Knížka vyprávění, her a úkolů pro školáky
Milý výletníku! Příběh na listech knížky, kterou jsi právě otevřel, můžeš sám dotvářet a proměňovat. Vydej se společně se svými novými kamarády Vojtou a Madlou na průzkum jednoho neobvyklého místa. To, co tě na výstavě zaujalo, si můžeš stejně jako Vojta doma nakreslit.
Doma máš určitě potřebné výtvarné pomůcky. Pokud budeš chtít tvořit už na výstavě, půjč si je ve výtvarném ateliéru.
Pozorně si přečti doplňující informace v textu.
Čeká na tebe kreslení, psaní a jiné zábavné úkoly.
Slovníček na konci knihy ti pomůže s neznámými slovy a najdeš tu i správná řešení.
sleduj pozorně cestu VOJTY a madly
Co se skrývá za klíčovou dírkou? Na tuto stránku nakresli, co tě po přečtení knížky napadlo... 1/2
Vojta, kudrnatý kluk ze 4.B, nemohl usnout. Dnes jim totiž ve škole paní učitelka oznámila, že pojedou na výlet do kláštera. Víc zatím neprozradila. Vojta se mohl jen domýšlet, jak takový klášter vypadá. Myslel si, že klášter je něco jako trochu větší kostel a mniši že jsou lidé, co se o něj starají. Maminka mu ale před spaním některé věci vysvětlila. Vojta nakonec usnul s plnou hlavou dojmů a zase o trochu chytřejší.
e Vojtových snech. Spoj čarami v k e d správ ořá ná s lej p ě d lova U s
ma mi nč iný
m
vy sv ě
tle
m ní
Muž, jenž zasvětil život Bohu a žije ve společenství bratří.
.
Skupina mnichů či jeptišek, žijících ve skupině podle pevně stanovených pravidel.
Místo, v němž žijí, modlí se a pracují řádoví bratři nebo sestry, tedy mniši nebo jeptišky.
Vojta si nedovedl představit, co by mohlo být v takovém klášteře zajímavého. „Radši bych jel do Dinoparku nebo do kina.“ 3/4
„Jak se dostaneme dovnitř?“ zajímala se Madla, Vojtova spolužačka, když druhý den celá třída čekala před zavřenou bránou kláštera. Měli domluvenou prohlídku. Přijeli kupodivu včas, ale nikde nikdo. Jen paní učitelka byla klidná. „Vždyť tu nemají žádný zvonek ani kukátko,“ pištěla Madla. „Tak tady pomůže jedině zaklínadlo,“ pomyslel si Vojta ještě předtím, než si všiml veliké lví hlavy s kruhem v tlamě. „A k čemu je tohle?“
Pomoz dětem určit, k čemu slouží předmět upevněný k bráně. Vyber z jejich odpovědí tu správnou:
O K přivazování pejska O Jen tak na ozdobu O K bouchání na vrata místo zvonku O K zastrašení návštěvníka
Vojta si klepadlo ihned vyzkoušel. Údery kovovým kruhem na bránu byly tak hlasité, že se v okénku okamžitě objevily oči.
5/6
Oči patřily průvodci. „Tak jen dále, račte vstoupit,“ zaslechl ještě Vojta. Ve škole se mu občas stávalo, že se mu myšlenky někam zatoulaly. Poté, co se třída nahrnula dovnitř, zatoulal se i sám Vojta.
Jaké by to bylo, kdybys měl možnost vrátit se do minulosti? Pomohl by ti někdo najít správnou cestu? Kdo by se objevil jako první po zaklepání na bránu kláštera? Napoví ti obrázek nebo následující slova:
„K bráně má být postaven moudrý stařec, který umí jednat s lidmi a jemuž zralost nedovolí se toulat. Fortnýř musí mít u brány svou celu (pokoj), aby příchozí vždy našli někoho, kdo by s nimi jednal.“ (Řehole sv. Benedikta)
Kdo byl fortnýř ? mudrc vrátný
celník
tulák
O
O
O
O
)? rátný nýř (v . t r o f é e lášteř e i další lid niši ýt v k al m b , i l i l š e i ě s n mu nm ny, m ostit ho. e á j r e b Proč d h iz al u Nežil c a po íci. aklep pomo níci a děln kdo z , t u u o m l n é s t d e y ž k s Ka ci, řem podářství. st po outní s vinno za po nemocní, p y velké ho n sobě, l i je e n t d n s z la ivu e i. Žili ery v li obž u pobýval a v Klášt o ť š t i j í ř a z e ím, kt Mniši statn ale i o
Do míst, k
de bydleli samotní m ostatní ne niši, směli vsto upit. Říkáme to mu život v klauzuře.
7/8
Ztracený Vojta se zastavil u plánu, který představoval klášter sv. Havla. „Aha, tak takhle nějak kdysi dávno vypadal správný klášter.“ Jak byl takový klášter veliký? Představ si, že letíš v oblacích jako pták a díváš se dolů.
Nepřipomíná ti plán kláštera bludiště?
Vojta si uvědomil, jak obtížně by hledal cestu ke své třídě, kdyby se v takovém labyrintu ztratil. Dokázal bys jím projít?
Na rozdíl od Vojty ti postačí tužka.
Doma si postav model vlastního kláštera pomocí krabiček, papírů, špejlí a jiných materiálů, které najdeš.
tady jsme!
