Prolog Pfiedstavte si následující scénu. Mlad˘ zabiják, vlastnû je‰tû chlapec, leÏí peãlivû ukryt˘ v hou‰tí zelenoãern˘ch sítin, hojnû lemujících bfiehy fieky Vallombrosy. âeká uÏ dlouho, je ale sv˘m zpÛsobem trpûliv˘ a to, na co ãeká, je pro nûj moÏná drahocennûj‰í neÏ Ïivot. Na zemi vedle nûj leÏí luk z tisového dfieva a ‰ípy s hroty z ãerné venkovské oceli, které prorazí i tu nejdraωí zbroj, jsou-li vystfieleny z dostateãné blízkosti. Ne Ïe by to dnes mladík potfieboval, neãíhá totiÏ na Ïádného niãemu, kter˘ by si zaslouÏil smrt, ale jen na vodního ptáka. Denní svûtlo sílí a v lese plném havranÛ se objevuje letící labuÈ; ptáci si hlasit˘m krákáním stûÏují na její krásu, kdyÏ dopadá na vodu jako ‰tûtec v malífiovû ruce na plátno, pfiím˘m a osobitû nádhern˘m pohybem. Plave s ve‰kerou elegancí, jíÏ jsou pfiíslu‰nice jejího druhu proslavené, aãkoli v tak nehybném koufiovém oparu na tak ‰pinavû ‰edivé vodû jste urãitû stejnû graciézní pohyb je‰tû nikdy nevidûli. Pak stejn˘m vzduchem, jemuÏ labuÈ svou pfiítomností dodává tak poÏehnanou krásu, prolétne ‰íp ostr˘ jako nenávist a pfiinejmen‰ím o metr ji mine. A labuÈ vzlétá, síla plovacích blan a ladná elegance zvedají její bílé tûlo do vzduchu a odná‰ejí je do bezpeãí. Mladík teì stojí a sleduje, jak mu kofiist uniká. „Pfií‰tû tû dostanu, ty zrádná mrcho!“ volá za ní a odhazuje luk, jedinou ze v‰ech smrtících zbraní (nÛÏ, meã, lokty, zuby), kterou se nikdy nenauãil dokonale ovládat, a pfiitom jedinou,
7
PA U L H O F F M A N
která mu dává nadûji, Ïe jí uzdraví své zlomené srdce. Ani ta mu v‰ak nepomáhá. Je to sice jenom sen, jenÏe ani ve snu není schopen z dvaceti metrÛ trefit vrata stodoly. Probouzí se a pÛl hodiny tráví v zachmufieném zadumání. Skuteãn˘ Ïivot chodí kolem v‰eho schopn˘ch zoufalcÛ po ‰piãkách, ale v noãních mÛrách se i tûm nejhroznûj‰ím postrachÛm – a Thomas Cale k nim nepochybnû patfií – mÛÏe osud beztrestnû vysmívat. Pak zase usíná, aby opût snil o podzimním listí padajícím do bystfiin Vallombrosy a o velk˘ch bíl˘ch kfiídlech vífiících pfievalující se kotouãe ãasné ranní mlhy.
8
1 Óda na Thomase Cala, Andûla smrti, je druhou nejhor‰í bás-
ní, která kdy vze‰la z dílny Úfiadu pro ‰ífiení víry Obû‰eného vykupitele. Zmínûná instituce se v následn˘ch letech tak proslavila obratností pfii fabulaci absolutnû nepravdiv˘ch historek ve prospûch vykupitelÛ, Ïe se v obecné fieãi zcela bûÏnû zabydlel obrat „lhát jako mnich“. Kniha ãtyfiicátá sedmá Pfie Probuì se! Svítání v této ranní chvíli odhaluje levou ruku BoÏí síly. Mocnou vládne paÏí a Thomas Cale sluje, jako Andûl BoÏí nikdy nechybuje. Po stopách zrádn˘ch papeÏov˘ch nepfiátel se pustil, proto se ze Svatynû potají po provaze spustil. PapeÏe ochránit ze v‰eho nejvíc si pfiál, jen proto na útûk z klidu Svatynû si hrál, na to, Ïe Boskovi, mentorovi svému navÏdy sbohem dal, zatím v‰ak jako ‰tít mezi papeÏem a smrtí stál. Ve mûstû Memphisu, v té Sodomû zvrhlosti a p˘chy, zachránil princeznu, ledovou pannu obtûÏkanou hfiíchy.
