na jednom místě.
Obr 28: Náměstí Dam, Amsterdam. Getting around in Amsterdam, http://www.topdealshotel.com/blog/travel-advisor/getting-around-in-amsterdam, 2013.
Ve své práci bych tak ráda eliminovala individuální automobilovou dopravu v území a co nejvíce upřednostnila právě městskou hromadnou dopravu (tu bude na území Zbrojovky zajišťovat tramvaj), bezkolizní (s auty) průjezd územím pro cyklisty a dostatek místa k pohybu pěších.
Čeho bych chtěla ve své práci dosáhnout Mým tématem jsou městské imploze, právě proto se zaměřuji na růst města uvnitř svých hranic a nikoli navenek, jak se to děje v případě suburbanizace, a zároveň na revitalizaci deprimovaného území brownfields - průmyslového areálu Zbrojovky Brno. Zbrojovka Brno je poměrně netradičním brownfieldem. Když tam přijdete, vůbec se jako brownfield nejeví, panuje tam čilý ruch, pořád jezdí auta, pohybují se lidé. Potenciál tohoto velkého území (22,5 ha) však není zhodnocen tak, jak by si zasloužil. Továrna Zbrojovky je místem se specifickou atmosférou, s géniem loci, který stojí za to zachovat. Je mi tak líto, že areál je stále nepropustně uzavřený, a mým hlavním cílem je Zbrojovku otevřít veřejnosti, načrtnout plán jejího zapojení do organismu města a vytvořit funkční městskou čtvrť. Většina návrhů Smart a Energy Cities se úzce zaměřuje jen na energetickou a technologickou stránku, urbanistické a architektonické řešení nebývá příliš kvalitní. Mnohdy jsou opomíjeny také sociální aspekty, bydlení je dostupné jen pro určité vrstvy obyvatel a to podporuje sociální segregaci. Projekty také často vznikají „na zelené louce“, nejčastěji záborem orné půdy, je tedy diskutabilní, do jaké míry jsou ve finále ekologické. Ve svém návrhu bych tak chtěla spojit a aplikovat všechny tři pilíře udržitelnosti, nejen výhody Smart přístupu (tj. energetická soběstačnost a šetrnost budovy k životnímu prostředí), ale i další aspekty jakými jsou zásady tvorby obyvatelného města pro lidi, použití principů cohousingu, ekologické dopravy a zároveň urbanistický přístup v podobě tvorby kompaktního města. Protože struktura a provoz kompaktního města je ověřena několika staletími fungování, tak se mi tento princip zdá nejvhodnějším. Chtěla bych se vyhnout developerskému gentrifikačnímu přístupu, ale naopak vytvořit mnohovrstevnaté město pro všechny. Ve svém návrhu bych také chtěla zohlednit přístupy použité v úspěšných projektech konverzí a navázat na nově využívané průmyslové haly v Holandsku – ať už Bývalé loděnice NDSM Amsterdam, které se konverzí změnily na kreativní a kulturní centrum nebo kanceláře RDM Campus či Kantoor IMd v Rotterdamu.
Obr 29: Udržitelná Zbrojovka.
Použitá literatura a zdroje [1] MUSIL, Jiří. Co je urbanizace? In HORSKÁ, Pavla. MAUR, Eduard. MUSIL, Jiří. (eds.). Zrod velkoměsta: urbanizace českých zemí a Evropa. Praha: Paseka, 2002, s. 7 - 53. ISBN 9788071854098. [2] KOUTNÝ, Jan. Moderní urbanistické koncepce. [online]. 1. vyd. Brno: VUTIUM, 2003 [cit. 2014-01-04]. 26 s. ISBN 80-214-2463-X. Dostupné z: http://www.uur.cz/images/publikace/uur/2004/2004-06/30_koncepce.pdf. [3] Vlastní poznámky z předmětu „Moderní vývoj a teorie urbanismu; Město: Růst, Ideologie, Moc a Násilí“, vyučovaném na FA VUT Brno v zimním semestru 2012/2013 pod vedením Ing. arch. MArch Markéty Březovské a Ing. arch. MArch Jana Kristka [4] MAIER, Karel. Principy udržitelného rozvoje území: A.1 Pojetí udržitelného rozvoje. [online]. s. 12 [cit. 2014-01-04]. Dostupné z: http://www.uur.cz/images/5-publikacnicinnost-a-knihovna/internetove-prezentace/principy-a-pravidla-uzemnihoplanovani/kapitolaA/A1-20101115.pdf [5] JACOBSOVÁ, J.: Smrt a život amerických velkoměst, Odeon Praha 1975, ISBN 01521-75 [6] LYNCH, K.: Obraz města / The Image of the City, Bova Polygov Praha 2004, ISBN 80-7273-094-0. [7] NORBERG-SCHULZ, Christian. Genius loci: krajina, místo, architektura. 2. vyd. Překlad Petr Kratochvíl, Pavel Halík. Praha: Dokořán, 2010, 219 s. ISBN 978-80-7363303-5. [8] WHYTE, By William H. The social life of small urban spaces. 3rd pr. New York: Project for Public Spaces, 2001. ISBN 978-097-0632-418. [9] GEHL, Jan. Život mezi budovami: užívání veřejných prostranství. Vyd. 1. Brno: Nadace Partnerství, 2000, 202 s. ISBN 80-858-3479-0. [10] SASSEN, Saskia. The global city: New York, London, Tokyo. Princeton, N.J.: Princeton University Press, c1991, xvi, 397 p. ISBN 06-910-7866-1. [11] OSWALT, Philipp. Shrinking cities. New York: Distributed by D.A.P./Distributed Art Publishers, c2005-c2006, 2 v. ISBN 37757171102. [12] MINTON, Anna. 2009. “Chapter 3. Clean and Safe”. In Ground Control: Fear and happiness in the twenty-first-century city. Penguin. s. 37-60 [13] KLEIN, Naomi. No logo: no space, no choice, no jobs. 1st ed. New York: Picador, 2002, xxiii, 502 s. ISBN 03-124-2143-5.
[14] Studie EU: obytné budovy tvoří 40 % celkové spotřeby energie. Ministerstvo životního prostředí [online]. 21.10.2010 [cit. 2014-01-04]. Dostupné z: http://www.mzp.cz/cz/news_tz101021Studie_EU_uspory%20_energie [15] Aalborgská charta. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-2014 [cit. 2014-01-04]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Aalborgsk%C3%A1_charta [16] Agenda 21. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-2014 [cit. 2014-01-04]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Agenda_21 [17] Urbanismus a územní rozvoj. Brno: Ústav územního rozvoje, 2007, č. 4. ISSN 12120855. Dostupné z: http://www.uur.cz/images/publikace/uur/2007/2007-04/02_lipska.pdf [4] Česká republika. Zákon o územním plánování a stavebním řádu: Stavební zákon. In: 183/2006 Sb. [18] Zákon o územním plánování a stavebním řádu: Stavební zákon 183/2006Sb. In: 183. 2006. [19] Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/31/EU o energetické náročnosti budov (přepracování). Tzb-info [online]. [cit. 2014-01-04]. Dostupné z: http://www.tzbinfo.cz/pravni-predpisy/smernice-evropskeho-parlamentu-a-rady-2010-31-eu-oenergeticke-narocnosti-budov-prepracovani [20] SMART CITY - VIZE, KONCEPT I ZNAČKA. Smart Cities [online]. [cit. 201401-04]. Dostupné z: http://www.scmagazine.cz/article/view/2 [21] BedZED. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-2014 [cit. 2014-01-04]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/BedZED [22] Little Denmark. BIG [online]. [cit. 2014-01-04]. Dostupné z: http://www.big.dk/#projects-ldk [23] Masdar City. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-2014 [cit. 2014-01-04]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Masdar_City [24] Coworking. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-2014 [cit. 2014-01-04]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Coworking [25] Co je cohousing. JKA COHOUSING [online]. 2010 [cit. 2014-01-04]. Dostupné z: http://www.jka-cohousing.cz/o-cohousingu/co-je-cohousing
[26] ERA 21. Brno: ERA, 2012, roč. 2012, č. 04. ISSN 1801-089X. [27] Jedinečný koncept bydlení v Praze na Vackově právě dokončen. StavbaWEB [online]. 12.7.2012 [cit. 2014-01-04]. Dostupné z: http://stavbaweb.dumabyt.cz/Urbanismus/Jedinecny-koncept-bydleni-v-Praze-naVackove-prave-dokoncen.html [28] EUROPEAN COUNCIL OF SPATIAL PLANNERS. Try This Way: Sustainable Development at the local level. [online]. s. 26 [cit. 2014-01-04]. Dostupné z: http://www.ectp-ceu.eu/images/stories/PDFdocs/trythisway/Try%20it%20this%20way_en.pdf [29] Compact City, Vienna. StavbaWEB [online]. 6.12.2008 [cit. 2014-01-04]. Dostupné z: http://stavbaweb.dumabyt.cz/Urbanismus/Compact-City-Vienna.html [30] De Citadel. Christian de Portzamparc [online]. [cit. 2014-01-04]. Dostupné z: http://www.portzamparc.com/en/projects/de-citadel/ [31] Udržitelný rozvoj. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001-2014 [cit. 2014-01-04]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Udr%C5%BEiteln%C3%BD_rozvoj [32] Přednáška doc. Ing. arch. Karla Havliše: Hledání udržitelnosti současných měst, pro konferenci „Rozumět městu“ – urbanismus a fungování města 2013
MEZIGENERAČNÍ BYDLENÍ Irena Vojtová Diplomová práce: Staré Brno Vedouci práce: doc. Ing. Arch. Gabriel Kopáčik, Dr. Není tomu ani 100 let, kdy bylo běžné, že více generací žilo jako komunita pod jednou střechou a navzájem se podporovali jako rodina. Dnešní čím dál více individualizovaná společnost přináší mnoho nových výzev. Dříve byla mladší generace jakousi pojistkou pro generaci starší. Dnešní možnost mobility a flexibility, která je běžnou součástí každodenního života jak v pracovní, tak i v osobní sféře, vyžaduje nové sociální koncepce a moderní organizační formy soužití. Pokles porodů a zlepšení lékařské péče posílily dlouhověkost a způsobily změny především ve složení obyvatelstva. Změnil se především podíl obyvatel starších 60 let. V roce 2000 žilo ve vyspělých zemích světa téměř 20% osob starších 60 let a v rozvojových zemích tento podíl byl asi desetiprocentní. V roce 2050 se odhaduje, že ve vyspělých zemích tento podíl dosáhne téměř 35% a v rozvojových zemích se tento podíl téměř zdvojnásobí. To znamená, že populace stárne mnohem rychleji v rozvojových než ve vyspělých zemích, neboť např. ve Francii počet lidí starších 65 let stoupl z 7% na 14% za více než století. V Brazílii to trvalo jen 20 let. Rozvojové země mohou tedy rychleji "zestárnout" než zbohatnout. (www.unhabitat.org/downloads/docs/6264_30721_creatinglivablecitiesforallages.pdf, str.8)
Obr.1. Podíl osob starších 60 let v procentech (1950-2050) Zdroj: www.w3.org 1
V České republice v r. 2009 žilo zhruba 10,4 miliónu obyvatel. Z toho 25,6 % mladších 24 let a 14,6 % bylo starších 65 let. V r. 2020 se počet lidí starších 65 let zvýší na 20,3 % a nejpozději do roku 2050 pak překročí hranici 30 %. (http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/casova_rada_demografie)
Proč jsem si tohle téma vybrala jako seminární práci? Stárnutí populace je globálním socioekonomickým problémem. Bude mít vliv nejen na určité skupiny, ale může ovlivňovat nás všechny. To je jeden z důvodů, proč jsem se rozhodla do této problematiky nahlédnout a zabývat se s ní v mé diplomové práci. Z průzkumu vyplývá, že starší generace si přeje stárnout v místě (odtud výraz aging-inplace), naopak mladá generace stále častěji migruje za prací do měst, a postrádá vazbu k novému prostředí. Z toho vyplývá, že jednotlivé generace jsou na sobě vzájemně závislé. Předávání hodnot, kultury a zkušeností se uskutečňuje v rámci mezigeneračních vztahů. Mezigenerační solidarita a věková různost na pracovišti, v komunitě a rodině je faktorem sociální soudržnosti a ekonomického rozvoje. Mezigenerační vztahy mají zásadní význam pro rozvoj jedince i společnosti a pro kvalitu života v každém věku. Stáří přináší řadu pozitivních hodnot a seniorská generace hraje významnou roli v rodinách, komunitách a celé společnosti. Tato role by měla být podporována. Podpora mezigeneračních vztahů a spolupráce by proto měla být součástí všech aktivit realizovaných v reakci na stárnutí populace s cílem přispět k rozvoji společnosti pro všechny generace. Z větší mezigenerační soudržnosti a odstranění věkových bariér může mít prospěch celá společnost. (Kvalita života a stáří-MPSV, odst. 2.3) Demografické stárnutí je většinou nesprávně považováno za negativní jev a problematika spojená s demografickým stárnutím je často redukována na problematiku reformy důchodového systému. K zajištění kvality života ve stáří a k využití zkušeností a potenciálu přibývajícího počtu starších lidí je však třeba učinit více. Je nezbytné přijmout opatření v řadě oblastí a zejména změnit negativní přístup ke stárnutí populace a ke starším lidem, který je často spojen se stereotypním až ageistickým pohledem na stáří a starší lidi, vzbuzuje obavy narušující mezigenerační soudržnost a vytváří podhoubí věkové diskriminace. Přehlíží přitom nejen potenciál starých lidí, ale také důsledky a možnosti vědeckého, technického a ekonomického rozvoje. (Kvalita života a stáříMPSV, odst. 4.11) V souvislosti se vztahy seniorů a mladší generace a jejich vlivu na společnost bych ještě zmínila Teorii sociální směny, jako jednu z teorií interpersonálního chování. Social exchange theory, kterou formulovaly Thibaut a Kelley již v roce 1959 přirovnává blízké vztahy k tržním principům. Lidé se ve svých vztazích snaží maximalizovat své zisky a minimalizovat ztráty. Pomoc druhému berou jako investici do budoucnosti, tzv. „něco za něco“. (Aronson, E. Wilson, Akert, 2005). Tuto teorii můžeme pozorovat na starém člověku, který předpokládá, že se o něj jeho vlastní děti v případě jeho nemoci či nemohoucnosti postarají, jelikož on jim věnoval svůj čas, energii, poskytl rady, pomoc a případně i finanční prostředky. Za to od nich očekává určitou reciprocitu. (Diplomová práce Bc. Andrea Kyselová, "Mezigenerační vztahy pohledem seniorů, str. 15) 2
Socioekonomický problém vs urbanismus Socioekonomické problémy mají samozřejmě důsledky i pro politiku rozvoje měst, územní plánování a na samotné urbanisticko-architektonické koncepce. V souladu s tímto myšlením došlo k rostoucímu zájmu o stanovení kritérií pro navrhování městského prostoru, které je přátelské pro všechny generace. Tyto kritéria vychází z koncepce "Smart growth" (výraz používaný zejména v Severní Americe, v Evropě více známý pojem "Compact city"). Kritéria se opírají zejména o principy známé od dánského urbanisty Jana Gehla z knihy Cities for people. (www.unhabitat.org/downloads/docs/6264_30721_creatinglivablecitiesforallages.pdf, str. 13, překlad z aj.) Vytváření živoucího města pro všechny generace Zásady, které je podle Jana Gehla třeba dodržet, aby byly veřejné prostory ve městě živé, bezpečné a atraktivní, jsou vlastně docela jednoduché. Veřejné prostory musí být obsáhnutelné naším zrakem a mají umožnit co nejvíce různých aktivit a interakcí mezi lidmi. Přechody mezi prostranstvím a okolními budovami mají být co „nejděravější“ – tedy měly by mít hodně vchodů, výkladních skříní a oken – a linie těchto přechodů by měly být „měkké“, tedy ne zcela přímé a s přechodem mezi zónami veřejnou a plně soukromou. Veřejné prostory přátelské člověku by měly být utvářeny s ohledem na rychlost pěší chůze a měly by nabízet místa k zastavení, posazení se nebo jinému spočinutí v těch částech prostranství, kde je to co nejpříjemnější z hlediska mikroklimatu a výhledu. Město by se mělo skládat z částí, které by bylo možno obsáhnout pěšky – Gehl zde na příkladu historických jader uvádí diametr do jednoho kilometru – a v těchto částech by měly být jednoznačně upřednostňováni pěší před auty. Urbanisté by měli vedle plánování velkého a středního měřítka – „z letadla“ a „z vrtulníku“, vyjádřeného modely a půdorysnými plány – plánovat také v malém měřítku jednotlivých ulic či náměstí a zvláště by se pak měli věnovat rozhraní mezi veřejnými prostorami a budovami. Všechny Gehlovy pozitivní příklady se týkají městského území s vysokou intenzitou využití, kde je reálný předpoklad, že veřejné prostory najdou dostatek uživatelů. V tom je autor zřejmě zajedno s konceptem kompaktního města prosazovaným též v dokumentech Evropské unie především z devadesátých let uplynulého století. Gehl ve svých zásadách mluví o krátkých vzdálenostech mezi městskými funkcemi a o dostatečném množství lidí i událostí pro oživení veřejných prostorů. (Prof. Ing. arch. Karel Maier, Csc., z časopisu Urbanismus a územní rozvoj, ročník XV, číslo 4/2012, str.24) Obytné prostředí v souvislosti s mezigeneračním plánováním Obytným prostředím rozumíme nejen byt a jeho bezprostřední okolí. Je to souhrn faktorů prostorových (náměstí, ulice, vnitřní bloky) a plošných, kde jsou zastoupeny další funkční složky, jako je doprava, zeleň a rekreace, občanské a technické vybavení. (www.uur.cz/images/5-publikacni-cinnost-a-knihovna/internetove-prezentace/principy-apravidla-uzemniho-planovani, kapitola C, str.3) 3
V souvislosti s mezigeneračním bydlením je tedy dobré tyto složky či zóny zmínit, neboť při navrhování hrají důležitou roli.
Obr. 2. rozdělení zón obytného prostoru v souvislosti mezigeneračního bydlení Zdroj:www.uur.cz/images/5-publikacni-cinnost-a-knihovna/internetoveprezentace/principy-a-pravidla-uzemniho-planovani-kapitola C, str.8 5 hlavních principů navrhování v souvislosti s mezigeneračními vztahy
• dobré PĚŠÍ SPOJENÍ (zejména školy a bydlení) • město BEZ BARIÉR a dostupné MHD • BEZPEČNÉ okolí (eyes on the street, výlohy orientované do ulice)
Obr. 3. U bydlení je důležité soukromí i sociální kontakt – na chráněném místě s co nejlepším přístupem k službám, práci a rekreaci, Zdroj: Prinz Dieter, Städtebau 4
• DIVERZITA - přeneseně můžeme vyjádřit jako interakce mezi různými lidmi, které dělají různé činnosti v různých budovách - posílení komunity z hlediska co-workingových a co-learningových center (výměna zkušeností a dovedností - staří vs mladí), a center pro děti a mládež (aktivní senioři součástí, např. jako pomoc pro hlídání dětí),
• posílení LOKÁLNÍ PRODUKCE JÍDLA, komunitní zahrady - jako nenucené místo potkávání a spolupráce všech generací (http://sustainablecitiescollective.com/kaidbenfield/12683/10-principles-livabletransportation-jan-gehl-walter-hook)
Obr.4 . komunitní "zahrada" Public farm one, New York Zdroj:http://greenzonegarden.wordpress.com/page/10/
5
“Cities have the capability of providing something for everybody, only because, and only when, they are created by everybody.” ―Jane Jacobs, The Death and Life of Great American Cities
6
Závěr Koncepce mezigeneračního bydlení umožňuje neformální soužití obyvatel mladých i starých, mobilních i zdravotně postižených, jednotlivců i různých rámců rodinných jednotek. Primární urbanistické a architektonické koncepce jsou založeny na poskytování zařízení a sdílených ploch potřebných pro život komunity. Organizace bytových jednotek by měla poskytovat příležitosti pro různorodou populaci obyvatel a interakci s ležérní frekvencí. Setkávání, dialogy, i případná pomoc jsou podporovány rodinami, sousedy, a celkově kolektivní jednotkou jakou multi-generační komunita představuje. Pro lepší porozumění bych uvedla jako příklad architektonicko-urbanistickou studii berlínského atelieru Smaq. Návrh předkládá řešení vícegeneračního bydlení v německém městě Königsbrunn jako volné seskupení tří bytových domů a komunitního centra se školkou kolem dvoru. Základní bytová jednotka nabízí svým uživatelům flexibilní hranici mezi veřejným a soukromým životním sektorem. Tato dynamika sociálního a soukromého prostoru působí na několik škál, z domácího interiéru až po větší městské organizace. Společné prostory jsou vyčleněny na vůli aktuální uživatelské skupiny.
Obr. 5. Situace Zdroj: www.smaq.net/2009/08/mehrgenerationenhaus-konigsbrunn-deutschland 7
Obr .6. (vlevo) spojení s okolními funkcemi, městem, návaznost na veřejné prostory Obr. 7. (vpravo) poloveřejné prostory, komunitní centrum, funkce dvoru jako prostor pro setkávání Zdroj: www.smaq.net/2009/08/mehrgenerationenhaus-konigsbrunn-deutschland
Obr. 8. schematický půdorys, šedě vyznačeny společenské (polosoukromé prostory ) na společném podlaží Zdroj: www.smaq.net/2009/08/mehrgenerationenhaus-konigsbrunn-deutschland 8
obr. 9. (vlevo) schéma rozšíření soukromých prostor do polosoukromých Obr. 10. (vpravo) vizualizace, pohled do polosoukromé zóny, společný prostor na obytném podlaží Zdroj: www.smaq.net/2009/08/mehrgenerationenhaus-konigsbrunn-deutschland
9
Pozn.: Z uvedených poznatků, které jsem při psaní seminární práce získala, bych ve svém návrhu chtěla především uplatnit koncepci rozdělení soukromých, polosoukromých, poloveřejných a veřejných prostor, které hrají v navrhování mezigeneračního bydlení velkou roli. V uvedené referenci vícegeneračního domu v Königsbergu mě zaujalo řešení zejména polosoukromých a poloveřejných prostor sloužících k nenucenému potkávání, které je podpořeno návrhem ve stylu "playground for all ages"umožněno. Vzhledem k tomu, že moje zvolené území na diplomovou práci se nachází téměř v centrální části Brna, budu ve svém návrhu brát v úvahu menší měřítko a ekonomicky efektivní volbu zastavění. Ovšem co se týká konceptu, hlavní myšlenka koncipování obytného prostoru může být šablonou, která se dá uplatnit v jakékoliv hustotě zástavby. Ve svém návrhu mám v plánu také zahrnout otázku lokální produkce jídla.
10
Použitá literatura Text: Willam van Vliet - University of Colorado: Creating livable cities for all ages: International Strategies and Initiatives, 2009, [online], [citace 2009-1-1], dostupné z : www.unhabitat.org/downloads/docs/6264_30721_creatinglivablecitiesforallages.pdf Prameny Českého statistického úřadu [online], [citace 2013-12-12], dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/t/380034ACC9/$File/14091305.pdf Ministerstvo práce a sociálních věcí, Národní program přípravy na stárnutí na období let 2008 až 2012 (Kvalita života ve stáří), [online], [citace 2008-8-1], dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/5045 Bc. Andrea Kyselová, Mezigenerační vztahy pohledem seniorů, 2011, Magisterská diplomová práce, [online], [citace 2011-4-28], dostupné z: http://is.muni.cz/th/153043/ff_m/?lang=en Ústav územního rozvoje, Principy a pravidla územního plánování , kapitola C-3, [online], [citace 2013-8-20], dostupné z: http://www.uur.cz/images/5-publikacni-cinnost-a-knihovna/internetoveprezentace/principy-a-pravidla-uzemniho-planovani/kapitolaC/C3-2013.pdf prof. Ing. arch. Karel Maier, CSc., 2012, článek v časopisu Urbanismus a územní rozvoj ročník XV - číslo 4/2012, str. 24 Prinz, Dieter. Städtebau. Band 2: Städtebauliches Gestalten. 6. Aufl. Stuttgart: Kohlhammer, 1997,. ISBN 31-701-4470-7., str.204 Jan Gehl, Cities for people,, 2010, [2010-09-06], ISBN 9781597269841 Jane Jacobs - The Death and Life of Great American Cities, [online], citát dostupný z: http://www.goodreads.com/author/quotes/17285.Jane_Jacobs
11
Obrázky: obr. 1 Proportion of population aged 60 and over, Steve Brat, World Wide Web Consortium: Web 3.0 Emerging, [online], dostupné z: http://www.w3.org/2007/Talks/0123-sb-W3CEmergingTech/#(1) obr. 2 Ústav územního rozvoje, Principy a pravidla územního plánování , kapitola C-3, [online], dostupné z: http://www.uur.cz/images/5-publikacni-cinnost-a-knihovna/internetoveprezentace/principy-a-pravidla-uzemniho-planovani/kapitolaC/C3-2013.pdf, str. 89, obr. 3 Ústav územního rozvoje, Principy a pravidla územního plánování , kapitola C-3, [online], dostupné z: http://www.uur.cz/images/5-publikacni-cinnost-a-knihovna/internetoveprezentace/principy-a-pravidla-uzemniho-planovani/kapitolaC/C3-2013.pdf, str.44, obr. 4 Public farm 1, dostupné z: http://greenzonegarden.wordpress.com/page/10/ Obr. 5-10 Obrázky použity z urb-arch. studie berlínského atelieru Smaq, dostupné z: http://www.smaq.net/2009/08/mehrgenerationenhaus-konigsbrunn-deutschland/
12
KREATIVNÍ STARÉ BRNO Jan Paulík Diplomová práce: Nové Staré Brno Vedoucí diplomové práce: Ing.arch. Luboš Františák, Ph.D. Diplomová práce se zabývá komplexní urbanistickou studií území, které leží na Starém Brně a je vymezeno ulicemi Hybešova, Václavská, Křížová a Mendlovým náměstím. Historicky je Staré Brno jednou z nevýznamnějších částí města, dnes však značně zanedbanou a bez jednoznačné koncepce budoucího rozvoje. Současný stav je odrazem dramatického vývoje čtvrti za posledních více než sto padesát let, od rozsáhlé výstavby továren ve druhé polovině devatenáctého století, přes bombardování během druhé světové války až po nedávné úpravy dopravního uzlu na Mendlově náměstí. Dnes má Staré Brno tři základní problémové, rozvojové oblasti – nefungující centrum a dopravní uzel na Mendlově náměstí, nevyužitý areál bývalé továrny Kras a právě řešené území, které je problematické především z hlediska provozního, prostorového a estetického.
ROZVOJOVÝ POTENCIÁL STARÉHO BRNA Funkční analýza Možnou alternativou k současnému nevyhovujícímu stavu území je masivní developerský projekt, který je však vzhledem k historickému kontextu a měřítku oblasti poměrně nevhodný. Vhodnějším způsobem obnovy a přestavby je realizace komplexní urbanistické studie, která citlivě vymezí nové veřejné prostory a určí funkční náplň budov. Přičemž právě budoucí funkční využití území má zásadní vliv na jeho atraktivitu a hodnotu. Nezbytným prvním krokem je tedy funkční analýza širšího okolí, ze které jasně vyplývá, že Staré Brno je převážně rezidenční čtvrtí. Mezi významné neobytné výjimky patří Mendlovo náměstí, výstaviště, Fakultní nemocnice U Svaté Anny a čtveřice fakult Masarykovy univerzity a VUT (pedagogická, ekonomicko-správní, architektury a výtvarných umění). Koncentrace vysokých škol s kreativními obory činí oblast jedinečnou v rámci celého Brna a dokonce i kraje. Nové využití Z funkční analýzy vyplývá, že řešené území by kromě místních obyvatel mělo být využíváno především studenty, ale také návštěvníky či zaměstnanci nemocnice a výstaviště. Logické je tedy vybudování dostatečné kapacity levného bydlení, jako jsou studentské koleje a byty, startovací byty nebo dočasné ubytování pro návštěvníky výstaviště, a na ně navazující stravování. Vhodným doplňkem místního vysokoškolského vzdělávání je knihovna a nadstandartní prostory pro studium a uměleckou tvorbu, jakými jsou například ateliéry, dílny nebo co-workingová centra. Chybět by neměly ani výstavní a společenské prostory, kavárny, bary nebo sportovní zařízení. Vzhledem k vymezenému funkčnímu využití by tedy řešené území mohlo sloužit jako menší podnikatelský inkubátor.
PODNIKATELSKÝ INKUBÁTOR Inkubace firem Inkubace je jedna z možností zakládání a podpory středních a malých firem. Podnikatelský inkubátor je prostředí, budova či malá průmyslová zóna, pro začínající firmy, které mohou za předem stanovených podmínek využívat zvýhodněného nájemného a služeb poskytovaných provozovatelem inkubátoru. Umožňuje pak především „vznik podnikatelsko – inovační sítě mezi vysokými školami, výzkumnými institucemi a samotnými podniky. Aby nová firma mohla vstoupit a především se udržet na trhu, nepotřebuje jen dobrý nápad s tržním potenciálem. Potřebuje také získat kvalitní prostory a zázemí pro své podnikání, dále podporu v oblasti poradenství, marketingu, účetnictví, daní aj., či finanční prostředky podporující dobrý nápad. To vše dané firmě může poskytnout podnikatelský inkubátor, který se zaměřuje na podporu začínajících inovačních firem, jejichž hlavním cílem podnikání je vývoj nových výrobků, technologií a služeb a poté jejich uvedení na trh.“ (1) Takto nastartované firmy už pak většinou nemají problém najít soukromého investora. Služby inkubátoru „Podnikatelské inkubátory svým klientům nabízejí: • Prostory pro podnikání – kancelářské, poloprovozní, někdy i laboratorní prostory, a to zpravidla za nižší než komerční nájem. • Technické a administrativní služby – ostraha, úklid, údržba, internet, služby recepce, zapůjčení nábytku, možnost umístit sídlo společnosti, krátkodobý pronájem jednacích místností apod. Smyslem je, aby se klient inkubátoru mohl soustředit plně na realizaci svého podnikatelského plánu, ostatní záležitosti pomáhá řešit provozovatel podnikatelského inkubátoru. • Poradenství - při zpracování podnikatelského plánu a jeho aktualizaci, rozvoj společnosti, ekonomické a účetní poradenství, právní poradenství a ochrana duševního vlastnictví. • Finance – zprostředkování kontaktu na investora včetně přípravy pro jednání a prezentace před investorem. Příprava pro jednání žádosti o úvěr v bance. • Speciální úvěrové produkty – např. ve Zlínském kraji se jedná o programy Mikroúvěr od Regionálního podpůrného zdroje. • Možnost zúčastnit se školení a workshopů k sebevzdělávání nebo networkingových akcí. Podnikatelské inkubátoru obvykle také propagují své klienty svými komunikačními kanály. Další výhodou členství v podnikatelském inkubátoru je přítomnost v tzv. kreativním prostředí. Sdílíte budovu a společné prostory s dalšími start-up společnostmi, s lidmi s podobnou mentalitou orientovanou na podnikání a elánem. To nahrává vzniku neformálních vazeb a možné spolupráci. Nabídka služeb jednotlivých podnikatelských inkubátorů se může samozřejmě lišit. Doporučujeme přesto prověřit aktuální informace u konkrétního provozovatele.“ (2)
Typy a význam inkubátorů Podnikatelské inkubátory se liší dle velikosti, způsobu financování a poskytování služeb, organizační struktury a typu klientů. Největšími bývají výzkumné a technologické parky, které jsou nejčastěji zaštiťovány a financovány státem, tyto však většinou neposkytují obchodní a asistenční služby. Projekty vstupující do nejprestižnějších inkubátorů jsou pečlivě vybírány dle různých kritérií, vždy se ale posuzuje životaschopnost projektu. Menší inkubátory jsou pak co-workingová centra fungující spíše na principu dobrovolnictví. Podnikatelské inkubátory nepřináší zisk pouze subjektům, které do nich dobrovolně vstupují, ale plní také ekonomické a socio-ekonomické potřeby společnosti. Těmi nejzásadnějšími jsou tvorba pracovních míst, podpora drobného podnikání, diverzifikace místní ekonomiky, budování a urychlení růstu místních průmyslových klastrů („vzájemně propojených firem a institucí v konkrétním oboru“ (3), vytvoření a udržení podnikání, podpora žen a menšinového podnikání a v neposlední řadě revitalizace společnosti. Historie podnikatelských inkubátorů Koncept podnikatelských inkubátorů vznikl v roce 1959, kdy Joseph Mancuso založil The Batavia Industrial Center v New Yorku. V osmdesátých letech myšlenka postupně expandovala do Velké Británie a Evropy. V roce 2006 se odhadoval celosvětový počet inkubátorů na 7000, z toho 1400 v USA, 270 ve Velké Británii a 900 v západní Evropě. Nový rozmach zažila idea podnikatelského inkubátoru v roce 2011, a to v podobě takzvaných virtual business incubators. Nejznámějším, a z hlediska moderních dějin i nejvýznamnějším podnikatelským inkubátorem je Silicon Valley. „Název pochází z roku 1971, kdy v americkém časopise Electronic News začala vycházet týdenní rubrika „Silicon Valley USA“ od Dona Hoeflera o velké koncentraci společností zabývajících se křemíkovými mikročipy a počítači. Samotné Silicon Valley se skládá z 19 sídel. Za hlavní město je považováno San José s téměř milionem obyvatel.“ (4) „Sanfranciské pobřeží bylo dlouhou dobu využíváno americkým námořnictvem, které zde provádělo výzkumy. Mnoho firem zabývajících se vývojem technologií se usadilo v oblasti, aby pracovaly pro námořnictvo. Poté co „mariňáci“ opustili tuto oblast, část jejich vybavení převzalo NASA a zaměřilo se na letecký výzkum. Většina firem v oblasti zůstala a přibývaly nové. Dnes je Silicon Valley světovým centrem počítačového a technologického průmyslu. Pozemky na nejlukrativnějších místech stojí tolik, co na newyorském Manhattanu.“ (4) V Silicon Valley dnes sídlí mnoho celosvětově významných firem, jako například Adobe Systems, Apple Computer, eBay, Electronic Arts, Facebook, Google, Hewlett-Packard, Intel, Logitech, Microsoft, nVidia, Yahoo! nebo Youtube. Podnikatelské inkubátory v České republice Podnikatelské inkubátory nejsou dnes v České republice tak časté, jako je tomu v západní Evropě nebo USA. Drtivá většina českých inkubátorů vznikla a funguje při univerzitách a je financována státem. Nejvýznamnějšími jsou: • Technologický inkubátor VUT
• • • • • • • • • • • •
Podnikatelský inkubátor Vědeckotechnického parku Univerzity Palackého v Olomouci BIC Ostrava Technologické a inovační centrum Zlín Akademické a univerzitní centrum Nové Hrady Třeboňské inovační centrum Vědeckotechnologický park Ostrava BIC Plzeň Podnikatelské a inovační centrum Severní Čechy Inovacentrum Technologické centrum Hradec Králové Technologické inovační centrum ČKD Praha Jihočeská agentura pro podporu inovačního podnikání
KREATIVNÍ INKUBÁTORY Kreativní obory Kreativní inkubátory jsou podnikatelské inkubátory, které se zabývají kreativními obory, odvětvími (creative industries), což jsou ekonomické aktivity využívající znalosti a vědomosti k výrobě. Kreativní obory vycházejí z procesu vzdělávání a jedná se o ta odvětví, kde je hlavním ekonomickým zdrojem lidská tvořivost. V současné době existuje několik definic creative industries, nejčastěji je do nich zahrnována reklama, architektura, umění, řemesla, design, móda, film, hudba, divadlo, nakladatelství, výzkum a vývoj, software, hračky a hry, televize, rádio a videohry. (5) Kreativními obory jsou ale například i fotografie, počítačové hry a elektronické nakladatelství, lifestyle nebo neziskové organizace. „Prvopočátky kreativních průmyslů spadají do poválečného období a největšího významu začaly nabývat od konce 20. století. V 90. letech pak na politiku městských čtvrtí ve Velké Británii navazují koncepty kreativních měst, kdy je důležitým prvkem rozvoje města kreativita a inovace. Jednotná definice kreativních průmyslů neexistuje, každý z odborníků i zemí definují pojem různě. Mezi přední představitele patří Charles David Thorsby, David Hesmondhalgh, John Hartley, John Howkins (kreativní ekonomie) a Richard Florida (kreativní třída).“ (6) Kreativní ekonomie Otázka kreativních průmyslů, oborů, odvětví (creative industries) je neoddělitelně spjata s takzvanou kreativní ekonomií. „Kreativní ekonomie je nová růstová teorie přelomu 20. a 21. století, která doposud nemá jednoznačně akceptované teoretické vymezení. Její nástup vychází z rozvoje nových informačních a komunikačních technologií (ICT), internetu a globalizace. Změny vyplývající z uvedených faktorů vyvolaly transformaci zaběhlých obchodních modelů, ale zároveň způsobily i výrazné společenské změny. Tyto nové skutečnosti zaznamenává právě kreativní ekonomie a rozšiřuje tak již zaběhlé růstové teorie o společensko-kulturní a urbanistický aspekt.“ (7)
Kreativní města „Kreativní město (creative city) je koncept, který ke konci osmdesátých let vyvinul urbanista Charles Landry a který se posléze stal globálním hnutím odrážejícím nové paradigma pro plánování měst. Tento koncept je popsán v knize The Creative City: A Toolkit for Urban Innovators and other writings.“ (8) Základní filozofií kreativního města je všudypřítomný tvůrčí potenciál. Řešení i zdánlivě neřešitelných problémů moderního města tkví v invenčním přístupu k dané otázce. Předpokladem je, že i obyčejní lidé mohou dělat neobyčejné věci, dostanou-li k tomu příležitost. Kreativní tedy nejsou pouze lidé pracující v oblasti kreativní ekonomie, ale kdokoli, kdo řeší problémy invenčním způsobem, ať už je to sociální pracovník, podnikatel, vědec nebo státní úředník. Kreativní města mají svoji infrastrukturu, která je kombinací hardware (budovy, dopravní a technická infrastruktura) a software. Soft infrastruktura zahrnuje takzvaný city‘s mindset, což je způsob, jak město přistupuje k příležitostem a problémům, jeho atmosféra, podněty a regulační režim. „Software fungujícího kreativního města zahrnuje vysoce kvalifikovanou a flexibilní pracovní sílu, dynamické myslitele, tvůrce a realizátory. Kreativita neznamená nápady pouze vytvářet, ale také vyžaduje kapacitu na jejich realizaci. Kreativní město tedy identifikuje, živí, přitahuje a udržuje talenty tak, aby bylo schopné vytvářet nápady, talenty a tvůrčí organizace.“ (8) Kreativní Evropa „V roce 2006 vznikla studie Ekonomika kultury v Evropě, která byla vytvořena na zakázku Evropské komise. Studie je prvním pokusem o zachycení přímého i nepřímého společensko-hospodářského vlivu kultury v Evropě z pohledu hospodářského růstu, konkurenceschopnosti, počtu a kvality pracovních míst, udržitelného rozvoje a inovace. Evropská komise dospěla k rozhodnutí sloučit stávající programy Kultura a MEDIA, které podporovaly kulturní a audiovizuální odvětví po více než 20 let a pro období 2014 – 2020 zavést nový program Kreativní Evropa (Creative Europe). Záměrem programu je posílit konkurenceschopnost Evropy v kultuře, filmu a ostatních kreativních odvětvích a zároveň podporovat zachování kulturní a jazykové rozmanitosti.“ (9) Součástí je finanční nástroj, který si klade za cíl podporu růstu kulturních a kreativních společností a snaží se snížit úvěrové riziko bank a jiných evropských úvěrových společností a zároveň snížit bariéry, které dnes v přístupu k financování existují pro kulturní společnosti. V Evropě dnes existuje mnoho kreativních inkubátorů zaměřených na různá odvětví a poskytujících širokou škálu různorodých služeb. Mezi nejvýznamnější patří například švédská MEDEA, finská CABEL FACTORY (bývalá továrna Nokia, dnes největší finské kulturní centrum), britské BaseCamp3 a Urban Hubs nebo Creative factory Rotterdam. Zajímavým příkladem je i berlínské co-workingové centrum Betahaus, které vyrostlo ze squatterského podhoubí čtvrti Kreuzberg.
Kreativní Brno „Projekt Kreativní centrum Brno je pracovní název budoucího centra pro podporu kreativních odvětví v městě Brně. Projekt je součástí Regionální inovační strategie Jihomoravského kraje 3 a Koncepce ekonomického rozvoje města Brna. V Kreativním centru Brno je naplánováno umístění inkubátoru pro začínající podnikatele v kreativních odvětvích, součástí vize jsou i nájemní ateliéry, zkušebny, dílny. Cílem projektu je pomoci rozvinout tvořivý potenciál talentovaných lidí a zamezit tak jejich odlivu mimo Brno. Centrum může přilákat do města nový druh investorů napojený na kreativní odvětví. Jako lokalita pro umístění centra byl vybrán objekt bývalé káznice mezi ulicemi Cejl, Soudní a Bratislavská. Ta se nyní prověřuje, zda je skutečně vhodným místem pro tyto účely. Kreativní centrum může otevřít a zatraktivnit pro širokou veřejnost dosud méně přitažlivou oblast, která je navíc jako problémová zóna zahrnuta i v Integrovaném plánu rozvoje města.“ (6) Tento projekt se však snaží o koncentraci všech kreativních oborů z Jihomoravského kraje do jednoho centra a vytváří tak poměrně rozsáhlý kampus. Atraktivnějším přístupem by bylo rozptýlení menších, do města integrovaných, poboček kreativního inkubátoru po Brně a jednou z nich může být právě ta na Starém Brně, která by byla zaměřena především na architekturu, urbanismus, design atp. ZÁVĚR Kreativní inkubátor je pro Staré Brno výbornou příležitostí, protože umožní postupnou revitalizaci území, pomůže nastartovat místní ekonomiku a vzroste i jeho význam v rámci Brna a Jihomoravského kraje. Koncept umožňuje žádoucí zachování stávajících funkcí a aktivit v území. Nespornou výhodou oproti klasickému developerskému projektu je flexibilní fázování a financování výstavby. V neposlední řadě by projekt kreativního inkubátoru na Starém Brně mohl být argumentem, proč nestěhovat místní fakulty vysokých škol do kampusů v okrajových částech města Brna a tím zachovat příjemně různorodý charakter čtvrti.
Použitá literatúra (1) Inkubátory | CzechInvest [online]. Last revision 1.12.2013 [cit. 5.12.2013]. <http://www.czechinvest.org/inkubatory>. (2) PODNIKATELSKÉ INKUBÁTORYStart Podnikání [online]. Last revision 3.6.2012 [cit. 5.12.2013]. <http://startpodnikani.cz/index.php?open=podnikatelske_inkubatory>. (3) Klastr (ekonomika) – Wikipedia [online]. Last revision 17.9.2013 [cit. 5.12.2013]. <http://cs.wikipedia.org/wiki/Klastr_(ekonomika)>. (4) Silicon Vally – Wikipedie [online]. Last revision 5.7.2013 [cit. 5.12.2013]. <http://cs.wikipedia.org/wiki/Silicon_Valley>. (5) Howkins, John. 2001. The Creative Economy: How People Make Money From Ideas, Penguin (6) Kreativní Brno – Kreativní http://www.kreativnibrno.cz/>.
Brno
[online].
[cit.
5.12.2013].
<
(7) Kreativní ekonomie – Wikipedie [online]. Last revision 29.9.2013 [cit. 5.12.2013]. <http://cs.wikipedia.org/wiki/Kreativn%C3%AD_ekonomie>. (8) Creative city – Wikipedia, the free encyclopedia [online]. Last revision 27.9.2013 [cit. 5.12.2013]. < http://en.wikipedia.org/wiki/Creative_city>. (9) Europe for Creativity | © 2013 Europe for Creativity [online]. [cit. 5.12.2013]. < http://eu-for-creativity.eu/>.
COMPACT CITY Jana Cyrnerová Diplomová práce: Mosilana Vedoucí práce: doc. Ing. Arch. Karel Havliš, PhD. Kompaktní město (rovněž intenzivní městská struktura) je v současné době velmi používaný pojem, který je v odborné literatuře zmiňován v mnoha významech a souvislostech. Smyslem této eseje je prověření a utřídění přístupů ke tvorbě kompaktního města a poté aplikace získaných poznatků při zpracování diplomové práce. Ta je soustředěna na návrh reálné strategie pro rozvoj postindustriálního území areálů dřívějších textilních továren Mosilana v Brně. Hlavním cílem práce je snaha začlenění této lokality do organismu města a nové prostorové uspořádání vycházející z principů kompaktního města a udržitelného urbanismu. Součástí je také popis konkrétních vlastností kompaktních struktur a zhodnocení možné aplikace vybraných parametrů na danou lokalitu.
Historie a vývojové tendence současnosti Nové tisíciletí s sebou přineslo totální urbanizaci. Podle aktuálních informací udávaných wikipedií, žije 48% světové populace ve městech. Nejedná se pouze o rozvojové země. Tato vývojová tendence zasáhla i populačně stagnující Evropu. Navíc u zmiňované společnosti roste potřeba prostorové náročnosti. To vyplývá jednak z rostoucí ekonomické soběstačnosti, ale rovněž i z vyšší míry rozvodovosti, fenoménu single, apod. S touto problematikou souvisí i otázka, jaká je vlastně současná definice města dnes? Po ohlédnutí do historie zjistíme, že definovat typické středověké město není ani zdaleka tak složité, jako najít podobnou charakteristiku pro město soudobé. Samozřejmě, že nám chybí určitý nadhled. Ale problém není jen v nedostatečném časovém odstupu. Formulovat jednoznačnou a univerzální odpověď je vzhledem ke složitému vývoji společnosti poměrně těžké, téměř nemožné. Přesto je třeba odpovědi na tyto otázky neustále hledat. Existuje celá řada zastavovacích systémů, které je nutné analyzovat a porovnávat. Musíme najít kompromis, který povede nejen k udržitelnému rozvoji. Ale především k dosažení kvalitního života a bydlení ve městě. Snahou této práce je pokus objasnit, proč právě kompaktní město je jedním z možných řešení.
Obr 1: proměna města, Zdroj: www.bigthink.com/strange-maps/534-the-eggs-of-price-an-ovo-urban
Definice pojmů Na úvod je nutné definovat některé základní pojmy. Pro pochopení těchto definic je často nutná hlubší znalost daného tématu. Tomu bych se ráda vyvarovala a přiblížila problém především lidem z řad laické veřejnosti. Neboť především těm je určen prostor, který urbanisté a architekti vytvářejí. A bohužel se v posledních letech může zdát, že na tuto zásadní úlohu zapomínají. Struktura města Zde se dostáváme hned k prvnímu pojmu a tím je struktura města. Osobitě termín vystihla Jane Jacobs (1): „Když se urbanisté a projektanti měst snaží najít prostředek, který by jasně a jednoduchým způsobem vyjadřoval kostru městské struktury, jsou na špatné stopě. Město nemá takovou stavbu jako tělo savce nebo budova s ocelovou rámovou konstrukcí. Struktura města se skládá ze směsí funkcí a k tajemstvím jeho struktury se přiblížíme nejvíce, když se budeme zabývat podmínkami pro vytváření rozmanitosti.“… „Jen složitost a životnost funkcí dávají částem města patřičnou strukturu a formu. “Jedna věc jsou tedy prvky vnější, které danou strukturu do značné míry ovlivňují. Nesmíme ovšem zapomenout, že již zmíněná forma vychází i z parametrů struktury, která je daná způsobem zástavby. Hlavní roli zde hraje zvolená typologie a s tím související velikosti skladebné jednotky. Důležité je najít vzájemnou harmonii mezi těmito dvěma parametry. Ne vždy je ale struktura města zrovna taková, jakou si urbanisté představují. Kevin Lynch se v knize „Obraz města“ zmiňuje o „ztracených“ oblastech (2): Jsou to části měst, které lidé, u nichž prováděl průzkum, naprosto ignorovali a jejichž existenci zapomněli, pokud jim ji někdo nepřipomněl. A přitom by se mohlo zdát, že poloha těchto „ztracených“ míst rozhodně neopravňuje k tomu, aby se na ně zapomínalo. Jane Jacobs doplňuje:„Taková místa nemají formu a strukturu města.“ Podle mého názoru patří mezi podobné oblasti i brownfieldy. Brownfield V současnosti jsou tato území, běžně situovaná v blízkosti center měst, velice populárním oborem, o němž existuje celá řada odborné literatury. Jedná se o zanedbané areály průmyslové výroby, které částečně nebo zcela ztratily svoji prvotní funkci. Často jsou poznamenány ekologickou zátěží a nevyjasněnými majetko-právními vztahy. Negativních faktorů je bohužel daleko víc a mnohdy významně převyšují aspekty pozitivní. Právě díky tomu je jejich budoucnost velmi nejistá. Problematika je rozebírána na mnoha úrovních, ale v konečné fázi se revitalizace jeví jako příliš nákladné a komplikované řešení. Investor se mnohdy přiklání ke stavbě na zelené louce a tím negativně ovlivňuje kvalitu celkového urbánního prostředí. Kompaktní město Konečně se tak dostávám k poslednímu neobjasněnému pojmu - kompaktní město. Zjednodušeně se jedná o formu městské zástavby, která maximálně využívá pozemky v intravilánu města. Dalším parametrem je vysoká hustota zástavby, přičemž není narušena kvalita života a obytného prostředí. Typickým znakem je prolínání funkcí a omezení dopravy. O této formě zástavby se rovněž říká „město krátkých vzdáleností“.
A to proto, že dominantní roli hrají chodci a cyklisté. V neposlední řadě se kompaktní město vyznačuje soužitím nejrůznějších sociálních skupin.
Kompaktní město jako cíl územního plánování Ve většině evropských dokumentů o udržitelném rozvoji sídel je zmiňována nutnost „podporovat centrický rozvoj sídelní struktury “ (3) nebo „ využití možnosti efektivní veřejné dopravy a efektivního využívání energie, které poskytuje vysoká hustota zástavby, ovšem při zachování lidských rozměrů rozvoje “ (4). Rozbor všech těchto zásad by byl nad rámec diplomové práce. Naplnění těchto cílů by ideálně mělo být dosaženo za pomoci nástrojů územního plánování, vše v souladu s politikou udržitelného rozvoje. Tento termín se objevil již v 70. letech 20. století, ale hlubšího významu nabyl až koncem 80. let a v 90. letech 20. století po intenzivním nárůstu urban sprawl. Dlouhou dobu trvalo, než se podařilo kompaktní město začlenit do vládních iniciativ. Prvním propagátorem bylo Holandsko, kde existuje již od konce 70. let tzv. politika kompaktního města. Díky tomu v Nizozemí vzkvétají města typu Amsterodam, Rotterdam a dochází k návratu obyvatel do měst a jejich center, tedy k reurbanizaci. V souvislosti se setkáváme s početnými revitalizacemi brownfieldů a výstavbou nových měst již v zastavěných oblastech. Politika kompaktního města vyzdvihuje význam pěší a cyklistické dopravy a vytváří lepší podmínky pro ekologickou dopravu. „Převážná řada urbanistů a územních plánovačů se ale shoduje na názoru, že zachování kompaktnosti městského prostoru je hlavním předpokladem pro dosažení udržitelnosti měst a v případě nedodržování základních principu kompaktní zástavby mají k dalšímu vývoji městského prostoru spíše skeptický pohled.“ (5)
Charakteristika kompaktního města z různých hledisek Charakterizovat intenzivní městskou strukturu můžeme z mnoha kritérií. Mezi ty nejzákladnější patří především funkční hledisko, hustota, financování, sociologie, politické nástroje a mnoho dalších. Vybraná kritéria jsou uvedena níže: Bydlení Od počátku existence lidstva je bydlení jedna ze základních potřeb člověka. Hloubka tohoto problému je pro účel eseje vymezena především na období od průmyslové revoluce až po dnešní dobu. Důvodem je fakt, že právě průmyslová revoluce odstartovala boom stěhování lidí do měst a problémy s tím spojené. V dnešní době řešíme spíše opak, a to, jak zamezit neustále trvající migraci obyvatel do suburbánních oblastí. Možnou cestou, jak tento jev zmírnit je vytvoření kvalitních podmínek pro bydlení v samotném srdci města. V rámci kompaktního města je tato úloha poměrně komplikovaná. Jednak po stránce sociologické a rovněž z hlediska technických možností. Stavby pro bydlení vyžadují nepřetržitý provoz a sociální kontrolu po dobu 24 hodin. Vložit tuto úlohu do složitého organismu města plného odlišných funkcí s jinými nároky, není zrovna snadné. Situaci navíc stěžuje odlišné měřítko jednotky bydlení a jednotky právě zmíněných funkcí. Najít rovnováhu a ideální poměr musíme i z hlediska vlastnických práv. Kdy zájmy soukromého jednotlivce nemusí vždy korespondovat s požadavky celé komunity. Po zdárném vyřešení všech problémů ovšem můžeme vytvořit bydlení, které má řadu výhod. Mezi ně patří městská vybavenost, související s polohou vůči městskému centru,
širší škála nabídky bytů, existence různorodého prostředí, větší sounáležitost s komunitou, atd. Hustota „Nejčastěji se pojmem hustota osídlení rozumí poměr mezi počtem obyvatel (ob.) a velikostí území (v ha), na kterém tito lidé bydlí, vyjádřeno jako ob./ha. Tento údaj určuje ovšem pouze tzv. “noční” hustotu, tedy počet lidí, kteří na daném území nocují (počet úředně přihlášených obyvatel v daném místě). Oproti tzv. hustotě “denní”, která vypovídá o všech lidech vyskytujících se na daném místě v dané chvíli. Toto množství je však jen velmi obtížně zachytitelné.“(6) Definic hustoty osídlení je opravdu celá řada. Výsledné číslo je pak ovlivněno podmínkami, za jakých se výpočet provádí. Důležitou roli hraje měřítko vybrané oblasti, ohraničení oblasti, a také skutečnost, v jaké zemi a za jakých podmínek se propočet provádí. Dle mého názoru není podstatou stanovení nějakého univerzálního čísla. Zvýšení fyzické hustoty obyvatel totiž nemá za následek vyšší množství aktivit a požadované mísení funkcí. Co si musíme uvědomit je, že zahušťování měst opravdu není jen o vysoké koncentraci obyvatel. Podstatně důležitější je atraktivní prostředí, které lidé rádi navštěvují a kde tráví svůj čas. Výsledné číslo by tak nemělo sloužit jako dogma, ale spíš jako vodítko, na základě kterého si uděláme přibližnou představu o dané lokalitě. Na první dojem to vypadá, že si v této kapitole trochu protiřečím. Neustále se zmiňuje, jak je důležitá vysoká hustota zalidnění a teď konstatuji, že není? Aby byla situace jasnější, musíme si uvědomit, že pro fungující kompaktní město jsou důležité oba parametry. Nutnou podmínkou pro fungující strukturu je město živé a plné funkcí. Současně zde lidé bydlí, popř. pracují. Pokud podmínky nebudou kvalitní, lidé zde samozřejmě trávit čas nebudou a za aktivitami se přesunou do atraktivnějších lokalit. Proto musíme vytvořit kvalitní a variabilní, funkční prostor pro bydlení a nejen bydlení samotné. Ekonomické souvislosti Investorem bývá v prvé řadě soukromý sektor. Situace je častokrát mnohem složitější, pokud se jedná o brownfield, Nejen počáteční náklady, ale i čas a úsilí, nutné k revitalizaci opuštěných areálů, jsou mnohdy nad rámec možností investora. Mělo by být ale snahou správních orgánů nastavit podmínky tak, aby tyto negativní aspekty vyvážily a nabídly alternativní řešení výhodné pro obě strany. Během minulého století se objevily tzv. PPP projekty. Pojem PPP (Public Private Partnership) je obecně užívaný termín, který popisuje širší skupinu projektů, na nichž se společně podílí soukromý a veřejný sektor, a které směřují k uspokojování služeb tradičně zajišťovaných veřejným sektorem. PPP obecně označuje formy spolupráce mezi orgány veřejné správy a podnikatelským sektorem za účelem zajištění financování, výstavby, obnovení, správy či údržby veřejné infrastruktury nebo poskytování veřejné služby.(7) Hlavní výhodou je ekonomický přínos projektu. Tak lze alespoň charakterizovat zkušenosti z řady zemí. I když úroková míra plynoucí z použití projektu PPP je vyšší než úrok z půjčení si peněz pro veřejný sektor, je soukromý sektor schopen lépe využít prostředky, a tak je výsledný ekonomický přínos vyšší, než by byl u klasicky realizovaného projektu. Bohužel, jsou u nás zkušenosti zatím spíše negativní. Navíc nebyl zatím realizován žádný projekt z oblasti architektury a stavitelství.
