Zpravodaj 3/2010

NOVÉ VÝZVY A NOVÉ PŘÍLEŽITOSTI PRO

MORAVSKÝ KRAS Číslo 4/2010 www.mas-moravsky-kras.cz

Zpravodaj MAS Moravský kras, o.s. pro Strategický plán Leader 2007-2013

První včelařský spolek vznikl ve Sloupě Až vymřou včely, lidstvo přežije jen o čtyři roky, prohlásil prý kdysi Albert Einstein. Včely jsou v roli opylovačů rostlin opravdu nepostradatelné. Celá jedna třetina celosvětové produkce potravin je totiž přímo či nepřímo závislá na opylovací činnosti včel.

Včelaření je bezesporu bohulibou lidskou činností, a to nejenom z tohoto pohledu. Lidé žijící ve vyspělých západních zemích bývají často odtrženi od základních přírodních, psychologických a sociologických souvislostí, potažmo odtrženi od sebe sama. „Zájmové včelaření umožňuje člověku dostat se do blízkého kontaktu s přírodou a dává mu prostor uvědomit si, jaká je jeho role v přírodě a ve světě takovém, jaký je. Podmiňuje hlubší sociální cítění člověka i lidské vztahy,“ říká Rudolf Rybář, předseda nejstaršího včelařského spolku na území blanenského okresu.

Počátky včelařství na Blanensku jsou spjaty s obcí Sloup a datují se do přelo-

mu 19. a 20. století. V té době se ve Sloupě pravidelně scházeli k výměně zkušeností tehdejší chovatelé včel ze širokého okolí. Zájem o včelaření mezi lidmi postupně rostl, proto se tehdy již aktivní včelaři obrátili na Zemský ústřední spolek včelařský v Brně a požádali o povolení založit spolek včelařů.

Bylo jim vyhověno, a tak skutečně 6. dubna 1902 vznikl ve Sloupě vůbec první včelařský spolek na území dnešního okresu Blansko. K výše uvedenému datu měl patnáct aktivních včelařů z devíti obcí. S přibývajícími léty se přidávali včelaři z dalších vesnic a v roce 1937 jich organizace sdružovala už třicet šest.

Základní organizace Českého svazu včelařů Sloup sdružuje nyní včelaře v obcích: Sloup, Němčice, Petrovice, Žďár, Šošůvka, Vysočany a Vavřinec. Katastry těchto obcí současně tvoří i pastevní rajon. „Jeho atraktivita tkví především v příznivém poměru zastoupení lesních porostů a orné půdy, které umožňují získávat základ-

ní produkty na úrovní bioproduktů,“ připomněl Rudolf Rybář.

Význam včely medonosné v současné době nespočívá jen v získávání takzvaně přímých produktů - medu, vosku, mateří kašičky, propolisu, jedu a pylu, ale především v oblasti opylovací činnosti. „Celá jedna třetina celosvětové produkce potravin je přímo či nepřímo závislá na opylovací činnosti včel,“ zdůrazňuje Rudolf Rybář.

Včelí společenství mají kromě toho také velký vliv na vývoj životního prostředí, jehož úroveň nejen vytvářejí, udržují a rozvíjejí, ale také velmi citlivě reagují na jeho změny. Způsob života včely medonosné nám může být i dobrým modelem pro pochopení principu soužití, pro pochopení významu a struktury lidských vztahů. Včelí matka bývala často považována za vládkyni včelstva. Dnes již víme, že není panovnicí s neomezenou mocí, ale je nositelkou sociálních vazeb, které včelstvo stmelují a v němž rozhodují dělnice v zájmu celého společenstva.

Turisto, hoď si vidlemi

Posedět v malovaném sklípku, popít dobré víno a zazpívat si s cimbálovou muzikou může být sice pro cizince krásný zážitek, ale jak se zdá, jen s ním si jižní Morava nevystačí.

Do kraje stále častěji přijíždějí turisté, kteří chtějí i jiné zážitky. Projížďka na kole mezi vinohrady nebo na lodi je pro ně málo. Některé agentury na tyto zvláštní choutky již zareagovaly a nabízejí třeba večer v dobovém stylu. A nemusí to být jen středověká hostina na hradě, ale například i večírek ve stylu Černých baronů, při kterém si mohou zazpívat budovatelské písně z padesátých let minulého století. Odborníci tomu říkají incentivní programy a jejich nabídka na jižní Moravě je celkem pestrá. „Často o ně mají zájem třeba firmy, které tady pořádají semináře a chtějí, aby se jejich účastníci ve volných chvílích pobavili a při společné zábavě se i trochu stmelil kolektiv,“ říká Lukáš Bačík, projektový manažer Centrály cestovního ruchu - Jižní Morava.

Odreagování s trochou adrenalinu nabízí společnost Automotodrom Brno. S tím, že si firmy mohou obchodní schůzky na jižní Moravě zpestřit jízdou po Masarykově okruhu. Černé barony nebo party ve stylu Jamese Bonda zajišťuje pro turisty agentura Zabloudil. „Většinou jsou to hosté hotelů, se kterými spolupracujeme.

Například s Panskou Líchou u Soběšic nebo Santonem u Brněnské přehrady. Děláme pro ně například letecký den, projížďky po Lednicko-valtickém areálu nebo je v dobovém stylu i se soutěžemi bavíme na hradě Veveří,“ uvedla Renata Mrkvicová z agentury Zabloudil.

Netradiční zážitky chtějí hlavně mladí. Někdy jsou to firemní akce a hosty jsou právě cizinci. „Nejčastěji Němci a Rakušané, ale i Slováci,“ líčí Renata Mrkvicová. Jestli se zahraniční hosté umí na takových akcích lépe bavit než ti tuzemští, to si netroufá hodnotit. „Záleží na kolektivu. Většinou se však do netradičního programu spojeného se soutěžemi ochotněji zapojují mladší kolektivy,“ míní Pavel Růžička z Bukovanského mlýna.

Ani s netradičními zážitky si však jižní Morava zřejmě nevystačí. Tomio Okamura, viceprezident Asociace českých cestovních kanceláří a agentur, již delší dobu Jihomoravský kraj kritizuje kvůli tomu, že turistům nabízí málo místních specialit. Na jídelních lístcích zdejších restauracích jich podle něj moc není.

Podle jeho názoru zaspal i s budováním termálních koupališť, a tak mu hodně turistů, včetně těch zahraničních, utíká do sousedního Rakouska, na Slovensko nebo do Maďarska.

Kolik lidí navštívilo kraje Kraj

Turisté létají balonem nebo skáčou do sena

Například u hotelu Bukovanský mlýn nedaleko Kyjova se občas zaměstnanci firem baví tím, že házejí vidlemi nebo skáčou do sena. Nad Pálavou se zase vznášejí v balonu a na hradě Veveří sestupují do sklepení nebo šplhají až na půdu. „Hospodářský víceboj jsem vymyslel už před asi osmi lety, v podstatě na přání jedné firmy, která mne požádala o to, abych jí připravil netradiční program. Před dvěma lety, kdy se otevřel Bukovanský mlýn, jsme ho zařadili do zdejší nabídky a je o něj docela velký zájem,“ uvedl ředitel hotelu Pavel Růžička. V Bukovanském mlýně jsou v tomto ohledu aktivní, na objednávku zorganizují slováckou zabijačku nebo mlynářský potlach. „Původně jsme tyto programy chtěli nabízet i v zahraničí, ale poptávka je tak velká, že už tam nové klienty ani hledat nemusíme. A cizince tady máme i tak, přijíždějí jako zaměstnanci nadnárodních společností, které působí v Česku,“ říká Růžička a vzpomíná, jak jeden program zajišťovali pro skupinu, ve které se mluvilo jen anglicky.

Dokonce ani pilot balonu Pavel Míšek si nemyslí, že turisté jezdí na jižní Moravu jen proto, aby si sedli do sklípku. „Lítáme s nimi balonem, hlavně nad Pálavou a nad Brnem. A nejsou to jen individuální turisté, občas tuto atrakci objedná i nějaká firma,“ popisuje.

2

Počet turistů

Oproti roku 2008

Jihomoravský

352 000

-22

Královéhradecký

234 000

-19

Ústecký

108 000

-16

Liberecký

173 000

-14

Pardubický

50 000

-14

Středočeský

153 000

-13

Moravskoslezský

119 000

-13

Olomoucký

85 000

-12

Zlínský

65 000

-11

Praha

3 803 000

-6

285 000

-6

51 000

-6

Karlovarský

453 000

-5

Plzeňský

148 000

-4

Jihočeský Vysočina

Zdroj: Český statistický úřad, Asociace českých cestovních kanceláří a agentur

Top výletní cíle na jihu Moravy

Hrad Špilberk, Státní zámek Lednice, Státní zámek Lysice, Zámek Milotice, Zámek Slavkov-Austerlitz, Zámek Valtice a Salon vín České republiky, Mendlovo muzeum, Moravské zemské muzeum - Dietrichsteinský palác, Regionální muzeum v Mikulově, Slovanské hradiště v Mikulčicích, Uměleckoprůmyslové muzeum, Technické muzeum v Brně, Skanzen Strážnice, Mohyla míru, Památník písemnictví na Moravě, Moravský kras, Baťův kanál, Western park Boskovice, Znojemské podzemí, Automotodrom Brno.