9
PA U L H O F F M A N
Smy‰lenkami a chtíãem snaÏí se dívka zniãit jeho du‰i, jen co ji odmítne, uÏ vrahové na dvefie mu bu‰í. Dlouho její otec papeÏi úklady strojil a proti vykupitelÛm armádu k boji zbrojil, pak mu v‰ak v pfieslavné bitvû na Silbury Hillu Cale s Princepsem a Boskem pfiedvedli svoji sílu. Memphiskou fií‰i toho dne zniãili a porazili, pak Bosco s Calem zas do dal‰ího boje vyrazili. Kacífiské antagonisty vydali se zabíjet. Za papeÏe a vykupitele modleme se hned! Obecnû uznávaná zku‰enost nám fiíká, Ïe skuteãné události pfiecházejí do historie a jsou pfietváfieny podjatostí osob, které je zaznamenávají. Historie se pak pomalu mûní v legendu, v níÏ se v‰echna fakta rozpl˘vají navzdory zájmÛm tou dobou uÏ spousty vypravûãÛ, ktefií si navzájem protifieãí. Nakonec, moÏná po tisíci letech, se pak v‰echny dobré i ‰patné zámûry, v‰echna fakta a v‰echny lÏi spojí a splynou v jedin˘ univerzálnû pravdûpodobn˘ m˘tus, v nûmÏ cokoli mÛÏe b˘t pravdivé a cokoli vymy‰lené. UÏ na tom navíc tak ani onak nezáleÏí. Pravda je ov‰em taková, Ïe mnohé události se odklánûjí od skuteãnosti témûfi bezprostfiednû poté, co k nim dojde, a mûní se ve velkou mlhu m˘tu málem je‰tû dfiív, neÏ nad scénou, na níÏ se odehrály, zapadne slunce. V˘‰e uvedená kostrbatá r˘movaãka byla napfiíklad sepsána sotva dva mûsíce po událostech, jimÏ se tak neumûl˘m zpÛsobem snaÏí zajistit nesmrtelnost. Proberme si ten Ïvást ver‰ po ver‰i. Thomas Cale byl do pochmurné svatynû Obû‰eného vykupitele pfiiveden ve vûku tfií nebo ãtyfi let (pfiesnû to nikdo nevûdûl a nikomu na tom nezáleÏelo). Hned po pfiíchodu si malého ho‰íka vybral jako objekt svého zvlá‰tního zájmu jeden z knûÏí
10
âTY¤I POSLEDNÍ VùCI
tohoto nejhrozivûj‰ího ze v‰ech náboÏenství, vykupitel Bosco, o nûmÏ se báseÀ tfiikrát zmiÀuje mezi jin˘m i proto, Ïe to byl právû on, kdo dal podnût k jejímu sepsání. Bylo by omylem domnívat se, Ïe k jejímu vzniku vedlo nûco tak prostého, jako je lidská marnivost ãi ambicióznost. Vykupitelé byli nechvalnû známí nejen sv˘m nelítostn˘m názorem na hfií‰nou povahu lidstva, ale je‰tû víc svou ochotou prosazovat tento názor vojensk˘mi v˘boji, které vedli jejich vlastní knûÏí, v pfieváÏné vût‰inû vychovaní spí‰e k boji neÏ ke kázání. Nejinteligentnûj‰í a nejzboÏnûj‰í z nich (dûlicí ãára mezi tûmito dvûma atributy byla u vykupitelÛ mlhavûj‰í neÏ v kterékoli jiné spoleãnosti) zodpovídali za roz‰ífiení fiádn˘ch názorÛ a správu záleÏitostí víry na v‰ech ãetn˘ch dobyt˘ch a konvertovan˘ch územích. Ostatní byli urãeni pro militantní ozbrojené kfiídlo jediné pravé víry; byli vychováváni a ãasto i umírali (ti ‰Èastnûj‰í, jak tvrdil ironick˘ Ïert) v ãetn˘ch náboÏensky veden˘ch kasárnách, z nichÏ nejvût‰í byla svatynû. A právû ve svatyni si Bosco Cala vybral za svého osobního akolytu – pfiiãemÏ jen nelidsky odolné dítû mohlo alespoÀ doufat, Ïe protekci tohoto druhu pfieÏije. Ve ãtrnácti (nebo patnácti) letech byl z Cala chladnû vypoãítav˘ tvor, jakého