Neposedné noviny červenec-srpen

OBSAH: 1 2-3 4-5 6 7-8 9 10-11 12-13 14 15 15 16 16 17 17 18 19

Úvodní slovo Belgie aneb výjezd za dobrou praxí Rozhovor s Ivanou Štefkovou Opalování: slunce nebo stín? Češi na vlnách Konference Sdílení dobré praxe Jak dospívající zvládají zátěž?

Rozhovor: Poradenství pro pozůstalé Reportáž: Výjezd s NZDM HoPo se vydařil!

Vážka z lékařských špachtlí Mandala Jeden den návštěvníka NZDM Autobus Prázdniny v NZDM HoPo Program NZDM HoPo Program NZDM Autobus Zapojte se!

Programy o. s. Neposeda

červenec - srpen 2014

Úvodní slovo Milí čtenáři,

asi mohu vyjádřit za nás za všechny, že nám konečně nastalo období letních dovolených a prázdnin.

V Neposedovi bude však i tak živo, protože nás čekají hned čtyři turnusy příměstských táborů, tentokrát na téma Život je hra, Sport, Škola čar a kouzel a Ostrov pirátů. Děti se proto mohou těšit na nabitý program!

Spolu s kolegy se také budeme během léta věnovat metodické práci a rozvoji našich služeb. Budeme pilovat a cizelovat metodiku NZDM Autobus, protože nás čeká v listopadu hodnocení kvality od České asociace streetwork.

V letním dvojčísle našich Neposedných novin jsme si pro Vás připravili několik článků a dva rozhovory. Doufám, že Vám zpříjemní zasloužený letní odpočinek. Samozřejmě nechybí ani tip na rukodělnou či volnočasovou aktivitu.

Na závěr Vám již jen popřeji mnoho prosluněných (a co nejméně těch uplakaných) dní během nadcházejících dvou měsíců.

Mgr. Vanda Zemanová, ředitelka o. s. Neposeda

www.Neposeda.org www.Facebook.com/Neposeda

V dubnu letošního roku se mi poštěstilo, že jsem byla vybrána Českou asociací streetwork (ČAS) na výjezd za dobrou praxí do Belgie, tedy do země, kde má terénní sociální práce téměř 30 letou tradici. Na následujících řádcích se s Vámi ráda podělím o průběh a dojmy z tohoto studijního výjezdu.

Belgie aneb výjezd za dobrou praxí Autorka: Vanda

Výjezd za dobrou praxí včetně monitoringu dobré praxe se uskutečnil začátkem června formou pětidenní stáže, a to v rámci projektu „Zvyšování kvality nízkoprahových sociálních služeb prostřednictvím sdílení dobré praxe ve vybraných zemích EU“ financovaného OPLZZ ESF.

Průběh stáže Během stáže jsme spolu s dalšími 3 kolegy z oboru a v doprovodu odborného průvodce – pracovníka ČAS – navštívili vybraná města (v mém případě Antverpy, Gent a Oostende) a zařízení, kde působí hostitelská organizace VLASTROV. Účastnili jsme se práce přímo v terénu s tamními pracovníky, abychom získali hlubší vhled do zahraniční reality.

Komunikace probíhala v anglickém jazyce.

VLASTROV (Vlaams Straathoekwerk Overleg) je asociace vlámských terénních pracovníků v Belgii, která sdružuje streetworkery, resp. „streetcornworkery“, z Bruselu, Antverp, východních a západních Flander (Oostende, Limburg, Gent). Streetcornworkeři zde pracují se širokým spektrem lidí, jako je mládež, lidé bez domova, uživatelé návykových látek, (nelegální) imigranti, prostitutky/prostituti atd. Nicméně - stejně jako náš Komunitní terénní program - nerozlišují svou práci striktně podle cílových skupin, ale především se přizpůsobují tomu, jak vypadá konkrétní lokalita a jací lidé tam žijí. Měla jsem tak možnost „být přímo u zdroje“, protože právě komunitní způsob terénní sociální práce v Belgii (a v Holandsku) byl zdrojem inspirace pro vznik našeho programu.

Nabyté dojmy Jaké jsou největší rozdíly mezi Belgií a ČR? Terénní sociální práce je v Belgii financována z velké části z městských pokladen (terénní pracovníci jsou tak zaměstnanci města), a tím pádem je závislá na momentální politické reprezentaci. Tedy na tom, jakým způsobem dokáží najít „společnou řeč“ představitelé města a organizací poskytující terénní sociální služby. Vlivem rozdílnosti názorů nebo možná neschopnosti nalézt kompromis se tak pracovníci v Antverpách musí v současné době potýkat s výraznými škrty od města. Zatím zde působí 13 terénních pracovníků ve 13 oblastech.

Neposedné noviny, č. 19-20, 2014

Strana 2

Od ledna 2015 zde budou moci pracovat pouze 4 pracovníci. Velmi si proto považuji toho, že se nám se všemi městskými částmi, kde působíme, tedy s Prahou – Běchovice, Prahou 14, Prahou 20 a Prahou 21, daří spolupracovat a kýženou „společnou řeč“ najít.

Rozdíl však není pouze ve způsobu financování, ale i v tom, jak dlouho terénní pracovníci zůstávají ve svém oboru. Celkem jsem měla možnost mluvit asi s deseti. Všichni byli „streetcornworkery“ průměrně 8 až 10 let. V rámci České republiky vydrží pracovníci v těchto službách pouhé 2 roky (Štefková & Tučková, 2011)! Domnívám se, že hlavním důvodem dlouhého setrvání ve službách není ani tak lepší finanční odhodnocení sociálních pracovníků (v porovnání s ČR), ale to, že berou svoji práci jako poslání (při zachování profesionality), vidí v ní důležitý smysl, jejich práce je naplňuje a baví. Zároveň nejsou tolik svázání povinnou administrativou – svou práci zapisují do centrálního registru průměrně jednou za měsíc (uvádí se zde pouze pohlaví, věk a národnost klienta, jakým způsobem s ním pracovník pracoval a jakého tématu se týkala jejich spolupráce), díky čemuž mohou strávit v terénu v průměru 70% z jejich pracovní doby, přičemž povinných je 60%.

