Lili a vili 3 čítanka ve svete evaluace

Petra Bendová a Yveta Pecháčková

ˇ TE ˇ VE SVE

Petra Bendová, Yveta Pecháčková

ˇ TE ˇ VE SVE čítanka pro 3. ročník ZŠ © Klett nakladatelství s. r. o, Praha 2015 Odborná redaktorka: Radmila Vyskočilová Ilustrace: © Jakub Kotas, Igor Šinkovec (obálka) Layout a sazba: Art-D, Grafický ateliér Černý, s. r. o, Žirovnická 3124, 106 00 Praha 10 Tisk: GRASPO CZ, a. s., Pod Šternberkem 324, Zlín Vydalo Klett nakladatelství s. r. o, Průmyslová 11, 102 00 Praha 10 info@klett.cz, www.klett.cz v roce 2015 1. vydání SOS334 ISBN 978-80-7397-155-7

Vážené paní učitelky, vážení páni učitelé, milé děti, rok se s rokem sešel a my se opět společně setkáváme nad čítankou, která vám přináší spoustu nových básniček, známých i neznámých příběhů, pohádek, hádanek a úkolů, ale i hrátek se slovíčky a námětů pro další práci s texty.

V letošním školním roce se spolu s Lili a Vilim podíváme do různých koutů světa. Prostřednictvím básniček, pohádek a příběhů se budete postupně seznamovat s historií a kulturou nejen českého národa, ale i národů jiných. Pokusíme se zamyslet nad tím, jak se žije lidem v jiných zemích a zjistit, co s nimi máme společného a čím se od nich naopak odlišujeme. Zkusíme ověřit, zda skutečně platí přísloví „Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem!“. Pokusíme si také zopakovat, jak by se k sobě lidé měli chovat. Víc už ale raději nebudeme dál prozrazovat.

Věříme, že i letos naleznete v čítance mnoho inspirativních textů, pomocí kterých se nejen zdokonalíte ve čtení, ale dozvíte se i spoustu zajímavých informací, námětů k zamyšlení, ale i k dalším aktivitám. Při čtení vám přejeme dobrou náladu a hodně zdaru, a to od podzimu až k jaru! :-) Pootočte další list, tak a začínáme číst…

Autorky Petra Bendová a Yveta Pecháčková

VŠECHNY TEXTY NAJDETE NAHRANÉ NA WWW.E-LILI.CZ.

OBSAH I. NA PODZIM Halóóó, kde jste kdo?

1

Září

1

Pohlednice z cest

1

Hádanka

1

Škola cizích řečí

1

Parník

1

Koleje

1

Nepodařený výlet na kole

1

Čínský drak

1

Jak se žije v pohádkovém světě

1

Na výletě v divném světě

1

Dívka pták

1

Moje rodina

1

Doma

1

II. V ZIMĚ Zima I

1

Zpráva nebeská

1

Zima II

1

Sněhová královna

1

Grónská zem

1

Eskymácká abeceda

1

Radostné setkání

1

Světové Vánoce

1

Všichni se vejdem do vánoční koule

1

O dvanácti měsíčkách

1

Haló pane karnevale

1

Na hoře Říp

1

Založení Prahy

1

Staroměstský orloj

1

Vltava přichází z daleka

1

III. NA JAŘE Vojtu bolí zub

1

U zubaře

1

Být zdravý, není jen tak!

1

Co všechno musí dělat jaro

1

Tání

1

Kdo je nejsilnější

1

Apríl

1

Jak klokanice ke své kapse přišla

1

Dramatizace pohádky Nejkrásnější vějíř

1

Priya má mobil

1

IV. V LÉTĚ Verše na léto

1

O čtenáři a vose

1

Zajíc a hlemýžď

1

Popletená přísloví

1

Cestování, to je moje

1

Nejchytřejší kluk

1

Pět minut v Africe

1

Co je džungle?

1

I.

NA PODZIM

Halóóó, kde jste kdo?

Halóóó, kde jste kdo? Škola volá, den začíná, dnes je už zrána, otevřená brána.

Že chcete spát?

Pojďte si hrát.

Zamávejte létu a ukažte světu, jak umíte číst.

Tak otočte list!

Slov je na tisíce a knih ještě více.

Otevřete oči, svět se přece točí.

Budeme v něm cestovat, honem děti, nasedat!

Rozvíjejte komunikační kompetence dětí. Veďte s nimi motivační rozhovory. Co jste dělali a kde jste byli o prázdninách (zážitky, výlety, cestování, hry, kamarádi atd.)?

Na co/koho se na začátku nového školního roku těšíte a proč? Co nového byste se chtěli v letošním roce naučit?

Námět na výtvarnou činnost: Kreslení/malování zážitků z léta.

8

Tematická návaznost na Lili a Vili ve třetí třídě (téma Ve škole).

Září Září, září na léto jde stáří zlaté slunce září malátně a s únavou. Žáci, žáci ve slohové práci píšou, jak nám ptáci mizí nad hlavou.

Září, září na léto jde stáří zlaté slunce září malátně a s únavou.

Švestky se modrají jablka sládnou září jde po kraji rybníky chladnou.

Žáci, žáci ve slohové práci píšou, jak nám ptáci mizí nad hlavou.

Obal se, pavoučku hedvábnou nití ulétni podzimu nebo tě chytí.

Rozvíjejte komunikační kompetence dětí. Veďte s dětmi rozhovor na téma podzim, podzimní počasí, změny v přírodě, pracovní činnosti na poli, v sadu atd. Proč se v básni říká: „Obal se pavoučku hedvábnou nití“? Co to znamená?

Námět na hudební činnosti: tato báseň je zároveň písní: Září (text Z. Svěrák, hudba: J. Uhlíř) – poslech písně, zpěv; další písně s tematikou podzimu: např. lidová píseň: Spadl lístek z javora.

Tematická návaznost na Lili a Vili ve třetí třídě (téma Podzim).

9

Pohlednice z cest Po velké přestávce se děti posadily vzadu ve třídě na koberec a zvědavě se dívaly na starý velký kufr, který paní učitelka přinesla. „Co myslíte, že v něm je?“ zeptala se paní učitelka. „Oblečení!“ vykřikla Klára. „My máme doma podobný kufr“, pokračovala, „ale je moc těžký.“ „Myslíte, že ten náš je také těžký? Chcete to vyzkoušet?“, ptala se paní učitelka. Děti kývaly hlavami, a tak je paní učitelka nechala, aby si zkusily kufr zvednout. Petrovi, Matyášovi i Víťovi se nezdál být těžký, ale Klára řekla, že je zrovna tak těžký, jako ten, co mají doma. Kluci se smáli, že prý holky nemají žádnou sílu, protože i Jitka ho sotva uzvedla. „Kdepak, v něm nebude oblečení. Možná jsou v něm knížky,“ uvažovala Jitka nahlas.

Do toho děti vymyslely ještě spoustu dalších věcí, které by mohly v kufru být, jako například: prádlo do čistírny, konzervy, časopisy nebo staré věci, které už nikdo nepotřebuje. Kryštofa dokonce napadlo, že by v něm mohl být foťák s objektivem, se stativem a vůbec se vším, co fotograf potřebuje, protože on dobře ví, jak je takové vybavení těžké. Jeho tatínek je totiž fotograf a Kryštof mu při focení rád pomáhá a asistuje. To se ale nelíbilo Davidovi, protože „Kdo by dával foťák do starého kufru?“ Když už děti nic nového nenapadlo, paní učitelka se zatvářila tajemně a řekla: „Ten kufr je plný suvenýrů z cest.“ Pomalu ho otevřela. Kluci a holky se tlačili jeden přes druhého, protože chtěli vidět, jak takové suvenýry vypadají. Ukázalo se, že v kufru byly fotografie a pohlednice z různých míst světa, ale i mapy, mušle, kameny a kamínky, sušené květiny, prostě všelijaké drobné předměty, které paní učitelka nashromáždila při svých toulkách světem, a ke kterým má nějaký vztah a nechce na ně zapomenout. Na pohlednicích byly obrázky památek, měst, hor a jezer s názvy různých cizokrajných míst. Jedna pohlednice se obzvlášť líbila Klárce, protože jí připomněla léto u moře. „Jé, to je určitě z Chorvatska. Tam jsem byla v červenci s rodiči a s bráchou,“ vykřikla Klárka. Justýně se to nezdálo, protože prý je moře všude stejné a může to být kdekoliv. Do debaty se přidaly i ostatní děti, takže nakonec by podle nich pohlednice mohla být z Chorvatska, Bulharska, Itálie nebo z nějakého řeckého ostrova. Děti se snažily zjistit původ pohlednice, na které byla blankytně

10

modrá mořská zátoka s palmami v pozadí, ale nedokázaly vyluštit název na její zadní straně. Samozřejmě, že ne proto, že by přes prázdniny zapomněly číst, ale proto, že byl napsán cizím jazykem. Kufr byl plný podobných obrázků s nápisy v cizích jazycích. Tonda vzal do ruky pohlednici a s očima upřenýma na egyptské pyramidy se zamyslel a zasněně řekl: „Já bych chtěl být cestovatelem a chtěl bych rozumět všem jazykům na světě.“ Ostatní kluci na sebe nenechali dlouho čekat: Víťa prý bude rybářem a bude lovit v mořích a oceánech, Kryštof by chtěl být fotografem jako jeho táta a Petr bude spisovatelem nebo kosmonautem.

Potom si paní učitelka s dětmi povídala o tom, jak je pro cizince těžké naučit se český jazyk. Ptala se jich, co by říkaly tomu, kdyby k nim do třídy přišel někdo, komu by možná nerozuměly? Jak by si povídaly? Mohly by se od něho něco nového naučit? Co by to mohlo být? Děti měly spoustu nápadů a určitě by vymýšlely další a další, jenomže už bylo moc hodin a paní učitelka začala pomalu uklízet rozházené pohlednice a fotografie zpátky do kufru. „Víte, proč jsem ten kufr plný suvenýrů z cest přinesla?“ zeptala se. „Protože si budeme povídat o cestování,“ rychle odpověděl Vítek. „Ano, ale nejen to. Nakoukneme do všech světadílů a podnikneme cestu kolem světa. Sice jenom prstem na mapě a prostřednictvím příběhů, ale i tak to bude zajímavé cestování, při kterém se dozvíme spoustu nového.“ Potom děti společně s paní učitelkou naplánovaly, že než se „vypraví“ na první cestu kolem světa, zůstanou ještě chvíli v naší zemi.

Kdybyste náhodou chtěli vědět, odkud byla ta pohlednice, co se líbila Klárce, tak ta země má v názvu horu, která je opakem bílé hory, omývá ji Jaderské moře a ten nápis, co děti neuměly přečíst byl: Црна Гора. Už víte?

Hádanka (Ozvěna)

Kdo umí mluvit všemi jazyky na světě?

Námět na výtvarnou a pracovní činnost: Požádejte děti, aby přinesly své pohlednice a fotografie z cest a udělejte ve třídě výstavku (pohlednice můžete připevnit na mapu světa a na mapu České republiky).

Zkuste společně rozluštit tuto větu v „cizím jazyce“: „kilok íčeř šímu, tárkilot isj mekěvolč“. Co znamená staré české přísloví, jehož obsah jste rozluštili? Je dobré znát a umět používat nějaký světový jazyk? Proč?

Zkuste s dětmi vymyslet svoji „cizí řeč“ (např. vložením určité samohlásky za každou souhlásku).

Pracujte dál na porozumění textu: Kdo ví, jak se jmenuje písmo na pohlednici z příběhu? Jak se jmenuje naše písmo? Znáte ještě jiné písmo? Ukažte na mapě stát: Černá hora. Zjistěte co nejvíce informací o této zemi, použijte atlas, průvodce, internet.

11

Škola cizích řečí Kde jste? Ve škole cizích řečí pro malé i trochu větší.

Jací jsou tu žáčci?

Zvířátka a ptáčci.

Nehlučte už, usaďte se na dvorcích, na polích, v lese, poslouchejte verše, rýmy a říkejte pěkně s nimi:

Uhodněte, co se děje. Štěkám právě na zloděje, nebo na pozdrav?

Haf, haf, haf!

Žádný strach o naše zdraví!

Náš žaludek všechno stráví: písek, zrní, hrách…

Kách, kách, kách.

Co se sluší, dobře víme.

Dřív než na lov vyrazíme, dáme výstrahu.

Hú, hú, hú!

Ať to žbluňká, ať to stříká, honem, honem do rybníka, letí velký pták!

Kvák, kvák, kvák.

V noci šlapu kolem chaty, až mě bolí všechny paty, brní každý zub.

Dup, dup, dup…

Stěžovat si nemohu, zimu prospím v brlohu, nemusím mít dům.

Brum, brum, brum.

Sotva žlaby vyprázdníme, ze vší síly zatroubíme jako na tubu.

Bú, bú, bú!

Teplou vlnu, co nás halí, docela nám ostříhali.

Co teď na sebe?

Bé, bé, bé…

Nic divného na tom není: neznáte mě od vidění, jenom podle zvuku.

Kuku, kuku, kuku!

Poznali jste všechny řeči?

Pak vám pobyt v škole svědčí, dobře slouží hlava.

Sláva, sláva, sláva!

12

Parník Parník brázdí Vltavu, pokřikuje na Prahu, vesele se naparuje, každou vlnu pošťuchuje.

U mostu je jedna dvě, smekne komín uctivě, síly napne, nepovolí, plnou parou do Podolí!

Rozvíjejte komunikační kompetence dětí: Povídejte si s dětmi společně na téma doprava: Jaké dopravní prostředky znáte? Patří parník k “tradičním“ dopravním prostředkům? Jaké dopravní prostředky využíváš/využívá vaše rodina? Jaké dopravní prostředky používali lidé v minulosti?; „Já jako chodec“ + „Já jako cyklista“ – pravidla silničního provozu.

Pokuste se vysvětlit, co to je/byl: vor, velocipéd, skútr, vzducholoď, raketa, tanker, katamarán, ponorka, rikša, doubledecker.

Rozvoj tvořivosti a pracovních kompetencí: výroba dopravních prostředků (např. s využitím stavebnic: Lego, Seva/Cheva; výroba plánu města doplněného o modely dopravních prostředků z papírových krabic atp.)

Tematická návaznost na Lili a Vili ve třetí třídě (téma Bezpečně na silnici).

13

Nepodařený výlet na kole Marek a Adam jsou nejlepší kamarádi. Bydlí v sousedních domech na okraji města a od začátku třetí třídy spolu dokonce sedí i v jedné lavici.

Pro Adama, je dnes den „D“, má totiž narozeniny a přál si k nim dostat nové kolo. Marek dostal kolo už za vysvědčení a Adam mu tak celé léto záviděl, že na něm může jezdit na výlety. Ale protože byl Marek kamarád, občas Adamovi kolo na projetí půjčil, ale to nebylo ono. Oba kluci se těšili, až začnou na projížďky po okolí jezdit společně.

Adam se po škole bez meškání rozběhl rovnou domů. Tam už na něj čekal nejenom dvoupatrový dort spolu s usměvavými rodiči, ale i nádherné černé kolo s perfektním vybavením. Kolo mělo červené odrazky na předním i zadním kole, oranžová odrazová sklíčka na šlapkách, na řídítkách nové světlo, osm převodů rychlosti, blikačku a nové gelové sedlo. Jediné, co se Adamovi moc nelíbilo, byla helma, kterou mu rodiče samozřejmě také koupili. Když tatínek viděl, jak se Adam při pohledu na helmu zakabonil, řekl mu: „Je to jen a jen pro tvoji bezpečnost!“ A maminka dodala: „Bez helmy máš na kole zákaz jezdit!“ Ale Adam už maminku neposlouchal. Popadl kolo, helmu a pelášil za Markem. Marek Adamovi kolo pochválil, bylo opravdu krásné a vonělo novotou. Kluci rozhodně nechtěli ztrácet čas a hned chtěli vyrazit na první společnou vyjížďku. Na chodníku před domem je zastavila Markova maminka a kladla jim na srdce, aby měli vždy helmu nasazenou na hlavě. Říkala jim, aby jezdili jen po cyklistických stezkách nebo po vedlejších cestách, kde není takový provoz. Zakázala klukům také jet do centra, kde byl hustý provoz. Chlapci jí všechno odkývali a slíbili, že se budou chovat podle pravidel.

