senses fail ★ counterparts ★ pianos become the teeth
Mighty Freezine
číslo 9/2015, neprodejné vychází 1x za měsíc v české verzi Redakce Vojta Libich, Štěpán Kouba, Zdeněk Bělohlávek, Honza Palička, Fido, Přemek Černík, Domča Mňuková, Markéta Zelí, Vojta Holub, Bachi Editor Vojta Holub Art direkce a sazba Markéta Zelí Ilustrace a grafický design Vojta Woody Troják Foto Vojta Florian, Clockkworkk, archiv kapel Inzerce Vítek Černík vitek@mproductions.cz tel.: +420 776 244 568 Distribuce Kuba Siňor kuba@mproductions.cz tel.: +420 777 589 213
Vydává Mighty Productions s.r.o. Seifertova 571/5 130 00 Praha 3 Česká Republika IČ: 03674550 DIČ: CZ03674550 Přetiskování textů a reprodukce pouze s písemným svolením vydavatele. All rights reserved. © Mighty Freezine, 2015 MK ČR E 21623
AŽ DOČTEŠ, PŘEDEJ DÁL. NEVYHAZUJ! A když, pak do modrého kontejneru.
PUnk is not dead! Loni po Novým roce se mi ozval kámoš, kterýho jsem dvacet let neviděl, s tim, že „již čtvrtým rokem vydává časopísek kapesního formátu“ a že jestli bych tam nechtěl přispívat, protože jsme spolu dělali jinej zin. To bylo v Liberci a ten kamarád, Marcel Musil, naplňoval originální grafikou hardcorovo-punkovo-metalovej fanzine RIP – Rest in Pain. Teď šlo pochopitelně o Mighty Freezine, o jehož grafickou úpravu se Marcel staral. Přemejšlel jsem, proč ale zrovna mě, když kolem bylo a je takovejch lidí. Jenže pak mě napadlo, že možná už neni. Marcel odešel z Liberce, RIP zaniknul, kluby kolem začaly jít do hajzlu a hlavně zástupy kámošů a známejch, který poslouchali stejnou hudbu, dost prořídly. Teda oni ji poslouchaj, ale problém je, že furt tu stejnou, co před dvaceti lety, takže nemáte s kym mluvit o novejch deskách a kapelách. Na malým městě je strašně vidět, jak dvacetiletý hácéčkáře a pankáče semele práce a debilní každodenní problémy. Vidim to jako výsledek dvou faktorů – zfotrovatěli (f 1) a tu hudbu brali spíš jako kulisu pro kalení a přechod mezi školou a dospělym životem než jako postoj a náhled na život (f 2). Mighty a to, co dělal Marcel, pro mě znamená antitezi tohodle sráčství. Snad je to tim, že v člověku ta hudba a texty prostě nějak rezonujou a nutěj ho neustrnout a nezměknout. Neoblíkat se jako kretén a nemluvit o rokenrolu s takovym tim pousmáním, nó jasně, to je pryč, supr doba, supr koncerty. Jenže omyl jako svině! Nic není pryč, jen voni sou v hajzlu. Lidi jako Marcel Panzer prostě dokážou hodně si z hudby a toho kolem brát, a taky hodně dávat zpátky, bez debilních keců. To je nejlepší, co může bejt. Zdeněk Bělohlávek
{ liberecká spojka Mighty Sounds }
Špatná zpráva pro dívky a chlapce bez hudebního vkusu, mnohem lepší ale pak pro jejich partnery je, že Nickelback zrušili své plánované turné.
Bruce se nám plně uzdravil a hned krátce na to se Iron Maiden vytasili se zbrusu novým videem k singlu Speed Of Light, který je předznamenáním v pořadí již šestnáctého alba The Book Of Souls. Deska vychází 4. září a bude stopáží nejdelším albem kapely vůbec.
Stejné datum si pro svou desku vybrala i new wave rocková parta Duran Duran. Deska ponese název Paper Gods a podílela se na něm celá parta producentů včetně například Marka Ronsona.
Kalifornský zhulky Kottonmouth Kings natočily nový videoklip k písničce Pump Up Da Bass z chystaného alba Krown Power. Na pomoc si do tracku plného bongů, trávy a kouře přizvali trinidadského reggae zpěváka a co do za hodinu zhulených jointů dokonalého kolegu Marlona Ashera.
Na novou desku legendy se mohou těšit i fanoušci thrash metalu. Slayer vydávají jedenáctou placku s názvem Repentless, která vychází stylově 11. září.
Relativně svěží novinka ze stáje Hellcat Records The Interrupters se chlubí novým klipem k písničce Take Back The Power. Kapelu si můžete pak naživo užít v klubu Cross 6. září! Kontroverzní zpěvačka Lady Gaga se nechala slyšet, že by raději byla dalšími Iron Maiden než Madonnou, se kterou je (nebo byla) velmi často srovnávána. Lady Gaga se netají svojí láskou k metalu a se svými výše jmenovanými oblíbenci si na Twitteru prohodila i pár vtipných tweetů.
Lemmy Killmister si sám sobě předpověděl smrt na turné. Vzhledem k rozsáhlejším zdravotním potížím se sice tento děvětašedesátiletý sympaťák vzdal cigaret, chlastu i fetu. Jak ale sám řekl, domov je tam, kde člověk pokládá kabely, což je v jeho případě tourbus, který nade vše miluje a do smrti se ho vzdát nehodlá. Tak doufáme, že to nebude moc brzy!
Do nesnází se na chvilku dostal i newyorský reggae zpěvák Matisyahu, kterého organizátoři španělského festivalu Rototom Sunsplash vyzvali k napsání dopisu či natočení videa, ve kterém by se jasně vyjádřil k izraelsko-palestinskému konfliktu. Organizátoři tak údajně jednali na základě tlaku BDS (Boycott, Divestment and Sanctions). Ten se slovy, že podporuje mír a soucítí se všemi lidmi, toto prohlášení odmítl.
Ctihodná obci čtenářská, Luna s železnou pravidelností opět dokončila svůj cyklus, trhací kalendáře pozbyly další list a tak opět přichází prostor pro naší společnou dvoustranu plnou metafyzických otázek a odpovědí o všem a ničem zároveň. Říká se, že slova jsou potravou duše. Tuto rubriku si pak můžete představit jako prvotřídní kuchyni, kde vaše dotazy jsou vybranými ingrediencemi a já mistrnou kuchařkou, která z nich připravuje vydatný pokrm v podobě odpovědí. A věřte, že jako každý měsíc se na těchto stránkách budou servírovat samé speciality, které váš duchovní žaludek zasytí až k prasknutí. Byť se jedná vlastně jen o písmenkovou polévku.
Má milá paní Jindro,
jak jste si jistě také všimla, nastal měsíc září. Mám v tomto měsíci narozeniny a rád bych se o něm dozvěděl něco více. Věřím, že vy jste ta, která mi žádané informace přinese. S pozdravem
Antonín Hladký, Kostelec nad Černými lesy
Toníčku, v prvé řadě vše nejlepší k narozeninám a ano, věříte správně. Darem vám nadělím tolik informací o měsíci září, že si budete přát, abyste se narodil v červnu, který je naprosto nezajímavý. Září je devátým měsícem gregoriánského kalendáře (což je něco jako gregoriánský chorál s tím štěstím, že ho nemusíte poslouchat). Možná si stejně jako většina obyvatelstva myslíte, že název září je odvozen od toho, že ještě září slunce. Není tomu tak. Etymologie stejně jako u následujícího měsíce října vychází od slova říje, tedy vábení, které v tomto období provozuje pářeníchtivý jelen. Zcestné pojmenovávání věcí je českou specialitou, například váš domovský Kostelec. Kostel se rozpadá a černé lesy aby jeden v okolí pohledal. Pokud byste se chtěl z této zmatečné obce na východ od Prahy odstěhovat, doporučím vám Kladno. Vzhledem k populárnímu Rudému září nad Kladnem bude toto město jistě vašemu srdci bližší a vybudujete si k němu kladný vztah.
Dobrý den paní Vostrá,
tento měsíc se slaví svátek patrona české země, svatého Václava. Má maminka, dej jí pánbůh věčnou slávu, mě po něm pojmenovala, nicméně jako prostá žena toho o jeho životě mnoho nevěděla. Můžete mi alespoň vy poodhalit roušku tajemství mého jména? Děkuji, Václav Šípek, Brno
Milý Václave, Váš svatý jmenovec byl vskutku pozoruhodnou osobností našich dějin. Vzhledem k tomu, že se o něm zpívá v Anglii koleda, byl nejspíše pozoruhodnou osobností i cizích dějin. O jeho životě nejsou žádné spolehlivé doklady. Většina jeho současníků již pomřela a Helena Vondráčková tou dobou zrovna byla na divokém turné ve Francké říši, a tudíž si nic nepamatuje. Václav je známý pro své zavraždění ze strany bratra Boleslava, i to však lze zpochybnit. Vzhledem k tomu, že ve staré češtině jméno Václav i Boleslav znamená totéž – více slav, je dost možné, že naopak Boleslav byl zavražděn Václavem, nebo že svatý Václav spáchal rituální sebevraždu, což se vzhledem k české povaze jeví jako pravděpodobné. Neví se ani, zda byl zavražděn roku 929 nebo 935. Vzhledem k výše uvedenému je klidně možné, že byl zavražděn dvakrát. Jak tomu bylo doopravdy, se nejspíš dozvíme až v roce 2029, potažmo 2035. A vaše maminka nebyla jediná, kdo podle něj pojmenoval svého syna. I Santa Klaus podle něj pojmenoval svého synka, který na rozdíl od tatínka vždy raději bral, než dával. Snad jste se vy své mamince povedl o něco více. Jindro,
zajímám se o přírodní medicínu, nemohla bys mi doporučit nějakou méně známou rostlinu, kterou bych oslnila v klubu babek kořenářek? Meduňkou již nikoho neoslním. Věra Černá, Milevsko
Věrko, na tvé bylinářské kolegyně jistě zapůsobíš znalostí vzácné čínské rostliny jménem ginko hniloba. Jako léčivo bych jí však nedoporučila, ti, kteří tak činí, jsou nejspíše sami pod jejím vlivem. Způsobuje tak leda nevolnost a zapáchá po fekáliích. Čínští soudruzi se inspirovali nejmenovaným českým průmyslníkem a jeho machinacemi s biopalivem z řepky (neplést se stejnojmenným fotbalistou, ten, pokud je mi známo, žádný olej neprodukuje), že se chystají příměsemi z ginko hniloby obohatit i motorová paliva, potažmo svá konta. První automobilkou, která s novým pohonem bude experimentovat, je pochopitelně domácí Hnissan. A to je pro tentokrát vše. Jestliže vám některá otázka nedá spát v průběhu následujícího měsíce, neváhejte a napište mi. Odpověď naleznete příští měsíc vlevo dole, tam kde obvykle bývají články o gentlemanství našeho pana prezidenta.
