projekty 2008 - 2014 by Jan Ptáček

Jan Ptáček projekty 2008 - 2014

Životopis datum narození místo narození stav národnost

15.5.1988 Pelhřimov svobodný česká

vzdělání 2011 - 2014 ČVUT, Fakulta architektury, obor architektura a urbanismus, magisterský navazující program 2007 - 2011 ČVUT, Fakulta architektury, obor architektura a urbanismus, bakalářský program 2003 - 2007 Střední průmyslová škola stavební akademika Stanislava Bechyně Havlíčkův Brod, obor pozemní stavitelství 1994 - 2003 Základní škola Krásovy domky Pelhřimov

soutěže, workshopy 2014 2013 2013 2010 2008 2006

soutěž, centrum pro seniory v Táboře, pro RE: soutěž, O cenu Antonína Raymonda, s Vojtou Jeřábkem a Ivou Kolajovou soutěž, letní kino Háječek, České Budějovice, s Josefem Kubátem, Bořkem Peškou a Jakubem Řídkým workshop Carbon, návrh studentského klubu VŠCHT, pracovní tým Pulina workshop v klášteře La Tourette výtvarný kurz v Lásenici

dovednosti software řidičský průkaz jazyk

ArchiCAD, 3Ds max + vray, Rhino, Photoshop, InDesign, Ilustrator B angličtina B2

kontakt adresa kontaktní adresa email telefon webprezentace

Skrýšov 47, 393 01 Pelhřimov Moravanů 49, 169 00 Praha 6 ptaceja@gmail.com +420 721 980 006 http://issuu.com/janptacek

Veleslavín, doplnění městské struktury atelier Michala Kuzemenského a Ondřeje Synka, FA ČVUT 2014

radnice Prahy 10, Kubánské náměstí spolu s Ivou Kolajovou atelier Michala Kuzemenského a Ondřeje Synka, FA ČVUT 2013

Omítky atelier Michala Kuzemenského a Ondřeje Synka, FA ČVUT 2013

bytové domy v Kladně spolu s Vojtou Jeřábkem a Ivou Kolajovou soutěž O cenu Antonína Raymonda 2013

domov pro seniory v Podvinní, Praha - Libeň atelier Michala Kuzemenského a Ondřeje Synka, FA ČVUT 2012

Rokytka atelier Michala Kuzemenského a Ondřeje Synka, FA ČVUT 2012

penzion Stanovice atelier Václava Girsy, FA ČVUT 2010

rodinný dům v Tróji atelier Ladislava Lábuse, FA ČVUT 2009

Laboratorium osudu ZAN Michaely Brožové, FA ČVUT 2008

Veleslavín - doplnění městské struktury 2014

Skladba prostorů i zástavby je ve Veleslavíně až neuvěřitelná. Původní jádro s návsí, zámkem a charakterem vesnice a maloměsta. Dnes už fakticky nedaleko Dejvic. Hned vedle areál autosalonu, neprostupný a degradující své okolí. Svah, na němž jsou tušit Petřiny je zalesněný, zakousávají se do něj uličky domů. Zdánlivá periferie, konec města a přechod do krajiny. V průhledu se ale najednou objeví moloch hotelu Krystal. Veleslavín naráží na železnici a zastavuje se. Pod ním je už pouze torzo bývalé čokoládovny fungující jako office. Ale to už jsme u Evropské, kolem které nic není. Pocit nepatřičnosti je skoro neúnosný. Řešené území je jasně definované Evropskou a nejasně hranou svahu a domy na něm. Ze západu přitéká potok, ale jakoby zde nebyl. Z východu zase původní páteř ulice Kladenské, bez pokračování. Jako celek lokalita vykazuje spousty problémů a otázek. Spolu s rozvojem dopravní infrastruktury, přináší příležitost doplnit město o koherentní a jasně čitelnou novou část. Hledám adekvátní míru zastavění. Ambicí není postavit nové velké centrum na dopravním uzlu a maximálně vytěžit území, ale obyčejně fungující část diverzního města. S jiným typem komfortu oproti vnitřnímu městu. Chci zachovat určitou romantiku, autentičnost, jako alternativu pevného města a paneláků směrem k Dejvicím. Zároveň chci ale nabídnout vhodnou strukturu současného bydlení a zůstat efektivní. Rozhodnutí modernizovaný dráhu umístit pod zem, umožnuje zprostupnit celé území. Otevření jeho nástupiště do veřejného prostoru je městotvorným prvkem. Stává se další vrstvou. Foyer metra propojené s perónem umožňuje rychlý a pohodlný přestup. Vytvářím jemnou hierarchii prostorů, jejichž společným jmenovatelem je právě otevřené nástupiště, stává se osou území, nábřežím. Na