Evropská unie na kozí farmě Dvaapadesátiletý Jan Sedlák ze Šošůvky a jeho o rok mladší manželka Eva vstávají denně před pátou ráno. Kvůli práci na své kozí farmě a v rodinné mlékárně. V noci na včerejšek spali jen dvě hodiny. I když výrobu sýrů odložili až na odpoledne. Zaměstnaly je přípravy na návštěvu asi stovky hostů. Kozí farma se totiž dostala na seznam míst zařazených na oficiální program takzvané ministeriády. „Výrobu jsem musela odložit. Musím počkat, až prohlídka skončí, zasanovat prostory a začít až odpoledne. I tak jsem vstávala jako vždy, museli jsme připravit vše na ochutnávky, manžel dojil. A spát jsme šli ve tři hodiny ráno,“ vysvětlovala Eva Sedláková s úsměvem.

Samotní ministři zemědělství sice do Šošůvky přijet neměli, Sedlákovi ale strávili půl dne průvodcováním asi sedmdesátky delegátů ministerského doprovodu a tří desítek zahraničních novinářů. Držitelé značky regionální produkt Moravského krasu, jejichž kozí sýry se chlubí i oceněním Zlatá chuť a Zlaté plody Jižní Moravy, jim ukazovali, jak se daří chovu koz v krasové oblasti i v jakých podmínkách se v rodinném podniku zpracovává a vyrábí několik tun kozích sýrů ročně. „Nečekali jsme, že nás zařadí do programu, o to víc nás to překvapilo. Samozřejmě příjemně, je to hodně reprezentativní návštěva. Dozvěděli jsme se to asi před měsícem a půl, tak jsme alespoň dokončili věci, na které nebyl čas. Spíš než speciální příprava to ale bylo vymetení pa-

vouků,“ doplnil Jan Sedlák. Přesto delegáty čekaly speciality. Třeba archivní sýr eidamového typu, který zaujal hlavně italské a anglické ochutnávače. Před domem také dočasně vyrostl velký stan s posezením. „Evropská unie nám pomohla dotací z fondu Leader, dali nám příspěvek na multifunkční areál před domem, kde máme ohrádku s kozičkama, sedlácký stůl na ochutnávky, doplňovat zde budeme i výstavku zemědělských strojů. Museli jsme se nějak revanšovat,“ vysvětluje usměvavá

paní domu, když delegáti míří z jejího dvorku s malou výrobnou kolem pultu se sýry zpět do autobusu.

Někteří z nich včetně členů policejního doprovodu se zásobou právě nakoupených mléčných dobrot. Většina také s velkou úlevou, dveře domácí toalety se zejména díky dámské části delegátů ministerstev zemědělství netrhnou.

Na početné návštěvy jsou ale v Šošůvce zvyklí. Sedlákovi totiž spolupracují s Mendelovou univerzitou. Na farmu se tak pravidelně jezdí dívat studenti z celého světa. „Zrovna zítra mají přijet studenti ze 17 zemí. Čeká nás tak další prohlídka,“ dodává Jan Sedlák, když spolu se starostou Šošůvky čeká na opožděný třetí autobus návštěvníků. Předchozí dva dorazily zase dříve, než bylo ohlášeno. A neplánovaně se rozdělily.

Ani po odjezdu všech ale Sedlákovy nečeká relax. „Odpoledne začneme výrobu, jede každý den, sedm dní v týdnu, mléko se musí zpracovat. Balit sýry budeme namísto odpoledne asi někdy v noci,“ krčí majitel kozí farmy rameny.

Firmu, která dodává čerstvé sýry a jejich ochucené variance s bylinkami, bazalkou, gyros příchutí i brynzu či archivní sýr do celé země, táhne s manželkou a rodiči. Pomáhaly i děti, dcera je ale po porodu, syn po operaci. A na zaměstnance nejsou zatím kvůli výdajům za nové přístroje peníze. „Letos jsme poprvé dorovnali nabídku a poptávku. Další rozšiřování si ale musíme rozmyslet. Teď máme 120 koz a dalších čtyřicet nachov.

A jsme na to čtyři,“ dodává Sedlák.

(Zdroj: idnes.cz)

Bořitovský kostel ukrývá starou fresku

Kryštofa a po levé se nachází téměř totožný, avšak o dvě stě let mladší. O skutečném důvodu se můžeme jen dohadovat. „Možná se jim ten první Kryštof nelíbil, tak namalovali nového a toho původního zamalovali,“ řekl s trochou nadsázky Vladislav Valentík. Zároveň upozornil, že i jednotlivá data se v růzDříve stával v Bořitově dřevěný kostelík. „Pravděpodobně ných písemných zdrojích liší. „Zkrátka může to být tak, případna přelomu 12. a 13. století tady byl postaven kostel z kamen- ně jinak,“ připustil další možné verze výkladu. ných kvádrů s románskými okny,“ uvedl kněz z Černé Hory Vladislav Valentík, který je zároveň administrátorem v Bořitově. Okna Vzácné malby Ostatní malby v presbytáři a na severní straně spadají do drubyla později zazděna a proražena nová, půloblouková. Nejstarší částí je loď kostela. Věž byla přistavěna roku 1305. Při opra- hé poloviny 15. století. V presbytáři vidíme tři pásy maleb zobvách byla zvyšována a její dnešní podoba pochází z roku 1840. razujících Zápas svatého Jiří s drakem, Poslední soud a VýjeV době husitských válek bylo mnoho kostelů zbořeno. Ani bo- vy z Kristova života. Boční kaple je vyzdobena malbou svatého řitovský kostelík nebyl ušetřen a čekaly ho tedy rozsáhlé opra- Mikuláše s donátorem.V průčelí chrámu bylo nalezeno původní vy. V roce 1480 byla přistavěna kaple svaté Anny. Dále byl omít- okno v gotickém slohu. Rozbitá a zazděná žebra a skla byla pečnut vnitřek i venek kostela. Některé křídové kvádry nosných zdí livě srovnána a bylo obnoveno původní okno s vitráží znázorňující svatého Jiří. Z let 1750 – 1800 pochází většina historickémusely být vyměněny. „Roku 1874 byly pod pěti vrstvami líčení objeveny nástěnné ho vybavení, a to hlavní oltář, oltář v kapli Panny Marie, Kalvámalby. Později byly fresky obnaženy a restaurovány,“ sdělil Va- rie, kazatelna, křtitelnice a socha archandělů Rafaela a Michaelentík. Původ maleb spadá do různých období. Jižní stěnu zdo- la, vše v barokním stylu. Asi uprostřed kostela se nachází v podbí románská malba z druhé čtvrtiny 13. století, která zobrazu- zemí šlechtická krypta, kde byli pochováni patroni zdejšího kosje postavu svatého Kryštofa. Freska patří mezi nejstarší u nás. tela. Roku 1913 byla krypta otevřena a byly zde nalezeny „rakve „Zajímavé je, že svatý Kryštof je tu dvakrát,“ upozornil kněz. s těly nepoškozenými“.

(Zdroj: denik.cz, autor: Marie Hasoňová) Při vstupu do kostela vidíme po pravé straně obraz svatého 3

Světelský oltář chce mířit výš. Pod UNESCO Po smrti se vznáší Panna Marie s tělem i duší do nebe. Takový příběh vypráví mlčky Světelský oltář v adamovském kostele svaté Barbory. Torzo patrně největšího gotického oltáře, o němž lidstvo ví, bylo jmenováno národní kulturní památkou.Ta se bude v budoucnu ucházet o zápis na seznam UNESCO. Ze Světelského oltáře vystupuje jednapadesát figur. Jsou to hlavy, poprsí i celé postavy. „Jde o pozůstatek patrně největšího gotického oltáře, o jehož existenci se ví. Jeho výšku odborníci odhadují na devatenáct až dvaadvacet metrů.

Světelský oltář je navíc jedním z nejvýznamnějších děl pozdněgotického řezbářského umění v Evropě,“ míní Petra Ulbrichová z ministerstva kultury.