Politika
e i h c r a n a
text Domča Mňuková
Za 1 bilion dolarů si můžeš koupit srdce, duši. Za 1 bilion dolarů si můžeš koupit národy, celej svět. 1 bilion dolarů klidně přinutí tlustou ženskou zpívat. 1 bilion dolarů, pitomá, zbytečná věc. Srát na svět, srát na ně na všechny. Justin Sane, Chris Barker, Chris Head, Jamie „Cock“ Towns a Pat Thetic. Dva zpěváci, tři kytary, basa a bicí. Kapela z pensylvánskýho Pittsburghu, která za 27 let proplula vody od hardcore punku k punku šmrncnutýho popem. Možná hrabou do strun společně už tak dlouho z toho důvodu, že filozofie „drink, drank, punk“ je jim na hony vzdálená. Kdybych měla ve zkratce 12slovama charakterizovat Anti-Flag, zvolila bych asi tuhle kombinaci: sociopolitickej aktivismus, nenávist k válce, odpor k imperialismu a kapitalismu, třídní boj a boj za lidský práva. Veganský hippies
samotný jde z těch výměn, záměn a rozchodů hlava kolem a skočím do roku 1996, kdy kapele vyšlo první album Die For The Government. Svým poselstvím osočuje americkou vládu ze lži, kritizuje pokládání života za vlast, zabývá se manipulací, kontrolou, cenzurou a policejní brutalitou, bez servítků odsuzuje Rottenem nastolenej „no future“ kodex stejně jako to, když se adolescenti duchaprázdně vožíraj, žijou polygamně a lžou mámě. Americkou vlajku album rozkládá na spektrum symbolů – červená je krví zavražděnejch, bílá znázorňuje rasisty a modrá prázdný
Anti-Flag does not mean Anti-American. Anti-Flag means anti-war. Anti-Flag means unity. punku, co zbraň v podobě rozbitý flašky od piva vyměnili za slova a z mnoha pohledů povinný „áčko“ transformovali do podpory aktivistickejch skupin, jako jsou Greenpeace, Amnesty International (celosvětový hnutí monitorující porušování lidskejch práv a iniciující kampaně proti tomuhle porušování) a Occupy Together (taktéž globální hnutí bojující proti systému, kterej umožňuje bohatejm bohatnout a chudejm stávat se ještě chudšíma). Prenatální období kapely házim k ledu, protože mě
árijský oči, a o Americe mluví jako o zemi, kde je nastolenej fašismus s lidskou tváří a kde vládne nadřazená vrstva vykrmenejch prasat. O dva roky pozdějš vyšlo Anti-Flag třetí album Their System Doesn’t Work For You, ale o jeho vydání se nezasloužil regulérní cizí label, ale vlastní vydavatelství A-F Records, který se kapela rozhodla vytvořit, aby se víc politicky nasměrovanejch punkovejch kapel dostalo na povrch. Rok se s rokem sešel a výlohy music shopů zaplnilo album New Kind of Army, nad kterým se
vznášely témata jako potraty, korupce, rasismus, fašismus a problémy generace X. Plakáty k desce zdobila fráze „Too smart to fight. Too smart to kill. Join now. A new kind of army.“ V době před vydáním alba byla kapele kolem krku hozená známka antiamerický kapely, což jednoznačně odmítli s dodatkem, kterej se objevil zespodu artworku desky. Ten metaforickou karikaturou zobrazuje vztyčení americký vlajky po dobytí japonskýho ostrova Iwo Jima za druhý světové války – „AntiFlag does not mean Anti-American. Anti-Flag means anti-war. Anti-Flag means unity.“ V roce 2000 byli pozvaný na Vans Warped Tour, což je největší na kolech putující festival brázdící Ameriku. Tady se AF seznámili s Fat Mikem z NOFX, kterej je následně na dvě alba vzal pod křídla svýho labelu Fat Wreck Chords. Novou tvář alba Underground Network zrozenýho rok po odbytí novýho milénia měl částečně na svědomí producent Mass Giorgini, kterej v minulosti spolupracoval například s Billie Joe Armstrongem z Green Day, s Rise Against nebo s Alkaline Trio a kterej pomohl Anti-Flag vyšplhat ze sklepení hardcoru do širšího a hlavně přístupnějšího hudebního proudu. Deska k tématům desek minulejch přidává ještě problém neo-nacismu a jeho infiltraci do scény (tzv. hatecore nebo nazi punk) a zevnějšek alba je opět ozvláštněnej, tentokrát esejema z pera profesora-anarchisty
angažujícího se mimo jiný v protiválečným hnutí a v ochraně lidskejch práv – Howarda Zinna. Přišlo 11. září a s ním spojenej útok na Dvojčata a to by nebyli Anti-Flag, aby nezareagovali. V únoru příštího roku vyšlo album Mobilize s titulním songem 911 for Peace. Justin Sane na něm měl stejně jako Martin Luther King svůj sen: „Tohle je prosba o mír. Utlačovatelům všeho a všech, vůdcům národů, obyčejným občanům. Chamtivost, závist, strach, nenávist – závod musí skončit. Pokud uvidíte někoho na zemi, teď je nejvyšší čas ho zvednout.“ Kvanta hudebních obchodů ale odmítla album vystavit, odvolávajíce se i přes vysvětlení na albu New Kind of Army na to, že kapela furt budí antiamerickej dojem. Na druhou stranu se ale klukům dostalo pochvaly od samotnýho kongresmana Jima McDermotta, kterej při proslovu ve sněmovně Anti-Flag pomyslně popleskal po zádech za povzbuzování mladších generací v politický angažovanosti. Desku Mobilize v roce 2003 střídá The Terror State primárně se zaměřující na kritiku Bushe a manipulaci v případu Války proti terorismu (mezinárodní vojenská kampaň spuštěná po 11. září srocující koalici zemí údajně bojujících za zničení Al-Kaidy a jinejch islamistickejch organizací). Na obalu
desky je malá salutující blondýnka v nepadnoucí uniformě držící samopal. V roce 2005 se kapela upsala velkolabelu RCA, za což jí fanoušci málem ukamenovali, protože nedokázali pochopit, jak se antikapitalistická kapela může dobrovolně upsat takovýmu korporátnímu molochovi a zároveň se báli, že dojde ke zhýčkání kapely a ta časem ztratí svojí zapálenost a její hlas povadne. Justin Sane tenhle krok vysvětloval tím, že se jim konečně naskytla možnost působit pod velkým labelem a neztratit přitom svojí svobodu, že kapela má plnou kontrolu nad tím, co nahrává, jak se prezentuje a s kým hraje, a že tohle je ta pravá chvíle chopit se šance k tomu, aby byli vyslyšený ši-
rokou masou lidí. Kapitalismus nekapitalismus, když křičet, tak pořádně. Tři roky po konvertování k RCA vyšlo album The Bright Lights of America, který měl na svědomí zase jeden z těch slavnějších producentů – Tony Visconti, kterýmu pod rukama prošly legendy jako Bowie nebo Morrissey. Čas plynul, Anti-Flag se osobně nadále zúčastňovali protestů, koncerty jim podporovaly organizace jako PETA nebo Innes Clothing (značka zadarmo oblékající bezdomovce a mladý „ztroskotance“), vydali další dvě desky. Svojí éru prozatím uzavřeli albem American Spring, vydaným letos v květnu a současným turné, v rámci kterýho se objeví 30. října v pražský Lucerně.
Anti-Flag (USA) pá 30. 10. 2015, Praha – Lucerna Music Bar
Čert na
prkně
jel
rozhovor Štěpán Kouba
Když jsem se doslech, že jedna z nejzásadnějších evropskejch punk rockovejch kapel chystá reunion, poskočil jsem radostí. Ještě o něco vejš jsem poskočil, když jsem se dozvěděl, že vystoupí na letošním Groezrocku, no a když pak přišla zpráva, že budu mít to štěstí se s nima osobně setkat a prohodit pár slov... ale to už by byl jinej příběh. Pro ty, který to minulo, tu mám pár indícií: Švédsko, devadesátý léta, skate, punk as fuck.
Kde je spojení mezi satanismem a surfováním? Andy (basa): Hele, možná tě to překvapí, možná zklame, ale vlastně vůbec nikde. Jestli se ptáš kvůli jménu kapely, to bylo tak, že jsme hledali něco vostrýho a cool zároveň, a voilá... Je ve Švédsku hodně surfařů? Andy: Budeš se divit, ale nějaký se najdou. Samozřejmě je to nic ve srovnání s destinacema, který k tomu maj příhodnější podmínky, ale i ve Švédsku se najdou cvoci, který neváhaj skočit do vln. Většinou se jim při tom dost stáhne prdel, protože moře u nás není nejteplejší. A vy sami jste to někdy zkusili? Ne, to zrovna ne.
Slyšel jsem, že jste včera doma odehráli dost dobrej koncert... Magnus (kytara): Člověče, to byla věc! Byl to vlastně první koncert v rámci reunionu po... kolika vlastně? Devíti? Jo! Devíti letech! Lidi byli naprosto úžasný a ještě teď se mi z toho klepou kolena. Kdybych měl popsat, jaký to bylo stát s klukama na pódiu po tolika letech... asi bych nenašel slov. Neuvěřitelný! Neuvěřitelný to muselo bejt i pro fanoušky. Jaký byly reakce, když jste pustili do světa, že to zase potáhnete společně? Magnus: Naši fanoušci jsou skvělí a vlastně maj dost velkou zásluhu na tom, že tenhle reunion proběhnul. Mluvím teď hlavně o těch doma, ve Švédsku, protože s těma je člověk tak nějak v kontaktu, spousta z nich jsou kamarádi. Byli s náma vždycky. Celou dobu, i když byla kapela u ledu. Když se pak začalo mluvit o obnovení kapely, po tý vlně ohlasů ses moh div ne svézt... (smích) Jaký vlastně je dělat muziku ve Švédsku?
Andy: Těžko říct, asi jako jinde, prostě si pořídíš nástroj, spoluhráče, zkušebnu a jedeš. Hehe, počkej, tak jsem to nemyslel. Někde jsem četl, že ve Švédsku stát podporuje kapely finančníma příspěvkama. Andy: No, takhle, existuje jedna organizace, která sdružuje lidi, co se pohybujou kolem muziky. A od tý fakt můžeš dostávat nějaký peníze, pokud jsi aktivní muzikant nebo promotér a samozřejmě pokud jsi u nich registrovanej. Ale jak přesně to je a jestli na ty peníze dosáhne každej, to nevim. Samozřejmě taky záleží na přístupu jednotlivců, jsou lidi, který by si je nikdy nevzali. Kdybyste měli jmenovat každej jednu kapelu, která vás v mládí zásadně ovlivnila... Andy: Za mě jednoznačně Thin Lizzy. Žral jsem je dřív a žeru je pořád, nejlepší kapela všech dob. Magnus: Hele, než se dostanu k tý svý, musim ti něco prásknout na Andyho. On totiž asi jako jedinej člověk na světě nesnáší Ramones.