Rozdělení podle prostorového uspořádání V této kapitole se budu více zabývat prostorovými principy, pomocí kterých vytváříme intenzivní městské struktury. V zásadě se neaplikují všechny pravidla zároveň. Pro fungující strukturu se většinou uplatňuje jedno dominantní prostorové uspořádání, doplněné druhým, méně výrazným. Mezi nejznámější patří multiplicita, poréznost, konektivita, hybridita a vertikalita. Multiplicita Několikanásobné vyžití pozemku je spojeno s rozvojem společnosti a civilizace. Nové technologické možnosti a pokrok umožňují stavby extrémně vysoké, odolné, nadčasové. Struktura kompaktní města tyto možnosti ještě posouvá a parcelu využívá v celé ploše hned několikrát - nad sebou. A to nejen pro primární funkce, ale i pro volné pobytové prostory. Původně se tato myšlenka objevila již v roce 1909, publikovaná v časopise Life. Zmíněný článek popisoval obrázek o 84 úrovních s venkovskými domy. Jsou to jakési platformy velikostí odpovídající původnímu rozměru pozemku. Z realizovaných projektů je nejznámější „Compact City“ (autor BUS Architectur, Vídeň, 1995-2001; obr. 1,2,3), kde duplikací pozemku vzniká „tzv. městské patro“. Další výhodou je přirozená diferenciace soukromého a veřejného prostoru. A to především z oblasti přirozené ochrany obytného prostředí.
Obr 2: Compact City, Vídeň, příčný řez strukturou Compact City Zdroj: www.investigacion.casamasomenos.net/articulos/81-compact-city#
Obr 3 (vlevo): Compact City, Apartment Obr 4 (vpravo): Compact City, Office/Apartment, Zdroj: www.investigacion.casamasomenos.net/articulos/81-compact-city#
Poréznost Podstatou poréznosti je perforování městského bloku, prvotně zastavěného maximální možnou hmotou, různě velkými otvory. Tím vzniká tzv. „volný prostor v třetí dimenzi města“. Jedná se především o veřejné prostranství, které není v přímém kontaktu se zemí. Perforace vzniká na základě konkrétních potřeb (množství světla, provětrání, průhledy), které jsou dány stavebním programem. Fasády pak vyvolávají dojem určité propustnosti poréznosti. K velmi zdařilým referenčním projektům řadím komplex „Simmons Hall“ v USA, jehož autorem je Steven Holl a Perry Dean Rogers (obr. 4,5).
Obr 5 (vlevo): Simmons Hall, MIT, Cambridge, řez Obr 6 (vpravo): Simmons Hall, perspektivní pohled Zdroj: http://www.e-architect.co.uk/boston/simmons-hall-boston
Konektivita Třetím principem je myšleno spojení „tradičních“ budov ve výšce. Nejde pouze o obyčejné propojení. Komunikace v sobě nesou i jiné, často veřejné funkce. Město kompaktní tuto myšlenku posunuje dále a vytváří jakýsi živý parter ve výšce. Nejlépe se tento princip uplatňuje u projektů větších rozměrů, kdy dochází k zabránění ztraceného spádu a je umožněn horizontální pohyb obyvatel. Jako referenci uvedu opět Stevena Holla a komplex „Linked Hybrid“ v Číně (2003-2009; obr. 6,7).
Obr 7 (vlevo): Linked hybrid, Steven Holl, Zdroj: www.inhabitat.com Obr 8(vpravo): Linked hybrid, koncept, Zdroj: www.stevenholl.com
Hybridita Pojem hybridita zde vyjadřuje spojení a vzájemnou reakci různých funkcí, které jsou sami na sobě závislé a jedna bez druhé nemohou fungovat. Dle Jana Šépky (8) dochází k nejsilnějším konfrontacím funkcí, a tedy k vytvoření hybridní budovy u dopravních staveb, sportovních staveb a krajinných prvků. Problematika je velmi složitá a existuje mnoho nejrůznějších přístupů. Pro ilustraci zmíním studii nizozemské kanceláře BIG ve městě Holstebro z roku 2007(obr. 8,9). Jedná se o arénu na házenou, jejíž střechu tvoří kobercová zástavba obytných jednotek. Monofunkční sportovní hala tak byla doplněna funkcí bydlení a obě tyto složky jsou ve vzájemné interakci. Jedna nemůže existovat bez druhé. K realizaci bohužel zatím nedošlo.
Obr 9 (vlevo): Holstebro Handball arena, BIG, Zdroj: http://www.big.dk/#projects Obr 10 (vpravo): Holstebro, řez, Zdroj: http://www.big.dk/#projects
Vertikalita Posledním termínem je vertikalita. Aneb vytvoření města, vesnice, popř. jen čtvrti tzv. „na stojato“ S podobným druhem vertikálních bytových jednotek přišel již Le Corbusier ve struktuře „Immeubles-villa“ (Francie-Bordeaux, 1925; obr. 4) Většinou šlo o snahu dodání určitého soukromí, slunce a čerstvého vzduchu. V podstatě šlo o výhody bydlení v suburbánní oblasti, obohacené o městský způsob života. Na obrázku 5 je potom znázorněna studie holandské kanceláře MVRDV „Country Estates“ z roku 1997, která až podezřele připomíná již zmíněný návrh Le Corbusiera.
?
Obr 11 (vlevo): Immeubles-villa, Le Corbusier, Zdroj: www.archidialog.com Obr 12 (vpravo): Country Estates, MVRDV, pohled, Zdroj: www.archidialog.com
Rozdělení podle lokality Rozdělení dle lokality je možné do tří kategorií dle polohy vůči historickému centru. Většinou se již realizované projekty nachází v centrální části měst. Nicméně aby nedošlo k mylné představě, kompaktní město je možné vytvořit i mimo tuto lokalitu. Zmíněné principy se dají použít pro regeneraci měst, jak v centrální poloze vůči historickému jádru, tak při zahušťování již vzniklých suburbií. Do poslední kategorie spadají projekty, které se snaží zahustit již existující suburbánní oblasti a vytvořit zde nové centrum, popřípadě jsou to návrhy v plánovaných rezidenčních oblastech – satelitních městech.
Aplikace poznatků na zvolené téma diplomové práce Řešená lokalita se nachází v centrální oblasti Brna – v těsné blízkosti historického jádra. Jak už bylo zmíněno v úvodu, část území je postindustriálního charakteru. Výsledná prostorová struktura tak bude ovlivněna nejen měřítkem okolní zástavby, která je velice různorodá, ale musí rovněž vhodně doplňovat budovy stávající, které je nezbytné zachovat (na základě jejich technického stavu a architektonické hodnoty). Co se týká výše zmíněné klasifikace, těžko by se dal přímočaře aplikovat jeden jediný princip z výše uvedených. Myslím, že nejsnadnější cesta bude vybrat některé atributy a na jejich základě vytvořit fungující strukturu. Strategie musí být reálná a v souladu s udržitelným rozvojem. Konkrétní postup bude formován v průběhu zpracování diplomové práce. Snažila jsem se najít reference, které by vycházely z podobné situace jako mám já. Hledala jsem v okruhu realizací i školních projektů. Jeden z nejzdařilejších výstupů je diplomová práce Janici Šipulové, která uplatnila atributy udržitelného a kompaktního města na bývalý textilní areál Vlněna v Brně. (FA VUT Brno, 2012; obr. 13). Další výborná práce s názvem Prefa kompaktní město (VŠUP Praha; obr. 14, 15, 16, 17) je studenta Šimona Brabce, který navrhl proměnit areál bývalé panelárny v Praze v zastavěnou městskou čtvrť s odkazem na industriální minulost místa. Za svůj projekt získal cenu Beton Brož Young Architect Award 2013. Z realizací bych chtěla uvést project De Citadel pd architekta Christiana de Portzamparca. Ten vytvořil kompaktní střed města v holandském městě Almere (obr. 18, 19).
Obr 13: Vlněna – Potenciál rozvoje postindustriálního Brna, Janica Šipulová, Zdroj: http://www.diplomy.cz/index2.php?ack=projekt&id=883
Obr14: Prefa kompaktní město, Šimon Brabec, situace Zdroj: http://www.bydleni-iq.cz/temata/architektura/prefa-kompaktni-mesto/
Obr 15 (vlevo): Prefa kompaktní město, celkový pohled Obr 16 (vpravo): Prefa kompaktní město, ulice pro lidi Zdroj: http://www.bydleni-iq.cz/temata/architektura/prefa-kompaktni-mesto/
Obr 17: Prefa kompaktní město, příčný řez územím Zdroj: http://www.bydleni-iq.cz/temata/architektura/prefa-kompaktni-mesto/
Obr 18 (vlevo): De Citadel, Almere, Holandsko, situace Obr 19 (vpravo): De Citadel, celkový pohled Zdroj: http://www.portzamparc.com/en/projects/de-citadel/
Závěr Účelem této eseje není stanovit jedno univerzální, platné řešení. V rámci kontextu města a individuálních potřeb obyvatel to ani není možné. Myslím, že je třeba se zamyslet a vždy reagovat nejlépe tak, jak vyžaduje daná situace. V posledních letech je spíše nízká ambice ustavování nových měst. Měli bychom se snažit hledat možné alternativy k současným urbanistickým formám. A kompaktní město je jednou z nich. Odráží zájmy dnešní společnosti a zároveň se na město dívá zvenčí. Podle mého názoru je nutné mít určitý nadhled a snahu poučit se z vlastních chyb. Jedině tak se dá totiž vykročit tou správnou cestou směrem k pozitivnímu vývoji měst a celé naší společnosti.
Použitá literature a citace (1) JACOBS, Jane. Smrt a život amerických velkoměst. 2 aktualizované vyd. Dolní Kounice: Českou edici vydalo nakladatelství MOX NOX, 2013. 479 s. ISBN 978-80905064-4-2. (2) úryvek z knihy JACOBS, Jane. Smrt a život amerických velkoměst. 2 aktualizované vyd. Dolní Kounice: Českou edici vydalo nakladatelství MOX NOX, 2013. 479 s. ISBN 978-80-905064-4-2. (3) Politika územního rozvoje ČR (4) Charta evropských měst směřujících k trvale udržitelnému rozvoji (Aalborgská charta , 1994) (5) NEUMAN, M. The compact city fallacy. Journal of Planning Education and Research, 2005, 25, 11–26. DOI: 10.1177/0739456X04270466. (6) HNILIČKA, Pavel. Hustota osídlení jako kvalitativní otázka bydlení. PAVEL HNILIČKA ARCHITEKTI. Pavel Hnilička architekti [online]. Praha, 2003 [cit. 201311-30]. Dostupné z: http://www.hnilicka.cz/cs/teorie/hustota-osidleni-jako-kvalitativniotazka-bydleni/113/ (7) PPP projekty: PPP projekty. In: Asociace pro rozvoj infrastruktury: PPP [online]. [cit. 2013-12-01]. Dostupné z: http://www.asociaceppp.cz/cnt/ppp/ (8) Viz rozhovor; časopis Era číslo 5/2008; strana 62–69 • ING. ARCH. ZADRAŽILOVÁ, Miroslava. Bydlení v intenzivních městských strukturách. Brno, 2009. Dizertační práce. FA VUT Brno. Vedoucí práce doc. Ing. arch. Naděžda Menšíková, CSc. • TITTLL, Filip. Současné systémy zástavby kompaktního města: Kompaktní město. [online]. s. 44 [cit. 2013-12-03]. Dostupné z: http://kolokvium.fa.cvut.cz/files/2013-1/filip-tittl.pdf • Koncept kompaktního města: Příspěvek k výzkumu a zprávě [online]. 1921.6.2013. Valtice, 2013[cit. 2013-12-25]. ISBN 10.5817/CZ.MUNI.P210‐
6257‐2013‐16.Dostupné: http://is.muni.cz/do/econ/soubory/katedry/kres/4884317/ 41725568/17_2013.pdf
ZBROJOVKA - nové centrum Židenic? Kateřina Zabadalová Diplomová práce: Zbrojovka Brno Vedoucí práce: doc. Ing. arch. Karel Havliš, PhD. Brněnská Zbrojovka a její areál jsou ožehavým tématem již více než deset let. Rozlehlý prostor na kraji městské části Židenice se dostal do hledáčku zájmu po úpadku výroby především na začátku devadesátých let. Od té doby zůstal bez výrazného zásahu. V seminární práci se proto zabývám možnostmi jeho začlenění do městské struktury, nejen v rámci daného místa, ale celé lokality. Vycházím ze současné situace areálu stejně jako jeho nejbližšího okolí. Při hledání řešení se mohu opřít také o již vypracované studie daného území. Vzhledem k současné naprosté izolaci areálu není možné navázat na existující funkční vazby s okolním územím. Z toho důvodu je stěžejní definovat nejen samotný prostor, ale také jeho vazbu na okolní strukturu, ať již ve smyslu veřejných prostorů, veřejné vybavenosti, sociálních vazeb či dopravního napojení.
Analýza současného stavu poznání Definování pojmu „veřejný prostor“, terminologie Definic veřejného prostoru existuje celá řada. Termín „veřejný prostor“, tak jak je chápán architekty a urbanisty, vychází z překladu anglického termínu „public space“. Výklad tohoto termínu můžeme chápat zejména ve smyslu jakéhokoli prostoru, který není privátní, tj. není součástí sféry soukromého života. „Public space“ potom slouží jako místo střetávání a komunikace ve všech jejích rovinách od politicko–právní, přes sféru sociální až k fyzické podstatě tohoto prostoru. S tímto širokým pojetím potom koresponduje i výklad termínu „veřejný prostor“, tak jak je chápán v politologii, sociální a politické geografii či v oblasti komunitní práce. „Veřejný prostor“ je zde chápán jako prostorová metafora, která ukazuje něco otevřeného, vymezeného pro vše, co se týká veřejnosti. Dle tohoto výkladu sem tedy spadá vše, co již není soukromou věcí a na druhé straně vše, co nepřísluší oprávněné ochraně soukromí či státního tajemství. Pro urbanistické pojetí by se lépe hodil ekvivalent anglického termínu „open space“, tedy volně přeloženo „otevřený prostor“, který je chápán jako termín označující veškeré užití prostoru, které není zastavěno budovami a které nahrazuje přírodní prostředí a kterému je věnována pozornost z hlediska jeho výtvarné podoby. Systém veřejných prostorů ve městě - Vladimíra Šilhánková Ve svém výzkumu „Veřejné prostory v územně plánovacím procesu“ se autorka Vladimíra Šilhánková soustředila na diferenciaci veřejných prostorů dle charakteristické funkční náplně. Vedle tohoto základního funkčního dělení nalezneme rozdělení veřejných
prostorů podle významu, tj. podle spádového okruhu nejčastějších uživatelů tohoto prostoru. Funkční náplň je významná zejména u náměstí, neboť jak uliční prostor, tak plochy zeleně, mají svou základní funkci zakódovanou již ve své prvotní charakteristice. Podle základní funkce jsou zde veřejné prostory děleny do následujících skupin. • Společenské – slavnostní – reprezentační náměstí; centrální městské prostory s výraznou společenskou funkcí. Často reprezentační prostory a místa formálního shromažďování. Tyto prostory jsou charakteristické převládajícími formálními sociálními kontakty. • Obchodní náměstí – ulice; veřejné prostory, které jsou věnovány obchodu a službám přímo v ploše veřejného prostoru nebo jsou občanským vybavením příslušného charakteru a služeb lemovány. Prostory vytvářející velké množství cílů a příležitostí k aktivitám i bohatým sociálním kontaktům. Ze sociálních kontaktů zde převládají spíše ty neformální. • Shromažďovací – rozptylová náměstí; tvoří prostor před významnými veřejnými budovami. Jsou využívány zejména v souvislosti s funkcí dané veřejné budovy pro přenesení zátěže v době začátku a konce akcí konaných v budově. Příležitostně prostor přebírá i doprovodné funkce - rozšíření funkce budovy. • Dopravní ulice – náměstí; veřejný prostor je věnován, v převážné míře, individuální automobilové dopravě. Negativní zatížení prostorů hlukem a exhalacemi snižuje výskyt ostatních aktivit. Míra sociálních kontaktů je v podstatě nulová. • Rekreační – oddechový veřejný prostor (náměstí / park); prostor s převažující rekreační až obytnou funkcí. Velmi často má výraznou parkovou úpravu a může tvořit i přechod k parkům. Sociální kontakty mají převážně neformální charakter. • Obytná náměstí – ulice; místa, kde většinou dochází k přechodu od veřejného prostoru k poloveřejnému nebo polosoukromému. Charakter sociálních kontaktů a aktivit má zde neformální až intimní charakter. Pro potřeby vytvoření systému městských veřejných prostor byly dále v publikaci definovány kategorie (Členění veřejných prostorů dle jejich významu v organismu měst). Podle významu, tj. podle spádového okruhu nejčastějších uživatelů veřejného prostoru, můžeme veřejné prostory členit na následující řádové kategorie. • Lokální Vnitroblokové a polovnitroblokové prostory, které mají význam zejména pro obyvatele nejbližšího okolí. Základní charakteristikou lokálně významných veřejných prostorů je důraz na jejich obyvatelnost. Jsou to prostory, které vytvářejí zázemí obyvatelům okolních domů, místa pouze neformálních až intimních každodenních kontaktů. Tyto prostory zpravidla obsahují pouze vybavení zajišťující jejich obyvatelnost - dětská hřiště, lavičky apod. Nemusí být zcela fyzicky oddělena od okolních prostorů, nicméně cizí návštěvník v nich jednoznačně pociťuje, že již narušuje soukromí místního obyvatelstva.
• Místní Veřejný prostor, který je jedním z několika, popř. mnoha obdobných v městské čtvrti, prostor, který nemá žádný zvláštní význam. Základní charakteristikou místně významného veřejného prostoru je nejširší možné promísení všech funkcí. Funkce kulturně - společenská je v poloze neformálních kontaktů i když tyto ještě mohou nabývat masovější charakter. Obchodní funkce oproti následujícím typům ustupuje, a to zejména do podoby prodeje zboží každodenní spotřeby. Velmi významný je zvyšující se podíl funkce bydlení, který začíná mít převládající a určující charakter. S funkcí bydlení souvisí potřeba rozvoje rekreační funkce a to nejen ve formě krátkodobé každodenní rekreace, ale i rekreace víkendové. Z hlediska dopravy je žádoucí, aby místní centra byla dopravně vyvážená v tom smyslu, že se na nich musí mísit všechny typy dopravy - pěší, cyklisti, městská hromadná doprava (MHD) i individuální automobilová doprava (IAD). IAD by ale neměla nabývat většího významu, než ve formě obslužných komunikací. Z prostorového hlediska jsou místně významnými veřejnými prostory náměstí, městské třídy, případně menší parky a parkově upravené plochy. • Okrskový Veřejný prostor, který je typický pro určitou městskou část nebo čtvrť. V těchto prostorech převažuje kulturně společenská a obchodní funkce, i když v poněkud omezené míře oproti celoměstsky významným prostorům. Z hlediska kulturně společenské funkce je zde jasný posun k poloformálnímu a neformálnímu střetávání, i když ještě v poměrně velkém měřítku, co do rozsahu konaných akcí. V oblasti obchodní se jedná zejména o obchod v budovách, které obklopují veřejný prostor a vytvářejí tak živý obchodní parter. Ve vlastním veřejném prostoru se mohou vyskytovat prodejní stánky. Pokud je veřejný prostor nebo jeho část upravena jako tržiště, jedná se vždy o denní trhy menšího rozsahu a významu. V oblasti občerstvení je patrný útlum této funkce a její posun k méně okázalým způsobům stravování - převažují restaurace nižších cenových skupin, bistra a bufety. Ve veřejném prostoru jsou často umístěny stánky s rychlým občerstvením, případně předzahrádky. Z dopravního hlediska by měl v okrskově významném centru nastat kompromis mezi všemi druhy dopravy. Okrskově významná centra jsou často významnými přestupními uzly MHD, případně mezi MHD a ostatními druhy dopravy, podíl IAD zde ale není zanedbatelný a nebylo by správné IAD významně potlačovat. Podíl IAD ale v žádném případě nesmí omezovat ostatní typy dopravy - zejména dopravu pěší a cyklistickou a dále nesmí mít zásadně negativní vliv na ostatní funkce prostoru. V okrskově významném centru nabývá na významu i funkce bydlení a s ní spojená funkce rekreační - zejména krátkodobá rekreace místního obyvatelstva. Z prostorového hlediska se u veřejných prostorů okrskového významu jedná nejčastěji o náměstí, případně kombinaci náměstí a městské třídy, resp. křižovatku městských tříd. • Celoměstský Veřejný prostor, který je občany vnímán jako nejdůležitější, nejvýznamnější ve městě může být totožný s některým z následujících typů. Pro jejich využití je charakteristická obchodní a kulturně - společenská funkce. Slouží pro formální i neformální setkávání občanů (politické demonstrace, divadelní a hudební produkce apod.). Tyto veřejné prostory jsou obklopeny živým obchodním parterem.
Ve vlastním prostoru jsou často umísťovány prodejní stánky, případně celá plocha či její podstatná část je upravena jako tržiště. Obchodní funkce je doplněna možností občerstvení jak sítí restaurací, bister a bufetů umístěných v objektech obklopujících veřejné prostory celoměstského významu, tak i stánky s rychlým občerstvením, případně letními předzahrádkami, které jsou přímou součástí využití veřejného prostoru. V oblasti dopravy je snaha maximálně potlačit individuální automobilovou dopravu a tak se z hlediska dopravního setkáváme s celoměstsky významnými veřejnými prostory zejména jako s pěšími zónami, kombinovanými zónami pro pěší a MHD, případně v kombinaci maximálně s obslužnou IAD tzv. zóny 30. Významnou charakteristikou celoměstsky významných prostorů je skutečnost, že funkce bydlení, jak na samotných veřejných prostorech, tak i v objektech tyto prostory obklopujících, je v maximální míře potlačena. Z prostorového hlediska nabývá celoměstsky významný veřejný prostor podoby systému ulic a náměstí. • Regionální Je veřejný prostor symbolizující určitý region. Z hlediska prostorového uspořádání a funkční náplně jsou tyto veřejné prostory v podstatě totožné s celoměstsky významnými veřejnými prostory. Jen formálních akcí regionálního významu se zde odehrává větší množství. Regionálně významný veřejný prostor se může nacházet pouze v regionálně významném sídle. • Nadregionální, národní Je veřejný prostor vytvářející nebo symbolizující identitu národa, státu nebo jiné velké a významné skupiny obyvatelstva. Tak jako u regionálně významného veřejného prostoru, i zde je funkční a prostorová skladba totožná s celoměstsky významnými veřejnými prostory. S tímto veřejným prostorem se ztotožňuje regionální nebo národní cítění obyvatelstva, z čehož plyne poměrně vysoké procento formálních akcí regionálního nebo celonárodního významu. Z logiky věci vyplývá, že nadregionálně nebo národně významný veřejný prostor se může nacházet pouze v metropoli. Pro Českou republiku jsou takovýmito prostory zejména Václavské a Staroměstské náměstí v Praze. Analýzy veřejných prostorů dle Kevina Lynche Lynch ve své publikaci The Image of the City / Obraz města, 1960, dekomponuje obraz města na několik základních prvků jako jsou cesty (ulice), okraje, oblasti, uzly (křižovatky a náměstí) a významové prvky. Lynch dokazuje, že pokud není město dostatečně čitelné prostřednictvím výše vyjmenovaných hlavních prvků, snižuje se nebo dokonce mizí citové uspokojení jeho obyvatel z pobytu v takovémto prostředí, může se jevit jako prostor bez řádu. Jednotlivé prvky potom Lynch definuje následovně: •
Cesty
Jsou jako jakési dráhy, po nichž se obvykle, příležitostně nebo potenciálně pozorovatelé pohybují. Můžeme sem zahrnout ulice, procházkové trasy, dopravní tepny, kanály, železnice. Tyto prvky jsou pro mnohé lidi v jejich představách rozhodující. Lidé se
pohybují po městě a přitom ho pozorují. Podél cest, díky nimž vznikají mnohé vazby, se uspořádávají ostatní prvky prostředí. •
Okraje
Okraje jsou lineární prvky, které nejsou pozorovateli přímo využívány. Nevnímáme je jako cesty. Jsou to hranice oddělující dvě fáze, dá se říci lineární zlomy v kontinuitě prostoru, např. břehy, železniční koridory, hranice zástavby či zdi. Důležité jsou zde spíše vztahy stran než samotný „šev“. Okraje mohou být i bariérami, které jsou více či měně průchodné a vymezují tak jednu oblast vůči druhé. Také je můžeme chápat jako švy, k nimž se dvě oblasti vztahují a spojují se skrze ně dohromady. •
Oblasti
Oblastmi rozumíme střední až velké části města. Představme si je jako dvojrozměrné. Pozorovatel vstupuje mentálně „dovnitř“ a rozpoznává je podle jejich určitého charakteru. Jsou-li nahlíženy zvenčí, můžeme posuzovat vztahy s okolím. Lidé své město nejčastěji strukturují právě tímto způsobem. Fyzické charakteristiky, jimiž jsou oblasti určovány, jsou tematicky spojeny a skládají se z nekonečného množství rozličných druhů jednotlivostí: textura, prostor, forma, detail, symbol, typy budov, využití a aktivity, obyvatelé, stupeň údržby, topografie. •
Uzly
Nazýváme tak body a strategická místa ve městě, do nichž pozorovatel může vstupovat. Jsou to intenzivní ohniska, v nichž a mezi nimiž se pohybujeme. Mohou je tvořit hlavně křižovatky, místa přestupů, křížení nebo prosté sbíhání cest či moment, kdy se jedna struktura mění ve druhou. Uzly také mohou být jednoduše místem, které nabylo na významu kvůli koncentraci nějaké funkce nebo fyzických vlastností. Mnoho uzlů spojuje v sobě dohromady obě vlastnosti – jsou místy křížení i koncentrace. Některá seskupení uzlů se stávají ohnisky a ztělesňují charakter určité oblasti, stávají se symbolem. Takové uzly můžeme nazvat jádry. Pojem uzlů je úzce svázán s pojmem cest, protože křižovatka vzniká v jejich sbíhání, ke kterému nevyhnutelně dojde. •
Významné prvky
Významné prvky představují další druh vztažných bodů. V tomto případě pozorovatel mezi tyto prvky přímo nevstupuje, ale má je okolo sebe. Obvykle se jedná o docela snadno rozlišitelné hmotné objekty jako budova, znamení, obchod nebo hora. Měly by být jednoduše vydělitelné z velkého množství jiných možností. Některé významné prvky se uplatňují jen z dálky. Obvykle je známe z mnoha úhlů a vzdáleností, jak je vnímáme při pohledu přes nižší objekty. Slouží nám při pochopení širších radiálních prostorových vztahů. Mohou se nacházet v samotném městě anebo v přiměřené vzdálenosti tak, aby se mohly už z praktických důvodů stát trvalým symbolickým ukazatelem. Jako příklad lze uvést samostatně stojící věž, zlatou kupoli nebo vysoké kopce. V této souvislosti můžeme uvažovat i o pohyblivých bodech, jako je třeba slunce, jehož pohyb je pomalý a pravidelný. Některé významné prvky jsou bezprostředně svázány s určitým místem. Jsou viditelné jen z několika málo stanovišť a přístupových cest.
Žádný z těchto základních prvků neexistuje jen sám o sobě. Oblasti jsou strukturované přítomností uzlů, definované okraji, protknuté cestami a nepravidelně rozsetými významnými prvky. Jednotlivé prvky se běžně překrývají a pronikají jeden do druhého.
Analýza možných aktivit a chování uživatelů Jan Gehl Ukázkou výzkumu teorie fungování veřejných prostorů může být práce profesora Královské Dánské akademie krásných umění, Jana Gehla. Ve své publikaci "Města pro lidi" se komplexně zabývá fungováním města z pohledu člověka. Analyzuje všechny složky, které tvoří město nejen z pohledu kompozičního, ale také funkčního, sociálního a pocitového. Pro dané téma bych vyzdvihla především jeho teorie rozdělující aktivity ve veřejném prostoru a následné hodnocení kvality tohoto prostoru v závislosti na výskytu jednotlivých aktivit. Tyto aktivity dělí podle jejich společenského charakteru do tří kategorií – na nezbytné, volitelné a společenské. •
Nezbytné aktivity
Aktivity, které jsou více méně nucené – chození do práce, nakupování, čekání na autobus, jinými slovy všechny činnosti, u nichž je zapojení účastníků více či méně vyžadováno. Obecně sem patří každodenní úkoly. Mezi jinými aktivitami tato skupina obsahuje velkou většinu činností souvisejících s chůzí. Materiální prostředí na ně má jen mírný vliv. •
Volitelné aktivity
Jedná se o aktivity, které jejich účastníci provozují jenom když chtějí a jestliže to umožňuje místo a čas. Tato kategorie zahrnuje takové aktivity, jako jsou procházky na čerstvém vzduchu, postávání a pozorování okolního života, sezení a slunění. Tyto aktivity probíhají jenom za optimálních venkovních podmínek, když tomu vybízí příjemné počasí a místo. •
Společenské aktivity
Všechny aktivity, které závisejí na přítomnosti jiných lidí na veřejných prostranstvích. Zahrnují hrající si děti, zdravení a konverzaci, veřejné aktivity různého druhu a jako nejrozšířenější společenskou aktivitu – pasivní kontakty, tedy prosté pozorování jiných lidí a jejich poslouchání. Tyto aktivity skoro ve všech případech vznikají z aktivit spojených s ostatními dvěma kategoriemi aktivit. Rozvíjejí se ve spojení s ostatními aktivitami tam, kde jsou lidé na stejném místě, setkávají se, míjejí jeden druhého nebo se pouze pozorují. Společenské aktivity se objevují spontánně jako přímý důsledek toho, že se lidé pohybují a pobývají na stejných místech. Z toho vyplývá, že společenské aktivity jsou nepřímo podporovány tam, kde jsou nezbytným a volitelným aktivitám poskytnuty lepší podmínky.
Jsou-li venkovní prostory nekvalitní, vyskytují se v nich jen nezbytně nutné aktivity. Když mají venkovní prostory vysokou kvalitu, nezbytné aktivity probíhají přibližně stejně často, mají však jasnou tendenci se prodlužovat, protože materiální podmínky jsou lepší. Navíc se ale objeví široká škála volitelných aktivit, protože místo a situace nyní lákají lidi, aby se zastavili, posadili se, jedli atd. Funkční, rekreační a společenské aktivity se ve veřejných prostorech prolínají ve všech myslitelných kombinacích. „Život mezi budovami není pouze pěší provoz nebo rekreační či společenské aktivity. Život mezi budovami zahrnuje celé spektrum aktivit, které se spojují a dávají veřejným prostorům měst a obytných čtvrtí smysl a přitažlivost.“
Jane Jacobs Mezi jednu z nejvýznamnějších publikací druhé poloviny dvacátého století jistě patří dílo američanky Jane Jacobsové, která ve své knize „Život a smrt amerických velkoměst“ (The Death and Life of Great American Cities) popisuje nově vzniklé problematiky a otázky spojené s vývojem veřejných prostorů v americkém městském prostředí na začátku druhé poloviny dvacátého století. Ve své práci se zaměřila především na veřejné prostory ve městě určené pro pěší, zeleň a městské parky a jejich funkci pro život města, městských částí, jejich komunit a obyvatel. Zdůrazňuje podporování městského života tím, že lidé chodí pěšky a tráví tam čas, má pak za následek zvýšení skutečného i pociťovaného bezpečí. Přítomnost ostatních naznačuje, že místo je dobré a bezpečné. Pouliční život, mísení funkcí v budovách a péče obyvatel o veřejný prostor funguje jako prevence kriminality. Výrazy "hlídači ulice" a "oči na ulici" se staly součástí urbanistické terminologie. Pocit bezpečí je zcela zásadním předpokladem pro vytvoření motivujících, funkčních měst pro člověka. Obecným cílem je vytvářet vizi otevřené společnosti, v níž se mohou lidé všech socioekonomických skupin pohybovat ve veřejném prostoru města.
Project for Public Spaces (PPS)/ William H. Whyte Jedním z nástupců díla K. Lynche byl od 70. let minulého století i William H. Whyte. On a jeho spolupracovníci se systematicky věnovali výzkumu chování lidí ve veřejných prostorech amerických měst. Vycházeli z předpokladu, že důkladným poznáním vzorců chování lidí lze vytvořit základní schémata pro projektování těchto prostorů tak, aby lidem co nejlépe sloužily. Když se zabýval studiem městských náměstí a náměstíček, podařilo se mu identifikovat řadu klíčových ukazatelů, které charakterizují kvalitní veřejné prostranství. Výsledky svého zkoumání uveřejnil v knize „Sociální život malých městských prostorů“ (The Social Life of Small Urban Spaces). Známou skutečností je, že to, co přitahuje lidi do určitého prostoru, je přítomnost jiných lidí. Při posuzování jakéhokoliv prostoru musíme především zjistit, čím je pro lidi atraktivní. To je možné identifikovat poměrně snadno – jsou to místa k sezení, dostatek stínu, voda, které se „můžeme dotknout“, dobré jídlo, či dobře propojené ulice a chodníky.
Specifickými rysy úspěšného místa jsou: •
Převaha skupin lidí nad jednotlivci – přítomnost lidí ve skupinách může být ukazatelem výběru. Whyte zjistil, že pokud jdou lidé na určité místo ve dvou nebo ve třech, je tomu tak proto, že se na tom již předem dohodli.
•
Vyšší počet žen než mužů – ženy bývají ve volbě místa vybíravější. Kritéria jejich výběru se pohybují od typu sedátek, která jsou zde k dispozici, až k pocitu bezpečí v daném místě.
•
Rozdílné věkové kategorie – přítomnost rozdílných věkových skupin většinou prokazuje, že místo má rozličnou klientelu, která je využívá v různou dobu.
•
Různost aktivit – na oblíbených místech zpravidla probíhá větší množství aktivit než na místech méně úspěšných. Aktivity přitom nemusejí vyžadovat zvláštní zařízení nebo vybavení.
•
Citové projevy – na fungujícím veřejném prostranství se daleko častěji setkáme s lidmi, kteří se drží za ruce nebo se zdraví podáním ruky a jistě tu uvidíme i více úsměvů, polibků a objetí než na místě problematickém.
Na Whytovu práci navázala aktivita v roce 1975 založené nadace Project for Public Spaces (PPS) ( Projekt pro veřejná prostranství). Ta jeho dílo dodnes propaguje a dále rozvíjí. Prvotním cílem nadace bylo přispět k oživení místních veřejných prostranství, jako prostoru pro setkávání a život komunity. Nadace během doby své existence rozvinula celou řadu programů: parky, náměstí, vodní fontány, ulice, doprava, tržiště, veřejné budovy a architektura, výtvarné dílo ve veřejném prostoru a městský mobiliář atd. V rámci těchto programů napomáhá městům i místním komunitám vytvářet nejen dobrá veřejná prostranství, ale oživovat i místní komunitu. Zkoumáním více než 1000 veřejných prostranství ve světě bylo zjištěno, že se místo stává úspěšným tehdy, když poskytuje čtyři základní kvality: •
Dostupnost - úspěšné veřejné prostranství je snadno dostupné a viditelné. Lidé se jím mohou snadno pohybovat a využívat různých částí daného prostranství. Fyzické prvky mohou ovlivnit dostupnost a vnímání.
•
Pohodlí a image - představa o bezpečí a čistotě, velikosti přilehlých budov, charakteru a půvabu místa, jsou prvořadé při rozhodování, zda určité místo použít, stejně tak i pohodlné sezení či možnost vybrat si místo k posezení.
•
Využití a aktivity - aktivity jsou základními stavebními kostkami místa. Jsou důvodem proč lidé poprvé přijdou a proč se na stejné místo vracejí. Aktivity činí místo zvláštním nebo jedinečným. Když bude prázdné a nepoužívané, znamená to, že není něco v pořádku.
•
Sociabilita - je kvalita, kterou místo nezískává snadno, ale je nesmírně důležitá pro jeho hodnotu. Když se známí i neznámí lidé potkávají náhodně či záměrně a nemají zábrany komunikovat na daném místě, mají lepší pocit sounáležitosti s místem nebo komunitou.
Trvale udržitelný rozvoj Existuje celá řada definic, které charakterizují udržitelný rozvoj. Na téma udržitelného rozvoje byla a je vedena řada diskusí a existuje množství dokumentů a doporučení. Pro potřeby řešeného území budu vycházet z následující definice trvale udržitelného rozvoje města: Představa trvale udržitelného města, které je definováno jako „soubor malých hustě osídlených čtvrtí, z nichž každá má mnohoúčelové jádro, které je snadno dosažitelné pěšky nebo dojížděním z méně hustě osídlených obytných částí.“
Aplikace poznatků na téma diplomové práce Brno-Židenice Městská část Brno - Židenice v současné podobě vznikla na základě zákona o obcích z roku 1990. Patří k největším částem Brna se zabydlenou plochou a podle počtu obyvatelstva. Je ohraničena středem řeky Svitavy ze západu, ulicí Olomouckou a dálničním přivaděčem Brno - Olomouc z jihu, líšeňským katastrem s průmyslovým areálem firmy Zetor z východu. Severní hranici tvoří část ulice Líšeňské, Viniční, Ve vinohradech, kolem židenického hřbitova a Akátek. Z historického hlediska patří do působnosti dnešní městské části původní samostatné obce Židenice a Juliánov a část Zábrdovic, které byly připojeny k Brnu již v roce 1850.
Obr 1: Poloha areálu Zbrojovky Zdroj:Google maps
První zmínka o Židenicích je počátku 13. století zejména v souvislosti se založením premonstrátského kláštera v Zábrdovicích v roce 1209, který byl v 18. století přeměnen na vojenskou nemocnici. Pro městskou část je charakteristická řadová zástavba rodinných a činžovních domů, drobných živnostenských provozoven, dvěma panelovými sídlišti Juliánov a Stará Osada a velkými průmyslovými podniky bývalou 1.brněnskou strojírnou, Zbrojovkou, MEZ Brno a taktéž bývalou Lakrumkou. V roce 1995 měla 109 ulic a 3 náměstí (Karáskovo, Ondříčkovo, Juliánovské), velký komunikační uzel městské hromadné dopravy (Stará Osada). Nemá však žádné centrum hospodářského a společenského života. Vytvoření takového centra značně omezuje komunikační systém, zejména dálniční přivaděč Gajdošova - Otakara Ševčíka, realizovaný v 80. letech 20. století. Křižovatka ulic Bubeníčkova a Gajdošova by se v současnosti dala považovat za pomyslné centrum Židenic, kolem kterého je umístěn Městský úřad, škola, park, obchod, hřiště a dopravní uzel MHD. Všechny tyto městotvorné prvky jsou však přetnuty dálničním přivaděčem, tudíž kromě své primární funkce neposkytují místu žádnou přidanou hodnotu, kde by se mohl odehrávat společenský život obyvatel. Jedná se tedy spíše o administrativní centrum čtvrti. Zbrojovka Areál Zbrojovky se nachází v západní části Židenic. Je ohraničen řekou Svitavou ze západní a severní strany a železnicí s nádražím ze strany východní. Z jižní strany k areálu přiléhá bývalý klášter, dnes vojenská nemocnice a fara. Vstup do 22ha areálu je přes hlídanou vrátnici z ulice Lazaretní.
Obr 2: Veřejná vybavenost Zdroj:Google maps
V přímém sousedství Zbrojovky se nachází areál kláštera, jehož část se již dnes využívá k některým obřadům jako svatby nebo vítání občánků a další občanská vybavenost se nachází podél ulic Zábrdovická a Bubeníčkova. Přestože jsou hranice Zbrojovky jasně vymezené, je jižní část areálu diametrálně odlišná. Její městotvorný charakter je dán nepravidelným tvarem budov ohraničujících volné prostranství. Typický tovární charakter pravoúhlých ulic a hal je oddělen od jižní části dlouhou fasádou. Závěr V práci se zabývám touto jižní částí areálu, která představuje jakýsi skrytý veřejný prostor. Původní význam této plochy byl předprostor výrobní části areálu a fungoval jako náměstí pro uzavřený celek Zbrojovky. Mým cílem je tento prostor začlenit a najít pro něj místo v celkové městské struktuře. Vzhledem k neutěšenému stavu veřejných prostranství v dané oblasti se nabízí vytvořit zde doplňující veřejný prostor. Měl by nabízet a splňovat jiná kritéria než stávající centrum kolem křižovatky BubeníčkovaGajdošova, což je spíše administrativní než společenské centrum oblasti. Z výše uvedených poznatků vyplývá definice daného prostoru a na to navazující požadavky, které by měl splňovat. Při předpokladu, že zbylá část areálu bude sloužit především k bydlení, bude tento veřejný prostor fungovat pro danou oblast jako místní veřejný prostor, zároveň však vzhledem k jeho velikosti by měl mít význam v kontextu celé oblasti Židenic. Z toho vyplývá, že prostor musí být dobře přístupný. Je nutné řešit otevření prostoru směrem ke klášteru a vytvořit optické spojení s ulicí Zábrdovická. Celková prostupnost areálu všemi směry je základním prvkem jak přilákat obyvatele a zajistit dostatečnou "živost" prostoru. Výhodou je možnost navázání na různé aktivity vyplývající z polohy prostoru. Ze západní strany je to řeka, z jižní klášter a rušná ulice, na východě nádraží a na severu zbylá část Zbrojovky. Daný prostor má potenciál stát se veřejným prostorem okrskového charakteru nabízející v přiměřeném měřítku kulturně společenské a obchodní funkce. Měl by sloužit spíše k poloformálnímu a neformálnímu střetávání, nabízet živý obchodní parter, restaurace, kavárny, na volném prostranství možnost konání společenských akcí, trhů apod. Z hlediska dopravy by měly být zastoupeny všechny její druhy, s důrazem na pěší a cyklistickou dopravu.
Použitá literatura ŠTORG, J.: Partnerství a participace. Veřejný prostor, Nadace Open Society Fund, Praha 2001, str. 132. GOODAL. B.: Dictionary of Human Geography, Penquin Books, London 1987, str. 335 in ŠILHÁNKOVÁ V.: Veřejné prostory v územně plánovacím procesu, Brno 2003, str. 8. ŠILHÁNKOVÁ V. Veřejné prostory v územně plánovacím procesu. Brno: VUT, 2003. LYNCH, K. Obraz města / The Image of the City. Praha: Bova Polygon, 2004. GEHL, J. Život mezi budovami. Brno: Nadace Partnerství, 1999.
JACOBS, J.: Smrt a život amerických velkoměst, Odeon Praha 1975. Utváření místa. Příručka k vytváření úspěšných veřejných prostranství. Brno: Project for Public Spaces - Nadace Partnerství, 2003. s.62-64.
HÁJEK, P. (ed.): Agenda 21 pro udržitelnou výstavbu, CIB Report Publication 237, ČVUT Praha 2001. http://www.zidenice.cz/
NAVRHOVANIE BEZBARIEROVÉHO PROSTREDIA LUKÁŠ KREMPASKÝ Diplomová práca: NOVÉ STARÉ BRNO Vedúci práce: Ing. Arch. Luboš Františák, PhD.
Prečo som si vybral túto tému ako seminárnu prácu? Myšlienky bezbariérového navrhovania ako také sú otázkou prakticky výlučne 20. storočia. Až moderný prístup a rešpektovanie ľudských práv postavilo spoločnosť pred túto problematiku. Na Slovensku bol prvý ústav pre starostlivosť o telesne postihnutých založený až v roku 1925, s názvom „Spolok pre pečlivosť o zmrzačelých na Slovensku“.Reálne až od druhej polovice 20. storočia začali byť hendikepovaní ľudia vnímaní ako plnohodnotní členovia spoločnosti. Ako sa čoraz významnejšie začleňovali do každodenného života, bolo nutné sprístupňovať imobilným ľuďom verejné budovy. Do praxe a legislatívy sa bezbariérové navrhovanie dostávalo pomaly, v súčasnosti je však u verejných budov podmienkou. Až od začiatku 90. rokov 20. storočia bolo bezbariérové navrhovanie všetkých verejných a obchodných budov nariadené legislatívou. Stále však je bezbariérovosť v architektúre často vnímaná opačne, ako obmedzovanie stavebníka a preto kde ju predpisy neprikazujú, tam sa na ňu takmer neberie ohľad. Uvedomujem si dôležitosť a výzman tejto témy a práve preto som si ju vybral ako tému mojej seminárnej práce.
Základné pojmy Podľa vyhlášky Ministerstva pre miestny rozvoj č.398/2009 Zb. o všeobecných technických požiadavkách zabezpečujúcich bezbariérové užívanie stavieb zo 5. novembra 2009 sú osoby s obmedzenou schopnosťou pohybu a orientácie: • osoby s pohybovým postihnutím • osoby so zrakovým postihnutím • osoby so sluchovým postihnutím • osoby s mentálnym postihnutím • osoby pokročilého veku • tehotné ženy • osoby sprevádzajúcimi dieťa v kočíku alebo dieťa do troch rokov Podľa vyhlášky sa postupuje pri spracovaní dokumentácie: • pre vydanie územného rozhodnutia • pri spracovaní jednoduchého technického opisu zámeru pre vydanie územného súhlasu • pri spracovaní projektovej dokumentácie pri povoľovaní alebo ohlasovanie a vykonávanie stavieb • pri vydávaní kolaudačného súhlasu • pri užívaní a odstraňovaní stavieb alebo zariadení • pri kontrolných prehliadkach stavieb Vyhláška sa vzťahuje na tieto typy stavieb alebo časti stavieb: • stavby pozemných komunikácií a verejného priestranstva • stavby občianskeho vybavenia v častiach určených na užívanie verejnosťou • spoločné priestory a domové vybavenie bytových domov obsahujúcich viac ako 3 byty, opraviteľného bytu alebo bytu osobitného určenia • stavby pre výkon práce celkovo 25 a viac osôb, ak prevádzka v týchto stavbách umožňuje zamestnávať osoby so zdravotným postihnutím alebo stavby pre výkon práce osôb s ťažkým zdravotným postihnutím Ustanovenia vyhlášky sa uplatní aj pri zmenách dokončených stavieb a zmien v užívaní stavieb, pokiaľ to závažné územno-technické alebo stavebné dôvody nevylučujú. Pri stavbách, ktoré sú kultúrnymi pamiatkami, sa ustanovenia tejto vyhlášky uplatnia s ohľadom na záujmy štátnej pamiatkovej starostlivosti. Bezbariérové užívanie stavby musí byť zabezpečené po celú dobu jej životnosti. Pri odstránení stavby alebo zmene dopravného značenia musia byť prevedené aj príslušné zmeny pre osoby s obmedzenou schopnosťou pohybu alebo orientácie, najmä musia byť vykonané príslušné zmeny v hmatových prvkoch a akustickom vedení a informáciách pre osoby so zrakovým postihnutím.
Obr 1: Základné rozmery vozíku Zdroj: Budovy bez barier, 2010.
Obr 2: Dosahové vzdialenosti vozíku Zdroj: Budovy bez barier, 2010.
Obr 3: Priestorové požiadavky Zdroj: Budovy bez barier, 2010.
Základné prvky bezbariérového užívania stavieb Základné prvky bezbariérového užívania stavieb vyjadrujú elementárne princípy a systémové zásady na užívanie stavieb osobami s obmedzenou schopnosťou pohybu alebo orientácie . RIEŠENIE PRE OSOBY S OBMEDZENOU SCHOPNOSŤOU POHYBU Riešenie pre osoby s obmedzenou schopnosťou pohybu vychádza tak z dispozícií , možností a potrieb osôb na vozíku a osôb s detským kočíkom , ako z dispozícií a možností osôb používajúcich barle , palice , chodítka alebo iné pomôcky pre chôdzu , tehotných žien a osôb sprevádzajúcich deti do troch rokov . Všeobecné zásady pre navrhovanie : • výškové rozdiely pochôdznych plôch max 20mm • povrch pochôdznych plôch musí byť rovný , pevný a upravený proti sklzu • nášľapná vrstva musí mať súčiniteľ šmykového trenia min . 0,5 • nášľapná vrstva v sklone musí mať súčiniteľ šmykového trenia min . 0,5 + tg α ( α je uhol sklonu v smere chôdze ) • ak sa pre pochôdznu plochu použije rošt , musí mať veľkosť medzery v smere chôdze max 15mm Telefónny automat musí byť vybavený sklopným sedadlom o rozmeroch min . 450mm x450mm vo výške 460mm nad podlahou alebo sedacou oporou v bezprostrednej blízkosti prístroja . RIEŠENIE PRE OSOBY S OBMEDZENOU SCHOPNOSŤO ORIENTÁCIE
- osoby so zrakovým postihnutím Za osoby so zrakovým postihnutím sa pokladajú osoby nevidiacich a slabozrakých. Pri navrhovanie prostredia pre osoby so zrakovým hendikepom je potrebné vychádzať nielen z dispozícií ( fyzická zdatnosť , celkový zdravotný stav , psychická kondícia , pozornosť , rýchlosť ) a potrieb týchto osôb , ale aj z jasne stanovených zásad , ktorá si v rámci sociálnej rehabilitácie osoby so zrakovým postihnutím vštepujú pri nácviku samostatného a bezpečného pohybu a orientácie. V rámci nácviku samostatného pohybu a orientácie v priestore si osoby so zrakovým hendikepom osvojujú tieto zručnosti : • zvládnutie prvkov priestorovej orientácie ( priama chôdza , odhad vzdialenosti , odhad uhlov , odhad vzdialenosti zdroja zvuku , rozlíšenie smeru zvuku ) • zvládnutie techniky bielej palice ( aplikácia v konkrétnom prostredí ) • zvládnutie užívanie dopravných prostriedkov • vnímanie prostredia kompenzačnými pomôckami • sociálne zručnosti Dôležitými prvkami pre orientáciu v priestore sú orientačné body (roh domu, stĺpik svetelné signalizácia), miesta, ktoré sú pri pohybe na určenej trase ľahko, rýchlo a
zaručene zreteľná, a ktorá sa výrazne odlišujú od okolia a prináša osobe so zrakovým postihnutím novú informáciu. Na zvýšenie vnútornej istoty nevidiaceho pri chôdzi po známej trase, vytvorenie správnej predstavy o okolitom prostredí a určenie pozície na trase pomáhajú orientačné znaky. Orientačné znaky = vnemy, ktoré charakterizujú celkovú orientačné situáciu prostredia: • sluchové (charakteristické zvuky a ich lokalizácia) • hmatové (povrchové štruktúry terénu, prvkov prostredia) • čuchové (charakteristickej vône a zápachy) • tepelné (vnímanie slnečného žiarenia, vetra) • vertikálne (členitosť terénu, stúpanie, klesanie) • horizontálne (zmeny smeru, zakrivenie)
Obr 4: ilustračný obrázok Zdroj: internet
VIZUÁLNY KONTRAST Podľa vyhlášky č.398/2009 Zb. je potrebné dodržiavať vizuálny kontrast: • stĺpov verejného osvetlenia • svetelného signalizačného zariadenia pre chodcov • zvislého dopravného značenia, celosklenených plôch • nástupného a výstupného stupňa každého schodiskového ramena • dverí do výťahu i do miestností • zariaďovacích predmetov (umývadlo a záchodová misa vrátane ovládacích prvkov) • madiel a kľučiek voči okoliu Vizuálnych kontrastov môžeme dosiahnuť pomocou: • kontrastov materiálov (odlišné materiály, odlišné štruktúry materiálov) • kontrastov farieb • kontrastov jasov (intenzitou svetla a jeho plochou, rovnako ako jeho farbou, môžeme jednoducho značiť a odlišovať potrebné orientačné prvky a jednotlivé priestory)
Obr 5: ilustračný obrázok Zdroj: internet
Obr 6: ilustračný obrázok Zdroj: internet
Obr 7: ilustračný obrázok Zdroj: internet
VODIACE LÍNIE A VAROVNÉ PÁSY K pohybu pomocou bielej palice slúžia vodiace línie a varovné pásy. Komunikácie pre chodcov musia byť riešené tak, aby bola dôsledne dodržaná vodiace línie pre zrakovo postihnuté osoby. Vodiaca línia je súčasť prostredia alebo stavby a slúžiace na orientáciu osôb nevidiacich a slabozrakých pri pohybe v interiéri aj exteriéri. do priechodného priestoru pozdĺž vodiacej línie sa neumiestňujú žiadne predmety; vodiace línie sú prirodzené a umelé. Prednostne sa vykonáva prirodzená vodiace línie. PRIRODZENÁ VODIACOU LÍNIA Prirodzenú vodiacu líniu tvorí prirodzené súčasti prostredia , sú to : • steny domov • podmurovky plotov • obrubníky napr trávnikov vyšší ako 60mm • zábradlie so zarážkou pre bielu palicu alebo iné kompaktné prvky šírky min . 400mm a výšky min . 300mm ( napr. hrantíky ) • mimo zastavaného územia obce môže v odôvodnených prípadoch túto líniu tvoriť samotný o okraj komunikácie bez obrubníka smerom k vegetácii • prirodzenou vodiacou líniou nie je obrubník chodníka smerom do vozovky Prerušiť prirodzenú vodiacu líniu možno maximálne na vzdialenosť 8000mm medzi jednotlivými časťami prirodzeného hmatného vedenie ( napr. fasády domov ) . Dĺžka jednotlivých častí prirodzeného hmatného vedenie musí byť min . 1500mm , pri zmenách dokončených stavieb možno v odôvodnených prípadoch túto hodnotu znížiť až na 1000mm .Prerušenie prirodzenej vodiacej línie v dĺžke väčšej ako 8000mm musí byť doplnené umelou vodiacou líniou . UMELÁ VODIACOU LÍNIA Umelá vodiaca línia je špeciálne vytvorená súčasť stavby slúžiace na orientáciu osôb sa zrakovým postihnutím pri pohybe v interiéri alebo exteriéri. Umelú vodiacu líniu tvorí pozdĺžne drážky a jej šírka je v interiéri min. 300mm a v exteriéri 400mm. Zmeny smeru a odbočky sa zriaďujú len v nevyhnutnej miere a prednostne v pravom uhle. Odbočenie musí byť vyznačené prerušením vodiacej línie hladkou plochou v dĺžke zodpovedajúce šírke vodiacej línie. V obojstrannej vzdialenosti min. 800mm od osi umelej vodiacej línie nesmú byť žiadne prekážky. Umelá vodiaca línia musí nadväzovať na prirodzenú vodiacu líniu.
Obr 8: Prirodzená a umelá vodiaca línia v exteriéry Zdroj: Budovy bez barier, 2010.
OSOBITNÉ FORMY UMELÉ VODIACOU LINIE • signálny pás • vodiace pás prechodu • varovný pás • hmatný pás • varovný pás na špeciálnej dráhe • vodiacej línie s funkciou varovného pásu
SIGNÁLNY PÁS • označuje miesto odbočenia z vodiacej línie k orientačne dôležitému miestu ( určuje prístup k prechodu pre chodcov , k železničnému prejazdu atď a súčasne určuje smer prechádzania ) • označuje prístup k miestu nástupu do vozidiel verejnej dopravy • označuje prístup ku schodom do podchodu • označuje prístup na lávku • určuje okraj obytnej a pešej zóny • neurčuje prístup k jednotlivým inštitúciám • šírka 800 - 1000mm • dĺžka smerového vedenia signálneho pásu min . 1500mm ( pri zmenách dokončených stavieb možno v odôvodnených prípadoch dĺžku znížiť až na 1000mm ) • povrch musí mať nezameniteľnú štruktúru a charakter povrchu odlišujúci sa od okolia a musí byť vnímateľný bielou palicou a nášľapom • povrch plochy do vzdialenosti min . 250mm od tohto pásu musí byť rovinný pri dodržaní požiadavky na protišmykové vlastnosti a musí byť voči signálnemu pásu vizuálne kontrastný ( od požiadavky na vizuálny kontrast možno ustúpiť v pamiatkových zónach a rezerváciách , v súbehu chodníka a cyklistické chodníky alebo pásu pre in - line korčule a pri použití farebných vzorov v dlažbe )
Obr 8: Sygnálny pás Zdroj: Budovy bez barier, 2010.
VODIACOU PÁS PRECHODU • slúži na orientáciu osôb so zrakovým postihnutím pri prechádzaní • zriaďuje sa, ak je trasa prechádzania dlhšia než 8000mm, vedená v šikmom smere, alebo z oblúku s polomerom menším než 12000mm a musí nadväzovať na prípadné signálne pásy na chodníku • šírka pásu je 550mm (2 x 3 alebo 2x2 pásky) VAROVNÝ PÁS Varovný pás ohraničuje miesto , ktoré je pre osoby so zrakovým postihnutím trvalo neprístupné alebo nebezpečné ( rozhranie medzi chodníkom a vozovkou v mieste zníženého obrubníka , hranica vstupu na železničné priecestie alebo prechod , okraj nástupišťa električkovej zastávky so zvýšeným mysom , miesto so zákazom vstupu , koniec časti nástupišťa koľajovej dopravy prístupné verejnosti , okraj spevnenej plochy na železnici , zostupný schod zapustený do chodníka , zmenu dopravného režimu na okraji obytnej a pešej zóny ) Rozmery varovného pásu : • šírka 400mm • musí presahovať signálny pás na oboch stranách min . o 800mm • na chodníku so šírkou menšou ako 2400mm , na ktorom nemožno vytvoriť presah na oboch stranách , musí byť signálny pás vedený na strane pri prirodzenej vodiacej línie a presah varovného pásu sa potom zriaďuje iba na jednej strane • povrch musí mať nezameniteľnú štruktúru a charakter povrchu odlišujúci sa od okolia a musť byť vnímateľný bielou palicou a nášľapom • povrch plochy do vzdialenosti min . 250mm od tohto pásu musí byť rovinný pri dodržaní požiadavky na protišmykové vlastnosti a musí byť voči varovnému pásu vizuálne kontrastné ( od požiadavky na vizuálny kontrast možno ustúpiť v pamiatkových zónach a rezerváciách )
HMATNÝ PÁS Hmatný pás ohraničujúce miesto, ktoré na chodníku s cyklistickou cestičkou alebo pásom pre in-line korčule určuje rozhranie medzi vymedzeným priestorom pre chodcov a cyklistov alebo in-line korčule. Signálny pás musí začínať pri prirodzenej alebo umelej vodiacej línie. Zmeny smeru a odbočky sa zriaďujú prednostne v pravom uhle. V mieste, kde sa spájajú dve trasy signálnych pásov, musia byť signálne pásy prerušené v dĺžke zodpovedajúcej ich šírke.
