KLEMEN PISK
Beatles Chodím ve sluji a objevuji předměty, které tu nechali po svém odchodu; kytara – symetrická, jako by byl její majitel levák. Také já jsem levák, pomyslím si. Jenomže moje kytara není symetrická, protože je udělaná přímo pro leváky. Vyrobil ji nějaký řemeslník na objednávku. Ptám se, zda musel také Paul otočit kobylku a jestli možná neměl svého, anglického řemeslníka, kterého navštívil a objednal si u něj kytaru… Jdu dál po úzké chodbě sluje. Přijdu do malého, vlhkého pokoje. V koutě stojí indický sitar, který tu nechal George. To je nástroj, který v hudbě zachovává jiné rozdíly intervalů, nejmenší jednotka už není půltón, ale čtvrttón; to je ta krajní mez, horní práh, který lidské ucho ještě zaznamená. Jdu dál a přijdu do dalšího pokoje. Zadívám se na napůl vykouřenou cigaretu marihuany. Zdá se, jako by patřila Ringovi, ale něco mi říká, že jí vykouřil John.
© Klemen Pisk © for translation Hana Mžourková
1
Fetiš Na sobe máš forte bluzu, pod kterou bliká andante ušitá podprsenka, šarlatová jak kardinálova kápe. Džínsy s nádechem Gershwina, boty ve stylu lehké kancóny, vzorek ponožek kakofonický. Zkusím ztišit knoflíky a odlehcit jejich napetí, zahrát na píštalku podprsenky, jen se jí musím priblížit zuby. Zvucí pištivými tóny a podvoluje se tvrdosti, ohýbá se; prádlo bource z moruše padá na tympány a odrazí se. Tvá prsa kruhy v kvinte, zadek telo sitaru, staccato tvrdé bradavky – skotské dudy. Svlecená v rozkroku jsi pizzicato ostrá. Hraju si s tvým flažoletem – v ruzných modech se snažím najít pravou polohu. Prijdu, ztišen do duru, ale vydechnu v molu. Budeme se saxofonovat.
© Klemen Pisk © for translation Hana Mžourková
2
Helena Napoleon odešel na tvůj ostrov a podivoval se bohaté přírodě, kterou vlastní. Slánkou švihal po zákopu a dráždil tě, abys vylezla ze země. Světlo ulehlo naproti jitru a ty jsi přišla a oddala se mu. Já jsem pak chodil za tebou a ptal se , jestli jsou na tvém ostrově leguáni, jestli tam rostou Darwinovy květy asperule odorate, jestli jsou sasanky a ráčci v simbióze a kde je člověk, čí jsou stopy v písku. A tehdy jsem ho potkal a podíval se mu hluboko do očí. Měřil jsem se s trpaslíkem, který tvrdil, že jsem vyšší, přesto ne větší než on. A tak se nyní držíme v šachu na tvém ostrově, před tvým zákopem. Ostrov – tvá kůže, na kterou stavíme figurky. A ty, nebesky svatá, se směješ oběma. Jak mám být Napoleon, když nejsem ani generál Kutuzov ani ministr policie Fouché? Když nejsem mudrc s šedou bradkou nebo obyčejný námořník, abys jej milovala v přístavech. Jsem jen pomocník ubohých, kteří chtějí dosáhnout na perly na tvých chodidlech.
© Klemen Pisk © for translation Hana Mžourková
3
Dnes jsem však sám Dnes jsem však sám – jak král království Zimostráz. Zítra, ale skutečně, odejdu z krajů těch, domů. Vichřice bude hrýzt tedy zas a stébla lámat ven. Vede mě v dnešek svět, vede mě k moudrosti, vím. Vede k pšeničným klasům, tam, kde jakés vlasy ty nemáš.
Přeložila Hana Mžourková
© Klemen Pisk © for translation Hana Mžourková
4