Felix Weiβ
Květiny Rozpoznejte snadno 100 druhů
Obsah Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 Určování květin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 Více než čtyři roční období . . . . . . . . . . . . . .12 Léčivé a jedlé rostliny . . . . . . . . . . . . . . . . . . .14 Rostliny v ohrožení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .16
Květiny s červenými květy . . . . . . . . . . . . . . . . 20 • čtyři okvětní lístky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 • pět okvětních lístků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 • více než pět okvětních lístků nebo úbor . . . . . . 31 • dvoustranně souměrné květy. . . . . . . . . . . . . . . . 36
Květiny s bílými květy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 • čtyři okvětní lístky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 • pět okvětních lístků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51 • více než pět okvětních lístků nebo úbor . . . . . 61 • dvoustranně souměrné květy. . . . . . . . . . . . . . . 71
4
Obsah
Květiny s modrými květy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73 • čtyři okvětní lístky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73 • pět okvětních lístků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76 • více než pět okvětních lístků nebo úbor . . . . . . . 79 • dvoustranně souměrné květy. . . . . . . . . . . . . . . . . . 81
Květiny se žlutými květy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 • čtyři okvětní lístky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89 • pět okvětních lístků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93 • více než pět okvětních lístků nebo úbor . . . . . 100 • dvoustranně souměrné květy. . . . . . . . . . . . . . . 109
Květiny se zelenými nebo hnědými květy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112 • čtyři okvětní lístky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .112 • pět okvětních lístků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117 • více než pět okvětních lístků nebo úbor . . . . . .119 Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 120
5
Úvod
Květiny Svými pestrými květy vnášejí květiny barvy do jinak spíše jednotvárné zeleně a hnědi rostlinného světa. Jejich barevná nádhera má vlastně přitahovat jen hmyz, který je pak odměněn nektarem a současně se stará o opylení, ale kromě toho udělá radost i nám. Květiny jsou spíše malé, alespoň ve srovnání se vzrostlými stromy nebo košatými keři, a mají většinou zelené a měkké stonky, opět na rozdíl od hnědých kmenů stromů a zdřevnatělých keřů. Některé stromy a keře jako jabloň domácí
(Malus domestica) nebo růže šípková (Rosa canina) také krásně kvetou, do této příručky jsme je však nezařadili. U právě tak drobných a zelených travin a ostřic zase nenajdeme nápadně pestré květy, neboť o opylení se u nich stará vítr. V této knize se tedy budeme věnovat květinám, nikoli stromům, keřům nebo travinám. Představuje malý, ale reprezentativní výběr 100 častých a rozšířených druhů, díky němuž se s touto různorodou skupinou rostlin blíže seznámíte.
„Země se usmívá prostřednictvím květin.“ – Ralph Waldo Emerson
6
Úvod
Určování květin
S vrbovkou úzkolistou to není snadné: nejprve jsou její okvětní lístky uspořádány pravidelně (do kruhu), později dvoustranně souměrně
Pokud určitou květinu pojmenujeme, tedy určíme-li její druhovou příslušnost, můžeme se dozvědět více o jejím vývoji a na základě pozorování ji přiřadit k dalším květinám téhož druhu. Z květiny se stává jakási známá, kterou při příštím setkání rychleji rozpoznáme, a časem se seznámíme také s tím, jak se vyvíjí od maličkých výhonků až po zralá a uschlá plodenství, až ji nakonec poznáme i při letmém pohledu a budeme vědět všechno o jejím životě. Při prvním setkání ovšem stojíme před zatím neznámou rostlinkou.
První krok: barva Podívejme se nejprve na barvu květu a pokusme se ji přiřadit k jedné z pěti hlavních barev: k červené, bílé, modré, žluté nebo zelené. V tomto atlase jsou květiny uspořádány právě podle těchto barev. Někdy není úplně snadné se rozhodnout, protože například fialová nebo oranžová se těžko přiřazují k jedné z hlavních barev. V takovém případě vezměte při určování v úvahu obě tyto barvy. U některých květin se vyskytují také různé barevné varianty, dymnivku dutou (str. 36) a náprstník červený (str. 42) lze tedy najít jak v červené, tak i v bílé variantě. Květiny jsou pak zařazeny vždy podle barevnější varianty. pravidelně uspořádané
7
Úvod
Druhý krok: tvar V dalším kroku se při určování budeme věnovat tvaru květu. Je květ pravidelný, nebo můžeme rozeznat zrcadlovou souměrnost mezi stejnými stranami jako u obličeje (dvoustrannou symetrii)? Rozlišování mezi pravidelnými a dvoustranně souměrnými květy bývá jen zřídka obtížné. Někdy nám to však květiny trochu ztěžují: květy vrbovky úzkolisté (str. 23) mají čtyři červené korunní lístky, které jsou nejprve uspořádány pravidelně, ale s rostoucím stářím květu se uspořádávají dvoustranně souměrně.
dvoustranně symetrické
8
Zdánlivě deset okvětních lístků ptačince velkokvětého je ve skutečnosti jen pět hluboce vykrojených lístků
Třetí krok: počet okvětních lístků Pokud jde o pravidelný květ, budeme nyní počítat barevné okvětní lístky. Jsou maximálně čtyři, je jich pět, nebo více než pět? Ale i zde se musíme mít na pozoru: některé druhy mají okvětní lístky rozdvojené téměř ke svému základu, a tak se z pěti může rychle stát zdánlivě deset! Pomocí uvedených tří kroků jsme počet druhů přicházejících v úvahu již omezili na relativně malou skupinu. Přehled s výše uvedenými charakteristickými znaky a odkazy na příslušná čísla stránek naleznete na předních klopách obálky.