Marek s Adamem se chtěli jet podívat za město ke skládce odpadu. Cesta z města byla ale hlavní silnice a po ní měli chlapci zakázáno jet. Vymysleli proto plán. Z města pojedou lesem a poté se napojí na vedlejší silnice. Neporuší tak skoro žádný rodičovský zákaz ani příkaz! Cestou přes les si dali menší přestávku, aby snědli svačiny, které jim maminky připravily. Sedli si na pařez a s chutí se do svačin pustili. Na svačinu si sundali helmy, aby si provětrali hlavy. Po svačině se vydali dál. Jenže helmy si zpět na hlavy nenasadili a jeli dál bez nich. Později se ukázalo, že to byla velká chyba. Na lesní cestě byla spousta kamenů. Marek najel na špičatý kámen, píchl si kolo, spadl do kopřiv a narazil si hlavu. Adam na tom byl ještě hůře. Na kamení dostal smyk a ošklivě si sedřel levou tvář, paži a nohu. Do kolene si zadřel kamení a navíc byl i celý od krve. Z Adamova nového kola byla osmička. Marek rychle běžel ke svému kamarádovi a pomohl mu na nohy. Protože kola nebyla pojízdná, nezbylo klukům jinak, než jít domů šli po svých.

To si ani nedokážete představit, jak jim doma vynadali. Kluci dostali na celý měsíc domácí vězení a museli doma rodičům pomáhat s domácí-

14

mi pracemi. Marek dostal na popáleniny od kopřiv alergickou reakci a kvůli mírnému otřesu mozku si navíc pobyl i tři dny v nemocnici. Adam si to odskákal třemi stehy na koleni. Kola chlapců dopadla stejně jako oni dva.

Byla píchlá, poškrábaná, špinavá, zohýbaná a kluci si na jejich opravu museli vydělat sbíráním švestek u Markova dědečka a sekáním zahrady u Adamovy babičky.

Rozvíjejte komunikační kompetence dětí. Veďte diskusi na téma „Jak se máme správně chovat v silničním provozu?“; „Popište povinnou výbavu jízdního kola“; „Jaké poučení plyne z příběhu?“.

Práce s obrazovým materiálem či pracovními listy - „dopravní značky“.

Námět na výtvarnou činnost: kresba/malba jízdního kola; výroba cyklistické přilby (kašírování); návrh dekoru cyklistické přilby.

Námět na hudební činnosti: poslech/zpěv písně Šlapací kolo (text J. Schelinger).

Tematická návaznost na Lili a Vili ve třetí třídě (téma Bezpečně na silnici).

15

Koleje Píšou lesklé koleje, píšou po dláždění čáru rovnou, oblouček, občas překřížení.

Aby řidič tramvaje jen psaníčko přečte, našel každou stanici bezpečně a lehce.

Vždycky po dvou – do páru jako kamarádi koleje nás dovedou tam, kde budem rádi.

Tramvaj cinkla vesele a ví v cuku letu: pojede se do Dejvic, navštívíme tetu.

16

Čínský drak Je podzimní odpoledne. Obloha je šedá, listů je více na zemi než na stromech, Ota se loudá ze školy, kope do spadaného listí a přemýšlí, co bude dělat. Je totiž pátek a táta mu slíbil, že si spolu vyrobí papírového draka a že ho hned o víkendu vyzkouší. Jenomže včera táta musel odjet na služební cestu, vrátí se až v sobotu večer, a proto je Otovi jasné, že vyrobit draka a potom ho ještě pouštět, už nestihnou.

Jak se tak loudá směrem k domovu, najednou ho někdo poplácá po rameni. Je to Honza. Honza je starší a o hodně vyšší. Chodí do čtvrté třídy a bydlí v bytě vedle Oty. „Co je?“, ptá se Honza. „Ále, chtěl jsem s tátou o víkendu pouštět draka a nic z toho nebude,“ otráveně odpovídá Ota. „Nic si z toho nedělej, třeba ani nebude foukat vítr.“ Honza taky mířil domů, proto šli zbytek cesty spolu. V tom si Honza zaťuká na čelo a vykřikne: „Proč si toho draka nevyrobíme spolu? Mám doma knížku, kde je návod, jak takového draka vyrobit a možná, že nám pomůže Jirka“ (abyste rozuměli, Jirka je Honzův starší brácha). „Tak jó,“ vyhrkne Ota a jeho otrávenost je rázem pryč.

Po zbytek cesty se kluci domlouvají, co a jak. Musí se nejdříve podívat na ten návod, koupit potřebný materiál, jako papír, špejle, lepidlo a provázek. „Provázek nemusíme kupovat, ten doma máme“, uvažoval nahlas Ota a potom už stáli před vchodem jejich domu. Domluvili se, že se ještě dnes odpoledne sejdou, aby všechno dopodrobna naplánovali.

Ve čtyři hodiny odpoledne už jsou Ota s Honzou skloněni nad otevřenou knížkou a prohlížejí si obrázek papírového draka. Jenomže ouvej! To je úplně jiný drak! Takového draka kluci neznají. A asi ho nebudou sami umět vyrobit. Z kuchyně je pozoroval Jirka. „Co máte za problém?“, zeptal se jich. Kluci mu vyprávěli všechno od začátku: jak se domluvili, že vyrobí draka podle návodu a že ho půjdou o víkendu pouštět, teda jestli bude dobrý vítr a teď že si nevědí rady, protože takového draka z obrázku nikdy neviděli. Jirka se usmál a řekl jim, že to je čínský drak, kterého si pouštějí děti v Číně. „Tenhle drak je v Číně symbolem míru.

Dříve lidé v této zemi věřili, že draci nosí jejich přání bohům a vyráběli

17

se z bambusových tyček a hedvábí“, pokračoval Jirka. „No jó, ale kde seženeme bambus a hedvábí?“ ptá se Honza. „Bambus ani hedvábí nebudeme potřebovat. Díky vynálezu levnějšího papíru, se dnes i v Číně draci vyrábí z papíru. Jejich výrobě se věnuje velká pozornost a každý drak je jiný“, vysvětloval Jirka. „Dnes je výroba draků v Číně uměním, protože jsou neustále zdokonalovány jejich letové vlastnosti, takže kdybychom postupovali přesně podle tohoto návodu, mohlo by se nám to povést. Co říkáte?“ Kluci byli nadšení, protože to znamenalo, že jim Jirka pomůže. Budou mít čínského draka!

Výroba čínského draka trvala celé sobotní dopoledne. Odpoledne došlo na zdobení draka i na přivázání provázku, na kterém budou Ota, Honza a Jirka draka pouštět. V sobotu pozdě odpoledne se kluci vydali na louku za domem, aby draka odzkoušeli. Byli plní obav, zda bude jejich čínský drak létat. Povedlo se! Drak létal vysoko, jednak proto, že kluci „chytili“ dobrý vítr, ale i proto, že při jeho výrobě spojili svoje síly a postupovali pečlivě podle návodu.

Rozvíjejte komunikační kompetence dětí. Povídejte si na téma podzim a zážitky z pouštění draka. Jaké znáte další tradice, které se realizují na podzim?

Společně s dětmi najděte na internetu/v knihách obrázky čínských draků a charakterizujte je.

Nechte děti, aby našly na mapě světa Čínu a blíže je s touto zemí seznamte (v jakém leží světadílu, počet obyvatel, hlavní město, zvyky, kultura…).

18

Tematická návaznost na Lili a Vili ve třetí třídě (téma Podzim).

Jak se žije v pohádkovém světě?

Víte, že sen je skoro jako pohádka? Protože ve snu se může stát cokoliv, stejně jako v pohádce. Sen může být širokoúhlý, barevný nebo černobílý, můžete v něm létat nebo se jen tak vznášet, může být zamotaný jako bláznivý film a plný kouzel, ve kterém den je noc a noc je den. Takový sen se jednoho podzimního dne zdál Adamovi. V tom snu nebylo nic v pořádku, vlastně bylo všechno v nepořádku. Ale byl to „kouzelný nepořádek“.

To vám jednou v noci Adam procestoval celý svět. Znáte přece kouzelný koberec, ne? No tak na takovém koberci Adam seděl, pevně se držel a jen se díval. A že měl na co! Nejprve letěl mezi hvězdami až k měsíci, potom kličkoval mezi velkými a malými bílými mraky, až přistál na trupu velikého letadla.

Adam se naklonil, aby viděl dolů. Jenomže se naklonil moc a najednou padal a padal, ale na zem nedopadl. Proč? Protože se chytil ocasu papírového draka a letěl. Letěl i bez koberce a bez letadla. Držel se ocasu a díval se dolů na Zem a pozoroval moře, oceány, řeky, velbloudy, medvědy, slony, krávy, opice, klokany, hory, lesy, města, silnice, auta, vlaky a tramvaje. Viděl také domy, kostely a chrámy, pyramidy i paneláky. Vtom zafoukal silný vítr a papírový drak se i s Adamem vznesl tak vysoko, že z té výšky rozpoznal Evropu, Asii, Afriku, Ameriku i Austrálii.

Když se blížili k Antarktidě, začala být Adamovi taková zima, že se třásl po celém těle a jak se tak třásl, pustil se ocasu a padal a padal, ale na zem nedopadl. Proč? Vzbudil se! Sen se rozplynul. Jen ta zima Adamovi zůstala.

Totiž, abyste rozuměli, jak sebou Adam v tom létacím snu házel, deka mu spadla na podlahu.

Takže, jak se žije v pohádkovém světě?

No přece jako v pohádce!

19

Na výletě v divném světě Věřte mi to, v divném světě byl jsem včera na výletě.

Vlak se se mnou mořem řítil, velrybu jsem oknem chytil, na břehu se tygr koupal, vítr pršel, deštík foukal, slunce mrzlo, led tam hřál – jel jsem radši o kus dál…

V tom přiběhli ze školy tatínkové s úkoly.

Děti u nich přísně stály, dokud všechno nenapsali.

Pak tatínkům dovolily hrát si s panenkami chvíli.

Maminek se nedočkaly.

Jistě někde fotbal hrály!

Vystoupil jsem v krásné zemi, lyžoval jsem s opicemi, ráno v půlnoci jsem vstával, po skalách jsem v poušti plaval.

Když jsem snědl bochník mléka, netušil jsem, co mě čeká.

Kde to bylo, ptáte se mě?

Divné jméno má ta země, na mapě snad ani není, všechno se v ní stále mění.

Má dřevěné rovnoběžky, chodí po nich koloběžky, a z drátěných poledníků rostou pecky do knedlíků.

Hned mi vzhůru klesla hlava: na jabloni rostla tráva!

Kde se vzala, tu se vzala, koza v boudě zaštěkala, v úlu zase bučel pes – včera tomu bylo dnes.

Chcete se tam podívat?

Tak už běžte honem spát!

Den po středě, v neděli, schody po mně běžely, a jak jsem si právě vzpomněl, náměstí tam bylo v domě!

U klavíru kočka stála, kanárkovi báseň hrála, tuze krásnou básničku o kohoutím vajíčku.

Rybka v kleci poslouchala, hlasitě se tomu smála.

Povídejte si s dětmi o tom, co měl autor na mysli v posledních dvou řádcích básně o divném světě? Proč máte jít spát?

Rozvoj fantazie: vymyslete jméno té „divné“ země. Jakým jazykem by se v té zemi mohlo mluvit?

20

Námět na výtvarnou činnost: navrhněte znak a vlajku té „divné“ země.

Dívka pták Srbská pohádka

Byl jednou jeden král a ten měl jediného syna. Když syn dospěl a nastal čas, aby se oženil, vypravil ho král do světa, aby si tam našel nevěstu. Králevic se vydal na cestu, a třebaže prochodil celý svět, nevěstu nenašel. Když viděl, že tolik času a peněz utratil nadarmo, byl z toho zoufalý a myslel na smrt. Chtěl vystoupit na vysokou horu a vrhnout se z ní střemhlav dolů, aby po něm nezůstalo ani památky. Když vylezl na tu horu a chtěl z ní skočit dolů, zaslechl něčí hlas: „Nedělej to, člověče, pro všech tři sta šedesát pět dnů v roce!“ Králevic se zarazil, a poněvadž nikoho neviděl, zeptal se: „Kdo jsi, člověče, který se mnou mluvíš? Ukaž se, a až uslyšíš o mém zármutku, přestaneš mi bránit, abych si vzal život.“ Nato se před ním objevil stařec s šedivými vlasy a vousy a řekl mu. „Vím, co tě potkalo, ale poslouchej, co ti povím. Vidíš tamtu vyso-

kou horu?“ A ukázal na ni prstem. „Vidím,“ odpověděl králevic. „A vidíš na ní mohutné mramorové sloupy?“ „Vidím.“ „Nu dobrá,“ řekl stařec. „Na té hoře je baba se zlatými vlasy. Sedí tam ve dne v noci na jednom místě a drží na klíně ptáčka. Kdo toho ptáčka získá, stane se nejšťastnějším člověkem na tomto světě. Ale dávej dobrý pozor!

Musíš tu babu, jestli to svedeš, popadnout za vlasy dřív, než tě spatří. Jestli tě ona uvidí první, rázem na místě zkameníš. Stejně se vedlo mládencům, které tam uvidíš stát zkamenělé. Člověk by řekl, že jsou to mramorové sloupy.“ Když to králevic uslyšel, řekl si: Mně je všechno jedno, půjdu tam. Jestli se mi poštěstí chytit ji za vlasy, dobře, a jestli ne, taky dobře, stejně jsem si chtěl sáhnout na život. A vydal se na tu druhou horu. Když už byl blízko sta-

21

řeny, sedící na vrcholu té hory, opatrně se k ní zezadu přikradl. Naštěstí seděla babice proti slunci, hrála si s ptáčkem a vískala ho. Pomalu se k ní sehnul a popadl ji za vlasy. Baba vykřikla tak silně, že se celá hora otřásla jako při zemětřesení, ale králevic držel vlasy pevně a nepolevil. Tu se ho stařena zeptala: „Co si ode mne žádáš?“ A králevic odpověděl: „Abys mi dala ptáčka, co ho držíš na klíně, a abys vrátila život všem těmhle křesťanským duším“ a ukázal na zkamenělé mládence okolo.

Baba na to přistoupila a ptáčka mu dala. Potom vypustila z úst modravý obláček, foukla ho k těm zkamenělým lidem a všichni naráz ožili. Sotva králevic dostal ptáčka do rukou, začal ho něžně líbat. A když ho zlíbal, proměnil se ptáček v krásnou dívku. Byla to dívka, kterou stařena kdysi začarovala a proměnila v ptáčka a jím pak lákala k sobě mládence. Jakmile králevic dívku spatřil, zamiloval si ji a odvedl si ji domů.

Dívka mu dala kouzelnou hůl a řekla, že cokoli se té holi poručí, to také vykoná. A namouduši, králevic nejprve uhodil holí do kamene, a hned se z něho vysypala kupa zlaťáků. Nabrali si jich, kolik potřebovali na cestu, a šli dál, až přišli k veliké řece. Poněvadž se nemohli dostat na druhou stranu, králevic se holí dotkl vody, která se rozestoupila, aby mohli přejít. Potom šli dál, až narazili na smečku vlků. Vlci napadli králevice a jeho nevěstu a chtěli je roztrhat. Jakmile se však některý vlk přiblížil, králevic ho uvítal holí, a sotva ho uhodil, vlk se proměnil v mravence.

Po dlouhé cestě se nakonec ve zdraví šťastně dostali domů a měli svatbu.

Rozvíjejte komunikační kompetence dětí. Povídejte si o tom, o čem pohádka pojednává. Nechte děti převyprávět obsah. Zeptejte se jich, co znamená „vískat vlasy“ a slovo „králevic“. Řekněte dětem, aby si představily, že mají kouzelnou hůl jako v pohádce: co by si přály a proč?

22

Cestujte prstem po mapě: v jakém světadíle leží Srbsko? Společně s dětmi získejte více informací o této zemi (hlavní město, znak, jazyk, zvyky…).