Kecáš... Andy: Fuck! „Nesnášim“ je trochu silný slovo, ale je fakt, že mi nikdy nijak extra k srdci nepřirostli, nevim proč, prostě je to tak. A to jsem se tak snažil... Magnus: Jinak pokud jde o mě, mojí srdcovkou jsou Rich Kids. Co byste doporučili za švédský kapely, který stojej za poslech? Rozhodně Direct Youth, skvělej hardcore punk takovýho syrovýho oldschool střihu. A pak určitě Nightmen, který odkazujou ještě dál, spíš k rockovějším věcem. Výborná kapela. Dopili jsme pivo, prohodili pár slov o muzice a životě a já se pak vydal na obchůzku po festivalu. Tyhle sympatický chlápky jsem pak viděl ještě jednou – odpálit na hlavní stagi jejich druhej koncert po devíti letech. A nevěřil jsem vlastním očím. Naprosto neuvěřitelná show, pro mě jeden z top koncertů festivalu. Kdo budete mít možnost, rozhodně si je nenechte ujít, protože tahle parta to tam prostě má!
(de/fr - reggae/dancehall/hip hop/ska/punk)
new album release tour
4.10. roxy Dlouhá 33, Praha • 540 Kč GoOut.cz/590 Kč na místě
rozhovor Vojta Libich
Pohled do očí tragédie Máte rádi melodickej hardcore moderního střihu, kterej ale nezapad do kolejí bezpáteřního trendy metalcoru? Jestli jo, čtěte dál. Jestli ne, čtěte i tak, protože Counterparts si zaslouží vaši pozornost!
Kanada má zvláštní talent. Zjednodušeně řečeno je to talent na produkování kurevsky dobrý muziky. Nickelback, Celine Dion a Bryan Adams jsou prostě jenom výjimky z pravidla. Billy Talent, Cancer Bats, Comeback Kid, The Flatliners, Nomeansno, Propagandhi, The Real McKenzies, Silverstein, Sum 41, Tegan and Sara... takhle by se mohlo pokračovat do nekonečna. Prostě hned po Švédsku druhá největší líheň bezchybnejch kapel. Například kanadskej hardcore se vyznačuje tím, že ani jeho modernější verze nesklouzává ke stupiditě. Koneckonců maj kapely z tohohle prostředí slušnej ideologickej základ, kterýho se můžou držet
v legendách typu D.O.A., Subhumans nebo Chokehold. Poměrně mladá kapela Counterparts z Hamiltonu v Ontariu dělá svejm předchůdcům rozhodně jenom čest. Dohromady se dali v roce 2007 a hned zkraje si jich všimnul frontman Silverstein Shane Told, kterej jim vydal debutovou desku Prophets (2010) u svýho labelu Verona Records, což pětici pomohlo dostat se do povědomí většího publika. Následovaly dvě další desky tentokrát na legendárním americkým labelu Victory Records doprovázený koncertníma turné s kapelama jako Hundredth nebo Stick to Your Guns. Zatím poslední deska Tragedy Will Find Us vyšla letos v létě u Pure Noise.
Hudebně nás na první letmej poslech vlastně nic nepřekvapí. Counterparts vychází ze solidních základů moderního melodickýho hardcoru. Na jazyk se derou jména jako Verse, Modern Life Is War a především Comeback Kid, možná s lehkou příměsí metalcorovejch breakdownů. Všeho ale s citem. O kopírce tu nemůže bejt řeč a o přílišný met aličnosti taky ne. Coun-
ter parts od začátku poctivě vytvářej svůj vlastní sound, kterej z jejich verze žánru dělá svébytnou a silnou záležitost. Má to nápad i koule, je to zábavný a přitom to nepřestává bejt celkem slušnej nářez. I kupříkladu
ošuntělá a skoro až skejtová estetika jejich videoklipů si udržuje určitou lehkost, která odkazuje spíš na věrnost punkovejm a hardcorovejm základům. Oblast, ve který ale Counterparts překvapí zaručeně, jsou texty. Ty nejenom vyčnívaj z řady textů jejich současníků především textařským umem zpěváka Brendana „B“ Murphyho, ale vyznačujou se nebývale temnou rétorikou. Dost často se stává, že když se kapela o temnotu a depresivnost v textech snaží, výsledek skončí akorát tak trapně. U Counterparts se vám tohle nestane. Je až zarážející, jak vyzrálým a silným dojmem jejich texty působí. Zajímavej je taky určitej koncept, kterej nacházíme v názvech songů, který jsou na posledních dvou deskách pouze jednoslovný. Dodává to celku na přímočarosti a vzbuzuje to dojem toho, že jednotlivý songy pojednávaj o určitejch konkrétních fenoménech. A to ne moc veselejch. Když si přečteme například na poslední desce názvy songů jako Stillborn, Tragedy, Choke, Collapse nebo Drown, je jasný, že se o žádnou srandu nejedná. Celek v kombinaci s hudbou je víc než působivej.
Že Counterparts zněj naživo ještě daleko líp než z desky, se mohlo český publikum přesvědčit už v listopadu 2012 na pražský Sedmičce. Po skoro třech letech se Kanadani vrátěj na místo činu, tentokrát doplněný legendama moderního post-hardcoru Senses Fail a čím dál tím populárnějšíma hardcorovejma Capsize. Tohle si rozhodně nenechte ujít! Counterparts (CAN) Senses Fail (USA) Capsize (USA) pá 2. 10. 2015, Praha – Klub 007 Strahov
V aktuálním díle vaší oblíbené rubriky představíme osobu, kterou širší úzké veřejnosti snad ani není třeba představovat – úspěšný frontman úspěšných The Rocket Dogz a kreslíř, o kterého se zadavatelé jen perou. Ladies and gentlemen, Vojta Woody Troják. Co je tvoje úloha na Mighty Sounds? Po celej rok pracuju na tvorbě ilustrací a celkovýho grafickýho vizuálu. Užívám si perfektní týmovou spolupráci a občas zkoušim, co kdo vydrží. Bratry ve zbrani jsou mi Vojta a Zelí. Jak během festivalu probíhá tvůj den? Tak prvotně se hned po příjezdu snažim dát drink a pokecat se všema kamarádama, kterejm jsem to slíbil, to má však za následek to, že to za prvé nikdy nestihnu dokončit a za druhý to, že zbytek festivalu mám brutálně rozmazanej. Jinak se snažim si to co nejvíc užít, aby bylo během toho dlouhýho čekání na další ročník na co vzpomínat. .
Jakej význam pro tebe má muzika? Naprosto zásadní, musim neustále něco poslouchat, než si jdu ráno čistit zuby, musim si nejdřív něco pustit. Při práci, v autě, prostě všude. Myslim, že to beru jako takovej soundtrack ke svýmu životu. S hudbou jde všechno líp. Ke kterýmu ze stylů zastoupenejch na Mighty máš nejbližší vztah? Určitě psychobilly a všelijaký rock’n‘rollový věci. Takže sex, drogy nebo rock’n’roll? Kde mam bejt a v kolik? Fotbal, hokej, nebo Call of Duty? GTA. Se kterou nehrající kapelou by sis rád někdy zahrál na jednom pódiu, kdybys měl možnost? Určitě The Cramps, ostatní naštěstí pořád hrajou. Jak dlouho ti průměrně trvá nakreslit jeden Design na tričko? A napsat jednu písničku? Záleží na duševním rozpoložení. Obě ty věci fungujou dost podobně. Občas to přijde úplně samo a za večer vznikne něco, čemu sám nemůžu uvěřit, občas to trvá půl roku a některý věci zůstanou asi už navždycky jen v mojí hlavě.
TOP5 muzika Mad Sin Nekromantix The Quakes Motörhead Misfits TOP5 alba (Zhruba za poslední rok) Nashville Pussy: Up the Dosage Home Street Home: Original Songs from the Shit Musical Bloodsucking Zombies From Outer Space: Toxic Terror Trax The Brains: The Cover Up The Strypes: Little Victories TOP5 Filmy, seriály a tak Grindhouse: Auto zabiják Dům tisíce mrtvol Škola ro(c)ku Hraje skupina Spinal Tap Neuvěřitelný život rockera Coxe
Není tajemstvím, že se vědci snaží přijít na fakt, proč si debil často myslí, že je chytřejší než ostatní. Zmíněnému jevu se říká Dunning-Krugerův efekt. V praxi to znamená, že pokud si o sobě myslíte, že všechno zvládnete a všichni okolo jsou idioti, s nejvyšší pravděpodobností buď podléháte zmíněnému efektu, jste v jakémkoliv parlamentu kterékoliv vyspělé země, nebo na nejmenovaném fotbalovém utkání Sparta vs. Baník Ostrava.
MACHINE
HEAD
Nutná lekce metalu text Zdeněk Bělohlávek
Zas ty vzpomínky – video Davidian bylo další ze zjevení začátku devadesátejch let. Brutální nářez s drsným vokálem, kterej ani neječel, ani nechroptěl a navíc patřil zpěvákovi s ksichtem jako z komiksů od Franka Millera. Tradiční metal dostal další z ran, který ho deklasovaly na úsměvnou a přežitou záležitost. Davidian byl klip k singlu z debutu Burn My Eyes z roku 1994, kterým se o svý slovo hlásila nová kapela – Machine Head. Machine Head, mimochodem pojmenovaný podle desky Deep Purple, se téměř okamžitě stali miláčkama pořadu MTV Headbanger’s Ball a reporty z koncertů s rozhovorama a faktická nepřehlídnutelnost frontmana Roba Flynna vystřelily tuhle partu mezi další čerstvý hvězdy – jako třeba
o další svébytný a nový pojetí thrashe bez manýr a klišé z minulosti. Vlna alternativy, crossoveru a hardcore měla prostě dobrej vliv na všechno a všechny. Druhý album The More Things Change… z roku 1997 pokračuje (už bez Kontose) v nekompronisním výrazu a ačkoli se neprodávalo
Nejde o kopírku, ale o další svébytný a nový pojetí thrashe bez manýr a klišé z minulosti. Biohazard, Type O Negative, Life Of Agony, Pantera atd. Každá z nich byla jiná, ale čišelo z nich charisma, přesvědčivost a energie. Na festivalu Dynamo u Eidhovenu v roce 1995 tak skoro neexistoval headliner, protože každá kapela předvedla strhující show a Machine Head byli samozřejmě mezi nima. Vedle démonickýho Flynna dokreslovali obraz kapely pokérovanej kytarista Logan Mader, basák s blonďatou hřívou Adam Duce a těžkotonážní bubeník s různě barevnejma vlasama Chris Kontos. Burn My Eyes jakoby následuje třeba Vulgar Display of Power od Pantery. Nejde o kopírku, ale
tak dobře jako Burn My Eyes (to si koupilo v době vydání přes 400 000 lidí, The More… asi něco přes 100 000), je to pořád sakra dobrá deska. Hned první dva songy vyšly taky jako singly – Ten Ton Hammer a Take My Scars, kterej obsahuje cover Nirvany Negative Creep z debutu Bleach. Po výměně kytaristy (protože Loganovi zachutnaly amfetaminy) vychází třetí deska The Burning Red. Píše se rok 1999, světu vládne nu-metal a Machine Head se s novým kytaristou posunujou víc k míchání rapu s metalem. Není to ovšem otočka o stoosmdesát stupňů, furt jsou to starý dobrý MH s jemnou pří-
chutí aktuálních směrů v tvrdý hudbě. Jak to tak ale bejvá, starý fans svou modlu prokleli, ale změna přitáhla nový příznivce, který způsobily mimo jiný to, že se čísla z prodejů jevily víc než příznivě. Čtvrtýmu albu Supercharger, který vyšlo těsně po 11. září 2001, současná americká hysterie moc nepomohla. Například v klipu k singlu Crashing Around You hoří mrakodrap, takže ho všechny stanice stáhly. 45 000 prodanejch nosičů byl tehdy ještě propadák, i když dneska se za to dávaj zlatý nebo platinový desky. Všechno bylo ale napravený o dva roky pozdějc výborným Through the Ashes of Empires, který se hudebně víc obrací k prvním albům a kritika i fans nešetřej chválou. Je to možná daný další změnou kytaristy, nový – a zatím poslední – jméno posily je Phil Demmel. Ještě větší ohlas pak zaznamenal temnej (i když jakej jinej) opus The Blackening (2007). Úvodní Aesthetics of Hate posílá k čertu týpka jménem William Grimm, kterej v článku pro web Iconoclast schválil zabití kytaristy Pantery Dimebaga Darrella a označil ho za netalentovanýho majitele kytary, co vypadá jako opice. Flynna článek strašně rozzuřil a bez skrupulí přeje autorovi i webu, ať shořej v pekle. Záměr kapely byl taky udělat desku bez ambicí na rotaci v médiích, proto maj některý skladby stopáž ko-
lem deseti minut a texty, kterejma si do rádií a televizí spolehlivě zavřete dveře. I bez toho už tak dost zcestovalý Machine Head koncertně objevujou nový teritoria (Asii, Austrálii) a účastněj se turné s největšíma metalovejma kapelama. I v Čechách byli k vidění před Metallikou, jezdili taky s Megadeth, Slayer nebo Suicide Silence. Velká koncertní aktivita pokračovala i po vydání sedmýho titulu Unto The Locust v roce 2011. Svět prožíval renesanci metalu a všechny Wackeny a Sonisphery se nemohly bez Flynnovy party obejít. Dalo by se možná říct, že díky Machine Head nebo Panteře se metal posunul strašně dopředu a to nakonec pozitivně ovlivnilo i ty zmiňovaný „tradiční“ představitele, který nezůstali na místě a dokázali se vrátit na velký pódia, aniž by ztratili tvář a působili směšně. Naopak Machine Head víc a víc využívaj klasický metalový atributy v hudbě i ve vizáži. Ty raný devadesátý nebyla kudla do zad metalu, ale nutná lekce, která až s odstupem dokazuje, že se metal dokáže zbavit blbostí, obrodit se a ve svý podstatě zůstat furt stejně silnej. Loňský album Bloodstone & Diamonds pořád pokračuje ve spojení dlouhejch temnejch skladeb s pochmurnejma textama a Machine Head s ním pochopitelně jedou do celýho světa. Čechy sice minou, ale ukážou se 16. září v Bratislavě. Pro nás dřív narozený je to furt vlastně doma.
