PERSONA DOLLS. Panenky s osobností. by Lenka Drncová

Jak rozvíjet prosociální postoje dětí

Tato publikace je spoluďŹ nancovĂĄna z EvropskĂŠho sociĂĄlnĂho fondu a stĂĄtnĂho rozpoÄ?tu Ä&#x152;eskĂŠ republiky v rĂĄmci projektu Persona Dolls â&#x20AC;&#x201C; metoda podporujĂcĂ rovnĂ˝ pĹ&#x2122;Ăstup ve vzdÄ&#x203A;lĂĄvĂĄnĂ CZ.1.07/1.2.00/47.0015.

,6%1 WLĂŁWÄ&#x152;Qi YHU]H

,6%1 HOHNWURQLFNi YHU]H

PERSONA DOLLS PANENKY S OSOBNOSTÍ

JAK ROZVÍJET PROSOCIÁLNÍ POSTOJE DĚTÍ

Předmluva .........................................................................................................................................................................5 Úvod ...................................................................................................................................................................................6 Děkujeme .......................................................................................................................................................................... 7 Persona Dolls: Panenky s osobností i jedinečnými příběhy .....................................................................8

1. VÝCHODISKA A CÍLE PRÁCE S PERSONA DOLLS ..............................................................................9 Metoda Persona Dolls............................................................................................................................................... 10 Co vyžaduje práce s Persona Dolls od pedagogů ................................................................................................................ 11 Co přinášejí Persona Dolls dětem ..................................................................................................................................................12

1.1 Teoretické zakotvení metody ........................................................................................................................14 Návaznost na vzdělávací dokumenty ČR ..................................................................................................................................15 Inkluzivní vzdělávání ...............................................................................................................................................................................15 Rámcový vzdělávací program ...........................................................................................................................................................15

1.2 Cíle vědomé práce s předsudky a práce s Persona Dolls15 ............................................................18 Vzdělání a výchova k vědomé práci s předsudky a přístup anti-bias ......................................................................21 Persona Dolls a individualizace vzdělávání...............................................................................................................................22 Podpora dětí se speciálními vzdělávacími potřebami prostřednictvím metody Persona Dolls ..................................................................................................................................... 24

2. JAK PRACOVAT S PERSONA DOLLS ........................................................................................................27 2.1 Práce s Persona Dolls nástroje a podmínky............................................................................................ 28 Panenka ..........................................................................................................................................................................................................28 Role panenky ................................................................................................................................................................................................ 29 Role pedagoga.............................................................................................................................................................................................30 Dětská skupina.............................................................................................................................................................................................30 Prostředí, které stimuluje rozvoj identity dětí ...........................................................................................................................31 Organizace návštěvy ................................................................................................................................................................................31

2.2 Spolupráce s rodiči ..............................................................................................................................................33 Spolupráce s rodiči – příklad z MŠ Mozaika Jihlava ............................................................................................................ 35 Návštěvy panenky v rodinách ........................................................................................................................................................... 35

2.3 Příprava první návštěvy Jak připravit příběh panenky a první rozhovor .................................. 39 Vytváření panenky pro skupinu – kdo to bude?.................................................................................................................... 39 Já a téma Persona Dolls .........................................................................................................................................................................41

2.4 Jak vytvářet vlastní biograﬁi panenky ...................................................................................................... 43 Biograﬁe Persona Doll ...........................................................................................................................................................................44 Příprava na rozhovor ...............................................................................................................................................................................45 Pravidla práce s panenkou ...................................................................................................................................................................45

2.5 Příběhy panenek – struktura a tipy ............................................................................................................ 47 Pět kroků – jak vyprávět příběh s panenkou .......................................................................................................................... 47 Principy vedení rozhovoru s panenkou a dětmi .................................................................................................................. 49 Techniky aktivního vedení hovoru .................................................................................................................................................51 Vytváříme příběhy panenek k jednotlivým cílům ...............................................................................................................52 Rozvíjíme vztah dětí k panence .......................................................................................................................................................56 Otázky v rozhovoru.................................................................................................................................................................................. 57 První příběh .................................................................................................................................................................................................. 57

2.6 Nástrahy a překážky........................................................................................................................................... 59 Jazyk, který brání komunikaci ...........................................................................................................................................................62

3. EVALUACE A DOKUMENTACE.........................................................................................................................65 MĹŻĹžeme zjiĹĄĹĽovat ......................................................................................................................................................................................66 NĂĄstroje ............................................................................................................................................................................................................ 67 Evaluace a spoluprĂĄce s rodiÄ?i â&#x20AC;&#x201C; pĹ&#x2122;Ăklad ................................................................................................................................... 70

4. 7(&+1,.< $ 3Âˇ{6783< .7(5w 02+28 32'32Âˇ,7 35o&, 6 3$1(1.28 ...................73 4.1 NenĂĄsilnĂĄ komunikace .....................................................................................................................................74 4.2 PrĂĄce s emocemi ............................................................................................................................................... 75 ProÄ? pracovat s emocemi â&#x20AC;&#x201C; SEBEVÄ&#x161;DOMĂ?, EMPATIE a Ĺ&#x2DC;EĹ ENĂ? KONFLIKTĹŽ...................................................... 75 Emoce pĹ&#x2122;i prĂĄci s Persona Dolls....................................................................................................................................................... 76 Jak reagovat a tipy na aktivity ...........................................................................................................................................................77

5. 7(0$7,&.w $.7,9,7< 6 3$1(1.$0, 3(5621$ '2//6.........................................................81 Jazyk................................................................................................................................................................................. 82 Barva pleti ...................................................................................................................................................................... 83 Gender ............................................................................................................................................................................. 84 Moje tÄ&#x203A;lo a jak funguje ........................................................................................................................................... 86 TÄ&#x203A;lo a pohyb ................................................................................................................................................................. 88 Forma rodiny ................................................................................................................................................................ 89 PĹ&#x2122;ĂbÄ&#x203A;h mĂŠho jmĂŠna ................................................................................................................................................. 90

6. BIOGRAFIE ........................................................................................................................................................................95 NATĂ LKA......................................................................................................................................................................... 96 TĂŠmata pro rozhovor k jednotlivĂ˝m cĂlĹŻm ...............................................................................................................................99 Co by mÄ&#x203A;li vÄ&#x203A;dÄ&#x203A;t dospÄ&#x203A;lĂ o chudobÄ&#x203A; .........................................................................................................................................102

FILIP ................................................................................................................................................................................104 TĂŠmata pro rozhovor k jednotlivĂ˝m cĂlĹŻm .............................................................................................................................108 Co by mÄ&#x203A;li vÄ&#x203A;dÄ&#x203A;t dospÄ&#x203A;lĂ o barvÄ&#x203A; pleti ...................................................................................................................................... 110

6/291{ÂŹ(. $ /,7(5$785$ SlovnĂÄ?ek ....................................................................................................................................................................................................... 114 Literatura........................................................................................................................................................................................................ 116

Předmluva Výchova k vědomé práci s předsudky je v současné době velmi diskutovaným tématem, protože si klade náročný úkol: rozvíjet postoje a hodnoty dětí, které se vyznačují empatií, kreativitou, zdravým sebevědomím, pozitivním hodnocením jiných a prosociálními formami chování. Všichni cítíme potřebu zavedení vědomé práce s předsudky do školní praxe, otázkou však zůstává, jak to zvládnout spolu s dalšími úkoly a povinnostmi. Tato příručka „Persona Dolls – panenky s osobností. Jak rozvíjet prosociální postoje dětí“ představuje mimořádně živý a potřebný metodický materiál. Seznamuje čtenáře s velmi atraktivní metodou Persona Dolls – panenek s osobností a přináší propracovaný postup využívající situace ze života dětí, který umožňuje zážitkové učení a podporuje v samostatném, zodpovědném a demokratickém rozhodování. Tento koncept odvážně nastoluje témata, která jsou tabuizovaná, kontroverzní a ve škole často opomíjená. Jedná se o témata, která jsou přirozenou součástí našeho života a děti se o ně zajímají. V bezpečném prostředí třídy mateřských a základních škol mohou být tato témata kultivovaně nahlížena, diskutována, prožívána, spoluvytvářena a následně změněna. Tento postup je však také výzvou, protože se jej můžeme naučit jen v každodenním vzájemném kontaktu s dětmi, který je láskyplný, upřímný a partnerský a bere vážně dětský svět, jak se svými radostmi, tak i starostmi. Snahou autorek a autorů je představit na konkrétních příkladech zkušenosti v práci s tímto konceptem, který je současně teoreticky zdůvodněný a opodstatněný. Komentáře a ukázky z praxe vtahují čtenáře do tématu a vybízejí k myšlenkové konfrontaci, podněcují nápady a přemítání o vlastních postupech. Příručka tak apeluje i na reﬂexi vlastních kroků a jejich porovnání s uvedenými řešeními. Velkou práci při získávání těchto cenných materiálů přímo z terénu odvedly studentky PedF UK, které neúnavně shromažďovaly a zaznamenávaly příklady dobré praxe v podobě rozhovorů, sdílení zkušeností, názorů a ukázek práce učitelů zapojených do ověřování metody Persona Dolls. Příručka může dobře sloužit jako inspirace pro učitelky a ředitelky mateřských škol v pregraduálním a dalším vzdělávání, pedagogy základních škol, psychology. Věříme, že si najde svoji cestu do vašich srdcí, domovů, škol, školek a zanechá v nich významný otisk. PhDr. Jana Kargerová, Ph.D. Katedra primární pedagogiky, Univerzita Karlova v Praze

Úvod Hledali jsme praktickou a vyzkoušenou metodu pro práci s předsudky u předškolních dětí. Po letech praxe se staršími dětmi se potvrdilo to, o čem stále častěji píše řada pedagogických odborníků, že pokud chceme u dětí rozvíjet respekt a toleranci, je třeba začít už v předškolním věku. Viděli jsme, že témata rozmanitosti a multikulturní výchovy jsou pro řadu školek těžko uchopitelná. Chtěli jsme jim proto nabídnout jednoduchý a účinný nástroj pro práci s nimi. Metoda Persona Dolls a přístup vědomé práce s předsudky dětem zprostředkovává svět a lidi kolem. Metoda děti brzy vtáhne, umožní jim rozvíjet fantazii, aktivně přispívat svými příběhy a stát se jejími spolutvůrci. Příručka „Persona Dolls – panenky s osobností. Jak rozvíjet prosociální postoje dětí“ je výsledkem téměř pětileté spolupráce vzdělávacího programu Varianty společnosti Člověk v tísni, o. p. s., s berlínským pedagogickým pracovištěm Kinderwelten, Institut für den Situationsansatz (Institut pro situační přístup). Díky projektu „Persona Dolls – metoda podporující rovný přístup ve vzdělávání“, který byl spoluﬁnancován z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu ČR, se podařilo uspořádat několik vzdělávacích akcí pro rozvoj metody Persona Dolls v České republice a všechny poznatky systematizovat a sepsat.

Tato publikace do značné míry vychází z materiálů, které jsme získali od Kinderwelten.1 Velmi důležitým zdrojem byla samotná praxe s dětmi, kterou dokumentovaly studentky Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, podněty lektorů, expertů a především pedagogů, kteří se rozhodli s metodou začít pracovat. Smyslem publikace je přiblížit pedagogům, kteří se rozhodli s Persona Dolls pracovat, cíle a metody přístupu vědomé práce s předsudky. Publikace představí i praktické tipy, včetně příkladů biograﬁí panenek, příkladů z výuky a aktivit, kterými lze práci s panenkou doplnit. Tyto tipy byly shromážděny za pomoci pedagogů, kteří pracují s Persona Dolls. Publikace je určena především pro pedagogy, kteří se vzdělávají v práci s metodou Persona Dolls. Bez sebezkušenostního učení a bez praxe pod supervizí je velmi těžké naplňovat cíle metody v celém jejich rozsahu. Práce s metodou Persona Dolls je pozvánkou k přemýšlení o tom, jak s dětmi mluvíme o rozdílech mezi lidmi a jak hledat nové cesty a způsoby, jak mluvit o rozmanitosti, aniž bychom se museli uchylovat k tomu, že něco označujeme jako normální a lepší. Metoda Persona Dolls naopak oceňuje rozmanitost mezi lidmi. Panenky zvou ke sdílení životních příběhů se zájmem naslouchat druhým.

Děkujeme Anke Krause, která jako zahraniční expertka a lektorka Kinderwelten vedla všechny kurzy Persona Dolls a vyškolila lektorky a lektory pro práci s touto metodou. Svým metodickým vedením nám po celou dobu neúnavně pomáhala při adaptaci tohoto přístupu v České republice.

Petře Wagner a Serap Azun, jakož i celému týmu Kinderwelten z Institutu pro situační přístup v Berlíně (www.situationsansatz.de, www.kinderwelten.net), od kterých jsme čerpali znalosti, materiály a inspiraci. Janě Kargerové z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy za podporu, konzultace a zajištění a vedení skupiny studentek z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. Kláře Jansové za překlady a tlumočení přístupu a společné vymýšlení terminologie spojené s Persona Dolls. Šárce Sobolové, Pavle Kyndlové, Janě Rajzlové, Michaele Chytré, Lindě Trpálkové, Martině Moulisové, Zuzaně Kabátové – studentkám

Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy – za velkou práci při získávání materiálů z terénu a příkladů z praxe a podkladů pro biograﬁe. A především všem odvážným pedagožkám a pedagogům, kteří se rozhodli pustit do práce s málo známou metodou a sdílet s námi své zkušenosti, otázky a materiály – Monice Nikodýmové, Tereze Kasalové, Lenka Hozákové, Berenice Kučerové, Anně Tenglerové, Radce Švestkové, Alexandře Mateáskové, Pavle Částkové, Alici Duškové, Barboře Loudové-Stralczynské, Janě Randa, Julianě Gardošové, Aleši Jiráskovi, Haně Forstové, Haně Nečasové, Haně Štěpánové, Ivaně Boudové, Janě Blažkové, Janě Randa, Ladislavě Šedové, Lence Vysypalové, Miroslavě Rektorové, Vendule Karasové, Věře Cvoreňové, Veronice Fráňové a Vítězslavě Benešové. V neposlední řadě děkujeme všem kolegyním a kolegům ze společnosti Člověk v tísni, kteří nám tuto práci umožnili.

Persona Dolls:

Panenky s osobností i jedinečnými příběhy Arturovi je pět let. Stejně jako jeho rodiče má hnědou barvu pleti. Má hnědé oči a černé kudrnaté vlasy. Jméno má po tatínkovi. Maminka se jmenuje Marie.

Panenky navštěvují děti ve školkách a školách a zvou je k rozhovoru. Rozvíjejí empatii, respekt a péči o druhé. Pomáhají dětem i dospělým oceňovat rozmanitost.

Artur má rád pokusy. Jeden takový si můžete sami vyzkoušet. Vymodelujte si sopku z modelíny, nasypte do ní barvivo – třeba červené – trochu jedlé sody a nakonec nalijte ocet. Chvíli počkejte, jestli se pokus podaří.

Panenky Persona Dolls fungují jako prostředníci mezi učitelkami a dětmi a mezi dětmi navzájem. Panenka přichází na návštěvu do dětského kolektivu podělit se s dětmi o svůj životní příběh, své radosti i starosti a zve děti, aby to samé sdílely ony s ní. Panenka tedy funguje jako vzor. Pomáhá dětem mluvit o sobě, o tom, co je pro ně důležité, a bránit se, když se jim někdo posmívá za jejich jinakost. Může se jednat o tělesné odlišnosti, chudobu, formu rodiny, jazyk a další.

A co děláte rádi vy? Artur není živý. Je jednou z panenek, které se zrodily v rámci projektu Persona Dolls – metoda podporující rovný přístup ve vzdělávání. Persona Dolls jsou panenky s osobností. Mají stejně jako děti svoje jméno, rodinu, domov, svůj příběh.

Práce s panenkou učí i dospělé a pedagogy. Učí nás neříkat „on to tak nemyslel“ nebo „to nic není“ v situacích, kdy se děti navzájem zraňují předsudky. Učí pedagogy, jak s dětmi mluvit o věcech, které se těžko vysvětlují. Učí nás vést otevřený dialog o světě kolem nás a otvírat závažná témata jako předsudky a diskriminaci. Učí nás, jak mluvit s dětmi o tom, když s někým není zacházeno spravedlivě kvůli jeho vzhledu, barvě pleti, jazyku nebo znevýhodnění. Persona Dolls podporují schopnost učitelů vést s dětmi otevřený dialog o světě kolem nás. Panenky nás také učí být citliví k jazyku, který před dětmi používáme, a vnímat poselství, která jim můžeme mimoděk sdělovat banálními soudy o tom, co je a není normální. Persona Dolls mají vlastnosti a informují o zkušenostech, které děti zažily stejně nebo podobně. Většinou jde o veselé příběhy, ne všechny jsou ale

takové. Děti s Persona Dolls zažívají pocity smutku i radosti. Tím, že se s panenkou identiﬁkují, rozvíjejí svou schopnost empatie s jinými lidmi. Persona Dolls mohou dětem zprostředkovat nové zkušenosti. Mohou jim představit to, co se ve skupině dětí zatím neobjevilo. Informují o situacích, ve kterých s nimi někdo jednal nefér nebo ve kterých byly odmítnuty. Otvírají dětem možnost mluvit o vlastních skličujících zkušenostech, se kterými by děti neměly zůstat samy. Soucit s příběhy panenek umožňuje dětem vcítit se do myšlení jiných: přemýšlejí o zážitcích, vyjasňují si své chápání spravedlnosti a hledají řešení problémů. Rychle přijímají Persona Dolls jako přátele, kteří je navštěvují a mají jim co říci.2 Účelem Persona Dolls je přimět děti k zamyšlení nad pocity druhých a předcházet tomu, aby si vytvářely diskriminující názory založené na nedostatku zkušeností.3

„Já myslím, že to je dětem blízké z toho důvodu, že je to hra. Jsou v období, kdy milují hru na to, že je něco jenom jako, hrají si na profese, hrají si na jiné životy, hrají si na jiné životní role a hrají si všichni na maminky a tatínky. Když paní učitelka pracuje s Persona Dolls, děti nejsou hloupé, vidí, že to je panenka. Vše z toho jim dochází. Líbí se mi to tedy i z toho důvodu, že ta metoda vhodně reaguje na aktuální vývojovou fázi dětí – ,hru na jako‘, se kterou se dobře identiﬁkují. Bylo vidět, že je to opravdu bavilo.“ PhDr. David Čáp, psycholog a pedagog. Jako přizvaný odborník analyzoval videa z práce s panenkami Persona Dolls. Jeho úkolem bylo posoudit dopad metody na práci s dětmi.

Kapitola

Východiska a cíle práce s

Persona Dolls 9

Metoda Persona

Dolls

Metoda pro práci s panenkami Persona Dolls je uceleným konceptem, který nasedá na cíle vědomé práce s předsudky (viz slovníček). Má jasné cíle a zároveň ji lze dobře propojit s Rámcovými vzdělávacími programy pro předškolní i základní vzdělávání. V následujícím textu osvětlíme, z čeho práce s Persona Dolls vychází, jaké principy sleduje a jak ji provázat s RVP. Další kapitoly se budou věnovat samotné práci s metodou Persona Dolls – jak ji plánovat, realizovat i evaluovat. Pro lepší představu také představíme několik vzorových biograﬁí a příběhů panenek. Metodické pasáže doplňujeme o příklady z praxe, aby pro vás tato metoda byla co možná nejpředstavitelnější.

Základní cíle pro práci s Persona Dolls, které vycházejí z vědomé práce s předsudky, jsou: 1. Posílit sebevědomí dítěte ve vztahu k jeho vlastní identitě a identitě jeho blízkých (skupin)

2. Umožnit dětem zažít rozmanitost 3. Podnítit kritické myšlení vůči předsudkům, jednostrannosti a diskriminaci 4. Podpořit děti, aby vystupovaly proti předsudkům a diskriminaci Tyto cíle i s konkrétními příklady více rozvedeme v dalším textu o zakotvení přístupu vědomé práce s předsudky, ze kterého práce s Persona Dolls vychází.

Vyprávění příběhu pomocí Persona Dolls navíc u dětí i pedagogů rozvíjí tyto dílčí kompetence:4 o o o o

přinést téma (předsudků) – začít pracovat s tématy a sbírat s dětmi věcně správné informace, opravovat nekorektní a zavádějící informace, představit a rozšířit dětem slovník pro jejich pocity a naučit je zacházet s emocemi, rozvíjet u dětí prosociální dovednosti a kompetence pro třídní kolektiv, − To zahrnuje například následující dovednosti: pomáhat, starat se o druhé, sdílet, čekat, až na mě přijde řada, přicházet do školky včas, odpočívat (dát si pauzu), přiznat chybu.

o procvičovat kompetence k řešení problémů, o podpořit děti, aby uměly zrcadlit situace, − Jak jednat při zažívání těžkých situací – smutek, zvládání vzteku.

o pomáhat dětem, aby se cítily dobře s rozmanitostí, o odbourávat naučené stereotypy a jednostranné/zkreslené představy, o pomáhat dětem rozvíjet přístup vědomého zacházení s předsudky a jednostranností (anti-bias postoje),

o pomoci dětem naučit se postavit předsudkům a jednostrannostem.5 Tyto kompetence jsou v souladu s Rámcovým vzdělávacím programem pro předškolní a základní vzdělávání. Jak se s ním metoda konkrétně propojuje, rozebíráme dále.

Co vyžaduje práce s Persona Dolls od pedagogů Práce s metodou Persona Dolls pomáhá rozvíjet partnerský vztah mezi dětmi a učitelkami. Zároveň vede ke kritickému reflektování toho, co naše společnost – a my často s ní – pokládá za normální. Do těchto představ o „normalitě“ často vtahujeme sebe i děti, se kterými pracujeme. Předpokladem úspěšné práce s metodou Persona Dolls proto je pravidelná a intenzivní vlastní reflexe pedagogů i reflexe naplňování jednotlivých cílů. Pokud chcete pracovat s metodou Persona Dolls, doporučujeme nejdříve projít kurzem, který vás vybaví potřebnými dovednostmi a upozorní na to, čemu je dobré při práci s Persona Dolls věnovat zvýšenou pozornost. Doporučujeme také vyhledat si „parťáka“ z praxe, který s Persona Dolls již pracuje, a mít v něm někoho, s kým budete moci své zkušenosti s touto metodou konzultovat.

spektuje to, že každé dítě má právo být jiné. Každé má právo projevovat se jako jedinečná osobnost, rozvíjet, učit se v rozsahu svých potřeb a postupovat svým tempem.“6 Aby měla metoda Persona Dolls kýžený dopad, je důležité mít i v rámci vašeho pedagogického týmu shodu na hodnotách a přístupu k dětem a jejich rozmanitosti. Ani ostatní aktivity ve škole by neměly být proti smyslu toho, o co se budeme snažit s Persona Dolls.

Úspěšná práce s Persona Dolls předpokládá nastavení týmu na pedagogiku zaměřenou na dítě. Podobně jako například u přístupu Začít spolu je třeba i v tomto případě zastávat postoj, kdy cílem naší pedagogické práce je zvídavé a angažované dítě. Podobně jako u přístupu Začít spolu „je pedagog chápan jako autorita, především však ve smyslu vyzrálé osobnosti, je dítěti spíše partnerem, pomocníkem, průvodcem na jeho cestě k poznávání, re-

Co přinášejí Persona

Dolls dětem

Z PRAXE Vidíte u některých dětí, které dříve nemluvily, posun v rozvoji jejich komunikace?

Konkrétně se jedná o Petrušku, což je autistické dítě, z té jsem měla trochu strach. Reagovala moc pěkně, a když jsem jí řekla, že měla hezké tričko, odpověděla „děkuju“. To bylo moc hezké.

Všimla jsem si, že děti rozebíraly na vycházce, že se jeden kluk smál přejeté žábě. Druhý mu na to odpověděl, že se tomu nemá smát, protože je to hrozné, a jak by se asi cítil, kdyby mu někdo někoho přejel nebo kdyby byl přejetý on sám. Možná teď děti o problémech více přemýšlejí...

Děti chtějí celkově více mluvit než dříve a sdílet, podělit se o zážitky, pocit. Když ale nechtějí mluvit nebo sahat na panenku, nemusejí. Eliška je ve vyjadřování a v impulsech pro mluvení moc podporuje.

O některých dětech jsem vůbec nevěděla, jestli se zapojí. A právě ty děti, u kterých jsem si nebyla jistá, se zapojily. Protože máme malotřídku, trochu jsem se obávala reakce jedné třeťačky, ta už je opravdu velká, ale vše přijímá velice hezky, zapojuje se a vypráví.

Co podle vás dětem práce s Persona Dolls reálně přináší?

Vidí něco nového, zažívají něco jiného. Je to pro ně hezké překvapení. Tím, že k nám panenky nechodí úplně pravidelně, je to takové tajemství. Díky Arturovi více povídají a učí se navzájem poslouchat. Je to pro ně mnohdy hodně těžké, musí se to stále učit.

Všimla jsem si, že děti byly dnes opravdu vnímavější, klidnější, více poslouchaly a dávaly pozor, co se děje. Oproti prvnímu setkání, kdy bylo spíše rušno a všichni mluvili jeden přes druhého.

Nový způsob práce s dětmi. Trošku jiný svět. Možnost dostat se do reality někoho jiného. A zároveň si na sobě uvědomovat, že jsou věci, které jsou někdy jinak a že je to tak dobře.

Kromě toho, že nám to pomáhá v klasické náplni programu školky – umět se střídat, poslouchat, vydržet na jednom místě, je to i dobrá možnost pro vcítění se do někoho jiného. Děti poslouchají Filipa s tématem, se kterým přijde. Když je smutný nebo veselý, nebo když jsme se bavili o tom, co má rád, vcítí se do něj a reﬂektují do toho i sebe. To je myslím na tom všem nejpřínosnější, že se děti učí naslouchat druhým, vcítit se a přemýšlet o těch situacích.

Vidím, že děti si postupně získávají k panence vztah. Určitě i děti, které nejsou úplně otevřené a komunikativní v úvodním kruhu (elipse). Při komunikaci s panenkou mám pocit, že s ní mluví všechny děti a že si k ní postupně budují vztah.

Sounáležitost, účast, schopnost vyslechnout, zhodnotit a eventuálně navrhnout řešení či nalézt postoj k danému tématu. Také schopnost přemýšlet nejen o sobě, ale i o druhých. Už jen fakt, že se sejdou děti ze čtyř tříd mateřské školy, těší se na sebe i Lindu, stojí za to.

Děti si samy začaly vyrábět papírové brýle. Nevím, jestli kvůli Bertíkovi (panence s brýlemi). Když jsem se ptala, řekly mi, že to byl jejich nápad.

Například dneska jsem žasla, jak suverénní kluci měli s panenkou problém, když ji prvně drželi v ruce.

Východiska a cíle práce s

Persona Dolls 1.

1.1.

Teoretické zakotvení metody

Metoda Persona Dolls vychází z přístupu vědomé práce s předsudky a situačního přístupu (viz slovníček). V následujícím textu představíme oba tyto přístupy tak, jak s nimi pracuje program Kinderwelten7. Z materiálů Kinderwelten, která s tímto programem pracuje, vychází i tato publikace, především z publikace „Začít s dětmi mluvit o rozdílech“.8 V rámci České republiky metoda Persona Dolls úzce navazuje na řadu prvků přístupů Začít spolu a Respektovat a být respektován.9 Při výuce na základních školách můžeme metodu propojovat i s prvky kritického myšlení. Práce s Persona Dolls je i v souladu s principy inkluzivního vzdělávání – podporuje tedy kvalitní a společné vzdělání všech dětí.

Jedním ze základních cílů práce s Persona Dolls je, aby děti přijímaly ostatní kolem sebe v jejich rozmanitosti a rozvíjely svůj pozitivní sebeobraz. Stejně jako program Začít spolu máme za to, že přijetí, uznání a úcta jsou základním předpokladem zdravého rozvoje dětí. Vycházíme z toho, že aby se děti aktivně učily a zapojovaly, je třeba navazovat na to, co znají, a reagovat na podněty a otázky, které zrovna mají. Jde tedy o to vytvořit dětem vhodné podmínky k tomu, aby mohly přirozeně poznávat své okolí a sociální prostředí.

Návaznost na vzdělávací dokumenty ČR Ve zdejších podmínkách můžeme práci s Persona Dolls opírat i o koncepci inkluzivního vzdělávání a o individualizaci.

Inkluzivní vzdělávání Inkluze charakterizuje společnost, na jejímž životě se podílejí všichni bez rozdílu – pod heslem je normální být jiný. Zpočátku znamenal tento pojem způsob, jak umožnit dětem se speciálními vzdělávacími potřebami (tj. např. dětem nedoslýchavým, na vozíku nebo dětem s mentálním postižením, ale také dětem s odlišným mateřským jazykem nebo jinou kulturou) vzdělávání v běžných školách. Inkluze má však mnohem širší význam. Vychází z konceptu belonging neboli pocitu sounáležitosti všech zúčastněných. Inkluze není cílový stav, ale proces, v rámci kterého se společnost učí, že každý má právo na plnohodnotnou účast na společném

životě a kultuře. Inkluzivní škola a inkluzivní společnost se stávají školou a společností pro všechny, neboť:

o umožňují dětem i jejich rodičům pochopit, že součástí školy jsou všichni bez rozdílu,

o pomáhají lidem poznat, že každý je nositelem jedinečné životní zkušenosti a pohledu na svět, který ostatní obohacuje,

o umožňují všem dětem zapojit se do výuky, života školy i celé společnosti.

Rámcový vzdělávací program

Pro praxi ve školách a školkách hraje důležitou roli, jak je metoda Persona Dolls v souladu s Rámcovým vzdělávacím programem (RVP PV i RVP ZV). Ze zahraničních zkušeností i z prvních průzkumů v České republice se ukazuje, že metoda podporuje rozvoj následujících klíčových kompetencí obsažených v uvedených vzdělávacích dokumentech:

1. Kompetence k učení

3. Kompetence komunikativní

o Metoda umožňuje dětem naučit se použít

o Metoda by měla v žácích vzbudit touhu

získané poznatky i v jejich životě. Napomáhá v dětech rozvíjet přemýšlení o určitých otázkách. Vzbuzuje v dětech touhu po poznání všech detailů příslušného tématu.

2. Kompetence k řešení problémů o Metoda by měla žákům napomoci posuzovat kriticky všechny situace a příběhy, se kterými se v rámci lekcí setkají. Schopnost rozeznat, zda se jedná o téma nebo zkušenost, se kterou by mohla mít nějaká osoba problém. Dále metoda podněcuje v dětech potřebu problém řešit a hledat k jejímu řešení efektivní strategie. Čím může on osobně přispět k vyřešení problémové situace a koho vyhledat v případě, že není v jeho silách přispět k řešení některého z problémů.

komunikovat především díky vstřícnému a kamarádskému prostředí. Metoda podporuje žáky v nácviku souvislých projevů. Žáci se učí argumentaci. Děti si v diskuzi snaží představit svůj názor, vysvětlit ho ostatním apod.

o Velkým plusem metody je, že učí děti vzájemně si naslouchat, dát druhému prostor k vyjádření apod.

4. Kompetence sociální a personální o Metoda napomáhá rozvíjet děti v mnoha

oblastech – sebepojetí, rozhodování a vyjadřování názoru, ohleduplnost, kooperace ve skupině, tolerance k odlišnostem, rozpoznání nefér jednání.

o V oblasti sebepojetí metoda utvrzuje děti ve

vnímání vlastní role ve společnosti, svém postavení apod. Žáci se učí utvářet vztah k druhým lidem.

o Uvedené kompetence jsou nezbytné pro další fungování dětí ve společnosti – začlenění se, schopnost spolupráce apod.

5. Kompetence činnostní a občanské

Z Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání Persona Dolls rozvíjejí tyto oblasti:

o Metoda napomáhá dětem spolu s uvědomě-

1. Dítě a jeho tělo

ním si vlastní role ve společnosti vnímat sebe jako občana. S tím se učí žáci vnímat a popisovat pravidla ve společnosti, práva a povinnosti.

o Na základě řešení témat a příběhů se žáci učí kriticky posuzovat dodržování a respektování jednotlivých pravidel, práv apod.

Pedagogové, kteří mají s prací s metodou Persona Dolls zkušenost, nejčastěji zmiňují, že metoda podporuje kompetence komunikativní, sociální a personální a kompetence k řešení problémů. Učitelé uvádějí, že jim Persona Dolls pomáhají rozvíjet i např. psychiku, emoce a chování dětí. Cíle jednotlivých vzdělávacích oblastí nemůžeme naplnit pouze tím, že budeme používat metodu Persona Dolls. Můžeme však díky ní účinně působit na motivaci dětí a využít ji pro evokaci některých témat, jejich následné zkoumání a reﬂexi. Volbu a výběr témat pro práci ve třídě ovlivňuje mnoho dalších faktorů, kterými se učitelé při plánování hodin musí řídit. Mezi ně patří například: složení třídy, zkušenosti a zážitky dětí, sociokulturní zázemí dětí ve skupině. Na základních školách musíme dobře zvážit i ročník, ve kterém budeme s metodou pracovat, a přinášet do třídy témata na příslušné úrovni.

o Děti se učí poznávat jednotlivé části těla.

Vnímají rozmanitost. Příběhy mohou přinášet i témata o zdravém životním stylu a zdraví.

2. Dítě a jeho psychika

o Tato oblast zahrnuje tři „podoblasti“: Jazyk

a řeč, Poznávací schopnosti a funkce, představivost a fantazie, myšlenkové operace, Sebepojetí, city a vůle.

o Požadavky se shodují s kompetencí komunikativní, dále kompetencí sociální a personální.

o Žáci se pomocí metody učí rozvíjet své komunikativní dovednosti. Dále jsou žáci podporováni v práci s informacemi a v jejich dalším zpracování, vyhodnocení a aplikování.

3. Dítě a ten druhý

o Dítě se seznamuje s pravidly chování k dru-

hým lidem. Pomocí metody si dále děti osvojují dovednosti k navozování kontaktu s druhými lidmi apod.

o Děti jsou posilovány ve vnímání svého sou-

kromí a v oblasti spolupráce s ostatními lidmi, vnímání příslušnosti k určitému společenství apod.

4. Dítě a společnost a dítě a svět

o Pomocí metody je dítě podporováno v oblasti

Z PRAXE Příklad rozvoje komunikativní, sociální a personální kompetence při práci s Persona Dolls: ,,Zaznamenala jsem posun u jednoho chlapečka, který se předtím ve školce moc neprojevoval ani při běžných aktivitách. Nejdříve se bál panenky i dotknout, podívat se na ni. Teď se s ní vítá a posun vidím už jen v tom, že reaguje na to, co se odehrává v lekci, byť zatím jen mimicky.“

vnímání vlastní role ve společnosti. V příbězích vidí příklady respektování nebo popírání pravidel soužití lidí a jejich následky.

o Na základě těchto zkušeností se dítě učí utvářet si vlastní názor a povědomí o správném chodu společnosti. Dětem se snažíme předávat postoje a hodnoty, které vycházejí z konceptu lidských práv.

Ve vztahu k Rámcovému vzdělávacímu programu pro základní vzdělávání lze Persona Dolls dobře využít v 1.–3. třídě – práce s panenkami umožňuje naplňovat především cíle průřezových témat. Ve výuce se často bohužel nenajde dostatek času na práci s nimi. Ve vzdělávacích oblastech je také mnoho příležitostí, jak využít metodu pro dosahování cílů a očekávaných výstupů. Vzhledem k šíři možností je nelze v rámci této příručky všechny popsat.

Teoretické zakotvení metody Práce s Persona Dolls dále vychází ze zahraničních přístupů, které níže vysvětlujeme, jedná se o situační přístup a přístup vědomé práce s předsudky. Situační přístup (viz slovníček) staví na „obrazu dítěte, které se učí aktivně a všemi smysly. Každá dívka a každý chlapec mají podle něj od začátku právo rozvíjet své možnosti a síly a spoluvytvářet svůj život.“12 Je proto důležité, aby si děti osvojovaly reálné znalosti a dovednosti, které budou moci později použít v reálných situacích. Situační přístup staví na pěti teoretických dimenzích. Pro práci s Persona Dolls jsou jako styčné body důležité tři z nich:

o orientace na svět, ve kterém žiji, o vzdělání, o rovnost a rozdílnost. Z nich se ukazuje jako důležité, abychom navazovali na konkrétní zkušenosti a zážitky dětí a podle nich plánovali pedagogickou práci. Vybírejme si klíčové situace a z nich vytvářejme cvičné situace, kde budou moci děti zažít příkladným způsobem, že mohou situacím rozumět, spoluvytvářet je i je měnit. Dávejme dětem prostor, aby si osvojovaly obraz o sobě samých, o ostatních a následně o světě a zároveň zkoumaly hodnoty a normy, se kterými se setkávají.

Rovnost a rozdílnost děti nejlépe objevují v rozmanité společnosti. Zejména na poslední bod klade důraz práce s Persona Dolls. Fiktivní dítě v postavě panenky umožňuje rozhovor o reálných věcech a událostech. Nemluvíme přitom o konkrétním dítěti ani o žádné konkrétní situaci. Žádné dítě se proto při takové diskuzi nemusí něčeho obávat a nejsou dotčeny jeho zájmy. Tento trik umožňuje společné přemýšlení nad věcmi. Persona Dolls vyprávějí o věcech a zážitcích, které děti znají ve stejné nebo podobné formě. Panenka se vyjadřuje slovy nebo obrazy, které odpovídají myšlení dětí, a umožňuje jim vytvářet si pojítka k vlastním prožitkům: Jaké je to u nich doma? Co zažívají se svými jmény? Jaký je to pocit, když je někdo vyloučen ze hry? O čem si myslí, že je to hezké, a co není?13 Pedagogická práce se situačním přístupem14 postupuje podle těchto kroků:

1. Analýza situace (Konkrétní situace se zkoumá z různých perspektiv.)

2. Stanovení cílů (Na základě analýzy se tým rozhodne pro změnu, kterou může v rámci své praxe uskutečnit.)

3. Nastavení 4. Vyhodnocení

Východiska a cíle práce s

Persona Dolls 1.