Obr 8: Hmatný pás Zdroj: Budovy bez barier, 2010.
RIEŠENIE PARTERU A PRÍSTUPU DO STAVIEB, PARKOVANIE Komunikácie pre chodcov musia umožňovať samostatný, bezpečný, jednoduchý a plynulý pohyb osobám so zníženou schopnosťou pohybu alebo orientácie a ich obiehanie s ostatným chodci. Základné požiadavky na komunikácie pre chodcov : • min . šírka 1500mm vrátane bezpečnostných odstupov ( rozpor s STN 73 6110 Projektovanie miestnych komunikácií ) • výškové rozdiely nesmie byť vyšší ako 20mm , inak musia byť riešené výťahy aleb v odôvodnených prípadoch pri zmenách dokončených stavieb zdvíhacími plošinami • pozdĺžny sklon max 1:12 ( 8,33% ) a priečny sklon max 1:50 ( 2,0 % ) , pri mostných objektov v pomere max 1:40 ( 2,5 % ) • úseky s pozdĺžnym sklonom väčším ako 1:20 ( 5,0 % ) a dlhšie ako 200m - musí byť zriadená odpočívadlá o dĺžke min . 1500mm so sklonom max 1:50 ( 2,0 % ) iba v jednom smere • prekážky na komunikáciách musia byť osadené tak , aby bol zachovaný priechodný priestor pozdĺž prirodzené vodiace línie šírky min . 1500mm • technické vybavenie komunikácie možno v odôvodnených prípadoch umiestniť tak , že bude priechodný priestor miestne zúžený až na 900mm • nad komunikáciami pre chodcov môžu byť v priestore vo výške 250mm - 2200mm nad povrchom umiestnené iba pevné časti stavby , ktoré vystupujú z obrysu stien max 100mm • u zariaďovacích predmetov a technického vybavenia stavieb dĺžky do 400mm možno hĺbku zvýšiť na 300mm • znížený obrubník s výškou menšou ako 80mm nad posúvacím pásom alebo s priečnym sklonom menším ako 1:2,5 (40,0%) musí byť vybavený varovným pásom • na rozhraní medzi pásom pre chodcov a pásom pre cyklistov alebo in-line korčule • s výškovým rozdielom menším ako 80mm musia byť zriadený hmatný pás, ktorý je súčasťou • bezpečnostného odstupu • výjazdy z požiarnej stanice sa vybavujú varovnými pásmi a akustickou signalizáciou pre • nevidiacich, prípadne vodiacim pásom prechodu • na začiatku (konci) obytnej a pešej zóny sa zriaďuje signálny a varovný pás • vstup zo zóny na chodník označuje signálny pás • vstup zo zóny na vozovku označuje varovný pás • v obytnej a pešej zóne musí byť systém prirodzených alebo umelých vodiacich línií • hranice nezvýšeného autobusovej, trolejbusovej alebo električkového pásu sa v obytnej alebo pešej zóne označuje varovným pásom Priestory pre najmenej 20% verejných telefónnych automatov, samoobslužných informácií a obdobných zariadení, poštových schránok, pokladní a priehradok musí umožňovať užívanie osobami s obmedzenou schopnosťou pohybu alebo orientácie. tieto priestory a zariadenia musia byť označené príslušnými symbolmi.
Pochôdzne plochy čerpacích staníc pohonných hmôt nie sú určené na samostatné užívanie osobami so zrakovým postihnutím, orientačné majáky, signálne a varovné pásy sa na týchto plochách nevykonáva. Požiadavky na vizuálne kontrastné označenie sklenených plôch, schodov a predmetov nie sú dotknuté. PRECHOD PRE CHODCOV Všeobecné zásady: • max cez dva protismerné jazdné pruhy (tzn. dvojpruhovú obojsmernú komunikáciu) • dva súbežné jazdné pruhy pred križovatkou, z ktorých jeden je pre odbočovanie vľavo alebo vpravo, sa pripúšťa • novo navrhovanej komunikácie - max dĺžka nedeleného priechodu medzi jeho obrubami v osi prechádzania 6500mm • zmena dokončenej stavby sa súčasným prechodom - dĺžka môže byť max.7000mm PRECHOD PRE CHODCOV RIADENÉ SVETELNOU SIGNALIZÁCOU Všeobecné zásady: • vždy cez dva alebo viac jazdných pruhov • novo navrhovanej komunikácie - max dĺžka nedeleného priechodu medzi jeho obrubami v osi prechádzania 9500mm • v odôvodnených prípadoch sa pri zmenách dokončených stavieb v zastavanom území môže byť dĺžka až na 12000mm a na komunikáciách s nezvýšeným električkovým pásom až na 17000mm
• obrubník - výška max 20mm • nadväzujúce šikmé plochy pre chodcov - pozdĺžny sklon max 1:8 ( 12,5 % ) , priečny sklon max 1:50 ( 2,0 % ) • prechody vybavené svetelnou signalizáciou musia byť vybavené taktiež akustickou signalizáciou pre pozemné komunikácie • stĺpik signalizácie sa umiestňuje najďalej 750mm od bezpečnostného odstupu a spravidla do osi signálneho pásu ( v súbehu priechodu pre chodcov a priechode pre cyklistov alebo v iných odôvodnených prípadoch sa tento stĺpik umiestňuje do vzdialenosti 900mm - 1200mm od okraja signálneho pásu ) • tlačidlo pre ovládanie signalizácie chodci musia byť umiestnené vo výške max 1200mm od úrovne komunikácie pre chodcov • prechody pre chodcov sa vybavujú signálnymi a varovnými pásmi , prípadne vodiacim pásom prechodu • Smerové vedenie signálneho pásu musí byť umiestnené v predĺženej osi prechodu alebo aspoň rovnobežne s ňou • Pri zmenách dokončených stavieb môžu byť signálne pásy a vodiaci pás prechodu vykonané len v prípade , že bude zaistená bezpečnosť pri prechádzaní osôb sa zrakovým postihnutí
Obr 9: Prechod pre chodcov Zdroj: Budovy bez barier, 2010.
PARKOVACIE STÁTIE PRE VOZIDLÁ PREVÁŽAJÚCE OSOBY ŤAŽKO POHYBOVO POSTIHNUTÝCH Musí byť vyhradené: • na všetkých vyznačených vonkajších i vnútorných odstavných a parkovacích plochách • v hromadných garážach pre osobné motorové vozidlá minimálne počte vyhradených státie (vychádzajú z celkového počtu stojísk každej čiastkovej parkovacej plochy): Celkový počet státie: Počet vyhradených státí: 2 - 20 1 21 - 40 2 41 - 60 3 61 - 80 4 81 - 100 5 101 - 150 6 151 - 200 7 201 - 300 8 301 - 400 9 401 - 500 10 501 a viac 2% PARKOVACIE STÁTIE PRE VOZIDLÁ OSOBY SPREVÁDZAJÚCE DIEŤA V KOČÍKA Min 1% z celkového počtu státí musí byť vyhradené pri stavbách: • pre obchod • pre služby • pre zdravotníctvo Výsledný počet vyhradených stojísk sa zaokrúhľuje na celé čísla smerom nahor. Od vyhradených státí musí byť zaistený priamy bezbariérový prístup na komunikáciu pre chodcov a táto státí musí byť umiestnená najbližšie pri vchode a východe z príslušnej stavby alebo výťahu
Obr 10: Vyznačené statiepre imobilných (1) Zdroj: Budovy bez barier, 2010.
Obr 11: Vyznačené statiepre imobilných (2) Zdroj: Budovy bez barier, 2010.
BEZBARIÉROVÉ RAMPy Pozdĺžny sklon bezbariérové rampy smie byť v pomere max 1:16 (6,25%) a priečny sklon v pomere max 1:100 (1,0%). Pri šikmých rámp prekonávajúcich rozdiel výškových úrovní do 250mm nemusí byť inštalované zábradlie ani madlá, musí sa ale vytvoriť pozdĺžne zarážky (sokle) výšky min. 100mm (podľa ČSN 73 4130 Schodiská a šikmé rampy - Základné požiadavky) Ak nie je rampa pri dokončených staviebách dlhšia ako 3000mm, smie mať pozdĺžny sklon v pomere max 1:8 (12,5%), to neplatí pre domy s bytmi
Obr 12 Rrampy pre imobilných Zdroj: Budovy bez barier, 2010.
Použitá literatúra Budovy bez bariér. 2010. Návrhy a realizáce. In: BABALIS, Vydala Grada Publishing, a.s. 4052 publikácia.. Vytlačili: Tiskárny Havlíčkuv Brod,a .s. počet strán: 128. Prvé vydanie 2010 Praha, s. 9-25, 43-55. ISBN 978-80-247-3225-1.
PRÍLOHA
B
Peka
řská
R
N
O
ulica
LEGENDA: HRANICA RIEŠENÉHO ÚZEMIA [5,18 ha]
200 [m]
NAVRHOVANIE BEZBARIEROVÉHO PROSTREDIA Pekařsk
á ulic
a
BYDLENÍ V CENTRU MĚSTA Marcela Macková Diplomová práce: Staré Brno Vedoucí práce: doc. Ing. Arch. Karel Havliš, PhD.
Úvod Jako téma své diplomní práce jsem si zvolila „ Bydlení“, resp. „Bydlení v centru města“. Mou konkrétní řešenou lokalitou je Staré Brno, oblast mezi Mendlovým náměstím, a ulicí Hybešova. V teoretické části se zabývám studií života ve městě, současným životním stylem a potřebami obyvatel, problémy a klady bydlení v centru. Ve své seminární práci srovnávám historii městských center a jejich účelnost pro chod každodenního života se současným stavem a měnícími se podmínkami společnosti, dále se snažím hlouběji rozebrat sociologické aspekty života dnešních lidí, a zaměřit se na potřeby specifických cílových skupin obyvatel, které by se měly stát novými obyvateli Starého Brna, a do dané lokality přinést nové příležitosti a oživení. Problematika života v centru města je v současnosti aktuálním tématem, ať už z hlediska přesunu trhu práce z primární a sekundární sféry do tercierní, množící se dopravní sítě, stárnutí populace, či zvyšování standartu života obyvatel. Nároky na osobní, soukromý prostor jedince rostou, a s nimi roste i rozloha sídel, přičemž na okrajích měst vniká směsice obytných satelitů bez urbanistické struktury, postrádající logické uspořádání a funkce, zatímco dříve tolik atraktivní a fungující centra jsou považovány za střediska negativních jevů. Oživení vylidněných míst v ohniscích měst by tedy mělo být předmětem práce nejen architektů a urbanistů, ale vzájemnou spoluprácí se sociology, zkoumáním a bádáním nad potřebami a vývojem dnešního městského jedince, s cílem vytvořit takové prostředí, které bude udávat rytmus života a udržovat jej ve zdravé a fungující formě, a zároveň přizpůsobivě reagovat na měnící se schémata života obyvatel.
Historie městkých center a srovnání se současností Se vznikem a rozvojem lidských sídel vzniká a rozvíjí se plánování člověka v území, jehož výsledkem je plánovitá přeměna prostředí člověkem. V čase se pak mění předmět, obsah, způsob, forma a preference plánování. Tyto proměny jsou odrazem a důsledkem společenských, kulturních ,výrobních a ekonomických změn.(Jan Koutný) Od prvopočátku vznikala města za účelem co nejsnazšího, nejefektivnějšího a nejbezpečnějšího způsobu obživy. Před domestikací zvířat a obilí vyhledával člověk obydlí za účelem ochrany a před divokými zvířaty a nepřízní počasí, jeho příbytky měly charakter dočasných skrýší a vesměs vycházely z tvarů okolní krajiny, neboť pravěký lovec se za obživou neustále přesouval. Teprve s domestikací obilí a zvířat – v počátcích rozvoje zemědělství – vznikly poprvé v lidské historii podmínky pro vznik stálých lidských sídel. V historickém období vznikly v jednotlivých etapách vývoje postupně různé koncepce řešení měst. Principy těchto koncepcí byly charakteristické pro konkrétní epochu (vedle potřeby bydlení zde byla obrana, dále podmínky pro rozvoj kultury, řemesel a obchodu, správní funkce apod.). Města vznikala v polohách s výhodnými
přírodními podmínkami, a vždy svým urbanistickým uspořádáním reagovala na místo a svou hlavní funkci. V novověku jež nová města vznikala pouze ojediněle, a stávající sídla musela reagovat na měnící se civilizaci. Zamyslíme-li se nad základními funkcemi města dnes a v historii, nalezneme spoustu paralel i odlišností. Současné generace nyní přejímá to, co zdědila. V našich zeměpisných šířkách se do struktury měst nejvíce vepsal středověk, neboť moderní velkorysá města existovala především na východě, v Evropě byla původní oppida poničena vlivem stěhování národů, urbanizační proces tedy započal znovu až později. Soustava středověkého osídlení je dodnes základem většiny současných států a samotné struktura center historickým měst si po staletí i přes civilizační změny a pokroky zachovala vesměs původní podobu.
Funkce města Jak se tedy změnila funkce a image města? Z historického pohledu bylo město místem chráněným před nebezpečným vnějším světem plným nájezdníků, bylo to středisko obchodu a moci, lidé se do města uchylovali v případě ohrožení. Venkov byl oblastní nechráněnou a plnou hrozeb, měl status místa s nízkým životním standardem. I když se na problematiku dnešních sídel nedá dívat takto jednostranně, dá se říct, že se tyto fenomény poněkud pootočily. Mnohá města vnímáme jako centra kriminality a nedostatečného životního standartu, lidé proto odcházejí na okraje a na venkov, kde hledají zdravější životní prostředí, více prostoru a bezpečné podmínky pro život a výchovu dětí.
Obr. 1, 2: Náhled na bezpečnost městských center z hlediska historie a současnosti
Co se obchodu a funkcí týká, zůstávají stále doménou městských celků, i když můžeme pozorovat rozdíl v měřítku nabídky a poptávky. Drobní obchodníci pomalu mizí, a jsou doslova vytlačeni a udupáni velkými nákupními centry, jejichž nabídce a cenové dostupnosti nejsou schopni konkurovat. Nákupní střediska jsou situována spíše k okrajům, jsou snadno dostupná automobilovou dopravou a nabízí zákazníkovi veškerý
komfort spolu s nejrůznějšími cenovými zvýhodněními, takže obrázek centra města vybaveným různorodými obchůdky se začal pomalu vytrácet. Snad v poslední době se i u nás blýská na lepší časy, zaznamenáváme zájem lidí o kvalitnější výrobky a potraviny, je tedy možné, že tradiční způsob spočívající v nákupu lokálně vypěstovaných plodin a tradičních výrobků se alespoň částečně obnoví. Jako příklad v centru Brna bych uvedla například nově vzniklý řetězec prodejen "Sklizeno", kde je možné zakoupit bio potraviny vypěstované v našich podmínkách.
Obr. 3, 4 : Srovnání obchodní činnosti ve středověku a nyní
Výraznou změnu zaznamenalo umístění řemesel ve městě. S rozvojem techniky cechovní domy nahradily manufaktury, po průmyslové revoluci bylo zapotřebí stále více prostoru pro stoje a technologie a průmyslová centra postupně obalovala okraje center. V posledním století ovšem značné procento zaměstnanosti přešlo do sféry tercierní, tedy služeb, a lidský faktor z velké části nahradily stroje, města dále rostla a mnohé tovární celky, které se na průmyslovém trhu neudržely nebo byly přesunuty, dnes již lze považovat za součást městského centra. Zanechávají po sobě těžko napravitelné jizvy v obrazu města, chátrající komplexy a kontaminovanou krajinu. S problémem brownfields a jejich revitalizací se potýká ve značné míře i Brno, příkladem je Zbrojovka nebo do mnou řešeného území zasahující Kras. Výše zmíněný přesun zaměstnání do sféry funkcí však znamená udržení života v centru. Koncentrace pestrých funkcí a míst setkání a sociálních kontaktů patří k vyhledávaným cílům města.
Obr. 4: Centrum města= středisko řemesel v historii Obr. 5: Tercierní sféra zaměstnanosti, koncetrace služeb v centru
Na druhou stranu vnímáme silné odcizení dnešního člověka od komplexní společnosti, a to vlivem komunikačních technologií. Lidé již nevyhledávají centra měst za účelem setkání s anonymním davem a zjišťováním informací. Informace se jen v omezené míře předávají ústně, media jako televize, rádio a internet jsou dostupná téměř všem, a potřeba dozvídat se informace od ostatních zaniká. Pozitiva plynoucí z této situaci jsou jistě markantní, k zamyšlení je ovšem objektivita zdrojů. Nezřídka se setkáváme se silnou mediální masáží a absence konfrontace názorů mezi skupinami obyvatel je silným nedostatkem. Toto sociální odcizení lze také vnímat při samotném osobním kontaktu, kdy se chodec oslovený jiným chodcem rázem začíná cítit v ohrožení a pro sociální kontakt hledá důvod jako "omluvu" za narušení osobního prostoru. Jsme schopní s neznámými lidmi prochatovat hodiny na internetu, ale přímý kontakt se stal něčím nepřirozeným. Funkcí města a jeho veřejného prostory by ale mělo být právě umožnění tohoto kontaktu, odbourání jeho nepřirozenosti a vytvoření takového místa, kde je kontakt mezi "cizinci" a interakce obyvatel s nově příchozími součástí každodenního života. Sociologické vnímání problematiky urbanistického plánování v současnosti by mělo hrát výraznou roli při každém návrhu, neboť ne budovy, ale lidé přitahují další lidi. Z přirozenosti člověka ještě nevymizela zvědavost a touha po dobrodružství, pozorováním života na ulici je stále oblíbenou zábavou, a čím pestřejší prostředí vytvoříme, tím zajímavější bude život v něm. S tím se váže dále problém kriminality a bezpečnosti měst, fenomén "očí na ulici" podle Jane Jacobs.
Obr. 6: Předávání informací formou přímého kontaktu Obr. 7: Mediální zdroje v pohodlí domova
Mluvíme-li o bezpečí ve městech, nejedná se pouze o kriminalitu, ale i o bezpečný, přirozený pohyb lidí. Ten je často znemožněn hustou sítí dopravy, v širokých ulicích dominují automobily a prostor pro chodce je omezen na dva úzké pruhy po okrajích silnic. Neomezená dostupnost automobilem do všech městských částí je mylně vnímána jako projev absolutní svobody moderního člověka. Ale právě naopak- nejpřirozenějším způsobem pohybu každého z nás je chůze, neboť i smyslové orgány jsou nastaveny na vnímání okolí v rychlosti pěšího pohybu. Omezení automobilů ve městech ovšem nelze aplikovat bez nabídnutí alternativy jejich obyvatelům, a je dlouhodobým procesem zahrnujícím nejširší vztahy mezi centrem města, okrajem a vzdáleným okolím. Funkce, jež se ve městě pozměnila pouze minimálně, a to právě vlivem vývoje moderní civilizace, je bydlení. Bydlení v centru města je na mnohých místech stále vyhledávané, zejména pro mladší generaci. Výhody jako snadná dostupnost funkcí, veřejné dopravy a vybavenost není třeba dále rozvádět. Proč se ale stále více lidí stěhuje z center velkých měst k jejich okrajům nebo na venkov? Důvodů je několik. Již v úvodu práce jsem zmínila měnící se podmínky ve městě, potenciál kriminality a nebezpečnosti městských center, ohrožení z hlediska dopravy a nároky na prostor. Dalším faktorem je potom finanční dostupnost. Ceny bytů, ať už prodejní nebo nájemní jsou oproti jiným lokalitám nesrovnatelně vyšší, často se tedy stává, že byty v centru zůstávají prázdné nebo obydlené měnícími se skupinami nájemníků jako jsou např. studenti, trvale však dané místo zůstává neobydlené.
Obr. 8: Omezení sociálních kontaktů na komunikaci online
Cílové skupiny obyvatelstva Fenomény současné doby jsou tedy decentralizace služeb a bydlení, problematiky panelových sídlišť, doprava, rozvojové plochy ve městech a rozvojové zóny "na zelené louce". Co ale samotný život obyvatel města? Právě toto téma, a s ním spojený veřejný, polosoukromý a soukromý prostor je předmětem mého zkoumání lokality Starého Brna. Zajistit vhodné podmínky pro život a vrátit atraktivitu městského bydlení s nabídnutím alternativ, které vynahradí nebo eliminují nevýhody a nedostatky spojené s bydlením v centru města. Staré Brno má vzhledem ke své lokaci dopravní dostupnosti i historii vhodný potenciál stát se atraktivním místem pro veřejný i soukromý život. V tomto kontextu vidím velice úzce spojené bydlení s veřejným prostorem. Dění ve veřejném prostoru výrazně ovlivňuje kvalitu života, bezpečnost a pocit komfortu, a to jak stálých obyvatel daného místa, tak i těch, co se v oblasti vyskytují pouze přechodně. Složení obyvatelstva určité lokality je pro její fungování stěžejní. Čím heterogennější skupina je, tím pestřejší prostředí vznikne, a právě tato různorodost pomáhá i v potlačování negativních sociologických jevů. Jaké jsou tedy potřeby cílových skupin, a co jejich přítomnost v řešené oblasti nabízí? Senioři Stárnutí populace je dnes často zmiňovaným tématem, je potřeba hledat nová východiska pro život lidí v postproduktivním věku a zajistit podmínky pro aktivní stárnutí, dostatečný komfort a životní úroveň, zároveň také bořit mýty o seniorech tak, aby se ze stárnoucích lidí v povědomí ostatních nestávala pouze obtížná nemohoucí klišé vyžadující neustálou péči.
Úskalím pro ostatní společnost je, že senioři jsou pojímáni jako jednolitá skupina, kde všichni jedinci víceméně vykazují podobné znaky - opak je pravdou. Typickými příklady přenášení charakteristik jednotlivců na celou skupinu jsou stereotypy a mýty. Kupříkladu v oblasti poskytování péče seniorům se vyskytuje mylná představa, že stačí jakákoli péče, kterou senioři pasivně a vděčně přijímají. Z tohoto důvodu je obtížné celoplošně uspokojit zájmy a potřeby seniorů - přístup k nim musí být vždy individuální. Ve společnosti jsou senioři, díky dlouhodobému vrstvení zkušeností, zážitků, sociálních a profesionálních rolí, úspěchů či ztrát, jednou z nejvíce věkem definovaných heterogenních skupin, kdy každý senior je výrazně ovlivněn svou individuální životní dráhou. Populace seniorů je možná více různorodá než mladá populace - tím, jak lidé stárnou, shromažďují stále více životních zkušeností, a tím se rozdíly mezi jedinci zvětšují. Právě těchto zkušeností je možné využít např. v coworkingových centrech, nabídnou seniorům možnost učit, i být vyučován, zapojit je do společnosti a najít jim nové uplatnění. Samotnou kapitolou je dále bydlení pro seniory. Kolem pojmu "dům s pečovatelskou službou" se bohužel točí myšlenky na nemocniční prostředí, řady postelí a na čekání na smrt. Člověk by ale měl mít možnost prožít stáří v místě, na které je zvyklý, a nemá-li zázemí, kde o něj bude postaráno, až sám nebude schopný samostatného života, řešením by nemělo být vystěhování onoho jedince na cizí vzdálené místo, ale poskytnutí dostatečné péče co nejblíže jeho známého prostředí. Smíšení různě starých skupin obyvatelstva na jednom místě, cohousing a jejich vzájemné prolnutí přináší pozitiva pro všechna tato společenstva. Seniorům nabízí spokojené prožití stáří s atraktivním životem k pozorování, pro veřejný prostor jsou to "oči na ulici", tedy potlačování nežádoucích jevů vlivem přítomnosti pohledů ve veřejném prostoru. Singles Jak vlastně definovat singles? Podle některých sociologů jsou to ti, kteří žijí bez partnera ať již dobrovolně, či nedobrovolně. Jiní experti soudí, že se jedná o relativně mladé lidi ve věku 25 až 40 let, kteří se rozhodli žít po delší dobu bez partnera proto, aby mohli rozvíjet jiné než rodinné životní strategie. Ať z donucení či cíleně, zdá se, že dnešní oba patří „singles“. Ještě v roce 1930 se počet jednočlenných domácností pohyboval do osmi procent, nyní jich je téměř třetina. Mění se i nazírání na „samotáře“. Ještě v padesátých letech je považovala veřejnost za neurotické, amorální a neatraktivní. Dnes už singles nikdo nepovažuje za životní zkrachovalce. Zatímco v Evropě a v USA nabírá trend života bez rodiny na síle koncem sedmdesátých let, v Česku se tento životní styl začíná prosazovat až v letech devadesátých. Se změnou společenských poměrů a hodnot se začíná zvyšovat věk vstupu do manželství, zvyšuje se počet nesezdaných lidí a věk prvorodiček. V zemích, v nichž se tyto demografické změny projevily poprvé už před dvaceti lety, se pro celoživotní bezdětnost rozhoduje pětina až třetina populace. „Single“ ovšem bydlí také ekonomicky soběstační aktivní senioři, jejichž děti odrostly a odstěhovaly se. „Z toho plyne, že charakteristickým produktem určeným pro „single“ nemusí být vždy garsonka, a už vůbec ne „co nejlevnější“. „Single“ domácnost má zpravidla více peněz i času na to, aby si svůj byt užila.
Singles preferují především menší byty o dispozicích 1+kk a 2+kk, důležitá je pro ně velmi dobrá dopravní dostupnost, ideálně blízkost metra. Žijí aktivním životem a byt využívají především k přespání, proto kladou menší důraz na občanskou vybavenost lokality či úroveň standardního vybavení. Zpravidla jim tento životní styl vydrží pět až deset let, pak se ovšem chtějí usadit a založit rodinu. Stávají se prý zájemci o byty dispozic 2+kk a především 3+kk a začínají se ptát na občanskou vybavenost. Právě onen kariérní růst, který v těchto letech singles preferují před rodinou ale může vézt k tomu, že po vybudování pevného místa v práci i ve společnosti odpadá potřeba odcházet z místa svého bydlení, ze singles se stávají domácnosti s dětmi, koloběh se dokonce může uzavřít ve stáří opět statusem single. V lokalitě se takto můžou skupiny prolínat a mísit, přicházet a odcházet, ale je také možné pouhou výměnou bytů na stejném místě prožít značnou část života, a s měnícími se požadavky změnit pouze konkrétní bytovou jednotku. Rodiny s dětmi Potřeby rodin s dětmi se od předešlých skupin liší hlavně nárokem na prostor, jak osobní, tak veřejný, potřebu zeleně a občanské vybavenosti. Bezpečné místo pro výchovu dětí hraje při výběru bydlení hlavní roli. Samotné nároky na byt jsou již individuální, a rozhodující může být spíše cenová dostupnost. Ta je v centru značně omezená. Existují různé druhy dotovaného bydlení, jako jsou startovací byty pro mladé rodiny, ale ty bývají zřídka situované v centru. Finanční podpora různých sociálních skupin poté může přerůst v silnou kumulaci homogenní skupiny obyvatel na jednom místě a zapříčinit nejrůznější sociální nepokoje. Rodiny s dětmi dále stále více preferují možnost svého osobního vnějšího prostoru, a proto vyhledávají okraje měst, kde jsou zahrádky a dvorky běžné. Vybudovat malé privátní zahrady v centru je ale dnes velice běžné, ať už se jedná o zazelenění střech, komunitní zahrady nebo semiprivátní prostory vnitrobloků.
Závěr Urbanistická problematika nikdy nebyla a ani nikdy nebude souborem definitivních pravidel, jak by město mělo být formulováno. Forma města je odrazem doby, odrazem nás samých. "Firt we shape our buildings, then the buildings shape us" (Winston Churchil) Dnešní doba plná technologií ovšem vyžaduje odvrátit pozornost od rostoucího pokroku zpět k člověku, k lidskému měřítku a vedle úžasných děl, která budou další staletí svědectvím o uplynulé době vytvářet takové prostředí, kde bude moct současný člověk žít v přítomnosti spokojeným a kvalitním životem.
Použitá literatura GEHL, Jan. Města pro lidi. Brno: Partnerství, c2012, xi, 261 s. ISBN 978-80-260-2080-
JACOBS, Jane. Smrt a život amerických velkoměst. 1. vyd. Praha: Odeon, 1975, 281, [4] s. KOUTNÝ, Jan, Moderní urbanistické koncepce, Brno: Vysoké učení technické v Brně 2003. ISBN 80-214-2463-X ROČKOVÁ, Jarmila: Postavení seniorů ve společnosti, diplomová práce MUNI 2009 http://file.mf.cz/222/2-special-E15-0106.pdf, článek v časopise rezidenční reality
URBAN FARMING - RASTÚCA KOMUNITA Miroslava Staneková Diplomová práca: Zbrojovka Brno Vedúci práce: doc. Ing. Arch. Karel Havliš, PhD. Zadaním mojej diplomovej práce je navrhnúť reálnu stratégiu pre obnovu a rozvoj postindustriálneho územia továrneho areálu ZBROJOVKA v Brne. Mojou snahou bude v nasledujúcom semestri vypracovať urbanisticko-architektonickú štúdiu tejto bývalej továrne zameranú na jej komplexnú premenu na mestskú čtvrť využívajúcu potenciál mestského poľnohospodárstva a malovýroby v koexistencii s bývaním a ostatnými mestskými funkciami s novou kvalitou verejných priestorov. Výsledkom práce by mali byť reálne riešenia, participácia budúcich obyvateľov, energetická a ekonomická šetrnost a celkové uplatnenie princípov ekologického urbanizmu. Ako tému tejto seminárnej práce som si preto zvolila otázku pestovania v meste alebo urban farmingu, aby som viac porozumela a dozvedela sa o tejto problematike. Mestské poľnohospodárstvo je jednoduchý a efektívny spôsob ako využiť medzery mesta. Vytvára príjemné a kultivované mestské prostredia, bez väčších finančných investícií. Zároveň rozhodne zatraktívni dané miesto a tým podporuje lokálnu ekonomiku. Nachádza tiež riešenia problémov životného prostredia a má vplyv na zaistenie udržateľnosti miest. Mestské poľnohospodárstvo eliminuje fyzické a koncepčné vzdialenosti medzi nami a našou potravou. Svojim spôsobom tiež povzbudzuje ľudí a ukazuje cesty ako zmeniť svoju závislosť na dnešnom neudržateľnom systéme. Pred pár rokmi sa o ekológii skoro vôbec verejne nerozprávalo. S rastom informovanosti, rozvojom vedy a dostupnosti meriacich technológií sa postupne téma ekológie dostávala do povedomia širšej verejnosti. Objavil sa fenomén trvalo udržateľného rozvoja a s ním prichádzajú nové pohľady hlavne zo západnej Európy a celého sveta. Udržateľný rozvoj je vízia, ktorá so sebou prináša obrovské výzvy pre sociálne a technické inovácie po celom svete. Zmeny by mali byť estetické, cenovo dostupné, sociálne a kultúrne vhodné, energeticky a materiálovo účinné, zdravé a tiež užívateľsky šetrné konštrukčné riešenia.
Ako môže byť mestský verejný pristor produktívnym a sebestačným miestom?
kombinovaný
s
História Pestovanie plodín uprostred miest je ich súčasťou už od ich samotného vzniku. V staroveku a stredoveku boli ľudia veľmi spätí s prírodou. Z pravekého lovca sa stáva poľnohospodár a príroda je jediným zdrojom jeho obživy. Zeleň má v mestách neodmysliteľnú pozíciu. Poľnohospodárstvo bolo nedielnou súčasťou mesta a jeho blízkeho okolia. Zeleň, už v tej dobe, plnila nielen produktívnu funkciu, ale aj funkciu okrasnú. Ľudia si už vtedy uvedomovali jej blahodarné účinky na ľudskú myseľ. Príkladom je mesto Uruk, ktoré bolo mestom z jednej tretiny, z druhej tretiny bolo záhradou a tretiu tretinu tvorilo sídlo bohyne Aštar. Stredovekým príkladom sú najmä hradné a kláštorné záhrady.
Obr 1: Stredoveký farmársky život Zdroj: Wordpress, 2009.
S príchodom novoveku a industriálnej éry sa situácia výrazne zmenila. V tomto čase enormne narástla populácia a ľudia sa začali hromadne sťahovať do miest za prácou. S veľkým prívalom ľudí, mestá prestávajú poskytovať vyhovujúce podmienky pre život. Nevyhovujúca situácia naberala rozmerov, preto začínajú vznikať prvé projekty, ktoré sa ju snažili riešiť. Prvým pokusom o riešenie sociálnej krízy pomocou poľnohospodárstva bol vznik mestských záhrad v Británii v Notthighame. Jedná sa o záhrady St. Anns Allotment, ktoré sú v súčasnosti najväčšie a najstaršie záhrady v UK. Areál je využívaný vyše 600 rokov. Pôvodne vznikli ako „rekreačné záhrady“ pre ľudí žijúcich v meste. Ako boj proti chudobe a hladu bol založený v roku 1814 prvý záhradkársky klub v Kappeln an der Schlei v Lipsku. Ako kultúrna pamiatka je udržiavaný dodnes. Ľudia si začínajú znova viac uvedomovať význam a potrebu prírody a vzťahu k životnému prostrediu. Záhradkárske kolónie naberajú na popularite.
Obr 2 (vľavo): World’s Finest Comics, Zdroj: Cityfarmer, 2010. Obr 3 : Propagačný plagát War Gardens for Victory, Zdroj: Wordpres, 2008. Obr 4 (vpravo) : Plagát Dig for Victory, Zdroj: Canadianvictorygardens, 2013.
Obr 5: Victory Gardens Zdroj: Wikimedia, 2012
Po vypuknutí 1. Sv. vojny sa situácia znovu komplikuje. Zo situácie vyplýva nedostatok jedla a tiež nedostatok pozemkov na pestovanie. Začínajú sa zakladať tzv. „Victory Gardens“ nazývané tiež vojnové záhrady. Na súkromných pozemkoch, na strechách domov a v parkoch začínajú vznikať ovocné, zeleninové aj bylinkové záhony a záhrady. Počas 2. Sv. vojny vzniká organizácia aktivistov, ktorí celú akciu nazvali „ DIG FOR VICTORY“ . Kampaň mala výnimočný úspech aj vďaka vhodným marketingovým taktikám. A celá akcia akoby predbehla svoju dobu. Časti Hyde parku alebo Riverside v NY alebo iných mestských parkov a športových ihrísk sa transformovali na záhradkárske kolónie. Po vojne ostala krajina zdevastovaná a svetovými spormi nepríjemne poznačená. Nastala zlá sociálna a ekonomická situácia. Bol výrazný nedostatok poľnohospodárskych plodín a tak postupne znovu začínajú vznikať nové záhradkárske kolónie. Prvá záhradkárska kolónia na svete vznikla v roku 1870 v Leipzigu v Nemecku. Postupne po ukončení vojen sa zahradníci do záhrad vrátili a tak od 20. Rokov 20. Storočia vnímame prvé počiatky novodobého záhradníčenia.
Obr 6: Strešná komunitná záhrada Zdroj: Cityfarmer, 2012
Pestovanie v meste…nezmysel alebo nutnosť? Myšlienka malohospodárstiev vo vnútri miest, sa ešte stále väčšine ľudí javí ako nereálna idea, myslím, že by tomu bolo inak, keby sa každý naozaj zamyslí nad anonymitou všetkého diania okolo potravín a nad našou absolútnou závislosťou od supermarketov. Ovocie, zelenina a ostatné potraviny denne prekonávajú stovky (tisícky) kilometrov. Z toho okrem ekologickej a ekonomickej záťaže vyplýva aj fakt, že dlhým transportom strácajú chuť, farbu, vôňu, ale aj nutričné hodnoty. V súčasnosti pozorujeme akúsi „ Food Revolution“ . Vzťah k prírode sa dostáva medzi základné životné hodnoty a priority. Zdravý životný štýl sa stáva módnou záležitosťou. Začína sa objavovať množstvo zaujímavých novátorských projektov komunitných záhrad, strešných záhrad mestských fariem. Okrem zeleniny, ovocia alebo byliniek a v mestách chovajú napríklad včely alebo ryby. Veľkú úlohu v propagácii Urban farmingu zohrávajú najmä aktivistické združenia a skupiny. Tými nadšenci sa snažia priblížiť výhody takéhoto spôsobu využívania mesta rôznymi spôsobmi. Organizujú množstvo prednášok, verejných diskusií, komunitných stretnutí a veľa iných aktivít. V súvislosti so zeleňou v mestách sa začína riešiť otázka či sa okrasná krajina nemôže aspoň z časti zmeniť na krajinu produktívnu. Teda tak, že by súčasťou mestských okrasných zelených plôch boli napríklad sady, bylinkové záhradky, zeleninové záhony alebo ovocné kríky. Urban gardering sa zatiaľ darí vo väčšej miere presadiť iba vo veľkých svetových veľkomestách od NY cez Londýn až po Melbourne. V našich podmienkach má však veľkú históriu a to predovšetkým v podobe záhradkárskych kolónií. Existuje preto určitý predpoklad, že by sa na túto tradíciu dalo úspešne nadviazať.
Obr 3: Súčasná globálna potravinová sieť Zdroj: Archiprix, 2009.
Výhody podobných projektov vidím rozdelené v štyroch aspektoch. 1. Prvou a zároveň asi najdôležitejšou výhodou je sociálny prínos pre mesto. Mestské záhradníčenie pomáha vytvárať lepšiu sociálnu súdržnosť a tiež pestovať medziľudské vzťahy. Tvorí a podporuje zmysel pre komunitu. Súčasťou jednotlivých komunít je organizácia rôznych vzdelávacích programov , kultúrnych a športových podujatí propagujúcich túto myšlienku. Ten kto má záujem, tu má možnosť stretnúť nových zaujímavých ľudí, vymeniť si názory, skúsenosti, zabaviť sa alebo príjemne odreagovať od každodenných starostí. Zatiaľ podobné projekty fungujú väčšinou tak, že si členovia zaplatia za svoj vlastný záhon a starajú sa o ne každý v podstate sám za seba. Často ale mestské záhradníčenie funguje aj na báze dobrovoľníctva, čo je myslím základný predpoklad aby sa táto myšlienka dostala do verejných mestských priestranstiev. Do budúcna by podobné činnosti, rozvíjajúce mesto, mohli byť z časti pokryté napríklad verejnoprospešnými prácami a pracovníkmi. 2. Nespornou výhodou je tiež ekonomický aspekt. Nevyužívané plochy alebo objekty mesta sú zrazu využívané bez veľkých investícií. Pri zdarených projektoch sa lokalita stáva atraktívnym miestom, niekedy dokonca módnou záležitosťou. Pokiaľ sa rozprávame o mestských farmách, ktoré dokážu vyprodukovať väčšie množstvo plodín, tak sa šetria tiež náklady súvisiace s prepravou potravy. V súvislosti s tým vznikajú napríklad aj nové pracovné miesta. A tak sa podporuje celková ekonomika lokality. 3. Ekologické výhody sú snáď najevidentnejšie. Hneď na prvý pohľad je jasná šetrnosť k životnému prostrediu. Znižujú sa tak emisie CO2, zvyšuje sa biologická rozmanitosť atď. Zároveň rieši otázku súvisiacu z budúcnosťou našej planéty a možným nedostatkom potravy. Je akousi odpoveďou na momentálne potravinové neistoty, mechanizmom potravinovej sebestačnosti. 4. Zdravotné výhody veľmi súvisia a odvíjajú sa od ekologických. Plodiny sú pestované bez pesticídov, herbicídov a bez genetických modifikácií a celkový prístup je šetrný k životnému prostrediu. Zároveň úzko súvisí z výhodami sociálnymi, pretože na rozdiel od ekonomickej podpory mesta alebo ochrany životného prostredia, táto výhoda súvisí v prvom rade s nami samotnými. Z jednoduchého dôvodu - že nám dáva možnosť jednoduchšieho prístupu k zdravej strave a celkovému zdravému životnému štýlu. Okrem produktov z mestských záhrad sú totiž veľkým prínosom aj nové psychické a fyzické aktivity spojené so záhradníčením v meste.
Obr 4: Public Farm One, New York Zdroj: Funzug, 2008.
Komunitné záhrady Cieľom komunitných záhrad je v prvom rade vytváranie nových komunít v meste, pestovať medziľudské vzťahy. Zároveň lákajú ľudí von z domovov do sociálneho priestoru. Upriamujú ich pozornosť na alternatívne, nekonvenčné spôsoby využívania priestranstiev v meste. Dôležitý je tiež akýsi pomyselný dialóg vedený medzi občanom a politikom o produktívnom potenciály verejných priestranstiev. Príkladom zdareného projektu, ktorý podporuje hlavne sociálne väzby v meste je Prinzessinnengarten v Berlíne. Projekt podporuje zmysel pre komunitu, nové formy poznania, čo ľuďom pomôže viesť udržateľnejší život. Cieľom záhrady je okrem iného zvýšiť biologickú, sociálnu a kultúrnu rozmanitosť v okolí. Záhrada nie je krytá, preto sú prenosné záhony v zimnom období presunuté do starej tržnice, ktorá tiež slúži ako komunitné centum. Okrem miest na pestovanie a tržnice sa tu nachádza reštaurácia alebo kaviareň. Prinzessinnengarten sa teší veľkej obľube, súčasťou je aj komunitné centum, kde sa konajú rôzne prednášky, semináre, workshopy alebo spoločné kulinárske stretnutia. U nás sa už tiež darí pomaly rozbiehať podobné projekty. Príkladom je Prazelenina, ktorá sídli v Prahe v Holešoviciach. Holešovice je miesto s nepopierateľným kúzlom minulosti a zároveň veľkým potenciálom budúcnosti. Jedná sa o industriálnu štrvť postupne sa transformujúcu do vyhľadávanej rezidenčnej oblasti.
Obr 5: Prinzessinnengartens v Berlíne , Zdroj: Gartendeck, 2011
Cieľom Prazeleniny je podpora lokálnej kultúry, pomôcť rozvoju občianskej spoločnosti a zároveň naplniť životom miesto, ktoré je dnes žiaľ hluché. Čo sa týka ceny za 1m2 pestovacej plochy, za jednu sezónu( apríl-október ) je to 850 kč. V Amsterdame už niekoľko rokov funguje reštaurácia De Kas (skleník) v jednom z mestských parkov. Reštaurácia má vlastné záhony a skleník zaintegrovaný do interiéru. Čo nie sú schopní vypestovať tam, to dovážajú z okolitých fariem. Ďaľším zaujímavým príkladom je obnova postindustriálnej tehelne Evergreen Brickwork v Toronte. V súčasnosti je objekt využívaný ako rastlinná škôlka, farmársky trh a enviromentálne vzdelávacie centrum. Využitie jednotlivých hál sa mení s ročnými obdobiami. Napríklad v zime sa z jednej z hál stáva klzisko.
Obr 6: Evergreen Brickwork v Toronte , Zdroj: Inhabitat, 2012
. Obr 7: Restaurant De Kas v Amsterdame Zdroj: Panoramio, 2009.
Záver Súčasné komunikačné a dopravné technológie umožňujú dovoz potravín z najvzdialenejších kútov Zeme. Hlavne za posledných 50 rokov enormne vzrástla závislosť na globálnom potravinovom systéme. Ako varovný signál vnímam aj fakt, že sa začína nahlodávať kolektívna pamäť o tom ako pestovať rastliny. Mnohé malé deti už dnes netušia naozajstný pôvod ich stravy. Netušia napríklad ako vznikne mrkva, ako dlho trvá kým každá jedna narastie a aké úsilie je na to potrebné vynaložiť. Stávame sa ľahostajnými a priveľmi pohodlnými. Z miest sa vytrácajú plochy vhodné k pestovaniu produktívnej zelene. To súvisí s trendom dnešnej mamonárskej doby. Čo nesľubuje vopred istí zisk alebo naopak pôsobí riskantne automaticky odmietame. Okrem toho človek -dnešný chce všetko a hneď. V takom prípade, aby uspokojil všetky svoje konzumné potreby, prestáva vnímať podstatu vecí a skutočné hodnoty. Predstavme si budúcnosť, kedy by obyvatelia mesta mali dostupný priestor na to aby si sami mohli vypestovať alebo kúpiť zdravé a čerstvé potraviny v blízkosti ich domovov. V budúcnosti bude stále viac a viac ľudí žiť v mestách ako na dedine. V skratke, budúce mestá by mali byť šetrné k životnému prostrediu, mali by byť príjemným miestom pre život a poskytnúť obyvateľom to čo potrebujú. Na oplátku by sme sa, ale aj my mali začať zamýšľať nad trvaloudržateľným spôsobom života (bývania aj stravovania).
Súčasná kríza funguje v týchto prípadoch ako katalyzátor nových nápadov. Donedávna ešte platilo, že veľkorozpočtové stavebné projekty boli pre veľké stavebné spoločnosti finančne zaujímavé. Dnes, počas krízy sa na väčšine projektov buď ani nezačalo pracovať alebo boli realizované iba čiastočne alebo sú jednoducho stratové. Ľudovo povedané, využitím nevyužívaných mestských pozemkov na účely mestského záhradníčenia, by sme zabili dve muchy jednou ranou. V súčasnosti sa produkuje veľké množstvo rôznych „zelených“ projektov, avšak väčšinou bezvýsledne. Bez kritického pohľadu na vec a bez kvalitných riešení je stále malá pravdepodobnosť, že si tento nový spôsob prístupu k životu v meste získa kritickú masu ľudí. Dôležité je uvedomiť si, že nejde o žiadny zelený fanatizmus, ale cieľom je zmeniť do budúcna prístup k prírode a k potravinám ako takým. Bez zbytočných záťaží. Môžeme tak dať najavo ako chceme žiť v meste a ukázať jednu z nových ciest.
Použitá literatúra JODIDIO, Philip. Green architecture now! : Grune Architektur heute! = L’architecture verte d’aujourd’hui!. Koln: Taschen, c2009, 416 s. ISBN 978-3-8365-0372-3. UFFELEN, Chis van. Landscape architecture. Praha: Slovart, 2010, 456 s. ISBN 978-807391-219-2. SUSKE, Petr. Ekologická architektúra ve stínu moderny: podstata, princípy a mýty. Vyd. 1. Brno: ERA, 2008, 143 s. ISBN 978-80-7366-112-0. http://www.gartendeck.de http://prinzessinnengarten.net/ http://prazelenina.cz/ http://landscapeurbanism.com/ http://www.cityfarmer.info/ http://www.urbanfarm.ie
VODA A ARCHITEKTÚRA Tomáš Krempaský Diplomová práca: Staré Brno_revitalizácia územia Vedúci práce: doc.Ing.arch. Gabriel Kopáčik, PhD. O pozitívnych účinkoch vody v mestách dnes už nikto nepochybuje. Napriek tomu sme v súčasnosti v mestách – a osobitne na Slovensku – svedkami opačného trendu. Voda vo forme fontán, nádrži z miest mizne, a to pri rekonštrukciách námestí alebo v rámci iných stavebných a investičných činností. Pri tvorbe nových verejných priestorov sa tiež nedostáva vodnej plochy toľko miesta, koľko by jej malo patriť. S neustálym zaberaním spomínaných plôch v meste sa, bohužiaľ, stretávame v období poslednej dekády na Slovensku čoraz častejšie. Široký okruh pozitívnych účinkov vody a jej využitia a následného spracovania ako takej v mestách možno nemá z krátkodobého hľadiska finančný efekt, avšak z pohľadu obyvateľa mesta má nesmierny význam.
Prečo som si vybral túto tému ako seminárnu prácu? Štúdium problematiky tvorby komplexných urbanistických celkov v náväznosti na environmentálnu problematiku som si uvedomil, že klimatické zmeny nie sú podmienené len emisiami skleníkových plynov, ale podstatnou mierou prispieva aj samotný proces urbanizácie. Premena prírodných území na biologicky neaktívne mestské povrchy má klimatický vplyv na vodné cykly v krajine a tým aj na rozloženie energie a dôsledok odvádzania dažďovej vody do kanalizácie sa prejavuje vo forme tepelných ostrovov. Našťastie možno miestne teplotné výkyvy i negatívne vplyvy urbanizácie na regionálnu klímu mierniť veľkoplošným zavádzaním zelených striech a fasád, ako i decentralizovaného vodného hospodárstva, ktoré uchovávaním a výparom zrážkovej a prípadne i úžitkovej vody na pozemkoch podporuje vodné cykly v krajine. Tvorba biotopov spojená s redukciou spevnených plôch v mestskom prostredí je nevyhnutná nielen pre lepšie klimatické pomery v mestách a prepojenie ekosystémov, ale aj pre zvýšenie kvality mestského života. V diplomovej práce, ktorej sa venujem revitalizáciu územia Starého Brna s cieľom vytvoriť stabilný urbánny model prostredníctvom vyváženého a esteticky harmonického mestského prostredia spojená s efektívnym prínosom, k životnému prostrediu šetrným zaobchádzaním s energiou a so surovinami nielen počas stavebného procesu, ale aj počas užívateľského cyklu vytvorených mestských priestorov. Ako jedným z týchto prostriedkov sa venujem využitiu a nakladaniu s zrážkovou vodou vo forme návrhu retenčných nádrži, možnosti využitia a celkovej koncepcie spracovania zrážkovej vody.
Význam vody vo verejných priestoroch V súčasnosti sú už pozitívne vplyvy vody prezentovanej formou fontán, jazierok, či retenčných nádrží na stav a kvalitu životného prostredia v meste dostatočne známe. Voda zlepšuje mikroklímu, zvlhčuje prostredie a reguluje teplotu, menej známymi funkciami sú ochrana biodiverzity a ekosystémové služby vo vzťahu k verejným priestorom či eliminácia negatívnych vplyvov zmeny klímy. Environmentálny aspekt vodnej plochy badať aj vo 1
vzťahu k miestnemu systému a prepojenosti jednotlivých verejných priestorov a v neposlednom rade treba spomenúť aj vplyv vody a verejných priestorov v súvislosti s trendami rozvoja v mestách, ako sú demografický vývoj a zmeny sociálnych štruktúr. Spolu s zeleňou má v urbanizovanom prostredí pozitívny vplyv najmä na: • zlepšenie mikroklímy v mestskom prostredí, • zachovanie biodiverzity, • ekologickú stabilitu, • elimináciu ohrozenia mestského prostredia a biodiverzity v mestách, ako je napr. zmena klímy či nestabilný hydrologický cyklus, • niektoré entity súvisiace s trvalo udržateľným rozvojom, napr. environmentálne vzdelávanie, zdravie obyvateľstva, • rekreačné služby a pod., • psychologickú a estetickú funkciu. Zlepšenie klímy Životné prostredie v mestách sa už v súčasnosti výrazne odlišuje od okolitej krajiny vo viacerých charakteristikách – v teplote, vo vlhkosti a v kvalite ovzdušia a i. Voda spolu s zelenou v verejných priestorov zohráva v optimalizácii týchto parametrov hlavnú úlohu. Mikroklimatická funkcia vody je jej schopnosť ovplyvňovať svojou činnosťou vlhkosť ovzdušia, regulovať teplotu chládok a pod. Zachovanie biodiverzity Globálne hodnotenie biodiverzity vypracované Programom OSN pre životné prostredie UNEP (United Nations Environmental Programme) odhaduje, že biodiverzita na globálnej úrovni klesá v súčasnosti rýchlejšie ako kedykoľvek v minulosti. Význam biodiverzity v mestách stále rastie vzhľadom na skutočnosť, že rok 2007 bol prvým rokom, keď mestské oblasti obývalo viac ľudí ako vidiecke. Mestá zaberajú len 2 % povrchu Zeme, ale spotrebúvajú ohromujúcich 75 % svetových zásob prírodných zdrojov. Pojem biodiverzity v mestách sa môže vzťahovať na rastliny a živočíchy, ktoré sa vyskytujú v zastavanom prostredí (fasády, strechy, balkóny), alebo na zostávajúce prvky biodiverzity v prirodzených oblastiach vody a zelene (napríklad vo forme mestských tokov a riek), alebo môže ísť o biodiverzitu na verejných mestských priestranstvách. Musíme sa snažiť vytvárať vhodné podmienky na podporu biodiverzity, a to nielen na celomestskej úrovni, ale aj pri projektovaní a vytváraní jednotlivých verejných priestorov na miestnej úrovni . Ekosystémové služby Oblasť ekosystémových služieb vody ako takej je úzko spojená s otázkami vody na verejných priestoroch. Medzi ekosystémové služby patria napríklad regulovanie klímy, regulovanie chorôb, čistenie vôd či rekreačná a náučná funkcia pre obyvateľov. Ekosystémové služby majú teda priame spojenie nielen s ochranou biodiverzity, ale aj s úpravou mikroklímy. Zmiernenie dôsledkov zmeny klímy Rastúce množstvo skleníkových plynov zmeny klímy, pravdepodobne, urýchli. Vedci očakávajú, že priemerná globálna teplota zemského povrchu by sa do roku 2100 mohla zvýšiť o 1,8 – 4,5 °C (avšak so značnými regionálnymi rozdielmi v raste teploty), čo zodpovedá 2
očakávanému rastu o 1,1 až 6,4 °C. Zmena teplôt a množstva zrážok, pravdepodobne, povedie k zmenám prírodných ekosystémov prirodzených oblastí zelene v mestách. Niektoré lesné ekosystémy, zrejme, vymiznú, čo spôsobí vyhynutie niektorých druhov. Mnoho rastlinných a živočíšnych druhov, ktoré nebudú schopné prispôsobiť sa zmeneným podmienkam, bude ohrozených alebo vyhynú. Dá sa predpokladať, že pre zmeny klímy sa nepriaznivé trendy a ich vplyvy prejavia s väčšou naliehavosťou v mestách. Zmeny klímy sa dajú stručne opísať na základe dvoch ukazovateľov – teploty ovzdušia a množstvá zrážok (suchá a záplavy). Vodný ekosystém spolu s zeleňou by mohla zohrávať zásadnú úlohu v zmierňovaní negatívnych vplyvov zmeny klímy. Na adaptáciu na dôsledky zmeny klímy by sa mali prijať nové opatrenia a mala by sa vytvoriť politika v oblasti plánovania verejných priestorov. Regulácia hydrologického cyklu Dobre navrhnuté verejné priestory s dostatkom vodnej plochy môžu mať na hydrologický cyklus v mestských oblastiach priaznivý vplyv, lebo môžu poskytnúť dôležitý priestor na dočasné zachytenie povrchovej vody počas búrok, kým ich neodvedie odvodňovací systém. Verejné priestory s priepustným povrchom umožňujú okrem zachytenia búrkových zrážok priamu infiltráciu zrážok do pôdy, čím sa znížia požiadavky na tradičné kanalizačné systémy. Retenčné nádrže spolu s zeleňou súčasne svojím povrchom zachytáva ďalšie výrazné množstvá zrážok, ktoré sa môžu následne vypariť do atmosféry, čím sa zvýši atmosférická vlhkosť, alebo môžu pomaly vsiaknuť do pôdy. Nepriame vplyvy vody a verejných priestorov Viaceré štúdie dokázali priamu súvislosť medzi zdravím obyvateľstva, úrovňou fyzickej aktivity a dostupnosťou zelene doplnenej ,ktorá je bytostne spätá v vodou. Štúdie ôsmich európskych miest ukazujú, že ľudia, ktorí žijú v oblastiach, sú s trojnásobne vyššou pravdepodobnosťou fyzicky aktívni a s pravdepodobnosťou o 40 % nižšou sa u nich bude vyskytovať nadváha. Žiaci, ktorí majú prístup alebo aspoň výhľad na prírodné prostredie, majú vyššiu schopnosť sústrediť sa ako deti, ktoré túto možnosť nemajú. Spomínaná zeleň s vložkou vody, je dôležitá pre zdravie, umožňuje kontakt s prírodou, podporuje regeneráciu po stresových situáciách, prospieva k duševnému zdraviu, pomáha zlepšiť správanie a pozornosť detí a podporuje fyzickú aktivitu ľudí. Prepojenosť plôch a prvkov vody Množstvo vodnej plochy a priestorové vzťahy medzi jednotlivými zelenými plochami majú priamy vplyv na stav biodiverzity v mestskom prostredí. Fragmentácia prírodných prvkov preto vyžaduje prepájať plochy vody do miestneho systému vzájomne prepojených prírodných prvkov na celomestskej úrovni. V oblasti urbanizmu a plánovania mesta treba prostredníctvom územnoplánovacej dokumentácie priamo určiť množstvo a plošný obsah vodnej plochy pomocou regulatívov tak, aby sa vytvorila funkčná ekologická sieť umožňujúca transfer druhov aj lepšiu využiteľnosť obyvateľmi. Dokumenty a programy EÚ Vode ako súčasť zelene sa venujú viaceré dokumenty a programy EÚ, a to z pohľadu životného prostredia a biodiverzity, priestorového plánovania, ale aj udržateľného rozvoja. Dohovor o krajine, ktorého signatárom je od roku 2005 aj Slovensko, sa zameriava na 3
dôležitosť mestskej krajiny a zelene, na zapojenie verejnosti a na dôležitosť výmeny skúseností a informácií. 6. environmentálny akčný program EÚ (ďalej 6. EAP) sa venuje zmenám klímy a podčiarkuje potrebu implementovať opatrenia zamerané na zmiernenie dôsledkov zmeny klímy, z ktorých sa viaceré týkajú aj zelene a verejných priestranstiev. Ide najmä o podporu tvorby parkov a zelene, zvýšenie retenčnej schopnosti územia a zabezpečenie ochrany pred povodňami. Pre rýchlu a efektívnu implementáciu 6. EAP boli vypracované tematické stratégie, ktoré pokrývajú každý z prioritných vytýčených cieľov 6. EAP. Popisujú praktické kroky, ako docieliť požadované kvalitatívne a kvantitatívne výsledky, a obsahujú časový harmonogram, kedy sa má dosiahnutý pokrok v členských štátoch stanoviť a vyhodnotiť. Tematická stratégia mestského životného prostredia (Thematic Strategy on the Urban Environment) sa zaoberá zeleňou a mestskými verejnými priestranstvami osobitne z pohľadu ochrany biodiverzity. Európska perspektíva územného rozvoja (European Spatial Development Perspective, ESDP) zdôrazňuje v kapitole zameranej na politické ciele a varianty pre územie EÚ princíp dostupnosti zelene a otvorených priestranstiev, čo zároveň zahŕňa aj potrebu ochrany a rozvoja menších zelených plôch v mestách, ktoré majú podľa tohto dokumentu nielen ekologickú, ale aj sociálnu funkciu. Aj Kohézna politika EÚ na roky 2007 – 2013 sa venuje mestám a osobitne zdôrazňuje obnovu prostredia miest, verejných priestranstiev a nevyužitých zanedbaných lokalít, hlavne v bývalých priemyselných lokalitách . Uvádza sa tu, že ak je mestské prostredie kvalitné, pomáha to nielen spĺňať priority Lisabonskej stratégie, ktorej cieľom je urobiť Európu atraktívnejšiu pre pracovnú silu, bývanie a investície, ale prispieva to zároveň k zmierneniu tlaku na okrajové časti mesta, ktoré sa inak nekontrolovane rozrastajú ako dôsledok hľadania lepšej kvality života mestských obyvateľov [1].