Když se Vojta probral ze zamyšlení, zjistil, že třída je dávno pryč. „Kde teď mám všechny hledat?“ Klášter, ve kterém byli na návštěvě, nebyl zdaleka tak spletitý, přesto měl Vojta obavu, že už v něm zůstane navždycky uvězněný. „Kdyby tu tak byl někdo, kdo by mi poradil,“povzdechl si. „To je škoda, že jsem se nenarodil o pár století dříve,“ pomyslel si, „to bych se tu vyznal.“
VSTUPTE 9/10
Když Vojta po chvíli třídu našel, přivítala ho Madla s poznámkou: „To jsi celý ty, pořád někde lajdáš.“ Vojta si z toho ale nic nedělal. Paní učitelka si naštěstí ničeho nevšimla. Zatímco hledal třídu, poznal klášter lépe než spolužáci.
„Klášter má být podle možnosti postaven tak, aby se všechno potřebné – voda, mlýn, zahrada a různé dílny – nacházelo v obvodu kláštera, aby mniši nemuseli vycházet ven…“ (Řehole sv. Benedikta)
y, ovn byt na. u tud ce a cni dy a s ta), o nem y, sa opa yly ahrad ého ( e. b a n z er ve dál y, lášt chlév edsta a tak dka k ř o rá a mp déh lety zah vy kaž budo ov, dů y, toa malá odba. í t ch čás lad ské řbit ela Sou podář aké h lna, sk acház ovala er. p í t hos l zde ská d u se n obklo klášt š By písař třed terý zná o s ůr, k ho po h e V j bo dv le to ne Pod
Víš dov , z jak ý by se klá ch m v n š t er ístno ven ěm chy sklád stí a t. T bu o bě al se nac je oby t kos ? Nem a lo tel h dlí ěl a žn ází m neb ice, k spole nichů konuch čná ok ,k shr apitu yně, jídeln de k om l ažd ní síň nihov a na iště – ja k mn ich ési ů.
Zamysli se nad tím, co vše ještě mniši a další obyvatelé kláštera k životu potřebovali. Můžeš to napsat nebo zakreslit do plánku.
zeleninová zahrada
kostel
rajský dvůr
růžová zahrada
ovocný sad
Dvoru se říká rajský a chodbě okolo něj křížová. Jak ke svému pojmenování přišly? 11/12
ho nské lati ak z í j e t cház nějí bách ím z tí po š s do u o n h míst to našim dávnýc ba y v Náz ka, pro – tře yla v ina b dělanců t jazy a L a. vz e. vykl šech ličtin neob ykem v nes ang d jaz jako
Průvodce během prohlídky kláštera používal často zvláštní slova. Vojtovi zněla tajuplně, zrovna jako nějaké zaklínadlo. Svěřil se s tím Madle. „Ale Vojto,“ ohradila se, „tak to není, tak se přece označují jednotlivé místnosti v klášteře.
písařská dílna infirmarium
armarium dormitorium nemocnice
Uhodneš, co se skrývá za záhadnými názvy? Spoj dvojice, které označují stejnou místnost. Řešení najdeš ve slovníčku na konci knihy.
ložnice
refektorium knihovna skriptorium
cellarium sklad potravin
jídelna
Kromě oděvu mohl vlastnit každý mnich ještě několik osobních věcí. Co to asi tak mohlo být? Vybereš ty správné?
, nichem l stát m ě t h c e ř e b Kdo s mysl do i svůj ú musel s . t le rozmys
vstup Zájemce o novic se nazýval do kláštera k. ro val se 1 a připravo iby. sl í al řeholn Poté sklád
st, vat poslušno Musel dodržo směl se ne , velký majetek neměl žádný stejném na e el žít stál us m a it en ož nikdy ít zpátky. bylo možné vz ne už ib Sl . místě
Každý určitě někdy něco slíbil a nedodržel. Buď nemohl, nebo nechtěl. U mnichů ale něco podobného nepřipadalo v úvahu. Dokázal by ses rozhodnout tak, abys toho nikdy nelitoval?
15/16
Paní učitelka křídy nerada viděla. Ještě že si v přítmí nevšimla, co Vojta vytvořil. „Kde jste zase byli? Musíme dodržovat návštěvní řád a chovat se slušně. Vás uhlídat a něco naučit, to je vážně řehole,“ posteskla si. „Řád a řehole, to už jsem někde slyšel,“ napadlo Vojtu.
A co kdo nechce, aby se dělo jemu, ať sám nečiní jinému.
Neopírejte se o dveře.
Kouření zakázáno!
Řehole sv. Benedikta je soubor pravidel pro život v klášteře. Sepsal je svatý Benedikt z Nursie v 6. století.
Nemluvte za jízdy s řidičem!
„Tak vážně nevím,“ přemýšel Vojta. „Tolik pravidel, to si přeci nemohli zapamatovat.“ Vojtovi se před očima vynořily různé cedulky s pravidly, zákazy a příkazy, s nimiž se denně setkává ve škole, v autobuse, v kině...
Knihy vracejte v původním stavu.
Nepřekračovat míru v jídle.
Pomoz Vojtovi tabulky roztřídit. Červenou pastelkou vybarvi ty současné. Pro pravidla svatého Benedikta můžeš použít třeba modrou pastelku.
Zahálka je nepřítel duše.
Která pravidla ze života benediktinů by mohla platit i v běžném životě? Jaké řády kromě školního ještě znáš?
Zákaz volného pobíhání psů.
Mluvit a poučovat náleží učiteli, mlčet a naslouchat přísluší žáku.
Nekrmte zvířata!
17/18
Vojtův žaludek se začal hlásit o jídlo. Procházeli zrovna klášterní kuchyní a refektářem, když Vojta šťouchl do Madly: „Nevím jak ty, ale já už hlady šilhám. Nenechali nám tu mniši něco?“ „To by určitě nebylo nic pro tvůj mlsný jazýček,“odpověděla Madla. „Naštěstí mám dnes s sebou ke svačině tu bublaninu od včerejška.“
Mniši muse li být v jídle střídmí. Jedli pouze jednou nebo dv ak rát denně a jejich stra va byla velm i skromná. Při jídle pan oval přísný řád. Jedlo se v n aprostém ti chu a jeden z mn ichů vždy předčítal ost atním.