byste si rozhodnû nepfiáli potkat v temné uliãce ani kdekoli jinde. Pfii Ïivotû ho zjevnû udrÏovaly jen dvû vûci: totální nenávist vÛãi Boskovi a lhostejnost vÛãi v‰em ostatním. Calova celkovû smolná existence se v‰ak mûla obrátit je‰tû k hor‰ímu, kdyÏ v nesprávnou chvíli otevfiel nesprávné dvefie a na‰el lorda dohlíÏitele, vykupitele Picarba, jak pitvá jakousi dívku, která byla sice na prahu smrti, ale dosud Ïila, a s dal‰í se chystá uãinit totéÏ. Pfied soucitem a hrÛzou dal pfiednost pudu sebezáchovy, ti‰e zase dvefie zavfiel a ode‰el. V okamÏiku ‰ílenství, kterého podle vlastních slov nikdy nepfiestal litovat, ho v‰ak v˘raz v oãích mladé Ïeny, jeÏ mûla b˘t tak krutû vykuchána, pfiimûl, aby se vrátil a v následné potyãce zabil muÏe moÏná desátého v nástupnické fiadû na funkci samotného
11
PA U L H O F F M A N
papeÏe. Z toho, co jste se uÏ o vykupitelích dozvûdûli, je vám jistû jasné, s jak˘m osudem mohl poãítat: nepochybnû s koncem pln˘m bolestného jeãení. Kdyby bylo moÏné ze svatynû snadno utéct, byl by Cale uprchl uÏ dávno. Aãkoli nakonec k útûku skuteãnû pouÏil provaz, jak uvádí blábol zvan˘ Óda na Thomase Cala, Ïádn˘ tajn˘ plán na papeÏovu vraÏdu neexistoval – jde jen o dal‰í BoskÛv v˘mysl slouÏící k zamaskování skuteãnosti, Ïe mu uprchl právû akolyta, kterého chtûl z obzvlá‰È dobrého dÛvodu získat zpût, pfiiãemÏ tento dÛvod nemûl vÛbec nic spoleãného s tím, ãeho chtûl sv˘m bizarním a odporn˘m poãínáním docílit Picarbo. BáseÀ se navíc nezmiÀuje o tom, Ïe Cala doprovázeli tfii dal‰í uprchlíci: zachránûná dívka, Váhav˘ Henri, jedin˘ dal‰í mladík ve svatyni, kterého Cale alespoÀ ãásteãnû toleroval, a Kleist, kter˘ se na nûj stejnû jako v‰ichni zb˘vající obyvatelé svatynû díval s podezfiením a nelibostí. Vrozená inteligence podpofiená dlouh˘m v˘cvikem sice Calovi umoÏnila vyhnout se vykupitelÛm, ktefií se je snaÏili dostihnout a pfiivést zpût, jeho obvyklá smÛla v‰ak vedla k tomu, Ïe v‰ichni ãtyfii narazili na hlídku materazziovské kavalerie z velkého mûsta Memphisu, sídla bohat‰ího a pestfiej‰ího neÏ jakákoli PafiíÏ, Babylon ãi Sodoma – jde tedy o dal‰í z mála skuteãností zmiÀovan˘ch v Ódû, které jsou alespoÀ ãásteãnû pravdivé. V Memphisu ãtvefiice upoutala pozornost velkého kancléfie Viponda i jeho nespolehlivého nevlastního bratra IdrisPukkeho, kter˘ z dÛvodÛ nejasn˘ch v‰em vãetnû jeho samotného na‰el v Calovi zalíbení a ukázal mu nûco, s ãím dosud nikdy nemûl sebemen‰í zku‰enost: trochu laskavosti. B˘valo by v‰ak tfieba mnohem víc neÏ malá ukázka slu‰nosti, aby si nûkdo Cala zcela získal; sv˘m podezfiívav˘m a nepfiátelsk˘m chováním zaãal brzy vzbuzovat nenávist prakticky v kaÏdém, koho potkal, od chlouby celého klanu MaterazziÛ, mladého Conna, aÏ po pfiekrásnou Arbell Materazziovou. Tato dívka,
12
âTY¤I POSLEDNÍ VùCI