1.2.

Cíle vědomé práce s předsudky a práce s Persona Dolls 15

Přístup vědomé práce s předsudky vychází z přístupu anti-bias (viz slovníček). Institut pro situační přístup v Berlíně v přístupu zpracoval práci s předsudky a diskriminací pro pedagogiku předškolních dětí. Snaží se otevřeně mluvit o předsudcích a nerovnosti ve společnosti a nijak je nepopírat. Naopak nás učí s předsudky pracovat, neboť jsou přirozenou součástí naší reality. Cíle vědomé práce s předsudky a práce s Persona Dolls jsou16: 1. Posílit sebevědomí dítěte ve vztahu k jeho vlastní identitě a identitě

jeho blízkých (skupin). Posilujme každé dítě v jeho sebedůvěře tím, že ho uznáme jako osobnost a jako člena jeho sociální skupiny. Také ho v těchto rolích oceňujme. Umožněme dítěti osvojit si věcně správné informace o jeho jedinečných rysech a jeho původu.

2. Umožnit dětem zažívat rozmanitost Umožněme všem dětem, aby si vytvořily zkušenosti s lidmi, kteří vypadají jinak a chovají se jinak než ony. Rozvíjejme s dětmi empatii a respekt pro rozmanitost, aby se s těmito lidmi cítily dobře.

3. Podnítit kritické myšlení vůči předsudkům, jednostrannosti

a diskriminaci. Tematizujme předsudky, jednostrannosti a diskriminaci tak, aby děti dovedly rozeznat nefér jednání a vyjadřování a naučily se ho pojmenovat.

4. Podpořit děti, aby vystupovaly proti předsudkům a diskriminaci. Dodávejme dětem odvahu, aby se aktivně a společně s ostatními lidmi bránily proti jednostranným a diskriminujícím projevům a způsobům chování, které jsou mířeny proti nim nebo jiným lidem.

Tyto cíle na sebe navzájem navazují a při práci s panenkou jsou stále přítomny. Konkrétně to může vypadat takto17:

Cíl 1 Posílit identitu k sobě samému a k blízkým skupinám Persona Dolls otevírají rozhovory o vnějších rysech, jako jsou pohlaví, barva pleti, barva očí, vlasy nebo oblečení. Dále pak o rysech osobnosti – věk, rodina, rodinné zvyklosti, vytváření všedního dne, přátelé, náboženství nebo bydliště. Při sdílení s panenkou a mezi sebou děti poznávají vzájemné uznání a ocenění pro sebe a svou primární blízkou skupinu, kterou je nejčastěji jejich rodina. Pro pedagogy je proto velmi důležité umět dětem poskytnout (případně po domluvě s rodiči) odborné a věcně správné informace, např. o původu barvy jejich pleti, náboženství apod.

3¸ NODG Markovi je pět let. Má krátké, zrzavé vlasy, modré oči a světlou pleť. Jeho tatínek se jmenuje Martin a maminka Kateřina. Oba vyrostli ve stejné vesnici na Moravě. Marek se narodil v Praze. Někdy vlakem jezdí na návštěvu k babičce na Moravu. Markovi přijde, že to trvá hrozně dlouho, ale po cestě hrají s tatínkem pexeso. Jazyk, jakým Marek doma mluví, je čeština. Společně bydlí v domě, kde žije společně více rodin. Jejich byt je v nejnižším patře. U vchodu a v bytě nejsou žádné schody, takže se může Marek se svým vozíkem dostat všude a může sám vjíždět a vyjíždět. Jak je to ve vašem bytě, musíte jít po schodech, abyste došli domů? Marek nemá palandu, protože nemůže lézt nahoru. Kde doma spíte? Marek má u postele lampu ve tvaru měsíce, protože má strach ze tmy. Máte taky někdy trochu strach? Z čeho? Marek chodí pravidelně k lékaři, panu Dvořákovi. Už jste také někdy byli u lékaře?

Cíl 2 Umožnit zkušenost s rozmanitostí Díky panenkám můžeme dětem přiblížit rozdílné rodinné kultury a prostředí. Důležité je, abychom nejdříve navazovali na společné věci, než začneme tematizovat rozdíly: „Všichni máme nějakou barvu pleti. Ta je u každého člověka jiná.“ Svou otevřeností jde panenka dětem příkladem a povzbuzuje je ve vyjadřování vlastních pocitů a rozvoji empatie.

3¸ NODG Mwazilindě je pět let. Má černé, kudrnaté vlasy a světle hnědé oči. Tmavě hnědou barvu pleti má po rodičích. Její jméno pochází ze země, ze které pocházejí její rodiče. Ta země se jmenuje Zambie a leží v jižní Africe. Mwazilindino jméno se vyslovuje: Muazilinda. Přízvuk leží na poslední slabice. To jméno má určitý význam. Znamená: očekávaný. Mwazilindini rodiče se na ni hodně těšili a nemohli se dočkat, až přijde na svět. Jakou máte barvu pleti vy? Popište barvu své pleti: Moje barva pleti je jako... Najděte něco z přírody, co má stejnou barvu jako vaše pleť. Je barva pleti na celém těle stejná? Kdo má ve skupině podobnou barvu pleti jako ty? Co si myslíte, odkud máte vaši barvu pleti? Co si myslíte, jakou barvu pleti má většina lidí na světě? Co si myslíte, kde žijí a kde jsou doma lidé, kteří mají tmavě hnědou barvu pleti?

Cíl 3 Podnítit kritické myšlení o předsudcích a diskriminaci S Persona Dolls můžeme rozvíjet chápání spravedlnosti a toho, co je a co není fér. Jde především o situace, kdy se dětem někdo posmívá za nějaký rys (vzhled, jazyk, původ), který nemohou ovlivnit. Zároveň si tak děti rozšiřují slovní zásobu, kterou vyjadřují své pocity a dojmy. Mají díky tomu širokou škálu vyjadřovacích možností, kterými mohou tematizovat nespravedlnost.

3¸ NODG Arturovi je pět let. Stejně jako rodiče má hnědou barvu pleti. Má hnědé oči a černé kudrnaté vlasy. Artur je Rom, doma mluví českým jazykem, ale také romským, občas slovenským, kterým hovoří jeho maminka s babičkou a dědou. Artur ještě neumí jezdit na kole, ale moc rád by to uměl. Tatínek mu ho slíbil k šestým narozeni-

nám. Jednou se zeptal na hřišti jednoho kluka, který měl krásné kolo, jestli mu ho půjčí. On mu ale řekl, že maminka mu zakázala půjčovat kolo romským dětem. Jak si myslíte, že se přitom Artur cítil? Už jste někdy něco takového zažili? Často slýchá rodiče, jak společně hovoří o tom, že někdo říkal něco špatného o Romech v televizi. Je vidět, že je to trápí. Artur si stejně jako rodiče přeje, aby ostatní lidé nejednali nespravedlivě s těmi, kteří mají stejnou barvu pleti jako on. a aby se k sobě všichni chovali hezky a respektovali se.

Cíl 4 Podpořit děti, aby vystupovaly proti předsudkům a diskriminaci Podporujeme děti, aby přemýšlely nad tím, jak se chrání a jak se mohou bránit nefér jednání. Postupně vyvíjejí strategie a získávají kompetence pro řešení problémů. Zároveň je podporujeme v tom, aby se vcítily do situace ostatních, kteří jsou terčem diskriminace, aby se o ně postaraly a pomohly jim.

3¸ NODG Sebastianovi je šest let. Má krátké blonďaté vlasy a velké hnědé oči, pihy na nose a světlou pleť. Sebastian chodí do první třídy. Má velkou sestru, která chodí do stejné školy jako on. Jmenuje se Klára a je jí jedenáct. Oba mají jeden společný pokojíček. Po škole chodí Sebastian k prarodičům, kteří bydlí za rohem. Klára zůstává často déle ve škole, protože tancuje v hip-hop skupině. Nedávno přihlásili rodiče Sebastiana do karate. Řekli, že je moc tlustý a že má sportovat. Děti někdy Sebastiana na školním dvoře zlobí. Říkají mu „tlouštíku“ a strkají ho. Co myslíte, jak se asi cítí? Co si o tom myslíte? Co proti tomu může dělat? Kdo mu může pomoct? Sebastiana si vybírají do týmu vždycky jako posledního. Znáte to taky? Jak se pak cítíte? Komu může Sebastian říct, že je z toho smutný? Co se s tím dá dělat? Kdo mu může pomoct? Jak můžeme vybírat družstva, aby to bylo dobré pro všechny děti?

Čtyři cíle a práce s panenkou18 Každá panenka, se kterou budeme pracovat, by u dětí měla rozvíjet všechny čtyři uvedené cíle. Bude proto třeba připravit si k jednotlivým cílům detailní příběhy. V této kapitole se dozvíme jak na to. Při výchově k vědomé práci s předsudky jsou klíčové situace, ve kterých dochází k nějaké jednostrannosti nebo vyloučení. Panenka v rozhovorech provádí děti různými situacemi, ty o daných situacích přemýšlejí a zjišťují, jak tyto nebo podobné situace samy prožívají. Všímají si přitom, že každý může podobnou situaci prožívat jinak. Společně popisují, co je podle nich spravedlivé a co nespravedlivé.

Nakonec přemýšlejí nad tím, co mohou udělat, aby byly věci spravedlivější.19 Například: jméno. To má každé dítě. Děti díky tomu mohou zažívat různé situace. Někdy může být jméno důvodem k posměchu, jindy díky němu zažijeme přívětivost a přátelské přijetí. Může se stát, že někdo jméno dítěte špatně vyslovuje a to může mít pocit, že se nejedná o něj. S panenkami Persona Dolls tak můžeme sledovat zkušenosti dětí s jejich jménem. Metoda dává všem dětem možnost promluvit. Mohou sdělit něco důležitého ze svého života, sdělit svůj názor na svět a přemýšlet o něm. Podobně se mohou stát tématem povídání i jiné zkušenosti dětí, např. tělesné rozdíly jako vlasy, barva očí, barva pleti nebo sociální aspekty rodiny, přátelé, sny. Každé dítě to všechno má – ale jak s tím zachází? Toto JAK je rozdílné a někdy nespravedlivé. Práce se zmíněnými tématy se úzce dotýká společenského hodnocení rozdílů, které je pro řadu dětí realitou ve školkách i v rodině. Metoda rozhovoru podněcuje děti k tomu, aby mluvily o svém vnímání světa a dokázaly se vcítit do jiných dětí. Panenka je otázkami vyzývá k tomu, aby vyjadřovaly své myšlenky a vysvětlení, aby popsaly situaci a hledaly řešení, které je pro všechny lepší. Některé klíčové situace dětského dospívání můžeme prezentovat způsobem „jako-kdyby“. Dětem to usnadňuje vyjádřit se, některá témata by pro ně byla příliš bolestná, když bychom o nich mluvili přímo. Ještě jednou: Persona Doll neodhaluje a nezahanbuje žádné dítě, ačkoliv se mluví o důležitých zkušenostech. Každé dítě se může, pokud to chce, vidět v zrcadle jiných dětí. Tak se o sobě děti mohou více dozvědět a více si rozumět.

Vzdělání a výchova k vědomé práci s předsudky a přístup anti-bias 20

Práce s metodou Persona Dolls je zakotvena v přístupu vzdělání a výchovy k vědomé práci s předsudky. Tento přístup vychází z amerického konceptu anti-bias, který byl vyvinut Louise Derman-Sparks a jejími kolegyněmi na konci 80. let 20. století21.

„Chtěly jsme rozvinout přístup, který podporuje děti v tom, aby měnily svoje stereotypní a předsudečné vnímání reality, které si průběžně osvojovaly ve školkách a školách. (...) Chtěly jsme je naučit nové formy jednání, které staví na rovnocennosti.“ 22 Pojem „bias“ se překládá jako nerovnost, předpojatost, jednostrannost, předsudek, zároveň znamená zkreslení dat ve statistice nebo upřednostňování jedné perspektivy na úkor alternativ. „Anti“ ukazuje, že tento přístup se snaží o napravení různým způsobem zkreslených informací. Interpretuje se také jako aktivní působení proti nerovným podmínkám, proti diskriminaci. V přístupu anti-bias vycházíme z toho, že předsudky mají všichni, jde tedy o to, aby nepřerůstaly do diskriminace. Na rozdíl od většiny jiných přístupů anti-bias nezohledňuje jen mezilidské vztahy, ale i společenský a institucionální rozměr diskriminace, tedy vliv podmínek ve společnosti, které mohou být diskriminační. Při práci s dětmi je centrálním bodem tohoto přístupu právo každého dítěte na vzdělání a analýza podmínek, které brání toto právo plně využít. To samé se týká také práva na ochranu proti vyčleňování a diskriminaci. Louise-Derman Sparks se v různých výzkumech věnovala tomu, aby ukázala, že děti velmi brzy vnímají vyčleňování, ponižování a diskriminaci ve společnosti a přijímají je do svého obrazu toho, jak funguje společnost.

o Ve školkách pracují především ženy a většina

personálu pro úklid pochází z rodin migrantů.

o V dětských knihách chodí tatínek pracovat, zatímco maminka zůstává doma.

o Rodiče jsou vždy muž a žena. o Princezny jsou blonďaté a modrooké. o Selim není nikdy hlavní postavou v příběhu,

a pokud ano, tak se jedná o náboženství nebo o Turecko.

Toto všechno jsou zdroje, ze kterých si děti vytvářejí obraz o světě: zapracovávají tyto informace do porozumění sobě samým a obrazů o jiných lidech. Aby mohly děti úspěšně zvládnout vzdělávací dráhu, musí být často splněny dva předpoklady: musí mít možnost navázat v institucích na své předchozí vzdělávací zkušenosti a musí se cítit jistě, že je někdo uznává a že patří do skupiny. Proto potřebují dospělé, kteří je podporují a přispívají k tomu, aby jim materiály a vybavení, aktivity, spolupráce s rodinami, zvyklosti a struktury ve vzdělávacím zařízení zprostředkovaly pocit sounáležitosti. Předsudky a diskriminace ubližují všem dětem. Brání jim ve vytvoření zdravého obrazu o sobě samých. Děti potřebují dospělé, kteří jsou si vědomi předsudků, kteří vědí, odkud pocházejí jednostrannosti, jaké důsledky mají a co proti nim může člověk dělat.

Děti brzy zjistí, že vyčleňování se děje na základě např. barvy pleti, etnického původu, pohlaví, sociální vrstvy, postižení nebo určitých tělesných rysů. Vyjádření jako „s tebou si nehraju, ty jsi tlustý“ způsobují, že děti velmi brzo zjistí, že nějaká tělesná norma je u části společnosti akceptovaná a požadovaná. Tento poznatek pak děti mohou začít samy používat, aby „zdůvodnily“, proč si nechtějí hrát s některým dítětem. Informace o sobě a o jiných lidech jsou důležitým zdrojem v procesu osvojování si světa. Zpravidla tyto informace zabarvuje společenské chápání normality a spojuje je s tím, co platí jako „v pořádku“ a „správné“ nebo jako „odlišné“ a „v nepořádku“. To, co je ve společnosti chápáno jako „normální“, je dětem zprostředkováno na mnoha rovinách:

Předsudky u dětí „U dětí mají sexistické a rasistické výroky jiný původ a jinou funkci než u dospělých. Děti si právě vytvářejí svůj názor na svět a tvoří si přitom názory z toho, co pozorují, slyší a zažívají. Aby mohly svůj pohled na věc rozšířit a měnit, potřebují nové informace a zkušenosti. Potřebují dospělé, kteří se doptávají na původ jejich názoru a tím je vedou k přemýšlení. Dospělé často vyděsí, co děti říkají, a nereagují na to mnohdy příliš produktivně: Buď komentář dětí přeslechnou, nebo ho zavrhnou. Obojí je problematické. Pokud ignorujeme vyčleňující nebo znevažující výroky o jiných lidech, vyvodí z toho děti závěr, že jsou takové výroky normální‚ a ,správné‘. Pokud se rozzlobíme, jsme sotva schopni dětem objasnit danou situaci v klidu a věcným způsobem. Děti se toho o daném tématu moc nedozvědí, ale naučí se, že řekly něco ,špatného‘, a jsou zahanbeny.“23

Vědomá práce s předsudky pomáhá dospělým reagovat kompetentně. Patří k tomu také vědomé rozlišování mezi perspektivou dospělých a perspektivou dětí stejně jako reﬂexe toho, jak školka jako instituce přispívá k tomu, že se děti učí o jednostrannostech, předsudcích a diskriminaci a co se proti nim dá dělat. Jako pedagogové bychom si měli být dobře vědomi vlastního kulturního zázemí, svojí mocenské pozice a jejich vlivů na naši práci.

Persona Dolls

a individualizace vzdělávání

Metoda Persona Dolls podporuje individuální přístup k dětem. V jistém smyslu má metoda propojení se základní myšlenkou individualizace – respektovat jinakost, rozvíjet potenciál jednotlivce vzhledem k jeho jedinečným schopnostem a potřebám. Metoda zároveň vytváří podmínky, které pedagogům pomáhají individualizaci dělat, konkrétně25: o rozumět vývoji dítěte (znát jeho věkové i individuální zvláštnosti), o prokazovat dětem úctu, vážit si jejich nápadů a začleňovat je do přípravy

a realizace činnosti v mateřské školce, o povzbuzovat děti k samostatnému řešení problémů. Metoda zároveň odpovídá novým strategiím v pedagogice, které podporují „učení dětí vycházející z jejich vlastních zkušeností“26. a zároveň podporuje pedagogickou analýzu – pozorování a uvědomění si individuálních potřeb a zájmů dítěte.

,Každému dítěti je třeba poskytnout pomoc a podporu v míře, kterou individuálně potřebuje, a v kvalitě, která mu vyhovuje. Proto je nutné, aby vzdělávací působení pedagoga vycházelo z pedagogické analýzy – z pozorování a uvědomění si individuálních potřeb a zájmů dítěte, ze znalosti jeho aktuálního rozvojového stavu i konkrétní životní a sociální situace a pravidelného sledování jeho rozvojových i vzdělávacích pokroků. Jen tak je možné zajistit, aby pedagogické aktivity probíhaly v rozsahu potřeb jednotlivých dětí, aby každé dítě bylo stimulováno, citlivě podněcováno k učení a pozitivně motivováno k vlastnímu vzdělávacímu úsilí způsobem a v míře jemu vyhovující. Dítě tak může dosahovat vzdělávacích a rozvojových pokroků vzhledem k jeho možnostem optimálním a samo se může cítit úspěšné, svým okolím uznávané a přijímané.“

Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání27

Při používání této metody mají učitelé šanci pozorovat děti při dalším typu činnosti. Diskuzní kruh má svá speciﬁka, klade na dítě nároky v oblasti komunikativní, sociální atd. Děti vnímají panenku jako kamarádku, ve spontánním projevu se k ní chovají jako k sobě rovné. Na základě dětských komentářů a reakcí můžeme lépe posoudit osobnost pozorovaného dítěte. Během lekcí je důležité dětem poskytovat zpětnou vazbu, pokud možno tu pozitivní. Děti by měly při práci s touto metodou být podporovány a utvrzovány ve svých názorech, měly by se cítit jistější. Na konci vzdělávání v našich školách bychom chtěli mít dítě jako samostatnou, zdravě sebevědomou osobnost, která zná své možnosti, přitom je empatická a vstřícná. a toto by měla zajistit právě individualizace vzdělávání a výchovy – jako pedagogický přístup, který dětem poskytuje podněty tak, aby pracovaly podle svých možností a dosahovaly svého maxima.

Z PRAXE Po absolvování seminářů Individualizace v MŠ a lekcí Persona Dolls jsem si uvědomila, že metoda Persona Dolls odpovídá pojmu individualizace naprosto přesně. Jako učitelka jsem měla pocit, že všechny naše kroky musí mít jasný směr a závěr. Ale byla jsem vyvedena z omylu – aspekt, který deﬁnuje Personu Dolls, je daný, ale nepracujeme s ním mentorujícím, poučujícím způsobem. Necháváme situaci plynout, máme daný pouze počátek situace – to, co přinášíme a vyprávíme dětem při návštěvě. Dále už nelze beze zbytku situaci naplánovat. Děti posunují svými reakcemi příběh dál, často i jinam, než máme naplánováno, byť jisté prostředky usměrňování můžeme použít – to už záleží na zkušenostech a empatii. A nelze říci, že je to špatně. Děti docházejí samostatně k nějakým závěrům, navzájem se ovlivňují, získávají nové pohledy na stejnou situaci, setkávají se s jinými názory. A v tom vidím společné znaky s metodou individualizace.

Podstatné je vytvořit situaci i prostor, kde se nikdo necítí ohrožený, zesměšněný. Každý má mít čas si zažít všechny pocity, emoce, najít nějaké řešení či uspokojit svou touhu po poznání i po společnosti. Metoda Persona Dolls toto bezpečné prostředí vytváří prostřednictvím jednoduché pomůcky. Při individualizaci výuky vytváříme a připravujeme dětem možnosti, které je dovedou k nějakému výsledku. Ne vždy výsledek odpovídá představám, které jsme si naplánovali. Důležitá je však cesta, kterou děti jdou – to je skutečný cíl. Zkušenosti pedagogů pracujících s metodou Persona Dolls ukazují, že práce s ní může podporovat konkrétní žáky, ale můžeme s ní pracovat i tak, že se zaměřujeme na všechny. Můžeme tedy v rámci individualizace vybrat téma tak, abychom při práci s panenkou cíleně podpořili nějaké dítě, které je vyčleňováno. Můžeme však vybrat i téma, které podpoří konkrétní skupinu dětí.

Z PRAXE Na jaké děti ze skupiny jste při přípravě myslela?

Když vím, že nějaké dítě nemluví, můžu zvolit jinou formu interakce panenky a dětí. U jedné holčičky jsem z první lekce věděla, že moc nemluvila. Na druhé lekci jsem to ošetřila tak, že jsem oslovovala jednotlivé děti a ptala jsem se jich, jaký mají názor na danou věc nebo jak by ONY odpověděly na položenou otázku. – ,,Žanetka by se tě chtěla zeptat (jméno dítěte), co si o tom myslíš ty – před chvílí jsi říkala, že … a Žanetku by zajímalo, jak to myslíš?“ Udělala jsem to takto pouze u dětí, u kterých jsem viděla, že mají v hlavě připravenou odpověď a potřebují už jen výzvu, aby ji řekly.

Z PRAXE

Při přípravě jsem myslela na Valinku, která je v kolektivu nová a stále se ostýchá mluvit před druhými. Mám radost z toho, že se během setkání několikrát dostala ke slovu. Také jsem si vzpomněla na malého Tomáška, který je hodně nesoustředěný.

Měli jsme tu holčičku, jejíž maminka měla psychické problémy a v minulosti už třikrát musela odjet na léčebný pobyt na měsíc. Stalo se to i teď v listopadu. Ta holčička to hodně řešila. Na předposledním setkání jsme tedy pracovali s příběhem Filipa, který je smutný z toho, že jeho tatínek odjel na pracovní cestu. Ptala jsem se jí, co by mu doporučila, že má dělat a snažila jsem se holčičku ztotožnit s podobnou situací a hledat její řešení.

Myslela jsem na děti, které jsou málo průbojné a nezapojují se do společných aktivit. Chtěla jsem jim dát možnost vyjádřit se za přítomnosti někoho jiného – panenky. Vytvořit u nich pocit bezpečí a jistoty, že jejich názor a myšlenka budou vyslyšeny.

Při návštěvě panenky u nás mluví i holčička, která koktá. Děti nejprve říkaly, že jí panenka určitě nerozuměla. Já jsem ale řekla: Ne, panenka jí rozuměla, vždyť řekla… Věděla jsem, že holčička potřebuje podpořit, aby se nestyděla vyjadřovat. Děti ji někdy přehlížely, proto jsem se rozhodla, že ji podpořím skrze panenku.

Podpora dětí se speciálními vzdělávacími potřebami prostřednictvím 28 metody Persona Dolls Práce s metodou Persona Dolls, ačkoliv to není její hlavní cíl, může pomoci i dětem se speciálními vzdělávacími potřebami. Podporuje jejich začlenění do kolektivu tím, že ukazuje rozmanitost jako přirozenou součást naší reality, jako něco, co je běžné a normální.

Dítě s poruchou autistického spektra: Pokud je tato porucha dítěti deﬁnovaná na základě psychologického vyšetření dětským psychologem, je dítěti sestaven IVP (individuální vzdělávací plán). Do něj je možné v rámci užívaných metod a prostředků zařadit i metodu Persona Dolls. Dítěti pomáhá forma strukturovaného učení, dítě setrvává ve vlastních rituálech nebo vyžaduje rituály, které má spojené s jednotlivými aktivitami či úkony ve školce. Tyto děti mívají individuální potřeby v sociální oblasti a často si volí vlastní formu komunikačních prostředků s ostatními. Mnohdy potřebují podpořit, aby konkrétněji projevily svůj záměr, svoji myšlenku.

Výhody začlenění dítěte do metody Persona Dolls: Práce s panenkami Persona Dolls má pro dítě s poruchou autistického spektra charakter určitého rituálu: PŘIVÍTÁNÍ – TÉMA SETKÁNÍ – ŘEŠENÍ – ROZLOUČENÍ – tato pravidelná struktura je pro takové dítě dobře čitelnou a předvídatelnou situací.

S metodou pracuje zpravidla konkrétní pedagog – což je další jistota, navíc se při ní pravidelně schází stejná skupina dětí, většinou menšího počtu. To dítěti dává větší jistotu k projevení vlastního názoru. Dítě má možnost vybrat si místo, kde se cítí dobře a není do ničeho nuceno.

=NXºHQRVW Dítě zprvu pozoruje – průběh setkání, dynamiku skupiny, pedagoga, strukturu setkání. Později zjišťuje, že se jedná o bezpečné místo, že se setkání určitým způsobem vzájemně podobají, vidí, že se ostatní děti na setkání s panenkou těší, naslouchá tomu, co všichni říkají. Ve druhé fázi se dítě začne usmívat, přikyvovat, čímž dává najevo, že je součástí skupiny a že ji sdílí společně s ostatními. Je schopno a ochotno přijmout panenku při přivítání a loučení do náruče od kamaráda a předat ji dál. Ve třetí fázi začne postupně dítě komunikovat. Nejdříve jednoslovně, později ve větách.

Tiché a úzkostné dítě: Toto dítě většinou nemá svůj IVP, ale přesto je třeba věnovat mu zvláštní péči. Dítě se ostýchá hovořit před celou skupinou, drží se v ústraní, pozoruje ostatní a nezačleňuje se ani do společných her. Má obavu, že řekne něco nevhodného, že mu druzí nebudou rozumět, jak to myslelo, a že se mu ostatní budou smát. Zpravidla si vybírá individuální aktivity. U tohoto dítěte je především potřeba posílit vlastní sebevědomí.

Výhody začlenění dítěte do metody Persona Dolls: Jsou zčásti shodné s těmi uvedenými v předchozí kazuistice:

=NXºHQRVW Dítě velmi brzy zjistí, že je respektováno, tolerováno a že ostatní – děti i pedagog mají zájem o jeho zkušenosti, zážitky, nápady a myšlenky. Dítě začne být spokojené a začne si věřit. Nejdříve to projevuje ve skupině dětí při práci s Persona Dolls, později je tento přesah znatelný při běžné komunikaci a práci s dítětem ve třídě. Dítě se aktivně začne zapojovat do dění ve třídě, začne navazovat kamarádské vztahy, začne si s dětmi hrát a přestane se držet v ústraní. Dítě se zbaví strachu ze sociálních kontaktů, což je velmi důležité pro jeho úspěšný vstup do školy a do života vůbec.

o s metodou pracuje zpravidla konkrétní pedagog – což je pro dítě jistota,

o schází se pravidelně stejná skupina dětí, většinou menšího počtu,

o dítě má možnost vybrat si místo, kde se cítí dobře – bezpečná rovina,

o dítě není do ničeho nuceno.

1 Především publikaci Azun S., Enßlin U., Henkys B., Krause A., Wagner P. (2009). Mit Kindern in Gespräch kommen. Vorurteilsbewusste Bildung und Erziehung mit Persona Dolls© Das Praxisheft. Projekt Kinderwelten/INA gGmbH an der Freien Universität Berlin – a materiály pro realizaci kurzu Dialogem k respektu – školení pro práci s metodou Persona Dolls. 2 Azun S., Enßlin U., Henkys B., Krause A., Wagner P. (2009). Mit Kindern in Gespräch kommen. Vorurteilsbewusste Bildung und Erziehung mit Persona Dolls© Das Praxisheft. Projekt Kinderwelten/INA gGmbH an der Freien Universität Berlin, str. 16. 3

Bowles, Marylin.(2004). The Little Book of Persona Dolls. Featherstone Education LTD. str. 6

Whitney, Thisha. (1999). Kids Like Us. Using Persona Dolls in the Classroom. Redleaf Press. ST. Paul, Minnesota. str. 5–21.

V souladu se 4. cílem Vědomé práce s předsudky.

Gardošová, J., Dujková L. a kol. (2003). Metodika vzdělávacího programu „Začít spolu“, který je zaměřen na předškolní vzdělávání. Portál. Praha. str. 12. 7

Odborné pracoviště Kinderwelten (dětské světy) pro výchovu a vzdělávání k vědomé práci s předsudky http://www. situationsansatz.de/fachstelle-kinderwelten.html

Více informací o přístupech na http://zacitspolu.eu/ a http://www.respektovani.com/

http://varianty.cz/inkluzivni-vzdelavani – staženo 28. 6. 2015.

Návaznost metody Persona Dolls na Rámcový vzdělávací program PV a ZV podklady zpracovala Pavla Kyndlová v rámci spolupráce na projektu „Persona Dolls – metoda podporující rovný přístup ve vzdělávání“. 12

14 Preissing, Ch. (Hg.) 2003. Qualität im Situationsansatz. Qualitätskriterien und Materialien für die Qualitätsentwicklung in Kindertageseinrichtungen. Weinheim, Basel, Berlin: Beltz popis dle Macker, Zicke, Trampeltier. viz. literatura. 15 Azun S., Enßlin U., Henkys B., Krause A., Wagner P. (2009). Mit Kindern in Gespräch kommen. Vorurteilsbewusste Bildung und Erziehung mit Persona Dolls© Das Praxisheft. Projekt Kinderwelten/INA gGmbH an der Freien Universität Berlin, str.12–14. 16

Tamtéž, str. 12.

Tamtéž, str. 12–15, příklady upraveny na český kontext.

Převzato z Azun S., Enßlin U., Henkys B., Krause A., Wagner P. (2009). Mit Kindern in Gespräch kommen. Vorurteilsbewusste Bildung und Erziehung mit Persona Dolls© Das Praxisheft. Projekt Kinderwelten/INA gGmbH an der Freien Universität Berlin, str. 14–15.

Tamtéž, str. 14.

Azun S., Enßlin U., Henkys B., Krause A., Wagner P. (2009). Mit Kindern in Gespräch kommen. Vorurteilsbewusste Bildung und Erziehung mit Persona Dolls© Das Praxisheft. Projekt Kinderwelten/INA gGmbH an der Freien Universität Berlin, str. 11. Felcmanová, Alena a Jana Randa. Objevování. Sbírka inspirací z přístupu anti-bias Brno: Asociace středoškolských klubů České republiky. 2014. ISBN 978-80-88043-09-6. str. 7–14. 21 Derman-Sparks, L. & Anti-Bias Curriculum Task Force (Calif.) 1989. Anti-bias curriculum: tools for empowering young children, Washington, D. C: National Association for the Education of Young Children. 22

Derman-Sparks L., Brunson Phillips C., J., 2002. Auch kleine Kinder kennen Stereotype. Wie Anti-Bias-Arbeit pädagogische Praxis neu gestaltet. In.: Vom Süden lernen: Erfahrungen mit einem Antidiskriminierungsprojekt und Anti-Bias-Arbeit 1. Auﬂ., Berlin: INKOTA-Netzwerk e. V. str. 62.

Preissing, Christa. / Heller, Elke. (Hrsg.) (2009). Qualität im Situationsansatz. Qualitätskriterien und Materialien für die Qualitätsentwicklung in Kindertageseinrichtungen, Cornelsen: Scriptor, Berlin/Düsseldorf.– převzato z Azun S., Enßlin U., Henkys B., Krause A., Wagner P. (2009). Mit Kindern in Gespräch kommen. Vorurteilsbewusste Bildung und Erziehung mit Persona Dolls© Das Praxisheft. Projekt Kinderwelten/INA gGmbH an der Freien Universität Berlin, str. 11.

Kyndlová Pavla. Blažková Jana. – Návaznost metody Persona Dolls na Individualizaci zpracovaly Pavla Kyndlová a Jana Blažková v rámci spolupráce na projektu „Persona Dolls – metoda podporující rovný přístup ve vzdělávání“.

Krejčová V., Kargerová K., Syslová Z. (2015). Individualizace v mateřské škole. Portál. Praha, str. 20.

Tamtéž str. 8.

Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. (2004) Výzkumný ústav pedagogický. Praha. http://aplikace. msmt.cz/DOC/MJRVPPVdoVestnikupokorekture2.doc, str. 8.

Zpracovala Nikodýmová Monika v rámci spolupráce na projektu „Persona Dolls – metoda podporující rovná přístup ve vzdělávání“.

Kapitola

Jak pracovat s

Persona Dolls 27

V následující části popisujeme v několika krocích přípravu a samotnou práci s panenkou. Nejdříve představíme jednotlivé nástroje a role všech osob zapojených do práce s Persona Dolls. Dále se věnujeme vzniku životního příběhu (biograﬁe) konkrétní panenky a samotné práci s panenkou. Zaměříme se na konkrétní tipy na uspořádání návštěvy, vedení rozhovoru, jak rozvíjet otázky a témata, které děti přinesou. Zaměříme se i nástrahy, se kterými se v praxi nejčastěji setkáváme, a v neposlední řadě také na zpětnou vazbu a evaluaci práce s panenkou. Jednotlivé fáze práce s panenkou doplňují zkušenosti a postřehy pedagogů, kteří mají s metodou zkušenosti.

2.1.

Práce s Persona Dolls nástroje a podmínky

Než začneme pracovat s panenkou Persona Doll, je vhodné zodpovědět si v přípravné fázi následující otázky: o Kdo je vlastně panenka Persona Doll? − Role panenky ve třídě − Jaké téma přináší

o Jaká je moje role jako pedagoga při práci s dětmi a panenkou? − Organizace návštěvy

o Jak připravit třídu na práci s panenkou? o Jak připravit rodiče?

Panenka Práce s panenkou, plyšákem a podobně je pro řadu z nás zřejmě běžnou součástí pedagogické praxe. Používá se pro sdílení, vyjadřování nálad nebo konkrétních situací, ranní kruhy apod. Příklady práce s panenkou jsou známé také z terapeutické praxe. Někdy funguje panenka jako výchovný prostředek, aby děti naučila požadovanému chování. Panenka Persona Doll se vyznačuje tím, že vypadá jako skutečné dítě a učitelka s ní také tak jedná – s opatrností a s respektem. Tím dostává tato hra velmi autentický rozměr. Děti se s ní snáze identiﬁkují a jsou na ni velmi zvědavé – stejně jako ona na ně – láká k vytvoření vztahu. Pokud se podaří vytvořit vztah dětí s panenkou, může panenka dosáhnout plánovaného účinku, tedy toho, že se s ní děti budou chtít identiﬁkovat, budou se do ní chtít vcítit a otevřou se. Rozdíl mezi Persona Doll a ostatními „hračkami“ je tedy takový, že panenka Persona Doll má svůj příběh, ve třídě není celou dobu, naopak má „svůj vlastní život, chodí do své školy“ a skupinu dětí navštěvuje jen někdy. Autentický dojem, který

může panenka vyvolat, a hra, kterou společně s ní a dětmi hrajeme, jsou někdy takové, že si ani pedagogové ani děti často nejsou jistí, jestli jde skutečně jen o panenku. Některé děti si na začátku nejsou jisté, jestli se jedná o panenku nebo o „opravdové“ dítě. Proto bychom měli vysvětlit: „Samozřejmě, Max je panenka. Ale hrajeme si na to, že je to dítě.“ Když dětem ozřejmíme herní povahu metody, nezničí to kouzlo panenky. Její důvěryhodnost zůstane nedotčena pochybnostmi: Je to sice panenka z látky, její příběhy jsou vymyšlené jako pohádky, ale v představách dětí je živá.29 Je důležité dát dětem prostor, aby si mohly panenku pořádně prohlédnout, prozkoumat, osahat. Budou se ptát, kdo ji vyrobil, proč nemluví, jestli mluví i s nimi. V tomto ohledu je třeba, abychom i my sami věděli, jak to s panenkou je, děti bereme vážně a nechceme je „tahat za nos“. Tím, jak věrohodní a upřímní v těchto odpovědích budeme, rámujeme vztah, který si děti k panence vytvoří.

Panenky: o o o o o

reprezentují děti a diverzitu v našem světě, jsou sebevědomé, houževnaté a psychologicky stabilní, nevnášejí jen „problematická“ témata, ale i každodenní radosti a starosti dětí, mohou přinést zážitky, které děti zatím nemají, a tím rozšířit jejich povědomí, problematické není dítě, ale to, jakým způsobem se společnost dívá na konkrétní témata, o nejedná se o psychoterapeutickou metodu, ale o metodu učení.

Z PRAXE Jedna učitelka po půlročním kurzu říkala, že si není jistá, jestli děti vědí, že Persona Doll je panenka – celou dobu se jí na to nezeptaly, přitom prakticky u všech ostatních učitelek se toto téma objevilo. Děti jsou někdy velmi taktní, pokud mají dojem, že by učitele uvedly do trapné situace. Mohou mít dojem, že by vyslovily nějaké tabu, kdyby se zeptaly na pravou podstatu panenky. Ukažte dětem jasně, o co se ve hře jedná, jaká jsou její pravidla. Není třeba se toho bát. Je to celé jenom hra, jen děláme, že je to doopravdy.

Téma „hry“ v mnoha ohledech dělá problémy spíše dospělým než dětem. Děti nás budou zkoušet, jestli i my víme, že je to jen „panenka“.