Machine Head (USA) st 16. 9. 2015, Bratislava – Majestic Music Club
Martin Scorsese
a slovo
fuck Oscarový režisér Martin Scorsese je téměř závislý na všeříkajícím a univerzálně použitelném slovíčku a láme svoje vlastní rekordy.
Jeden z nejslavnějších žijících hollywoodských režisérů, který načal již páté desetiletí tvorby, za svou kariéru již mnoho cen posbíral, drží však i maxima, za která se sošky ani trofeje nedávají. Útěchou mu může být alespoň několikeré zapsání do Guinessovy knihy. Rekord v celkovém počtu variací na slovo fuck v jednom filmu se mu podařilo za poslední čtvrtstoletí překonat hned třikrát. Valnou většinu vyřknutí mají na svědomí Scorseseho „dvorní“ herci Robert DeNiro, Leonardo DiCaprio a Joe Pesci, kteří možná po několikáté spolupráci začali „fuck“ přidávat do svých textů již automaticky.
Americký filmař je nicméně i stávajícím držitelem (k upřesnění viz text níže) – na první místo se vrátil předloňským snímkem The Wolf of Wall Street (Vlk z Wall Street), ve kterém fuck zaznělo neuvěřitelných 569x. DiCaprio se zároveň stal nejvíce „fuckujícím“ hercem všech dob a Scorsese dosáhl svého maxima, co se kadence fuck za minutu týče. S použitím 3.16x za minutu je momentálně o pět setin druhý za britským snímkem Twin Town. Poprvé se režisér podíval na vrchol žebříčku v roce 1990 filmem Goodfellas (Mafiáni), ve kterém svoji „fuckovací“ kariéru vystřelili do nebes DeNiro a Pesci – celkově kulatých 300. Ti samí herci překonali svůj vlastní rekord o pět let později, když v kriminálním dramatu Casino předčili svůj vlastní výkon o celých 122 fucků.
Trio Scorsese-DeNiroPesci v tom samém filmu zvládli ještě dva p r i m á t y. Celkově nejvíc vyř č e n í slova fuck během jedné scény – 22x za 2:22 minuty (od začátku do konce dialogu však neuběhnou ani 2 minuty) a nejčastější použití fuck jedním hercem v jedné scéně – jen Pesci totiž použil slov s kořenem fuck 20, DeNiro tedy pouze 2. V první třicítce filmů s fuck má Martin Scorsese ještě The Departed (Skrytá identita), ve kterém aktuálnímu přeborníkovi DiCapriovi vydatně pomáhá obzvláště Mark Wahlberg, ale i Jack Nicholson a Matt Damon. Jen abychom byli statisticky spravedliví, tento text vychází z kritéria, že film není primárně založen na stále se opakujícím používání slova fuck. Jinak by byl Scorseseho Vlk z Wallstreet až třetí za komedií Swearnet: The Movie (936x fuck, 8.35x/min) a za dokumentem s prozaickým názvem Fuck (857/9.21). Pokud nakonec klapne dlouho odkládaný projekt The Irishman, ke kterému se upsali Robert DeNiro, Al Pacino a Joe Pesci, může Scorsese svojí bilanci znovu vylepšit a uzmout zpět guinessovský primát, o který ho oficiálně připravil Swearnet – film o necenzurované rozhlasové stanici několika buranů, ve kterém jde opravdu jen o to, že se non-stop nadává. Jinak rekordmany v počtu použití slova man (ve smyslu kámo) jsou samozřejmě Cheech a Chong ve své klasice Up in Smoke.
text Vojta Holub
9. října přijede na Sedmičku snad vůbec nejzajímavější post-hardcorová kapela svýho ranku, Pianos Become the Teeth. Kapela, která léta nese prapor renesance žánru, loni dokázala opusem Keep You zase obrodit sebe sama. A snad jen tahle deska je právě tím jedním důvodem, proč novou vlnu emo hardcore kapel sledovat. Amíci PBTT za sebou mají tři zářezy a míň než deset let existence. Nedlouhá hudební kariéra z nich nicméně udělala tzv. poster kids, specifický odnože post-hardcoru, kterej potřeboval po vlně okoukanejch breakdownů a hromadících se klišé obrat o stoosmdesát jako sůl. Podnět k obrodě byl silnej a spontánní odezva velká – dobrejch kapel vzniklo i mimo východní pobřeží Spojenejch států ix a jen v Čechách se mnohý z nich – Touché Amoré, Defeater, Title Fight nebo třeba La Dispute – objevili něko-
likrát, ať už v lineupu všemožnejch festivalů, nebo i pospolu v menších klubech. Kromě vzniku okolo roku 2005 mají společný jmenovatele jak v podobným zvuku, tendenci ke gradaci songů a silně drásavejm, emotivním vokálům, tak v lyrice a přístupu ke psaní textů. PBTT excelujou na všech frontách. První plnohodnotná deska vyšla PBTT v roce 2009, kdy už za sebou měli několik různejch nahrávek, a i to je důvod, proč máte z debutu pocit, že vám mladá a přitom
vyzrálá kapela servíruje přesně to, co chce. Je jim ukradený, co je normální, co je žánrový nebo co se od nich očekává, na 40 minutách vybalí osm epickejch songů, kde každej má svoje místo, každej vás vtáhne do sebe. Atmosférický, nabouchaný úseky plný rozmáchlejch kytarovejch stěn, který připomenou mistry žánru Envy, střídá hravá majestátnost post-rockovejch God Is an Astronaut nebo This Will Destroy You, a ta se nakonec vypaří tváří v tvář drásavýmu, vypjatýmu finále, který je tak plný vnitřního napětí a bezvýchodnýho vzteku, že by Thursday zčervenaly líčka. Deska člověka chytí pod krkem dusivým otvírákem Filial a nepustí do posledního songu Young Fire, kterej vás svou tíživostí zadupe, byť je jen instrumentální.
Všechny post- v jednom A aby taky ne – celou tvorbu PBTT se zpěvák Kyle Durfey vyrovnává s patrně silně traumatizující smrtí svýho otce, kterej scházel rodině a blízkejm několik let před očima vinou roztroušený sklerózy.
Stejně jako debut i druhá deska The Lack Long After (2011) hodně čerpá ze screama na přelomu devadesátejch let. Materiál je syrovej, atmosféra téměř apokalyptická, napětí by se dalo krájet snad jen adamantovejma nožema z teleshoppingů. Absolutní masterpiece, na němž kapela našla hranice žánru, kterýho byla nekorunovaným králem, a ostatní mohli jen čumět. Ovšem už závěrečnej a svým způsobem jemnější song I’ll Get By předznamenává věci budoucí. Ty přišly loni s albem Keep You, v tuhle chvíli posledním záře-
zem PBTT, kterej sleduje kapelu na cestě k výrazně „vyzrálejšímu“ výrazu a novejm polohám. Může bejt s podivem, že se PBBT rozhodli nestavět na vyřvaný hardcorový agresi úspěšný druhý desky, na druhou stranu se zřejmě pánové v čele s Durfeym z těch trýznivejch nálad vyhráli a vyzpívali a utápět se v nich dál by byl spíš tyjátr.
Vývoj ke Keep You je nenucenej – i když je deska melodičtější a mnohem míň nařvaná, nejde o nějaký vyměknutí, ale o logickej posun z místa, který definovalo hledání sebe sama a mladickej pocit bezvýchodnosti, kdy člověk v těžkejch situacích už neví kam a nezbejvá než křičet. Keep You není měkký album navzdory tomu, že vyřvaný vokály by člověk pohledal,
stejně jako ten kontrolovanej chaos kytarovejch erupcí. Album je ale decentnější, čitelnější, zamyšlený a v téměř uplný absenci přímočarý agrese dokáže mást. Spoustu těch, který nechtěj s kapelou růst, to musí odradit; jakmile se ale Keep You člověk poddá, zjistí, že Pianos Become the Teeth neztratili nic ze svý síly, jen s ní zacházejí jinak. Pravda, spíš než si tuhle desku pustit v autě na maximum a stočit okýnka, jde o soundtrack k zadumanýmu nedělnímu odpoledni. Jak se osvědčí naživo, má každej skvělou příležitost otestovat začátkem října. Doporučuju nepropásnout.