„Potřebné pokrmy a nápoje si bratři podávají navzájem tak, aby nebylo třeba o nic žádat. Jestliže někdo něco potřebuje, dá to najevo spíše nějakým slyšitelným znamením než slovy.“ (Řehole sv. Benedikta)
03
:00
02 : 00
01 :0
Prohlédni si pozorně obrázek znázorňující denní program mnicha a zkus odpovědět na otázky:
● ● ● ●
0
0 4: 00
V kolik hodin mnich 05:0
0 10:0
Kolikrát za den se mnich modlil?
09:00
08:00
šel spát
jídlo a četba
07:00
večeřel
práce
06:00
snídal obědval
modlitby a mše
0
vstával
spánek
0 1:0
Kolik hodin denně pracoval
13
:00
četl
:00 12
1
spal
16 0 24:0
0 23:0
22:00
21:00
20:00
19:00
18:0 0
:00
družina a kroužky
17:0 0
hraní
15 : 00
škola
14 :00
● ● ● ●
cestování
A jak vypadá tvůj denní program? Jak dlouho spíš, kolik hodin jsi ve škole, kdy sedíš u počítače nebo čteš knížky? Co jiného ještě děláš? Srovnání tvého rozvrhu s denním programem mnicha by mohlo být docela zajímavé. Do prázdného vnějšího kruhu doplň svůj denní program. Tak co? Kdo to má těžší? Troufl by sis na život v klášteře?
21/22
Bylo to, jako by se najednou ocitli v jiném světě. Klášterní kostel. Madle se z té krásy zatočila hlava. Vojta tolik překvapený nebyl. Do kostela chodil někdy s babičkou, a tak věděl, že je to místo výjimečné a plné světel a krásných předmětů.
„Teď už chápu, proč se mniši tak rádi modlili. Mohli totiž opustit strohé a chladné prostory kláštera a být obklopeni takovou nádherou.“
Svícen vrhá různé stíny. Poznáš, který patří k svícnu na obrázku? Dobře si ho prohlédni.
Doma si můžeš zkusit s pomocí rodičů vyrobit skutečnou svíčku z vosku způsobem, kterým možná vyráběli svíčky i mniši v klášteře. Návod najdeš na konci knížky.
„Hm, vždyť tu nic není!“ posteskl si Vojta. Společná ložnice mnichů byla jednoduše zařízená. „A co bys chtěl, vždyť tu jen spali,“ namítla Madla. „A taky často vstávali na modlení! To museli spotřebovat hodně svíček,“ přemítal Vojta. „A to si ještě podle Benediktových pravidel měli svítit celou noc. Možná se v noci báli!“ „Maminka mi taky nechává rozsvíceno, než usnu. Nemám moc rád tmu,“ přiznal tiše Vojta.
Vosk byl tehdy velmi vzácný. Zbytky roztavených svíček mniši seškrabávali a znovu z nich vyráběli nové. Svícen na obrázku by ale Vojta s Madlou našli spíš v kostele než v ložnici.
„Je-li to možné, všichni spí na jednom místě. Jestliže to počet mnichů nedovolí, spí po deseti nebo po dvaceti se staršími, kteří nad nimi mají dozor.“ (Řehole sv. Benedikta)
25/26
I když by to Madla před Vojtou nikdy nepřiznala, i ona se bála tmy. Byla přesvědčená, že se pod její postelí schovává příšera a čeká, až vystrčí nohu zpod peřiny, aby jí za ni mohla chňapnout. Jakmile se podívala do potemnělých koutů kláštera, odevšad se na ni upřeně dívaly oči hrůzostrašných bytostí. „Vždyť nejsou skutečné,“ ujišťovala sama sebe. Lidé v minulosti nebývali o nic statečnější než naši dva kamarádi. I oni měli strach z bájných tvorů, báli se tmy a především pekla. Souboj sil dobra a zla byl častým námětem ve výtvarném umění.
V jednom benediktinském klášteře se našly dlaždice, na kterých jsou zobrazeni gryfové a sfingy.
Skoro každý se něčeho bojí. Jakou má tvoje příšera podobu? Nakresli strašidelné zvíře na prázdnou dlaždici. Nevíš jak? Poskládej podivného tvora třeba z částí zvířat, která znáš. Gryf má tělo a ocas lva, hlavu, křídla a pařáty orla. Sfinga má lví tělo, ale hlavu člověka. Gryf představoval dobrého Krista, sfinga zastupovala tajemné a zlé síly.
Pokud chodíš na kroužek keramiky nebo máš doma plastelínu, můžeš si vymodelovat kachli inspirovanou archeologickými nálezy.
Všude, kam děti přišly, provázely je postavy svatých a andělů. Andělské bytosti zdobily hlavice sloupů, nadpraží vchodů, svícny i krásné látky. Vojta je nejprve zkoušel počítat, ale za chvíli to musel vzdát. „Hele, Madlo,“ vzpomněl si na nedávnou návštěvu u kamarádky, „ty přece máš doma taky anděla.“„No jo! Ten můj ochránce, co mi visí nad postelí, je sice ušitý jenom ze zbytků látky, ale nikdy bych ho za nic nevyměnila.“
Andělé jsou Božími posly a pomocníky v boji se zlem. Většinou byli zobrazováni v lidské podobě a s křídly. Mnozí věří tomu, že každý člověk má svého Anděl strážný, který jej opatruje na každém kroku.
