MODULOVY SEMINAR M5 - ZS 2014 by Janka Adamkova

Křesťanský chrám jeho vývoj a proměny v čase Bc. Kateřina Baťková

Vznik a vývoj rané náboženské architektury Chrámy se stavěli k uctívání bohů už od nepaměti. Často byly svázány se snahou dotknout se nebe, nebo se mu alespoň p iblížit, což se promítalo v jejich stavební formě. I když k esťanství p ímo navazuje na tradiční židovskou víru, prostor pro k esťanskou bohoslužbu nikdy neměl charakter kultu či centra náboženského dění. Od počátku se bohoslužebný prostor prvních k esťanů odlišoval s prostory většiny tehdy známých náboženství. V k esťanství má být Bůh uctíván v "duchu a pravdě" (Bible: Jan 4.42), tzn., že samo uctívání není vázáno na žádné konkrétní místo. Zde se projevuje hlavní rozdíl mezi raným k esťanstvím a tehdejšími známými kulty, kdy vě ící neměli často ani p ístup do chrámu, natož rovnoprávný vztah s p edstaveným.

Prvotní shromáždění Původ k esťanského chrámu je v živém společenstvím, ve shromáždění vě ících. D íve se k esťané scházeli v místnostech obytných domů zpravidla v pat e. Bohoslužba byla vedena po vzoru poslední veče e, známé z fresky Leonarda da Vinci z kostela S. Maria delle Grazie v Miláně (obr 01). Poslední veče e je důležitou událostí ze života Ježíše Krista, která je vylíčena v evangeliích. Den p ed svým umučením slavil Ježíš s učedníky velikonoční židovskou slavnost Pesach 1, kde jim rozděloval chléb a víno jako „své tělo a svou krev“ a p ikázal jim, aby to opakovali na jeho památku. Odtud vzniklo k esťanské slavení a svátost eucharistie 2. Shromážděni kolem jednoho stolu dovoluje absolutní rovnost všech účastněných. Jedním z prvních raně k esťanských bohoslužebných prostor je městský dům v Dura Europus (rok cca 232; obr 02). Dům byl určen jen pro shromáždění, proto byla tradiční atriová dispozice upravena pro jeho pot eby. Obsahovala baptisterium 3 u vstupu, místo pro nedělní školu a bohoslužebný prostor. Hlavní prostor ukončený zvýšenou katedrou biskupa vznikl probouráním více místností. Oltá byl p enosný a p inášel se jen p i nedělním slavení eucharistie.

Obr 01: Poslední večeře z kostela S. Maria delle Grazie v Miláně Zdroj: Pohlednice_EDIM, ED.G.MI.Serie Fides

Obr 02: Axonometrie domu v Dura Europus z roku 232 Zdroj: www.oodegr.com

Legalizace křesťanství Důležitým mezníkem pro k esťanství je rok 313 n.l., kdy byl císa em Konstantinem vydán Edikt Milánský. Edikt povoluje k esťanství a dokonce jej prohlašuje za oficiální náboženství ímské íše. Církev se stala právnickou osobou a mohla tedy shromažďovat majetek a následně stavět bohoslužebné prostory. K esťanský kostel je tedy neoddělitelnou součástí již tisícletého vývoje evropské kultury a zároveň svým projevem často odráží společenské a dějinné proměny. K esťanský chrám slouží zejména ke shromažďování vě ících pro společné bohoslužby. Kostel je vždy místem setkání vě ících s bohem , ale i místem setkání lidí mezi sebou. Náboženství je i vztahem lidí mezi sebou. Dále je chrám místem k uchovávání eucharistie, největší svátosti oltá ní a také místem kde p ebývá Bůh. Chrám není pouze symbolem božského bytí, ale zároveň ale p ímo Božím tělem. Tohle je hlavní rozdíl v chápání víry mezi katolíky a nekatolíky.

Symbolika křesťanské architektury „křesťanský chrám není místem magickým, nýbrž symbolickým. Má sloužit osobnímu setkání člověka s Bohem, má promlouvat. Proto má být vtělením smyslu, podstaty a řádu bytí. Sakrální prostor je totiž zjevením kosmické harmonie a teofanií božského jasu“ kardinál Ravasi Pro pochopení k esťanského chrámu je nezbytné pochopit jednotu jenž se skrývá za pojmem kostel = církev. Duchovní budova p edstavuje pro katolíky boží tělo, boží p ítomnost, živé shromáždění v jehož st edu je vždy p ítomen Bůh. P esto, že první k esťané neměli více než dvě stě let kostel, mluvíme o nich jako o církvi. Nerozdílnost slova církev a kostel dodnes p etrvává v mnoha jazycích. Die kirche, church, ecclesia, chiesa či cerkov.

Posvátné je to, co náleží vyššímu způsobu existence. Sakrální je respektováno jako hodnota, jež p edstavuje nadp irozenou moc. Sakrálnu se dá p iblížit za pomoci rituálů, jenž má daný jedinec v hluboké úctě. Jako posvátný tedy vnímáme vnit ní prostor k určený k motlitbě, oddělený od vnějšího. Architektura kostela sama o sobě není sakrální, nazýváme ji posvátnou díky shromáždění a oslavám jenž se v ní odehrávají. Skutečný chrám v k esťanském pojetí není kamenná budova, nýbrž společenství, chrám není spojení kamenů, ale spojení vě ících. Kostel jako budova je vnímán domovem všech Božích dětí, vždy otev en a p ipraven je p ijmout. P ekročení prahu kostela je alegorií ke p ekročení pomyslné hranice mezi h ísným profánním světem a světem "nového života" jenž chrám nabízí. Zároveň monumentalita, vznešenost a vyt íbená inteligence k esťanského chrámu nás p imějí odložit sebest ednost, bez nutnost vlastního ponížení. P ijímáme vlastní úděl průměrnosti. Uvědomíme si svou pomíjivost, velkorysost vesmíru a nevyhnutelnost vlastního konce bez pocitů marnosti, naopak s nově nabitou moudrostí, že existuje něco více nežli mi sami.

Prostor jako Božský Jeruzalém Stavby sakrálního charakteru byly umisťovány v centru dění, často na návrší. Ve st edověkém městě stojí ve st edu katedrála, jako ve st edu shromáždění stojí Kristus. Shromáždění Božího lidu potom nabývá významu smyslu božského Jeruzaléma. Ideál nebeského Jeruzaléma byl prvně zmíněn ve spisu De civitate Dei od svatého Augustina. Město Jeruzalém mělo pro prvotní k esťany zvláštní význam. Je to místo uk ižování a zmrtvýchvstání Ježíše. Zároveň je město sídlem apoštola Petra, jenž byl Kristem určen jako hlava církve. Už ve Starém zákoně prorok Izaiáš popisuje Jeruzalém jako nevěstu, kterou si vyvolil Hospodin. „Jeruzalém je zbudován jako město semknuté v jediný celek." (žalm 122,3) V jeho hradbách se žijí vě ící se svatými pospolu. Obraz města Jeruzaléma se stal východiskem k esťanských sakrálních staveb. Projevuje se snaha zdůraznit prvotní symboliku k esťanského náboženství jako Kristova těla. Začíná být vkládán transept jako symbol Kristovy oběti na k íži. Finální podoba chrámu je zakládána na půdorysu eckého k íže.

Obr 03: zobrazení představy ideálu Nebeského Jeruzaléma Zdroj: Beatus z Facundus_Commentaria In Apocalypsin

Východní vs. západní pohled / Centrála vs. longitudinála Postupem času se prohlubuje rozdíl mezi západní a východní ímskou íší a spolu s tím i pojetí sakrálního prostoru. Na východě pozorujeme p íklon k centrální dispozici na základě nebeského Jeruzaléma. Objevují se podoby kruhové či oktagonální dispozice. Číslo osm má v k esťanství i judaismu význam spásy a vzk íšení, což vysvětluje jeho oblíbenost p i stavbě bohoslužebných síní. Na západě naopak sílí p edstava podélného ešení liturgického prostoru. Většina Evropy leží na území západo ímské íše a proto je v Evropě běžné podélné, hloubkové uspo ádání kostela. Očekává se zde druhý Kristův p íchod. Celé shromáždění včetně kněze je nasměrováno na východ, oltá se vzdaluje od vě ících. Takové úpravě íkáme kostel jako cesta.

Druhý vatikánský koncil a jeho vliv na dnešní uspořádání liturgického prostoru V katolické církvi byl bohoslužebný prostor dlouho neměnným. Uspo ádání a podoba katolického liturgického prostoru se odvíjelo od Katechizmu katolické církve 4, t etí části: Posvátná místa a doby. Na p elomu 1ř. a 20. století s p íchodem moderní architektury nastává první zlom v chápání a stavbě kostela. Do 1ř.století jde u evropských kostelů zejména o podélnou dispozici, s orientací východ-západ. Na východní straně byl vždy chór, presbytá 5 byl oddělený a p i bohoslužbě složil kněz zády k lidu. Z tohoto vzorce vybočují projekty Antonia Gaudího a jeho Sagrada Familia v Barceloně z roku 1ŘŘ4 spolu s kostelem sv. Leopolda ve Vídni od Otty Wagnera z roku 1ř05. Chrámy jsou založeny na úvahách o náboženských funkcích a liturgii a poukazují tak na nové smě ování sakrální architektury. V Německu dokonce v roce 1ř13 proběhla první mše obrácená směrem k lidu.

Obr 04: Antonio Gaudí_Sagrada Familia, Barcelona, Katalánie Autor: James Richards (vlevo) / Gail I. Wong (dvě vpravo) Zdroj: www.urbansketchers.org / glwsketchworks.blogspot.cz

Roku 1963 byl svolán druhý vatikánský koncil. V centru zájmu byly dispozice chrámových prostor. Došlo k proměně liturgického prostoru jako reakce na proměnu sekulární společnosti. Je zde patrná také snaha zapojit šechy vě ící do průběhu liturgie. Koncil udává impulsy ke změně, jenž se následně uvádějí do praxe. Často dochází i k implementaci nových prvků do "starého" prostoru. Úprava vlastního liturgické prostoru po papežském koncilu:      

Oltá již neuzavírá prostor ale je v jeho st edu Liturgie není nadále sloužena zády k lidu, ale čelem k lidu Svatostánek 6 již není na oltá i, ale je samostatný Presbytá již není výrazně oddělen od lodi, ale je její součástí Již bývá zpravidla jen jeden oltá , pop . ještě jeden vedlejší, a je vždy pevně zabudovaný k zemi Pro evangeliu a homilii 7 se používala kazatelna, nyní se používá pro všechna čtení i homilii ambon 8, jenž má být pevný, nep enosný

Důležitým architektem v tohoto období je bezpochyby Rudolf Schwarz. Snažil se o vytvo ení archetypů pro k esťanský prostor. Sám to v publikacích pojmenovává jako "Snaha o vytvoření co nejvhodnějšímu prostoru pro ticho." Nakonec vytvo il několik pravzorů z nichž měla moderní sakrální architektura vycházet, všechny byly založeny na myšlence centrálního charakteru prostoru. Prvním archetypem je kostel jako Ring (prsten), zde se jednotlivé části skládají okolo společného st edu. U modelu circumstantes účastníci liturgie jsou vlastně okolostojící. Pravzor typu koule naopak upíráme zrak ke st edu a zanecháváme tak prostor za zády. Typ st eda spojuje mnoho ohnisek do jednoho st edu. Posledním archetypem je otev ený prsten, kdy dochází k prolomení prstene. Vě ícím je tak dána možnost vejít dovnit , nebo naopak ven. Známým p íkladem Schwarzova počínání je kostel Božího těla v Cáchách z roku 1ř2Ř, nazývaný též fabrikkirche (kostel-továrna).

Sakrální architektura po II. vatikánském koncilu Teolog a liturgik Kopeček dále považuje současnou sakrální architekturu za vysoce kvalitní z hlediska poetiky a umění. Dodává, že profánní umění je mnohdy silnější nežli sakrální skrze nekonformitu a neideologické postoje, jenž jsou ve výsledku působí jako velmi svobodné a plné nadějí. Architekti se dnes snaží znovuobjevit hloubku liturgie a odkrýt ko eny staré katolické spirituality. V současné sakrální architektuře se mluví na jedné straně o posvátnu, a na straně druhé o liturgické funkcionalitě a funkčnosti. Pavel Kopeček V roce 1922 Auguste Perret poprvé použil železobeton u stavby sakrálního charakteru a to Notre Dame v Raincy u Pa íže. Následně se moderní materiály jako právě železobeton, pohledový beton, kov a sklo staly nedílnou součástí liturgických prostor. Stavební "boom" kostelů p ichází v 50. a 60.letech, tzn. po druhé světové válce, kdy lidé hledali spásu a pochopení u Boha. Česká republika se díky totalitnímu systému, který zde po válce nastal, tomuto rozmachu církevních staveb vyhnula. Následně v období po roce 1řŘř již doba nep ála vzniku nových církevních staveb.

Le Corbusier_Notre Dame du Haut v Ronchamp Obecně známým i uznávaným dílem je Notre Dame du Haut v Ronchamp z roku 1950 s dominikánským klášter Sainte Marie de la Tourette z let 1960 od architekta Le Corbusiera. Kaple obsahuje všechny atributy svatyní a na první pohled působí jako místo sakrální. Podstata je znova osekána až tzv. na kost.vše je betonové, syrově strohé. Jednoduchost a čistota interiéru navozuje spirituální klid, zatímco kontrastuje s expresivním externím vyjád ením. "Když jsem navrhoval tuto stavbu, chtěl jsem vytvořit prostor ticha, modliteb, míru a vnitřního štěstí. Smysl bytí výrazně inspiroval mé snažení. Některé věci jsou úžasné, ať už se dotýkají náboženské podstaty nebo ne." Le Corbusier

Obr 05: Le Corbusier_Notre Dame du Haut, Ronchamp, Francie Autor: Stephanie Bower (nahoře) / Eric Amel (střed) / Adam Welker (dole) Zdroj: seattle.urbansketchers.org / www.mnartists.org / archinect.com

Tapiola_Studentská kaple v Otaniemi Japonský architekt Tapiola je autorem studentské kaple v Otaniemi z roku 1957. Oltá ní stěna je prosklená a to umožňuje výhled do okolního lesa. ešení umožňuje komunikaci s okolním světem, ale zároveň je zachována pot ebná intimita prostoru. Podobnou kapli najdeme v Chicagu u illinoiského technického institutu od Miese van der Rohe z roku 1952.

Obr 06: Tapiola_Studentská kaple v Otaniemi Autor: Paul Inzauralde Zdroj: www.farq.edu.uy

Peter Zuthor_kaple Sogn Benedegt v Sumvigt Peter Zumthor p ispěl také svou kaplí ve Švýcarském Sumvigtu z roku 1988 do databáze kvalitní současné sakrální architektury. Kostel vyjad uje svou architektonickou formou posvátnost a zásadně se odlišuje od světských staveb. Je vystavěn ze d eva, jakožto tamějšího tradičního materiálu. Liturgický prostor navazuje na usnesení vatikánského koncilu a dodržuje zároveň symboliku a p edstavy raných k esťanů.

Obr 07: Peter Zumthor_kaple Sogn Benedegt v Sumvigt Autor: Adam Welker (dvě vlevo) / Alfonso Fernández (vpravo) Zdroj: archinect.com / Morote

Směřování sakrální architektury V Období funkcionalismu došlo k vyprázdnění pojmu sakrální prostor, což se následně ukazuje pro liturgii nedostatečné. Ani výstavba víceúčelových pastoračních center z 60.let se neosvědčila. Postupně dochází k znovuobjevení posvátnosti místa pro bohoslužbu a zároveň se formuje názor, že kostely by měli být stavěny jako prostory určené jedinému účelu a to k modlitbě. Následný Vatikánský koncil si kladl za cíl, aby liturgický prostor znovu nabyl své původní poslaní a stal se shromážděním s aktivními participanty, nikoli jevištěm s monologem kněze. Důležitým bodem vatikánského usnesení je slovo koinonia, což znamená společenství a spoluúčast, což se má objevit ve všech aspektech církve, teda i v samotném uspo ádání prostoru a formě bohoslužebného chrámu. Formálně jde tahle snaha vyjád it jakýmkoli způsobem, ať již centrálou či hloubkovou dispozicí. „Jste stavbou, jejímž základem jsou apoštolové a proroci a úhelným kamenem sám Kristus Ježíš. V něm je celá stavba spojena a roste v chrám, posvěcený v Pánu; v něm jste i vy společně budováni v duchovní příbytek Boží.“ Apoštol Pavel, List Efezským, Bible V současnosti se uchylujeme k návratu k symboličnosti. To bezpochyby napomáhá ve snaze o nalezení dnešní vyhovující podoby prostoru. Prostor sám o sobě v sobě nese odkazy jak vertikály jakožto odkazu k nebi, tak horizontály p edstavující samotné shromáždění. Čím dále více se dnes projevují snahy zdůraznit již zmíněnou rovinu horizontální, jenž byla delší dobu potlačována. Církev smě uje od domus dei (domu Božího) k domus ecclesiae (církev jako shromáždění). Dnešní doba ale na rozdíl od st edověku, klademe důraz nejen na společenství jako celek, ale také na jednotlivce. Dnešní chrámy jsou stavěny s vědomím lidské pomíjivosti. St edověké chrámy naopak svým materiálem a dokonalou precizností odkazovaly na věčnost, na něco víc než lidskou perspektivu. Dílo tzv. p ežívá svého mistra. Dnešním sakrálním stavbám zpravidla chybí tahle "vesmírná" perspektiva, důvěra v budoucnost, trvanlivost.

Vysvětlivky: 1. Pesach = židovský velikonoční svátek, jeden ze t í poutních, svátek nekvašených chlebů / 2. Eucharistie = svátost oltá ní, oslava obětování se Ježíše Krista / 3. Baptisterium = k titelnice / 4. Katechizmus katolické církve = uspo ádaný a souhrnný výklad podstatných a základních složek k esťanského katolického učení / 5. Presbytá = Chór = oddělená část kostela v níž je umístěn oltá / 6. Svatostánek = nejposvátnější místo v kostele, uchovává eucharistii jakožto Ježíšovo tělo / 7. Homilie = mše svatá / Ř. Ambon = ečnická tribuna v kostele

Použitá literatura De BOTTON, Alain. 2011. Náboženství pro ateisty - Bezvěrcův průvodce po užitečných stránkách náboženství. Zlín: kniha Zlín VERKAAIK, Oscar. 2013. Religious architecture - Anthropological perspectives. Amsterdam: Amsterdam University Press 2008. Bible, Český ekumenický p eklad. Praha: Česká biblická společnost ČERNOUŠEK, Tomáš. 1řř5. Liturgický prostor. Olomouc: Matice cyrilometodějská HANUS, Ladislav. 1995. Kostel jako symbol. Bratislava: Lúč RECHLÍK, Karel. VAVERKA, Ji í. BUREŠ, Zdeněk. RIEDL, Dušan. ŠINDLAR, Jiljí. ŠTIKAR, Jaroslav, ŽABIČKOVÁ, Ivana. 2001. Nové kostely a kaple z konce 20. století v České republice. Brno: Karmelitánské nakladatelství MLÉČKA, Jan. 2014. Proměny sakrálního prostoru. Brno: FA VUT, dizertační práce KAREŠ, Martin. 2006. Proměny sakrálního prostoru. Brno: FA VUT, dizertační práce KOHOUTKOVÁ, Helena. 2011. Současná sakrální architektura na území brněnské diecéze; výchozí aspekty stavby nového kostela. Olomouc: CMTF UP, diplomová práce RECHLÍK, Karel. 2006. Vita Christi - život Kristův. Brno: Biskupství brněnské ENDLICHEROVÁ, Lucie. 2007. Proměny liturgického prostoru v českých zemích po roce 1989. Brno: FF MU, bakalá ská práce

Genius loci klášterĪ Jan Kubát Genius loci je Ĝímský pojem. Podle pĜesvČdþení starých ěímanĤ má každá nezávislá bytost svého genia, ochranného ducha. Tento duch dává lidem i místĤm život, doprovází je od narození do smrti a urþuje jejich charakter þi povahu. I bohové mají svého genia a tato skuteþnost ilustruje zásadní význam tohoto pojmu. Genius tak oznaþuje, co vČc je nebo þím chce být.1 Pro lepší pochopení pojmu se inspiruji dČlením použitém v knize Genius loci / k fenomenologii architektury od C. Nordberg-Schulze a krátce se budu vČnovat struktuĜe, významu, identitČ a následnČ dČjinám místa. Tyto vztáhnu nejprve k pĜírodnímu místu, neboĢ umČle vytvoĜená z nich þerpají a pro jejich pochopení je vždy nutnČ znát vztah k okolí, tím pádem i k pĜírodnímu místu.