Podle ní byl oltář jmenován národní kulturní památkou tento týden. Zabodoval vedle přemyslovského krucifixu z Jihlavy, zlomku latinského překladu Dalimilovy kroniky, motorového vlaku Slovenská strela či Závišova kříže z vyšebrodského kláštera. „Znamená to povýšení jeho památkové hodnoty,“ upozornila Ulbrichová.

Umění 16. století

Do lípy vyřezaný oltář ale míří výš. Farář Jiří Kaňa by jej rád viděl na seznamu UNESCO. „Zkusíme jej tam zapsat. Jde totiž o památku, která svým významem přesahuje Evropu. Podobných věcí ve světě moc není,“ nastínil Kaňa. Oltář pochází ze šestnáctého století. Podle faráře je obrazem toho, jak si tehdy lidé

představovali nebe. „Mši svatou sloužíme u stolu. Věříme přitom v přítomnost živého Ježíše Krista. Lidé tedy prostředí kolem stolu ozdobili jako nebe. Světelský oltář ukazuje představu lidí ze šestnáctého století,“ přiblížil Kaňa.

Není jasné, kdo unikátní dílo vytvořil.

S Oltářem je spjato jediné jméno. „Dochovala se pouze zmínka o Ondřeji Morgensternovi. Mohl to být jeden z řezbářů nebo jejich šéf,“ domnívá se Kaňa. Celý oltář zdobil v dávných dobách cisterciácký klášter v dolnorakouské Světlé.

V roce 1857 jeho část převezl kníže Alois z Liechtensteina do Adamova. Torzo velkého dřevěného díla pak bylo nainstalováno jako boční oltář v právě dostavěném kostele svaté Barbory.

Pokud by Světelský oltář svět zaujal, stal by se jedinou památkou chráněnou UNESCO na Blanensku. Marek Fajman z památkového ústavu v Brně ale oltáři velkou šanci nedává. „UNESCO preferuje spíš záležitosti z Afriky nebo Asie.

Jsou nám vzdálené třeba tamní sochy bohů.

Naopak křesťanská Evropa už své řekla,“ sdělil Fajman s tím, že Světelský oltář je sice významný, svět má však laťku nastavenou příliš vysoko. „Oltář by mohl zaujmout v nové kategorii evropských památek. O toto vlastní UNESCO usiluje Evropská Unie. Ta chce zapsat památky, které by ve světovém měřítku nezabodovaly,“ dodal památkář.

(Zdroj: deník.cz, autor: Karolína Opatřilová)

Jižní Morava: dramaticky ubylo zahraničních turistů Turisté přestávají jezdit na jižní Moravu.

Kdo by se divil? Jeďte do nějaké vinařské vesnice. Většinou najdete zabedněné vinné sklepy a nejjednodušší způsob, jak si koupit lahev moravského vína, je zajet na benzinku a hledat v regálu mezi autokosmetikou a čokoládami. A centrum jižní Moravy Brno? Má ještě smysl znovu vypisovat, co vše tu v porovnání s jinými městy chybí? Brňanům ne. Inženýři cestovního ruchu rýsují představy o kongresové turistice, komplexní infrastruktuře, vyžití a nabídce. Na pocit turisty a jeho případný návrat má vliv něco jiného. Služby a ochotný personál. Na protivné obličeje se nikdo jezdit dívat nebude. A sami se podívejte okolo sebe, kolik se jich tu dá stále potkat.

(Zdroj: idnes.cz)

Protivný personál omluvit nejde Jih Moravy vystřízlivěl z turistického nadšení. Kraj zámků, vinic a přírodních krás ztratil loni oproti předchozímu roku dvaadvacet procent zahraničních turistů ve srovnání s předchozím rokem. To je úbytek zhruba 70 tisíc návštěvníků. Tak velký propad žádný jiný kraj nezaznamenal; většinou se pohybuje kolem pěti procent. „Má to na svědomí hlavně veletržní a kongresová turistika, kterou poznamenala krize. I zahraniční firmy nyní zvažují všechny výdaje a těchto akcí se zúčastňují méně,“ říká manažer Centrály cestovního ruchu - Jižní Morava Lukáš Bačík.

Odliv zahraničních turistů má dopad na místní ekonomiku, kraj ho chce proto zastavit.

Faktem na druhé straně je, že po Praze a Karlovarském kraji je jižní Morava stále třetím nejčastějším cílem cizinců.

(Zdroj: idnes.cz) 4

Pospolitosti nikdy dosti uzavírá fotografickou trilogii Právě vydaná kniha z dílny občanského sdružení Drnka z Drnovic Pospolitosti nikdy dosti navazuje na dvě předchozí publikace Kulisy venkovského života a Na tom našem dvoře.

V těchto publikacích předchůdci dnešních autorů, studentů předmětu Sociologie venkova a krajiny, vyučovaného na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně drnovickým sociologem Pavlem Klvačem, zachycují prostředí obcí a domácí život obyvatel vesnic mikroregionu Drahanská vrchovina.

Poslední část této neformální trilogie se zaměřuje na život ve veřejném prostoru. To však ne ve formě občasných předvolebních mítinků či „obnovovaných tradic“ (ve skutečnosti spíše uměle zaváděných, jak ostatně trefně připomíná Pavel Klvač ve svém úvodním textu), ale na život všední, obyčejný, který by čtenář nejspíše při povrchním pohledu za život pospolitý ani neoznačil.

Pospolitost zde není vyjádřena jako prostá fyzická přítomnost skupiny lidí, ale jako fenomén, jehož projevy lze pozorovat i při absenci osob. Čtenáře tak autoři důmyslně vtáhli do zvláštní hry. Může sám testovat, zde v příslušné fotografii nalézá prvky komunitního života a své

zjištění porovná s komentářem autorů obrázků. Může souhlasit, vnitřně polemizovat, ale rozhodně nahlédne hlouběji než jen na povrch střípků mozaiky života jednoho regionu. Zobrazí se mu totiž i uvažování autorů fotografií – mladých lidí, sociologů i fotografů často spíše snahou než suchou akademickou odborností, kteří však asi právě proto vytvořili výpověď poutavou a povětšinou bystře trefnou.

Jak jinak ocenit přiléhavé označení svátku Dušiček za skutečné setkávání živých na hřbitově? Mládí a dobrá paměť rovněž asi autory i autorky vedlo k tomu, že neopomněli včlenit téma autobusové zastávky, jejíž pochybnou intimitu ocení nejeden „mladý návštěvník večerní zastávky“.

Publikace (a zejména celou trilogii) tedy považuji za přínosnou z více hledisek. Cizí čtenář se poučí jak o životě regionu, tak o myšlení studentů. Ovšem čtenář z vesnic v knize zobrazených nahlédne i na to, jak se na něj, jeho dům a obec dívá návštěvník, což může být jistě zajímavé zjištění.

Recenzent musí ocenit úsilí autorů fotografií i doprovodných textů a v minimálně stejné míře i práci editora, který usku-

tečnil výběr z mnohem většího počtu snímků. Kniha ve mně vyvolala rozpaky jen v jedné věci – zda-li není jak v úvodním slově, tak občas i v komentářích až příliš nostalgická a tesknící po tom, co „bylo“, když přitom dokládá, že toho „je“ stále dost. Kniha Pospolitosti nikdy dosti mapuje život na Drahanské vrchovině. Slavnostní uvedení knihy se uskuteční jako součást doprovodného kulturního programu Ekologické pouti k bažině, která začíná právě tuto sobotu ve 13.30 hodin před obecním úřadem v Drnovicích.

Trilogie začala v roce 2006 publikací Kulisy venkovského života, která se zaměřila na předměty charakterizující život v obcích Drahanské vrchoviny.

O rok později vyšel druhý díl: fotografická kniha Na tom našem dvoře. Ta se věnuje fenoménu samozásobitelství, pěstitelství a chovatelství ve stejném venkovském prostředí.

Nyní logicky řadu uzavírá díl věnovaný mezilidským vztahům. Kniha se podle Klvače snaží zmapovat, zda ve venkovském prostředí Vyškovska stále funguje komunita, pospolitost a do jaké míry do něj už pronikl běžný městský stereotyp ve vzájemném chování.

(Zdroj: deník.cz, autor: Zbyněk Ulčák)

5

Rozhovor s Tomášem Révészem, ředitelem Státního zemědělského intervenčního fondu v týdeníku Zemědělec Rozhovor na téma byrokracie v SZIF, problémy s administracemi a výplatami dotací a srovnání s ostatními Státy EU. V poslední době se objevují hlasy poukazující na příliš byrokratický přístup Státního zemědělského intervenčního fondu (SZIF).

Jak se na to díváte?