Uzavretý cyklus hospodárenia s vodou S rastom populácie, urbanizáciou a hospodárskym rozvojom rastie v mestských oblastiach v celej Európe dopyt po sladkej vode. Zároveň zmena klímy a znečistenie rovnako ovplyvňujú dostupnosť vody pre obyvateľov miest. Ako môžu európske mestá ďalej zabezpečovať čistú vodu pre svojich obyvateľov? Naše moderné mesta a čoraz viac i dediny majú na rozdiel od miest starých Sumerov či na rozdiel od miest staroveku, stredoveku a vo väčšej časti i novoveku sú naše mestá i dediny čoraz častejšie vydláždené a ich povrchy sú spevňované nepriepustnými materiálmi. Rozvoj techniky umožnil vznik domyslených a výkonných stavebných strojov a mechanizmov, ktoré dokázali oveľa rýchlejšie ako kedykoľvek predtým pretvárať povrch krajiny pre výstavbu budov, cesty a rôzne rozvojové potreby. Pri budovaní miest a transformácii vidieckeho prostredia na mestské sa masovo začal uplatňovať betón a asfalt. Nedostatok priestoru a potreba pohodia zaradili zrážkovú činnosť nad mestom či urbanizovaným priestorom do polohy určitej záťaže. Zrážková voda sa začala vnímať skôr ako odpadová voda, ktorá je odvádzaná verejnou kanalizáciou, vo väčšine prípadov spolu so splaškovými vodami. Takmer všetka zrážková voda sa teda odvádzala z vydláždených a zo zastrešených plôch v mestách Európy zrážkovou kanalizáciou do riek a do mora. Podľa odhadov je z európskeho kontinentu každoročne skanalizovalo viac ako 20 miliárd m3 zrážkových vôd. Za posledných 50 rokov bolo z Európy skanalizovaných vyše 1 000 miliárd m3, t.j. 1 000 km3 zrážkovej vody, ktorá v minulosti nasycovala pôdu i vegetáciu doplňovala zásoby podzemných vôd, posilňovala pramene a svojím výparom zvlhčovala klímu. V neposlednom rade rýchly odtok z vydláždených a skanalizovaných mestských prostredí prispieva k vyšším povodňovým 4
vlnám , ktoré ohrozujú sídla smerom po prúde. Tým, že dlhodobo odvodńujeme prostredie, v ktorom žijeme, spôsobujeme pokles podzemných vôd pod vydláždeným a zastrešeným zemským povrchom, spôsobujeme rast teploty v mestských štruktúrach, pokles atmosférickej vlhkosti, nástup civilizačných ochorení typických pre mestské urbánne prostredie a zhoršenie kvality životného prostredia. K znásobovaniu efektov miest treba prirátať aj odber vody z územia na úžitkové a pitné účely, ktorý má pri veľkých aglomeráciách veľké rozmery. tento odber prebieha bez zabezpečenia adekvátneho návratu získanej vody z územia späť do územia, ale po využití sa splachuje do odpadu. Mestá, ktoré bohapusto a za drahé peniaze púšťajú miliardy kubíkov zrážkovej vody do kanalizácie, následne čelia prehlbujúcemu sa nedostatku pitnej a úžitkovej vody, čo v mnohých prípadoch prerastá do permanentného stavu. Nedostatok vody nie je problémom iba chudobných, ale aj prosperujúcich miest. Samozrejme, mestá v rozvojových krajinách majú svoje špecifiká. Odvodňovanie a odlesňovanie spôsobuje, že mestá pri svojom raste postupne menia mikroklimatické podmienky pôvodného územia. Stávajú sa horúcimi ostrovmi, nad ktorými rastie horúci klimatický dáždnik. Tieto ostrovy pomaly, ale isto menia prúdenie oblačnosti a pohyby vetrov nad svojím územím i v jeho okolí. Predovšetkým v lete vytláčajú zrážky do chladnejších horských oblasti, čo následne zvyšuje riziko vzniku extrémnych prívalových zrážok v horských oblastiach a povodní ohrozujúcich horské údolia, ale aj sídla v nížinách pozdĺž riek. A tu máme oveľa priamejšiu a logickejšiu kauzalitu zmien klímy a rastu extrémov počasia, ako je vplyv 30% nárastu nepatrného obsahu CO2 v ovzduší za posledných 150 rokov.
Obrázok 1: © Peter Bros Nissen | flickr.com
Viac ako tri štvrtiny európskych občanov žije v mestských oblastiach a závisí od čistej vody v mestách. Približne jedna pätina celkovej sladkej vody čerpanej v Európe ide na zásobovanie verejných vodovodných systémov – je to voda, ktorá ide domácnostiam, malým podnikom, hotelom, kanceláriám, nemocniciam, školám a niektorým odvetviam.
5
Zaistenie stabilných dodávok čistej vody pre verejnosť nie je jednoduchou úlohou. Vo vodnom systéme sa musia zohľadniť mnohé faktory vrátane veľkosti populácie a domácností, zmien fyzických charakteristík zemských povrchov, správania spotrebiteľov, potrieb hospodárskych odvetví (ako sú turistické činnosti), chemického zloženia vody a logistiky skladovania a prepravy vody. Do úvahy treba vziať aj problémy vyplývajúce zo zmeny klímy, ktoré môžu znamenať neočakávané záplavy, vlny tepla a obdobia nedostatku vody. S cieľom predísť krízam súvisiacim s mestskou vodou musíme vodné zdroje efektívne riadiť na každom stupni: od dodávok čistej vody po jej rôzne využitia spotrebiteľmi. Mohlo by to zahŕňať zníženie spotreby a tiež nájdenie nových spôsobov zbierania a využívania vody. Vodohospodárstvo by sa malo tiež lepšie integrovať do širšieho mestského riadenia, pričom sa musia zohľadniť charakteristiky miestneho prostredia. Opätovné využívanie dažďovej a menej znečistenej vody Len 20 % vody využívanej odvetviami, ktoré dostávajú verejné dodávky vody, sa skutočne spotrebuje. Zvyšných 80 % sa vráti životnému prostrediu, predovšetkým ako upravená odpadová voda. Vybetónované a zaliate povrchy v mestách spravidla sústreďujú dažďovú vodu do kanalizačných sietí, kde sa mieša s odpadovou vodou. To bráni dažďovej vode, aby sa dostala do pôdy a stala sa súčasťou zásob podzemnej vody, ktoré nám môžu neskôr poslúžiť. Dažďové a odpadové vody často prechádzajú cez čistiarne odpadových vôd, kým sa vrátia do riek zvyčajne ďaleko od miest. Keby sa urobilo niekoľko zmien mestských vodovodných systémov, dažďová voda a menej znečistená odpadová voda by sa mohli vrátiť spotrebiteľom vody v meste. Jednou z týchto zmien je opätovné využívanie menej znečistenej vody. Menej znečistená voda znamená všetky odpadové vody z domácností, ktoré nie sú z toaliet, ako napríklad odpadová voda z vaní, spŕch, umývadiel a kúpeľne. Túto vodu možno čistiť priamo na mieste alebo ponechať neupravenú na použitie v kvalite nižšej ako pitná voda, napr. na splachovanie toaliet. Mestá by tiež mohli zbierať dažďovú vodu tak, že by zbierali dažďovú vodu tečúcu zo striech alebo príjazdových ciest do prijímacej retenčnej nádrže, a táto voda by sa mohla používať na činnosti, ktoré si nevyžadujú kvalitu pitnej vody, ako napríklad na splachovanie toaliet, umývanie áut alebo záhradkárstvo. Mohla by sa tiež priamo privádzať podzemnej vode. Takéto systémy by sa mohli nainštalovať do domácností alebo podnikov a nevyžadovali by si zmenu spotrebiteľských návykov používateľov vody. Existuje však viacero krokov, ktoré možno prijať na zlepšenie dodávok vody pred tým, ako sa dostane do domovov. Zachovanie vody v meste tým, že sa jej umožní preniknúť do pôdy a zhromažďovať sa vo vodných útvaroch, poskytuje mnohé prínosy vrátane zabezpečenia rekreačného priestoru pre miestnych obyvateľov a vytvorenia chladiaceho účinku počas vĺn tepla [2]. Návrh retenčnej nádrže Retenčná nádrž je atraktívne depresné miesto v riešenom území na zachytávanie zrážkovej vody zo spevnených nepriepustných plôch ako sú strechy, chodníky, parkoviská či cesty akejkoľvek kategórie. Prečo potrebujeme retenčné nádrže? Jednoduchý spôsob, ako znížiť riziká povodní i udržať čistotu našich potokov, riek i nádrží je realizovať retenčné nádrže. Výhody retenčných nádrži sú viaceré. Sú schopné vykonávať tieto funkcie: • Pomôcť zmierniť problémy povodní 6
• Zlepšiť kvalitu vôd v našich potokoch filtrovaním zrážkovej vody cez pôdu pred vstupom do miestneho potoka • Zvýšiť atraktivitu architektúry v mestách a obciach • Doplňovať zásoby podzemných vôd • Zlepšovať mikroklímu prostredia zvýšeným výparom • Poskytnúť útočisko pre potravinový reťazec pre voľne žijúce živočíchy vrátane vtákov a motýľov • Ušetriť peniaze za odkanalizovanie zrážkovej vody Retenčné nádrže boli prvýkrát použité v Marylande (USA) in roku 1990, ako technológia znižovania rizík znečistenia vodných tokov. Nádrže boli vyvinuté na myšlienke najlepšej praxe bioretencie zrážkovej vody, ako nástroj zbierania zrážkovej vody do preliačin a depresií a spomalenie odtoku z intenzívnych búrok a ochrániť potoky a rieky pred znečistením a zároveň znížiť majiteľom rodinných domov poplatky za odkanalizovanie zrážkových vôd. Realizácia retenčnej nádrže je pomerne jednoduchá. Veľkosť a tvar navrhovanej nádrže na zachytávanie zrážkovej vody závisí od niekoľkých faktorov, ako je veľkosť pozemku i od výška predpokladanej investície. Je nutné si uvedomiť dôležitosť správneho návrhu veľkosti nádrží, nemôžete mať retenčnú nádrž ani veľkú, ani malú, ale primeranú v závislosti od objemu zrážkovej vody, ktorú chceme zadržať z vašich striech i spevnených plôch. Správnym návrhom nádrže, môžeme dosiahnuť nádherný klenot na pozemku s vhodným priestorom pre relax a zároveň môže chrániť kvalitu vodných zdrojov vo vašom okolí i prispievať k prevencii pred povodňami. Je retenčná nádrž jazierko? Nie. Retenčné nádrže nie sú rybníky. Ak je retenčná nádrž dobré navrhnutá, voda by sa mala v nej zdržať maximálne 72 hodín. Bude retenčná nádrž lákať komárov? Nie. Životný cyklus komárov je 7-12 dní. Dobre navrhnutá nádrž nesmie vytvárať podmienky pre stojatú vodu tak dlho, aby larvy komárov mali príležitosť ukončiť svoj životný cyklus. Retenčné nádrže majú tiež tú výhodu, že lákajú vážky, ktoré sú predátormi komárov. Sú retenčné nádrže ťažko prevádzkovateľné? Nie. Pôvodné rastliny pre danú lokalitu v retenčnej nádrže vytvárajú nádherné kvetinové záhony a preto nevyžadujú zvláštnu starostlivosť. Retenčná nádrž môže byť umiestnená na trávniku v blízkosti objektu so zbieraním zrážkovej vody zo strechy i z ostatných spevnených plôch pozemku. Je dôležité si overiť spádovanie a odtok zrážkovej vody z riešeného územia. Najväčšie zdroje vody sú zo strechy, spevnených plôch a zhutnených pôd. Vzdialenosť retenčnej nádrže od objektu a od susedných objektov by nemala byť menšia ako 10 metrov, aby sa zabránilo vplyvu priesaku vody pod stavbu. Nádrž neodporúčame umiestňovať v priestore existujúcej kanalizácie respektíve priekopy. Najvhodnejšie pre nádrž je slnečné miesto dizajnovo integrované do riešeného územia, podľa možnosti nie pod veľkými stromami, ani v lokalite veľkých koreňov. Umiestnenie retenčnej nádrže odporúčame v najnižších priestoroch rovinatej časti územia.
7
Obrázok 2: Schéma umiestnenia retenčnej nádrže
Navrhovaná retenčná nádrž môže byť ľubovoľnej veľkosti. Ideálne je vytvoriť retenčnú nádrž, ktorá bude absorbovať všetok pozbieraný dážď, ktorý za normálnych okolností odteká z riešeného územia. Napríklad optimálna retenčná nádrž pre rodinný dom je 10-30 m2. Veľkosť navrhovanej retenčnej nádrže bude závisieť na nižšie uvedených faktorov: • Hĺbka nádrže • Objem odtoku dažďovej vody zo strechy a spevnených plôch • Druh pôdy na riešeného územia
Obrázok 3: Schematický rez retenčnou nádržou
8
Existuje niekoľko možností privádzania zrážkovej vody zo strechy a spevnených plôch do retenčnej nádrže. Môžeme jednoducho odpojiť zrážkové odkvapové rúry od zrážkovej kanalizácie a presmerovať vodu do retenčnej nádrže povrchom vyspádovanou priekopou. Alternatívne môžete osadiť podzemnú PVC rúru pod povrchom s privedením dažďovej vody zo strechy do retenčnej nádrže. Na ochranu pred silným prúdom vody a erózie z potrubia do retenčnej nádrže je vhodné osadiť vyústenie potrubia geotextíliou a kameňmi. Retenčná nádrž môže byť kombinovaná pred vstupom ešte osadením akumulačnej nádrže, do ktorého priteká zrážková voda zo strechy. Veľkosť retenčnej nádrže bude ovplyvňovať hĺbku i sklon svahov. Ideálna hĺbka nádrže je medzi 15 – 30 cm. Pri hĺbke 15 cm bude musieť retenčná nádrž byť pomerne veľká, aby bol dostatok kapacity na akumulovanie zozbieraného objemu dažďa. Na druhej strane retenčná nádrž hlbšia ako 30 cm môže zadržiavať dažďovú vodu príliš dlho v závislosti od pôdneho substrátu. Neodporúča sa sklony svahov retenčnej nádrže viac 12%. Akumulačné nádrže zrážkovej vody môžu byť tiež použité na zber zrážkovej vody zo strechy s jej následným použitím v retenčnej nádrži. Použitie akumulačnej nádrže ovplyvní aj veľkosť plochy retenčnej nádrže.
Obrázok 4: Schéma stanovenia hĺbky a sklonu svahu retenčnej nádrže
Stanovenie zbernej plochy povodia retenčnej nádrže závisí od súčtu plochy striech budov na riešenom území a plochu spevnených prístupových ciest a chodníkov. Navrhnutím zonácie hĺbok retenčnej nádrže a výpočet plochy zberu zrážkovej vody do nádrže je ďalším krokom k 9
určením plochy retenčnej nádrže. Môžete podľa vhodnosti navrhnúť aj 2-3 retenčné nádrže v závislosti od vhodnosti lokality územia.
Obrázok 5: Stanovenie zbernej plochy povodia retenčnej nádrže
Existujú jednoduché testy, ktoré možno vykonať na zistenie typu pôdy, ktorú máte na riešenom území. Pôdy môžu byť piesčité, prachovité, ílovité. Tu sú niektoré námety na testy: • Najjednoduchším testom je zobrať vlhku pôdu medzi špičky prstov. Piesčitú pôdu cítite veľmi zreteľne, pri prachových časticiach hladkosť a pri ílovitých časticiach lepkavosť. • Ďalším testom môže byť vzatie vlhkej pôdy medzi palec a ukazovák a nanesiete pás hliny na hladkú plastovú dosku. Piesčitá pôda netvorí stuhu, nanesený pás z prachovej pôdy bude krátky a priesvitný a z ílovitej pôdy bude pás dlhý a hrubý. • Pri suchom teste urobte guľu a nechajte uschnúť niekoľko hodín. Ak je pôda suchá, rozdrvte ju medzi palcom a ukazovákom. Piesčitá pôda sa rozdrví ľahko, prachová sa rozdrví ťažšie a ílovité pôdy sa rozdrvia veľmi ťažko až nemožne.
Obrázok 6: Test zistenia pôdneho typu
Keď už máte určenú hĺbku retenčnej nádrže na základe pôdneho typu, môžete navrhovať veľkosť. Typ pôdy určuje rýchlosť vsaku vody zo nádrže. Ak pôdny profil je piesočnatý, je potrebné vylepšiť pôdu kompostom. Prachovitá pôda je lepšia ako ílovitá. Ílovitá pôda tiež potrebuje vylepšenie kompostom, v krajnom prípade výmena celého pôdneho substrátu, aby sme zlepšili priepustnosť retenčnej nádrže. Odporúčaný pôdny mix je 50-60% piesku, 30-40% ílovitej ornice. Organická hmota by mala dosahovať 5-10%, najvhodnejšia z kompostu. Ak 10
retenčná nádrž má viac ako 30 m2, odporúčame nádrž rozdeliť na viac menších záhrad. Pre dobre priepustnú piesočnatú pôdu sa odporúča pomer zbernej plochy ku ploche retenčnej nádrže 5:1. To znamená, že ak máte zbernú plochu 150 m2, plocha dažďovej záhrady by mala byť 30 m2. Ak sú pôdy horšej kvality a menej priepustné, potom sa odporúča pomer 3:1. Výberom veľkosti nádrže a pôdneho substrátu v nej, je potrebné navrhnúť tvar retenčnej nádrže, ktorá estetický a krajinotvorne zapadne do lokality. Existuje viacero zásad, ktoré potrebujete pre návrh tvaru. Dlhšia časť nádrže by mala byť kolmo k prítoku vody. Tým sa maximalizuje schopnosť retenčnej nádrže zachytiť vodu. Mala by byť dostatočne široká, aby sa voda v nádrže rozlievala rovnomerne. Dobrým pravidlom je dodržať pomer dĺžky a šírky záhrady v pomere 2:1 [3].
Realizácie, ktoré ma inšpirovali Castello, Berlín Berlínsky projekt kancelárie Baller Architekten, je príkladom zohľadňovania vysokých estetických nárokov a ľudskej mierky, ako i nároku na vodu a zeleň v mestskom prostredí na úrovni polyfunkčného mestského bloku. Veľkorysá strešná záhrada rozprestierajúca sa nad nákupným centrom, priestormi pre služby a kanceláriami, ako aj rozsiahlym podzemným parkoviskom tu slúži ako spoločný priestor pre rozmanité bytové jednotky situované v šiestich podlažiach nad občianskou vybavenosťou.
Obrázok 7: Castello, Berlín, autor: Baller Architekten
Pri urbanistických konceptoch by však mala byť snaha o uzatvorenie lokálneho kolobehu energie, vody, materiálov. Tento projekt dokladaje, že aspekty spomenuté v mojej práci možno integrovať na úrovni mestských štvrtí a tým sa pričiniť o efektívnu redukciu spotreby 11
zdrojov spoza ich hraníc. Vďaka uváženému cyklickému hospodárstvu tu nie je do značnej miery krytá len lokálna potreba vody, energie a nakladanie s odpadmi, ale vďaka službám a pracovným a kultúrnym príležitostiam projekty dosiahli aj značnú mieru sociálnej autonómie [4]. Dockside Green, Canada
V realizácii Doskside v Victorii ,B.c, v Kanade sa nejedná pritom iba o minimalizáciu spotreby užívaných zdrojov ale o holistický prístup, ako všetky materiálne aj nemateriálne zložky urbánneho prostredia zaobstarať v čo možno najužšom okruhu. Toto má za cieľ nielen minimalizovať ekologický dopad na iné časti planéty ale aj zvýšenie reziliencie a rezistencie (odolnosť mesta alebo mestskej časti v prípade nepredvídaných okolností a ich schopnosť zabezpečiť pôvodné fungovanie daného územia). Využitie zrážkových vôd, je riešené prostredníctvom retenčných nádrží situovaných v vnútrobloku [5]. Ďalšie projekty Tieto projekty majú viac-či menej spoločné podobné charakteristiky: • Rozloženie využitia územia tak, aby sa redukovali prepravné vzdalenosti a aby využívanie pôdy bolo rozumne kumulované – keďže istá husta osídlenia je nevyhnutná na podporu pešej a cyklistickej dostupnosti každodenných aktivít ako aj realizovateľnosti systému verejnej dopravy • Využívanie lokálnych (okrskových) obnoviteľných zdrojov získavania energie 12
• Revitalizácia a tvorba biotopov a vodných plôch/tokov, spojené s redukciou spevnených plôch v mestskom prostredí • Hospodárenie so zrážkovou vodou • Mestské záhradníčenie spojené s pestovaním potravín, návratom ku komunitným aktivitám a aktívnym využívaním otvorených priestorov ako aj strešných plôch na pohyb a rekreáciu • Redukcia tvoreného odpadu a zariadenia na lokálne spracovanie odpadu, prípadne jeho premenu na energiu alebo iné suroviny
Obrázok 8: Bo01, Västr Hamen, Malmo, Sweden
Obrázok 9: Vauban, Freibar, nemecko
13
Záver Cieľom mojej práce nie je zameraný len na formu, ale aj na proces tvorby a fungovania urbánnych celkov. Jedným z stanovených hlavných cieľov je decentralizácia – sebestačnosť urbánnych celkov, prípadne ich častí, t. j. nezávislosť na prísune zdrojov, z ktorých na podrobnejšie venuje využitia zrážkovej vody. V neposlednom rade však ide aj o tvorbu priestorov, ktoré obyvateľom všetkých spoločenských aj vekových kategórií vytvoria zázemie, v ktorom budú mať možnosť žiť integrovane, bezpečne, bez závislosti energeticky a technologicky náročných prvkov civilizácie, čo zároveň značí – zodpovednejšie k životnému prostrediu.
Obrázok 10: Návrh revitalizácie územia_diplomový projekt
14
Použitá literatúra [1] Dostupné z: http://www.zelenarchitektura.sk/2012/03/verejne-priestory-a-zelen/, autor Ing. Zuzana Hudeková, zdroj Urbanita 1/2010 [2] Dostupné z: http://www.eea.europa.eu/sk/articles/voda-v-meste [3] Dostupné z: http://www.zelenarchitektura.sk/2011/08 manual-pre-vybudovanie-vlastnej- dazdovej-zahrady-1-cast/ a 2-cast/ autor: Michal Kravčík, zdroj: Urbanita [4] Dostupné z: http://www.uzemneplany.sk/zakon/udrzatelny-urbanizmus-sucasne-trendy-avyzvy-buducnosti, autor Jana Milošovicová, zdroj Eurostav [5] Dostupné z: http://www.zelenarchitektura.sk/2011/11/zeleny-urbanizmus/ autor: Jana Milošovicová, [6] Hall, P. 2002. Cities of Tomorrow. Oxford: Blackwell Publishing.
15
NE/BYDLENÍ NA STARÉM BRNĚ Václav Novák Diplomová práce: Staré Brno Vedoucí práce: doc. Ing. arch. Gabriel Kopáčik, Dr. “V každé společnosti existují lidé, kteří z různých (objektivních či subjektivních) důvodů nemají dovednosti nebo prostředky k tomu, aby si bydlení zajistili nebo udrželi sami. Je proto povinností státu, aby v rámci uplatňování principu solidarity těmto lidem, a to prostřednictvím různých legislativních i nelegislativních opatření (od sociální práce až po sociální dávky), pomáhal” [MPSV 2013]. V ČR je dnes přibližně 27 500 zjevných a skrytých bezdomovců a cca 100 000 potenciálních bezdomovců [Občanské sdružení HODNOTY-SOUŽITÍ-POMOC 2012]. Svou diplomní prací se snažím reagovat na tuto nepříznivou statistiku a nově vydanou vládní Koncepci prevence a řešení problematiky bezdomovectví v ČR do roku 2020 [MPSV ČR. 2013a]. Náplní práce je hledání nových forem bydlení pro sociálně vyloučené obyvatele ČR.
Obr 1 Státem kriminalizovaná chudoba, zdroj: autor.
Sociologie bezdomovství Trajektorie vedoucí k bezdomovství ukazují, že jde o procesy, které jsou jen z části ovlivnitelné jejich přímými aktéry, z části je produkuje společenská situace. Mýty o bezdomovectví Značná část společnosti na problematické jevy ve svém okolí (romská otázka, bezdomovectví aj.) obvykle reaguje prostřednictvím zjednodušování a mýtizovaní problému. Armáda spásy [2013] shromáždila na svém webu informace o nejběžnějších mýtech na téma bezdomovství a pokusila se je vyvrátit. Bezdomovci jsou jen muži. < Ženy podle údajů ČSU [2011] tvoří 20% skupiny bezdomovců, děti pak celé 3%.
Oni si takový život zvolili. < Většina bezdomovců se do sociálně vyloučené skupiny již narodila, dobrovolných bezdomovců je jen omezené množství Bezdomovce každý pozná, protože je špinavý a smrdí. < Mnoho bezdomovců dlouhodobě žije v azylových domech (matky s dětmi). Jsou to samí lenoši < V ČR republice neexistuje právo na práci a povinnost být zaměstnán, Je-li člověk dlouhodobě bez práce, je její znovunabytí takřka nemožné. Bezdomovci všechno propijí. < Většina lidí bez domova na alkoholu závislá není. Závislost je nemoc, nikoli volba. Lidé, kterým alkohol poskytuje anestezii proti zoufalství, potřebují léčbu, podporu a pomoc.
Cesta z bezdomovství je snadná. Stačí jen chtít. < Faktory přispívající k bezdomovectví jsou komplikovanější než jen nezaměstnanost. Roli může hrát domácí násilí, duševní a zdravotní poruchy, nedostatek fin. dostupného nájemního bydlení. Mě se to stát nemůže. < Bezdomovectví se může týkat většiny společnosti. Kolik lidí je dnes svázáno hypotékou, má nejistou práci, neúplnou rodinu. Typologie bezdomovství Aby, bylo možné se problémem bezdomovství vůbec zabývat, je nezbytné si nejprve přiblížit základní typologii bezdomovství. V této oblasti existuje paralelně hned několik možných kategorizací. Laické a srozumitelné je dělení podle vnímání veřejností: • zjevné bezdomovství (lidi přespávající na veřejných místech a nezákonně obsazených pozemcích nebo domech) • skryté bezdomovství (lidé nemají svůj domov, uchylují se k legálním nebo nelegálním cestám k ubytování např. v azylových domech, veřejných ubytovnách) • potenciální bezdomovství (lidé žijící v nejistém nebo nevyhovujícím bydlení) Podle doby trvání bezdomovectví se dělí na: • krátkodobé (do 1 roku) • střednědobé (do 5 let) • dlouhodobé (nad 5 let) Asi nejpřesnější způsob kategorizace je typologie ETHOS (Evropská typologie bezdomovství a vyloučení z bydlení) [2007], kterou vypracovala organizace FEANTSA (Evropská federace národních sdružení pracujících s bezdomovci). Tato typogie je používána jako mezinárodní nástroj k porozumění problému bezdomovectví.
Typologie ETHOS rozděluje lidi bez domova pomocí fyzických, sociálních a právních rozměrů “domova”. Fyzický rozměr znamená mít obydlí způsobilé k naplňování potřeb dané osoby a její rodiny. Sociálním rozměrem se rozumí možnost uchovat si soukromí, udržovat společenské vztahy. Právním rozměrem se pak myslí mít výlučné vlastnictví, jistotu užívání a právní nárok. Těmito rozměry jsou typologicky rozlišeny čtyři hlavní životní situace: člověk bez střechy nad hlavou, člověk bez bydliště, člověk s nejistým bydlištěm a člověk bydlící v nejistých podmínkách. Osoby či domácnosti ohrožené ztrátou přístřeší, nebo bez přístřeší • osoby před výstupem z věznice • osoby před opuštěním dětské instituce • osoby před propuštěním ze zdravotnického zařízení • osoby dlouhodobě nezaměstnané • osoby či domácnosti v dluhové pasti ohrožující jejich bydlení • osoby osamělých seniorů • domácnosti neúplných rodin s nezaopatřenými dětmi Informace získané z MPSV ČR [2013b]. Statistické údaje o bezdomovství Pro lepší představu o současném stavu bezdomovectví v České republice poslouží několik údajů z Českého statistického úřadu [ČSÚ 2011], které bylý získány v roce 2011 v rámci sčítání lidu v celé zemi. Tento průzkum je omezen pouze na lidi využívající služeb sociálních zařízení. Celkem jich bylo sečteno 11 496. V následujícím výčtu jsou procentuálně vyčísleny informace vyplývající z průzkumu.
Obr 2 Sčítání bezdomovců 2010 v Brně, Zdroj: MAGISTRÁT MĚSTA BRNA 2010.
Obr 3 Statistické údaje o bezdomovství, Zdroj: ČSÚ 2011.
Současný stav bezdomovství a legislativy v ČR Sociální služby v oblasti bydlení Struktura poskytovaných služeb v oblasti sociálního bydlení odpovídá na území ČR modelu prostupného bydlení neboli “housing ready” (viz kapitola Metoda “housing ready” (bydlení po přípravě)). Nízkoprahové denní centrum (ND) Poskytují ambulantní služby. Služba nabízí pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu. Poskytují stravu nebo pomoc při její zajištění, pomoc při uplatňování práv, obstarávání osobních záležitostí. Služba je bezplatná. Zařízení pro krizovou pomoc (KP) Zabezpečují pobytovou službu na přechodnou dobu pro osoby, které jsou ohroženy na zdraví nebo životě, a přechodně nemohou řešit svoji situaci vlastními silami. Noclehárna (N) Jedná se o nouzové přenocování. V tomto zařízení je možné vykonat základní hygienu a přespat. Zpravidla zde bezdomovci obdrží teplý čaj, někdy i potravinovou pomoc. Sociální práce je zde prakticky nemožná.
Azylový dům (AD) Pobytové služby na přechodnou dobu osobám v nepříznivé sociální situaci spojené se ztrátou bydlení. Doba ubytování zpravidla nepřevyšuje 1 rok. Dům na půl cesty (DPC) Poskytuje pobytové služby mladý lidem do věku 26 let, kteří po dosažení zletilosti opouštějí dětské instituce nebo vězení. Ubytování má simulovat prostředí bydlení v domácnosti. Doba ubytování zpravidla nepřevyšuje 1 rok [Občanské sdružení HODNOTY-SOUŽITÍ-POMOC 2012]. Sociální dávky v oblasti bydlení Součástí sociální politiky státu je ochrana v oblasti bydlení. Tou se v legislativě ČR zabývá Zákon č. 111/2006 Sb. o pomoci v hmotné nouzi a Zákon č. 117/1995 Sb. o státní sociální podpoře. Systém státní podpory s osobami bez přístřeší počítá [MPSV 2013b]. Zákon o pomoci v hmotné nouzi Tento zákon potvrzuje, že osoba bez přístřeší je považována za osobu v hmotné nouzi. To je jen první stupeň k tomu, aby mohla získat dávku. Ale zároveň musí splňovat i specifické podmínky jednotlivých dávek. Podle zákona o hmotné nouzi je to: doplatek na bydlení Tato dávka má pomoci lidem, kterým by po zaplacení nákladů na bydlení zůstala částka nižší, než je životní minimum. Je vydávána jen těm, kteří pobírají příspěvek na živobytí a příspěvek na bydlení. Tuto dávku člověk na ulici získat zřejmě nemůže - je určena těm, kterým ztráta bydlení hrozí [Franková 2010]. mimořádná okamžitá pomoc Tato dávka je dalšími vyhláškami rozdělena na několik typů. Mezi nimi je i mimořádná okamžitá pomoc z důvodu ohrožení osoby sociálním vyloučením, která je určená mimo jiné právě bezdomovcům. Zákon o státní sociální podpoře Tento zákon popisuje další dostupné dávky: přídavek na dítě, příspěvek na bydlení, rodičovský příspěvek, dávky pěstounské péče, porodné, pohřebné. Na žádný z nich zjevný bezdomovec zřejmě nemá nárok - příspěvek na bydlení (stejně jako doplatek na bydlení) je pro ty, kteří ještě bydlení mají, a přestože může být bez střechy nad hlavou i rodič s dítětem, pokus získat přídavek na dítě by vedl pravděpodobně spíše k umístění dítěte do dětského domova [Franková 2010]. příspěvek na bydlení Příspěvek přispívá na krytí nákladů na bydlení rodinám nebo jednotlivcům s nízkými příjmy. Jde o dorovnání normativních nákladů na bydlení (průměrné náklady na bydlení
podle velikosti a počtu členů domácnosti). Výše příspěvku je rozdílem 0,3x rozhodného příjmu rodiny a normativních nákladů na bydlení. Zneužívající sociálních dávek komerčními organizacemi Výše doplatku na bydlení je stanovena tak, aby po zaplacení nákladů na bydlení (tj. nájmu, energií a služeb s bydlením spojených) zůstala žadateli částka na živobytí. Náklady na bydlení vypočítávají pracovníci na Úřadech práce. Při výpočtu vychází z částky obvyklé pro danou lokalitu či obec a počtu osob v domácnosti. Nezohledňují přitom, zda se jedná o jednu místnost či třípokojový byt. Z těchto podmínek vyrůstá parazitické podnikatelské odvětví provozování komerčních ubytoven. Majitelé ubytoven poskytují ubytování pro sociálně ohrožené či vyloučené jedince nebo rodiny často ve stísněných podmínkách a špatném hygienickém stavu za neadekvátní výše nájmů, které jsou placeny přímo ze státní pokladny. Pro takové státem podporované podnikání v sociální sféře se usídlil termín “byznys s chudobou”. Pavla Vopeláková, tisková mluvčí Armády spásy, k tématu uvádí: “Není výjimkou, že například pěti členná rodina platí za jeden pokoj 16 a více tisíc měsíčně, což nejen stojí hodně státní pokladnu, ale znemožňuje to takto situovaným lidem našetřit na kauci a odejít do normálního bydlení.” [Občanské sdružení vzájemné soužití 2013] Státní podpora výstavby sociálního bydlení Cílem podpory je vznik podporovaných bytů na území ČR sloužících k poskytování sociálního bydlení pro osoby, které mají ztížený přístup k bydlení v důsledku zvláštních potřeb vyplývajících z jejich nepříznivé sociální situace - věk, zdravotní stav nebo sociální okolnosti jejich života. Na rok 2014 vypsalo MMR ČR 2 dotační tituly. Jedná se o Pečovatelský byt, který je určen pro osoby v nepříznivé sociální situaci způsobené věkem nebo zdravotním stavem. Druhým titulem je vstupní byt (viz níže). Vstupní byt Výše dotace: nová výstavba 550 000 - 600 000,- /byt; pořízení bytu max. 400 000,- /byt Cílová skupina: Osoby, které i při využití všech stávajících nástrojů sociální a bytové politiky nemají přístup k bydlení, přičemž jsou schopné samostatného života, zejména z hlediska plnění povinností vyplývajících z nájemního vztahu. Příjemce dotace uzavře nájemní smlouvu ke vstupnímu bytu pouze na dobu určitou, nejdéle však na 2 roky, s možností jejího opakovaného prodloužení podle konkrétní situace nájemce, kterou posuzuje příjemce dotace. A) Osoba v nepříznivé sociální situaci, která prokáže, že je jí poskytována opakovaná dávka v hmotné nouzi nebo že její průměrný čistý měsíční příjem v období 12 kalendářních měsíců před uzavřením nájemní smlouvy nepřesáhl 0,6 násobek průměrné měsíční mzdy. B) Osoba, která kromě nízkých příjmů doloží, že: Doposud žila nebo žije v sociálně vyloučené romské lokalitě, nebo její rodině hrozí nebo již bylo provedeno odebrání dítěte do ústavní výchovy z důvodu nevyhovujícího bydlení nebo z důvodu jeho ztráty, nebo žije v jiné tíživé sociální situaci (např. ukončuje nebo ukončila výkon trestu, dosáhla plnoletosti a opouští ústavní výchovné zařízení nebo náhradní rodinnou péči,
opouští ústav sociální péče v rámci transformace sociálních zařízení, ukončila resocializační program a opouští azylový dům nebo dům na půl cesty, má statut uprchlíka a je účastníkem Státního integračního programu [MMR ČR 2013a].
Obr 4 Výstavba nájemních bytů pro sociální bydlení v letech 2003-2012 s dotací poskytnutou MMR ČR nebo SFRB, zdroj: MMR ČR 2013b.
Navrhované cíle a opatření v oblasti bezdomovství Strategie řešení problematiky bezdomovství v oblasti bytové politiky, tedy nalezení trvalého bydlení pro lidi, kteří mají často nedostatečnou kompetenci k udržení dlouhodobého bydlení, se v jednotlivých vyspělých evropských zemích liší; v obecnější rovině však vychází z uplatňování (či částečně i střetu) dvou základních konceptů: „housing first“ (viz kapitola Metoda “housing first” (nejprve bydlení) a „housing ready“ (viz kapitola Metoda “housing ready” (bydlení po přípravě)) [COOP 2005; FEANTSA 2008]. Nástroje v oblasti bydlení pro řešení bezdomovství v EU V Západní Evropě a Americe převládala dlouho myšlenka správnosti modelu prostupného bydlení. Logický postup člověka po jednotlivých stupních vedoucích k zodpovědnosti a samostatnosti má však velmi malou úspěšnost (10-30%). Lidé často nejsou schopni překonat určitý stupeň na základě nedodržení podmínek (nevzdali se konzumace alkoholu nebo drog). Ve výsledku to znamená, že lidé s největšími problémy, kteří potřebují největší podporu, se ke skutečné pomoci nikdy nepropracují [Nejprve bydlení 2013]. Ačkoliv jsou mnohé programy EU řazeny mezi koncepty „housing first“, před nástupem do samostatného bydlení je i zde podmínkou absolvování přípravy před nastěhováním a trénink sociálních dovedností. V takovém případě jsou bezdomovcům na přechodnou dobu poskytovány buď speciální byty (tréninkové byty, nekonvenční byty pro bezdomovce „skaeve huse“ v Dánsku), nebo je využíváno systému tzv. plného prostřednictví, kdy klient nejdříve získává podnájemní smlouvu a teprve později smlouvu nájemní (Francie, Belgie). I iniciativy „bydlení místo ubytování“ v německých městech (např. Bielefeldu nebo Mnichově) nebo „trvalé bydlení co nejrychleji“ v norských městech, které jsou považovány za typické příklady uplatnění konceptu „housing first“, zahrnují určité prvky postupného přechodu k samostatnému bydlení.
Nástroje v oblasti bydlení pro řešení bezdomovství v ČR Systém tzv. sociálního bydlení není v České republice definován na centrální úrovni a je pouze v některých případech definován na úrovni jednotlivých obcí. Většina obcí nemá speciální programy pro osoby ohrožené sociálním vyloučením či pro osoby, které ztratily bydlení. Naopak, v mnohých obcích lze zaznamenat spíše trend k „vytěsňování“ rizikových skupin domácností na kraj obce či do jiných obcí. Podpora neziskových organizací v oblasti zajišťování sociálního bydlení se jeví jako rozumná alternativa. Ačkoliv jsou tito provozovatelé v mnoha vyspělých zemích dnes upřednostňovány, v ČR taková podpora zcela chybí (stát dosud nenabízí žádnou trvalou podporu pro koupi existujících bytů za účelem provozu sociálního bydlení). V ČR se podpora nevládních organizací soustřeďuje na provoz sociálních služeb, tj. provoz azylových domů, domů na půl cesty a nocleháren, či na terénní programy v sociálně vyloučených lokalitách. Aktivity neziskových organizací se z toho důvodu omezují zejména na krizové poradenství a dočasné ubytování osob bez domova. Samotné programy relativní reintegrace bezdomovců provozované centry sociálních služeb obcí nebo neziskovými organizacemi v ČR využívají nejčastěji vícestupňový model bydlení. Z důvodu nedostupnosti bydlení vyšších stupňů jsou však programy prakticky realizovány často jen na prvním stupni (krátkodobé azylové bydlení). V současné době se za pomalu se rozvíjející spolupráce neziskových organizací a obcí začíná objevovat i druhý stupeň [Mikezsová a Lux 2013]. Koncepce prevence a řešení problematiky bezdomovectví v ČR do roku 2020 Vláda České republiky reagovala na bezútěšný stav a nepříznivé prognózy vývoje bezdomovství v ČR ve svém usnesení ze dne 28. srpna 2013, kdy schválila dokument Koncepce prevence a řešení problematiky bezdomovectví v ČR do roku 2020. Koncepce vychází z uvědomění, že bezdomovectví je proces, na který je nutné reagovat již preventivním opatřením v okamžiku rizika jeho vzniku. Stejně důležitá je i následná podpora navazující na stávající služby. Jedním ze základních bodů koncepce je i “zavedení nástrojů umožňujících přechod osob ze situace bezdomovectví (včetně sub standardního bydlení) do bydlení” [Občanské sdružení HODNOTY- SOUŽITÍPOMOC 2012].
Navrhované koncepční metody v oblasti bydlení pro bezdomovce Metoda “housing ready” (bydlení po přípravě) “Housing ready” neboli prostupné bydlení znamená bydlení až po přípravě. Jedná se o systém několika stupňů bydlení s gradující úrovní samostatnosti, zodpovědnosti, nezávislosti klienta na sociální službě, ale i komfortu a režimu. Vícestupňový systém prosazovaný v ČR se skládá ze tří základních úrovní. První úroveň tvoří krátkodobé ubytování typu azylový dům, druhou úroveň přechodné bydlení spojené s terénními službami, tzv. tréninkové bydlení. Posledním stupněm je dlouhodobé samostatné nájemní bydlení [LUX et al. 2010].
Obr 5 Model "housing ready", zdroj: Občanské sdružení HODNOTY-SOUŽITÍ-POMOC 2012.
Příklady "housing ready" v ČR Centrum sociálních služeb Praha (CSSP) reprezentující aktivní obecní přístup (první typ) má vypracovaný program vícestupňového bydlení, který sleduje postup od života na ulici po konečnou integraci. Lidem na ulici jsou poskytovány terénní programy a první stupeň ubytování v noclehárně Hermes. Dalšími stupni programu jsou azylový dům pro jednotlivce po dobu tří měsíců a následně azylový dům pro jednotlivce i rodiny s dětmi Šromovka po dobu maximálně jednoho roku. Předposledním stupněm je bydlení v sociálních bytech po dobu maximálně tří let, po jehož absolvování by klienti měli dosáhnout na samostatné nájemní bydlení. Dle sociálních pracovníků se ovšem 99 % klientů stále pohybuje v prvních stupních programu (po azylový dům); příkladů úspěšné reintegrace do trvalého bydlení je kriticky málo. Armáda spásy reprezentující druhý postup spočívající v aktivní činnosti neziskové organizace a spolupráce s obcí, provozuje tzv. tréninkové byty poskytované obcemi formou pronájmu. S uživateli „tréninkových bytů“ je uzavírána smlouva o podnájmu, která je stanovena na dobu dvou měsíců (s možností prodloužení maximálně na dobu pěti let). Další prodloužení podnájemní smlouvy je podmíněno řádným placením nájemného a hrazením poplatků za elektřinu a plyn. Záměrem tréninkového bydlení je zplnomocnit uživatele k osamostatnění nejenom v rámci bydlení, ale i dalšího profesního, osobního a rodinného života. Projekt obsahuje i další krok ve formě převedení nájemního vztahu z Armády spásy na konkrétního uživatele (podnájemníka) a následně získání nového nájemního bytu od obce pro provoz tréninkového bydlení. Takový model dnes funguje například v Ostravě. Je zde 25 obecních bytů, ve kterých je umístěno celkem 93 klientů [Mikezsová a Lux 2013].
Město Litvínov zavedlo v roce 2009 ve spolupráci s Agenturou a společností CPI byty (významným vlastníkem bytových domů na území města) systém prostupného bydlení. Jedná se o motivující systém nabídky prostupného bydlení pro nízkopříjmové skupiny lidí a lidí ohrožených sociálním vyloučením. Systém zahrnuje tři stupně: azylové bydlení, bydlení na městských ubytovnách a bydlení v bytech standardního typu (bytech vlastněných společností CPI byty). Zájemci nemohou požádat o bydlení jen v jednom stupni, žádají o zapojení do programu jako celku. Komise pro prostupné bydlení pak na základě přidělených bodů určuje, jaký stupeň bude zájemci nabídnut [Snopek 2013]. Metoda “housing first” (nejprve bydlení) Pojem “housing first” (nejprve bydlení) představuje přístup, který preferuje zajištění anebo udržitelnost stabilního bydlení jako východisko pro prevenci zjevného nebo skrytého bezdomovství. Právo na bydlení je chápáno jako základní právo člověka a nezbytný předpoklad pro řešení dalších problémů, zejména sociálních, zdravotních a zaměstnanosti. Tento koncept přirozeně nevylučuje sociální asistenci či terapii po získání bydlení, nicméně jeho principem je ubytování bezdomovců v bytě se standardní nájemní smlouvou bez podmínky předchozího získávání kompetencí spojených se samostatným bydlením. Důležitým doplňkem přístupu “housing first” je adekvátní sociální podpora. Může jít o terénní programy nebo sociálně aktivizační služby. Vhodné je zapojení těchto osob do dalších programů pro jejich integraci do společnosti a zlepšení kvality života. Ty jsou u větší části bývalých bezdomovců nutné. Tato podpora musí být dostatečně flexibilní jak z hlediska intenzity, tak délky trvání i podoby a stupně spolupráce a kontroly. Pojem “housing first” akcentuje pokud možno co nejrychlejší postup směřující přímo k bydlení. I proto se vztahuje nejvhodněji ke krátkodobým bezdomovcům, protože pro ně je nezbytná doba učení se samostatné existenci obvykle nejkratší. Hodí se ale i pro další lidi bez domova, zvláště ty, kteří jsou na konci současného vícestupňového modelu, tedy v Azylových domech nebo DPC. Metoda zaměřená nejprve na bydlení představuje významný odklon od přístupu charakteristického pro současný model vícestupňových služeb [Občanské sdružení HODNOTY-SOUŽITÍ-POMOC 2012]. “housing first” model dává přednost rozptýlené polohy klientských bytů v rámci města. Z výsledků závěrečné zprávy Housing First Europe (HFE) vyplývá několik pozitivních a negativních jevů decentralizace bydlení. Pro lidi v samostatně umístěných bytových jednotkách je snazší se oddělit od svých předchozích sociálních vztahů a prostředí. Také se úspěšněji léčí ze závislostí na alkoholu a drogách. Negativním jevem bývá, že takto umístění klienti častěji pociťují samotu a sociální izolaci [Busch-Geertsema 2013].
Obr 6 Model "housing first", zdroj: Občanské sdružení HODNOTY-SOUŽITÍ-POMOC 2012.
Vyhodnocení metod Evropská iniciativa Housing first Europe (HFE) ve své závěrečné zprávě předkládá informace o úspěšnostech v retenci bydlení v rámci projektů “housing first” v Kodani, Amsterdamu a Glasgow. Procento retence se pohybuje v rozmezí 80-90% [BuschGeertsema 2013]. Úspěšnost modelu “housing first” je především založena na poskytnutí ontologické bezpečí (Volker BuschGeertsema v rozhovoru pro periodikum A2). Jde o pocit člověka, že nějaké místo obývá, může tam zůstat, může se tam rozvíjet, může tam spřádat své plány, může za sebou zavřít dveře. To vše je důležité pro to, aby se mohl plnohodnotně začlenit do společnosti. Volker Busch-Geertsema své tvrzení dokládá na příkladu typického problému jedinců, kteří už své bydlení získali, ale na ulici je spousta lidí, kteří je znají a byly v podobné situaci. Takoví pak chtějí používat jejich postel a jejich pokoj a společně utratit jejich peníze. Chybí zde možnost zavřít dveře a říct: “Ne! Nechci, abys sem chodil, chci mít své soukromí a nemůžu z tohoto pokoje dělat hotel.” Ne pro každého je ale model “housing first” vhodný. Například pro práci s rodinami s nedostatečnými kompetencemi pro udržení dlouhodobého nájemního bydlení je podle Luxe [2010] ideální právě model prostupného bydlení. Tento model je podle Snopka [2013] účelný také pro domácnosti, které jsou na trhu bydlení diskriminovány, avšak mají dostatek kompetencí k bezproblémovému využívání nájemního bydlení. Je nutné konstatovat, že model “housing first”, se ani v případě zavedení nikdy neobejde bez současné koexistence institucí prostupného bydlení. Efektivní se jeví platforma fungující na organizované spolupráci obou programů. Podle amerického odborníka na bezdomovectví Sama Tsemberise je nutné model “housing ready” obrátit vzhůru nohama. V prvotní fázi by se lidem nabídlo bydlení a určitá podpora. Při neúspěchu by se nabídka opakovala. Po více takto neúspěšných pokusech by byl jedinec odkázán na kontrolované institucionální bydlení [Nejprve bydlení 2013].
Závěr Závěrečným slovem bych rád shrnul načerpané poznatky a stanovil předpoklady k úspěšnému návrhu staveb pro bydlení bezdomovců v ČR. Kapitola zahrnuje sedm elementárních bodů. Cílem bylo vytvoření "architektonicko-urbanistického toolboxu" k navrhování specifického typu stavby. Směšování různých forem ubytování Výsledky analýz nasvědčují tomu, že metoda “housing first” je efektivním a účinným nástrojem v boji proti bezdomovství. Bez institucí modelu “housing ready” zejména denních center azylových domů a nocleháren se však neobejde. V prostředí ČR, kde byla řadu let budována metoda stupňovitého bydlení, se jeví jako nezbytné pokusit se o vybudování modelu, který by umožňoval koexistenci obou těchto metod. Komplex pro bydlení plynoucí z takového modelu by kromě samostatných nájemních bytů s terénní službou, poskytoval služby denního centra (prostor pro osobní hygienu a stravu) a noclehárny (nouzové přenocování). Provoz nájemních bytů by měl být polopropustně oddělen od denního centra a noclehárny. Stavební program Součástí komplexu by měl být soubor nájemních bytů doplněný o síť komunitních prostor (společenská místnost, kuchyň, prádelna, pěstírna), chráněné dílny, výukové místnosti, dále pak noclehárna a denní centrum. V rámci nájemních bytů by měly být vymezeny různé standardy bydlení. Byty by měly být přizpůsobeny různým potřebám bydlení (rodině s dětmi, seniorovi, mladému páru), v žádném případě však ne/zvýhodňovat jednotlivé uživatele. Chráněné dílny by mohly zahrnovat služby pro veřejnost (pekařství, řemeslná výroba). Provoz denního centra a noclehárny by fungoval s podporou peer/seed, kdy by se na sociálních službách účastnily bývalý bezdomovci.
Obr 7 Stavební program, zdroj: autor.
Veřejný/privátní prostor Přechod nejveřejnějšího prostoru města (ulice, náměstí) až po nejsoukromější prostor nájemníka (ložnice) je v případě navrhování ubytování pro bezdomovce klíčový. Je nutné si uvědomit, že mnozí z nich na ulici nějaký čas žili. Pro člověka bez domova je hierarchie veřejný-soukromý převrácena naruby. Čím je prostor veřejnější,
tím jsou v něm bezdomovci tolerovanější a prostor se stává jejich soukromým. Součástí reintegrace bezdomovců do společnosti je i znovu objevení této hierarchie. Různé úrovně veřejnosti prostoru by měly sloužit jako prostředek společenských kontaktů (dvůr, pavlač, protínající komunikace, komunitní prostory), prostředek kontroly nad vlastním a okolním prostředím, prostředek postupnému přesunutí se “zvenku dovnitř”. Prostor vrstvený z různých úrovní privátnosti vytvoří příležitosti k budování komunitní společnosti, nové struktury přátel, stabilizaci a rozvoj narušených rodinných vztahů a budování vlastní identity. Uživateli by měla taková kompozice pomoci najít a definovat vlastní domov. Architektonicko-urbanistický návrh by měl poměr veřejného a privátního prostoru citlivě vyvážit. Výsledné prostředí by mělo stimulovat k vytváření sociálních struktur a zároveň chránit intimní prostor uživatele (možnost “zavřít za sebou dveře”). Potřebné asistenční služby napomáhající resocializaci klientů Asistence při řešení problému a společný postup při zajištění zdravotních a sociálních služeb jsou u některých bezdomovců nezbytné a můžou výrazně pomoci procesu resocializace. Takové služby zahrnují podporu a poradenství ve finančních otázkách, asistenci pří vyřizování nároků na dávky, o podporu v otázkách nájmu, či problémů v určitých krizových situacích. Potřebné jsou i dlouhodobější spolupráce a kontroly. Dostupnost flexibilní podpory dle potřeb klienta je důležitá k držení sociální pohody v komunitách v rámci ubytovacího zařízení [Občanské sdružení HODNOTY- SOUŽITÍPOMOC 2012].
Obr 8 Potřebné asistenční služby klientům "housing first"; průzkumy v rámci HF v Amsterdamu, zdroj: Wewerinke et. al. 2013.
Faktory a bariéry znovuzískání a udržení si dlouhodobého bydlení Architektonicko-urbanistický návrh by měl v co největší míře podporovat rozvoj faktorů pozitivně působících na klienty ubytovacího zařízení. Návrh by měl dále usnadňovat cestu skrz bariéry, se kterými se klienti musí vypořádat. Tabulka níže shrnuje faktory a bariéry shromážděné v rámci šetření mezi účastníky skupinových diskuzí a sociálními pracovníky (modře označené jsou nejčastěji zmiňované) [Lux a Mikezsová 2013].
Obr 9 Faktory a bariéry znovuzískání a udržení si dlouhodobého bydlení, zdroj: Lux a Mikezsová 2013
Státní nástroj k výstavbě decentralizovaných sociálních bytů Stát má v současné době nedostatek bytového fondu, který by pokryl potřeby sociální bydlení. Pokud by stát potažmo jednotlivé obce přistoupili k výstavbě a doplnění bytového fondu, nastane otázka jak vytvořit rozptýlenou strukturu těchto bytů v rámci nové výstavby. Jako inspirace inovativního přístupu by mohl posloužit příklad ze současné Vídně, kde existuje zákonem stanovená povinnost pro každého investora nové bytové výstavby zajistit v nově budovaných (či rekonstruovaných) bytech určité procento bytů pro sociální bydlení. Jedná se až o 5 % z celku budovaných bytů [Občanské sdružení HODNOTY-SOUŽITÍ-POMOC 2012].