Struktura. Termín pĜírodní místo oznaþuje celou Ĝadu rĤzných rovin a prostĜedí, od kontinentĤ pĜes jednotlivé zemČ až po místo zastínČné stromem. Všechna tato místa jsou urþena konkrétními vlastnostmi zemČ a nebe. StabilnČjším elementem je zemČ, tĜebaže se nČkteré její vlastnosti s roþními dobami mČní. Celá tato práce se tudíž vztahuje právČ ke krajinČ. Zásadní kvalita krajiny spoþívá v její rozlehlosti – jestli je plochá a rozbíhá se do nekoneþna nebo jestli je naopak uzavĜená a kopcovitá. Díky tomu mĤže pĤsobit pĜátelsky, vlídnČ anebo naopak vzbuzovat pocity úzkosti, závratČ. Strukturu urþuje nejen reliéf, ale také vegetace a pĜítomnost vody. Ze vzájemné souhry povrchu, reliéfu, vegetace a vody vznikají charakteristické celky þi místa, která potom tvoĜí základní elementy krajiny.

Význam. Význam jednotlivých míst je dán vztahy k jiným místĤm a objektĤm. Spoþívá tedy v tom, tato místa v sobČ shromažćují. Struktura a význam jsou tudíž dva aspekty jednoho celku, zatímco struktura popisuje jednotlivá místa, význam vztahĤ mezi nimi. Místa se mohou vzájemnČ podporovat nebo naopak stát v kontrapozici.

Identita. Identita místa vzniká vztahem mezi pĜírodním místem a umČlým, vzájemným umístČním. Z hlediska prostoru potom þlovČk vyhledává uzavĜená místa a v souladu s tím se usazuje tam, kde pĜíroda nabízí vymezený prostor. Z hlediska charakteru mohou takto zvát pĜírodní místa, která obsahují rĤzné významuplné vČci – skály, hvozdy, jezera, soutoky Ĝek. Vznik takových umČlých míst je pak do znaþné míry pĜedurþen pĜírodním prostĜedím – podobnČ jako struktura a význam se i zde pĜírodní a umČlá místa doplĖují, nebo naopak vyvažují. Pro lepší pochopení a zároveĖ pojmenování pĜišel C. Nordberg-Schulz s následujícími kategoriemi krajin, s nimiž

nebo s jejími kombinacemi se mĤžeme bČžnČ setkat a které mají na identitu místa vliv. Romantická krajina. Krajina typická napĜíklad pro severské zemČ, ale také pro þeská podhĤĜí a vysoþinu. Krajina, ve které se snoubí spousta prvkĤ, tĜeba i vzájemnČ nesouvisejících, spolu fungujících v jakémsi makrospoleþenství. Taková krajina, ve které se spousta mikrostruktur podílí na vybudování celistvého prostĜedí. Je zde neustále pĜítomen živel vody, aĢ už jako divoká bystĜina, nebo jako klidné jezero. Všeobecnou nestálost tohoto prostĜedí podtrhuje stĜídání roþních období a poþasí. Charakterem takové krajiny je neomezené množství rĤzných míst. Kosmická krajina. Krajinu kosmickou dokážeme nejlépe urþit v moĜi, nebo na poušti. Krajina rozlehlá, pĜíslušící jakoby jinému Ĝádu, nekoneþná. Archetyp tohoto pĜírodního místa se zrcadlí v nekoneþném nebi, které takovou krajinu obepíná a tvoĜí jí dĤstojný protipól, odraz a partnera. Kosmická krajina se dá chápat jako nehostinné místo, odrazující od života a zabydlení, zároveĖ jako místo neomezených pĜíležitostí, kde se dá sídlit a kde malé ostrĤvky vegetace tvoĜí dĤležitý protiklad horizontále okolní krajiny. Klasická krajina. Klasickou krajinou nazývá C. Nordberg-Schulz krajinu, která byla objevena v ěecku a pozdČji se stala jednou ze základních komponent, z nichž sestává prostĜedí ěíma. Necharakterizuje ji ani monotonie, ale rozmanitost. TvoĜí ji srozumitelná kompozice jednotlivých rozlišitelných prvkĤ. Klasické krajiny jsou jednoznaþnČ uzavĜeny.

Dďjiny. V neposlední ĜadČ genius loci formují i dČjiny míst. V dČjinách se jasnČ ukazuje styk protichĤdných postupĤ, kdy stabilitas loci, bližší pĜírodČ, zachovává ve vČtšinČ krajin jakousi þasovou posloupnost, jednotlivé vrstvy se nabalují postupnČ jedna na druhou, pĜípadnČ se drolí a naproti tomu stojí dnes bČžný postoj laissez faire. Aneb že místa si nedokáží pod tlakem dČjinných sil uchovávat svou identitu. Identita míst se tudíž mČní. Buć se v souladu s pĤvodní pĜírodní krajinou posiluje nebo naopak utlumuje. Tyto historické vrstvy v celistvém organismu míst poté vytváĜejí svébytnou složku, která pomáhá definovat genia loci. Jak je tedy zĜejmé, genius loci je výsledkem vzájemného pĤsobení pĜírodou daných podmínek a vstupu þlovČka. MĤžeme sice mluvit o geniu loci pĜírodního místa, aniž bychom vzpomenuli jiné, ale nemĤžeme opomenout pĜírodní místo, pakliže mluvíme o místČ umČlém. Jakmile umČlé místo postrádá vazbu k pĜírodním determinantĤm, nemĤžeme uvažovat o geniu loci.

Popis kláštera / typologie klášterĪ. Typologie klášterĤ se liší v závislosti na dobČ, ze které pochází, pĜíslušnosti k Ĝádu, umístČní i zpĤsobu financování. Jelikož drtivá vČtšina klášterĤ na území ýR navazovala typologií na ideální plán benediktinského kláštera v St. Gallen z 9. st., budu se vČnovat jemu a typickým mutacím a zvyklostem. V každém klášteĜe se nacházejí coby souþást klášterní klauzury následující prostory. StĜedem každého kláštera je rajský dvĤr obklopený kĜížovou chodbou. Kolem nČj jsou rozmístČny nejdĤležitČjší prostory konventu. Ve východním kĜídle se v blízkosti kostela þi kaple nachází kapitulní síĖ, ve které se odehrávají jednání ĜeholníkĤ. RefektáĜ, spoleþná jídelna ĜeholníkĤ, se þasto nachází v jižním kĜídle a je pĜímo propojen s kuchyní a cellariem (skladem potravin). Dále se v základní hmotČ pĜímo navazující na rajský dvĤr nachází dormitáĜ, spoleþná ložnice, která je pozdČji þasto nahrazována jednotlivými celami. Na rajský dvĤr každopádnČ navazuje kapitulní kostel, který bývá velice þasto obrácen chórem k východu a také pĜiléhající kaple. Klášterní klauzura ale nebyla nikdy uzavĜená pro doplnČní dalšími prostory, kterými se po rĤznu stávaly napĜíklad knihovna a skriptorium, prostory pro uchování významných kulturních bohatství a místa k opisování spisĤ, vestiaria – šatny k ukládání odČvĤ ĜeholníkĤ, špitály, parlatoria, prelatury, celly hospita a mnohé hospodáĜské budovy, zahrady, nČkdy hĜbitovy. Kláštery se všeobecnČ dají rozdČlit na vnitĜní klauzuru pĜiléhající ke kĜídlové chodbČ a vnČjší klauzuru v areálu mimo jádro konventu.

Genius loci klášterĪ. Tak, jak již bylo naznaþeno, ani v pĜípadČ klášterĤ a posuzování jejich genia loci, se nelze vyhnout braní v potaz pĜírodního prostĜedí a celkové syntéze jejich okolí, se kterým spolupĤsobí. Navíc ale jejich tvar a fungování determinuje krom struktury, významu, identity a dČjin také církev – její zvyklosti, hodnoty, vnitĜní struktury, a v neposlední ĜadČ vĤle a morální povinnost vést a ovlivĖovat své okolí. PrávČ poslední zmínČné propĤjþuje vČtšinČ církevních staveb a prostorĤ zvláštní postavení ve struktuĜe míst, jedineþný význam. Již první kláštery si braly za úkol krom bČžné Ĝeholní þinnosti a zajištČní provozu areálu kláštera také osvČtovou a peþovatelskou þinnost a stávaly se pro své okolí styþným bodem s církví. Proto vznikala potĜeba spousty provozĤ doprovázejících chod samotného kláštera a také tlak na reprezentativnost prostorĤ uvnitĜ a areálu navenek. AĢ už se jedná o klášter stojící jako solitér uprostĜed krajiny, napĜíklad na poutním místČ, nebo naopak o klášter v rostlém orgánu mČsta, vždy se dá jednoznaþnČ vysledovat silná snaha o zavedení jednotného univerzálního Ĝádu. To se dá vysvČtlit jak touhou kodifikovat a slouþit víru lidí pod jednu jedinou milující náruþ, tak jako myšlenku vytvoĜení jediného dokonalého místa, kde se dostává setkání s Boží

existencí. CelkovČ je tedy ve vČtšinČ církevních staveb cítit pĜesah nevycházející z místních struktur, naopak kosmický pĜístup, kdy se prostory a hmoty užité v areálech vztahují k univerzálním a abstraktním hodnotám, smČrĤm a rozmČrĤm. V prĤbČhu vývoje románského slohu dochází postupnČ k vývoji a kodifikaci jednotlivých prostorĤ kláštera, kapitulním kostelem poþínaje, sýpkami konþe. Tyto snahy se nejvýraznČji protnuly v již zmínČném benediktinském klášteĜe v St. Gallen, který se již do dnešních dnĤ v pĤvodní podobČ nedochoval, zato byl mnohokrát podrobnČ zdokumentován pro potĜeby výstavby dalších klášterĤ a jeho plány se tak nacházejí v knihovnách a skriptoriích po celé EvropČ. Zatím jsem zmínil, že tvar a provoz klášterĤ, potažmo dalších církevních staveb, je determinován církví samotnou, svým dílem ale k fenoménu abstraktních vazeb a kosmických prostorĤ pĜispČlo také pĜírodní místo, ve kterém došlo k rozvoji kĜesĢanství jako takového. Dalo by se jen diskutovat, jak by kĜesĢanství vypadalo, kdyby se vyvinulo v prostĜedí pouštČ, podobnČ jako islám, jisté je, že jak církev tak stavby by díky pĜírodnímu determinantu byly urþitČ odlišné. Jakkoli jsou si totiž principy tČchto dvou náboženství podobné – svatynČ muslimĤ jsou v kosmickém duchu nasmČrovány k Mecce, s K’aabou abstrahovanou do prázdné stČny, svatynČ kĜesĢanĤ mají vČtšinou oltáĜ východním smČrem za hvČzdou oznaþující pĜíchod PánČ / mešity jsou osovČ symetrické prostory, ale i kostely mají kodifikovaný bazilikální tvar, vČtšinou pĤdorysu kĜíže – dĤvody v pozadí tČchto podobností jsou diametrálnČ rozdílné. Zatímco u islámu jsou principy tvoĜení prostorĤ a vazeb v nich chápány jako abstrahování kosmické krajiny nekoneþné pouštČ a nebe nad ní, kteréžto pĜipomíná všudypĜítomného Alláha, kĜesĢanské stavby se proti okolnímu svČtu vymezují, zámČrnČ vnáší do pĜírodního místa cizorodý prvek, ze kterého þiší Boží existence. Do pĤvodnČ romantické krajiny stĜední Evropy tak s kláštery a bazilikami pĜišel v pĜeneseném slova smyslu i BĤh. Jistá askeze, coby styl života, je do urþité míry reakcí na tvarovou a prostorovou rozmanitost místního prostĜedí. NejvýraznČji je tento fenomén vidČt na struktuĜe rostlého stĜedovČkého mČsta. Zatímco ulice, bloky domĤ a pĜevládající smČry pohybu lidí respektují pĜírodní podmínky a posilují tak úþin krajiny, klášterní komplexy jsou striktní a racionální, vĤþi svému okolí se vymezují a uzavírají se samy do sebe, do svého vnitĜního svČta, kde platí pouze Boží pravidla. Na rozdíl od mČšĢanských dvorĤ a rostlých námČstí jsou rajské dvory v klášterech striktnČ pravoúhlé a soumČrné. Jejich funkce, coby srdce areálu, konvenuje s funkcí námČstí, pĜesto každý prostor pĤsobí jinak. PocitovČ ubíhající sloupoví do nekoneþna a silná pĜítomnost vyšších sil ve stĜedové kompozici vnitĜní klauzury. PĜevýšené prostory a racionální plán. StĜední chrámová loć, která vede k odpuštČní. Tam všude nelze uvažovat o niþem jiném, než o zhmotnČní Písma a církevních ĜádĤ.

Mohlo by se zdát, že církevní stavby svou odtržeností od okolí a uzavĜeností sama do svých významĤ a struktur budou pĤsobit negativnČ na své okolí. Tak, jako v posledním století vzniknuvší sídlištČ, satelity a rozsáhlé prĤmyslové zóny. Není tomu tak. OdpovČdi na otázku proþ jsou dvČ. První, a zároveĖ prozaická, nabízí vysvČtlení v silném postavení církve ve spoleþnosti. Její stavby poté odpovídaly její dĤležitosti a jedineþnosti, která mohla a mĤže být charakterizována ve vymezení se vĤþi bČžným poĜádkĤm a zákonĤm spoleþenství. Její výjimeþnost byla podporována výjimeþností staveb. Nemyslím si ovšem, že to je jediný dĤvod. Druhým je fakt, že na rozdíl od jmenovaných nových struktur v podobČ sídlišĢ a satelitĤ samy církevní stavby nabízejí vnitĜní Ĝád. Svou vlastní strukturu, význam, identitu a dČjiny. Jejich genius loci spoþívá nikoli v syntéze pĜírodního a umČlého místa, namísto toho nabízí jedineþné protnutí místa umČlého a duchovního. Proto si byly kláštery a další církevní stavby schopny udržet svou identitu a ubránit své místo a postavení v živelném organismu mČst staletím navzdory až dodnes.

1. C. Nordberg-Schulz, Genius Loci; k fenomenologii architektury, Academy Editions, London 1979, þeský pĜeklad Petr Kratochvíl a Pavel Halík, str. 18.

Použitá literatura NORDBERG-SCHULZ, Christian. 1979. Genius Loci; k fenomenologii architektury. s. 5-202. ISBN 80-207-0241-5.

Vývoj církevního majetku Markéta Strnková Na základě dochovaných pramených svědectví lze dobře zpracovat genezi církevního majetku. Proměny vlastnických poměrů církevního majetku jsou ovlivněny vývojem vztahu mezi státem a církví. Problém představuje status jejich držeností a příjmů, které zůstaly nevyjasněny a jsou jádrem sporu v současných debatách týkajících se tzv.církevních restitucí. Po právní stránce prošel vývoj vlastnictví církevního nemovitého majetku složitým procesem, který sahá hluboko do minulosti. Majetková práva a pohled na ně v současné doby je odlišný a nelze jej jednoduše srovnávat se středověkými právními zvyklostmi nebo s tím co platilo a bylo možné době absolutistické monarchie.

Souvislost vývoje církevních objektů s proměnami církevního majetku V obecné rovině stavební činnost souvisí s množstvím a charakterem majetku a jeho vlastnictvím, tzv.rozkvět společnosti jde ruku v ruce s bohatsvím. Tohoto vztahu si lze všimnout i u církve a jeho stavebně historického vývoje. Rozvoj církevních a klášterních objektů souvisí s proměnami vlastnictví a charakterem církevního majetku, který ovlivnoval vztah církve a státu. Na základě toho lze vysledovat v obecném hledisku doby významné pro rozvoj církevních objektů a naopak doby úpadku. Období, kdy docházelo k výstavbám, přestavbám nebo naopak k devastaci či rušení církevních nebo klášterních staveb.

Vývoj církevního majetku na našem území Jedná se o stručné shrnutí vývoje církevního majetku a procesů souvisejících se změnou vlastnických poměrů v období od raného středověku po josefinismu, který je významný svými pozemkovými reformami. Křesťanství se odpočádku vázalo ke státotvorným silám. Vznik církevních staveb Vlastnictví v Evropě nebylo zprvu jednotně upraveno. Podstatná část Evropy se řídila germánským právem, podle nějž jakákoli stavba patří tomu, na jehož půdě leží. Zakladatelé zřídili kostel zasvěcený určitému světci, ale přitom se nevzdali práva s ním disponovat. Považovali kostel za svůj majetek společně s předepsanými církevními dávkami a poplatky. Ty představovaly příjem, z něhož poskytovali knežím pouze malou část na obživu. Přijetí křesťanství proto s postupem času mohlo znamenat pro knížete a donátory hospodářský zisk. Na začátku byli duchovní zcela závislý na svých světských zakladatelích, ale s nárustem věřících začal kostel vynášet. První církevní objekty zakládali a financovali panovníci, šlechtici a města. Kostely a fary stavěli na svých pozemcích.

Kláštery vytváří samostatnou hospodářskou jednotku nesouvisející s diecézní správou a jsou podřízeny přímo papeži. Do poloviny 12.století zakládal klášterní objekty téměř výhradně panovník. Základní mění bylo vytvořeno z knížecího majektu a to ve formě podílu na státních důchodech, půda a lidé. Tento počáteční majetek se postupně rozšiřoval dalším věnováním nebo vlastními koupěmi. Kláštery byly povinny hostit knížete a jeho družinu při pojíždkách a za to si vyžádali další vesnici. Darované vsi potom podléhaly klášteru. Díky kompaktnosti a vnitřní organizaci klášter vytvářel efektivní složku pozemkové držby a předpoklad k tvorbě finanční hotovosti. Majetek klášterů královského založení byl do 16.století součástí královské koruny a s tím byla spojena povinnost zvláštní berně ukládané panovníkem. Navíc kláštery odváděly poplatky papeži, které postupně narůstaly a na konci 13.století dosahovaly značné výše. S rostoucí důležitostí křesťanství a vytvářením nových církevních onstitucí se tyto majetkové poměry zkomplikovaly. Období do 13.století Po vzniku byla církev zcela závislá na státu. V 10.století došlo k založení pražského biskupství a v 11.století bylo vytvořeno i biskupství v Olomouci. Kníže byl, ale nadále ochráncem, dárcem i pánem církve a biskup se staral o liturgické působení a byl volen panovníkem. Tato závislost biskupů na vládnoucím knížeti trvala, ale jejich vlastní postavení se průběžně upevňovalo. Snahy o zajištění darovaných statků a o získání výsad a větší autonomie úzce souvisí se závěry koncilů a to především 3. a 4.lateránského koncilu. Se změnou vlastnického práva k církevním budovám a majetkům souvisí 3.lateránský koncil v roce 1179. Ten stanovil požadavek, že dosavadní vlastníci se měli spokojit s privilegií tzv.patronů a převést vlastnické právo na církev. Patronátní vztah představoval kompromis. Původní majitelé (patroni) již nemohli s majetkem kostela volně disponovat, ale měli právo a povinnost dohlížet na hospodaření. Převod na patronátní vztah se neobešel bezproblémů a definitivně se prosadil ve 13.století, kdy církevní objekty byly uznány za vlastnictví církve. Díky tomu mohlo postupně dojít ke vzniku farní organizace, podřízenosti jednotlivých složek na biskupovi a vytvoření závislosti na diecézní správě místo na světských zakladatelích. Nelze však hovořit o církevním majetku jako o jednom celku, ale o majetku jednotlivých církevních institucí, které samy usilovaly o jeho zajištění a samy s ním hospodařily. Postupem času získávají představitelé jednotlivých církevních institucí plnou kontrolu nad svými statky a lidmi. Zřeknutí se nároku nad dohled nad lidmi bylo formou udělení imunity. To bylo vydáno roku 1222 jako imunitní privilegium, které zaručovalo plné vlastnictví nad půdou a poddanými církevních statků. Hlavním zdrojem příjmů biskupa a kapituly byl pozemkový majetek. Význam desátků narůstal v období krize, kdy výnosy ze statků byly nízké. Desátky představovaly oporu nejen pro církev, ale také pro šlechtu v těžkých dobách. Proto se zdráhala naplňovat 4.lateránský koncil z roku 1215, kdy došlo k zákazu vrchnosti si přivlastňovat kostelní důchody.

