Jiří Pernes: VDZKČ XVII. 1948-1956 / ukázka

VELKÉ DĚJINY ZEMÍ KORUNY ČESKÉ SVAZEK

XVII. 1948–1956

Jiří Pernes

SVAZEK

PASEKA

PASEKA

XVII. 1948–1956

PAS_dejiny_XVII_01.indd 2

01.02.2022 14:37

Jiří Pernes

SVAZEK

PASEKA PRAHA 2022

PAS_dejiny_XVII_01.indd 3

XVII. 1948–1956

01.02.2022 14:37

Lektorovali prof. PhDr. Jiří Kocian, CSc., a prof. PhDr. Lubomír Kopeček, Ph. D.

Frontispis: Jan Čumpelík, Milicionář, návrh plakátu k Výstavě revolučních bojů, olej na plátně, 1949

Copyright © Nakladatelství Paseka s. r. o., 2022 Text © Jiří Pernes, 2022 Photographs © Evžen Beran/ČTK, Iljič Holoubek/ČTK, Karel Otto Hrubý, Jan Jeništa, Čestmír Jírů/ČTK, Viktor Lomoz/ČTK, Josef Mucha/ČTK, Josef Novák/ČTK, Rostislav Novák/ČTK, Bohuslav Parbus/ČTK, Jiří Rublič/ČTK, Petr Student, Věněk Švorčík/ČTK, Olga Tlapáková, Jaroslav Toman, 2022 Layout © Pavel Štefan, 2022 ISBN 978-80-7637-214-6

PAS_dejiny_XVII_01.indd 4

01.02.2022 14:37

OBSAH

Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11

Hlava první UPEVŇOVÁNÍ VÝSLEDKŮ REVOLUCE (1948) I. Přeměna veřejného života . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 I/1 Triumf vítězů. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 I/2 Činnost akčních výborů Národní fronty – odstraňování nepohodlných lidí z veřejného života. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 I/3 Vytváření „obrozené“ Národní fronty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 Likvidace Československé strany národně socialistické . . . . . . . . . . . . . 33 Transformace Československé strany lidové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 I/4 Schválení programu nové vlády Klementa Gottwalda . . . . . . . . . . . 40 I/5 Smrt Jana Masaryka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 I/6 Schválení Ústavy 9. května . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 I/7 Volby do Národního shromáždění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58 I/8 Abdikace prezidenta Beneše . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65 I/9 Volba Klementa Gottwalda novou hlavou státu. . . . . . . . . . . . . . . . 69 I/10 Včlenění Československé strany sociálně demokratické do KSČ. . . . 74 I/11 Omezení svobody pohybu: uzavření státních hranic . . . . . . . . . . . . 79 I/12 Zavedení cenzury. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 I/13 Podřízení policie, armády, soudnictví a státní správy komunistické straně. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86 I/14 Bouřlivý růst členské základny KSČ a změna její sociální skladby. . . 96 I/15 Další opatření k získání dělnictva pro politiku KSČ. . . . . . . . . . . . . 98 I/16 Pomsta na poražených: soudní procesy s představiteli demokratických sil. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104

PAS_dejiny_XVII_01.indd 5

01.02.2022 14:37

II. Vztah k Sovětskému svazu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108 II/1 Sovětská kritika KSČ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108 II/2 Odmítnutí československé národnostní politiky. . . . . . . . . . . . . . . 115 II/3 Sovětsko-jugoslávská roztržka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123 Diskuse o rezoluci Informbyra ve vedení KSČ . . . . . . . . . . . . . . . . 124 Dopad rezoluce Informbyra v Československu . . . . . . . . . . . . . . . . . 128 Protijugoslávská opatření ČSR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 133 Ekonomická roztržka mezi Československem a Jugoslávií . . . . . . . . . 140 II/4 Gottwaldova návštěva u Stalina (září 1948). . . . . . . . . . . . . . . . . . 143 II/5 Konec iluzí o specifické československé cestě k socialismu. . . . . . . 147 III. Počátek protikomunistického odporu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 151 III/1 Všesokolský slet . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 151 III/2 Smrt Edvarda Beneše . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154 III/3 Vznik prvních skupin odporu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 159 III/4 Atentát na Augustina Schramma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 163 IV. Vznik demokratického exilu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 166 IV/1 Odchod představitelů demokratických stran do exilu po únoru 1948 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 166 IV/2 Prostupnost československých státních hranic . . . . . . . . . . . . . . . . 172 IV/3 Uprchlické tábory a imigrační politika západních zemí . . . . . . . . . 178 IV/4 První pokusy o organizování zahraničního odboje . . . . . . . . . . . . 186 IV/5 Politické dělení poúnorového exilu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 192 V. Zostřování třídního boje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 199 V/1 Reakce vedení KSČ na sovětskou kritiku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 199 V/2 Nástup kolektivizace zemědělství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 202 V/3 Komunistický teror . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 208 V/4 Konflikt s církvemi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 216 V/5 Mládež vede Brno . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 225

Hlava druhá ZAKLADATELSKÉ OBDOBÍ KOMUNISTICKÉHO REŽIMU (1949–1951) I. Studená válka a Československo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 230 I/1 Ohlas únorového převratu ve světě a vznik NATO . . . . . . . . . . . . 230 I/2 Československo v RVHP . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 232 I/3 IX. sjezd KSČ 25. až 29. května 1949 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 236 I/4 Vyhlášení I. pětiletého plánu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 240 I/5 Demonstrace síly a oddanosti – 70. narozeniny J. V. Stalina . . . . . . 244 I/6 Příchod sovětských poradců do Československa a jejich působení v národním hospodářství. . . . . . . . . . . . . . . . . . 250

PAS_dejiny_XVII_01.indd 6

01.02.2022 14:37

I/7 Restrukturalizace československého hospodářství – zintenzivnění výstavby těžkého průmyslu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 256 I/8 Proměny československého zemědělství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 262 I/9 Boj proti kulakům . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 265 II. Upevňování komunistické diktatury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 272 II/1 Stíhání „třídních nepřátel“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 272 II/2 Vyostření konfliktu s církvemi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 282 Číhošťský zázrak . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 282 Obsazení klášterů a likvidace řádů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 284 Procesy s církevními hodnostáři . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 290 II/3 Znásilnění umění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 293 II/4 Socialistický realismus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 297 II/5 Vytváření nových komunistických elit . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 301 Boj o duši mládeže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 301 Změny ve školství. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 305 Budování socialistické inteligence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 312 III. Hledání nepřítele ve vlastních řadách. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 315 III/1 Stranické prověrky (podzim 1948 až leden 1950) . . . . . . . . . . . . . 315 III/2 Sílící sovětský tlak na odhalování vnitřních nepřátel . . . . . . . . . . . 318 III/3 Případ Clementis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 326 III/4 Další vlna zatýkání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 331

Hlava třetí KRIZE KOMUNISTICKÉHO REŽIMU V ČESKOSLOVENSKU (1951–1953) I. Vyostřování studené války . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 339 I/1 Válka v Koreji (červen 1950 až červenec 1953). . . . . . . . . . . . . . . 339 I/2 Militarizace československé společnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 344 I/3 Čepičkova armáda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 349 II. Komunistické Československo v krizi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 355 II/1 Hospodářská krize . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 355 II/2 Sociální selhání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 359 II/3 Odcizení komunistického režimu a dělnictva . . . . . . . . . . . . . . . . 365 II/4 Kritická vystoupení dělníků proti KSČ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 371 III. Snahy o zformování protikomunistického odporu . . . . . . . . 379 III/1 Pokusy demokraticky smýšlejících vojáků o svržení komunistického režimu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 379 III/2 Vznik odbojových organizací . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 383 Hory Hostýnské . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 384