Pianos Become the Teeth (USA) Milk Teeth (UK) pá 9. 10. 2015, Praha – Klub 007 Strahov
foto
Clockkworkk Photography modelka
Magda Rychtová oblečení
Crashily Styling, produkce
Klára Javůrková Hanny McMicinková
~ září 2015 ~
C
M
Y
CM
MY
CY
CMY
K
rozhovor Štěpán Kouba
si jdou pro vaše dcery!
Na setkání s kapelou, jako jsou Dwarves, se člověk fakt hodně těší. Těšil jsem se pochopitelně i já a zároveň jsem byl hodně zvědavej, co přijde. Tahle kapela, která byla svýho času známá zejména díky frenetickejm vystoupením, totiž nemá ve zvyku brát si servítky vůči nikomu, včetně novinářů. Legendárním se stal jejich „prank“, kdy vydali prohlášení o úmrtí jednoho z členů, načež jejich vydavatelství zareagovalo vyhazovem. Pánové se po parádním koncertě na letošním Groezrocku dostavili v dobrým rozpoložení nakonec všichni včetně Nicka Oliveriho (známe třeba z Queens of the Stone Age) a vzniknul tenhle rozhovor. Dwarves jsou dneska už legendární kapelou nejen na punkrockový scéně, ale to samozřejmě nepřišlo ze dne na den. V minulosti vás proslavilo kromě muziky především vaše chování na stagi... i mimo ní. No, je fakt, že jsme vojeli pár mladejch... hodně mladejch holek. Jak říkáš, na stagi i mimo. Párkrát tekla krev, naše i cizí, a i ty policajty jsme sem tam zaměstnali. Ale nebylo zbytí, garážový kapely byly teplý a punkový zase děsně nudný, s tim prostě bylo třeba něco udělat. Vaše koncerty bejvaly hodně divoký... No jo, když do něčeho dáváš všechno, chceš taky všechno
zpátky a nejlíp i s něčim navíc. A něco ti řeknu. Toho „navíc“ se nám dostává až po koule. Takový jsme prostě byli a jsme pořád, obzvlášť pokud jde o ty mladý holky. Připijem si na ně, co ty na to? To beze všeho! Hele a řekni mi, když jste začínali, ta myšlenka bejt nejobscénnější kapelou široko daleko už tam byla, anebo to přišlo pozdějš? Těžko říct, šlo to z nás tak ňák samo, ale samozřejmě, že když člověk vidí, že mu leccos projde, když je v kapele, čas od času se rozjede trochu víc. Lidi se bavěj, ty se bavíš, nekoukáš moc kolem sebe. Teda po těch holkách samozřejmě jo, hehe...
Chceš teda říct, že nic z toho nebyla součást takovýho toho „divadýlka“, který vám mělo pomoc? Neřek bych... Myslíte, že rock’n‘roll vyžaduje jistou dávku hereckýho nadání? Já vim hovno, co vyžaduje rock’n‘roll, ale je fakt, že když jsi aspoň trochu dobrej herec, trochu ti to usnadní práci. Uznávám, že to, co se dělo na stagi, k nám přitahovalo pozornost, ale bez dobrejch songů by to samo o sobě dlouho nefungovalo. Kdo by se chtěl dívat na bandu idiotů, co dělaj akorát bordel, kdyby muzika nestála za nic? A my jsme měli dobrý songy. Pořád máme. A dobrý obaly desek... No jo, díky za uznání. Někomu přijdou monotónní, ale to je jako bys řek, že píchání je monotónní... Dost mě zajímá jedna věc. Jak se váš zpěvák Blag Dahlia dostal k účinkování v seriálu Sponge Bob, kde nazpíval song v jedný epizodě?
Přes známýho. Ten song napsal bejvalej basák Dwarves, Sgt. Saltpeter, psal toho pro ně víc. Bavilo ho to, byl pro každou prdel, a já ostatně taky. Ten song měl vlastně původně nazpívat Lux Interior (The Cramps – pozn. red.), jenže ten byl jaksi mimo rozpočet, protože ten seriál byl fakt hodně low-cost,
minimálně ze začátku. A tak někoho napadlo zavolat na to mně. O mně se říkalo, že Luxe stejně pořád napodobuju. Jó, tak takhle nějak to bylo… Tenhle animák u nás sice není moc známej, ale řek bych, že ho lidi ceněj hlavně kvůli spoustě po-
pkulurních odkazů, kterejma je prošpikovanej. Jo, asi jako všude ve světě. No a co nějaký plány do budoucna? Rock’n‘roll, jo, to je náš plán. Odehrajem ňáký koncerty tady v Evropě se všim, co k tomu patří. A vopícháme nějaký holky.
novรก kolekce me
erche v prodeji
27.09.2015 ‒ praha ‒ exit-us OBSCURE.CZ // OBSCURE.CZ // OBSCURE.CZ // OBSCURE.CZ // OBSCURE.CZ
04.11.2015 ‒ praha ‒ futurum OBSCURE.CZ // OBSCURE.CZ // OBSCURE.CZ // OBSCURE.CZ // OBSCURE.CZ
05.12.2015
15.11.2015 ‒ praha ‒ meetfactory
praha ‒ meetfactory
S vlnou přistěhovlaců přišla i vlna překvapení, že léto je u konce, a tak se valná většina nejen hudebních a jinak uměleckých počinů vztahuje k řešení současné situce: konec léta, začátek čehosi. Jako každý rok to bude nejspíš podzim a prudké přívalové deště. Nás to nerozhází, proto si na dlouhé nudné večery při muzice prosvištíme pár základních informací průměrně vzdělaného homo umimcist: V létě nejčastěji míváme: a) nadité trenky, prázdné peněženky b) teplé pivo, studené párky c) světlo i při opuštění nonstopu Nejlepší lék na světabol je: a) metal b) metal c) chlast a metal Kolik českých punk rockových kapel udělalo letní píseň? a) čtyři b) všechny c) vim pytchu
Tomio Okamura rád sbírá: a) mušličky b) bobříky c) odvahu na další trapárnu Samozvaná domobrana je: a) nečekaná návštěva tchýně b) parta impotentů v maskáčích c) noční postřikovač trávníku Konvička se potřebuje: a) (do)vzdělat b) sexuálně ukojit před kamerou či oltářem c) pořádně vylejt Nový český prezident bude: a) králem princů b) velice fotogenický c) opět úplně nahovno Nejkrásnější oblohu můžeme vidět: a) při třetím úplňku v letním čase b) po prvním pátem pivu na zahrádce c) u minutek podávaných pouze po 15. hodině v restauraci U vandala Koštýře Pytlíky na zvracení, sbírku zvadlejch růží, dámské hygienické potřeby, Hurvínkova pravidla slušného chování a lexaurin posílejte na adresu: A. Krnáčová, Vyndaná 28/1267, 180 00 Praha-Bohnice, pavilón C, D a někdy i recepce.
text Vojta Libich
Když tě zradí smysly
Poněkud trendy muzika, který se asi před 15 lety začalo přezdívat „emo” – trochu ignorantsky a trochu hanlivě, zažívala po roce 2000 období určitýho boomu. Senses Fail byli jednou z kapel, která na rozdíl od většiny svejch následovníků měla nápady a co říct.
Jasně, všechno to působí trochu cheesy, hezký nažehlený kluci v úzkejch džínách s patkama a piercingama v držce, co se tváří, jako kdyby svejma naučenejma pohybama s kytarou měnili svět a přitom, když to celý oholíme o poetickou omáčku, tak v podstatě jenom naříkavě zpívaj o tom, jak je nechala holka, případně je od začátku vůbec nechtěla a dala přednost nějakýmu frajerovi, co měl větší auto a kapesný. Ale ruku na srdce, který období rokenrolu v sobě tuhle estetiku nemělo? Navíc, když se pořádně zaposloucháme, zjistíme, že na rozdíl od pozdějších podivnejch pseudo-metalovejch hybridů tohohle žánru, hrajou tyhle kapely vlastně dost sympatickou muziku, inspirovanou z velký části pop punkem a devadesátkovou vlnou emo kapel typu Jimmy Eat World, Sunny Day Real Estate, The Get Up Kids nebo třeba i Texas Is the Reason a Lifetime. OK, poslední dvě jmenovaný sice opravdu jenom vzdáleně, ale přece. V New Yorku a New Jersey měla tahle
scéna vždycky silný zastoupení. Kromě Glassjaw, Saves the Day, My Chemical Romance nebo Thursday byli dost výrazným zjevem i právě Senses Fail.
Tahle pětice z Ridgewoodu v New Jersey založená roku 2002 vycházela z punkovejch, hardcorovejch a těch správnejch emo kořenů, což se o spoustě dnešních kapel vystupujících pod škatulkou “post-hardcore” říct nedá. Za všechno mluví třeba cover od Suicidal Tendencies na re-edici jejich první desky Let it Enfold You (2004). Podle svejch vlastních slov smíchali dohromady vlivy punku, hardcoru, východních filozofií, emoce, poezii, literaturu a duchovno a vytvořili si z nich svoji vlastní estetiku. I samotnej název odkazuje k hinduistickýmu stavu dosažení nirvány, při kterým se má jedinec odpoutat od svejch smyslů. Z počátečního poměrně pop punkovýho zvuku se Senses Fail vyskillovali do zajímavýho a pře-
mejšlivýho mixu všech možnejch příbuznejch vlivů, kterej ale ani po letech neztratil koule. Naopak, v roce 2015 nacházíme kapelu nejen obohacenou o kytaristu Matta Smithe z punkrockovejch Strike Anywhere a bubeníka Chrise Hornbrooka z hardcorovejch Poison the Well, ale především s novou deskou Pull the Thorns from Your Heart, na který Senses Fail už svoje oldschoolový kořeny přiznávaj úplně na férovku. O chytlavý popový melodie tu není nouze, ale většina desky sype jako nějakej nemanželskej spratek Refused a Shai Hulud. Každopádně, jestli to i po 13 letech existence Senses Fail valí pořád stejně dobře naživo, se můžeme přesvědčit už 2. října na strahovský Sedmičce, kde zahrajou po boku Counterparts a Capsize.
Counterparts (CAN) Senses Fail (USA) Capsize (USA) pá 2. 10. 2015 Praha – Klub 007 Strahov
Podle americkýho think tanku Pew Research Center nemá 56% Čechů morální problém s homosexualitou spoluobčanů. Tohle číslo, přestože se nezdá nijak extra vysoký, nás prej řadí mezi vůbec nejtolerantnější národy na světě. To by možná bylo celkem fajn, jenže Češi ve skutečnosti mají problém odpovídat „ano“ nebo „ne“ a pokud by nějakej takovejhle průzkum nabízel širší škálu odpovědí začínající „ale...“, možná by to s tou naší empatií k bližním nevypadalo tak růžově.