Období od 13. do 14.století Na přelomu 12. a 13.století se stali čeští panovníci dědičnými králi a země bohatla a společně s ní i církev. K vyvrcholení rozsahu církevního majetku došlo za vlády krále Karla IV, který povýšil roku 1344 pražské biskupství na arcibiskupství. Rostla vnější nádrhera a lesk obřadů, přicházely nové řády a zakládaly kláštery. Církevní vlastnictví v naší zemi dosáhlo svého největšího rozmachu a církvi patřila asi jedna třetina půdy. Rozsáhlý majetek církevních institucí byl obhospodařován ve formě koncentrované pozemkoví držby mající podobu velkostatku. Rozkvět církve vedl na jedné straně k bohaté stavební činnosti (stavba gotických kostelů), ale na druhé straně se začaly projevovat krizové jevy. Velký majetek církve a nabytá svoboda představovala lákadlo pro nepovolané osoby, pro něž byla církevní hodnost zdrojem příjmů. K tomu církev každý rok odváděla 1/10 všech důchodů z duchovních statků a královská koruna profitovala z pravidelné roční berně klášterů. Větší část tohoto břemene však nesli poddaní. Období od 15. do 16.století (následky husitských válek) V roce 1419 proběhla sekularizace, došlo k prvnímu velkému útoku pražského lidu proti katolickým kostelům a klášterům. Sekularizace je proces přesunu církevního majetku do světských rukou a to buď záborem, zástavou nebo dispozicí. Podíleli se na ni husitská, katolická šlecha, města i královská koruna. Následkem husitských válek došlo k radikální proměně pozemkového vlastnictví a revoluce zcela rozložila stávající církevní organizaci. Obrovské zábory církevního majetku vedly k posílení šlechty a královských měst. Za husitských válek bylo vypáleno a vypleněno mnoho klášterů a několik set kostelů, přičemž movité umělecké památky vzaly za své. Sekularizace se především dotkla církevního majetku v Čechách, na Moravě se majetkové poměry tak drasticky nezměnily, stejně jako ve městech, kde s udržela katolická šlechta a města. Výsledným kompromisem v jednání mezi církví a husity byl Basilejský kompaktát uznaný roku 1436. České království se stalo královstvím dvojího lidu. Část kompaktátu pojednává o světském panování kněží: “církev může mít a vlastnit pozemkové statky, movité a nemovité, domy, pozemky, vesnice, městečka, hrady a města, a může nad nimi mít moc soukromého či světského vlastníka.” … “spravovat církevní majetek, jehož jsou správci. Církevní majetek pak nesmí nespravedlivě držet ani si přisvojovat nikdo jiný.” V roce 1462 došlo ke zrušení Basilejského kompaktátu papežem Piem II a dochází k opětovným zástavám církevního majetku. Revoluce mimo jiné dala svobodu víry nezávisle na vyznání vrchnosti a na delší dobu zbavila povinnosti církevních desátků a dávek. V 15.století byly církevní poměry nepřehledné, farní síť rozpadlá a do bitvy na Bílé hoře katolíci představovali minoritu. Pražští arcibiskupové přišli prakticky o všechny statky a arcibiskupství zůstávalo dlouho neobsazené. Také kláštery se z úpadku vzniklé díky husitským válkám zotavovaly jen těžko a některé zcela zanikly. Nástup Habsburků na český trůn roku 1526 znamenal obecně posílení katolické pozice v dlouhodobějším horizontu. Důležitý zlom představoval i příchod jezuitského řádu a založení jezuitské koleje v Praze. Král Ferdinand I se zasloužil o obnovení

pražského arcibiskupství roku 1561. Významným bodem pro obnovu byla otázka majetkové základny arcibiskupství a tím i církevního majetku vůbec. Příjmy arcibiskupství nebyly založeny na pozemcích jako tomu bylo dříve, ale na ročním platu české koruny. Ferdinand I nechal zjistit skutečný stav zcizeného církevního majetku, o který přišla církev v minulých letech. Možnost vykoupení statků byla však považována za nereálnou a časově náročnou. Mnoho kostelů a klášterů, v jejichž vlastnictví byl kdysi určitý majetek, už neexistovalo a případná restituce by musela zahrnout církev jako celek. Období 17.století Hlavním církevně-právním důsledkem bitvy na Bílé hoře bylo, že Ferdinand II prohlásil roku 1624 katolické náboženství za jediné státem povolené v Čechách. Pobělohorská konfiskace se nejvíce dotkla Čech. Zabavené statky získaly hlavně příznivci panovníka, ž řad šlechty, vojevůdců a ti co měli přístup k důležitým informacím. Některé ze zabavených statků take připadly církevním institucím a to buď formou přímé restituce nebo jako panovníkův dar. V celkovém součtu pobělohorských majetkových přesunů se jednalo o malý podíl a téměř vždy se původně jednalo o církevní majetek. Značná část bývalých církevních statků zůstala i po bitvě na Bílé hoře v držení laiků a katolická církev neměla dostatek prostředků na svou činnost a provedení reforem podle tridentského koncilu. To obnášelo zlepšení církevní správy, zakládání biskupství a zřizování seminářů. Představa úplné restituce církevního majetku byla nereálná a uvědomovali si to přímo i představitelé církve. Náhradou za restituci se stala dohoda mezi papežem a císařem z roku 1630 o ekonomickém zabezpečení pražského arcibiskupství, tzv.solní smlouva. Podle ní se pražský arcibiskup zavázal, že nebude žádat restituci předhusitských majetků, a panovník se za to vzdal solního monopolu ve prospěch české církve. Tedy podílu na homoli soli dovážené do Čech. Toto podílnictví umožnilo pražským arcibiskupům kupovat statky k získání nového zdroje důchodů k obnovování kostelů a farností. Církev však prostředky musela několikrát zapůjčit státu z důvodu války s Turky. Platnost solní smlouvy byla do roku 1782, kdy ji v rámci svých reformních hnutí zrušil Josef II. Období 18.století Až do josefínských reforem se církvi nepodařilo zajistit dostatečný počet far. Naopak řeholní život zažíval rozkvět. Po bitvě na Bílé hoře došlo k velkému nárustu počtu řeholníků, kterí vypomáhali v duchovní správě. Jen v Čechách bylo založeno na 200 nových klášterů. Mnohé kláštery kromě duchovní stránky take zastávaly i společenské funkce. Kláštery postupně začaly vytvářet celky vymykající se církevní správě a státnímu dohledu, a proto v 18.století zesilující tlak státu na církev dolehl právě na ně. V první polovině 18.století světská moc opakovaně zasahovala do církevních pravomocí. Habsburkové chtěli vytvořit z církve poddajný nástroj státního absolutismu. Ferdinand III. vydal tzv.placentum regium, jímž vázal publikování papežských bul na předchozí královský souhlas, a tím došlo k vytvoření podmínek na

izolování církve v habsburských državách od Svatého stolce. Karel VI. vydal amortizační zákony, které zakazovaly církvi nabývat nový majetek. Zasahování státu do církevních záležitostí pokračovalo i v druhé polovině 18.století a to za vlády Marie Terezie a vyvrcholilo v 80.letech 18.století v církevních reformách Josefa II. S odůvodněním, že většina církevního majetku vznikla z darů bývalých panovníků, zavedl do josefínského státního práva ustatnovení, že “církvení statkynepřestaly být statky státními”. Roku 1781 zrušil všechny kláštery, které se nezabývaly vzděláváním, vědeckou činností, zdravotnictvím nebo charitou. Sekularizace jím provedená se dotkla více než poloviny všech klášterů. Jejich majetek byl vyvlastněn a za jmění těchto zrušených klášterů zřídil zemské náboženské fondy, z jejichž úroků byly převážně zabezpečovány kléry vzhledem ke zrušení desátků. Mimo jiné se z těchto fondů financovalo zvyšování počtu farností a stavby vesnických kostelů. V Čechách bylo zřízeno 250 nových farností. Lze odhadnout, že po reformách Josefa II pokleslo církevní vlastnictví pozemkového fondu z 10 % na 3% půdního fondu dnešní České republiky.

Závěr Vývoj církve nebyl kontinuální, dobu rozmachu a rozkvětu střídala doba úpadku. Ovlivnění vyplývající se vztahu církve a státu bylo významné vzhledem k procesům s církevním majetkem. Tento vztah ovlivnil díky tomu celkový vývoj církve a křesťanství u nás. V naší historii se nacházý zlomové body, které byly rozhodující pro vývoj, např. závěry koncilů, husitské války nebo pozemkové reformy za vlády Josefa II. Zasáhly tím samozřejmě do stavebního vývoje církevních objektů. Na základě znalostí těchto důležitých historických událostí můžeme obecně poznat stavební vývoj církevních objektů na našem území. Seznámení se problematikou církevního majetku může pomoc v návaznosti na diskuzi o církvi a jejím majetku v souvislosti s tzv.církevními restitucemi.

Použitá literatura HONČ, Petr: Církevní majetek v českých zemích [online]. Dostupné na: <http://tisk.cirkev.cz/res/data/172/019545.pdf?seek=1> PELÁN, Jiří: Církevní majetek a hospodaření s ním: bakalářská práce. V Pardubicích: Univerzita Pardubice, Fakulta Ekonomicko-správní, 2006, 60l

RuĹĄenĂ klĂĄĹĄteru kolem roku 1950 Bc. Eva /LÄ&#x20AC;PDQRYi Pro klĂĄĹĄternĂ komplexy jak je znĂĄme dnes, byla doba komunismu velkou ranou, ze NWHUp VH GOH PpKR Qi]RUX MHĂŁWÄ&#x152; QHY]SDPDWRYDO\ D YODVWQÄ&#x152; DQL QHPRKO\ NYÄ¤OL VWiOH QHGRÄ&#x153;HĂŁHQĂŞP PDMHWNRYĂŞP SRPÄ&#x152;UÄ¤P -HOLNRĂĽ VDPRWQp Dkci K D DNFL Ä&#x203A; SÄ&#x153;HGFKi]HOR PQRĂĽVWYt XGiORVWt EH]SURVWÄ&#x153;HGQÄ&#x152; V Qt VRXYLVHMtFtFK SRYDĂĽRYDOD MVHP ]D GÄ¤OHĂĽLWp RVYÄ&#x152;WOLW L W\WR XGiORVWL D WDN L GÄ¤YRG\ NWHUp N UXĂŁHQt NOiĂŁWHUÄ¤ YHGO\ 3UiFH VH WHG\ YÄ&#x152;QXMH FtUNHYQt SROLWLFH VWiWX SR YiOFH DĂĽ SR URN NG\ PÄ&#x152;OD SUREÄ&#x152;KQRXW SRVOHGQt akce % SÄ&#x153;L NWHUp PÄ&#x152;OR GRMtW N IRUPiOQtPX ]UXĂŁHQt Ä&#x153;iGÄ¤

CĂrkev a stĂĄt 1945-1948 3R GUXKp VYÄ&#x152;WRYp YiOFH PRKOD FtUNHY REQRYLW VYRX ĂžLQQRVW VSRONÄ¤ D UÄ¤]QĂŞFK VGUXĂĽHQt 6GUXĂĽHQt NDWROLFNp POiGHĂĽH DM 7HQWR VWDY DOH GORXKR QHWUYDO 0H]QtNHP MH XUĂžLWÄ&#x152; rok 1948, ale SUYQt YODĂŁWRYN\ QD]QDĂžXMtFt EXGRXFt QHVKRG\ V cĂrkvĂ jsou starĹĄĂ. UĹž v URFH NG\ YtWÄ&#x152;]VWYtP YH YROEiFK NRPXQLVWp XSHYQLOL VYp SR]LFH YH VWiWÄ&#x152; obsazenĂŠ po vĂĄlce, na sjezdu sice hlĂĄsili respektovĂĄnĂ svobody nĂĄboĹženskĂŠho vyznĂĄnĂ, ale pod podmĂnkou, Ĺže cĂrkev bude loajĂĄlnĂ k novĂŠmu reĹžimu. CĂrkev ale UHDJRYDOD RGPtWDYÄ&#x152; 9 URFH WHG\ NRPXQLVWp ]DKiMLOL RIHQ]LYQt SÄ&#x153;tVWXS SURKOiVLOL FtUNHY D 9DWLNiQ ]D QHSÄ&#x153;iWHOH SR ~QRUX ]D ~KODYQtKR QHSÄ&#x153;tWHOH &tUNHY MDNR YHONi D VLOQi RUJDQL]DFH RYOLYÄ&#x2013;RYDOD YHONp PQRĂĽVWYt OLGt D ]iURYHÄ&#x2013; E\OD LGHRYÄ&#x152; L RUJDQL]DĂžQÄ&#x152; SRGÄ&#x153;t]HQD 9DWLNiQX FRĂĽ E\OR SUR QDVWXSXMtFt LGHRORJLL QHP\VOLWHOQp KomunistickĂĄ strana nemohla VatikĂĄn nijak kontrolovat ani perzekuovat. Nelze takĂŠ QH]PtQLW REHFQĂŞ SRVWRM NRPXQLVWÄ¤ N nĂĄboĹženstvĂ, danĂŞ 0DU[RYĂŞP W]Y YÄ&#x152;GHFNĂŞP PDWHULDOLVPHP NG\ R]QDĂžXMH QiERĂĽHQVWYt MDNR Ă&#x201E;RSLXP OLGVWYDÂł â&#x20AC;&#x201C; smyĹĄlenkou YOiGQRXFt WÄ&#x153;tG\ N ovlĂĄdnutĂ mas. PrvnĂm zĂĄsaheP E\O ]iNRQ Ăž. 142/1947 Sb., o revizi prvnĂ pozemkovĂŠ reformy z roku 1919 (zĂĄborovĂ˝ zĂĄkon), kdy byl limit pro ]DEUiQt PDMHWNX ]HPÄ&#x152;GÄ&#x152;OVNp D OHVQt SÄ¤G\ stĂĄtem ze KD ]HPÄ&#x152;GÄ&#x152;OVNp QHER OHVQt SÄ¤G\ VQtĂĽHQ QD KD 1HĂĽ DOH E\O ]iNRQ uveden v SUD[L SÄ&#x153;LĂŁHO ~QRURYĂŞ SÄ&#x153;HYUDW D ]iNRQ Ăž 6E R QRYp SR]HPNRYp UHIRUPÄ&#x152; NWHUĂŞ FtUNYL RGHEUDO SÄ¤GX YĂŁHFKQX D ]OLNYLGRYDO WDN ]DEH]SHĂžHQt FtUNYH

2EGREt SR SÄ˘HYUDWX 3R ~QRUX SUREtKDOD GR GXEQD URNX SUYQt HWDSD SRGÄ&#x153;t]HQt FtUNYH VWiWX NWHUi VH VQDĂĽLOD R GRKRGX %\OD WR DOH ]H VWUDQ\ .6Ă˝ SRX]H VQDKD MtĂĽ VH SUH]HQWRYDOL QD YHÄ&#x153;HMQRVWL SURWRĂĽH XĂĽ E\OD GRSURYi]HQa zĂĄkroky, omezujĂcĂmi svobodu cĂrkve, QDSÄ&#x153; RPH]HQt WLVNX ]UXĂŁHQt VSRONÄ¤ QDSÄ&#x153;tNODG L WÄ&#x152;ORYĂŞFKRYQpKR VSRONX 2UHO Y\XĂžRYiQt QiERĂĽHQVWYt 'iOH E\OD X]iNRQÄ&#x152;QD ~VWDYD YH NWHUp MH XYHGHQR ĂĽH QHQt dovoleno zneuĹžĂvat nĂĄboĹženskĂŠ Ăşkony k QHQiERĂĽHQVNĂŞP ~NRQÄ¤P coĹž zanedlouho EUiQLOR NQÄ&#x152;ĂĽtP Y Ni]iQtFK SURMHYLW VYÄ¤M QHVRXKODV VH ]iVDK\ VWiWX %\O WDNp Y\GiQ ]iNRQ Ăž 6E QD RFKUDQX OLGRYÄ&#x152; GHPRNUDWLFNp UHSXEOLN\ NG\ â&#x20AC;&#x17E;PruĹžnost QÄ&#x152;NWHUĂŞFK SDUDJUDIÄ¤ QRYpKR ]iNRQD OHJDOL]RYDOD ]iVDK\ RUJiQÄ¤ PRFL SURWL Ă&#x192;WÄ&#x153;tGQtPX QHSÄ&#x153;tWHOLÂľ SURWL FtUNYL NQÄ&#x152;ĂĽtP D YÄ&#x152;Ä&#x153;tFtP =iNRQ Ăž VH VWDO SRMPHP SDGHViWĂŞFK OHW.â&#x20AC;&#x153; Byla to spĂĹĄe snaha o ovlĂĄdnutĂ cĂrkve â&#x20AC;&#x17E;po dobrĂŠmâ&#x20AC;&#x153;. Z MHGQiQt E\OL Y\ORXĂžHQL SÄ&#x153;HGVWDYLWHOp SDSHĂĽVNp LQWHUQXQFLDWXU\ =D FtUNHY WHG\ MHGQDOL biskupovĂŠ, za stĂĄt pak byOD Ă&#x2019;VWÄ&#x153;HGQtP DNĂžQtP YĂŞERUHP 1iURGQt IURQW\ ]Ä&#x153;t]HQD komise pro nĂĄboĹženskĂŠ a cĂrkevnĂ otĂĄzky, kterou vedl ministr spravedlnosti. Oba