„Obrovský potenciál vidím v tom, že pro děti je jednodušší začít mluvit o ﬁktivním dítěti, které má za sebou nějakou historii, má nějaké trápení, nebo nemusí mít trápení, má nějaké prožívání, něco reálně řeší. Pedagog toto snadno převede na vlastní prožívání dětí. Je to fantastický způsob, jak navodit atmosféru, jak se naučit o něčem bavit. Když si navíc děti zvyknou, že je to návazný program – ne že dneska přijde vychovatelka s panenkou – ale na to, že už vše znají, že s tím žijí, že panenka je součástí jejich skupiny, jejich třídy, to mi připadá velmi dobré.“ PhDr. David Čáp, psycholog a pedagog. Jako přizvaný odborník analyzoval videa z práce s panenkami Persona Dolls. Jeho úkolem bylo posoudit dopad metody na práci s dětmi.

Role panenky Panenka by se v ideálním případě měla stát kamarádkou/kamarádem, na kterou se děti těší, která s nimi sdílí své zážitky a které i děti rády vyprávějí samy o sobě.

kterou se od ní děti mohou naučit: „Dneska Filip nechce, abyste ho nosily.“ Takové věty mohou děti podpořit, aby si samy určovaly, kolik blízkosti nebo vzdálenosti chtějí dovolit.

Panenka má také důvěrný vztah s pedagogem. Pedagog je osoba, na kterou se může panenka spolehnout, která ji podporuje a která má dobrý vztah i s rodinou panenky.

o S panenkou nastavíme první kontakt – děti

K panence se chováme jako k opravdovému dítěti – je to zároveň vzor, jak by se děti měly chovat k sobě navzájem i dospělí k dětem.

o Zeptáme se panenky, pokud se jí chceme

Když děti nezacházejí s panenkou opatrně, měli bychom jim připomenout: „Filip je sice panenka, ale děláme, jako by to bylo dítě. Proto prosím Filipovi neubližujte.“

o Panenka se může ohradit, pokud děti poruší

A můžeme to využít i naopak, panenka může sloužit jako vzor pro sebevědomé vytyčování hranice,

pokud se panenka zrovna nemůže bránit.

jí mohou podat ruku, postupně i obejmout, často děti panenku rády i pusinkují – mají-li ji skutečně rády. dotýkat jinak, než je stanoveno – sahat jí do vlasů, zkoumat její oblečení. domluvenou formu chování.

o Samozřejmě je i na pedagogovi, aby zasáhl,

Role pedagoga Pedagogové jako překladatelé S panenkou pracujeme tak, že sedí učitelce na klíně a šeptá jí do ucha. Učitelka pak mluví o tom, co panenka řekla, ve 3. osobě. Je zde tedy jasné oddělení toho, kdy mluví panenka a kdy učitelka. Učitelka tedy ve hře může zůstat sama sebou a držet svou roli dospělého a autority ve skupině. Vedle toho má učitelka i svou roli učitelky, čili je to ona, kdo dbá na dodržování pravidel ve skupině. Může také komentovat to, co panenka říká, ze svého pohledu. Pro děti by mělo být zřejmé, kdy mluví paní učitelka za sebe a kde tlumočí to, co říkala panenka. Je třeba mít stále na mysli, že panence je zpravidla 4 až 6 let, tento fakt nám pomůže rozlišit, kdy mluvíme za koho. Není příliš praktické, aby děti nabyly dojmu, že je panenka rozumbrada nebo že mluví jako paní učitelka.

Pedagogové jako průvodci Učení o tématech předsudků a diskriminace není nikdy uzavřené – učíme se všichni – jak děti a žáci, tak pedagogové. Práce s předsudky vyžaduje od pedagogů trvalou sebereﬂexi. Vždy se v rámci práce s panenkou mohou objevit názory dětí, které otřesou naší představou toho, co je „normální“, a toho, co je v „pořádku“. Je důležité tyto věci hned neodmítat, nehodnotit jako správné nebo špatné, ale spíše pátrat po zdrojích informací, ze kterých vycházíme, a potřebách, které nám tyto představy naplňují.

Dětská skupina Pokud mají mít všechny děti možnost účastnit se rozhovoru, musíme přemýšlet nad počtem a nad tím, jak je možné nejlépe sedět dohromady. Doporučujeme skupinu o počtu osmi až deseti dětí, které sedí v kruhu – na koberci, na polštářích nebo židlích. Podle věku a trénovanosti dětí trvá jedno kolo rozhovoru 10 až 30 minut.

Jak staré děti? Metoda velmi dobře funguje pro předškolní děti a lze jí dobře využít i v první až třetí třídě základních škol. Doporučujeme ji tedy pro děti ve věku 3 až 9 let, přičemž metoda může dobře fungovat i pro děti 12leté.

Abychom se nerozpustili v hodnotovém relativismu, pomohou nám pravidla, která platí ve školce, vzhledem k tomu, jak se k sobě chováme, a pomohou nám také principy, ze kterých v práci s panenkou vycházíme. Čtyři cíle vědomé práce s předsudky pro práci s Persona Dolls chceme zohledňovat i v běžném dni ve škole a školce, pokud je skutečně chceme naplňovat. POZOR! Někdy může být lákavé využívat panenku jako „tajného agenta“, který umravňuje děti v jejich chování. Vždy mysleme na to, že dítě, které přijde na návštěvu mezi ostatní, asi nebude to, které bude říkat – „děti, nepřekřikujte se“, může ale říci „teď jsem neslyšela, co říkáš, mluvilo víc lidí naráz“. Hodnocení, odkazování a pravidla skupiny jsou úlohou učitele, ne panenky. Pomocí metody Persona Dolls samozřejmě chceme zprostředkovat dětem postoj respektu a aktivního jednání, panenka však jako metoda neunese vše, co se týče kázně ve třídě, od toho tam jsme my, pedagogové.

Prostředí, které stimuluje rozvoj identity dětí I prostředí a výzdoba školy do značné míry podněcují posilování identity dětí. Představme si, jak vaše škola vypadá – kritéria kvality vědomé práce s předsudky pomáhají ukázat, co je možné zohlednit v rámci uspořádání prostředí:30

o Každé dítě a jeho rodina jsou v mateřské škole

− všechna rodinná uspořádání, ve kterých žijí děti z dané skupiny, − tělesné postižení, případně tělesné zvláštnosti, − náboženské vyznání všech dětí a jejich rodin.

viditelní – např. prostřednictvím fotograﬁí všech dětí (např. na jejich osobních místech), aby bylo každé dítě v mateřské škole obrazově reprezentováno – jak vypadá a při různých aktivitách všedního dne.

o Jméno každého dítěte ze skupiny je viditelně a správně napsáno. Dáváme pozor na správnou výslovnost jména (i když je to těžké).

o Dbáme na to, aby se každé dítě mohlo v ma-

teřské škole poznat ve svých zájmech, schopnostech a zalíbeních – např. pokud máme obrázky tanečníků, budou tam obrázky dívek i chlapců, různé barvy pleti.

o Staráme se o to, aby během všedního dne byly slyšeny, viděny nebo čteny v knihách jazyky nebo dialekty, které zaznívají v rodinách dětí.

o Pomáháme dětem při zvykání si na školku,

snažíme se přejímat některé jejich rituály z domova, např. při jídle, při usínání.

o Děti mají k dispozici panenky a hrací ﬁgury,

které odrážejí jejich vnější rysy – pohlaví, barvu a strukturu vlasů, barvu a tvar očí, tělesné zvláštnosti a omezení.

o Při výběru materiálů dbáme na to, aby byly

v knihách, fotograﬁích a hracích materiálech viditelné: − původ a barva pleti dětí ze skupiny, případně původ jejich rodiny, − aspekty sociální reality všech dětí (podmínky bydlení, činnosti dospělých, oblečení, podoba volného času a prázdnin, svátky a rituály),

Jako kvaliﬁkovaní odborníci dbáme při představování dětí a jejich rodin na to, aby nevedlo k vyčlenění.

o Dbáme na to, aby děti a jejich rodiny se zvlášt-

ními rysy byly představovány víckrát a různými způsoby.

o Představování dítěte a jeho rodiny by nemělo

být omezováno pouze na jeho zvláštní rysy, mohlo by se tak stát, že by bylo pojímáno jako velká show.

o Představujem zvláštnosti tak, aby mohly být

současně vnímány dětmi. „V zařízeních musí být rozpoznány a odstraněny překážky, které brání dětem v učení. Týmy pracovníků se musí otevřít rozmanitosti sociálního života rodin, rodinným jazykům a komunikačním stylům. V novozélandském kurikulu to znamená v dimenzi komunikace: „Děti zažívají podporu a uznání jejich vlastního jazyka, písma a symbolů stejně jako ostatních kulturních skupin.“31

Organizace návštěvy Když přichází panenka, je dobré zamyslet se nad praktickými věcmi, jako jsou velikost skupiny, místo setkání a uspořádání třídy, délka setkání a další drobnosti, které mohou podpořit dobrou atmosféru. Přinášíme shrnutí nejčastějších tipů z praxe ve školkách a školách.

Kdy a jak často panenky přicházejí o o o o o o

dle potřeby, obvykle dvakrát do měsíce dopoledne místo ranního kruhu po svačině dopoledne před vycházkou po poledním odpočinku

Z PRAXE Učitelé se většinou shodovali na četnosti návštěv i době, kdy je podle nich ideální metodu realizovat. Většinou uváděli četnost návštěvy dvakrát měsíčně a čas v dopoledních hodinách, nejlépe po svačině. Tento čas volili především proto, že děti měly již předtím možnost popovídat si s ostatními, svačinu i volné hraní. V tuto dobu se děti dobře soustředí. Na základní škole šlo v prvním případě o pravidelné návštěvy dvakrát měsíčně o třetí vyučovací hodině. Důvody byly podobné jako u mateřských škol – žáci už byli aklimatizováni pro činnost a připraveni dávat pozor. Druhá učitelka volila také dvě návštěvy za měsíc. Jejich četnost se řídila možnostmi propojení práce s panenkou a aktuálními tématy. Panenku učitelka často zapojovala v rámci tematického dne nebo týdne. Panenka docházela do třídy vždy ráno místo ranního kruhu a přinášela téma, kterým se žáci během dne dále zabývali.

Velikost skupiny Pro práci s metodou Persona Dolls se jako nejvhodnější jeví skupina o velikosti přibližně 12 dětí.

mohou se v nich těžko soustředit (např. družina s hracím koutkem). V tom případě může být lepší zvolit třídu nebo jiné místo, kde jsou děti zvyklé si povídat ve skupině (třeba to, kde se pravidelně koná ranní kruh).

Většina učitelek, které již s panenkami pracovaly, uvádí, že bylo možné rozdělit i početnější třídy a část dětí během práce s panenkou (cca 30 minut) mohly pohlídat kolegyně v jiné třídě.

o Je vhodné oddělit návštěvu panenky od jiných

o Všichni by v kroužku měli sedět ve stejné

Fungovalo rozdělit třídu na dvě poloviny (max. 12–13 dětí), sedět v kruhu (všichni jsou na stejné úrovni a vidí na sebe). Osvědčilo se nenosit panenku do třídy před samotným vstupem.

Délka návštěvy Délku návštěvy volíme podle věku dětí ve skupině. Nejčastěji se jedná o přibližně 15 minut (u starších dětí může návštěva panenky trvat i 30 minut).

Z PRAXE Když si na začátku nového týdne povídáme, sedíme většinou na zemi v kruhu. Chtěla jsem, aby to s panenkou bylo trochu jiné. Od její první návštěvy si proto s dětmi bereme židličky, což normálně neděláme. Mám tak k dětem lepší přístup, ony jsou trochu blíž a já mohu mít panenku na koleně. Děti už dnes vědí, že když si berou židličky do kruhu, přijde panenka.

Jaké místo zvolit, jak má vypadat

o Ideální je posadit se s dětmi do kroužku – aby na sebe viděly a mohly se lépe vnímat.

o Místnost by měla dětem poskytovat dostatek prostoru a měla by pro ně být příjemná.

o Někdy mohou některé věci děti rozptylovat

– oblíbené hračky, se kterými si rády hrají, někdy mohou být naopak vhodnou výukovou pomůckou – například obrázkové knížky, které mohou rozšířit informace o tématu, se kterým panenka přijde.

o Některé prostory mají děti spojené s hraním,

podobných aktivit v kruhu.

úrovni, tedy například všichni na koberci nebo všichni na židličkách.

o Doprostřed kruhu můžeme umístit míček

nebo jiný předmět, který si bere do rukou ten, kdo chce mluvit (hodí se pro případy, kdy děti nejsou zvyklé mluvit jeden po druhém).

Další dospělí v kruhu Pokud jsou v kruhu další dospělí nebo kolegové, je dobré je do aktivity také zapojit. Nechejme je také mluvit s panenkou (a sdílet s ostatními). U práce s panenkou by s námi neměl být přítomný někdo, kdo bude jen pozorovat, natož někoho umravňovat, a nebude zapojený do aktivity. To by výrazně narušilo bezpečnou atmosféru, kterou je třeba při práci s panenkami mít.

Kam panenka patří? Panenka by neměla být ve třídě společně s ostatními hračkami, protože má svůj vlastní život a chodí do své školky. Je tedy dobré mít ji schovanou někde mimo zrak dětí (v kabinetu, kanceláři…). Dobře působí, když panenka na každé setkání přijde společně s učitelkou dveřmi, a ne když ji budete před dětmi vyndávat ze skříně. Děti si někdy po rozhovoru chtějí nechat panenku u sebe, vzít si ji třeba s sebou na hřiště, kde může sedět na lavičce a dívat se, co dělají. Děti, které si k panence vybudovaly zvláštní vztah, by měly mít možnost mít ji chvíli pro sebe. O tom, jak bude možné s panenkou nakládat, rozhodujete vždy vy.

Jak pracovat

2.2.

Persona Dolls 2. Spolupráce s rodiči

Dítě má právo na to, aby bylo plně respektováno ono i jeho rodina – metodou Persona Dolls děti získávají povědomí o odlišnostech mezi jednotlivými rodinami, jejich kulturou, zvyky a formami. Vědomě jsou vedeny k tomu, aby se tyto odlišnosti učily respektovat, tolerovat a vnímat. Proto je důležité při práci s panenkou zapojit do spolupráce i rodinu a z pozice školky ukázat o rodinu zájem a také ji poznat. To, jak jednáme s rodinami, by mělo odpovídat principům, o které nám v práci s Persona Dolls jde. Před první návštěvou panenky je třeba o této metodě informovat rodiče a mít jejich souhlas se zapojením dětí do tohoto programu. Na jednu stranu chceme, aby rodiče rozuměli tomu, proč je pro nás důležité věnovat se vzdělávání k vědomé práci s předsudky a proti diskriminaci. Na druhou stranu můžeme rodiče do práce s panenkou zahrnout a pozvat je, aby přicházeli s podněty a příběhy. „Vytvořit spolupracující vztah mezi rodiči a školním zařízením je klíčové v procesu zapojení rodičů do prosazování antidiskriminační praxe. Cílem je informovat a posilovat rodiče tím, že uznáváme jejich kvality a schopnosti a dáváme jim čas a příležitosti, aby vyjádřili své názory a zájmy. Od rodičů se toho můžeme spoustu naučit o jejich dětech a můžeme jim nabídnout své znalosti a zkušenosti, ze kterých mohou sami čerpat.“32 Pokud se rodiče do práce s metodou aktivně zapojí a rodiny a jejich rodinné kultury se v rámci školky stanou viditelnější, může být metoda mnohem účinnější. Rodiče chceme informovat o cílech metody a o tom, co přinese jejich dětem – kriticky se zamýšlet nad tím, co je a není fér a jak jednat, pokud jsou svědky nespravedlivého zacházení. Abychom dali práci s metodou větší význam, můžeme se odkazovat na ochranu lidských práv, antidiskriminační zákon a další právní dokumenty.33

Je dobré rodiče konkrétně seznámit i s tím, jak s panenkou budeme pracovat, jak o ní budeme mluvit: „Je to panenka, ale budeme si s dětmi hrát na to, že je to skutečné dítě s tímto životním příběhem.“ Je to možné udělat různými způsoby – dát informace na nástěnku určenou rodičům, mluvit s nimi o metodě na třídních schůzkách nebo při jiném setkání, dát informace na webovou nebo facebookovou stránku školy/třídy. Je přitom vhodné představit rodičům nejen cíle metody, ale i konkrétní panenku, která mezi děti přijde. Děti o panence mohou doma často mluvit, můžeme se tak vyhnout nepříjemným nedorozuměním, kdy se rodiče mohou domnívat, že do třídy přišlo nové dítě. Pedagogové postupně informují rodiče i o náplni konkrétních příběhů a o tom, co děti ve skupině sdílely, aby rodiče byli připraveni na to, že se téma může objevit i doma.

Připravila jsem pro rodiče událost na Facebooku, kde jsem je vždy předem informovala o průběhu a náplni lekce. Při osobním setkání dostali rodiče text s informacemi o 1. lekci, její náplni a cílech.

Seznámila jsem rodiče písemně i slovně s tím, jak budeme s panenkou pracovat, s jejím příběhem i se samotnou panenkou. Snažila jsem se jim i vysvětlit, jaký přínos může práce s ní pro děti mít.

Rodiče mají všechny informace o lekcích na nástěnce. Mám na ní vyhrazenou část pro informace o této metodě. Na nástěnce je vždy reﬂexe poslední lekce (cíl lekce, průběh lekce, reakce dětí apod. – viz otázka způsoby sebereﬂexe).

Rodiče dostali sepsaný příběh panenky a po každé hodině se dozvídají, co jsme s ní probírali. Děti jsem s panenkou seznámila nejprve pomocí fotograﬁí a povídání o ní.

Komunikace s rodiči je důležitá i proto, že díky práci s panenkou můžeme otevírat i další diskuze doma v rodinách. Děti se po rozhovoru s panenkou mohou doma doptávat, jestli se někdo z rodiny přistěhoval, jaké jsou významy jejich jmen, proč se doma co dělá apod. Rodiče mohou být také zdrojem informací o konkrétních tématech, která panenky přinesou. Pokud se rozhodneme, že panenka ponese nějaký aspekt, který nese i některé z dětí a rodin, je třeba o tom rodiče informovat a zjistit si od nich doplňující informace o aspektu, tak „aby panenka prezentovala dítě ze sdílené kultury ‚tak akorát’.34 Zároveň je třeba rodiče ujistit, že panenka nebude stejná jako jejich dítě a nebude zrcadlit konkrétní rodinu (viz 2.3 Příprava první návštěvy – jak připravit příběh panenky a první rozhovor). Může se samozřejmě stát, že někteří rodiče nebudou s obsahy metody souhlasit, nebo budou dokonce vyjadřovat své xenofobní názory. Pokud se to stane, je důležité pokusit se s rodiči vstoupit do dialogu a dát jim možnost, aby objevili, proč se výchovy k vědomé práci s předsudky obávají, co jim na ní vadí. Cílem je, aby obě strany vyjádřily své pocity a názory a hledaly společně řešení. V situacích, kdy se obě strany cítí nějak ohroženy, může dojít i k agresivním reakcím. Jako oporu pro argument můžeme opět použít platnou legislativu, které je školka povinna se držet – a rodiče ostatně také. Učitelky mohou v diskuzi vysvětlit, že práce s panenkou stojí na principech rovnosti a že o těchto principech není možné vyjednávat.35

Spolupráce s rodiči – příklad z MŠ Mozaika Jihlava Práce s panenkou umožňuje dát rodičům prostor, aby mohli aktivně vstupovat do vzdělávacího procesu. Je možné zapojit rodiče v rámci „domácích úkolů“ – aby děti s rodiči vyhledali fotograﬁe rodiny, kamarádů apod. Nebo podle volených témat a plánovaných témat zjišťovali významy jmen, historii rodiny, zkušenosti rodičů a rodiny ke konkrétnímu aspektu atp. V MŠ Mozaika Jihlava paní učitelka zavedla praxi půjčování panenky do rodiny. Tato praxe jednak podpořila dopad práce s panenkou, umožnila rodičům, aby se zapojili do práce s panenkou a společně s dětmi rozvíjeli cíle metody. Tato praxe také obecně zlepšuje komunikaci mezi školou a rodinou.

Návštěvy panenky v rodinách36 Jaký význam má návštěva panenky pro dítě: protože se jedná o panenku s osobností, chováme se v této situaci podobně, jako když k dítěti přichází na návštěvu kamarád. Pro některé děti se může jednat o naprosto ojedinělou situaci, protože u nich třeba ještě nikdy žádný kamarád nespal, nebo dítě nemá ani sourozence. U všech dětí se objevil velký pocit zodpovědnosti za „kamarádku“ (jednalo se o panenku Luciu). Staraly se o ni, vymyslely, kde bude spát, co je potřeba zajistit, aby se na návštěvě cítila dobře. Rodiče se často shodli na tom, že měli u dítěte možnost i poprvé pozorovat prohlubující se pocit zodpovědnosti za někoho druhého a děti je často překvapily.

Jaký význam má pro rodiče: mají možnost sledovat prakticky účinnost metody, její způsob aplikace (děti napodobují práci pedagoga s panenkou – v rodině je důvěrníkem dítě a panenka „šeptá do ucha“ jemu to, co chce sdělit ostatním. Dítě i rodič celou dobu přistupují na tuto formu hry. Rodič má možnost spatřit některé postoje a kompetence dítěte, které dítě získalo při práci s panenkou ve školce i doma, a uvědomit si jejich pozitivní dopad na dítě. Při tom všem mu škola dává jistotu respektu a prohlubuje se vzájemné partnerství mezi školou a rodinou dítěte.

Jaký význam má pro školu: škola má možnost rozvinutou spoluprací s rodinou lépe poznat individualitu dítěte a lépe volit prostředky pro jeho podporu, rozvoj a vzdělávání. Rodič se stává otevřeným partnerem, což je dobré pro další spolupráci. Návštěvě předchází nový informační dopis, který může vypadat takto:

'RSLV SUR URGLH „… Děkuji Vám za dosavadní podporu Vašich dětí při metodě Persona Dolls, která probíhá v MŠ. Děti se s Luciou seznámily a scházejí se s ní v nepravidelných intervalech. Obsah jednotlivých setkání si můžete vždy pročíst na nástěnce ve vestibulu školy. Protože metodu děti přijaly velmi dobře, ráda bych ji nyní rozšířila do vašich rodin, pokud s tím ovšem budete souhlasit. Měli byste možnost pozvat k sobě Luciu na víkend domů. V pátek byste si ji vyzvedli v MŠ společně s vaším dítětem a v pondělí ji zase přivedli s sebou. Termín bychom si předem společně domluvili podle vašich i mých možností. Průběh návštěvy byste zaznamenali do Návštěvního deníku, nalepili fotograﬁe, nebo by děti nakreslily obrázky z toho, co jste společně zažili. Pokud budete chtít vědět, jakou formou tyto návštěvy probíhaly v loňském školním roce, mohu vám deník půjčit k nahlédnutí. Na návštěvu si s sebou Lucia nosí batůžek s osobními věcmi.“

Zapojení do této aktivity je pro rodiče dobrovolné. Pokud má zájem (často po konzultaci s dítětem), volí si termín návštěvy panenky (zpravidla víkend). Je seznámen se základními pravidly návštěvy:

1. S Luciou je nutno zacházet s respektem (jako kdyby byla živá).

2. Lucia nemá ráda kouř z cigaret! 3. Luciu nekoupejte ani ji nečešte vlasy (na vlasy je nutné používat speciální kartáče).

4. Lucia s vámi ráda prožije vaše příběhy, zažije vycházky, výlety – zapište je do jejího deníku, můžete vlepit i fotograﬁe, namalovat obrázky, napsat, jestli vám Lucia něco vyprávěla.

5. Je nutné, aby se zpět vrátila čistá a nepoško-

Takto hodnotí rodiče roční zkušenost s panenkou ve školce. Jednalo se o skupinu dětí v předškolním věku: Jaký byl váš první postoj k metodě Persona Dolls?

První postoj k metodě Persona Dolls byl možná i trochu odmítavý. Neznala jsem přínos metody pro mého syna. Ovlivnila nějak práce s Persona Dolls vaše dítě?

zená. Pokud je návštěva domluvena, společně s dítětem si rodiče z MŠ na víkend odnášejí panenku s batůžkem, kde má „osobní věci“, Deníkem návštěv, do něhož zaznamená i jejich setkání, kontakt na pedagoga – pro případ nutnosti, flash disk pro případné poskytnutí záznamu či fotografií (rodiče upozorníme, že se jedná o jeho soukromí a záleží na něm, zda bude chtít fotografie poskytnout, či nikoliv).

Dokáže přijmout nové kamarády, je starostlivý a ohleduplnější k ostatním. Pomohlo, když byla Lucia o víkendu u nás. Syn mě úkoloval, co Lucia potřebuje. Zmínila bych určitě i rozvoj zodpovědnosti.

Zapojení rodičů do práce s panenkou může přinést i další nečekané podněty – rodiče panence dávají dárky, oblečení, sami vymýšlejí příběhy.

Když se syn zmínil, tak ano. Probírali jsme, co pro něj bylo neznámé – stěhování apod.

Milé překvapení přichystali paní učitelce rodiče v Jihlavě. Poslali panence Lucii (která je z česko-italské rodiny) pohled z Itálie v italštině, jako pozdrav od tetičky Lucii.

Byla Lucia na návštěvě u vás doma? Jaké bylo toto setkání?

Rodiče mohou takto ještě intenzivněji podporovat autenticitu příběhu panenky a tím i děti, aby se do práce s panenkou zapojovaly. Rodiče lze také zapojit do vyhodnocování práce s panenkou, to může probíhat v rámci třídních schůzek, speciálních setkání nebo pomocí evaluačního dotazníku.

Z PRAXE

Hovořili jste doma o tématech, se kterými Lucia za dětmi přicházela?

Ano byla. Nejprve jsem si vůbec nedokázala návštěvu představit, jak bude celý víkend vypadat. Nakonec musím uznat, že to bylo fajn a Luciu jsme brali jako člena rodiny – zapojili jsme ji do všeho, co jsme dělali.

Jak pracovat

2.3.

Persona Dolls 2.

Příprava první návštěvy Jak připravit příběh panenky a první rozhovor

Vytváření panenky pro skupinu – kdo to bude? Vytváření Persona Doll a její osobnosti zrcadlí rozmanitost skupiny dětí. Důležité je, aby panenka vypadala jako živá, aby se s ní děti snáze identiﬁkovaly. Na začátku si položme několik důležitých otázek:

o o o o o o

Kdo panenka bude? Jak se bude jmenovat? Kolik mu/jí bude let? Co bude ráda dělat? S kým a kde bude žít? …a mnohé další.

Než se vrhneme do vytváření panenky a jejího příběhu, je třeba se podrobně podívat na skupinu dětí, se kterou budeme pracovat – je třeba, abychom se předem rozhodli, co bude mít panenka s dětmi společného a v čem se naopak bude lišit.

Zodpovězme si proto hned na úvod tyto otázky: Jaké jsou děti ve skupině, se kterou pracujeme? − − − −

Jaká jména jsou v ní zastoupena? Jaké barvy pleti a etnika děti reprezentují? Jaký je jejich vzhled a fyzické charakteristiky? Co děti rády dělají, jedí, co mají společného (jaké chování)? − Jaká je struktura rodin dětí – s jakými dospělými dítě vyrůstá, s kolika rodiči, jaká je ekonomická situace rodin, co dělají rodiče? − Kde děti žijí – v domech, nebo v bytech? Případně v jaké čtvrti, v jaké části města/obce? − Jaká mají náboženství, jazyky, kultury, festivaly, speciální dny a jiné oslavy?

Jaké rysy ve skupině chybí, co v ní není zastoupeno? − Existují rysy nebo znaky ve společnosti, které ve skupině, se kterou pracujeme, chybí? Může se to týkat: etnicity, forem rodiny nebo způsobů bydlení – třeba pokud všechny děti bydlí v domě / paneláku / ve městě / na vesnici. − Možná nemáme ve skupině dítě s fyzickým znevýhodněním nebo dítě s kudrnatými vlasy a zelenýma očima. Pokud plánujeme pracovat s více panenkami, je dobré tyto chybějící rysy zohlednit při vytváření jejich příběhů. Panenky by měly reprezentovat jak děti ve skupině, tak širokou škálu kultur ve vaší zemi.37 Pro přehled může pomoci následující tabulka.

Jaká jména jsou nejčastější?

Jakou barvu pleti/ etnicitu děti mají?

Jak děti vypadají (nejčastější fyzický vzhled, jiné charakteristiky)?

Co děti nejčastěji rády dělají? Co rády jedí?

Jak se děti chovají?

Jak vypadají rodiny dětí?

Co dělají rodiče dětí? Z jakých ekonomických vrstev pocházejí?

Co se v rodinách dětí v poslední době odehrálo?

Jakým jazykem děti doma mluví? Z jaké kultury pocházejí?

Jaké náboženství děti praktikují?

Moje třída Co nám chybí

Moje třída Co nám chybí Tabulka: Jak to mají děti v naší skupině38

Cílem práce s metodou Persona Dolls je mluvit s dětmi vědomě o předsudcích a nerovnosti ve společnosti. Je proto velmi důležité ujasnit si nejdříve, jaká je situace dětí ve třídě. Podobná tabulka může někomu připomínat lustraci, při práci s předsudky je však důležité popisovat věci tak, jak jsou.

hou být: chudoba, barva pleti, jazyk, etnicita, gender, náboženství, tělesné znevýhodnění a další. Vybrané téma může být pro děti nové, je možné, že se s někým takovým ještě nikdy nesetkaly. Panenka naopak může posílit děti ve skupině, kterých se téma týká, a zažívají na jeho základě diskriminaci.

Ostatně podobnou analýzu s dětmi i dospělými kolem sebe často podvědomě děláme. Tímto krokem chceme dostat společenskou rozdílnost z nevědomé do vědomé části našeho myšlení a pracovat s ní tak, abychom ji dále nerozšiřovali, a naopak se snažili proti ní zasáhnout. Tomu chceme učit i děti. Pokud má panenka některé speciﬁcké znaky nebo fyzické schopnosti podobné jako některé dítě ve skupině, je třeba myslet na to, že toto dítě může potřebovat při práci s panenkou podporu. Když děti vidí, že se jejich životy nějak odrážejí v příběhu panenky, bývají tím většinou nadšené. Pokud se však dítě samo se sebou necítí dobře, je možné, že z toho důvodu bude panenku zpočátku odmítat. Pro takové dítě může být obtížné i to, když děti negativně reagují na znak, který se týká i jeho. Při návštěvě panenky si tedy můžeme sednout vedle něj a dávat pozor na to, zda nepotřebuje ujištění a podporu. Můžeme se také domluvit s dalším dospělým, že ho zapojíme do aktivity a on bude dítěti k dispozici, když bude třeba.39 Každá panenka tedy může nést některé z témat (o aspekt sociální rozmanitosti), která ve společnosti mohou vést k diskriminaci. Takovými tématy mo-

Panenky mohou mezi děti přinášet témata barvy pleti, jazyka, chudoby, ale i to, co kdo rád jí a s kým žije, kdo se o nás stará a jak různě může vypadat rodina.

Panenka nemá nést tíhu celého světa a ztělesňovat všechny modely vyloučení a diskriminace na světě. Panenka je především dítě, které má kolem sebe lidi, kteří ho mají rádi, a ráda se učí a objevuje svět.

Rozhodovala jsem se mezi chudobou a barvou pleti, protože polovina dětí ve třídě má tmavší barvu pleti. Mám ve třídě chlapečka, který občas nemá na svačinu. Nyní přibyla holčička, která je z jedenácti dětí. Tudíž také nemají na rozdávání. Chtěla jsem tedy posílit spíše je.

Jsou děti, které jsou hodně sportovně založené a posmívají se ostatním. Celkově se třída začíná rozdělovat na dva tábory – sportovce, ti občas řeknou něco těm slabším, a ostatní. Chtěla bych proto, aby i ti „sportovci“ viděli, jak se mohou cítit ti slabší. Sportovci se předvádějí před ostatními i před sebou navzájem. Jsou děti, které nechodí na žádný sport, chtěla bych, aby si děti uvědomily, že každý může být v něčem dobrý a nemusí to zrovna být sport.

Já a téma Persona

Chtěla bych jim ukázat, že i děti se znevýhodněním můžou dělat to co oni – sportovat, malovat aj.

Zvolila jsem téma, které se týká dvou dětí. Jejich rodiny mají méně peněz a někdy to je vidět. Ostatní děti na to upozorní a člověk neví, jak na to přesně reagovat. Když jsem si téma volila, byl to jeden kluk a nyní přibyla holčička. Tím, že předškolní třída je pro sociálně znevýhodněné, tak jsem si myslela, že jich bude více. Oni ale mají méně peněz než průměr obyvatelstva. Tito dva nemají třeba na jídlo, oblečení. Chtěla jsem je posílit. Nestávalo se, že by se jim někdo vyloženě posmíval, děti se ale občas ptaly, proč ten či onen nemá svačinu. Můžeme si kupovat nějaké jídlo i ve škole. Kupujeme občas něco malého všem, aby se chudoba dvou dětí zamaskovala. Barvu pleti děti řeší docela často, o té děti i samy vědí. Chudoba už tolik vidět není.

Dolls

Kromě toho, že je třeba vědět, jaká je aktuální situace dětí ve třídě, je dobré podívat se na to, jak jsme na tom my. Jak bychom odpověděli na tyto otázky:

o Jaký vliv na společenské postavení má podle mě příslušnost k jednotlivým skupinám?

o Jaké představy si spojuji s tématy, která jsou

uvedena výše (chudoba, barva pleti, jazyk, etnicita, gender, náboženství, tělesné znevýhodnění…)?

o Jak bych se cítil/a, když by se mě některé

z výše uvedených témat osobně dotýkalo? Jaká očekávání bych měl/a?

o Co o uvedených tématech vím? Odkud mám

o něm informace (z médií, ﬁlmů, knih…)? Pokud se mě některé z témat týká, jak moc je to důvěrné či intimní?

o Mám možnost se setkat s někým, koho se

některé uvedené téma týká, poradit se s ním, až budu připravovat situace z každodenního života panenky?40

Kde si vyhledám věcně správné informace o tématu? Abychom se vyhnuli stereotypům, je třeba znát řadu konkrétních informací. Jedním ze zdrojů, ze kterých můžeme získat řadu informací, jsou rodiče dětí. Kontaktujme je, ale nezapomínejme na to, že každá rodinná kultura je speciﬁcká. Žádná ukrajinská rodina nereprezentuje životní zvyklosti všech ukrajinských rodin. Žádná česká rodina nezastupuje rodinné rituály všech českých rodin. Před samotnou prací s uvedenými tématy a panenkami Persona Dolls je důležité položit si ještě

jednu otázku: Není mi lidí/dětí, kterých se taková témata týkají, líto? V pomáhajících profesích se objevují tendence pomáhat těm, kteří jsou v nedostatku. Pomoc však není strategie, kterou chceme s Persona Dolls rozvíjet. Při práci s panenkami se chceme zaměřit spíše na uznání, posílení sebevědomí dítěte a jeho schopností zasadit se o své zájmy (empowerment). Lítost v této strategii nemá místo.

Panenka rozhodně nemá být zhmotněním jakékoliv sociální patologie, ale příběhem vymyšlené osobnosti, která má radosti i starosti. Panenka je odolná, rodina – nebo ti, kdo se o ni starají – ji většinou podporují. Občas se jí někdo zvnějšku směje

kvůli tomu, jak mluví nebo jak vypadá. Zevnitř je ale její rodina stabilní a i když třeba žije jen s jedním rodičem nebo mají málo peněz, má se s ostatními členy rodiny ráda. Panenka, která žije v dětském domově, má ráda tamní ošetřovatelky.

Jak pracovat

2.4.

Persona Dolls 2. Jak vytvářet vlastní biograﬁi panenky

Biograﬁe Persona Doll, se kterou budeme s dětmi pracovat, musí brát v úvahu reálné zážitky dětí a zároveň působit reálně. Varujeme však před tím, aby se aspekt rozmanitosti, který určíme za hlavní téma panenky a který bude jednou z výzev v jejím životě, nestal zároveň příčinou problémů. Udělejme si hned na počátku jasno v tom, zda panenka reprezentuje silné dítě, které naplňuje všechny charakteristiky odolnosti: Panenka má stabilní vztah k osobám ze svého okolí a ke svým vrstevníkům. Má rozvinuté sociální, emoční i kognitivní dovednosti. Může tak mluvit i o většině věcí, které se jí týkají. Panenky dětem pomáhají ukazovat, jak mohou zvládat obtížné situace.