Navíc se tento šesti a víceletý rozdíl dle mého názoru odráží ve znalostech o dané komunitě z pohledu pracovníka, ale také ve znalosti nebo informovanosti o samotné terénní sociální práci z pohledu komunity a představitelů města či další politické reprezentace. Obyvatelé belgických měst znají dobře své streetcornworkery, mají s nimi navázaný dobrý, někdy až poměrně důvěrný vztah.

Zároveň však obyvatelé vědí, že jsou to profesionálové a že se na ně mohou kdykoliv obrátit, pokud se dostanou do nepříznivé situace.

Princip aktivního přístupu (aktivního oslovování všech členů komunity), integrovaného přístupu (služba není zaměřena na jednu cílovou skupinu, ale na celou komunitu), ale především princip pozitivního přístupu (důraz na vztahy s členy komunity) je dle mého deklarován i tím, že klienti využívající služby nejsou označováni jako „klienti“ ani jako „uživatelé“ služeb, nýbrž jako „hosté“, „návštěvníci“ či dokonce „přátelé“.

Závěrem Jsem velmi ráda, že jsem se mohla studijního výjezdu v Belgii zúčastnit. Je pro mě velkou studnicí inspirace, sdílených zkušeností, ale i potvrzením toho, že je důležitá spolupráce s celou komunitou – s dalšími organizacemi či odborníky a úřady „našich“ městských částí – pro udržení, ale především pro další rozvoj našich služeb.

Použité zdroje 

Štefková, I., & Tučková, K. (2011, November 1). Pracovníci v nízkoprahových sociálních službách – dokážeme lidi zaujmout, zaškolit a udržet si je? Prezentováno na konferenci Nízkoprahové programy 2011.



http://www.straathoekwerk.be/

Neposedné noviny, č. 19-20, 2014

Strana 3

Rozhovor s Ivanou Štefkovou Autorka: Markéta

Mám velkou radost, že Vám v letním vydání Neposedných novin mohu nabídnout rozhovor s naší milou Ivanou Štefkovou, ředitelkou organizace Neposeda na rodičovské dovolené. Velmi mě zajímalo, jak se jí vede v roli maminky a proto jsem si dovolila jí položit pár všetečných otázek.

Ahoj Ivčo, nedá mi to se Tě nezeptat, jestli Tě mateřství v něčem zaskočilo či překvapilo?

To je dobrá otázka. Myslím, že mě překvapuje každý den…

Takové první velké překvapení bylo, jak „naivní“ byly mé plány v období těhotenství. Myslela jsem, že vše bude probíhat jako dřív, jen si občas odskočím nakojit nebo pohrát s dítětem. A pak najednou člověk drží takový malý křehký uzlíček a dojde mu, že hodně věcí bude úplně jinak a že všechno se prostě naplánovat nedá. Zpětně jsem hodně vděčná všem okolo mě, že mi tehdy mé představy nerozmlouvali a nezasvěcovali mě do toho, co přijde. Stejně bych je nejspíš neposlouchala. Navíc mi přijde, že mateřství a rodičovství je hodně individuální. U každého může být úplně jiné. Říká se, že narození dítěte je velkým krokem do dospělosti. Mně to tak taky přijde. Musela jsem hodně přehodnotit svoje očekávání, ale mám dojem, že se mi teď otevírá úplně jiný svět, který rozhodně není k zahození. Máme s dcerou takovou hezkou symbiózu, vlastně skoro všechno děláme spolu. Snídáme spolu, chodíme spolu cvičit, zajdeme si na pískoviště, poobědváme, polenošíme, čteme si knížky, jdeme si zaplavat, projít se a volat přitom na kolemjdoucí pejsky „haf“, stavíme se na zmrzku, dáme si sprchu a rázem je večer a já ji uspávám.

K tomu, aby usnula, potřebuje dudlík, sovičku a maminku. Nový je asi hlavně ten pocit, že teď je na mně někdo stoprocentně závislý. Je to krásné, ale zároveň zavazující. Myslím, že mě čeká ještě hodně výzev, ale já se na ně těším.

Tvé krásné, stále se usmívající Emičce, je 14 měsíců, jak jste došli k výběru jejího jména?

Rozdělili jsme si s manželem, že já vybírám jméno pro dceru a on pro syna. Takže tu teď klidně mohl být malý Martínek. Ale je to Ema. Chtěla jsem krátké jméno, protože jsem si bláhově myslela, že nepůjde komolit. Radši nebudu vyjmenovávat, na jaké všechny podoby jména jsme už od té doby přišli. Chtěla jsem jméno znělé, a tak jsem trošku využila svoje ubývající znalosti bohemistiky, kterou jsem kdysi studovala, a vybrala jméno, v němž jsou všechny hlásky znělé. Jméno Ema má pro mě navíc kouzelnou symboliku.

Eva je moje maminka a můj manžel Martin, Ema má něco od obou z nich.

To vůbec není marný vklad do života.

Víme o Tobě, že jsi hodně aktivní člověk. Platí to i v rodičovské roli?

Já si myslím, že ano, i když ta aktivita teď vypadá trošku jinak. Dřív to bylo hodně práce a hodně škol . Teď je to hodně činností okolo malé a nějaké ty kradené chvilky pro rozvoj toho, co mi snad stále ještě jde. Přerušila jsem si studium psychologie v Olomouci, neuměla jsem si představit, jak v tom nynějším frmolu napíšu diplomku. Ukázalo se to jako dobré rozhodnutí. Měla jsem dost času na předvýzkum a přehodnocení konceptu práce, to mi dělá radost. Všechno „zlé“ je tak pro něco dobré. Pokračuji v doktorském studiu, v jeho rámci jsem učila dva dny na vysoké škole. Byla to obohacující zkušenost. Teď sem tam opravím nějakou esej a vedu bakalářskou práci.