]QHSĜiWHOHQp WiERU\ E\O\ WDN\ YQLWĜQČ UR]SROFHQ\ =D ]iVDGRYp ELVNXS\ ]PtQtP DUFLELVNXSD -RVHID %HUDQD VPtĜOLYČMãt SRVWRM N XGiORVWHP ]SRþiWNX ]DXMDO OLWRPČĜLFNê ELVNXS âWČSiQ 7URFKWD 'iOH ]GH E\OD VNXSLQD W]Y SRNURNRYêFK NQČåt NWHĜt UHåLP podporovali z OLGRYp VWUDQ\ NWHUi QDRNR SRWYU]RYDOD GHPRNUDWLþQRVW V\VWpPX S -RVHI 3ORMKDU 6WHMQČ WDN E\O L XYQLWĜ VWUDQ\ YtFH D PpQČ UDGLNiOQt SRVWRM 7HQ UDGLNiOQČMãt ]DVWiYDO PLQLVWU VSUDYHGOQRVWL $OH[HM ýHSLþND NWHUê WDNp UHDOL]RYDO RILFLiOQt FtUNHYQt SROLWLNX 1DRSDN .OHPHQW *RWWZDOG VH FKWČO ]D NDåGRX FHQX s NDWROLFNRX FtUNYt GRKRGQRXW EH] NRQIOLNWĤ &tUNHY RG VWiWX SRåDGRYDOD aby UHVSHNWRYDO MHMt YQLWĜQt DXWRQRPLL D QHUXãLO FtUNHYQt ãNROVWYt 6WiW QDRSDN FKWČO DE\ FtUNHY X]QDOD OHJDOLWX UHåLPX D DE\ ]UXãLOD VXVSHQ]H SRNURNRYêFK NQČåt K RWHYĜHQpPX ERML PH]L VWiWHP D FtUNYL GRãOR NG\å ELVNXSRYp QD ELVNXSVNp konferenci ve Starém Smokovci na Slovensku ve dnech 22. - EĜH]QD QDOH]OL RGSRVORXFKiYDFt ]DĜt]HQt 7tP SĜHWHNO SRKiU WUSČOLYRVWL FtUNYH D VQDKD R SĜLMDWHOQRX koexistenci se státem. V EĜH]QX YHGHQt .6ý SĜLMDOR W]Y .DUORYDUVNê SURJUDP MHKRå FtOHP E\OR ovládnutí církevního života. K WRPX PČO\ EêW SRXåLW\ PHWRG\ QHUHVSHNWXMtFt ~VWDYQt SUiYD D VYRERG\ %\OD WDNp XVWDQRYHQD W]Y &tUNHYQt ãHVWND ýHSLþND )LHUOLQJHU Kopecký, Široký, Clementis, Nejedlý), která vedla tažení proti církvi. Národní církev a katolická akce 9L]H VWUDQ\ E\OR Y\WYRĜHQt QiURGQt FtUNYH þLOL FtUNYH SRG WDNWRYNRX VWiWX D RGWUåHQRX od Vatikánu, jako instituce, která se nedá nijak kontrolovat a perzekuovat. Z Vatikánu ]QČO KODV NWHUê XSR]RUĖRYDO YČĜtFt QD QHEH]SHþt VSROXSUiFH V režimem, jeho vizemi a þLQ\ NWHUp Xå Y FtUNHYQt RWi]FH SURYHGOL %LVNXSRYp MHMLFKå Qi]RU\ QD SRVWXS SĜL jednáních se státem se lišili, v ]iVDGQtFK UR]KRGQXWtFK YåG\ VWiOL QD VWUDQČ 6YDWpKR VWROFH .6ý VH SURWR VQDåLOD YQpVW UR]NRO GR FtUNYH %\OR SRWĜHED SĜHUXãLW YD]E\ ELVNXSĤ QD 9DWLNiQ D WDNp L]RORYDW ELVNXS\ RG NQČåt %LVNXSRYp PČOL EêW XSR]DGČQL D YHGHQtP NDWROLFNp FtUNYH PČOL EêW SRYČĜHQL OLGp GRVD]HQt NRPXQLVW\ .QČåt QHPČOL SRFtWLW YêUD]QRX ]PČQX -DNR QiVWURM PČOD VORXåLW SUiYČ .DWROLFNi DNFH D ãtĜHQt režimu poplatných Katolických novin. Dále bylo nutné katolickou církev oslabit a VQtåLW SRþHW YČĜtFtFK QD PLQLPXP 3ĤYRGQČ E\OD .DWROLFNi DNFH FHORVYČWRYêP VGUXåHQtP NDWROLFNêFK NQČåt D ODLNX SURYR]XMtFt UĤ]Qp DNWLYLW\ 9 URFH E\OD UR]SXãWČQD D ]QRYX VWiWHP XVWavena jako KQXWt YODVWHQHFNêFK NQČåt +QXWt VH PČOR GUåHW NDWROLFNp GRNWUtQ\ DOH ]iURYHĖ PČOR GHNODURYDW ORDMDOLWX YĤþL UHåLPX 'R þHOD DNFH VH QHSRGDĜLOR GRVWDW Yê]QDPQp NDWROLFNp RVREQRVWL þL NRODERUXMtFt NQČåt 6WUDQD VH WDNp EiOD XYDOHQt FtUNHYQtFK WUHVWĤ D QH~VSČFK DNFH Xå Y ]DþiWFtFK 9HGHQtP E\OL WHG\ SRYČĜHQt NDWROLþWt ODLFL %\OD SĜLSUDYHQD SRGSLVRYi DNFH SUR GXFKRYQt NWHĜt SRGSLVHP VWYUGLOL VRXKODV s SURJUDPRYêP SURKOiãHQtP .$ -PpQD GXFKRYQtFK SDN E\O\ WLãWČQ\ Y novinách, mnozí byli k podpisu dRQXFHQL %LVNXSRYp SĜHG ~þDVWt Y .$ YDURYDOL Xå þHUYQD REČåQtNHP SUR NQČ]H NGH E\OR XYHGHQR åH þOHQVWYt EXGH VWtKiQR FtUNHYQtPL WUHVW\ þHUYQD SDN Y\GDOL SDVWêĜVNê OLVW V Qi]YHP +ODV ELVNXSĤ D RUGLQiĜĤ Y KRGLQČ YHONp zkoušky. V tomto dokumentu odĤYRGĖXMt SURþ ]DVWDYLOL MHGQiQt VH VWiWHP D Y\MiGĜHQt NH .DWROLFNp DNFL 5HDNFt 9DWLNiQX QD GČQt E\O H[NRPXQLNDþQt GHNUHW SRGHSVDQê Y þHUYQX SDSHåHP 3LHP ;,, MtPå E\OR ]DNi]iQR NDWROtNĤP þOHQVWYt Y komunistických VWUDQiFK NYĤOL MHMLFK SURWLNĜHVĢDQVNpPX VWDQRYLVNX 3DVWêĜVNê OLVW VH L SĜHV VQDK\ VWiWQt PRFL UR]ãtĜLO D PQRKR NQČåt SDN VYĤM SRGSLV RGYRODOR .DWROLFNi DNFH WDN E\OD QH~VSČãQi 1iVOHGQêP NURNHP E\OD LQWHUQDFH DUFLELVNXSD %HUDQD SĜtSUDYD SURWLFtUNHYQtFK ]iNRQĤ QDSĜ QHX]QiQt FtUNHYQtKR VĖDWNu, platy duchovních a

SUDNWLFNi ]iYLVORVW QD VWiWX ]UXãHQt FtUNHYQtFK PDWULN MPHQRYiQt ELVNXSĤ VWiWHP D ]QHSĜtMHPĖRYiQt SRE\WX YDWLNiQVNpKR GLSORPDWD Y ýHVNRVORYHQVNX 7HQ E\O Y\KRãWČQ v roce 1950 v VRXYLVORVWL V ÄþLKRãĢVNêP ]i]UDNHP³ MHPXå VH YČQXMH Galší kapitola.

ÿLKRåĨVNì ]i]UDN $Ģ SĜLVWRXStPH QD MDNRXNROL WHRULL SUR Y\VYČWOHQt þtKRãĢVNpKR ]i]UDNX MH MLVWp åH VWiWX VH YHOPL GREĜH KRGLO GR NDUHW SUR GDOãt SRVWXS N ovládnutí církve. Pátera Josefa Toufara ale stál život. 3iWHU -RVHI E\O GR ýtKRãWČ SĜHV SURWHVW\ IDUQtNĤ ] EêYDOp IDUQRVWL SĜHORåHQ Y roce 1948. V URFH SĜHVQČML SĜL PãL QD GUXKRX DGYHQWQt QHGČOL SURVLQFH SRKQXO NĜtå QD KODYQtP ROWiĜL 6WDOR VH WDN SĜHG ]UDN\ YČĜtFtFK NWHĜt VH QHVYDWp ]~þDVWQLOL .QČ] DOH SRK\E QHYLGČO SURWRåH VWiO ]iG\ NH NĜtåL D Ni]DO N OLGX 3ĜL SRXåLWt VORY Ä=GH YH VYDWRVWiQNX MH Qiã VSDVLWHO«³ UXNRX XNi]DO VPČUHP N ROWiĜL QD NWHUpP VWiO SĤOPHWURYê NĜtå 3RKQXO VH QČNROLNUiW YOHYR D YSUDYR D QDNRQHF ]ĤVWDO Y nachýlené SROR]H VPČUHP NH ND]DWHOQČ .QČ] SRK\EX ]SRþiWNX QHYČĜLO DOH ]SUiYD R ]i]UDNX VH YHOPL U\FKOH ãtĜLOD 3RK\E\ NĜtåH VH QiVOHGQČ RSDNRYDO\ QD %Råt +RG SURVLQFH D znovu 8. ledna 1950. To už byla v SOQpP SURXGX PDãLQpULH NWHUi PČOD ]D QiVOHGHN VPUW NQČ]H

Obr 1 (vlevo): P. Josef Toufar, Zdroj: www.zludvik.de. Obr 2 (vpravo): .Ģtç QD ROWiĢL, Zdroj: www.tyden.cz.

ýtKRãĢ QČNROLNUiW QDYãWtYLOL DJHQWL 6W% NWHĜt KOHGDMt VWRS\ SR ]DĜt]HQt NWHUp NĜtåHP pohybuje. Proudí sem také poutníci v QDGČML åH ]i]UDN VSDWĜt -HGQRX ] návšWČY MH WDNp SR]GČML Y monstrprocesu s SĜHGVWDYLWHOL ĜiGX RGVRX]HQ RSDW NOiãWHUD Y äHOLYČ Bohumil Vít Tajovský, který otce Josefa varuje: Ä3HStNX EXć RSDWUQê QDVWiYi ERM SURWL FtUNYL 0RKOD E\ WR EêW QČMDNi ]iPLQND N WRPX DE\ WČ PRKOL ODSQRXW D XYČ]QLW.“ 7R VH WDNp VWDOR SĜL GUXKpP SRNXVX R MHKR ]DWþHQt OHGQD DJHQW\ 6W% SĜHYOHþHQêPL ]D QRYLQiĜH 2 KUĤ]QRVWL GRE\ WDNp VYČGþt IRWRJUDILH -RVHID 3HãNH NWHUê NĜtå Y\IRWRJUDIRYDO D YHĜHMQČ WYUGLO åH R ]i]UDN QHãOR 3ĜHVWR RGS\NDO OHW YČ]HQt Y uranových dolech v 3ĜtEUDPL D -iFK\PRYČ 3iWHU 7RXIDU E\O RGYH]HQ GR 9DOGLFNp YČ]QLFH NGH E\OR ]Ĝt]HQR RGGČOHQt SUR GXFKRYQt .RPXQLVWLFNi SURSDJDQGD XGČODOD ] þtKRãĢVNpKR ]i]UDNX KODYQt WpPD SUR SURQiVOHGRYiQt FtUNYH 3ĜtSDG PČO EêW

QD SĜiQt VDPRWQpKR SUH]LGHQWD *RWWZDOGD FR QHMU\FKOHML Y\ĜHãHQ D SRWUHVWiQ .ROHP SĜtSDGX MH PQRKR QHMDVQRVWt SURWRåH QHE\O\ ]DFKRYiQ\ SĤYRGQt YêSRYČGL SRX]H SURWRNRO\ ~GDMQČ E\OR QDOH]HQR ]DĜt]HQt SUR SRK\E NĜtåH Y NĤOQČ QD IDĜH 7DWR ÄIDNWD³ DOH E\OD GČUDYi D QHSĜLQiãHOD åiGQê YêVOHGHN 7ODN VKRUD QD Y\ãHWĜRYiQt VtOLO D L SĜHV zákaz používání fyzického násilí k QČPX QDNRQHF QD -RVHIX 7RXIDURYL Y\OR SĜLNURþHQR .QČ] VH SRG QiWODNHP N þLQX SĜL]QDO DOH SR SĜH]NRXPiQt E\OR ]MLãWČQR åH YêSRYČć QHRGSRYtGi VNXWHþQRVWL %OtåLO VH YêVOHGQê ~QRU D SĜtSDG PXVHO EêW Y\ĜHãHQ ]D NDåGRX FHQX ~QRUD VH RWHF -RVHI SĜL]QDO SUDNWLFN\ NH YãHPX FR PX E\OR SĜHGORåHQR YþHWQČ KRPRVH[XDOLW\ SRG WODNHP I\]LFNpKR QiVLOt 1iVOHGQČ PČOR GRMtW N soudnímu procesu. V SURWRNROX ] SĜL]QiQt MH RSČW YHONp PQRåVWYt QHVURYQDORVWt 3UR SURSDJDQGX SURWL FtUNYL VH VWiW UR]KRGO QDWRþLW ILOP Ä%ČGD WRPX VNU]H QČKRå SĜLFKi]t SRKRUãHQt³ 1DWiþHQt SUREtKDOR Y kostele v noci z 23. na 24. ~QRUD .QČ] ]EtGDþHQê PXþHQtP QHE\O VFKRSQê ViP DQL Y\VWRXSLW QD ND]DWHOQX ýiVW ILOPX SDN NQČ]H ÄKUDMH³ SĜtVOXãQtN 6W% ~QRUD VH MHãWČ GRNWRĜL VQDåLOL RGYUiWLW VPUW SiWHUD NWHUpPX SUDVNO åDOXGHþQt YĜHG DE\ E\O VFKRSQê SURFHVX WR VH MLP DOH QHSRYHGOR D SiWHU -RVHI 7RXIDU ]HPĜHO ~QRUD YH 3LWHYQt SURWRNRO E\O SĜLMDWHOQê Då QD GUXKê SRNXs, kdy z QČM E\O\ RGVWUDQČQ\ ]PtQN\ R SRGOLWLQiFK D YãHFKQ\ ODWLQVNp ~GDMH 6PUW NQČ]H ]QDPHQDOD YHONp SUREOpP\ SUR PXþLWHOH /DGLVODYD 0iFKX L SUR VWUDQX NWHUi SĜLãOD R PRåQRVW YHONpKR SURSDJDþQtKR VRXGX 3ĜHVWR ]H ]i]UDNX Y\WČåLOD FR VH GDOR SĜL ]DWêNiQt ãSLþHN ĜHKROQtKR åLYRWD

Proces s SĢHGVWDYLWHOL ĢiGĪ Soudy s NQČåtPL þL SĜHGVWDYLWHOL RUJDQL]DFt V NDWROLFNêP SURJUDPHP E\O\ SRPČUQČ EČåQp Xå RG URNX 1HMYČWãt SURFHV\ DOH SUREČKO\ Då Y roce 1950. První byli na ĜDGČ ĜiG\ +QHG QD SĜHORPX OHGQD D ~QRUD E\OL ]DWþHQL RSDW 9tW 7DMRYVNê ] Želivi a Augustin Machalka z kláštera v 1RYp ětãL QD 0RUDYČ 2ED E\OL SUHPRQVWUiWL 'ĤYRGHP E\OR ]DSOHWHQt GR þtKRãĢVNpKR ]i]UDNX 'iOH E\OR Y\EUiQR GDOãtFK SĜHGVWDYLWHOĤ ĜiGĤ NWHĜt E\OL ]DWþHQL Y EĜH]QX 3URFHV ]DSRþDO EĜH]QD D SR YHOPL NUiWNp GREČ GXEQD E\O XNRQþHQ 3ĜHQRV\ ] OtþHQt E\O\ Y\VtOiQ\ Y rozhlase a proces VH WČãLO YHONp PHGLDOL]DFL NWHUi PČOD ]D ~NRO ]GLVNUHGLWRYDW NDWROLFNRX FtUNHY D SĜHGHYãtP ĜiG\ SĜHG SĜLSUDYRYDQRX DNFt VRXVWĜHGČQt ĜHKROQtNĤ v RþtFK YHĜHMQRVWL 3UR ~SOQRVW XYiGtP YãHFKQ\ MPpQD D MHMLFK VWUXþQp RVXG\ x x x x x x x

ThDr. Ivan Mastiliak (doživotí), redemptorista, ĜHFNRNDWROtN QiERåHQVNê VSLVRYDWHO SURIHVRU QD ERKRVORYHFNpP XþLOLãWL Y 2ERĜLãWL 7UHVW SR]GČML ]PtUQČQ QD OHW ] QLFKå E\O YČ]QČQ SURSXãWČQ SĜL DPQHVWLL Y URFH 1965 Augustin Machalka (25 let), opat premonstrátského NOiãWHUD Y 1RYp ětãL SURSXãWČQ QD DPQHVWLL SR OHWHFK Y URFH 1960 PhDr. František Šilhan (25 let), provinciál MH]XLWĤ $PQHVWLH URNX VH QD QČM MDNRåWR SURYLQFLiOD QHY]WDKRYDOD SURSXãWČQ Då SĜL DPQHVWLL Y URFH Bohumil Vít Tajovský (20 let), opat premonstrátského NOiãWHUD Y äHOLYČ SURSXãWČQ ThDr. Silvestr Braito (15 let), dominikán, šéfredaktor revue pro duchovní život Na hlubinu SURSXãWČQ Jan Blesík OHW UHGHPSWRULVWD SURSXãWČQ PhDr. Jan Evangelista Urban (14 let), františkán, teolog, spisovatel, ]DNODGDWHO D ĜHGLWHO LQVWLWXWX 6WXGLXP FDWKROLFXP SURSXãWČQ

x x x

Adolf Kajpr (12 let), jezuita, ĹĄĂŠfredaktor tĂ˝denĂku KatolĂk ]HPÄ&#x153;HO YH YÄ&#x152;]QLFL /HRSROGRY ]iÄ&#x153;t 1959 QD QiVOHGN\ LQIDUNWX SÄ&#x153;L QÄ&#x152;PĂĽ QHGRVWDO QiOHĂĽLWRX OpNDÄ&#x153;VNRX SpĂžL FrantiĹĄek MikulĂĄĹĄek OHW MH]XLWD ĂŁpIUHGDNWRU ĂžDVRSLVX Dorost SURSXĂŁWÄ&#x152;Q 1959 Stanislav BartĂĄk URN\ NQÄ&#x152;]-provizor premonstrĂĄtskĂŠho klĂĄĹĄtera v NovĂŠ Ä&#x203A;tĂŁL SURSXĂŁWÄ&#x152;Q Zdroj: cs.wikipedia.org

9ĂŞĂŁH XYHGHQt E\OL REYLQÄ&#x152;Qt ] SÄ&#x153;tSUDY\ SÄ&#x153;HYUDWX VWiWQtKR V\VWpPX XNUĂŞYiQt ]EUDQt D QDUXĂŁRYiQt VRFLDOL]DFH VSROHĂžQRVWL =D W\WR DNFH D MHMLFK KODYQtP RUJDQL]iWRUHP E\O SRGOH REĂĽDORE\ RGSRYÄ&#x152;GQĂŞ 9DWLNiQ =D PR]HN RSHUDFH E\O R]QDĂžHQ $XJXVWLQ Machalka, nakonec odsouzenĂ˝ za velezradu a ĹĄpionĂĄĹž k OHWÄ¤P YÄ&#x152;]HQt 2SDW 7DMRYVNĂŞ E\O REYLQÄ&#x152;Q ]H VKURPDĂĽÄ&#x2021;RYiQt OHWiNX SDVWĂŞÄ&#x153;VNĂŞFK OLVWÄ¤ D MHMLFK SURSDJDFH GiOH SDN ]D VKURPDĂĽÄ&#x2021;RYiQt ]EUDQt SRG VYĂŞP NÄ&#x153;HVOHP 6H VWHMQĂŞP UR]VXGkem byl odsouzen k OHWÄ¤P YÄ&#x152;]HQt

Obr 3: fotografie z procesu, Zdroj:www.krausmagazin.cz.