V podstatě každoroční úspěch průvodu Prague Pride trošku klame tělem. Protiakce, který se konaj, většinou končí fiaskem, ale bohužel ne proto, že by Češi gayům a lesbičkám hojně přáli rovný práva, ale protože je to zase nesere natolik, aby zvedli prdel z gauče, natožpak museli absolvovat cestu do Prahy. Když mrknem letmo na
diskuze různejch zpravodajskejch serverů a uděláme si takovej decentní medián, tak bude převládat názor: „Ať se pro mě za mě buzněj, jak chtěj, jen když se na to nebudu muset koukat, poslouchat ty teplý kecy a hlavně ať se mnou nebydlej na patře.“
Ona ta česká „tolerance“ je celkem logická. Homosexuá-
lové se jednoduše přizpůsobujou tomu, co je společnost schopná zkousnout a proto pořád žijou do značný míry komunitně a zdržujou se projevů gay lásky na veřejnosti. Jednou za rok pak vyběhnou blbnout do ulic a „přející“ lidi se bijou do prsou, jak překonali předsudky a ať si to ty bukvice těch pár dní užijou, hlavně když pak zase zalezou do díry. Nedávno jsem někde zahlíd komentář s enormním počtem lajků, že jako homosexuálové okay, ale ten jejich pochod už je trochu provokace, protože ze sebe dělaj víc, než jsou „normálové“ a jako by řikali: „Já sem buzna, kdo je víc.“
text Přemek Černík
Proč Češi nechápou Prague Pride
Tenhle blábol tak nějak hezky sumarizuje, co si průměrně „tolerantní“ Čech myslí, a hlavně to, že smysl Gay Pride vůbec nepochopil. Pride totiž není o nějaký oslavě nebo glorifikaci homo kultury. Možná za to můžou média, který často akci překřtívaj na „pochod hrdosti“, ale spíš je to jen problém dlouhýho vedení těch, který by zrovna potřebovali ono sdělení pochopit nejvíc. Pokud by si udělali průvod třeba chovatelé psů a nazvali ho Dog Pride, nikoho by rozhodně nenapadlo, že se chtěj vytahovat nad ostatní jen proto, že maj čokla. Mít čokla je totiž už dlouhý dekády úplně „normální“ a nikoho nepobouří,
když potká člověka venčícího svýho miláčka mimo časovou výseč onoho pochodu.
Kolik lidí je hrdejch na to, že jsou Češi, přitom pro to nemuseli vůbec nic udělat. Prostě se tak narodili – stejně jako homosexuálové. Slejzat se na Staromáku během mistrovství světa v hokeji dává vlastně daleko menší smysl než se účastnit duhovýho průvodu – ten totiž neni o žádnym vytahování se. Je o tom nestydět se za něco, s čím stejně člověk nemůže nic udělat. Je o tom, že dva chlapy nebo dvě ženský, který jdou po ulici za ruce, zajdou si na romantickou večeři nebo se jen tak válej na dece na Petříně není
nic, co by do post-moderního světa nemělo patřit.
Častá otázka „tolerantního“ Čecha je: „Co vlastně ty homoklády chtěj? Proč se takhle musej promenádovat, když je tu nikdo nekamenuje, maj i to registrovaný partnerství a tak vůbec.“ A přitom odpověď je tak jednoduchá. Chtěj bejt svobodný, nepřizpůsobovat se předsudkům a chtěj si užívat věcí, který jsou pro heteráky úplně samozřejmý. A jako nadstavbu, díky tomu, že můžou, vyjadřujou solidaritu například homosexuálům v Rusku, který prozatím musej na nějaký alegorický vozy zapomenout. Je to hodně? Ne, není to vlastně vůbec nic.
30.10.
music bar
lucerna
Vodičkova 704/36, Praha 1 • Limitovaná edice lístků 420Kč
rozhovor Bachi
pure jerusalem
metal
Sedíte v autě se zpěvákem Yehim, vidíte se možná potřetí v životě, v oblasti, kde vybuchujou bomby a běžně se unášejí lidi. Člověk, kterej vám pomáhá s tour po Izraeli, se ptá, jestli by nešlo zařídit pár koncertů u nás. Tolik se zatím neznáme, takticky manévruju a snažím se mu říct něco ve smyslu, že u nás jsou lidi hodně nedůvěřiví a chodí spíš na provařený kapely. Po odehrání pár koncertů jsme si už blíž a já najednou chci týhle kapele pomoct udělat koncerty, hlavně proto, že je zatraceně dobrá. Hudebně se Sintax pohybujou někde mezi Hatebreed a Panterou a v době vzniku tohodle rozhovoru s kytaristou Lemmym se chystají k vydání svýho debutu Sway for a Better Day.
Hrajete metal, kterej v týhle kombinaci není často k vidění. Představ svojí kapelu, co chcete společně říct lidem? Hrajeme „pure extreme Jerusalem metal“, naše vlastní škatulka. Snažíme se věci dělat po svým tak, jak je nikdo nedělá. Je to zřejmě daný i tím, že v dobách našeho vzniku nebyl youtube ani různý tutoriály, jak hrát kterej styl. Všichni za sebou máme hezkou řadu kapel, kterýma jsme si prošli. Basák Misha je víc do HC a punku, zatímco my ostatní máme svý kořeny v jeruzalémský thrashový scéně. Yehi (zpěv) už jedenáct let pořádá asi největší metalovej fesťák v Izraeli. Spolu jsme měli dvě další kapely, který u nás léta scénu doslova držely při životě. Je to daný i tím, že tady moc kapel podobnýho ražení není. Vaše kapela neuvěřitelně šlape. Musíte do toho dávat všechno, i přestože zůstáváte DIY... Hraní je pro nás všechno, neděláme to pro prachy. Každej máme jinej způsob, jak zaplatit účty. Ale jedna věc je jistá, každou možnou chvíli věnujeme tomu, abychom se hráčsky zdokonalovali, psali lepší songy. Jsme to, co je naše hudba, žijeme jí. Myslím, že izraelská scéna je žánrově velice tolerantní. Při našem turné jsme ze stage viděli jenom nadšený lidi, který se chtěj především bavit a je jim jedno, jestli punk, HC nebo právě metal. Naše scéna není tak velká a lidi prostě chodí rádi na koncerty. Rádi se baví a jde to snadno,
tady zná každej každýho. Je pro nás normální navzájem si pomáhat. Izrael je pravděpodobně nejvíc multikulturní země na světě. Vyrůstáme a učíme se vzájemnýmu respektu, kdy ne všichni máme stejný životní předpoklady. Na druhou stranu se nám dostává taky bohatší kulturní atmosféry. Ačkoli když máš rád konkrétně hlasitou a extrémní hudbu, nemáš tady zas tolik na výběr. Teď mě napadá, jak se muzikant jako ty cejtí v místě, kde je téma války na denním pořádku. Sere tě to. Naše muzika je díky tomu daleko agresivnější. Nezpíváme o dracích a podobnejch hovadinách. Zpíváme o životě, o tom co vidíme
Zas tak žhavý to nebude. Míra násilí teď trochu opadla, ale problém zůstává stejnej. Jediný, co k tomu můžu říct, je, že za teplých večerů člověk přemejšlí spíš o tom, jak že chce žít svůj život a nestará se o tu posranou válku. Musí to být opravdu těžký... Pojďme se ještě vrátit k muzice. Co rádi posloucháte? To záleží na tom, koho se ptáš, ale máme rádi Slayer. Na tom se všichni v kapele shodujeme. Jak vnímáš dobu, kdy je veškerá hudba na internetu zdarma? Má to svý obecně známý pro a proti. Je skvělý, že muzika se tak dostane k většímu množství posluchačů. Na druhou stranu,
Nezpíváme o dracích, nebo o jinejch sračkách. Zpíváme o životě, o tom co vidíme a jak to vnímáme. a jak to vnímáme. O životě v Jeruzalémě v devadesátejch letech, kdy kus od tebe vybuchne autobus, vidíš, jak někdo někoho zastřelí nebo pobodá přímo na ulici. Tvý kámoše nevyjímaje. Ta muzika pak prostě není o motýlcích a sluníčku. Nutí tě to mít vztek. V jinejch zemích jde osmnáctiletej týpek na vejšku a chodí na party balit holky. Když mu to nejde, zakalí. Tady dostaneš pušku a jdeš do armády. To není přirozený, není to, jak by měl život vypadat. Politická situace v Izraeli se pozastavením konfliktu zklidnila. Jdou teď věci opravdu lepším směrem?
muzikanti pak opouštěj svý práce kvůli tomu, aby mohli jezdit na tour, natáčet desky a klipy. Děkuju za rozhovor. Chcete něco vzkázat? Snad se vám bude líbit naše muzika. Nemůžeme se dočkat, až se potkáme na koncertě. Díky. Keep extreme music alive!
SIN TAX/taras bullba tour 12. 9., Plzeň – Anděl 16. 9., Kladno – Auto Da Fé
+ overloaded (cz)
17. 9., Praha – Baryton
+ harry gump + kuzimu mabaya
18. 9., Č. Budějovice – Velbloud
+ harry gump
19. 9., Brno – Vegalité
merchandise migh
hty sounds 2015
rozhovor Vojta Libich
judge soudce hardcoru je zpátky Judge – legenda straight edge hardcoru z New Yorku. Jedna z těch kapel, u kterejch by nikdo už nedoufal v návrat, se v posledních letech připojila k trendu reunionů. Že se jim upřímnost počínání dá úspěšně věřit, dokazuje i rozhovor, kterej se mi s kytaristou Porcellem (zároveň i Youth of Today, Shelter a mnoho dalších) a zpěvákem Mikem Judgem povedlo uskutečnit na loňským Groezrocku. Za poslední roky se s comebackama hardcorovejch kapel z 80. let roztrhnul pytel. Je za tím spíš osobní touha se dát znova dohromady, nebo společnost prostě potřebuje návrat tohohle stylu? Porcell: Popravdě jsme si nikdy nemysleli, že bychom se dali znova dohromady. Jsme jedna z těch kapel, u kterejch lidi možnost návratu odepsali okamžitě. Já osobně jsem asi vždycky byl pro návrat Judge. Všechny ostatní
kapely, ve kterejch jsem hrál (kromě Shelter), byly vlastně spíš jednoduchej nářez – vylézt na pódium a hrát co nejrychlejš, dokud to jde. Muzika Judge byla složitější a náročnější, tvrdší, možná bych řek i trochu metalová. Každopádně větší výzva, určitě pro mě jako pro kytaristu. Mám trochu bordel ve vaší sestavě, protože ve vaší scéně hrál každej skoro v každý kapele a všechno je to hroz-
ně promíchaný. Je sestava tohohle reunionu zároveň sestavou původní? Porcell: Dalo by se říct, že jo. Je to to samý složení, ve kterým jsme nahráli Bringin‘ It Down plus Charlie ze CIV na druhou kytaru. Což ale nic nemění na tom, že jsme pořád ta stejná parta, která tvořila Judge před 25 lety. Což je super. Co je pravdy na tom, že váš bubeník Sammy Siegler hrál chvilku s Limp Bizkit?
