IZTOK OSOJNIK
D
co vlastně čekáte od starého básníka když ani nepomyslíte na nějaké vilnosti. To mi vrtalo včera hlavou. Tamto o nevinných lžích bylo super, nic proti tomu, nemyslel bych si, že tak drobné děvče dělá takové věci. Ušlechtilejší sféry: s myšlenkou, že čtu básně prezidentovi republiky, který kydá hnůj. Jeho dcera si mě měří pohledem, některé příběhy zhasnou nebo zmizí, ještě než oživnou, ale vždycky jde o vhodnost, harmonii, společenskou pozici. Být první pod hvězdami ještě neznamená být být první mezi lidmi, protože si nějaké věci, například les, rozdělili, a pak se společensky hodnotí na základě myslivecké epolety. Buddhistická přirozenost je hovno zajímá, mají radši, když jsou v novinách kvůli obchodu se zbraněmi, člověk si nemůže pomoct, aby neměl podezření, že v tom něco musí být, když se všichni drží tak zpátky. Pokud jde o dceru, je třeba si konečně uvědomit, že není nikdo nikomu nic dlužný, což skvěle ukáže zavytí vlka: aúúúúúúúúú. Svobodný obchod, pokud pán x nepřijde na soudní řízení, na kterou byl pozvaný, je to jeho katolické právo, a inspirace, jak to řekl john davies, když pod náma tekla temně hnědá voda řeky shannon. Jeden takový trojúhelník u kafe: john, já a robert hassss his work similarily attends to the details of quotidian life with remarkable simplicity, můžu něco podobného říct o sobě? Nemůžu. Nechci. Jo, otravoval jsem ho, jestli přijde na workshop, ale šalamun ho přesvědčil, že to není oukej. A – bob – řekl, že nemůže přijít, protože rodiče jeho druhé ženy jsou nemocní a musí jim uvařit přesličku. V druhohorách byly přesličky vysoké dvacet metrů a víc, takže velká věc něco takového přitáhnout před domov důchodců. V kapitalistickém pohledu na poezii se očekává zmínka rušné ulice v Chicagu, nevím, jestli je globalizace oukej, cathy wagner se smazala z facebooku, nebo jenom z mojeho, nejsem expert na tyhle věci, potom jsem se ještě díval na adama ondru, který zvládl dva směry, change a move, oba ohodnoceny s 9b+, sám jsem si u toho říkal, i když to pak úplně odbočilo od prvotně plánované básně o bobu hassu, jestli je možná právě tahle báseň nesmrtelné mistrovské dílo, ale asi není. Kdo by si myslel, ztratil jsem se v oblacích nejasných © Iztok Osojnik © for translation Jana Šnytová
1
emocí, kde je tiflis, přiznám se, mě to taky zajímá, není mi jedno, že jsem ztratil kontakt z cathy, asi nějaká místní aféra, stát před lidmi, svléct se z kůže a potom stát před světem z kůže stažený jako zkrvavené tělo, a to znamená teprve začátek, ať už to znamená cokoli, v průvanu zběsilé šílenosti totálně zklidněný, zkrvavený houslista jen s jednou strnou na popraskaných houslích, sípej, člověče, se zaťatýma zubama, přední stráž, no pasaran, a pak přemet naznak do prázdna
© Iztok Osojnik © for translation Jana Šnytová
2
G
neklidný člověk jde po ulici, yes, detachement, moc fajn, člověku sice chybí vášeň ale zase není žádné drásání a je jednodušší vidět, o koho jde nebo o koho šlo co potom z básní, nesmyslná otázka, kde je díra požáru kde šílí koně, protože potřebujou bič a udidlo. Ještě víc blbých otázek. No, tohle tomu moc nepřinese, bez vášně se tempo psaní zpomalí, mráz na sibiřské železnici zasklí okna až na led a údery kol na pražce člověka přinutí, že se odevzdá nekonečnu. Tohle je sice banální, ale není to všední, všední je sedění u počítače, a vždycky si pokaždé uvědomuju, že nejlepší forma existence, když jsi cizinec ve vlastním městě a vůbec všude. Místa se ti otevřou jako ženy na jeden divoký měsíc, bez povinnosti platit složenky nebo čistit travnatý porost z odtokových okapů. Dříve než se rozvijí poupata slz do otravného stínu, nostalgie je jako zklidňující krém, který rozesní člověka s rozmlácenými prsty a snesitelným nesnesitelným chladem, což oživuje krevní oběh a jiné tělesné systémy, z kterých vykvétá prázdné zdraví buddhy a jeho němého psa. Taky tohle je jen metafora, to si uvědomuju, ale když člověk takhle jde dál ulicí nebo ledovou strání po špičkách stoupacích želez směrem dolů, se ve vzduchu jasně slyší pohvizdování, tedy, kromě tamtoho vytí větru a vlků ještě nějaké pohvizdování lidské tělo je symfonie rozladěných vysoko artikulovaných hvizdů bez hvízdání cizinec se vrací do cizího města, ulice, domy, holky a muži v širokých kalhotech a pruhovaných košilích, zdravím!, váš básník přišel domů
Přeložila Jana Šnytová
© Iztok Osojnik © for translation Jana Šnytová
3