Každý správný anděl musí mít nádherná křídla. Madle se ale zdálo, že křídla anděla na obrázku nejsou dost velká na to, aby ji mohl ochránit. S tím by se mělo něco udělat. Dokreslíš mu je? Nějaký andělský ochránce by se mohl hodit i tobě, co říkáš? Jak si ho představuješ? Doma si můžeš vyrobit anděla z papíru, vlny nebo kousků látek.
27/28
Kluci s Vojtou v čele si začali krátit dlouhou chvíli pošťuchováním. Najednou se ozvala rána. Omylem vrazili do veliké skříně. Naštěstí u toho nebyla paní učitelka ani průvodce. Madla nakoukla opatrně do skříně. „A hrome,“ ujelo jí. „Všechno je tu popadané. Honem rychle, pojďte to uklidit, než se dospělí vrátí.“
Pomoz Madle a jejím kamarádům dát vše zpět na své místo. Obrázky můžeš vystřihnout a nalepit do polic, nebo jednoduše čarami naznačit, kam předměty patří. Většinou se jedná o vzácné liturgické předměty, které kněží používali při bohoslužbách. Doma si můžeš drahocenné nádoby vytvořit technikou kašírování. Návod, jak si takový předmět vyrobit, najdeš na konci knížky.
29/30
relikviář
zvonek
akvamanile
socha světce
schránka na hostie
relikviář
svícen
kalich
relikviář
ciborium
kodex
hřeben
relikviář
stylus
kalich
31/32
Třída navštívila i knihovnu. Madla byla v sedmém nebi. Vojta ale nebyl velký čtenář. To jste ho spíš mohli nachytat při hodině s komiksem pod lavicí. „Třeba tu budou mít i ‚Abíčko´,“ zadoufal. Desky starých knih – kodexů – byly zdobené drahými kameny, zlatem, perlami a uměleckými předměty. Navrhni obal vzácné knihy podle svých představ.
V minulých dobách uměli číst a psát většinou pouze mniši. Čím více knih bylo v klášterní knihovně, tím se kláš ter těšil větší úctě. Většina knih byla psána v jazyce vzdělanců – latině.
Madla s obdivem prozkoumala téměř každý kout knihovny. Během krátké chvíle se jí podařilo objevit také několik ohlodaných útržků textů. Knihtisk tehdy lidé neznali, vše se proto muselo opisovat. A to byl právě úkol mnichů. Knihy byly velkou vzácností. K opsání celého díla bylo tedy zapotřebí mnoha měsíců, někdy i let.
Myši už udělaly svůj díl práce. Teď je řada na tobě. Poznáš, z které knihy uložené na polici texty pocházejí? Pomoz Madle tento úkol vyřešit. Téhož rok u dne 19 . února Jan, šestý biskup sv atého kostela olo mouc kého , v ysvobozen z po ut těla, hřiv n u sobě svěřenou Kristu vrá t il násobnou. stoPo něm n a s toupil Zdík, bisku p podle p o sloupnosti sedm ý, a byl téh o ž roku posvěcen dne 2. říj n a . (1126, Kronika m nic ha sázavsk
ého)
Tu se vyřítila celá tlupa zlosynů ze skrýší, do nichž se byli rozprchli, s mnoha meči a kopími, a těžkými ranami ho probodavše, odpravili ho u dveří chrámových. Tehdy také svatá duše, vysvobozena na tom zápasišti z vězení tohoto života, vavřínem krve ozdobena vítězně se odebrala k Pánu, dne 28. září, zatímco se nebe radovalo a země kvílela, léta vtělení Páně devítistého dvacátého devátého. (Kristiánova legenda)
Když do ne andělé o de b sebo e, řekli s šli od n u: „P ich i pas ojď týř léma podív me tedy i mezi tam s do B at se et t n mil!“ alo, jak n a to, co ám P s Posp e án íc Marii a Jos hali tam oznáe žené a na šli v jes fa i děťát k l Luká í o c h. (Lk pološe 2, / 1 5–16
)
Evan
geliu
m sv .
33/34
je místnost Skriptorium vání rčená k opiso v klášteře u í rukopisů. a iluminován
Vojta při pohledu na nadšenou Madlu nakonec ze zvědavosti do jedné knížky také nahlédl. Zjistil, že knihy byly krásné nejenom zvenčí, ale i zevnitř. Krasopisně psaná písmenka na některých stránkách doplňovaly obrázky. Vojtu zaujal zvláště jeden, na kterém bylo vyobrazeno skriptorium. Utrápený výraz písařů shrbených nad psaním Vojtovi připomněl, že i on se večer bude podobně tvářit nad úkolem z českého jazyka. „Žádné gumy ani zmizíky – to bych nezvládl,“ pomyslel si.
Písaře na obrázku obklopovalo podivné náčiní. Poznáš, co to je? Spoj čarami bubliny se správným předmětem na obrázku. Husí brk správně seříznutý sloužil jako psací nástroj Volský roh nádoba na inkoust Pulpit stolek na psaní Pergamen svitek očištěné zvířecí kůže, na který se psalo místo drahého papíru Kodex středověká ručně psaná kniha
Mniši používali k psaní také tabulky vyplněné včelím voskem a zvláštní rydlo, kterému říkáme stylus. Jeden z konců rydla byl špičatý, druhý rozšířený do podoby jakési lopatky. Písmenka vyrytá do vosku bylo možné snadno širší částí rydla zahladit a začít psát znovu něco jiného.
Vojta dostal od rodičů za úkol poslat ze školního výletu pohled babičce. Jestli pak jej ale chudák babička přečte? Krasopis totiž nikdy nebyl jeho silnou stránkou. Tak je to zase na tobě. Představ si, že jsi písařem v benediktinském klášteře. Zkus nyní krasopisně přepsat Vojtův text středověkým písmem na následující řádky.
1.
2.
3.
