MIRIAM DREV POD TRANČOU* Potkávám ho pod kaštany a na mostě, má fenku jako já, vybral si svůj osud, možná už při buněčném dělení, jeho zvíře se zdá být v lepší kůži než on. Olizuje si tlapky, leží v koši, sytá. Jedna její konzerva místo mého piva a sendviče, říká klošár. Vzal ji k sobě, jinak by ji utopili - teď jsou dva. Relativně vzato je moje čára ponoru umístěna o několik prstů výš. Říká mi, paní, kdybych měl zahradu, rostly by v ní hortenzie. Ale delirium tremens to není. V našich dobách už králové nezvou žebráky ke svému stolu, ani občas ne. (Čára ponoru) * Tranča – ulice v Lublani; jinak zastarale vězení © Miriam Drev © for translation Lenka Kuhar Daňhelová
1