Při tvorbě naší Persona Doll bychom měli dodržet následující body:

o Vybrat si jen jeden aspekt sociální rozmanitosti, který bude panenka Persona Doll reprezentovat.

o V případě, že chci pracovat s více aspekty, vytvořit si později další Persona Doll.

o Kolik toho vím o dětech ve své skupině nebo třídě a o jejich rodinách? K lepší představě o aktuálním složení třídy nebo skupiny si můžeme sestavit její sociogram. Ten nám může pomoci při výběru dalších témat a pokračování a rozvíjení příběhu.

o Které znaky rozmanitosti naše panenka

přináší? Je rozdíl mezi tím, zda se toto téma v naší skupině nebo třídě již vyskytuje, nebo zda do ní toto téma s příběhem panenky vnášíme. V případě, že téma ve skupině nebo třídě již existuje, dejte pozor na to, aby se v panence neodráželo žádné dítě.

o Pokud panenka mluví dvěma jazyky: Mluvím

i já oběma jazyky? Když ano, můžu v diskuzním kruhu tímto jazykem zřetelně mluvit. Jestli rodný jazyk panenky neovládám, je vhodné

naučit se z něj některá slova. Když se panenka druhý jazyk právě učí, musím vše udělat přijatelně, jako kdyby ještě přijímala komunikování v druhém jazyce.

o Hlídejme si stereotypy. Když se chceme

stereotypům v některém tématu vyhnout, může se snadno stát, že se nevyhneme jiné jednostrannosti: Třeba když je panenka dívka, která nenosí sukni, růžové barvy, nemá ráda panenky, raději leze po stromech a hraje fotbal, potvrzujete tím na druhé straně stereotypní představy o „typickém“ chlapci.

o Mysleme na to, že všechny děti ve třídě nebo ve skupině potřebují s panenkou najít nějaké identiﬁkační body, aby s ní mohly rozvíjet vztah.

o Když chceme u Persona Doll rozvíjet rodinné pouto v jiné zemi, dejme pozor na to, abychom i nadále prezentovali i život panenky

Biografie Persona Při sestavování biografie můžeme pracovat s následující strukturou. Konkrétní příklady biografií přinášíme v kapitole Biografie. (o kapitola 6) Témata, která je třeba promyslet, zároveň předurčují témata příběhů, které budeme s dětmi sdílet, a kopírují i cíle práce s metodou Persona Dolls. Biografie se věnují následujícím bodům:

1. Základní informace. Jak panenka vypadá, kolik jí je let, s kým a kde žije?

2. Co má Persona Doll ráda, co si myslí a v co věří. Co je pro ni důležité, co zažila a s čím má zkušenosti?

3. Nejhezčí dny v roce pro Persona Doll. Mohou to být rodinné oslavy nebo náboženské svátky, které umožní vhled do kultury dané rodiny. Mohou to být oblíbené dny v týdnu nebo zvláštní příležitosti, které tráví panenka s lidmi, kteří jsou pro ni důležití.

4. Co si Persona Doll přeje. Může jít o přání, při kterých se panenka chce vyhnout některým dosavadním nepříjemným zkušenostem, nebo o schopnosti a dovednosti, které by panenka ráda získala.

5. Věci, které můžeme najít u Persona Doll doma. K tomu patří věci, které zprostředkovávají kulturu její rodiny, co je pro rodinu důležité:

a její rodiny v zemi, kde se nacházíme (a kde žije většina dětí ze skupiny). Mohlo by se snadno stát, že děti budou mít s panenkou jen málo styčných bodů a můžou ji vnímat jako cizí nebo exotickou.

o Formulujme příběh panenky v řeči, která je

pro děti přijatelná. Usnadní nám to vypracování příběhu.

o Představme biograﬁi svým kolegům a rodičům dětí. Poprosme je o podněty a kritiku.

o Pamatujme: Rozvoj biograﬁe je proces, který potřebuje čas a se kterým přicházejí zkušenosti a další podněty.

o Když začínáme rozvíjet biograﬁi Persona Doll,

je dobrou pomůckou utvořit si její strukturu (příklady takových biograﬁí naleznete v příloze této knihy). Využít lze zpočátku klidně aspekty našich Persona Dolls. Usnadní to první kroky.

Doll

fotky rodinných příslušníků, které visí v obývacím pokoji, obrázek Václava Havla, kterého si rodiče váží, velká sbírka koření, protože hodně a rádi vaří.

6. Co dělá Persona Doll ráda. Panenka může během setkání zpívat písničku, kterou si vymyslela, nebo vyrobit nějakou věc. Takové činnosti mohou dobře uvádět rozhovory o tom, co samy děti rády dělají. Než začneme psát biograﬁi a příběh pro Persona Dolls, doporučujeme založit si sešit, do kterého si budeme zapisovat nebo vkládat všechny materiály související s biograﬁí. Budeme si do něj zapisovat poznámky po každém rozhovoru panenky s dětmi: Kdo reagoval na téma, které panenka přinesla, obzvlášť angažovaně? Kdo mluvil jen málo? Vyskytla se nová témata, která děti během rozhovoru otevřely a která bychom chtěli zařadit do příštího rozhovoru? Měly děti k některému tématu otázky, které jsme museli zodpovídat a příběh doplňovat? Můžeme si díky tomu průběh rozhovoru s dětmi ještě jednou představit. Jeho průběhu i zážitků dětí se díky tomu budou moci zúčastnit i naši kolegové.43

Příprava na rozhovor Příběhy, které panenky vyprávějí, obsahují dílčí aspekty zážitků dětí. Vyprávějí o věcech, které děti ještě neznají, a umožňují jim vhled do dosud nepoznaného. Důležité je, že panenky nefungují pouze jednostranně jako nositelé problému: „Honzík má pořád problémy, se kterými mu musíme pomoct.“ Než se pustíme do práce s panenkou, je dobré ujistit se v následujících věcech:44

o Jsme seznámeni s osobností panenky a s jejími biograﬁckými údaji? Jsme schopni zodpovědět všechny otázky dětí, které se panenky týkají?

Jak se připravujete na práci s Persona Dolls:

Lekci si vždy nacvičuji předem, doma bez dětí. Před lekcí si napíšu seznam otázek, které bych během diskuze chtěla dětem položit. Během první lekce jsem použila jen připravené otázky, na místě vzniklo i několik improvizovaných otázek.

Jako vždycky, udělala jsem si osnovu toho, co budu dělat. Nemůžu se ale připravit doslova, protože děti reagují různě. Vždycky si proto raději připravuji větší okruh problematiky, než kterou pak skutečně uděláme.

o Máme v hlavě uloženou strukturu vyprávění

Setkání promýšlím vždy celou dobu od minulé lekce do té následující. Přemýšlím, o čem bychom se mohli s dětmi bavit, co bychom mohli dělat. Pozoruji, co děti v mezičase řeší apod.

o Příběh panenky musí být ve své výstavbě a cío My jsme překladatelé panenky: My vybíráme,

V krátkosti si sepíšu hlavní osnovu setkání. Rozepisuji vše od začátku do formuláře, který bude viset na nástěnce. Před lekcí napíšu, co bych chtěla dělat, otázky, které bych chtěla položit. Po lekci se k jednotlivým částem vyjádřím. Něco vymažu, něco připíšu.

Podmínky návštěvy (prostředí, místo a počet dětí) jsme rozvedli v předchozí kapitole.

Dobře fungovalo plánovat témata dlouhodobě, ale upravovat je několik dní předem podle toho, jaké děti přijdou. Dařilo se mi tak zakomponovat do lekce témata, která jsou zrovna aktuální a děti je řeší.

včetně důležitých slov, popisů a otázek na děti? Otázky připravené v po sobě následujících krocích udávají směr rozhovoru. lech jasný a musí mít jednoznačné zaměření.

co a kolik toho chceme dětem vyprávět, aby mohly pozorně sledovat. Osvědčilo se předat vždy jen několik informací, aby děti neztrácely pozornost.

Struktura jednotlivých rozhovorů s dětmi kopíruje cíle práce s Persona Dolls.

Pravidla práce s panenkou Nastavování společných pravidel chování ve škole je dnes běžnou součástí školní praxe, někdy možná více formální, někdy ne zcela oblíbenou. Při práci s Persona Dolls je pro nás důležité mít nastolená pravidla – proto, abychom vytvořili skutečně bezpečný prostor, kde se děti nebojí sdílet svoje zážitky a emoce a cítí se být podpořené v tom sdílet svoje nápady. K tomu samozřejmě může pomoci i ten, kdo lekci povede, několik základních pravidel však může velmi pomoci – týkají se především komunikace a zacházení s panenkou.

o Když jeden mluví, ostatní poslouchají. o Každý dostane prostor – pokud pracujeme s panenkou vždy v kruhu, zvyknou si děti, že na ně postupně přijde řada, bude pro ně vyhrazen čas, kdy budou mít prostor mluvit.

o Chováme se tak, jak bychom chtěli, aby se ostatní chovali k nám. o Děti sdílí jen to, co samy chtějí. Sdílení je dobrovolné. o K rozhovoru často chtějí něčím přispět všechny děti. Mluví pak často jeden přes druhého. Proto se osvědčilo střídat mluvčí v rámci kruhu, na každé dítě tak přijde řada v určený čas.

Děti se některá pravidla teprve učí, proto je dobré jim je připomínat, pokud v horlivosti zapomenou. V další části přinášíme popis několika technik, které podpoří vedení rozhovoru.

Dobře fungovalo, že se děti k panence nakláněly. Můžeme to použít i v běžném životě. Učíme se, jak říci ticho, abychom se slyšeli. Že má někdy mluvit jen jeden. Skrze panenku lze otevřít pravidla ve třídě. Když panenku poslouchám, tak to schválně někdy dělám déle, aby se děti zklidnily a já je namotivovala. Děti se učí dodržovat pravidla rozhovoru, čím více mají možností si to trénovat.

Z PRAXE Chci vám říct, že je hezké, že jste nechali Kačku takhle hezky domluvit. To se mi moc líbilo. Artur říká, že Kačku hezky slyšel, že se mu to líbilo, když mluví jeden a je ho slyšet.“ Učitelka i Artur hned oceňují dodržování pravidel a chválou znovu vysvětlují, proč je to důležité pravidlo (Artur Kačku dobře slyšel).

Jak pracovat

Persona Dolls 2.

2.5.

Příběhy panenek – struktura a tipy

Pět kroků – jak vyprávět příběh s panenkou Návštěvu panenky může pomoci strukturovat pět osvědčených kroků.45 Nejde o to přesně odvyprávět naučený příběh, ale najít balanc mezi množstvím témat, o kterých chceme s dětmi mluvit, dynamikou ve skupině a tím, co do rozhovoru přinesou děti. Pět kroků je tedy spíše neformální struktura, která nám i dětem umožňuje orientaci i jistou interaktivitu. Na začátku povedeme velkou část vyprávění my. Cílem však je, aby se do něj stále častěji zapojovaly i děti: do přemýšlení, do identiﬁkování pocitů, do diskuzí, do vciťování se do situace panenky a do promýšlení návrhů řešení. Děti budou svými příspěvky určovat větší část následujícího sezení a v ideálním případě budou vyprávět více než my. V průběhu rozhovoru je naším úkolem povzbuzovat diskuzi tím, že budeme všem naslouchat a podporovat děti, které se přidaly a sdílely vlastní zkušenosti nebo pocity týkající se daného tématu. Poté dětem shrneme a zopakujeme, co už bylo řečeno.

Pět kroků je následujících: 1. Úvod/představení − Představíme základní informace o panence – kdo to je, proč přišla. − Navazujeme na to, co se stalo minule – co si pamatují děti, co by k tomu ještě chtěly říct, co si pamatuje panenka o dětech o prohlubování vztahu − Ptáme se na to, co si děti o panence pamatují – případně je třeba připomenout informace, které budou hrát roli v dnešním příběhu. − Uvítáme se – panenka se pozdraví se všemi dětmi. − Děti jsou na panenku a její rodinu zpravidla zvědavé. Pro představení a seznámení se s panenkou bychom měli naplánovat vždy dostatek času.

2. Popis situace − Co nejjednodušeji vysvětlíme, o čem dnes bude řeč. − Přineseme věcně správné a snadno pochopitelné informace o tématu nebo problému, především pokud jsou pro děti nové. − Pro lepší propojení s příběhem se hodí, aby panenka s sebou přinesla nějaké věci, kterých se mohou děti dotýkat. Ty vytvoří propojení s tématem vyprávění: něco z rodiny, fotka ze školky, vlastnoručně namalovaný obrázek.

3. Identiﬁkace pocitů − Popisujeme, jak se panenka cítí – jak se to projevuje, postupně rozšiřujeme slovní zásobu pro popis pocitů. − Znáte to také? Už jste se také tak někdy cítili? − Necháme dětem dostatek prostoru. − Aktivně nasloucháme, opakujeme, oceňujeme a uznáváme, co děti říkají.

4. Diskuze a zpracování řešení − − − −

Podpoříme děti v přemýšlení o tom, co se stalo, a rozvíjíme řešení problému. Jak byste se chovali na jejím místě? Trénujeme, jak vybrat nejlepší řešení pro všechny zúčastněné osoby. Podporujeme kreativní rozvoj možných řešení, zamýšlíme se společně nad důsledky zvolených strategií, jestli vedou k naplnění toho, co jsme chtěli. − Také zde opakujeme a oceňujeme nápady dětí.

Tipy Někdy potřebujeme čas na přemýšlení, než dětem odpovíme. Jako pauzu pro takové přemýšlení můžeme využít to, že posloucháme, co nám právě říká panenka – je to zároveň tajemný moment, který vytváří atmosférotvorné napětí. Atmosféra rozhovoru se dá vytvářet i aktivním nasloucháním: Když během vyprávění navážeme na to, co děti verbálně nebo neverbálně sdělují, povzbudí je to k tomu, aby vyprávěly o sobě a aby vyjádřily své myšlenky. Pokud děti snaživě přemýšlejí a napadají je otázky nebo návrhy řešení, nešetřeme ve zpětné vazbě uznáním: „To jsi dobře promyslel. To je dobrá otázka.“ Všechny návrhy a myšlenky, které děti k problému panenky vyjádří, by měly být ještě jednou zmíněny a tím oceněny.

5. Uzavření příběhu − Shrneme příběh i reakce dětí. − Oceníme děti od panenky i učitelky: „Díky, že jste mi poradili. Jsem ráda, že jsem to s vámi mohla sdílet.“ − Podporujeme dospělé v příběhu. − Vyprávíme, co panenka opravdu udělala nebo co udělá na základě navrhovaných řešení – „Udělala přesně to, co jste navrhovali.“ − Rozloučíme se. Těchto pět kroků má pomoci udržet v hlavě červenou nit a nevyprávět příliš mnoho. Hlavní úkol tkví v tom, klást otázky a podporovat diskuzi mezi dětmi. Struktura nám pomůže pamatovat na to, že se máme ptát dětí na nápady, názory a pocity, místo abychom dávali příliš mnoho předloh a návodů.

Principy vedení rozhovoru s panenkou a dětmi 46

Metoda Persona Dolls nejen rozvíjí jednotlivé cíle vědomé práce s předsudky, ale podporuje i principy partnerského dialogu. S Persona Dolls se snažíme pro děti vytvářet prostor, kde mluví o sobě, vyjadřují, kdo jsou a co si myslí. Role pedagoga je tedy spíše jako průvodce než toho, kdo zná správné odpovědi. Proto jsou pro práci s Persona Dolls tak důležité techniky aktivního naslouchání, zrcadlení a shrnování. Vedení rozhovoru s Persona Dolls vyžaduje nácvik a reﬂexi. Jde o to, aby se děti dostaly ke slovu. Jejich podíl hovoru by měl převládat. Úkol pedagoga/ pedagožky je vytvořit jim k tomu prostor a podněcovat je:

o Dávejme dětem otevřené otázky – tedy ne ta-

kové, na které mohou odpovědět ano nebo ne.

o Dejme dětem dostatek času, aby si své odpo-

o Dejme všem dětem možnost vyjádřit se,

nikoho ale k odpovědi nenuťme. Pokud se dítě v první fázi vyjadřovat nechce nebo se stydí, ujistěme ho, že je to v pořádku. Řekněme mu, že pokud si to rozmyslí, může přispět kdykoli během rozhovoru.

o Postarejme se o to, že se nikdo nebude

žádnému dítěti smát, zostuzovat ho nebo ho vyčleňovat. − Součást nastavení pravidel o Chováme se tak, jak bychom chtěli, aby se ostatní chovali k nám.

o Oceňujme příspěvky dětí. o Vyvarujme se hodnocení a stanovování toho, co je normální.

o Zkusme odpovídat neutrálními komentáři.

Příklad: „To je jeden příklad, jak se může Miky cítit. Ví někdo, jak se mohl Miky ještě cítit?“ Nebo: „To je věc, co by Miky rád udělal. Umí si někdo představit ještě něco jiného?“

vědi promyslely. Stejně jako my dospělí potřebují i děti čas, aby si mohly své nápady promyslet. Zvlášť o tom, co samy nikdy nezažily.

Z PRAXE

o Reagujme na nápady dětí s uznáním. Příklad: „To je dobrý nápad!“

o Opakujme návrhy nebo výpovědi dětí. Posílí je to v tom, že jsou jejich slova slyšet a jsou vnímána s uznáním. − Využívejme popisný jazyk. − Doptávejme se.

Filip říká, že mu teď tatínek telefonoval, že je zrovna na letišti.

Víte, co je letiště? Jooo!! Letiště, letiště, je že se tam koupeme!

Opravdu si myslíte, že se na letišti koupeme, že je na letišti voda? Néé! Jsou tam letadla.

A Pepíkovi se děti smály, že nosí brýle. Víte, proč se nosí brýle? Protože by jinak oslepl!

Hm, Adámku, tys nosil brýle, jak to je? Protože jsem viděl všechno rozmazaně.

Ano, brýle nosíme proto, abychom viděli vše pěkně ostře.

o Reagujme na příspěvky dětí a vyjadřování emocí – zrcadlení, shrnování apod.

Při práci s panenkou tedy sledujeme několik rovin učení

o o o o

Komunikace (sebevyjádření, naslouchání) Práce s emocemi Vztah s panenkou – vztah s ostatními Učení – jak rozhovor podněcuje procesy učení

Když s panenkou začínáme pracovat, osvědčilo se natáčet se na video a zpětně u sebe tyto věci sledovat. V další části vám nabízíme shrnutí technik vedení rozhovoru.

Techniky aktivního vedení hovoru

Slouží k zefektivnění hovoru, prostřednictvím nich lépe navazujeme kontakt a dostáváme se rychleji k jádru věci. Zároveň poslouží k tzv. provázení druhých.

Volba správného druhu otázek A) OTEVŘENÉ/UZAVŘENÉ OTÁZKY

o otevřené otázky – vytvářejí prostor pro

přemýšlení, nabízejí více možností odpovědí, tázaný si sám většinou určuje, co je podle něj důležité říci „Co si o tom myslíš?“ „Jak bys reagoval ty?“ „Co se vlastně stalo?“

o uzavřené otázky – je na ně přesně daná

odpověď; zjišťují pouze jednu nebo omezený počet informací; jsou vhodné, pokud potřebujeme zjistit konkrétní informaci nebo mít rychlou reakci; nepodněcují k dalšímu přemýšlení „Kdo to udělal?“ „Koho by sis vybral za kamaráda?“ „Kdo z vás by to řekl takhle?“ „Komu se líbí, co se stalo?“

B) OTÁZKY K JEDNOTLIVCI / KE SKUPINĚ

o otázky k jednotlivci – otázka je mířena ke

konkrétnímu jednomu nebo více jedincům, je zacílena „Co si o tom myslíš ty, Honzíku?“ „Jak by odpověděla Lenka?“

o otázky ke skupině – Otázka je položena otevřeně, chceme na ni slyšet co nejvíce odpovědí. Nespokojíme se jen s jednou či dvěma. V případě potřeby otázku položíme znovu nebo ji přeformulujeme. „Co byste v jeho situaci říkali vy?“ „Už jste se někdy setkali s podobným jednáním?“

o dětská skupina versus skupina dospělých –

Dětská skupina na rozdíl od skupiny dospělých bude vyžadovat kratší dobu diskuze (záleží na vyspělosti skupiny, ale často je maximum 10 minut), konkrétnější otázky, časté střídání (proložení diskuze různými technikami, díky nimž lépe udržíme pozornost dětí), naladění a dobré navázání kontaktu se skupinou.

o volba techniky – Ulehčí diskuzi, vnese kon-

krétní obsah. Střídáním stylů a aktivit zároveň lépe udržíme pozornost dětí; techniku můžeme volit jednak v závislosti na probíraném tématu – technika ladí k tématu, a jednak v závislosti na rozmanitosti diskuze – technika přináší zúčastněným zajímavost.

Příklady některých technik pro vedení diskuze: − Mluvící předmět: Hovoří pouze ten, kdo má v ruce určený předmět (např. kouzelnou hůlku). − Klubíčko: Posílám tomu, od koho chci slyšet odpověď. Postupně se uprostřed skupiny vytváří síť z nataženého provázku. Základní techniky využitelné v rozhovoru:

o Zrcadlení Úplné nebo částečné napodobení toho, co druhý řekl nebo udělal. Ujistíme tak druhého, že jsme ho dobře slyšeli. Svými ústy nebo napodobením vracíme totožný obsah a tím na něj klademe důraz. Dáváme najevo, že je pro nás druhý člověk důležitý. On často naváže a dobře pokračuje, rozvede obsah dál. Honzík: „A mně se nelíbilo, co udělal.” Vy: „Tobě se nelíbilo, co udělal…” Honzík: „Oni na něj křičeli a já nechtěl, aby to dělali.” Vy: “Nechtěl jsi, aby to dělali…”

o Parafráze Převyprávění obsahu nebo jeho části svými slovy. Slouží k tomu, abychom se ujistili, že jsme dobře rozuměli tomu, co druhý sděluje. Dáváme tím najevo pochopení. Honzík: „Viděl jsem, jak Lenku maminka napomenula.“ Vy: „Mamince se asi něco nelíbilo a dala to Lence najevo.“ Honzík: „A já si myslel, že to neměli dělat.“ Vy: „Tobě se něco nelíbilo…“

o Rekapitulace Shrnutí obsahu toho, co druhý říká, nebo jeho části. Rekapitulace může probíhat na různých úrovních (shrnutí obsahu toho, co dotyčný říká, shrnutí emoční – výčet přítomných emocí…). „Takže ty říkáš, že jsi viděl Lenku, jak pomohla Honzíkovi, když byl smutný.“

o Reﬂexe Okomentování toho, co vidím/slyším svými vlastními slovy, svým názorem. Přidávám vlastní mínění o situaci. Vstupuje tu do hry interpretace dění. To je důvodem, proč si musíme dát velký pozor, abychom nepřisoudili situaci pouze svůj vlastní význam. Zvlášť u dětské skupiny je na to třeba dát velký pozor, protože děti jsou více zvyklé přejímat nekriticky názory dospělých. „Já si myslím, že Honzík má pravdu…“ „Lenka se podle mě zachovala správně.“

o Kotvení Zpevňování některých odpovědí druhého, zatímco jiné se nechávají „vyhasnout”. Můžeme mluvit o pozitivním kotvení – vybíráme z obsahu mluveného některou věc, nebo o negativním kotvení – úmyslně přecházíme některý obsah a nevracíme se k němu. Kotvení jsme zvyklí často používat, když pracujeme s obsahem toho, co druhý řekl. Je to vlastně jakési přebírání toho, co druhý řekl, vybírání z něj. Honzík: „Oni bouchli Lenku, tak jsem je praštil taky a taky jsem jim řek´, ať to příště nedělají.“ Vy: „Aha – vysvětlil jsi jim, že už to nemají dělat.“ Honzík: „Nevšiml jsem si, že už nemůže, a utekl jsem jí. Ale když tam nebyla, tak jsem se vrátil a počkal na ni a vzal jí tašku.“ Vy: „Aha, takže jsi jí nakonec pomohl.“

o Ocenění Pochvala za něco, co se v hovoru vyskytlo, co druhý zmínil nebo co vyplynulo z kontextu. Oceněním posilujeme některé dovednosti druhého. Posilujeme zároveň i vzájemnou důvěru a situační atmosféru – druhý se více uvolní, je ochoten více sdílet. Honzík: „Oni bouchli Lenku, tak jsem je praštil taky a taky jsem jim řek´, ať to příště nedělají.“ Vy: „To je bezvadný, že jsi Lence dokázal pomoct.“ Vy: „To jsi byl statečný, že ses klukům dokázal sám postavit.“ Vy: Tak si říkám, že to vůbec nebylo jednoduchý a je bezvadný, žes to dokázal.“

Vytváříme příběhy panenek k jednotlivým cílům 48

Stanovili jsme si základní strukturu osobnosti Persona Doll, se kterou budeme pracovat. Nyní se budeme zabývat tím, jak rozvíjet otázky, pomocí kterých můžeme vystavět rozhovory ke čtyřem cílům vzdělávání a výchovy k vědomé práci s předsudky. K jednotlivým cílům níže uvádíme příklady otázek, které rozvíjejí biograﬁi panenek. Nechte se těmito otázkami inspirovat a přizpůsobte biograﬁi vaší Persona Doll. Otázky mohou být vsazeny do malých příběhů, jejichž pomocí zpracujete uvedené čtyři cíle. Všimněte si, že nejde o to, zpracovat všechny otázky během jednoho rozhovoru s dětmi.

Témata rozhovorů s panenkou samozřejmě reﬂektují témata v dětské skupině. Například pokud děti ve skupině mluví různými jazyky, je tématem rozhovorů, jakým jazykem mluvíme v rodině. Panenka nikdy není stejná jako konkrétní dítě ve třídě. Má pomoci k tomu, aby se s ní děti identiﬁkovaly, ale zároveň aby nebyla stejná jako všechny děti, prostě aby mohly objevit něco nového.

Cíl 1:

První tři až čtyři návštěvy se věnujeme otázkám „Kdo jsem já a kdo jsi ty?“, „Co máme společného a co máme různě?“ Relativizujeme jednoznačné odpovědi: „Já to mám tak, ty to máš tak. Všichni to máme nějak. Všichni žijeme s lidmi, kteří nás mají rádi. Všichni nějak vypadáme. Všichni jsme lidi. Všichni se nějak pohybujeme.“

Posílit identitu k sobě samému a k blízkým skupinám. Zahrnuje rozhovory o: o vzhledu a vnějších znacích: pohlaví, barva pleti, očí a vlasů, tělo, oblečení nebo pomůcky při tělesném postižení,

o znacích osobního životního příběhu: věk, rodina, rodinné zvyky, každodenní režim, sociální podmínky – životní vztahy, přátelé, náboženství, bydliště, byt, záliby a antipatie.

Děti při rozhovoru zažijí uznání a úctu k sobě samým, ke svým blízkým skupinám, rodinám. Při několika prvních setkáních se věnujeme cíli jedna – posílení identity k sobě – kdo jsem já, jak vypadám, s kým bydlím, kdo je součástí naší rodiny… Neříkáme ale, kdo jsou tvoji rodiče, ale snažíme se najít nejmenší společný jmenovatel pro všechny děti, tedy s kým žijí, kdo je u nich doma, jak to tam vypadá, co je baví, co mají rády, jak vypadají. Věnujeme se vzhledu, barvě pleti, barvě očí, jak se pohybujeme – některé děti se pohybují na vozíku. V rámci cíle jedna se věnujeme i rodinným rituálům.

'YD S¸ NODG\ Emil žije s oběma svými matkami. Jednu nazývá maminka a druhou mamka. Jak nazýváte vy své rodiče? Markova maminka ráda víská Marka ve vlasech. Marek má rád své vlasy. Co máte obzvlášť rádi vy na svém těle?

UmoĹžnit zkuĹĄenost s rozmanitostĂ

'YD SÂ¸Â&#x161;NODG\

OtĂĄzky by mÄ&#x203A;ly bĂ˝t u dÄ&#x203A;tĂ podnÄ&#x203A;covĂĄny rozhovory s lidmi, kteĹ&#x2122;Ă se od nich liĹĄĂ a kteĹ&#x2122;Ă majĂ jinĂŠ zkuĹĄenosti neĹž ony. Panenky umoĹžĹ&#x2C6;ujĂ setkĂĄnĂ s rozmanitostĂ na zĂĄkladÄ&#x203A; vnÄ&#x203A;jĹĄĂch znakĹŻ, osobnĂch vlastnostĂ, kultury rodiny, rituĂĄlĹŻ a tradic.

LucÄ?ino obleÄ?enĂ pochĂĄzĂ z charity. Tam se dĂĄvĂĄ obleÄ?enĂ, kterĂŠ je ostatnĂm dÄ&#x203A;tem uĹž malĂŠ. JejĂ maminka vyhledĂĄvĂĄ vÄ&#x203A;ci, kterĂŠ Lucce sedĂ. TakĂŠ LucÄ?iny boty pochĂĄzejĂ z charity. Odkud dostĂĄvĂĄte vy svĂŠ obleÄ?enĂ?

KdyĹž rozumĂme rozdĂlĹŻm, jsme mĂŠnÄ&#x203A; znepokojeni. KdyĹž najdeme slova, kterĂ˝mi bychom popsali rozdĂly, mĹŻĹžeme o nich mluvit. Je moĹžnĂŠ podĂvat se na svÄ&#x203A;t oÄ?ima jinĂ˝ch lidĂ.

Na svÄ&#x203A;tÄ&#x203A; je mnoho jazykĹŻ, kterĂ˝mi lidĂŠ mluvĂ. Tonda mluvĂ romsky a Ä?esky. KterĂ˝mi jazyky umĂte mluvit vy? KterĂŠ jazyky pouĹžĂvĂĄte nejÄ?astÄ&#x203A;ji? JakĂ˝mi jazyky mluvĂ dÄ&#x203A;ti ve vaĹĄĂ tĹ&#x2122;ĂdÄ&#x203A;? JakĂŠ jazyky jeĹĄtÄ&#x203A; znĂĄte?

CĂl 2:

VĂ˝chozĂm bodem pro rozhovor o rozdĂlech je vĹždy pospolitost: LidĂŠ majĂ mnoho spoleÄ?nĂŠho. Na zaÄ?ĂĄtku se musĂme uÄ?it, jak se jezdĂ na kole. TakĂŠ pĹ&#x2122;ĂbÄ&#x203A;hy panenek pĹ&#x2122;inĂĄĹĄejĂ do rozhovorĹŻ tĂŠmata, o kterĂ˝ch se dĹ&#x2122;Ăve nemluvilo. Potud pĹŻsobĂ Persona Doll jako otevĂraÄ? dveĹ&#x2122;Ă. DruhĂ˝ cĂl se hodnÄ&#x203A; prolĂnĂĄ s tĂm prvnĂm. Jde o to ukĂĄzat, Ĺže takto to mĂĄm jĂĄ, a pokud to mĂĄ nÄ&#x203A;kdo jinak, je to v poĹ&#x2122;ĂĄdku.

=Â&#x17D;]QDP ] UR]KRYRUX V XÂLWHONRX SDQHQNRX +XJHP D GÂ˛WPL Panenka Hugo Ĺ&#x2122;ĂkĂĄ, Ĺže nÄ&#x203A;kdy jdou s mĂĄmou a Hugo pĹ&#x2122;inese nÄ&#x203A;co, co by chtÄ&#x203A;l koupit. Ale maminka Ĺ&#x2122;ĂkĂĄ, Ĺže to koupit nemĹŻĹžou. /NaklonÄ&#x203A;nĂ a naslouchĂĄnĂ panence/ ProtoĹže to prĂ˝ stojĂ hodnÄ&#x203A; penÄ&#x203A;z. TakĹže to zase musĂ odnĂŠst zpĂĄtky. UÄ?itelka: Stalo se vĂĄm takĂŠ nÄ&#x203A;kdy, Ĺže jste nÄ&#x203A;co chtÄ&#x203A;li koupit a mĂĄma to nekoupila? DÄ&#x203A;ti: Joâ&#x20AC;Ś DÄ&#x203A;ti: To se mi stalo aspoĹ&#x2C6; 100krĂĄt. UÄ?itelka: Tome? DÄ&#x203A;ti: Ĺ˝e dneska ne, nÄ&#x203A;co takovĂ˝ho. UÄ?itelka: a jak jste se pĹ&#x2122;itom cĂtili, kdyĹž vĂĄm maminka Ĺ&#x2122;ekla, Ĺže to nekoupĂ? > PrĂĄce s pocity: doptĂĄvĂĄnĂ, jak se dÄ&#x203A;ti pĹ&#x2122;i onĂŠ situaci cĂtily, uÄ?itelka pĹ&#x2122;ijĂmĂĄ od dÄ&#x203A;tĂ informace, doptĂĄvĂĄ se, PROÄ&#x152; se tak Ä?i onak cĂtilyâ&#x20AC;Ś

DÄ&#x203A;ti: SmutnÄ&#x203A;, smutnÄ&#x203A;â&#x20AC;Ś DÄ&#x203A;ti: JĂĄ naĹĄtvanÄ&#x203A;. UÄ?itelka: NaĹĄtvanÄ&#x203A;? DÄ&#x203A;ti: DobĹ&#x2122;e. UÄ?itelka: Tom dobĹ&#x2122;e? a proÄ? dobĹ&#x2122;e? DÄ&#x203A;ti: ProtoĹže to stojĂ moc penÄ&#x203A;z a nechci, aby maminka utrĂĄcela. Na druhĂŠ lekci jsem se zabĂ˝vala cizojazyÄ?nostĂ â&#x20AC;&#x201C; ve tĹ&#x2122;ĂdÄ&#x203A; jsme mÄ&#x203A;li hocha, kterĂ˝ pochĂĄzĂ z Anglie a ĹĄpatnÄ&#x203A; Ä?etl. PĹ&#x2122;i tĹ&#x2122;etĂ a Ä?tvrtĂŠ lekci jsem zavedla aspekt chudoby, a to z toho dĹŻvodu, Ĺže dÄ&#x203A;ti s tĂŠmatem chudoby Ä?asto do styku nepĹ&#x2122;ijdou. UÄ?itelka zohledĹ&#x2C6;uje potĹ&#x2122;eby dÄ&#x203A;tĂ ve skupinÄ&#x203A; â&#x20AC;&#x201C; chlapec z Anglie mĂĄ problĂŠmy se Ä?tenĂm, pletou se mu nÄ&#x203A;jakĂĄ slova. TĹ&#x2122;Ăda se mu posmĂvala, uÄ?itelka pouĹžila Huga a prvnÄ&#x203A; do tĹ&#x2122;Ădy vnesla tĂŠma cizojazyÄ?nost.

Cíl 3: Podnítit kritické myšlení o předsudcích a diskriminaci Zážitky Persony Doll podněcují děti, aby přemýšlely o tom, co je a co není fér. Otázky dále pomáhají dětem rozvíjet porozumění spravedlnosti. Děti jsou podporovány v rozvíjení slovní zásoby o pocitech a prožitcích a rozšiřují tak škálu možností výrazů, aby nebyly nespravedlivě tematizovány, označovány a adresovány. Chceme, aby děti rozpoznávaly, co je a co není fér. Například není fér posmívat se někomu, že má brýle nebo tmavou barvu pleti, protože to je věc, kterou nemůže ovlivnit. Při rozhovoru s panenkou si děti v kontaktu s ostatními sestavují základní morální hodnoty, které platí

pro všechny lidi. Při této výměně názorů je podporována poznávací, emoční, sociální a komunikační oblast. Učí se, že každé dítě má právo na ochranu před vyloučením a posmíváním. Oceňujeme, pokud děti projevují smysl pro spravedlnost a rozvíjí strategie pro řešení problémů. Výhodou metody je, že traumatizující zážitek nemusí přinést dítě ze skupiny. Nemusíme říci: „Podívejte se, Boženka pláče, jak by vám bylo, kdyby…“ Jako příklad pro učení, na kterém dospělý ukazuje, co se mu děje, není využíváno živé dítě. Panenka přichází sama od sebe a vypráví o tom, jaké to pro ni bylo. Přijde sama za sebe a je to bezpečné.

'YD S¸ NODG\ Když jde Adam se svou maminkou k pekaři, nemůže se svým vozíkem dovnitř, protože do pekařství vedou schody. Jak myslíte, že se přitom Adam cítí? Zita chce jít na masopust za kovboje, protože si myslí, že tak bude více zábavy. Ale Honzík říká, že Zita nemůže jít za kovboje, protože není kluk. Co si o tom myslíte?

Adamovi je 6 let, nejradši má palačinky s borůvkovou marmeládou. Chodí do školky v Jihlavě a pohybuje se pomocí vozíku. Školka, kterou Adam navštěvuje, není bezbariérová. Proto děti nejdříve vymýšlely, jak se k nim Adam dostane, a pomáhaly mu.

Cíl 4: Vzepřít se diskriminaci a předsudkům Pomocí Persona Dolls zažijí děti model, jak se dospělí a děti mohou zasadit o práva jiných lidí a převzít sociální zodpovědnost. Jsou posilovány v tom, aby zveřejňovaly nefér a diskriminující vyjádření a jednání. Zažívají, že lidé nemusí něco akceptovat tak, jak se to dozvěděli: Ke zprávě „To se nedá nic dělat“ jsou i alternativy. Děti jsou podporovány, aby obracely pozornost k lidem, se kterými není jednáno fér, a byly k nim soucitné a respektující. Jsou povzbuzovány, aby se staraly o děti, kterých se to týká, a pomáhaly jim. Témata rozhovorů a otázky slouží dětem jako impulzy, na základě kterých přemýšlejí, jak se chránit před nefér jednáním, jak se proti němu bránit a jak rozvíjet strategie a kompetence k řešení problémů.

'YD S¸ NODG\ Filip nemá rád, když se lidé ptají, odkud pochází, jestli je z Afriky. Filipovi se to nezdá hezké, protože se ptají vždy jen jeho, ale jiných dětí ne. Filip se narodil v Praze a nechce, aby se ho cizí lidé stále vyptávali. Co jim může Filip říct, když se mu to znovu stane? Kdo mu při tom může pomoci? Chcete si vyzkoušet, co může člověk v takových situacích říci? Petr chodí na balet, moc rád tancuje. Jednou si ve školce pouštěli jeho oblíbenou hudbu, a tak začal tančit a dělat piruety. Robert se mu smál, že tancuje jak holka a že je proto holka. Co by mohl Petr Robertovi říct? Myslíte, můžou tancovat jen holky? Už jste někdy viděli tancovat kluky?

Z PRAXE Na návštěvu do školky má přijít Adam – panenka Persona Doll, která se pohybuje na vozíku. Děti už to vědí, Adam je teď na cestě:

„Jo, myslíte, že byste to zvládli? Vyběhnout na chviličku a až přijede Adámek, zvládli byste mu pomoct s tím vozíčkem?“

„Když jdete vy do školky, jak se sem dostanete?“ Zazvoníte…

- několikanásobné ,,Jo.“

„Ale než zavoníte (výzva jedné holčičky jménem, holčička se hlásí)…“ „Musíme zaťukat.“ „No, vy zvoníte, ale než se dostanete ke zvonku, … no“ (vyzvání další holčičky, která se hlásí)

„Pomoct ho vzít nahoru, protože tam máme tři schody.“ o Děti vymýšlejí řešení, jak se vyrovnat se strukturální diskriminací (soustavné znevýhodnění lidí, kteří se pohybují na vozíku) – Adam nemůže tam, kde jsou schody, co se dá udělat.