Použité zdroje ARMÁDA SPÁSY boří nejčastější mýty o bezdomovectví. 2013. In: Armáda spásy [online]. [cit. 2013-12-09]. Dostupné z: http://www.armadaspasy.cz/praha/narodniustredi/armada-spasy-bori-nejcastejsi-myty-o-bezdomovectvi BURT, R. M. 2006. Characteristics of Transitional Housing for Homeless Families. Urban Institute [online]. 2006 [cit. 2013-12-09]. Dostupné z: http://www.urban.org/publications/411369.html BUSCH-GEERTSEMA, Volker. Housing First Europe: Final Report. Bremen/Brussels, 2013. COOP Consortium. 2005. How to Help People Excluded from Decent Housing. Experiencies from Nine European Cities. Wien: SRZ Stadt+Regionalforschung GmbH CVEČEK, David, HOFÍREK Jiří, HRADECKÝ Ilja a kol. 2007. Návrh udržitelného rozvoje sociálních služeb pro bezdomovce: [projekt Strategie sociální inkluze bezdomovců v ČR]. Vyd. 1. Praha: Grada, 104 s. ISBN 978-80-247-2348-8.ČSU. 2011. Sčítání lidu, domů a bytů. Praha. Dostupné z: http://www2.czso.cz/sldb2011/redakce.nsf/i/vysledky_scitani_bezdomovcu ČSU. 2011. Sčítání lidu, domů a bytů. Praha. Dostupné z: http://www.czso.cz/sldb2011/redakce.nsf/i/vysledky_scitani_bezdomovcu ETHOS. 2007. Evropská typologie bezdomovství a vyloučení z bydlení v prostředí ČR. Praha. Dostupné z: www.mpsv.cz/files/clanky/16193/koncepce.pdf FEANTSA. 2008. The Role of Housing in Pathways into and out of Homelessness. European Report 2008 [cit. 2013-12-02]. Dostupné z: http://www.feantsa.org/fi les/Housing_Annual_Theme/European_Report/08_European_Report_FEANTSA_Housi ng_fi nal_EN.pdf FRANKOVÁ, Anna. 2010. Legislativa s dávkami pro bezdomovce počítá. In: MuniMedia [online]. [cit. 2013-12-11]. Dostupné z: http://www.munimedia.cz/prispevek/legislativa-s-davkami-pro-bezdomovce-pocita-577/ CHIAO, T., D. G. KATZ. 2009. Private/Public: Rethinking Design for the Homeless. Urban Omnibus [online]. [cit. 2013-11-04]. Dostupné z: http://urbanomnibus.net/2009/11/private-public-rethinking-design-for-the-homeless/
LUX, Martin, Martina MIKESZOVÁ a Petr SUNEGA. 2010. Podpora dostupnosti bydlení pro lidi akutně ohrožené sociálním vyloučením: mezinárodní perspektiva a návrhy opatření v ČR. Vyd. 2. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 64 s. ISBN 978-807330-176-7. LUX, Martin, Martina MIKESZOVÁ. 2013. Faktory úspěšné reintegrace bezdomovců a nástroje bytové politiky pro řešení bezdomovectví v ČR. Czech sociological Review. vol. 49, No.1. MAGISTRÁT MĚSTA BRNA. 2010. Sčítání bezdomovců ve městě Brně: Tisková zpráva o výstupech projektu. Brno. MMR ČR. 2013a. Podpora výstavby podporovaných bytů pro rok 2014. Praha. Dostupné z: http://www.mmr.cz/getmedia/b7ead556-3184-4c71-bf0b063d988e440c/Program_PB_2014.pdf MMR ČR. 2013b. Vybrané údaje o bydlení 2012. Praha. Dostupné z: https://www.mmr.cz/getmedia/6035d611-ac2b-4de4-9e4b-580d1f6e10cf/vybrane-udajebydleni-2012.pdf MPSV ČR. 2013a. Koncepce prevence a řešení problematiky bezdomovectví v ČR do roku 2020. MPSV [online]. [cit. 2013-12-03]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/16156 MPSV ČR 2013b. Integrovaný portál MSVP: Sociální tematika [online]. [cit. 2013-1203]. Dostupné z: http://portal.mpsv.cz/soc Nejprve bydlení. 2013. In: A2 [online]. [cit. 2013-12-10]. Dostupné z: http://www.advojka.cz/archiv/2013/24/nejprve-bydleni OBČANSKÉ SDRUŽENÍ HODNOTY-SOUŽITÍ-POMOC. 2012. Souhrnný materiál pro tvorbu Koncepce práce s bezdomovci v ČR na období do roku 2020. Praha. Dostupné z: http://www.esfcr.cz/file/8471/ OBČANSKÉ SDRUŽENÍ VZÁJEMNÉ SOUŽITÍ. 2013. Zpráva o ubytovnách na Ostravsku. Ostrava. SNOPEK, Jan. 2013. Vytvoření systému prostupného bydlení. In: Agentura pro sociální začleňování [online]. [cit. 2013-12-08]. Dostupné z: http://www.socialnizaclenovani.cz/vytvoreni-systemu-prostupneho-bydleni WEWERINKE, D., al SHAMMA, S. and WOLF, J. 2013. Report of the Evaluation of Discus Housing First, The Netherlands (Nijmegen: Netherlands Centre for Social Care Research)
MĚSTO X MĚSTO? Proměna bývalého průmyslového areálu v živé město (téma udržitelnosti v post-industriálním městě) Veronika Smejkalová Diplomová práce: Zbrojovka Brno Vedoucí práce: doc. Ing. arch. Karel Havliš, PhD. Na počátku 21. století se společnost (respektive velká část světové společnosti) nachází v post-industriální éře. Průmyslová výroba je mechanizovaná, pracovní síly se přesunuly do terciéru a kvartéru, tedy služeb, vědy a výzkumu. V globalizovaném světě se díky možnostem dopravy a rozvoji informačních a komunikačních technologií stírají vzdálenosti i čas, vše je možné (s mírnou nadsázkou) kdykoliv a kdekoliv, pohyb zboží, kapitálu, technologií a pracovních sil je téměř neomezený. Globální ekonomika, která je hnána novými technologiemi, akceleruje. S pohodlím a novými možnostmi, které se nám tím vším otvírají, jsou ale spojeny i některé negativní doprovodné jevy. Post-industriální města se ocitají v situaci, kdy malé a střední podniky i velké výrobní areály uvnitř městské zástavby jsou opouštěny, zanechávají po sobě zastaralý stavební fond, který rychle chátrá, navíc je často kontaminován. Suburbanizace se projevila odlivem lidí z center měst na jejich okraj a vznikem obytných čtvrtí i obchodních a zábavních center na jejich okrajích. Rostoucí doprava zahltila ulice, autům byla dána přednost před chodci, městská struktura je „rozřezána“ dopravními tepnami, aby se lidé dostali rychleji tam, kam potřebují. Všichni jsou tlačeni až k extrémním výkonům, neustálému spěchu, aby vyhověli trhu. Společnost si zvykla žít „na vysoké noze“ a její uspokojování znamená plýtvání zdrojů finančních, energetických i půdního fondu a produkci čím dál většího množství odpadu, který je potřeba zpracovat. Velmi probíraným tématem se tak stává otázka udržitelnosti, a to i v architektuře a městském plánování. V souvislosti s ní se objevuje řada pojmů, které bych souhrnně nazvala „Fenomén re-“, tedy fenomén recyklace, revitalizace, rekonverze, re…
Proč jsem si vybrala toto téma pro svou seminární práci? Tématem mé diplomové práce je budoucnost bývalého průmyslového areálu ZBROJOVKA v katastrálním území Brno-Zábrdovice. V současné době se území areálu nachází na mapě brownfieldů města Brna a otázka jeho osudu se stává aktuálním diskusním tématem. Pro návrh úspěšné revitalizace je nutné se zamyslet nejen nad místním kontextem, ale nad problematikou brownfieldů v celé šíři, v kontextu současné situace ve společnosti a postindustriálního města. Zde jsou některé vyvstávající otázky, kterým se chci věnovat v této seminární práci. Jak nakládat s brownfieldy a jak se vypořádat s jejich často rozsáhlým územím v kompaktní zástavbě města? Jaký je jejich potenciál? Jaká by měla být jejich nová role? Jak je zapojit do městské struktury?
Co v dnešní době znamená udržitelnost? Jak proměnit opuštěné území v udržitelnou, živou a zdravou městskou strukturu?
Problematika brownfieldů Brownfieldy, nutnost jejich regenerace BROWNFIELD je nemovitost (pozemek, objekt, areál), která je nedostatečně využívaná, zanedbaná a může být i kontaminovaná. Vzniká jako pozůstatek průmyslové, zemědělské, rezidenční, vojenské či jiné aktivity. Brownfield nelze vhodně a efektivně využívat, aniž by proběhl proces jeho regenerace. (Národní strategie regenerace brownfieldů, 2008) Ve městech se díky jejich růstu původně okrajové průmyslové zóny dostaly do centrálních částí a zaujímají tak hodnotné plochy se strategickou polohou. Nyní opuštěné výrobní areály a objekty tvoří špunty v městské struktuře a jejich regenerace je klíčová pro oživení městských center a provázání s okolním městem. Jejich využití je často velmi komplikované a nákladné, neboť půda i objekty bývají kontaminované a během realizace se mohou objevit nové problémy a skutečnosti. Regenerace brownfieldů je však kromě výše uvedeného důležitá jakožto součást boje proti opouštění centrálních zón měst a záboru volné půdy a odpovídá principům udržitelnosti. Proto by její upřednostňování a podpora měla být součástí politiky státu (respektive příslušného ministerstva), krajů i jednotlivých měst. Snahy napomoci větší atraktivitě pro investory se objevují i v České republice. Koncepční dokumenty řešení problematiky brownfieldů se objevují na všech úrovních veřejné správy. Například agentura Czechinvest podřízená Ministerstvu obchodu a průmyslu se zabývá touto problematikou dlouhodobě a ve spolupráci s kraji zpracovala Vyhledávací studii pro lokalizaci brownfieldů, na kterou navázala Národní strategie regenerace brownfieldů. Ta má za cíl centralizovat a systematizovat snahu o jejich obnovu, zapojit dostupné zdroje pro jejich regeneraci, efektivně a cíleně je využívat, zohlednit různá (nejen průmyslová) využití, zlepšit životní prostředí odstraňováním ekologických zátěží, které představují, snižovat počet brownfieldů a záborů zemědělské půdy v souladu s principy udržitelného rozvoje, prevenci proti vzniku dalších brownfieldů a v neposlední řadě podporovat vzdělávání v této oblasti. Jedním z jejích nástrojů je veřejně přístupná Národní databáze brownfieldů. Také jednotlivá města mají své databáze brownfieldů, které jsou schopna v různé míře využívat. Reálný efekt však zatím bohužel nevnímám jako příliš silný a myslím, že podpora investorů ochotných realizovat udržitelné revitalizační projekty by měla být konkrétnější a masivnější. Potenciál a možnosti využití brownfieldů Existuje řada možností, jak revitalizaci provést, jak naložit s fondem, který se na místě nachází. Na základě studia referencí bych je rozdělila na dvě základní skupiny: • Srovnat se zemí a využít pouze půdu Tato varianta je jednodušší a pro většinu investorů i lákavější, jelikož znamená obvykle menší náklady. Pokud jsou stávající budovy ve velmi špatném stavebnětechnickém stavu či jsou budovy nebo půda silně kontaminované, jde patrně o jediné možné řešení. Toto řešení je také často použito v případě nemožné či velmi komplikované adaptovatelnosti staveb na nové funkce. Bohužel bývá preferováno i v případech, kdy stav a dispozice stavebního fondu umožňuje nové využití, a to z důvodu vyšších nákladů, které by revitalizace vyžadovala, i z důvodu omezení, které práce se stávajícími objekty přináší. Přicházíme tak často o hodnotné dědictví (nejen) průmyslové éry.
Obr 1: V případě projektu Nová Karolina v Ostravě (společnost Multi Development) byl z původního areálu zachován pouze jeden památkově chráněný objekt. zdroj: http://www.msstavby.cz/
• Využít stávající stavební fond, genius loci V případě, že to stav objektu dovolí, je na místě pokusit se o maximální možné zachování. Staré areály v sobě skrývají vzpomínky a stopy předchozího užívání a jejich unikátní genius loci je přidanou hodnotou, která v kombinaci s novým využitím dokáže vykouzlit neobyčejnou atmosféru. Mnohdy navíc, obzvláště u nedávno opuštěných objektů, stačí poměrně malé investice, aby se areálu či budově mohl vdechnout nový život. Halové i jiné výrobní objekty nabízí univerzální a variabilní prostory, které se dají využít i pro jiné než původní činnosti a nová náplň z nich může vytvořit místo tepající životem, kulturní a zábavní instituce, sportoviště, třídy s obchůdky, kavárnami a malými podniky… Zachovalé areály, kde adaptivita původních budov je problematická, například z důvodu úzké specializace výroby, mohou být ideálním místem pro muzejní expozice, kde původní rekonstruované zařízení a nástroje jsou cennými autentickými exponáty ve svém reálném prostředí a i samotná budova instituce se v tomto případě stává exponátem. Takovéto komplexy mají vysokou hodnotu kulturního dědictví a byla by velká ztráta, pokud by byly srovnány se zemí.
Obr 2 až 4: Průmyslové objekty hutního areálu Dolní oblast Vítkovice v Ostravě jsou národní kulturní památkou. Z části areálu během revitalizace vzniklo muzeum, své místo zde ale našly i výstavní či přednáškové prostory. zdroj: http://www.dolnioblastvitkovice.cz/
Obr 5 až 10: Toffee Factory je multifunkční komplex v Newcastlu. Atelier Xsite Architects plně využil původní objekty a doplnil je citlivou dostavbou. zdroj: http://www.toffeefactory.co.uk/
Udržitelnost Udržitelnost, udržitelný rozvoj, udržitelná společnost Udržitelnost je praktická schopnost uspokojit základní potřeby dneška bez kompromitování schopnosti budoucích generací uspokojit jejich základní potřeby. (Wikipedia.org, 2013) Udržitelný rozvoj je podle Zákona o životním prostředí takový rozvoj, který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů (Zákon č. 17/1992 Sb., 1992). Koncepce udržitelného rozvoje berou v potaz přirozené environmentální limity hospodářského růstu, prosazují uvedení hospodářského a společenského vývoje do souladu s kapacitami ekosystémů, se zachováním přírodních hodnot a biologické rozmanitosti pro současné i příští generace. Udržitelnost má tři rozměry, které jsou vzájemně provázané: ekonomický, sociální a ekologický. Pro mě udržitelnost znamená skromnost, ohleduplnost, šetrnost. Dnešní společnost je ale zvyklá na pohodlí, které jí umožnil rozvoj technologií, navykli jsme si žít konzumně, plýtvat, být bezohlední a slepí k potřebám těch, které nemáme (bohužel často i těch, které máme) na očích. Aby byla udržitelnost možná, je potřeba zamezit vyčerpání zdrojů. V momentální
situaci je tedy nutné změnit naše současné neudržitelné modely výroby a spotřeby, změnit naše návyky. Odpovědět na otázku jakým způsobem, není cílem této práce, líbí se mi ale myšlenka Jana Gehla: „Nejdříve zformujeme města, pak města zformují nás.“ (Gehl, 2012) Nelze ji brát jako stoprocentní návod, recept na vytvoření společnosti, která smýšlí a jedná udržitelně, nicméně jako jeden z podpůrných prostředků zajisté fungovat může. Když se podívám kolem sebe, musím mu dát za pravdu, že do jisté míry opravdu společnost, respektive chování lidí, odpovídá prostředí, ve kterém se pohybuje a žije, a naopak. Šedé vybetonované ulice jsou plné spěchajících lidí, kteří se často mračí, nechtějí komunikovat. Naopak v prostředí se stromy, lavičkami či dalšími předměty vybízejícími k interakci se lidé pohybují pomaleji, spíše se zastaví, uvolní se, usmějí se. Komunity jedné kultury či životního názoru jej promítnou do prostředí, které obývají. Proč tedy nezkusit vytvořit udržitelné prostředí, které svými parametry vlastně do jisté míry zabrání užívat jej neudržitelným způsobem a začne tak naši převýchovu? Udržitelné město Pro město a městské plánování znamená uplatňování principů udržitelnosti vytvářet vysoce kvalitní a zdravé životní prostředí, zajistit energetickou účinnost a hospodárné využívání energetických zdrojů, zamezit dalšímu znečišťování životního prostředí, vytvořit udržitelný, dostupný a cenově přijatelný systém veřejné dopravy v kombinaci s cyklistikou a chůzí s koordinovaným napojením na dopravní sítě, posilovat lokální ekonomiku. Speciální pozornost má být věnována upadajícím (ekonomicky i sociálně) čtvrtím v rámci města, prevenci sociálního vyloučení jakožto záruky bezpečnosti a dále zachovávání kulturního dědictví a ochraně architektonických a urbanistických hodnot. Významnou úlohu v procesu prosazování udržitelných principů má veřejná správa a především pak místní samospráva jednotlivých obcí a měst.
Zbrojovka Brno Brownfield Bývalá ZBROJOVKA Magistrát města Brna v dokumentu Strategie pro Brno (2006, aktualizace 2012) uvádí, že v Brně je celkem více než 550 ha brownfieldů, což odpovídá 6,3 % zastavěného území města. Jedná se tedy o významný potenciál pro revitalizaci. Od roku 2006 proto magistrát vede evidenci brownfieldů na svém území. V rámci poslední aktualizace byly v roce 2012 do databáze zařazeny lokality s rozlohou nad 0,5 ha a s plošným využitím lokality do 30 % a také lokality, jejichž využití přesahuje 30 % z celkové plošné rozlohy, jedná se však o lokality zdevastované, nedostatečně a nevhodně využívané a takové, u nichž je další rozvoj nejistý. Vymezeno je tak 124 lokalit o celkové rozloze přibližně 418 ha. Brownfield Bývalá Zbrojovka je s rozlohou 22,7 ha třetím největším brněnským brownfieldem (po brownfieldech Královopolská a.s. Brno s 33 ha a Uvolňovaná západní část areálu Zetor, a.s. o rozloze 24 ha). Díky jeho rozloze a strategické poloze v území vnějšího centra města jsou rozklíčování jeho budoucnosti a následná revitalizace velmi důležité nejen pro rozvoj samotného území, ale i okolních městských čtvrtí, a ovlivní pravděpodobně i vývoj celého Brna.
Obr 11: Mapa brownfieldů na území města Brna, zdroj: http://gis.brno.cz/flex/flexviewer/index.php?project=gismb_brownfields_public
Zbrojovka Brno se v roce 2003 dostala do konkurzu a v roce 2006 byla v zábrdovickém areálu ukončena výroba. V lednu 2008 byl areál Zbrojovky vydražen slovenskou holdingovou firmou J&T za 707 milionů korun. Ta počítá s přestavbou areálu na rezidenční čtvrt. K tomuto účelu proběhla také ideová urbanistická soutěž, které se zúčastnila i řada renomovaných architektonických kanceláří. Vzhledem k situaci na trhu se však plány na tuto proměnu Zbrojovky zdají zatím utopické a k realizaci v nejbližších letech téměř jistě nedojde. V současném platném Územním plánu města Brna je Bývalá Zbrojovka označena stále jako plocha pro průmysl, připravuje se ale jeho změna, která má umožnit výstavbu kanceláří a bytů a v konceptu připravovaného Územního plánu je již celý areál navržen jako plocha transformace.
O br 12 až 14 (nahoře a vlevo dole): Urbanistická studie Nová Zbrojovka ve spolupráci atelierů K4 a Pelčák a partner, zdroj: http://www.pelcak.cz/ Obr 15: (vpravo dole) Urbanistická studie Nová Zbrojovka atelieru Casua, zdroj: http://www.casua.cz/
Koncept pro Zbrojovku Areál Zbrojovky má několik výrazných charakteristik. Mezi ty pozitivní, které dávají místu potenciál, patří jeho poloha v blízkosti městského centra, přítomnost nábřeží řeky Svitavy, blízkost železnice i dobré napojení na dálnici. Nepopiratelné je kouzlo genia loci průmyslové architektury, která je většinou ve slušném stavebně-technickém stavu. Velkou výhodou a usnadněním je fakt, že celý areál má jednoho vlastníka, a může tedy být řešen jako celek bez komplikací složitými majetkoprávními vztahy na rozdíl od jiných takto rozsáhlých brownfieldů. Negativně naopak působí tím, že je velmi jasně a nepropustně vymezen vůči okolí. Ve své poloze a díky své uzavřenosti vytváří jakýsi špunt, hráz mezi Židenicemi a širším městským centrem. A tak se ptám: mohla by se bariéra stát mostem? Zbrojovka není jediným Židenice izolujícím prvkem, ale vhodná regenerace zahrnující začlenění do kompaktní městské struktury, její propojení s okolím, navázání na něj a zajištění propustnosti území napomůže lepšímu propojení Židenic s městem, posílí komunikaci mezi nimi. Jsem toho názoru, že by se tak nemělo stát způsobem, který prosazuje developer, tedy strhnutím celého komplexu a výstavbou nové rezidenční čtvrtě s podílem administrativních ploch, nýbrž citlivě, s ohledem na hodnotu kulturního dědictví průmyslového areálu, vytvořit postupně a podle zásad udržitelnosti osobitou polyfunkční městskou čtvrť. Mým konceptem pro Zbrojovku je tedy udržitelná městská čtvrť začleněná do kompaktní městské struktury, propojující Židenice s centrálním městem.
Obr 16: Zbrojovka spoluvytváří bariéru mezi Židenicemi a centrální částí města. Mohla by naopak propojovat?
Prostředky a principy tvorby udržitelného města Principy, jak dosáhnout udržitelného města, se snaží formulovat řada odborníků i neodborníků, existuje a vzniká mnoho filosofií a strategií. Jako zástupce jmenuji Compact City, SmartCity, EcoCity, Human Scale City, Ecological Urbanism... Obvykle se některými aspekty zabývají více a ostatními méně. Některé se soustředí na kompaktnost a mísení funkcí, jiné na energetický koncept, hospodaření se zdroji a odpady, další na kvalitu veřejných prostor měst, některé čerpají z tradičních principů fungujících v přirozených ekosystémech, některé spoléhají na nejmodernější technologie. Pro co nejkomplexnější návrh je tedy potřeba
prostudovat přístupů vícero a položit si otázky: Co mají společné? Co je reálné (i v souvislosti s konkrétním kontextem) a co už je příliš? Pro svou práci jsem si vytyčila několik bodů, na které se chci zaměřit při návrhu udržitelné čtvrtě. Jsou jimi: • Dopravní řešení Je potřeba využít systém veřejné městské dopravy, dát spolu s ní přednost cyklistice a chůzi, zastavit podporu nadbytečného užívání motorových vozidel a omezit jej na doplňkovou dopravu, s koordinovaným napojením na dopravní sítě regionální, respektive nadregionální. Lidem musí být opět dána přednost před auty.
Obr 17 (vlevo): Integrovaný systém veřejné dopravy v Bogotě TransMilenio umožňuje rychlejší dopravu než osobní automobily díky vyhrazeným pruhům. zdroj: http://www.sustainablecitiesnet.com/ Obr 18 (vpravo): V Kodani hustá síť kvalitních cyklostezek podpořila obyvatele v užívání kol. Dnes se tímto způsobem po městě dopravuje většina místních. zdroj: http://www.visitcopenhagen.dk/da/kobenhavn-turist
• Veřejné prostory Úloha veřejného prostoru v životě města je velmi významná. Odehrává se zde většina sociálních kontaktů a je potřeba, aby byl vytvořen tak, aby se zde neodehrávaly pouze aktivity nezbytné, ale aby lákal k aktivitám volitelným, a tím nahrával aktivitám společenským. Vytvoření vysoce kvalitního veřejného prostoru je zásadní pro sociální udržitelnost. K tomu také patří rovnost všech v užívání veřejného prostoru, sociální integrace jako nástroj pro bezpečné město. Systém veřejných prostor města (čtvrti) musí být jednoduchý, přehledný, s jasnou hierarchií a dobrou orientací. Prostory musí mít přiměřenou velikost.
Obr 19 (vlevo): Benátky bývají považovány za město s kvalitními veřejnými prostory. zdroj: http://www.e-venise.com/ Obr 20 (vpravo): Jižní nábřeží Temže v Londýně nabízí vždy mnoho atrakcí. V zimě vánoční trhy, v létě se promění třeba v pláž. Je také oblíbeným místem pouličních umělců. http://www.londonmasalaandchips.blogspot.com/
• Zeleň Zeleň má funkci praktickou, estetickou i psychologickou. Poskytuje stín, pracuje jako hlukový i vzdušný filtr. Vytváří zákoutí a pevné body v prostoru, kam si člověk může sednout či se s někým setkat. Působí pozitivně na lidské smysly i psychiku.
Obr 21 (vlevo): Berlínská třída Unter den Linden nabízí příjemnou procházku i posezení pod korunami lip. zdroj: http://berlijn-blog.nl/ Obr 22 (vpravo): Popínavá zeleň v uličkách Athén poskytuje stín, bez kterého by byly v létě neobyvatelné. zdroj: archiv autorky
• Mísení funkcí Spolu s kompaktní strukturou je mísení funkcí předpokladem efektivního využití zdrojů, umožňuje dopravu energií na krátké vzdálenosti. Zaručuje neustálou přítomnost lidí ve dne i v noci, a tím zajišťuje pocit bezpečí i reálnou bezpečnost místa. Může být také nástrojem posílení lokální ekonomiky.
Obr 21 a 22: Almere je příkladem kompaktního města. Na jednom místě se zde ve vrstvách nachází parkování, komerce, administrativa i bydlení. zdroj: http://kaspernoergaard.com/
• Energetický koncept, zacházení s vodou a odpady Pro hospodárné využívání zdrojů a minimální zátěž životního prostředí znečištěním je důležitý dobrý energetický koncept, který musí zajistit maximální energetickou účinnost, měl by zapojit udržitelné zdroje energie, lokální zdroje a vypořádat se se zpracováním odpadu a nakládáním s vodou. Samozřejmou součástí je energetická účinnost a šetrnost k přírodnímu prostředí jednotlivých budov.
Obr 23 a 24: Little Denmark atelieru BIG je projekt autonomního komplexu (reprezentujícího Dánsko vměstnané do této entity) s výslednou nulovou spotřebou energie. Koncept získávání energií a zpracování odpadu je propracován v dokonalou recyklaci. zdroj: http://www.big.dk/#projects-ldk
• Coworking, cohousing Tyto principy společného bydlení či výkonu například pracovních aktivit jsou přínosné pro sociální udržitelnost, jelikož vytvářejí podmínky pro vzájemné kontakty a interakci mezi lidmi. Sdílení pracovního místa navíc vede i ke sdílení materiálu, vědomostí a nápadů a přispívá k růstu konkurenceschopnosti. • Ochrana a využití kulturního dědictví V situaci, kdy je to možné, je potřeba dbát na udržení kulturního dědictví, architektonických a urbanistických hodnot a jejich budoucnost.
Závěr Problematika brownfieldů je v post-industriálním městě aktuálním a výrazným tématem. Revitalizace je sice nákladná a často komplikovaná, ale zásadní pro budoucnost měst v rámci udržitelného rozvoje, neboť pomáhá oživení center i dalších městských částí, využívá cenné plochy, obnovuje kompaktnost města a je potažmo obranou proti jeho růstu do krajiny a nadměrnému záboru zemědělské půdy. Proto by města měla všemi možnými prostředky podporovat investory při jejich plánování a provádění a dbát na jejich kvalitu. Revitalizace brownfieldů v duchu zásad udržitelnosti je také tématem mé diplomové práce. Pro Bývalou Zbrojovku jsem formulovala koncept udržitelné městské čtvrti a z myšlenek řady strategií věnujících se udržitelnosti vybrala důležité body. Těmi pro mě jsou: dopravní řešení, veřejné prostory, zeleň, mísení funkcí a kompaktnost, energetický koncept zahrnující efektivní využívání zdrojů, hospodaření s vodou a odpady a minimální znečištění životního prostředí, využití principů společného bydlení a sdílení pracovního prostoru a ochrana kulturního dědictví.
Použitá literatura a další zdroje DALSGAARD, Andreas M. The Human Scale [film]. 2012 DOHERTY, Gareth, MOSTAFAVI, Mohsen, edit. Ecological urbanism. Baden, Switzerland: Lars Müller Publishers, 2010, 655 s. ISBN 30-377-8189-0 EUROPEAN COUNCIL OF SPATIAL PLANNERS - CONSEIL EUROPÉEN DES URBANISTES. Try This Way: Sustainable Development at the Local Level [online]. [cit. 2014-01-04]. Dostupné z: http://www.ectp-ceu.eu/images/stories/PDFdocs/trythisway/Try%20it%20this%20way_en.pdf GEHL, Jan. Města pro lidi. Brno: Partnerství, c2012, xi, 261 s. ISBN 978-80-260-2080-6 HUSWIT, Gary. Urbanized [film]. 2011 Charta evropských měst směřujících k trvale udržitelnému rozvoji [online]. Aalborg, 1994 [cit. 2014-01-04]. Dostupné z: http://www.cyklomesta.cz/cms_soubory/rubriky/29.pdf Lipská charta o udržitelných evropských městech [online]. Lipsko, 2007 [cit. 2014-01-04]. Dostupné z: http://www.uur.cz/images/publikace/uur/2007/2007-04/02_lipska.pdf MACANDREW, Heather, SPRINGBETT, David. Reinventing the World [film]. 2000 MAGISTRÁT MĚSTA BRNA. Brno Brownfields 2013 [online]. Brno: Statutární město Brno, 2013 [cit. 2014-01-04]. Dostupné z: http://www.brno.cz/fileadmin/user_upload/Podnikatel/Brownfields_2013_CZ.pdf MAGISTRÁT MĚSTA BRNA. Strategie pro Brno [online]. Brno: Statutární město Brno, 2012 [cit. 2014-01-04]. Dostupné z: https://www.brno.cz/fileadmin/user_upload/sprava_mesta/Strategie_pro_Brno/dokumenty/ Strategie_pro_Brno_-_aktualizace_2012.pdf Mapa Brownfields. MAGISTRÁT MĚSTA BRNA. Brno.cz [online]. 2013 [cit. 2014-01-04]. Dostupné z: http://www.brno.cz/sprava-mesta/magistrat-mesta-brna/usek-rozvojemesta/odbor-uzemniho-planovani-a-rozvoje/dokumenty/upp/mapa-brownfields/ MINISTERSTVO PRŮMYSLU A OBCHODU. Národní strategie regenerace brownfieldů. Praha, 2008. Dostupné z: http://www.czechinvest.org/data/files/strategie-regenerace-vlada1079.pdf Národní databáze brownfieldů: CZECHINVEST. Brownfieldy.cz [online]. c2008 z: http://www.brownfieldy.cz/informace-o-projektu/ Udržitelnost. In: Wikipedia.org [online]. 2013 z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Udr%C5%BEitelnost Udržitelný rozvoj. Mzp.cz [online]. c2012 z: http://www.mzp.cz/cz/udrzitelny_rozvoj
Informace o [cit. 2014-01-04]. [cit. [cit.
2014-01-04]. 2014-01-04].
projektu. Dostupné Dostupné Dostupné
Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí. In: Sbírka zákonů České republiky. 1992. Dostupné
z: http://www.mzp.cz/www/platnalegislativa.nsf/d79c09c54250df0dc1256e8900296e32/5b17 dd457274213ec12572f3002827de?OpenDocument
Obrázky Berlijn-blog.nl [online]. 2013 [cit. 2014-01-04]. Dostupné z: http://berlijn-blog.nl/ Big.dk [online]. 2013 [cit. 2014-01-04]. Dostupné z: http://www.big.dk/#projects-ldk Brno.cz [online]. 2013 [cit. 2014-01-04]. z: http://gis.brno.cz/flex/flexviewer/index.php?project=gismb_brownfields_public
Dostupné
Casua.cz [online]. 2013 [cit. 2014-01-04]. Dostupné z: http://www.casua.cz/ Dolnioblastvitkovice.cz [online]. z: http://www.dolnioblastvitkovice.cz/
2013
[cit.
2014-01-04].
Dostupné
E-venise.com [online]. 2013 [cit. 2014-01-04]. Dostupné z: http://www.e-venise.com/ Kaspernoergaard.com [online]. 2013 [cit. 2014-01-04]. Dostupné z: http://kaspernoergaard.com/ Londonmasalaandchips.blogspot.com [online]. 2013 z: http://www.londonmasalaandchips.blogspot.cz/
[cit.
2014-01-04].
Dostupné
Msstavby.cz [online]. 2013 [cit. 2014-01-04]. Dostupné z: http://www.msstavby.cz/ Pelcak.cz [online]. 2013 [cit. 2014-01-04]. Dostupné z: http://www.pelcak.cz/ Sustainablecitiesnet.com [online]. z: http://www.sustainablecitiesnet.com/
2013
[cit.
2014-01-04].
Dostupné
Toffeefactory.co.uk [online]. 2013 [cit. 2014-01-04]. Dostupné z: http://www.toffeefactory.co.uk/ Visitcopenhagen.dk [online]. 2013 [cit. z: http://www.visitcopenhagen.dk/da/kobenhavn-turist
2014-01-04].
Dostupné
ŽIVOT V PODZEMÍ Zuzana Kopáčiková Diplomová práce: Brněnské podzemí Vedoucí práce: doc. Ing. Arch. Karel Havliš, PhD. Na magisterském stupni mě provází téma Městské imploze, zabývám se tedy zásahy do území města Brna v oblastech, které nefungují nebo vykazují nějaké problémy. Těmito prostorami jsou většinou míněny oblasti brownfield – tedy postindustriální prostory v centru města, které již nemají své dosavadní využití a ve své nynější podobě nevyhovují definici funkčního městského prostoru.
Téma Brněnské podzemí Brněnské podzemí je kapitola, která začíná být objevována. V centru Brna se nachází velké množství podzemních prostor a mnohé z nich jsou historicky hodnotné. Představme si, že to co prožíváme v ulicích, by se mohlo odehrávat také v podzemí, takové “Nadbrno” a “Podbrno”. Tuto představu uvedl do reality britský spisovatel fantasy Neil Gaiman ve své knize Nikdykde. Takzvaný “Podlondýn” je prostředí, kde se odehrává hlavní dějová linie. Je to místo záhadné, kde se obvykle civilizovaní lidé nepohybují. Jako svou diplomovou práci zpracovávám podzemní protiletecký kryt Denis, který se nachází pod Petrovským kopcem v Brně. Kryt jsem si vybrala z toho důvodu, že jej pokládám za jeden z brownfields. Jeho podzemní prostory nejsou v dnešní době využívány (snad jen jako skladiště) a jeho poloha v centru Brna je víc než zajímavá pro jeho další využití.
Působení podzemních prostor na psychiku člověka Psychologické reakce na práci v podzemí, konceptuální model a úvodní testy (EDRA 21, 1990) [07] Tento test byl proveden na počtu 397 účastníků, jejichž pracovní prostor byl od třiceti do 100m pod zemí. Reakce účastníku se přirozeně lišila podle jejich vrozených dispozicí, konkrétně podle: pozitivního/negativního přístupu k podzemním prostorám, úrovni stresového faktoru a možnost adaptace jedince na prostředí - snaha o zvládnutí dané situace a následného přizpůsobení, nechuť přizpůsobit se novému prostředí (ta je však velmi podobná té, kterou musíme překonat při každé nové změně prostředí). Fyzikální proměnné: osvětlení, hluk, kvalita ovzduší Další proměnné: spokojenost s prací, vnímání bezpečí, denní doba Výsledky studie:
Účastníci byli většinou vcelku spokojeni s prací v podzemí, 57% reakcí bylo silně nebo mírně pozitivních a 27% potom silně nebo mírně negativních. Celková spokojenost s prací 68%, hodnocení bezpečnosti 67% a hodnocení přísunu čerstvého vzduchu 48%. Celkově bylo za největší problém považováno psychické znepokojení ze skalního masivu nad hlavami účastníků.
”Study Of Psychological Impact of Underground Habitable Structure on its users” Analýza rozvoje podzemních prostor jako prostředek k řešení městských prostor. Umístěním zařízení do podzemí zvětšujeme intenzitu využití území. Pro zjištění vlivů podzemí na jejich uživatele byl proveden výzkum, který by měl do budoucna pomoci vytvořit architektům “plánovací vodítka“ podzemní architektury. K udržení růstu globální populace musí svět poskytnout zemím se zvyšujícími se nároky na životní úroveň více jídla, energie a nerostné suroviny. Hlavními trendy pro udržitelnosti tedy jsou: přeměna zemědělské půdy na rozvojová odvětví, rostoucí urbanizace světové populace a rostoucí zájem o zlepšování životního prostředí zejména, pokud jde o globální oteplování a vliv populačního růstu na ni. Podzemní využití prostor nabízí možnosti pro pomoc řešení těchto trendů. Přesunem určitých zařízení a funkcí pod povrch země mohou být města využita efektivněji. Pokud se využití podzemí týká prostor, kde budou přebývat lidé, je potřeba zjistit, jaké psychologické vlivy na nás toto prostředí má. odlišnost konstrukce oproti běžným stavbám vstup vedoucí dolů vzbuzuje negativní asociace špatné světlo a větrání (nepřítomnost slunečního světla a oken) nepropojení s přírodou pocit osamění bez spojení se společností pocit nebezpečí a uvěznění (tmavé a malé prostory bez oken) pocit bezpečí a ochrany u velkých prostor zaniká problém pocitu uvěznění prostředí bez rozptylování efektivnost práce, stimulující prostředí smysl pro tajemství a dobrodružství Vodítka pro návrh podzemních prostor:
• • • • •
servisní části by neměly být dominantními prvky prostoru (větrací šachty, nakládací doky, požární únikové dveře) vchod pro pěší by měl být oddělen od vjezdu a zásobování jasný a čitelný vstup, viditelný z dálky vstupní prostor by měl budit pocit přístupného místa, které stimuluje zvědavost a zvyšuje zážitek vstupní prostory a vertikální cirkulace navrhovat prostorné a dobře osvětlené
Zdroj: NARKHEDE, Parag Govardhan a Vibhuti NANDE. Study Of Psychological Impact of Underground Habitable Structure on its users. ARCHITECTURE - Time Space & People. 2010, pages 18-21.
Návrh rozšíření využití podzemních prostor pro město Hong Kong* Kategorie využití
Dosavadní potenciál
Návrhový potenciál
Komerce
obchod
sklady, potravinové sklady
Průmysl
průmyslové velkosklady, sklady (propan-butan, ropa)
Vláda, instituce, společnost
komunitní centra, pohřebnictví, spalovny, odpady, odpadní vody, úpravny vody, servisní nádrž, jatka, dopravní infrastruktura, velkoobchod, sportovní haly
Veřejné služby
elektrárna
nebezpečné zboží, datová centra výzkumné laboratoře, technologický park archiv, parkování kol, parkování pro automobily a jiná vozidla, krematorium, místo pro sběr odpadu, nádraží, depo, podzemní těžba transformovna, rozvodna
*přeloženo z AJ, přístupné z http://www.cedd.gov.hk/eng/underground%20space/
Funkce podzemních prostor v historii A) V rámci celého města Podzemní prostory byly budovány z důvodu ochrany, obrany a evakuace obyvatelstva. Síť podzemních prostor mohla zahrnovat také únikové cesty nebo sloužila jen jako dočasný úkryt před okolím, do zklidnění situace. Bezpečnost
• • •
úkryty únikové cesty vojenské stavby
Technické stavby
• • •
kanalizační sítě, odpadní kanály rozvody vody štoly
Obr 1 (vlevo): Kanalizační síť 1849 Brno Obr2 (střed): Výstavba kanalizace na přelomu 19. a 20. století, Brno Obr 3 (vpravo): Zásobování Brna vodou ve středověku Zdroj:www.podzemi.brno.cz/galerie/obrazky/
Oblast Kapadocie -– Turecko Krajina vytvořená sopečnými erupcemi před milióny let a zároveň největší podzemní město ležící nedaleko Nevsehiru. Území Kapadocie skrývá asi 200 podzemních měst [10]. Celá oblast uprostřed turecké Anatolie vznikla díky vulkanickým a seismologickým procesům, je tvořená úzkými kaňony, vysoko vybíhajícími skalnatými útvary i dnes už zvětralými horami. Je zformována ze světlého tufu – horniny vzniklé ze sopečného popela. Tuf jako materiál byl velmi snadno opracováván a hloubení podzemních místností v něm nebylo náročné. Vyhloubené prostory jsou trvanlivé, stavební materiál má navíc dobré tepelně izolační vlastnosti a dalším kladem, je pohltivost dýmu do materiálu. Lidé se tak mohou v podzemí ukrývat, aniž by je prozradil kouř z ohnišť. Velkých podzemních měst je v Kapadocii asi pětadvacet (menších podzemních úkrytů je však nepočítaně). Poslední objev, skalní město Gaziemir u města Güzelyurt, bylo objeveno v roce 2007. Stavba měst měla nejrůznější účel, především ale obranný. Stahovali se do nich lidé z okolních vesnic, když jim hrozilo nebezpečí, což bylo v této oblasti velmi časté. Město Derinkuyu
• • • • • •
z období kolem roku 700 n. l. bylo postaveno kolem 85 metrů hluboké šachty, z té vybíhá dalších 52 větracích komínů, které přivádějí vzduch do celého rozlehlého komplexu jako úkryt před nepřáteli bylo využíváno od dob římské říše, celkem třikrát se ubránilo útokům zvenčí město mělo vlastní zásobárnu vody, cisternu s objemem asi 30 tisíc litrů v prvních dvou patrech byly stáje, chlívky pro hospodářská zvířata, lisy na víno, ve třetím a čtvrtém poschodí se bydlelo, jedlo, studovalo, chodilo na toalety, v dolních patrech jsou umístěná skladiště a také kaple v podzemních prostorách mohlo ukrývat až 30 tisíc lidí [10]
Obr 4 (vlevo): Derinkuyu - řez, Zdroj: http://viajesyviajes.com/blog/wpcontent/uploads/2013/10/image-1.jpg Obr 5 (vpravo): Derinkuyu – podzemní prostory, Zdroj: http://farm4.staticflickr.com/3503/3179940055_072e14d9b7_o.jpg
Dixia cheng – Podzemní město (Peking, Čína) Protiletecký kryt pod městem Peking v Číně zahrnuje síť podzemních chodeb, pro turisty byl otevřen v roce 2000 [05]. Byl vystavěn za účelem vojenské obrany před Sovětským svazem v 80. letech 20. století. Tunely prochází pod centrem města a rozkládají se na území o rozloze 85km2. V době plné funkčnosti bylo do podzemního komplexu asi 90 vstupů, ústících do různých obchodů v centru města. Podzemní město bylo navrženo tak, aby obstálo i při jaderném útoku. Komplex by umožnil Pekingské populaci se schovat před nálety nebo zajistit jejich útěk do oblasti Western Hills. Tunely mohly po svém dokončení pojmout až šest milionů obyvatel [04]. Komplex byl vybaven zařízeními jako jsou: restaurace, kliniky, školy, divadla, továrny, kluziště, sklady, kino, nemocnice a také farmy pro pěstování potravin, které nevyžadují mnoho světla (např. pěstování hub). Stavba také obsahovala studny s pitnou vodou, kompletní větrací systém, který umožňoval uzavření krytu pro prevenci před chemickými útoky. Kryt nebyl nikdy využit pro svůj účel a je spravován městem, kvůli bezpečnosti je ale nyní uzavřen. Části krytu ústící do ulic jsou využívány jako obchodní prostory, divadlo nebo levné ubytovny [05]. V roce 2010 vydala místní vláda předběžný plán pro vybudování podzemního města ”nový Dongcheng“, které bude zahrnovat tři patra podzemních prostor. Tato ambiciózní myšlenka by měla být realizována do roku 2030 [06]. Mělo by být vykopáno asi 8 km2 podzemních prostor, které budou naplněny veřejnými stavbami včetně nákupních center, sportovních zařízení a podzemních cest. Kopání podzemních prostor pro rozšíření veřejného prostoru je trend vznikající na základě nedostatku nadzemního prostoru v přelidněných čínských městech. Například Peking vytěží v průměru 3.000.000 m2 podzemních prostor každý rok (od roku 2001) [06]. Pro takto obrovský podzemní projekt byl stanoven vyšetřovací tým, který se věnuje možným rizikům, jako jsou seizmické otřesy a podzemní voda pro zajištění bezpečnosti. Odborníci také pečují o ochranu velkých stromů a historických památek [06]. V rámci projektu se také řeší napojení všech veřejných staveb na metro, tomu se věnuje speciální uskupení pro moderní nákupní centra a turistické atrakce Wangfujing [06].
Obr 6 (vlevo): Podzemní město Čína Obr 7 (vpravo): Podzemní město Čína Zdroj: http://www.environmentalgraffiti.com/art-and-design/news-beijings-undergroundcity
B) Jednotlivé podzemní historické objekty Kostnice, kryty, kaple
Jedním z využití podzemních prostor bylo pohřbívání nábožensky významných a vysoce postavených osob. Chladné, suché a stálé klima podzemních prostor, které byly v některých případech i větrány, chránilo tělo před rozkladem a jeho postupným vysoušením docházelo k částečné mumifikaci. Jako příklad bych uvedla Kapucínskou hrobku v Brně. Bylo zde pohřbeno celkem 205 zemřelých, z toho 153 mnichů a 52 šlechticů [02]. Pohřbívalo se až do roku 1784, kdy bylo toto pohřbíváni výnosem Josefa II. z hygienických důvodů zakázáno. Hrobka byla zpřístupněna veřejnosti a stále je možné ji navštívit, dnes je však dochováno už jen 24 těl [02]. Snad nejznámější katakomby pro uchování lidských ostatků se nachází v italském městě Palermo. Kapucínský klášter a jeho Catacombe dei Cappuccini je velkým lákadlem pro turisty. Zahrnuje asi 8 tisíc těl osob, které zemřeli mezi sedmnáctým a devatenáctým stoletím a jsou vystaveny ve vertikální poloze. Do katakomb se chodili loučit příbuzní zesnulých a zemřelé také odívali. Nejznámější osobou je dívka se jménem Rosalia Lombardo, která zemřela v roce 1920 ve věku dvou let a vypadá stále jako živá [08]. Sklady
Hlavním využitím podzemních prostor bylo ale skladování, a to hlavně díky stálé teplotě bez přístupu denního světla. rozdělení: • přirozené lednice - uskladnění potravin • uskladnění alkoholu (piva, vína) • uskladnění hodnotných předmětů Výrobní dílny + hlučná řemesla
• •
výrobní dílny pro “hlučná“ řemesla krčmy, hostince, pivnice
Ochrana, vojenská a lékařská zařízení
• •
vojenské úkryty, kasematy nemocnice
Technické stavby
• •
studny zásobárny vody
Vězeňství
• •
mučírny žaláře Obr 8: Rosalia Lombardo, Zdroj: http://en.wikipedia.org/wiki/File:Palermo_Rosalia_Lombardo.jpg
Podzemní nemocnice – Budapešť, pod Budínským hradem V srdci města pod Budínským hradem se nachází bunkr, který v době 2. světové války sloužil jako vojenská nemocnice, byl obnoven do původního stavu a nyní slouží jako muzeum přístupné veřejnosti. Nemocnice fungovala hlavně během let 1944-45, potom také během revoluce v roce 1956. Bylo tu 200 míst pro raněné (během války jich tu ovšem byly i tisíce), komplex se rozkládal na cca 2000m2. Expozici ztvárňují voskové figuríny, dobové přístroje, dokonce i stará sanitka s původní výbavou, operační sály. Nad dnešním krytem byly během války vládní úřady, proto byly do krasové půdy vyryty chodby sloužící jako protiletecký kryt, a posléze jako nemocnice. Po válce se zde vyráběly i léky. Labyrint sloužil pro účely civilní obrany a byl udržovaný až do roku 2000 i s funkčními zařízeními. *volně přeloženo ze slovenštiny[03]
Obr 9 (vlevo): Podzemní nemocnice, Zdroj: http://hu.wikipedia.org/wiki/Sziklak%C3%B3rh%C3%A1z Obr 10 (vpravo): Podzemní nemocnice, Zdroj: http://hu.wikipedia.org/wiki/Sziklak%C3%B3rh%C3%A1z
Obr 11 (vlevo): Vchod do nemocnice během obléhání, Zdroj: http://hu.wikipedia.org/wiki/Sziklak%C3%B3rh%C3%A1z Obr 12 (vpravo): Podzemní nemocnice, Zdroj: http://promptguides.com/budapest/attractions/cave_hospital.htm
Funkce podzemních prostor dnes A) V rámci celého města Funkce ochranná a obranná
Dnes již pozbývá svého významu. Pod některými městy nalezneme labyrinty chodeb, které dříve sloužili k evakuaci či úniku osob v období válek. Dnes jsou tato místa nefunkční a nepřístupná. Většinou jsou vstupy do těchto podzemních prostor zabetonovány a zabezpečeny, kvůli ochraně bezpečnosti zvídavých jedinců a otevírají se kvůli svému neutěšenému stavu jen zřídka pro hrstku zájemců. V malém měřítku se podzemní kryty využívají pro vojenský výcvik a jako skladovací prostory, zbývající prostory tvoří dnes podzemní “brownfield“, který čeká na své využití. Viz podzemní plánování ve městě Peking.
B) Jednotlivé podzemní objekty Funkce ochranná
V malém měřítku se skrytých podzemních prostor využívá pro zabezpečení hodnotných předmětů. V podzemí se nachází významné servery nadnárodních společností. Například Pentagon (sídlo Ministerstva obrany Spojených států amerických) využívá 2 podzemní patra k ochraně a bezpečnosti dat [09]. Skladování
Stejně jako u historických objektů se tu využívá stálého chladného klimatu k uskladnění předmětů, potravin a zrání alkoholických nápojů. Komerční účely
restaurace, vinárny, pivnice, obchody a nákupní centra Sport a relaxace
solné a jiné jeskyně Kultura
muzea, galerie, (kina, divadla) Vědecká zařízení
laboratoře Dopravní stavby a technické stavby
metro, podzemní parkoviště studny, jímky, kanalizace, vodovody, kolektory...
Moderní referenční příklady využití podzemí Salina Turda
Muzeum těžby soli a rekreační centrum Rumunsko, Transylvánie Bývalý solný důl je dnes využíván jako muzeum těžby soli a také k léčbě - solné koupele, rehabilitační terapie a prevence chorob. Důl byl postaven v letech 1853–1870, pro snížení nákladů přepravy soli na povrch byly vytvořeny horizontální galerie. Jeho délka je 917m. Sterilní prostor, vykopaný v zemi, je 526 m dlouhý a je zesílen o 40 centimetrů tlusté kamenné zdi [12].
Obr 13 (vlevo): Salina Turda Obr 14 (vpravo): Salina Turda Zdroj:http://www.fubiz.net/2013/12/06/abandoned-mine-transformed-into-a-museum
Gruta do Escoural
nedaleko města Évora, Portugalsko Architekt: Nuno Simões of DNSJ.arq Série schodišť a stezek zpřístupňující historickou jeskyni, nahrazení starých degradujících schodů novou moderní konstrukcí zahrnující renovaci vstupních prostor pro ochranu vnitřního klimatu jeskyně.
Obr 15, Obr 16, Obr 17: Jeskyně Gruta do Escoural, Zdroj: www.dezeen.com/2013/07/26/gruta-do-escoural-caves-nuno-simoes/
Internet data center
Pionen – White mountain Vita Berg Park, Stockholm, Švédsko Architekt: Albert France – Lanord Architects Bývalý protiatomový kryt s rozlohou 1200m2 v hloubce 30m pod zemí; využití: haly pro servery a kanceláře. Architektonický koncept – skála jako živý organismus (světlo,
rostliny, voda, technologie) [13] Obr 18 (vlevo): Internetové datové centrum Obr 19 (vpravo): Internetové datové centrum, Zdroj: http://www.archdaily.com/9257/
Výstavní a prodejní pavilon v jeskyni
Postojna, Slovinsko Architekt: Studio Stratum Pavilon byl postaven z anorganických materiálů a je napojen na dopravní vláčky, nachází se v části Koncertního sálu. Jeskyně a koncertní sál s výjimečnou akustikou pro 10.000 posluchačů jsou veřejně přístupné [14].
Obr 20 (vlevo): Jeskyně Postojna Obr 21 (vpravo): Jeskyně Postojna, Zdroj: http://www.archdaily.com/?p=218742
Rekonverze důlního komplexu
Winterslag, Genk, Belgium Architekt: NU architectuuratelier; projektový architekt: Halewijn Lievens C-tour je podzemní i nadzemní prohlídka propojující existující důlní stavby s novými strukturami a tunely. Počátečním bodem “C-tour“ je stará ventilační šachta, která má návaznost na veřejný prostor nad zemí – náměstí. Funkce: archiv, umělecká galerie, vyhlídka na celou průmyslovou zónu z nejvyšší důlní věže [15]
Obr 22 (vlevo): Instalace v podzemí Obr 23 (střed): Podzemní chodba Obr 24 (vpravo): Instalace v podzemí Zdroj: http://www.archdaily.com/?p=420153, fotograf: Stijn Bollaert
Dům v jeskyni
Festus, Missouri, USA Americká rodina koupila pozemky s rozlohou asi 1,2 ha s jeskyní (nabízen na e-bay), užitná plocha pískovcové jeskyně je asi 1500m2 - tedy zaizolovaný prostor, který využili k vestavbě hybridního domu. Využití geotermální energie dělá dům méně nákladným, obytná plocha je v přední části, v zadní potom plochy pro rekreaci, prádelna, sklady a další prostory s umělým osvětlením [16]
Obr 25 (vlevo): Jeskyně – exteriér Obr 26 (střed): Jeskyně – interiér Obr 27 (vpravo): Jeskyně – interiér Zdroj: http://www.archdaily.com/53481/cave-home-the-sleepers/
Závěr V mém návrhu pro zpřístupnění brněnského podzemního krytu bych chtěla zohlednit působení podzemních prostor na člověka a implantovat do území z tohoto hlediska vhodné funkce. Z podzemních prostor vytvořit lákadlo s potenciálem využití, nejen tedy funkční propojení veřejných nadzemních prostor, ale dát samotnému krytu funkci novou. Zahrnutím vhodné vybavenosti vytvořím veřejný prostor funkční v denních hodinách, pro možné využití krytu i v nočních hodinách bych viděla jako vhodnou alternativu „clubbing“ tedy hudební produkci, která díky dané lokalitě nebude rušit okolí a přitom je zcela vhodně napojena na veřejnou dopravu. Pro zvýšení bezpečnosti a omezení nepříjemného pocitu se budu v rámci svého návrhu snažit zohlednit vhodné osvětlení, navigaci a také určitou regulaci průchodnosti krytu jen na určité části, případně i dané hodiny. Obrana – domnívám se, že v dnešní době nejsou podzemní kryty k evakuaci osob zcela účinné, avšak část podzemního krytu by mohla nadále zůstat využitelná pro bezpečnostní účely. Jaké funkce mohu umístit do podzemí? zážitky, spánek, relaxace, sportovní aktivity a vše co je možné realizovat bez přímého osvětlení Návrh – příklady funkcí bez nutného přísunu denního světla Kultura
galerie, muzeum, kino, divadelní sály Ubytování – spánek
“Capsule hotel“ v Japonsku, hotel, který nabízí k pronájmu jen spací boxy rozměrů 2x1,2m levná ubytovna jen pro přespání - vhodná lokalita Komerce, nákupní centra
vinárny, pivnice, kluby, obchody a nákupní centra podzemí v Pekingu (zatím plánované, většina nákupních center již dnes není osvětlena slunečním světlem, výhoda možný provoz non-stop) Sport
bowlingové dráhy – možnost využití úzkých chodeb krytu Wellness
relaxační prostory nevyžadující přímé slunce solné jeskyně, bazény, vířivky, masáže, sauna, pára Vědecká zařízení
vybrané laboratoře, místa s nutným zvýšeným zabezpečením
Použitá literatura [01] SVOBODA, Aleš. Brněnské podzemí. 1.vyd. Brno: R-atelier, 2001, 165 s. ISBN 80902-9850-8. [02] SVOBODA, Aleš. Brněnské podzemí: [kniha druhá]. 1.vyd. Brno: R-atelier, 2005, 207 s. ISBN 80-902-9851-6. [03] Radiožurnál: archiv. PAPUCSEK, Gregor Martin. Radiožurnál: Rubrika: Zápisník zahraničních spravodajů [online]. 18. dubna 2010 v 10:06. 2010 [cit. 2013-11-28]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/zzz/_zprava/720755 [04] Wikipedia [online]. 2013 [cit. 2013-11-29]. Wikipedia – Underground City. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Underground_City_(Beijing) [05] The Beijinger [online]. 2010 [cit. 2013-11-29]. The Beijinger. Dostupné z: http://www.thebeijinger.com/blog/2010/05/05/last-visit-beijings-underground-city [06] China Daily: Underground city plans not ‘hollow’ ideas [online]. 2010 [cit. 2013-1203]. Dostupné z: http://www.chinadaily.com.cn/cndy/2010-01/21/content_9352552.htm [07] Psychological response to underground work environments: a conceptual model and preliminaly tests. EDRA [online]. 1990, pages 281-290 [cit. 2013-12-04]. Dostupné z: http://www.edra.org/sites/default/files/publications/EDRA21-Hughey-281-290.pdf [08] Wikipedia. Catacombe dei Cappuccini [online]. 2013 [cit. 2013-12-04]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Capuchin_catacombs_of_Palermo [09] Wikipedia. The Pentagon [online]. z: http://en.wikipedia.org/wiki/The_Pentagon
2013
[cit.
2013-12-05].
Dostupné
[10] Wikipedia. Capsule hotel [online]. z: http://en.wikipedia.org/wiki/Capsule_hotel
2013
[cit.
2013-12-05].