PAS_dejiny_XVII_01.indd 7

01.02.2022 14:37

Světlana . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 386 Černý lev 777 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 388 Odbojová skupina bratří Mašínů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 390 Další protikomunistické odbojové organizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . 393 III/3 Příčiny neúspěchu třetího odboje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 395 III/4 Protiakce StB – Československá strana práce . . . . . . . . . . . . . . . . 397 IV. Formování demokratického exilu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 401 IV/1 Snahy o vytvoření exilového ústředí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 401 IV/2 Fungování Rady svobodného Československa. . . . . . . . . . . . . . . . 411 IV/3 Podpora československého exilu v zahraničí . . . . . . . . . . . . . . . . . 415 IV/4 Výbor pro svobodnou Evropu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 419 IV/5 Rádio Svobodná Evropa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 422 IV/6 Akce komunistického režimu proti Rádiu Svobodná Evropa . . . . . 427 IV/7 Rádio Svobodná Evropa a československý exil . . . . . . . . . . . . . . . 430 IV/8 Snahy exilu o spolupráci s domácí rezistencí . . . . . . . . . . . . . . . . 437 IV/9 První krize v Radě svobodného Československa . . . . . . . . . . . . . . 441 V. Proces s Rudolfem Slánským . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 444 V/1 Generální tajemník KSČ odhalen jako zrádce . . . . . . . . . . . . . . . 444 V/2 Ohlas procesu ve společnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 453 VI. Vyvrcholení krize . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 458 VI/1 Hledání východiska z bludného kruhu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 458 VI/2 Diktátorova smrt . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 464 VI/3 Gottwaldův pohřeb jako demonstrace síly . . . . . . . . . . . . . . . . . . 471 VI/4 Konstituování nového vedení KSČ a ČSR . . . . . . . . . . . . . . . . . . 477 VI/5 První snahy o zlepšení hospodářské a sociální situace . . . . . . . . . . 487 VI/6 Peněžní reforma. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 495 VI/7 Reakce veřejnosti na peněžní reformu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 505 VI/8 Povstání v Plzni . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 514 VI/9 Represe proti účastníkům nepokojů. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 529 VI/10 Vyjadřování podpory komunistickému režimu . . . . . . . . . . . . . . . 534

Hlava čtvrtá SNAHY O PŘEKONÁNÍ KRIZE REŽIMU (1953–1956) I. Vliv nového sovětského vedení na Československo . . . . . . . . 541 I/1 Nový kurz v SSSR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 541 I/2 Neúspěch násilné kolektivizace zemědělství . . . . . . . . . . . . . . . . . 552 I/3 Srpnové teze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 563 I/4 Neochota vedení KSČ přistoupit k politickým změnám . . . . . . . . 567 I/5 Kampaň proti sociálním demokratům . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 573

PAS_dejiny_XVII_01.indd 8

01.02.2022 14:37

I/6 Zasedání ÚV KSČ v září 1953 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 580 I/7 Blýskání na lepší časy? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 585 I/8 Problémy se zásobováním: nedostatek všeho. . . . . . . . . . . . . . . . . 590 II. Hledání nových cest. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 598 II/1 Změna priorit: ústup od překotné militarizace . . . . . . . . . . . . . . . 598 II/2 Odeznívání politických procesů a první pokusy o jejich revizi. . . . 600 II/3 Těžké dilema – mezi ideologickou strnulostí a nutností překonat krizi. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 606 II/4 Volby v roce 1954 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 612 II/5 Odstraňování možných reformátorů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 616 III. Exil v rozmachu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 619 III/1 Vznik exilových institucí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 619 Free Czechoslovakia Information Service . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 619 Ústav dr. Edvarda Beneše pro politické a sociální studium v Londýně. . 622 III/2 Únos Bohumila Laušmana . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 626 III/3 „Peroutkův puč“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 629 III/4 Československá lidová opozice a akce „VETO“ . . . . . . . . . . . . . . 632 IV. Československo na cestě z krize . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 640 IV/1 Změny v zahraniční politice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 640 IV/2 Sociální terapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 648 V. Velká zkouška (1956) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 652 V/1 Překvapení z Moskvy (XX. sjezd KSSS). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 652 V/2 Posjezdová kampaň . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 657 VI. Exil v krizi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 663 VI/1 Návrat Lva Sychravy do vlasti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 663 VI/2 Odchod Ferdinanda Peroutky z veřejného života . . . . . . . . . . . . . 670

Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 675 Poznámky. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 680 Seznam zkratek. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 765 Prameny a literatura. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 767 Zdroje vyobrazení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 785 Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 797

PAS_dejiny_XVII_01.indd 9

01.02.2022 14:37

PAS_dejiny_XVII_01.indd 14

01.02.2022 14:37

PŘEMĚNA VEŘEJNÉHO ŽIVOTA

15

HLAVA PRVNÍ

UPEVŇOVÁNÍ VÝSLEDKŮ REVOLUCE (1948)

Přeměna veřejného života

I. I/1

TRIUMF VÍTĚZŮ

Vedení Komunistické strany Československa (dále jen KSČ) vážně počítalo s možností, že se vývoj situace v průběhu vládní krize nějakým způsobem zkomplikuje, například že prezident Beneš odmítne přijmout Gottwaldův návrh řešení. Pro tento případ mělo připravenou řadu nátlakových akcí, jimiž chtělo hlavu státu k povolnosti donutit. Patřil k nim rovněž sjezd rolnických komisí, který se konal v sobotu 28. a v neděli 29. února 1948 v Praze. Nečekaně hladký vývoj situace však způsobil, že sjezd se naopak stal oslavou komunistického vítězství, triumfem KSČ. Ministr zemědělství Július Ďuriš jej také ve svém projevu označil za „sjezd vítězů“ – a nepřeháněl. Podle denního tisku se sjezdu mělo zúčastnit 130 000 delegátů z celé republiky, ve skutečnosti jich však přijelo ještě o 20 000 víc, v důsledku čehož – jak uvádělo Svobodné slovo – „Václavské náměstí od pomníku sv. Václava až po Můstek a po celé šířce od jedné fronty domů ke druhé zhoustlo v jedinou pevnou slitinu nejen hlav a postav, nýbrž především pevné vůle vyjádřit zemědělské požadavky, po jejichž uzákonění a provedení venkovský lid volá“. Manifestaci zahájily slavnostní fanfáry z Libuše, po nichž přítomné uvítal předseda Ústředního výboru rolnických komisí František Kutiš a pražský primátor Václav Vacek.

Manifestace na Václavském náměstí v Praze, jíž sjezd rolnických komisí začal, se stala příležitostí k prvnímu vystoupení nově

PAS_dejiny_XVII_01.indd 15

01.02.2022 14:37

16

UPEVŇOVÁNÍ VÝSLEDKŮ REVOLUCE

jmenované vlády „obrozené“ Národní fronty (dále jen NF) před veřejností. Na slavnostní tribunu pod pomníkem svatého Václava vyšel jako první Klement Gottwald, po něm místopředsedové vlády Bohumil Laušman a Antonín Zápotocký, pak ministři Jan Masaryk, generál Ludvík Svoboda, Július Ďuriš, Václav Nosek, Zdeněk Nejedlý, Emanuel Šlechta, Jaromír Dolanský, Václav Kopecký, Alois Petr a Ludmila Jankovcová, poté členové diplomatického sboru, zástupci armády a další významné osobnosti. Shromážděné zemědělce pozdravil ministr národní obrany Ludvík Svoboda a kupodivu také předseda Společného slovanského výboru generál Božidar Maslarič, a teprve po nich ministr zemědělství Ďuriš. Za slovenské rolníky k účastníkům sjezdu promluvil pověřenec zemědělství Michal Falťan.