Neposedné noviny, č. 19-20, 2014

Strana 4

Abych se „nenudila“, vymyslela jsem konferenci Sdílení dobré praxe v nízkoprahových službách 2014 a společně s Vandou pro ni nadchla kolegy. Proběhla před necelým měsícem a myslím, že se opravdu vyvedla. Teď plánuju, jak se pustím do psaní závěrečných prací do školy a do výzkumu. A samozřejmě také plánuju, kam budeme chodit s dcerou plavat, kdy a jak budeme cvičit, kde se v Praze dají najít hezká místa se zvířátky… Dny jsou teď dělené mezi „dny“, kdy se věnuji plně dceři, a „večery a noci“, kdy mám čas pro sebe. Občas to není úplně jednoduché, protože v horkách dcera chodila spát třeba i o půl dvanácté v noci. To kradení si chvilek pro sebe mě vždycky bavilo. Čím náročnější, tím dobrodružnější.

Můžu se Tě zeptat, kam se chystáte o prázdninách? Čeká nás čtrnáct dní v Roudné v jižních Čechách, kde si pronajímáme chaloupku, máme samozřejmě nachystaný bazének na zahradu a nosítko na výlety do lesa. Týden s námi budou i naši kocouři, což bude opět adrenalin ohlídat, aby nám někam neprchli. Ale to jejich lezení po stromech má prostě své kouzlo.

V září se pak chystáme na Pálavu, kterou jsem si zamilovala již před několika lety. Určitě zajedeme i na Moravu za babičkou a dědečkem, dceři jsme slíbili návštěvu v zoo na Svatém Kopečku. A o víkendech to vidím na nějaké krátké výlety směr zeleň a zvěř. Když slunce praží a jsme zrovna v Praze, užíváme si aspoň bazének a houpačku na balkóně. Samozřejmě máme naplánované i společné cvičení a plavání. Budeme jezdit do Klánovic, těším se, že se podívám „neposedným“ směrem.

Co bys vzkázala našim čtenářům? Že jsem ráda, že čtou Neposedné noviny. Pamatuju si na jejich vznik a přijde mi, že se hezky rozvíjejí. Taky, že doufám, že se brzy zase budeme potkávat. Zachovejte nám přízeň!

Děkuji, že sis na mě udělala čas a těším se brzy opět na viděnou!

Neposedné noviny, č. 19-20, 2014

Strana 5

Na téma opalování jste jistě četli mnoho varování a pravidel. Doporučovala bych je nepodceňovat zejména v případě dětí. My dospělí bychom se měli umět pohlídat, ale děťátka v zápalu vodních radovánek vůbec netuší, co dokáže takový sluneční paprsek natropit za patálie.

Opalování: slunce nebo stín?

Autorka: Markéta

Dětská pokožka je velmi jemná a hlavně velice propustná a dlouhodobé či nadměrné působení slunce v dětství může mít vliv na pozdější sklon k určitým onemocněním. I když je slunce je pro náš život velmi důležité a má vliv na správný vývoj, při jeho nadměrném působení může zrychlit proces stárnutí. A kdo by o to stál, že? Pokusme se tedy pobyt na přímém slunci dávkovat. Nikdy nenechávejme děti na slunci déle než 1-2 hodiny. Určitě nedopusťme, aby dítě na slunci usnulo. Účinnou prevencí jsou samozřejmě ochranné sluneční krémy. Ale pozor! UV filtry v ochranných krémech nikdy nepohltí celé spektrum ultrafialového záření a neodstíní také tepelné účinky slunečního záření.

Doporučení pro bezpečný pobyt na slunci pro Vás i Vaše děti:  

      

Děti do jednoho roku nikdy nevystavujte sluníčku!

Děti do tří let se mohou na slunci zdržovat jen krátkou chvíli, vždy chráněné přípravky na opalování s vysokým ochranným faktorem, v lehkém oblečení, s kloboučkem a slunečními brýlemi.

Pro starší děti a dospělé platí, že čas mezi 11. a 15. hodinou by se měl trávit ve stínu.

Ochranná kosmetika a oblečení jsou i pro stín nutností.

Nespoléhejte se na ochranu textilií. Bavlna například propouští ještě asi 10 % ultrafialového záření; mokré tričko propustí dokonce až 20 % záření.

Vybírejte kosmetiku s vysokým ochranným faktorem a přihlížejte vždy k fototypu.

Nezapomeňte, že u moře a na horách slunce svítí mnohem intenzivněji.

Nešetřete! Vtírejte krémy či mléka do pokožky co nejčastěji (třeba i každé dvě hodiny) a v dostatečném, výrobcem doporučeném množství. Pamatujte si však, že několikanásobná aplikace neprodlužuje dobu pobytu na slunci.

Deklarace o voděodolnosti znamená, že opalovací přípravek chrání kůži po dobu koupání. Aplikaci je třeba po koupání zopakovat.

Kůže je po pobytu na slunci vysušená. Večer po umytí namažte děti i sebe hydratačními či promašťovacími kosmetickými přípravky.

Při vyšší intenzitě slunečního záření používejte ochranné opalovací přípravky vždy, když se pohybujete venku, nikoli pouze při „opékání se“ na pláži nebo při vysokohorských túrách.

Přeji Vám krásné prázdniny!

Neposedné noviny, č. 19-20, 2014

Strana 6

Češi na vlnách Autor: Martin

Ve svých předchozích článcích jsem se věnoval především adrenalinovým sportům. Nyní Vám představím sport, který stál na začátku všech klouzacích sportů – surfing. Jeho prostřednictvím se člověk přibližuje přírodě a jejím živlům tak, jako v žádném jiném sportu.

První Evropan, který spatřil surfing, byl James Cook při své třetí výpravě na Havaj. Surfing zde má dlouhou tradici. Je pevně spojen s místní kulturou i náboženstvím. Pokud je Havaj matkou surfingu, tak Kalifornie je jeho adoptivní otec. Třetí zemí, která je pokládána za Mekku surfingu, je pak Austrálie.

Pravý boom surfingu však nastal v šedesátých letech.

Do té doby se jezdilo na takzvaných longboardech, tedy na dlouhých stabilních prknech, na kterých dnes jezdí převážně nostalgici a začátečníci. V roce 1960 se z nových materiálů začaly vyrábět shortboardy, kratší prkna složitější na zvládnutí, ale jednodušší na manévrování a triky.