Úvod
Zvláštní květenství Některé zvláštní tvary květů byste si měli zapamatovat, jelikož jsou typické pro celou rostlinnou čeleď. Miříkovité mají malé, jednotlivé, pravidelné květy na dlouhých stopkách, které se sbíhají v jednom bodě do jednoho okolíčku. Tyto okolíčky opět spočívají na dlouhých stopkách, které se spojují rovněž v jednom místě na vrcholu stopky květenství. Takto vzniká mohutný, dvojitě rozvětvený deštník, jenž vzdáleně připomíná jeden jediný velký květ a nazývá se okolík. Tento typ květenství je typický pro miříkovité, ale vyskytuje se také u některých dalších skupin rostlin. Někdy nebývá zcela dokonalý, takže se jednotlivé stop-
ky květů nestýkají přesně v jednom bodě. Hovoříme pak o nepravém okolíku. U hvězdnicovitých se vývoj dostal ještě o krok dál. U této čeledi rostlin vypadají jednotlivé květy jako maličké trubičky, které jsou k sobě navzájem těsně stlačeny a spojeny na společném květním lůžku. V některých případech mají jednotlivé kvítky v květenství jazykovitě prodloužený korunní lístek a říká se jim jazykovité květy. Ty pak květině propůjčují poněkud rozcuchaný vzhled, jako třeba u pampelišek smetánek (str. 107). Jazykovité květy však mohou být omezeny také jen na okraj květu, kde obklopují úbor trubkovitých květů uprostřed jako u kopretiny bílé (str. 65).
Úbor kopretiny se skládá ze žlutých trubkovitých a bílých jazykovitých květů
Bršlice kozí noha je typickým zástupcem miříkovitých
9
Úvod
křižmostojné vstřícné, vejčitého až srdcovitého tvaru, s pilovitým okrajem
Listy pomáhají při určování Při dalším určování bychom měli zaměřit pohled na listy. Obzvlášť důležitým určovacím kritériem určování je jejich uspořádání. Jsou listy pouze u země spojené do růžice, nebo jsou rozmístěny po celém stonku? Stojí vždy dva listy proti sobě, nebo jsou umístěny zdánlivě náhodně po jednom na stonku? A jak jsou jednotlivé listy tvarované? Jsou podlouhlé, vejčité, okrouhlé, kopinaté, srdčité, ledvinité, nebo rozčleněné? A jak vypadají okraje listu? Jsou hladké, vykrajované, pilovité, nebo s jemnými zoubky? 10
Tyto charakteristické znaky často pomáhají rozlišit květiny s podobným tvarem květů. Přehled s charakteristickými tvary listů a jejich okraji naleznete na zadních klopách obálky. Všemi smysly Neomezujte se ale jen na pozorování květin! Přičichněte si ke květům, jejich vůně může být charakteristická. Promněte listy a pak si přičichněte k prstům: produkuje daná rostlina éterické oleje? Dotkněte se listů a stonku: jsou hladké, hrubé, chlupaté, pichlavé? To všechno mohou být důležité určovací znaky. Ve většině případů byste tak měli
Listy česneku medvědího poznáme podle česnekové vůně
Úvod
dospět ke druhu, jehož znaky se shodují s danou květinou. Někdy ovšem popis v knize tak docela nesouhlasí s exemplářem v přírodě. V takovém případě si vzpomeňte na pravidlo, že žádné dva listy nejsou stejné. Velmi různorodé Tvary jednotlivých rostlin určitého druhu jsou na rozdíl od zvířat nesmírně variabilní. Dědičný materiál – geny rostliny – sice stanovují obecný stavební plán a vývoj, přesto však mají živiny v půdě, množství světla, sousední rostliny a mnoho dalších faktorů rozhodující vliv na to, jak je tento stavební plán realizován. Tento fenomén se nazývá fenotypová plasticita. Pravidelně se stává, že narazíme na dvě rostliny, jež jsou utvářeny natolik rozdílně, že je považujeme za dva různé druhy, při bližším pozorování se ale ukáže, že se pouze vyvinuly individuálním způsobem. Typickým příkladem jsou listy na světle a listy ve stínu. Mnohé rostlinné druhy vytvářejí při nedostatku světla větší listy, aby dokázaly zachycovat i menší množství dopadajícího slunečního záření. Tento jev lze dobře pozorovat, srovnáme-li kopřivy rostoucí v lese s těmi, které rostou na louce. Může se také stát, že i když bu-
Na listech pampelišky je dobře vidět, jak široká rozmanitost v přírodě panuje
dete postupovat po jednotlivých krocích, nebudete při určování a pečlivém srovnávání dané květiny s obrázky a popisy v této příručce schopni najít odpovídající druh. Tomu se bohužel nedá zabránit, neboť sem bylo možné umístit pouze malý výběr z více než 3500 rostlinných druhů, jež se u nás vyskytují, a může to být i trochu frustrující. V takovém případě si poznamenejte znaky, kterých jste si už během určování všimli, rostlinu vyfotografujte a pokračujte s určováním pomocí obsáhlejší určovací příručky. Můžete se pak dostat přímo ke správné skupině rostlin nebo rostlinné čeledi. 11
modré květy
Lilek potměchuť Solanum dulcamara
Ve vlhkých křovinách, živých plotech a ve vegetaci na březích řek se lilek potměchuť jako malá liána vine a šplhá vzhůru po okolních rostlinách.