křižovatce ulic Kladenské, Veleslavínské a Evropské vzniká přehledný prostor otevřený k Evropské. Zde je největší tok lidí, vstup do metra, jsou vidět zastávky tramvají. Z Evropské zase klikatá Veleslavínská. Jeho vrchní část je klidnější, vlak zde má samostatné výstupy na terén. Do tohoto prostoru se také orientuje většina veřejného parteru. Jinde není potřeba, pravděpodobně by se ani neuživil. Veleslavín je zde čitelně napojen na systém dopravy, stává se z něj plnohodnotná část města, která si ale zachovává autenticitu. Druhá strana nádraží je oproti tomu klidnější. Neformální plácek, za ním obytná ulice. Zde Veleslavín postupně steče z kopce až k potoku. Zkratka k němu vede skrze poloveřejný vnitroblok. Prostupnost je zachována, ale nabízí různé možnosti, podobně jako celý Veleslavín. Prostor u potoka, výrazně ovládaný mohutnou budovou hotelu Krystal, nabízí další korálek na různorodé niti cesty podél něj. Evropskou ukotvují tlusté domy. Zmenšují volné prostory a naznačují předpokládanou zástavbu i na vokovické straně Evropské a její profil. Nesnaží se ale sebrat na významu škole, která se po proražení Evropské dostala do pohledově exponované polohy. Domy jsou tady hranou, za kterou je jiný charakter. Zůstávají průhledy, na zachovanou budovu nádraží, na kopec Petřin, prostě do Veleslavína. Typologická skladba bydlení přechází od prostorných severojižně orientovaných bytů, přes menší byty až k řadovým rodinným domům s vlastní zahradou. Dílny pod svahem přispívají k celodennímu koloběhu života a zabraňují tak vzniku prázdné rezidenční čtvrti. Podobně administrativní budova na rohu bývalých továren, svojí plochou umírněná, oproti jiným, často prázdným, projektům podél Evropské.

2014, FA ČVUT, atelier Michala Kuzemenského a Ondřeje Synka, Veleslavín - doplnění městské struktury

radnice Prahy 10, Kubánské náměstí 2013

Na konci osy Vršovické ulice se otevírá radniční náměstí. Dům v čele, uvozovky kolonád a lavice pod zdí. Nic navíc. Sbíhají se zde různorodé části Prahy 10 ve svém přirozeném společenském centru. Prolínají se tu každodenní činnosti i životní události, před radnicí, i v zahradě za ní. Vymezeno pevnou frontou domů i radnice si velkorysé Kubánské náměstí ponechává svou čitelnost. Pod střechou postává jen pár lidí, čekají na tramvaj. Víc jich je na slunci na chodníku. Muž si v trafice koupil noviny a teď jimi listuje zády opřený o sloup. Starší paní usedla na lavičku, zády k zastávce, naproti přes náměstí pozoruje děti na vycházce, jak pobíhají mezi sloupovím a schovávají se za boxy pro trhovce. Dnes jsou prázdné, trhy budou až v sobotu. To se pak prostor pod střechou zaplní stánky, u některých sahají fronty až za krajní řadu sloupů, nakupující se proplétají kolem, na lavičce pod zídkou posedávají šťastně přeživší a konzumují svoje úlovky. Přijíždí tramvaj, lidé vystupují, přecházejí volnou plochu, kde na vánoce stává strom a z pódia znějí koledy, jindy zase hlasité proslovy. Někteří z nich směřují ke vstupu do radnice, jiní pokračují kolem obchodů v podnoži budovy dále ulicí. Nad loubím stoupá obláček kouře, je slyšet vzdálený hovor, ale nikdo není odsud zespodu vidět. U vstupu do radnice nahlíží mladík skrz okno dovnitř k přepážkám. Po schodišti na konci loubí schází skupinka lidí, míří na brzký oběd. Za vstupem se otevírá hala, velkorysá, s průhledem do vyšších pater, zahrady za radnicí. Nalevo je vidět onu skupinku, jak vchází do kantýny, napravo v přepážkové hale mává matka na nedočkavého syna za oknem, ať jde dovnitř, že to dnes bude na dlouho. Muž, co přišel po ní, už zkušeně míří k automatu s kávou. Přímo naproti dveřím sedí za pultíkem recepční. Nikdo jí neproklouzne, sleduje oba vstupy, hlavní i od garáží, výtahy i schodiště.