SZIF slyší na konstruktivní kritiku, v rámci které řeší vzniklé problémy, a to například při jednání Antibyrokratické komise ministerstva zemědělství a pracovními skupinami monitorovacího výboru. Stejně tak je známo, že SZIF a řídící orgán Programu rozvoje venkova (PRV) ve spolupráci s pracovními skupinami monitorovacího výboru neustále pracují na pravidlech tak, aby vycházely vstříc žadatelům o dotace. Stává se však, že právě náměty přednesené některými nevládními organizacemi často zvyšují počet kontrol a dokládání splnění těchto změn a navyšují tak administrativu (byrokracii).

Připouštíte tedy problémy zemědělců plynoucí z administrace a výplat dotací?

Problémy, které se vyskytují při administraci a výplatě dotací jsou spíše výjimečné. Všechny interní směrnice SZIF včetně kontrolních postupů vycházejí pouze z podmínek pravidel pro žadatele, které vydává ministerstvo zemědělství a v nichž jsou obsaženy i podmínky z legislativy ČR a EU. Pokud příjemce dotace

6

dodrží podmínky pravidel, které jsou transparentním způsobem předem známy, má vždy jistotu, že obdrží dotace v plné výši. Z praxe ovšem víme, že někteří příjemci dotací na konci projektu oproti původním předpokladům uplatňují například výdaje, které s jednotlivými projekty prokazatelně nesouvisí. Tyto nepřijatelné výdaje jsou bohužel odhalovány až při samotné kontrole na místě. Ztěchto důvodů se pracuje na detailnějším rozpracování metodiky zadávacího řízení adále budou také podrobněji rozpracovány způsobilé a nezpůsobilé výdaje v jednotlivých opatřeních, podopatřeních a záměrech, aby nedocházelo k pochybení. V letošním roce již došlo ke zjednodušení a snížení počtu kontrol, prováděných regionálními odbory SZIF. Konkrétně v PRV nebude například prováděna návštěva na místě u projektů do dvou milionů korun způsobilých výdajů a od dvou do pěti milionů korun budou z kontrol vyloučeny projekty, u kterých se uskutečnila kolaudace. Došlo také ke snížení množství předkládaných příloh a dokladů o 50 procent. K dalšímu zjednodušení dojde při ověřování plateb na centrálním pracovišti SZIF, kde bude ověřováno asi 50 procent projektů, a následná opatření se připravují.

Jak si ČR stojí v kontrolách vyplácení dotací v porovnání s ostatními státy EU?

Od platební agentury, vyplácející dotace z veřejných peněz, se mimo jiné očeká-

vá, že zamezí jakémukoliv neoprávněnému poskytnutí dotací a následně jejich čerpání v rozporu se stanovenými pravidly. SZIF ale kontrolami chrání také samotné zemědělce, aby nemuseli po následné kontrole EU vracet dotace po proplacení.

Není náhoda, že na základě rozhodnutí Evropské komise z 11. března 2010 nemusí ČR na rozdíl od naprosté většiny států EU, mezi kterými je například Španělsko, Velká Británie, Nizozemsko Belgie, Irsko, Itálie, ale také Francie a Německo, vracet neoprávněně čerpané dotace v celkové výši 8,8 miliardy korun. Důvodem je skutečnost, že ČR prostřednictvím SZIF ochránila příjemce dotací a vyvarovala se nejčastějších chyb dvaceti zemí EU, které mají na základě zjištění Evropské komise mimo jiné velmi slabé kontrolní prostředí, špatnou kvalitu a načasování kontrol, nedostatečné množství a kvalitu klíčových a pomocných kontrol, nedostatečné množství nebo neprovádění kontrol na místě, nedostatky v administrativním a kontrolním systému, nezpůsobilé výdaje a náklady, překročení finančních stropů či nedodržování platebních lhůt. I přesto, že se některé požadavky a pravidla při administraci a vyplácení dotací z peněz EU, ale také z národního rozpočtu ČR mohou zdát nadbytečné, mají z větší části svůj smysl právě proto, aby nikdo nemohl rozporovat, na základě čeho byla dotace poskytnuta a zda byly tyto peníze řádně a účelově využity, a to je jistě v zájmu nás všech.

Italský sýr z Moravy

už měl, jak sám říká, všeho a všech plné zuby, rozhodl se otočit celý svůj dosavadní život. „Proto jsem si vybral ovce. Jsou neuvěřitelně hodné a poslušné, nezatoulávají se a neutíkají tak jako krávy. Prostě poslouchají takřka na slovo a jejich pasení je hotová duševní ozdravovna. Nic tak člověku nevyčistí hlavu jako toulat se s ovčím stádem po polích,“ říká Korenek.

Než si však ovce pořídil, vyrazil do Nitry na zemědělskou univerzitu, kde mu poradili, aby choval ovčí plemeno cigáje, původem z Balkánu, protože z jejich mléka je nejlepší sýr. Obešel také několik slovenských bačů a sbíral od nich rozumy. To podstatné jej ovšem naučil italský farmář původem ze Sicílie, s nímž se setkal v Brně. Naučil ho, jak chovat ovce,

starat se o ně, správně dojit a hlavně jak dělat dobrý sýr. Zákazníci si u Korenka mohou pořídit nejenom ovčí biosýr, při jehož výrobě farmář využívá slovenské i sicilské zkušenosti, ale i klasickou slovenskou brynzu a různé italské speciality z ovčího mléka, jako je třeba riccota. Na ovčí bio sýr má certifikát Regionální produkt Moravský kras.

Během sezony, kdy se ovce dojí, tedy od dubna do října, nemá Korenek o zákazníky toužící po sýru nouzi, a tak postupně rozšiřuje své stádo. Nejde to však úplně rychle. Aby vyhověl nárokům na kvalitu kategorie bio, musí mít maximálně sedm ovcí na jeden hektar pozemku a sehnat nové pozemky je v okolí poměrně složité. Dnes se ovcí po okolních polích prohání sto třicet.

Zoltán Korenek je původem Slovák, žije na Moravě a ovčí sýr ho naučil dělat farmář ze Sicílie. Hluboké Dvory, kde se nachází ovčí biofarma Zoltána Korenka, leží necelých třicet kilometrů od jihomoravské metropole. Čtyřiapadesátiletý farmář se tu zabydlel před deseti lety, když ve vesnici se sedmdesáti obyvateli koupil rozpadlý prvorepublikový statek, jenž za komunismu sloužil jako stáj pro koně.

Chtěl prý tenkrát změnu. „Po revoluci jsem podnikal v elektru a docela úspěšně. Dodával jsem do specializovaných obchodů a byla léta, kdy naše firma vydělávala skutečně velkolepě,“ říká Zoltán Korenek, který původně vystudoval zahradnickou školu. Časem ovšem slibný obchod začaly ničit supermarkety a velkoobchody, a protože

Připravují seznam systémů „bedýnek“ Elektronickou databázi takzvaných bedýnkových systémů prodeje potravin a bioklubů sdružujících odběratele biopotravin chtějí do poloviny dubna vytvořit organizace zabývající se propagací ekologického zemědělství. Informoval o tom server www.biospotrebitel.cz.

Zájem o tento způsob prodeje hlavně sezónní zeleniny a ovoce od pěstitelů přímo zákazníkům u nás roste. Odběr bedýnek si obvykle organizují sami zájemci. Skupina spotřebitelů se dohodne s místním pěstitelem, který jim zpravidla v pravidelných

intervalech dodává své výpěstky na odběrové místo. Ve stanovenou dobu si tam mohou svou „bedýnku“ vyzvednout. „Do poloviny dubna bude adresář ‚Kam pro bedýnky‘ vydán v elektronické formě a bude dostupný všem zájemcům na internetových stránkách Bio-info.cz, Hnutí Duha a Biospotrebitel.cz,“ uvádějí organizátoři. Zájemci o odběr si v budoucnu v adresáři jednoduše vyhledají možného dodavatele z okolí svého bydliště, údaje o jeho sortimentu, kontakt na něj a další potřebné informace. „Momentálně evidujeme

27 bedýnkových systémů a 15 Bioklubů,“ řekl k tomu Tom Václavík z agentury Green marketing, která u nás propaguje biopotraviny a ekologické zemědělství.

Podle něj se ale adresář neomezují pouze na bioproducenty, ale chce podchytit jakoukoliv místní či regionální aktivitu. Prodej zeleniny či ovoce s využitím bedýnek se v posledních letech v Evropě rychle rozšiřuje a dnes jej provozují stovky farmářů a obchodníků zejména ve Velké Británii, ale také v Německu či Rakousku. U nás naopak lidé výhody tohoto způsobu prodeje teprve objevují.

(Autor: Přibík Oldřich) 7

Tomio Okamura: V žateckém pivu vidí potenciál krásného historického města v kombinaci z žateckým chmelem. Takové město mělo již dávno turismem daleko více žít a profitovali by z toho i místní obyvatelé.