1) Hlavní projev však přednesl předseda vlády Klement Gottwald.1) Hned jeho první slova vyjadřovala uspokojení z velkého vítězství, jehož komunistická strana dosáhla, byť pravdy v nich nebylo ani za mák: „Sešli jsme se na velikém sněmu právě ve dnech, kdy naše republika vstupuje do nového období svého života. Vyřídili jsme zpátečníky a rozvratníky, kteří již dlouhou dobu brzdili vývoj naší republiky a kteří se nakonec pokusili o rozbití vlády a NF. Vyřadili jsme ty, kdož chtěli republiku vrátit do minulých dob agrárních a kapitalistických magnátů. Vyřadili jsme ty, kdož chtěli zhatit spravedlivé požadavky našich zemědělců – kdož chtěli zhatit revisi první 2) pozemkové reformy a zákon o trvalé úpravě vlastnictví půdy.“2) Pak rolníkům slíbil, že nová vláda urychleně rozparceluje soukromou půdu nad 50 hektarů a předá ji do rukou drobných zemědělců a jedním dechem je ujistil, že „vlastnictví půdy, rolníkům ústavně zaručené, pokládáme za nedotknutelné a my prostě chceme, aby vám již nikdo nikdy nemohl lhát o tom, že se u nás budou dělat kolchozy. Napříště pamatujte, že každý, kdo k vám přijde s takovým šuškáním do vsi, patří k záškodníkům a rozvratníkům, které jsme právě z našeho veřejného života vyhnali, a vy jejich agenty, kteří 3) k vám přijdou do vsi, žeňte také svinským krokem!“3) Ani v tomto případě Gottwald neříkal pravdu – byť to zřejmě sám netušil; do roka a do dne to měl zjistit nejen on, ale i statisícový zástup, který mu nyní nadšeně naslouchal, stejně jako celá republika.

PAS_dejiny_XVII_01.indd 16

01.02.2022 14:37

Klement Gottwald delegátům sjezdu rolnických komisí ve Slovanském domě v Praze 28. února 1948 znovu slíbil, že v Československu se kolchozy zakládat nebudou

PAS_dejiny_XVII_01.indd 17

01.02.2022 14:37

Zvláštní vydání Rudého práva přineslo 10. března 1948 text Gottwaldova projevu v Národním shromáždění. Následujícího dne parlament program jeho vlády schválil

PAS_dejiny_XVII_01.indd 46

01.02.2022 14:37

PŘEMĚNA VEŘEJNÉHO ŽIVOTA

I/5

SMRT JANA MASARYKA

Začátek schůze Národního shromáždění svolané na středu 10. března 1948 byl stanoven na 14. hodinu. Poslancům se během ní měla představit rekonstruovaná vláda „obrozené“ NF a ti zase měli schválit její program, a tak ji fakticky legalizovat. Vedení KSČ si závažnost tohoto kroku uvědomovalo, byť – na druhé straně – význam zasedání nepřeceňovalo. Kdyby poslanci Gottwaldovo vládní prohlášení neschválili, a vládu tím vlastně odmítli, na situaci v republice by se nic ani v nejmenším nezměnilo: komunisté by ani pak nebyli ochotni pustit z rukou absolutní moc, které se jen před pár dny chopili. Na druhé straně jim ovšem velmi záleželo na tom, aby nebyl narušen dojem, že k výměně vlády došlo legálně, že vlastně k žádné změně politického systému v zemi nedošlo.

Na stránkách Rudého práva to již 29. února vyjádřil jeho šéfredaktor Vilém Nový: „ ‚Takovou spořádanou revoluci svět ještě neviděl,‘ řekl nám cizinec ze západu při návštěvě naší redakce. Dodal, že během šesti vzrušených dní, jichž byl svědkem a účastníkem, zjistil pouze dva případy vymáčknuté výkladní skříně v tlačenici a vyvrácený sloupek s orientační tabulí. A to byly, prosím, na ulici statisícové masy!

Vysvětlili jsme mu, že nebylo žádné nové revoluce v Československu. Naopak – lid povstal na obhajobu své legální vlády a stávajícího řádu proti pokusu reakce, která v dorozumění a na pokyn svých protektorů ze západu se pokusila porazit vládu a zvrátit lidově demokratický řád.“78) Tento pozitivní obraz státního převratu budovalo vedení KSČ od samého počátku za objektivní pomoci některých doposud všeobecně uznávaných demokratů, jako například prezidenta republiky Edvarda Beneše a také nekomunistických ministrů ochotných v nové Gottwaldově vládě zůstat, jako byli Vavro Šrobár a především Jan Masaryk. A 10. března 1948 měl tento dojem podpořit také československý parlament. Podle ujišťování jeho komunistické místopředsedkyně Anežky Hodinové-Spurné bylo mezi poslanci vše zařízeno tak, aby vláda dostala spolehlivou většinu hlasů; podle ní mohli komunisté počítat s podporou nejméně 160 poslanců!

PAS_dejiny_XVII_01.indd 47

47

78)

01.02.2022 14:37

Jan Masaryk přeje prezidentu Benešovi 1. ledna 1948 všechno nejlepší do nadcházejícího roku

A – jak již víme – celé jednání skutečně dopadlo podle představ ve­dení KSČ.

Jedním z poslanců a ministrů současně, s jejichž podporou komunisté napevno počítali, byl ministr zahraničních věcí Jan Masaryk.

Gottwald velice stál o to, aby v okamžiku hlasování o důvěře vládě byl Jan Masaryk u toho. Ne pro ten jeden poslanecký hlas, který mu náležel, nýbrž mnohem více proto, že chtěl, aby mu ve chvíli trium­fu po boku stál syn zakladatele samostatného státu a jeho prvního prezidenta. Avšak místo toho obdržel zprávu, která tuto představu vmžiku rozmetala.

Po páté hodině ranní byli nejvyšší funkcionáři KSČ informováni, že ministr zahraničních věcí Jan Masaryk, člověk, jehož účast ve vládě „obrozené“ NF pro ně měla zásadní význam, byl nalezen pod okny svého bytu v Černínském paláci mrtev. Jestli se komunistům někdy Masarykova smrt hodila nejméně, bylo to právě onoho 10. března 1948. Gottwald a jeho nejbližší spolupracovníci si uvědomovali, že událost může být vykládána jako symbol Masarykova nesouhlasu s novým režimem a výraz odporu proti němu.

PAS_dejiny_XVII_01.indd 48

01.02.2022 14:37

POČÁTEK PROTIKOMUNISTICKÉHO ODPORU

Počátek protikomunistického odporu

III. III/1

VŠESOKOLSKÝ SLET

V létě 1948 se demokraticky smýšlející část československé veřejnosti začala zotavovat z těžkého šoku, který utrpěla únorovým komunis­ tickým převratem. Přibývaly projevy nespokojenosti, objevovaly se různé formy odporu vůči upevňující se totalitní vládě. Velkou příležitostí k manifestaci nesouhlasu s cestou, jíž se republika začala ubírat, se stal XI. všesokolský slet, který se konal v Praze 19.–27. června 1948. Pro vedení KSČ to bylo nepříjemné a docela nečekané překvapení.