Vedle recepce stoupá schodiště a s ním i lidé mířící na dnešní zasedání. Schodiště je vede přímo do foyer, z jedné strany otevřeného do zahrady. Z několika hloučků, které se zde hlučně baví, se oddělí muž a vstoupí do sálu. Za dveřmi se rozhlíží zpoza přítmí mezi sloupy. V předních řadách, blízko zastupitelstvu, se usadili aktivnější občané a pozorně sledují jednání. Muž přejde za zády posluchačů sálem napříč, vystoupí na galerii a připojí se ke svým kolegům ze sdružení. Když zasedání skončí, starosta odchází do své kanceláře v témže patře, otočené do náměstí, zastupitelé se vydávají o patro výše do svých klubů, a skupinka ze sdružení do zasedací místnosti propůjčené právě na dnešní zasedání, ostatní se v diskuzních kroužcích rozptýlí po foyeru a posléze odchází. Když tu byl naposled ples, byla galerie plná lidí, shlíželi na tanečníky na parketu, skupinky klábosily na terase nad náměstím, ostatní odcházeli přes foyer ven do zahrady a popíjeli drinky, které cestou získali na baru. Škoda, že dnešní důležité jednání takovou pozornost nepřitáhlo. V patře nad halou je také obřadní síň, s výhledem na náměstí. Svatebčané se rychle nemůžou rozhodnout mezi focením v zahradě nebo před radnicí a pro jistotu berou oboje. Vydávají se tedy do parčíku za budovou a hledají lavičku, která by byla v tenhle slunný den volná. Když se zrovna neschází uzavřená společnost, jako třeba o společenských banketech, je branka zahrady celý den otevřena nejen odpočívajícím úředníkům, ale i veřejnosti. Z výtahu ve vyšším patře vystupuje žena, v prostoru před ní u stolu diskutuje úředník s mladým párem nad hatmatilkou úředních dokumentů, na obou stranách sekretariát. Po chvilce si sem pro ni přijde úřednice a vede ji ke svému místu, kolem jiných pracovišť a prosklených kanceláří po jedné straně a zasedací a jednacích místností na druhé.

2013, FA ČVUT, atelier Michala Kuzemenského a Ondřeje Synka, spolu s Ivou Kolajovou, radnice Prahy 10

Omítky 2013

Omítky se k našemu prostředí váží od nepaměti. Různou silou se prolínají regiony a nesou s sebou tradici, na kterou se bohužel postupně zapomíná. Omítkářské a štukatérské hutě bývaly nejprestižnějším cechem. Dnes často omítku provádí nejméně kvalifikovaný zedník. Určitě se na tomto stavu podílí rozvoj organických omítek a rychlost dnešního stavitelství. Nároky na rychlost výstavby a reklamní tlak výrobců materiálů odsunul bohužel tradiční řemeslo trochu stranou. Přitom se ale většina moderních materiálů snaží napodobit původní postupy. Není to tak, že bychom měli přestat používat nové omítkoviny a začít si hasit vápno v dírách na zahradě (i když i to může být skvělou průpravou). Progresivní rozvoj materiálů je naopak přínosný a poskytuje nepřeberné možnosti. Stačí trocha rozmyslu a vzpomínka na staré, prověřené řemeslo, které se může obohatit a rozvinout. V rámci rozsahu této práce není možné zmapovat kompletní možnosti. Ani být přesným návodem a příručkou. Měla by spíš fungovat jako nakopnutí. Ukázka různorodosti a mnohosti omítek. Jejich síly a hodnoty. Úprava povrchů domů je přece jeden z hlavních výrazových prostředků. Výběr a strukturování kategorií je z jedné strany odkazuje k tradici, začíná složitějšími a také

dražšími typy, až k obyčejným a jednoduchým, přesto zajímavým. Z druhé strany ale taky volbou pocitovou, s nepopiratelným vlivem atmosféry atelieru. Práce není katalogem, ze kterého by se měla vybrat omítka. Na příkladech, často i historických domů, ukazuje jak pracovat s obrazy, kolem kterých chodíme. Cíleně jsou vybrány relativně obyčejné a dostupné domy. Spousta z nich nalezených úplnou náhodou. Každý den se kolem všemožně zajímavých a inspirativních omítek pohybujeme, tak na ně nezapomeňme.

2013, FA ČVUT, atelier Michala Kuzemenského a Ondřeje Synka, omítky

bytové domy v Kladně 2013

ter 1:500

typické patro 1:500

Navrhujeme tři domy, dokončujeme blok. Tvoříme ulici i uličku. Vzniká městský dům i dílna. Velkorysost města i pitoresknost dvorku. Otevřenost k okolí i únik do vlastního světa. Tématem je dvojakost, uznání obou stran téže mince, soužití. Dva městské domy dotvářejí započatou urbanistickou strukturu, která se jako příběh bez pointy rozpouští v současné neutěšené parkoviště, dávajíce najevo malebný břich zadního traktu se sušícím se prádlem i plechovou uličkou garáží. K rušné třídě Petra Bezruče i ulici Dr. Vrbenského obrací domy veřejný parter se službami, od patra výše se již pouze bydlí. V místě, kde růst jilmu předběhl zástavbu pozemku, lze vystoupat na plácek s kavárnou, který nabízí rozhled po okolí i stín stromu. Protipólem těchto dvou sebevědomých domů je nižší bytovka s přiléhající dílnou, která tematizuje roztodivný charakter zadní – Mlýnské – uličky. Mikrosvět garážových vrat má díky dostavbě všechny potřebné atributy k živelnému propuknutí pouličního života i vášnivému zahrádkaření na střeše. Všechny tři navržené obytné budovy i kavárna pak mezi sebou tvoří sdílený soukromý dvůr,