Zvýšení zájmu turistů si radnice slibuje také od nového projektu Chrámu chmele a piva, který se právě ve městě staví.

Samotný projekt výrazně nepomůže. Je vždy potřeba ho zasadit do dobře nastaveného podhoubí, tak, aby projekt byl celoročně využitelný. Takovým slibným podhoubím mohou být právě lokální gastronomické speciality, vhodná skladba ubytovacích kapacit, například v kombinaci s konferenčním zázemím, aby byl využitelný mimo hlavní letní sezonu.

Když před pár dny navštívil Tomio Okamura Žatec, rozdal i několik receptů, jak vylepšit tamní turistický ruch. Přesně takového ho známe. Když se někde v médiích objeví slovo turista nebo cestovní ruch, určitě uvidíte a hlavně uslyšíte i mluvčího cestovních kanceláří a úspěšného podnikatele Tomio Okamuru. A jako vždy, je nekompromisní.

V čem je problém takové podhoubí vypěstovat?

V České republice je obrovským problémem to, že šedesát procent všech zahraničních turistů, jezdí pouze do Prahy. To není v žádné jiné vyspělé zemi, z Prahy se u nás jezdí jen na výlety. Důvodem je právě chybějící turistická infrastruktura.

bídka skutečných lokálních gastronomických specialit, nejlépe na základě piva.

Proč nejsou nabízeny například různé pivní koktejly? Přitom právě atraktivní jídlo a pití jsou hlavními turistickými lákadly ve všech nejnavštěvova­nějších zemích světa. Třeba Francie, Itálie nebo Dobře, kvalitně uvaříme, ale to bude Španělsko. drahé. A místní chodit na drahé nebudou, takže zase zavíráme.

Třeba nabízí zase něco jiného.

Na zámek nebo procházku historicKvalitní a atraktivní jídlo přeci vůkým městem stačí jít několikrát ročně, bec nemusí být drahé. Smutnými příklaale hlad a žízeň má člověk celoročně dy nevyužitého potenciálu v tomto směněkolikrát denně. A právě proto by měla ru je například pardubický perník nebo být gastronomie jedním ze základních olomoucké syrečky. Už dávno tam měly pilířů rozvoje cestovního ruchu. I v Žatci. z těchto produktů dělat speciality.

Je o vás známo, že jste milovníkem piva. Jak se vám, jako zkušenému turistovi, líbilo v hlavním městě chmele a piva?

Bohužel jsem byl v Žatci krátce a měl jsem nabitý program, takže jsem si ho moc neprohlédl. Všiml jsem si ale krásného historického náměstí a hned Co vás v Žatci nejvíce zaujalo nebo naopak zklamalo? pomyslel na zatím dřímající potenciál.

Potěšil mě zájem studentů o cesTakže si myslíte, že Žatec svůj turistický tovní ruch, je to dobrá zpráva pro nás pro všechny, že chtějí v cestovním rupotenciál dostatečně nevyužívá?

Určitě ne, nevyužívá. V restauracích chu něco pozitivního budovat. A zklamaa dalších podnicích ve městě chybí na- lo? Trochu právě ten nevyužitý potenciál

Takže možná cesta je v pivní turistice a nabízení unikátů? Třeba pivo z města chmele s vánoční, velikonoční nebo valentinskou příchutí a barvou?

Ano, nabídka různých sezónních piv je jistě také jednou z cest.

Vaše cestovní kancelář se specializuje na Japonce. Jak je dostat do Žatce jako další z mnoha národů, které do města jezdí?

S japonskými turisty do Žatce? To by byl asi problém. Je známé, že japonští turisté jsou štědří, ale také ohromně nároční.

Na čistotu, na obsluhu, musí se myslet na nejmenší detaily. Navíc jezdí na osm dní a projedou třeba tři až čtyři země. Žatec by musel obstát v konkurenci Prahy nebo Vídně, a to je dost obtížné. Obtížně se prosazuje i zastávka v Karlových Varech.

(Zdroj: denik.cz, autor: Vít Šimánek)

8

Pro včelaře je připraven dotační program Úspěšný dotační titul pro včelaře bude mít třetí pokračování. Cílem připravovaného programu, který poběží v letech 2011–2013, je zejména technická pomoc včelařům a skupinám včelařů. Program umožní odborné školení včelařů, například o prevenci proti onemocnění včel. Program poskytne spolufinancování nákupu nových nástrojů a zařízení nutných pro řádnou péči o včelstva, boji proti varroáze a opatřením na obnovu včelstev kvalitním genetickým materiálem. Informoval o tom mluvčí ministerstva zemědělství Petr Vorlíček.

V minulých letech zaznamenala celá Evropa úbytek včelstev kvůli varroáze.

S tímto úbytkem se včelaři za výrazné podpory ministerstva zemědělství z větší části vyrovnali. Dlouhodobým úkolem je omlazení včelařství. V České republice je málo včelařů v produktivním věku, kteří se včelařství věnují profesionálně. Vče-

Údaje o včelařství (2009) lařství je stále spíše zájmovou činností. Počet včelstev komerčních 23 694 Jedním z cílů programu je profesionaliza- včelařů: ce včelařství a zvyšování počtu subjektů Počet včelstev celkem: 497 946 s počty včelstev nad 150, což by mělo zajistit pokrytí potřeb zemědělských produ- Počet komerčních včelařů s 97 centů. Zároveň bude zajištěna dostateč- více než 150 včelstvy: 46 033 ná produkce kvalitního tuzemského Počet včelařů celkem: medu. Důležitou prioritou programu Produkce medu celkem: 6 891 t je také zavádění nových technologií a Přímý prodej spotřebitelům: 4 311 t zvyšování mobility včelstev.

Návrh programu bude v nejbližší době Přímý prodej do maloob397 t schvalovat Evropská komise. Předpoklá- chodu: daný objem prostředků na tříleté obdo- Prodej pro zpracovatelské bí bude zhruba 203,5 milionu korun, při- provozy – plnírny, velkoob1 300 t čemž z 50 % bude financován z rozpoč- chody a průmysl: tu ČR a 50 % prostředků bude z Evrop- Dovoz celkem: 1 781 t ské unie. Úspěšnost tohoto programu Vývoz celkem: 1 850 t lze dokladovat například i tím, že včelaři v posledních dvou letech čerpali dotace z tohoto opatření na 100 %, což je mimo Spotřeba: 0,7 kg /na osobu jiné dáno vysokou organizovaností celé(Autor: Seifertová Eva) ho oboru.

Ve Křtinách dříve stávaly dva kostely Křtinský chrám Panny Marie je považován za nejkrásnější barokní církevní stavbu v českých zemích. Už přes dvě stě padesát let vítá poutníky z širokého okolí. Pozoruhodný chrám, z něhož dýchá zvláštní posvátná atmosféra. Mnoho poutníků v něm nachází útěchu ve svých starostech a bolestech.

Dříve stávaly ve Křtinách dva kostely.

Jeden malý, románský ze třináctého století, a druhý podstatně větší, gotický, pocházející pravděpodobně z patnáctého století. Ten byl nazýván „německý“, protože se v něm konaly mše svaté sloužené v německém jazyce.

Jelikož však již tenkrát byly Křtiny věhlasným poutním místem a poutníků stále přibývalo, bylo nutné postavit mnohem větší chrám. Stavba proto musela být prostorná, schopná pojmout co možná největší počet poutníků. Měla být monumentální a současně přívětivě začleněná do okolní krajiny.

Letopisci popisují Křtiny jako místo zázračných událostí a uzdravení. V centru tohoto dění byla kamenná socha Panny Marie. Ta byla umístěna v malém kostele.

Za podpory zábrdovických premonstrátů, pod něž Křtiny spadaly, se v sedmnáctém a osmnáctém století mariánský kult rozšířil daleko za hranice Moravy.

V té době pracoval na Moravě vynikající český architekt italského původu Jan Santini Aichel, který se výborně zhostil svého úkolu a vytvořil hned několik návrhů. Začalo se stavět roku 1712. Nejpr-

ve nová rezidence, potom kaple svaté Anny a základní kámen k dnešnímu chrámu byl položen roku 1728. Musely se ovšem zbourat oba původní kostely.

Chrám byl dostavěn roku 1744 a začalo se pracovat na vnitřní výzdobě. „Roku 1750 kostel požehnal opat Kryštof Matuška,“ doplnil křtinský farář Tomáš Prnka. Socha Panny Marie byla umístěna na hlavní oltář.

Chrám je dlouhý pětapadesát metrů a široký sedmatřicet metrů. Na interiéru pracovali přední umělci té doby. Rozsáhlé fresky pocházejí ze štětce Jana Jiřího Etgense, obrazová tvorba je zastoupena díly brněnského jezuity Ignáce Raaba, Josefa Winterhaldera mladšího, Josefa

Sterna a podle tradice i olomouckého augustiniána A. Lublinského. „Nejkrásnější je však kostel tehdy, když je plný,“ upozorňuje Prnka.