4.
Pokud bys chtěl středověké mnichy ještě lépe napodobit, opatři si velké husí brko. Aby se ti s ním dobře psalo, je potřeba jej nejprve seříznout. Jak postupovat, je nakresleno na obrázku. Brko raději nezkoušej seříznout sám. Popros rodiče nebo jiného dospělého.
35/36
„Hele, Vojto, viděl jsi všude ty ornamenty? Tu výzdobu knih a tak vůbec?“ ptala se Madla. „Ty myslíš ty zkrouceniny? A není toho trochu moc? Vždyť je to pořád dokolečka.“ Vojta její zájem nesdílel. Spíš mu to připadalo přeplácané.
„Ale Vojto, ornament nemusí být vždycky takhle složitý. Dobře se podívej, je všude okolo nás.“ Vojta se rozhlédl a najednou našel ornament na tričku spolužaček, na klobouku paní učitelky, na batohu i na krabičce se svačinou. Ornament je určitý druh výzdoby, která se pravidelně opakuje. Může být rostlinný, zvířecí nebo složený z geometrických tvarů. Najdeme ho na řemeslných předmětech, ale i na budovách, sochách a reliéfech. Může být vyšit, namalován, vytvořen z krajky, vyryt do zlata, vysekán do kamene či vyřezán do dřeva.
Prohlédni si detaily předmětů na obrázku a přemýšlej, kde všude našli tehdejší umělci inspiraci pro nekonečné množství zdobných prvků.
A teď další zábava! Jednotlivé čtverce vystřihni podle přerušované čáry a můžeš si začít hrát. Skládej, otáčej a hlavně dokresluj a vybarvuj. Všimni si, že když čtverce různě natáčíš, ornament pokaždé navazuje
37/38
„A co holky? Byly taky v klášteře?“ vyzvídala Madla. Zastavili se u kamenného reliéfu. Oči se jí rozzářily, když ji průvodce upozornil na drobnou ženu v řeholním rouchu. Madla měla pocit, jako by se dávno znaly. Když zjistila, že jeptiška má i podobné jméno, chtěla se o ní dovědět víc. Jak se žena jmenovala? Zkus poskládat z následujících písmen její jméno. Madla to ale není.
Jeptiška n eboli řádo vá sestra je č lenka žens k é ho církevního řádu. Abaty š je předsta e vená žensk ého kláštera p odobně ja ko opat mužs kého.
První česká cestovatelka Kdysi dávno žila v Praze na přemyslovském dvoře princezna Mlada. Byla to moudrá a zbožná dívka, která obdivovala učení svatého Benedikta. Rozhodla se, že vstoupí do kláštera a bude jeptiškou. Ale ouha, v Čechách tehdy ještě žádný klášter nebyl! Aby si mohla Mlada splnit svůj sen, musela ho nejprve založit. V 10. století nebylo založení kláštera vůbec jednoduché a leckdo by to vzdal. Ale Mlada ne! Všechna potřebná povolení si vyběhala osobně až v Římě. Nakonec se stala abatyší prvního českého kláštera na Pražském hradě.
nást
upce Biskup je m ap který o byl v štolů. Je to k y b rán p aby v apež něz, edl c em, í rkev či on v té é die (územ cézi í).
Madla byla na svou skoro–jmenovkyni velice pyšná. Vojtovi to přišlo trochu nespravedlivé. Mezi mnichy bylo určitě mnoho významných mužů. Copak s ním žádný neměl společné jméno? Když tak trucoval opodál, najednou se mu zdálo, že zaslechl svoje jméno: Vojtěch. Tak mu občas říkávali, ale to pak většinou následovalo nějaké napomínání. Vojta se hned začal bránit: „Já nic nedělám!“ „Ale Vojto, ty svatoušku, my tentokrát mluvíme o svatém Vojtěchovi,“ zaskočila ho paní učitelka. Biskup se statečným srdcem Svatý Vojtěch byl synem knížete Slavníka z Libice nad Cidlinou. Rád se učil a za vzděláním odešel až do německého Magdeburgu. Stal se zásadovým a čestným člověkem. Žil v době, kdy mnozí lidé nebrali křesťanské učení vážně. Když se z Vojtěcha stal pražský biskup, snažil se ze společnosti vymýtit spoustu ošklivých nešvarů, což bylo velmi obtížné. Unavený Vojtěch na čas odešel z Prahy do kláštera v Itálii. V Římě složil řeholní sliby a stal se benediktinem. Ale stýskalo se mu po domově. Vrátil se do Čech a v roce 993 založil v Břevnově u Prahy první mužský klášter v naší zemi a stal se jeho opatem. Nakonec zemřel jako mučedník, když šířil víru na severu Evropy. Na břehu Frižské zátoky ho pohané ubili pádlem.
Co mají Vojtěch a Mlada společného? Oba hodně cestovali, aby dosáhli svého cíle a mohli vstoupit do řádu benediktinů. Zkus si představit, kudy museli na své pouti projít. Cestu Vojtěcha vyznač modře, putování Mlady červeně. Barevnými linkami propoj místa, která navštívili. Koho asi potkali a co viděli? Do mapy dokresli stromy, řeky, rybníky, zvířata a domy podle vlastní fantazie. Víš, podle čeho poznáš, který svatý je vyobrazen na malbách? Každý světec má u sebe předmět, který nějak souvisí s jeho životem či smrtí. Říkáme mu atribut. Atributem Mlady je berla nebo kniha. Atributem svatého Vojtěcha je berla a pádlo.