=iVDK\ SURWL NOiĂĽWHUÄŞP 2G ]iÄ&#x153;t E\O\ VKURPDĂĽÄ&#x2021;RYiQ\ LQIRUPDFH R Ä&#x153;HKROQtP ĂĽLYRWÄ&#x152; Y Ă˝HVNRVORYHQVNX ZmapovĂĄny byly klĂĄĹĄtery (podrobnĂŠ plĂĄny budov, soupisy majeWNX D QD Ä&#x153;HKROQtN\ E\O\ Y\SUDFRYiQ\ NiGURYp SRVXGN\ 'Ä&#x152;OR VH WDN SURVWÄ&#x153;HGQLFWYtP GÄ¤YÄ&#x152;UQtNÄ¤ dosazenĂ˝ch do jednotlivĂ˝ch muĹžskĂ˝ch NOiĂŁWHUÄ¤ 'R ĂĽHQVNĂŞFK Ä&#x153;HKROt VH VWiWX WDNWR vstoupit nepovedlo. .OiĂŁWHU\ E\O\ FKiSiQ\ MDNR RSÄ&#x152;UQp ERG\ 9DWLNiQX E\OR WHG\ nutnp MHMLFK VtÄ˘ RPH]LW â&#x20AC;&#x201C; NRQFHQWURYDW Ä&#x153;HKROQtN\ GR XUĂžHQĂŞFK PtVW D MHMLFK PDMHWHN SRVWXSQÄ&#x152; ]tVNDW SUR VWiW 9 VUSQX Ă&#x2019;9 .6Ă˝ VFKYiOLO QiYUK QD VRXVWÄ&#x153;HGÄ&#x152;Qt

ĜHKROQtNĤ Y ý65 OHGQD SDN E\O\ VFKYiOHQ\ GYD W\S\ – PtUQČMãt FHQWUDOL]DFH D SĜtVQČMãt LQWHUQDFH 3UREOpPHP ]ĤVWDOR MDN ]iVDK SURYpVW 1DNRQHF E\OR UR]KRGQXWR åH FHQWUDOL]DFH EXGH SURYHGHQD SR HWDSiFK L SĜHV UL]LNR RGSRUX ĜHKROQtNĤ NWHĜt Xå EXGRX WXãLW FR MH þHNi 3UREOpP UHDNFH YHĜHMQRVWL SDN VWUDQD ĜHãLOD VQDKRX ]GLVNUHGLWRYDW ĜiG\ SURFHVHm uvedeným v SĜHGFKR]t NDSitole. Dále pak zásahy probíhaly FR QHMWDMQČML Y noci. K QČMDNêP SURWHVWĤP GRãOR QD 6ORYHQVNX X QiV SDN ]iVDK\ SUREČKO\ UHODWLYQČ Y klidu. Akce K =iVDK SURWL PXåVNêP ĜHKROtP SUREČKO Y noci z 13. na 14. dubna 1950. Byla to první Ii]H DNFH . SĜL NWHUp E\O\ NOiãWHU\ QHMSRþHWQČMãtFK D QHMYOLYQČMãtFK ĜiGĤ D WR VDOHVLiQĤ UHGHPSWRULVWĤ MH]XLWĤ IUDQWLãNiQĤ SUHPRQVWUiWĤ WČãLWHOĤ D QČPHFNêFK U\WtĜĤ REVD]HQ\ SĜtVOXãQtN\ 61% 6W% D /LGRYêFK PLOLFt ěHKROQtFL E\OL RGYH]HQL GR centralizaþQtFK NOiãWHUĤ QHMþDVWČML GR Y\OLGQČQêFK 6XGHW NGH VH QDFKi]HOL SUi]GQp NOiãWHU\ SR Y\KRãWČQêFK QČPFtFK %\OR WDN ]DMLãWČQR åH QHEXGH GRFKi]HW k SURWHVWĤP RE\YDWHO %\O\ WR NOiãWHU\ Y %RKRVXGRYČ MH]XLWp Y %URXPRYČ SUHPRQVWUiWL WČãLWHOp QČPHþWt U\WtĜL .UiOtNiFK UHGHPSWRULVWL 2VHNX VDOHVLiQL +HMQLFtFK IUDQWLãNiQL D äHOLYČ .OiãWHU Y äHOLYČ PČO PH]L RVWDWQtP Yê]QDPQČMãt SRVWDYHQt SURWRåH GR QČM E\OL LQWHUQRYiQL WL ÄQHMUHDNþQČMãt³ ĜHKROQtFL D SĜHGVWDYLWHOp ĜiGĤ 9 WRPWR LQWHUQDþQtP NOiãWHĜH SDQRYDO SĜtVQČMãt UHåLP QHå Y ostatních, tzv. FHQWUDOL]DþQtFK 7\WR NOiãWHU\ ]tVNDO\ VWiORX MHGQRWNX 61% RGGtO 6W% D YHGHQt NWHUp QDSOĖRYDOR SOiQ 6Ò&. 'HQQt UHåLP PČO GYD ]iVDGQt ERG\ D WR PDQXiOQt SUiFL D politickou SĜHYêFKRYX 'XFKRYQt åLYRW ĜHKROQtNĤ E\O ]QDþQČ RPH]RYiQ ,QWHUQDþQt klášter v äHOLYČ SDN PČO VStãH YČ]HĖVNê FKDUDNWHU 9ČWãLQD ] internovaných byla QiVOHGQČ Y procesech odsouzena k PQRKDOHWêP WUHVWĤP Druhá etapa akce K SRVWLKOD ]EêYDMtFtFK ĜHKROt D SUREČKOD Y noci z 27. na 28. GXEQD 0QLãL E\OL SRVOiQL GR YêãH XYHGHQêFK FHQWUDOL]DþQtFK WiERUĤ ĜiG\ E\O\ WHGD SURPtFKiQ\ PH]L VHEH -HGLQêP ĜiGHP NWHUê QHE\O ]DVDåHQ FHQWUDOL]DFt MH ĜiG PLORVUGQêFK EUDWĜt GtN\ VYp FKDULWDWLYQt þLQQRVWL D SUiFL Y nemocnicích.

=iVDK SURWL çHQVNìP ĢHKROtP D DNFH % Akce K E\OD NODVLILNRYiQD MDNR YHOPL ~VSČãQi SURWR VH VWiW UR]KRGO ]DViKQRXW L SURWL åHQVNêP ĜHKROtP ĜiGĤ D NRQJUHJDFt ĜHKROQLF) První zásahy byly

SURYiGČQ\ RG þHUYHQFH GR ]iĜt URNX NG\ E\OR Fentralizováno 4262 ĜHKROQLF -HGQDOR VH SĜHGHYãtP R NRQWHPSODWLYQt ĜiG\ þL ĜiG\ ]DEêYDMtFt VH výchovou. Sestry pracující v FKDULWČ QHER Y QHPRFQLFtFK þL VRFLiOQtFK ~VWDYHFK E\O\ WpWR FHQWUDOL]DFH XãHWĜHQ\ SURWRåH ]D QČ QHE\OR PRåQp KQHG VHKQDW náhradu. I MHMLFK FHQWUDOL]DFH SUREČKOD DOH Då Y URFH 0QRKR ĜHKROQLF DOH RGHãOR GR FLYLOX QČNWHUp SDN Y ĜiGX þL NRQJUHJDFL SĤVRELO\ WDMQČ 6WiOH DOH E\OR QD ~]HPt UHSXEOLN\ ĜHKROQLF PQRKR SURWR QD MDĜH E\OD SĜLSUDYHQD

LQWHUQDFH Ä&#x153;iGRYĂŞFK SÄ&#x153;HGVWDYHQĂŞFK 2G WpWR DNFH VL 6Ă&#x2019;& RĂžHNiYDOR GHVWUXNFL NRPXQLW NWHUp VH QDMHGQRX RFLWQRX EH] YHGHQt =iVDK LQWHUQDFH Ă&#x201E;UHDNĂžQtFKÂł Ä&#x153;HKROQLF E\O ]DKiMHQ ĂžHUYQD 3Ä&#x153;HGVWDYHQp E\O\ RGYH]HQ\ GR NOiĂŁWHUD v +HMQLFtFK ĂžHUYQD E\OL RGVXG RGYH]HQL Ä&#x153;HKROQtFL &HONHP E\Oo sester internovĂĄno 68. S Ä&#x153;HKROQLFHPL PÄ&#x152;O VWiW YÄ&#x152;WĂŁt SUREOpP QHĂĽ V muĹžskĂ˝mi SÄ&#x153;HGVWDYLWHOL Ä&#x153;iGÄ¤ SURWRĂĽH VH PX QHSRGDÄ&#x153;LOR GRVWDW VH GRYQLWÄ&#x153; NRPXQLW 6WiWX VH QDNRQHF SRGDÄ&#x153;LOR RYOiGQRXW Ä&#x153;HKROQt ĂĽLYRW .RQHĂžQRX Ii]t PÄ&#x152;OD EĂŞW $NFH % NG\ PÄ&#x152;OR GRMtW N ĂşplnĂŠmu OHJLVODWLYQtPX ]UXĂŁHQt Ä&#x153;iGÄ¤ D NRQJUHJDFt WtP SiGHP ]HVYÄ&#x152;WĂŁWÄ&#x152;Qt Ä&#x153;HKROQtNÄ¤ D MHMLFK ]DSRMHQt GR EÄ&#x152;ĂĽQpKR ĂĽLYRWD 6SXĂŁWÄ&#x152;Qt DNFH E\OR QDSOiQRYiQR QD ĂžHUYHQFH DOH GR SOiQX ]DViKOD 6WDOLQRYD VPUW D NUL]H VRYÄ&#x152;WVNpKR EORNX NWHUi SR Qt QiVOHGRYDOD 9 naĹĄĂ zemi pak NRQNUpWQÄ&#x152; VPUW SUH]LGHQWD *RWWZDOGD D ] toho vyplĂ˝vajĂcĂ vnitropolitickĂ˝ boj, NWHUĂŞ IXQNFLRQiÄ&#x153;H ]DPÄ&#x152;VWQDO QDWROLN ĂĽH DNFH % E\OD RGURĂžHQD QD QHXUĂžLWR 8ĂĽ k Qt QLNG\ QHGRĂŁOR WDNĂĽH IRUPiOQÄ&#x152; Ä&#x153;iG\ D NRQJUHJDFH IXQJRYDO\ SR FHORX GREX reĹžimu.

=iYÄ?U 5RN D OpWD QiVOHGXMtFt SÄ&#x153;L QLFKĂĽ GRĂŁOR N OLNYLGDFL Ä&#x153;iGÄ¤ Pi YHONĂŞ YĂŞ]QDP SUR GQHĂŁQt GQ\ .OiĂŁWHU\ ]H NWHUĂŞFK E\OL PQLĂŁL D VHVWU\ RGYH]HQ\ VH VWDO\ ~WRĂžLĂŁWÄ&#x152;P SUR mnoho jinĂ˝ch institucĂ, jejichĹž provoz je mnohdy velmi poznamenal. DĂĄle byla naprosto pÄ&#x153;HUXĂŁHQD NRQWLQXLWD YĂŞYRMH 0Ä¤ĂĽHPH WXWR DNFL SÄ&#x153;LURYQDW N UXĂŁHQt NOiĂŁWHUÄ¤ NWHUp SUREÄ&#x152;KOR ]D YOiG\ -RVHID ,, 9HONĂŞ UR]GtO MH DOH WHQ ĂĽH QiVOHGN\ $NFH . a toho, co po nĂ nĂĄsledovalo, trvajĂ dodnes. Krom toho, Ĺže stĂĄle nenĂ do praxe uvedeno majetkovĂŠ vyrovnĂĄnĂ s cĂrkvemi, lze pozorovat takĂŠ ~E\WHN Ä&#x153;HKROQtNÄ¤ FRĂĽ ]DMLVWp ovlivnila doba 41 let, kdy nĂĄboĹženskĂŠ vyznĂĄnĂ bylo zĂĄminkou k omezovĂĄnĂ svobod, QDSÄ&#x153;tNODG PRĂĽQRVWL VWXGRYDW ĂžL ]tVNDW OHSĂŁt SUDFRYQt SRVW Na problematiku katolickĂŠ cĂrkve v komunistickĂŠm reĹžimu se dĂĄ nahlĂĹžet ze dvou VPÄ&#x152;UÄ¤ 3RKOHG RĂžLPD ĂžORYÄ&#x152;ND ĂĽLMtFtKR Y NRPXQLVWLFNp SURSDJDQGÄ&#x152; NGH MHGQD DNFH Y\YRODOD RNDPĂĽLWRX UHDNFL ĂžL SRKOHGHP SUiYQtND NWHUĂŞ YLGt SÄ&#x153;LSUDYHQRVW MHGQRWOLYĂŞFK UHSUHVLYQtFK NURNÄ¤ GDOHNR GÄ&#x153;tYH QHĂĽ N samotnĂŠ akci doĹĄlo. CelĂĄ tato prĂĄce se snaĹžĂ W\WR SRKOHG\ QD YÄ&#x152;F VNORXELW GRKURPDG\ 6WUXNWXURYiQD MH GOH NRPXQLVWLFNp propagandy, ale jsou v nĂ uvedeny jednotlivĂŠ zĂĄkony a fakta, doklĂĄdajĂcĂ jasnĂ˝ cĂl VWUDQ\ NWHUĂŞP RG SRĂžiWNX E\OR RYOiGQRXW FtUNHY DĂĽ GR MHMtKR ~SOQpKR ]QLĂžHQt

PouĹžitĂĄ literatura VAĹ KO, VĂĄclav. 1HXPOĂžHQi NURQLND NDWROLFNp FtUNYH Y Ă˝HVNRVORYHQVNX SR GUXKp VYÄ&#x152;WRYp YiOFH. 1. vyd. Praha: Zvon, 1990, 2 sv. (267, 266 s.). Ă&#x2019;67$9 352 678',80 727$/,71Ă&#x2039;&+ 5(Ă¤,0ÄŁ JednĂĄnĂ mezi cĂrkvĂ a stĂĄtem â&#x20AC;&#x201C; masky byly odloĹženy, 2014, dostupnĂŠ z: <http://www.ustrcr.cz/data/pdf/vystavy/diktatura/panel04.pdf> Ă&#x2019;67$9 352 678',80 727$/,71Ă&#x2039;&+ 5(Ă¤,0ÄŁ $NFH . $NFH Ä&#x203A;, 2014, dostupnĂŠ z: <http://www.ustrcr.cz/data/pdf/vystavy/diktatura/panel09.pdf>

KRĂ?SL, Michal, â&#x20AC;&#x153;CĂrkevnĂ zĂĄkonyâ&#x20AC;? z roku 1949. 3O]HÄ&#x2013; 2012, 103 s. DiplomovĂĄ prĂĄce =iSDGRĂžHVNi XQLYHU]LWD 3O]HÄ&#x2013; GRVWXSQp ] <http://hdl.handle.net/11025/3232> ROĹ KOVĂ , MarkĂŠta, Ä&#x203A;tPVNRNDWROLFNi FtUNHY Y Ă˝HVNRVORYHQVNX Y OHWHFK -1956 s SÄ&#x153;LKOpGQXWtP N EUQÄ&#x152;QVNp GLHFp]L Brno 2012, DiplomovĂĄ prĂĄce Masarykova univerzita Brno, filosofickĂĄ fakulta, dostupnĂŠ z: <http://is.muni.cz/th/270595/ff_b/> .5(8=0$11 Ă˘WÄ&#x152;SiQ, PronĂĄsledovĂĄnĂ katolickĂŠ cĂrkve v 50.letech 20. stoletĂ na Jihlavsku, Pardubice 2012, %DNDOiÄ&#x153;VNi SUiFH Univerzita Pardubice, filosofickĂĄ fakulta, dostupnĂŠ z: < http://hdl.handle.net/10195/47438/> HEINZL, Jan, Perzekuce katolickĂŠ cĂrkve na FrĂ˝dlantsku 1949- FHQWUDOL]DĂžQt D LQWHUQDĂžQt NOiĂŁWHU +HMQLFH, Liberec 2006, 102s. DiplomovĂĄ prĂĄce, 2006, TechnickĂĄ univerzita Liberec, dostupnĂŠ z: <https://dspace.tul.cz/bitstream/handle/15240/6049/mgr_10347.pdf?sequence=1>

% Michaela Rá ková

Církevní restituce jsou dnes velmi aktuálním tématem. 1. 1. 2013 vešel v ú innost zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými spole nostmi. Narovnání v minulosti pok ivených vztah práv te probíhá. Tento proces musíme chápat z pohledu církví, státu a jednotlivých obcí. Jako název práce jsem použila všeobecn známý a používaný termín „církevní restituce“. Z pohledu zákona o majetkovém vyrovnání je ale neúplný. Restituce ozna uje pouze naturální ást majetku – pozemky a budovy, které má dosud ve vlastnictví stát, tedy pouze 56 % majetku, o který církve p išly. Vhodn jší termín je „majetkové vyrovnání“, ten zahrnuje i finan ní náhradu za 44% p vodního majetku (obr. 1), který nem že být podle platného zákona vydán.

Naturální restituce – 225 000 ha nemovitostí (56% z p vodního majetku) Finan ní náhrada – 47,2 mld. K (za 44 % nevydaného majetku)

$ #% &

Majetkové vyrovnání p edevším s ímskokatolickou církví je pro moji další práci zásadním tématem. V nejbližší dob bude církvi navrácen majetek, se kterým bude muset za ít hospoda it. V mnoha p ípadech majetek velmi zanedbaný a znehodnocený. Jako studentka architektury cítím povinnost se tímto tématem zabývat a p isp t k všeobecné diskuzi na toto téma. Mým dalším cílem je uvést na pravou míru nejasnosti, které kolem majetkového vyrovnání panují. Ty jsou totiž p í innou skeptického názoru velké ásti spole nosti. A to bych minimáln ve svém okolí cht la zm nit Jako základ je pot eba znát, jak se vyvíjel vztah církve a státu v oblasti majetku a jaké jsou principy a pozadí narovnání jejich vztah .

(

# + ,

- .

)

, //

Prvním velkým zásahem do církevního majetku bylo zrušení klášter , které se nezabývaly vzd láváním, v deckou inností, zdravotnictvím nebo charitou. Jako kompenzace byly z ízeny náboženské fondy (pozd ji pod názvem Náboženská matice) a do nich vloženo jm ní klášter . Majetek náboženských fond mohl být použit pouze pro pot eby církve a tím byl zachován ú el majetku zrušených klášter . Po vyhnání eholník a eholnic z klášter v 50. letech 19. stol., byly tyto kláštery sv eny Náboženské matici, ta je pak protiprávn darovala státu. #

Byla zahájena v roce 1919 a trvala do roku 1938. Spo ívala v odn tí velkostatk velkým pozemkovým vlastník m. Cílem bylo p erozd lení velkých pozemkových celk . Vztahovala se pouze na církevní majetek nad 150 ha zem d lské p dy nebo 250 ha celkové p dy. Podle zákona 329/1920 Sb. byly náhradou p íp vky státu na platy duchovních. +

Probíhala po druhé sv tové válce, byla zahájena v roce 1947 a vyvlastn ny byly celky nad 50 ha. Týkala se pouze církevního majetku. Zákonem byla stanovena pen žní náhrada, ta nebyla nikdy vyplacena. Se záborem p dy se za alo již p ed osudným únorem 1948, realizace reformy prob hla až po únoru 1948, a to v rozporu se zákonem. 0 1 #

)

Po roce 1948 prob hlo úplné vyvlastn ní církevního majetku. Nikdy nedošlo k žádné kompenzaci. K odnímání majetku docházelo jak zdánlivou právní cestou, tak i zcela neprávní (nap . násilné p evzetí bez právního d vodu).