Dostupné
[11] National Geographic. Podzemní města v Turecku zachraňovala civilizaci [online]. 2012 [cit. 2013-12-05]. Dostupné z: http://www.national-geographic.cz/detail/obrazempodzemni-mesta-v-turecku-zachranovala-civilizaci-24446/ [12] Salina Turda. The Salt Mine [online]. 2013 [cit. 2013-12-08]. Dostupné z: http://salinaturda.eu/ [13] Archdaily. Pionen – White mountain / Albert France-Lanord Architects [online]. 2008 [cit. 2013-12-08]. Dostupné z: http://www.archdaily.com/9257/ [14] Exhibition and Retail Pavillion in the Concert Hall in the Postojna Cave / Studio Stratum [online]. 2012 [cit. 2013-12-08] Dostupné z: http://www.archdaily.com/?p=218742 [15] C-Mine Expeditie / NU architectuuratelier [online]. 2013 [cit. 2013-12-08] Dostupné z: http://www.archdaily.com/?p=420153 [16] Cilento, Karen. “Cave Home / The Sleepers” 22 Mar 2010. ArchDaily. [cit. 201312-08]. Dostupné z: http://www.archdaily.com/?p=53481
ZTRACENÁ VEŘEJNÁ PROSTRANSTVÍ Pavla Kilnarová, Ivana Lelkes, Kristián Škoda Ateliérová práce: Ztracená veřejná prostranství Vedoucí práce: doc. Ing. arch. Gabriel Kopáčik, Dr. Člověk je ztracen, pokud se nachází na místě, odkud nezná cestu do míst, která považuje za známá. V přeneseném významu je ztracen, pokud dosáhl dna společenského žebříčku, či obecně platných morálních hodnot, odkud již není návratu. Některá veřejná prostranství jsou tím prvním případem, nedopusťme, aby se stala i tím druhým. "Jen to je ztraceno, čeho se sami vzdáváme." - Gotthold Ephraim Lessing
Proč jsme si vybrali toto téma jako seminární práci? Tato seminární práce slouží jako teoretický podklad pro ateliérový projekt. Naším cílem bylo na základě písemných podkladů a literatury obhájit důležitost veřejných prostranství pro obyvatele města a dokázat, že jejich význam přetrval i přes velké společenské změny, které od dob vzniku měst a jejich veřejných prostranství nastaly. Zároveň se nabízí otázka, jaké by tato veřejná prostranství měla v současnosti plnit funkce, aby byla pro obyvatele stále atraktivní a hojně využívaná. Tímto textem se pokusíme některé z možností nastínit.
Vymezení pojmů Veřejný prostor a veřejné prostranství Na začátku je nutné si pojmy veřejný prostor a veřejné prostranství definovat. Jejich definic existuje spousta, ovšem většina z nich se omezuje na otevřený výčet míst, která splňují podstatu veřejných prostorů nebo prostranství. Nejzákladnější z nich se objevuje v zákoně o obcích a od ní jsou pak odvozeny ostatní definice ve vyhláškách jednotlivých měst, která definici potřebují z finančního hlediska, aby mohla požadovat poplatky za využívání veřejného prostranství. V Zákoně o obcích č. 128/2000 Sb. jsou veřejná prostranství definována jako "všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru." (1) Ve vyhlášce města Brna č. 6/1998 stojí „Veřejným prostranstvím jsou podle této vyhlášky všechna náměstí, silnice, ulice, místní komunikace, chodníky, tržiště, parky, průchody, podchody, nadchody, loubí, pasáže atp. Pod pojmem veřejné prostranství se rozumí nejenom pozemky, které jsou ve vlastnictví či správě státu, města, městské části, ale i pozemky ostatních vlastníků, jsou-li veřejně přístupné.“ (2) Pojem veřejný prostor není v České republice v současném pojetí zcela přesně definován.
Pro potřeby urbanistů při práci s prostorem bychom nejlépe uplatnili tuto definici: "Veřejné prostory jsou všechny nezastavěné prostory ve městě, které jsou volně (bezplatně) přístupné všem obyvatelům a návštěvníkům města, buď nepřetržitě, nebo s časovým omezením (např. parky zavírané na noc). Základní charakteristikou veřejného prostoru je jeho obyvatelnost spojená s užitností pro obyvatele, tj. musí sloužit obyvatelům města k provozování nejrůznějších aktivit pohybových (chůze, jízda na kole) a pobytových (sezení, hry)." (3) Pro potřeby práce je pojem veřejný prostor a veřejné prostranství chápan jako synonymní výraz.
Náměstí Náměstí je jednou z forem veřejného prostranství. Jedná se o koncentrickou formu, volný střed obklopený domy, které náměstí uzavírají. Náměstí je jedním z rozhodujících skladebních prvků města a zejména jeho centra, představuje ústřední bod skladby města. Je především veřejným prostranstvím pro veřejný život. Obvyklá je přítomnost významné veřejné stavby, například kostela, či radnice i významné dominanty a orientačního bodu ve středu náměstí, například morový sloup, či kašna. Skutečnost, že prakticky každé město při svém založení respektovalo potřebu centrálního shromažďovacího prostoru, svědčí o silném významu veřejného života a role náměstí v něm v průběhu celé lidské historie. Pro konkretizaci zadání jsme pro ateliérový projekt zvolili práci s náměstími.
Charakter, funkce a význam náměstí Charakter Charakter brněnských náměstí se v jednotlivých případech značně odlišuje. Značné jsou rozdíly v charakteru náměstí rostlého historického jádra a širšího centra vzniklého po zboření hradeb. Svérázná jsou i náměstí sídlišť nebo náměstí okrajových částí Brna mající podobu vesnických návsí. Charakter se značně mění s parkovou úpravou náměstí. Rozdílnost náměstí je podpořena i rozdílností jejich funkcí a jejich významu v hierarchické struktuře brněnských náměstí. Funkce Veřejná prostranství v systému města plní nejrůznější funkce. Podle převažující funkce můžeme veřejná prostranství členit na následující kategorie:(4) 1. Společenské/reprezentační náměstí Prostory charakteristické převládajícími formálními sociálními kontakty (Václavské náměstí v Praze, …). 2. Shromažďovací/rozptylové náměstí Prostory před významnými veřejnými budovami, využívány zejména v souvislosti s funkcí daných veřejných budov (Palachovo náměstí v Praze, …).
3. Obchodní náměstí Prostor navštěvovaný především pro obchodní funkce, které mohou být umístěny nejen v přízemí okolních domů, ale i přímo v ploše prostoru (Zelný trh v Brně, ...). 4. Dopravní náměstí Prostor věnován automobilové dopravě, a to jak statické, tak dynamické. Obvykle je zatížen hlukem a exhalacemi natolik, že většina ostatních aktivit je snížena na minimum nebo zcela vyloučena (Mendlovo náměstí v Brně, …). 5. Rekreační náměstí (náměstí s parkovou úpravou) Má převažující rekreační funkci. Sociální kontakty mají převážně neformální charakter (Moravské náměstí v Brně, ...). 6. Obytné náměstí Má převažující obytnou funkci. Sociální kontakty mají převážně neformální charakter. Dochází tu většinou k přechodu od veřejného prostoru k poloveřejnému nebo polosoukromému (Moravské náměstí v Brně, ...). Význam Veřejná prostranství vytváří systém vzájemně propojených míst, která mají v hierarchické struktuře města různé postavení. Podle významu, tj. podle spádového okruhu nejčastějších uživatelů veřejného prostranství, můžeme veřejná prostranství členit na následující kategorie: (5) 1. Lokální Vnitroblokové a polovnitroblokové prostranství, která mají význam zejména pro obyvatele nejbližšího okolí. Jsou to prostranství, která vytvářejí zázemí obyvatelům okolních domů, místa pouze neformálních až intimních každodenních kontaktů, místa her dětí. 2. Místní Prostranství, které je jedním z několika, popř. mnoha obdobných v městské čtvrti, které nemá žádný zvláštní význam. Z prostorového hlediska jsou místně významnými veřejnými prostranstvími náměstí, městské třídy, případně menší parky a parkově upravené plochy. 3. Okrskové Veřejné prostranství, které je typické pro určitou městskou část, nebo čtvrť. Na těchto prostranstvích převažuje kulturně - společenská a obchodní funkce. Z provozního hlediska se u veřejných prostranství okrskového charakteru nejčastěji jedná o náměstí, případně o kombinaci náměstí a městské třídy, resp. křižovatku městských tříd. 4. Celoměstské Veřejné prostranství, které je občany vnímáno jako nejdůležitější, nejvýznamnější ve městě. Pro jejich využití je charakteristická obchodní a kulturně - společenská funkce. Slouží pro formální i neformální setkávání občanů. Tato prostranství jsou obklopena živým obchodním parterem. Funkce bydlení je jak na samotných veřejných prostranstvích, tak i v objektech tyto prostranství obklopujících, v maximální míře potlačena. Z prostorového hlediska nabývá celoměstské veřejné prostranství podoby systému ulic a náměstí (příp. zákoutí a drobných zelených ploch).
5. Regionální Z prostorového a funkčního hlediska totožné s veřejnými prostranstvími celoměstského významu, jen formálních akcí regionálního významu se zde odehrává více. Z logiky věci vyplývá, že regionálně významné veřejné prostranství se může nacházet jenom v regionálně významném sídle. 6. Nadregionální Veřejné prostranství vytvářející nebo symbolizující identitu národa, státu, nebo jiné velké a významné skupiny obyvatelstva. Charakter opět odpovídá celoměstským prostranstvím. Nadregionální veřejná prostranství se nacházejí v metropoli. Pro Českou republiku je to hlavně Václavské a Staroměstské náměstí v Praze. Aby město fungovalo jako organismus správně a propojení jednotlivých prostranství bylo přirozené, je nezbytné, aby se dané charaktery, funkce a stupně významu prolínaly a aby veřejná prostranství byla víceúčelová.
Obhajoba současné potřeby veřejných prostranství Na základě prací světových urbanistů a teoretiků architektury, ale i sociologických studií na témata veřejných prostranství jsme se pokusili sestavit argumenty schvalující existenci a potřebu obnovovat veřejná prostranství ve 21. století. V dnešní době je aktuální otázka, zda-li má cenu se vůbec náměstími i jinými veřejnými prostranstvími zabývat, jestli nejsou přežitými pozůstatky historických měst a jestli v dnešní společnosti nebyla zcela nahrazena virtuálním světem internetu a jinými komunikačními kanály. Kdysi nejvýznamnější funkce náměstí, obchodní, se přesouvá z náměstí v centru města do nákupních středisek na jeho okraji. K prázdnotě veřejných prostranství přispívá i fakt, že díky vynálezům jako chladničky a mrazničky, výlety za obstaráním potravy nejsou zdaleka tak časté jak bývaly. V současnosti je dokonce možné objednat si jakékoliv zboží včetně potravin až na práh vlastních dveří. Tomuto stavu pomáhá i současná komunikační revoluce, sociální sítě jako facebook dle různých teorií můžou substituovat potřebu sociálního vyžití, která by se za normálních okolností realizovala ve veřejném prostranství. A svou roli samozřejmě sehrává globalizace, privatizace veřejných prostranství i nahrazení pěší chůze automobilovou dopravou. Tradiční využívání veřejných prostranství k pohybu pěších, odpočinku, obchodování, řemeslu, sociálním interakcím a společenským akcím je po druhé světové válce stále vzácnější. Nástup komunistického režimu v Československé republice, zabraňující shromažďování a veřejnému životu vůbec dokončil započaté tendence vedoucí k vylidňování veřejných prostranství. Prázdný prostor byl zaplňován novými funkcemi, v nemalé míře statickou automobilovou dopravou. Problematikou zkvalitnění veřejných prostorů se řada evropských metropolí zabývá už přes padesát let a dnes mohou s úspěchem tvrdit, že nalezly řešení, jak s veřejným prostorem pracovat, jak jej oživit a vrátit zpět uživatelům. Veřejné prostory v České republice procházejí postupným procesem transformace teprve dvacet let, a to ruku v ruce se společenskými změnami po roce 1989. Pozvolný návrat společenských aktivit na veřejná prostranství a změna v chápání tohoto prostoru již začala, stále je však patrný značný časový posun. Brno by si mělo brát příklad z novodobých programů evropských měst, vedoucích ke zkvalitnění
veřejných prostranství. Celosvětově se tématem stávají obytnost veřejného prostoru, participativní plánování, potřeba lidí vytvářet vlastní prostor, události a identitu města. Výrazná je orientace směrující k omezení motorizované dopravy, z kapacitních i ekologických důvodů, alternativou se stává městská hromadná doprava, cyklistika či pěší doprava, tato doprava při nižších rychlostech vyžaduje kvalitní veřejný prostor a vybavenost v lidském měřítku.(6) "V průběhu celé historie fungoval městský prostor jako místo k setkávání obyvatel na mnoha úrovních, jako shromaždiště. Lidé se potkávali, vyměňovali si novinky, sjednávali obchody, zařizovali svatby - pouliční umělci bavili ostatní a nabízelo se zboží ke koupi. Lidé se účastnili městských událostí velkých i malých. Pořádaly se průvody, předváděla se moc, slavnosti i tresty se odehrávaly veřejně - všechno se provádělo veřejnosti plně na očích. Město bylo shromaždištěm." (7) Dnes už pravděpodobně nenajdeme nikoho, kdo by vyvedl svou dceru na promenádu, a tak ji hledal vhodného ženicha. Zato na zelném trhu se zelenina prodává již od 15. století. I "hodiny na české" se staly vžitým pojmem, který je znám i za hranicemi města Brna. Veřejná prostranství jsou stále shromaždištěm, i když děj odehrávající se na nich je dnes jiný než před 200 lety. Dnes známe spíše organizovanou zábavu v podobě trhů, festivalů, nebo velkých politických vystoupení. V moderní historii najdeme mnoho případů, kdy veřejná prostranství sehrála nezastupitelnou roli a zapsala se tím do povědomí národa. Příkladem za všechny budiž Václavské náměstí v Praze při protestech studentů v listopadu roku 1989. Veřejná prostranství plní v životě lidí kromě jiného i funkci tzv. třetího místa (third place), jedná se o veřejně přístupné místo, na kterém se lidé mohou shromažďovat a na kterém, na rozdíl od prvních míst (domov) a druhých míst (pracoviště), mohou odložit své starosti a užít si společnost a život kolem sebe. Můžou mít podobu jak náměstí či ulic, tak i hospody nebo kavárny. Tahle místa tvoří srdce života komunity a základ fungující demokracie.(8) V současnosti ale dochází k přesunu třetích míst z reálného světa do světa virtuálního, a to v podobě sociálních sítí či online her o více hráčích. Při konfrontaci s činnostmi a aktivitami jiných, prostřednictvím internetových sítí, ale vzniká potřeba zapojit se a sehrát vlastní roli ve vytváření zážitků ve veřejném prostoru.(9) Jak známo "člověk je tvor společenský", a proto jsou veřejná prostranství nedílnou součástí života ve městě, kde mohou lidé realizovat své sociální kontakty. Významným argumentem v obhajobě potřeby veřejných prostranství je růst výskytu single domácností. Jan Gehl se ve své knize Města pro lidi k tomuto tématu vyjadřuje. "V roce 2009 polovinu kodaňských domácností obývala pouze jedna osoba. S tím, jak se zmenšuje domácnost, zvyšuje se potřeba sociálních kontaktů mimo domov. Výsledkem četných změn ve způsobu řízení společnosti i ekonomiky je skutečnost, že stále více lidí žije osamocenějším životem v soukromé rezidenci, soukromém automobilu, se svými vlastními domácími spotřebiči a v soukromých kancelářích. V této situaci vidíme stabilně rostoucí zájem o posílení kontaktů směrem ke svobodné občanské společnosti." (10) Podobná situace se vyskytuje i v Brně. Podle výsledků sčítání lidu, domů a bytů z roku 2011 je celá třetina domácností složena jen z jednoho obyvatele. Takzvaní "singles" jsou výrazná skupina společnosti. Jedná se o domácnosti tvořené jednotlivci, a to buď mladými lidmi v produktivním věku, nebo naopak seniory v poproduktivním věku.(11) Další podobnou skupinou specifickou pro Brno a zastupující část veřejnosti hojně
využívající veřejná prostranství jsou studenti. V období akademického roku se jich ve městě vyskytuje nad 80 tisíc.(12) Pro obě skupiny je společný vysoký zájem o veřejná prostranství jako místa setkávání. Ochrana existence veřejných prostranství, jejich univerzální dostupnosti, jejich využití a funkčnosti a jejich kvality může být vhodným nástrojem pro regulaci dopadů globalizace světa a hlavně privatizace veřejných prostranství. "Při absenci neformálního veřejného života se život celkově stává finančně nákladnějším. Tam, kde prostředky a možnosti pro relaxaci a volný čas nejsou veřejně sdílené, stávají se objekty privátního vlastnictví a konzumu." (13)
Teoretická východiska Teorie o veřejném prostranství a jeho plánování Compact city Název Compact City byl poprvé zaveden v roce 1973 Georgem Dantzigem a Thomasem L. Saatym, dvěma matematiky, jejichž utopické vize byly hnané touhou po efektivnějším využívání zdrojů. Urbanistický koncept, tak jak ovlivnil územní plánování, je ale připisován významné teoretičce urbanismu Jane Jacobsové a její knize Smrt a život amerických velkoměst, vydané v roce 1961, kritice modernistické územně plánovací politiky, která podle Jacobsové ničila množství existujících vnitroměstských centrálních komunit. Pro „živé sousedství“ jsou podle Jacobsové nevyhnutelné čtyři podmínky: vhodná uliční síť a pěšky průchozí bloky, různorodá hodnota a režijní náklady staveb, různorodé funkční využití a dostatečná koncentrace lidí v průběhu celého dne. Množství pokusů o definici Compact City se shoduje v tom, že se jedná o město resp. městské území s vysokou hustotou zabydlenosti, se smíšeným využitím, založené na efektivním systému městské hromadné dopravy a o dimenzích podporujících pěší chůzi a cyklistickou dopravu. Díky podobné intenzifikaci rozvoje vnitroměstských centrálních území, je možné předcházet množství problémů vycházejících z neudržitelného městského plánování typu urban sprawl. Primárním cílem územně plánovací politiky Compact City je potřeba redukovat využití soukromé automobilové dopravy a zabránit záboru otevřené krajiny. Koncept vede k nízké spotřebě energie a k omezení znečištění životního prostředí. Zastánci konceptu ale věří, že z intenzifikace městských území je možné vytěžit víc než ekologické benefity. Vyšší hustota zabydlenosti a smíšené využití území přispívá i k sociální udržitelnosti a bezpečnosti při pohybu ve veřejném prostoru, vytváří živé zázemí pro různé kulturní aktivity a dobrou dostupnost obchodů a služeb. Vytváří příležitost pro regeneraci funkcí městského centra, zanedbaného v období decentralizace a urban sprawlu. Placemaking Možná více jako teorie je placemaking přístupem k managementu a plánování veřejných prostranství. Centrem zájmu je člověk a komunita, participativní projekty v duchu placemakingu se kromě vytvoření kvalitního veřejného prostranství zaměřují i na oživení komunity. Důraz je kladen na vytváření veřejných prostranství posilujících zdravý životní styl a spokojenost uživatelů. Jednou ze základních idejí placemakingu je představa, že
nabídka vytváří poptávku. Vytvoření atraktivního veřejného prostranství, například i na první pohled neatraktivním místě bez potenciálních uživatelů, by mělo vyvolat vznik poptávky a toto místo by si mělo svoje uživatele najít. Subjekty, které je nutno v souvislosti s placemakingem zmínit, jsou dánský architekt Jan Gehl, který pracoval na oživení Kodaně, a organizace Project for Public Spaces (PPS), která se zformovala již v roce 1975. Klíčovým konceptem PPS je The power of 10 (Síla deseti), jádrem myšlenky je představa, že jakékoliv místo, pro to, aby bylo atraktivní, by mělo nabízet alespoň 10 důvodů pro setrvání anebo 10 aktivit pro uživatele.(14) Projekt PPS pro náměstí poskytuje 10 Principles for Successful Squares (10 principů pro fungující náměstí) a jsou jimi: Image a identita (Image and Identity), Atrakce a destinace (Attractions and Destinations), Vybavenost (Amenities), Flexibilita designu (Flexible Design), Sezónní aktivity (Seasonal Strategy), Vnitřní náměstí a vnější náměstí (The Inner Square and the Outer Square), Dostupnost (Access), Prostupnost, napojení na okolí (Reaching Out Like an Octopus), Ustřední role managementu (The Central Role of Management), Různorodé zdroje financování (Diverse Funding Sources).(15)
Teoretikové urbanismu a architektury a jejich ideje o veřejném prostranství a jeho plánování Camillo Sitte (1843-1903) Rakouský teoretik, urbanista a architekt žijící ve druhé polovině 19. a na začátku 20. století, cestoval po Evropě a snažil se identifikovat faktory, které dělají města estetickými a atraktivními, je autorem knihy Stavba měst podle uměleckých zásad (1889), ve které popisuje principy plánování města a nakládání s jeho dominantami.(16) Jane Jacobs (1916-2006) Americko-kanadská žurnalistka, aktivistka a teoretička urbanismu žijící ve 20. století, část života prožila v New Yorku, je personifikací změny v přístupu k plánování města, ke které došlo přibližně v polovině 20. století, je autorkou knihy Smrt a život amerických velkoměst (1961), ve které kritizuje tehdejší metody modernistického plánování a popisuje město jako živý komplexní systém vyžadující jiný přístup a popisuje požadavky na fungující město, které se později staly základem koncepce compact city.(17) Kevin Lynch (1918-1984) Americký urbanista a teoretik urbanismu, žijící ve 20. století, je autorem knihy Obraz města (1960), ve které se věnuje vnímání městských veřejných prostranství a orientaci člověka v nich a možnosti využít získané poznatky při městském plánování, dospěl k poznatku, že jednotlivci si vytvářejí mentální mapy města s pěti charakteristickými prvky, a to s cestami, uzly, okraji, oblastmi a významnými prvky.(18)
William Whyte (1917-1999) Americký urbanista a žurnalista, žijící ve 20. století, je autorem knihy The Social Life of Small Urban Spaces (1980), ve které zaměřuje svou pozornost na chování lidí v městském prostředí, jeho práce je stále cenná, protože je založená na starostlivém pozorování a vyvozovaní závěrů, jeho pozorování a myšlenky se staly jedním ze základních kamenů koncepce placemaking.(19) Jan Gehl (1936) Současný dánský architekt a urbanista, je autorem knihy Život mezi budovami (1987) a jiných knih, ve kterých svoje teorie rozšiřuje, zaměřuje se na zkvalitňování městského života orientací městského plánování na chodce, cyklisty a kvalitní MHD, pracoval na změně a oživení Kodaně, je jedním z nejvýraznějších zastánců přístupu k plánování města podle koncepce placemaking.(20) Herman Hertzberger (1932) Současný holandský architekt a teoretik, je autorem knihy Přednášky pro studenty architektury (1991), zastává myšlenku, že architekt nemá navrhovat prostor definitivně, ale má ponechat uživateli možnost vlastního osobitého využití prostoru a zároveň ho povzbudit v navazování kontaktu s ostatními uživateli prostoru, obhajuje i potřebu funkční flexibility staveb.(21) Léon Krier (1946) Současný evropský architekt, urbanista a teoretik původem z Lucemburska, je jedním z nejvlivnějších zastánců neotradicionalistického přístupu v městském plánování a je autorem knihy Architektura: volba nebo osud (1998), ve které kritizuje modernistické plánování a monofunkce a obhajuje návrat k ověřenému tradičnímu urbanismu vycházejícímu z člověka, jeho měřítka a potřeb.(22) Christopher Day (1942) Současný anglický environmentální architekt a urbanista, průkopník ekologické architektury v Británii, zaměřující se na celostní přístup k navrhování, hledá cesty jak pojmout a organizovat lidský prostor, při využívání obnovitelných zdrojů energie a materiálů. Je autorem knihy Duch a místo (2004).(23)
Aplikace teorie v ateliérovém projektu Na základě zjištěných kvalit veřejných prostranství ve světě jsme se pokusili tato kritéria shromáždit do uceleného souboru, se kterým budou brněnská náměstí srovnatelná, a takto zjistit jejich kvality v porovnání se stanoveným ideálem, který naplňují ta nejlepší světová náměstí. Výsledkem našeho zkoumání bude sběr informací, které nám pomohou pochopit klíč, podle kterého jsou charakterizována jednotlivá náměstí v rámci polohy města, jejich historického vývoje, nebo například druhu zástavby, ve které se nacházejí. Náměstí v našich podmínkách nemají jednotný charakter a bylo by hloupé snažit se u všech dosáhnout stejných kvalit. Přesto nám hodnocení může pomoci při hledání způsobů jejich dalšího vývoje. Mezi hlavní cíle projektu patří: • tvorba a vývoj metodiky hodnocení veřejných prostranství • odhalení silných a slabých stránek jednotlivých náměstí v Brně • shromáždění informací o brněnských náměstích na jednom místě • ověření teorií porovnáním výsledků hodnocení s reálným využitím náměstí a s výsledky dotazníkového šetření • zvýšení informovanosti a zájmu veřejnosti • rozpoutání diskuze, zlepšení komunikace mezi občany, odborníky a veřejnou správou
Použitá literatura: Zákony ČR. Zákon č. 128/2000Sb. o obcích. [online]. 2011 [cit. 2014-04-01]. Dostupné z WWW: <http://www.zakonycr.cz/seznamy/128-2000-sb-zakon-o-obcich-%28obecnizrizeni%29.html> (1) VAĎUROVÁ, J. Veřejné prostory jako indikátory kvality života města. Brno: Vysoké učení technické v Brně, Fakulta architektury, 2010. s. 18. Vedoucí dizertační práce doc. Ing. arch. Vladimíra Šilhánková, Ph.D. (2) ŠILHÁNKOVÁ, V. - KOUTNÝ, J. Metodika veřejných prostorů města Brna, materiál zpracovaný pro Útvar hlavního architekta Magistrátu města Brna, 2001, str. 4. (3) ŠILHÁNKOVÁ, V. Veřejné prostory v územně plánovacím procesu. Brno, FA VUT 2003. (4), (5) NOVAKOVA, P. Veřejné prostory historického jádra Brna - náměstí. Brno: Vysoké učení technické v Brně, Fakulta architektury, 2013. 200 s. Vedoucí disertační práce: Prof. Ing. arch. Petr Pelčák. (6) GEHL, J. Města pro lidi. Partnerství o.p.s. 2012. 260 s. ISBN 978-80-260-2080-6. (7), (9), (10) Český statistický úřad: Sčítání lidu, domů a bytů 2011 - Jihomoravský kraj - analýza výsledků. 6. Domácnost. [online]. 2013[cit. 2014-04-01]. Dostupné z WWW: < http://www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/t/DC00447692/$File/64413513a06.pdf> (11) Brno: Informace a zajímavosti o městě Brně. [online]. 2013[cit. 2014-04-01]. Dostupné z WWW: < http://www.brno.cz/turista-volny-cas/informace-a-zajimavosti-o-meste/> (12) PPS project for public spaces: Ray Oldenburg. [online]. 2013[cit. 2014-06-01]. Dostupné z WWW: <http://www.pps.org/reference/roldenburg/> (8), (13) PPS project for public spaces: The Power of 10. [online]. 2013[cit. 2014-06-01]. Dostupné z WWW: <http://www.pps.org/reference/the-power-of-10/> (14) PPS project for public spaces: 10 Principles for Succesful Squares. [online]. 2013[cit. 2014-06-01]. Dostupné z WWW: <http://www.pps.org/reference/squaresprinciples/> (15) Wikipedie - otevřená encyklopedie: Camillo Sitte. [online]. 2013[cit. 2014-06-01]. Dostupné z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Camillo_Sitte> (16) Wikipedia - the free encyklopedia: Jane Jacobs. [online]. 2013[cit. 2014-06-01]. Dostupné z WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/Jane_Jacobs> (17) Wikipedia - the free encyklopedia: Kevin A. Lynch. [online]. 2013[cit. 2014-06-01]. Dostupné z WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/Kevin_A._Lynch> (18) Wikipedia - the free encyklopedia: William H. Whyte. [online]. 2013[cit. 2014-06-01]. Dostupné z WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/William_H._Whyte> (19) Wikipedia - the free encyklopedia: Jan Gehl. [online]. 2013[cit. 2014-06-01]. Dostupné z WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/Jan_Gehl> (20)
Wikipedia - the free encyklopedia: Herman Hertzberger. [online]. 2013[cit. 2014-06-01]. Dostupné z WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/Herman_Hertzberger> (21) Wikipedia - the free encyklopedia: Léon Krier. [online]. 2013[cit. 2014-06-01]. Dostupné z WWW: <http://en.wikipedia.org/wiki/Léon_Krier> (22) Christopher Day: Výňatek z CV. [online]. 2013[cit. 2014-06-01]. Dostupné z WWW: < http://www.enviros.cz/day/cv.php> (23)
ŽIDOVSKÁ ČTVRŤ V TŘEBÍČI Fungování uzavřené komunity v rámci celku Jana Teplíčková Vedoucí práce: doc. Ing. Arch. Karel Havliš, PhD.
Úvod Předmětem mé ateliérové práce je židovská čtvrť v Třebíči. Jedná se o stavebně i historicky oddělenou čtvrť, která však těsně hraničí s vnitřním městem. Fenoménem židovské komunity žijící v těsné blízkosti křesťanské majority bych se chtěla zabývat. Jaké byly vzájemné vztahy? Jak vedle sebe žily takto rozlišné kultury? Je možné tento model fungování adaptovat na aktuální problémy v našich městech? Historie židovského osídlení v Třebíči sahá až do středověku. První zmínky týkající se osídlení židovským obyvatelstvem jsou již ze 12. století a souvisí s rozvojem osad navázaných na benediktinský klášter, který zde byl někdy mezi lety 1101-1104 založen. Již ve 13. století je doložena existence židovské ulice v Podklášteří. Roku 1528 byli všichni Židé tehdejším majitelem panství vypovězeni z města, ovšem roku 1561 za dalšího majitele panství jim byly pozemky navráceny. Další léta probíhala relativně klidně a i přes občasnou diskriminaci spočívající v povinných platbách králi a městu Židé fungovali v oblasti Podklášteří bez problémů. Obchodovali a rozvíjeli vztahy s okolím a díky svým schopnostem se rozrůstali, bohatli a skupovali další domy na Poklášteří. V 1. polovině 18. století došlo ke stavbě separační zdi mezi židovskou čtvrtí a křesťanskými domy, s čímž často souvisely různé restrikce týkající se pohybu a stěhování Židů po zbytku města. Ovšem přelomovým obdobím se stal rok 1848, kdy došlo k oficiálnímu zrovnoprávnění všech nekatolických náboženství včetně Židů a ti se začali vystěhovávat do exkluzivnějších částí města. Během druhé světové války bylo židovské město téměř vylidněno a všechen cennější majetek byl zabaven. Téměř všichni třebíčští Židé byli odvlečeni transportem A, který dorazil do Terezína dne 18. května 1942 (čítal 720 osob) a transportem A w ze dne 22. května 1942 (650 osob). Mnoho obyvatel bylo posláno do koncentračních táborů, často do Osvětimi. Někteří obyvatelé utekli do španělského města Sagunta. Po válce se do Třebíče vrátilo asi deset původních obyvatel. Aktuálně je židovská čtvrť součástí Třebíče jako městská část Zámostí. Je ve špatném technickém stavu způsobeném dlouhodobou neúdržbou, což je problém táhnoucí se již od 2. poloviny 19. století, kdy zrovnoprávnění Židé odcházeli a přeprodávali své malé domy vesměs třebíčským dělníkům. Budovy trpí vlhkostí, fyzickým dožitím stavebních materiálů a nedostatkem světla. I přes zmíněné problémy má tato čtvrť velký potenciál díky své poloze a vzácné dochovalosti jako urbanistického celku, o čemž svědčí i obliba tohoto místa nejen u místních obyvatel.
Obr 1: Ortofoto židovské čtvrti Zdroj: mapy.cz
Uzavřená komunita V této části bych se chtěla podrobněji zabývat modelem fungování židovské čtvrti v době, kdy byla plně obývána Židy. Jak už bylo zmíněno výše, ve čtrti Zámostí došlo k separaci židovského obyvatelstva od majoritní většiny. Jedním z hlavních důvodů byly odlišnosti kultury a náboženství, které měly vliv na každodenní způsob života. Je patrné, že tato komunita fungovala velmi dlouhou dobu bez ohledu na okolnosti, naopak nepříznivé podmínky ještě utvrzovaly vzájemnou spolupráci a sociální soudržnost. V jejich náboženství a kultuře byla vždy silně zakořeněná zodpovědnost jednotlivce za sebe samého a za svou rodinu, potřeba vzdělávání, úcta ke starším, ale také povinnost pomoci bližnímu v nouzi a péče o sirotky a vdovy. Z tohoto důvodu se uplatňoval v židovských komunitách v podstatě sociální systém, jehož předpokladem bylo zastoupení všech generací a sociálních vrstev obyvatel uvnitř komunity. Ze strany majority vždy přetrvávala jistá nedůvěra vůči Židům, která patrně plynula z uzavřenosti této menšinové komunity a její orientace spíše dovnitř než ven. V Židech silně zakotvená snaha udržet si svou víru a zvyky navzdory svému pobývání v cizině je už svým způsobem předurčovala k tomu stát na okraji společnosti, být spíše přihlížejícími než aktivními účastníky společenského dění. Dá se říci, že lidé zvenčí neměli moc představu o tom, jak to v židovské komunitě funguje a co se tam děje. To byl patrně důvod, proč vznikalo takové množství legend a povídaček o tajemných židovských praktikách. Další otázkou ovšem je, zda-li byl ze strany většiny vůbec nějaký zájem. Každopádně jejich kulturní nepřizpůsobivost byla mnohým křesťanům podezřelá. Vzájemná koexistence a spolupráce byla postavena hlavně na obchodních vztazích a vzájemné ekonomické závislosti. Židé často zastávali řemesla a profese, kterými většina obyvatel opovrhovala a vyhýbala se jim, např. finančnictví a s tím související půjčování peněz, které bylo povážováno za hřích. Ve výsledku tento model dvou odlišných komunit žijících vedle sebe až na výjimky relativně fungoval. Obě strany žily svůj vlastní život, řídily se vlastními morálními a právními zásadami a nezasahovaly do záležitostí druhé strany. Domnívám se, že důležitým důvodem, proč to mohlo fungovat, byla jakási harmonie mezi odděleností a závislostí.
Existují i dnes ve městech takto uzavřené komunity? Je tento fenomén pozitivní nebo negativní? Co z modelu fungování židovské čtvrti v rámci Třebíče je případně možné použít v dnešní době?
Obr 2: Židé Zdroj: internet
Uzavřené komunity dnešní doby Problematika různých menšin na základě rasových, náboženských, sociálních nebo jiných odlišností je přetřásána téměř neustále. V souvislosti s tím se v minulosti mluvilo hlavně o potřebě asimilace, dnes o potřebě integrace do většinové společnosti. Za problém je vesměs považována situace, kdy se tato menšina koncentruje na jednom místě, v nějaké konkrétní oblasti a vytvoří si tam takzvaný ostrůvek své kultury. Na začátku bych chtěla upřesnit obecné chápání pojmu komunita. Dle Oxford Dictionary: „Je to skupina lidí žijících na stejném místě nebo lidí majících společné konkrétní charakteristiky.“ Skladbu každé společnosti tvoří jednotlivci, kteří ale zřídka fungují separátně a tudíž vytvářejí skupiny. Základní jednotkou je rodina, širší rodinný okruh, přátelé, dále pak čtvrť , vesnice, město, oblast atd. Moderním fenoménem jsou dnes také různé internetové komunity, které jsou kapitolou samy o sobě a kterým se v tomto textu věnovat nechci. Nyní se zaměřím jen komunity, které fyzicky žijí spolu na jednom místě. Existuje velké množství způsobů rozdělení, často se hlavní charakteristiky dané komunity mohou překrývat a obsahovat i více typických rysů současně, tudíž je složité je jednoznačně zařadit. Obvykle však vznikají na základě těchto spojovacích prvků: • Geografie, místo (sousedství, čtvrť, sociální postavení) • Kultura (jazyk, náboženství, rasa, národnost, zvyky) • Zájmy, názory (alternativní styl života, ekologie, politické smýšlení) Těmto komunitám bych se chtěla věnovat a jako příklad bych ráda uvedla některé takové skupiny, jejich fungování uvnitř sebe i v rámci města, způsob, jakým jsou vnímány okolím i jimi samými. Gated communities Tento pojem se dá do češtiny přeložit nepřesně jako uzavřená komunita nebo uzavřený rezidenční objekt. Jedná se obvykle o rezidenční okrsek, který je dokola obehnán zdí a většinou chráněn bezpečnostní agenturou. Kromě obytných domů bývá součástí i společné vybavení jako hřiště, bazén, posilovna nebo park. Tyto komunity se dají rozdělit do 4 základních modelů, na jejichž bázi vznikly:
•
komunita spojená stejným životním stylem svých obyvatel (důchodci, život na venkově) • komunita zformovaná za účelem určité prestiže (sociálně vyšší vrstvy obyvatel) • komunity tvořené lidmi hledajícími bezpečí • komunity vybudované uměle za nějakým účelem (bydlení pro pracovníky určité firmy). Zpočátku byla tato forma bydlení typická jen pro nejbohatší vrstvy a měla punc luxusu a výjimečnosti. Dnes je ekonomicky dostupná mnohem širšímu okruhu zájemců, přičemž největší oblibu získaly gated communities především v zemích s vysokou kriminalitou a velkými sociálními rozdíly. Faktem ale je, že ze strany developerů je patrná snaha tento trend importovat i do zemí, ve kterých zatím o tento typ bydlení není moc zájem (např. ČR). Je zřejmé, že život v gated communities má jisté výhody, zvláště pak pro její obyvatele, avšak i své negativní aspekty, kvůli kterým má množství kritiků. Co má společné a jak se liší od komunity třebíčských Židů, která v minulosti celkem dobře fungovala? V základních rysech se jedná o podobné modely uzavřené komunity, obehnané zdí, jež mají společný zájem a styl života, který je spojil. Domnívám se, že podstatný rozdíl není tolik ve vnitřním fungování jako ve vztazích k městu a okolí. Židovská čtvrť byla seskupením lidí vzniklým na základě společných hodnot a stylu života, které však bylo existenčně závislé minimálně na svých obchodních vztazích. Problém u gated communities nastává v případě přílišné separace a nezávislosti na okolí, z čehož pak vzniká strach obyvatel z toho, co je venku nebo lhostejnost k lidem mimo komunitu, plynoucí z jejich ekonomického postavení. Společnost, fungující na základě relativně uzavřených a ekonomicky samostatných komunit jistě není špatný model, ovšem je třeba se zamyslet nad jeho parametry. Důležité je uvědomit si, co tyto lidi v dané komunitě spojuje. Příklad židovské čtvrti ukazuje na to, že dobrými a trvalými spojovateli může být kultura, náboženství nebo rodinná příslušnost, které pak přirozeně vytváří stabilní komunity, kde je patrné zastoupení lidí všech generací a společenského postavení spějících k ekonomické a sociální stabilitě.
Obr 3 (vlevo): Saskatoon, Kanada, Zdroj: internet Obr 4 (vpravo): Warszawa, Polsko, Zdroj: internet
Romské komunity Dalším typem svým způsobem uzavřené komunity jsou Romové. Až na výjimky nebývají odděleni zdmi, ale spíše předsudky a reálným způsobem života, které je a kterými se sami odlišují. Jsou typickým příkladem komunity oddělené ani ne tak na základě rasy, společné historie a tradic, jak se na první pohled může zdát, jako spíše společensky. Podobně jako Židé ve středověku jsou dnes Romové rozptýleni v mnoha státech, nemají vlastní zemi a tvoří komunity v rámci většinové společnosti. Do Evropy se začali přistěhovávat od 11. století a svůj kočovný způsob života si udrželi i do dalších staletí. Podobně jako k Židům k nim v různých obdobích a zemích přistupovali různě, typická ale byla jejich pozice cizinců, kteří se nechtějí přizpůsobit usedlému způsobu života a nikam nepatří. Problémy týkající se většinové populace Romů jako je vysoká nezaměstnanost, ekonomická nesoběstačnost těchto komunit jako celku a závislost na podpoře majority je dlouho řešeným problémem, na který se hledá lék. Obecně se považuje za velmi negativní vznik ghett a uzavřených romských komunit, kde se pak násobí množství různých trestných činů, výtržností a rvaček. Také je zřejmé, že z hlediska výchovy dětí to není ideální prostředí. Jestliže se na romská ghetta nebo osady podíváme z hlediska srovnání s fungováním židovské komunity, můžeme zaznamenat dost klíčových rozdílů. Princip určité rodinné a rasové soudržnosti v rámci komunity je u Romů vesměs zachován, potenciál pro vytvoření soběstačné komunity z toho úhlu pohledu zde je. Objevuje se ale velký problém ve vztahu k majoritě. Nechci se zde zabývat podrobně příčinami a hledáním viníků, faktem však je, že romské komunity nejsou, narozdíl od Židů v minulosti, nuceny být ekonomicky aktivní natožpak soběstačné. Vztah majorita minorita je výrazně jednostranný, kdy minorita využívá výhod a podpory majority, což není možné trvale udržovat. Důsledkem je narůstající nenávist, nespolupráce a separace Romů. Charakteristikou romských komunit tak nezůstává už jen jejich kulturní odlišnost, ale hlavně společenská exkluze. Dokud se romské komunity nestanou, ať už z vlastního rozhodnutí nebo z existenčních důvodů, soběstačnými, nebude moci jejich vztah s majoritní společností fungovat. Velký vliv bude mít vztah mezi ekonomickým modelem soběstačnosti s romskou kulturou a staletími provozovanými tradicemi.
Obr 5 (vlevo): Romové, Zdroj: internet Obr 6 (vpravo): Romské sídliště Luník IX, Zdroj: internet
Christiania v Kodani Dalším příkladem, kterému se chci věnovat je tzv. Svobodný stát Christiania. Jedná se o samosprávnou oblast v rámci dánského hlavního města Kodaně na místě původních armádních kasáren, které byly roku 1971 zrušeny. Ihned poté se sem nastěhovali squatteři, kteří žili velmi svérázným způsobem a usilovali o maximální svobodu a nezávislost na systému. V roce 1987 se dánská vláda rozhodla uskutečnit zcela výjimečný sociální experiment a komunitě dovolila samosprávu. V Christianii se musí respektovat základní zákony Dánska, městu se podařilo prosadit alespoň daň z nemovitosti, kterou zde majitelé nemovitostí považují za dobrovolný dar městu. Jiné daně místní obyvatelé platit nemusí. Dnes se Christiania stala téměř turistickou atrakcí, místo původních 200 obyvatel zde žije více než 1000 lidí, kteří pracují jako běžní občané v Kodani. Z původní myšlenky svobodné komunity fungující na principu tolerance, vzájemné spolupráce a finanční soběstačnosti se toho už moc neudrželo. Christiania je moderním příkladem pokusu o založení zcela soběstačné uzavřené komunity, fungující v rámci evropského velkoměsta. Spojovacím článkem tohoto společenství byl alternativní způsob života, politické názory a často i umělecké zaměření. Hlavním problémem se zřejmě stala přílišná liberalizace v rámci komunity, což vedlo v 80. letech k rošíření tvrdých drog. Christiania se začala stávat centrem narkomanů ze širokého okolí a hrozilo jí z tohoto důvodu uzavření. Proto komunita sama začala organizovat protidrogová opatření a pomoc narkomanům a problém se tím podařilo do značné míry vyřešit. Určitou nerovnováhu a slabinu tohoto společenství bych opět viděla v její relativní homogennosti co se týče zastoupení jednotlivých generací a profesního zaměření a zájmů jednotlivých členů. Nebýt těchto problémů, mohla by Christiania sloužit jako dobrý příklad komunity, fungující úspěšně uvnitř i ve vztazích s okolím.
Obr 7 (vlevo): Vstup do Christianie, Zdroj: vlastní archiv Obr 8 (vpravo): Dům v Christianii, Zdroj: vlastní archiv
Závěr Výše zmíněné příklady jsou jen malými ukázkami z mnoha komunit, které dnes ve světě fungují. Ačkoliv to tak často nevypadá, fenomén různých uzavřených komunit v rámci většinové společnosti, založených na rozličných principech, stále nevymizel. Někdy je naopak až s podivem, jak jsou svým fungováním podobné modelu židovské čtvrti. Z toho také vyplývá, že při jakémkoli uvažování o městě je třeba s těmito komunitami umět počítat, uvědomovat si jejich specifické rysy a při plánování se je nesnažit nutně integrovat, ale spíše využít pozitivní potenciál, který mají. Touha člověka po životě v komunitě je i v moderní době běžná. Něco, co po staletí fungovalo, je dnes často uměle vytvářeno. Na internetu existuje velké množství webových stránek, které nabízí mnoho možností k zapojení se do komunitního života po celém světě, včetně popisů „přijímacích pohovorů “ a požadavků na uchazeče o život v těchto společenstvích. Tento způsob fungování v uměle vytvořené skupině se samozřejmě zatím týká jen zlomku z celkové populace. Většinová populace je součástí spíše jakýchsi přirozeně vzniklých vztahů se svým okolím. Celkově se neodvažuji k prohlášení, že uzavřené komunity jsou veskrze dobré nebo špatné. Jak jsem se snažila ukázat na příkladech, jejich dobré nebo špatné fungování závisí na mnoha aspektech, avšak jedním z postatných objektivně hodnotitelných měřítek je jejich dlouhodobá „trvanlivost“ (ekonomická, morální, politická, atd.) a vyváženost mezi jejich odděleností a závislostí na okolí. Uvedu ještě názor Geopha Kozenyho, který ve svém článku Intentional Communities: Today’s Social Laboratories píše o své vlastní zkušenosti 16ti let života v různých komunitách: „...naivně jsem věřil, že najdu systémy, který fungují nejlépe a které jsou naopak despotické a neefektivní. Překvapivě, během mých cest jsem našel pozitivní příklady z téměř každého představitelného druhu vlády, řízení a ekonomického systému – počínaje anarchistickými, kooperativními a konče hierarchickými – včetně benevolentní diktatury. Na druhou stranu jsem také viděl příklady z každého typu komunity, které byly nefunkční a oslabené. Z toho plynou dvě jednoduché otázky, hledající odpověď pro to, na čem opravdu záleží: Věří členové komunity celým srdcem v systém, který používají a jsou nadšení, že mohou být jeho součástí? Žádné množství teorií, dogmat nebo druh
nátlaku nemůže nahradit jasnost vize, otevřenost, dobrou komunikaci, ducha spolupráce, společné vědomí a tvrdou práci.“ Domnívám se, že život v rámci určitých uzavřených skupin bude i budoucností. Již dnes je to patrné ze všemožných snah a pokusů vytvářet soběstačná a udržitelná města a čtvrti – v podstatě komunity. Společenství, čtvrť, osada, která si sama zajišťuje přísun potřebné energie, maximálně využívá místní nebo vlastní zdroje a funguje na principu ekonomiky sdílení jednotlivých členů. Budou se samozřejmě lišit v míře spolupráce a sdílení, již dnes některé komunity fungují na bázi vzájemné dobrovolné pomoci, jiné mají ve své podstatě funkci jednoho ekonomického celku, kde jednotliví obyvatelé sdílejí téměř veškerý majetek. Co se týká aktuální situace bývalé židovské čtvrti v Třebíči, myslím si, že je toto místo svou stavební strukturou, historií a specifičností dost předurčeno ke komunitnímu způsobu života vzniklému přirozeně s minimem zásahů zvenčí. Kulturní hodnota této památky a z ní plynoucí množství návštěvníků a cizinců předurčuje tuto potenciální komunitu k větší otevřenosti a kooperaci s mnoha vnějšími subjekty. Samotná čtvrť by v případě opravy budov a úpravy veřejných prostor mohla přitáhnout a inspirovat k nastěhování lidi s odlišnými názory na způsob bydlení než je dnes trendem. Zajímavé a netradiční prostředí by mohlo kompenzovat i relativní neatraktivnost malého města s menší vybaveností. Cílovou skupinou budoucích rezidentů by mohli být místní obyvatelé, kteří oceňují klid, starodávnost domů a docházkovou vzdálenost do centra města i do přírody, dále pak mladí lidé a rodiny vyhledávající alternativní formy bydlení v rámci malého města. Dále předpokládám, že již samotné rozhodnutí jít bydlet do této čtvrti ukazuje na určité společné prvky a vlastnosti potenciálních obyvatel, které by mimo jiné mohly do budoucna pomoci vytvořit přirozené prostředí spolupráce a identifikace s daným místem.
Použitá literatura KLENOVSKÝ, Jaroslav. Židovské památky Třebíče. Vydala Židovská náboženská obec v Brně. 1995. ISBN 80-7204-285-8 NOVÁČKOVÁ, Eva. Soužití křesťanů s židovskými komunitami v Třebíči, Moravských Budějovicích a Jemnici v 16. a 17. století. In: Židé a Morava. Kroměříž 2001, str . 5–16. ISBN 80-85945-26-6 DAVIS, Ruth. Myšlenka komunity ve světě plném násilí – 311 ustanovení. In: Židé a Morava. Kroměříž 2001, str . 5–16. ISBN 80-85945-26-6 AGGARWAL, Pramila. Understanding the Community. http://www.unesco.org/education/aladin/paldin/pdf/course01/unit_06.pdf BRABEC, Tomáš. Zdi mezi námi: Gated communities v současném Česku. Vystaveno 1. 3. 2013. Dostupné z: http://praguewatch.wordpress.com/2013/03/01/zdi-mezi-namigated-communities-v-soucasnem-cesku/ Wikipedia. Gated community. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Gated_community Dromedar.sk Na návšteve v „slobodnej“ kodaňskej Christianii. Vystaveno 31. 10. 2012. Dostupné z: http://dromedar.topky.sk/cl/1000021/1326726/
Orbion.cz Svobodný stát Christiania. Vystaveno 9. 6. 2011. Dostupné z: http://dansko.orbion.cz/svobodny-stat-christiania/pruvodce/ KOZENY, Geoph. Intentional Communities: Today’s Social Laboratories., str . 8. http://www.gaia.org/mediafiles/gaia/resources/GKozeny_IC-SocialLabs.pdf
VIZE KOMUNITY Jiří Betlach, Jakub Merta
FA VUT Brno UN5 doc. Ing. arch. Karel Havliš, PhD.
2013
Obsah Úspěch člověka.................................................................................................................................................. 2 Proč jsme si zvolili téma komunit? .................................................................................................................... 2 Začneme zcela obecnou definicí komunity ....................................................................................................... 2 Zdravá komunita................................................................................................................................................ 3 Jak docílit zdravé komunity? ............................................................................................................................. 3 Mobilizace zdrojů uvnitř komunity.................................................................................................................... 5 Aktivizace komunity na sídlištích....................................................................................................................... 6 Cohousing (blízké sousedské bydlení)............................................................................................................... 6 Komunity jako ostrůvky nezávislosti ................................................................................................................. 7 Změna myšlení................................................................................................................................................... 7
Úspěch člověka Úspěch člověka, jako živočišného druhu, který se stal dominantním na této planetě, je bezesporu dán jednou základní věcí. A tím je dohoda o spolupráci. „Já nezabiji tebe, když ty nezabiješ mě.“ Vytvoření takového svazku je podstatný bod, kdy člověk vytvořil skupinu, která začala využívat schopností svých členů. Není smyslem této práce rozebírat všechny možné předpoklady pro tento klíčový zlom v evoluci člověka, ale je důležité si uvědomit, že vzájemná spolupráce umožnila člověku přežít i v konkurenci silnějších živočichů, proti kterým by sám jen těžko obstál. A to je i princip lidské společnosti. Tedy vzájemná spolupráce. Známá historie a převážně otřesné události 20. století nám sice ukazují, že lidská rasa na tuto dohodu často zapomíná a nemá problém sama sebe vyhubit, přesto je princip spolupráce uvnitř společenství nezbytný pro přežití a rozumný vývoj lidstva. Každá společnost, skupina lidí, si odpradávna utvářela svůj životní prostor. V dějinách vývoje člověka, a jím formovaného životního prostředí, můžeme sledovat jeden základní fenomén. A tím je zvyšující se rychlost. Po tisíce let si lidé předávali své zkušenosti a vylepšovali své životní prostředí. Byl to pomalý, ale jistý proces, jehož motivací bylo přežití a s tím spojená kontrola nad určitým územím. Dnes díky zvyšující se rychlosti přestáváme mít kontrolu nad tímto procesem a ztrácíme vztah k místu. A právě vztah k určitému místu nebo oblasti vytvářel vzájemnost a pocit sounáležitosti. A možná právě rychlost a vzestup individualismu je příčinou, že se na vzájemnou spolupráci a pocit sounáležitosti v dnešní společnosti zapomíná. Proč jsme si zvolili téma komunit? Zdravá komunita je nezbytnou podmínkou pro udržitelný rozvoj lidské společnosti. Je to tedy téma vysoce aktuální. Naším záměrem je pochopit vztahy, které v komunitách fungují pro možnost kvalitních zásahů v rámci panelových sídlišť, které jsou ústředním bodem naší pozornosti. Začneme zcela obecnou definicí komunity Slovo komunita je z latinského „cum“, což znamená „spolu“ nebo „mezi sebou“ a „munere“ což znamená darovat. Je to společenství živých bytostí, které sdílejí určitou oblast (omezenou prostorově, jejich společnými zájmy apod.) Jednotlivé živé bytosti mohou být rostliny, zvířata nebo lidé, kteréhokoliv druhu nebo velikosti. Komunitu charakterizuje zejména sdílená vzájemná interakce, vycházející například ze společných potřeb nebo zájmů. Komunity se obvykle vytvářejí na jednom konkrétním místě, toto neplatí na internetových médiích. 1 V rámci urbanismu a plánování veřejných prostranství jsou v našem zájmu samozřejmě komunity jako společenství lidí, občanů určité obce, města nebo městské čtvrti.