„Musíme jít po schodech.“ „Musíte jít po schodech.“ „Musíme mu tam zvednout ten vozík.“

Rozvíjíme vztah dětí k panence Kromě toho, jak klademe otázky, je nakonec nejdůležitější náš vztah k dětem ve skupině a vztah, který na základě toho pomůžeme vytvořit mezi dětmi a panenkou. Jestli děti skutečně přijímáme. Rozvíjení vztahu můžeme pomoci tak, že se panenka bude o děti zajímat, bude se jich se zájmem doptávat na jejich život a také s nimi bude ráda. Pomoci může rozvíjení společných vztahů s dětmi. Například když dítě ve skupině řekne, že má kočku, může panenka zareagovat: „Ty máš doma kočku – Lucka říká, že má kočky moc ráda – mohla by se na ni někdy přijít podívat?“ Takto je samozřejmě dobré účelově postupovat u dětí, které nemají moc rozvinuté vztahy se spolužáky a „nemají moc kamarádů“ – přijímání panenkou může některým dětem pomoci se více otevřít (i otevřít je v očích jejich vrstevníků).

Z PRAXE o Jedna holčička objala panenku – panenka komentovala objetí slovy, že za něj děkuje, že bylo velmi příjemné. „Žanetka by ti chtěla říct, že děkuje za to, jak jsi ji obejmula. Říká, že to pro ni bylo velmi příjemné.“ „Žanetka říká, že to byl velmi hřejivý pocit, že ji to zahřálo až u srdíčka.“ – tato holčička byla v první lekci jediná, kdo šel do přímého fyzického kontaktu s panenkou. Během další lekce panenku znovu objala, zároveň se však k objímání panenky přidávalo více dětí – i to, že panence podaly jen ruku, svědčí o větším přijetí panenky. Pokládala jsem si otázku, zda by se přijetí panenky zlepšilo i bez toho, že bych to takto komentovala. Myslím, že jsem tak pomohla podpořit a upevnit hledání cesty k panence. Celkově se tak urychlil proces přijetí panenky do kolektivu a možnost začít dříve s dalšími cíli. Pro děti to byla dobrá ukázka toho, jak vyjadřovat své pocity – takových příkladů bychom měli do lekcí zapojovat co nejvíce. o Osvědčilo se, když panenka nemluvila dlouho sama, ale hodně se ptala: a co vy? Jak to máte vy? Děti se musely zamýšlet a odpovídat. Vztah k panence: děti se o panenku zajímají o Učitelka: Kája tu říká, že před Vánocemi. a my jste tenkrát říkali, co bychom si tenkrát přáli. Pamatujete si, co si přál Hugo? Děti: Pejska.

Hugo říkal, že posledně říkal, jak to dopadlo.

Učitelka Ano, přál si pejska.

Děti: Že to je plyšáček.

Děti: a má ho.

Učitelka: Sisinka si na to vzpomněla.

Učitelka: a nevíte, co Hugo říkal?

Děti: a má ho s sebou?

/Naklonění a naslouchání panence/

Otázky v rozhovoru Podle cíle, který si na konkrétní návštěvu stanovíme, můžete střídat otevřené a uzavřené otázky. Na setkání doporučujeme mít jen 2–3 hlavní otázky, které se týkají tématu. Pokud chceme, aby se děti nad tématem návštěvy opravdu zamyslely, potřebují dostatek času na přemýšlení a dostatek prostoru pro vyjádření. Pokud to bude možné, nespokojujme se s tím, že odpoví jen někdo. Povzbuzujme všechny děti, aby se do diskuze zapojily, pokud budou chtít. Všechny příspěvky dětí oceňujeme, nejde nám o to, aby děti odpovídaly „správně“, ale aby vyjádřily svůj názor a sdílely své zkušenosti.

Z PRAXE Na co jste se při přípravě prvního setkání dětí s panenkou těšila, čeho jste se obávala? Vhodného kladení otázek, abych příliš nenapovídala a nepodsouvala odpověď. např: „Jak se cítíš, když máš strach?“ – Po položení otázky raději chvíli počkat a nedoplňovat dalšími otázkami – např.: „Cítíš, že tě bolí v břichu? Chce se ti plakat? Klepeš se? Potíš se? Pláčeš?“ Netlačit děti k odpovědím otázkami typu: „Chcete ještě něco panence říct?“ – opakováním působí tato věta jako „Něco jí říct musíte, jinak neodejde.“

První příběh

První příběh, který napíšeme, je velmi důležitý, protože má velký vliv na to, jak rychle děti navážou s panenkou přátelský vztah.

hrajete nejraději? Filip si myslí, že máte pěkné oblíbené hry. Má vám vyprávět, co ještě rád dělá?

Vyprávějme dětem nejprve něco z biograﬁe Persona Doll, např.:

o Filip rád poslouchá příběhy. Maminka mu čte

o „Dneska jsem vám přivedla Filipa. Vzpomínáte

si? Minulý týden jsem vyprávěla, že vás chce navštívit. Filip mi říká, že má radost, že tu je, a je trochu rozrušený. Mám vám něco o Filipovi vyprávět?“

o Filip žije se s maminkou Natálií, tatínkem Joaem, sestrou Terezou a bratrem Toníkem. Bydlí v bytě, ve druhém patře. Toník má ze svého pokoje výhled na dětské hřiště.

Důležité není jen to, co o panence říkáme, ale i to, jak sehrajeme interakci mezi námi, panenkou a dětmi – s jakým zaujetím nasloucháme dětem a jak moc panenku zajímá to, jak to mají děti doma. S pomocí několika cílených otázek můžeme děti přivést k rozhovoru s panenkou i mezi sebou:

o „Filip mi řekl, že by rád věděl, jak se jmenuje-

každý večer před spaním pohádky. Na to se Filip vždycky těší. Nejraději má ale, když mu tatínek vypráví příběhy ze země, odkud pochází – z Kapverd.

o Co děláte rádi se svými rodiči? Filip si teď umí

dobře představit, co děláte rádi s vašimi rodiči. Musí teď jít, ale rád by zase přišel, aby si s vámi mohl dál povídat. Říká mi, že se mu u vás moc líbilo. Jestli chcete, půjdu s Filipem ke každému z vás a můžete se s Filipem rozloučit.“

Druhé a třetí setkání Persona Doll s dětmi podporuje práci na prvním cíli. Teprve poté začnou rozhovory k druhému cíli, které se roztáhnou stejně tak na více setkání. Promysleme si při každém příběhu, o jakém tématu chceme mluvit. Dejme si pro každý rozhovor cíl, poznamenejme si slova, která by se měly děti naučit, a pocity, o kterých chceme mluvit.

te. Chcete mu to prozradit? Filipovi je pět let. Chce vědět, kolik je vám. Můžete mu to říct?

o Filip mi vyprávěl, že si nejraději hraje se svým drakem. Má hodně různých draků. S čím si

Jak pracovat

2.6.

Persona Dolls 2.

Nástrahy a překážky

Co se děje v příbězích, není libovolné. Dají se s tím propojit různé pedagogické cíle: příběhy umožňují dětem přemýšlet, porozumět informacím, identiﬁkovat pocity, poznat nespravedlnost. Bereme děti vážně, rozvíjíme jejich ducha. Mohou se přitom objevit i nežádoucí účinky (např. zahanbení). Psycholog Thomas Gordon51 tyto nástrahy označoval jako tzv. komunikační bariéry. Mohou se objevit téměř kdykoli, a pokud zůstanou nepovšimnuty, mohou náš rozhovor poškodit a vést děti k mlčení. Popíšeme nyní více takových nástrah. Zabránit se jim dá změnou konstrukce příběhu nebo aktivním nasloucháním.

Reagujeme na předsudky

Zahanbení dětí

Při rozhovoru s dětmi se snadno stane, že děti začnou mluvit o předsudcích, které dosud zvládly nasbírat, a teoriích, kterými si je zdůvodňují.

Osobnost panenky a její skupinové znaky se nerovnají žádnému konkrétnímu dítěti, stejně tak nesmí o konkrétním dítěti pojednávat ani její příběh!

Může se to týkat barvy pleti, tělesného znevýhodnění. Děti mohou reagovat s odporem, mohou říkat „fuj“, mohou se bát. Mohou říci o někom tmavé barvy pleti, že je čert – je to prostor vyslechnout je, nehodnotit hned jejich výroky, nekárat je, ale nabídnout jim alternativní reakce. Aha, pro tebe je tohle nezvyklé. Možná jsi někoho podobného nikdy neviděl. A zároveň dětem nabídnout vysvětlení: Barva pleti může být různá, barvu pleti máme po svých rodičích. Můžeme reagovat za sebe, jako učitele, nebo rozšířit dětem povědomí o tom, co přinášejí aspekty různorodosti, a představit jim zážitky dětí s takovým aspektem. Zvláště pokud máme ve skupině dítě, které nese znak, o kterém se děti vyjadřují nelibě, je třeba ho ochránit a uznat jeho pocity. (o O ošetření pocitů dětí ještě podrobněji v kapitole 4)

Pokud chceme v příběhu vyprávět o něčem, co se stalo mezi dětmi, můžeme příběh otočit, aby nebylo žádné dítě ztrapňováno nebo mu nebylo něco nepřímo vyčítáno. Když například chcete tematizovat role děvčat a chlapců, protože chlapci řekli, že děvčata něco neumějí, vyprávějte příběh, ve kterém nějaký chlapec nemá nějakou schopnost. Tento trik umožní tematizovat stereotypní představy o chlapcích a dívkách, aniž by byla pojmenována konkrétní situace ve skupině, která k rozhovoru dala podnět. Děti, ke kterým se téma vztahuje, nesmí být „odhaleny“. Skupina je nesmí identiﬁkovat ani jako „pachatele“, ani jako „oběti“. Nesmí tak být postaveny do situace, která by způsobila, že by ostatní děti začaly tyto děti litovat. Tato učební situace má sloužit jako šance ke kritickému myšlení. Nikdo není nucen něco obhajovat nebo odmítat. Protože téma zůstává obecné, mohou se všechny děti nezatíženě účastnit rozhovoru. Toto je síla této metody – s dětmi o něčem mluvíme na metaúrovni.

o V praxi se může stát, že jsou učitelé sváděni k tomu, aby ukázali na panence následky „špatného“ chování. Známe příklady panenky – napraveného hříšníka. Panenka někoho praštila a děti se s ní nebavily. Bylo jí to líto, ale teď už ví, že to bylo špatně a nikdy to neudělá. Pokud použijeme tuto zkratku, není jasné, co se odehrává v „hříšníkovi“ ani v „oběti“. Je zřejmé, že učitelka použila situaci, aby dala vědět, jak se máme správně chovat. Navíc po otázce „Už se vám to někdy stalo?“ byl ve skupině odhalen pravý „hříšník“ obdobné situace a vystaven tomu, že se choval špatně. Pro stejnou situaci by mohl být příklad obráceně: Panenku někdo praštil. Jak se cítila? Panenka neví, proč to udělal. Mrzí ji to. Ví, že jsou jinak kamarádi. Proč si myslíte, že to kamarád udělal? Děti mohou přijít s tím, že když jsme naštvaní, tak někoho praštíme. Už se vám někdy stalo, že jste se naštvali a udělali jste něco, co vás pak mrzelo? Co bychom mohli udělat jinak? Říci: To se může stát. Panenka řekne, že ji to bolelo a že chce, aby se omluvil. Až se omluví, budou kamarádi. Není to tedy tak, že by si panenka měla nechat všechno líbit – ale řešením ukazujeme dětem, jak se bránit a jak hledat strategie usmíření.

Při vytváření biograﬁí a příběhů Persona Doll existuje nebezpečí, že jsou vymýšleny a konstruovány dospělými. Mohou proto být tendenčně přeplněny údaji a detaily nebo skrytými souvislostmi příčiny a následku, které nemohou děti chápat. Děti na to poskytnou zpětnou vazbu velmi brzy: ztrácejí zájem, jejich pozornost opadá, chtějí dělat raději něco jiného. Když dětem vyprávíme příběh, stojíme před úkolem přeložit slovo a význam do dětského myšlení a mluvy. Jsme odkázáni na vědecké a osobní znalosti, abychom se přiblížili vhodně způsobům vysvětlení a konkrétnímu chápání dětí. Při práci s Persona Doll se vydáváme na cestu do způsobu myšlení dětí. To se týká také problémů a představ o tom, jak je může člověk řešit. Příběhy musí být konstruovány tak, aby děti mohly vymyslet řešení. Měli bychom vyprávět o situacích, na které děti stačí. Cílem je, aby děti poznaly a prožily, že mohou ovlivnit a udělat něco pro to, aby se jiným lidem vedlo lépe. Jsou tak povzbuzovány a posilovány v tom, aby se chtěly zapojit a něco vytvářet.

Moralizování – ukazování prstem

3·{./$'

Nebezpečí moralizující pedagogiky je v praxi velké. Stále znovu se do příběhu dostává moralizování dospělých: výčitky, hrozby trestem a připisování viny. To protiřečí cílům metody, která chce podnítit volné a vlastní myšlení, přemýšlení, poznávání a usuzování dětí.

Tonda vyprávěl dětem o tom, že byl v Německu a nerozuměl tomu, jak ostatní mluví. Na otázku „Už se vám stalo, že jste něčemu nerozuměli?“ odpověděly všechny děti, že ne. Všechny děti všemu rozuměly. Něčemu nerozumět nebo něco neznat je konstrukce, se kterou operují dospělí, ne děti. Navíc něco neumět nebo něčemu nerozumět obvykle není společensky vítané. Příběhy je třeba připravit tak, aby děti mohly navazovat na to, co znají, co umí a co si dovednou představit. Také je lepší formulovat otázky pozitivně, např.: „Jaké jazyky znáte?“

Naproti tomu morální normy, které dávají dětem orientaci a jistotu, bychom měli předávat přímo a explicitně. Děti mají zažít panenku jako osobnost, která tyto morální normy zastupuje. Základní morální pravidla při vědomé práci s předsudky jsou: Každé dítě je součástí, žádné dítě není vyčleňováno. Nikdo si z žádného dítěte neutahuje kvůli rysům jeho identity. Každé dítě se může dobře učit. Práce s Persona Dolls nabízí příležitosti přemýšlet společně s dětmi o významu těchto základních pravidel v konkrétních životních situacích.

Terapie versus učení Někdy se dítě může cítit příběhem Persona Doll tak hluboce dotčeno, že vypráví významné a těžké věci samo o sobě. Můžeme se dostat do situace, která nese téměř terapeutický charakter. To může dítě zmást nebo znejistit. Dítě od nás potřebuje ujištění, že je dobré, že o sobě vyprávělo, a že to, co vyprávělo, zůstane mezi námi a mezi dětmi. Pokud máme pocit, že dítě potřebuje pomoc, aby náročnou situaci zvládlo, promluvme s rodiči a posuďme s nimi požadavek na pomoc a odpovídající možnosti. Metoda Persona Dolls není terapeutická. Reakcím na závažná témata, která se během práce s panenkou (ostatně jako kdykoliv jindy během pobytu dětí ve školce nebo škole) mohou objevit, věnujeme text v kapitole 4).

„Dospělý“ způsob myšlení!

Stereotypizace Komunikační bariéry jiného druhu jsou stereotypy, které se při práci s aspekty sociální rozmanitosti vkrádají velmi často. Rodiče panenky tmavé barvy pleti jsou vždy z Afriky, i když se mohli narodit už sami v ČR. Panenky tmavé barvy pleti jsou výrazně sportovně nebo muzikálně nadané – hrají basketball, rychle běhají, umí beatbox a mají rády hip hop. Zůstáváme tak u obvyklých stereotypů lidí tmavé barvy pleti. Může se to týkat i tématu chudoby – když má rodina panenky nedostatek peněz na běžný provoz, neznamená to, že rodiče budou automaticky bez vzdělání nebo bez zaměstnání – stačí matka na mateřské a otec učitel. Když se chceme věnovat takovému tématu, musíme vytvořit panenku, která podpoří děti v tom, že si rozšíří existující a možná úzké představy o tom, co dělá děvče děvčetem a chlapce chlapcem. Nástrahy stereotypizace číhají už při vytváření panenky: Musí být původ panenky s hnědou barvou pleti vždycky v Africe? Při přípravě biograﬁe je nutné věnovat pozornost

následujícímu: Nejsou v ní nezáměrně zobrazovány stereotypy o jednotlivých zemích: např. pohled na buddhistický chrám, rýžová pole a lidi s rýžovými klobouky v bytě rodiny s vietnamským původem. Jaké znaky jsou „speciﬁcké“ pro nějakou zemi – a jak spolu vzájemně souvisejí? Co víme o skutečné vazbě dané rodiny na Vietnam? Byly děti vůbec někdy ve Vietnamu? Přezkoumejte kriticky své vlastní představy nebo vjemy a hledejte spolehlivé zdroje, které umožní pohled do každodenního života dětí s podobnými kořeny.

jako bezpečí, autonomie, orientace, láska, uznání a další. Hodnoty vznikají z potřeb lidí a jsou přizpůsobeny určité skupinové kultuře. Jednotlivé kultury a struktury (např. státy a zákony) nám pomáhají naše potřeby naplňovat. V různých kulturách se objevují různé strategie, jak potřeby a hodnoty zajistit.

Zvláštnosti mají být pojmenovány, ale ne zdůrazňovány jako odlišnosti. Při všech odlišnostech rodinných kultur bychom se měli více zaměřit především na podobnosti v rodinných rutinách a rituálech, na oblíbené věci a to, co děti zajímá, co dělají rády (jaké zájmy mají společné).

Dlouho byly v např. Německu za majetkové trestné činy udělovány vyšší pokuty než za trestnou činnost násilnou a mravnostní. Trest za znásilnění tedy byl od jednoho roku do tří let a za loupežné přepadení od tří do pěti let. Ve společnostech, které obecně považují ženu za pokušení muže, je oběť znásilnění ještě potrestána.53

3·{./$' Artur je Rom, doma mluví českým jazykem, ale také romským, občas slovenským, kterým hovoří jeho maminka s babičkou a dědou. Uprostřed obývacího pokoje mají velký kulatý stůl s osmi židlemi, tři židle mají navíc. Tatínek a maminka říkají, že musí být dost místa, když přijde návštěva, aby se u nich cítila dobře. Kuchyň je malá, ale je to podle něj nejkouzelnější místnost v celém bytě. Vždy to tam krásně voní a bublá. Rád pomáhá mamince vařit.

Když narazíme na hranice svých hodnot Pokud se bavíme o stereotypizaci, bavíme se o sdílených představách normality, které jsou v naší společnosti rozšířeny. Za tím, co je a není normální, jsou skryty určité hodnoty a potřeby. V psychologii, pedagogice a nenásilné komunikaci52 se objevují nejčastěji potřeby

V západním světě zažíváme autonomii, jejíž hodnota spočívá v realizaci svobody. Najdeme zde také potřebu bezpečí, zajištěnou ochranou majetku a nedotknutelnosti osoby. Zákony pak ukazují, jaký význam tyto konkrétní potřeby ve společnosti mají.

Otázkou je, jestli představy o tom, co je normální, stále ještě plní účel a hodnoty, kolem kterých se tvořily. Do jaké míry jsou stereotypy jen přežitou normou, která nám již v ničem nepomůže. Například role žen ve společnosti měla vždy své důvody, nicméně společnost se mění. Pokud se hlásíme k dodržování lidských práv, je třeba své bližní respektovat a s tím i to, že se mění modely rodin, role muže a ženy ve společnosti. Důležité i pro práci s panenkou je si své hodnoty a potřeby uvědomovat. Vezměme si třeba jako příklad uvedenou situaci rodičů stejného pohlaví nebo zahalování žen na základě jejich náboženství. Vadí nám to? Proč ano? Dovedeme přijmout děti, které pocházejí z rodiny, kde je to normální, a uznat, že někdo má v této oblasti jiné nastavení než my? Jakou strategii pro sebe můžeme vytvořit, abychom mohli s dítětem a jeho rodinou pracovat, i když nás jejich odlišné hodnoty zneklidňují?

Jazyk, který brání komunikaci Velkou výzvou pro práci s Persona Doll je také používání jazyka. Výše jsme už zmínili, že je důležitý dialogický přístup – rovnocenný rozhovor a především jazyk popisný, nikoliv hodnotící.

Jak poznáme, že skutečně pozorujeme? Je to, jako bychom se dívali na svět skrze kameru a ten popis by měl být srozumitelný i ostatním, kteří se na ten obraz podívají.

Pokud se nám daří mluvit za sebe a být v kontaktu s dětmi, pak bude mnohem snazší i naplňování jednotlivých cílů. Forma, jakou se s dětmi bavíme, jde totiž ruku v ruce s obsahem.

Někdy vidíme věci, myslíme si, že pozorujeme, ale jsou za tím již naše myšlenky, aniž bychom to vnímali. Je pro nás těžké jen pozorovat. Vkládáme do pozorování naše koncepty a očekávání. To, co vidíme, a jak to vnímáme, ovlivňuje, jak se chováme. První krok k uvědomění si tohoto faktu je, že si připustíme, že vše, co vnímáme, pozorujeme skrze čočku toho, co známe a co očekáváme.

Jazyk popisný a jazyk hodnotící54 Hodnocení je náš denní chléb. Nelze nehodnotit. Nicméně pokud jde o komunikaci, vědomé potlačování hodnoticích prvků může dobře posloužit našim cílům pro práci s Persona Dolls. Jak vnímáte rozdíl mezi těmito dvěma výroky?

o Hodnocení: Stejně jako vždycky jsi měl včera špatnou náladu.

o Pozorování: Včera jsem ti třikrát něco říkal a ty jsi neodpověděl a otočil ses ode mě.

V jaké situaci byste měli chuť bavit se s druhým dál? Můžeme se tedy snažit přeformulovat nějaké výroky z hodnocení na pozorování a popis:

Co je normální Náš jazyk je tedy plný hodnocení. Pokud začneme pozorně poslouchat, jak popisujeme konkrétní témata Persona Dolls, můžeme objevovat naše představy o tom, co je a není normální. Nebezpečné může být, pokud tyto své představy nereﬂektujeme a předkládáme je dětem jako normu, podle které se mohou orientovat. Otázkami, které dětem klademe v kruhu, také zprostředkováváme „normalitu“. Např. otázkou „Máte „vlastní“ pokoj?“ signalizujeme dětem, že není normální, pokud nemají vlastní pokoj. Pokud chceme tuto otázku formulovat otevřeně, budeme se ptát: Kde bydlíte a jak vypadá pokoj, kde spíte?

Tonda stále odsouvá všechny úkoly, které má. Návrhy:

o Tonda nesplní včas žádný úkol. – to asi opět hodnotíme

o Tři úkoly, které měl Tonda odevzdat minulý

týden, nebyly v pondělí na mém stole. – popis

o Tonda některé věci odkládá do budoucnosti. – také trochu hodnotící – „některé“

Všímejme si slůvek, která mohou značit hodnocení – stále, žádné, některé. Není z nich jasné, kolik, kdy a proč. Každý má možnost dosadit si za ně svou vlastní libovolnou představu. Můj bratr je často bezdůvodně agresivní.

o Můj bratr třikrát do týdne křičí a hází věcmi a já nevím proč. – pozorování

o Často nerozumím chování svého bratra. o Bratr mě minulý týden třikrát praštil. Televizi

měl ale zakázanou proto, že zatajil poznámku o v tomto příkladu je už obsažena i analýza, je zde návrh vysvětlení, vypadla bezdůvodnost – návrh o Bratr mě třikrát nařezal, ale já nevím proč.

Může se nám to zdát krkolomné, ale jde především o to rozvinout cit pro to, jaké typy výroků mohou blokovat vzájemnou komunikaci a že při tom může hrát důležitou roli hodnocení.

Ptejme se na obecné věci, na které mohou odpovědět všichni. Představy normality se nám také často vkrádají do popisu rodiny. Například panenka Hedvika žije s tatínkem. V tom případě je zbytečné říkat, že žije „sama“ s tatínkem, „jenom“ s tatínkem. Sama a jenom už poukazují na „neúplnost“ rodiny. Další oblíbené slovo je například „nevlastní“ bratr. Je to bratr, kterého má otec s jinou maminkou. Nebo pozor na to, když je někdo jedináček. Může o něm zaznít: Je sám, a proto má psa (zní to jako kompenzace, přitom však nechceme dětem sdělovat, že si musí v životě něco kompenzovat). Vedle formy rodiny se hodnocení rádo vkrádá do oblasti hodnocení schopnosti dětí.

o Co sdělujeme tím, když řekneme: Artur rád

stříhá, ALE ještě to moc neumí. Namísto toho, abychom řekli: Stříhání ho moc baví, ještě to moc neumí, a tak to pořád zkouší znovu a znovu.

o V každém ALE totiž stojí určitý způsob hodnocení.

o Podívejte se a zamyslete nad tím, jakou funkci pro nás slovo ALE má.

o Když chceme s dětmi mluvit o tom, že se něco učíme, tak je to velmi zajímavé téma – Artur moc rád stříhá. Některé věci jsou pro něj ještě těžké. Znáte to taky?

Je zajímavé podívat se na to, jak jsme dospěli k tomu, že věci neustále komentujeme. Děláme to všichni, máme ve své zásobě taková slova, abychom mluvili o ostatních. Dáváme tím formu našemu vyjadřování – přitom to často vůbec nepotřebujeme!

Ilustruje to i následující příběh. Můj přítel Mohamed mi jednou v hospodě řekl: „Víš, co se mi děje tady v Čechách? Říkám známým, že se jmenuju Mohamed. Oni se často nejprve zarazí a pak řeknou: Ale to nevadí… Já si přitom říkám: Co by na tom jako mělo vadit?“ Nejde o jazykový purismus, spíš o pozvání věnovat pozornost těmto zdánlivě bezvýznamným slovíčkům.

Azun S., Enßlin U., Henkys B., Krause A., Wagner P. (2009). Mit Kindern in Gespräch kommen. Vorurteilsbewusste Bildung und Erziehung mit Persona Dolls© Das Praxisheft. Projekt Kinderwelten/INA gGmbH an der Freien Universität Berlin, str. 13. 30 Wagner, Petra. Boldaz-Hahn, Stefani. (eds.) (2013). Qualitätshandbuch für Vorurteilsbewusste Bildung und Erziehung in Kitas. Fachstelle KINDERWELTEN für Vorurteilsbewusste Bildung und Erziehung© / Institut für den Situationsansatz in der Internationalen Akademie INA gGmbH an der Freien Universität Berlin, str. 3–4. 31

Azun S., Enßlin U., Henkys B., Krause A., Wagner P. (2009). Mit Kindern in Gespräch kommen. Vorurteilsbewusste Bildung und Erziehung mit Persona Dolls©. Das Praxisheft. Projekt Kinderwelten/INA gGmbH an der Freien Universität Berlin, str. 10.

Brown, Babette. (2001) Combating Discrimination. Persona Dolls in Action. Trentham Books, str. 99.

Listina základních práv a svobod http://www.ochrance.cz/diskriminace/pravni-predpisy/pravni-predpisy-ceske-republiky/ Antidiskriminační zákon http://www.ochrance.cz/diskriminace/pravni-predpisy/pravni-predpisy-ceske-republiky/ – 198/2009 Sb. ZÁKON ze dne 23. dubna 2008 o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon) Úmluva o právech dítěte http://www.vlada.cz/cz/ppov/rlp/dokumenty/zpravy-plneni-mezin-umluv/umluva-o-pravechditete-42656/

Whitney, Thisha. (1999). Kids Like Us. Using Persona Dolls in the Classroom. Redleaf Press. ST. Paul, Minnesota, str. 204.

Brown, Babette. (2001). Combating Discrimination Persona Dolls in Action Trentham Books, str. 107.

Zpracovala Nikodýmová Monika v rámci spolupráce na projektu „Persona Dolls – metoda podporující rovná přístup ve vzdělávání“.

Otázky vychází z Bowles, M. (2004). The Little Book of Persona Dolls. Featherstone Education LTD, str. 8 – rozšířeno.

Whitney, Thisha. (1999). Kids Like Us. Using Persona Dolls in the Classroom. Redleaf Press. ST. Paul, Minnesota, str. 27.

Tamtéž, str. 188–189.

40 Azun S., Enßlin U., Henkys B., Krause A., Wagner P. (2009). Mit Kindern in Gespräch kommen. Vorurteilsbewusste Bildung und Erziehung mit Persona Dolls© Das Praxisheft. Projekt Kinderwelten/INA gGmbH an der Freien Universität Berlin, str. 93. 41 Převzato a upraveno z Azun S., Enßlin U., Henkys B., Krause A., Wagner P. (2009). Mit Kindern in Gespräch kommen. Vorurteilsbewusste Bildung und Erziehung mit Persona Dolls© Das Praxisheft. Projekt Kinderwelten/INA gGmbH an der Freien Universität Berlin, str. 93 a 94. 42 Vzor biograﬁe vychází z Azun S., Enßlin U., Henkys B., Krause A., Wagner P. (2009). Mit Kindern in Gespräch kommen. Vorurteilsbewusste Bildung und Erziehung mit Persona Dolls© Das Praxisheft. Projekt Kinderwelten/INA gGmbH an der Freien Universität Berlin, str. 18–20 a Bowles, Marylin.(2004). The Little Book of Persona Dolls. Featherstone Education LTD. 43

Tamtéž, str. 14.

Vycházíme z Whitney, Thisha. (1999). Kids Like Us. Using Persona Dolls in the Classroom. Redleaf Press. ST. Paul, Minnesota, str. 41–49 a Azun S., Enßlin U., Henkys B., Krause A., Wagner P. (2009). Mit Kindern in Gespräch kommen. Vorurteilsbewusste Bildung und Erziehung mit Persona Dolls© Das Praxisheft. Projekt Kinderwelten/INA gGmbH an der Freien Universität Berlin, str. 97–99 a příkladů z praxe z projektu „Persona Dolls – podporující rovný přístup ve vzdělání“. 46 Vychází z Azun S., Enßlin U., Henkys B., Krause A., Wagner P. (2009). Mit Kindern in Gespräch kommen. Vorurteilsbewusste Bildung und Erziehung mit Persona Dolls© Das Praxisheft. Projekt Kinderwelten/INA gGmbH an der Freien Universität Berlin, str. 100. 47

Autorka Mgr. Eva Reitmayerová v rámci spolupráce na projektu „Persona Dolls – metoda podporující rovná přístup ve vzdělávání“.

Vychází z Azun S., Enßlin U., Henkys B., Krause A., Wagner P. (2009). Mit Kindern in Gespräch kommen. Vorurteilsbewusste Bildung und Erziehung mit Persona Dolls© Das Praxisheft. Projekt Kinderwelten/INA gGmbH an der Freien Universität Berlin, str. 95–96 – upraveno a rozšířeno příklady z českého kontextu a ze zkušeností z praxe.

Vychází a upraveno z Azun S., Enßlin U., Henkys B., Krause A., Wagner P. (2009). Mit Kindern in Gespräch kommen. Vorurteilsbewusste Bildung und Erziehung mit Persona Dolls© Das Praxisheft. Projekt Kinderwelten/INA gGmbH an der Freien Universität Berlin, str. 97.

51 Komunikační bariéra je podle Thomase Gordona způsob komunikace, který vyjadřuje přání nebo úmysl neakceptovat partnera v komunikaci, ale změnit ho. Thomas Gordon byl praktikující psycholog v USA. Promoval na univerzitě v Chicagu, kde také vyučoval. Skrze své zkušenosti s prací s dětmi poznal význam komunikace a nenásilné řešení problémů v mezilidských vztazích. Tamtéž, v Azun S., Enßlin U., Henkys B., Krause A., Wagner P. (2009), str. 16. 52

Potřebami se ve svých pracích zabývají například Eric Berne, Johan Galtung, Abraham H. Maslow, Marshall Rosenberg.

Bittl, K., Moree, D. 2008. Wertekiste / Pokladnice hodnot. [překlad.: Zuzana Veselá; Andrea Blaneck. Hrsg.: Europa-Direkt e.V. , Dresden: Europa-Direkt, str. 27. 54 Anke Krause, z dokumentace kurzu Dialogem k respektu, který se konal v rámci projektu „Persona Dolls – Metoda podporující rovný přístup ve vzdělání“.

Kapitola

Evaluace a dokumentace

Důležitou součástí práce s metodou PERSONA průběžné vyhodnocování.

DOLLS je její

Evaluaci zaměřujeme na to:

o Jakou odezvu má u dětí práce s panenkou? − − − −

Která témata je zajímají, která jsou důležitá pro další zpracování? Jak se daří rozvíjet jednotlivé cíle? Co by děti ještě mohlo zajímat? Co se o dětech dozvídám?

o Na sebeevaluaci pedagoga − Daří se nám dávat prostor všem dětem, nehodnotit? − Daří se nám přiblížit dětem srozumitelně téma příběhu? − Jak se v práci s panenkou projevují naše vlastní představy normality? Dokumentaci zaměřujeme na to, co jsme dětem o panence řekli a jaké reakce od dětí k jednotlivým tématům přicházely. Ve stručnosti představíme pár tipů a nástrojů, jak lze evaluaci provádět – pro vlastní potřebu, pro potřebu kolegů i rodičů.

Můžeme zjišťovat o Kdo na lekci byl o Téma lekce − Co konkrétně jsme o panence říkali.

o Detaily o panence − Zapisujme si podrobně, co nového jsme o panence řekli. Děti si pamatují detaily. Přidávejme je proto do biograﬁe panenky (jí ráda pistácie, jak se jmenuje její oblíbená hračka).

o Cíle − Jakému cíli jsme se věnovali? Jak se to podařilo? Co by bylo ještě dobré prohloubit?

o Plán na příště o Co děti aktuálně řeší a na co je možné reagovat

Z PRAXE Snažím se zaznamenávat si, kdo se setkání zúčastnil. Abych věděla, že některé děti zrovna nebyly ve škole, a příště se jich nebudu ptát na některé informace … Píši si cíl, téma, kdo byl přítomný a co budeme řešit příště. Když je mezi lekcemi delší časový úsek, podívám se na detaily, o čem jsme se bavili, na video. Napíšu si, o čem jsme mluvili, že jsme třeba i přešli k jinému tématu, abych příště věděla, čeho se mám dotknout, co mám posílit.

Nástroje Myšlenková mapa

Dělám si poznámky. Mám vždy stanovené nějaké okruhy, které si rozpracuji. Buď je to v myšlenkových mapách, nebo si k tomu dávám různé obrázky.

Poznámky, zamyšlení se... Pár poznámek o průběhu setkání pomůže s dalším plánováním. Může nám pomoci se zaznamenáním toho, jak děti reagovaly. Při vyhodnocení nás může napadat i to, jak dále rozpracovat témata, která se objevila.

Můj vlastní vnitřní audit – dělám ho nejen po setkání s touto panenkou. Nejdříve (a to především) hledám, co se mi povedlo a pak, co bych udělala jinak.

Mám o panence zavedený speciální sešit, deníček. Jeho součástí je rozvíjení biograﬁe, plánování lekcí, reﬂexe lekcí. Je to spíše popis a osnova s komentáři. Někdy přechází do volného psaní, jindy obsahuje pouze zásadní komentáře.

Deník Protože děti si ze svých zážitků pamatují všechny detaily, měli bychom si zaznamenat, co jsme o Persona Doll vyprávěli. Doporučujeme založit si pro každou panenku sešit, který obsahuje biograﬁi a vyprávěné příběhy, které mohou být průběžně doplňovány.55

Vloni jsem reflektovala formou deníků (evaluační formuláře obohacené o vlastní komentáře, vše v jedněch deskách – podle data, v podstatě se reflexe blížily dnešní formě). Letos reflektuji lekci výstupem, který píšu rodičům na nástěnku. Krátké shrnutí, co proběhlo za lekci: téma, datum, cíl, jaké otázky situace a příběhy jsme probírali … Jednotlivé výstupy mám opět zařazené v jedněch deskách. Řadím je podle časové posloupnosti – zřetelně tak vidím vývoj práce s metodou atd.

Někdy si píšu i to, jakým způsobem se k tomu děti vyjádřily. Nepřipisuji k tomu vlastní komentář. Nechávám rodiče, aby si o setkání udělali vlastní úsudek. Zároveň by měli být díky tomuto informativnímu formuláři připraveni reagovat na otázky od dětí nebo na příběhy, které jim budou o setkání vyprávět.

Formulář interní evalauce Může obsahovat tyto otázky:

o Jaký cíl jste si pro tuto návštěvu vytyčili, jak hodnotíte jeho naplnění? o Byly děti v kontaktu s panenkou? Jak proběhlo přivítání a rozloučení, sledovaly, co říká, dotýkaly se jí?

o Jak příběh děti zaujal? Byl příběh srozumitelný? Jaké otázky děti zaujaly nejvíce? K čemu měly nejvíce co říci? Překvapilo vás něco? Rozptylovalo něco diskuzi? Byly děti, které ničemu nerozuměly?

o Co a jak děti sdílely – mluvily o konkrétních příbězích, vyjadřovaly svoje pocity? o Jak se vám dařilo zrcadlit pocity dětí, jak se vám dařilo dávat dětem najevo, že to, co říkají, je přínosné?

o Jak navázat příště? Jaké informace si budete potřebovat zjistit? o Zaujalo vás něco během návštěvy – reakce konkrétních dětí, nová témata, která děti přinesly?

Zpětná vazba od dětí Pro zaznamenávání příběhů Persona Dolls můžeme využít i děti – i ony mohou dokumentovat, co všechno panenka dělala, a porovnávat to samy se sebou.

Zpětnou vazbu je podle mého názoru možné použít i pro lekce Persona Dolls. Na konci lekce nebo po ní se můžeme dětí zeptat: Jaké pocity měly dnes z panenky, z témat. Změnily po dnešním setkání na něco názor apod. Reﬂexe může být formou pětilístku, zakroužkuj smajlíka apod.

Jednou za čas, nebo když probíráme nějaké zásadní téma, se můžeme dětí nějakou formou zeptat zpětně na jejich názor na dané téma. Doplnila bych reﬂexí před a po. Aby byl pro učitele čitelný posun a abychom zjistili, zda vůbec proběhla nějaká změna ve smýšlení o daném tématu. Ptáme se i proto, abychom mohli rozvíjet téma na dalších lekcích.