39/40
A najednou byl konec prohlídky. Děti stály opět před branou kláštera, tiché a zamyšlené. Tolik nových poznatků! Z klidu je ale vytrhla paní učitelka: „Děti máte všechno? Batůžky, čepice, svačiny…?“ Samozřejmě, že jim spousta věcí scházela, a tak musel průvodce některé děti doprovodit zase dovnitř, aby našly, co jim chybí. Vojta měl tentokrát kupodivu všechno.
Podaří se ostatním dětem najít všechny svoje věci? Pomoz jim, aby si neodnesly něco, co jim nepatří.
Sláva, všechno se nakonec našlo. Teď si mohl oddechnout i průvodce. Poslední připomínkou školní skupiny bylo už jen hlučné zabouchnutí vrat. A děti? Vojta s Madlou a vlastně celá třída si o tomto výletu ještě hodně dlouho vyprávěli.
41/42
Slovníček neznámých slov Neznámé slovo? Nevadí, pomůže ti náš malý slovníček: ABATYŠE ... je představená ženského kláštera. AKVAMANILE ... je nádoba na vodu k mytí rukou. ANDĚL ... je považován za Božího posla. Většinou zobrazován v lidské podobě a s křídly. ARMARIUM ... se říkalo místnosti, ve které byly skladovány knihy a jiné vzácné předměty. ASTROLÁB ... je mechanická pomůcka, díky které je možné určit přesný čas podle postavení Slunce na obloze. ATRIBUT ... je rozlišovací znamení světce. Je to část oděvu nebo předmět, který má svatý při sobě. Může souviset s jeho životem, upomínat na jeho dobré skutky, vlastnosti, či mučednickou smrt. BENEDIKTIN ... je mnich, který složil řeholní sliby a je členem benediktinského řádu. BERLA ... je umělecky zdobená hůl, která je nahoře ukončena zatočením. Je to odznak úřadu biskupa, opata i abatyše. BISKUP ... je nástupcem apoštolů. Je to kněz, který byl vybrán papežem, aby vedl církev v té či oné diecézi (území). CELLARIUM ... je klášterní sklad potravin. CIBORIUM ... je nádoba na uchovávání proměněných hostií. DORMITORIUM nebo také DORMITÁŘ ... je společná klášterní ložnice; ovšem ne všechny řeholní řády měli dormitář. V mnohých klášterech spali řeholníci v oddělených místnostech. FORTNÝŘ ... je vrátný, tedy muž, který má na starosti klášterní bránu a vpouští (nebo také odmítá) případné návštěvníky. HÁBIT ... se říká oděvu mnicha. HOSTIE ... je bílý chléb kruhového tvaru, který při mši svaté přijímají křesťané. Věří tomu, že během obřadu dochází k jejímu proměnění v Tělo Kristovo. INFIRMARIUM ... je označení pro nemocnici. JEPTIŠKA ... je žena, která se rozhodla pro život v klášteře a vstoupila do některého řeholního řádu. KAPITULNÍ SÍŇ ... je prostorná místnost, ve které se řeholníci scházejí k důležitým jednáním či při významných událostech. KLÁŠTER ... je místo, kde žijí řeholníci nebo řeholnice, mniši nebo jeptišky. KLAUZURA ... je způsob života v klášteře. Kdo žije v klauzuře, žije v odloučení od okolního světa.
KODEX ...je středověká ručně psaná kniha svázaná do desek. KONVENT … je obydlí mnichů, v němž najdeme zpravidla společnou jídelnu a ložnici, nebo oddělené cely, dále pak kuchyni, knihovnu a kapitulní síň. LABYRINT ... je jiný název pro bludiště. LATINA ... je starobylý jazyk, který se užíval ve starém Římě. Ve středověku byla pro vzdělané lidi a duchovní znalost latiny nezbytná. Byl to jejich společný dorozumívací prostředek a také bohoslužebný jazyk. LEGENDA ... je vyprávění o životě, smrti a zázračných skutcích nějakého světce. LITURGICKÉ PŘEDMĚTY ... jsou předměty užívané při bohoslužbách. MNICH ... je muž, který se rozhodl pro život v klášteře a vstoupil do některého řeholního řádu. MUČEDNÍK ... je ten, kdo trpěl nebo položil svůj život při šíření a obraně křesťanské víry. NOVIC nebo NOVICKA ... je ten, kdo žádá o vstup do řádu a připravuje se v klášteře ke složení řeholních slibů. OPAT ... je představený mužského kláštera. ORNAMENT ... je výtvarný prvek, který se často pravidelně opakuje a je určený k ozdobě. PATRON ... je podle křesťanských legend nebeský ochránce nějakého společenství nebo skupiny. Například svatý Vojtěch je patronem České země. PERGAMEN ... je očištěná a zjemněná zvířecí kůže, na kterou se psalo. Nejjemnější, a proto také nejdražší byly pergameny z kůže jehňat nebo kůzlat. POHAN ... tak byl dříve nazýván člověk, který nevěřil v Boha. PULPIT ... je stolek na psaní, u kterého pracoval písař. REFEKTORIUM nebo také REFEKTÁŘ ... je společná klášterní jídelna. RELIÉF ... je umělecké dílo, které sice připomíná dvojrozměrný obraz, ale není zcela ploché. Reliéf vždy lehce vystupuje nad podložku. ŘEHOLNÍ ŘÁD ... je skupina mnichů či jeptišek, kteří žijí ve společenství podle pevně stanovených pravidel. SKRIPTORIUM ... je písařská dílna. SOCHA ... je trojrozměrné umělecké dílo vytvořené z různých materiálů. Je možné na ně hledět ze všech stran.