pfiezdívaná obvykle Labutí ‰íje (není to náhoda, Ïe ve vraÏedném snu, jímÏ nበpfiíbûh zaãíná, figuruje jako objekt Calovy nenávisti právû labuÈ), byla dcerou muÏe vládnoucího materazziovskému impériu tak obrovskému, Ïe nad ním nikdy nezapadalo slunce. Bosco v‰ak mûl s Calovou nepfiátelskou povahou velké plány a nehodlal dovolit, aby ji Cale promarnil v místech, kde ho pravdûpodobnû mohla jedinû pfiipravit o Ïivot. Není samozfiejmû Ïádn˘m pfiekvapením, Ïe navzdory odporu, kter˘ k nûmu cítila, se mladík jako Cale do nepfiístupné krasavice, jakou byla Arbell Materazziová, nemohl nezamilovat. Arbell se na nûj nepfiestala dívat jako na brutálního divocha ani poté, ãi moÏná obzvlá‰È poté, co jí zachránil Ïivot aktem nemilosrdnû smrtícího násilí (kter˘ jeho nepfiátelé pozdûji zlehãovali jako pouh˘ projev hulvátského chvastounství). Pravdivost Kleistov˘ch stíÏností, Ïe kdekoli se Cale objeví, následuje zanedlouho nûãí pohfieb, si uvûdomovalo stále více lidí, zejména pak IdrisPukke, kter˘ byl oãit˘m svûdkem Arbelliny vraÏednû chladnokrevné záchrany. Smûsice neznámého a zvlá‰tního mÛÏe b˘t nicménû pro mladého ãlovûka opojn˘m nápojem, díky ãemuÏ se v Ódû objevuje zmínka o tom, Ïe se pÛvabná Arbell pokusila Cala svést. Ve skuteãnosti ov‰em ne‰lo o Ïádné svádûní, alespoÀ pokud je pojmem svádûní mínûno pfiesvûdãování nûkoho zdráhavého, a Calova ústa v Ïádném okamÏiku nefiekla „Ne!“ ani nic podobného. A Arbell si rozhodnû u nikoho neobjednala jeho vraÏdu – ani by to nemusela dûlat, jak v Ïertu prohlásil Kleist, kdyÏ si pozdûji báseÀ také pfieãetl, protoÏe spousta lidí byla ochotná Cala zabít z vlastní vÛle a zadarmo. Stejnû nepravdivé je tvrzení, Ïe Arbellin otec kdy choval sebemen‰í úmysly napadnout vykupitele. Jeho zcela fiktivní agresi si vymyslel Bosco za jedin˘m úãelem. Potfieboval získat záminku, jíÏ by nadfiízené pfiimûl k rozpoutání války, jejímÏ skuteãn˘m cílem bylo jen jedno: zajistit CalÛv návrat do svatynû. PÛsobením zákona nezam˘‰len˘ch dÛsledkÛ se stalo, Ïe se Boskova
13
PA U L H O F F M A N
chorobami zoufale zdecimovaná armáda pod velením vykupitele Princepse ocitla u Silbury Hillu, kde ji do pasti zahnala desetinásobnû poãetnûj‰í armáda MaterazziÛ. Cale (kter˘ z dÛvodÛ pfiíli‰ komplikovan˘ch, neÏ aby zde mohly b˘t vysvûtleny, vypracoval plán útoku pro obû armády) pfiihlíÏel následné bitvû a zdû‰enû sledoval, jak souhra smÛly, zmatku, bahna, po‰etilosti a nedostateãné znalosti davového chování vedla k jednomu z nejletálnûj‰ích zvratÛ váleãného ‰tûstí v dûjinách váleãnictví. Bosco se tak k vlastnímu úÏasu ocitl v postavení pokofiitele Memphisu a dostalo se mu v‰eho, co mu svût mohl nabídnout, kromû toho, co doopravdy chtûl: Thomase Cala. Bosco se v‰ak uÏ dávno nenápadnû podílel na tom nejo‰klivûj‰ím, co se v Memphisu dalo najít, na aktivitách dûsivého manipulátora, podnikatele a pasáka Zajeãího kotûte. Kotû vûdûl, Ïe Calovo abnormálnû nezku‰ené srdce patfií krásné Arbell, a ãasem také zjistil, Ïe plameny vá‰nû, jíÏ Arbell k tomuto nanejv˘‰ zvlá‰tnímu mladíkovi hofiela, uÏ zaãínají pohasínat – jak Ïertem prohlásil, byl to neobvykl˘ plod pro takovou skleníkovou