umožňující vypuštění energií nabitých ratolestí bez rizika jejich zběhnutí. Výsledná podoba dvora je jen a jen na jeho budoucích obyvatelích a jejich (doufejme) přátelském souboji s mezemi architektury. Tyto meze v rovině návrhu představují také vzájemné odstupy staveb, jejichž minimalizace byla umožněna propojením celého komplexu podzemními garážemi, z čehož plyne nutnost použití železobetonového skeletu pro zajištění konstrukční koherence stavby. Díky příznivé situaci ve svažitém terénu pak právě na znovu zasypané střeše garáže vzniká uzavřený vnitřní svět zahrádek, plácků na fotbal nebo jen křesílek. Podoba jednotlivých domů je citlivě analogická k nejbližšímu okolí, zároveň se současným přístupem ke standardu bydlení i kvalitnímu materiálověřemeslnému řešení. Skladba bytů je orientována z větší části na městské rodinné bydlení v lukrativní blízkosti centra, v rámci komplexní škály jsou však k dispozici i byty malometrážní či bezbariérové s přístupem rovnou z terénu. Kvalitní a přitom dostupné bydlení v městském jádru, které má v dnešní době tendenci často spíše odumírat, je ostatně zřejmě největší devízou celého návrhu.

Navrhujeme tř města i pitores obou stran též

Dva městské d v současné ne plechovou ulič službami, od p pat na plácek

Protipólem těc divný charakte atributy k živel

Všechny tři na vypuštění ene budoucích oby

Tyto meze v ro na propojením skeletu pro za znovu zasypan

Podoba jedno standardu byd na městské ro malometrážní jádru, které m návrhu.

Bilance:

příčný řez 1:500

parter 1:500 parter 1:500

typické patro 1:500 podélný řez 1:500

typické patro 1:500

Navrhujeme tři domy, dokončujeme města i pitoresknost dvorku. Otevře obou stran téže mince, soužití.

Dva městské domy dotvářejí započa v současné neutěšené parkoviště, d plechovou uličkou garáží. K rušné tří službami, od patra výše se již pouze pat na plácek s kavárnou, který nabí

Protipólem těchto dvou sebevědomý divný charakter zadní – Mlýnské – u atributy k živelnému propuknutí poul

Tyto meze v rovině návrhu představují také vzájemné odstupy staveb, jejichž minimalizace byla umožněna propojením celého komplexu podzemními garážemi, z čehož plyne nutnost použití železobetonového skeletu pro zajištění konstrukční koherence stavby. Díky příznivé situaci ve svažitém terénu pak právě na znovu zasypané střeše garáže vzniká uzavřený vnitřní svět zahrádek, plácků na fotbal nebo jen křesílek.

Všechny tři navržené obytné budov vypuštění energií nabitých ratolestí b budoucích obyvatelích a jejich (doufe

Podoba jednotlivých domů je citlivě analogická k nejbližšímu okolí, zároveň se současným přístupem ke standardu bydlení i kvalitnímu materiálově-řemeslnému řešení. Skladba bytů je orientována z větší části na městské rodinné bydlení v lukrativní blízkosti centra, v rámci komplexní škály jsou však k dispozici i byty malometrážní či bezbariérové s přístupem rovnou z terénu. Kvalitní a přitom dostupné bydlení v městském jádru, které má v dnešní době tendenci často spíše odumírat, je ostatně zřejmě největší devízou celého návrhu.

Tyto meze v rovině návrhu představ na propojením celého komplexu pod skeletu pro zajištění konstrukční koh znovu zasypané střeše garáže vznik

Bilance:

obestavěný prostor…………..31 950 m3 (nadzemní část) komerční plochy…………………916 m2 počet bytů……………………………..77 počet parkovacích míst……………..118

Podoba jednotlivých domů je citlivě standardu bydlení i kvalitnímu mate na městské rodinné bydlení v lukrativ malometrážní či bezbariérové s příst jádru, které má v dnešní době tende návrhu.