Komunistické orgány se totiž již v předúnorovém období snažily, aby se Sokol postupně proměnil v nástroj jejich politiky. KSČ po válce vlastní tělovýchovnou organizaci neobnovila a svým členům doporučila, aby vstoupili do Sokola, který se měl stát přirozenou základnou pro sjednocení poválečné tělovýchovy.413) Rudé právo v prosinci 1946 přivítalo rozhodnutí, že v roce 1948 bude uspořádán XI. všesokolský slet: „Komunisté nechť jsou nejlepšími a nejobětavějšími sokoly, naplňujícími duchovní odkaz Tyrše a Fügnera, a povznášejí sokolstvo k novým metám demokracie a pokroku“.414) Ne všem vedoucím funkcionářům Sokola se však komunistické plány na „zjednodušení poměrů v tělovýchově“ zamlouvaly a představy KSČ v tomto směru se z mnoha důvodů nedařilo realizovat.

Až únorový převrat vytvořil vhodné podmínky, aby se mohly uskutečnit. Nový krok v tomto směru učinil Ústřední akční výbor NF, který se 27. února 1948 k myšlence na sjednocení tělovýchovy opět vrátil.415) Téhož dne založili komunisté ve vedení Československé obce sokolské akční výbor NF, který prostřednictvím rozhlasu a Československé tiskové kanceláře vyzval sokolské jednoty v jiných částech republiky, aby jejich krok následovaly.416) Akční výbory NF pak začaly vznikat v sokolských organizacích po celé republice. Kupříkladu v Brně vydal tento nově ustavený orgán417) 16. dubna 1948 prohlášení, v němž se pravilo, že nastal revoluční obrat ve vývoji sokolstva. „Na starých, dobrých základech,

PAS_dejiny_XVII_01.indd 151

151

413)

414)

415)

416)

417)

01.02.2022 14:38

Cvičenci XI. všesokolského sletu na stadionu v Praze na Strahově

418)

419)

420)

421)

422) 423)

připravených prací tisíců věrných Čechů a Slováků, vybudujeme velkou tvůrčí organisaci, prodchnutou duchem lidové demokracie, socialismu a slovanství, neznající ve svém budovatelském nadšení překážek.“418) Komunisté však byli v Sokole v menšině, větší část členů se s jejich úmysly neztotožňovala a odmítala je. Projevovalo se to již při župních sletech, které sletu celostátnímu předcházely.

Komunistické orgány v Brně například zaznamenaly, že z průvodu, který procházel městem, zaznívala „provokační a protivládní“ hesla.

419) V této době však nejen v Brně, ale i na jiných místech republiky docházelo k zákrokům proti sokolským funkcionářům a k jejich vylučování jen ve velmi omezené míře, „jednak kvůli přirozené autoritě místních funkcionářů, jednak z důvodu příprav sletu“.420) Po dobu příprav XI. všesokolského sletu se komunistické orgány chovaly zdrženlivě, neboť chtěly této sportovní akce využít ke svým záměrům.421) Tento úmysl jim však nevyšel: právě XI. všesokolský slet se stal příležitostí k jedné z prvních protikomunistických demonstrací v Československu. Sborové provolávání slávy prezidentu Benešovi a okázalé ignorování Klementa Gottwalda na tribuně ukázaly,422) že Sokolové ve své většině nový režim nepřijímají. Předseda vlády Zápotocký napsal v té době článek do Sokolského věstníku, v němž se k odmítavé demonstraci Sokolů vyjádřil. 423) Uvedl, že

PAS_dejiny_XVII_01.indd 152

01.02.2022 14:38

POČÁTEK PROTIKOMUNISTICKÉHO ODPORU

před „ctí a slušností“ dali přednost „nezdvořilosti a sprostotě. Proto odvrátili hlavu, jdouce kolem tribuny, na níž byl přítomen president republiky. Chtěli patrně dokázat, že ze Sokola ještě nevymizely zbytky staré buržoasní nadutosti, kterou proti demokratickým zásadám Tyršovým chtěla do Sokola zanášet buržoasní reakce, vedená odrodilcem Hřebíkem apod.“. Ministr Václav Kopecký pak jasně vyjádřil, jaký postoj vedení KSČ k této organizaci zaujme: „Provokující reakční sokolové, jejichž smutnou hrdinkou byla náčelnice Provazníková, se svými provokacemi starali o to, aby vykopali hrob Československé obci sokolské, pod jejímž štítem se mělo celé naše tělovýchovné a sportovní hnutí sjednotit.“424) Následovaly čistky,

153

424)

Členové Československé obce sokolské v průběhu XI. všesokolského sletu procházejí Václavským náměstím v Praze. Na snímku náčelnice ČOS Marie Provazníková

PAS_dejiny_XVII_01.indd 153

01.02.2022 14:38

154

425) 426)

427)

428)

UPEVŇOVÁNÍ VÝSLEDKŮ REVOLUCE

při nichž bylo ze Sokola jen v období do listopadu 1948 vyloučeno 11 446 členů, 1 556 funkcionářů bylo zbaveno funkcí a 1 584 sokolům byla udělena důtka;425) sama Marie Provazníková byla v polovině října 1948 vyloučena „navždy ze sokolských řad“.426) Mocenské zásahy do života Sokola neprobíhaly zcela klidně, některé župy odmítaly činnost očistných komisí, protestovaly proti ní a žádaly jejich zrušení, např. Moravskoslezská župa či Plzeňská.427) Předsednictvo ÚV KSČ se sletem zabývalo 19. července 1948 a jeho průběh samozřejmě odmítlo. Gottwald v závěrečném slově prohlásil, že „je třeba ukázat tvrdou ruku. Nepřátelé musí ze Sokola ven. I když bude v některé župě činnost paralyzována, nic se nestane… Ať raději Sokol nefunguje, než aby fungoval proti nám“.428) Důsledkem následných represí byla faktická likvidace Sokola, z něhož vlastně zůstal jen tradiční název; činnost i ideová náplň byly na hony vzdáleny jeho tradičním hodnotám.

III/2

SMRT EDVARDA BENEŠE

Druhou příležitostí k vyjádření nesouhlasu s novým, totalitním režimem se demokraticky smýšlející části československé veřejnosti stal pohřeb bývalého prezidenta Edvarda Beneše. Zemřel 3. září 1948 ve věku 64 let. Veřejnost jeho smrt hluboce zasáhla. Většina lidí v něm nespatřovala veličinu, která komunistům usnadnila nástup k moci, nýbrž oběť komunistické zvůle. Již den po jeho úmrtí policie na různých místech republiky zaznamenala letáky a nápisy, které obviňovaly KSČ z jeho smrti. Např. v Doksech na Českolipsku se objevil nápis „Komunisté oddělali Masaryka a Beneše“.

V obci Rasošky u Josefova v noci ze 3. na 4. září někdo vylepil letáky s textem: „Radujte se, komunisté, odešel Vám poslední velikán z cesty, teď může Gottwald vést dál národ náš, však věz, kdo zrádcem jsi, že zradu svou odpykáš!“ Ve Vrchlabí byly v tentýž den na několika výkladních skříních zjištěny nápisy: „Smrt bolševikům, bolševici a komunisté zmizte, za Beneše 100 komunistů!“ V Opavě příslušníci SNB urychleně odstraňovali nápis: „Už tady nemáme, koho rádi máme. My nechceme komunisty, pryč s nimi! Pryč