Surfing je regulérním sportem, konají se v něm různé soutěže a mistrovství. Stál také u kolébky mnoha dalších sportů. Snad neznámějším z nich je windsurfing. Při bodyboardingu se vlny sjíždějí po hlavě na břiše na speciálním krátkém prknu. Skimboarding je sport, při kterém se jezdí na jemné přívalové vlně při pobřeží, a při paddleboardingu využívá jezdec ve stoje pádlo v ruce. Surfing stál také u zrodu skateboardingu a snowboardingu. Češi a surfing Zdá se, že spojení Čech a surfing působí značně bizarně. Zatímco windsurfing opanoval české rybníky a přehrady už v šedesátých letech, na seznámení se se surfingem museli Češi počkat až na volné cestování k moři nejen do Chorvatska či NDR. V devadesátých létech začali mladí lidé vyrážet za prací či studiem do zahraničí. Někteří z nich se vydali do USA a Austrálie, kde se mohli se surfingem seznámit a vyzkoušet si jej. Po návratu do Čech jej zde propagovali.

Dnes v Čechách existuje mála surfařská komunita. Má svoji Asociaci českého surfingu a pořádá mistrovství České a Slovenské republiky v surfingu. Rovněž existují specializované internetové stránky věnované českému surfingu. Některé české cestovní kanceláře nabízejí surf campy na pobřeží Portugalska či Francie, na kterých s může začátečník seznámit se základy surfingu.

Teď si položíme zdánlivě absurdní otázku: Dá se sjet vlna také v Čechách? Existují tři možnosti:  Při wakesurfingu vytváří speciálně zatížený motorový člun vlnu, na které se dá surfovat.

Tato možnost je zatím jako jediná v Čechách dostupná.  River surfing vznikl v Bavorsku. Říční surfaři sjíždějí divoké alpské řeky, které mají silný průtok vody. Tam, kde se tyto říční vlny nevytváří, se dá vybudovat umělý kanál. Skupina nadšenců uvažuje, že podobný kanál vznikne v Praze na Vltavě. Zatímco v Čechách se jedná pouze o plány, v Bratislavě na Slovensku už takový kanál je.

Neposedné noviny, č. 19-20, 2014

Strana 7

 Poslední možností je jízda na umělé vodní vlně v bazénu. Jedná se o atrakci některých aquaparků. Žádný český aqupark však zatím nic podobného nevybudoval. V budoucnu se možná dočkáme toho, že surfování na umělých vlnách bude letní alternativou k lyžování, které dnes také často probíhá na umělém sněhu.

Přesto však žádná umělá vlna nenahradí to, co je na surfingu nekrásnější, tedy intimní dotyk s oceánem a přiblížení se jemu. Ježdění na umělých vlnách je záležitost pouhé technické zručnosti, ale surfování v oceánu je skutečná filosofie, zážitek a výzva. Každého začátečníka zamrazí v zádech, když se před ním zvedne ohromná hradba vlny oceánu, která se na něj žene obrovskou rychlostí.

Pokud na ni nezvládne vyskočit a sjet ji nebo ji podplavat, vlna se jej zmocní a uvrhne jej do ohromného víru, v němž neví, kde je dno a kde hladina. Surfař zažije řadu kotrmelců ve vodě, pak se vynoří na břehu a polyká mořskou vodu. Přesto často neodolá a vydává se další pokus.

Samotná jízda, pokud se podaří, trvá několik sekund. Člověk má pocit naprostého letu po vodní hladině, který nedokáže napodobit žádný jiný sport. Mísí se v něm euforie ze svobodné jízdy a dotyku s vodním živlem. Samotné čekání na vlnu je pak formou relaxace. Ospale se pohupujete na vodní hladině, sledujete obzor oceánu a čekáte, až se vytvoří vlna. Vašimi jedinými společníky jsou řvoucí rackové. Máte pocit, že jste v jiném světě, kde platí jiná pravidla než na souši.

Co se týče výběru prkna, začátečník by měl určitě sáhnout po longboardu, který poskytuje větší stabilitu. Ale o výstroji a výzbroji zase někdy příště…

Nyní je třeba již jen zvolat: „Vzhůru na vlny!“.

Foto: http://cs.wikipedia.org/ Neposedné noviny, č. 19-20, 2014

Strana 8

Konference Sdílení dobré praxe v nízkoprahových službách 2014 Autorka: Vanda

V pátek 13. června jsme ve spolupráci s Českou asociací streetwork a Pražskou pracovní skupinou pro NZDM a Terénní programy Župan uspořádali celorepublikovou oborovou konferenci Sdílení dobré praxe v nízkoprahových službách 2014. Program konference se zaměřoval na aktuální oborové trendy, mezi něž patří například práce s komunitou, spolupráce mezi jednotlivými subjekty, sdílení zahraničních zkušeností či využití screeningových metod. Příspěvky jednotlivých přednášejících byly obohaceny o dotazy z řad posluchačů. Diskuse probíhaly i během přestávek v kuloárech. Akce se zúčastnilo na 80 osob z různých pracovišť, svou účastí nás poctili i zástupci MPSV a Magistrátu hl. města Prahy.

Neposedné noviny, č. 19-20, 2014

Strana 9

Jak dospívající klienti nízkoprahových zařízení pro děti a mládež zvládají zátěž?

Autorka: Ivana

Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež (NZDM) jsou relativně nové služby.

První takto koncipovaná zařízení vznikla v druhé polovině devadesátých let, sociálními službami dle zákona se stala teprve v roce 2007 (Čechlovský & Racek, 2007). Ve své praxi v NZDM jsem se začala zaměřovat na způsoby, jakými se klienti vyrovnávají se zátěží. V této oblasti spatřuji možný klíč k vymezení cílové skupiny i k nastavení cílených intervencí.