1
http://cs.wikipedia.org/wiki/Komunita
2
Zdravá komunita Cílem současné společnosti je, podle nás, tvorba zdravých komunit. Zdravá komunita, je společenství lidí, které se rozvíjí udržitelně, na základech udržitelného rozvoje. Jednoduše řečeno, na etickém principu odpovědnosti vůči budoucím generacím.2 Protože jenom silné a zdravé společenství lidí může vytvářet a realizovat vizi o budoucnosti a podobě svého životního prostředí. 3 Udržitelně se rozvíjející komunita si uvědomuje omezenost svých materiálních zdrojů, bohatství svých nemateriálních (duchovních) zdrojů a odpovědnost vůči budoucím generacím. Mluvíme-li o udržitelné komunitě, tak je nezbytné, aby komunita při plánování svého rozvoje stále hledala rovnováhu mezi svými ekonomickými a sociálními potřebami a ochranou životního prostředí a přírodních zdrojů. Z definice o udržitelném rozvoji se jedná o vyvážení právě těchto tří pilířů. Vzájemná spolupráce se v přírodě objevuje z důvodu přežití. Výhoda skupiny, kde jsou rozdělené role a každý poskytuje své schopnosti, je zřejmá. Akorát v dnešní kultuře není tento přímý vztah mezi komunitou a osobním přežitím jasně patrný. Globalizovaný svět vytváří závislosti na událostech a lidech, kteří žijí po celém světě a které v životě nepotkáme. Nejsme už závislí na lidech v nejbližším okolí. Schopnosti a čas lidí už není směřován do místní komunity ale do „komunity globální“. A navíc v naší dynamické a na práci zaměřené společnosti, kde se velká část naší zábavy odehrává v našich domovech, existuje mnoho sil, které izolaci od druhých zvyšují. Jak docílit zdravé komunity? Hlavním tématem tohoto textu bude hledání cest k tvorbě a k aktivizaci komunit. Současná situace může vypadat asi takto. Naše zákony umožňují účast veřejnosti na správních, územních a stavebních řízeních. Aktivní občané tohoto práva využívají. Nejčastěji to probíhá ale tak, že některé ze sdružení blokuje určitý rozvojový záměr a řízení se potom prodražuje a protahuje o celé roky. Řada politiků místní i celostátní úrovně se pak domnívá, že občané mají práv až příliš mnoho. A snaží se tato práva omezit například prohlášením veřejného zájmu na poměrně širokou škálu investičních záměrů. Zapojení občanů získalo jakousi negativní konotaci.4 Občané jsou velkým potenciálem, který je třeba co nejlépe využít. Je to složitý proces, který se musíme naučit. Jak od lidí získat jejich zkušenosti, nápady, motivace, spolupráci i spoluodpovědnost. Antioch New England Institute definoval několik vlastností, které pomáhají dobrému fungování komunity. Ty si podrobněji rozebereme. V otázkách a odpovědích si ukážeme principy, na kterých se dají komunity stavět. Prvním z nich je efektivní vedení komunity. Je nezbytné, aby v soukromém, veřejném a nevládním sektoru byly vůdčí osobnosti, schopné navzájem spolupracovat při posilování dlouhodobých vyhlídek komunity. Vůdčí osobnosti by měly zastupovat svou komunitu a měly by dobře chápat její problémy. Je nezbytné, aby každá skupina obyvatel, měla někoho, kdo ji dokáže reprezentovat a hájit její zájmy při komunikaci s ostatními subjekty nebo při projednávání veřejných záležitostí. Musíme si pak položit otázky. Existují opravdu ve všech třech sektorech aktivní vůdčí osobnosti a zajímají se o zájmy a náměty místních občanů? Jsou u nich zřejmé znalosti, zodpovědnost, profesionalita a kreativita? Jsou ochotny přiměřeně riskovat? A podporují vůbec komunity své osobnosti? 5 2
NAWRATH, Martin ed. Tvorba vize komunity, Brno: Nadace partnerství, 2004, str. 103 NAWRATH, Martin ed. Tvorba vize komunity, Brno: Nadace partnerství, 2004, str. 103 4 NAWRATH, Martin ed. Tvorba vize komunity, Brno: Nadace partnerství, 2004, str. 5 5 NAWRATH, Martin ed. Tvorba vize komunity, Brno: Nadace partnerství, 2004, str. 103,104 3
3
Dalším velmi důležitým faktorem pro úspěch vize komunity je informovaná účast občanů. Má-li být komunita opravdu silná, občané se musí zapojit do veřejných záležitostí. A to prostřednictvím místních voleb, prací v obecních komisích, účastí na veřejných slyšeních a svou aktivitou v nevládních organizacích. K zajišťování potřeb komunity jsou velmi důležité prvky filantropie a dobrovolnictví. Všichni občané potřebují rozvíjet své znalosti a schopnosti, aby mohli k životu komunity nějakým způsobem přispět. Otázky, které se k tomuto vážou. Vědí občané, jak funguje místní systém veřejné správy? Jaká je úroveň dobrovolnictví a účasti na aktivitách místních spolků a sdružení? Je účast občanů proaktivní nebo reaktivní? Jinými slovy. Zapojují se občané až v okamžiku, kdy vznikne problém, nebo průběžně? Mají občané dost informací, aby mohli činit správná rozhodnutí? Zahrnují místní volnočasové a vzdělávací aktivity celou komunitu, všechny věkové kategorie? 6 S tímto faktorem úzce souvisí i další hledisko, jímž je silný sociální kapitál. Komunitu tvoří lidé s mnoha různými zájmy, zkušenostmi a vzděláním, což jí dělí na určité přirozené skupiny, které by spolu ale měly komunikovat. Rostoucí složitost společnosti znamená výzvu při dosahování společné shody nebo při řešení problémů, ale zároveň nabízí příležitosti pro vzájemné kulturní obohacování.7 A proto se ptáme. Jsou všechny skupiny vybaveny nezbytnými schopnostmi tak, aby se mohly do dění v komunitě zapojit? Existují bohaté příležitosti, kde se lidé mohou neformálně setkávat a povídat si? 8 Sociálním kapitálem se rovněž rozumí, jednoduše řečeno, sousedská pomoc, kdy si lidé navzájem pomáhají při problémech. V extremních případech mohou být živelné pohromy, kdy se občané zmobilizují k pomoci postiženým spoluobčanům, těmi scelujícími událostmi. Jedná se o princip reciprocity. Tedy o myšlenku, že to co se stalo jiným, se může stát i mě. Musí být skvělé, žít ve společenství lidí, které si nese svůj sociální kapitál. Politologové dokonce mají údaje, z nichž vyplývá, že sociální kapitál v komunitě vytváří materiální bohatství. 9 Dej a bude ti dáno.10 S termínem sociální kapitál úzce souvisí solidarita. Pro mnohé z nás mrtvé nebo až příliš abstraktní slovo. V rozmanité a čím dál víc individualizované společnosti, jako je ta naše, je soužití s druhými jedním z nejnáročnějších úkolů současné doby. Žít s lidmi, kteří se ode mne liší, vyžaduje víc než jen dobrou vůli. Je to poměrně náročná dovednost, která, jak se zdá, v nás byla potlačena. Je ale možné se ji znovu naučit. Základem solidarity se může stát ona spolupráce, kterou si lze osvojit jako například umění nebo řemeslo. Spolupráci máme určitým způsobem zabudovanou v sobě. Abychom přežili, museli jsme se naučit kooperovat. Pouze současné podmínky v nás namísto péče, empatie a spolupráce znovu probouzejí hlavně soupeření. Solidarita totiž předpokládá i vědomí společných myšlenek, postojů nebo cílů. Tím, že se lidé budou veřejně setkávat, společně komunikovat a sdílet živou energii. 11
6
NAWRATH, Martin ed. Tvorba vize komunity, Brno: Nadace partnerství, 2004, str. 104 NAWRATH, Martin ed. Tvorba vize komunity, Brno: Nadace partnerství, 2004, str. 104 8 NAWRATH, Martin ed. Tvorba vize komunity, Brno: Nadace partnerství, 2004, str. 104 9 NAWRATH, Martin ed. Tvorba vize komunity, Brno: Nadace partnerství, 2004, str. 15 10 Bible, překlad 21. Století, Praha: Biblion, 2009, Lukáš 6,38 11 Jaroslav Fiala, Jiří Růžička. Nový Prostor, 12/2013 7
4
Dosud jsme rozebírali skupinu vlastností, nazvanou občanská infrastruktura. Teď se zaměříme na infrastrukturu komunitní, jako je například kulturní život, dědictví a rekreace. Kulturní život komunity může být silným zdrojem hrdosti občanů. Umění, divadlo, místní slavnosti a oslavy. To vše posiluje sociální vazby a vytváří sebevědomí komunity. Jakým způsobem komunita oslavuje své úspěchy a svou historii? Jsou tyto akce známé v komunitě. A mino ni? Je v komunitě dost prostoru pro akce venkovní i akce pořádané uvnitř? 12 To jsou všechno otázky, které bychom si měli klást, pokud chceme docílit zdravé komunity. Dalším faktorem můžou být kvalitní příležitosti pro vzdělávání v každém věku. Všichni občané pociťují přirozenou potřebu zajistit vzdělání svým dětem. Kromě základních institucí, např. formou zájmových kroužků a kurzů. Je na místě i nějaká forma celoživotního vzdělávání. Další stránkou je hmotný svět kolem nás. Je důležité, aby byla dostupná odpovídající fyzická infrastruktura. Veřejné budovy, školy, chodníky, kanalizace a cesty. To jsou věci, které jsou základem existence komunity odčerpávající nejvíce financí z místního rozpočtu a výrazně ovlivňující kvalitu života komunity. Mělo by být zájmem si chránit své vodní zdroje a umět smysluplně nakládat s odpady. Obec by si měla odpovědět na otázky, jestli má plán financování, údržby, rozvoje a obnovy svých veřejných zařízení. Cílem je aby obec poskytla spravedlivé a přiměřené sociální služby.13 Životní prostředí. Přírodní zdroje bychom měli vnímat jako dary přírody komunitě. Zahrnují potraviny, paliva a materiály využívané v každodenním životě. Zdravé životní prostředí a přírodní lokality podstatně přispívají ke kvalitě života. Udržitelná komunity se snaží spoléhat na místní zdroje materiálů a potravin. A také se snaží omezit množství produkovaných odpadů a emisí tím, že šetří energii. Jaké procento energie využívané v komunitě je z obnovitelných zdrojů? Do jaké míry spoléhá místní komunita na místní zdroje potravin, paliv a materiálů? Dalším faktorem ovlivňujícím úspěšnost komunity je silná a stabilní místní ekonomika. Plánovaný růst a rozvoj. Plány a nařízení ovlivňují, jak se obec rozvíjí. Plány jsou myšleny jako nástroj udržitelného rozvoje, ne jako soubor omezení. 14 Mobilizace zdrojů uvnitř komunity Jen ze zdravé komunity může vzniknout iniciativa prosazující změny ve veřejném plánování, které budou založeny na jejích potřebách. Zdravá a osvícená komunita předkládá své náměty místní samosprávě, která má nástroje a možnosti k jejich realizaci. Zde by mělo dojít k oslovení architekta nebo urbanisty, který je schopen převést vize občanů v reálný projekt. Zmínili jsme se o potenciálu, který skýtají místní občané. Je jen otázkou jak tyto zdroje mobilizovat? Zmíníme se o několika krocích, které by mohly stát na začátku. Jako prvním krokem, by mělo být úplné zmapování zdrojů a schopností jednotlivců, občanských sdružení, zájmových spolků, podnikatelů a místních institucí a následné budování a posilování vzájemných vztahů. Komunita se stává silnější a soběstačnější pokaždé, když se místní lidé spojí k vyřešení nějakého problému. Pokaždé, když se místní spolek spojí se školou nebo správcem parku, aby společně něco vykonali. A postupně se vznikem této sítě vazeb lidé získávají víru v možnost efektivního řešení problémů. A jak se výsledky místních schopností množí, přestávají občané při řešení nejdůležitějších místních problémů hledat automaticky nejprve pomoc zvenčí. 12
NAWRATH, Martin ed. Tvorba vize komunity, Brno: Nadace partnerství, 2004, str. 105 NAWRATH, Martin ed. Tvorba vize komunity, Brno: Nadace partnerství, 2004, str. 105 14 NAWRATH, Martin ed. Tvorba vize komunity, Brno: Nadace partnerství, 2004, str. 106 13
5
Je třeba využít schopností jednotlivců. Mnoho lidí má talent a dovednosti, kterými mohou podpořit úsilí své komunity. „Ten umí to a ten zas tohle.“ Jan Werich Ovládání počítačů, hlídání dětí, řízení bagru až po péči pro nemocné. Společnost je i plná lidí, kteří nejsou úplně nejlépe integrováni do komunity. Například mladí, staří, nemocní, bojácní a uzavření.15 Tohle je podle nás jedním z velkých potenciálů, třeba i dobře fungujících komunit. Měly by se podporovat místní spolky a občanská sdružení, církevní organizace a všichni by měli spolupracovat. Horší na vyhledání jsou menší neformální zájmové skupiny a malé sousedské skupinky. Dále pak vůdčí osobnosti institucí, které jsou pro úspěch komunit nezbytné. A snad nejdůležitějším úkolem vůdčích osobností je právě vedení. V každé komunitě jsou někteří občané, kteří neochvějně zastávají pozitivní pohled na svět a sílu komunity. Aktivizace komunity na sídlištích Abychom se co nejvíce přiblížili k našemu tématu revitalizací sídlišť, zaměříme se na aktivizaci komunitních vztahů přímo zde. Začneme měřítkem bytu. Byt je základní jednotkou celého sídliště. Byty byly navrhovány pro klasický model rodiny – dva dospělí a dvě děti. Tato situace dnes není všude aktuální. Změna demografie a struktury obyvatelstva generuje i změnu dispozic. Jednoduchými zásahy jako jsou propojení kuchyně s obývacím pokojem nebo použití posuvných příček, vzniká platforma pro vytváření kvalitnějších sociálních vazeb.16 A je-li pravdou, že socializace člověka začíná v rodině, je kvalitní životní prostor bytu a zdravá rodina základem pro socializaci aktivního občana do společnosti. Největší potenciál pro tvorbu komunit představují lidé z jednoho vchodu, kteří se znají. Ti by měli mít k dispozici nějaké společné prostory nejlépe v úrovni přízemí. V rámci obnovy by se mohlo jednat o tzv. komunitní buňky. Ty by mohly sloužit pro domovní schůze, kde se obyvatelé domlouvají na provozu domu. Lidé je mohou využívat jako prostory pro oslavy. Jednoduše jde o to, vytvořit prostory pro podporu aktivit, které by bouraly anonymitu sídliště. Jednotlivá měřítka se mohou ovlivňovat. Příkladem je návrh zavěšených balkónů. V rámci měřítka bytu zvyšuje plochu i kvalitu bytu. V rámci měřítka domu vzniká sociální fasáda, lidé jsou vidět, komunikují a dohlížejí nad veřejným prostorem. Cohousing (blízké sousedské bydlení) Principem, kdy může přímo prostředí podporovat komunitu je společná forma bydlení, nebo též „blízké sousedské bydlení“ tzv. cohousing. Cohousing je nový způsob bydlení, který klade důraz na hlouběji prožívané mezilidské vztahy a současně zachovává a podporuje osobní nezávislost. Snaží se zachovat to nejlepší, co nabízel život v tradičních provázaných vesnických společenstvích a přenést to do 21. století. Obyvatelé se už od fáze plánování projektu podílejí na budoucí podobě 15 16
NAWRATH, Martin ed. Tvorba vize komunity, Brno: Nadace partnerství, 2004, str. 12 http://www.novy-liskovec.cz, regenerace panelových sídlišť
6
svého domova i pravidel jeho fungování a po nastěhování i na jeho provozu.17 Když se lidé se svými přáteli, potkávají a zdraví sousedy, když nemají problémy komunikovat s neznámými lidmi, mají lepší pocit sounáležitosti s místem a se svou komunitou. Komunity jako ostrůvky nezávislosti V širších souvislostech může být princip cohousingu viděn na komunitách, které si vytvořily jakési nezávisle fungování. Využívají dovedností širokého spektra obyvatel. Ne všem vyhovuje životní styl propagovaný současnou západní společností. Tedy bydlení v osamocených bytech a domcích izolovaných od vnějšího světa. Je to jakási osamělost „tradiční„ rodiny, která pak souvisí s problematikou partnerských vztahů a ponorkové nemoci. V komunitním životě vidí upřímnější mezilidské vztahy a společenské hodnoty. Je to už jen myšlenka společného bydlení, která pomáhá lidem učit se překonávat soutěživý egoismus, zkoušet se navzájem respektovat a nacházet společná řešení. Spolupracovat na společných projektech. Jde jen o rozhodnutí. Lidé se mohou hádat o malichernostech a škodit si nebo mohou usilovat o spravedlivé řešení problémů. Ze společenství, kde všechno toto funguje, se může stát komunita s nezávislou lokální ekonomikou. Jedná se zde o návrat k udržitelným principům a získání svobody. Osvobození od civilizačního tlaku a nepřirozených autorit. Jednou z odvětví nezávisle ekonomiky může být komunitou podporované zemědělství. Vytvoření sítě zemědělců, kteří dodávají své produkty členům komunity, kteří vytvářejí zase jiné hodnoty.18 Příkladem takové druhu komunit mohou být například izraelské kibucy nebo dánská Christiania. Kibucy jsou zemědělské a průmyslové osady, které hospodaří formou kolektivního vlastnictví. Zisky jsou investovány zpět do osady poté, co jsou zajištěny základní životní potřeby členů kibucu, jako jsou strava, oblečení, ubytování a také zdravotní a sociální péče.19 Zvláštním unikátem je dánská Christiania, jež je v podstatě autonomní oblastí uvnitř Kodaně. Obyvatelé se pokládají za jakýsi mikronárod, který má vlastní samosprávu a měnu. Změna myšlení Úvahu nad tvorbou zdravých komunit bychom rádi zakončili zamyšlením nad možností pozitivní změny. Položíme si otázku, na kterou, podle nás, není jasna odpověď. Je zřejmé, že proměnu může přinést jen změna vzorců chování. Je tedy otázkou jestli dostatečným impulzem pro tuto změnu bude osvěta a lidé, kteří dokážou vést a inspirovat nebo bude zapotřebí, aby lidé na vlastní oči viděli výsledky bezkoncepčních zásahů ve svém životním prostředí. Nebo bude muset dojít k silnějším impulsům v podobě ekonomických a hospodářských krizí.
17
Prostory, Brno: Nadace partnerství, 2013, str. 57 Josef Záměčník, A2, 3/2009 19 http://cs.wikipedia.org/wiki/Kibuc 18
7
POZASTAVENÁ MÍSTA - PRÁCE SE ZELENÍ VERONIKA MIKULKOVÁ, ZS 2013 / 14
OBSAH
92' Å(£(1 =(0 &2 -628 72 32=$67$9(1 0 67$ 352%/ 0< 32=$67$9(1È&+ 0 67 352%/ 0 -$.2 3Å /(¦,7267 02¦167, 9<8¦,7 32=$67$9(1È&+ 0 67
352 =(/(Â 9È+2'< 72+272 3Å 67838
3Å(. ¦.< 9<8¦,7 007
3Å /$'< 63¾£1È&+ Å(£(1 - /HQW 6SDFH 1HZ <RUN
+ROGLQJ SDWWHUQ 0RPD 1HZ <RUN
8UEDQ 2UFKDUG /RQGÙQ
3ULQ]HVVLQQHQJDUWHQ EHUO Q
/DQGVFKDIWVSDUN 'XLVEXUJ
3RFNHW KDELWDW
3UD]HOHQLQD
= 9¾5 328¦,7 ='52-( &,7$&( $ 2'.=$=< ='52-( 2%5 =.Æ
POZASTAVENÁ MÍSTA - PRÁCE SE ZELENÍ
002
Ϭϭͮ ƎĞƓĞŶĠ ƷnjĞŵş
Ϭϰͮ ƐƚĂǀďLJ ŶĞǀLJƵǎŝƚĠ
ϬϮͮ ŬŽŵƵŶŝŬĂĐĞ ƉŽĚůĞ jW
Ϭϱͮ ƐƚĂǀďLJ ǀLJƵǎŝƚĠ ũĂŬŽ ƐŬůĂĚLJ ŶĞďŽ ēĄƐƚĞēŶĢ
92' Å(£(1 =(0
s ĚŝƉůŽŵŽǀĠ ƉƌĄĐŝ ƐĞ njĂďljǀĄŵ ǀLJƵǎŝơŵ ƉůŽĐŚLJ͕ ŬƚĞƌĄ ƐĞ ŶĂĐŚĄnjş ǀĞ ^ƚĂƌĠŵ ƌŶĢ ŵĞnjŝ ƵůŝĐĞŵŝ sĄĐůĂǀƐŬĄ Ă <ƎşǎŽǀĄ͕ njĞ ƐĞǀĞƌŶş ƐƚƌĂŶLJ ũĞ ƵnjĂǀƎĞŶĂ DĞŶĚůŽǀljŵ ŶĄŵĢƐơŵ Ă ŶĞŵŽĐŶŝĐş ƐǀĂƚĠ ŶŶLJ͘ WŽĚůĞ ŶĞĚĄǀŶŽ ƐĐŚǀĄůĞŶĠŚŽ ƷnjĞŵŶşŚŽ ƉůĄŶƵ ŵĢƐƚĂ ƌŶĂ (1) bude ƚŽƚŽ ŵşƐƚŽ ŽǀůŝǀŶĢŶŽ ĚǀĢŵŝ ŶŽǀljŵŝ ƌƵƓŶljŵŝ ŬŽŵƵŶŝŬĂĐĞŵŝ ʹ ŵĢƐƚƐŬŽƵ ƚƎşĚŽƵ ƐƉŽũƵũşĐş ŚůĂǀŶş ŶĄĚƌĂǎş Ɛ DĞŶĚůŽǀljŵ ŶĄŵĢƐơŵ͕ ŬƚĞƌĄ ŶĂ ƐĞǀĞƌŶş ƐƚƌĂŶĢ ŽĚĚĢůş ƎĞƓĞŶŽƵ ƉůŽĐŚƵ ŽĚ ŶĞŵŽĐŶŝĐĞ Ɛǀ͘ ŶŶLJ͘ ƌƵŚŽƵ ƵůŝĐş ďƵĚĞ ƐƉŽũŶŝĐĞ zƉƐŝůĂŶƟŚŽ ƵůŝĐĞ Ɛ ƉůĄŶŽǀĂŶljŵ ƚƵŶĞůĞŵ͕ ŬƚĞƌlj ďƵĚĞ njĂēşŶĂƚ Ƶ ĚŶĞƓŶş WĞŬĂƎƐŬĠ ƵůŝĐĞ͕ ƚĂƚŽ ŶĂǀƌǎĞŶĄ ŬŽŵƵŶŝŬĂĐĞ ƌŽnjĚĢůş ŶŽǀĢ ĚĞĮŶŽǀĂŶĠ ƷnjĞŵş ŶĂ njĄƉĂĚŶş Ă ǀljĐŚŽĚŶş ēĄƐƚ͘ KƚĄnjŬŽƵ ũĞ͕ njĂ ũĂŬ ĚůŽƵŚŽ ƐĞ ďƵĚĞ ĚĂŶlj njĄŵĢƌ ƌĞĂůŝnjŽǀĂƚ͕ ũĞĚŶĄ ƐĞ ƚŽƟǎ Ž ĮŶĂŶēŶĢ͕ ŵĂũĞƚŬŽƉƌĄǀŶĢ ŝ ŽŐƌĂŶŝnjĂēŶĢ ŶĄƌŽēŶlj njĄƐĂŚ͘ WƌŽƚŽ ƐŽƵēĂƐŶş ŵĂũŝƚĞůĠ ƚĢĐŚƚŽ ƉŽnjĞŵŬƽ ǀLJēŬĄǀĂũş͕ ŬĚLJ ƐĞ njĂēŶĞ ƐĞ njŵĢŶŽƵ͖ ƉƎşƉĂĚŶĢ͕ njĚĂ ƐĞ ƚŽƚŽ ŶĂǀƌǎĞŶĠ ƎĞƓĞŶş ēĂƐĞŵ ŶĞnjŵĢŶş͘ WůŽĐŚĂ ũĞ ƚnjǀ͘ ƉŽnjĂƐƚĂǀĞŶljŵ ŵşƐƚĞŵ ʹ ŵşƐƚĞŵ͕ ŬƚĞƌĠ ēĞŬĄ͕ Ăǎ ƐĞ ŶĢĐŽ njŵĢŶş͕ ĂďLJ ƐĞ ŵŽŚůŽ ĚĄůĞ ƌŽnjǀşũĞƚ͘ ƚŽŚŽƚŽ ĚƽǀŽĚƵ ũĞ ǀĞůŬĠ ƉƌŽĐĞŶƚŽ ƉůŽĐŚ ŶĞǀLJƵǎŝƚŽ ŶĞďŽ ǀLJƵǎŝƚŽ ƉƌŽǀŝnjŽƌŶĢ Ŭ ƉĂƌŬŽǀĄŶş͕ ƐƚĞũŶĢ ƚĂŬ ďƵĚŽǀLJ njĚĞ ƐƚŽũşĐş ũƐŽƵ ƉƎĞǀĄǎŶĢ ǀLJƵǎŝƚLJ ũĞŶ ēĄƐƚĞēŶĢ ŶĞďŽ ƉƌŽǀŝnjŽƌŶĢ ʹ ƐůŽƵǎş ũĂŬŽ ƐŬůĂĚLJ͕ ŶĞďŽ ŶĞũƐŽƵ ǀLJƵǎşǀĄŶLJ ǀƽďĞĐ Ă ĐŚĄƚƌĂũş͘ dĠŵĢƎ ǀƓĞĐŚŶĂ ŵşƐƚĂ ǀ ƎĞƓĞŶĠŵ ƷnjĞŵş ũƐŽƵ ǀŽůŶĢ ƉƎşƐƚƵƉŶĄ Ă ĚşŬLJ ŵĂůĠŵƵ ǀLJƵǎŝơ͕ Ă ơŵ ƉĄĚĞŵ ŝ ŵĂůĠ ǀŝnjƵĄůŶş ŬŽŶƚƌŽůĞ͕ ŵŽŚŽƵ ďljƚ ŶĞďĞnjƉĞēŶĄ͘ sĞ ƐǀĠ ƚĞŽƌĞƟĐŬĠ ƉƌĄĐŝ ƐĞ ĐŚĐŝ njĂďljǀĂƚ ǀLJƵǎşǀĄŶşŵ ƚĂŬŽǀĠŚŽƚŽ ƚLJƉƵ ƉƌŽƐƚŽƌ ĚŽ ƚĠ ĐŚǀşůĞ͕ ŶĞǎ ƐĞ ŶĂ ŶŝĐŚ njĂēŶĞ Ěşƚ ƉůĄŶŽǀĂŶĄ ēŝŶŶŽƐƚ͖ ũĂŬ ŵŽŚŽƵ ďljƚ ƉƌŽƐƉĢƓŶĄ ŶĞũĞŶ ǀůĂƐƚŶşŬŽǀŝ͕ ĂůĞ ŝ ŵĢƐƚƵ Ă ŬŽŵƵŶŝƚĄŵ͘
Ϭϯͮ ƉůŽĐŚLJ ŶĞǀLJƵǎşǀĂŶĠ͕ ƉĂƌŬŽǀĄŶş
POZASTAVENÁ MÍSTA - PRÁCE SE ZELENÍ
003
2.
CO JSOU TO POZASTAVENÁ MÍSTA
352%/ 0< 32=$67$9(1È&+ 0 67
352%/ 0 -$.2 3Å /(¦,7267