Když Artur odejde, povídám si s dětmi ještě o tématu. Nebo se jich zeptám: Co nám to ten Artur říkal, vzpomínáte si?

Už to, že děti mají chuť hovořit a že se těší, je pro mě pozitivní zpětná vazba. Jeden chlapeček z loňského roku si ještě letos půjčil panenku domů. Panenka již nedochází do jeho školky, ale měl potřebu se s ní ještě vidět, tak jsem mu to umožnila.

Zpětná vazba od kolegů, rozhovor s kolegy

Když děti odejdou, sednu si s kolegyní a bavíme se o tom, co proběhlo. Zeptám se jí na to, jak to viděla. Má často jiný pohled než já. Často přemýšlím, o čem se bavit. Je zajímavé, že ona si všímá reakcí ostatních dětí. Pomáhá mi, že jí říkám své pocity a ona mi říká svůj názor, jak vše viděla. Snažím se i vypsat si, co se dělo, o čem jsme se bavily. Abych věděla do budoucna. Zapisuji si i reakce dětí.

Zpětně přemýšlím o tom, zda jsem kladla otázky přiměřeně k věku dětí. Zda jsem je dostatečně motivovala k rozhovoru s panenkou. Jestli jsem všem dala možnost vyjádřit se. Zda děti získaly informace o panence a zda je používají dále, jestli si o ní povídají s kamarádem, rodiči a dalšími lidmi. a ptám se na názor kolegyně, která vytváří videodokumentaci.

Partnerství – Buddy system Jednou z dobrých cest, jak vyhodnocovat vyprávění příběhů, je najít si parťáka. Dalšího učitele, který s panenkami také pracuje a je na tom podobně. S kolegou můžeme přes e-mail nebo po telefonu sdílet zkušenosti z praxe a radit si navzájem.

Práce s videem Je velmi těžké vyprávět příběh, věnovat se všem dětem, ptát se a zároveň se na vše podívat z jiného úhlu a svoji práci si vyhodnotit.56 Proto jsou výborným nástrojem pro evalauci videonahrávky. Skupinová reﬂexe, při níž se pouští video z praxe, má pevnou strukturu. Věnujeme se při ní tomu: − co se nám líbilo, − co bychom doporučili udělat jinak. Záměrně se vyvarujeme označování chyb, ale snažíme se je přeformulovat do doporučení, co je možné dělat jinak. Podobným způsobem chceme pracovat i s dětmi – rozšiřovat strategie toho, jak dosáhnout svých cílů a zůstat v kontaktu s druhými.

Minule jsme mé video rozebírali na semináři Persona Dolls. Každý na něj řekl svůj názor. Co je dobré, co bude dobré změnit a jaké by měli pro mě doporučení. Byla to pro mě nejlepší reﬂexe. Sama jsem si spoustu věcí neuvědomila. Psaná reﬂexe pro mě není tak důležitá jako ta slyšená a v kolektivu. Je možné vyměňovat si a vzájemně si komentovat videa s ostatními učiteli pracujícími s panenkou (pakliže to umožňují souhlasy rodičů).

Zpětná vazba od rodičů

Abych měla možnost zjistit, jaký měla metoda Persona Dolls přínos pro jednotlivé děti - rodiny, vypracovala jsem evaluační dotazník. Tato forma reﬂexí mi přináší nové podněty pro komplexnější práci s metodou.

V dotaznících rodiče často uvádějí, že byla metoda pro děti přínosná, protože náhle vidí, že se změnil styl jejich komunikace, že si všímají toho, když někdo někomu ubližuje a že na to reagují. Vidí, že se vylepšili vztahy dítěte a sourozence, zjišťují, že jsou děti schopny se o někoho postarat, nést zodpovědnost.

Velmi příjemné pro mne bylo zjištění, že už po roce praxe s metodou se povědomí o Persona Dolls dostalo mezi rodiče. Jeden z tatínků se mě zeptal: „Můžete mi říct, jaká je šance, že se Lucia dostane k nám do rodiny?“ Odpověděla jsem, že šance určitě je, pokud mají zájem.... Návštěvy panenky v rodině se skutečně řídí zájmem i potřebou dětí a jejich rodin. Nikdo ke spolupráci není nucen. Záznamy a fotograﬁe v deníku panenky, které vkládají rodiče, svědčí o tom, že jsou tyto návštěvy pro všechny obohacující.“

Evaluace a spolupráce s rodiči – PŘÍKLAD Evaluační dotazník pro rodiče – metoda Persona Dolls

Anke Krause, z dokumentace kurzu Dialogem k respektu, který se konal v rámci projektu „Persona Dolls – Metoda podporující rovný přístup ve vzdělání“. str. 15.

Whitney, Thisha. (1999). Kids Like Us. Using Persona Dolls in the Classroom. Redleaf Press. ST. Paul, Minnesot, str. 201.

Kapitola

Techniky a přístupy, které mohou podpořit práci s panenkou 73

4.1.

Nenásilná komunikace 57

Pří práci s panenkou (ale i mimo ni) se snažíme rozvíjet koncept tzv. nenásilné komunikace. Pomáhá nám posunout se od komunikace hierarchické (Já jsem učitelka a vím, jak je to správně. Tvé slovo nemá takovou váhu jako to moje.) ke komunikaci partnerské (Zajímá mě, co si o tom myslíš. Pojďme se o tom bavit. Pokud ti chybí nějaké informace, řeknu ti je, aby sis na základě faktů mohl udělat vlastní názor.). Autorem přístupu tzv. nenásilné komunikace je psycholog Marshall Rosenberg, který navazuje na práci psychologa Carla Rogerse58, a také na Gándhího a jeho myšlenku nenásilného vyjadřování. Deﬁnoval pět bodů obrazu člověka dle nenásilné komunikace. Jde o komunikaci orientovanou na spojení a kontakt. Odmítá komunikaci soutěžení pravdy a nepravdy, poražených a vítězů. Jde o tyto body:

o o o o o

Všichni lidé mají hlubokou pozitivní potřebu k obohacení naplnění života. Vše, co lidé činí, dělají k naplnění svých potřeb (třeba i někoho zabít). Vše, co lidé činí, je to nejlepší, co v tomto momentu umí dělat. Lidé jednají vždy pro sebe a ne pro ostatní. Jednají pro naplnění svých potřeb. Všichni lidé chtějí spolupracovat/kooperovat s jinými.

Při tradiční komunikaci si často stavíme ochrannou zeď. Může přitom být dobré vystoupit někdy před ní ven a ukázat se. Máme tendenci spíše se schovávat, protože nám to dává jistotu. Souvisí to s tím, jak se cítíme, když nejsou naplněné naše potřeby. Pokud dokážeme naše pocity vnímat, můžeme odhadnout, kdy co potřebujeme, a naplnit si to. Je třeba lépe vyjadřovat, jak se cítíme, abychom mohli naše potřeby pojmenovat. To nám může pomoci lépe poznat sebe i ostatní. Koncept nenásilné komunikace nabízí možnost, jak rozvíjet efektivní, partnerskou komunikaci, která staví na hodnotách a prostředcích upřímnosti a empatie.

Nenásilná komunikace má čtyři základní složky

Více se lze dočíst v knize

o pozorování – konkrétní činy, které po-

Rosenberg, Portál

zorujeme a které ovlivňují naši pohodu,

o pocity – co cítíme ve vztahu k tomu, co pozorujeme,

o potřeby – potřeby, hodnoty, přání atd., které tvoří naše pocity,

o prosba – konkrétní činy, o které žádáme ke svému obohacení.

Koncept rozpracovává jednotlivé složky do hloubky. „Nejdříve pozorujeme, co se v určité situaci skutečně děje: co pozorujeme, že druzí říkají nebo dělají, a co nás z toho obohacuje, či neobohacuje. Vtip je v umění toto pozorování vyjádřit, aniž bychom do něj vnášeli jakékoliv soudy či hodnocení – umět jednoduše říci, co druzí dělají a co z toho se nám buď zamlouvá, nebo nezamlouvá. Potom vyjádříme, jak se cítíme, když tuto situaci pozorujeme: cítíme se ublížení, jsme vyděšení, máme radost, jsme pobavení, rozčilení atd. A zatřetí řekneme, jaké naše potřeby se pojí s pocity, které jsme v sobě rozpoznali.“59

Nenásilná komunikace, www.nenasilnakomunikace.com

Techniky a přístupy, které mohou podpořit práci s panenkou

4.2.

Práce s emocemi

Proč pracovat s emocemi – SEBEVĚDOMÍ, EMPATIE a ŘEŠENÍ KONFLIKTŮ Důležitou součástí práce s Persona Dolls je učit děti vyjadřovat své emoce. Uvědomit si, co se ve mně odehrává a co potřebuji, je klíčovou kompetencí sebeuvědomění, sebevyjádření a jednání vůči sobě i okolí. Práce s emocemi je tedy součástí sociálního a emočního učení, které v posledních letech ve vzdělání nabývá na významu. Když děti umí pojmenovat emoce, mohou lépe rozumět druhým dětem a zároveň se mohou samy stát srozumitelnějšími pro druhé děti i pro rodiče. Rodič nebo pedagog (ale i ostatní děti) mohou chybně identiﬁkovat, co se v dítěti děje – dítě se nějak tváří, stejně jako partner se nějak tváří – od toho je pak krůček k podsouvání a věštění, co se v druhém děje, což pak může vést k zavádějící reakci. Když dítě umí pojmenovat „teď jsem smutný“ nebo „teď jsem naštvaný“, pomáhá to protějšku v komunikaci, který se pak lépe orientuje. Vyjadřování emocí je významné i pro řešení konﬂiktních situací – není třeba říci „ty blbečku“ nebo někoho hned praštit, ale je možné říci: „Teď jsem na tebe naštvaný, protože jsi udělal to a to, a to se mi nelíbí/ohrožuje mě to.“ Pro spoustu z nás je toto ovšem docela nová disciplína. Vyjadřování pocitů může být hodnoceno jako slabost nebo aktivita, která se hodí k psychoterapeutovi – i tyto předsudky chceme pomocí Persona Dolls bořit. Pokud chceme učit děti, aby vyjadřovaly emoce, je důležité, abychom jako pedagogové i rodiče začínali i u sebe.

Pojmenování emocí versus projevy chování61 Pro snadnější práci s emocemi je třeba si uvědomit, že je nutné rozlišovat mezi pojmenováním pocitů a jejich projevy/chováním – tyto dvě složky se často směšují. Je něco jiného plakat a něco jiného je být smutný. Něco jiného je bouchnout kamaráda a něco jiného je být naštvaný, cítit vztek.

Pokud říkáme, že to, že dítě bouchlo kamaráda, je vztek, je to nepřesné směšování. Vztek je něco, co bylo v dítěti. To, že se rozhodlo bouchnout kamaráda, je už něco jiného. O tom se dítě muselo rozhodnout. To, co cítíme, je v pořádku, pocity se nedají změnit. Ty buď máme, nebo nemáme. Důležité je to, jak s nimi zacházíme.

Emoce při práci s Persona

Dolls

Při práci s panenkami Persona Dolls učíme děti tyto dvě věci pojmenovat a odlišovat. Panenka pomáhá vcítit se do druhého a vidět, že když je někdo smutný, tak brečí, ale jiný třeba ne. Projevy našeho chování a naše pocity nejsou stejné, stejně jako nejsme stejní my. To, co máme ale společné, je, že cítíme vztek a radost. To, jak je projevujeme, je u každého jiné. Předškolní věk, na který práce s metodou Persona Dolls cílí především, je období, kdy se děti podle vývojové psychologie učí ovládat chování, které je motivováno silnou emocí, např. nával vzteku.

Dítěti se přitom děje něco hrozného právě teď. Je jedno, zda se třeba jen píchlo špendlíkem (což jako dospělí nepovažujeme za velkou věc). Není důležité, jak danou situaci hodnotíme my, je důležité poznat, jak ji v tu chvíli prožívá druhý. Je tedy férové akceptovat to, že dítě teď něco prožívá, a hledat, co to způsobilo.

Reakce na emoce Reakce na „nepříjemné“ emoce Objevují se situace, kdy dítě začne mluvit o emocích, které jsou častěji nálepkovány jako „negativní nebo nepříjemné“ – stud, strach. Takové situace jsou nepříjemné a někdy svádí dospělé k negaci nebo bagatelizaci emoce („To bude dobré, nebreč.“). Vyjádření podobných emocí v nás často může vyvolat nepříjemné vzpomínky. Dospělí se často snaží dětem bránit v takovém prožívání. Dochází k „zakazování“ podobných pocitů. Někteří dospělí se také nedokážou vypořádat s tím, že by raději viděli dítě, jak se směje, než pláče. To, že pláčeme, je přece normální, každý člověk někdy pláče. Je třeba rozlišovat, kdy můžeme druhého podobným mávnutím povzbudit a kdy naopak bagatelizujeme pocity a prožívání dítěte. „Nic hrozného se neděje“. „Já ti nařežu, abys měl proč brečet“ … „Ale vždyť je to jenom…“

− Prostě se zeptám, co se stalo. − Reaguji autenticky, jako bych reagoval u někoho blízkého. − Dávám najevo, že mluvit o emocích je v pořádku. − Uznávám emoce a nehodnotím je.

Akceptovat a společně hledat, co pomůže Pokud je dítě smutné, neví, že za dvě hodiny smutné nebude. Je tedy dobré mluvit o tom, co by pomohlo, aby mu bylo jinak. Pokud se dítě bojí, je třeba zjistit čeho. Bojí-li se čerta, je dobré zjišťovat, čeho se na čertech bojí – toho, jak vypadají, toho, že mohou odnést do pekla – tak abychom lépe porozuměli, čeho se strach týká, a mohli společně s dítětem hledat, co by pomohlo.

„Co by ti Pepíku pomohlo, abys nebyl smutný?“

Při práci ve skupině nám mohou pomoci i ostatní děti. „Co vám pomáhá, když se cítíte stejně jako Pepík, když jste smutní?“

Pokud například děti navrhnou, že jim pomáhá, když obejmou plyšáka, můžeme Pepíkovi navrhnout, jestli to chce vyzkoušet a nabídnout mu plyšáka. Může nám také pomoci panenka. V situaci, kdy je dítě smutné, můžete říci: „Agáta říká, že by ji zajímalo, jak se to stalo, že jsi teď smutný. Ona je také někdy smutná.“ Nebo: „Aha, Agáta by ti chtěla pomoct, ale neví jak. Nemohl bys jí říci, jak by ti mohla pomoci ona nebo spolužáci?“

Panenka nám může pomoci i v situaci, kdy nás zaskočí, že se dítě rozplakalo. „Agáta mi říká, že je překvapená, že brečíte. Je z toho smutná, že nechápe, co se to stalo…“

Dále pomůže zjistit, co by se nejhoršího mohlo stát a jak by se s danou situací dítě rádo vypořádalo. Je tedy třeba emoci akceptovat a nehodnotit. To, co můžeme hodnotit, je chování – jak dítě s emocí zachází. Například když je naštvané a někoho kopne. Chování lze změnit. Když dítě bylo naštvané a koplo do souseda v kruhu, tak to není dobře a to by mělo vědět. Není ani dobře, ani špatně, že je naštvané. To se mu právě teď děje a je třeba to akceptovat. Můžeme se však s dětmi bavit o tom, jak se v takové situaci chováme, a pomoci jim rozšířit strategie, jak s takovou emocí pracovat.

Jak reagovat a TIPY NA AKTIVITY

Učíme děti mluvit o emocích – jak na to: Je důležité sjednotit obsah, naučit se používat společné pojmy. Pojmenujme si s dětmi základní emoce (strach, hněv, radost…) a pokusme se pro každou z nich najít nějakou situaci, kterou děti prožily. K situacím můžeme nakreslit obrázek, který k pocitu přiřadíme, aby si děti prožitky také vizualizovaly. K obrázkům se průběžně vracíme, přiřazujeme k nim další obsahy. Tím učíme děti, že emoce jsou přirozenou součástí hovoru mezi námi. Vy: „Smutek je, když nejsme veselí, chce se nám plakat… Kdy si myslíte, že smutek prožíváme? Přihodilo se vám něco takového? Jak vám při tom bylo? Nakreslíme obrázky toho, co se děje při smutku. Učiníme z emocí „samozřejmou” součást hovoru i tím, že o nich sami mluvíme. Hovoříme o tom, co se děje mezi dětmi, přiřazujeme k emocím, doptáváme se, mluvíme přirozeně i o svých vlastních emocích. Vy: „Teď by mi bylo smutno, kdyby se mi stalo to co tobě.“ „To mám radost, jak se vám to povedlo.“ Můžeme si pomoci nejrůznějšími pomůckami a technikami. Pokud budeme i k práci s emocemi přistupovat hravě, lépe tím udržíme pozornost dětí. Bude je to bavit a více se zapojí. − Můžeme využít ikonky – obličeje s výrazy, které budeme přemísťovat. Děti budou přecházet podle toho, co prožívají, co si myslí, že prožívají jiní, co by chtěly prožívat apod. − Děti sehrají s panenkami některou z emocí pro ostatní. − Děti zkusí v místnosti najít nějakou barvu, kterou přisoudí dané emoci. Popíší, jakou a barvu a proč vybraly. − Děti se přemísťují mezi sebou a dávají ruku na rameno tomu, kdo jim v poslední době udělal radost, s kým by se nebály jet na dlouhý výlet, kdo se dokáže nejvíc vztekat.

V hovoru pomůže vést emoce „přes sebe”. Je to pro druhé často srozumitelné a bezpečnější díky tomu, že hovoříme o sobě a ne o jiných. Vy: „Já bych asi byla smutná.“ Vy: „Teď je mi mezi vámi moc příjemně…“ Pro druhé může být srozumitelné využívat popisu tělesných pocitů. Vy: „Když jsem smutná, cítím tlak na břiše, napětí v rukou.“ Vy: „Když mám vztek, chce se mi do něčeho bouchnout…“ Nebojme se využívat dětskou fantazii a vést hovor o emocích přes příklady, příběhy, pohádky atd. Opět bude fungovat to, že děti budou mnohem víc zaujaté, bude je to bavit a zároveň budou obsahu lépe rozumět, protože příběhy jsou pro ně hodně blízké. Pokud se objeví nějaká silná emoce, v první řadě bychom ji měli přijmout, „legalizovat ji“, ocenit ji. Vy: „Měl jsi velký vztek na Honzíka. To se stává, když někdo udělá něco, co se nám nelíbí.“ Vy: „Jsem ráda, že jsi nám to řekl. To určitě nebylo jednoduché.“ Pro práci s emocemi, jakož i pro jakýkoliv smysluplný hovor je důležité dobré navázání kontaktu a vytvoření a udržení atmosféry. Mnohé děláme mimoděk, když s kýmkoliv hovoříme. Když o tom budeme vědět, můžeme doplnit ještě o další:

o Plně se věnujeme druhému, neděláme u toho nic jiného, co s hovorem nesouvisí. o Přizpůsobujeme se verbálnímu projevu druhého – nepoužíváme odborné výrazy, částečně můžeme i převzít slovník druhého. o Nesnažíme se druhému násilně zavděčit tím, že bychom například přebírali vulgarismy atd. o Přizpůsobíme se paraverbálnímu projevu druhého – rychlost řeči, hlasitost řeči, stavba vět, dech apod. o Autenticky se snažíme být „součástí hovoru“, sami se zapojujeme, nestraníme se. o Vyjadřujeme cíleně zájem o to, co druhý říká – verbálním přitakáváním, orientací v řečeném i neverbálně očním kontaktem, mimicky atd.

Krause, A. z dokumentace kurzu Dialogem k respektu, který se konal v rámci projektu „Persona Dolls – Metoda podporující rovný přístup ve vzdělání“ a Felcmanová, A., Čáp. D, Titěrová K., Vávrová P. (2013). Rodiče – nečekaní spojenci. Jak rozvíjet partnerský dialog mezi školou a rodinou. Vydal Člověk v tísni, vzdělávací program Varianty. Praha, str. 51–54.

59 Humanistická psychologie, Rogers přišel s revoluční myšlenkou, že v terapii je nejdůležitější vztah mezi terapeutem a účastníkem. 59

Rosenberg, M. (2013). Nenásilná komunikace – řeč života. Překlad Norma Garíová. 3. vyd. Portál, Praha, str. 20.

Na základě rozhovorů a rozborů s psychology Davidem Čápem a Evou Reitmeyerovou.

David Čáp.

62 Autorka psycholožka Mgr. Eva Reitmeyerová v rámci spolupráce na projektu „Persona Dolls – metoda podporující rovná přístup ve vzdělávání“.

Kapitola

TematickĂŠ aktivity s panenkami

Persona Dolls

Cíle práce s panenkou, které jsme uvedli v úvodu této příručky, a další témata můžete te rozvíjet roz v rámci několika přípravných a návazných aktivit. Díky nim si děti také mohou rozšířit své zzkušenosti a znalosti o několika vybraných tématech. Děti během těchto aktivit zjistí, jaký mají postoj k uvedeným tématům ony samy, jejich spolužáci i ostatní lidé. Aktivity, jejichž popis najdeme dále, se vztahují k těmto tématům:

o Jazyk

o Moje tělo a jak funguje

o Barva pleti

o Forma rodiny

o Gender

o Příběh mého jména

Jazyk V Evropě je aktuálně používáno 280 různých jazyků63. Vlivem migrace jejich počet dále le narůstá narůstá. á Během sčítání lidu v roce 2011 uvedli obyvatelé České republiky 28 různých mateřských h jazyjazy y myslíme e ků včetně znakového64. Jazyk je velmi důležitým znakem naší identity, pomocí jazyka myslím a učíme se. Je proto velmi důležité toto téma s dětmi zpracovat. Je důležité, aby děti mohly mo ly svůj mateřský jazyk představit a aby byl ve školce vidět a slyšet. Chceme dát dětem prostor prostor, ostor aby y mohly sdílet své zkušenosti s různými jazyky. Někdy mohou děti negativně reagovat va na jazyky, ja ky, kterým nerozumějí a které nemohou vyslovit. Je proto důležité ukázat jim, jak rrůzně zně m mohou ou jazyky znít, a rozšířit tak jejich věcné informace o tomto tématu.

Otázky pro děti: o Co to je řeč nebo jazyk? o Jakým jazykem mluvíte? o S jakou řečí/jazykem jste se setkaly? o Kde jste slyšely nebo viděly mluvit lidi odlišnou řečí? Znáte také děti, které mluví ví jiným jazykem než vy? Kde jste se s nimi setkaly? (vlastní zážitky: angličtina, němčina, na slovenština, chorvatština, italština, znaková řeč) Víte kolik je na světě jazyků? Kolika jazyky se mluví v místě, kde bydlíš? Kolika jazyky se mluví ve tvé rodině? Kolik jazyků umí členové tvé rodiny? Kolik je na světě jazyků? Kolika jazyky se mluví v našem městě? (To pravděpodobně nelze spočítat, ale můžeme mít přehled o těch nejčastěji používaných.)

Příklad práce s Persona Dolls Panenka Lucia mluví česky a italsky a žije střídavě v Jihlavě a v Itálii. Aby se děti seznámily blíže s tím, jak to má Lucia, můžeme jim nabídnout několik aktivit.

Poslech: Ukázka nahrávky zpěvu dětského pěveckého sboru – písnička v italštině a češtině (děti mají možnost na základě sluchu rozlišit oba jazyky a porovnat, jak odlišně znějí).

Stolní hra – Tombola (italská obrázková stolní hra): Děti dostanou kartu velikosti A4, na níž je 24 obrázků (zvířata, barvy, tvary, předměty, jídlo, hračky…). Pedagog ukazuje kartičky jednotlivých předmětů, děti je pojmenovávají českými názvy, pedagog italskými. Kdo má tento obrázek na kartě, položí si na ni keramický knoﬂík. Děti si při

hře vzájemně pomáhají. Nesoutěžíme, kdo bude první, ale hrajeme o to, zda všechny obrázky najdeme a zaplníme celou kartu knoﬂíky. Aktivity k tématu můžeme zařadit před setkáním s panenkou i průběžně, děti se seznámí s jazykem a hrou, která pochází ze země, odkud panenka pochází. Děti mohou průběžně získávat informace o zemi, kde žije panenka, nebo o jazyku, kterým mluví. Pomůcky: zvukové nahrávky, mapy, atlasy, fotograﬁe, globus, počítač, stolní hra „Tombola illustrata“.

PLNĚNÉ CÍLE V RÁMCI METODY PERSONA DOLLS: 1 a 2 PLNĚNÉ OBLASTI V RÁMCI RVP PV: D Dítě a jeho tělo (koordinace – zrak x sluch x oko, hudební vnímání, manipulační dovednosti), D Dítě a psychika (komunikace, odlišnost řeči, sluchová percepce, schopnost soustředění, vnímání, překonávání vlastních překážek), D Dítě a ten druhý (schopnost tolerovat názory a jednání druhého, schopnost spolupracovat s druhým a vnímat jeho potřeby, postoje, odlišnost i shodnost), D Dítě a společnost (v jaké zemi žijeme, kde žije naše rodina), D Dítě a svět (jsem součástí celé Země – kde se nacházím, jaké je tu moje místo – schopnost vnímat se jako součást celého světa, chápat souvislosti přiměřeně věku).

Barva pleti Barva pleti je vidět na první pohled. Je proto pevnou součástí naší identity. Podobné je to u vlasů i očí. Vzhled hraje v naší společnosti významnou roli, proto je dobré bavit se s dětmi o tom, jak různě vypadáme. Barva pleti je určena kožními barvivy – melaninem, karotenem a hemoglobinem, které jsou umístěné ve spodních vrstvách pokožky, a nemá žádný vliv na charakter a povahové vlastnosti jednotlivce. Chceme, aby děti měly přesné informace o svém vzhledu a necítily kvůli němu nadřazenost ani podřazenost.

Otázky pro děti: o Jakou máte barvu pleti? o Má někdo úplně stejnou barvu pleti jako vy? o Už jste viděli někoho, kdo by měl jinou barvu pleti než vy? (vlastní zážitky: v dopravních prostředcích, na dovolené, v televizi, rodinný přítel, školka…)

o Jak vzniká barva pleti, vlasů, očí? (člověk se tak narodí; předci; o kapitola biograﬁe, co všechno by dospělí měli vědět o barvě pleti)

o Může se změnit barva pleti, vlasů nebo očí? (opálení x barvení vlasů x kontaktní čočky – pouze vizuální vjem – v podstatě ne)

Pozorování: D fotograﬁe dětí s různou barvou pleti – porovnávání odstínů pokožky

Tvořivé aktivity: D Kresba u zrcadla: Děti podle zrcadla malují sebe sama, zjišťují „jak vypadám“, a tím si uvědomují sebe sama.

D To jsem já – práce s vlastní obkreslenou siluetou. Děti si mohou svoji siluetu prohlédnout a vybarvit. Volba vlastního odstínu pastelky – aktivita se děje na velkém formátu papíru nebo čisté zdi. Aktivity můžeme zařadit před setkáním s panenkou, která řeší barvu pleti, seznamujeme děti s tématy: lidské tělo, dědičnost, barva pleti. Bavíme se o tom, jak barva pleti vzniká o barvu pleti máme po rodičích, barvu pleti ovlivňuje látka, která se jmenuje pigment, má vliv i na to, jak se kdo opaluje. Při nebo po návštěvě panenky mohou děti pozorování barev pleti a srovnávat barvy pleti mezi sebou – každý máme odlišnou barvu pokožky – co to způsobí (jak se kdo opaluje, jak je třeba pokožku ošetřit proti slunečnímu spálení). Výstupy z výtvarných aktivit můžeme průběžně vystavovat v prostředí třídy – obrázky dětí ze třídy, obrázky dětí různé barvy pleti, panenky s různou barvou pleti.

Pomůcky: vybavení třídy – stolní hry k tématu, prostředí (koberec – Děti světa), panenky na hraní, výtvarný materiál: kartony, pastelky (s odstíny barvy pleti), balicí papír, tužky, vodové barvy; zrcadlo, obrazový materiál (kalendář, výstřižky, internet); grafomotorické listy, pastelky, didaktická stolní hra s pravidly a puzzle Děti světa.

PLNĚNÉ CÍLE V RÁMCI METODY PERSONA DOLLS: 1, 2, 3 PLNĚNÉ OBLASTI V RÁMCI RVP PV: D Dítě a jeho tělo (manipulační dovednosti, pohybová koordinace, zraková percepce, neverbální komunikace – řeč těla), D Dítě a psychika (komunikace – verbální, schopnost soustředění, vnímání, soustředěnost, tvořivost, schopnost dokončit započatou práci, sebeovládání, hudební a výtvarné vyjádření), D Dítě a ten druhý (vzájemná komunikace, tolerování, společné řešení problémů, schopnost empatie), D Dítě a společnost (vnímání odlišností s respektem, prosociální postoje), D Dítě a svět (sociální informovanost, vnímat rozmanitost).

Gender Gender se používá pro označení kulturně a společensky vytvořených rozdílů mezi muži a ženami, překládá se sociální pohlaví. Pohlaví je jedním z prvních znaků identity, kterému děti věnují pozornost. Už ve dvou letech děti začnou věnovat pozornost fyzickým rozdílům a začínají se popisovat jako holky a kluci, i když si ještě nejsou jisti tím, co to znamená. Tří- a čtyřleté děti mají tendenci deﬁnovat své pohlaví spíše podle chování a vzhledu než podle anatomie. Kolem pátého roku se většina dětí chová podle genderové role a očekávání jejich rodiny a širší společnosti65. Chceme dát dětem prostor, aby poznávaly a respektovaly různé formy vzhledu a chování kluků a holek. Zde bychom ideálně měli navázat na příběh panenky, které se něco podobného stalo, aby si to děti dovedly představit, například:

„Holky nehrají fotbal.“ Lucia ráda hraje fotbal. Přišla na hřiště, kde chlapci hráli fotbal, a chtěla se k nim přidat. Chlapci ji poslali pryč se slovy, že je holka, a proto s nimi fotbal hrát nebude, protože holky fotbal hrát neumějí!

Lucia z toho byla smutná. Fotbal hraje ráda a dobře. Trénuje se svými bratranci – Péťou a Ondrou, a často vyhrává. Také když byla na návštěvě u Honzíka, tak fotbal hráli a s Martinem se společně na fotbal dívali a fandili. Martin je velký fotbalový „fanda“ a sám dosvědčil, že Lucia fotbalu opravdu rozumí, tak proč to ti kluci nechtějí slyšet?

„Vaření je pro maminky a ne pro kluky.“ Luciin bratranec Ondra moc rád vaří. Velmi často pomáhá své mamince. Jednou se ve školce chystala oslava a děti mohly přinést nějaké občerstvení z domu. Ondra přinesl pizzu a chtěl se dětem pochlubit, že ji skoro celou dělal sám. Maminka mu pomáhala jenom trochu. Ondrovi je už šest let a myslí si, že udělat pizzu je jednoduché, že to zvládne každý. Děti se začaly dohadovat, kdo u nich doma vaří, a říkali Ondrovi, že je to divné, že s maminkou vaří, protože vaření je práce pro maminky a on je kluk. Jako kluk by měl pomáhat tatínkovi a ne mamince…

Otázky pro děti: o Stalo se vám někdy, že by si s vámi někdo nechtěl hrát, protože jste kluk nebo holka? (vlastní zážitky a situace)

o V jakých situacích? (vlastní zážitky, zážitky kamarádů) o Jak byste se zachovaly, kdyby se nějaká taková situace stala vám nebo kamarádovi? Na téma genderu můžeme navázat i diskuzí o tom, jak to máme ve školce/škole my. Můžeme děti podpořit společnými aktivitami, kde gender nehraje roli.

Vytváření běžných situací v MŠ: Všichni můžeme dělat všechno (pedagog vychází z běžných aktivit, kde děti podporuje a nenásilně vede k tomu, že si můžeme pomáhat i hrát ve všech situacích), ale samozřejmě každého baví něco jiného. Návštěvě panenky mohou hry předcházet (děti už mají zkušenost), nebo na ně navazovat (děti zkušenost získávají):

1. Námětové a spontánní hry – „Na domácnost“, „Na kuchaře“, „Na sportovce“ – školní zahrada

2. Řízené hry a činnosti: společné pečení či příprava jednoduchého jídla 3. Pohybové aktivity – všichni se mohou zapojit do jakýchkoliv činností podle zájmu Aktivity můžeme zařadit před nebo po návštěvě panenky, která řeší gender. Průběžně seznamujeme děti s tématy – jak poznáme, kdo je dívka a kdo chlapec – fyzické rozdíly. Co rádi děláme. Ukazujeme dětem knihy a obrazový materiál s příběhy a obrázky dívek a chlapů, kteří různě vypadají, dělají různé činnosti. PLNĚNÉ CÍLE V RÁMCI METODY PERSONA DOLLS: 3, 4 PLNĚNÉ OBLASTI V RÁMCI RVP PV: D Dítě a jeho tělo (uvědomění si vlastního těla, co dokážu), D Dítě a psychika (komunikace – verbální, sebepojetí, vyjadřovat svoje názory, hledání různých možností a variant), D Dítě a ten druhý (vzájemná komunikace, tolerování, společné řešení problémů, schopnost empatie), D Dítě a společnost (vnímání odlišností s respektem, prosociální postoje), D Dítě a svět (sociální informovanost, vnímat rozmanitost).

Moje tělo a jak funguje uje Děti jsou zvědavé na různé fyzické a psychické schopnosti a jejich projevy. y. Někdy Ně mohou u vy-jadřovat odmítnutí a nepříjemné pocity, když vidí někoho s jinými tělesnými ými schopnostmi, s ,n nežž znají u sebe a svých blízkých. Zároveň jsou však schopné pochopit, že děti sse znevýhodněním ním mohou dělat většinu věcí jako ostatní, i když svým způsobem66. Chceme e dát dětem prostor, aby poznávaly tělo a jak funguje. Aby poznávaly a uznávaly schopnosti svoje oje i druhých, aby získaly znalosti o tělesných znevýhodněních, přiměřené jejich věku. máhají i další d Například: Zrak nám pomáhá v pohybu a orientaci. Někdy nám však k orien orientaci pomáhají stře. věci – hmat, zvuky, ostatní lidé, nebo zvířata – pokud naše oči nevidí ostře.

Zrak a světlo Luciin bratranec Péťa nosí brýle a okluzor. Děti ve školce se mu smějí – brýle rýle prý p nosí jen jejich ich dědeček a klapku na oku znají jen u pirátů. Péťa je podle nich jako dědečekk nebo pirát… p Nepřijde e mu to fér.

Otázky pro děti: o Proč lidé nosí brýle? o Setkaly jste se s někým, kdo nosí brýle, chodí s bílou holí nebo koho vodí slepecký ký pes? (vlastní zážitky: rodinní příslušníci, kamarádi, ony samy)

o Co může pomoci lidem v orientaci, pokud jejich oči nevidí? o Jak čtou lidé, kteří nevidí? o Jak vidí Péťa, který má slabší zrak, když si sundá brýle? Jak vidí „Péťa“ s okluzorem? (Děti si v rámci aktivity zkoušejí brýle s různými dioptriemi a zkoušejí si nosit okluzor.)

o Jak můžeme pomoci někomu, jehož zrak nefunguje? (upozornění, nabídnutá ruka); Potřebuje pomoct? Jak to zjistíme? (zeptáme se)

Sebezkušenostní hry: Snažíme se dětem rozšířit jejich zkušenosti se zrakem a orientací.

Aktivity na rozšíření zkušenosti se zrakem Chůze v bezpečném prostředí MŠ nýma Určíme v prostoru školky nějakou dětem známou trasu a necháme je projít ji se zavřenýma ne očima. Dětem záměrně nezavazujeme oči, aby měly možnost kdykoliv, když jim to bude nepříjemné, ze hry vystoupit. Oblékání „poslepu“ ovoř Necháme děti, aby se zkusily obléci bez vizuální kontroly. Následně s nimi můžeme hovořit o? Jak o jejich pocitech a vjemech. Mohou odpovídat na otázky: Jaké to pro mě bylo? Jak mi bylo? ál se tato situace lišila od situace, která je pro mě běžná? Bylo pro mne těžké mít zavřené oči? Bál jsem se něčeho? Pozorování sklíček v kaleidoskopu Děti pozorují různé barevné variance. Světelné hry k poznávání stínu a lomu světla Podsvěcování pískovničky baterkou, stínové hry na zdi – pozorování obrysů dětí (dítě se postaví mezi světelný zdroj a stěnu, čímž dojde k odrazu jeho siluety na stěně). Pozorování stínů na zahradě (sluneční zdroj) – vlastní tělo, předměty – prodlužování, zkracování stínu.

Pohled přes brýle či okluzor Necháme děti dívat se přes dioptrické brýle a vyzkoušet si nosit okluzor.

Aktivity na rozšíření strategií orientace Chůze za zvuky Děti jsou ve dvojici, dvojice si vybere hudební nástroj – nástroje vydávají odlišné zvuky. Jedno z dětí ze dvojice má zavřené oči a jde za zvukem nástroje, na nějž hraje kamarád. Jsou od sebe přitom vzdáleni na krok. Ten, který hraje, má „nevidoucího“ kamaráda na starost a může mu kdykoliv pomoct. Cílem není, aby hledající tápal, ale aby ten, kdo hraje, dokázal druhého bezpečně vést. Poté se role vymění.

Pomůcky: stolní hry, didaktické hry, brýle, okluzory, kaleidoskopy, mikroskopy, lupy, podsvícená pískovna, čelovka pro nasvícení předmětů, hmatové pexeso, trojrozměrné obrázkové hry, překrývací hry (průhledné doplňující obrázky, průhledné barevné folie – mísení barev a vytváření tvarů; 3D obrázky, orientace v prostoru a v ploše).