Adolescenti se v každodenním životě vypořádávají s řadou starostí a problémů. Stres z jejich prožívání působí negativně na duševní pohodu. Podle výzkumů z počátku 80. let více než 80% dospívajících úspěšně zvládalo obtíže spojené s plněním vývojových úkolů (Olbrich, 1990). Většina dospívajících klientů nízkoprahových zařízení pro děti a mládež (NZDM) prožívá konfliktní situace se svými nejbližšími a považuje své problémy za obtížně řešitelné či neřešitelné (NIDM, 2010). Ve svém předvýzkumu jsem ověřovala předpoklad, že klienti NZDM používají pasivní reakce zvládání obtíží a právě tato skutečnost z nich může činit klienty sociálních služeb (Štefková, 2012). Výběrový soubor tvořilo 43 klientů z 6 různých pražských zařízení. Data byla získána prostřednictvím dotazníkového šetření za použití psychodiagnostických metod (RSES, SURPS a CTK). Nejčastěji používanou copingovou strategií klientů NZDM byl odklon a vyhýbání se, tedy pasivní reakce. Komplexní aktivní řešení, které představuje cosi jako „zvládání obecně“, bylo strategií nejméně používanou.

Většina dospívajících se úspěšně vyrovnává se somatickými, sociálními, kognitivními a emocionálními požadavky tohoto období. Jen zřídka dostávají sociální podporu od dospělých a zřídka o ni žádají. Přibližně 80% všech dospívajících se ukazuje být pozoruhodně kompetentními.

Dospívající řeší většinu vývojových úkolů produktivně, například tak, že rozvíjejí nové formy adaptivního chování (Seiffge-Krenke, 1986). Každodenní obtíže ve vztahu k přátelům a rodičům mohou vést k depresi, potíže ve vztahu k rodičům k rizikovému chování (Sim, 2000).

Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež jsou služby sociální prevence zaměřující se na děti a mládež v obtížných životních situacích. Většina dospívajících klientů nízkoprahových zařízení pro děti a mládež prožívá konfliktní situace se svými nejbližšími, zažila rozpad primární rodiny nebo konflikty v jejím rámci, má zkušenost s rizikovým chováním nebo se pohybuje v prostředí, kde existují jeho vzory, a považuje své problémy za obtížně řešitelné či neřešitelné (NIDM, 2010).

Základní soubor mého předvýzkumu tvoří všichni klienti nízkoprahových zařízení pro děti a mládež.

V České republice je registrováno celkem 235 těchto služeb. V rámci jednoho zařízení obvykle pracují pracovníci na 2,5 úvazku (Dohányosová & Krajhanzl, 2011; Štefková & Tučková, 2011).

Na jeden pracovní úvazek připadá průměrně 40 klientů. Z tohoto důvodu předpokládám, že služby NZDM využívá přibližně 23 500 klientů. Výběrový soubor tvoří 43 klientů z 6 různých pražských zařízení, a to 18 dívek a 25 chlapců. Většině respondentů bylo mezi 13 a 16 lety (medián – 14let).

Neposedné noviny, č. 19-20, 2014

Strana 10

Data v předvýzkumu byla získána prostřednictvím dotazníkového šetření. V rámci testové baterie byl použit mimo jiné dotazník Coping Tomáše Kohoutka – CTK (Kohoutek, Mareš, Ježek, 2008), ten sleduje strukturu psychosociální zátěže a preferované strategie zvládání.

Nejčastěji prožívané zátěžové situace Změny v prožívání Vztahy s vrstevníky Konflikty s dospělými Problémy v rodině Problémy s autonomií Problémy s výkonem a výkonností Negativní životní události

1.

2.

3.

4.

5.

6.

7.

Nejčastěji používané strategie zvládání 1. Odklon, vyhýbání se 43% 2. Ztráta kontroly 23% 2. Hledání sociální opory 23% 3. Komplexní aktivní řešení 11%

Dospívající klienty NZDM tak nejčastěji zatěžovaly změny v prožívání, vztahy s vrstevníky a konflikty s dospělými. Nejčastěji používanou strategií zvládání byl odklon a vyhýbání se.

Komplexní aktivní řešení, které představuje cosi jako „zvládání obecně“, bylo nejméně používanou strategií. Využívalo ji pouze 11% respondentů. Oproti tomu pasivní reakce, mezi něž můžeme zahrnout odklon a ztrátu kontroly, využívalo celkem 66% respondentů, tedy celé dvě třetiny mladých lidí, kteří využívají služeb NZDM. Zjištěné výsledky tak potvrzují tvrzení, že rizikové dospívající lze vidět jako jedince, jejichž potenciál zvládání zátěže ještě není plně rozvinutý (Olbrich, 1990). A právě zde se nachází velká výzva pro nás, tedy pro pracovníky nízkoprahových zařízení pro děti a mládež.

Použitá literatura: 

Čechlovský, J., & Racek, J. (2007). Kořeny vzniku nízkoprahových zařízení pro děti a mládež v České republice. In P. Klíma, A. Herzog, S. Kunc, J. Racek, M. Zahradník (Eds.), Kontaktní práce: Antologie textů České asociace streetwork (pp. 303-306). Praha: Česká asociace streetwork.



Dohányosová, D., & Krajhanzl, J. (2011, June 10). Nízkoprahy pod lupou Získáno z: http://www.streetwork.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=3181



Kohoutek, T., Mareš, J., & Ježek, S. (2008). Coping in Adolescence. In Ježek, S., Lacinová, L. (Eds.).

Fifteen-Year-Olds in Brno: A Slice of Longitudinal Self-Reports (pp. 55-64). Brno: MU.



Národní institut dětí a mládeže. (2010). Zdravé klima v zájmovém a neformálním vzdělávání.

Získáno z: http://www.streetwork.cz/images/download/10_02_19_zz_zdrave_klima_doc.pdf



Olbrich, E. (1990). Coping and Development. In: H. Bosma, S. Jackson (Eds.), Coping and SelfConcept in Adolescence (pp. 35-69). Berlin: Springer Verlag.



Sim, H. (2000). Relationship of daily hassles and social support to depression and antisocial behavior among early adolescents. Journal of Youth and Adolescence, 29, 647-659.



Seiffge-Krenke, I. (1986). ProblembewaItigung im Jugendalter: Ubersichtsreferat. (Coping with problems in adolescence: a review). Zeitschrift für Entwicklungspsychologie und Pädagogische Psychologie, 18, 122-252.



Štefková, I., & Tučková, K. (2011, November 1). Pracovníci v nízkoprahových sociálních službách – dokážeme lidi zaujmout, zaškolit a udržet si je? Prezentováno na konferenci Nízkoprahové programy 2011.