Bilance:

obestavěný prostor…

komerční plochy……

počet bytů……………

počet parkovacích m

příčný řez 1:500

2013, soutěž O cenu Antonína Raymonda, spolu s Vojtou Jeřábkem a Ivou Kolajovou, bytové domy v Kladně

domov pro seniory v PodvinnĂ 2012

Ploty podél Rokytky. Tajemství a intimita za nimi v kontrastu s ději plynoucími podél říčky. Slepence zahrádkářských kolonií utilitárně využívající řeku. A já z toho udělal soudobý /snad/ dům pro seniory. Domov pro lidi. Mít svůj osobní prostor i možnost se scházet a neřešit na které oddělení mě přesunou. Bavit se nebo jen koukat z okna. Plus důchodci z okolí, kteří zajdou na mariáš, na koupel nebo pokecat. Program a typologie domu vznikla právě tematizováním problémů týkajících se společného soužití a potřeb člověka, seniora, na osobní prostor a konkrétní péči. Problémem většiny současných i starších domovů pro seniory, potažmo domů s pečovatelskou službou, je nutnost stěhování se kvůli měnícím se potřebám ošetřování a pomoci. Nerad bych, aby zde můj postoj vyzněl tak, že péči (stáří) popírám. Fyzické omezení a jiné neduhy jsou neodmyslitelnou součástí stárnutí. Nesmí být přehlíženy ale ani přeceňovány. Vždyť i člověk upoutaný svým fyzickým stavem na lůžko má své zájmy. Pokud k němu budeme přistupovat, jak tomu bohužel často dnes bývá, jako k „pacientovi“ v posledním stadiu života, tak se jeho stav bude pouze rychleji zhoršovat. Respektováním jak soukromí obyvatel domu, tak jejich potřeby obyčejného lidského kontaktu snad vytvářím prostředí, které bude domovem. Nebezpečím je rozdělování starších lidí na „kategorie“ a s tím související oddělování služeb a přesuny různě náročných „pacientů“. Jakkoliv to teď zde bude znít pateticky, tak takovýto dům a lidé v něm pracující jsou tu pro jeho obyvatele, ne naopak. Proto navrhuji péči oscilující kolem člověka, přesně v souladu s jeho aktuálními potřebami. Tento přístup se zrcadlí ve všech prostorech domu. Od velikostí a uspořádání pokojů, fungujících jako příjemné garsonky, ale v případě potřeby, umožnují ošetřování člověka na posteli. Včetně vlastní koupelny a malé kuchyňské linky. Přes buňky se čtyřmi pokoji a obývákem, který je schopný otevřít se do solidní chodby a vytvořit tak větší prostor pro společenský život. Až po různé druhy rehabilitací, doktorských ordinací i tvůrčích dílen a obyčejných gaučů. Dohromady místo pro důstojné prožití stáří, kam vás neodsunou, ale vy si ho sami vyberete a užijete.

Jednou z hlavních věcí na parcele je Rokytka, která je její osou. Ale i úhelným kamenem. Skvělé je už zadání stavět na tomto místě dům, o to spíš dům pro seniory. Zdánlivě „přírodní“ charakter je nečitelný, plochy nejasného učelu, spousta náletové zeleně a nepřehledných míst. Park Podvinní, obytný celek „housenek“ i sportovní areál jsou vytrženy z kontextu. Není jasné k čemu a komu patří. Může se sice zdát, že spojujícím prvkem je Rokytka. Ale zatím tomu tak není. Na mnoha jiných místech Rokytka takto funguje, tady ale zvládá „kontrolovat“ jen bezprostřední okolí. Není to chyba říčky. Park jí sice využívá, ale mohl by víc, na to, co pro takový park znamená. Housenky se k ní z nějakého důvodu staví zády a odřezávají se. Jejich „pobytová“ eurolouka možná stačí pro první jízdu na kole místním dětem, ale není ji nikdo nepoužívá. Na druhou stranu právě volný prostor k prvním panelákům a svah uzavírající údolí Rokytky vytváří ten jasný pocit že jsme ve městě, ale procházka kterou jsme zvolili je už (skoro) přírodou. Hledal jsem proč podobný tvar koryta i velikosti stromořadí jinde u Rokytky vytváří kvalitnější a intimnější prostor, se stále stejně silným pocitem města. Našel jsem ho v plotech průmyslových areálů ve starých Vysočanech. Podél řeky zde zbývá už jen úzká cesta a vy se dostanete až k patě plotu, který tvoří záda areálu. Překvapuje mě, že tak málo, jako úzká cestička, Rokytka a obyčejný plot stačí ke vzniku tak příjemného místa/cesty. Můj dům je proto takovýmto pomyslným plotem. Vytváří ten kouzelný prostor u říčky, „housenkám“ vytváří hranu a pro park je rozhraním. Bez zbytečného zjemňování využívám výrazové prvky drsného plechu a získávám tím signifikantní výraz, tak důležitý pro identifikaci s domem. Do důsledku aplikovat tento názor mi umožnila ještě jedna věc, kterou Rokytka městu přináší. A tou jsou zahrádkářské kolonie se slepenci chatiček. Fascinuje mě jejich mimochodně vzniklá malebnost a utilitární vztah k říčce. Proto dům-plot a modrá plechová fasáda. Na první pohled drsný zásah v jinak „zeleném“ okolí. Ale ve výsledku jemný a čitelný prostor i dům.