Moje rodina Děti dostaly na podzimní prázdniny od paní učitelky úkol na téma „Moje rodina“. Jen co Bětka přišla ze školy, sedla ke stolu a začala psát: Moje rodina - to je taťka, mamka a bráška Tomík. Bydlím s nimi ve městě.

Jsou na mě milí a hodní. Jezdíme společně na návštěvy, na výlety, nakupovat, ale taky sportujeme nebo jdeme občas do kina nebo do divadla.

Do naší rodiny patří děda a babička, ale i teta Káťa a strýc Karel ( její manžel) a taky jejich Honzík, to je můj bratranec.

Babička a děda (maminka a tatínek mého tatínka) už zemřeli. Vždycky o Dušičkách za ně zapalujeme na hrobě svíčku. Ale děda s babičkou (tatínek a maminka mojí maminky) stále žijí. Bydlí na vesnici. Ráda k nim jezdím na návštěvu. A protože si babička vždycky udělá čas na to, aby mi upekla makové buchty, které zbožňuju a děda si se mnou zas rád zahraje karty nebo Člověče, nezlob se!, snažím se jim během návštěvy pomáhat, jak jen to jde. Babička s dědou mají totiž velké hospodářství. Na poli pěstují zeleninu (salát, mrkev, květák, zelí, brambory a rajčata) a také chovají spoustu zvířat. Mají psa Hera, kočku Mínu, dvě kozy, pět krav, hejno slepic a čtyři prasata. A tak, když jsem u nich na návštěvě nebo u nich trávím čas o prázdninách, krmím Hera granulemi, Míně dávám mléko, slepicím sypu zrní a sbírám od nich vajíčka, donesu trávu kravám a kozám a dokonce zvládnu už i nalít i šlichtu prasatům. Děda s babičkou říkají, že jsem jejich velká pomocnice. Mám je moc ráda, stejně jako ostatní členy naší rodiny, a to i se všemi těmi zvířaty, která chovají!

Rozvíjejte komunikační kompetence dětí. Nechte je připravit si krátké vyprávění na téma „Moje rodina“ a prezentovat ho spolužákům. Jak by se k sobě měli členové rodiny chovat? Jak by se k sobě naopak chovat neměli?

Náměty pro výtvarnou činnost a rozvoj komunikačních dovedností: dříve měly slavné rody panovníků vlastní znak – erb svého rodu, pokuste se nakreslit/namalovat znak/ erb vašeho rodu/rodiny (následně okomentujte, co je na něm vyobrazeno a proč).

Tematická návaznost na Lili a Vili ve třetí třídě (téma Moje rodina).

23

Slabikář dětských práv Svět je veliká skládačka složená z mnoha dílů.

Všichni, i ty, jsme jeho součástí.

Nezáleží na tom, zda jsi velký nebo malý, černý nebo bílý. Všichni jsou stejně důležití.

Protože i ty jsi důležitou součástí světa, měl bys vědět, co všechno smíš dělat, co všechno můžeš chtít. Máš svá práva. Máš také své povinnosti.

• • • • • • • • • • • • • • • • •

Máš právo na život. Nikdo nemá právo náš život ohrožovat.

Máš právo na své vlastní jméno.

Máš právo na svou vlast. Na své státní občanství.

Máš právo na domov. Na svůj vlastní životní prostor.

Máš právo žít se svými rodiči, žít v rodině.

Máš právo mluvit jazykem svých rodičů. Nikdo ti to nesmí zakazovat.

Nikdo ti nesmí ubližovat. Nikdo tě nesmí tělesně ani duševně týrat.

Máš právo mít své kamarády.

Máš právo učit se a vzdělávat. Nikdo ti nesmí bránit chodit do školy.

Máš právo říkat, co si myslíš. Právo na svůj vlastní názor.

Máš právo na život bez hladu. Právo na dostatek zdravé potravy.

Máš právo na pomoc v nemoci. Právo na ochranu zdraví. Nikdo ti nesmí nabízet ani nutit alkohol, drogy, nic, co ti může ublížit.

Máš právo na život v bezpečí. Právo na ochranu před násilím a špatným zacházením. Tvou práci nesmí nikdo zneužívat.

Máš právo na svůj volný čas. Máš právo si hrát.

Máš právo rozvíjet všechny svoje zájmy a nadání.

Máš právo žít v míru a přátelství s dětmi i dospělými ze všech zemí světa.

Máš právo využívat všech svých práv. Nezáleží na tom, jakou máš barvu pleti, jakým hovoříš jazykem ani jakého jsi vyznání. Máš práva, i když jsi dítě! Práva zajišťují každému člověku spravedlivé zacházení. Každý člověk má svá práva – ty, tví rodiče, sourozenci, příbuzní, sousedé, přátelé!

Všichni lidé na celém světě!

Rozvíjejte komunikační kompetence dětí. Udělejte společně rozbor jednotlivých dětských práv (situace v ČR × ve světě popř. pohled do historie); rozhovor na téma multikulturalita; mateřský jazyk (český, slovenský, znakový jazyk, …, bilingvální rodina); ochrana dětských práv (sociální pracovnice, dětské domovy).

Náměty pro výtvarnou činnost: vyber si jedno z dětských práv a pokus se ho znázornit graficky (kresba/malba).

24

Tematická návaznost na Lili a Vili ve třetí třídě (téma Moje rodina).

Doma Doma je hezky, taťka s mamkou si pouštějí desky, na sporáku bublá polívka a z ohrádky výská naše Kamilka.

Na dnešní oběd přijde děda i babička i teta Káťa, tátova sestřička.

Těším se na všechny, bude nás moc, budem si povídat, smát se a hrát a i beze slov vědět, že jeden druhého máme moc a moc rád.

Rozvíjejte komunikační kompetence dětí. Povídejte si na téma rodina, náhradní rodinná péče, „adopce na dálku“. Co to znamená a proč je realizována? Jaký má význam? Požádejte děti, aby vlastními slovy vyjádřily, co pro ně znamená „doma/ domov“.

Námět na pracovní činnosti: výroba leporela rodinných fotografií (členové rodiny, domácí mazlíčci, dům/byt/chata, společné aktivity/dovolená aj.).

Komunikativní dovednosti: prezentace leporela.

Tematická návaznost na Lili a Vili ve třetí třídě (téma Moje rodina).

25

II.

V ZIMĚ

Zima Jak peřina za peřinou po obloze mraky plynou.

Pár těch peřin puklo mrazem, peří se z nich sype na zem.

Sláva – sněží!

To je prima, letos bude bílá zima.

Zpráva nebeská Dodávka sněhu na letošní rok byla splněna na 98 procent.

Ale napřesrok ji překročíme nejmíň o cent.

Musíme proto zvýšit sněhovou výrobu a sněhem naplnit každou nádobu.

Taktéž musíme naše kuchyňky řádně zásobit sněhovými mlýnky a za tím účelem zvětšit i oblohu a mlýnky pečlivě rozmístit do rohů, aby sníh padal na zem řádně, čistě, bíle a ladně,

aby nejvíc padal na stráně dětem rovnou pod sáně.

Sníh budem dávat do čistírny, aby byl čistý, bílý a smírný, aby nás nikdo neobvinil, že sníh špiní.

Pro spokojenost lidí o vánocích zavazujeme se, že budem pracovat ve dne v noci.

Proto rušíme nebeské postele.

Podepsáni: andělé.

Rozvíjejte komunikační kompetence dětí. Povídejte si s dětmi na téma zima, zimní počasí. Jaká je obloha v zimě, když se z ní sype sníh? Jak se obloha mění v závislosti na počasí? Zkuste s dětmi vymyslet co nejvíce přídavných jmen – jaká může obloha být?

Námět na výtvarnou a pracovní činnost: kresba, koláž, malba nebeské oblohy spolu s anděly a nebeskými postelemi… Rozvoj fantazie a představivosti.

28

Tematická návaznost na Lili a Vili ve třetí třídě (téma Zima).

Zima Sníh si lehnul na rybník, mráz mu drbe záda.

I závěj si lebedí od časného rána.

A sněhulák opodál?

Ten se jenom chechtá, jak ho slunce pod nosem zlatou štětkou lechtá.

Rozvíjejte komunikační kompetence dětí. Povídejte si na téma zima, počasí v zimě, zimní sporty, zvířata v zimě atp.

Námět na výtvarné činnosti: kresba/malba zimní krajiny; výroba sněhového řetězu/ závěsu (jehla, nit, kosmetické/odličovací tampony).

Námět na hudební činnost: poslech a zpěv písně Z. Svěráka, J. Uhlíře Prosinec + písní se zimní tematikou Usnul vrabec za komínem, Rolničky, Rampouch, Sněhový bál aj.

Tematická návaznost na Lili a Vili ve třetí třídě (téma Zima).

29

Sněhová královna V jednom dánském městě žili kdysi dávno chlapec Káj a dívka Gerda. Kamarádili spolu už od malička a měli se velice rádi. Gerdina babička jim každé odpoledne čítávala pohádky. Jednoho dne jim začala vyprávět příběh o Sněhové královně. Káj a Gerda napjatě poslouchali, jak královna přichází se zimou a je chladná jako led. Babička dětem říkala, že se Sněhová královna dívá do oken lidských obydlí a na okenní skla kreslí záhadné obrazce.

Káj se smál a tvrdil, že je to jenom pohádka, a že žádná Sněhová královna neexistuje. Když ale večer začal padat první sníh a Káj uviděl v okně sněhobílou paní, strachy zkameněl.

V tu chvíli navíc ucítil bodnutí v oku. Zasáhl ho střep z kouzelného zrcadla. Od té chvíle jakoby Káj nebyl Káj. Všechno dobré mu přišlo hloupé a nic ho nebavilo, ani s Gerdou už si nechtěl hrát.

Jednoho dne Káje něco nabádalo, aby se šel podívat na náměstí. Uprostřed náměstí uviděl velké bílé sáně, ze kterých vystoupila Sněhová královna.

Ta Kájovi pokynula, aby k ní přistoupil blíž. Políbila ho na čelo, a tím Káje zcela začarovala a odvezla ho s sebou do krajiny věčného ledu a sněhu. O Kájovi od té doby nikdo neslyšel, jakoby se po něm zem slehla.

Gerdě se po Kájovi stýskalo, a proto se nedala odradit a vydala se Káje hledat. Kousek za městem potkala Gerda velkou černou vránu. Vrána Gerdě řekla, že Káje zřejmě viděla v zámku v sousední zemi. Jak se ale ukázalo, vrána se mýlila. Káj na zámku nebyl, ale princ, kterému zámek patřil, Gerdu vyslechl a rozhodl, že jí pomůže. Dal Gerdě na cestu teplé boty, kabát a kočár a popřál jí mnoho štěstí při hledání jejího ztraceného kamaráda. A tak se Gerda vydala na

30

cestu. V lese ale její kočár přepadli loupežníci a Gerdu uvěznili. Loupežnické dceři se ale Gerdy zželelo a rozhodla se, že jí pomůže z loupežnického doupěte utéct. Na cestu jí dala dokonce i svého soba. Gerda spolu se sobem putovali několik dní zasněženou krajinou, když v tom se sob zastavil a pravil: „Odtud už musíš jít sama, já do Ledového království vstoupit nesmím.“ Gerda se chvíli brodila sněhem, až uviděla zámek postavený celý z ledu. Vešla dovnitř. V zámku byla hrozná zima. Procházela všemi komnatami a až v té poslední našla Káje. Byla tak šťastná! Káje vřele objala, ale on ji nepoznal. Gerdě začaly po tvářích stékat slzy lítosti.

Její horké slzy rozmrazily Kájovo zledovatělé srdce. Káj, jakoby se najednou probral ze zlého snu! Samou radostí ze šťastného shledání se svou kamarádkou se také rozplakal a z oka se mu tak vyplavil i kousek kouzelného zrcadla.

Sněhová královna tím ztratila na Kájem moc. Děti se společně vrátily domů a vše dobře dopadlo. Káj a Gerda si zase hráli a poslouchali babiččiny pohádky jako dřív.

Rozvíjejte komunikační kompetence dětí. Povídejte si na téma přátelství; kladné a záporné lidské vlastnosti.

S využitím fotodokumentace si povídejte o Severním a Jižním pólu.

Literární výchova: Kdo to byl Hans Christian Andersen? Četba ukázek z díla H. CH. Andersena.

Zahrajte si společně hru „Přihořívá, hoří“ – hledání částí/kousků skla rozbitého zrcadla ve vymezeném prostoru/ve třídě.

Námět na výtvarné činnosti: kresba/malba Sněhové královny (např. bílá tuš/modrý karton atp.). Skládání střepů zrcadla v celek (forma individuální a skupinové práce).

Námět na hudební činnost: poslech a zpěv písně J. Nohavici Grónská zem.

Tematická návaznost na Lili a Vili ve třetí třídě (téma Zima).

31

Grónská zem Daleko na severu je Grónská zem, žije tam Eskymačka s Eskymákem, my bychom umrzli, jim není zima, snídají nanuky a Eskima.

Mají se bezvadně, vyspí se moc, půl roku trvá tam polární noc, na jaře vzbudí se a vyběhnou ven, půl roku trvá tam polární den.

Když sněhu napadne nad kotníky, hrávají s medvědy na četníky, medvědi těžko jsou k poražení, neboť medvědy ve sněhu vidět není.

Pokaždé ve středu, přesně ve dvě zaklepe na iglú hlavní medvěd: „Dobrý den, mohu dál na vteřinu?

Nesu vám trochu ryb na svačinu.“ V kotlíku bublá čaj, kamna hřejí, psi venku hlídají před zloději, smíchem se otřásá celé iglú, medvěd jim předvádí spoustu fíglů.

Tak žijou vesele na severu, srandu si dělají z teploměrů, my bychom umrzli, jim není zima, neboť jsou doma a mezi svýma.

32

Eskymácká abeceda Eskymácké děti mají školu z ledu, učí se tam eskymáckou abecedu.

Eskymácká abeceda, to je krásná věda: sáňkování, koulování a lov na medvěda.

Radostné setkání Na jižním pólu od snídaně k obědu chodí medvěd po ledu nahoru a dolů.

A na severním pólu od snídaně k obědu druhý medvěd chodí po ledu nahoru a dolů.

Jednou znenadání potká se snídaně se snídaní, oběd s obědem a medvěd s druhým medvědem.

A pak ten medvěd z jižního pólu a medvěd ze severního pólu budou chodit spólu.

Nahoru a dólu.

Rozvíjejte komunikační dovednosti dětí. Reprodukujte básně Eskymácká abeceda, Radostné setkání. Pokuste se vysvětlit, co znamenají slova „iglú“, „ledoborec“, „psí spřežení“, „ledová kra“ aj.

Námět na pracovní činnost: stavba iglú (ze sněhu, popř. z molitanových kostek – rozvoj představivosti a tvořivosti, prostorové orientace, kooperace).

Námět na rozvoj poznání a komunikativních/prezentačních dovedností: projekt „Severní pól“ (objevení Severního pólu, obyvatelé, fauna, doprava) - skupinová práce.

33

Světové vánoce Obloha kabát si rozepla a vločky začaly vířit.

Vojáci sedli si do tepla přestali na sebe mířit.

Nastal čas dětí a nadějí utichly spory a hádky.

Z nebe se na Zemi snášejí Vánoční svátky. [: Evropani, Australani běloši i černoši napíšou si blahopřání potom jen tak lenoší :] Lenoší, lenoší, potom jen tak lenoší.

Evropané i Australané, na vánoční pohlednice pište směrovací čísla.

Urychlíte tím poštovní styk. Děkujeme vám. [: Eskymáci, Eskymáci zpívají si koledu stromek se jim nekymácí zapíchli ho do ledu :] Do ledu, do ledu, zapíchli ho do ledu.

Eskymáci, nedávejte dětem pod stromeček harpuny.

Je to nebezpečné. Děkujeme vám. [: Indiáni, indiáni sem tam slzu uroní pak se smějou bez přestání ze všech nejvíc Huroni :] Huroni, Huroni, ze všech nejvíc Huroni.

Indiáni, nedávejte dětem pod stromeček skalpy.

Není to výchovné. Děkujeme vám.

34

[: Australáni, Australáni z Adelaidie i ze Sydney, že neznají sáňkování Vánoce maj prachbídný :] Prachbídný, prachbídný, Vánoce maj prachbídný.