V areálu chrámových ambitů je umístěna pozoruhodná zvonohra. „Skládá se ze sedmadvaceti zvonů, k nimž letos přibude ještě šest, bude jich tedy třiatřicet, což má symbolizovat Kristova léta,“ vysvětlil kněz. Zvony hrají různé křesťanské písně. „Zvonohra je naprogramována, hraje v sobotu a v neděli, v případě potřeby se dá pustit kdykoliv.

Umí zahrát přes šedesát písniček, do budoucna ještě počítáme s dalšími,“ sdělil farář. Jednotlivé zvony drží napevno, po elektrickém signálu se rozpohybuje pouze srdce, které udeří do zvon.

9

Zjevení oslaví od jara do podzimu

mátný kaštan,“ doplnil Peňáz.

Ve Křtinách v těchto dnech právě uklízečská četa na lešení umývá okna chrámu. Na jubileum se však nepřipravují jen na místní faře. „I když oslavy jsou v režii farního úřadu, jsou pro Křtiny významné, proto jim vycházíme samozřejmě vstříc.

Například zajišťujeme pro poutníky sociální zázemí,“ uvedla křtinská starostka Hana Matějovská Kubešová.

Vzdát hold kraji, dřevu i křtinskému faráři Tomáši Prnkovi se rozhodli v jubilejním roce také lesníci. Ve Školním lesním podniku Křtiny proto vyrobili nová boží

bačských skupin z celé České republiky.

Ty lidé ve Křtinách uslyší v průběhu celého víkendu od pátku třicátého dubna až do neděle druhého května,“ doplnil zástupce ředitele ŠLP Křtiny Pavel Mauer.

Právě prvního května očekávají ve Křtinách největší nápor poutníků. Zjevení Panny Marie si tam připomínají v tomto čase každý rok. „Který den se matka Boží zjevila, se přesně neví. Tak to slavíme prvního května, kdy byl roku sedmnáct set padesát kostel dostavěn a požehnán. Proto v tento den vždycky jdeme průvodem k památné kapličce v Bukovince, kde se Panna Maria zjevila,“ vysvětlil křtinský farář Tomáš Prnka.

muka, která prvního května požehná právě kardinál Coppa. „Božími muky vyrobenými ze dřeva chceme vyjádřit úctu ke kraji, ve kterém hospodaříme, k páteru Prnkovi, který tu slouží už řadu let a také samozřejmě dřevu jako materiálu, se kterém denně pracujeme. Žehnání muk navíc doprovodí koncerty pěti tru-

Nejen Pannu Marii letos oslaví ve Křtinách. Také páteru Prnkovi tam věřící vzdají hold. „Tento rok uplyne šedesát let od mého vysvěcení na kněze. A z toho sedmatřicet let sloužím ve Křtinách. Proto jsem zde odsloužil diamantovou primiční mši ,“ dodal Prnka.

(Zdroj: denik.cz, autor: Vladěna Šebelová)

Ve Křtinách si letos připomenou osm set let od zjevení Panny Marie. Oslavy Velkého křtinské jubilea tam začínají už příští týden. Žehnání nových zvonů do nejtěžší zvonohry v Čechách, tisíce poutníků na slavnostních bohoslužbách, zasazení památného kaštanu nebo koncerty trubačských skupin. To vše a spoustu dalších akcí nachystali v tomto roce ve farním chrámu Jména Panny Marie ve Křtinách.

Letos totiž uplyne osm set let od doby, co se podle tradice roku 1210 zjevila Panna Maria Křtinská na rozkvetlém kaštanu v blízké Bukovince. Oslavy Velkého křtinského jubilea tam vypuknou už příští týden a skončí děkovnou mší v listopadu. „Program osmisetletého výročí připravujeme pomalu rok dopředu. Ze všech naplánovaných akcí můžu zmínit například příští neděli ve dvě hodiny odpoledne žehnání šesti nových zvonů pro zvonohru nebo nejvýznamnější slavnostní bohoslužbu, která oslavy Velkého křtinského jubilea oficiálně zahájí a na kterou jsme pozvali kardinála Giovanniho Coppa z Říma,“ přiblížil páter Jan Peňáz sloužící ve Křtinách.

Po žehnání šestice nových zvonů jsou všichni zváni na koncert Radka Rejška na křtinskou zvonohru. „A ve čtyři hodiny odpoledne na stráni před křtinskou školou ochránci přírody z Vysočiny zasadí pa-

Za propagaci rozhazují Praha a kraje miliony Rovných 24 milionů korun utratí jen letos pražský magistrát za vydávání měsíčníku Listy. „Dosud vycházely v nákladu šest set tisíc kusů. V rámci úspor chystáme snížení nákladu,“ řekl mluvčí radnice Jiří Wolf. Laciné však není ani vydávání například Listů jižní Moravy, které v tomto roce přijde na 9,6 milionu. „Měsíčník vychází ve velkém nákladu pro plných 470 domácností,“ uvedl mluvčí jihomoravského hejtmana Michala Haška Jan Chmelíček. A jak je na tom Středočeský kraj? Za čtyři čísla svého čtvrtletního magazínu na křídovém papíře letos zaplatí 5,2 milionu. Náklad je půl milionu kusů.

Primátor Pavel Bém je alespoň úsporný v sebepropagaci. Na šestnácti stranách březnového vydání Listů hlavního města Prahy je jeho fotografie jen třikrát.

Naopak četnost snímků sociálnědemokratických hejtmanů zarazí nejednoho čtenáře. Například Rath v zeleném lékařském plášti, usmívající se Rath na stave10

ništi, Rath na maturitním plese zdravotních sester, při otevírání mateřské školky nebo návštěvě domova seniorů. Na dvaatřiceti stranách Středočeského magazínu je hejtmanova fotografie celkem dvanáctkrát. Některé přitom zaberou až půl strany.

Za Rathem nezaostávají ani další hejtmani. Třeba snímek Haška v lednovém vydání osmistránkového měsíčníku Listy jižní Moravy je osmkrát, na titulní straně dokonce dvakrát. A fotografie moravskoslezského hejtmana Jaroslava Palase v čtyřstránkové inzertní příloze, která vychází od začátku roku každý měsíc ve dvou celostátních denících, byla hned pětkrát.

Podle Palasovy mluvčí Šárky Vlčkové samostatnou tiskovinu kraj nevydává.

Vlčková dodala, že inzerce bude v letech 2010 až 2012 celkem stát 15,3 milionu.

To znamená, že ročně přijde propagace kraje včetně jeho hejtmana více než na pět milionů.

Za snahu o zviditelňování své osoby za krajské peníze je nejčastěji kritizován Rath. Podle středočeské ODS opozici znemožňuje, aby ve Středočeském magazínu publikovala. Socialisté se brání, že jen oplácejí občanským demokratům stejnou mincí. „Ať si na vlastní kůži vyzkoušejí vlastní metody. Potom se můžeme bavit o jiném přístupu,“ konstatoval Rath. ODS nyní zvažuje, že podá na krajský úřad trestní oznámení. Podle šéfky kontrolního výboru středočeského zastupitelstva Dagmar Nohýnkové radní před koncem loňského roku vyhlásili veřejnou zakázku za 7,5 milionu na placenou inzerci ve významných denících. „Soutěž se ale neuskutečnila, protože vedení kraje rozdělilo zakázku na tři menší, což je protizákonné,“ uvedla Nohýnková.

Mluvčí Ratha Berill Mascheková naopak tvrdí, že vše bylo transparentní. Třeba za inzertní přílohu v deníku Blesk, která vychází jednou za měsíc, kraj platí 215 tisíc.

Od dubna to pak bude dvojnásobek, protože příloha bude podle Maschekové vycházet každých čtrnáct dnů.

(Zdroj: E15.cz, autor: Pavel Otto)

Sadaře likvidují nízké výkupní ceny. Krachují Sadaři na jižní Moravě si loňskou sezonu pochvalují. Přálo jim počasí a sklizeň se vydařila. Jenže je jim to k ničemu, protože prudce klesly výkupní ceny ovoce as nimi i zisk pěstitelů.

To potvrzuje předseda Ovocnářské unie Moravy a Slezska Josef Viktorin. „V letech 2007 a 2008 jsme bojovali skrizí prodeje. O české ovoce nebyl velký zájem. A sotva se loni situace zlepšila, klesly zase výkupní ceny,“ vylíčil nelehkou situaci ovocnářů Viktorin.

Nejníže v loňském roce klesly ceny ovoce na průmyslové zpracování. Kilogram jablek moštárny vykupovaly za méně než korunu. Pěstitelé proto nechali část své úrody na stromech. Nevyplatilo se jim sklízet.