PAS_dejiny_XVII_01.indd 154

01.02.2022 14:38

POČÁTEK PROTIKOMUNISTICKÉHO ODPORU

s vládou Gottwaldovou!“ V Táboře odevzdal jistý František Javornický 50 kusů letáků, které mu údajně přišly poštou. Stálo v nich, že „smrt presidenta Dr. Beneše bude signálem k ozbrojenému boji proti násilí, obyvatelstvo se vybízí ke stávkám, k obsazení sekreta­ riátu KSČ, národního výboru a stanic SNB“.429) Podobná situace se opakovala i v dalších dnech na jiných místech, kupříkladu 7. září 1948 zachytila policie „45 letáků protistátního štvavého obsahu“ v Žamberku.430) Nezůstalo však jen u písemných projevů odporu. Už 3. září, v den Benešova úmrtí, kolem 21. hodiny „shluklo se asi 250 osob, většinou mladí lidé, na dolním Václavském nám. v Praze II a pochodovali pak v šestistupech, s obnaženými hlavami, v klidu a bez slovních projevů směrem k museu, kde zpívali nár. hymny. Poté vraceli se v hloučcích k Můstku. K vážnějším incidentům nedošlo“.431) Situace se opakovala o den později, 4. září, kdy se ve večerních hodinách začaly na různých místech vnitřní Prahy tvořit hloučky lidí, které policie charakterizovala jako „provokatéry, snažící se vyvolati nepokoje“. Vyslala proti nim 75 příslušníků SNB pod vedením dvou důstojníků, kterým se je však podařilo rozehnat až před půlnocí. Při tom bylo zadrženo 36 osob, většinou „pro demonstrativní nošení červeno-bílých karafiátů, demonstrativní nošení odznaků býv. strany nár. soc., pro neposlechnutí stráže, pro nepovolený prodej obrazů býv. presidenta Beneše“ a podobné „zločiny“.432) Klid nenastal ani v dalších dnech: 6. září ve večerních hodinách zatkli příslušníci SNB v Praze na Václavském náměstí čtyři osoby, „které provokovali [!] s černobílými [!] karafiáty“.433) Vláda rozhodla, že poslední rozloučení s Edvardem Benešem bude mít formu státního pohřbu, a jeho termín stanovila na 8. září. V zemi byl na týden, tedy do 10. září 1948, vyhlášen státní smutek, v den pohřbu byly státní vlajky na veřejných budovách vyvěšeny na půl žerdi, v divadlech, kinech „a podobných podnicích“ se v den pohřbu nekonala představení a v průběhu dne následujícího byl povolen pouze program „vážnějšího rázu“. Po dobu státního smutku bylo zakázáno „provozování hudby pro poslech a k tanci ve veřejných místnostech, rovněž tak se nekonají taneční zábavy“, sportovní podniky, veřejné schůze ani shromáždění. Dokonce pracovní doba v Praze byla upravena tak, aby se obyvatelé mohli pohřbu zúčastnit.434)

PAS_dejiny_XVII_01.indd 155

155

429)

430)

431)

432) 433)

434)

01.02.2022 14:38

272

ZAKLADATELSKÉ OBDOBÍ KOMUNISTICKÉHO REŽIMU

Upevňování komunistické diktatury

II. II/1

130) 131)

132)

133)

STÍHÁNÍ „TŘÍDNÍCH NEPŘÁTEL“

Popravy Miloslava Choce a Slavoje Šádka 19. února 1949 a generála Heliodora Píky 21. června téhož roku naznačovaly, že komunistický režim proklamované „zostřování třídního boje“ myslí opravdu vážně. Represí proti odpůrcům totality přibývalo. Na podzim 1948, zejména v září a říjnu, převládaly procesy s výrobci a šiřiteli protikomunistických tiskovin. Počet odsouzených v těchto měsících se pohyboval kolem 1 500. Procesy splnily očekávání, která do nich režim vkládal: ilegálních tiskovin rázem ubylo, i když nezmizely zcela. I v následných procesech se šiřiteli protirežimních tiskovin proto padaly exemplární tresty.130) Např. v únoru 1950 stanulo pro tento čin před Státním soudem 27 obžalovaných; tři z nich odsoudil k trestu smrti.131) Pak následovala likvidace politicky činných osob, které mohly režimu škodit: v prosinci 1948 došlo k zatýkání funkcionářů ČSL a její tělovýchovné organizace Orel; téměř 150 z nich bylo odsouzeno k vysokým trestům odnětí svobody. Poté přišli na řadu sociální demokraté, s nimiž byly procesy vykonány v letech 1949 a 1950, a národní socialisté: 3. září 1948 zatkla StB bývalého brněnského starostu Josefa Podsedníka a obvinila ho z ilegální protistátní činnosti. V přelíčení ve dnech 21.–25. března 1949 byl odsouzen k trestu vězení v délce 18 let.132) Zatýkání se nevyhnulo ani tzv. trockistům. Tuto skupinu „nepřátel“ pokládal režim za obzvláště nebezpečnou a k jejímu sledování byl vyzýván i sovětskými orgány. Když 22. srpna 1949 navštívil sovětského velvyslance v Praze Silina Bedřich Geminder, jeden ze zástupců generálního tajemníka KSČ Slánského, musel mu odpovědět na dotaz, zda v Československu začalo „speciální sledování“ trockistů a jejich chování. Jako příklad uvedl jistého Františka Mejkelce133). Tento člověk byl jako trockista údajně již v roce 1927 vyloučen z KSČ, následně vstoupil do sociální demokracie a během tzv. slučovacího procesu v roce 1948 se stal znovu členem KSČ.

A nejen to – byl zvolen členem okresního výboru strany, a dokonce

PAS_dejiny_XVII_01.indd 272

01.02.2022 14:38

Prvomájové průvody, stejně jako vojenské přehlídky pořádané v májových dnech, manifestovaly sílu komunistického režimu. Na snímku 1. máj 1950

delegátem IX. sjezdu! Takový přístup podle Silinova názoru vypovídal o lehkomyslnosti a absenci bdělosti v řadách komunistické strany. „Na základě těchto skutečností ÚV KSČ přijal nezbytná opatření ke sledování trockistů v zemi,“ ujistil jej Geminder.134) Jedním z nejvýznamnějších československých trockistů byl podle měřítek StB, ale i mnohých komunistických funkcionářů historik a filozof Záviš Kalandra. Tohoto výjimečného člověka, vzdělaného intelektuála, novináře a spisovatele v mládí okouzlilo komunistické hnutí. V roce 1923 – narodil se 10. listopadu 1902 – vstoupil do KSČ. Brzy se stal redaktorem Rudého práva a později šéfredaktorem deníku Haló noviny. Vzdor svému členství ve straně si uchoval kritický pohled na svět a v důsledku toho odsoudil vykonstruované

PAS_dejiny_XVII_01.indd 273

134)

01.02.2022 14:38

274

135)

136) 137)

138)

ZAKLADATELSKÉ OBDOBÍ KOMUNISTICKÉHO REŽIMU

politické procesy, k nimž ve druhé polovině třicátých let došlo v Sovětském svazu. Z KSČ byl následně vyloučen, avšak dál působil v tzv. „levé opozici“, která skutečně vycházela z myšlenek hlásaných Lvem Trockým. Po válce se již politicky neangažoval, v očích komunistů však měl na čele cejch, který nešlo odstranit.135) Když vedení KSČ nastoupilo kurz „zostřeného třídního boje“, dostal se do hledáčku StB i on. Měl se stát hlavní postavou připravovaného procesu s „trockistickou skupinou“.136) Avšak shodou okolností – původně zcela neplánovaně – byl Kalandra 9. listopadu 1949 zatčen v jiné souvislosti.137) Tajná policie ho zařadila do chystaného soudního procesu s tzv. Direktoriem československého odboje, v němž měly být vyneseny rozsudky nad vybranými funkcionáři poražených demokra­ tických stran, kteří neodešli do exilu. Sovětští agenti pozorně vývoj v Československu sledovali a s údivem konstatovali, že většina z nich se pohybuje na svobodě. Korespondent Tiskové agentury Sovětského svazu V. S. Medov poslal 17. května 1949 do Moskvy obsáhlou zprávu o vnitropolitické situaci v ČSR, která skončila na stole náměstka ministra zahraničních věcí Andreje Andrejeviče Gromyka.