Klokani, nedávejte mláďatům na hraní prskavky. Mohlo by dojít k propálení kapsy. Děkujeme vám. [: Bledé tváře, černé tváře dělají si radosti.

Po nebi se line záře psi se těší na kosti :] Na kosti, na kosti, psi se těší na kosti.

Vážení psi, nesežerte všechny kosti hned. Něco si zahrabte na horší časy.

Děkujeme vám.

Obloha kabát si rozepla a vločky začaly vířit.

Vojáci sedli si do tepla přestali na sebe mířit.

Nastal čas dětí a nadějí utichli spory a hádky.

Z nebe se na zemi snášejí vánoční svátky.

Rozvíjejte komunikační kompetence dětí. Seznamte se s různými tradicemi a zvyky při slavení Vánoc v různých zemích světa (příběhy, ukázky fotografií, zvyky a tradice).

Povídejte si o tom, jak vypadají Vánoce na druhém konci světa – v Austrálii.

Rozvoj předpokladů k navazování pozitivních vztahů k odlišným národnostem: povídejte si společně o životě dětí z různých koutů země: jejich život, trávení volného času, bydliště – ve spojení s obrazovým materiálem (zdroj např. Adra, organizace NaZemi, Unicef apod.).

Námět na hudební činnost: poslech písně Světové Vánoce v podání Z. Svěráka; zpěv písně.

Tematická návaznost na Lili a Vili ve třetí třídě (téma Zima).

35

Všichni se vejdem do vánoční koule Obcházím tě, stříbřenko stříbrná na vánočním stromě.

To je tak dobře, že jsi tu v domě, stříbrná bublino.

Stříbrná bublino, míčové zrcadlo, kulatá kalužko, co tě to napadlo?

Všechny nás kulatíš do kulata a všichni záříme.

Kdo víc?

Já, máma nebo táta?

Rozvíjejte komunikační kompetence dětí. Povídejte si na téma Vánoce, vánoční tradice/zvyky; Vánoce v naší/ve vaší rodině.

Námět na výtvarnou a pracovní činnost: výroba vánočního přání ve tvaru vánoční koule; dekorování plastových (popř. polystyrenových) vánočních koulí.

36

Tematická návaznost na Lili a Vili ve třetí třídě (téma Moje rodina).

O dvanácti měsíčkách Byla jednou jedna matka a ta měla dvě dcery, vlastní dceru Holenu a nevlastní dceru Marušku. Holena byla ne příliš hezká, líná a protivná. Z Marušky vyrostlo krásné, milé, šikovné a pracovité děvče. Díky Maruščině kráse jí matka a Holena často ubližovaly. Maruška se musela sama starat o celou domácnost a zvířata. Matka a Holena nehnuly ani prstem.

Jednoho zimního dne si Holena vzpomněla, že by chtěla natrhat fialky a povídá Marušce: „Chtěla bych kytičku fialek, jdi a natrhej mi je.“ „Ale sestřičko, kde je teď v zimě seženu? Všude je plno sněhu,“ řekla Maruška. Holena se jen ušklíbla, navíc se na Marušku rozhněvala a začala jí vyhrožovat, že jí zabije, pokud jí kytičku fialek nedonese.

Maruška se tedy s pláčem vydala hledat fialky. Brodila se sněhem, už byla celá prokřehlá, ale fialky ne a ne najít! Až Maruška došla k louce, kde uviděla hořet oheň. Kolem ohně bylo do kruhu rozmístěno dvanáct kamenů a na nich sedělo dvanáct mužů, každý z nich představoval jeden měsíc v roce. Na tom úplně největším kamenu seděl Leden, který zrovna vládl. Maruška k nim přišla blíže a popřála jim dobrý den. Protože byla celá promrzlá, tak se neostýchala mužů zeptat, zda by se mohla u ohně také na chviličku ohřát. Vládnoucí Leden souhlasil a ptal se Marušky: „Pověz nám, děvče, co tu v takové zimě úplně sama děláš?“ Maruška odpověděla: „Hledám fialky.“ „Teď v zimě?“ podivil se Leden. „Já vím, ale má nevlastní sestra mi to přikázala, pokud jí fialky nedonesu, tak mě prý zabije,“ řekla smutně Maruška. Leden pokynul Březnu a ten jen kývl hlavou, oheň se najednou rozhořel a všude kolem začal tát sníh, louka se zazelenala a během chvíle

37

na ní vyrostly fialky. Muži Marušku popoháněli, ať si rychle fialky natrhá a utíká domů. Holena i macecha se divily, že Maruška tak těžký úkol dokázala splnit.

Spokojené však nebyly, a tak si Holena vymyslela, že má chuť na jahody. Opět přikázala Marušce, aby šla do lesa a přinesla jí jahody, jinak že jí zabije. Maruška se rozplakala a vydala se opět do lesa. Třásla se zimou a všude tam, kam jen dohlédla, byl jen a jen sníh. Najednou uviděla záblesk světla, za kterým se vydala. Došla k louce, kde hořel oheň okolo kterého sedělo zase těch dvanáct mužů. „Dobrý den, dobří muži, mohu se u vás na chvilku ohřát?“ ptala se Maruška. Leden jí odpověděl: „Samozřejmě, že se můžeš u nás ohřát, ale co v takové zimě děláš v lese?“ Maruška měsíčkům vypověděla, jak jí Holena přikázala, aby jí došla pro jahody, a že jí vyhrožovala, že pokud jí jahody nepřinese, tak ji zabije. Leden přistoupil k Červnu, něco mu zašeptal do ucha a podal mu žezlo. Vatra se rozhořela a Červen se ujal vlády. Sníh zmizel, všechno okolo se zazelenalo, jahody začaly překotně kvést a potom i zrát. Maruška s úžasem začala trhat krásné červe-

38

né jahody. Poděkovala měsícům a i s jahodami se rozběhla domů. Macecha i Holena se divily, že i tento úkol splnila. Na jahodách si pochutnaly, ale jejich spokojenost jim dlouho nevydržela.

O pár dnů později chtěla Holena po Marušce donést sladká jablka. Maruška se jí marně snažila vysvětlit, že v tuhle zimní dobu žádné jablka nikde nerostou. I přesto ji Holena poslala znovu do lesa. Maruška bloudila zimní krajinou až opět došla na louku, kde hořel oheň a u něj sedělo dvanáct mužů. Maruška se s nimi dala do řeči a vysvětlila jim, proč musí donést domů v lednu jablíčka. Mužům bylo Marušky líto, a tak Leden kývl na Září.

Oheň se rozhořel a všude kolem nebylo v tu chvíli po sněhu ani památky, vše začalo pučet, pak kvést, až na jabloni uzrála jablíčka. Maruška natáhla ruku, dvě jablíčka utrhla a pospíchala domů. Jablíčka dala Maruška Holeně.

Té jablíčka moc chutnala, ale bylo jich podle Holeny málo. Holena si totiž myslela, že jí Maruška po cestě další jablka snědla. Maruška jí však odvětila: „Ne, jen jsem musela utíkat pryč!“: Holena jí, ale nevěřila a rozhodla se, že si pro jablíčka dojde sama.

Holena se vypravila na cestu. Dlouho se trmácela lesem a mrzla. Na louce zahlédla oheň a kolem něj sedět dvanáct mužů. Holena neváhala, a aniž by pozdravila, a aniž by si dovolila, usedla k ohni, aby se u něho ohřála. Tím měsíčky urazila. Leden se rozzlobil, nebe se zatáhlo a začalo hustě sněžit.

Holena neviděla ani na krok, bloudila a mrzla. Síly jí už nestačily a bezvládně klesla do sněhu. Macecha zatím chodila po světnici a bědovala: „Kde je ta Holena, určitě se někde cpe jablky a mě nepřinese.“ Rozhodla se, že ji půjde hledat. Ale ani ona se už nevrátila, protože v hustém sněžení nenašla cestu zpět domů, zabloudila a umrzla. Maruška obě dlouho starostlivě vyhlížela, čekala na ně, ale už se jich nikdy nedočkala… Od té doby žije v chaloupce šťastně sama.

Rozvíjejte komunikační kompetence dětí. Povídejte si na téma čtvero ročních období a 12 měsíců v roce. Pokuste se zamyslet nad tím, proč Holena a macecha umrzly v lese.

Námět na výtvarné činnosti: výtvarný projekt „Měsíce v roce“ (skupinová práce) – vytvoření souboru výtvarných prací k jednotlivým měsícům v roce. Výroba kulis pro dramatizaci pohádky.

Námět na hudební činnost: poslech/zpěv písně Měsíce skupiny Hradišťan.

Tematická návaznost na Lili a Vili ve třetí třídě (téma Zima).

39

Haló, pane karnevale

Račte dále, račte dále!

Elce pelce do pekelce, rolničky a kotrmelce.

Máme všechno na míru z krepového papíru.

Princezny tu vzduchem vlají, motýli se třepetají, cupy dupy, cupy dupy dupou na ně čerti s chlupy.

Mají hlavy rohatý a kožich až na paty.

A k tomu nám krásně vříská disko hudba dyskodyska, není při ní slyšet Kubu – je bubák a dělá bubu.

Rozvíjejte komunikační kompetence dětí. Povídejte si s dětmi na téma karneval, tradice karnevalu/ů, karneval/y v ČR a v zahraničí např. Benátkách, v Riu de Janeiru.

Možná práce s fotodokumentací, videoukázkami.

Námět na výtvarnou a pracovní činnost: výroba karnevalové masky/masek.

Organizace třídního/školního karnevalu.

40

Námět na hudební činnosti: poslech/zpěv písní vhodných na karneval např. Když jsi kamarád, Karneval, Ramsese aj. + další hudební aktivity např. hrajeme na hřeben či na skleničkofon atp.

Na hoře Říp Dlouhá a namáhavá byla cesta předků do naší dnešní vlasti. Podle staré pověsti táhli v několika družinách. V čele zvědové a ozbrojenci, za nimi na koních vladykové a stařešinové rodů, potom starci, ženy a děti na vozech, stáda dobytka a opět ozbrojenci. Jednu družinu vedl stařešina Čech, statný a silný muž se šedivým plnovousem.

Zdála se bez konce jejich cesta hlubokými pralesy, lužními lesy, močály zarostlými rákosím a ostřicí, hustými keři a vysokou trávou, přes široké a prudké řeky.

Jednou všichni zmoženi a naříkající uviděli před sebou na obzoru vysoký oblý vrch a okolo něho další majestátní kuželovité kopce dávno vyhaslých sopek dnešního Českého středohoří. Zastavili se zde na noc.

Stařešina Čech vstal ještě před rozedněním. Osaměle kráčel tichým lesem, ze kterého se teprve začalo vytrácet noční šero. Když vyšel na horu, bylo už jasné ráno. A uviděl ten překrásný kraj kolem. Lesy, nivy, louky a stříbrné stružky řek. Vrátil se pro ostatní, vyvedl je na horu Říp a naplněn radostí, že se splnilo to, co sliboval, takto promluvil ke svému lidu: „Toto je ta zaslíbená země, zvěře a ptáků plná a strdím oplývající. Všeho zde budete mít hojnost. Hle, země podle vašeho přání. Ale jméno nemá.

Uvažte, jaké bude mít.“ „Tvé! Po tobě ať se jmenuje!“ – vykřikl kterýsi stařec a po něm všichni: „Tvé! Tvé!“ A od těch dob se krajina okolo Řípu jmenuje po praotci Čechovi – Čechy.

Rozvíjejte komunikační kompetence dětí. Povídejte si s dětmi, co si představí, když se řekne domov. Před samotnou prací s textem vysvětlete neznámá slova. Nechte děti, aby pověst svými slovy převyprávěly. Rozvíjejte fantazii dětí, zeptejte se jich: Kam mohl praotec Čech dojít? Jak by potom mohla vypadat naše zem?

Najděte České středohoří a horu Říp na mapě, zjistěte její výšku, polohu a tvar, vyhledejte fotografie.

Vyhledejte a seznamte se se státními symboly země (vlajka, znak, hymna).

Tematická návaznost na Lili a Vili ve třetí třídě (téma Kdysi dávno).

41

Založení Prahy V době, kdy Přemysl a Libuše začali řídit českou zemi a uváděli ji v právní řád, byla Libuše v přítomnosti Přemysla a ve středu staršího lidu uvedena do vytržení věšteckým duchem.

Vykřikla: „Vidím velký hrad, jehož sláva se nebes dotýká! Stojí v hvozdě, jest vzdálen od této vsi kolem třiceti honů a sahá až k vlnám Vltavy!“ A když se ti, kdož dleli okolo ní, velmi podivili a marně hleděli tam, kam upírala oči, Libuše mluvila: „To místo pevně chrání na severní straně potok Brusnice, na jižním jeho boku pak převyšuje své okolí hora, která se podle skal jmenuje Petřín. Hřeben onoho místa jest směrem k řece zvlněn do podoby delfína, mořského vepře. Jděte tam! Naleznete tam člověka, jak uprostřed hvozdu otesává práh obydlí. A protože se nízkému prahu, chtějíce sehnutí projít dveřmi, klanějí i velcí pánové, nazvete hrad, který tam vystavíte, podle té příhody Prahou. V tomto hradě jednou v budoucnosti vypučí dvě zlaté olivy, které svými vrcholky proniknou až do sedmého nebe a budou po všem světě zářiti divy a zázraky. A všechna pokolení české země i národové cizí je budou uctívati dary a obětmi a klaněti se jim. Jedna z nich bude slouti Více slávy, druhá Voje útěcha.“ Libuše by byla více mluvila, ale pekelný věštecký duch z jejího těla, které jest boží, uprchl.

A vypravila se ihned na místo určené věštbou, a když nalezli muže tešícího práh, vystavěli tam hrad, vévodící celým Čechám: Prahu.

Před samotnou prací s textem vysvětlete neznámá slova.

Kdo byl Přemysl a Libuše?

Najděte na mapě hlavní město České republiky.

Nechte děti samostatně zjistit co nejvíce informací o Praze: zdrojem informací mohou být odborné publikace, encyklopedie a internet.

Uspořádejte výstavu obrázků, fotografií a pohlednic Prahy (nebo „svého“ města).

Námět na výtvarnou činnost: skupinová práce: Praha (malba, kresba, koláž).

Námět na pracovní činnost: stavíme „naše“ město (rozvoj fantazie, kreativity a manuální zručnosti, materiál: krabice, kostky, vlnitý a barevný papír, krepový papír, špejle atd.)

42

Tematická návaznost na Lili a Vili ve třetí třídě (téma Kdysi dávno).

Staroměstský orloj Dvanáct apoštolů hledí smutně dolů.

Nevíš, proč se mračí?

Chtěli by být mladší.

Už je loupá v kostech, mají po radostech.

Vltava přichází z daleka Vltava spěchá dolů ze Šumavy.

Přeskočí všecky přehrady a splavy a sílí, roste, běží do daleka, až je z ní tahle velikánská řeka, sestřička Nilu, Volhy, Amazonky…

Mosty jsou její náramky a sponky.

Rozvíjejte komunikační kompetence dětí. Zeptejte se dětí, co by vybrali do základních znaků Prahy. Neboli jaké znaky Prahu charakterizují? A jaké znaky charakterizují „vaše“ město? (památky, řeka, znak města, tradice…)

43

III.

NA JAŘE

Vojtu bolí zub Vojta patří mezi největší mlsouny ve třídě. Denně spořádá alespoň jednu tabulku čokolády nebo sáček bonbónů. Jak může, labužnicky si místo minerálky, vody nebo čaje pochutnává na Coca-Cole, která také obsahuje spoustu cukru. Maminka ho sice nabádá, aby si místo sladkostí vzal jablko, banán, kousek mrkve nebo müsli tyčinku, ale Vojta sladkostem zkrátka nedokáže odolat. Maminka má zbytečné obavy, říká si Vojta vždycky, když mu maminka takto domlouvá. Vždyť on je sportovec tělem i duší a všechny ty kalorie, které ze sladkostí získá, také zase rychle spálí. Nikdo ani maminka ho nemusí poučovat, co má jíst a hlavně nemusí mít starost, že by přibral.