Porcell: Ale ne, už zase. Děláme si zářezy, jak často tuhle ostudnou informaci někdo vytáhne. Jo, Sammy hrál ve všem – Project X, Youth of Today, Judge, CIV, Rival Schools a... bohužel hrál jako nájemnej studiovej hráč i na jedný z těch pozdějších desek Limp Bizkit. Neboj, děláme si z něj kvůli tomu prdel při každý příležitosti. Nahráli jste na hardcorovou kapelu dost nezvyklý covery. Jmenovitě Warriors od Blitz a především When the Levee Breaks od Led Zeppelin. Jak k tomu došlo? Mike Judge: Warriors byl prostě vždycky můj nejoblíbenější song z desky Voice of Generation od Blitz, chtěl jsem si jí zahrát taky, nic víc v tom není. Co se týče těch Zeppelinů, má to trochu hlubší podtext. Nahráli jsme ten song už ke konci fungování Judge, kdy už jsme všichni cejtili, že to za chvilku praskne a všechno vezme rychlej konec. I celková atmosféra přelomu 80. a 90. let byla v tý době taková, trochu temná a zlověstná. Ta myšlenka čekání na to, až se „hráz protrhne“, nám přišla dost příznačná. A navíc jsme se na turné hádali s klukama z Bold, jestli je větší výzva udělat cover od AC/ DC, nebo od Led Zeppelin. Všichni tvrdili, že AC/DC jsou jednoduchý, ale že nikdo nemá koule na to zcoverovat Zeppeliny. My jsme je měli. Jaký to bylo se sejít po tolika letech znova v Judge, když jste tenkrát fungovali společně tak krátkou dobu? Byl to divnej pocit dostávat se zpátky do tý samý nálady? Porcell: Teď když se na to ptáš a zamyslím se, tak vlastně ani ne.
Člověk by čekal, že to bude hodně divný a ze začátku možná i trochu trapný, ale nic takovýho nepřišlo. Skoro jako by se nejednalo o reunion. Víš, žádný začínání od znova. Prostě jsme naskočili tam, kde jsme předtím skončili. Mám z toho radost. Mike Judge: Taky je to tím, že spousta těchhle reunionů po letech je třeba jenom frontman a pak banda najmutejch muzikantů a dohromady tvoří druhořadou revivalovou kapelu. My jsme tohle neudělali. Porcell: Vlastně jsme si najmuli Charlieho, ale ten je v pohodě, haha. Charlie: Jo, vole! Nejsem žádnej nájemnej sráč, jsem oldschool! Mike Judge: Jo, Charlie je super. S Judge jste byli ve svý době vnímaný jako hodně militantní straight edge kapela. Bylo to myšlený stoprocentně vážně, nebo to byla spíš provokace? Porcell: No, to záleží... Vy jste straight edge, kluci? Ostatní: Ne. Porcell: No, tak to vám budeme muset dát do držky. Mike Judge: Ok, hlídej dveře. Porcel: Ne, dělám si prdel. Možná... Miku, tuhle otázku si vem ty. Mike Judge: V tý době nejviditelnější straight edge kapela byli Youth of Today. A na jejich hlavy se snášela obrovská vlna kritiky. Lidi říkali, že Youth of Today jsou militantní straight edge kapela, která káže lidem, jak maj žít a co nemaj dělat. Přitom nic nemohlo bejt vzdálenější pravdě. Poselství Youth of Today bylo pozitivní skrz naskrz. Tahle nespravedlnost mě nasrala a řek jsem si, že založím kapelu, která bude naopak schválně militantní, aby
si lidi uvědomili, jak ignorantsky Youth of Today posuzujou. Aby si řekli: „Ok, YOT jsou vlastně docela v pohodě v porovnání s těmahle zmrdama.“ Chtěl jsem, aby si ty korektní sráči v redakci Maximum Rock’n’Roll řekli: „Co to kurva je?“ Vlastně i název Judge tomu nahrával. „My jsme soudci a teď jsme tu, abysme vás všechny soudili.“ Haha! Jak jsou na tom vůbec teď po letech členové Judge s vegetariánstvím/veganstvím a straight edge? Jsou to pro vás neoddělitelný součásti týhle subkultury? Porcell: Víš, já osobně jsem vždycky bral všechny tyhle věci jako extrémně osobní volbu. Pokud se někdo snaží udělat svůj život lepším tím, že se stane vegetariánem, veganem nebo straight edge, hluboce to respektuju a snažím se tomu člověku svůj respekt vyjádřit. Lidi z obou stran spektra, který maj potřebu někoho napadat a shazovat jenom proto, že dělá něco pro sebe a pro ostatní živý tvory (nebo naopak dělá míň než některý), vlastně nakonec jenom všechny odradí. Takový chování je kontraproduktivní a nic nevytváří. Důležitý je, že se jedná o osobní volbu každýho z nás. Každopádně respekt každýmu člověku, kterej se pro tuhle volbu rozhodne. Co budoucnost Judge? Porcell: Zatím nemáme žádný jasný plány. Nesložili jsme žádnej novej materiál, ale poslední dobou si říkáme, že by to možná nebylo od věci. Zatím je fakt dobrej pocit spolu po těch letech zase hrát, takže uvidíme, co přinese budoucnost. Nikdy neříkej nikdy!
ROCK CAFÉ
Národní 20, Praha 1 | www.rockcafe.cz 2.9. THE RUMJACKS (AUS/poprvé v Praze!!!), support: CHEERS! 20.30 (250,- + poplatky/ předprodej v Rock Café, v síti Ticketstream a GoOut.cz / 290,- v místě) + DJ MAARA 22.00 - VZ*!/FE*! čt 3.9. MALÝ RYBY, BUG´N´DUB, JOHNNY SURVIVED 20.00 (120,-/ předprodej v Rock Café a plus poplatky v síti Ticketstream a GoOut.cz) + DJ BIGLES 22.00 - VZ*!/FE*! pá 4.9. DJ LUIS DE CAESAR 21.00 - VZ*!/FE*! so 5.9. LOGIC & YZO EMPIRE (křest alba YZOMANDIAS), line-up: Logic, Lvcas Dope, Jackpot, Jimmy Dickson, CBCH + DJs Rusty a Pedro + hosté 21.00 (vstupné pouze v místě - do 22.00 150,-/od 22.00 200,-) + DJ EFKA Retro Party 22.00 - VZ*!/FE*! út 8.9. FreeZone: THE AGONY a LAJNA 20.30 - VZ*!/FE*! st
st
9.9. CZ/SK Slam Poetry Exhibice 1. československá exhibiční bitva borců v poezii naživo! PALO ČEJKA / SK , BRUCE LEE / SK, METODĚJ CONSTANTINE / CZ, BOHDAN BLÁHOVEC / CZ, MRUČIVÁK / CZ, BARBORA / CZ, MONIKA SERBUSOVÁ / CZ, ANATOL SVAHILEC / CZ, moderuje NEJHODNĚJŠÍ MICHAL (více na www. facebook.com/slampoetry, www.slampoetry.cz) 20.30 (150,-/ předprodej v Rock Café a plus poplatky v síti Ticketstream a GoOut.cz) 10.9. DJ MAARA 21.00 - VZ*!/FE*!
čt pá 11.9. SesFest: HENTAI CORPORATION, VLADIVOJSKO, PETER PAN COMPLEX, RUNNING SUSHI, CURLIES, POHŘEBNÍ KAPELA, JOLLY JOKER (výtěžek bude použit k realizaci dětského tábora pro zdravotně postiženou mládež a k rozvoji spolku SESTRY V SUKNI) 18.00 (190,- + poplatky/ předprodej pouze v Rock Café / 240,- v místě) + DJ ELVIS 22.00 - VZ*!/FE*! so 12.9. LOVE EARTH (alternative-dubstep) + host 20.30 (100,- + poplatky/ předprodej v Rock Café, v síti Ticketstream a GoOut.cz / 150,- v místě) + DJ EFKA Retro Party 22.00 - VZ*!/FE*! út 15.9. FreeZone: DCRADIO, PENNY DREADFUL + host 20.00 - VZ*!/FE*! 16.9. VINTAGE WINE a FIVE LEAF CLOVER 20.30 (120,-/předprodej v Rock Café a plus poplatky v síti Ticketstream a GoOut.cz) čt 17.9. Pes, kterej štěká teplouše tour: BUZERANT a GAMBRZ REPRS 20.30 (150,- + poplatky/ předprodej v Rock Café, v síti Ticketstream a GoOut.cz / 200,- v místě) + DJ ELVIS 22.00 - VZ*!/FE*! pá 18.9. BE International Festival afterparty (více na http://jakubec89.wix.com/beinternational) + DJ STIGGMA 22.00 - VZ*!/FE*! so 19.9. CRVENA JABUKA (SRB) 20.30 (450,-/předprodej pouze přes tel.603950074 nebo 604911609 / 500,v místě) + DJ DEJAN (Croatia) 22.00 - VZ*!/FE*! út 22.9. FreeZone: DEAD DANIELS (křest CD Tomahowgh), hosté: MILOŠ DODO DOLEŽAL, DAN HORYNA + support 20.30 - VZ*!/FE*! st 23.9. DIRTY BLONDES, VEES, ANT MAFIA (koncert na podporu projektu BOJOVAT SRDCEM při o.s. Coracao De Capoeira) 19.30 (150,- / vstupenky pouze v místě) čt 24.9. Rock Café Contest 3. základní kolo: ELLYCE, ICE-SCREAM, NIGHT BEFORE THE END 19.30 (50,- / vstupenky pouze v místě) + DJ MAARA 22.00 - VZ*!/FE*! pá 25.9. Panter Tattoo 10th Birthday Party: ASTRO ZOMBIES (FR), GREEN MONSTER, THE SLAPDASH, YELLOW SPOTS (H), fashion show… 19.00 (200,- / vstupenky pouze v místě) + DJ LUIS DE CAESAR 22.00 - VZ*!/FE*! so 26.9. BETTER WAY, DELUSION, DELIKVENCE 11 20.00 (100,- + poplatky/ předprodej v Rock Café, v síti Ticketstream a GoOut.cz / 130,- v místě) + DJ EFKA Retro Party 22.00 - vstup zdarma/free entrance út 29.9. FreeZone: HEAD DOWN, FLATTUS, HERO FROM ZERO 20.00 - VZ*!/FE*! st 30.9. HEEBIE JEEBIES a TH!S 20.30 (100,- + poplatky/ předprodej v Rock Café, v síti Ticketstream a GoOut.cz / 120,- v místě) st
* VZ - vstup zdarma; FE - free entrance
DIVADLO POD LAMPOU Havířská 11, Plzeň | www.podlampou.cz pá 4.9