Ceny nižší o pětinu

Sadaři z Břeclavska prodávají loňskou úrodu ještě letos. „Jablek se urodilo dost.

Ale výkupní ceny klesly o pětinu,“ povzdechl si vedoucí sadů společnosti Zemos z Velkých Němčic Roman Loskot. Podle něj je situace nejhorší u ovoce na zpracování, ceny jsou neúnosně nízké. „Budoucnost tohoto druhu výkupu vidím černě,“ dodal.

Němčický sad má přes dvě stě hektarů a víc než polovinu z toho zabírají jabloně, zbytek meruňky a hrušně. „Letos to vypadá na průměrnou úrodu, ale odhadovat ji už teď je těžké. Nejcitlivější období přijde, až stromy pokvetou,“ vysvětlil Loskot.

O úrodu se zatím nebojí ani největší tuzemský producent meruněk Patria Kobylí na Břeclavsku. „Zatím to nevypadá, že by se zima nějak nepříznivě podepsala nastromech. Ale rozhodne až doba kvetení,“ uvedl vedoucí sadařské divize společnosti Michal Schovánek.

Někteří pěstitelé meruněk ale hlásí škody už teď. „Kvůli pozdním mrazíkům je část stromů poškozená,“ postěžovala si Zdeňka Pindová ze zemědělského podniku v Mikulčicích na Hodonínsku.

Ani tam letos neočekávají kvůli nízkým výkupním cenám velké zisky.

Jihomoravské sadaře nejvíce trápí levný dovoz z Polska. „Prodávají pod našimi výrobními náklady. Je to tím, že pro pěstování mají jiná pravidla. Jejich plody podléhají odlišnému zdanění než naše a rozdílné nařízení mají třeba i pro použití postřiků,“ vysvětlil Viktorin. Pokud se situace nezmění, tak menší sadaři podle něj své podnikání zruší. „Mnozí asi zkrachují,“ dodal.

Někteří ovocnáři se snaží současné situaci čelit prodejem takzvaně ze dvora.

s tím, že sady teď procházejí restrukturalizací. „To znamená, že pěstitelé vysaTo znamená, že ovoce prodávají ve skla- zují odrůdy podle zájmu na trhu, uplatdech ihned po sklizni. Moc úspěchů ale nění a trendů,“ vysvětlil Stanislav Boček nemají. „Lidé si raději zajdou do obcho- z Mendelovy univerzity v Brně. du, protože je to pro ně pohodlnější,“ řekl Vedoucí rodinné farmy v Tasovicích Viktorin.

Někteří Brňané však nedají na tento Eva Krňanská o podnikání v ovocdruh prodeje dopustit. „Každý rok v sa- nářství říká: Bojím se levného dovodech kupuju dva až tři pytle jablek. Můžu zu z ciziny Tasovický sad bude v létě plný merusi tam vybrat z mnoha odrůd,“ pochváněk a broskví. Na malou rodinnou firmu lil možnost přímého nákupu Antonín Fojna Znojemsku krize ovocnářství ještě netík z Brna. dolehla. „Bojím se však, co s námi udělá dovoz levného ovoce ze zahraničí,“ říká Prodej ze dvora Mnoho lidí se na nákup od pěstitele vedoucí sadu v Tasovicích Eva Krňanská. těší celý rok. „Hlavně děti. Kde jinde uvidí, jak velké stroje třídí a leští jablka. Pro Jak velký je váš sad?

Máme jen malou, čtyřhektarovou farcelou rodinu je to příjemný výlet, při ktemu.

Na třech hektarech pěstujeme rém navštívíme známé,“ řekl Fojtík. broskve a na jednom meruňky.

Proč jste ho vlastně založili?

Naskytla se nám tím příležitost získat pozemek blízko bydliště, ale hlavně jsme byli nadšeni myšlenkou vyzkoušet něco nového.

Co je na vedení sadu nejtěžší?

S problémy jsme se setkali už při jeho zakládání, dalo nám zabrat všechno potřebné papírování. Teď je důležité sledovat trendy a stále se učit. Ale to hlavní je nadšení a nebát se práce.

Kde získáváte odborné znalosti?

Protože jsme malá farma, na odborníky se neobracíme. Vše si zajišťujeme sami nebo pomocí rodiny a známých.

Jezdíme na školení o hnojení, postřicích Jedním z mála kladů, které současnebo o řezání stromků. Studujeme literaná situace sadařům přináší, je dostatek turu a skládáme potřebné zkoušky. brigádníků. „Mnoho lidí si teď potřebuje přivydělat. Sídlíme na kraji Brna, tak- Proč pěstujete právě meruňky že u nás loni pracovali většinou studen- a broskve?

Když jsme před deseti lety sad zakládali, hledali jsme odpovědi na dvě základní otázky: o jaké ovoce budou mít zákazníci největší zájem a jestli je vhodné pro pěstování v tomto místě. Tak jsme se dostali k meruňkám a broskvím.

Máte problém s odbytem nebo s výkupními cenami?

Sadařství je pro nás koníček, více nás zajímá kvalita než množství vypěstovaného ovoce. Zatím jsme problémy neti,“ řekl Viktorin. Dodal, že větší družstva, měli, ale trochu se bojím levného dovokde sadaři potřebují jistou pracovní sílu zu ze zahraničí. pro určité období, si najímají brigádníky ze Slovenska nebo z Rumunska.

Jaké ovoce máte nejraději?

Na jižní Moravě je nejvíce sadů jabloVšechno, které si mohu utrhnout příňových a meruňkových. „Ubývá broskví mo ze stromu nebo z keře. Tedy přesně a naopak přibývá švestek. Většina stro- v době, kdy dozrává. mů je ale přestárlá,“ upozornil Viktorin (pokračování na straně 11) 11

Cyklostezek v Jihomoravském kraji přibývá Počet cyklostezek a zájem o ně v poslední době stále stoupá. Není tomu jinak ani na jižní Moravě, která je vzhledem k poměrně rovnému terénu pro cyklistiku ideální. Každý rok se proto vedení kraje a různé organizace snaží síť cyklostezek vylepšovat.

V letošním roce má kraj na podporu cykloturistiky vyhrazených asi deset milionů korun. Peníze budou směřovat hlavně na opravy cest a na obnovu jejich označení. Větší rozšiřování za peníze Jihomoravského kraje se zatím neplánuje. „V loňském roce jsme postavili například cyklostezku v Němčičkách nebo v Pasohlávkách na Brněnsku. V menší míře budeme pokračovat i letos. Snažíme se obnovit značení tras a vystavět nová odpočívadla,“ uvedl mluvčí Jihomoravského kraje Jan Chmelíček.

Z Brna až do Vídně

Oprav a rozšiřování se dočká i velmi využívaná trasa z Brna do Vídně. Tato města spojuje takzvaná Jantarová stezka. „Chceme postavit třináct nových úseků na trase, abychom zpříjemnili turistům jízdu a oni se mohli vyhnout nebezpečným silnicím, kde je hustý provoz. Oprava nás bude stát asi šedesát milionů korun,“ vysvětlil tajemník sdružení Cyklistická stezka Brno–Vídeň Libor Šrámek.

Jantarová stezka vede až z polského Krakova a na území Jihomoravského kraje prochází přes Sloup, Blansko, Brno, Pasohlávky a Hevlín. Tato cesta patří mezi nejvyužívanější stezky v Jihomoravském kraji. Úsek z Brna do Vídně je na české straně dlouhý osmašedesát kilometrů. Lidé sem jezdí na jednodenní i vícedenní výlety. „Cyklostezka je přímo napojená na rakouské turistické trasy. Velkým lákadlem je aquapark v Laa an der Thaya, kousek za hranicemi Rakouska,“ uvedl Šrámek.

Jantarová stezka v úseku z Brna do Vídně vede také přes obec Žabčice na Brněnsku. Starosta Vladimír Šmerda potvrzuje, že milovníci výletů na kole výrazně přispívají k rozvoji cestovního ruchu v obci. „Jezdí k nám hodně lidí. Na příští rok připravujeme postavit na trase novou restauraci se zázemím pro cyklisty,“ popsal záměry Šmerda.

Další oblíbenou trasou je i Lichtenštejnská stezka na území Lednicko­valtického areálu. „Okolí je turisticky velmi atraktivní.

Nachází se na rovině. Terén není obtížný.

Trasa vede od jedné památky ke druhé, takže není nudná,“ popsal trasu mluvčí břeclavského městského úřadu Dalibor Neděla.

12

Jižní Morava se díky podobným trasám může chlubit poměrně hustou sítí cyklostezek mezinárodních, národních i místních až po speciální, jako jsou třeba vinařské stezky. „V kraji je asi sto padesát různých cyklistických tras, které mají dohromady více než tři tisíce kilometrů.