Jenže kromě toho, že Vojta rád mlsá, zapomíná si také čistit pravidelně ráno a večer zuby. Tedy Vojta nezapomíná, Vojta ví moc dobře, že si má zuby vyčistit, ale je zkrátka lenoch a zuby se mu každý den čistit nechce! Občas to vyřeší tak, že si místo čištění zubů vezme mentolovou žvýkačku, občas si ústa vypláchne vodou. Někdy se překoná a vykloktá si ústní vodou pro děti. Vojta si myslí, že tak přelstí maminku, která ho hlídá a dohlíží na to, aby si zuby alespoň ráno a večer důkladně vyčistil.

Jednou večer si Vojta dal k večeři plný talíř krupicové kaše. Posypal si ji cukrem a kakaem a moc si na ní pochutnal. Vyhnul se čištění zubů a na cestu do postele si dal ještě karamelový bonbón. V noci ho probudila silná pichlavá bolest v zubu. Nejprve zvažoval, co má dělat. Nakonec se ale rozhodl, že probudí maminku, která když viděla jeho napuchlou tvář, bylo jí hned vše jasné. Řekla Vojtovi, ať se jde hned ustrojit a vyrazili na zubní pohotovost.

Na pohotovosti se Vojty a jeho maminky ujala nejprve zdravotní sestra.

Poté přišel lékař – zubař. Přívětivě se na Vojtu usmál a řekl: „Tak, co mlsoune, trápí tě červík v zubu?“. „Asi jo,“ odpověděl Vojta přidušeně. Jednak pro to, že s opuchlou pusou nemohl mluvit a pak i pro to, že měl strach z toho, co se bude dít. Zubař se nejprve podíval, který zub Vojtu trápí. A dokonce mu dal i injekci, aby Vojtu vrtání nebolelo. Pak zub vyvrtal a zaplomboval. V tu chvíli přestal zub jako zázrakem bolet. Uf, to byla úleva…!

Cestou domů Vojta mamince sliboval, že už nebude jíst tolik sladkostí a hlavně, že bude o své zuby daleko více a pravidelně pečovat. Pochopil, že tím, že si zuby nečistí, obelhává maminku a hlavně škodí sám sobě a svému zdraví.

46

U zubaře Úsměv tuhne na tváři, Když máme jít k zubaři.

Dlouhá chvíle je nám krátká, Když se dívá do zrcátka.

Po zádech až běhá mráz, Když nám potom najde kaz.

Rozvíjejte komunikační kompetence dětí. Předveďte rozhovor na téma návštěva zubaře/lékaře (preventivní prohlídka). Diskutujte o zásadách správné péče o zuby/ chrup; zubní pohotovost.

Námět na rozvoj poznání: téma chrup (práce s fotodokumentací, modelem dutiny ústní), stavba/struktura zubu; počet zubů; schéma uspořádání zubů; exkurze k lékaři/ návštěva zubní sestry/dentální hygienistky ve škole.

Námět na výtvarnou činnost: příprava letáku propagujícího péči o chrup (společná práce dětí).

Tematická návaznost na Lili a Vili ve třetí třídě (téma Žiji zdravě).

47

Být zdravý, není jen tak! „Dnes to ale ve třídě vypadá,“ říká si v duchu Tonda, „jako po boji, řekla by naše maminka“! Do školy dnes přišlo jen dvacet dětí, ostatní se omluvili pro nemoc. A z těch „dvaceti statečných“ navíc víc než polovina kašle a má rýmu.

I paní učitelka je nachlazená. Přesto přichází do třídy s úsměvem na rtech a se slovy: „Dobrý den, děti! Jak tak koukám, jarní obleva s sebou kromě oteplení přinesla i spoustu bacilů, kterým jsme nedokázali odolat!“ Péťa zvedne ruku a ptá se paní učitelky: „No, jo, ale co s tím můžeme dělat?“ Paní učitelka se zamyslí a už už chce dětem odpovědět, ale nakonec si to rozmyslí. Rozdělí děti do skupin a dá jim za úkol zamyslet se nad Péťovou otázkou – nad tím, co můžeme udělat pro to, abychom byli zdraví a posílili svoji imunitu. Děti se pustí do práce. Živě mezi sebou diskutují. Každou chvíli se ozve zakašlání a zvuk doprovázející smrkání do kapesníku.

Když mají děti své nápady sepsané, diktují je paní učitelce, která je zapisuje na tabuli.

48

„Výborně, výborně!“ chválí děti paní učitelka. „Základní pravidla, jak pečovat o své zdraví známe, tak se jimi teď budeme muset začít řídit!“

Rozvíjejte komunikační kompetence dětí. Zamyslete se nad tím, co bychom ještě mohli udělat pro to, abychom byli zdraví/posílili svoji imunitu? Pokuste se vysvětlit, proč děti v příběhu uvedly ve vztahu k prevenci onemocnění, že je dobré se správně strojit, mít dostatek pohybu, větrat místnosti, chodit do solné jeskyně a vyhýbat se místům, kde je hodně lidí a jsou špatně odvětrávaná? Pokuste se vysvětlit slovo „imunita“. Vyhledejte (zdroj: encyklopedie, internet), na který den v roce připadá „Světový den nemocných“, „Mezinárodní den zdravého spánku“, „Světový den zdraví“, „Světový den bez tabáku“ atp.

Námět pro výtvarnou činnost: návrh dekoru na kapesníku; práce s papírovými kapesníky – výroba květů.

Rozvoj poznání: téma lidské tělo; příčiny nemocí (viry, bakterie), klasifikace nemocí atp. (práce s obrazovým materiálem, DVD Byl jednou jeden život).

Tematická návaznost na Lili a Vili ve třetí třídě (téma Žiji zdravě).

49

Co všechno musí dělat jaro Vytáhnout trávu z hlíny a na zeleno natřít.

Načernit pěkně stíny a všechno živé sbratřit.

Všem hadům svléci kůži, načesat řádně louky, spočítat lístky růží a pruty leštit, brouky.

Nachystat noty ptáčkům, obléci nahé stromy, vysmát se poškoláčkům, pozlatit střechy, domy.

Rozmíchat v lese barvy a kdeco zrána zrosit, probudit v zemi larvy a teplo do děr nosit.

Včeličkám květy sladit a děcka nutit vstávat a kožich kočkám hladit a peckám jádra dávat.

Rozvíjejte komunikační kompetence dětí. Povídejte si s dětmi na téma jaro. Práce s textem – co všechno se děje v přírodě na jaře a o čem se v básni mluví?

Sepište vše, co víte o jaru (příroda, rostliny, počasí, zvyky, svátky…).

Velikonoce – svátky jara: zvyky, tradice a symboly (pletení pomlázky, barvení vajíček, koledování, velikonoční beránek, velikonoční zajíček…). Velikonoce nemají přesně stanovené datum, konají se vždy v neděli po prvním jarním úplňku, tzn., že velikonoční neděle může připadat na kterékoliv datum mezi 22. březnem a 25. dubnem).

Seznámení s názvy dnů ve velikonočním týdnu: květná neděle, modré pondělí, šedivé úterý, škaredá středa, zelený čtvrtek, velký pátek, bílá sobota, velikonoční neděle (Boží hod velikonoční), velikonoční pondělí.

50

Tematická návaznost na Lili a Vili ve třetí třídě (téma Jaro).

Tání Nastražilo slunce léčky, sněhu už je na kraječky.

A rampouchy pod okapy říkají si kapy, kapy.

Rozvíjejte komunikační kompetence dětí. Povídejte si s dětmi na téma jaro (jarní počasí; změny v přírodě; jarní květiny – práce s obrazovým materiálem). Co to znamená, když mluvíme o „aprílovém počasí“?

Námět na výtvarnou a pracovní činnost: téma „jarní květiny“ (bledule, sněženka, narcis, tulipán, hyacint, petrklíč) – práce s kličkami z krepového papíru, výroba plastického obrázku; popř. skládání jarních květin z papíru a jejich umístění do květináče.

Námět na hudební činnosti: zpěv písní s jarní tematikou např. Jaro, jaro už je tu, Jarní píseň, Májová, Jaro dělá pokusy aj.; hry s hudbou „déšť“ – děti sedí v tureckém sedu v kruhu – luskáním prsty, tleskáním do dlaní a stehen napodobují zvuk jarního deštíku, který zesiluje v silný déšť, bouři a následně opět zeslabuje (dle instrukcí učitele).

Tematická návaznost na Lili a Vili ve třetí třídě (téma Jaro).

51

Kdo je nejsilnější Sibiřská pohádka z dálného východu

Šel lovec na lov. Šel a šel, uklouzl po náledí a svalil se na záda. Zvedl se a povídá: „Lede, lede, ty jsi ale silný, když jsi mě povalil na záda.“ Řekl led: „Silný jsem. Ale slunce je silnější. Když začne hřát, hned roztaju.“ Povídá lovec slunci: „Slunce, slunce, ty jsi ale silné, když dovedeš rozehřát led, který mě povalil na záda.“ Odpovědělo slunce: „Silné jsem. Ale mrak je silnější. Když mě zakryje, nemohu svítit ani hřát.“ Řekl lovec mraku: „Mraku, mraku, ty jsi ale silný, když dovedeš zakrýt slunce, které rozehřeje led, který mě povalil na záda.“ Pravil mrak: Silný jsem.

Ale silnější je vítr, který mě rozfouká, kdy se mu zachce.“ Zavolal lovec na vítr: „Větře, větře, ty jsi ale silný, když rozfoukáš mrak, který zakrývá slunce, které rozehřeje led, který mě povalil na záda.“ Vítr odpověděl: „Silný jsem. Ale silnější je voda v Amuru. Ať do ní foukám, jak chci, jen se rozvlní, ale teče si dál.“ Povídá lovec vodě v Amuru: „Vodo, vodo, ty jsi ale silná, když s tebou nehne vítr, který rozfouká mrak, který zakryje slunce, které rozehřeje led, který mě povalil na záda.“ Zašuměla voda v Amuru: „Silná jsem. Ale silnější je břeh. O ten se odrazím a ani se nepohne.“

52

Pravil lovec břehu: „Břehu, břehu, ty jsi ale silný, když odrazíš vodu, s kterou nehne vítr, který rozfouká mrak, který zakryje slunce, které rozehřeje led, který mě povalil na záda.“ Řekl břeh: „Silný jsem. Ale silnější je strom. Ten si na mně roste, svými kořeny mě provrtává a já nemohu nic dělat.“ Povídá lovec: „Strome, strome, ty jsi ale silný, když rosteš na břehu, který odráží vodu, s kterou nehne vítr, který rozfouká mrak, který zakryje slunce, které rozehřeje led, který mě povalil na záda.“ Odpověděl strom: „Silný jsem.

Ale silnější je červotoč. Ten mě provrtá a umoří mě k smrti.“ Pravil lovec: „Červotoči, červotoči, ty jsi ale silný, když umoříš strom, který roste na břehu, který odráží vodu, s kterou nehne ani vítr, který rozfouká mrak, který zakryje slunce, které rozehřeje led, který mě povalil na záda.“ Červotoč ale řekl: „Silný jsem. Ale silnější je datel. Ten mě sní na posezení.“ Povídá lovec datlovi: „Datle, datle, ty jsi ale silný, když sníš červotoče, který umoří strom, který roste na břehu, který odráží vodu, s kterou nehne vítr, který rozfouká mrak, který zakryje slunce, které rozehřeje led, který mě povalil na záda.“ Datel jenom zaklepal zobákem: „Silný jsem. Ale silnější je liška. Ta když mě chytí, tak mě sežere.“ Pravil lovec lišce: „Liško, liško, ty jsi ale silná, když sežereš datla, který sní červotoče, který umoří strom, který roste na břehu, který odráží vodu, s kterou nehne vítr, který rozfouká mrak, který zakryje slunce, které rozehřeje led, který mě povalil na záda.“ A liška řekla: „Silná jsem. Ale silnější je pes. Toho se bojím, tuze bojím.“ Povídá tedy lovec svému psu: „Pse, pse, ty jsi ale silný, když se tě bojí liška, která sežere datla, který sní červotoče, který umoří strom, který roste na břehu, který odráží vodu, s kterou nehne vítr, který rozfouká mrak, který zakryje slunce, které rozehřeje led, který mě povalil na záda.“ Tiše zavrčel pes: „Silný jsem. Ale silnější je lovec. Ten je můj pán a ten je ze všech nejsilnější.“

Čtení s porozuměním – o čem pohádka vypráví? Povídejte si s dětmi o tom, kdo všechno v příběhu vystupuje. Kdo je v příběhu nejsilnější?

Cestujeme prstem po mapě: najděte na mapě řeku Amur a zjistěte, kudy protéká.

Kde se nachází Sibiř? (Je to obrovský kus země velký jako Evropa, ale žije tam daleko méně lidí než v Evropě. Je to pustá, drsná, ale bohatá země. Žije tam několik sibiřských národů…srbské pohádky jsou jiné než evropské…lidé tam žijí uprostřed přírody, tak v jejich příbězích často vystupují zosobněné živly – vítr, Slunce, Měsíc…). Čtvrtý největší kontinent na Zemi je Antarktida. Kde se nachází (poloha, podnebí, život…)?

53

Apríl Měsíc duben popad buben, bouří na časy.

Zase jednou nad rozhlednou blázní počasí – zahřmělo a sněžit chtělo, blýskalo se, pršet mělo, snad jen slunce zapomnělo duhu rozsvítit…

Kup si deštník, zeměkoule, apríl už tě chyt!

54

Jak klokanice ke své kapse přišla Australská pohádka

Před dávnými časy se na břehu potoka procházela klokaní maminka s mládětem. Užívali si krásného odpoledne, když se zpoza křoví vypotácel starý vombat. „Podívej, miláčku,“ zašeptala klokanice synkovi, „ten vombat je už starý a nemocný, ale jistě má mnoho vnoučat a prapravnoučat.“ Náhle zaslechli vzlykání. Jak se vombat přibližoval, stále zřetelněji bylo slyšet: „Neužitečný a bezcenný, neužitečný a bezcenný…“ „Co tě trápí, příteli?“ zeptala se mírně klokanice. „Co? Kdo se ptá?“ polekal se vombat. „Já,“ odvětila klokaní maminka. „Já a můj klokánek.“ „Jsem slepý,“ řekl plačtivě vombat. „Nikdo mne nechce, nikdo na mne nemyslí.

Už pro nikoho nejsem dobrý, všichni mne opustili. Všichni do jednoho.“ Dobrosrdečná klokanice ho utěšovala: „Není to tak špatné, jak se zdá.

Buďme přáteli! Zavedu tě na místo, kde roste ta nejchutnější tráva!“ Dovolila vombatovi, aby se držel jejího ocasu a odvedla ho na místo s tou nejchutnější trávou a nejčistší vodou. Vombat zářil štěstím a klokaní maminka byla ráda, že je spokojený a usmívá se.

Náhle si vzpomněla na své mládě! Říkala mu, aby se nevzdalovalo, ale opět se zatoulalo. Jako o závod skákala zpátky, aby ho našla. Už se stalo tolikrát, že hledala potravu, a když se ohlédla, klokánek byl pryč. Tolik ji to vždycky vystraší!

Naštěstí našla svého klokánka podřimujícího pod blahovičníkem. Uklidnilo ji to a spěchala zpět za slepým přítelem vombatem. Vtom zaslechla zapraskat větvičky. Lovec opatrně stopoval starého vombata! Již napřahoval svůj bumerang, aby vombata ulovil. Klokanice znehybněla. Ani dýchat nemohla. Chtěla utéct, ale vombat byl její přítel. Musí mu pomoci!

55

Začala dupat po větvičkách a praskání lovce vyrušilo. Otočil se a klokanice zavolala na vombata: „Utíkej, je tu lovec!“ Starý vombat ji poslechl a pelášil pryč, co mu síly stačily. Jenže lovec se už o něj nestaral. Kdo by se honil za starým vombatem, když má na dosah statnou klokanici!

Klokanice na nic nečekala a skákala do buše, co nejdál od místa, kde nechala spát své mládě. Srdce jí bušilo ostošest, jak se bála, že by na něj mohl lovec narazit. Když konečně svého pronásledovatele setřásla, byla příliš vysílená, aby se mohla vrátit.