Na tomto míst se budou zabývat blíže ímskokatolickou církví v R. K ní je sm ováno 99% naturálních restitucí a 80 % z celkové finan ní náhrady, kterou stát vyplatí. (Pozn.: Finan ní náhrada bude vyplácena všem církvím zapsaným v R, i t m, které p ed rokem 1989 ješt neexistovaly.) $

3*3

1990 Byly p ijaty tzv. vý tové zákony (zákon . 298/1990 Sb. a . 338/1991 Sb.), kterými došlo k vydání budov n kterých klášter (cca 170 nemovitostí). 1996 – 1998 Docházelo k vydávání majetku tzv. exekutivní cestou, tedy formou usnesení vlády. Vydávaly se budovy sloužící k duchovním, školským apod. ú el m, ne hospodá ského majetku

1998 – 2000 Byly u in ny pokusy o vytvo ení dalšího vý tového zákona, kde by byly p ímo uvedeny veškeré nemovitosti, které se vydávají. Tato metoda se ukázala jako nereálná. Nebylo možné zaru it, aby se p i tak velkém množství nemovitostí nevyskytly chyby. 2003 Nové pokusy o majetkové vyrovnání. Ministerstvo kultury prosazovalo vý tovou metodu, Ministerstvo zem d lství restitu ní. 2005 – 2006 Objevují se návrhy ešit majetkové vyrovnání pouze pen žní rentou. To ale církve nep ijaly, protože by to pro n bylo velmi nevýhodné z hlediska dlouhodobé udržitelnosti. Pokud by nem li reálný majetek, nem li by s ím hospoda it, a tedy z eho financovat sv j chod. 2007 Byla z ízena vládní Komise pro narovnání vztahu mezi státem a církvemi a náboženskými spole nostmi. Na základ výsledk jednání z p edchozích let se dosp lo k záv ru, že bude up ednost ována forma kombinovaná tzn. áste ná naturální restituce a finan ní náhrada. Tím se vyšlo vst íc hlavn eholním ád m, pro které je práce na majetku sou ástí života. 2008 Návrh zákona – navrácení majetk na základ výsledk Církevní komise – vycházela z údaj v pozemkových knihách. Jejich výsledek byl zpochyb ován – 261 000 ha. 2012 Nový návrh zákona – na základ výsledk Ministerstva kultury a Národního archivu (založeno na originálních dokumentech z archivu, smlouvy apod.) – 225 000 ha (to je 86 % z vým ry, kterou poskytla Církevní komise) Zákon byl schválen a vyšel ve Sbírce zákon pod íslem 428/2012 Sb. s ú inností od 1. 1. 2013. 4

Církev je dnes financována ze dvou základních zdroj : • ve ejné rozpo ty („peníze státu“) – 53 % • vlastní zdroje – 47 % Vlastní zdroje církev získává od r zných dárc a sponzor (0,47 mld.), z vlastní hospodá ské innosti (2,3 mld.) a ze sbírek (0,5 mld.) Stát se na financování podílí 53 %, z toho pouze 14 % (dále jen p ísp vek) jde na podporu p ímého chodu církve. V tšina jde na financování školských, humanitárních, zdravotnických apod. aktivit. Z grafického znázorn ní (Obr. 2) je vid t, že p ísp vek (tedy to co se „projí“) tvo í jen malou ást z balíku finan ních prost edk , se kterým církev disponuje.

14 % 47 % 39 %

4 #

% # % $ # ,

Ješt p ed p ijetím zákona o majetkovém vyrovnání stát p ispíval na chod a platy duchovních v církvích a náboženských spole nostech v R (celkem 17) ástkou ve výši 1,4 mld. K . Dnes po p ijetí zákona o majetkovém vyrovnání se mají stát církve postupn nezávislé. V praxi to vypadá tak, že první t i roky se budou p ísp vky vyplácet v plné výši 1,4 mld. (roky 2013, 2014, 2015) a pak se po dalších 17 let budou každý rok o 5 % snižovat (Obr. 3). Po 17 letech p estane stát platit duchovní úpln . B hem t chto 17 let a dalších 13 let bude stát ješt splácet sv j dluh za nevydaný majetek ve výši 2 mld. ro n (zvýšeno o inflaci). V roce 2043 skon í splácení všech dluh a církev bude hospoda it nezávisle na státu. Církev si bude muset sama hradit veškeré své závazky a rozhodovat o investicích apod. To ji bude nutit využívat sv j majetek efektivn .

2013

2043

)

9 6

P islíbil to už zákon . 229/1991 Sb. o úprav vlastnických vztah k p d a jinému zem d lskému majetku. Blokace nevypo ádaného majetku znemož ovala rozvoj obcí, kraj a zp sobovala stav právní nejistoty. Financování plat duchovních bylo ešeno zákonem . 218/1949 Sb. o hospodá ském zabezpe ení církví a náboženských spole ností – církev tedy dosud byla materiáln závislá na státu. :

- 1

)

$7 %

Vytvo ení státního fondu pro financování církví – rozpor s lánkem 16 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, který církvi zaru uje nezávislost na státu p i správ vlastních záležitostí. Ponechat sou asný stav – stát nemá v li nadále financovat platy duchovních podle zákona 218/1949 Sb., který zd dil z doby komunismu. -

- 1

)

Církev nebude odkázána na prost edky da ových poplatník , z nichž v tšina je bez vyznání. Církev bude materiáln nezávislá na státu a bude pln odpovídat za svoje hospoda ení a stav jejího majetku. Investované prost edky se vrátí ob an m bez rozdílu vyznání ve form církví poskytovaných služeb, jako jsou školství, charita, pé e o seniory, ochrana památek a kulturního d dictví. P ijaté ešení majetkového vyrovnání je výhodné i pro státní rozpo et. To blíže rozpracoval renomovaný ekonom a pedagog Doc. Ing. Ji í Schwarz, CSc. z Vysoké školy ekonomické v Praze. Graf na Obr. 3 ilustruje zamýšlenou plynulost p echodu církve na samofinancování, která je výhodná pro ob strany. P ed církví se otevírají zajímavé možnosti, ale p ijímá i velkou zodpov dnost. #

) $

Ú innost zákona 428/2012 Sb. o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými spole nostmi je k 1. 1. 2013. K témuž datu pozbyl platnosti zákon 218/1949 Sb. o hospodá ském zabezpe ení církví a náboženských spole ností. Je zrušena i p vodní blokace církevního majetku – blokována je pouze ást, která má být vydána. A vydána bude pouze ást majetku, která je ve vlastnictví státu – majetek, který drží Lesy R a Státní pozemkový ú ad R. O majetek museli p vodní církevní vlastníci požádat do jednoho roku tzn. do 1. 1. 2014 Za majetek, který se nevydává, bude církvi státem vyplacena finan ní náhrada (47,2 mld. K ), a to postupn v období následujících 30 let. Po dobu 17 let bude stát vyplácet církvím a náboženským spole nostem, které dosud financoval, p ísp vek na podporu innosti. Nejd íve ve výši ástky poskytnuté na podporu innosti (platy, provozní náklady, opravy církevního majetku) 1,4 mld., poté bude postupn klesat o 5 procent a 17. rokem zanikne.

;

Povinnými osobami (jež mají povinnost majetek na výzvu vydat) nejsou obce, ani jejich obyvatelé. Vstupem zákona v ú innost došlo ke zrušení p vodní široké blokace církevního majetku na území a v okolí obcí. Nadále je blokován pouze ten majetek, který podléhá vydání podle tohoto zákona. Díky odblokování majetk a vy ešení majetkoprávních nejasností otevírá zákon prostor pro novou kvalitu vzájemných vztah mezi církví a obcemi. Zrušení široké blokace umožní obcím územní plánování a rozvoj. Majetek navrácený do církevního vlastnictví bude moci být spravován se z etelem a znalostí místních podmínek v duchu principu subsidiarity (tzn. místní podmínky zná nejlépe místní fará ).

< ,% Rozloha R: Rozloha Brna:

# 78 866 km2 = 7 886 600 ha 230,22 km2 = 23 022 ha

Naturální restituce: 225 000 ha • •

to je 2,85 % z plochy R to je 10 x rozloha Brna

9 %)

# +#"

% #

$ 1 5+ 6

) $ 6

) ,

Graf na Obr. 5 názorn ilustruje strukturu majetku, který se vrací. Nejv tší ást tvo í lesy ve správ Les R, dále orná p da, trvalé travní porosty (louky), ostatní plochy (nap . komunikace), vodní plochy (nap . rybníky) a zastav né plochy a nádvo í (tzn. budovy) a další plochy jako vinice, chmelnice, sady, zahrady apod. ve správ Státního pozemkového ú adu R. Budovy tvo í pouze 0,3 % z veškerého vraceného majetku. Jejich plocha se dá p irovnat vým rou k velikosti jádra Brna.

BRNO Rozloha historického jádra Brna: 119 ha Plocha navrácených budov: 127 ha

$ 1

#% %)

9%) +#" #

) 6

MINISTERSTVO KULTURY R Dostupné z: http://www.mkcr.cz/cirkve-a-nabozenske-spolecnosti/majetkovenarovnani/ ESKÁ BISKUPSKÁ KONFERENCE Dostupné z: http://www.cirkev.cz/cirkev-v-cr/ceska-biskupska-konference/ STÁTNÍ POZEMKOVÝ Ú AD R Dostupné z: http://www.spucr.cz/ MINISTERSTVO ZEM D LSTVÍ Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/mze/ministerstvo-zemedelstvi/cirkevnirestituce/ WEB O MAJETKOVÉM VYROVNÁNÍ Dostupné z: http://www.sluzbaverejnosti.cz/

Klášterní zahrady včera a dnes Bc. Markéta Kozubová Úvod Moje závěrečná diplomová práce se bude zabývat rekonverzí klášterního komplexu. Zatím jsem se zabývala hlavně stavebními objekty těchto areálů, ale k nim neodmyslitelně patří rozlehlé zahrady. Z tohoto důvodu jsem si vybrala téma semestrální práce zaměřené na klášterní zahrady. Zajímalo mě, jak klášterní zahrady byly využívány ve svém původním stavu a jak fungují dnes.

Historie zahrad Historický vývoj zahrad je velice složitý a dlouhý proces. Je spojen s objevitelskými cestami a dobyvatelskými misemi. Další velkou spojitostí symbolika v principech zahrad. Vývoj zahrad je kontinuálně spojen s vývojem architektury a umění. Zahrady se objevují již před našim letopočtem. Mezi nejstarší zahrady patří egyptské, které byly napojeny na dům. Jednalo se o zahrady pravidelné se zavlažovacím systémem. Uprostřed zahrady byl situován bazén, ve kterém nechyběli vodní rostliny a živočichové. Protože v Egyptě svítí silně slunce, součástí zahrad bylo také stromořadí, které stínilo. Celá zahrada byla obehnána vysokou zdí. Chetitské babylonské a syrské zahrady jsou další typem. Jejich vzhled byl také pravoúhlý. Patří sem dvě slavné zahrady - zahrada Eden a jeden ze sedmi divů světa Visuté zahrady Semiramidy. Semiramidiny zahrady byly situovány v Babyloně a jednalo se o zahrady terasovité s mocnou vrstvou hlíny a s důmyslným zavlažovacím systémem. Rostlinné druhy byly vzácné, jednalo se o dovezené rostliny, ze zemí, které byly zrovna dobývány. Historik Diodóros Sicilský pečlivě Semiramidiny zahrady popisuje 50 let před našim letopočtem. Prý zahrada měla napodobit Perskou zemi. Popisuje, že zahrada byla odklopena cimbuřím a valy a pomocí stroje byla potrubím k zahradám přiváděna voda z řeky Eufrat. Z těchto zahrad se pak dále vyvinuli zahrady perské. Tyto zahrady jsou opět pravidelné, ale objevuje se tu nový prvek a to spojení s krajinou, oborami či háji. V Indii byly jak soukromé zahrady, tak i veřejné sady, kde se odehrávala u bazénu očista a kultovní obřady. Součástí zahrad byly i drobné architektonické stavby jako například altány. Z rostlin zde byly léčivé, užitkové, ale i okrasné a vonné druhy. Další zahrady se nacházeli v Číně, Korei a Japonsku. Tyto zahrady byly odlišné od evropských. Jedná se o volné a krajinné celky. Do starověku neodmyslitelně patří dvě velmoci Řecko a Řím. Ve starém Řecku byly zahrady děleny na veřejné a soukromé. Vzorem se staly zahrady mykénské, perské a indické, které Řekové znali díky svým objevitelským cestám a válečným tažením. V dílech antických filozofů a spisovatelů se můžeme o zahradách mnohé dočíst. Součástí měst byly aleje stromů. Ve starém Řecku v období jara probíhaly Adonisovy slavnosti a v rámci nich se pěstovaly rychle rostoucí rostliny v hliněných květináčích. K zahradám se začaly také v Aténách stavět skleníky, zmiňují se o nich Teofrastus nebo Dioskrodés. Římské zahrady navazují na řecké. Zahrady se stavěly ke všem druhům staveb - bydlení, společenské a kulturní. Součástí domů byla atria s impluviem (= pravoúhlá nádrž na dešťovou vodu). Dům byl propojen s atriem místnostmi bez oken, které byly vymalovány florálními motivy. Vzadu za domem pak byla rozsáhlá zahrada, kde byly sochy, bazénky, vodotrysky, klec s ptáky a na zemi mozaiková dlažba. U předměstských vil byly zahrady volnou přírodou. Profese zahradníka byla již v Římě, jednalo se o velice uznávanou práci.

Jsou známé zahrady na Monte Pincio v Římě, zahrady Maecetnovy nebo Sallustinovy. Z římských zahrad dále vycházely byzantské zahrady. Zahrady byly u císařských paláců, veřejných budov a soukromých statků. Zahrady islámské považovaly zahrady za nebe-ráj a důležité pro ně byli také čtyři řeky, které se spojovali v jednom místě. Zahrady s těmito „řekami“ symbolizovaly ráj na zemi. K islámským zahradám patří dále maurské zahrady s vodním prvkem (klidná plocha, tekoucí potok, trysky, studánky a podobně) Další vývojovou linií zahrad Evropy je období středověku. Zde můžeme zahrady nalézt u hradu (později se rozšířili i za hradební příkop) a klášterů (viz samostatná kapitola). V zahradách byly umisťovány drnové lavičky pro odpočinek. Začaly také vznikat okrasné zahrady, které se staly symbolem pro bohaté. Uprostřed zahrady byl umístěn vodní prvek k zavlažování a k ochlazení člověka. Tento prvek měl symbolizovat mládí. Zahrady se také stávají místem pro lásku, neřesti a radost. V pozdním středověku se objevují bludiště ze stříhaných keřů. Během období renesance začali vznikat unikátní zahrady, které lze považovat za umělecká díla. Zahrady jsou vázány na vily a jsou pravidelné a využívají osovosti, zrcadlení a dalších principů kompozice. Do centra zahrad byly stavěny fontány se sochami. Zahrada byla členěna pomocí terénu (schodiště rampy a tekoucí voda). Renesance jako umělecký styl pochází z Itálie a u zahrad tomu nebylo jinak. Mezi nejznámější patří Monte Mario, zahrada u Villi Medici, zahrada u letního sídla papeže poblíž Fora Romana. I v našich zemích můžeme nalézt renesanční zahrady a to u zámku v Bučovicích anebo u letohrádku Kratochvíle. Z renesančních zahrad vznikly zahrady manýristické (Květná zahrada v Kroměříži nebo Valdštejnská zahrada v Praze). Po renesanci následují barokní zahrady. Tyto zahrady jsou typické svými dekorativními ornamenty složených z prolamovaných křivek z tvarovaných dřevin a zelených stěn. Terén je utvářen uměle, a jak tomu bylo v obdobích předešlých, jsou tu vodní plochy, sochy a drobná architektura. Zahrada byla připojována k paláci a směřovala k určitému bodu, kde došlo k vyvrcholení zahrad a poté už byla jen volná krajina. Z kompozičních prvků v barokní zahradě můžeme nalézt kontrast detailů, středovou osovost a geometričnost. Nejznámější je francouzská zahrada u zámku Vaux le Vicomte a zahrada ve Versailles obě od André Le Nótre. V našich zemích nalezneme řadu barokních zahrad - Milotice, Dobříš, pražský Hrad a další. V 18. století nastupují po sobě dva styly klasicismus a následně romantismus. V tomto období vznikly dva typy zahrad. První typ obsahuje antické ruiny, obelisky a vázy a bere si za vzor právě období antiky. Druhým typem je anglická zahrada, kde se dostává do popředí volná krajina a tak začali vznikat parky. U nás nalezneme tyto zahrady v Kroměříži nebo Vlašimi. Dalším rozvojem vznikaly městské sady, historizující zahrady, zahrady symbolismu, secesní zahrady (Antonio Gaudí), kubistické a funkcionalistické zahrady (vila Tugenhat). Během 19. století vznikla myšlenka zahradního města. Jako první realizací bylo město Letchworth v Británii. V dnešní době se staly populární ekologické zahrady a takzvané bio rostliny a plodiny. Tyto zahrady se snaží chránit životní prostředí a využívat přírodních prostředků pro jejich péči. V rámci měst vznikají různé revitalizace sídlišť a městských částí, kdy se vysazuje nová zeleň, a zvelebují se parky.

Obr 1 (vlevo) : Visuté zahrady Semiramidiny Zdroj: online, 2014. Obr 2 (vpravo) : Římská zahrada u villi Lante, Viterbo, Zdroj: online, 2008.

Obr 3 (vlevo) : Zahrada u villi Medici, Italie Zdroj: online, 2014. Obr 4 (vpravo) : Valdštejnská zahrada, Praha, Zdroj: online, 2014.

Obr 5 : Zahrada vili Tugenhat, Brno, Zdroj: online, 2014.

Typologie historických klášterních zahrad Klášter je ve většině případů uzavřený komplex, ke kterému přiléhá samozřejmě konventní kostel a další hospodářské budovy jako například sklepy, nemocnice, školy, dílny apod. Samozřejmě každý duchovní řád a kongregace měli svá stavební specifika a mírně se od sebe liší. Za nejideálnější klášter je uváděn benediktýnský klášter ve švýcarském St. Gallen, který byl založen roku 719. Na tomto klášteru se často ukazují principy kláštera a klášterních zahrad, v této práci tomu nebude jinak. U klášterů nalezneme 4 typy zahrad:

· · · ·

rajský dvůr zahrada léčivých bylin zelinářská zahrada ovocný sad

Dále nalezneme v rámci některých klášterů i vinice, chmelnice, rybníky či skleníky. Například vinici můžeme nalézt v klášteře Vracov, samotná struktura klášterních zahrad se během staletí takřka nezměnila. Nyní se budu zabývat jednotlivými čtyřmi základními druhy klášterních zahrad. Rajský dvůr (lat. viridarium) Rajský dvůr se nacházel uprostřed kláštera a byl ze tří stran napojen na konvent a jednou stranou na konventní kostel. Dvůr byl čtvercový a měl ze všech 4 stran ochoz z křížové chodby. Dvůr byl rozdělen 4 cestami, které symbolizovali 4 rajské řeky Eufrat, Tigris, Nil a Pion. Na křížení cest byla umístěná studna (fontána) – symbol pramene řek – zdroj pitné vody a zavlažování. Z rostlin zde byly pěstovány léčivé rostliny, rostliny pro výzdobu kostela (bílé a červené růže, lilie, karafiáty, fialky). V těchto místech byly taky mnohokrát vysazeny stromy života a poznání. Všechny rostliny v sobě skrývaly symboliku a posvátný význam. Z nábytku se tu objevují lavičky. Pro mnichy rajský dvůr představoval místo klidu, odpočinku, modliteb a rozjímání. Rajský dvůr vychází z římského perystyla.

křížová chodba 4 cesty vodní prvek rostliny

Obr 6 : Půdorys typického rajského dvora, Zdroj: online, 2014.

Zahrada léčivých rostlin (lat. hortus medicus) Tento typ zahrady byl situován u lékařského domu nebo u špitálu. Jednalo se o pravoúhlé záhony (obdélníkové nebo čtvercové), které byly osázeny bylinami a byly vyvýšeny a ohraničeny vrbový nebo lískovým proutím. Řazení bylin bylo dle nemocí, které byly pomocí dané rostliny léčeny. Mezi nejčastější rostliny patřil estragon, fenykl, máta, šalvěj, fazole a mnohé další. Často se jednalo o rostliny nepůvodní. Nacházeli se tu však i rostliny jako lilie či růže a ty prý měli své léčivé účinky ve vůni. Z rostlin se následně vyráběly likéry, elixíry a podobné nápoje, které mají dodnes tajnou recepturu. V teplých krajinách se pěstovali i rostliny s afrodiziakálními či omamnými účinky.

Obr 7 : Středověká bylinná zahrada, Zdroj: online, 2014

Zelinářská zahrada (lat. gardinum) Zelinářská zahrada obsahovala plodiny, které se hlavně využívaly v kuchyni kláštera. Pěstovali se zde cibule, mák, pórek, petržel, řepka a mnohé další ale také koření. Členění zahrad bylo opět jednoduché a pravoúhlé. K zahradě přiléhal dům zahradníka s kůlnou na nářadí. Ovocný sad (lat. , pomerium) Tzv. štěpnice, jejíž součástí byl většinou také hřbitov řádových bratří. Ovocné stromy se staly symbolem vzkříšení. Nejčastějšími stromy byli jabloně, hrušní, moruše, lísky, slivoně, mišpule a další.