PLNĚNÉ CÍLE V RÁMCI METODY PERSONA DOLLS: 1, 2, 3, 4 PLNĚNÉ OBLASTI V RÁMCI RVP PV: D Dítě a jeho tělo (zraková percepce, orientace, koordinace, pohyb v nezvyklém prostoru), D Dítě a psychika (učit se překonávat překážky, rozvíjet komunikaci s druhým, schopnost vyjádřit vlastní myšlenky a prožitky, sluchová percepce, rozvíjení pozornosti, paměti), D Dítě a ten druhý (schopnost naslouchat druhému a vnímat druhého jako sobě rovného, nebát se přiblížit k druhému pro své vlastní potřeby i pro potřeby kamaráda, rozvoj empatie, prosociálního vnímání), D Dítě a společnost (umět se zapojit do společných her, rozvíjet schopnost dodržovat společná pravidla, na nichž se domluvíme, která společně stanovíme), D Dítě a svět (rozvíjet schopnost adaptability na změnu, vnímat svět jako bezpečné prostředí).

Tělo a pohyb Na návštěvu k dětem přijde panenka Adam, která se pohybuje na vozíku. Jak to udělat, aby si Adam mohl s dětmi povídat, když je školka bariérová?

Otázky pro děti: o Už jste se někdy setkaly s někým, kdo se pohybuje pomocí vozíku, berlí nebo holí?

(vlastní zážitky: nemocnice, hromadná doprava, dovolená, rodinní příslušníci, kamarádi)

o Jak tento pohyb funguje? Jak se zachází s kolečkovým křeslem, berlemi? (Zkušenosti, příklady – u vozíčku točíme koly, o berle se opíráme rukama, naše ruce jsou pak velmi silné)

o Jaké sporty můžeme dělat, když naše nohy nechodí? (Můžete si pro aktivitu opatřit obrázky z paralympiády a obrázky dětí, které plavou, jezdí na trojkolkách nebo kolech, které se pohybují rukama, lyžování a mnoho dalších.)

o Jakou pomoc můžeme nabídnout někomu, kdo se pohybuje pomocí vozíku nebo

berlí? (Nejdřív zjistím, jestli pomoci potřebuje a s čím vůbec pomoci nepotřebuje. Jaké překážky mohou na cestě dělat potíže – schody, prahy, co potřebují zajistit, aby je překonali, jak můžeme pomoci.)

Překážky ve školce: Pokud máme panenku s vozíkem, mohou si děti vyzkoušet, jak se s vozíkem manipuluje, jaké je s ním například překonat práh mezi dveřmi. Děti mohou dostat úkol prohledat školku a zjistit, jestli je bezbariérová, jaké překážky se v ní pro vozík vyskytují, a můžeme se společně s nimi zamyslet, co by se dalo udělat, aby se v ní mohli pohybovat lidé na vozíku. Učí se tak objevit rizika prostředí v případě návštěvy panenky (nebo dítěte či dospělé osoby, která se pohybuje na vozíku nebo pomocí berlí) v případě jejího vstupu do budovy.

PLNĚNÉ CÍLE V RÁMCI METODY PERSONA DOLLS: 1, 2, 3, 4 PLNĚNÉ OBLASTI V RÁMCI RVP PV: D Dítě a jeho tělo (koordinace celého těla, balanční cvičení, orientace v prostoru, lokomoce, orientace ve fyziologii těla – přiměřeně věku – části těla), D Dítě a psychika (učit se překonávat překážky, komunikovat s druhým – schopnost vyjádřit vlastní myšlenky, pocity a prožitky, rozvíjení pozornosti, soustředění), D Dítě a ten druhý (umět naslouchat druhému a sdílet s ním, rozvíjet schopnost empatie, vnímat odlišnosti jako normální jev, dítě vnímá pedagoga jako svého rádce a ví, že se na něj může obrátit se svými problémy, postřehy a potřebami – důvěra, vnímavost), D Dítě a společnost (dodržovat společná pravidla – bezpečnost, získávat povědomí o tom, že děti jsou součástí celé společnosti a že mají také zásadní vliv na změnu podle vlastních postojů; pomohu já, pomůže i druhý – vlastní pozitivní vzor), D Dítě a svět (rozvíjet schopnost adaptability na změnu, vnímat bezpečí i nebezpečí vůči vlastní ochraně zdraví a života – ochrana od dospělých formou rad – bezpečnost v silničním provozu, doma, na zahradě, v přírodě, u vody…).

Forma rodiny Jak vypadá skupina blízkých lidí, se kterými žiji, je velké téma práce s Persona Dolls. Děti žijí v rodinách, s pěstouny, v dětských domovech. Formy rodiny jsou v současné době velmi pestré, od rodin s jedním rodičem (nebo prarodičem), oběma rodiči až po rodiny, kdy jsou rodiče čtyři, pokud se jedná o střídavou péči. Forma rodiny je tématem, které budeme s dětmi a panenkou probírat v rámci cíle 1 a 2, a je to velmi důležitá součást jejich identity. Při práci s Persona Dolls chceme dětem přiblížit různé formy rodin, aby si dovedly představit, co všechno je normální.

Otázky pro děti: o S kým žijete? Kdo je součástí vaší rodiny? o Jak může vypadat rodina? Jaké formy rodin znáte ve svém okolí?

Aktivita: Vytváříme rodinu Didaktický materiál: obrázky znázorňující osoby, se kterými bydlíme e a jsou pro nás důležití důlež (rodina, táta, máma, bratr, babička, strýc, teta, vychovatelka v domově, domác domácí zvířata ap apod.) pod.) m případě přípa ojnás m Kartičky s názvy členů rodiny nebo obrázky mohou být v lepším i ve dvojnásobném ě maminky m n množství, abychom docílili i možnosti, kdy se v rodině vyskytujíí dvě nebo dva tatínkové. Možností, jak s těmito pomůckami pracovat, může být více:

1. Děti mohou samy za sebe sestavit svoji rodinu. 2. Děti si vylosují jednu kartičku / jeden obrázek a společně takk sesta sestaví zcela náhodně áhodně od rod odn rodinu, jakou si dovedou představit.

3. Pedagog sestaví několik různých rodin, které dětem představí. aví. Díky vizualizaci můžeme s dětmi postupně probrat různé formy rodin rodi a rozvíjet zvíjet s nimi teorie, jak to v které rodině funguje. emati ro Zároveň se můžeme bavit o tom, kdo co v rodině dělá, a tím tematizovat různé role v rodině. ůže vypadat, v e případně příp Pomůžeme dětem rozšiřovat znalosti o tom, jak rozdělení rolí může a tak se roz věnovat i stereotypním vzorcům chování na základě genderového rozlišování. e s dětmi zamyslet, yslet, jak různý r Jako nadstavbu můžeme k aktivitě přidat i formu bydlení a pokusit se typ rodiny žije v tom kterém prostředí.

Aktivita: Vytváříme rodinu II Alternativně je možné nechat děti vytvořit loutky z papíru. Děti pak, s ohledem na své motorické dovednosti, vyrábějí tuto postavu Mohou vu z papíru. pap u. M Moho u k tomu om použít pastelky nebo barevné papíry, aby vytvořily jedinečné osoby. Menším dětem by. Menší md ětem je e potřeba po řeba při výrobě pomáhat. Postavy lze následně připevnit na špejli, v tom om případě případě vyrobíme yrob me e loutky, loutky nebo na papírové ruličky, kdy jednotlivé členy můžeme postavit i do prostoru. pr toru. Loutky můžeme používat k sestavení různých forem rodiny a hrát s nimi imi divadlo. diva lo. Díky Dí této přidružené činnosti lze pozorovat, jaké vzorce chování přejímají děti z vlastní rodiny. iny Toto to může může vést k tématům vhodným k diskuzi. Pomůcky: barevné papíry, tužky, pastelky, ﬁxy, lepidlo, nůžky, špejle nebo eb papírové pírové ruličky, y č čtvrtky y

PLNĚNÉ CÍLE V RÁMCI METODY PERSONA DOLLS: 1, 2 PLNĚNÍ OBLASTI V RÁMCI RVP PV: D Dítě a psychika (řešení myšlenkových i praktických problémů, rozvoj pozitivních citů ve vztahu k sobě, hledání různých možností a variant). D Dítě a ten druhý (poznávat a respektovat druhého, schopnost naslouchat druhému a vnímat druhého jako sobě rovného, prosociálního vnímání). D Dítě a společnost (seznamování se světem lidí, přistupovat k druhým lidem s úctou k jejich osobě).

Příběh mého jména

Jména jsou důležitou součástí naší identity. Uznání a respekt ke jménu jsou důležitou součástí tvorby stabilní identity. Jméno vyjadřuje něco o rodině, jejích hodnotách, případně náboženství, jsou zde kulturní vlivy. Jsou to také nějaká sdělení, která dává jedna generace té druhé. Mělo by být jasné, že nerespektování jmen ostatních, nebo dokonce posměšky, mohou být negativně zažívány a mohou poškozovat sebevědomí. Dbáme na to, abychom jednotlivé příběhy a jména oceňovali. Pokud je u jména obtížná výslovnost, snažíme se ji co nejlépe naučit. Tím také projevujeme respekt. Komolení jmen jistě respektující není. V rámci aktivity dáme každému prostor, aby se ostatním ve skupině představil a aby si sám zvolil, jak chce, aby mu ostatní říkali. Můžeme dětem ukázat i to, že lidé mohou být v různých kontextech nazýváni různě.

Příklad: Sergej je pojmenovaný po svém tatínkovi a jméno Sergej znamená „pečovatel“ – je to někdo, kdo se dobře stará o druhé. Přemýšlel o tom a je pravda, že tatínek o něj opravdu hezky pečuje, proto má to jméno rád. Doma mu říkají Sergej, ale babička mu říká někdy Seržo. Je zvědavý, jak se jmenují ostatní děti a jestli třeba vědí, proč jsou tak pojmenované.68 Postup Pozveme děti, aby představily svoje jméno – jeho historii, co znamená. Co znamená pro ně? Jak ho získaly? a také aby řekly, jak chtějí, aby je ostatní oslovovali. (Někdy máme přezdívky, zkratky jmen, které používáme raději než jméno v rodném listě.) Kdo mluví, má mluvící kámen. V rámci cvičení můžeme pokládat tyto otázky:

o o o o o o

Jaké je tvoje jméno, co to znamená? Co pro tebe znamená a jak se ti líbí? Jak chceš, aby ti ostatní tady říkali? Jak ti říkají doma? Jaké oslovení máš nejraději? Kdo ti jméno vybral? Po kom jméno máte?

Pokud děti umí psát, mohou svoje jméno napsat. Představují se i pedagogové, také říkají příběh svého jména. Ideálně začnou, aby ukázali, jak lze postupovat. I pro děti může být zajímavé zjistit, co jejich jméno znamená, proč jej dostaly. Do aktivity můžeme zapojit i rodiče – můžeme dát dětem za úkol, aby společně s rodiči zjistily, co jejich jméno znamená a proč ho dostaly. Je pravděpodobné, že to často bez informací od rodičů nebudou vědět.

Aktivita má velký význam, především když jsou ve třídě děti, jejichž mateřským jazykem není čeština a jejichž jména nepocházejí z češtiny. Uznáváme tak jejich význam. Co je na cvičení důležité?

o Každý člověk si deﬁnuje sám, co je pro něj důležité a jak chce být od ostatních nazýván. o Historie jmen a jejich význam je dobré cvičení pro děti, především když jsou to děti s jinou mateřštinou (fenomén dětí rodičů z Vietnamu, které mají jakoby česká jména), je to prostor oceňovat rozmanitost jmen.

PLNĚNÉ CÍLE V RÁMCI METODY PERSONA DOLLS: 1, 2 PLNĚNÉ OBLASTI V RÁMCI RVP PV: D Dítě a psychika (jazyk a řeč – vyjadřovat se samostatně, vyslovovat jména svoje i ostatních, sluchová percepce, schopnost soustředění, rozvoj pozitivních citů ve vztahu k sobě). D Dítě a ten druhý (poznávat a respektovat druhého, respektovat potřeby jiného dítěte). D Dítě a společnost (začlenit se do třídy, chovat se zdvořile, přistupovat k druhým lidem s úctou k jejich osobě). D Dítě a svět (poznávání jiných jazyků a významů jmen).

https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/xx.html#People

https://vdb2.czso.cz/vdbvo2/faces/cs/index.jsf?page=vystup-objekt-vyhledavani&str=&evo=&nahled=N&sp=N&nuid=&zs= &skupId=&verze=-1&katalog=all&ﬁltr=G~F_M~F_Z~F_R~F_P~_S~_null_null_&pvokc=&zo=N&pvoch=&pvo=OBCR614B&udId ent=&vyhltext=jazyk&z=T 65 Derman-Sparks, L., Olsen Edwards J. (2012). Anti-bias Education for Young Children and Ourselves. Washington, D.C: National Association for the Education of Young Children, str. 90. 66

Tamtéž, str. 126.

Aktivita vychází z příručky: Felcmanová, Alena a Jana Randa. Objevování. Sbírka inspirací z přístupu anti-bias. Brno: Asociace středoškolských klubů České republiky. 2014.

Kučerová, Berenika. (2014). Kamarádíme se. Multikulturní workshop pro MŠ. Metodika. Integrační centrum Praha.

Kapitola

BIOGRAFIE 95

NATÁLKA Panenka Persona Doll k tématu: Chudoba

Představuje se vám Natálie Nováková 69

Natálce je pět let a čtyři měsíce. Jmenuje se Natálie, ale doma jí většinou říkají Natálko a to se jí líbí. Má světlou pleť, modré oči a polodlouhé světle hnědé vlasy, které si ráda češe a upravuje. Mamince říká „mami“. Natálka ví, že se narodila ve městě, ve kterém bydlí. Bydlí tam i její prarodiče. Viděla je naposledy, když se učila chodit, ale na to už si nepamatuje. Natálka, její maminka a sourozenci Marek, Mirek a Sára bydlí společně s kocourem Mikešem ve dvoupokojovém bytě v nájemním domě v Praze-Nuslích. Dům má čtyři patra, a jejich byt je v přízemí. Když chce Natálka se sourozenci vyběhnout na dvorek, nemusí vůbec ze schodů ani do schodů. Lidé venku na ulici se dívají okny do bytu, a tak mají doma většinou zatažené závěsy. Natálka má společný pokojíček s Markem, Mirkem a Sárou. Marek a Mirek jsou dvojčata a jsou o pět let starší, Sáře jsou čtyři roky. Všichni čtyři si spolu rádi hrají, často si staví bunkry z židlí a deky, venku hrají na schovávanou nebo vybíjenou. Ve stejném domě bydlí také teta Jana – kamarádka maminky, která má blonďaté vlasy a tetování na ruce. Je moc milá. Teta Jana někdy Natálku hlídá, když musí maminka pryč. Natálčina nejlepší kamarádka se jmenuje Žaneta. Bydlí sice v jiném domě, ale jejich domy mají společný dvorek. Když se chtějí potkat, nemusí ani jedna z nich přecházet ulici. Mohou si tedy někdy hrát na dvorku samy. S Žanetou si nejraději hrají na převlékání a s Mikešem na kočičí rodinu. Natálčina maminka pracuje jako prodavačka v supermarketu. Někdy chodí i jinam na brigádu, ale Žaneta neví přesně na jakou. Natálka nosí oblečení a boty po sourozencích nebo je s mámou nakupují v „sekáči“ a v charitním obchodě.

Co má Natálka ráda, co si myslí a v co věří Ve školce je Natálka nejraději na zahradě, kde se smí hrát všechny hry a kde se nemusí být potichu. Natálka má ráda pohádky a strašidelné příběhy. Má ráda, když jí maminka nebo teta Jana pouštějí před spaním cédéčko s pohádkou. Natálka má moc ráda psy a kočky. Ráda si hraje s kocourem Mikešem. Přiváže třeba kousek novin na provázek, tahá jej pryč a Mikeš se ho pokouší chytit. Ráda s maminkou a sourozenci sedává na pohovce a dívá se v televizi na „Ulici“ nebo „Doktory z Počátků“. Předtím si v mikrovlnce připraví popcorn. Skvěle voní a dobře chutná. Natálka ráda pomáhá mamince při vaření a při mytí nádobí. Někdy docela sama uvaří míchaná vajíčka na snídani pro všechny, když maminka ráno dlouho spí.

Natálčin nejhezčí den v roce Natálka má radost, když má narozeniny a maminka pro ni a její kamarádky uspořádá oslavu. Na návštěvu vždycky přijde také teta Jana a samozřejmě taky Žaneta. Ze školky může pozvat jenom tři kamarádky, protože jinak by se nevešli všichni do bytu. a maminka vždy připraví dort a pak si s dětmi hrají. Natálka taky ráda dostává k narozeninám dárky.

Co si Natálka přeje Natálka si přeje, aby mohla jet s maminkou a sourozenci k moři. Maminka už tam byla jako malá. Natálka si přeje kolo, aby mohla jezdit na výlety s ostatními dětmi a staršími sourozenci. Natálka se moc ráda dívá na sjezdové lyžování v televizi. Těší se, že až bude velká a maminka si našetří, pojede na hory a naučí se taky jezdit na lyžích. Zatím jezdí ráda v zimě v parku na bobech. Tedy pokud napadne v Praze sníh. Přeje si taky, aby uměla čarovat jako Harry Potter, čaroděj z ﬁlmů, na které koukají starší sourozenci. Pak by vyčarovala, aby ve školce už nebyly vši a v Praze byl v zimě vždycky sníh. a taky by vyčarovala, aby už nebyla ve školce čočková polévka, ale jen palačinky a řízek s hranolky.

Několik věcí, které jsou u Natálky doma Je tam hodně pytlů s kočičími granulemi, zásoba těstovin a kečupu, aby měli všichni doma pořád co jíst, i když nestačí na konci měsíce peníze. Na stole leží reklamní letáky s barevnými obrázky z obchodů. Natálka pomáhá mamince zatrhnout věci, které jsou ve slevě. V rohu chodby stojí velká nákupní taška s kolečky. Tu potřebují maminka s Natálkou, když dostane maminka na začátku měsíce peníze a jdou do obchodů na velký nákup. Natálka a maminka nakoupí vždycky tolik věcí, že na to taška s kolečky ani nestačí a Natálka se sourozenci musí taky něco nést. Natálčina maminka říká: „Štěstí, že si můžeme v obchodě nakoupit dopředu na celý měsíc. Až nám dojdou peníze, můžeme si zase půjčit, ale takhle to nejde dělat donekonečna.“ Často je po nákupu unavená a přetažená a pořád dokola nadává.

Natálčina hračka pro kočky

& R G ² O 1 D W O N D U G D Potřebuješ novinový papír a provázek. Novinový papír musíš zmačkat do koule, kolem dokola ovázat provázkem a pevně přivázat. Pak k tomu připevníš kousek provázku na tahání. Provázek může být trochu delší, pak je hra veselejší. Natálka hraje dítě a Mikeš zkouší chytit provázek, když ho Natálka táhne pryč.

Natálčina míchaná vajíčka Potřebujete kousek másla, vejce, smetanu, pažitku, sůl a pepř. Vajíčka si rozklepněte do misky, přilejte smetanu, sůl a pepř, přidejte jemně posekanou pažitku. Lehce prošlehejte vidličkou. Nachystejte si pánev a dejte ji na mírný plamen. Dejte na ni kousek másla a počkejte, až se rozteče. Ve chvíli, kdy začne máslo bublat, přilejte vajíčka a začněte míchat. Sledujte vejce, když začínají být vespod suchá, odstavte a už jen míchejte. Míchaná vajíčka jsou nejlepší k snídani s chlebem.

BIOGRAFIE 6. Témata pro rozhovor k jednotlivým cílům Témata a otázky pro rozhovor k cíli 1 vědomé práce s předsudky pomocí Persona Dolls: posílit sebevědomí dítěte ve vztahu k jeho vlastní identitě a identitě jeho blízkých (skupin). Natálce je pět let a několik měsíců. o Kolik let je vám? Natálčině kamarádce je už šest let. o Víte, která z nich je starší? Natálčina kůže v létě nezhnědne a rychle se spálí. o Jak je to u vás? Natálka má světle hnědé vlasy. o Jako barvu vlasů máte vy? Maminka češe Natálce vlasy každý den. o Kdo češe vlasy vám? Jaké to je? Natálka pomáhá mamince při nakupování. o Pomáháte někdy doma? Co děláte? Natálka má strach z lupičů. o Z čeho máte strach vy? Natálka má kocoura, který se jmenuje Mikeš. o Máte taky domácí zvířata? Natálka má ráda kočky a psy. o Jaká zvířata máte rádi?

Natálka si přeje, aby byla jako Harry Potter. Pak by začarovala, aby už ve škole nebyly vši. a aby už ve školce nebyla čočková polévka, ale jen palačinky, řízek a hranolky. o Co byste si přáli, když byste uměli čarovat? Natálka bydlí dohromady s maminkou a sourozenci. o S kým bydlíte dohromady vy? Jazyk, kterým mluví Natálka doma, je čeština. o Jakými jazyky mluvíte? Natálka si nejraději hraje venku, kde si může hrát na všechno a nemusí být potichu. o Kde si rádi hrajete vy? Natálka ráda leží s maminkou a sourozenci na kanapi v posteli a dívá se s nimi na „Ulici“ a „Doktory z Počátků“. o Co rádi děláte se svými rodiči / s vaší maminkou / s vaším tatínkem? Když se Natálka podívá z okna, vidí lidi, jak chodí kolem. o Co vidíte, když se podíváte z okna? Natálka si přeje kolo, ale maminka jí ho nemůže koupit, protože jí na to nestačí peníze. o Je něco, co byste si přáli, ale nestačí vám na to peníze?

Témata a otázky pro rozhovor k cíli 2 vědomé práce s předsudky pomocí Persona Dolls: umožnit dětem zažít rozmanitost. Natálka se od maminky naučí hodně o penězích. o Co jste se už naučili o penězích? Co všechno si můžete za peníze koupit? Natálčiny šaty jsou z charity. Tam je oblečení, které už bylo jiným dětem malé. Maminka tam najde, co Natálce dobře sedí. Taky boty jsou z charity, ty má zvlášť ráda. o Odkud je vaše oblečení? Natálka se stará o kocoura Mikeše. o Co bys dělal/a pro to, aby se tvojí kočce dobře dařilo? Někdy mamince nestačí peníze na kočičí podestýlku a nemůže žádnou koupit. o Na co potřebuje kočka kočičí podestýlku? Když není žádná kočičí podestýlka, Natálka a maminka roztrhají novinový papír na malé kousky a naplní tím kočičí záchod. o Co by mohly ještě použít?

100

Témata a otázky pro rozhovor k cíli 3 vědomé práce s předsudky pomocí Persona Dolls: podnítit kritické myšlení vůči předsudkům, jednostrannosti a diskriminaci . Natálka bydlí v bytě, který je úplně dole v domě, protože se tam nemusí platit tolik za nájem. o Víš, co je nájem? Natálka by ráda bydlela ve vyšším patře, větším bytě a měla balkón. o Dovedeš pochopit proč? Už jste si někdy něco přáli, co jste nemohli dostat? Byl někdo, kdo vás utěšoval? Jak? Jak byste mohli utěšit Natálku? Nedávno spala Natálčina maminka trochu déle a Natálka pak přišla pozdě do školky. Všechny děti tam už byly a seděly u svačinky. o Už se vám to taky někdy stalo? Natálka nemá ráda, když přijde později. Umíte si představit proč? Natálka nemá ráda, jak se pak ostatní děti dívají. o Znáte ten pocit? Jaký je to pocit? Proč se tedy všechny děti na Natálku dívají? Myslí to děti zle, když se tak dívají? Natálka má strach, že se na ni její učitelka zlobí. o Znáte ten pocit, když se na vás někdo zlobí? Jaký je to pocit? Myslíte si, že se Natálčina vychovatelka zlobí? Víte, o čem si Natálka myslí, že je nejhorší? Myslí si, že je nejhorší, že její kamarádka Žaneta pak sedí vedle jiných dětí a ona si nemůže sednout vedle ní. o Už se vám to taky někdy stalo? Jaký je to pocit? Co jste pak udělali? Je něco, co byste mohli Natálce říct pro uklidnění, když by se mělo ještě někdy stát, že by přišla pozdě?

Témata a otázky pro rozhovor k cíli 4 vědomé práce s předsudky pomocí Persona Dolls: vzepřít se proti diskriminaci a předsudkům. Velké děti ve školce si přejí zorganizovat výlet na kolech. Natálka na něm ale neumí jezdit, protože žádné nemá a nemohla se to naučit. Ve školce to ale neřekla. o Máte nějaký nápad, proč si netrouﬂa to říct? Teď má Natálka strach, že nebude moct jet s nimi. o Komu to může říct? Kdo jí může pomoct?

101

Co by měli vědět dospělí o chudobě Chudoba je velmi komplexní a složitý pojem. V současné době je považována za jeden z nejpalčivějších problémů globalizovaného světa. Mezinárodní společenství vnímá chudobu stále intenzivněji jako fenomén, který je třeba vymýtit, respektive zmírnit jeho dopady, nemá-li být nadále brzdou globálního společenského rozvoje.70 Častěji jsou chudobou zasaženy děti ve velkoměstech, děti v rodinách se třemi nebo více dětmi, děti v rodinách s jedním rodičem, stejně jako děti z migračního prostředí. Chudoba se nedá omezit jen na samotnou situaci materiálních (ﬁnančních) prostředků. Prokazatelně existuje souvislost mezi nízkým příjmem a zvýšeným rizikem relativního znevýhodnění, a to nejpozději od narození. Chudoba zároveň představuje speciﬁckou životní situaci, která je charakterizována v mnoha ohledech materiálními i nemateriálními omezeními, sociálním vyčleněním a zjevným sociálním znevýhodňováním.

Kdo je nejvíce ohrožen chudobou? Nejvíce jsou chudobou ohroženi penzisté, nezaměstnaní, děti, zdravotně postižení či chronicky nemocní, ženy, rodiny samoživitelů/samoživitelek, národnostní menšiny a obyvatelstvo na venkově. Dostupné zaměstnání a sociální služby výrazně snižují riziko chudoby. Mnoho zaměstnanců v některých profesích, případně hůře zaměstnatelné, diskriminované ženy s dětmi pracují za minimální mzdu. Za tu v Česku pracuje jeden člověk ze sta.71 Hranice chudoby a příjmové chudoby se mění. Příjmová chudoba je deﬁnována jako 60 procent průměrného čistého příjmu na osobu. Pravidelné statistiky příjmů eviduje Česká statistický úřad.73

&R S¸HVQ² KUDQLFH FKXGRE\ ]QDPHQ " V České republice platí následující: o samostatně žijící osoba se považuje za chudou, pokud je její příjem nižší než 9 420 korun měsíčně, o pokud žije dospělý člověk s malým dítětem, stát jej považuje za chudého, pokud jeho příjem nepřekročí 12 246 korun, o pro čtyřčlennou domácnost se dvěma dětmi staršími třinácti let platí hranice 23 550 korun. V Česku se chudoba týká podle oﬁciálních statistik necelých 10 procent (stav říjen 2012).72

Chudoba a rodiny v České republice „Podle ČSÚ (Českého statistického úřadu) je šedesátkrát větší pravděpodobnost, že jediným zaměstnaným mezi rodiči s nejmladším dítětem do čtyř let bude otec, a ne matka… Propad zaměstnanosti u žen je zvlášť zřejmý u žen s dětmi do 6 let. Chybí alternativy, zejména pro mladé matky, které by chtěly dál pracovat. Částečné úvazky, ﬂexibilní pracovní doba, práce z domova

102

nebo podnikové školky jsou v Česku spíše výjimkou. Životní situace rodin s dětmi velmi závisí na tom, zda jsou na pracovním trhu zapojeni oba rodiče, nebo jen muž. Rodiny s malými dětmi, kde pracuje muž a žena je na rodičovské dovolené, jsou často ohroženy příjmovou chudobou.“74 Mnoho rodin a jednotlivců je ohroženo zadlužováním, které prohlubuje příjmovou chudobu a způsobuje další sociální problémy.

Chudoba a vliv na děti Vyrůstání v materiální chudobě může mít vliv na všechny životní oblasti dotčených dětí a potlačuje jejich sociální, kognitivní a fyzický vývoj. Často je spojeno se zhoršeným zdravotním stavem. Chudoba je velký rizikový faktor pro šance dětí žít šťastný a spokojený život. Děti z chudých rodin se hůře vyjadřují, hůře čtou, obtížněji se soustředí a mají horší paměť, dosahují ve škole v průměru podstatně horších výsledků než jejich vrstevníci. Oproti tomu, co si možná myslí řada lidí, kteří tvrdí, že některé chudé děti nestačí na běžnou školu a mají chodit do zvláštních škol – chudoba nijak neovlivňuje vnímání či prostorovou orientaci ani ne zcela samozřejmé umění odepřít si malou, leč okamžitou odměnu ve prospěch větší odměny ve vzdálenější budoucnosti. Děti z chudých rodin často zaostávají v úkolech souvisejících s jazykem, tedy i ve čtení. Také zůstávají pozadu v testech krátkodobé a dlouhodobé paměti, motorických schopnostech a obecně schopnostech učit se. Poměrně častá je neabsolvovaná předškolní příprava, přítomnost poruch učení a chování. Přítomnost obtíží v učení je možné vykompenzovat podpůrnými opatřeními.75 Chudoba se může projevovat dvojím způsobem: pokud děti vyrůstají v méně inspirativním prostředí, bez hraček, knížek a rodičů, kteří by jim často četli a mluvili na ně, ovlivní to jejich jazykové schopnosti a některé další funkce mozku. Dalším významným činitelem je dlouhodobý vliv stresu, případně trauma. Tomu jsou děti v některých chudých domácnostech vystaveny; souvisí s násilím (nejen) mezi rodiči, užíváním drog a dalšími patologiemi, které se mohou vyskytnout.76 Příčinou snížení schopnosti udržet ve škole pozornost může být i nedostatečná výživa.77 Ve většinových kolektivech se některé děti z chudších rodin často nemusí cítit přijímané, protože nesdílejí podobné zájmy, mluví odlišně (romský etnolekt češtiny), mnohdy nejsou úspěšné ve výuce. Ve většinových kolektivech bývají rovněž předmětem diskriminace, protože nesou známky chudoby a odlišnosti.78 Pro další vývoj dětí je důležitá podpora institucí pečujících o předškolní děti. U nás v České republice tedy podpora mateřských školek. Prvním důležitým krokem je odtabuizování a mluvení o chudobě. K tomuto může napomoci také práce s Persona Dolls. Natálka je jedním z dětí, které vyrůstají ve ﬁnanční chudobě. To má dopady na možnosti, na které může rodina dosáhnout, aby utvářela svůj život. Děti tak zjistí, že Natálka a její matka skladují potraviny, aby se zabezpečily na dobu, kdy nevystačí s penězi. Promýšlejí s Natálkou, co se kromě kočičí podestýlky hodí pro naplnění kočičí bedýnky kocoura Mikeše, nebo jaké potíže a obavy může způsobit vybírání vhodného dárku pro nejlepší kamarádku. Natálka vyzývá děti, aby mluvily o tom, jaké to je, když člověk nemůže dostat všechno, co si přeje, když člověk nemůže dělat vše, co by chtěl, protože mu na něco chybí peníze. S ní se děti zamýšlejí nad tím, zda existují nějaká řešení a která by to mohla být. Děti zjistí, že není v pořádku, že se ostatní Natálce smějí, protože je její oblečení z charity a možná není moderní jako oblečení ostatních dětí. Natálka nesmí být ve vyprávění dospělých, kteří s jejím příběhem pracují, obětí. K tomu pomůže představa, že ji maminka navzdory těžké sociální situaci vychovává, jak nejlépe umí. Dospělí musí být schopni vyhnout se vnitřnímu připisování viny a přehnanému soucitu. Potom je pro skupinu dětí zajímavé se Natálčiným příběhem zabývat. Pozornost, kterou Natálce a jejímu životu děti věnují, posiluje děti, které žijí v podobné situaci. Proto se musí dospělí důkladně zabývat tím, co si sami myslí a co cítí, když se s tímto tématem setkají.

103

Otázky k sebereﬂexi D Jaké máte zkušenosti se socioekonomickými rozdíly? D Vyrůstali jste sami v chudobě? D Byly ve vašem okolí rodiny, které byly chudé? Jak se o nich mluvilo? D Které (zesměšňující) informace se o nich šířily? D Jak ovlivňují vaše vlastní zkušenosti vaši schopnost kontaktovat se s rodinami, které jsou zasaženy chudobou? D Jste schopni vedle slabých stránek rodiny poznat také její silné stránky?

FILIP Panenka Persona Doll k tématu: Barva pleti 79

Představuje se vám Filip Kaiser

Filipovi je pět let. Stejně jako jeho maminka má hnědou barvu pleti. Má hnědé oči a černé kudrnaté vlasy. Jméno má po tatínkovi. Maminka se jmenuje Marie. Maminka nyní nepracuje, stará se o mladší sestřičku Janu. Dříve pracovala jako sociální pracovnice. Tatínek pracuje jako programátor s počítači. Filip má mladší sestru Janu, které je jeden rok a sedm měsíců. Také má dvě babičky a jednoho dědečka. Babička Julie bydlí společně s dědou Josefem v malé vesničce na Slovensku. Babička Květoslava bydlí stejně jako oni v Brně. Filip bydlí od narození v bytě na Kraví hoře kousek od bazénu. Tatínek říká, že nemají moc velký byt, ale Filip si myslí, že je velikánský se spoustou míst ke schovávání. Má vlastní pokoj se spoustou hraček. Má také psa Kidda. Toho má moc rád. V tom domě bydlí moc rád, protože tam bydlí i jeho nejlepší kamarád Zdeněk a hodný soused pan Procházka. Zná Filipa už od narození a často si s ním povídá a bere ho s sebou rybařit k řece nebo na přehradu. Filipova maminka je Romka. Doma mluví spolu všichni česky. Filipova maminka mluví s babičkou a dědou slovensky a romsky, Filip by se to taky rád naučil, ale zatím jen trochu rozumí. Tatínek mluví doma česky a v práci anglicky a německy.

Co má Filip rád, co si myslí a v co věří Filip má moc rád všechny své sestřenice a bratrance, vlastníky80 a svého nejlepšího kamaráda Zdeňka, který s ním chodí do školky. Do školky chodí moc rád, mají moc hodnou paní učitelku Lenku. Je spravedlivá a je s ní legrace. Moc rád ji poslouchá, když jim čte před spaním pohádky. Moc rád si hraje na lékaře a ošetřuje Kidda. Miluje také pokusy. Nedávno zkoušel vyrobit sopku a chrlící lávu pomocí sody a octa. Filip umí dobře plavat a miluje velkou vířivku v bazénu blízko od jejich bytu. Taky rád sbírá věci. Do minulého roku to byla autíčka. Od Vánoc, kdy dostal krásnou knížku o kamenech, jsou to kameny se zkamenělými zvířátky. Má už čtyři kousky s nádhernými trilobity a ulitami. Dva z nich našel tatínek a další koupil na svém oblíbeném bleším trhu. Tam by nejradši chodil každou neděli. Moc pěkný je taky trh na Zelňáku v centru. Když jdou na trh, chce tam Filip pokaždé jít a je mu jedno, jestli svítí sluníčko nebo prší. Rád si také hraje s tatínkovým iPadem. Nejraději hraje hry, jako je Minecraft. Tatínek s maminkou se zlobí, když hraje dlouho nebo nechce jít spát. Filipa zlobí, že si rodiče a dospělí myslí, že když jsou babička s dědou Romové, že má rád zpívání

104

105

a tanec. Filipovi zpěv ani tanec vůbec nejde a stydí se, když má něco zazpívat. Nemá také rád, když dospělí sahají na jeho vlasy a diví se, jak je má kudrnaté. Filip často vzpomíná na poslední Tříkrálovou sbírku. To měl spolu s kamarády Zdeňkem a Vašíkem koledovat. Farář Novotný a paní koordinátorka z Charity Míša chtěli, aby Filip hrál krále Kašpara. Pan farář říkal, že by to bylo dobré, protože vypadá přesně jako král Kašpar. Ten měl taky tmavou barvu pleti. Filip si pořád myslí, že to nebylo fér. Myslí si, že by mohl hrát Melichara nebo Baltazara, který drží kasičku a rozdává lidem za příspěvek cukříky.

Filipovy nejhezčí dny v roce Filip má moc rád letní prázdniny, kdy jezdí všichni společně autem k babičce a dědečkovi na Slovensko. Pomáhá jim starat se o zvířátka. Nejraději má kozu, ale také slepice, králíky. Také má moc rád povídání s dědou u ohně o tom, co za dobrodružství zažil dědeček jako malý se svými kamarády. Dědeček je muzikant. Umí hrát snad na všechny nástroje. Krásně hraje na housle. Jedny Filipovi věnoval, ale on se ještě nenaučil hrát jako on. Učí ho maminka a v první třídě začne chodit do hudební školy. Také má moc rád, když maminka společně s babičkou zpívají romské písničky, když vaří oběd. Nejraději má romské jídlo, kterému se říká pišot. Je to plněné těsto s bramborem polité rozpuštěným máslem. Moc rád by se ho naučil vařit. Protože k babičce a k dědovi jezdí jenom několikrát za rok, má každý den strávený na Slovensku moc rád. Vždy se tam moc těší. Také má moc rád rodinná setkání s dalšími příbuznými ze Slovenska. Většinou se sejdou všechny tety, strejdové a sestřenice s bratranci. Všichni zpívají, tančí se a jí se něco dobrého. Jeho sestřenice si někdy na tyto oslavy vezmou ty krásné sukýnky s mincemi, které jim ušila babička, a krásně tančí. Filip se hodně stydí tančit před ostatními, a tak se kouká. V sobotu chodívá jejich soused pan Procházka rybařit a občas smí Filip vyrazit s ním. To je také jeho velmi oblíbený den. Už dokonce chytil i kapra a pan Procházka mu slíbil, že na příští Vánoce chytí Filip kapra sám. Rybaření ho moc baví, je to napínavé stejně tak, jako když zkouší nějaký nový pokus.