Teprve když si odpočinula, mohla jít hledat svého synka. Skákala zpět ke stromu, pod kterým ho zanechala. Jaké bylo její překvapení, když ho zde v pořádku našla! Klokánek si chtěl hrát, ale maminka chtěla nejprve vyhledat přítele vombata, aby se ujistila, že ani jemu se nic nestalo. Jenže po něm nebylo ani vidu ani slechu.

Starostlivá klokanice nemohla vědět, že to nebyl žádný vombat, ale sám nejvyšší bůh Byamee. Ten sestoupil z nebe na zem, aby zjistil, která z bytostí, jež stvořil, má nelaskavější srdce. Nyní již odpověď znal. Byla to klokanice!

Byamee chtěl dát klokaní mamince za její dobrotu nějaký mimořádný dar. Svolal božstva a řekl: „Běžte dolů, do míst, kde rostou vysoké blahovičníky. Odloupněte dlouhý kus kůry a utvořte z něj zástěru s kapsou. Dejte ji té klokaní mamince a poproste ji, ať si ji uváže kolem pasu.“ Tak se také stalo. Ve chvíli, kdy si klokanice uvázala zástěru kolem svého pasu, Byamee ji přeměnil v měkkou klokaní kůži srostlou s její vlastní. Nyní měla kapsu, ve které bude nosit svého klokánka a ten v něm dokonce může i spát!

Klokaní maminka byla velmi šťastná.

A protože měla to nejlaskavější srdce na světě, nechtěla si dar nechat sama pro sebe.

Byamee to pochopil a daroval vak všem klokaním maminkám. Od té doby se už žádné mládě neztratilo.

Čtení s porozuměním: o čem příběh vypráví? Jaká byla klokanice? Jak přišla ke své kapse? Vysvětlení slov: vombat, blahovičník, bumerang, buš.

56

Cestujeme prstem po mapě: kde leží Austrálie? Dále: hlavní město země, znak, jazyk, zvyky… Proč se Austrálii říká: „země protinožců“?

Nejkrásnější vějíř Dramatizace japonské pohádky

Jednoho deštivého dne paní učitelka přišla do třídy s tímto nápadem: „Našla jsem krásný příběh, který bychom mohli nacvičit a na konci roku uspořádat vystoupení pro rodiče. Co vy na to?“ Děti volaly jeden přes druhého, že to je prima nápad a tak se hned další týden společně pustily do práce. Ale nejen to. Domluvily se, že také vyrobí kulisy a navrhnou kostýmy. Nacvičí divadelní představení s názvem: „Nejkrásnější vějíř.“ Pohádka o nejkrásnějším vějíři pochází z Japonska. Vypráví o dvou sourozencích a také o tom, jak jsou některé děti nepřející a škodolibé a jak je důležité mít dobré srdce a pochopení pro druhého.

HRAJÍ: Juki – japonský chlapec Hanako – jeho starší sestra Šičigoró – Jukiho spolužák Santaró – Jukiho spolužák ostatní spolužáci starý učitel vypravěč SCÉNA: Na jedné straně chudé obydlí Jukiho a Hanako – rákosové rohože, textilie ( japonský motiv), malý stolek, kulatý jednobarevný lampion.

Na druhé straně jednoduchá školní třída – ve škole je počítadlo, pověšené svitky papíru s japonskými znaky, podložky (polštářky) na sezení, malé stolky.

Uprostřed školní zahrada a jezírko, cestičky v zahradě z oblázků – nakreslená kulisa, jezírko z krepového papíru nebo z modré textilie.

Obraz 1 – U DĚTÍ DOMA Vypravěč: Už je to hodně dávno, co v daleké zemi, v Japonsku, žili dva sourozenci, Juki a jeho starší sestra Hanako. Byli to sirotci, neměli ani maminku, ani tatínka. Byli velmi chudí. Starší Hanako sloužila u jedné hospodyně, aby měli z čeho žít a také aby mohl Juki chodit do školy.

Hospodyně byla na Hanako zlá, ale to pracovité a hodné Hanako nevadilo. Jen když měla trochu peněz, aby mohl Juki chodit do školy, kde se učil číst, psát a počítat. Hanako měla Jukiho moc ráda a udělala by pro něj všechno na světě.

57

(Hanako vypravuje bratra ráno do školy, pomáhá mu, je pozorná a usmívá se na něho.)

Hanako: Juki, už je čas jít do školy.

Juki: Ještě si vezmu štětce a tuš. Včera večer jsem si psal nové znaky.

Hanako: To je dobře, že se tak rád učíš, Juki. Než vyrosteš, tak toho budeš už hodně umět.

Juki: Měj se tady dobře, Hanako.

Hanako: A dej na sebe pozor, aby se ti nic nestalo. A ze spolužáků si nic nedělej, však oni tě přestanou zlobit, až trochu povyrosteš a budeš něco umět.

(Juki odchází, mává Hanako, oba mizí za scénu.)

Vypravěč: Malý Juki chodil do školy velmi rád. Vždyť se každý den dozvěděl něco nového a hned mu bylo veseleji.

Večer potom vypravoval Hanako, co se ten den ve škole naučil. Ale jak to tak bývá, bohatí spolužáci ztrpčovali Jukimu život. Posmívali se mu, že je chudý, nosí záplatované šaty a obnošené boty.

To se ví, že to dělali tak, aby to neviděl pan učitel.

Ten byl starý a na Jukiho byl moc hodný.

Obraz 2 – VE ŠKOLE (Děti sedí na podložkách nebo klečí před malými stolky, na nich mají štětce a papír, malují znaky, uprostřed malý koberec, rohož atd., učitel je obchází, u Jukiho se zastaví a pokyvuje hlavou. Když učitel zajde na chvíli za scénu, děti se začnou Jukimu posmívat.)

Spolužák: Juki, Juki, otrhanej, otrhanej!

Spolužák: Juki, Juki, křídou na zdi malovanej!

Spolužák: Jukine, Jukine, pohroma tě nemine!

Spolužák: Juki, Juki, co to máš za boty a jaký pěkný záplaty?

(Učitel vejde na scénu, žáci zmlknou a věnují se učení.)

Vypravěč: Co mohl malý Juki dělat? Mlčel a bylo mu moc smutno. Kluci měli nakonec pravdu. Šaty měl záplatované a boty staré a ošlapané, protože na nové neměli peníze. Jim se to posmívalo. Měli bohaté rodiče a ti jim dopřáli, na co si jen vzpomněli. Ale vědomosti si nikdo koupit nemůže, na tom jsou všichni stejně. Kdo je pilný, pozorný a pracovitý, ten se toho hodně naučí. A Jukimu šlo navíc učení skoro samo. Krásně psal japonské znaky, dobře počítal a četl i z těžkých knih bez jediného přeřeknutí.

58

Pan učitel: Juki, můžeš nám přečíst nahlas něco z třetí kapitoly, třeba na straně patnáct?

Juki: Ano, pane učiteli, hned si to najdu.

(Juki čte pomalu a nahlas nějaký text, dává si záležet.)

Pan učitel: Velmi dobře, moc dobře, Juki. A teď mi ukaž svůj svitek papíru, co jsi napsal.

(Vezme svitek papíru, na který Juki napsal znaky, a ukáže jej ostatním, pak si jej pověsí na čelní místo.)

Učitel: Jen se všichni dobře podívejte, to jsou krásné tahy. Každý je plynulý a ladný, jako by je Juki psal svým srdcem a duší. To proto, že Juki není líný, pilně doma cvičí, zatímco vy myslíte jen na samé lumpárny. Zrovna jako ty, Šičigoró, tobě to uličnictví jen kouká z očí. To se podívejme na tu mazaninu!

(Učitel vyvěsí Šičigoróovu mazaninu vedle krásných Jukiho znaků a pohrozí mu zavřeným vějířem.) Šičigoró: (Otočí se zády, zamračí se a utrousí k ostatním spolužákům.) No a co! To je toho. Kus papíru, stejně se za chvíli rozpadne, jako Jukiho boty.

(Během vyprávění vypravěče si děti sbalí učení a jdou za scénu, pak zase vyjdou – jdou ze školy domů.)

Vypravěč: Šičigoró byl celý nazlobený a uražený, že nějaký nuzák umí psát lépe než on a učitel ho dává všem příkladem. Kudy chodil, tudy myslel na to, jak se Jukimu pomstít. A pak na to přišel. Jednou, když šli domů ze školy, otočil se na Jukiho a zeptal se ho: Obraz 3 – NA CESTĚ ZE ŠKOLY Šičigoró: Poslyš, Juki, máte doma vějíř?

Juki: Máme. To víš, že máme. Šičigoró: Jen jestli mluvíš pravdu. Nelžeš?

Santaró: Ten určitě lže! Kde by vzali vějíř? Takoví chudáci!

Juki: My opravdu máme vějíř. Vždyť co bychom si počali, když jsou v létě taková vedra?

Santaró: No tak to bude určitě nějaký ušmudlaný, špinavý cár. Zato my jich doma máme tolik, že nevíme, co s nimi! A ten nejkrásnější má dokonce rukojeť ze slonoviny. Šičigoró: Tak víte co? Zítra každý přineseme svůj vějíř a uvidíme, kdo bude mít ten nejhezčí.

Santaró: A tomu, kdo bude mít nejošklivější, pomažeme obličej sazemi.

59

(Všichni až na Jukiho volají): To bude legrace! Tak zítra, nezapomeňte!

Každý přineste vějíř! (A rozejdou se každý na jinou stranu. Na scéně zůstane jenom Juki.)

Juki: Ach, jo. Ten náš vějíř je takový obyčejný, bez ozdoby, ale není vůbec špinavý. To pro mě nedopadne dobře, zítra budu pomazaný sazemi.

Vypravěč: Juki šel smutně domů, neměl do ničeho chuť. Myslel na spolužáky a na to, jaká to bude potupa. Ani nevytáhl svůj milovaný štětec, kterým tak rád psal. Lehl si raději na lůžko, přikryl se a rychle usnul, aby tu starost zaspal. Když přišla Hanako domů, lekla se, že se Jukimu něco stalo.

Obraz 4 – U JUKIHO A HANAKO DOMA (Juki leží na rohoži, Hanako vejde na scénu a lekne se.)

Hanako: Juki, co je ti? Nejsi nemocný?

(Sahá Jukimu na čelo, jestli nemá horečku.)

Juki: Nic mi není, jenom mám moc starostí, Hanako. Když jsme šli dnes ze školy, Šičigoró začal o vějíři. Ptal se, jestli máme doma vějíř, a kluci nevěřili, když jsem řekl, že máme. Pak se domluvili, že zítra máme všichni přinést vějíře, bude se rozhodovat, čí že je nejkrásnější. A tomu, kdo bude mít vějíř nejošklivější, pomažou obličej sazemi. A to budu přece já. My máme takový starý, obyčejný vějíř.

Hanako: Nedělej si starosti, Juki. Já ti teď uvařím dobrou polévku, najíš se a půjdeš spát. Do rána budeš mít vějíř a ne jen tak ledajaký, jen počkej!

To budou kluci koukat!

Juki: Když to říkáš ty, Hanako. Tobě věřím. Jaká bude dneska polévka?

Hanako: Taková jako včera. Ale dnes ti k ní dám i kousek placky.

Vypravěč: Hanako uvařila polévku a Juki si připravil věci do školy na druhý den. Potom se najedli a Juki šel klidně spát. Spal bezstarostně celou noc. Ale Hanako spát nešla, vzala si barvy a štětce, seděla na tatami a malovala vějíř až do rána a potom vzbudila Jukiho.

(Hanako jde k Jukimu a budí ho, ale Jukimu se nechce vstát.)

Hanako: Juki, Juki! Vstávej, už je ráno, musíš do školy.

Juki: Kéž bych tam dneska vůbec nemusel chodit! Mám asi horečku, Hanako.

Hanako: (Usměje se, sáhne mu na čelo.) Ale jdi! Jsi zdráv jako rybička.

A co by tomu řekl hodný pan učitel, kdybys dneska nepřišel do školy.

Juki: No, však už půjdu, jen se neboj.

(Připravuje se, bere si tašku a už pomalu odchází.)

60

Hanako: A nezapomeň na vějíř! (Podává mu složený vějíř, Juki ho bere a odchází.)

Juki: Děkuji ti Hanako. (Po cestě si říká sám pro sebe.) Tak dnes mě saze neminou, ach jo.

Vypravěč: Juki šel pomalu do školy ve zlé předtuše, jak to asi všechno dopadne. Za chvíli ho předběhli Santaró s Šičigoróem, kteří si nesli svoje krásné vějíře z voňavého dřeva. Byli celí rozjaření, protože se už nemohli dočkat, až dneska pomažou Jukiho sazemi za to, že umí psát lépe než oni. A tak se mu pořádně pomstí.

Obraz 5 – VE ŠKOLE (Všechny děti se sejdou před školou, pak k nim pomalu přijde posmutnělý Juki a Santaró s Šičigoróem vykřikují.)

Santaró a Šičigoró: Ukažte všichni, honem, jaké máte vějíře!

(Děti rozevírají svoje vějíře a ukazují si je navzájem, Juki se krčí v koutku.) Šičigoró: A teď ty, Juki, ukaž svůj vějíř!

Santaró: Jen ho pořádně rozevři! Zvenku je sice starý a špinavý, ale možná, že uvnitř je celý pozlacený! (Říká to posměšně.)

Vypravěč: (Akce podle vyprávění vypravěče.) Juki nemohl udělat nic jiného, než poslechnout. Roztáhl svůj vějíř, aby ho děti viděly. Na staré kostře vějíře byl nalepený bílý papír a na něm byla namalovaná větev slivoně, na které seděl slavík. I když bylo právě uprostřed zimy, poupata slivoně se náhle jako zázrakem rozvinula a vykvetla.

To byla nádhera! Všechny děti se tlačily blíž, aby tu krásu viděly. A pak najednou vylétl slavík z vějíře, posadil se Jukimu na rameno a začal zpívat.

Když dozpíval, zatřepotal křidélky a vlétl zase zpátky do obrázku. Děti to všechno sledovaly bez dechu.

Děti volají jedno přes druhé: Ten krásně zpíval! Kdyby tak ještě jednou přiletěl! A jak ta slivoň nádherně kvetla! Jako o svátcích jara!

61

Učitel: (Vyjde na scénu za dětmi.) No tak, děti. Pojďte už do třídy. Za chvíli začne vyučování!

(Děti si sednou a chvíli se „učí“, Juki pilně píše, Šičigoró a Santaró si sednou vedle sebe a mračí se, pak si zase všichni sbalí učení a odejdou ze scény. Juki jde směrem ke svému domovu.)

Vypravěč: Juki byl také překvapený, ale měl velkou radost, že nebyl ten poslední a nebyl pomazaný sazemi. Protože byl skromný, nic neříkal a toho dne se učil ještě pilněji. Šičigoró a Santoró se tvářili, že na soutěž o nejkrásnější vějíř zapomněli. Posadili se na místo, mračili se a měli zlost, že jim jejich škodolibý plán nevyšel. V duchu už vymýšleli nějaký další způsob, jak Jukiho potrápit. Když Juki přišel domů, už z dálky volal: Obraz 6 – U JUKIHO A HANAKO DOMA Juki: Hanako! Hanako!

Hanako: Copak je, Juki? Hoří?

Juki: Víš, že náš vějíř je nejkrásnější ze všech a ještě je kouzelný?

Hanako: Neříkej, ty si vymýšlíš!

Juki: Vážně, slivoň na něm rozkvetla a slavík opravdu zpíval!

Hanako: Tak vidíš, Juki, dobře to dopadlo a ty ses tak bál.

(Juki jde psát úkoly, Hanako vaří a uklízí, občas se podívá na Jukiho a usměje se.)

Vypravěč: Santaró a Šičigoró dali Jukimu nějaký čas pokoj. Když děti zapomněly na soutěž o nejkrásnější vějíř, přišel Santaró s novým nápadem. Nejprve ho řekl Šičigoróovi a pak ostatním dětem.

Obraz 7 – PŘED ŠKOLOU (Nejdříve jsou tam jen Santaró a Šičigoró, potom se přidají ostatní děti s Jukim.)

Santaró: Mám nápad, jak se pomstíme Jukimu. Šičigoró: Tak povídej!