kvûtinku. To v‰e vyhovovalo Boskovi, jehoÏ muÏi Arbell zajali. Ihned po pfiíjezdu do Memphisu uplatnil svou znalost lidské povahy – pfiíli‰ dokonalou pro krásnou mladou princeznu, byÈ jakkoli inteligentní – a pfiesvûdãivû pohrozil, Ïe srovná mûsto se zemí, nevzdá-li se Arbell své lásky; zároveÀ ji ujistil, mimochodem naprosto upfiímnû, Ïe ani v nejmen‰ím nemá v úmyslu Calovi ublíÏit. Arbell tedy Cala zradila, pokud se to dá nazvat zradou, co tomu ov‰em fiíkalo její svûdomí, to lze jen stûÏí hádat. Tak se stalo, Ïe se Cale vzdal za dodateãn˘ pfiíslib, Ïe budou propu‰tûni Váhav˘ Henri s Kleistem, a následnû zjistil, Ïe ho do rukou muÏe, kterého nade v‰e nenávidí, vydala Ïena, kterou nade v‰e miluje. A tím se dostáváme k poslední z lÏiv˘ch slok Ódy na Thomase Cala. Nበhrdina odjíÏdí do divoãiny se dvûma velk˘mi zanícen˘mi vfiedy nenávisti v srdci: jedním zpÛsoben˘m Ïenou, jiÏ kdysi miloval, a druh˘m muÏem, od nûhoÏ se o sobû právû
14
âTY¤I POSLEDNÍ VùCI
dozvûdûl dal‰í vûc, která mu v hlavû vyvolala obrovsk˘ zmatek – a nemûla pfiitom témûfi nic spoleãného s antagonistick˘mi kacífii a vÛbec nic s modlitbami za papeÏe. Bosco mu poradil, aby se pfiestal litovat, protoÏe vÛbec není ãlovûkem, alespoÀ ne takov˘m, kterého je moÏno buì milovat nebo zradit, ale – jak nás Óda uji‰Èovala od samého zaãátku – niãím jin˘m neÏ andûlem smrti. A Ïe je nyní na ãase váÏnû se vûnovat boÏímu dílu. V‰e, co následuje od dal‰ího odstavce, je pravda. Na svûtû existují vy‰‰í vrcholy, neÏ je Tygfií hora, vrcholy, jejichÏ zdolání je mnohem nebezpeãnûj‰í, vrcholy, jejichÏ závratné v˘‰iny a hrozivé propasti svou nenávistí ke v‰emu Ïivému vzbuzují v du‰i dûs. Îádn˘ v‰ak není impozantnûj‰í, Ïádn˘ nemá takovou schopnost povznést ducha a vyvolat úÏas svou osamûlou nádherou. Její obrovská kuÏelovitá silueta se zvedá z plání kolem TemÏe, které ji obklopují témûfi ze v‰ech stran a táhnou se nepfieru‰enû do dáli, takÏe se ze vzdálenosti padesáti mil zdá, Ïe je její majestátní symetrie lidsk˘m dílem. Nikdy v‰ak neÏil ãlovûk, ani mezi tûmi nejsamolibûj‰ími vládci, Ïádn˘ Achnatón ani Ozymandias, kter˘ by tak gigantickou stavbu dokázal vybudovat. Z vût‰í blízkosti pak zfietelnû vystupuje její nelidská obrovitost – je stotisíckrát mohutnûj‰í neÏ velká Lincolnova pyramida. Není tûÏké pochopit, proã ji tolik rÛzn˘ch náboÏenství povaÏuje za jediné místo na svûtû, z nûhoÏ je BÛh ochoten mluvit pfiímo k lidstvu. Právû na vrcholku Tygfií hory dostal MojÏí‰ kamenné desky, do nichÏ bylo vytesáno ‰est set tfiináct pfiikázání. Právû tady Jiftách Gileádsk˘ v˘mûnou za vítûzství nad Amónovci – byÈ je tfieba pfiiznat, Ïe s velk˘m zdráháním – podfiízl hrdlo své jediné dcefii na oltáfii, na nûmÏ slíbil obûtovat Pánu prvního Ïivého tvora, kter˘ ho uvítá po návratu domÛ. ·la s ním ochotnû a neboh˘ Jiftách do poslední chvíle doufal v udûlení shovívavé milosti – v hlas, v andûlského posla, v pfiísné, av‰ak milosrdné uji‰tûní, Ïe ‰lo pouze o zkou‰ku jeho víry.