Dokument, označený jako „Přísně tajné!“, byl k postupu československých orgánů velmi kritický. „Po utrpěné porážce vůdcové reakce bez překážek odcestovali, někdo do Londýna, někdo do New Yorku, někdo do Paříže. Ze zahraničí pokračují ve své podvratné činnosti,“ stojí ve zprávě. „Emigrovali pohlaváři, ale reakce jako celek se udržela. Zachránili se podnikatelé, velkoobchodníci, noví milionáři, kteří nahromadili majetek v letech nové republiky, reakční vlivní úředníci (pravda, mnozí z nich byli propuštěni ze služby, ale za to převedeni do penze). Konečně vydržela i část reakčních generálů a důstojníků nejen v armádě, ale i ve Sboru národní bezpečnosti.

Krátce řečeno, uchovala se široká nelegální základna podvratné činnosti proti lidové demokracii, proti Sovětskému svazu.“138) Hlášení V. S. Medova se ovšem netýkalo pouze chování československých orgánů k představitelům poražených demokratických stran, nýbrž neobyčejně kriticky hodnotilo celou vnitřní politiku KSČ. A jistě nebylo jedinou kritikou, která v této době do Moskvy z Československa směřovala. Navíc StB od února 1948

PAS_dejiny_XVII_01.indd 274

01.02.2022 14:38

UPEVŇOVÁNÍ KOMUNISTICKÉ DIKTATURY

činitele nekomunistických stran soustavně sledovala a nemohlo jí ujít, že mnozí z nich se ve větším či menším utajení scházejí, vedou politické debaty, a někteří dokonce udržují kontakt se svými vůdci v exilu. Značně aktivní v tomto směru byla JUDr. Milada Horáková, bývalá poslankyně Národního shromáždění a členka vedení ČSNS. Po únoru se sice z veřejného života stáhla, poslaneckého mandátu se vzdala a pracovala jako úřednice na školském odboru národního výboru v Praze, ale bylo zřejmé, že s novými poměry se nesmířila. Policie zachytila několik tajných zpráv, které Horákové ze zahraničí poslal Hubert Ripka, a z nich vyrozuměla, že korespondence je oboustranná.139) StB také věděla, že Milada Horáková se často stýká s dalšími bývalými funkcionáři ČSNS, zejména Františkou Zemínovou, Antonií Kleinerovou, Františkem Přeučilem, Andělínem Šulíkem a dalšími.

Podobné aktivity zaznamenala i u bývalých funkcionářů jiných stran, především těch sociálních demokratů, kteří v roce 1948 nepřešli do KSČ. Pozornost StB se zaměřila na Zdeňka Pešku, Vojtěcha Dundra, bývalého ústředního tajemníka ČSSD, a další. Rovněž členové ČSL se ocitli mezi policií sledovanými osobami. A protože někteří z nich dospěli k závěru, že komunistickému režimu mohou úspěšně vzdorovat, jen když své úsilí sjednotí, pokoušeli se vytvořit společný orgán, který by akce proti komunistické moci koordinoval. Tyto snahy však nebyly úspěšné. Zástupci uvedených stran se fakticky sešli jen jednou.

V září 1948 se na faře ve Vinoři, tehdy samostatné obci, která je od roku 1974 součástí Prahy, setkali Milada Horáková a Josef Nestával za národní socialisty, Vojta Beneš a Zdeněk Peška za sociální demokraty a Vojtěch Jandečka za lidovce, aby se poradili o možnostech společného postupu. Domluvit se však nedokázali. Jejich názory nejen na strategii a taktiku dalšího odporu vůči komunistům, ale i na sám odboj proti nim, a dokonce i na smysl a účel této schůzky byly natolik rozdílné, že se na spolupráci a případném jednotném postupu nedohodli. Naopak dospěli k závěru, že se již takto společně nesejdou, a pokud budou mít potřebu si vyměnit informace, učiní tak individuálně. Právě této schůzky, z níž vyplynulo, že ještě nenastal vhodný čas pro aktivní činnost proti komunistům,

PAS_dejiny_XVII_01.indd 275

275

139)

01.02.2022 14:38

276

ZAKLADATELSKÉ OBDOBÍ KOMUNISTICKÉHO REŽIMU

využila StB jako argumentu proti jejím účastníkům. Paradoxní je, že její konání ani nezaznamenala, jejím agentům uniklo. Vyšetřovatelé se o ní dozvěděli až mnohem později z výslechů jejích účastníků, nicméně dospěli k závěru, že právě ona by mohla v konstrukci celého procesu sehrát rozhodující roli, a tak jí využili.

Skutečností je, že Milada Horáková pokládala zřízení jistého koordinačního centra domácích opozičních sil za užitečné, do určité míry ji podporoval Zdeněk Peška, ostatní však tuto iniciativu odmítli. Zajímavé je, že účastníci schůzky – snad pod dojmem zpráv, které Horáková dostávala ze zahraničí – nevěřili možnosti, že by stupňující se „studená válka“ mezi Východem a Západem mohla přerůst v ozbrojený konflikt, ostatně si ho ani nepřáli. Spíše zastávali názor, že se Spojeným státům a jejich západním spojencům podaří Sovětský svaz donutit, aby střední Evropu vyklidil a umožnil ve státech ovládaných komunisty uspořádání svobodných voleb. A právě na tuto situaci se chtěli předáci nekomunistických stran připravit.

Tímto směrem chtěli orientovat svoji činnost, nikoli k přípravám 140) na válku.140) To však vyšetřovatelům StB bylo lhostejné, v žádném případě jim nešlo o objektivní vyšetření toho, co se skutečně odehrálo. Jejich úkolem bylo postavit před soud představitele poražené domácí „reakce“ a dokázat jejich nepřátelské úmysly vůči „lidově demokratické“ republice. Je velmi pravděpodobné, že vedení KSČ, a především Gottwald, se tímto způsobem snažili Moskvu přesvědčit o své „bdělosti“ a „ostražitosti“ a odvrátit pozornost jejích agentů od požadovaných čistek v samotné KSČ.

Právě v této době totiž probíhala v evropských komunistických státech vlna soudních procesů s jejich významnými funkcionáři – v Albánii to byl Koči Dzodze, v Bulharsku Trajčo Kostov a nejnověji v Maďarsku László Rajk. Sovětští experti po Gottwaldovi požadovali, aby svého „Rajka“ odhalil také v Československu.

Předseda KSČ se tomu bránil, nechtěl na takový nátlak přistoupit. Sovětští poradci si do Moskvy opakovaně stěžovali, že v tomto směru neprojevuje dostatek ochoty. Když 16. března 1950 Lichačev a Makarov podávali do Moskvy hlášení generálu Abakumovovi o své činnosti ve Státní bezpečnosti, stěžovali si na malou ochotu