oceněno Olověným Dušanem ZS 2013 http://kuzemenskysynek.blogspot.cz/2013/07/odevzdavka-jan-ptacek-zimni-semestr.html

2012, FA ČVUT, atelier Michala Kuzemenského a Ondřeje Synka, domov pro seniory v Podvinní, Praha - Libeň

E sklady lůžka, prádlo atp

zásobování, parkování

prádelna

tělocvična

denní místnost +šatna

šatna

bazén

asist. koupel

chyropraktik atp

doktor

pokoje pro stacionář

asist. koupel stacionář

zázemí stacionář

zázemí restaurace

administrativa

sklady

restaurace

recepce denní místnost +šatna

dílny

pronajímatelné plochy

kavárna/foyer vstupní hala

sesterna asist. koupel

asist. koupel sesterna

2012, FA ČVUT, atelier Michala Kuzemenského a Ondřeje Synka, domov pro seniory v Podvinní , Praha - Libeň

Rokytka 2012

Hledání hranice Pomocí pomyslné hranice mezi městem a krajinou se snažím vymezit zadání mého projektu. Definuji ji, protože říčku ve volné krajině považuji za jiný druh zadání. Hledám hranici rozdílných přístupů k řece, rozdílných způsobů jejího využívání. Ve městě máte z říčky jiný užitek, než když u ní máte zahrádku, a využíváte její vody k zavlažování. Zahrádky jsou dobrým příkladem toho, že hranice není příliš jasná. Stále jsou sice znamením lidské přítomnosti, ale s jinou funkcí než ve městě.

Dalším stavem je pak říčka tekoucí mezi poli nebo meandrující (se) v lese, tam už zásah člověka není potřebný ani patrný. Stejnou měrou se do měkkosti a rozptýlenosti hranice projevují například horizonty se zástavbou. Na suchém poldru Čihadlo záleží na úhlu pohledu, zda spatříte panelákovou zástavbu Černého Mostu nebo divokou přírodu. Takto určené zadání má šanci být konzistentní. Vysvětlitelné laikovi a zpracovatelné.

Prahou protéká, vyjma Vltavy, devadesát devět potoků. O valné většině z nich jsme většinou nikdy neslyšeli. Několik z nich by si ovšem pozornost zasloužilo. Rokytce, jako nejdelší z nich, se na rozdíl od Botiče nebo Litovicko-Šáreckého potoka zatím žádné výraznější pozornosti nedostalo. Přitom v říčce je kvalita prostředí, činí ho jedinečným a zajímavým. Jinde ji totiž nemají. A potenciál Rokytky je téměř nezměrný. Stačí málo.

2012, FA ČVUT, atelier Michala Kuzemenského a Ondřeje Synka, Rokytka

Vstupy do území Jsou místy vysoké koncentrace. Soustřeďují se zde děje všeho druhu. Od těchto míst se lidé začínají o říčku zajímat, žít jí. Proto je nutné se jimi zabývat. Nejpatrnější vznikají na křížení říčky s tramvajovou tratí. Koleje totiž mají tu vlastnost vést i toho, kdo dané prostředí nezná. Jsou jakousi páteří. Další, méně patrné, v blízkosti zastávek Mhd, případně díky viditelnosti, uvědomění si říčky. Ty už platí spíše pro místní. Potencionální vstupy, většinou neexistují kvůli neprostupnosti areálů. Morfologie / tvar krajiny Charakter Rokytky je díky velmi členité krajině, kterou protéká, dramatický. Často se mění, skrývá a odhaluje pohledy. Vytváří zákoutí a meandry, jako i delší rovné úseky. I přesto je patrná výrazná regulace na celém vybraném území, která z makro pohledu vytváří převážně rovné úseky. Někdy je možné, ovšem se znalostí historické mapy, vysledovat původní stopu koryta.

Přiláhající prostory Území, nebo spíš veřejný prostor přiléhající k Rokytce. Je ohraničen různými způsoby, ať už uliční čárou, patou kopce, nebo třeba plotem areálu. Jedná se jak například o celý park, tak třeba jen o úzkou cestu podél řeky. Budovy a prostory za jeho hranicí ho přímo nebo nepřímo ovlivňují a dohromady tak vytvářejí jedinečný charakter. Charaktery území Rozdělil jsem území podél Rokytku podle jeho charakterů. Charaktery sdružují autentické vlastnosti prostorů, budov, cest, stromů, profilů koryta nebo třeba lidí, kteří okolo Rokytky žijí. Kontinuita říčky tyto prostory spojuje. A právě různorodost prostorů kolem je její hodnotou. V návrhu využívám potenciály těchto prostorů a snažím se tak ukázat, jak se dá Rokytce věnovat. Důsledné pochopení různých charakterů okolí Rokytky umožní vložit, upravit, využít to, co dané místo může posílit, rozvinout jeho přednosti. Stálý obyvatel ocení jedinečnost místa kde žije, na druhou stranu víkendovému návštěvníkovi poskytne nevšední zážitek třeba procházka, při které se nebude nudit.