15
PA U L H O F F M A N
Jiftách se v‰ak z Tygfií hory vrátil sám. Právû tady, na Velkém v˘ãnûlku pod linií snûhu, sám ìábel na popud Pánû ukázal Obû‰enému vykupiteli cel˘ svût leÏící pod ním a nabídl mu ho. Montagnardové, kmen, kter˘ Ïádnému náboÏenství ve svém Ïivotû pfiíli‰ dÛleÏité místo nevyhradil a kter˘ Tygfií horu pfiibliÏnû osmdesát let ovládal, jí naproti tomu dal pfiezdívku Velké varle. O dÛvodech, proã ji takto pfiekfitil, zaãal Cale uvaÏovat právû teì, kdyÏ spolu s lordem vojevÛdcem Boskem a tfiicetiãlenn˘m stráÏním oddílem stoupal po spodní ãásti jejího svahu. ¤íci, Ïe mûl Cale mizernou náladu, by bylo hrub˘m podcenûním jeho rozpoloÏení. V Ïádném jazyce, jímÏ kdy lidé mluvili, neexistují slova, která by vystihovala boufilivou vfiavu v jeho srdci, nenávist, jakou v nûm vzbuzovala pfiedstava návratu do svatynû, a trpkou zá‰È vyvolanou zradou Arbell Materazziové, známou mezi v‰emi pod pfiízviskem Labutí ‰íje, o jejíÏ kráse a eleganci uÏ proto není tfieba nic dodávat – nic o pruÏnosti jejích dlouh˘ch nohou, o úchvatné nádhefie jejího útlého pasu, o kfiivce jejích Àader (nebyla to hrdá Àadra, byla to Àadra samolibû arogantní). Byla to labuÈ v lidské podobû. Cale si v duchu donekoneãna pfiedstavoval, jak by téhle labuti zakroutil krkem, pak ji zázraãnû vzkfiísil z mrtv˘ch a vraÏdil ji znovu a znovu – napodruhé prudk˘m zlomením vazu, pak pomal˘m udu‰ením a poté tfieba vyfiíznutím a spálením jejího srdce, následovan˘m je‰tû rozhrabáním popele, aby si byl její smrtí dvojnásob jist˘. Za dva t˘dny, které uplynuly od jejich odjezdu z Memphisu, ani jedinkrát nepromluvil, dokonce se ani nezeptal, proã uprostfied Strupatiny zmûnili smûr a vydali se pryã od svatynû. Bosco po zváÏení v‰ech pro a proti usoudil, Ïe bude lep‰í, kdyÏ svého b˘valého akolytu nechá, aby se smaÏil ve vlastní ‰Èávû. Podcenil v‰ak Calovu schopnost nûmého vzteku a nakonec se rozhodl mlãení pfieru‰it. „Jedeme k Tygfií hofie,“ oznámil klidn˘m a dokonce laskav˘m tónem. „Musím ti tam nûco ukázat.“
16