Neposedné noviny, č. 19-20, 2014

2010.

Strana 11

Smrt je přirozenou součástí lidského života, přesto nás většinou dovede zaskočit a vyvolat v nás nejrůznější reakce a emoce. Jaké možnosti pomoci a podpory mají pozůstalí v České republice? To zjistíte v rozhovoru s poradcem pro pozůstalé Mgr. Martinem Peškem.

Rozhovor - poradenství pro pozůstalé Autorka: Martina

Co je to poradenství pro pozůstalé a co všechno zahrnuje?

Poradenství pro pozůstalé je spolupráce mezi kvalifikovanou osobou (poradcem) a pozůstalým, která směřuje k přijetí a vyrovnání se s úmrtím blízkého člověka. Poradce není tím, kdo pozůstalým uděluje konkrétní rady, jak se vyrovnat se ztrátou nebo jak proces truchlení urychleně ukončit a znovu začít „normálně“ fungovat. Poradce je spíše jakýmsi průvodcem. Je tím, kdo pozůstalé doprovází v procesu truchlení, kdo vyjadřuje pochopení, poskytuje informace a pomáhá překonávat případné překážky na této někdy dlouhé a náročné cestě.

Zdá se, že takové povolání nemůže vykonávat každý.

Kdo jsou poradci pro pozůstalé – musejí mít nějaké speciální vzdělání?

Mezi poradci jsou jak pomáhající profesionálové – psychologové, sociální pracovníci, duchovní –, tak i laici.

Výjimkou nejsou ani pracovníci pohřebních služeb.

Předpokladem pro to stát se poradcem v poradenství pro pozůstalé je absolvování kvalifikačního kurzu a úspěšné složení státní závěrečné zkoušky.

Proč by lidé měli vyhledat odbornou pomoc a nezůstávat ve svém trápení sami?

V českých rodinách se o smrti a umírání příliš nemluví, a proto jsou možnosti podpory v rámci rodiny často omezené a nedostačující. Smrti se ale vyhnout nedá, týká se nás všech, je podmínkou života. Když se smrt objeví, zpravidla způsobí zmatek a plno věcí přestává fungovat. Právě v takové chvíli je vhodné požádat o pomoc. Vhodnou nabídkou pomoci můžeme u pozůstalých předejít vzniku tzv. komplikovaných forem truchlení. U náhlých a neočekávaných ztrát, jako jsou sebevraždy, vraždy nebo úmrtí při dopravních nehodách, je odborná pomoc vždycky namístě.

Kam se vlastně můžeme obrátit? Existuje nějaký seznam poradců pro pozůstalé?

Když cítíme, že je toho na nás už moc, není ostudou požádat o pomoc. V českých podmínkách jsou pozůstalým Seznam kvalifikovaných poradců dle regionu: k dispozici krizová centra, poradny psychologů http://www.mmr.cz/cs/Podpora-regionu-aa psychoterapeutů a od roku 2012 také poradci cestovni-ruch/Pohrebnictvi/Kvalifikace-poradcepro pozůstalé. Jejich kvalitu ověřuje Ministerstvo pro místní rozvoj, na jehož webových je k dispozici také pro-pozustale seznam všech kvalifikovaných poradců.

Neposedné noviny, č. 19-20, 2014

Strana 12

Jak probíhá samotné sezení s poradcem?

Záleží na formě poskytované služby a především na tom, co potřebuje klient. Někdy zůstane u telefonického kontaktu nebo u komunikace přes internet, jindy se s pozůstalými pravidelně setkávám v poradně. Klient je ten, kdo přichází mluvit o svých starostech a trápení, a zároveň ten, kdo rozhoduje o tom, jak dlouho bude spolupráce trvat. Je důležité, aby poradce dokázal vytvořit důvěrnou atmosféru a podmínky pro bezpečné sdílení klientova příběhu. První setkání může trvat i několik hodin. Čas s pozůstalými běží tak trochu na jiné úrovni.

Kolik je takových setkání potřeba, než se člověk začne cítit lépe?

Moje osobní zkušenost vypovídá o tom, že někdy stačí jeden telefonát i jedno setkání k tomu, aby pozůstalí načerpali síly a zvládli svoji situaci řešit sami. Je to velmi individuální. Každý potřebuje něco jiného a každý člověk také reaguje na ztrátu jiným způsobem. U komplikovaných forem truchlení je namístě opakovaný kontakt a déletrvající spolupráce, případně i zprostředkování dlouhodobé psychoterapie či podpůrné léčby léky.

Kde se mohou naši čtenáři dozvědět další informace?

Kromě již zmíněných stránek Ministerstva pro místní rozvoj je možné informace hledat také na osobních stránkách jednotlivých poradců či na stránkách pomáhajících organizací. Mnoho informací nabízí také kniha Poradenství pro pozůstalé zakladatelky a průkopnice tohoto oboru v ČR doktorky Naděždy Špatenkové.

Mgr. Martin Pešek, poradce pro pozůstalé e-mail / internetová poradna: martin.pesek@luctus.cz web: www.luctus.cz

Děkuji Ti, Martine, za zajímavé informace.

Neposedné noviny, č. 19-20, 2014

Strana 13

Výjezd s NZDM HoPo se vydařil Autor: Jirka Právě jsme se vrátili z vydařeného čtyřdenního sociálně terapeutického výjezdu, který jsme s Nízkoprahovým zařízením pro děti a mládež HoPo z Horních Počernic uskutečnili v termínu 1. - 4. července díky podpoře nadačního fondu ŠANCE (www.nfsance.cz).

Výjezdu se nakonec zúčastnilo 9 dětí, které dlouhodobě navštěvují naši sociální službu.

Obsahem programu výjezdu byly hry s terapeutickým nábojem, skupinové techniky (edukační, tematické, sportovní/pohybové) a besedy s preventivními tématy. Nechyběl ani nácvik sociálních a pracovních dovedností.

Vyškrábali jsme se do kopce na zříceninu hradu i na vysokou rozhlednu. Společně jsme vařili, uklízeli a myli nádobí, takže každý přiložil ruku k dílu. Nasbírali jsme dříví a udělali si táborák k opékání buřtů. Závodili jsme v přecházení slackline a sami vypočítali nejlepší týmové časy.