Budovy se vztahem k řece viditelnost, identifikace Zabývám se lidmi, kteří u řeky žijí. Protože oni přímo ovlivňují prostředí kolem Rokytky, stejně tak jako ona ovlivňuje je. Návrh se v první řadě dotkne právě jich.

Proto navrhuji Místa na rozhraní Jako švy spojují látku, jsou potřeba jednotlivé charaktery menším či větším zásahem propojit. Reagují na oba přiléhající charaktery a nejenže vytvařejí společný vstup pro oba, ale i oživují a dávají jim oprávněnost.

K podpoření charakteru, zlepšení problému, přinesení života. Využití potenciálu. Naznačení cesty.

Tato práce se nesnaží být finálním návrhem revitalizace Rokytky. Ukazuje potenciál Rokytky jako malé říčky ve městě. Odkrývá její silné a slabé stránky. Snaží se naznačit, že i pomocí minimálních zásahů jdou slabé stránky a problémová místa potlačit. Měla by sloužit jako podklad pro další a hlubší úvahy a zadání konkrétních míst. více na http://issuu.com/janptacek

Elsnicovo náměstí jako začátek a konec promenády do Thomayrových sadů. Rokytku ovšem z promenády nevidíme, je zde degradována do pozice jakési stoky. Vybudováním cesty přímo u vody, takové malé náplavky a odstraněním zábradlí jí dávám oprávněnou pozici a hodnotu. Široká promenáda vedle klidnější cesty u vody. Dotek vody, klid.

Torzo bývalého viaduktu vybízí ke hrám. Tvoří bránu do Podvinní, nebo naopak do Libně. Jeho zpřístupněním a propojením jednoduchou lávkou mu přidávám další význam. Propojení mezi Balabenkou a Podvinným mlýnem, určené pro kohokoliv, kdo si ho objeví a užije.

Náves v Libni. Úhelným kamenem návsi je kaplička na pozadí vzrostlého stromu. Ta ale nemá sama osobě takovou sílu, aby udržela celý prostor pohromadě. Je nutné zjasnit prostor, určit jeho směry. A dát kapličce důstojnost, kterou si zaslouží. Dosahuji toho úpravami povrchů a průjezdností, teréními stupni k sednutí a rozjímání. A jako další prvek stavím nové vodní dílo na Rokytce, Jez , který naplní korytou vodou. Přidá řece zvuk a důvod k zastavení a sledování vírů pod ním. Společně s kapličkou pak dostává náves nový rozměr. Už víme kudy kam jít. I když třeba vůbec nemusíme, stačí se posadit.

Přístup k vodě na soutoku Rokytky a Vackovského potoka. Na ostrohu vrchu Smetanka. Spojení Hrdlořezské návsi s vodou. Malý zásah s velkým dosahem. Koncentrují se zde místní lidé zastavující se na pár slov se sousedy, spolu se sportovními nadšenci využívající cest podél Rokytky ke zvýšení fyzičky i rodinami na procházce. Nikdy zde snad nebude prázdno.

2012, FA ČVUT, atelier Michala Kuzemenského a Ondřeje Synka, Rokytka

penzion Stanovice 2010

NO VÁ CEREKEV

Prioritou projektu je nenarušit hmotovou koncepci objektů. Fasády regenerovat, případně doplnit co možná nejšetrněji k celkovému rázu vsi. Do objektu čp.13 je navržena hospoda, včetně zázemí se vstupem do penzionu a v podkroví kancelář a byt provozovatele. Komunikace je řešena v místě původního hygienického zařízení, jenž je ubouráno, formou krytého zápraží. Které co možná nejlapidárnější kcí nenarušuje exponovaný štít s pohledem na kapličku a náves. Oba objekty jsou spojeny soudkou, která je opět navržena jako jednoduchá kce ze dřevěných trámků a skla. V původně hospodářských částech objektu je situováno zázemí penzionu a rekreační prostory jako miniwellness a fitness. Kvůli odlehčení dispozice je komunikace řešena formou obdobně konstrukčně provedeného krytého zápraží. Ubytovací prostory jsou situovány do podkroví. Pokoje, díky původním krovům získávají malebný ráz, který by měl zpříjemnit nižší prostorový standard. V jihovýchodní části jsou umístěny dva apartmány, přístupné z uzavřeného dvora, které spojují obě podlaží. Společenská místnost v jižním nároží je doplněna terasou, která tvoří příjemné zákoutí nad rybníčkem. Obě fasády v jižní části objektu zachovávají původní materiálové členění. Zastínění francouzských oken vertikálními žaluziemi podtrhuje ráz stodol. Štít, obrácený do návsi, je vrácen do původního stavu a doplňuje již asanované štíty ve vsi. Reaguje tak na přání majitele domu, ponechat nejstarší část statku jako pronajímatelný skanzen, očištěný a konzervovaný.