Klášterní zahrady v St. Gallen Podoba tohoto kláštera byla zachována díky nákresu z 9. století na pergamenovém svitku. Dle plánu ke klášteru patřilo několik objektu (kostely, domy, stáje, kuchyně, řemeslné dílny, pivovar, špitály a další). V rámci kláštera St. Gallen nalezneme 6 zahrad. Jako první je rajský dvůr v klauzuře s trojlodní bazilikou, kde je dvůr obehnán ze všech stran křížovou chodbou. Dvůr má čtvercový půdorys a uprostřed se nenachází kašna nebo fontána, jak tomu bývalo jinde, ale chvojka klášterská (Juniperus sabina L.). Jedná se o druh jalovce, který je stále zelený a díky tomu byla symbolem vzkříšení a života. Chvojka je umístěna i v centru celého klášterního komplexu. Chvojka se dále v klášter využívala také jako léčivá rostlina na revma, křeče, plynatost a zánět močového měchýře. V areálu kláštera se nacházel také noviciát (čekání na vstup do katolického řeholního společenství) a jeho součástí byl samostatný rajský dvůr. Další zahrada byla ovocný sad se hřbitovem, kde byl dominantou dřevěný kříž. Rostlo tu 14 druhu stromů - jabloň, hrušeň, moruše, líska,

slivoň, kaštanovník, mišpule, kdoule, jeřáb, ořešák, mandloň, fíkovník, vavřín a třešeň. Jižně od sadu byla zeleninová zahrada s příbytkem pro zahradníka. Na zeleninové zahradě jsme mohli nalézt 18 druhů: saturejku, cibuli, pórek, celer, koriandr, kopr, anýz, mák, ředkev, řepu, šalotku, česnek, mrkev, petržel, řepku, kerblík, černuchu a pastinák. V rámci nemocničního komplexu byly zahrady dvě zahrada s léčivými rostlinami a rajský dvůr uprostřed nemocnice. Z léčivých rostlin používali celkem 16 druhů: rozmarýn, saturejka, maří list, pískavice, máta, polej, šalvěj, routa, kmín římský, libeček, fenykl, hulevník, fazole, růže, lilie a kosatec.

Obr 8 : Perspektiva St. Gallen, Zdroj: online, 2014.

léčivé rostliny rajský dvůr nemocnice rajský dvůr noviců hlavní rajský dvůr hřbitov ovocná zahrada dům zahradníka

Obr 9 : Plan St. Gallen, Zdroj: online, 2014.

Klášterní zahrady v Českých zemích dnes V českých zemích bylo již po roce 1300 postaveno přes 180 klášterů různých řádů. Původní funkci kláštera si však zachovalo do dneška minimum. Některé kláštery již neexistují vůbec a jiné mají odlišnou funkci. Snažila jsem se uvést různé příklady využití klášterních zahrad, ale nejvíce jich bylo přeměněno na městský park. Klášterní zahrada Litomyšl – městská zahrada Město Litomyšl patří mezi města, kde je kladen velký důraz na jejich kvalitní vzhled historických i novodobých budov. Mezi úspěšné rekonstrukce také patří přeměna klášterní zahrady na zahradu městskou v roce 2000. Klášterní zahrady patřily místnímu piaristickému klášteru a byla zde zelinářská a ovocná zahrada se hřbitovem. Zahrada je umístěná v centru historické Litomyšle mezi dvěma kostely. Proto se v roce 1997 město rozhodlo přeměnit klášterní zahrady na městské. Architektonickou soutěž vyhrál Ing. arch. Zdeněk Sendler z Brna. Hlavním motivem návrhu je " zahrada - divadlo, divadlo - zahrada ". Nový prostor propojuje Smetanovo náměstí se zámeckým areálem díky důmyslnému situování dvou vchodů. Zahrada respektuje její historické prvky a snaží se je nepotlačovat. U vstupu do parku od zámku se nachází stupňovité hlediště a altán s výhledem na město. Zahrada je protkaná pravoúhlými mlátovými cestami mezi plochami trávníku, autor tu také ponechal štěpnici v podobě seskupení několika stromů. K zahradě dále přiléhá občerstvení v prostorách bývalé kočárovně. V nitru zahrady se nachází bazének se sousoším žen od Olbrama Zoubka. Druhý vchod do zahrady je propojen s nezbytným parkovištěm, které je však od zahrady odděleno železným plotem. V rámci rekonstrukce bylo vybudováno samozavlažování a osvětlení. Ojedinělostí je zakomponování reproduktorů do zídek zahrady, odkud zní Smetanova hudba. Tento prvek uzavírá příjemný prostor pro relaxaci a odpočinek.

Obr 10 (vlevo): Městská zahrada Litomyšl, Zdroj: autorův archív, 2012. Obr 11 (vpravo): Klášterní zahrada Cheb, Zdroj: online, 2011.

Klášterní zahrada Cheb – městská zahrada V příhraničním Chebu se nachází františkánský klášter se zahradami. Do 30. let 20. století byla zahrada využívána klášterem, poté proběhla přeměněna na okrasnou a v 50. letech sloužila opět k pěstování zeleniny, ale v rámci místní školy. Po revoluci chtělo vedení města zapojit zahradu do městské turistické trasy, a proto proběhla drobná revitalizaci tohoto prostoru, která byla dokončena až v roce 2002. Autorem je

zahradní architekt prof. Drahoslav Šonský z brněnské Mendlovy univerzity. Nyní se jedná o tom, že by veřejnosti kromě rajského dvora byla zpřístupněna i vedlejší zahrada. Vidinou města je využívat zahrady také k menším kulturním akcím či ji nabídnout ke konání svateb. Klášterní zahrada Nový dvůr – rajský dvůr Klášter Matky Boží v Novém Dvoře je přeměnou ze starého barokního zemědělského statku premonstrátů. Rekonverze se ujal architekt Jan Soukup, který úspěšně skloubil historické zbytky statku s novotvary. Rekonstrukce byla započata roku 2000 a v roce 2004 byl zahájen provoz kláštera. V klášteru žijí trapisté, kteří zde i aktivně pracují. Klášter má čtvercový půdorys o straně 70m. Uvnitř se nachází rajský dvůr s okrasnými záhony se studnou uprostřed, která je opatřena uměleckou mříží. Tento rajský dvůr je tedy využíván dle původního poslání. Dále mají řeholníci k dispozici sad, kde pilně pracují.

Obr 12 (vlevo): Rajský dvůr v klášteře Nový Dvůr, Zdroj: online, 2014. Obr 13 (vpravo): Klášterní zahrada ve Vrchlabí, Zdroj: online, 2013.

Klášterní zahrada Vrchlabí - výuková zahrada Ve městě Vrchlabí v oblasti Krkonoš se nachází augustiniánský klášter. Klášter je dnes veden pod záštitou Krkonošského národního parku a to zde nechalo vybudovat Krkonošské muzeum. K tomuto klášteru patří také rozlehlá zahrada. Ta byla zrekonstruována podle návrhu pražského zahradního architekta Jiřího Prouzy. Zahradu se snažil nechat co nejvíce v původní podobě a zároveň do zahrady vnést nový prvek – ekovýchovu. Zahrada je nyní rozdělena na tři části. První prostor obsahuje altán, tunel z proutí a nášlapnou smyslovou stezku. Druhá část je situována u rybníka a rozprostírá se tu geologická expozice s ukázkou hornin z Krkonoš. Expozice je spojena s rybníkem díky molu. Poslední, třetí a zároveň největší částí je zahrada za klášterem, která je tvořena pravoúhlými záhony s vysázenou krkonošskou flórou, ale také je tu klášterní bylinný záhon. K záhonům přiléhá dále štěpnice s ovocnými stromy. Zahrada je věnována místním i turistům a nabízí výjimečnou možnost jak se seznámit s přírodou Krkonoš. Klášterní zahrada Chrudim – městský park V pardubickém kraji, ve městě Chrudim, proběhla rekonstrukce kapucínského klášterního kostela spolu se zahradou. Kostel je nyní muzeem barokních soch a zahrada byla přeměněna na veřejný prostor s městskou funkcí. Klášterní zahrada byla v historii rozdělena na tři části: užitkovou, štěpnici a rajský dvůr. Z toho členění

vycházel i návrh řešení zahrady, který zachovává historii a morfologii terénu. Nové řešení je rozděleno na tři části: plato, rozárium, štěpnice. Plato navazuje na objekt kostela sv. Josefa a jedná se o nejvýše položenou část areálu. Jsou tu situovány herní a společenské prvky a hudební pódium. Plocha je doplněna solitérními stromy. Plato je koncipováno jako zahrada sluchových vjemů – šumění stromů, hudba, zvuky a hry. Od plata je dřevěným chodníkem (tzv. promenádou) oddělena štěpnice. Jedná se o zahradu s ovocnými stromy, mezi kterými se vine široký mlatový chodník dle terénu. Tato část zahrady je brána jako zahrada chutí. Poslední část tvoří rozárium, které je ohraničeno ze tří stran zdí a nachází se tu záhonky s kvetoucími růžemi. Jedná se o nejklidnější část zahrady a slouží k rozjímání. Rozárium je zahradou vůní a barev.

Obr 14 (vlevo): Klášterní zahrada - plato v Chrudimi, Zdroj: online, 2012. Obr 15 (vpravo): Klášterní zahrada - štěpnice v Chrudimi, Zdroj: online, 2012.

Závěr Dle mého názoru zahrady neodmyslitelně patří ke klášterům a k jejich funkčnímu provozu. Ale jelikož dnes je u nás málo klášterů s původní funkcí, není vhodné nechat zahrady ladem nebo je úplně zrušit. Nejvíce se klášterní zahrady otvírají veřejnosti a jsou využívány jako městské zahrady a parky. Pořádají se tu také kulturní akce. Tento způsob nového využití se mi jeví jako správné řešení. Většina architektů se totiž snaží zachovat co nejvíce genia loci zahrad a v několika příkladech, uvedených výše, můžeme vidět, že se jim to úspěšně daří. Nedokážu si představit, že by se v klášterní zahradě pořádal například rockový koncert nebo by bylo přeměněno na parkoviště. Přece jen je potřeba zachovat ducha místa a zahradu využívat s odkazem na její minulost.

Použitá literatura Archiweb [online]. Dostupné z: http://www.archiweb.cz Empepa.net. [online]. 2011. Dostupné z: http://empepa.net /2011/04/30/stripky-z-bavorsko-ceskeho-pomezi-klasterni-zahrada-v-chebu/ IDNES.cz. [online]. 2012. Dostupné z: http://vary.idnes.cz/v-chebu-zkrasli-arealfrantiskanskeho-kostela-za-ctyri-miliony-psj-/vary zpravy.aspx?c=A120404_092626_vary-zpravy_sou

STRUŽNÁ, Jarmila. Léčivé rostliny ve středověkých klášterních zahradách. [online]. 2012, č. 1. Dostupné z: http://www.edukafarm.cz/data/soubory/casopisy/16/42_zahrady.pdf Naše Pojizeří: Klášterní zahrada ve Vrchlabí už slouží veřejnosti i ekovýchově. [online]. 2012 [cit. 2014-12-15]. Dostupné z: http://www.nasepojizeri.cz/semilskoaktualne/foto-klasterni-zahrada-ve-vrchlabi-uz-slouzi-verejnosti-i ekovychove/?aktualitaId=26880 Litomyšl: Klášterní zahrady. [online]. 2011. Dostupné z: http://www.litomysl.cz/?id_str=1311055287097 Správa Krkonošského národního parku: Klášterní zahrada ve Vrchlabí už slouží veřejnosti i ekovýchově. [online]. 2013. Dostupné z: http://www.krnap.cz/tiskovezpravy/klasterni-zahrada-ve-vrchlabi-uz-slouzi-verejnosti-i-ekovychove/ DOMKAŘ, Milan: Muzeum barokních soch a rekonstrukce klášterních zahrad [online]. Dostupné na: http://www.archiweb. cz/buildings.php?&action=show&id=3129 Muzeum barokních soch a klášterní zahrady[online]. Dostupné na: http://www.uzemneplany.sk/sutaz/muzeum-baroknich-soch-a-klasterni-zahrady Wikipedie: Visuté zahrady Semiramidiny. [online]. 2014. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Visut%C3%A9_zahrady_Semiramidiny Zdroje obrázků Obrázek 1: http://procproto.cz/objevy-2/semiramidiny-visute-zahrady-tajemstvijednoho-z-divu-sveta-odhaleno/ Obrázek 2: http://www.archiweb.cz/salon.php?action=show&id=5369&type=10 Obrázek 3: http://botany.cz/cs/villa-di-castello/ Obrázek 4: http://www.appiaresidencesprague.cz/okoli.htm Obrázek 5: http://www.tugendhat.eu/aktualne/nove-pro-navstevniky-vily-tugendhat167.html Obrázek 6: http://www.feudum.eu/view.php?cisloclanku=249 Obrázek 7: http://cs.wikipedia.org/wiki/St%C5%99edov%C4%9Bk%C3%A1_ zahrada#mediaviewer/File:Dignac1.7.JPG Obrázek 8: http://en.wikipedia.org/wiki/Plan_of_Saint_Gall Obrázek 9: http://en.wikipedia.org/wiki/Plan_of_Saint_Gall Obrázek 11: http://empepa.net/2011/04/30/stripky-z-bavorsko-ceskeho-pomeziklasterni-zahrada-v-chebu/ Obrázek 12: http://www.kovokruntorad.cz/produkty/atypicke-prvky/trapisticky-klasternovy-dvur-mriz-ocelova,-zarovy-zinek-praskova-barva Obrázek 13: http://www.nasepojizeri.cz/semilsko-aktualne/foto-klasterni-zahrada-vevrchlabi-uz-slouzi-verejnosti-i-ekovychove/?aktualitaId=26880 Obrázek 14: http://www.chrudim.eu/mesto/dotaze-eu/klasterni-zahrady-a-zlatastezka.html Obrázek 15: http://www.chrudim.eu/mesto/dotaze-eu/klasterni-zahrady-a-zlatastezka.html

Malé sakrálne objekty v krajine Ivana Gregorová „Na počiatku bola krajina. Múdra, prísna, do seba uzavretá. Sama v sebe, sama pre seba. Potom prišiel človek. Ohraničil. A na hraniciach vztýčil znamenia.“ (Milan Rúfus)

Úvod Tam kde nachádzame ľudské sídla, vždy nachádzame aj prítomnosť náboženskej viery. Nenápadné solitérne objekty zasadené do krajiny sú zásadnou výpoveďou doby, svedectvom prítomnosti človeka v krajine. Sú dôležitým elementom vývinu umeleckého remesla a ľudovej tvorivosti. V 20. Storočí bolo aj vplyvom vtedajšieho režimu v krajine zničených alebo znehodnotených skoro polovica drobných sakrálnych stavieb a objektov na našom území. Našťastie sa v poslednej dobe zdvihol záujem nie len odbornej ale aj laickej verejnosti o tieto pamiatky a vznikajú rôzne organizácie a občianske združenia na ich obnovu a ochranu.

Postavenie malých sakrálnych objektov v krajine Drobné sakrálne stavby súvisia so silne zakorenenou kresťanskou tradíciou na našom území a preto sú najrozšírenejšou podobou drobných pamiatok nachádzajúcich sa na našom území. Neštrukturovaný voľný priestor vždy vzbudzoval v človeku pocit neistoty, ktorej sa zbavoval vsadzovaním sebe blízkych prvkov do krajiny. (Supuka a kol., 2004) Vznikali tak posvätné miesta s drobnými sakrálnymi prvkami ako poďakovanie Bohu za uzdravenie sa z choroby, prežitie nehody, uzmierenie sporov, ale aj ako prosba o pomoc, ako miesto načerpania novej sily do práce, alebo ako zastávka na pomodlenie na dlhej ceste. Okrem náboženskej príčiny vzniku týchto objektov tu boli aj ďalšie príčiny ich vzniku. Plnili napríklad spomienkovú funkciu na počesť dôležitých ľudí. Iné zas slúžili ako výstražné znamenia na nebezpečných miestach častých zločinov, ktorými boli napríklad križovatky a rázcestia. Samotné miesto týchto stavieb nám dnes napomáha k bližšiemu pochopeniu symboliky a priestorových vzťahov v krajine a ich položenie nie je nikdy náhodné. Často sú postavené na dôležitých geografických orientačných bodoch, pamätných bodoch a miestach rôznych historických udalostí.

Druhy malých sakrálnych objektov a ich symbolika Tvary a materiály drobných sakrálnych prvkov a stavieb sa mierne líšia v závislosti na regiónoch, ale ich tvary sú podmienené hlavne umiestnením a funkciou v krajine. Podľa umiestnenia sa dajú rozdeliť do niekoľkých kategórií.

Žilinský kraj

Prešovský kraj

Trenčiansky kraj Košický kraj Trnavský kraj Bratislavský kraj

Banskobystrický kraj Nitriansky kraj

Obr 1: prehľad krajov Slovenska Zdroj: http://sk.wikipedia.org/wiki/Slovensko, vlastná úprava Kríž

Je symbolom kresťanstva od roku 313. Poznáme rôzne typy a tvary krížov, ktoré sa líšia využitím, umiestnením a tvarom. Na okrajoch dedín a vo voľnej krajine sa často nachádzajú prícestné kríže umiestnené na križovatkách. Križovatka symbolizuje voľbu dvoch ciest, stret dobra a zla, života a smrti, pozemského života a nadpozemského bytia. Je preto možné pri kríži nájsť aj sochy svätých. Božie muky Drobné sakrálne objekty vo forme dreveného alebo murovaného stĺpa s nikou pre sošku. Ich počiatky siahajú do rozhrania stredoveku a novoveku, architektonická rozvinutosť do 18. a 19. storočia. Vznikali ako pamätníky šťastných i tragických udalostí v živote dedinskej pospolitosti. Boli dielom vidieckych remeselníkov, niesli výrazné znaky ľudovej a výtvarnej kultúry v danej lokalite. Malá murovaná stavba stojí spolu so sochou sv. Valentína v obci Kláštor pod Znievom na križovatke ciest do Slovian. Riešená je na spôsob piliera. Z každej strany je výklenok, v ktorom sú sochy svätých.

Obr 2 (vľavo): Prícestný kríž- Novosady, Zdroj: www.panoramio.com , 2011. Obr 3 (vpravo): Božie muky- Kláštor pod Znievom, Zdroj: www.obecklastor.sk,1988

Morové stĺpy a sochy Morové stĺpy majú pamätnú funkciu. Stavali sa v mestách na dôležitých miestach ako sú námestia miest a obcí. Podľa zasvätenia sa delia na trojičné- zasvätené svätej trojici, alebo mariánske- so zobrazením Immaculaty- nepoškvrnenej panny Márie. Vznikali najmä počas epidémií čierneho moru, s ktorým bojovala Európa od 15. až do začiatku 18. storočia. Najvzácnejšie morové stĺpy na území Slovenska morový stĺp nepoškvrnenej panny Márie na hradnom kopci v Nitre a morový stĺp najsvätejšej Trojice v Kremnici – patria práve do obdobia baroka 18. storočia. Oba tieto stĺpy ako aj iné na našom území zhotovil pôvodom rakúsky sochár Martin Vogerle a nesú podobné znak tvorby. Samotná baroková architektúra oboch stĺpov je polygonálna a zložená z viacerých súčastí.

Obr 4 (vľavo): Mariánsky stĺp v Nitre, Zdroj: I.Siska, 2011. Obr 5 (vpravo): Trojičný stĺp v Kremnici, Zdroj: Patrik Brna, 2010.