Navštívili jsme krásný bazén se slanou vodou, vířivkou a tobogánem. Když nám ujel autobus, tak jsme se zvládli vrátit na chatu lesem za tmy pozdě v noci.

Jako jeden z nejpříjemnějších momentů hodnotím spontánní uspořádání párty dětmi z prvního pokoje, v němž bydlelo 5 kluků ve věku okolo 11 let. Ti si vzali k srdci to, co jsme jim vštěpovali.

Tedy že jsme na výjezdu všichni společně a na každém jednotlivci záleží. Pokud jedinec odmítne pomáhat se snídaní nebo úklidem, nebudeme pak stíhat program a další věci. Všichni se tedy snažili pomáhat a plnit své povinnosti. Pocit sounáležitosti a společenství pak přerostl v to, že se na párty kluci s ostatními podělili o pití a sušenky z vlastních zásob, pracně nakoupených v místním obchodě, za což jsme je velmi ocenili.

Stihli jsme toho zkrátka hodně a počasí nám přálo. To hlavní ale bylo, že nám spolu bylo dobře - konflikty jsme řešili usmířením a lenost jsme překonali ranním vstáváním. Těšíme se zase někdy příště a děkujeme Nadaci ŠANCE za to, že nám dala šanci! Rovněž děkujeme MHMP, MPSV a MČ Praha 20 za to, že dlouhodobě finančně podporují naše nízkoprahové zařízení a jeho činnost.

Neposedné noviny, č. 19-20, 2014

Strana 14

Vážka z lékařských špachtlí Autoka: Nikola Co potřebujeme:     

3 ks lékařských špachtlí temperové nebo akrylové barvy černý fix lepidlo pohyblivé oči (nemusí být)

Postup: Dvě špachtle jako křídla si nabarvíme stejnou barvou, můžeme použít stříbrnou, bílou nebo zlatou. Jednu špachtli na tělo si nabarvíme dle své fantazie. Po důkladném zaschnutí barvy špachtle na křídla zkřížíme a slepíme.

Na konec špachtle – těla – nakreslíme pusu a nalepíme oči. Slepená překřížená křídla nalepíme asi do třetiny těla. Vážka je hotová a může vyletět do letní přírody :o)

VYMALOVÁNKY - MANDALA

Neposedné noviny, č. 19-20, 2014

Strana 15

Víte, jak vypadá typický den klienta nízkoprahového zařízení pro děti a mládež?

Právě na to jsme se zeptali jednoho z klientů NZDM Autobus. Vraťme se společně do školních let a zavzpomínejme, jaké to bylo, když jsme každý den vstávali do školy…

Jeden den očima klienta NZDM Autobus Autorka: Bára S.

– Uáááá, zase ráno… To už je 7:10? Před deseti minutami jsem už měl být vzhůru! A jéje, nestíhám! – tak honem, šup do koupelny na ranní hygienu, opláchnout obličej a vyčistit si zuby. Jindy mám na snídani víc času, ale dneska si budu muset pohnout. – Ham, ham. – A je to! Teď rychle připravit svačinu, třeba jablko a zítra si namažu rohlík s něčím.

Na autobus do školy se pěkně proběhnu, proč by ne, běhám rád a aspoň se proberu.

Ve škole si rychle připravím věci na učení… a čekám. To jsem teda nemusel tolik chvátat, když je do zvonění ještě pár minut! Tak šup šup. – Crrrrrr….. – – Crrrrrr….. – a je konec. Uff, to byl teda zase pěkně náročný den. Ruku mám úplně upsanou. Tak co teď? Že bych sednul na bus a dojel do Busu? Fajn! – Ahoooooj! – rovnou se vrhnu na doučko, ať už to mám za sebou. Doufám, že mě dneska budou šetřit, ve škole jsem se napsal až až. Wau, to je docela dobrý výsledek, vypadá to, že se to přece jen můžu naučit! Teď si s ostatními zahraju nějakou deskovou nebo karetní hru. Na klubu se cítím mnohem lépe než ve třídě. Nevím proč, ale mám tady víc kamarádů.

U hraní her se mi víc daří se s někým seznámit. Navíc jsou tady pracovníci klubu, kteří mě vždycky vyslechnou, a můžu se jim s plno problémy svěřit. Už mi několikrát s mými starostmi hodně pomohli.

Nevím, jak to dělají, ale často dokáží pojmenovat, co se mi honí hlavou, i když to sám nedokážu správně označit! Další věc, kterou mám rád, je hudba. Tady si můžu pustit, co chci, protože na klubu platí pravidlo respekt k ostatním. – Tak co to bude dneska? Třeba Katty Perry! – Vzpomínám si, jak jsem nedávno nechal do rádia zahrát pro klub svou oblíbenou písničku. Jestli pak jsem to už tady říkal?

To už je tolik? Klub zavřel, takže honem z Busu na bus a hurá domů. – Co asi dneska bude k večeři? – Už se těším na víkend. Teď když je pěkně, tak po tom, co pomůžu mámě s mladšími sourozenci, se chodíme s kámoši koupat do bazénu. Ale čím dřív půjdu spát, tím dřív to bude. Teď vyčistit zuby, umýt se, zavrtat se do postele třeba jako … mumie! A spááát! – Uáááá –

Prázdniny v NZDM HoPo O prázdninách se snažíme věnovat především těm dětem z Horních Počernic, které nikam neodjely.

Nabízíme jim nejen klasické zázemí klubu, ale i dostupné výlety do okolí Prahy. Čeká nás tak koupání, návštěva hradů a zámků, přespávání na klubu, povídání o prázdninách a blížící se škole, sdílení hezkých zážitků i potíží a programy s poučením.

Otevírací doba klubu bude v případě výletů a dalších akcí dále upravena, sledujte proto naši stránku na facebooku – https://www.facebook.com/NZDMHOPO Přejeme všem pěkné a spokojené prázdniny!