3. místo, cena Břetislava Štorma

2010, FA ฤ VUT, atelier Vรกclava Girsy, penzion Stanovice

LAHVE OB ALY

HOSPO DA

SKLAD OV`N˝ VS TUPN˝ HALA R E CEPCE

WC SKLAD LO N˝HO PR`DLA

WELLNESS

FITNESS

APAR TM`N 2

NAVR EN BOURAN

APAR TM`N 1

KCE KCE

ATNA LO NICE WC

SP˝ SKLAD

LO NICE

OBYTN P R OS TOR S KUCHYN˝ PR AC OVNA

PO KOJ

APAR TM`N 2

APAR TM`N 1

KOUPELNA

+7,792 689

+7,363

650

+8,442

ZDĚNÉ KOMÍNOVÉ TĚLESO HRUBĚ OMÍTNUTÉ K4

4 739

4 103

4 818

3 781

2 926

+7,103

100

197

280 974

1 254

280

2 405

2 440 287

323

2 620

3 107

207

2 020

2 427

1 073 80

D3 2 D1

+2,570 +2,420

+2,620

D1 D1

K2 S2

238

404

+2,250

+2,900

+2,148 +1,970

+3,000

100

+2,720

550

+2,570

362

+2,912

P5 220

187

+3,974

1 244

8 373

+3,814

D4 +3,434

1 395

439

150

+4,441 K2

-0,287 -0,546

-1,126

-0,150 -0,581

-0,546

839

800

-0,784

+0,015 595

P4 +0,000 -0,207

750

246

505

-0,279

+0,000

207

+0,140

1 153

+0,280

-0,995 -1,360 H.P.V. = -1,549

LEGENDA POVRCHŮ 1 DŘEVĚNÝ OBKLAD, PRKNA NA POLODRÁŽKU, RŮZNÉ ŠÍŘKY, POKUD MOŽNO POUŽITY PŮVODNÍ SEJMUTÁ PRKNA 2 VÁPENOCEMENTOVÁ OMÍTKA, NÁTĚR HLINKOU V PŘÍRODNÍ BARVĚ

+8,521

3 DŘEVĚNÉ ŠTÍPANÉ MODŘÍNOVÉ ŠINDELE

650

4 SOKL, HRUBĚ OMÍTNUTÉ KAMENNÉ ZDIVO

+7,871

ZDĚNÉ KOMÍNOVÉ TĚLESO HRUBĚ OMÍTNUTÉ

NÁROŽÍ, ÚŽLABÍ, HŘEBENY VYSKLÁDANY ZA POMOCI POLOVIČNÍCH A KÓNICKÝCH ŠINDELŮ BEZ OPLECHOVÁNÍ

+7,363

1 865

+7,363

3 781

PERUŤOVÉ PRKNO

1 154

+5,300

+4,344 +4,091 +4,300 1 521

1 K3

+2,850 +2,570

+2,570

+2,420

4 514

+2,700 2

3 250

+0,280 ±0,000

±0,000 K1 Z2 O2 K1 Z3 O3

-0,199

-0,170

K1 Z1 O1

-0,680

2010, FA ČVUT, atelier Václava Girsy, penzion Stanovice

rodinný dům v Tróji 2009

ZÁZEMÍ

FITNESS

ZÁZEMÍ

KOUPELNA HALA

POKOJ HOSTA

KOUPELNA

OBYTNÝ PROSTOR

DOMÁCÍ PRÁCE

LO NICE

KOUPELNA

Návrh rodinného domu v pražské Tróji. Adaptace stávajícího podlouhlého objektu a přístavba na svažitém pozemku s výhledem na ZOO a Hradčany. PRACOVNA

2009, FA ČVUT, atelier Ladislava Lábuse, rodinný dům v Tróji

Laboratorium osudu 2008

Mefistofeles Zde poslušen chci býti tvého slova, bez dechu ve všem po vůli ti být. Až onde shledáme se znova, mě ty máš stejným odplatit. .. Faust Já přijímám. Faust A ještě druhou ruku dám! Když okamžik mě zvábí k slovu: Jsi tolik krásný! prodli jen pak si mě sevři do okovů, ó pak chci rád být utracen! Pak nechať umíráčkem zvoní, pak čas tvé služby dobíhá, stůj orloj, rafije se skloní, to uplynula doba má!

Abstraktní prostor na motivy Goetheho Fausta. Zadáním bylo vytvoření prostoru podle vybraného libreta v prostoru 10 x 10 metrů, 5 metrů pod zemí (max. 1 metr nad terénem).

2008, FA ČVUT, ZAN Michaely Brožové, Laboratorium osudu

http://issuu.com/janptacek