PAS_dejiny_XVII_01.indd 276

01.02.2022 14:38

UPEVŇOVÁNÍ KOMUNISTICKÉ DIKTATURY

Klementa Gottwalda hledat mezi členy KSČ československého Rajka. Místo toho prý zavedl řeč na uvěznění „osob z řad bývalé národně socialistické strany a při tom, jakoby mimochodem, řekl: ‚Ale Rajk u nás není, a kdo ho hledá, ten se mýlí.‘ “141) Miladu Horákovou tajná policie zatkla 27. září 1949, ale konkrétní důkazy o její ilegální činnosti zatím neměla. Jak uvádí Karel Kaplan, „více než měsíc se výslechy točily kolem okolí prezidenta Beneše a pouze výjimečně z tohoto kruhu vybočily. Změnu způsobil příchod dvou sovětských poradců do Státní bezpečnosti a přispěly i výpovědi dvou zatčených, Václava Sýkory a Jaromíra Kopeckého, kteří se nacházeli ve vyšetřovací vazbě od srpna 1949“.142) Sýkora byl předúnorovým funkcionářem ČSNS, a především osobním tajemníkem prezidenta Beneše, Kopecký bývalým diplomatem a místopředsedou zahraničněpolitické komise této strany. Její předsedkyní byla právě Milada Horáková. Od těchto dvou mužů se policie po tvrdých výsleších dozvěděla podrobnější zprávy o konspirativní činnosti Horákové a dalších. Na základě dalšího vyšetřování – s pomocí obou zmíněných sovětských poradců – vypracovala StB zprávu, která „dostala název ‚Direktorium čs. odboje‘ a měla datum 26. října 1949. Její autoři zkonstruovali vedoucí útvar protikomunistického odporu z vedoucích funkcionářů národně socialistické strany. V jejich koncepci se prolínaly dvě linie odporu. Jedna napojená na okolí prezidenta Beneše a druhá, hlavní, na ústředí národních socialistů a jeho kontakty s funkcionáři sociálně demokratické a lidové strany“.143) Na základě této zprávy začalo 8. listopadu 1949 zatýkání. Původně mělo ve vazbě skončit 23 osob, jejich počet se však postupně rozrůstal, během tří měsíců policie zadržela 380 lidí, avšak ani toto číslo nebylo konečné a do vazby putovali i nižší funkcionáři uvedených stran v podstatě z celé republiky.144) Při výsleších se zatčení chovali různě. Někdo vydržel velkou míru policejního násilí a brutality, jiní začali brzy vypovídat. Podle svědectví velitele StB Jindřicha Veselého zatčení Miladu Horákovou „úplně zlomilo. Měla strach z trestu smrti“. Nicméně se při výsleších chovala statečně, a když odpovídala na vznesená obvinění, nesnažila se zodpovědnost svalit na jiné, vystupovala jako skutečná vůdkyně. „Nepopírám, že moje činnost

PAS_dejiny_XVII_01.indd 277

277

141)

142)

143)

144)

01.02.2022 14:38

278

ZAKLADATELSKÉ OBDOBÍ KOMUNISTICKÉHO REŽIMU

směřovala ke svržení dnešního lidově demokratického zřízení, poněvadž toto považuji za jistou formu diktatury, ne za demokracii ani vládu lidu, ale za vládu jedné strany. […] Mým cílem bylo pracovat k takovým poměrům v našem státě a k tomu způsobu režimu, který by měl za sebou opravdu většinu vůle národa, jež by byla vyjádřena svobodným způsobem všeobecnými, rovnými a tajnými volbami, v nichž by byla provedena soutěž všech politických směrů, které 145) by se voleb zúčastnily.“145) Františka Zemínová se podle svědectví Veselého chovala jinak. „Otevřeně říkala, že má ráda svou zem, že měla ráda Beneše, Masaryka a nás že ráda nemá, že jí je všechno 146) jedno, je jí už 60 let, má život za sebou.“146) Vedle národních socialistů, sociálních demokratů a lidovců byli do „Direktoria čs. odboje“ zařazeni i trockisté reprezentovaní Závišem Kalandrou a Oldřichem Peclem, a to vzdor tomu, že Kalandra většinu ostatních zatčených vůbec neznal a nikdy se s nimi nesetkal. Platilo to i o tzv. teroristické složce skupiny, zastoupené Janem Buchalem, bývalým příslušníkem SNB, který na Ostravsku skutečně organizoval odbojovou skupinu, jež se připravovala k ozbrojenému vystoupení proti komunistickému režimu.

Přelíčení s vybranou skupinou zatčených začalo 31. květ­na 1950 v Praze na Pankráci. V roli obžalovaných stanulo 13 osob, které režim charakterizoval jako „vedení záškodnického spiknutí proti republice“. Do jeho čela organizátoři procesu postavili Miladu Horákovou, která skutečně byla výraznou osobností formující se domácí opozice a těšila se vážnosti za své chování v době německé okupace. Jí po boku stanul Josef Nestával, který byl významným národněsocialistickým činitelem ve středních Čechách. Třetím obžalovaným byl ekonom a úspěšný soukromý podnikatel Jiří Hejda. Nezpochybnitelnou národněsocialistickou autoritou byla Františka Zemínová, bývalá poslankyně Národního shromáždění, v němž stranu zastupovala od roku 1918, ta byla čtvrtá. Následoval František Přeučil, předúnorový člen Ústředního výboru ČSNS. Šestým obžalovaným byl Jan Buchal z Ostravy, štábní strážmistr SNB ve výslužbě, od roku 1946 člen ČSNS. Členkou této strany byla i sedmá obžalovaná, Antonie Kleinerová, která ji rovněž od roku 1946 zastupovala v Národním shromáždění. Osmým obžalovaným

PAS_dejiny_XVII_01.indd 278

01.02.2022 14:38

UPEVŇOVÁNÍ KOMUNISTICKÉ DIKTATURY

byl advokát a majitel antracitového dolu Oldřich Pecl. Ačkoli ho komunisté prezentovali jako „uhlobarona“, jednalo se o levicově smýšlejícího intelektuála, který se v mládí dokonce angažoval v socialistických spolcích, kde se seznámil s dalším obžalovaným, již zmíněným Závišem Kalandrou. Jeho zařazení do procesu bylo pouhou pomstou komunistů za „zradu“, jíž se koncem třicátých let podle jejich názoru dopustil. Zdeněk Peška, desátý obžalovaný, bývalý univerzitní profesor, byl sociální demokrat a po únoru 1948 se zásadním způsobem podílel na organizování ilegální činnosti strany. Nejstarším obžalovaným byl Vojtěch Dundr, bývalý tajemník a od roku 1937 dokonce ústřední tajemník sociální demokracie.

Právě tato vysoká funkce byla v očích organizátorů procesu dostatečnou kvalifikací, aby do něj byl zařazen. ČSL mezi obžalovanými zastupoval její bývalý tajemník Bedřich Hostička. A jako poslední, třináctý, mezi nimi stanul advokát Jiří Křížek, který byl do skupiny zařazen, aniž by kohokoli z těch, s nimiž byl souzen, dříve osobně znal. Byl prostě režimu nepohodlný, a protože byl také členem ČSL, padlo rozhodnutí jej do „Direktoria“ zařadit.147)

JUDr. Milada Horáková před soudem

PAS_dejiny_XVII_01.indd 279

279

147)

Františka Zemínová před soudem

01.02.2022 14:38

606

SNAHY O PŘEKONÁNÍ KRIZE REŽIMU

II/3

TĚŽKÉ DILEMA – MEZI IDEOLOGICKOU STRNULOSTÍ A NUTNOSTÍ PŘEKONAT KRIZI

Přestože vedení KSČ po Stalinově a Gottwaldově smrti pochopilo nutnost alespoň dílčích změn metod používaných při ovládání společnosti, ideologická východiska změnit nehodlalo a ani toho nebylo schopno. Dědictví stalinismu bylo pro členy politbyra ÚV KSČ nedotknutelné a k jeho představitelům chovali nepředstíranou úctu.