Neposedné noviny, č. 19-20, 2014

Strana 16

Program NZDM HoPo v červenci a srpnu: Pondělí 13:30-18:30

Úterý 13:30-18:30

Středa 13:00-18:00

Čtvrtek 13:30-18:30

1. 7. VÝJEZD

2. 7. VÝJEZD

3. 7. VÝJEZD

4. 7. VÝJEZD

KLUB JE ZAVŘENÝ

KLUB JE ZAVŘENÝ

KLUB JE ZAVŘENÝ

KLUB JE ZAVŘENÝ

7. 7.

8. 7.

9. 7.

10. 7.

11. 7.

KLUB JE ZAVŘENÝ

KLUB JE ZAVŘENÝ

KLUB JE ZAVŘENÝ

KLUB JE ZAVŘENÝ

KLUB JE ZAVŘENÝ

14. 7.

15. 7.

16. 7.

17. 7

18. 7.

OTEVŘENO – KLUB

OTEVŘENO – KLUB

KLUB JE ZAVŘENÝ

KLUB JE ZAVŘENÝ

OTEVŘENO – KLUB

21. 7.

22. 7.

23. 7.

24. 7.

25. 7.

OTEVŘENO – KLUB

OTEVŘENO – KLUB

VÝLET S KLUBEM!

KLUB JE ZAVŘENÝ

KLUB JE ZAVŘENÝ

28. 7.

29. 7.

30. 7.

31. 7.

1. 8.

KLUB JE ZAVŘENÝ

OTEVŘENO – KLUB

OTEVŘENO – KLUB

VÝLET S KLUBEM!

KLUB JE ZAVŘENÝ

4. 8.

5. 8.

6. 8.

7. 8.

8. 8.

KLUB JE ZAVŘENÝ

KLUB JE ZAVŘENÝ

OTEVŘENO – KLUB

OTEVŘENO – KLUB

VÝLET S KLUBEM!

11. 8.

12. 8.

13. 8.

14. 8.

15. 8.

OTEVŘENO – KLUB

OTEVŘENO – KLUB

VÝLET S KLUBEM!

KLUB JE ZAVŘENÝ

KLUB JE ZAVŘENÝ

18. 8.

19. 8.

20. 8.

21. 8.

22. 8.

KLUB JE ZAVŘENÝ

KLUB JE ZAVŘENÝ

KLUB JE ZAVŘENÝ

KLUB JE ZAVŘENÝ

KLUB JE ZAVŘENÝ

25. 8.

26. 8.

27. 8.

28. 8.

29. 8.

KLUB JE ZAVŘENÝ

KLUB JE ZAVŘENÝ

OTEVŘENO – KLUB

VÝLET S KLUBEM!

KLUB JE ZAVŘENÝ

Pátek 12:00-17:00

Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež HoPo, Božanovská 2098, Praha – Horní Počernice, www.neposeda.org/hopo Veškeré aktivity NZDM HoPo jsou finančně podporovány Magistrátem HMP, MPSV a MČ Praha 20.

Neposedné noviny, č. 19-20, 2014

Strana 17

ZAPOJTE SE! Občanské sdružení Neposeda usiluje od roku 1999 o zvyšování kvality života dětí, dospívajících a rodin. Jsme nezisková organizace, naše programy nemají komerční charakter. Naše činnost je v z velké části financována dotacemi z MPSV, MHMP a městských částí. Významnou část našich příjmů tvoří i dary od firem a jednotlivců.

Vaše podpora je pro nás důležitá! Jak se můžete zapojit?

Staňte se naším příznivcem!  Chcete být s námi v kontaktu a dostávat aktuality o tom, co se u nás děje, co se povedlo a jaké akce chystáme? Napište nám email na office@neposeda.org nebo se staňte fanouškem naší organizace na facebooku – www.facebook.com/neposeda.

Přispějte nám zakoupením konkrétního vybavení či zaplacením konkrétní služby! Umožníte nám tak vykonávat naši práci ještě lépe! Aktuálně potřebujeme: -

molitanová stavebnice (7 000 Kč) předplatné časopisů pro dospívající (2 000 Kč/ předplatné jednoho časopisu) vzdělávání pro naše pracovníky (7 000 Kč/1 pracovník/1 rok) 500x samolepka s logem organizace (3 000 Kč/zakázka) stroj na výrobu odznaků typu „placka“ (10 000 Kč) stolní fotbálek (15 000 Kč)

Podpořte konkrétní program, který se Vám nejvíce líbí! Fandíte Centru pro rodinu, Komunitnímu terénnímu programu, NZDM Autobus nebo NZDM HoPo? Podpořte ho! Finanční příspěvek využijeme -

na nákup vybavení pro klienty, na nákup materiálu (kancelářské potřeby, úklidové prostředky, literatura, nábytek aj.), na úhradu provozních nákladů (nájemné, energie), na uhrazení mzdových nákladů – pro naše klienty je nejdůležitější pracovník – někdo s kým mohou mluvit, kdo s nimi tráví čas a kdo jim poradí

Přispějte nám finančním darem na činnost! Hradíme z něj náklady na pořízení vybavení, na úhradu energií a údržbu prostor a na realizaci nových nápadů. Nejdůležitější jsou pro nás finanční prostředky na mzdové náklady. Naše organizace stojí na činnosti profesionálů, kteří dennodenně provázejí naše klienty a pomáhají jim. Pomozte nám vytvořit pro ně a jejich práci kvalitní zázemí, které se přímo projeví ve zvýšení kvality služeb pro klienty.

Bankovní spojení: 193755206/0300 – ČSOB a. s., Poštovní spořitelna.

Zapojte se jako dobrovolník!  Pomozte nám s přípravou našich programů, s realizací našich akcí nebo přispějte Vašimi vlastními nápady. Potřebujeme Vás! Neváhejte a pište na dobrovolnici@neposeda.org.  Přijďte k nám s Vašimi kolegy a věnujte nám jeden pracovní den v rámci firemního dobrovolnictví. Můžete nám pomoci při úklidu a opravách, při organizování veřejných akcí nebo nám můžete předat své zkušenosti a dovednosti. Budeme velmi vděční!

Neposedné noviny, č. 19-20, 2014

Strana 18

Neposedné noviny, č. 19-20, 2014

Děkujeme za dlouhodobou podporu naší činnosti:

Strana 19