5 nazpět ohnutých korunních lístků, srostlé žluté tyčinky
nezralé zelené bobule
zralé červené bobule
Lilek potměchuť obsahuje jedovaté saponiny, které mohou u člověka způsobovat křeče a zástavu dechu. Nacházejí se ve všech částech rostliny, zejména v nezralých zelených bobulích. Lilek potměchuť je úzce spřízněný s rajčetem a bramborem, nezralá zelená rajčata a zelené brambory obsahují také podobné jedovaté látky. 76
žluté květy
Zlatobýl kanadský Solidago canadensis
Široce rozkladitá, převislá květenství se jako žlutý ohňostroj objevují teprve během pozdního léta. Zlatobýl kanadský obvykle roste ve velkých skupinách.
laty s jednotlivými drobnými úbory směřujícími vzhůru
jednotlivé drobounké úbory stonek chlupatý
Tato až 2,5 m vysoká bylina se již v 17. století s pěstováním ovoce a zeleniny dostala do střední Evropy. Brzy se však rozšířila do volné přírody a jako velice úspěšný invazní druh osídlila většinu oblastí. Jako mnoho jiných zdomácnělých rostlin je v Evropě velmi úspěšná, protože zde chybí četné druhy hmyzu, které se na ni v její původní vlasti Severní Americe specializovaly jakožto na svou potravu.
listy přisedlé, okraj pilovitý
103
zelené nebo hnědé květy
Rulík zlomocný Atropa belladonna
Až 1,5 m vysoká bylina roste na lesních mýtinách a u cest v jehličnatých i listnatých lesích ve středních polohách, zejména na vápenatých půdách.
silný stonek s měkkými chloupky
listy široké, oválné, zašpičatělé, střídavé jediná leskle černá bobule o velikosti třešně
zvonkovitý, nahnědlý květ
118
Svůj odborný název dostal smrtelně jedovatý rulík zlomocný podle řecké bohyně osudu Atropos, která směla rozhodovat o smrti lidí tím, že přestřihávala jejich nit života. Za jedovaté účinky rostliny jsou odpovědné především alkaloidy atropin a skopolamin, jež jsou obsažené nejen v bobulích, ale i v listech a kořenech. Atropin u člověka působí přímo na nervovou soustavu a při otravách může způsobit zástavu dechu.
zelené nebo hnědé květy
Vraní oko čtyřlisté Paris quadrifolia
Hluboko ve stínu starých listnatých lesů rostou vraní oka čtyřlistá na jaře a v časném létě. Rozrůstají se prostřednictvím oddenků, díky čemuž mnohdy vznikají velké skupiny rostlin. jediný, centrální květ, semeník tmavě načervenale hnědý, nápadné žluté tyčinky kříž ze 4 listů
listy vejčitě kopinaté
jediná modročerná bobule
Listy bývají sice typicky čtyři, přesto se často vyskytují i rostliny se třemi nebo pěti, vzácně dokonce se šesti listy. Ve středu květu se nachází nápadný tmavě červený až černavý semeník, který láká k opylení zejména mouchy, někdy tím, že napodobuje hnijící maso. Opylení však probíhá také větrem. Mírně jedovaté, modročerné bobule žerou ptáci, a tak se rostlina rozšiřuje. Nejdůležitější roli při rozmnožování však hrají podzemní oddenky. 119
U kraje cesty vás upoutá zajímavá květina – jak se jen jmenuje? S tímto bohatě ilustrovaným průvodcem to zjistíte úplně jednoduše: nejprve se zorientujete podle barvy květu, pak spočítáte okvětní lístky a výběr se zúží pouze na několik druhů. Všechny důležité znaky jsou jednoznačně popsané a návodné jsou také detailní ilustrace. Velmi rychle tak zjistíte, jaká květina to vykvetla právě pro vás. Portréty jednotlivých druhů doplňují pozoruhodná fakta a zajímavosti. Čím více se o květinách dozvíte, tím více vás budou fascinovat.
PRO VŠECHNY MILOVNÍKY PŘÍRODY
www.knihykazda.cz