,ůĂǀŶş ŽƚĄnjŬŽƵ ũĞ͕ ũĂŬ ƉƎĞŵĢŶŝƚ ƉƌŽďůĠŵLJ ƐŽƵǀŝƐĞũşĐş Ɛ ƉŽnjĂƐƚĂǀĞŶljŵŝ ƉƌŽƐƚŽƌLJ ǀ ƉƎşůĞǎŝƚŽƐƚ͘ :ĂŬ ŶĂũşƚ ƎĞƓĞŶş͕ ŬƚĞƌĠ ďƵĚĞ ǀŚŽĚŶĠ ũĂŬ ƉƌŽ ǀůĂƐƚŶşŬĂ͕ ŵĢƐƚŽ͕ ƚĂŬ ŝ ƐŽƵƐĞĚŶş ďůŽŬLJ Ă ŽďLJǀĂƚĞůĞ͘ ^ŶĂŚŽƵ ǀƓĞĐŚ͕ ŬƚĞƌljĐŚ ƐĞ ƚŽ ƚljŬĄ͕ ďLJ ŵĢůŽ ďljƚ ƉƎĞǀĞĚĞŶş ēĂƐƵ ēĞŬĄŶş Místotvorné problémy a image místa ĚŽ njŬǀĂůŝƚŸŽǀĄŶş ŵşƐƚĂ ƐĂŵŽƚŶĠŚŽ ŝ ũĞŚŽ ŽŬŽůş͘ WĂƌĐĞůĂ ǀ ĐĞŶƚƌƵ ŵĢƐƚĂ͕ ŬƚĞƌĄ ũĞ ŽƉůŽĐĞŶĂ Ă ĐŚŽĚĐŝ ũŝ ŵƵƐş :ĂŬ ƚĞĚLJ ǀ ƐŽƵēĂƐŶŽƐƟ ƉƌĄnjĚŶĄ ŵşƐƚĂ ǀLJƵǎşǀĂƚ ĞĨĞŬƟǀŶĢ͍ :ĂŬ ĂƐƚŽ ƐĞ ũĞĚŶĄ Ž ƉůŽĐŚLJ ǀ ĐĞŶƚƌĞĐŚ ǀĞůŬŽŵĢƐƚ͕ ŬƚĞƌĄ ďLJůĂ ŬŽƵƉĞ- ŬĂǎĚŽĚĞŶŶĢ ŽďĐŚĄnjĞƚ ĚĞƐşƚŬLJ ŵĞƚƌƽ͕ ǀLJƚǀĄƎş ďĂƌŝĠƌƵ ǀ ƷnjĞŵş͕ ĚŽ ŶŝĐŚ ƉƎŝŶĠƐƚ ǎŝǀŽƚ ũĞƓƚĢ ĚƎşǀ͕ ŶĞǎ ƐĞ njĚĞ njĂēŶĞ ƐƚĂǀŝƚ͍ :ĂŬ ƚǀŽƎŝƚ ŶĂ njĂ ƷēĞůĞŵ ƉŽƐƚĂǀĞŶş ƉŽůLJĨƵŶŬēŶşĐŚ ďƵĚŽǀ͕ ĂůĞ ũĞũŝĐŚǎ ŝŶǀĞƐƚŽƎŝ ŬƚĞƌŽƵ ƉŽƵnjĞ ŵşũş͘ <ĚLJǎ Ɛŝ ƉƎĞĚƐƚĂǀşŵĞ ƵůŝēŶş ƉĂƌƚĞƌ͕ ŬĚĞ ũĞĚŶƵ ǎŝǀlj ŬŽŵƵŶŝƚŶş ƉƌŽƐƚŽƌ͕ ŬƚĞƌlj ƐƉŽũƵũĞ͕ ŵşƐƚŽ njĚş͕ ŬƚĞƌĠ ŽĚĚĢůƵũş͍ ďLJůŝ ǀĞ ƐǀljĐŚ ƉůĄŶĞĐŚ njĂƐƚĂǀĞŶŝ ƌĞĐĞƐş ŶĂ ƚƌŚƵ ƌĞĂůŝƚ Ă ǀƓĞŽďĞĐŶŽƵ ƐƚƌĂŶƵ ƵůŝĐĞ ƚǀŽƎş ŽƉůŽĐĞŶlj ƉŽnjĞŵĞŬ͕ ƉĂŬ ƐƚƌĄĚĄ ŝ ũĞũş ĚƌƵŚĄ ƐƚƌĂ- :ĂŬ ŶĞĂƚƌĂŬƟǀŶş ŽŬŽůş ďĢŚĞŵ ĚŽďLJ ēĞŬĄŶş njŵĢŶŝƚ ǀ ĂƚƌĂŬƟǀŶş ĞŬŽŶŽŵŝĐŬŽƵ Ŭƌŝnjş͘ WƌŽƚŽ ďLJůLJ njŬŽƵƉĞŶĠ ƉůŽĐŚLJ ŽƉůŽĐĞŶLJ Ɛ ơŵ͕ ǎĞ ŶĂ͕ ƉƌŽƚŽǎĞ ƉƌŽ ĐŚŽĚĐĞ ũĞ ǀǎĚLJ ƉƎşũĞŵŶĢũƓş ŵşƚ ƉŽĚŶĢƚLJ nj ŽďŽƵ Ă ǎĄĚĂŶŽƵ ĂĚƌĞƐƵ ǀĞ ŵĢƐƚĢ͍ :ĂŬ ǀLJƵǎşƚ ƉŽƚĞŶĐŝĄů ēĞŬĄŶş͕ ĂďLJ ƐĞ njĂēŶĞ Ɛ ǀljƐƚĂǀďŽƵ͕ Ăǎ ƐĞ ƐŝƚƵĂĐĞ njůĞƉƓş͖ ƉŽƉƎşƉĂĚĢ ďLJůLJ ǀLJƵǎŝƚLJ ũĞũşĐŚ ƐƚƌĂŶ͕ ƚƵƚŽ ēĄƐƚ ƵůŝĐĞ ǀŶşŵĂũş ƉĂŬ ũĂŬŽ ĚůŽƵŚŽƵ Ă ŶĞnjĂũşŵĂ- ǀ ďƵĚŽƵĐŶƵ ďLJů njĄũĞŵ Ž ŬŽƵƉŝ ŶĞďŽ ƉƌŽŶĄũĞŵ ƉŽƐƚĂǀĞŶljĐŚ ƐƚĂǀĞď ǀŽƵ͘ WŽŬƵĚ ƐĞ ŶĂ ƉĂƌĐĞůĞ ŶĂĐŚĄnjş ũĞƓƚĢ ĚŽŵŽůŝēŶş ƐƵƛ͕ ƉƎĞĚƐƚĂǀƵũĞ ǀLJƓƓş͍ :ĂŬ Ɛŝ ŵƽǎĞ ǀůĂƐƚŶşŬ ǀLJďƵĚŽǀĂƚ ůĞƉƓş ŝŵĂŐĞ ďĢŚĞŵ ƐƚĂŐŶĂĐĞ͍ ũĂŬŽ ƉĂƌŬŽǀĂĐş ƐƚĄŶş͘ ŶĞǀnjŚůĞĚŶĠ Ă ƉƌĂƓŶĠ ŵşƐƚŽ͘ WŽŬƵĚ ƐĞ ũĞĚŶĄ Ž ǀĞƎĞũŶĢ ƉƎşƐƚƵƉŶĠ EĢŬĚLJ ƐĞ ũĞĚŶĄ Ž ŵşƐƚĂ͕ Ž ŬƚĞƌĄ ŶŝŬĚŽ ŶĞũĞǀş njĄũĞŵ͘ WĂƚƎş ŶĂƉƎşŬůĂĚ ƉůŽĐŚLJ͕ ũƐŽƵ ǀĢƚƓŝŶŽƵ ŶĞŬŽŶƚƌŽůŽǀĄŶLJ͕ ĐŽǎ ƉƎŝƚĂŚƵũĞ ƐƉƌĞũĞƌLJ͕ ďĞnj- 0R«QRVWL ÖH¨HQ n QHGÐODW QLF ŵĢƐƚƵ͕ ĂůĞ ƚŽ ŶĞŶĂĐŚĄnjş ũĞũŝĐŚ ǀLJƵǎŝơ ŶĞďŽ ƉŽƚĞŶĐŝĄůŶş ŬƵƉĐĞ͘ ĚŽŵŽǀĐĞ Ă ŶĂƌŬŽŵĂŶLJ͘ dĂƚŽ ŵşƐƚĂ ũƐŽƵ ƉĂŬ ŶĞďĞnjƉĞēŶĄ Ă ŵŽŚŽƵ EĞũēĂƐƚĢũƓşŵ ƎĞƓĞŶşŵ ũĞ ŶĞĚĢůĂƚ ŶŝĐ Ă ēĞŬĂƚ͕ Ăǎ ďƵĚĞ ůĞƉƓş ŽďĚŽďş ƉƌŽ ďƵĚŽǀĄŶş͘ WƎşƉĂĚŶĢ ǀLJƵǎşǀĂƚ ƉƌŽƐƚŽƌ ēĄƐƚĞēŶĢ͕ ƚĞĚLJ ŶĞĞŬŽŶĞŐĂƟǀŶĢ ŽǀůŝǀŶŝƚ ƐǀĠ ŽŬŽůş͘ ŶŽŵŝĐŬLJ ʹ ŶĂƉƎşŬůĂĚ ũĂŬŽ ƉůŽĐŚLJ ƉƌŽ ƉĂƌŬŽǀĄŶş͘ dĂƚŽ ǀĂƌŝĂŶƚĂ WƎşēŝŶŽƵ ƉŽnjĂƐƚĂǀĞŶş ũĞ ŶĢŬĚLJ ƚĂŬĠ ƉůĄŶŽǀĂŶĄ njŵĢŶĂ ƷnjĞŵŶşŚŽ ƉůĄŶƵ͕ ũĂŬŽ ǀ ƉƎşƉĂĚĢ ŵŶŽƵ ƎĞƓĞŶĠ ƉĂƌĐĞůLJ͘ EĞďŽ ŵƵƐş Sociální problémy ŶĞƉƎŝŶĄƓş ŝŶǀĞƐƚŽƌƽŵ ƌŝnjŝŬĂ͕ ĂůĞ ŶĞƉŽŵĄŚĄ ũŝŵ ďƵĚŽǀĂƚ ůĞƉƓş ŝŵĂŐĞ ƐƚĂǀďĂ ēĞŬĂƚ͕ ĚŽŬƵĚ ŶĞďƵĚĞ ǀLJƎĞƓĞŶĂ ŶĞďŽ ƉŽƐƚĂǀĞŶĂ ũŝŶĄ ēĄƐƚ͕ EĞƎĞƓĞŶĠ ŽƉƵƓƚĢŶĠ ƉůŽĐŚLJ ǀLJƚǀĄƎş ƐƉŝƌĄůƵ ŶĞŐĂƟǀŶşŚŽ ĚŽƉĂĚƵ ĚĂŶĠŵƵ ŵşƐƚƵ͕ ĂŶŝ ũŝŵ ƐĂŵŽƚŶljŵ͘ WŽ ĚŽďĢ ēĞŬĄŶş njĂēŶŽƵ ƐƚĂǀĢƚ ŶĂ ŬƚĞƌŽƵ ƉĂŬ ďƵĚĞ ŶĂǀĂnjŽǀĂƚ͘ ŶĂ ƐǀĠ ŽŬŽůş͕ njĂŶĞĚďĂŶĄ ŵşƐƚĂ ǀĞĚŽƵ Ŭ ƌĞĚƵŬĐŝ ƐŶĂŚ ƵĚƌǎĞŶş ũŝƐ- ǀ ƉƌŽƐƚƎĞĚş͕ ŬƚĞƌĠ ǀLJƉĂĚĄ ƐƚĞũŶĢ͕ ũĂŬŽ ŬĚLJǎ ũĞũ njĂŬŽŶnjĞƌǀŽǀĂůŝ͕ ŶĞďŽ ƚĠŚŽ ƐƚĂŶĚĂƌĚƵ ǀ ũĞũŝĐŚ ƐŽƵƐĞĚƐƚǀş͕ Ă ƉĂŬ ƐĞ ĚŽ ŶĢũ ēĂƐƚŽ ƐƚĢŚƵũş ŚƽƎ͕ ƉƌŽƚŽǎĞ ŶĞƎĞƓĞŶĠ ŵşƐƚŽ ŶĞŐĂƟǀŶĢ ŽǀůŝǀŶş ƐǀĠ ŽŬŽůş͘ ůŝĚĠ Ɛ ƉƌŽďůĞŵĂƟĐŬljŵ Ă ĂŶƟƐŽĐŝĄůŶşŵ ũĞĚŶĄŶşŵ͘ dĂŬƚŽ ŶĞŐĂƟǀŶĢ 0R«QRVWL ÖH¨HQ n GRÎDVQ VWDYE\ ŽǀůŝǀŶĢŶĂ ŵşƐƚĂ ƉĂŬ ŵĂũş ƓƉĂƚŶlj ǀůŝǀ ŶĂ ƐǀĠ ĚĂůƓş ŽŬŽůş͘ :ĞĚŶŽƵ nj ǀĂƌŝĂŶƚ͕ ĐŽ Ɛ ĚĂŶljŵ ŵşƐƚĞŵ ůnjĞ ĚĢůĂƚ͕ ũĞ ƵŵşƐƟƚ ŶĂ ŶĢũ ĚŽēĂƐŶĠ ƐƚĂǀďLJ͘ dLJ ďljǀĂũş ŶĞũēĂƐƚĢũŝ nj ŽďLJƚŶljĐŚ ŬŽŶƚĞũŶĞƌƽ͕ ũƐŽƵ Ekonomické problémy ,ůĂǀŶşŵ ƉƌŽďůĠŵĞŵ ƉƌŽ ǀůĂƐƚŶşŬĂ ũĞ͕ ǎĞ ƉĂƌĐĞůĂ ǀ ƚĠƚŽ ĨĄnjŝ ƐƚĂŐ- ƌLJŚůĞ ŵŽŶƚŽǀĂƚĞůŶĠ Ă ŶĄƐůĞĚŶĢ ŝ ĚĞŵŽŶƚŽǀĂƚĞůŶĠ͘ ^ǀljŵ ǀnjŚůĞĚĞŵ ŶĂĐĞ ŶĞǀLJĚĢůĄǀĄ͕ ŶĞďŽ ǀLJĚĢůĄǀĄ ŵŝŶŝŵĄůŶĢ nj ƉƌŽǀŝnjŽƌŶşŚŽ ƎĞƓĞŶş͘ ŶĞŵƵƐş ƉƽƐŽďŝƚ ƉƌŽǀŝnjŽƌŶĢ͘ DŽŚŽƵ ƌĞĂŐŽǀĂƚ ŶĂ ĐŚLJďĢũşĐş ƉŽƚƎĞďLJ ĄůĞ ƚĂŬĠ ŵƽǎĞ ĚŽĐŚĄnjĞƚ Ŭ ƷƉĂĚŬƵ ƐŽƵƐĞĚƐƚǀş͕ ĐŽǎ ũĞ ƉƌŽ ŵĂũŝƚĞůĞ ŽŬŽůş ʹ ŵƽǎĞ ƚŽ ďljƚ ŶĂƉƎşŬůĂĚ ŚŽƚĞů (2)͕ ŶĄŬƵƉŶş ĐĞŶƚƌƵŵ (3)͕ ƐƚƵŽďǀnjůĄƓƛ ŶĞŐĂƟǀŶş͖ ŵĢů ďLJ ƐĞ ƐŶĂǎŝƚ ǀLJƵǎşƚ ēĂƐ ēĞŬĄŶş ƚĂŬ͕ ĂďLJ ƐĞ ĚĞŶƚƐŬĠ ďLJĚůĞŶş͕ ƉĂƌŬŽǀĂĐş njĂŬůĂĚĂē ŶĂ ĂƵƚĂ ŶĞďŽ ŶĂĨƵŬŽǀĂĐş ƉŶĞƵŽŬŽůş ĐŽ ŶĞũǀşĐĞ njŬƵůƟǀŽǀĂůŽ͕ ĂďLJ ǀ ĚŽďĢ njĂŚĄũĞŶş ǀljƐƚĂǀďLJ ƐƚĂǀĢů ŵĂƟĐŬĄ ŬŽŶƐƚƌƵŬĐĞ ƐůŽƵǎşĐş ũĂŬŽ ŬŽŶĐĞƌƚŶş ƐĄů ŶĞďŽ ƉƎĞĚŶĄƓŬŽǀĄ ǀ ĐŽ ŶĞũůĞƉƓşŵ ƐŽƵƐĞĚƐƚǀş Ă ũĞŚŽ ƐƚĂǀďĂ ƉĂŬ ŵĢůĂ ŽĚƉŽǀşĚĂũşĐş njŝƐŬ ŵşƐƚŶŽƐƚ (4)͘ sljŚŽĚŽƵ ũĞ ƚĂŬĠ ĐĞŶŽǀĄ ĚŽƐƚƵƉŶŽƐƚ ƚĂŬŽǀĠŚŽƚŽ ŽǀůŝǀŶĢŶlj ŝ ƉƌŽƐƚƎĞĚşŵ͕ ǀĞ ŬƚĞƌĠŵ ƐĞ ŶĂĐŚĄnjş͘ ƎĞƓĞŶş ʹ ŬŽŶƚĞũŶĞƌŽǀĠ Ă ƉŶĞƵŵĂƟĐŬĠ ƐƚĂǀďLJ ŶĞũƐŽƵ ƉƎşůŝƓ ĚƌĂŚĠ͕ ŶĂǀşĐ ƉŽ ůŝďŽǀŽůŶĠ ĚĠůĐĞ ēĞŬĄŶş ŵŽŚŽƵ ďljƚ ƌLJĐŚůĞ ƉƎĞǀĞnjĞŶLJ͕ ƌĞƐƉĞŬƟǀĞ ƉƌŽĚĄŶLJ͕ ũŝŶĂŵ͘ /ŶǀĞƐƟĐĞ ĚŽ ŶŝĐŚ ƚĞĚLJ ŶĞƉƎĞĚƐƚĂǀƵũĞ ǀĞůŬĠ ,PDJH PÐVWD EĞũĞŶ͕ ǎĞ ŵĄ ŵşƐƚŽ ŶĞŐĂƟǀŶş ŶĄůĞƉŬƵ͕ ĂůĞ ŽďLJǀĂƚĞůĠ ƐŽƵƐĞĚŶşĐŚ ƌŝnjŝŬŽ ĂŶŝ ĮŶĂŶēŶş ŶĄƌŽēŶŽƐƚ ŶĞďŽ ƌŝnjŝŬŽ͘ dĂŬŽǀĠƚŽ ƎĞƓĞŶş ŵƽǎĞ ďůŽŬƽ ēĂƐƚŽ ŶĂďljǀĂũş ĚŽũŵƵ͕ ǎĞ ƐĞůŚĄǀĄ ǀĞĚĞŶş ŵĢƐƚĂ͘ Ğ ďLJĚůş njĂƚƌĂŬƟǀŶŝƚ ŵşƐƚŽ ƐĂŵŽƚŶĠ͕ ƵŬĄnjĂƚ͕ ǎĞ ĚĂŶlj ƉƌŽƐƚŽƌ ũĞ ŇĞdžŝďŝůŶş͕ ǀ ƷnjĞŵş͕ ŬƚĞƌĠ ŵĢƐƚƓơ ƉƎĞĚƐƚĂǀŝƚĞůĠ ŶĞƉŽǀĂǎƵũş njĂ ŶƵƚŶĠ͕ ĂďLJ ŽƚĞǀƎĞŶlj ŶĄƉĂĚƽŵ ŝ ŽďLJǀĂƚĞůƽŵ͘ ƐĞ ũşŵ njĂďljǀĂůŝ͖ ƉĂŬ ŶĂďLJĚŽƵ ĚŽũŵƵ͕ ǎĞ ǀĞĚĞŶş ũĞ ŶĞƐĐŚŽƉŶĠ ƐŝƚƵĂĐŝ ƎĞƓŝƚ͕ ŶĞďŽ ǎĞ ƐĞ ũĞĚŶĄ Ž ͣƓƉĂƚŶŽƵ ĂĚƌĞƐƵ͞ ǀĞ ŵĢƐƚĢ͕ ŬƚĞƌĄ 0R«QRVWL ÖH¨HQ n SURVWRU Y\X«LMH PÐVWR QHER NRPXQLWD ŶŝŬŽŚŽ ŶĞnjĂũşŵĄ͘ WŽŬƵĚ ŶĞǀLJƵǎŝƚŽƵ ƉůŽĐŚƵ ǀůĂƐƚŶş ŵĢƐƚŽ Ă ŶĞŶĂĐŚĄnjş ŬƵƉĐĞ͕ ŬƚĞƌlj sljƌĂnj ƉŽnjĂƐƚĂǀĞŶĄ ŵşƐƚĂ ǀLJĐŚĄnjş nj ƚŽŚŽ͕ ǎĞ ƚĂƚŽ ŵşƐƚĂ͕ ŶĂĐŚĄnjĞũşĐş ƐĞ ƉƎĞǀĄǎŶĢ ǀĞ ŵĢƐƚĞĐŚ͕ ŶĞũƐŽƵ ƉŽ ŶĢũĂŬŽƵ ĚŽďƵ ƐŵLJƐůƵƉůŶĢ ǀLJƵǎşǀĄŶĂ͕ ēĞŬĂũş͕ Ăǎ ŶĂƐƚĂŶĞ ũŝƐƚĄ njŵĢŶĂ͕ ŬƚĞƌĄ ũĞũŝŵ ǀůĂƐƚŶşŬƽŵ ƵŵŽǎŶş ũĞũŝĐŚ ƉůŶĠ ǀLJƵǎŝơ͘ dĂƚŽ njŵĢŶĂ ŵƽǎĞ ƉƎŝũşƚ njĂ ĚǀĂ ƌŽŬLJ͕ ĂůĞ ŶĢŬĚLJ njĂ ĚĞƐĞƚ ŝ ƉĂĚĞƐĄƚ ůĞƚ͘
ĄŬůĂĚĞŵ ƷƐƉĢƓŶĠŚŽ ŵĢƐƚŬĠŚŽ ƉƌŽƐƚƎĞĚş ũĞ ƵǀĢĚŽŵĢŶş Ɛŝ ũĞŚŽ ŶĞĚŽƐƚĂƚŬƽ Ă ŚůĞĚĄŶş ũŝũŝĐŚ ƎĞƓĞŶş͘ :Ğ ƚƎĞďĂ Ɛŝ ƵǀĢĚŽŵŝƚ͕ ǎĞ ŶĞƎĞƓĞŶĠ ƉƌŽƐƚŽƌLJ ũƐŽƵ ƉƌŽďůĠŵĞŵ͘
Ϭϲͮ ƉƎşŬůĂĚ ƉŽnjĂƐƚĂǀĞŶĠŚŽ ŵşƐƚĂ͕ ^ĂŶ &ƌĂŶĐŝƐĐŽ
POZASTAVENÁ MÍSTA - PRÁCE SE ZELENÍ
004
ďLJ ǀ ĚĂŶĠŵ ŵşƐƚĢ ĐŚƚĢů ƐƚĂǀĢƚ͕ ŵĢůŽ ďLJ ďljƚ ƉŽǀŝŶŽƐơ Ă ƐŶĂŚŽƵ ŵĢƐƚĂ ũĞũ ŶĢũĂŬ ƐŵLJƐůƵƉůŶĢ ǀLJƵǎşƚ͘
02¦167, 9<8¦,7 32=$67$9(1È&+ 0 67 352 =(/(Â 9È+2'< 72+272 3Å 67838
s ƉƎşƉĂĚĢ͕ ǎĞ ĚĂŶĠ ŵşƐƚŽ ǀůĂƐƚŶş ƐŽƵŬƌŽŵlj ŵĂũŝƚĞů Ă ŶĞŵĄ ĐŚƵƛ Ɛ Ŷşŵ ƐĄŵ ŶĢĐŽ ĚĢůĂƚ͕ ŵƽǎĞ ũĞũ ŶĂďşĚŶŽƵƚ ŵĢƐƚƵ ŶĞďŽ ŶĢũĂŬĠ ŬŽŵƵŶŝƚĢ͕ ŬƚĞƌĄ ũĞũ ŶĂ ƉƎĞĚĞŵ ƐƚĂŶŽǀĞŶŽƵ ĚŽďƵ Ă ƷēĞů ǀLJƵǎŝũĞ͘ WƎşŬůĂĚĞŵ ƚĂŬŽǀĠƚŽ ƐƉŽůƵƉƌĄĐĞ ũĞ ƉƌŽũĞŬƚ >ĞŶƚƐƉĂĐĞ nj EĞǁ zŽƌŬƵ (5)͕ ŬĚĞ ƐĞ ǀůĂƐƚŶşŬ ƉƽůĂŬƌŽǀĠŚŽ ƉŽnjĞŵŬƵ ƌŽnjŚŽĚů ĚĄƚ ũĞũ Ŭ ĚŝƐƉŽnjŝĐŝ ŵĢƐƚƵ͕ ŬƚĞƌĠ njĚĞ ǀLJƚǀŽƎŝůŽ ƉƎşũĞŵŶlj ǀĞƎĞũŶŽƐƟ ƉƎşƐƚƵƉŶlj ŵĢƐƚƐŬlj ƉƌŽƐƚŽƌ͘ EĢŬĚLJ ĂůĞ ŶĞŶş njĄũĞŵ njĞ ƐƚƌĂŶLJ ǀůĂƐƚŶşŬĂ ƵĚĢůĂƚ ƚĂŬŽǀljƚŽ ŬƌŽŬ͕ ŶĞũēĂƐƚĢũƓş ƉƎşēŝŶŽƵ ũĞ ƐƚƌĂĐŚ nj ƉƌŽŶĄũŵƵ ŶĂ ƵƌēŝƚŽƵ ĚŽďƵ͕ nj ƚŽŚŽ͕ ǎĞ ŶĞďƵĚŽƵ ŵŽĐŝ ƌLJĐŚůĞ njşƐŬĂƚ ĚĂŶŽƵ ƉůŽĐŚƵ njƉĢƚ͘
Park WŽŬƵĚ ƐĞ ũĞĚŶĄ Ž ǀĢƚƓş ƉĂƌĐĞůƵ͕ ŶĂ ŬƚĞƌĠ ďƵĚĞ ǀ ďƵĚŽƵĐŶƵ ƉĂƌŬ ŶĞďŽ ǀĢƚƓş ƉůŽĐŚLJ njĞůĞŶĢ͕ Ă njĄƌŽǀĞŸ ƐĞ ƉůĄŶƵũĞ njĂēşƚ Ɛ ǀLJƵǎŝơŵ ƷnjĞŵş njĂ ĚůŽƵŚŽƵ ĚŽďƵ͕ ŵƽǎĞ ƐĞ ƵǀĂǎŽǀĂƚ Ž ǀĂƌŝĂŶƚĢ͕ ŬĚLJ ŵĢƐƚŽ ƉĂƌĐĞůƵ njŬŽƵƉş͕ njĂƚƌĂǀŶş ũŝ Ă ǀ ŵşƐƚĞĐŚ͕ ŬĚĞ ďƵĚŽƵ ƉĂƌŬLJ͕ ŶĞĐŚĄ ǀnjƌƽƐƚ ƐƚƌŽŵLJ͘ ^ ǀůĂƐƚŶşŬĞŵ ƐĞ ŵƽǎĞ ĚŽŵůƵǀŝƚ ƚĂŬ͕ ǎĞ Ăǎ Ɛŝ ďƵĚĞ ƉĂƌĐĞůƵ ƉƎĞďşƌĂƚ͕ njĂƉůĂơ ŵĢƐƚƵ njĂƐĂnjĞŶĠ ƐƚƌŽŵLJ Ă ƷĚƌǎďƵ͕ ŬƚĞƌŽƵ ũŝŵ ŵĢƐƚŽ ǀĢŶŽǀĂůŽ͘ s ĚŽďĢ ͣēĞŬĄŶş͞ ďƵĚĞ ƉůŽĐŚĂ ƐůŽƵǎŝƚ ũĂŬŽ ŵĢƐƚƐŬĄ njĞůĞŸ͕ ŶĞďƵĚĞ ƚǀŽƎŝƚ ďĂƌŝĠƌƵ ǀ ƷnjĞŵş Ă ŝŶǀĞƐƚŽƌ ƉŽƚŽŵ ŵƽǎĞ ƉƌŽĮƚŽǀĂƚ nj ŬǀĂůŝƚLJ͕ ŬƚĞƌŽƵ ŵşƐƚƵ ƉƎŝŶĞƐĞ ǀnjƌŽƐƚůĄ njĞůĞŸ͘ dŽƚŽ s ŶĢŬƚĞƌljĐŚ ŵĢƐƚĞĐŚ ũĞ ƉƌŽďůĠŵ ƉŽnjĂƐƚĂǀĞŶljĐŚ ƉůŽĐŚ ƚĂŬ ǀĞůŬlj͕ ƎĞƓĞŶş ďƵĚĞ ŵşƚ ƚĂŬĠ ƉŽnjŝƟǀŶş ĚŽƉĂĚ ŶĂ ďůşnjŬŽƵ ŽŬŽůŶş njĄƐƚĂǀďƵ͕ ǎĞ Ɛŝ ŵĢƐƚĂ ŽĚƐŽƵŚůĂƐŝůĂ ŶƵĐĞŶĠ ǀLJƵǎŝơ ƚĢĐŚƚŽ ƉůŽĐŚ ŶĂ ĚŽďƵ͕ ĚŽ- ƐƚĞũŶĢ ũĂŬŽ ŶĂ ǀŶşŵĄŶş ŽďLJǀĂƚĞů͘ ŬƵĚ ŶĂ Ŷş ǀůĂƐƚŶşŬ ŶĞnjĂēŶĞ ƐƚĂǀĢƚ͘ K ƚĂŬŽǀĠŵƚŽ njĄŵĢƌƵ ƵǀĂǎŽǀĂůŽ ŶĂƉƎşŬůĂĚ ^ĂŶ &ƌĂŶĐŝƐĐŽ ŶĞďŽ DŝĂŵŝ͕ ŬƚĞƌĠ Ɛŝ njĂ ƐLJŵďŽůŝĐŬŽƵ ēĄƐƚŬƵ ϭ ĚŽůĂƌ ŶĂ ƌŽŬ ƉƌŽŶĂũŵĞ ŶĞǀLJƵǎşǀĂŶlj ƉƌŽƐƚŽƌ Ă njŬƵůƟǀƵũĞ 'RÎDVQ ]DWUDYQÐQ SORFK\ ũĞũ͘ (6) WŽŬƵĚ ƐĞ ũĞĚŶĄ Ž ĚůŽƵŚŽĚŽďĢ ŶĞǀLJƵǎşǀĂŶĠ ƷnjĞŵş͕ ŵƽǎĞ ŵĢƐƚŽ ƉƎŝƐƚŽƵƉŝƚ Ŭ njĂƚƌĂǀŶĢŶş͕ ƐƚĞũŶĢ ũĂŬŽ ƚŽŵƵ ďLJůŽ ǀ >ĞĞĚƐƵ ǀĞ sĞůŬĠ DĢƐƚĂ ƉĂŬ ƚĂŬŽǀlj ƉƌŽƐƚŽƌ ŶĂďşĚŶŽƵ ŬŽŵƵŶŝƚĄŵ͕ ŶĞďŽ ƉŽǎĄĚĂũş ƌŝƚĄŶŝŝ͘ sĞůŬĄ ƉŽnjĂƐƚĂǀĞŶĄ ƉůŽĐŚĂ ǀ ĐĞŶƚƌƵ ŵĢƐƚĂ ƐĞ ƉƎĞŵĢŶŝůĂ ŶĂ Ž ƐƉŽůƵƉƌĄĐŝ ĂƌĐŚŝƚĞŬƚLJ͕ ŬƚĞƎş ũŝŵ ŚŽ ƉŽŵŽŚŽƵ ƐŵLJƐůƵƉůŶĢ ǀLJƵǎşƚ͘ ǀĞƎĞũŶĢ ƉƎşƐƚƵƉŶŽƵ njĂƚƌĂǀŶĢŶŽƵ ůŽƵŬƵ͕ ŬĚĞ ďLJůŽ njďƵĚŽǀĄŶŽ ŚƎŝƓƚĢ͕ EĞũēĂƐƚĢũŝ ƐĞ ũĞĚŶĄ Ž ĚŽēĂƐŶŽƵ njĞůĞŸ ƐƉŽũĞŶŽƵ Ɛ ŬŽŵƵŶŝƚŶşŵŝ ĂŬƟ- njĂƐĞƚLJ ůƵēŶş ŬǀĢƟŶLJ͕ ēĄƐƚ ďLJůĂ ƉƎĞŵĢŶĢŶĂ ŶĂ ŵĢƐƚƐŬĠ njĂŚƌĄĚŬLJ͕ ǀŝƚĂŵŝ͕ ŶĞďŽ ũŝŶŽƵ ƉƌĄĐŝ ƐĞ njĞůĞŶş͘ ďLJůLJ njĚĞ ƵŵşƐƚĢŶLJ ƷůLJ͘ (7) 3ÐVWRY Q VWURP× SUR SR]GÐM¨ SÖHVDGEX \ĞƓĞŶşŵ͕ ŬƚĞƌĠ ũĞ ƉŽƉƵůĄƌŶş ǀ njĂŚƌĂŶŝēş͕ ũĞ ǀLJƵǎşƚ ƉůŽĐŚƵ ũĂŬŽ ͣŵĢƐƚƐŬŽƵ ůĞƐŶş ƓŬŽůŬƵ͘͞ ^ƚƌŽŵLJ ũƐŽƵ njĂƐĂnjĞŶLJ ĚŽ ďŽdžƽ͕ ŬƚĞƌĠ ƵŵŽǎŸƵũş ŇĞdžŝďŝůŝƚƵ Ă ǀLJŚŽǀƵũş ĚŽēĂƐŶĠŵƵ ǀLJƵǎŝơ͕ Ƶ ŬƚĞƌĠŚŽ ēĂƐƚŽ ŶĞŶş njŶĄŵĂ ĚŽďĂ ƚƌǀĄŶş͘ sljŚŽĚŽƵ ũĞ͕ ǎĞ ƐƚƌŽŵLJ ǀLJƌƽƐƚĂũş ǀ ŵşƐƚĢ͕ ŬĚĞ ƉŽƚŽŵ ďƵĚŽƵ ƌƽƐƚ ĐĞůlj ǎŝǀŽƚ͕ ƉƌŽƚŽ ƐĞ ũŝŵ ƉŽ njĂƐĂnjĞŶş Ž ƉĄƌ ďůŽŬƽ ĚĄů ůşƉ ĚĂƎş ŶĞǎ ƚĢŵ͕ ŬƚĞƌĠ ũƐŽƵ ƉƎĞĚƉĢƐƚŽǀĄŶLJ ǀĞ njĐĞůĂ ũŝŶljĐŚ ƉŽĚŵşŶŬĄĐŚ͘ 'RÎDVQ PÐVWVN ]DKU GN\ Ğ ƐƚƌĂŶLJ ŽďLJǀĂƚĞů ũĞ ĂƐŝ ŶĞũƉŽƉƵůĄƌŶĢũƓş ǀĂƌŝĂŶƚŽƵ ĚŽēĂƐŶĠ ƉƎĞŶĞĐŚĄŶş ƉƌŽƐƚŽƌƵ ŬŽŵƵŶŝƚĄŵ njĂ ƷēĞůĞŵ ǀLJƚǀŽƎĞŶş ŵĢƐƚƐŬljĐŚ njĂŚƌĄĚĞŬ͘ dLJ Ɛ ŽŚůĞĚĞŵ ŶĂ ĚŽēĂƐŶŽƐƚ ǀLJƵǎşǀĂũş ƌƽnjŶljĐŚ ďŽdžƽ͕ ƉLJƚůƽ͕ ĂůĞ ŝ ŬďĞůşŬƽ ŶĞďŽ ŬĞůşŵŬƽ Ŭ ǀLJƐĄnjĞŶş njĞůĞŶŝŶLJ͕ ŽǀŽĐĞ ŶĞďŽ ƐƚƌŽŵƽ͘
POZASTAVENÁ MÍSTA - PRÁCE SE ZELENÍ
dĂŬŽǀĠ ƉƌŽƐƚŽƌLJ ƐůŽƵǎş Ŭ ƉĢƐƚŽǀĄŶş ǀůĂƐƚŶşĐŚ ůŽŬĄůŶşĐŚ ƉůŽĚŝŶ͕ ũĂŬŽ ĐĞŶƚƌĂ ǀnjĚĢůĄǀĂũşĐş ƐƉŽůĞēŶŽƐƚ ǀ ŽďůĂƐƟ ŵĢƐƚƐŬĠŚŽ njĂŚƌĂĚŶŝēĞŶş͕ ŵşƐƚĂ ƉƌŽ ŬŽŵƵŶŝƚŶş ĂŬĐĞ Ă ƐĞƚŬĄǀĄŶş͘ sljŚŽĚŽƵ ũĞ njĂƉŽũĞŶş ƓŝƌŽŬĠ ƓŬĄůLJ ŽďLJǀĂƚĞů͘ =HOHÔ MDNR SURVWÖHGHN SUR Y\VYÐWOHQ ]PÐQ\ ƽůĞǎŝƚŽƵ ƐŽƵēĄƐơ ƉƎĞŵĢŶLJ ǀĞůŬljĐŚ ƉƌƽŵLJƐůŽǀljĐŚ ďƌŽǁŶĮĞůĚƽ ũĞ ǀLJƐǀĢƚůĞŶş ĨĄnjĞ njŵĢŶLJ͕ ĐŽǎ ůnjĞ ƉƌŽǀĠƐƚ ĚşŬLJ njĞůĞŶŝ͘ DƽǎĞ ƐĞ ũĞĚŶĂƚ Ž ĚŽēĂƐŶĠ njĂnjĞůĞŶĢŶş͕ ŬƚĞƌĠ ǀLJƐǀĢƚůş ĚĂŶŽƵ ƉƎĞŵĢŶƵ Ă ŶĂnjŶĂēş ďƵĚŽƵĐş ǀljǀŽũ Ă ƉƎĞŵĢŶƵ͕ ŬĚLJ ďLJ ƐĞ ďƌŽǁŶĮĞůĚ njĂēůĞŶŝů ĚŽ ŵĢƐƚƐŬĠ ƐƚƌƵŬƚƵƌLJ͕ ŶĞďŽ Ž ƎĞƓĞŶş ƚƌǀĂůĠ͘ WƎşŬůĂĚĞŵ ŵƽǎĞ ďljƚ ŶĢŵĞĐŬlj >ĂŶĚƐĐŚĂŌƐƉĂƌŬ ƵŝƐďƵƌŐ͕ ŬĚĞ ŵĢƐƚŽ ŽnjĞůĞŶŝůŽ Ă ŽƚĞǀƎĞůŽ ǀĞƎĞũŶŽƐƟ ďljǀĂůlj ƉƌƽŵLJƐůŽǀlj ĂƌĞĄů͘ >ŝĚĠ ƚĂŬ ŵŽŚŽƵ ǀŶşŵĂƚ ŚŝƐƚŽƌŝŝ ŵşƐƚĂ͕ ŵŽŚŽƵ Ɛ Ŷşŵ ďljƚ ǀ ŬŽŶƚĂŬƚƵ͕ ĂůĞ njĄƌŽǀĞŸ Ɛŝ ƵǎşǀĂƚ ŶŽǀĢ ǀLJƚǀŽƎĞŶĠ ƉƌŽƐƚŽƌLJ͕ ŬƚĞƌĠ ŶĂďşnjş͘
6KUQXW SÖ QRV× EXGRY Q ]HOHQÐ QD SR]DVWDYHQÙFK P VWHFK Ͳ Ͳ Ͳ Ͳ Ͳ Ͳ Ͳ Ͳ Ͳ
>ĞƓş ŝŵĂŐĞ ŵşƐƚĂ >ĞƉƓş ŵŝŬƌŽŬůŝŵĂ͕ ēŝƓƚĢŶş ǀnjĚƵĐŚƵ EŽǀŽƐƚĂǀďLJ ŵŽŚŽƵ ǀnjŶŝŬŶŽƵƚ ŬŽůĞŵ ǀnjƌŽƐƚůĠ njĞůĞŶĢ WĢƐƚŽǀĄŶş ƉƌŽ ƉŽnjĚĢũƓş ƉƎĞƐĂĚďƵ >ŽŬĄůŶş ƉĢƐƚŽǀĄŶş ŽǀŽĐĞ Ă njĞůĞŶŝŶLJ sLJƐǀĢƚůĞŶş ƉƌŽĐĞƐƵ njŵĢŶLJ ĂƉŽũĞŶş ǀĞƎĞũŶŽƐƟ <ŽŵƵŶŝƚŶş ĂŬĐĞ Ă ǎŝǀŽƚ snjĚĢůĄǀĂĐş ƉŽƚĞŶĐŝĄů ;njĂƉŽũĞŶş ƓŬŽůͿ
6KUQXW PR«QÙFK SÖ QRV× Y\X«LW SUR ]HOHÔ SUR YODVWQ ND Ͳ Ͳ Ͳ Ͳ
ƵĚŽǀĄŶş ŝŵŝŐĞ͗ ƉƵďůŝĐͲĨƌŝĞŶĚůLJ ƵĚŽǀĄŶş ŝŵŐĞ͗ ĞŶǀŝƌŽŶŵĞŶƚͲĨƌŝĞŶĚůLJ EŽǀŽƐƚĂǀďLJ ŵŽŚŽƵ ďljƚ ƉŽƐƚĂǀĞŶLJ ŬŽůĞŵ ǀnjƌŽƐƚůĠ njĞůĞŶĢ sLJƵǎŝơ ƉŽƚĞŶĐŝĄůƵ ŵşƐƚĂ Ŭ ƌŽnjǀşũĞŶş ŽŬŽůş Ă ƉŽnjĚĢũƓşŵƵ ƐƚĂǀĢŶş ǀ ůĞƉƓş ēƚǀƌƟ
005
3Å(. ¦.< 9<8¦,7
3Å /$'< 63¾£1È&+ Å(£(1
1HGRVWDWHN SÖ NODG× /(17 63$&( 1(: <25. ,ůĂǀŶş ƉƎĞŬĄǎŬŽƵ ũĞ ŶĞĚŽƐƚĂƚĞŬ ƉƎşŬůĂĚƽ Ă ƷƐƉĢƓŶljĐŚ ƎĞƓĞŶş͘ snjŚů- SÖ NODG SÖHGSÐVWRY Y Q VWURP× ĞĚĞŵ Ŭ ƚŽŵƵ͕ ǎĞ ƚĂŬŽǀljĐŚƚŽ ĂŬƟǀŶşĐŚ ƉƎşƐƚƵƉƽ Ŭ ƉŽnjĂƐƚĂǀĞŶljŵ ͣ>ĞŶƚ ^ƉĂĐĞ ũĞ ƐŽƵŬƌŽŵŶşŬĞŵ ǀůĂƐƚŶĢŶĄ ƉůŽĐŚĂ Ŭ njĂƐƚĂǀĢŶş͘ DĄ ƌŽŵşƐƚƽŵ ŶĞŶş ŵŶŽŚŽ͕ ǀůĂƐƚŶşŬLJ ĂŶŝ ǀĞĚĞŶş ŵĢƐƚĂ ŶĞŶĂƉĂĚŶĞ njůŽŚƵ Ɖƽů ĂŬƌƵ Ă ďLJůĂ ĚŽēĂƐŶĢ njƉƎşƐƚƵƉŶĢŶĂ ǀĞƎĞũŶŽƐƟ͘ DşƐƚŽ ďƵĚĞ ǀLJƵǎşǀĂƚ ƉůŽĐŚLJ ơŵƚŽ njƉƽƐŽďĞŵ͘ ƐůŽƵǎŝƚ ũĂŬŽ ǀljƐƚĂǀŶş ƉƌŽƐƚŽƌ ƉƌŽ ǀĞůŬĠ ƐŬƵůƉƚƵƌLJ͕ ŵşƐƚŽ ƉƌŽ ƌƽnjŶĠ ĂŬĐĞ Ă ǀĞƎĞũŶlj ƉƌŽƐƚŽƌ͕ ƐƚĞũŶĢ ũĂŬŽ ůĞƐŶş ƓŬŽůŬĂ͘ ǎ ƐŬŽŶēş ƉƌŽũĞŬƚ 1HSRFKRSHQ SUREO PX >ĞŶƚ ^ƉĂĐĞ͕ ƐƚƌŽŵLJ ǀnjƌŽƐƚůĠ ŶĂ ƉŽnjĞŵŬƵ ƐĞ ƉƎĞƐƵŶŽƵ ĚŽ ďůşnjŬĠŚŽ WŽŬƵĚ ŶĞŶş njĂŶĞĚďĂŶĠ ŵşƐƚŽ ǀŶşŵĄŶŽ ũĂŬŽ ƉƌŽďůĠŵ͕ ŶŝŬĚŽ ũĞũ ŽŬŽůş͘͞ ŶĞďƵĚĞ ƎĞƓŝƚ͘ sůĂƐƚŶşĐŝ Ɛŝ ǀĢƚƓŝŶŽƵ ŶĞƵǀĢĚŽŵƵũş͕ ǎĞ ĚŽďƵ ēĞŬĄŶş ďLJ ^ƚƌŽŵLJ ũƐŽƵ ƵŵşƐƚĢŶLJ ĚŽ ďŽdžƽ͕ ŬƚĞƌĠ ƵŵŽǎŸƵũş ŇĞdžŝďŝůŶş ŵŽŚůŝ ƉƎĞŵĢŶŝƚ ŶĂ ŬǀĂůŝƚĂƟǀŶş njŵĢŶƵ ŽŬŽůş͖ ŵĢƐƚĂ ŶĞǀŝĚş ĚƽǀŽĚ͕ ƉƎĞŵŝƐƛŽǀĄŶş͘ ZŽƐƚůŝŶLJ ũƐŽƵ njĂƐĂnjĞŶLJ ĚŽ ƌƽnjŶĢ ǀĞůŬljĐŚ ďŽdžƽ ƉŽĚůĞ ƉƌŽē ďLJ ŵĢůĂ ƎĞƓŝƚ ƉƌŽďůĠŵLJ ƉůŽĐŚ ǀ ƐŽƵŬƌŽŵĠŵ ǀůĂƐƚŶŝĐƚǀş͘ ƉŽƚƎĞďLJ Ă ƐǀĠŚŽ ǀnjƌƽƐƚƵ͘ 1HGRVWDWHN WODNX RE\YDWHO QD YHGHQ PÐVWD EĞũĞĨĞŬƟǀŶĢũƓşŵ ƉƎşŶŽƐĐĞŵ njŵĢŶLJ ũĞ ƚůĂŬ ŽďLJǀĂƚĞů ŶĂ ǀĞĚĞŶş ŵĢƐƚĂ͕ ƉŽƉƎşƉĂĚĢ ǀůĂƐƚŶşŬĂ ƉŽnjĞŵŬƵ͘ s ƉƎşƉĂĚĢ͕ ǎĞ ƐĞ ůŝĚĠ ƉŽŚLJďƵũşĐş ĚĞŶŶĢ ŬŽůĞŵ ŶĞǀnjŚůĞĚŶljĐŚ͕ ŽƉůŽĐĞŶljĐŚ ŶĞďŽ ƉƌĄnjĚŶljĐŚ ƉůŽĐŚ ŶĞďƵĚŽƵ ĚŽǀŽůĄǀĂƚ njŵĢŶLJ͕ ǀĢƚƓŝŶŽƵ ũŝ ŶĞůnjĞ ŽēĞŬĄǀĂƚ njĞ ƐƚƌĂŶLJ ŵĢƐƚĂ͘ 1H] MHP SUREO P ÖH¨LW / ŬĚLJǎ Ɛŝ ǀůĂƐƚŶşŬ ŝ ǀĞĚĞŶş ŵĢƐƚĂ ƵǀĢĚŽŵƵũş͕ ǎĞ ũĞ ƉƌŽďůĠŵ ǀŚŽĚŶĠ ƎĞƓŝƚ͕ ŶĢŬĚLJ ƎĞƓĞŶ ũĞĚŶŽĚƵƓĞ ŶĞŶş͕ ƉƌŽƚŽǎĞ ƚŽ njŶĂŵĞŶĄ ǀşĐ ƉƌĄĐĞ Ă ƷƐŝůş͘
Ϭϴͮ >ĞŶƚ ^ƉĂĐĞ Ͳ ƐĐŚĠŵĂ ƉŽnjĚĢũƓşŚŽ ƉƎĞƐĂnjĞŶş ǀnjƌŽƐůljĐŚ ƐƚƌŽŵƽ
6WUDFK ]H VWUDQ\ YODVWQ N× WŽŬƵĚ ǀůĂƐƚŶşŬƽŵ ŶĞũƐŽƵ njŶĄŵLJ ƉƎşŬůĂĚLJ ƷƐƉĢƓŶljĐŚ ƎĞƓĞŶş͕ ŵĂũş ƐƚƌĂĐŚ nj ĚŽŚŽĚŶƵƚljĐŚ ĚĠůĞŬ ƉƌŽŶĄũŵƽ͕ nj ƚŽŚŽ͕ ǎĞ ďLJ ŶĞŵĢůŝ ƉƎşůĞǎŝƚŽƐƚ Ɛŝ ƉůŽĐŚƵ ŇĞdžŝďŝůŶĢ ƉƎĞǀnjşƚ Ă njĂēşƚ ƐƚĂǀĢƚ ǀ ƉƌŽ ŶĢ ŶĞũƉƎşŚŽĚŶĢũƓş ĐŚǀşůŝ͘
Ϭϳͮ >ĞŶƚ ^ƉĂĐĞ Ͳ ƉŽŚůĞĚ ŶĂ ƉƌŽƐƚŽƌ
POZASTAVENÁ MÍSTA - PRÁCE SE ZELENÍ
Ϭϵͮ >ĞŶƚ ^ƉĂĐĞ Ͳ ƌƽnjŶĠ ƚLJƉLJ ďŽdžƽ ƉƌŽ ƉĢƐƚŽǀĄŶş ƌŽƐƚůŝŶ
006
+2/',1* 3$77(51 020$ 1(: <25. 3Ö NODG MDN G W YODVWQ NRYL SRFLW GRÎDVQRVWL Y\X«LW ,ůĂǀŶş ƐƚƌĂĐŚ ǀůĂƐƚŶşŬƽ ƉƎĞĚƐƚĂǀƵũĞ ŶĞŇĞdžŝďŝůŝƚĂ ƉƎĞďşƌĄŶş ƉŽnjĞŵŬƵ͕ ŬƚĞƌlj ďLJů ĚĄŶ Ŭ ĚŝƐƉŽnjŝĐŝ ǀĞƎĞũŶŽƐƟ͘ :ĂŬ ƐĞ ǀLJũĄĚƎŝů :ŽŚŶ ZĂŚĂŵ͕ ēůĞŶ ŽĚďŽƌƵ ƉůĄŶŽǀĄŶş ǀ ^ĂŶ &ƌĂŶĐŝƐĐƵ ͣsljnjǀŽƵ ũĞ ƵĚĢůĂƚ ƚLJƚŽ ƉĂƌĐĞůLJ ǀŝnjƵĄůŶĢ ĂƚƌĂŬƚŝǀŶş͕ ĂůĞ ƐƚĄůĞ ĚĄǀĂũşĐş ŶĂũĞǀŽ͕ ǎĞ ũƐŽƵ ĚŽēĂƐŶljŵ ƎĞƓĞŶşŵ͘͞ (8) dŽƚŽ ŵŽƩŽ ŶĂƉůŸƵũĞ ƉƌŽũĞŬƚ ,ŽůĚŝŶŐ WĂƩĞƌŶ ǀLJƚǀŽƎĞŶlj ƐƚƵĚŝĞŵ /ŶƚĞƌďŽƌŽ ƉƌŽ DŽŵĂ͕ ŬƚĞƌĄ ĐŚƚĢůĂ ƉŽƎĄĚĂƚ ǀĞŶŬŽǀŶş ĞdžŚŝďŝĐĞ Ă ƚŽƵǎŝůĂ Ŭ ƚŽŵƵ ŵşƚ ĚŽēĂƐŶĢ ƵnjƉƽƐŽďĞŶŽ ǀLJďĂǀĞŶş ĂƚƌŝĂ͘ ^ƚƵĚŝŽ Ɛŝ ĚĂůŽ ƚƵ ƉƌĄĐŝ Ă njĂũşŵĂůŽ ƐĞ Ƶ ƌƽnjŶljĐŚ ŵĢƐƚƐŬljĐŚ ŝŶƐƟƚƵĐş ũĂŬŽ ũƐŽƵ ŶĞŵŽĐŶŝĐĞ ŶĞďŽ ŬŶŝŚŽǀŶLJ͕ ĂůĞ ƚĂŬĠ Ƶ ƐŽƵŬƌŽŵŶşŬƽ njĞ ƐŽƵƐĞĚƐƚǀş͕ ĐŽ ďLJ ƉŽƚƎĞďŽǀĂůŝ ʹ Ăƛ Ƶǎ ƚŽ ďLJůLJ ƐƚƌŽŵLJ ŶĞďŽ ůĂǀĞēŬLJ͘ EĂ ŬĂǎĚlj ŶĂǀƌǎĞŶlj ƉƎĞĚŵĢƚ ĚŽ ĂƚƌŝĂ ƉĂŬ ƵŵşƐƟůŝ ǀŝƐĂēŬƵ͕ ŬƚĞƌĄ ŽnjŶĂēŽǀĂůĂ͕ ŬŽŵƵ ĚĂŶlj ƉƎĞĚŵĢƚͬƐƚƌŽŵ ǀ ďŽdžĞĐŚ ďƵĚĞ ƉŽ ƐŬŽŶēĞŶş ĂŬĐĞ ĚŽƌƵēĞŶ͘ dŽƚŽ ƎĞƓĞŶş ƉŽǀĂǎƵũŝ njĂ ǀŚŽĚŶĠ njǀůĄƓƚĢ ƉƌŽ ǀŶşŵĄŶş ŝŶǀĞƐƚŽƌĞŵ͕ ŬƚĞƌlj ďƵĚĞ ƐŶĂĚŶĢũŝ ĚƽǀĢƎŽǀĂƚ ŇĞdžŝďŝůŝƚĢ ƚĂŬŽǀĠŚŽƚŽ ǀLJƵǎŝơ͘
85%$1 25&+$5' /21'È1 3Ö NODG ]DSRMHQ NRPXQLW\ WƌŽũĞŬƚ hƌďĂŶ KƌĐŚĂƌĚ ďLJů ŝŶŝĐŝŽǀĄŶ ŵĢƐƚĞŵ >ŽŶĚljŶ͕ ŬƚĞƌĠ ƉŽƎĄĚĂůŽ >ŽŶĚŽŶ &ĞƐƟǀĂů ŽĨ ƌĐŚŝƚĞĐƚƵƌĞ͕ Ă ƉŽ ĚŽďƵ ϯ ŵĢƐşĐƽ ďLJůLJ njďƵĚŽǀĄŶLJ ŵĢƐƚƐŬĠ njĂŚƌĄĚŬLJ͘ ĂƉŽũĞŶĂ ďLJůĂ ǀĞƎĞũŶŽƐƚ͕ ŬƚĞƌĄ ƐĞ ƉŽĚşůĞůĂ ƉƎŝŶĞƐĞŶşŵ ƌŽƐƚůŝŶ͕ ŬƚĞƌĠ Ƶǎ ŶĞƉŽƚƎĞďŽǀĂůĂ ʹ Ăƛ Ƶǎ ƚŽ ďLJůLJ ŬĞƎĞ ƌLJďşnjƵ ƌĂũēĂƚ ŶĞďŽ ƉŽŬŽũŽǀĠ ƌŽƐƚůŝŶLJ͘ LJůLJ njĚĞ ŬŽŶĄŶLJ ƉƎĞĚŶĄƓŬLJ Ž ƚŽŵ͕ ũĂŬ njĂŬůĄĚĂƚ ǀůĂƐƚŶş ŵĢƐƚƐŬĠ njĂŚƌĄĚŬLJ͕ ƌƽnjŶĠ ĂŬĐĞ ǀēĞƚŶĢ ǀĂƎĞŶş nj ǀLJƉĢƐƚŽǀĂŶljĐŚ ƉůŽĚŝŶ͘ WŽ ƐŬŽŶēĞŶş ĂŬĐĞ ďLJůLJ ƌŽƐƚůŝŶLJ ƌŽnjĞďƌĄŶLJ njĄũĞŵĐŝ Ž ũĞũŝĐŚ ƉĢƐƚŽǀĄŶş͘ WƌŽ ƉĢƐƚŽǀĄŶş ďLJůLJ ƉŽƵǎŝƚLJ ďŽdžLJ͕ ƉĂůĞƚLJ Ă ũŝŶĄ ĚŽēĂƐŶĄ ƎĞƓĞŶş͘
PRINZESSINNENGARTEN, BERLÍN 3Ö NODG «H PÐVWVN ]DKU GN\ PRKRX QDE ]HW L QÐFR QDY F WƌŽũĞŬƚ͕ ŬƚĞƌlj ǀnjŶŝŬů ǀ ƌŽĐĞ ϮϬϬϵ ŶĂ DŽƌŝƚnjƉůĂƚnj ǀ ĞƌůŝŶ <ƌĞƵnjďĞƌŐ͕ ǀnjŶŝŬů ŶĂ ŶĞǀLJƵǎşǀĂŶĠŵ ŵşƐƚĢ͘ ^ ǀĞůŬljŵ ŶĂĚƓĞŶşŵ ũƐŽƵ njĚĞ ǀ ƉLJƚůşĐŚ Ă ƉƎĞƉƌĂǀŬĄĐŚ ƉĢƐƚŽǀĄŶLJ ƌƽnjŶĠ ĚƌƵŚLJ njĞůĞŶŝŶLJ͕ ŽǀŽĐĞ͕ ďLJůŝŶĞŬ͕ ĂůĞ ũƐŽƵ njĚĞ ƚĂŬĠ ĐŚŽǀĄŶLJ ǀēĞůLJ͕ ŬƚĞƌĠ ǀĞ ŵĢƐƚĞĐŚ ēĂƐƚŽ ĐŚLJďş͘ <ƌŽŵĢ ƚŽŚŽ ŶĂďşnjş ƚŽƚŽ ŵşƐƚŽ ŝ ŶĢĐŽ ŶĂǀşĐ ʹ ŵşƐƚŽ ƉƌŽ ƐĞƚŬĄǀĄŶş͕ ŽĚƉŽůĞĚŶş ƉŽƐĞnjĞŶş Ƶ ŬĄǀLJ Ă ǀĞēĞƌŶş Ƶ ǀşŶĂ͕ ŶĞďŽ ƐƟŶŶĠ ŵşƐƚŽ ƉƌŽ ēƚĞŶş ŬŶŝŚLJ͘
ϭϭͮ hƌďĂŶ KƌĐŚĂƌĚ Ͳ ƉƌŽũĞŬƚ ǀ ƌĄŵĐŝ >ŽŶĚŽŶ &ĞƐƟǀĂů ŽĨ ƌĐŚŝƚĞĐƚƵƌĞ
ϭϬͮ ,ŽůĚŝŶŐ WĂƩĞƌŶ Ͳ ƵŬĄnjŬĂ ǀŝƐĂēŬLJ
POZASTAVENÁ MÍSTA - PRÁCE SE ZELENÍ
ϭϮͮ hƌďĂŶ KƌĐŚĂƌĚ Ͳ ŵşƐƚŽ͕ ŬƚĞƌĠ ǀnjŶŝŬůŽ ŬŽŵƵŶŝƚŶş ƐƉŽůƵƉƌĂĐş
ϭϯͮ WƌŝŶnjĞƐƐŝŶŶĞŶŐĂƌƚĞŶ ŶĂďşnjş ŵşƐƚŽ ƉƌŽ ƚƌĄǀĞŶş ǀŽůŶĠŚŽ ēĂƐƵ
007
/$1'6&+$)763$5. '8,6%85* 3Ö NODG MDN Y\SU YÐW KLVWRULL P VWD WŽŬƵĚ ƐĞ ƐƚĂŶŽƵ ŬŽŵşŶLJ Ă ƐŝůĂ ƐŽƵēĄƐơ ŝĚĞŶƟƚLJ ŵĢƐƚĂ͕ ŶĞŶş ǀŚŽĚŶĠ ƐĞ ũŝĐŚ njďĂǀŽǀĂƚ ƉŽ ƚĠ͕ ĐŽ ƉƎĞƐƚĂŶŽƵ ďljƚ ƵǎşǀĄŶLJ ŬĞ ƐǀĠŵƵ ƷēĞůƵ͘ KďLJǀĂƚĞůĠ ũĞ ŵĂũş ŶĂƚŽůŝŬ ƐƉũĂƚĠ Ɛ ĚĂŶljŵ ŵşƐƚĞŵ͕ ǎĞ ũĞ ǀŚŽĚŶĢũƓş ũĞ ƉƎĞŵĢŶŝƚ Ŭ ŶŽǀĠŵƵ ǀLJƵǎŝơ͘ :ĞĚŶşŵ nj ŵŽǎŶljĐŚ ƎĞƓĞŶş ũĞ ŽƐĄnjĞŶ ƉůŽĐŚLJ njĞůĞŶş Ă ƉƌŽƉŽũŝƚ ĐLJŬůŽƐƚĞnjŬĂŵŝ Ɛ ŵĢƐƚĞŵ͘ ĞůĞŸ ƚĂŬ ŵƽǎĞ ƐůŽƵǎŝƚ ũĂŬŽ ƉƌǀĞŬ ǀLJƉƌĄǀĢũşĐş ƉƎşďĢŚ ŵşƐƚĂ͕ ǀLJƚǀĄƎĞƚ ŬŽŶƚƌĂƐƚ Ɛ ƌĞnjĂǀĢũşĐş ŽĐĞůş Ă ƵŬĂnjŽǀĂƚ ŶĂ ƉƎĞŵĢŶƵ ŵşƐƚĂ Ă ũĞŚŽ ŵŽǎŶĠ ďƵĚŽƵĐş ǀLJƵǎŝơ͘
ϭϰͮ >ĂŶĚƐĐŚĂŌƐƉĂƌŬ ƵŝƐďƵƌŐ
ϭϰͮ >ĂŶĚƐĐŚĂŌƐƉĂƌŬ ƵŝƐďƵƌŐ
POZASTAVENÁ MÍSTA - PRÁCE SE ZELENÍ
32&.(7 +$%,7$7 PRAZELENINA 3Ö NODG «H SÐVWRYDW O]H L X Q V 3Ö NODG Y ÎHP O]H SÐVWRYDW WƎĞƉƌĂǀŬLJ͕ ďŽdžLJ͕ ƉLJƚůĞ͕ ŬĞůşŵŬLJ ʹ ƚŽ ǀƓĞ ŵƽǎĞ ďljƚ ƉŽƵǎŝƚŽ ƉƌŽ ͣWĢƐƚŽǀĄŶş njĞůĞŶŝŶLJ ƵƉƌŽƐƚƎĞĚ ŵĢƐƚĂ ũĞ ŵLJƓůĞŶŬĂ ƐƚĂƌĄ ũĂŬŽ ŵĢƐƚĂ ŇĞdžŝďŝůŶş ƉĢƐƚŽǀĄŶş ǀĞ ŵĢƐƚĢ͘ WƌŽũĞŬƚ ƉŽĐŬĞƚ ŚĂďŝƚĂƚ ǀƓĞ ũĞƓƚĢ ƐĂŵĂ͘ s ƐŽƵēĂƐŶĠ ĚŽďĢ ƐĞ ƚŽƚŽ ƚnjǀ͘ ƵƌďĂŶ ŐĂƌĚĞŶŝŶŐ ēŝůŝ ƉĢƐƚŽǀĄŶş njũĞĚŶŽĚƵƓƵũĞ ʹ ŬŽƵƉşƚĞ Ɛŝ ƉLJƚĞů͕ ŬƚĞƌlj ũĞĚŶŽĚƵƓĞ ƌŽnjĞǀƎĞƚĞ Ă ƉŽƐƚ- ƉŽƚƌĂǀŝŶ ƉƎşŵŽ ǀ ŵĢƐƚƐŬĠ ŬƌĂũŝŶĢ njŶŽǀƵ ŽǎŝǀƵũĞ ǀĞ ĨŽƌŵĢ ŬŽŵƵŶŝƚĂǀşƚĞ ŶĂ ŵşƐƚŽ͕ ŬĚĞ Ɛŝ ƉƎĞũĞƚĞ ŵşƚ njĞůĞŸ͘ s ƉLJƚůŝ ũĞ njĞŵŝŶĂ Ƶǎ ƐĞ ŶşĐŚ njĂŚƌĂĚ͕ njĂŚƌĂĚ ŶĂ njĞůĞŶljĐŚ ƐƚƎĞĐŚĄĐŚ ŝ ďĂůŬŽŶĞĐŚ ũĞĚŶŽƚůŝǀĐƽ ƐĞŵşŶŬLJ͕ ŬƚĞƌĠ ǀLJƚǀŽƎş njĞůĞŶĠ ƚĞƌĂƐLJ͘ ǀ ŵŶŽŚĂ ƐǀĢƚŽǀljĐŚ ǀĞůŬŽŵĢƐƚĞĐŚ ŽĚ >ŽŶĚljŶĂ ƉƎĞƐ EĞǁ zŽƌŬ Ăǎ ƉŽ DĞůďŽƵƌŶĞ͘ / ǀ ŶĂƓŝĐŚ ƉŽĚŵşŶŬĄĐŚ ŵĄ ƐǀŽƵ ŚŝƐƚŽƌŝŝ͕ Ă ƚŽ ƉƎĞĚĞǀƓşŵ ǀ ƉŽĚŽďĢ njĂŚƌĄĚŬĄƎƐŬljĐŚ ŬŽůŽŶŝş͘ WƌŽũĞŬƚ WƌĂnjĞůĞŶŝŶĂ ĐŚĐĞ ŶĂ ƚƵƚŽ ƚƌĂĚŝĐŝ ŶĂǀĄnjĂƚ͘ DĄ ƉŽŵŽĐŝ ǀnjŶŝŬŶŽƵƚ ůŽŬĄůŶş ŵĢƐƚƐŬĠ ŬŽŵƵŶŝƚĢ njĂŚƌĂĚŶşŬƽ͕ ĚŽ ŬƚĞƌĠ ũĞ njǀĄŶ Ă ǀşƚĄŶ ŬĂǎĚlj͕ ŬĚŽ ƚŽƵǎş ƉĢƐƚŽǀĂƚ ƉůŽĚŝŶLJ ŝ ŵĞnjŝůŝĚƐŬĠ ǀnjƚĂŚLJ͕ ŬĚŽ Ɛŝ ĐŚĐĞ ŽĚƉŽēŝŶŽƵƚ Ɛ ůŽƉĂƚŬŽƵ Ă ŚƌĂďŝēŬĂŵŝ ǀ ƌƵĐĞ Ă ƉƎŝƚŽŵ ƐĞ ƉŽƚŬĄǀĂƚ ƐĞ ƐŽƵƐĞĚLJ͕ ƉƎĄƚĞůŝ͕ njŶĄŵljŵŝ ēŝ ƉŽnjŶĂƚ ŶŽǀĠ Ă njĂũşŵĂǀĠ ůŝĚŝ͘ ^ƚƵĚĞŶƟ͕ ƉƌŽĚĂǀĂēŬLJ͕ ůŝĚĠ ŶĂ ŵĂƚĞƎƐŬĠ͕ ůŝĚĠ ǀ ĚƽĐŚŽĚƵ͕ ŵĂŶĂǎĞƎŝ͕ ƵēŝƚĞůĠ͕ ůĠŬĂƎŝ ŝ ǀŽũĄĐŝ͘ dŝƚŽ ǀƓŝĐŚŶŝ Ă ŵŶŽnjş ĚĂůƓş Ɛŝ ƐƉŽůƵ Ɛ ŶĄŵŝ ŵŽŚŽƵ ƉŽ ĚŽďƵ ũĂƌŶş Ă ůĞƚŶş ƐĞnjſŶLJ ǀLJƉĢƐƚŽǀĂƚ ƐǀŽũŝ ǀůĂƐƚŶş njĞůĞŶŝŶƵ͘ ĂũŝƐơŵĞ njĄŬůĂĚŶş njĄnjĞŵş͕ ũĂŬŽ ũĞ ŵşƐƚŽ͕ njĄŚŽŶLJ͕ njĞŵŝŶĂ Ă ǀŽĚĂ͘ EĂ ĚĂůƓş ƉŽĚŽďĢ Ă ǀljǀŽũŝ ŬŽŵƵŶŝƚŶşŚŽ njĂŚƌĂĚŶŝēĞŶş ƐĞ ďƵĚĞŵĞ ƉŽĚşůĞƚ ƐƉŽůĞēŶĢ͘ DşƐƚĞŵ ƌĞĂůŝnjĂĐĞ ƉƌŽũĞŬƚƵ ũƐŽƵ ,ŽůĞƓŽǀŝĐĞ͕ ēƚǀƌƛ Ɛ ŶĞƉŽƉŝƌĂƚĞůŶljŵ ŬŽƵnjůĞŵ ŵŝŶƵůŽƐƟ ŝ ǀĞůŬljŵ ƉŽƚĞŶĐŝĄůĞŵ ďƵĚŽƵĐŶŽƐƟ͘ DĢƐƚƐŬĄ ēĄƐƚ Ɛ ǀljũŝŵĞēŶljŵ ŐĞŶŝĞŵ ůŽĐŝ ʹ ŝŶĚƵƐƚƌŝĄůŶş ēƚǀƌƛ ƉŽƐƚƵƉŶĢ ƐĞ ƚƌĂŶƐĨŽƌŵƵũşĐş ĚŽ ǀLJŚůĞĚĄǀĂŶĠ ƌĞƐŝĚĞŶēŶş ŽďůĂƐƟ͘ ŚĐĞŵĞ njĚĞ ƉŽĚƉŽƎŝƚ ůŽŬĄůŶş ŬƵůƚƵƌƵ͕ ŶĂƉŽŵŽĐŝ ƌŽnjǀŽũŝ ŽďēĂŶƐŬĠ ƐƉŽůĞēŶŽƐƟ Ă njĄƌŽǀĞŸ ŶĂƉůŶŝƚ ǎŝǀŽƚĞŵ ǀ ƐŽƵēĂƐŶĠ ĚŽďĢ ŵşƐƚŽ ǀ ŵĢƐƚƐŬĠŵ ƉƌŽƐƚŽƌƵ ĚŽƉŽƐƵĚ ŚůƵĐŚĠ͘ WƎŝƚŽŵ njĄũĞŵĐƽŵ ƵŵŽǎŶşŵĞ ƉĢƐƚŽǀĂƚ Ɛŝ ǀůĂƐƚŶş njĞůĞŶŝŶƵ ŬŽƵƐĞŬ ŽĚ ĚŽŵŽǀĂ͕ ƉƎĞƐŶĢ ǀ ĚƵĐŚƵ ĚŽƉŽƌƵēĞŶş KƌŐĂŶŝnjĂĐĞ ƉƌŽ ǀljǎŝǀƵ Ă njĞŵĢĚĢůƐƚǀş ;& KͿ ƉƎŝ K^E͘ s ƌĄŵĐŝ njĂŚƌĂĚLJ ŶĂǀşĐ ƉůĄŶƵũĞŵĞ ƉƌŽ ƉĢƐƟƚĞůĞ ƉƌŽǀŽnjŽǀĂƚ ŵĂůŽƵ ŬĂǀĄƌŶƵ͕ ŐĂůĞƌŝŝ Ă ĚĢƚƐŬlj ŬŽƵƚĞŬ Ɛ ƉşƐŬŽǀŝƓƚĢŵ Ă ĚĂůƓşŵ ƉƌŽŐƌĂŵĞŵ ƉƌŽ ĚĢƟ Ă ĚŽƐƉĢůĠ͘͞ (9)
ϭϲͮ WŽĐŬĞƚ ,ĂďŝƚĂƚ
ϭϳͮ WƌĂnjĞůĞŶŝŶĂ
008
= 9¾5
&,7$&( $ 2'.$=<
WƎĞŵĢŶĂ ƉŽnjĂƐƚĂǀĞŶljĐŚ ƉƌŽƐƚŽƌ ŶĂ ƐŵLJƐůƵƉůŶĠ Ă ĨƵŶŐƵũşĐş ŵşƐƚŽ ũĞ ƉŽĚŵşŶĢŶĂ njĞũŵĠŶĂ njĄũŵĞŵ ǀƓĞĐŚ njƷēĂƐƚŶĢŶljĐŚ ʹ ǀůĂƐƚŶşŬĂ͕ ŵĢƐƚĂ Ă ƉƎĞĚĞǀƓşŵ ŽďēĂŶƽ͘ ,ůĂǀŶş ŝŶŝĐŝĂƟǀƵ ďLJ ŵĢůŝ ŵşƚ ƉƌĄǀĢ ŽďLJǀĂƚĞůĠ Ă ũĞũŝĐŚ ŬŽŵƵŶŝƚLJ͕ ŬƚĞƎş ŵĂũş ĐŚƵƛ ŵşƚ ǀĞ ƐǀĠŵ ƐŽƵƐĞĚƐƚǀş ŵĢƐƚƐŬĠ njĂŚƌĄĚŬLJ ŶĞďŽ ĚŽēĂƐŶĠ ƉĂƌŬLJ͘ şŬLJ njŵĢŶĢ ƵǀĂǎŽǀĄŶş ƐŽƵēĂƐŶĠ ŐĞŶĞƌĂĐĞ͕ ŬƚĞƌĄ ƐĞ ŬůŽŶş Ŭ ďŝŽ ŬǀĂůŝƚĢ Ă ƉƎŝƌŽnjĞŶĠŵƵ ĨƵŶŐŽǀĄŶş ŵĢƐƚ͕ njĂŚƌĂĚ ŝ ƐƉŽůĞēŶŽƐƟ͕ Ă ƚĂŬĠ ĚşŬLJ ĞdžŝƐƚĞŶĐŝ ƉƎşŬůĂĚƵ WƌĂnjĞůĞŶŝŶĂ ŝ ǀ ĞƐŬĠ ƌĞƉƵďůŝĐĞ ǀĢƎşŵ͕ ǎĞ ďLJ ƚĂŬŽǀĠƚŽ ǀLJƵǎşǀĄŶş ŵşƐƚ ŵŽŚůŽ ďljƚ ēĂƐƚĢũƓşŵ ƎĞƓĞŶşŵ͕ ŬƚĞƌĠ ďƵĚĞ ƉƎşŶŽƐŶĠ ƉƌŽ ǀƓĞĐŚŶLJ njƷēĂƐƚŶĢŶĠ͘
(1) (2) (3) (4) (5) (6) (7) (8) (9)
328¦,7 /,7(5$785$ 01 ϬϮ Ϭϯ Ϭϰ Ϭϱ Ϭϲ Ϭϳ
^ƚĂůůĞĚ ƐƉĂĐĞƐ ʹ ĚĞůŝǀĞƌŝŶŐ ĐŽŵŵƵŶŝƚLJ ĂŶĚ ĞŶǀŝƌŽŶŵĞŶ ƚĂů ďĞŶĞĮƚƐ ƚŚƌŽƵŐŚ ƚĞŵƉŽƌĂƌLJ ŐƌĞĞŶƐƉĂĐĞ͘ tǁǁ͘ĞƵŬŶ͘ ŽƌŐ ŽŶůŝŶĞ͘ Đŝƚ͘ ϮϬϭϯͲϭϮͲϮϮ͘ ŽƐƚƵƉŶĠ nj͗ ŚƩƉ͗ͬͬǁǁǁ͘ ĞƵŬŶ͘ŽƌŐͬĚƐƌĞƐŽƵƌĐĞ͍ŽďũĞĐƟĚсϮϬϯϱϮϮ WKW hW /dz ŽŶůŝŶĞ͘ ϮϬϬϴ Ͳ ϮϬϭϯ Đŝƚ͘ ϮϬϭϯͲϭϮͲϮϮ͘ ŽƐƚƵƉŶĠ nj͗ ŚƩƉ͗ͬͬƉŽƉƵƉĐŝƚLJ͘ŶĞƚͬ WƌŝnjĞƐƐŝŶŶĞŶŐĂƌƚĞŶ ŽŶůŝŶĞ͘ ϮϬϭϯ Đŝƚ͘ ϮϬϭϯͲϭϮͲϮϮ͘ ŽƐƚƵƉŶĠ nj͗ ŚƩƉ͗ͬͬƉƌŝŶnjĞƐƐŝŶŶĞŶŐĂƌƚĞŶ͘ŶĞƚͬ WŽĐŬĞƚ ,ĂďŝƚĂƚ ŽŶůŝŶĞ͘ Đŝƚ͘ ϮϬϭϯͲϭϮͲϮϮ͘ ŽƐƚƵƉŶĠ nj͗ ŚƩƉ͗ͬͬƉŽĐŬĞƚŚĂďŝƚĂƚ͘ĐŽ͘ƵŬͬŝŶƐƚĂůůĂƟŽŶ͘Śƚŵů WƌĂnjĞůĞŶŝŶĂ ŽŶůŝŶĞ͘ Đŝƚ͘ ϮϬϭϯͲϭϮͲϮϮ͘ ŽƐƚƵƉŶĠ nj͗ ŚƩƉ͗ͬͬ ƉƌĂnjĞůĞŶŝŶĂ͘Đnjͬ /ŶƚĞƌďŽƌŽ WĂƌƚŶĞƌƐ ŽŶůŝŶĞ͘ Đŝƚ͘ ϮϬϭϯͲϭϮͲϮϮ͘ ŽƐƚƵƉŶĠ nj͗ ŚƩƉ͗ͬͬǁǁǁ͘ŝŶƚĞƌďŽƌŽƉĂƌƚŶĞƌƐ͘ŶĞƚͬ dŚĞ ƵŶŝŽŶ ^ƚƌĞĞƚ KƌĐŚĂƌĚ ŽŶůŝŶĞ͘ ϮϬϭϬ Ͳ ϮϬϭϮ Đŝƚ͘ ϮϬϭϯͲ ϭϮͲϮϮ͘ ŽƐƚƵƉŶĠ nj͗ ŚƩƉ͗ͬͬǁǁǁ͘ƵŶŝŽŶƐƚƌĞĞƚŽƌĐŚĂƌĚ͘ŽƌŐ͘ ƵŬͬ
POZASTAVENÁ MÍSTA - PRÁCE SE ZELENÍ
jnjĞŵŶş ƉůĄŶ ŵĢƐƚĂ ƌŶĂ͘ jnjĞŵŶş ƉůĄŶ ŵĢƐƚĂ ƌŶĂ ŽŶůŝŶĞ͘ ϭ͘ϭϭ͘ϮϬϭϯ Đŝƚ͘ ϮϬϭϯͲϭϮͲϮϮ͘ ŽƐƚƵƉŶĠ nj͗ ŚƩƉ͗ͬͬŐŝƐ͘ďƌŶŽ͘Đnjͬ ƚŵƐͬƵnjĞŵŶŝͺƉůĂŶͺĂ dŚĞ dĞŵƉŽƌĂƌLJ ZŽLJĂů ^ŶŽŽnjĞ͗ ,ŽƚĞů tŝƚŚ EŽ &ŝdžĞĚ Ě ĚƌĞƐƐ͘ WKW hW /dz ŽŶůŝŶĞ͘ ϮϬϭϮ Đŝƚ͘ ϮϬϭϯͲϭϮͲϮϮ͘ ŽƐƚƵƉŶĠ nj͗ ŚƩƉ͗ͬͬƉŽƉƵƉĐŝƚLJ͘ŶĞƚͬƚŚĞͲƚĞŵƉŽƌĂƌLJͲƌŽLJĂůͲ ƐŶŽŽnjĞͲĂͲŚŽƚĞůͲǁŝƚŚͲŶŽͲĮdžĞĚͲĂĚĚƌĞƐƐͬ ŽdžƉĂƌŬ ŽŶƚĂŝŶĞƌ ^ŚŽƉƉŝŶŐ DĂůů WŽƉƐ hƉ /Ŷ ŵƐƚĞƌĚĂŵ͘ WKW hW /dz ŽŶůŝŶĞ͘ ϮϬϭϮ Đŝƚ͘ ϮϬϭϯͲϭϮͲϮϮ͘ ŽƐƚƵƉŶĠ nj͗ ŚƚƚƉ͗ͬͬƉŽƉƵƉĐŝƚLJ͘ŶĞƚͬďŽdžƉĂƌŬͲĐŽŶƚĂŝŶĞƌͲƐŚŽƉƉŝŶŐͲŵĂůůͲ ƉŽƉƐͲƵƉͲŝŶͲĂŵƐƚĞƌĚĂŵͬ /ŶŇĂƚĂďůĞ ŽŶĐĞƌƚ ,Ăůů &Žƌ &ůŽŽĚͲ īĞĐƚĞĚ ƌĞĂƐ͘ WKW hW /dz ŽŶůŝŶĞ͘ ϮϬϭϯ Đŝƚ͘ ϮϬϭϯͲϭϮͲϮϮ͘ ŽƐƚƵƉŶĠ nj͗ ŚƩƉ͗ͬͬ ƉŽƉƵƉĐŝƚLJ͘ŶĞƚͬŝŶĨůĂƚĂďůĞͲĐŽŶĐĞƌƚͲŚĂůůͲĨŽƌͲĨůŽŽĚͲĂĨĨĞĐƚĞĚͲ ĂƌĞĂƐͬ /ŶƚĞƌďŽƌŽ Ͳ >ĞŶƚ ^ƉĂĐĞ͘ /ŶƚĞƌďŽƌŽ ŽŶůŝŶĞ͘ Đŝƚ͘ ϮϬϭϯͲϭϮͲϮϮ͘ ŽƐƚƵƉŶĠ nj͗ ŚƩƉ͗ͬͬǁǁǁ͘ŝŶƚĞƌďŽƌŽƉĂƌƚŶĞƌƐ͘ŶĞƚͬϮϬϭϮͬůĞŶƚͲ ƐƉĂĐĞͬ ^ƚĂůůĞĚ ƐƉĂĐĞƐ ʹ ĚĞůŝǀĞƌŝŶŐ ĐŽŵŵƵŶŝƚLJ ĂŶĚ ĞŶǀŝƌŽŶŵĞŶ ƚĂů ďĞŶĞĮƚƐ ƚŚƌŽƵŐŚ ƚĞŵƉŽƌĂƌLJ ŐƌĞĞŶƐƉĂĐĞ͘ tǁǁ͘ĞƵŬŶ͘ ŽƌŐ ŽŶůŝŶĞ͘ Đŝƚ͘ ϮϬϭϯͲϭϮͲ ϮϮ͘ ŽƐƚƵƉŶĠ nj͗ ŚƩƉ͗ͬͬǁǁǁ͘ĞƵŬŶ͘ŽƌŐͬ ĚƐƌĞƐŽƵƌĐĞ͍ŽďũĞĐƟĚсϮϬϯϱϮϮ ďĂŶĚŽŶĞĚ ďƵŝůĚŝŶŐ ƐŝƚĞƐ ĚĞǀĞůŽƉĞĚ ŝŶƚŽ ŐƌĞĞŶ ƐƉĂĐĞƐ͘ E t^ ŽŶůŝŶĞ͘ ϮϬϭϬ Đŝƚ͘ ϮϬϭϯͲϭϮͲϮϮ͘ ŽƐƚƵƉŶĠ nj͗ ŚƚƚƉ͗ͬͬŶĞǁƐ͘ďďĐ͘ĐŽ͘ƵŬͬϮͬŚŝͬƵŬͺŶĞǁƐͬĞŶŐůĂŶĚͬϴϱϬϳϱϵϴ͘ Ɛƚŵ ,ŝŐŚͲƌŝƐĞƐ ŽŶ ŚŽůĚ͗ tŚĂƚ ƚŽ ĚŽ ǁŝƚŚ ĞŵƉƚLJ ůŽƚƐ͍͘ ^&'ĂƚĞ͘ ϮϬϬϵ͘ ŽƐƚƵƉŶĠ nj͗ ŚƩƉ͗ͬͬǁǁǁ͘ƐĨŐĂƚĞ͘ĐŽŵͬƌĞĂůĞƐƚĂƚĞͬ ĂƌƟĐůĞͬ,ŝŐŚͲƌŝƐĞƐͲŽŶͲŚŽůĚͲtŚĂƚͲƚŽͲĚŽͲǁŝƚŚͲĞŵƉƚLJͲ ůŽƚƐͲϯϮϮϲϰϵϬ͘ƉŚƉηƉĂŐĞͲϮ K ƉƌĂnjĞůĞŶŝŶĢ͘ WƌĂnjĞůĞŶŝŶĂ ŽŶůŝŶĞ͘ Đŝƚ͘ ϮϬϭϯͲϭϮͲϮϮ͘ ŽƐƚƵƉŶĠ nj͗ ŚƩƉ͗ͬͬƉƌĂnjĞůĞŶŝŶĂ͘ĐnjͬŽͲƉƌĂnjĞůĞŶŝŶĞͬ
='52-( 2%5 =.Æ (01) - (05) ǀůĂƐƚŶş ĂƵƚŽƌŬLJ ƐĞŵŝŶĄƌŶş ƉƌĄĐĞ (06) DŝĐŚĂĞů DĂĐŽƌ͕ dŚĞ ŚƌŽŶŝĐůĞ͕ ŽƐƚƵƉŶĠ nj͗ ŚƩƉ͗ͬͬǁǁǁ͘ƐĨ ŐĂƚĞ͘ĐŽŵͬƌĞĂůĞƐƚĂƚĞͬĂƌƟĐůĞͬ,ŝŐŚͲƌŝƐĞƐͲŽŶͲŚŽůĚͲtŚĂƚͲƚŽͲ ĚŽͲǁŝƚŚͲĞŵƉƚLJͲůŽƚƐͲϯϮϮϲϰϵϬ͘ƉŚƉηƉŚŽƚŽͲϮϯϲϵϭϬϭ (07) ŽƐƚƵƉŶĠ nj͗ ŚƚƚƉ͗ͬͬĞƵƌŽƉĂĐŽŶĐŽƌƐŝ͘ĐŽŵͬƉƌŽũĞĐƚƐͬϭϵϰϮϮϵͲ >ĞŶƚ^ƉĂĐĞͬŝŵĂŐĞƐͬϯϬϵϮϭϭϯ (08) ŽƐƚƵƉŶĠ nj͗ ŚƚƚƉ͗ͬͬǁǁǁ͘ŝŶƚĞƌďŽƌŽƉĂƌƚŶĞƌƐ͘ŶĞƚͬǁƉͲĐŽŶ ƚĞŶƚͬŐĂůůĞƌLJͬůĞŶƚͲƐƉĂĐĞͬƐůŝĚĞϭϮ͘ƉŶŐ (09) ŽƐƚƵƉŶĠ nj͗ ŚƩƉ͗ͬͬǁǁǁ͘ŝŶƚĞƌďŽƌŽƉĂƌƚŶĞƌƐ͘ŶĞƚͬǁƉͲĐŽŶ ƚĞŶƚͬŐĂůůĞƌLJͬůĞŶƚͲƐƉĂĐĞͬƐůŝĚĞϭϬ͘ƉŶŐ (10) ŽƐƚƵƉŶĠ nj͗ ŚƩƉ͗ͬͬǁǁǁ͘ŝŶƚĞƌďŽƌŽƉĂƌƚŶĞƌƐ͘ŶĞƚͬǁƉͲĐŽŶ ƚĞŶƚͬŐĂůůĞƌLJͬŚŽůĚŝŶŐͲƉĂƩĞƌŶͲƉƌŽũĞĐƚͲϭϮϬϯͬƐůŝĚĞϮϮ͘ũƉŐ (11) ŽƐƚƵƉŶĠ nj͗ ŚƩƉ͗ͬͬǁǁǁ͘ƵŶŝŽŶƐƚƌĞĞƚŽƌĐŚĂƌĚ͘ŽƌŐ͘ƵŬͬƚŚĞͲ ĚĞƐŝŐŶ (12) ŽƐƚƵƉŶĠ nj͗ ŚƩƉ͗ͬͬď͘ǀŝŵĞŽĐĚŶ͘ĐŽŵͬ ƐͬϮϬϱͬϬϳϬͬϮϬϱϬϳϬϴϵϱͺϲϰϬ͘ũƉŐ (13) ŽƐƚƵƉŶĠ nj͗ ŚƩƉ͗ͬͬŵĞĚŝĂͲĐĂĐŚĞͲĞĐϬ͘ƉŝŶŝŵŐ͘ĐŽŵͬŽƌŝŐŝŶĂůƐͬ ĞϯͬĂĚͬϬĂͬĞϯĂĚϬĂĂĚĞϮĐĞϳīϵϴĞϴďϳĐϭϲϬϱĩϴϳϳϮ͘ũƉŐ (14) ŽƐƚƵƉŶĠ nj͗ ŚƩƉ͗ͬͬǁǁǁ͘ůĂŶĚĞnjŝŶĞ͘ĐŽŵͬǁƉͲĐŽŶƚĞŶƚͬ ƵƉůŽĂĚƐͬϮϬϭϭͬϬϴͬϯϯͲ>ĂŶĚƐĐŚĂŌƐƉĂƌŬͲ ƵŝƐďƵƌŐͲEŽƌĚ͘ũƉŐ (15) ŽƐƚƵƉŶĠ nj͗ ŚƩƉ͗ͬͬǁǁǁ͘ŐĂƌĚĞŶǀŝƐŝƚ͘ĐŽŵͬĂƐƐĞƚƐͬŵĂĚŐĞͬ ĚƵŝƐďƵƌŐͺŶŽƌĚͺůĂŶĚƐĐŚĂĨƚƐƉĂƌŬͺϭϲϮϳͺũƉŐͬϲϬϬdžͬĚƵŝƐ ďƵƌŐͺŶŽƌĚͺůĂŶĚƐĐŚĂŌƐƉĂƌŬͺϭϲϮϳͺũƉŐͺϲϬϬdž͘ũƉŐ (16) ŽƐƚƵƉŶĠ nj͗ ŚƩƉ͗ͬͬƉŽĐŬĞƚŚĂďŝƚĂƚ͘ĐŽ͘ƵŬͬŝŶƐƚĂůůĂƟŽŶ͘Śƚŵů (17) ŽƐƚƵƉŶĠ nj͗ ŚƩƉ͗ͬͬƉƌĂnjĞůĞŶŝŶĂ͘ĐnjͬŽͲƉƌĂnjĞůĞŶŝŶĞͬ
009