Prvú časť tvorí samotný stĺp /schody, sokle/, stredná časť s volutami, spodná a horná časť piliera. Súčasťou Vorgelego stĺpov je najviac balustráda obiehajúca okolo stĺpu. Ľudia verili, že sochy svätcov im pomôžu v ťažkých situáciách a ochránia ich pred zlom, najmä pred prírodnými katastrofami. Preto boli umiestňované na rôznych miestach podľa druhu zasvätenia. Sochav. Jána Nepomuckého, ochrancu pred povodňami umiestňovali pri vodných tokoch, sochu sv. Urbana, patróna vinohradníkov, vo vinohradoch, sochu sv. Floriána, ochrancu pred požiarom, priamo v obci . Zvoničky Zvonice a zvoničky plnili funkciu zvukového znamenia. Ich zvonenie bolo počuť v časoch požiarov, moru, cholery a smrti iných nešťastí a preto ho poznáme aj pod názvom umieráčik. Môžu byť súčasťou kostola, ale na rozdiel od zvonových veži s ním nie sú spojené. Väčšie zvonice sa nachádzajú v dedine. Na severnom Slovensku boli typické drevené zvonice, prípadne murované v kombinácii s výraznou drevenou strechou. Takéto zvonice nájdeme v múzeu Oravskej dediny, alebo v skanzene Pribylina. Hromadné zriaďovanie zvoničiek vyvolal Ohňový patent , ktorý roku 1751 vydala Mária Terézia . Ten nariaďoval , aby v každej obci bol zvon , ktorý by upozorňoval na prípadný požiar.

V prípade menších zvoničiek sa jedná o jednoduché drevené stavby na štvorcovom pôdoryse, alebo zvoničky na drevených stĺpoch. Veľa takýchto zvoničiek v krajine môžeme nájsť v okolí Terchovej a Zázrivej. Nachádzajú sa takmer pri každej dedine či doline.

Obr 6 (vľavo): Zvonička – Zázrivá , Zdroj:áver, 2009. Obr 7 (vpravo): Zvonička – Beňadovo, 18.stor., Zdroj: www.orava-region.sk, 2014.

Kaplnky Sú to menšie stavby na príležitostné náboženské obrady. Vnútorné vybavenie tvorí spravidla menší oltár, socha alebo vyobrazenie svätca, ktorému je kaplnka zasvätená. Z hľadiska liturgického sa vyznačuje tým, že sa tu neprechováva eucharistia. Rozmach výstavby kaplniek nastáva v 17. storočí pri rekatolizácii, keď sa na zvýšenie zbožnosti ľudu začali pri kaplnkách konať púte a preto sa kaplnky nachádzajú hlavne na okraji dediny alebo na kopci za ňou a vedie k nej. V architektonickom stvárnení kaplniek sú obsiahnuté rôzne slohové vplyvy, najčastejšie prvky baroka a klasicizmu. Základným stavebným materiálom je kameň. Kaplnky majú štvorcový alebo obdĺžnikový pôdorys, pričom predná časť sa zatvára železnými alebo drevenými dvierkami. Zakryté sú štvorspádovou alebo dvojspádovou strieškou s murovaným štítom, v strede ktorého je niekde situovaný malý výklenok v polkruhovom alebo trojuholníkovom tvare. Pôvodne boli kryté šindľom, neskôr plechom. Murivo kaplnky je zvonku i z vnútra omietnuté a natreté vápnom. Príklad barokovej kaplnky zo 17.storočia nájdeme na Spišskej kapitule. Kaplnka umiestnená na vrchole kopca je sprevádzaná pašiovými zastaveniami, ktoré tu boli postavené v 17. a 18. storočí a dali tunajšiemu prostrediu podobu barokovej sakrálnej krajiny. Ďalším zaujímavým príkladom je kaplnka sv. Leonarda v Doľanoch . Kaplnku postavili na upätí kopca nad dedinkou niekedy okolo roku 1400, pričom z juhozápadnej strany nadväzuje na prírodnú jaskyňu. Pôvodne išlo o neveľkú stavbu s polygonálnym záverom, ktorá bola v období renesancie (v 17. storočí) rozšírená prístavbou bočnej severnej lode obdĺžnikového pôdorysu. Koncom 19. storočia období pribudla pred južný vstup neogotická murovaná predsieň s lurdskou jaskyňou .Predstavuje zaujímavé prepojenie sakrálnej stavby s prírodnou jaskyňou, v ktorej sa mal nachádzať zázračný prameň vody. Jaskyňa mohla slúžiť pôvodne ako pustovňa (sv. Leonard bol pustovníkom).

Obr 8 (vľavo): Kaplnka Spišská Kapitula, Zdroj: Miroslav Lisinovič 2009. Obr 9 (vpravo): Kaplnka v Doľanoch, Zdroj: www.apsida.sk, 2014

Kalvárie a krížové cesty Najužším splynutí drobnej sakrálnej architektúry s krajiny je kalvária. Vzťah ku krajine nevytvára len ich špecifické umiestnenie. Tento vzťah najviac vyplýva z pohľadu návštevníka, ktorý keď putuje na kalváriu, zároveň putuje po krajine. Tento druh drobnej sakrálnej architektúry je na území Slovenska hojne rozšírený. Kalvária je situovaná na kopcoch, poprípade na menších vyvýšeninách na okolí sídel. Krížová cesta symbolizuje samotnú cestu Ježiša na Kalváriu a ide o usporiadanie zastavení v jednom alebo v dvoch radoch. Pre polohu kalvárií je dôležité správne situovanie, obvykle na miestach podobných podmienkam Golgoty, hory Kalvárie, kde bol ukrižovaný Ježiš. Krížovú cestu značí 14 zobrazení jeho ukrižovania. Ich sled organicky rozmiestnený v krajine, prispôsobujúc sa členitosti terénu. Najväčšou a najcennejšou kalváriou na našom území je kalvária v Banskej Štiavnici. Iniciátorom jej vybudovania bol páter František Perger, ktorý dohliadal aj na jej vybudovanie v rokoch 1748-1751. Hoci vznikla za vrcholného baroka, architektúra jej stavieb je striedma a dekoratívnosť umiernená, čo pútnikovi umožňuje, aby sa sústredil na intenzívne vnútorné prežívanie pašiového deja. Záverečná scéna cesty je vytvorená zo sôch v životnej veľkosti a figurálnymi maľbami v pozadí.

Obr 10 (vľavo): Kalvária - Banská Štiavnica, Zdroj: www.banskastiavnica.org, 2014. Obr 11 (vpravo): Alejová kalvária - Bobrov, Zdroj: Miroslav Lisinovič, 2008

Súčasťou kalvárií boli aj stromové aleje, ktoré lemovali krížovú cestu. Z veľkej miery sa ich však ostali nedochované a mnoho krížových ciest dnes obklopujú náletové dreviny. Zachovaná stromová alej kalvárie v Bobrove vedie od farského Kostola sv. Jakuba ku Kaplnke Nanebovzatia Panny Márie na vŕšku nad obcou. Pôvodnú

Kaplnku Nanebovzatia začali budovať na vŕšku už v roku 1836. K postaveniu alejovej Kalvárie došlo v rokoch 1890-1894.

Obr 12 (vľavo): Kalvária - Banská Štiavnica, Zdroj: www.banskastiavnica.org, 2014. Obr 13 (vpravo): Alejová kalvária - Bobrov, Zdroj: Miroslav Lisinovič, 2008

Strom a malý sakrálny objekt v krajine Na existenciu drobných sakrálnych stavieb často už z diaľky upozorňujú vysoké stromy. Pri pátraní po takýchto stavbách strom či skupinka stromov sú veľmi dobrými ukazovateľmi cesty. Význam stromu sa dokumentuje už od doby kamennej. Považuje sa za spojenie troch svetov –pozemského (kmeň), vznešeného nebeského(koruna) a sveta nadpozemských bytostí (korene). Vegetatívny život stromu predstavuje periodický sled zrodení a smrti, ktorý sa prekrýva s existenciou kozmu podľa Eliade, kde sa zem (matka) a nebesá (Boh) spojili a vytvorili vesmír, ktorý sa periodicky samoobnovuje. To je dôvod, prečo bol vesmír zobrazovaný ako obrovský strom, strom života. Symbolika stromu je silne rozvinutá v pohanských kultoch ale i v kresťanstve kde stromom života je i Kristus. Prijatím kresťanstva boli zvyky pohanského uctievania stromov zrušené a kultové miesta sa začali pretvárať v zmysle nového náboženstva. Strom začal označovať všetko, čo náboženský človek považoval za posvätné. V duchu tradície sa stromy vysádzali okolo kostolov, menších kaplniek, božích múk a krížov. Rozmach výstavby drobných sakrálnych stavieb nastal najmä v baroku, ktorý sa ako stavebný sloh vyznačoval veľkým zmyslom pre symetriu. Podstatný dôraz sa kládol na harmonické doplnenie prírodného obrazu. Tak ako boli na pohľad súmerné malé sakrálne objekty s vrcholovým krížikom, tak malo byť súmerné i najbližšie okolie. Pri vysádzaní stromov sa dbalo na to, aby citlivo dotvárali prírodné prostredie. (BUGANOVÁ,2003) Z hľadiska výskytu drevín pri drobných sakrálnych objektoch prevládajú listnaté stromy a z nich najmä lipy. V alejových krížových cestách sa vyskytujú aj gaštany. Ihličnaté stromy sa začali sadiť až v medzivojnovom období v 20. Storočí. Jednotlivé druhy stromov mali tiež svoju symboliku a to malo vplyv na ich umiestnenie . Napríklad lipa- láska a mier, Jabloň - plodnosť a srdečnosť, gaštanstabilita a ochrana, buk- tolerancia, tis- strom dlhovekosti a mnohé iné.

Obr 14 (vľavo): kaplnka pred obcou Slovany, Zdroj: Brano V., 2009. Obr 15 (vpravo): lipy na kalvárii – Veľké Úľany, Zdroj: www.velkeulany.sk, 2014.

Záver Drobné sakrálne stavby sú v našej krajine zvláštnym fenoménom. Zachovanie prítomnosti týchto pamiatok v považujem za dôležité, pretože práve cez ne sa dá veľmi dobre nahliadnuť na nielen náboženský a historický, ale aj kultúrny vývoj národa, ktorý sa v rôznych častiach krajiny líši. Bádanie v po týchto drobných stopách, s ktorými každý z nás prichádza bežne do styku, mi napomohla nájsť odpovede na otázky kde a prečo sa tieto drobné sakrálne objekty stavali a aký bol ich význam a symbolika v krajine.

Použitá literatúra DUDÁŠ, Miloš .JIROUŠEK,Alexander . 2011. Drevené kostoly Chrámy Zvonice na Slovensku. JES,2011.ISBN: 978-80-88900-56-6 SUKUPA, Jan. 1998. Vegetačné formácie ako nástroj tvorby krajiny,roč.1998, č.5 Internetové zdroje: CICO Martin, SABADOŠOVÁ Elena.1998. Životné prostredie: Sakrálne objekty v zživotnom prostredí vidieka. Bratislava: Ústav krajinnej ekológie SAV,1998. Dostupné z: http://www.seps.sk/zp/casopisy/zp/1998/zp398/architek.htm BUGANOVÁ,Klaudia.2003. Remeslo, Umenie, Dizajn: Zeleň a drobné sakrálne stavby.Bratislava: Ústredie ľudovej umeleckej výroby,2003. Dostupné z: http://www.uluv.sk/sk/web/casopis-rud/archiv/rok-2003/rud042003/klaudia buganova-zelen-a-drobne-sakralne-stavby/ Obnova(Online).2006: Božie muky.Dostupné z: http://www.obnova.sk/pamiatka/bozie-muky-klastor-pod-znievom Nitra (Online).2011:Mariánske súsošie (Morový stĺp). Dostupné z: http://www.nitra.sk/news.php?extend.325.211 kr-Vysočina(Online),2011:Sakrální stavby a drobná architektura.Dostupné z: http://www.kr-vysocina.cz/VismoOnline_ActionScripts/File.aspx?id_org=450008&id_d okumenty=4036350&n=sakralni-stavby-drobna-architektura

Korzár Sme(Online).2002: Malé sakrálne stavby - kaplnky (1.). Dostupné z: http://korzar.sme.sk/c/4647945/male-sakralne-stavby-kaplnky-1.html academia(Online).2014: Komponovaná krajina, sakrálne objekty v rajine.Dostupné z: https://www.academia.edu/7221367/Komponovan%C3%A1_krajina_sakr%C3%A1ln e_objekty_v_krajine

THE ART MONASTERY PROJECT Pavla Šebestová ÚVOD Tento ojedinělý projekt vznikl v hlavách dvou mladých amerických umělců již v roce 2006. Velmi často kvůli své inspiraci navštěvovali Itálii a Evropu jako takovou, celý život však jinak prožili v USA v San Franciscu. Hlavní sídlo celé organizace pak později umístili do Lexingtonu. USA má nevýhodu v tom že, co se týká architektonické historie, nemá tak košatou a pestrou formu ztvárnění jako Evropa, kde osídlení vznikala daleko dříve. Tohoto faktu si jsou američtí umělce všech zaměření vědomi, proto velká část z nich velmi často odjíždí na jaké si studijní a inspirační cesty právě po Evropě. Není to však žádnou novinkou, podobné cesty lidé podnikali již před mnoha staletími. Právě na tuto skupinu zacílili svůj projekt Betsy Mc Call a Christophere Fülling. Svůj pilotní projekt „Umění v klášteře“ nejprve umístili zejména do Itálie. Kláštery, v kterých působila tato nezisková organizace, se nacházely převážně v okolí Říma a to zejména z důvodu urbanisticky zajímavé krajiny a dobré návaznosti na samotný Řím. Díky němuž se mohli umělci spolehnout na stálý přísun turistů pro svá vystoupení. V roce 2007 si vytipovali 25 nejvhodnější klášterních objektů v této lokalitě. Z nichž postupnými kroky vybrali jen polovinu, jejichž majitele postupně oslovovali se svou nabídkou na spolupráci. Převážná většina vlastníků pak byla sama italská městečka, kde o veškerém dění rozhodovali převážně místí obyvatelé. Což bylo někdy překážkou někdy však naopak přínosem. Co se soukromých vlastníků týká, ty se u těchto objektů objevují v Itálii jen velmi zřídka. Většinou se totiž jedná o stavby pro soukromého uživatele ne zcela finančně dosažitelné a hlavně udržitelné. Některé by se již dokonce z velké části daly považovat za zříceniny. Bohužel ani samo město nemá vzhledem k těmto stavbám zrovna ideální přístup. Většina obyvatel, jak se zjistilo z průzkumu, který si tato organizace při svém vytipovávání staveb vedla, nemá k dotyčným objektům žádný vztah ba naopak je ani nenavštěvují. Cílem projektu bylo vytvořit mezinárodní výrobní „Art Center“ se zapojením nejrůznější kultur. Čím pestřejší bylo seskupení zúčastněných, tím větší smysl měla celá, neboť zde docházelo k míšení mnoha inspiračních a různorodých podnětů. Projekt je určen umělcům všech zaměření a to i těm, kteří svou oblast zájmu teprve hledají. Snaží se znovuvzkřísit starý mnišský styl života a využít jej pro vnitřní rozvoj zúčastněných jedinců. Vytváří jaké si společenství izolovaná od okolního světa a vedená k hlubšímu zamyšlení nad vytvářenými uměleckými díly. Práce tak dostávají úplně jiný rozměr a jsou propracovány do sebemenších detailů. Jejich autoři se totiž jakoby odstřihnou od všeho, co jim do té doby bránilo ve zlepšování sebe samého.

Projekt hovoří též o myšlence, že by na principu „mnišských pravidel“ měly fungovat všechny umělecké školy, do této kategorie je řazen i tento projekt. Pro jeho další rozvoj získali jeho tvůrci dokonce také dotaci od Evropské Unie a to pod záštitou celoživotního vzdělávání. Do škol v klášterech každoročně přijíždějí vážení umělci z různých koutů světa. Snaží se zde vést a směřovat právě ty, kteří se rozhodli a přijeli projekt absolvovat. Předávají jim mnohdy cenné informace do budoucna a to nejen z vlastní tvorby. Díky některým jménům si ten projekt vybudoval silné renomé, které mu prozatím zajišťuje dostatečné množství sponzorů, díky kterým se mohou otvírat stále nové pobočky. Projekt zahrnuje jen pro ukázku performance umění, současnou a klasickou hudbu, divadlo, tanec, ale také různé druhy vizuální tvorby. Hostili též spisovatele, básníky a historiky z různých odvětví. Snaží se do všech prací i projktů vmísit ducha místa, kde momentálně působí. Hovoří smístní komunitou a snaží se ji zapojit do dění v jednotlivých klášterech. Zajímají se i o historii dotčeného města či vesnice. Díky svým celoletním závěrečným představením, prezentujícím plody jejich celoroční práce a menším výstavám během celého roku, pomáhají rozvíjet turistický ruch v dané oblasti.

Od roku 2008 do roku 2013 prošel projekt třemi klášterními objekty. Vytvořil rozsáhlou výstavu v Kalifornii. V rámci projektu zde hostovalo 84 mezinárodních umělců a zorganizovalo se přes 284 kulturních akcí s různou tématikou a rozsahem. Počet zúčastněných ze strany veřejnosti přesáhl cifru 24 000. Na toto téma celého projektu byla vydána publikace „Hosting Transformace“.

CALVI DELL´ UMBRIO Prvním městem, které tento projekt od roku 2008 hostilo a odstartovalo podstatnou část z jeho úspěšné historie, bylo Calvi dell´Umbrio ve střední Itálii. Jednalo se zejména o vystoupení se zapojením veřejnosti a postupnou rekonstrukci klášterního objektu. Hlavní snahou však bylo ukázak místním neviděný potenciál dané středověké stavby a to i když se z podstatné části jednalo o zříceninu. Snažili se tématicky navázat na ducha místa a jeho bohatou historii.

LABRO V roce 2010 byla organizace vyžádána soukromým podnikatelem z města Labro, které leží severovýchodně od Říma. Velmi jej zaujala celá myšlenka této organizace a viděl v ní velký potenciál pro svůj projekt rekonstrukce bývalého Františkánského kláštera San Antonio. Zapojil umělce z této skupiny také do oživení exteriéru a interiéru kláštera, který po jeho renovaci měl začít sloužit jako hotel. Krátce po jeho otevření zde, výměnou za ubytování účinkujících a „studentů“, byly vytvářeny nejrůznější kulturní akce, což zvedlo prestiž celého hotelového komplexu. V rámci jeho staveb vznikly galerijní prostory, koncertní sál a také kinosál se 125 místy. Hotel se dnes může chlubit čtyřmi hvězdičkami. Pronajímá 12 pokojů o kapacitě 28 lůžek. Jednotlivé místnosti se snaží reflektovat dřívější účel stavby a na první pohled zaujmou svou jednoduchostí a vzdušností. Díky tomu se skvěle hodí pro Projekt umění v klášteře, protože naprosto koresponduje s jeho cíli a pravidly. Interiéry vedou člověka k vnitřnímu zamyšlení a zklidnění se od společenského shonu. I místo kde se klášter nachází, je ideální. V jeho blízkosti je skalné pohoří, lesy, ale i jezera.

SPOLUVÝSTAVA S ITALSKOU UMĚLECKOU AKADEMIÍ V roce 2013 byla projektu udělena nejvyší z poct a to spolupráce s „Accademia del Rinascimento Mediterraneo“ v Apulii, která se nachází na jihu Itálie. Jedná se o renomovanou uměleckou akademii renesančního Středomoří. Ve spolupráci s ní vytvořili rozsáhlou výstavu, která byla instalována v několika renesančních prostorách.

Vzhledem k úspěchu celé výstavy se působnost celého projektu začala postupně rozšiřovat za Italské hranice a to např. do Maďarska, Kanady, Kalifornie, nebo Nizozemí.

ABRUZZO Poslední Italským městem, kam Umění v klášteře rozšířilo svou působnost, je bývalý klášter Abruzzo v Caramanicu.V létě 2014 byl otevřen novým studentům a bylo možné zaslat přihlášky pro další studijní rok. Tento klášterní objekt se snaží přizpůsobit svým potřebám pro výuku a zároveň se mu snaží ponechat řádové aspekty navenek i uvnitř. Momentálně projekt částečně funguje ve všech zmíněných klášterních objektech. Zdroj: http://artmonastery.org/am-italia