Santaró: Budeme soutěžit o to, kdo má nejkrásnější lodičku. Šičigoró: A kdo bude mít loďku nejošklivější?

Santaró: Tomu pomažeme obličej sazemi! A to bude Juki! Šičigoró: To je dobrý nápad, aspoň všichni uvidí moji vzácnou loďku ze santalového dřeva a Juki dostane co proto.

Santaró: (K ostatním dětem, které k nim mezitím přijdou.) Zítra sem přineseme každý svoji lodičku. Kdo bude mít nejhezčí, ten vyhraje. Šičigoró: A kdo bude mít nejošklivější, tomu pomažeme celý obličej sazemi.

62

Všechny děti kromě Jukiho vykřikují: Ano, ano! Loďky doma máme!

To bude legrace! Tak zítra u jezírka! A nezapomeňte každý svoji lodičku!

(Děti se rozejdou, zajdou za scénu, Juki přichází domů.)

Obraz 8 – U JUKIHO DOMA Vypravěč: Když přišel Juki domů. Hanako hned poznala, že Jukiho něco trápí. Juki jí vypravoval, co si zase kluci vymysleli.

Hanako: Jen se netrap a nemysli na to.

Juki: To se ti Hanako řekne, ale vždyť já žádnou lodičku nemám.

Hanako: Nic se neboj, do rána budeš mít taky lodičku. Jen se dobře najez a jdi klidně spát.

(Juki si lehne na rohož, chvíli se převaluje a pak usne. Ráno se probudí a vidí lodičku.)

Vypravěč: Juki šel spát, ale myslel na to, jaká to bude zítra ostuda. Ale nakonec usnul a spal až do rána. Zato Hanako probděla celou noc, aby měl ráno Juki lodičku. A skutečně, když se Juki ráno probudil, uviděl na stolku dřevěnou lodičku a uvnitř na palubě tři postavičky z hlíny.

Juki: Jé, lodička i s námořníky! Jak jsi to dokázala? Ty jsi hodná, Hanako, moc ti děkuji.

Hanako: Tak vidíš, vždyť jsem ti večer říkala, že budeš mít také lodičku.

Vypravěč: Juki si vzal věci do školy, rozloučil se s Hanako a vyšel z domu.

Myslel na to, že se mu budou kluci smát, až uvidí takovou obyčejnou loďku, ale nedal na sobě nic znát. Věděl, že Hanako udělala všechno, co mohla.

(Na scénu k jezírku přijdou děti. Pomalu se k nim blíží Juki.)

Vypravěč: Na školní zahradě u jezírka bylo mezitím už rušno. Děti se tam sešly a ukazovaly svoje lodičky.

Děti: Ty máš ale krásnou lodičku! A tahle má hedvábné plachty a vypadá jako opravdová loď! Tato loďka má tak pěkné barvy. A podívejte se, jakou má Šičigoró vyřezávanou ze santalového dřeva!

Santaró: A kdepak je náš Juki se svoji lodičkou? Šičigoró: Vsadím se, že žádnou nemá a nic nepřinese!

Santaró: Podívejte, tamhle už jde! Šičigoró: (Juki k nim dojde a Šičigoró na něj hned spustí. Juki ukazuje svou dřevěnou loďku.) Tak ukaž! Čekáme už jen na tebe. Ukaž, jakou loďku jsi přinesl?

Santaró: Takovou obyčejnou! S tou se nám nemůžeš rovnat! Dneska tě saze neminou!

63

Šičigoró: Na můj povel spustíte loďky najednou do jezírka a rozhodneme, která je ta nejhezčí. Pozor, teď!

(Děti se nahrnou k jezírku a pustí svoje loďky.)

Vypravěč: Když chlapci spustili loďky do jezírka, stalo se něco zvláštního, co nikdo nečekal. Děti byly jako u vytržení a vzrušeně vykřikovaly.

Děti: Podívejte se na Jukiho loďku! Hliněné postavičky se chopily vesel!

A daly se do veslování! Lodička pluje kolem jezírka! Ostatní loďky se jenom zmítají na vlnách a ani se nehnou!

Děti sborem (kromě Šičigoróa a Santaróa): Dnes vyhrává Jukiho lodička!

Ano, dnes zvítězil Juki!

(Děti obklopí Jukiho, předvádějí, že se vyptávají. Juki jen krčí rameny a usmívá se.)

Vypravěč: Šičigoró a Santaró zastrčili své loďky hluboko do lavice, aby je nikdo neviděl, a pomazání sazemi nikomu nepřipomínali. A od té doby se už Jukimu neposmívali. Raději se také snažili pilně učit, aby uměli číst a psát stejně dobře jako on. A Juki a Hanako? Pomáhali si a měli se stále rádi jako dřív.

Rozvíjejte komunikační kompetence dětí. Povídejte si s dětmi na téma šikana. Proč se Jukimu spolužáci posmívali? Mohlo to být i kvůli něčemu jinému, než kvůli tomu, že byl chudý? Co znamená slovo „nuzák“? Povídejte si s dětmi na téma domov a vztahy mezi členy rodiny. Jaký byl vztah mezi Jukim a Hanakou? Jaký by mohl být jejich život, kdyby děti měly rodiče? Co si představíte pod pojmem domov?

Do dramatizace pohádky lze zapojit celou třídu (ostatní role např. kulisák, výtvarník a ostatní spolužáci vystupují na scéně – škola).

Námět na pracovní a výtvarné činnosti: výroba vějířů; v případě realizace představení výroba kulis.

64

Cestujeme prstem po mapě: v jakém světadíle a kde leží Japonsko? Dále: hlavní město země, znak, jazyk, zvyky, jídlo…

Priya má mobil Pár týdnů před koncem školního roku přišla Priya do školy a celá zářila! Konečně se dočkala! Rodiče jí koupili první mobilní telefon. Priya se pyšnila a ukazovala ho dětem ze třídy. Mobil byl opravdu krásný, s velkým dotykovým displejem a v růžovém obalu, přesně jak si ho Priya vysnila.

Děti její nový mobil okukovaly. Ty, co už mobilní telefon měly, jen mávly rukou. Ty, co ho ještě nevlastnily, tiše mlčely a některé dokonce i záviděly. Jen Vojta si mumlal „pod vousy“: „No, to se tak někdo, kdo má rodiče, co mají hodně peněz a koupí mu, na co si vzpomene, má!“ Priya se zarazila: „Víťo, to není pravda! Moji rodiče sice mají dost peněz na to, aby mi telefon koupili, ale protože mi ho ještě kupovat nechtěli, dohodli jsme se, že mi zaplatí pouze polovinu z jeho ceny! Řekli mi, že když mobil chci už teď, musím si na něj našetřit…, že si ho tak budu i víc vážit. A víš, jak dlouho jsem na něj šetřila?“ „No, to nevím,“ připustil Víťa. „Jedenáct měsíců,“ odpověděla Pria. „Ty jo, to je teda doba,“ Vojta na to.

A Priya se dala dál do vysvětlování. „Telefon stál tři tisíce korun. Musela jsem si na něho tedy tisíc pět set korun našetřit. Protože dostávám každý měsíc od rodičů kapesné dvě stě korun, dávala jsem si každý měsíc sto korun stranou, a tak jsem si našetřila tisíc sto korun. O Vánocích jsem od babičky dostala dvě stě korun, které jsem si k nim přidala a zbytek peněz jsem našetřila za sběr papíru!“ „No, jo, no, vždyť já už nic neříkám, jsi dobrá, že jsi vydržela takhle dlouho skrblit, to já bych už dávno ty peníze utratil za zmrzliny a angličáky,“ odpověděl Víťa.

Rozvíjejte komunikační kompetence dětí. Veďte s nimi rozhovor na téma hospodaření s penězi, kapesné. Zhodnoťte společně přístup Priyiných rodičů a Priyi, rozdílnou finanční situaci v rodinách.

Námět na výtvarnou činnost: dekorace pokladničky barvami na porcelán; odlívání olova – výroba mincí (popř. spojit s exkurzí např. Kutná Hora – výroba mincí ve Středověku).

Dramatizace pohádky Oslíčku, otřes se!

Tematická návaznost na Lili a Vili ve třetí třídě (téma Hospodařím s penězi).

65

IV.

V LÉTĚ

Verše na léto K louce patří tisíc vůní, K řece rak, co sedí v tůni.

K lesu stromy a pak mech, K létu batoh na zádech.

Na pasece zrají jahody, děti už se těší na hody.

Slunce pálí, pták si zpívá, Brouk ve stínu odpočívá.

Slunce sílu nabírá, školník školu zavírá.

Voní louky, stráň i les, od země až do nebes.

Léto hořce voní senem, slunce svítí do malin.

Brouci leží za kamenem – je tam chládek, je tam stín.

68

O čtenáři a vose Byl jeden čtenář, jmenoval se Četmír – nepleťte si ho s Čestmírem – a ten čtenář četl, kudy chodil, kudy seděl, kudy ležel, kudy stál a kudy spal (to se mu alespoň zdálo, že čte). Četl v jednom kuse a někdy dokonce v kusech několika (když měl rozečteno více knížek naráz).

Jednou si takhle čte na lavičce v parku, když tu náhle … bzzz, bzzz… byl obletován vosou. Buď to byla vosa četbychtivá, nebo jí voněla Četmírova pomáda na vlasy, zkrátka a dobře vosa kroužila Četmírovi kolem hlavy, nalétávala mu na knihu odpředu a odzadu, zleva i zprava a bzučela. Ta vám bzučela – no přímo protivně. Četmír se po ní ohnal rukou, vosa se prudce vyhnula obloukem. Četmír po ní kopl nohou, vosa zakličkovala kolem boty. Četmír po ní plácl kloboukem, vosa ho podlétla a bzučela dál jako siréna. „Takhle to dál nejde,“ svěsil hlavu Četmír, „Vždyť vůbec nevím, co čtu, řádky se mi míhají a smysl vět uniká. Té vosy vosací se musím zbavit,“.

Prvně v životě odložil knihu, svého nejlepšího přítele na lavičku, vstal a chopil se klobouku jako poboční zbraně. Vosa se bzučivě zasmála: „Kampak na mě s tou hučkou!“ A létala a dorážela a kroužila a vznášela se a padala střemhlav a kličkovala.

Jenomže jednou omylem zakličkovala naopak a ocitla se pod kloboukem.

Pod kloboukem ji přikryla tma, vosa lezla sem, vosa lezla tam a nadurděně si pobzukovala: „Bzzz – tady není východ, bzzz – tady není východ…“ Četmír se blaženě posadil na lavičku a zabořil se znovu do knihy. Jen občas zdvihl hlavu, aby se přesvědčil, že vosa ještě bzučí bručí v kloboukovém vězení a nebude se mu míchat mezi řádky. Ách, jak je to báječné v klidu si číst!

V klidu, no jo, ale ten klid je přílišný, ten klid je přímo přenáramný! Četmír sklapl knihu a čekal. Ne, neozvalo se ani bziknutí.

Rozvíjejte komunikační kompetence dětí: Dokončete pohádku/příběh! Co se stalo s vosou? Co udělal Četmír?

Námět na výtvarnou činnost: kresba/malba vosy, výroba modelu vosy (kašírování).

Námět na rozvoj poznání a komunikačních dovedností: práce s obrazovým materiálem, odbornými publikacemi, internetem – hmyz/vosa, včela, čmelák, sršeň/ – následná prezentace zajímavých informací.

Tematická návaznost na Lili a Vili ve třetí třídě (téma Léto).

69

Zajíc a hlemýžď Vietnamská lidová pohádka národnosti Khmer

Zajíc má velmi rychlé nohy a kdejakému zvířeti uteče. Na poli a v přírodě se jen mihne, umí kličkovat a běhat tak rychle, že ani honicí pes mu nestačí. A na to byl zajíc velmi pyšný, rád se svou dovedností chlubil. Ale takovou špatnou vlastnost, jako je pýcha, nemá nikdo rád. Nesnášel ji ani hlemýžď a rozhodl se, že až se naskytne příležitost, dá zajíci za vyučenou.

Jednou ráno, když zajíc poskakoval kolem rybníka, přilezl k němu a zeptal se ho: „Slyšel jsem, že máš rychlé nohy a umíš běhat ze všech nejrychleji. Je to pravda?“ Zajíc bez rozmyšlení odpověděl: „No to se ví, že jsem nejrychlejší ze všech. Žádné zvíře mě nedohoní!“ Hlemýžď se zamyslel a řekl: „No, předhoníš opravdu hodně zvířat, ale všechna? Určitě?“ „Když jsem nejrychlejší ze všech, tak předhoním všechna zvířata,“ odpověděl zajíc. „Nejsem si jistý, že vyhraješ nad každým,“ nahlas pochyboval hlemýžď. Zajíc vyskočil a několikrát hlemýždě oběhl: „Já že nevyhraju? Ty o tom pochybuješ?“ Na to se hlemýžď zeptal: „Odvážil by ses soupeřit se mnou?“ „Podívejte se na toho mrňouse!“ Smál se zajíc. „Ha! Ty se odvažuješ se na mne vytahovat? Už někdo někdy slyšel, že by byl hlemýžď rychlejší než zajíc?“ A tak se zajíc a hlemýžď domluvili, že spolu budou závodit. Změří svoje síly závodem kolem rybníka. Zajíc chtěl závodit hned, ale hlemýžď řekl, že se musí na závod připravit a tak se dohodli, že začnou až odpoledne.

Pyšný zajíc odběhl a hlemýžď zatím svolal všechny svoje přátele a požádal je o pomoc. Po chvilce se k hlemýžďovi přidávali jeho kamarádi hlemýždi, kteří se shromáždili kolem něj, a začala porada. „Přátelé“, řekl hlemýžď. „Vyzval jsem pyšného zajíce na závod v běhu. Je jasné, že se nemůžeme měřit se

70

zajícem v rychlosti, ale přesto mu můžeme dát za vyučenou, aby se tak nevytahoval.“ A tak hlemýžď se svými hlemýždími kamarády začali přemýšlet, jak zajíce přelstí.

Po chvíli hlemýžď vykřikl: „Už to mám! Bude snadné ho přelstít. Rozestavíme se všichni kolem rybníka. Až zajíc poběží, bude nás postupně potkávat podle toho, jak budeme rozestavěni podél břehu rybníka. „Aha,“ ozval se hlemýžď. „Takže my ani nepoběžíme a zajíc si bude myslet, že jsme rychlejší než on.“ „A v tom je právě ten vtip, přátelé,“ odpověděl hlemýžď a pokračoval: „Běžte se rychle schovat do skrýší kolem rybníka.“ Jak se domluvili, tak to udělali. Hlemýždi si to namířili k rybníku, kde se rozestavěli a schovali se za kulisy vodních travin a rákosí. Protože jich bylo hodně, byli téměř všude. Schovali se v trávě a napjatě čekali, až závod začne.

Odpoledne se hlemýžď a zajíc sešli u rybníka, jak bylo domluveno. „Tak co, hlemýždi, jsi připraven?“ zeptal se zajíc. „Jsem připraven, zajíci. Závod může začít,“ odpověděl hlemýžď.

Zajíc nic netušil a běžel ze všech sil. Běžel, běžel, a protože hlemýždě nikde neviděl, zavolal na něho: „Hlemýždi, kde jsi?“ Dostalo se mu odpovědi od hlemýždě, který byl schovaný v trávě před ním: „Jsem tady, v trávě.“ Zajíc zase uběhl kus cesty, když znovu volal: „Tak kdepak jsi, hlemýždi? Nikde tě nevidím!?“ „Jsem tady, před tebou přece,“ vesele odpověděl hlemýžď. Takhle se to opakovalo několikrát. Zajíc přesto stále věřil, že vyhraje. Když doběhl do konce závodu, celý udýchaný zvolal: „Tak a jsem tady první! Vyhrál jsem!“ „Kdepak, zajíci, já už tady na tebe dávno čekám.“ Ozval se hlemýžď. „Vyhrál jsem já. Ty jsi prohrál. Tak se už nikdy nevytahuj, protože já umím běhat mnohem rychleji nežli ty, zajíci.“

71

Zajíc na to nic neřekl, zamračil se, mávl packou a odhopkal pryč. Ani se nerozloučil. Hlemýždi se smáli, že všechno tak dobře vymysleli a že zajíce obelstili. Věřili, že se zajíc určitě polepší, protože být pyšný a vytahovat se je opravdu špatná vlastnost. Zajíc byl nakonec i velmi hloupý, protože ve své nafoukanosti neviděl, jak ho hlemýždi přelstili.