Co si Filip přeje Filip by se rád naučil hrát dobře fotbal a chtěl by hrát jednou za Zbrojovku Brno. Trénuje s tatínkem a kope si s klukama ve školce. Tatínek mu slíbil, že až mu bude šest, přihlásí ho do fotbalové přípravky. Tatínek ho také vzal na zápas Zbrojovky na velký stadion. Jednou se zeptal na hřišti nějakého kluka, který měl kopací míč, jestli si spolu mohou zakopat. On mu řekl, že maminka mu zakázala hrát si s cikánskými dětmi. Filip to nechápal a byl z toho moc smutný. Často slýchá rodiče, jak společně mluví o tom, když se říká něco špatného o Romech v televizi. Nelíbí se jim, že se o Romech mluví jako o cikánech. Je vidět, že je to trápí. Filip si přeje stejně jako jeho rodiče, aby lidé nejednali nespravedlivě s těmi, kteří mají stejnou barvu pleti jako on. A aby se k sobě všichni chovali hezky a povídali si spolu. Filip si představuje, že jako dospělý bude lékařem a bude léčit chudé lidi. Moc rád by podnikl cestu kolem světa a ošetřoval lidi po celém světě. Maminka s tatínkem mu říkali, že se bude muset moc učit, a pokud mu učení půjde, chce se stát lékařem.

Věci, které jsou u Filipa doma V předsíni stojí velká vestavěná šatní skříň a botník, kam si ukládají boty. Tu šatní skříň má moc rád. Rád se do ní schovává, když si hraje na schovávanou. Na zdi mají pověšené fotky celé rodiny. Fotky mají také v jídelně, kde mají velký kříž s obrázky Ježíše a Marie. Maminka tam má také růženec, který dostala od své prababičky, která ho má také od své babičky. Veprostřed pokoje mají velký kulatý stůl s osmi židlemi, tři židle mají navíc. Tatínek a maminka říkají, že musí být dost místa, když přijde návštěva, aby se u nich cítila dobře. Kuchyň je podle Filipa nejkouzelnější místnost v celém bytě. Vždy to tam krásně voní a bublá. Rád pomáhá mamince vařit. V pokojíčku má hračky. Někdy se ale zlobí, když mu je malá Janička ničí. Na zdi má nalepené obrázky, které maloval ve školce. Ve skříňce má sbírky autíček a zkamenělin. V obývacím pokoji mají spousty knížek a velkou pohovku. Filip má nejraději velkou televizi, na které s tatínkem hrají videohry. Mají

106

také pohádkové knížky s obrázky, ze kterých jim maminka čte večer před spaním. V ložnici má postýlku Janička. Filip je rád, protože Janička se v noci budí, když má hlad. Až bude Janička větší a bude spát jako on celou noc, tak bude mít pokojík společně s ním. Filip se těší, že ji naučí hrát si s vláčky a autíčky. Tatínek je hodně v práci a Filip by si rád s někým hrál s vláčky.

Co Filip rád dělá Má moc rád pokusy. Můžete si jeden vyzkoušet. Vymodelujte si sopku z modelíny, nasypte do ní barvivo, třeba červené, pak trochu jedlé sody a nakonec nalijete ocet a čekejte, zda se pokus podaří. Večer se Filip sám v posteli trochu bojí, a tak ho děda naučil hrát si stínové divadlo s lampičkou. Pokud to chceš taky vyzkoušet, potřebuješ: lampu, stěnu a dvě ruce. Musíš postavit lampu tak, aby osvětlovala stěnu, na které nic nevisí. Někdo z dospělých ti s tím může pomoct. Pak musíš držet ruce mezi lampou a stěnou tak, že je vidět stín. Teď můžeš zkoušet udělat různé tvary.81 Filipovi našel tatínek na internetu různé tvary. S trochou tréninku můžeš vymyslet k tvarům příběh. Hodně zábavy!

Černá husa

Jelen

Prase

Orel

107

BIOGRAFIE 6. Témata pro rozhovor k jednotlivým cílům Témata k rozhovorům a otázky k cíli 1 vzdělávání a výchově k vědomé práci s předsudky: posílit identitu k sobě samému a k blízkým skupinám. Filip má černé a kudrnaté vlasy. o Jakou barvu vlasů máte vy? Filipova maminka říká, že vypadá jako dědeček. o Už jsi někdy přemýšlel/a nad tím, komu se podobáš? Co je podobné: barva vlasů, nosy, oči, tvar obličeje, barva pleti, pusa? Některé děti mají sourozence, některé ne. o Jak je to u vás? Filip má jednu sestru, která je mladší. o Jsou vaši sourozenci starší, nebo mladší? Máte nějaké speciální úkoly, které musíte dělat, protože jste mladší, nebo starší? o Jsou speciální věci, které musíte dělat, protože jste mladší, nebo starší? Filip mluví se svou sestrou a svými rodiči česky. Jeho babička a dědeček rodiče mluví romsky a slovensky. o Jakými jazyky mluvíte doma? Filip si rád hraje se svými kamarádem Zdeňkem. o S kým si rádi hrajete? Filip sbíral autíčka. Teď sbírá kameny se zkamenělými zvířátky, protože má ráda zvířata. o Je něco, co sbíráte?

108

Filip si rád před spaním hraje stínové divadlo na zdi. o Znáte to? Co děláte rádi? Většina Filipových příbuzných žije na Slovensku. Příbuzní jsou lidé, kteří patří do rodiny, například prarodiče, tety, strýčkové, sestřenice a bratranci. Filip je vidí o prázdninách, když je na Slovensku. o Kdo patří do tvojí rodiny? Kde žijí tví příbuzní?

Témata k rozhovorům a otázky k cíli 2 vzdělávání a výchově k vědomé práci s předsudky: umožnit zkušenosti s rozmanitostí. Filip má hnědou barvu pleti jako je země. o Jakou barvu pleti máte vy? Popište vaši barvu pleti: „Moje barva pleti je jako…“ Najděte něco v přírodě, co má stejnou barvu jako vaše pleť. o Je vaše barva pleti na celém těle stejná? o Kdo ve skupině má podobnou barvu pleti jako ty?82 o Co myslíte, odkud máte vaši barvu pleti? Každé dítě má nějakou barvu pleti a téměř nikdo nemá stejnou barvu jako někdo jiný. Barva pleti je dána dědičně. To znamená, že vaše barva pleti, očí a vlasů, někdy tvar vašeho nosu, uší a očí je dána vaší rodinou. a barva pleti se mění na sluníčku. o Co myslíte, jakou barvu pleti má nejvíce lidí na světě? Co myslíte, kde žijí nebo jsou doma lidé, kteří mají hnědou barvu pleti? Na základě barvy pleti nemůžeme říct, odkud člověk je a kde žije.

Témata k rozhovorům a otázky k cíli 3 vzdělávání a výchově k vědomé práci s předsudky: podnítit kritické myšlení vůči předsudkům a diskriminaci. Dospělí a jiné děti o Filipovi říkají, že je Rom. Často se ptají, odkud je. Filip nechápe, co od něj chtějí vědět. o Co myslíte, proč se ho na to lidé ptají? Ano, lidé si kvůli hnědé barvě pleti myslí, že je Filip ze Slovenska. Přitom se Filip narodil v Brně stejně jako jeho kamarád Zdeněk a jeho další kamarádi. o Co myslíte, proč se přitom Filip cítí tak špatně? Máte pravdu, Filip se cítí špatně, protože to vypadá, jako by nebyl odsud.Kromě toho se Filip zlobí, protože se lidé ptají jenom jeho a nikdy ostatních dětí. Filip chtěl koledovat během Tříkrálové sbírky jako Baltazar. Ale nesměl. Měl hrát krále Kašpara, protože prý má podobnou barvu pleti jako on, jak řekl farář. o Umíte si představit, jak se Filip cítil? Filip byl rozzuřený a smutný, protože to podle něj nebylo fér. Filip si myslí, že barva pleti nesmí rozhodovat o tom, co může dělat. o Už jste taky někdy zažili, že jste kvůli barvě pleti něco nesměli?

109

o Nebo protože jste kluci nebo holky, tlustí nebo hubení, světlí nebo tmaví, malí nebo velcí? Filip si myslí, že barva pleti nemá nic společného s tím, jestli člověk něco umí nebo ne. o Co myslíte, jsou lidé se světlou nebo tmavou barvou pleti různí? o Co víte o tom, že se s lidmi s hnědou barvou pleti jedná nespravedlivě?

Témata k rozhovorům a otázky k cíli 4 vzdělávání a výchově k vědomé práci s předsudky: stavět se proti diskriminaci a předsudkům. Filip nemá rád, když se ho lidé ptají: „Odkud jsi?“ a když si s Filipem nechtějí hrát, protože je Rom. Filipovi se nelíbí, že to lidé dělají jenom u něj a ne u ostatních dětí. o Co by jim mohl Filip říct, když se to zase stane? Kdo mu s tím může pomoct? o Co by mohl v takové situaci říct? Když chtěl být Filip Baltazarem na Tříkrálovou sbírku, měl hrát krále Kašpara, protože prý má podobnou barvu pleti jako on. To řekl farář. Filip si myslí, že to není fér. o Co si myslíte, že by mohl Filip říct farářovi, kdyby se to ještě jednou stalo? o S kým by o tom mohl mluvit? o Kdo mu může pomoct?

Co by měli vědět dospělí o barvě pleti Obecné poznatky o barvě pleti Barva pleti je určena kožními barvivy – melaninem, karotenem a hemoglobinem, které jsou umístěné ve spodních vrstvách pokožky. Barva pleti člověka je určena množstvím barviva, které je v jeho kůži produkováno. Lidé s tmavou barvou pleti mají více melaninu, který má červenohnědou až černou barvu, oproti lidem světlé barvy pleti, jejichž lehce narůžovělá pleť je způsobena větším množstvím hemoglobinu.

Dědičnost barvy pleti Dědičnost barvy pleti je stejně jako u všech ostatních kvalitativních znaků způsobena poměrem dominantních a recesivních alel určitého genu. Barva kůže, která se ve ﬁnále projeví, je ta, jejíž gen má v rodině nejvyšší zastoupení. Dědičnost kvalitativních znaků je možná i ob generace, to znamená, že i když jsou oba rodiče běloši, mohou mít dítě s tmavou barvou pleti.

Projevy společnosti k lidem odlišné barvy pleti S odlišnou barvou pleti je často spojována i odlišná národnost. V Česku je často automaticky přisouzena lidem s hnědou barvou pleti romská národnost a převažující negativní hodnocení Romů v české společnosti. Nejen v minulosti, ale i dnes se můžeme setkat s nadřazováním určitých skupin lidí na základě jiné rasy, tedy i barvy pleti. Tento postoj se nazývá rasismus. V České republice se nejčastěji setkáváme s rasisticky podmíněnými předsudky vůči menšině Romů, méně často vůči Vietnamcům. „Po průzkumu rasismu v EU z roku 2012, který oslovil přes 22 tisíc

110

Romů v rámci EU, Agentura pro základní práva (FRA) uvedla, že v České republice zaznamenalo v uplynulém období rasisticky motivovaný útok 32 procent dotázaných Romů, což je nejvíce ze všech zemí, v nichž byl průzkum proveden.“83 Dalším problémem ve společnosti je xenofobie, tedy nedůvěra, strach a odpor vůči všemu cizímu, tedy často i k lidem jiné barvy pleti, z jiných zemí, etnických skupin a zároveň nedostatek respektu k jejich tradicím a kultuře. S projevy xenofobního myšlení u dětí jsem se setkali přímo při práci s Persona Dolls. V jedné dětské skupině, kde pracují s PD s tématem barvy pleti, je dívka afrického původu, která měla problémy s přijetím od českých dětí. Zejména u jednoho chlapce docházelo dle slov učitelky k odmítavému postoji vůči spolužačce tmavé barvy pleti, odmítal s ní jakkoliv komunikovat, pozdravit ji, dotknout se jí. Po třetím sezení s panenkou (Jessica, tmavá pleť) byl již více ochotný spolupracovat – jak se spolužačkou, tak i s panenkou. Posledním ze zásadních problémů, které barva pleti přináší, jsou předsudky a stereotypy. Podle některých teorií jsou předsudky a stereotypy v chování synonymními výrazy, některé deﬁnice označují předsudky za negativní stereotypy. Jednání na základě předsudků je podvědomé a dalo by se připodobnit ke skupinovému chování. Lidská touha zapadnout do společnosti nutí člověka chovat se jako většina. Předsudky také často vedou ke generalizaci, tedy k zobecňování. Člověk přebírá předsudky jiných lidí, například předsudky rodičů jsou velmi často přeneseny na děti. Na základě negativních zkušeností si každý člověk tvoří své vlastní předsudky vůči určité skupině lidí. Práce s předsudky je velmi náročná a dlouhodobá, nelze očekávat jednoznačné výsledky. Předsudky jsou totiž získávány celoživotně, jsou hluboko zakořeněné v lidské mysli, široce předávané a upevňované v oblasti společenských norem. I přesto, že jsou někdy iracionální, jejich nositelé mají tendence dokládat jejich platnost logickými argumenty či „zdravým selským rozumem“.

Život s odlišností Češi s tmavou barvou pleti, lidé, kteří vyrůstali v českých rodinách, jsou úspěšní ve svém povolání, pracovití a spolehliví, a přesto je na ně stále pohlíženo jinak. Nemají tolik příležitostí, pro seberealizaci musí vždy udělat více. Jedním z těchto dětí je i Marek Jelínek. Otec je Kubánec, matka Češka, ale oba se ho zřekli, a proto Marek vyrůstal do tří let v kojeneckém ústavu. Posléze ho adoptovala česká rodina. „Marek Jelínek hrál od pěti do dvaceti let hokej a přiznává, že měl velký problém se začlenit do kolektivu. „Všichni tatínkové, maminky hned: Nesmíš se kamarádit s černochama, cikánama, jsou to špatný lidi.“ Musel se, dle svých slov, snažit víc než ostatní. a když vypukla jakákoliv rozepře, už byl černá...84 Většina těchto dětí se shodne na tom, že čím menší město, tím hůře se prosazují v kolektivu. Na druhou stranu, ani anonymní a „tolerantní Praha“ není stoprocentním útočištěm. Jak říká Zuzana Tvarůžková, jejíž biologický otec byl Kubánec: „Praha je jiná, ale zase nemůžu říct, že se za mnou lidi neotáčejí. Že je tmavý, člověku stejně pořád všichni připomínají. I vysoce postavený politik vám řekne: Vaše tvář a vaše jméno, to je ale legrace. Pořád musíte něco vysvětlovat.“85

Co potřebují děti pro vyrovnání se s odlišnou barvou pleti a rasismem od dospělých a pedagogů: o Děti potřebují získat dostatečné a jasné informace od pedagoga o tom, jak vzniká odlišnost na základě barvy pleti. Potřebují získat pozitivní vztah ke svému fyzickému vzhledu, který zakládá vzájemnou odlišnost mezi dětmi a zakládá část identity vedoucí k rasovým charakteristikám (barva pleti, fyzický vzhled).

o Děti pozitivně hodnotí svůj vzhled bez nadřazování a srovnávání se s ostatními dětmi. o Děti mají dostatečné a pravdivé informace o možnostech individuálních odlišností mezi lidmi na základě fyzického vzhledu a přijímají je jako typické rysy charakterizující lidskou bytost.

o Dětem mezi sebou uplatňují dovednosti pro identiﬁkaci a vyvracení nepřesných informací a stereotypů souvisejících s lidským vzhledem a rasismem.

o Děti reagují bezpředsudečně na fyzickou a rasovou odlišnost. Používají základní úroveň dovednosti vedoucích k bezpředsudečným postojům a spravedlivému třídnímu klimatu.

111

Otázky pro sebereﬂexi D Jaké zkušenosti máte se svou barvou pleti? D Jakou barvu pleti máte a jakou rasu byste si přisoudili? D Pamatujete si na první setkání s lidmi, kteří měli jinou barvu pleti než vy? D Jaké informace jste získávali o „bílých“ a „černých“? D Odkud pocházely tyto informace? Byly sdíleny mediálně, pocházely z ﬁlmů, knih nebo obrazů? D Do jaké míry bylo téma „být bílý“? D Jak dnes ovlivňují tyto informace vaše odborné jednání?

Použité zdroje: − WIKIPEDIE, Otevřená encyklopedie, CIT [13. 4. 2015], Dostupné online: http://cs.wikipedia.org/wiki/ P%C5%99edsudek − CZECHKID.CZ, [13. 4. 2015], Dostupné online: http://www.czechkid.cz/si1110.html − WIKIPEDIE, Otevřená encyklopedie, CIT [13. 4. 2015], Dostupné online: http://cs.wikipedia.org/wiki/ K%C5%AF%C5%BEe − WIKIPEDIE, Otevřená encyklopedie, CIT [13. 4. 2015], Dostupné online: http://cs.wikipedia.org/wiki/ Lidsk%C3%A1_rasa − ROMEA. CZ, CIT [11. 5. 2015], Dostupné online: http://www.romea.cz/cz/zpravy/cesi-s-jinou-barvou-kuze − ALIK.IDNES.CZ, CIT [13. 4. 2015] Dostupné online: http://alik.idnes.cz/ctenari-pisi-alikoviny-07v-/alik-alikoviny.asp?c=A140126_025947_alik-alikoviny_jid

69 Vychází z biograﬁe Vereny z knihy – Azun S., Enßlin U., Henkys B., Krause A., Wagner P. (2009). Mit Kindern in Gespräch kommen. Vorurteilsbewusste Bildung und Erziehung mit Persona Dolls© Das Praxisheft. Projekt Kinderwelten/INA gGmbH an der Freien Universität Berlin – upraveno a rozšířeno. 70

http://www.rozvojovka.cz/chudoba

http://www.ﬁnance.cz/zpravy/ﬁnance/355391-v-cesku-bylo-podle-statistiky-nejmene-chudych-v-eu/

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/1141395-milion-cechu-balancuje-na-hranici-chudoby

https://www.czso.cz/

http://www.malepenize.cz/2012/05/31/jak-rodicum-malych-deti-v-cesku-chybi-vstricne-pracovni-podminky-hlavnematkam.html 75 http://www.respekt.cz/tydenik/2008/10/deti-a-chudoba a www.majinato.cz a http://www.inkluze.upol.cz/portal/ vystupy/ 76

http://www.respekt.cz/tydenik/2008/10/deti-a-chudoba

http://cs.disease-health.com/family-health/childrens-health/1010112981.html

http://www.socialni-zaclenovani.cz/rodina-a-socialne-pravni-ochrana-ditete

Vychází z biograﬁe Artura od Věry Cvoreňové a Mazwillindy z knihy – Azun S., Enßlin U., Henkys B., Krause A., Wagner P. (2009). Mit Kindern in Gespräch kommen. Vorurteilsbewusste Bildung und Erziehung mit Persona Dolls© Das Praxisheft. Projekt Kinderwelten/INA gGmbH an der Freien Universität Berlin – upraveno a rozšířeno.

Používá se na Moravě – http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=6172

Pokud máte ve skupině děti, jejichž barva pleti se nepodobá jiné ve skupině, rozmyslete si předem, který kolega/kolegyně nebo které jiné dítě ve školce nebo škole má tuto podobnost, a zmiňte je během rozhovoru. Pokud to tak není, hledejte v obrázkových knížkách, ve kterých jsou zobrazeny děti nebo dospělí s podobnou barvou pleti. 83

ALIK.IDNES.CZ, CIT [13. 4. 2015] Dostupné online: http://alik.idnes.cz/ctenari-pisi-alikoviny-07v-/alik-alikoviny. asp?c=A140126_025947_alik-alikoviny_jid

112

ROMEA. CZ, CIT [11. 5. 2015], Dostupné online: http://www.romea.cz/cz/zpravy/cesi-s-jinou-barvou-kuze

SLOVN{¬(. $ /,7(5$785A 113

Slovníček Deﬁnice vychází z textu Pojmy a deﬁnice v metodě výchovy a vzdělání k vědomé práci s předsudky (na základě metody Anti-Bias podle Louise Derman-Sparks) Kinderwelten, Wagner, P., Hahn, S., Enßlin, U.: Macker, Zicke, Trampeltier, 1999 a z webu Variant www.varianty.cz.

Anti-bias Přístup anti-bias se snaží o vědomou práci s předsudky, sociální spravedlnost a působení proti diskriminaci. Pojem „bias“ se překládá jako nerovnost, předpojatost, jednostrannost, předsudek, zároveň znamená zkreslení dat ve statistice nebo upřednostňování jedné perspektivy na úkor alternativ. „Anti“ ukazuje, že tento přístup se snaží o napravení zkreslených informací. Interpretuje se také jako aktivní působení proti nerovným podmínkám, proti diskriminaci. Přístup anti-bias pak tedy otevírá témata rozdílnosti, předsudků, ale především společenské a systémové nerovnosti a z ní pramenící diskriminace a útlaku. Právě rozšíření pohledu od osobních nerovností do oblasti společnosti a struktur je pro tento přístup velmi charakteristické. Přístup začala rozvíjet v 80. letech 20. století v USA Louise Derman-Sparks se svými kolegy jako reakci na kritiku turistického a barvoslepého přístupu v multikulturní výchově. Tato kritika se opírá o představu „že jsme přeci všichni stejní a rozdíly nehrají roli“, což nereﬂektuje mocenské vztahy ve společnosti a jejich dopad na jednotlivce.

Aspekt sociální rozmanitosti Aspekt nebo znak, který může být v naší společnosti indikátorem pro vyčleňování. Prolíná se s nejčastějšími důvody pro diskriminaci, tedy: původ, jazyk, etnicita, sociální status, pohlaví, věk, náboženství, zdravotní stav nebo sexuální orientace.

Diskriminace Diskriminace znamená nerovné zacházení s lidmi nebo skupinami osob podle toho, k jaké skupině je přiřazujeme a jak je hodnotíme. Příslušnost k diskriminované skupině je spojena se společenským znevýhodňováním. Znevýhodňování se projevuje ve ztíženém přístupu ke zdrojům (jako vzdělání, práce, bydlení) a v možnostech podílet se na chodu společnosti. Diskriminace se v naší společnosti děje na základě rysů původu, jazyka, sociálního statusu, pohlaví, věku, náboženství, postižení, sexuální orientace atd. Je chráněna diskriminujícími ideologiemi (rasismus, sexismus, antisemitismus atd.), jejichž funkcí je ospravedlnit nerovné zacházení odkazem na údajnou „méněcennost“ skupiny. Diskriminace funguje jen v nerovném mocenském vztahu, směr diskriminace probíhá od silnějšího k méně silnému (nebo od dominantního k submisivnímu). Může být přímá, skrze bezprostřední projevy a jednání osob nebo nepřímá a vnořená do společenských struktur („institucionalizovaná diskriminace“). Diskriminace je protiprávní (viz Ústava a zákonu o všeobecném rovném zacházení) a přesto existuje. Diskriminace je podporována příslušnými ideologiemi, jako jsou rasismus, sexismus nebo antisemitismus.

Jednostrannost (Bias) Upřednostňování, popř. potlačování perspektiv, zájmů, potřeb konkrétních lidí / skupin lidí. Často odpovídá svému společenskému znevýhodňování nebo privilegování a často není vědomá.

114

Kultura Pro práci s Persona Dolls odkazujeme na kulturu jako kulturní vzorce. Ty představují obecně přijímaný a napodobovaný soubor hodnot, norem, podob chování a uspořádání institucí dané společnosti (kultury). Jako takové tvoří součást kulturní tradice, jejich vliv se projevuje v procesu enkulturace členů společnosti. Za kulturní vzorce můžeme považovat např. i modely pro chování v určitých společenských rolích. Dodržování a respektování kulturních vzorců je obecně součástí optimální a bezkonﬂiktní existence jedince v dané společnosti, zároveň jsou kulturní vzorce konstitutivní součástí samotné kultury. Pojem kultura jinak funguje v řadě vědních disciplín a má mnoho dalších významů a výkladů – od pěstění v zemědělství (z latinského colere), kulturu jogurtovou, přes kulturu jako umění, kulturu jako životní styl až po širokou škálu výkladu kultury z hlediska sociologie, antropologie. 86

Pedagogika zaměřená na dítě

V souvislosti s humanizačními tendencemi ve vzdělávání vystupují do popředí pojmy jako „vzdělávání orientované na dítě“ (child-centered education),„osobnostně orientovaný model vzdělávání“87, „respektující přístup ve vzdělávání.“ V pedagogice orientované na dítě je do popředí stavěna individualita každého jedince. Úkolem učitelky je vytvářet takové podmínky k rozvoji a učení, aby se každému dítěti, které se účastní předškolního vzdělávání, dostalo podpory, péče a stimulace v míře, kterou individuálně potřebuje, a v kvalitě, která mu vyhovuje.

Situační přístup Situační přístup je pedagogický proud, který se prosazuje posledních 40 let v Německu. Základními hodnotami jsou autonomie, solidarita a kompetence. Pedagogika se orientuje na klíčové momenty v každodenním životě dětí, učení dětí má tedy probíhat v „reálných situacích“. Přístup zohledňuje reálné podmínky konkrétních dětí a rodin a jejich sociálního a kulturního prostředí. Pedagogové zohledňují především přání a potřeby dětí a jejich rodin a to co právě řeší a znají – například stěhování, přistěhuje se nový spolužák – co to znamená stěhování pro konkrétní situaci dítěte (nové neznámé místo, noví kamarádi, nový jazyk / dialekt), kdo má v rodině jaké zkušenosti se stěhováním – v rámci republiky i mimo ni. Děti jsou zapojeny do plánování projektů a je podporována jejich samostatnost, sebevědomí, vyjadřování názorů, ale také kooperace a ohled na ostatní. http://www.kita.de/wissen/in-der-kita/paedagogische-konzepte/situationsansatz http://www.situationsansatz.de/

Stereotypizace Proces, kdy vytváříme stereotyp. Stereotyp je paušální pozitivní názor nebo negativní úsudek o lidech nebo o skupinách lidí založený na generalizaci a stereotypu. Fixní, zjednodušená a generalizovaná, všeobecně rozšířená představa charakterizující určitou skupinu lidí.

Vědomá práce s předsudky Přístup vědomé práce s předsudky vychází z přístupu anti-bias. Vychází z toho, že o předsudcích, diskriminaci a nerovnosti ve společnosti je třeba s dětmi otevřeně mluvit a nijak je nepopírat. Předsudky máme všichni. Nejde tedy o to se předsudků zbavit (to je totiž nemožné), ale učit se s nimi pracovat, neboť jsou přirozenou součástí naší reality. Pracovat s předsudky je třeba proto, aby nepřerůstaly do diskriminace – tedy aktivního chování, které někoho poškozuje. Cíle vědomé práce s předsudky jsou popsány v kapitole 1 (1.2., str. 18).

115

Literatura − Antidiskriminační zákon http://www.ochrance.cz/diskriminace/pravni-predpisy/pravni-predpisy-ceske-republiky/ – 198/2009 Sb. ZÁKON ze dne 23. dubna 2008 o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon). − Azun S., Enßlin U., Henkys B., Krause A., Wagner P. (2009). Mit Kindern in Gespräch kommen. Vorurteilsbewusste Bildung und Erziehung mit Persona Dolls©. Das Praxisheft. Projekt Kinderwelten/INA gGmbH an der Freien Universität Berlin. − Bittl, K., Moree, D. (2008). Wertekiste - Pokladnice hodnot. [překlad.: Zuzana Veselá; Andrea Blaneck. Hrsg.: Europa-Direkt e.V. , Dresden: Europa-Direkt. − Bowles, M. (2004). The Little Book of Persona Dolls. Featherstone Education LTD. − Brown, B. (2001). Combating Discrimination. Persona Dolls in Action. Trentham Books. − Derman-Sparks L., Brunson Phillips C., J. (2002). Auch kleine Kinder kennen Stereotype. Wie Anti-Bias-Arbeit pädagogische Praxis neu gestaltet. In.: Vom Süden lernen : Erfahrungen mit einem Antidiskriminierungsprojekt und Anti-Bias-Arbeit 1. Auﬂ., Berlin: INKOTA-Netzwerk e.V. − Derman-Sparks, L. & Anti-Bias Curriculum Task Force (Calif. ) (1989). Anti-bias curriculum: tools for empowering young children, Washington, D. C: National Association for the Education of Young Children. − Derman-Sparks, L., Olsen Edwards J. (2012). Anti-bias Education for Young Children and Ourselves. Washington, D.C: National Association for the Education of Young Children. − Felcmanová, A. a Randa, J. (2014). Objevování. Sbírka inspirací z přístupu anti-bias. Brno: Asociace středoškolských klubů České republiky. − Felcmanová, A., Čáp. D, Titěrová K., Vávrová P. (2013). Rodiče – nečekaní spojenci. Jak rozvíjet partnerský dialog mezi školou a rodinou. Člověk v tísni, vzdělávací program Varianty. Praha. − Gardošová, J., Dujková L. a kol. (2003). Metodika vzdělávacího programu „Začít spolu“, který je zaměřen na předškolní vzdělávání. Portál. Praha. − Inkluzivní vzdělávání - http://varianty.cz/inkluzivni-vzdelavani – staženo 28. 6. 2015. − Krejčová V., Kargerová K., Syslová Z. (2015). Individualizace v mateřské škole. Portál. Praha. − Kučerová, B. (2014). Kamarádíme se. Multikulturní workshop pro MŠ. Metodika. Integrační centrum Praha http://www.icpraha.com/theme/Icp/ﬁles/Workshop_metodika_ms.pdf − Listina základních práv a svobod http://www.ochrance.cz/diskriminace/pravni-predpisy/pravni-predpisy-ceske-republiky/ − Preissing, Ch.(Hg.) (2003). Qualität im Situationsansatz. Qualitätskriterien und Materialien für die Qualitätsentwicklung in Kindertageseinrichtungen. Weinheim, Basel, Berlin: Beltz. − Preissing, Ch., Heller, E. (Hrsg.) (2009). Qualität im Situationsansatz. Qualitätskriterien und Materialien für die Qualitätsentwicklung in Kindertageseinrichtungen, Cornelsen: Scriptor, Berlin, Düsseldorf. − Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. (2004). Výzkumný ústav pedagogický. Praha. http://aplikace.msmt.cz/DOC/MJRVPPVdoVestnikupokorekture2.doc − Rosenberg, M. (2013). Nenásilná komunikace – řeč života. Překlad Norma Garíová. 3. vyd. Portál, Praha. − Úmluva o právech dítěte http://www.vlada.cz/cz/ppov/rlp/dokumenty/zpravy-plneni-mezin-umluv/ umluva-o-pravech-ditete-42656/ − Wagner, P., Hahn, S., Enßlin, U. (Hrsg.) (2006). Macker, Zicke, Trampel-tier…Vorurteilsbewusste Bildung und Erziehung in Kindertageseinrichtungen. Handbuch für die Fortbildung. Verlag das Netz. Weimar, Berlin. − Wagner, Boldaz-Hahn, S. (eds.) (2013). Qualitätshandbuch für Vorurteilsbewusste Bildung und Erziehung in Kitas. Fachstelle KINDERWELTEN für Vorurteilsbewusste Bildung und Erziehung© / Institut für den Situationsansatz in der Internationalen Akademie INA gGmbH an der Freien Universität Berlin. − Whitney, T. (1999). Kids Like Us. Using Persona Dolls in the Classroom. Redleaf Press. ST. Paul, Minnesota.

116

Další zdroje Jedná se o materiály a rozhovory, které vznikly pro účely projektu v roce 2015 a nejsou jinde publikovány. − Blažková, J. Podklady pro kapitolu Persona Dolls a individualizace vzdělávání, zpracováno v rámci spolupráce na projektu „Persona Dolls – metoda podporující rovný přístup ve vzdělávání“. − Čáp, D. duben 2015, rozhovor v rámci spolupráce na projektu „Persona Dolls – metoda podporující rovný přístup ve vzdělávání.“ − Institut für den Situationsansatz, Fachstelle Kinderwelten a Anke Krause - Materiály pro realizaci kurzu Dialogem k respektu – školení pro práci s metodou Persona Dolls. − Krause, A. z dokumentace kurzu Dialogem k respektu, který se konal v rámci projektu „Persona Dolls – metoda podporující rovný přístup ve vzdělání.“ − Kyndlová, P. – Podklady pro podkapitolu Rámcový vzdělávací program a podklady pro kapitolu Persona Dolls a individualizace vzdělávání, v rámci spolupráce na projektu „Persona Dolls – metoda podporující rovný přístup ve vzdělávání.“ − Lenka Hozáková „Tematické aktivity“ v rámci spolupráce na projektu „Persona Dolls – metoda podporující rovný přístup ve vzdělávání.“ − Nikodýmová, M. „Spolupráce s rodiči“ a „Tematické aktivity“ v rámci spolupráce na projektu „Persona Dolls – metoda podporující rovný přístup ve vzdělávání.“ − Příklady z praxe pedagogů nasbírané v rámci projektu „Persona Dolls – podporující rovný přístup ve vzdělání“. − Reitmayerová, E. Techniky aktivního vedení rozhovoru a Emoce – tipy na aktivity – v rámci spolupráce na projektu „Persona Dolls – metoda podporující rovný přístup ve vzdělávání“.

Aktivity zpracovaly Monika Nikodýmová, Lenka Hozáková.

Příklady biograﬁí v textu zpracovali Aleš Jirásek, Věra Cvoreňová, Monika Nikodýmová

Příklady z praxe a podklady pro biograﬁe zpracovaly studentky Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy – Michaela Chytrá, Šárka Sobolová, Linda Trpálková, Martina Moulisová, Zuzana Kabátová, Jana Rajzlová a Pavla Kyndlová.

Příklady z praxe pocházejí od následujících pedagogů − Aleš Jirásek, Chrudim klub Almathea − Berenika Kučerová, ZŠ a MŠ Všenory − Hana Forstová, MŠ Sušice (Uherské Hradiště) − Hana Nečasová, MŠ Kárníkova Brno − Hanka Štěpánová, ZŠ Floriana Bayera Kopřivnice − Ivana Boudová, MŠ Moudrá sova Karlovy Vary − Jana Blažková, ZŠ a MŠ Lobodice − Jana Randa, Arpok Olomouc − Ladislava Šedová, ZŠ a MŠ Horka nad Moravou − Lenka Vysypalová, MŠ Vyhlídka, Ústí nad Labem − Monika Nikodýmová, MŠ Mozaika Jihlava − Tereza Kasalová, ZŠ U Říčanského lesa − Vendula Karadová, ČvT Kladno − Věra Cvoreňová, ČvT Praha − Veronika Fráňová, MŠ Jeřabinka Jihlava − Vítězslava Benešová, MŠ Slavonice

117

Tipy na další literaturu Literatura a odkazy o Persona Dolls©: − Institut pro situační přístup a odborné pracoviště Kinderwelten - http://www.situationsansatz.de/ − Persona Dolls© ve Velké Británii a Jihoafrické republice – www.persona-doll-training.org − Diversity in Early Childhood and Education Training - www.decet.org − video o Anti Bias Curriculum, Louise Derman-Sparks http://www.youtube.com/watch?v=Tx1HF_rh95c − Persona Dolls© in Action GB - http://team-video.co.uk/ﬂashpoint/pda.html − Panenky Persona Dolls se představují - https://www.youtube.com/watch?v=lVhL1Pw3KJc

Další literatura a odkazy k tématu: − Derman-Sparks,L. Patricia G., Ramsey (2011). What if all the Kids are white? Anti-Bias Multicultural Education with Young Children and Families, 2nd Edition, Teachers College, Columbia University New York. − Early Learning Resource Unit (1997). Shifting Paradigms. Using an anti-bias strategy to challange oppresion and assist transformation in the South African context. Lansdowne, South Afrika. − Europahaus Aurich / Anti-Bias Werkstatt (Hg) 2007 Methodenbox Demonratielernen und Anti-Bias-Arbeit. Aurich. − Wagner, Petra / Hahn, Stefani / Enßlin, Ute (Hrsg.) (2006). Macker, Zicke, Trampel-tier…Vorurteilsbewusste Bildung und Erziehung in Kindertageseinrichtungen. Handbuch für die Fortbildung. Verlag das Netz. Weimar, Berlin. − Dana Moree & Varianty (kol.). Než začneme s multikulturní výchovou. Od skupinových konceptů k osobnostnímu přístupu. Člověk v tísni, o. p. s., Praha 2008. − www.czechkid.cz − www.varianty.cz − www.facebook.com/VariantyCZ − www.persona-dolls.cz − Další materiály pro zapojené školy - http://varianty.cz/pro-zapojene-skoly

118

Tamtéž str. 14.

Krejčová V., Kargerová K., Syslová Z. (2015). Individualizace v mateřské škole. Portál. Praha, str. 20.

Persona Dolls â&#x20AC;&#x201C; panenky s osobnostĂ Jak rozvĂjet prosociĂĄlnĂ postoje dÄ&#x203A;tĂ

Alena FelcmanovĂĄ a kol. ÂŠ Ä&#x152;lovÄ&#x203A;k v tĂsni, o. p. s., VzdÄ&#x203A;lĂĄvacĂ program Varianty www.varianty.cz, www.clovekvtisni.cz Praha, 2015 1. vydĂĄnĂ

Autorka Alena FelcmanovĂĄ SpoluautoĹ&#x2122;i Jana BlaĹžkovĂĄ, David Ä&#x152;ĂĄp, Lenka HozĂĄkovĂĄ, Pavel KoĹĄĂĄk, Anke Krause, Pavla KyndlovĂĄ, Monika NikodĂ˝movĂĄ, Eva ReitmayerovĂĄ FotograďŹ e KlĂĄra HorĂĄÄ?kovĂĄ, TomĂĄĹĄ Princ, pedagogickĂĄ fotodokumentace Ilustrace Kresby dÄ&#x203A;tĂ ze zapojenĂ˝ch MĹ PĹ&#x2122;eklad textĹŻ z nÄ&#x203A;mÄ?iny KlĂĄra JansovĂĄ Editace VĂĄclav Zeman Korektury Romana BlĂĄhovĂĄ, VĂĄclav Zeman GraďŹ ka Lenka DrncovĂĄ Tisk TiskĂĄrna Astron studio CZ, a. s.

,6%1 WLĂŁWÄ&#x152;Qi YHU]H

,6%1 HOHNWURQLFNi YHU]H

Tato publikace je spolufinancována z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky v rámci projektu Persona Dolls – metoda podporující rovný přístup ve vzdělávání CZ.1.07/1.2.00/47.0015.