STŘEDOVĚK ... bylo období světových dějin, které obvykle datujeme od roku 500 do roku 1500. Můžeš se ale setkat i s jiným časovým vymezením. SVĚTEC, SVATÝ ... je člověk, který je křesťany uctíván a oslavován pro své skutky či mučednictví. Za svatého ho musel prohlásit papež v Římě. STYLUS ... je kovová nebo kostěná tyčinka. Na jedné straně je špičatá, na druhé straně zploštělá. Rylo se jím do voskových tabulek. Po přečtení bylo možné plochou částí stylu tabulku znovu uhladit a připravit tak pro nový zápis. ŠKAPULÍŘ ... je pruh látky s otvorem pro hlavu a někdy i s kapucou. Dříve sloužil jako zástěra, aby si mnich nezašpinil hábit. TONZURA ... je hladce vyholené místo na temeni hlavy. VITRAJ ... je okno sestavené z malých kousků barevných skel, která jsou spojena olověnými pásky. Detaily na skleněných plochách jsou domalovány černou barvou.
Správná řešení str. 4 Řád je skupina mnichů či jeptišek, které žijí ve společenství podle pevně stanovených pravidel. Mnich je muž, který zasvětil život Bohu a žije ve skupině bratří. Klášter je místo, ve kterém žijí, modlí se a pracují řádoví bratři nebo sestry, tedy mniši či jeptišky.
str. 5 Předmět nazývaný klepadlo, který je upevněný k bráně, sloužil k bouchání na vrata. Oči patří průvodci.
str. 7 V dávných dobách by se jako první u brány objevil nejspíš fortnýř. Fortnýř byl mnich, který měl na starosti službu u brány kláštera. Byl to vrátný.
str. 12 Křížová chodba obíhala kolem čtvercového rajského dvora. Spojovala obydlí mnichů s kostelem. Procházela tudy procesí, v jejichž čele byl nesen kříž. Proto dostala jméno křížová. Rajský dvůr byla malá zahrada uprostřed kláštera. Bylo to krásné a příjemné místo, které mělo mnichům připomínat nebeský ráj. Mniši doufali, že se díky svému příkladnému životu po své smrti dostanou do skutečného ráje.
str. 13 Skriptorium je písařská dílna. Infirmarium je nemocnice. Cellarium je sklad potravin. Armarium je knihovna. Dormitorium je ložnice.
str. 15 hábit – kolečko hnědé barvy pásek – kolečko oranžové barvy tonzura – kolečko růžové barvy punčochy – kolečko fialové barvy boty – kolečko zelené barvy škapulíř – kolečko modré barvy
str. 16 Mnich mohl vlastnit kromě oděvu ještě nůž, pisadlo, jehlu, šátek a psací tabulku.
str. 17-18 K Benediktovým řeholním pravidlům patří: Každý ať spí na svém vlastním lůžku. Mluvit a poučovat náleží učiteli, mlčet a poslouchat náleží žáku. Zahálka je nepřítel duše. A co kdo nechce, aby se dělo jemu, ať sám nečiní jinému. Nepřekračovat míru v jídle. Kromě školního řádu možná znáš ještě knihovní řád, jízdní řád vlaků a autobusů nebo návštěvní řád.
str. 20 Spojené ruce na prvním obrázku naznačují střechu. Znamená to dům. Špičky palců a ukazováčků spojené do kruhu jsou symbolem pro chléb, který měl v minulosti nejčastěji kulatý tvar.
str. 21 Čas se odměřoval pomocí slunečních, přesýpacích nebo vodních hodin. Mechanické (strojové) hodiny byly vynalezeny později. Ke zdokonalení měření času přispěli i benediktini.
str. 22 Mnich vstával ještě za tmy – mezi třetí a čtvrtou hodinou ráno. První jídlo jedl až po poledni. Byl to spíš oběd než snídaně. Večeřel po šesté hodině večer a spát šel kolem deváté hodiny večerní. Mnich se kromě mše svaté modlil třeba i šestkrát za den. Mnich spal přibližně 7 hodin denně. Asi stejný čas věnoval i práci. Jeho povinností bylo číst a vzdělávat se alespoň 3 hodiny každý den.
str. 26 Ke svícnu na obrázku patří stín vlevo nahoře.
str. 34
volský roh – kolečko růžové barvy pulpit – kolečko modré barvy pergamen – kolečko oranžové barvy kodex – kolečko zelené barvy
str. 39-40 MLADA Vojtěch: Libice – Magdeburg – Praha – Řím – Břevnov – Frižská zátoka. Mlada: Praha – Řím – Praha
str. 41-42 Děti zapomněly šálu, tenisky, knížku, fotoaparát, mobilní telefon, kabelku a batoh.
NávodY NÁVOD NA KAŠÍROVÁNÍ Kašírování je sochařská technika. Postupným lepením vrstev papíru na sebe se vytvoří prostorový předmět. Kašírovat můžeš na připravenou kostru z drátů nebo pletiva, na krabičky nebo nafouknutý balonek. Stačí ti novinový papír a tapetové lepidlo. Menší kousky novin namoč v rozpuštěném lepidle a postupně jimi pečlivě pokryj celý povrch konstrukce a uhlazuj ji rukou. Po dvou až třech vrstvách nech lepidlo zaschnout do druhého dne. Celý postup několikrát opakuj, dokud nebudeš s výsledkem spokojen. Nakonec výrobek natři bílou temperou. Můžeš na něj pak malovat, lepit barevné papíry, kamínky, sklíčka a jiné ozdoby.
NÁVOD NA VÝROBU TAŽENÉ SVÍČKY Potřebuješ parafín (vosk) a knot. Vysokou nádobu (třeba plechovku) s kousky vosku postav do jiné nádoby s vodou a zahřívej opatrně na vařiči tak dlouho, dokud není vosk úplně rozpuštěný. Použít můžeš také stejně jako mniši zbytky a kousky starších svíček. Knot pak namáčej opakovaně v nádobě s voskem, dokud nebude svíčka dostatečně silná a pevná. Buď trpělivý, protože po každém namočení musí vrstva vosku ztuhnout.