V letech 2008 a 2007 dal kraj na jejich rozvoj více než osmačtyřicet milionů korun,“ vypočítal Chmelíček.

Na kole ve městě

Zajistit bezpečnou cestu cyklistům se snaží také brněnští úředníci. „Nejde jen o to, vybudovat dostatek cyklostezek.

Všechny hlavní směry z města už jsou na ně napojené. Snažíme se nyní podpořit Brňany, kteří jezdí na kole třeba do práce,“ uvedl náměstek primátora Martin Ander. Tomu mají podle něj pomoci hlavně cyklopruhy na silnicích. V letošním roce chce vedení města takový pruh vyznačit na trase z Nového Lískovce přes kampus až na Nové sady. „Bude to pohodlné pro jezdce i pro řidiče aut. Na konci dubna budeme v diskuzi řešit i situaci cyklistů v historickém jádru města,“ doufá Ander.

Snahy města oceňuje například cyklista Jiří Tuscher. „Jezdím na kole často.

Oblíbil jsem si trasu z Bílovic do Obřan, kde je opravená cyklostezka. Je v pořádku, že se město o opravy zajímá,“ říká Tuscher.

Vinařské stezky slaví devět let

Jižní Morava – Spojit výlet na kole s degustací vína a projížďkou mezi vinicemi.

Tuto unikátní možnost mají cyklisté na jižní Moravě už devět let. Od roku 2001 tam totiž funguje síť vinařských stezek. „Vloni jsem byl na výletě po vinařských stezkách kolem Mikulova, kde jsme měli objednanou degustaci v jednom z místních

sklípků. Bylo to tam moc příjemné,“ pochvaluje si tuto možnost například Michal Kočár z Brna.

Hlavní trasa Moravských vinařských stezek vede ze Znojma do Uherského Hradiště a měří 245 kilometrů. Na ni se připojuje deset stezek, které vedou po jednotlivých vinařských oblastech. Patří k nim například Brněnská, Bzenecká, Kyjovská, Mikulovská nebo Mutěnická stezka.

V současné době se Nadace Partnerství, která stezky vybudovala, soustředí hlavně na vylepšování jednotlivých úseků. Síť tras už rozšiřovat nechce. „Snažíme se o jasnější značení. Stavbu odpočívadel a informačních panelů,“ uvedl vedoucí projektu Juraj Flamik z Nadace Partnerství.

Mezi nejoblíbenější patří hlavní Moravská stezka. „Nabízí cyklistům krásné výlety. Jak jednodenní, tak i vícedenní.

Kromě návštěvy vinných sklípků je zajímavá také cesta, která vede po rovině až do podhůří Chřibů,“ vysvětlil Flamik.

Na deset hlavních tras navazují i místní stezky. Příkladem je třeba projížďka po vinicích, na kterých se pěstuje druh vína zvaný André. Další takovou trasou jsou Modré hory nebo Stezka Rulandského bílého.

S projektem, který měl podpořit jihomoravské vinaře, přišla už v roce 1997 degustátorka vín Eliška Zimová a architekt Jiří Löw. Oslovili jedenáct starostů z regionu a navrhli jim, aby založili Sdružení vinařských obcí jižní Moravy.

O rok později se k nim připojila Nadace Partnerství. Trvalo to další tři roky, než se cyklisté projeli po stezce. „Prvních 350 kilometrů jsme zprovoznili v roce 2001. Od té doby se trasa rozšířila na tisíc dvě stě kilometrů,“ uzavřel Flamik. (pokračování na straně 11)

Sadaře likvidují nízké výkupní ceny. Krachují (pokračování ze strany 9)

Z oskeruší vzniká mošt i pálenka

Jak chutná moruše, mišpule nebo oskeruše? To už dnes ví jen málokdo, netradiční druhy ovoce z jižní Moravy totiž pomalu mizí a stávají se vzácností. Přesto se najdou nadšenci, kteří vysazují nové stromky.

K neobvyklým druhům, které se v kraji pěstují, patří morušovník černý, jeřáb oskeruše, kdouloně, mišpule nebo zimolez kamčatský. „Tomu se říká kamčatská borůvka, protože tak nejen vypadá, ale i chutná,“ řekl Stanislav Boček z Mendelovy univerzity v Brně.

Většina stromů a keřů těchto ovocných druhů je podle něj už hodně stará. „Nové nikdo příliš nevysazuje. Výjimkou je Strážnicko, kde tradici oskeruší spojili se slavnostmi oblasti,“ sdělil Boček.

Obyvatelé Tvarožné Lhoty blízko Strážnice na Hodonínsku pořádají Slavnost oskeruší. „Propagujeme vzácný ovocný strom a připomínáme i další opomíjené druhy ovoce jako dříny, moruše, mišpule, kdoule nebo jedlé kaštany. Nechceme, aby vymizely,“ řekl jeden z pořadatelů Vít Hrdoušek s tím, že slavnosti se letos konají už podeváté.

Kromě toho, že oskeruším zasvětili v Tvarožné Lhotě své slavnosti, připisují ovoci i léčivé účinky. Pomáhá především

při poruchách trávení. Z dozrálých, sladkokyselých a šťavnatých plodů pěstitelé vyrábí kompoty, marmelády, mošty, čaje, likéry a především pálenku.

Díky slavnostem se podle jejich pořadatelů daří oskeruše vracet do jihomoravských sadů. „Lidé je zase začali vysazovat. Důkazem je, že letos bude na slav-

Cyklostezek v Jihomoravském kraji přibývá (pokračování ze strany 10)

Mluvčí jihomoravských policistů Pavel Šváb ke kontrolám cyklistů říká: Nechceme cyklisty šikanovat

Jakmile začne teplé počasí, ulice i cyklostezky zaplní lidé na kolech. Často však nevědí, že jako účastníci silničního provozu mají také povinnosti, a že existují pravidla, která musí dodržovat. „Důležité je dbát na bezpečnost svou i ostatních,“ připomíná mluvčí jihomoravské policie Pavel Šváb.

Jaká je povinná výbava kola?

Kolo musí mít hlavně funkční brzdy.

Důležitá je také viditelnost cyklisty. Povinná je bílá odrazka vpředu, červená vzadu a oranžové odrazky na pedálech a v paprscích kol. V noci a za snížené vi-

nostech k ochutnání 120 oskerušových pálenek,“ upozornil Hrdoušek.

Plodných stromů je ale zatím málo, a tak je pálenka z jejich plodů vzácností. „Už jsem ji ochutnal, ale to jen díky známému, který oskeruše pěstuje. Jinak se oskerušovice sehnat nedá,“ řekl Boček.

(Zdroj: denik.cz, autor: Tereza Bartošíková)

Jak je to s pitím alkoholu a jízdou na kole?

Důrazně upozorňuji, že cyklista je podditelnosti nesmí cyklista vyjet bez předníle zákona řidič. Co se týká pití alkoholu, ho bílého světla a červeného vzadu. vztahují se na něj stejná pravidla jako na řidiče auta. Na silnici nesmí vyjet podJaké jsou pokuty, pokud kolo neodnapilý. Do jednoho promile je to přestupovídá předpisům?

Pokud je na kole nějaký závažný nedo- pek až za dvoutisícovou pokutu. Nad jedstatek nebo cyklista jede v noci neosvětle- no promile už je to trestný čin a i peněžiný, hrozí mu pokuta až do výše dvou tisíc té tresty jsou vyšší. korun. Většinou to ale policisté řeší nižší částkou nebo domluvou. Nechceme cyk- Zaměřujete se na podnapilé cyklisty listy zbytečně šikanovat za jednu upadlou při speciálních akcích? Že bychom číhali na přiopilé jezdce odrazku. u výjezdů vinařských cyklistických stezek, to neděláme. Cyklisty prověřujeme Musí mít každý cyklista přilbu?

Podle silničního zákona musí nosit přil- při běžných silničních kontrolách. Samobu všichni do osmnácti let. Rozhodně zřejmě, když máme podezření, že jede ji ale doporučuji používat i dospělým. Není opilý, tak ho zastavíme a dáme mu kontlepší prevence před vážnými úrazy hlavy rolně dýchnout.

(Zdroj: deník.cz, autor: Michal Bílek, než přilba a není žádná ostuda ji nosit, Helena Čtvrtečková) když může zachránit život.

Nové výzvy a nové příležitosti pro Moravský kras, zpravodaj MAS Moravský kras, o.s. pro Strategický plán Leader 2007-2013 • Vydává MAS Moravský kras o. s., Sloup 221, 679 13 • IČ: 27028992 • office@mas-moravsky-kras. cz, www.mas-moravsky-kras.cz

13