Při prvním výročí úmrtí obou „velikánů“, se v roce 1954 konala po celé republice slavnostní smuteční shromáždění, na nichž obyvatelé Československa vzdávali Stalinovi a Gottwaldovi povinný hold. V roce 1955 politbyro rozhodlo, že se jejich památka nebude slavit v den úmrtí, nýbrž ve dny jejich narození, tedy 21. prosince a 23. listopadu. Ani dny druhého výročí jejich úmrtí však neměl nikdo přejít bez povšimnutí: vedení strany 28. února 1955 konstatovalo, že „dílo J. V. Stalina a Klementa Gottwalda žije v práci našeho lidu, vedeného Komunistickou stranou Československa k novým vítězstvím v budování socialismu“, a všem krajským výborům KSČ a KSS a Ústřednímu výboru KSS v tomto duchu poslalo dopis.

Rozhodlo navíc, aby 5. a 14. března jejich památku připomínal Československý rozhlas a denní tisk vhodnými úvodníky: 5. března 1955 na téma Se Sovětským svazem na věčné časy a 14. března 1955 V duchu odkazu Klementa Gottwalda za splnění usnesení X. sjezdu KSČ. Kromě toho měly noviny a časopisy 5. března uveřejnit další články o Stalinovi, případně recenze některých jeho děl, a 14. března obdobné články o Gottwaldovi. Rozhlasové vysílání se mělo řídit stejnými zásadami s tím rozdílem, že mělo být doplněno „vhodným kulturním pořadem“. A v den Gottwaldova úmrtí 231) delegace KSČ, vlády a NF položily věnce k jeho mauzoleu. 231) To však ještě nestačilo: 1. května 1955 byla nad Prahou odhalena nová dominanta města – na Letenské pláni byl vystavěn obrovský pomník Josifa Vissarionoviče Stalina. Při této příležitosti se odehrála velká demonstrace Pražanů, k nimž z tribuny shlíželo celé politbyro ÚV KSČ. Václav Kopecký, který měl na slavnosti hlavní slovo, ukončil svůj projev zvoláním: „Věčná sláva památce 232) generalissima Josefa Vissarionoviče Stalina!“232)

PAS_dejiny_XVII_01.indd 606

01.02.2022 14:38

K prvnímu výročí Stalinova a Gottwaldova úmrtí uspořádalo vedení KSČ 14. března 1954 smuteční shromáždění

Stabilitu komunistického režimu a jeho kontinuitu s obdobím před Stalinovou a Gottwaldovou smrtí měl potvrdit X. sjezd KSČ, který se konal 11.–15. června 1954 v Praze. Výslovně a vědomě se přihlásil ke Stalinovu a Gottwaldovu odkazu233) a schválil dosavadní politický a hospodářský vývoj země. Delegáti také potleskem odměnili odsuzující slova hlavních sjezdových řečníků – Antonína Novotného, Antonína Zápotockého, Zdeňka Fierlingera a Václava Kopeckého – pronesená na adresu Slánského a dalších členů jeho „zrádcovského centra“, stejně jako útoky Antonína Novotného a Karola Bacílka proti Husákovi a společníkům, kteří „byli odhaleni jako nejhorší škůdci republiky“.234) Přesto už v průběhu sjezdového jednání padly zmínky o tzv. kultu osobnosti a jeho projevech „v naší ideologické a praktické činnosti“. První tajemník ÚV KSČ Antonín Novotný zdůraznil, že „kult osobnosti se dále projevuje v našem veřejném životě, v umělecké a vědecké tvorbě“, a zdůraznil, že je to způsobeno tím, že „někteří naši členové se nedostatečně učí z děl Marxe, Engelse, Lenina a [z hlediska dalšího vývoje poněkud nepřístojně – pozn. aut.] rovněž Stalina“.235) Jedním dechem však také dodal, že „boj proti kultu osobnosti ovšem neznamená, že chceme snižovat autoritu vedoucích soudruhů strany“.

PAS_dejiny_XVII_01.indd 607

233)

234)

235)

01.02.2022 14:38

X. sjezd KSČ se konal ve dnech 11.–15. června 1954

Tato naprosto nekonkrétní kritika „kultu osobnosti“ měla posloužit jako východisko pro zdůraznění nezbytnosti „kolektivnosti vedení“, pro které Novotný plédoval a které charakterizoval jako „nejvyšší 236) zásadu stranického vedení“.236) Ve skutečnosti se za ní skrýval kompromis, k němuž vedení KSČ dospělo po Gottwaldově smrti: nikdo z jeho členů nepožíval u ostatních takové autority, aby mohl být uznán za Gottwaldova zástupce. Tuto složitou situaci měla vyřešit zásada „kolektivního vedení strany“. Aby se jí dostalo i oficiálního uznání, organizátoři sjezdu předložili plénu ke schválení doplněk stanov KSČ, kde byla jako samostatný bod 26 uvedena zásada „kolek237) tivnosti vedení“.237) Sjezd se současně vyjadřoval také k ideologickým otázkám a zdůraznil nutnost boje proti ideologiím „sociáldemokratismu, masarykismu a buržoasního nacionalismu“. Demonstroval tím neochotu a naprostou neschopnost strany a jejího vedení překročit rámec ideologického dogmatismu, do něhož se uzavřela v prvních letech výstavby komunistického režimu v Československu.

PAS_dejiny_XVII_01.indd 608

01.02.2022 14:38

Také X. sjezdu KSČ se zúčastnili vedoucí představitelé KSSS. V čele sovětské delegace byl Nikita Sergejevič Chruščov (druhý zleva). Na snímku (zleva) s Viliamem Širokým, Antonínem Novotným a Antonínem Zápotockým

Na X. sjezd KSČ navázaly sjezdy satelitních organizací, které komunistickou politiku uváděly do praxe: v únoru 1955 šlo o II. celostátní sjezd ČSM a vzápětí poté II. celostátní sjezd JZD, v dubnu III. sjezd československých obránců míru, a především sjezd KSS a v květnu III. všeodborový sjezd. Všechny měly za úkol „rozpracovávat“ a „realizovat“ závěry stranického sjezdu.

Desátý sjezd KSČ se měl stát východiskem k další stabilizaci československé společnosti. Jeho závěry a usnesení, směřující k rozvoji ekonomiky, zahájení nové etapy kolektivizace zemědělství a zavedení nových sociálních vymožeností pro pracující, naznačovaly, na které oblasti života chtělo vedení KSČ klást v příštích letech důraz.

Dramatický vývoj v nadcházejícím období, plný nečekaných zvratů zejména v roce 1956, nedovolil většinu sjezdových usnesení uvést do života: druhá pětiletka, ohlášená na léta 1956–1960, skončila v podstatě neúspěchem, její zadání muselo být několikrát upravováno238) a dosažené hospodářské výsledky v sobě skrývaly zárodky nové krize, která propukla počátkem šedesátých let. Další kolo združstevňování vesnice mohlo začít až v roce 1957, a tak se mohla neprodleně uskutečnit vlastně jen nová sociální gesta a jistá liberalizační opatření, označovaná jako „upevňování lidově demokratického zřízení“.239)

PAS_dejiny_XVII_01.indd 609

238)

239)

01.02.2022 14:38

Počátkem padesátých let se militarizace československé společnosti stala součástí všedních dnů

Komunistický režim se široké veřejnosti prezentoval jako obránce míru

PAS_dejiny_XVII_01.indd 4

01.02.2022 14:47

Za voláním po obraně míru se skrývala příprava sovětského bloku k válečnému tažení proti demokratickému Západu IV / V

PAS_dejiny_XVII_01.indd 5

01.02.2022 14:47

Budování podniků těžkého průmyslu patřilo po únoru 1948 k prioritám hospodářské politiky

PAS_dejiny_XVII_01.indd 8

01.02.2022 14:47

K oblastem, jejichž rozvoji dával komunistický režim přednost, patřilo Ostravsko VIII / IX

PAS_dejiny_XVII_01.indd 9

01.02.2022 14:47