NÁVOD NA SVÍČKU Z FORMY Pokud se ti postup na taženou svíčku zdá příliš složitý, rozpuštěný vosk nalij do formy a do tekutého vosku vlož knot. Ve středu svíčky knot zajisti třeba špejlí, kterou položíš napříč přes formu. Použij například větší formičky na cukroví, muffiny nebo jiné nádobky, z kterých pak pevnou svíčku jednoduše vytáhneš. Hrát si můžeš i s různobarevným voskem a postupným doléváním vosku do formy může být tvoje svíčka pruhovaná. Při práci buď opatrný. Vosk je horký. Poslouchej rodiče a řiď se jejich radami!
Téhož roku dne 19. února Jan, šestý biskup... – KRONIKA
REPRODUKCE:
Tu se vyřítila celá tlupa zlosynů ze skrýší, do nichž se byli rozprchli... – LEGENDA (vyprávění o životě a smrti světce)
str. 8: Deska s hlavou muže; Národní muzeum, Praha str. 10: Plán ideálního benediktinského kláštera ze St. Gallen; Stiftsbibliothek St. Gallen str. 23: Relikviářová truhlička; Uměleckoprůmyslové museum v Praze str. 23 a 24: Procesní kříž; Magyar Nemzeti Múzeum, Budapest str. 23: Kodex vyšehradský – Korunovační evangelistář Vratislava II.; Národní knihovna České republiky, Praha
Když andělé odešli od nich do nebe, řekli... – BIBLE obrázek s notovým zápisem – ANTIFONÁŘ
str. 35 husí brk – kolečko fialové barvy
str. 24: Prsten zvaný svatého Vojtěcha; Metropolitní kapitula u sv. Víta, Praha; Správa Pražského hradu str. 24: Madona z Celdömölk; Farnosť Dunajská Lužná; archiv A. Mudry str. 24 a 31: Svatý Bonifác z Fuldy; Vonderau Museum, Fulda str. 24, 26 a 32: Svícen ve tvaru Sirény; Magyar Nemzeti Múzeum, Budapest str. 24: Samson zápasící se lvem ze Somogyváru; Rippl-Rónai Múzeum, Kaposvár; Jan Klípa str. 24: Náhrobník blahoslaveného Vintíře; Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty, Praha-Břevnov; Martin a David Steckerovi str. 25: Vitraj z Lorsche, Hlava vousatého světce; Hessisches Landesmuseum Darmstadt; Wolfgang Fuhrmanek str. 27: Volná rekonstrukce terakotové dlažby tzv. vyšehradského typu; Národní muzeum, Praha; Alžběta Kumstátová str. 28: Základová obětina ve formě plakety s reliéfem anděla; Městské muzeum Čelákovice; David Stecker str. 31: Biskupský hřeben zvaný svatého Vojtěcha; Metropolitní kapitula u sv. Víta, Praha; Správa Pražského hradu str. 31: Eucharistická holubice; Dommuseum Salzburg; Josef Kral str. 31: Stylus; Magyar Nemzeti Múzeum, Budapest str. 31: Tzv. Wolfgangovo ciborium; Diözesanmuseum Regensburg; Philipp Mannsmann, München str. 31: Románské liturgické zvonky; Kunstsammlungen der Erzabtei St. Peter, Salzburg; Josef Kral str. 31: Relikviářová busta sv. Pavla; Uměleckoprůmyslové museum v Praze str. 31: Relikviářová paže sv. Ludmily z kláštera sv. Jiří na Pražském hradě; Metropolitní kapitula u sv. Víta, Praha; Správa Pražského hradu str. 32: Wolfgangův kalich; Domschatzmuseum Regensburg; Uwe Moosburger, Regensburg str. 32 a 33: Vazba sakramentáře z Reichenau; Benediktinerstift St. Paul im Lavanttal str. 32: Akvamanile ve tvaru koně; Uměleckoprůmyslové museum v Praze str. 32: Tassilův kalich; Benediktinerstift Kremsmünster Kunstsammlungen; Josef Leithner str. 32: Domečkový relikviář ze Svatovítského pokladu; Metropolitní kapitula u sv. Víta, Praha; Správa Pražského hradu str. 32: Relikviářová busta sv. Ludmily z kláštera sv. Jiří na Pražském hradě; Metropolitní kapitula u sv. Víta, Praha; Správa Pražského hradu str. 34: Antifonář sedlecký; Národní knihovna České republiky, Praha str. 35: De civitate dei; Archiv Pražského hradu, Knihovna Metropolitní kapituly u sv. Víta str. 36: Brevíř křižovnického velmistra Lva z r. 1356 – Křižovnický brevíř; Rytířský řád Křižovníků s červenou hvězdou; Národní knihovna České republiky, Praha str. 37: Obkladová deska; Národní muzeum, Praha str. 37: Antependium z Chebu; Muzeum Cheb str. 39: Tympanon ze sv. Jiří; Sbírky Pražského hradu; Správa Pražského hradu; Jan Gloc
43/44
zah rad y
,h
er
Terezie Šiková (ed.)
Autorky textů: Alena Kingham, Redakce: Tatjana Štemberová Ilustrace: Johanka Ovčáčková Grafická úprava a sazba: Johanka Ovčáčková Výtvarná spolupráce: Denisa Sedláková Tisk: Libertas, a.s., Praha Vydala Národní galerie v Praze v roce 2014 www.ngprague.cz © Národní galerie v Praze, 2014 ISBN 978-80-7035-567-1
ro školáky
Denisa Sedláková, Terezie Šiková
p olů úk
Za branou
Knížka vyprávění
a
/ ké s j ra