Co čeština nutně (ne)potřebuje

Studenti se učí svým rytmem. Nadané děti mohou postupovat rychleji, děti s pomalejším tempem mají více času na procvičování. Cílem je posunování stále dopředu, aby dítě nestagnovalo na místě, jestliže konkrétní dovednost již ovládlo.

Hodnocení

Na normálních školách dostanou v pololetí a na konci roku děti vysvědčení, kde jsou hodnoceny v předmětech známky.

V alternativních školách učitel hodnotí dítě slovně, může mnohem lépe vyjádřit, kde se dítěti daří a co ještě potřebuje procvičovat. Pedagog nesrovnává dítě s ostatními, ale s jeho předchozím výkonem. Děti jsou rovněž vedeny k sebehodnocení.

Závěrem bych chtěla říct, že tyto školy se mi líbí kvůli odlišnému stylu výuky a vedení k soběstačnosti. Na druhou stranu bych ale řekla, že normální školy poskytují více informací a komplexnější vzdělání.

Natálie Fialová

Asi se shodneme na tom, že čeština není zrovna nejjednodušší jazyk, a to ani pro rodilé mluvčí studující špičkové brněnské gymnázium. Mám pro vás ale skvělou zprávu. Mohlo by to být podstatně horší.

Ta naše rodná turečtina

Při troše té historické smůly mohla být právě turečtina našim hlavním jazykem. Sice bychom přišli o drama spojené s psaním velkých písmen a oblíbenou shodu podmětu s přísudkem, ale na druhou stranu bychom získali skvělou příležitost psát pravděpodobně nejdelší slova na světě.

Turečtina je totiž jeden z těch jazyků, který místo toho, aby použil více slov pro určitý smysl, všechno nacpe do jednoho slova a udělá z toho nečitelnou slátaninu morfémů. Vezměme například slovo Muvaffak – úspěšný. Chceme-li udělat ze slova úspěšný úspěch, změní se slovo na Muvaffakiyet. Už to je docela dlouhé slovo. Ještě přidáme zápor (neúspěšný = Muvaffakiyetsiz), teď z toho uděláme sloveso (stát se úspěšným = Muvaffakiyetsizleşmek), uděláme z někoho neúspěšného (Muvaffakiyetsizleştirmek), a tak dále, až se dostaneme ke slovu Muvaffakiyetsizleştiricileştiriveremeyebileceklerimizdenmişsinizcesine = Jako kdybys byl jeden z těch, kdo nedokáží snadno udělat někoho, kdo dělá ostatní neúspěšné.

Jan III. Sobiecki byl fajn chlap a s Turky to naštěstí uměl.

Óda na nevyslovitelné „Ř“

Kdo z nás neměl v dětství problémy s touto souhláskou… Takový Anglosas, urputně zdolávající nástrahy češtiny, obvykle tvrdě narazí při pokusu o výslovnost malebně znějícího malého či velkého „ř“.

Nicméně výslovnost „ř“ je triviální banalitou ve srovnání s takovou výslovností kojsanských jazyků. Těmito jazyky se mluví na jihu Afriky a ve výslovnosti jsou pro ně typické takzvané „mlaskavky“ - zvuky, které se vydávají nasátím vzduchu do určitých míst v puse a „mlasknutím“. Mlaskavek je několik typů a je nutné vzít v úvahu také komplexní systém tónů, které pro mlasknutí znalec jazyka použije. Výuka mlaskavek nebude v dohledné době součástí našich školních osnov, ovšem zájemci si mohou vyzkoušet pár frází za pomoci youtube, pokud vyhledají „khoisan language“.

Ať už si o pravidlech pravopisu myslíme cokoliv, mohlo by být rozhodně hůř. A příště se můžeme podívat na to, jak by třeba mohlo být i líp.

Jakub Kocháň