Na úvod: Každý národ má své bohatství příběhů a pohádek, které se předává z generace na generaci a zůstává tak po staletí živé. V pohádkách se odráží historie, zvyky a obyčeje dané oblasti a země, a všechny dohromady čerpají z lidové moudrosti.

Každá pohádka je jiná, ale všechny mají něco společného. Co je to?

Rozvíjejte komunikační kompetence dětí. Povídejte si s dětmi o tom, jaké ponaučení vyplývá z příběhu.

Cestujeme prstem po mapě: v jakém světadíle leží Vietnam? Dále: hlavní město země, znak, jazyk, zvyky…

Námět na pracovní činnost: výroba „kónického“ klobouku. Ve Vietnamu můžete vidět na mnoha lidech zvláštní klobouky, které jsou součástí tamního oblečení.

Slouží především jako pokrývka hlavy. Vietnamský kónický klobouk (non) se vyrábí z vylisovaných stébel bambusu nebo z palmového listí. Tento klobouk má, jako mnoho tradičních předmětů denní potřeby, široké využití. Slouží jako pokrývka hlavy, součást oděvu prostých venkovských lidí, ochrana před deštěm a sluncem, ale i k nošení nákupů z tržiště (např. rýže).

Pomůcky k výrobě klobouku: Tvrdý bílý papír (výkres), voskovky nebo vodové barvy, lepidlo příp. lepicí páska, krepový papír, sešívačka.

72

Postup při výrobě klobouku: 1. Vietnamský klobouk vyrobíme z tvrdého bílého papíru. Vystřihneme kruh zhruba o poloměru 25 cm a v něm vystřihneme kruhovou výseč ke středovému úhlu 90°.

Tužkou vyznačíme od středu 8 paprsků, kterými rozdělíme klobouk na 9 stejných úseků. Tuto část předem připraví učitel/učitelka.

2. Děti vybarví voskovkami naznačené úseky, kdy střídají 2 barvy (např. žlutou a hnědou).

3. Potom děti kruh stočí do kónického tvaru a lepidlem nebo lepicí páskou spojí dva okraje výseče.

4. Zespodu k okrajům klobouku připevníme pomocí sešívačky jednobarevný pruh z krepového papíru nebo jednobarevnou stuhu.

Popletená přísloví Jednoho dne přišla paní učitelka do třídy s tím, že má pro děti zajímavý úkol. Řekla: „Rozdělte se do trojic, zahrajeme si na detektivy“. Děti zpozorněly a bleskově se rozdělily do trojic, tak jak paní učitelka chtěla. Čekaly, co se bude dít. Jejich bujná fantazie už pracovala. Kluci si představovali, že budou snímat otisky prstů nebo pátrat po stopách nějakého zloděje. Holky očekávaly návštěvu nějakého hezkého policejního detektiva s policejním psem. Ale paní učitelka řekla: „Neuvěříte, co se mi stalo! V kabinetě musel řádit v noci tiskařský šotek a pomíchal mi přípravu na dnešní hodinu! Ještě včera odpoledne jsem pro vás měla na kartičkách nachystaná přísloví a dnes jsem se po příchodu do školy nestačila divit. Kartičky byly rozstříhané a slepené tak, že vůbec ale vůbec nedávají smysl! Potřebuji od vás pomoct a přísloví správně utřídit a pak přijít nato, co se v kabinetu vlastně stalo!“ Jak se brzy ukázalo, části přísloví byly skutečně zpřeházené a nedávaly smysl.

Kdo jinému jámu kopá, tomu není pomoci.

Ranní ptáče nesmí do lesa.

Každý chvilku dobře mete.

Kdo se bojí, nekouše.

Kdo dřív přijde, tahá pilku.

Pes, který štěká, dál doskáče.

Nové koště jaro nedělá.

Komu se nelení, ať nejí.

Jedna vlaštovka má za tři.

Neříkej hop, až se ucho utrhne.

Když se kácí les, mají myši pré.

Kdo šetří, sám sobě škodí.

Když kocour není doma, lítají třísky.

Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, dokud nepřeskočíš.

Komu není rady, sám do ní padá.

Kdo pozdě chodí, ten dřív mele.

Komu není shůry dáno, ten se směje nejlépe.

Kdo se směje naposled, v apatyce nekoupí.

Kdo nepracuje, tomu se zelení.

73

Děti se proto daly rychle do práce a snažily se přísloví utřídit tak, aby dávala smysl. Pracovaly pilně, když v tom se najednou ozvalo rázné zaťukání na dveře a objevil se v nich pan školník spolu s deváťákem Novákem. Radek Novák byl známé kvítko, včera byl navíc „po škole“, protože v jídelně strkal do třeťáků, když si nesly ke stolu talíř s obědem. Pan školník ho načapal, když vycházel z kabinetu paní učitelky a hned mu bylo jasné, že to není jen tak.

A tak se pan školník přišel raději zeptat, zda se paní učitelce z kabinetu něco neztratilo nebo zda nebylo něco poškozeno. Paní učitelka nestihla ani promluvit. Když Radek Novák viděl, že třeťáci třídí přísloví, která jim včera pomíchal, začal rudnout a koktat „Jjjá toto nenebyl!“ a tím sám sebe usvědčil.

A bylo po záhadě. Deváťák Novák to byl, žádný tiskařský šotek! Třída se začala smát. A deváťák Radek Novák? Ten do konce hodiny musel za trest zůstat ve třetí třídě a pomáhat dětem třídit přísloví. Snažil se tak napravit to, co pokazil! Ne nadarmo se říká „Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá!“.

Rozvíjejte komunikační kompetence dětí. Nechte je vyjádřit vlastními slovy co je to „přísloví“ a „tiskařský šotek“. Existují i nějaké jiné příběhy, básně, písně, pohádky, kde vystupují skřítci? Požádejte děti, aby sestavily správné znění „popletených“ přísloví uvedených výše v textu a zkusily vysvětlit jejich význam (za použití příkladů ze života).

Definujte: „Kdo je to detektiv?“, „Co dělá detektiv?“, „Znáte jména nějakých slavných detektivů?“, „Znáte nějaké příběhy, ve kterých detektivové vystupují?“, „Co znamená, když maminka řekne, že čte detektivku?“; zkuste s dětmi vymyslet příběh s „detektivní zápletkou“.

Námět na výtvarnou činnost: výběr jednoho přísloví a jeho výtvarné ztvárnění (kresba, malba) popř. nechte děti, aby se pokusily nakreslit/namalovat tiskařského šotka.

74

Rozvoj fantazie: dramatizace přísloví.

Cestování, to je moje Vždycky, když je venku nevlídně, jedu po Vltavě do Vídně, nebo na letišti nastartuji tatru zamířím k varšavskému Prátru, rád zkouším podmořské padáky a s ponorkou lítám nad mraky, z Afriky to vezmu kolmo dolů, vykoupu se na severním pólu, v Bratislavě dám rád stovku za výstup na Eiffelovku, po Rýnu vypluji z Londýna až k Temži uprostřed Berlína, zeptám se, kolik peněz je tam třeba na litr housek, nebo metr chleba, po chvíli jako Šemík z Petřína doskočím na koridu do Říma a tam přiznám moudré sově, že jsem se narodil v KOCOURKOVĚ.

Nejchytřejší kluk Já jsem chytrý k pohledání, představte si, co všechno už vím: že v Indii žijí Indiáni, že hlavním městem Francie je Řím, že Afriku objevil Jan Ámos Kolumbus, že z Trocnova byl vojevůdce Hus, že nejvyšší horou na světě je Říp, že k lovu ryb se nejvíc hodí šíp a že je nosorožec tuze velký pták – a já ze všech žáků nejchytřejší žák.

Nedá se nic dělat, je to tak.

Rozvíjejte komunikační kompetence dětí. Opravte obě básně tak, aby byly o skutečném světě.

75

Pět minut v Africe Čáry, máry, ententyky, poletíme do Afriky.

Přidržte si čepice…

Hop! a už jsme v Africe: Lvi a lvice pod palmami hrozitánsky špulí tlamy, loví myši v oáze, přibývají na váze.

Plameňáci purpuroví na jezeře ryby loví, volavky a marabu hrají si tam na babu.

Paviáni křičí zdola: – Žirafo, hej, hola hola!

Jak se máš tam nahoře?

Dohlédneš až za moře?

Sloni troubí písně sloní, až nám z toho v uších zvoní, vytrubují zvesela jako správná kapela.

Pštrosi mají krásné peří, pyšně si ho nakadeří, kýchneš-li však nablízku, strčí hlavy do písku. Žirafa jen mhouří víčka, žďuchá hlavou do sluníčka.

Chodí k němu na táčky, okusuje obláčky.

76

Co je džungle?

Kdo z vás neví, co je džungle, tak mu říkám, je to les zvířátek a stromů plný, ráno vlhký, ve dne žhavý, večer tmavý, v noci tajuplný, je to vlastně prales.

Krokodýl své slzy roní pod hladinou nepoznán, půjdete-li někdy džunglí, mějte oči dokořán!

Naslouchejte hlasům zvířat, moudré jsou i varovné, stromy, květy, ptáky zpívat uslyšíte v srci svém.

Rozvíjejte komunikační kompetence dětí. Povídejte si s dětmi na téma Afrika (práce s mapou, fotodokumentací, atlasy, internetem; video ukázkami atp.; geografické údaje; obyvatelstvo Afriky; fauna a flóra Afriky; „bohatství“ Afriky).

Námět na literární výchovu: četba ukázky z knihy J. Adamsonové Příběh lvice Elzy.

Rozvoj poznání - námět na výlet/exkurzi: Africké muzeum Dr. Emila Holuba, Holice (Pardubický kraj); návštěva ZOO (zvířata žijící v Africe).

Námět na výtvarné činnosti: výroba a dekorování hliněných nádob (keramická hlína, samotvrdnoucí hmota aj.); malba zvířat žijících v Africe (skupinová či kolektivní práce).

Námět na hudební činnosti: poslech/zpěv písně: Nilský krokodýl popř. další aktivity např. „rituály“ (poslech etnické hudby /3–4 min/ – skupinový nácvik rituálu např. válečného tance, vyhánění zlé nemoci, oslav země atp.). „Bubnování na pusu“ (nápodoba zvuku bubnů např. umba – umba, pam – pam, kata – kata, umaba – umba, sa-sa… bez intonace + tleskání a chůze v rytmu „bubnů“). „Africké cvičení v kruhu“ (učitel/žák uprostřed kruhu vytleská krátké rytmické schéma /popř. doplněné o pleskání o stehna, dupání/ - ostatní zopakují, následuje výměna uprostřed kruhu).

Cílem těchto aktivit je rozvoj pozornosti, smyslu pro rytmus, postřehu, spolupráce a koheze skupiny.

77

Seznam pramenů ANDERSEN, H. CH.: Sněhová královna. In: Sněhová královna (volně upraveno). Filip Trend Publishing, 2003 CÍLKOVÁ, E.: Nejkrásnější vějíř. In: Hrajeme pohádky z celého světa. Portál, Praha 2010 CÍLKOVÁ, E.: Zajíc a hlemýžď. In: Hrajeme pohádky z celého světa. Portál, Praha 2010 CÍLKOVÁ, E., SCHÖNEROVÁ, P.: Náměty pro multikulturní výchovu: poznáváme jiné národy.

Portál, Praha 2007 ČERNÍK, M.: Zpráva nebeská. In: Malé a velké nebe. Albatros, Praha 1981 DVOŘÁK, P.: Na hoře Říp. In: Můj první atlas. Gemini, Bratislava 1992 Hádanka. Dostupné z www.drobek.mysteria.cz/deti/_hadanky.html HALAS, F.: Co všechno musí udělat jaro. In: Před usnutím. Albatros, Praha 2013 HAMANOVÁ, R.: Zima. In: Chumelí se, sněží.: Albatros, Praha1987 HAMANOVÁ, R.: Eskymácká abeceda. In: Chumelí se, sněží. Albatros, Praha1987 HAMANOVÁ, R.: Radostné setkání. In: Chumelí se, sněží. Albatros, Praha 1987 HAMANOVÁ, R.: Haló, pane karnevale. In: Chumelí se, sněží. Albatros, Praha 1987 HAMANOVÁ, R.: Tání. In: Chumelí se, sněží. Albatros, Praha 1987 HAMANOVÁ, R.: Všichni se vejdem do vánoční koule. In: Chumelí se, sněží. Albatros, Praha 1987 HAVEL, J.: Na výletě v divném světě. In: Člověče, nemrač se. Hradec Králové, Kruh 1972 HAVEL, J.: Cestování, to je moje. In: Kdo má smysl pro nesmysl. Praha, Albatros 2007 HAVEL, J.: Nejchytřejší kluk. In: Člověče, nemrač se. Hradec Králové, Kruh 1972 Nadace Naše dítě: Slabikář dětských práv. Praha, 2001 NOHAVICA, J.: Grónská zem. Dostupné z www.karaoketexty.cz/texty-pisni/ nohavica-jaromir/gronska-zem-43774 O dvanácti měsíčkách. Dostupné z www.centrumpohadek.cz/pohadky-pro-deti/ o-dvanacti-mesickach/ OLBRACHT, I.: Založení Prahy. In: Ze starých rukopisů. Albatros, Praha 1984 PÁNEK, J.: Dívka pták. In: Čarodějný prsten. Srbské pohádky. Albatros, Praha 1982 POSPÍŠILOVÁ, Z.: U zubaře. In: Hádanky a hříčky nejen se slovíčky. Portál, Praha 2010 RIVAI, M.: Co je džungle. In: Říkanky z džungle. Petrklíč, Praha 2010 SLABÝ, Z., K.: O čtenáři a vose. In: Nedokončené pohádky. Portál, Praha 2009 STRONG E.; FLOOD, W.: How the Kangaroo Got Her Pouch. In: Pacific Island Legends: Tales from Micronesia, Melanesia, Polynesia, and Australia. Honolulu, Hawai’i. Bess Press, 1999 Jak klokanice ke své kapse přišla. Dostupné z www.evoluce.cz SVĚRÁK, Z.; UHLÍŘ, J.: Září. Dostupné z www.karaoketexty.cz/texty-pisni/uhlir-jaroslav-a-sverak-zdenek/zari-286749 SVĚRÁK, Z.; UHLÍŘ, J.: Světové Vánoce. Dostupné z www.karaoketexty.cz/texty-pisni/uhlir-jaroslav-a-sverak-zdenek/svetove-vanoce-126123 SVĚTLÍK, E.: Škola cizích řečí. In: Čítanka pro 3. ročník základní školy. Fortuna, Praha 1998 TVRDÍKOVÁ, M.: Kdo je nejsilnější. In: Dcera slunce. Albatros, Praha 1976 ZÍMOVÁ, A.: Zima. In: Dětské básničky. Fragment, Praha 2008 ZÍMOVÁ, A.: Parník. In: Dětské básničky. Fragment, Praha 2008 ZÍMOVÁ, A.: Koleje. In: Dětské básničky. Fragment, Praha 2008 ZÍMOVÁ, A.: Apríl. In: Dětské básničky. Fragment, Praha 2008 ŽÁČEK, J.: Pět minut v Africe. In: Aprílová škola. Albatros, Praha 1989 ŽÁČEK, J.: Staroměstský orloj. In: Kolik má Praha věží. Albatros, Praha 1984 ŽÁČEK, J.: Vltava přichází z daleka. In: Kolik má Praha věží. Albatros, Praha 1984 ŽÁČEK, J.: Popletená přísloví. In: Hádej, hádej, hadači. Euromedia Group/Knižní Klub, Praha 2010 Vlastní tvorba autorek čítanky: PECHÁČKOVÁ, Y.: Halóóó, kde jste kdo?; Pohlednice z cest; Čínský drak; Jak se žije v pohádkovém světě; BENDOVÁ, P.: Být zdravý není jent tak!; Doma; Moje rodina; Nepodařený výlet na kole; Popletená letená přísloví; Priya má mobil; Vojtu bolí zub

78