Karel Švanda ze Semčic

Fantastické povídky (1892)

Byť se jedná o poněkud pozapomenutého autora, na jeho příjmení můžete i dnes snadno narazit, stačí se projít po Smíchově… či si zajít do divadla. Švandovo divadlo už sice více než sto let rodině Švandů nepatří a názvů za tu dobu vystřídalo mnoho, ale nakonec se vrátilo ke jménu svého zakladatele, divadelního ředitele Pavla Švandy. Syn Karel (1867–1928) pokračoval v otcových šlépějích a divadlo na konci 19. století také vedl, stihl si ale vyzkoušet i další profese. Pracoval jako policejní úředník (vyhodili ho, protože údajně pustil k vydání problematické Písně otroka Svatopluka Čecha), překládal (například právě Zlatý hrnec E. T. A. Hoffmanna) a věnoval se také vlastní literární tvorbě, která soudobou kritiku příliš neokouzlila, byť obsahovala spoustu fantaskních prvků – bylo mu mimo jiné vyčítáno, že si je vypůjčil odjinud, často právě od Hoffmanna. I tak nám ale Švanda poskytl spoustu materiálu, nad kterým se dodnes můžeme zasnít a vychutnat si tak fantastiku konce 19. století.