Josef Pekař (1870–1937)

Univerzitní profesor J. Pekař přišel na historiografické kolbiště s myšlenkou, že husitství nelze hodnotit jen jako pokrokové hnutí, a naopak pobělohorské období jen jako „temné“. Svým pojetím českých dějin jako mnohovrstevnatého procesu, na který lze nahlížet z mnoha úhlů a hodnotit jej v různých kontextech, a i politickými názory se míjel s dobovými autoritami v čele s Masarykem. Tím sám naplňoval ideu, že o názorovou svobodu a pluralitu v historii jde především. A pro dnešek vzkázal: „‚Smysl‘ českých dějin je, že Čechové, kdykoli se dopracovali vysoké úrovně svobody a samostatnosti, podvrátili sami obojí vzápětí nedostatkem rozumné umírněnosti – a to jak v oboru života politického, tak duchovního.“

Kniha o Kosti (1909–1911)

J. Pekař jako žák Jaroslava Golla ctil zodpovědný přístup k pramenům a jejich podrobnému studiu. Kniha o hradu Kost, kterou se vrátil do kraje svého dětství, tak zúročuje detailní poznání pobělohorské doby a přináší plastický obraz o životě v českých zemích na přelomu 17. a 18. století. Podobně zevrubný byl i ve svém stěžejním díle Žižka a jeho doba (1928–1934). Avšak i v dílech méně obsáhlých (např. Svatý Václav, 1934) a také v dlouhá léta používané středoškolské učebnici Dějiny československé (1922) se snažil přinést nejen sumu faktů, ale i jejich interpretaci a zlidštění.

Doporučujeme:

„Profesore Pekaři, byl jste hodný člověk!“

(Nápis na smuteční kytici věnované TGM k poslednímu rozloučení)

Dále vydáme:

Bílá hora: její příčiny a následky; Svatý Václav

Ivan Olbracht (1882–1952)

Pod pseudonymem se skrývá syn spisovatele A. Staška, oba vlastního příjmení Zeman. Sociální orientaci své tvorby zdědil po otci, levicové zaměření vyplynulo z ducha doby. Olbracht se hlásil ke komunistickým ideám, jejich ironií však bylo i to, že své nejnadšenější hlasatele často zavrhovaly. Po vyloučení z komunistické strany na základě literátského Manifestu sedmi (kritika bolševizace strany a gottwaldovské linie, 1929) se ale do ní opětovně vrátil za 2. sv. války a stal se jejím předním představitelem. Pro jeho životní intermezzo na Podkarpatské Rusi a díla odtud vytrysklá a snad pro linii psychologické prózy (např. Podivné přátelství herce Jesenia, 1919) je však možno pozapomenout i na Annu proletářku (1928).

Nikola Šuhaj loupežník (1933)

Mnozí nadšení návštěvníci kultovního představení

Balada pro banditu v divadle Husa na provázku možná netušili, že Milan Uhde pro něj zpracoval Olbrachtův příběh o loupežníkovi, co bohatým bral a chudým dával. Nechali se strhnout lidovou vášnivostí, romantikou zbojnického života, dramatem milostného citu a tíhou zrady. Pobyt v Koločavě ve 30. letech Olbracht zúročil i dalšími díly těžícími z hluboce lidských osudů obyvatel chudého kraje a exotiky podkarpatského živoření (Země beze jména, 1932; Golet v údolí, 1937). A je to jeho nejcennější literární odkaz.

Doporučujeme:

„Neboť v tomto kraji lesů, zvrásněném horami jako kus papíru, který se chystáme hodit do kamen, žijí posud děje, jakým se bláhově usmíváme jen proto, že se u nás nestávají již po staletí.“

Dále vydáme:

Ze starých letopisů; O zlých samotářích; Žalář nejtemnější; Podivné přátelství herce Jesenia; Hory a staletí; Golet v údolí; Biblické příběhy; Zamřížované zrcadlo; O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách

Našim věrným příznivcům neprozrazujeme nic nového: pravidelně jsou v našem edičním plánu zastoupena i díla dramatická. Některá totiž nepatří právě ke stálicím divadelních scén, někdy je četba v soukromí vlastních představ přitažlivou alternativou k návštěvě divadla, ke studijním účelům se také hodí mít text kdykoliv při ruce. A tak k četbě dramat vábíme tentokrát tímto výběrem z děl autorů světoznámých i pozapomenutých – a je to současně průřez historií od 5. století př. n. l. po první polovinu 20. století, od antických kořenů přes ruské moderní drama, české historické drama až po zakladatele českého psychologického dramatu. Necháte se pozvat do divadla v pohodlí vlastního ušáku?

Aischylos: Prométheus

Anton Pavlovič Čechov: Racek

Nikolaj Vasiljevič Gogol: Revizor

Arnošt Dvořák: Václav IV.

Jan Bor: Zuzana Vojířová

Jaroslav Hilbert: Vina

Jack London (1876–1916)

„Můj čtenáři, který se mnou, jak doufám, poputuješ daleko v čase a prostoru, měj prosím na paměti, že jsem o těchto věcech mnoho přemýšlel. (…) Prošel jsem pekly všech životů, abych ti přinesl zprávy…“ (Z Tuláka po hvězdách.) J. London, americký spisovatel, novinář – válečný zpravodaj, námořník, zlatokop, lovec ústřic, tulák, opravdu prožil mnohé z toho, co lze najít na stránkách jeho knih a co také můžeme nazývat peklem. Leccos se objasní z románů Cesta (o velkém vandru Amerikou, 1907), Martin Eden (hrdina autorovým alter egem, 1909), Démon alkohol (nemilosrdně o alkoholismu, 1913). Posledně jmenované dílo jako by prorokovalo, kam zbytečně krátká, ale nikoli marná životní pouť plodného a dodnes inspirativního autora spěje.

Tulák po hvězdách (1915)

Po řádce Londonových dobrodružných toulek divočinou, rozbouřeným mořem a aljašskými ledovými pláněmi se k autorovi vracíme a odhalujeme jeho tvář hloubavou. Tulák po hvězdách je proudem filozofujících fantazií osvobozujících od kruté reality drsného vězení. Cesta od skutečnosti vede do různých časů a prostorů a udržuje hlavního hrdinu, odsouzence na doživotí, při schopnosti existence. Londona, který sám byl nějaký čas také vězněn, velmi zajímala otázka justiční spravedlnosti a aktivně se bral za lidské podmínky vězňů i za nutnost předcházení mylným rozsudkům či jejich nápravy. Román založený na skutečném osudu se stal inspirací i symbolem pro věčnou touhu po svobodě, důstojnosti a lidskosti.

Doporučujeme:

„Ach, jaké chvění zářivých obrazů a dějů.“

Již jsme vydali:

Dům pýchy; Dobrodružství; Mužská věrnost; Dcera sněhu; Moře, sníh a velkoměsta; Povídky rybářské hlídky; Samuel

Dále vydáme:

Stopař; Průkopníci; Prérie; Lodivod