ROZSVÍCENÍ LAMPY, SNĚHURKA A 7 - nu metal/Plzeň, ISUA - rock/Plzeň, VELKÝ VOČI - punk rock/Plzeň; 20:00/80 5.9. so STARÉ PUŠKY - punk - rock´n´roll/Jeseník-Ostrava-Opava, special guest: PILSNER OIQUELL - oi punk/Plzeň, support: THE JOKERS - punk rock/Plzeň, S.V.Z. - oi punk/Klatovy; 19:30/120,-/150,pá 11.9. NYOS (FIN/UK - ex KHUDA) - post math rock duo/Jyväskylä, Světoběžník Tom (ex Khuda) se vrací do Lampy s novou kapelou a ep „Vlatava“! INHERITANCE - post rock - fusion/Brno; 20:00 so 12.9. HEART ATTACK - hardcore - metalcore/Plzeň, DEMÖRALYZÉR - punk - hardcore/Plzeň, KOŠUTKA HILLS - punk rock/Plzeň; http://bandzone.cz/heartattack, http://bandzone.cz/demoralyzer, http://bandzone.cz/kosutkahills. 20:00/80,po 14.9. Místní borci & Mayhem Longboards presents: IMMINENCE (SWE) - post metalcore/Trelleborg-Malmö, GRIEVER (UK) - metalcore/Bournemouth + host; 21:00 pá 18.9. ATTACK THE HERO - hardcore - metal/Praha + hosté; http://bandzone.cz/attackthehero. 20:00 so 19.9. ANETA LANGEROVÁ - turné Na Radosti 2015. Art Shock a Divadlo pod lampou uvádí: Jediné speciální vystoupení turné „Na Radosti 2015“ k stání, v rámci série koncertů k výročí 25 let existence Divadla pod lampou! Koncert za doprovodu kapely a violoncella. Partneři: VOLKSWAGEN, SHERWOOD DIGITAL, IMPULS. http://www.langerovaaneta.cz; 21:00/400,čt 24.9. DUNAJSKÁ VLNA Legendární Dunaj po 17-ti letech v novém hávu a sestavě Vladimír Václavek (baskytara, kytara, zpěv), Josef Ostřanský (kytara, zpěv) a Michaela Antalová (bicí, zpěv)! http://www.dunajskavlna.cz; 21:00/140,-/180,pá 25.9. Sen nezbedného punka tour 2015: DUKLA VOZOVNA - punk rock/Pardubice, host: INDIÁNSKÁ REZERVACE - punk/Plzeň; http://bandzone.cz/duklavozovna, http://bandzone.cz/ir. 21:00/100,so 26.9. BADMOON OBSESSION MIDDLEDARK - metal/Plzeň, wHAT´S yOUR fAVORITE nUMBER? - 8bit - electro rock´n´roll/Plzeň, STRANGE SOCIETY - metal/Plzeň; 19:30/80,ne 27.9. SNYDER - garage - schlager/Plzeň, PLEWEL - grunge/Žlutice, DILDO BOYZ - garage - freak´n´roll/Plzeň, COX & VOX - hard & loud rock´n´roll/Plzeň; 20:00 pá 2.1. TRAUTENBERK - těžkotonážní tanz metal/Klatovy, BT´n´J - německá dechovka s prvky anglického golfu/Klatovy s novou deskou „Album Bum“! http://bandzone.cz/trautenberk, http://www.btnj.cz. 21:/12,-/15,-
klub buben
Myslíkova 8, Praha 2 I www.klubbuben.cz čt 3.9. DJs Křížek & Džíska - Heavy metal, r‘n‘r & punk pá 4.9. KONCERT - Bloodstrings /psychobilly rock‘n‘roll punk DE/ + Kitty in a casket /horror punk AUS/ + afterparty DJ Gargoil so 5.9. KONCERT - GRADE 2 /UK/ + PROi!EKT /CZ/ - křest nového alba „MUZIKA PRO BOOTBOi!S A SCOOTERBOi!S“ + afterparty Tighten Up Selectors & Monica čt 10.9. DJ Lavrmén.. the best of all 11.9. pá Nuff‘n‘Ruff - reggae beats so 12.9. KONCERT - Začiatok Konca /hc-punk SK/ + Diverze /punk-rock‘n‘roll/ + DJ Buqi čt 17.9. KONCERT - The Fialky /punkrock CZ/ + Berlin Blackouts /punkrock DE/ + Three Wild Guns /psychobilly CZ/ pá 18.9. Infamous Clique B-day 10 let - DJ BUICK DJ LIL ROWA DJ COUD / rap po 21.9. KONCERT - Lasting Traces /HC-DE/ + Empty hall of fame /HC-CZ/ čt 24.9. DJs Tarlito & Cou /hip-hop, soul, funk/ pá 25.9. Forward March Posse vs Peeni Walli & Jahmusc Lightaz /reggae, dancehall/ so 26.9. KONCERT - HARD BREAKING B-DAY PARTY - The Oxx /punkrock/ + Dead Letters /punkrock/ + DJs Plasťák, Hadgi & Woody ne 27.9. BURZA VINYLŮ & BLEŠÁK
KLUB 007 STRAHOV
Koleje ČVUT, Blok 7, Chaloupeckého 7, Praha 6 | www.klub007strahov.cz
čt
3.9
Post Punk / Alternative PAST (pl), BUMFRANG3 (cz)
pá 4.9
Punk Rock WORLDHOOD (cz), THE DETECTORS (de) + DJ
po 7.9
Metal PHILM (usa)
čt
10.9
pá 11.9 so
12.9
po 14.9 út
15.9
pá 18.9
Garage / Lo-fi / Country DEAD GHOSTS (can), OLD FOLKS HOUSE (cz) Crust Punk / D beat WARCRY (usa), GATTACA (cz) Hip Hop / Rap SMACK live show + DJs: MIKE T & ORION & guests Psychedelic / Stoner Rock THE EGOCENTRICS (ro), TRIPTONUS (at), LAMBDA (cz) Psychedelic Rock LUMERIANS (usa) 90´s Hits Retro Party DJ JOSEF SEDLOŇ (cz)
so
19.9
Rock´n´Roll Punk THE UNHOLY PREACHERS (cz), V8 WANKERS (de) + DJ Plastico
st
23.9
Crust Punk / D beat DEATHRAID (usa), DISTRESS (ru), ENCORE (cz)
čt
24.9
Instrumental / Dark Rock NATE HALL (usa), JUGGERNAUT (it)
so
26.9
Hard Core / Punk AT FOLSOM PRISON (cz), HERO FROM ZERO (cz)
ne 27.9
Punk Rock / Dub THE RUTS DC (uk) + DJ Path & DJ Wrong
po 28.9
Surf / Pop / Rock LA LUZ (usa), RUMBLEMEN (cz)
obscure
www.obscure.cz | www.brutalassault.cz | www.shindy.cz
po út st ne pá út st Čt so ne út st st pá ne ne po
7.9. 8.9. 16.9. 27.9. 16.10. 20.10. 21.10. 22.10. 24.10. 25.10. 26.10. 4.11. 5.11. 13.11. 15.11. 22.11. 30.11.
Philm + support Philm + support Machine Head Breakdown Of Sanity + support Vader, Venom Inc., Divine Chaos Paradise Lost God Is An Astronaut God Is An Astronaut Paradise Lost Paradise Lost Children Of Bodom, Sylosis Wednesday 13 + support Carcass, Napalm Death, Obituary, Voivod Cradle Of Filth, Ne Obliviscaris, tisíc Let Od ráje Never Say Die Tour! 2015 Torche + support Fear Factory + support
Praha, 007 Bratislava, Randal Bratislava, Majestic Music Club Praha, Exit-Us Brno, Melodka Praha, MeetFactory Bratislava, Randal Praha, Futurum Ostrava, Barrak Bratislava, Randal Brno, Fléda Praha, Futurum Praha, Folimanka Brno, Fléda Praha, MeetFactory Bratislava, Randal Praha, MeetFactory
CROSS CLUB
Plynární 23, Praha 7 | www.crossclub.cz
út 1.9.
CROSSKA (Chainska Brasika (UK) , Peeni Walli) NTRXZ (Ntrxz crew)
st 2.9.
PSYTRANCE (Synaptic Dreams & Hosté) FUNKY TOWN (Ichbin & Bobesh23 a hosté) LETNÍ KINO (film Nespoutaný Django)
čt 3.9.
HEART GUITAR (Lock & Key (UK), Showyourteeth (AUT), Call Tracy, Legend Of The Submarine (SK)) DUBSTEBLOG (Stifler Selecta, Dirty Little Toaster a hosté)
pá 4.9.
DOUBLE TROUBLE (Hypoxia (BE), Nine Yards (SK), Volume Plus, Skáčko, Feela, Pmdr, Grindaway, Ozy, Lu.D.Key) LIQUID STAGE (Redeyes (FR), Salt (PL), Theya, Bblofeld, Fallen Gemini, Domina, Shft)
so 5.9.
REGGAENERACE DEEP BEAT AVANTGARDE STAGE (Tuco, Sbstd, Drumax, Sta)
ne 6.9.
MIGHTY SOUNDS (The Interrupters (USA) a hosté)
po 7.9.
THE WARLOCS DO 23:00 (The Warlocks (US), Brahma Loca (UK), DJ Saint Francis) LOS TEKKENOS (Obada a hosté)
út 8.9.
DNB FIRE (Volume Plus, Beesu, Mazzon, Masto Crew, Prase, Gaaw, Deewoy) ELECTRO BÁL (Skritek, Dr Smeghead, Soundquistador) DIVADLO PŘED CROSSEM (TNF - )
st 9.9.
ELECTROSWING MADHOUSE (Mortisville (AUS), James Wing a hosté) PSYTRANCE (Psyla a hosté) LETNÍ KINO (film Gran Torino)
čt 10.9. DRUM & BOUNCE (Drumbaasterds Crew) HOUSE STAGE (Skony, Lakshmana) pá 11.9. KONNEKT (Perfect Hand Crew (FR), Smack, Tchagun, NRMN, Rados, Pirez) BASS STAGE (Nomine (UK), Marke Ledge (UK), Chik, Franill, Insane, Slowmotion) so 12.9. JUNGLIST CALL (Tippa Irie & JB Baker (UK), Sweetie Irie (UK), Gulibass, Mad4ce, Abassta, RipClaw, Telka a hosté) ne 13.9. StEET FOOD JAM (Steet Food festiválek před Crossem -Dasha a hosté) po 14.9. LOS TEKKENOS (Tsunami Sound a hosté) út 15.9. REGGAE DUB (Dub Artilery, Jayah DUBSTEP (Kathya (RUS) st 16.9. TECHNOLOG (Ventolin live, Schwa, Fatty M) LETNÍ KINO (film) čt 17.9. PUNK NIGHT (Až Naprší a Uschne, Dilemma in Cinema, Z Ničeho Nic, Louty) ČTVRTEČNÍ BEJS (Snookey, Cybi a hosté) pá 18.9. FORBIDDEN SOCIETY ( Prolix (RAM), Sa†an, Shmidoo, Forbidden Society, Camel, Sayko, Okan b2b Tactical) CONTESTS STAGE (Silesijan, Jimi, Sma, Jw, Run the Chains, E2jz, The Fury, Checkmate, Basschaoss) so 19.9. ZAŽÍT MĚSTO JINAK BASSDRIVE SESSIONS ne 20.9. ZAŽÍT MĚSTO JINAK po 21.9. LOS TEKKENOS (Hardcore edice)
út 22.9. ACRES (Acres (UK) & Canavas (UK), Birds And Wolves, Saved By The Fortune) JUNGLE DNB STAGE (Pmdr, Zakilo, Jw , Orange rec. Crew) st 23.9. KAPELMELA (Meteleska, La Grange a Ta Děfka) PSYTRANCE (BreKeke live, Barbarela, Newteck ) LETNÍ KINO (film Interstelar) čt 24.9. RNR PARADE (Matushka (RUS), Nachttante, Eá a host) pá 25.9. DRUMSTATION (Wickman (UK), Steampink (DE), MikkiM, Twisted Minds, Johny Player & Tao Maffa, N.e.d & Azawakk, Pex & Fantek, Krowak, Khomix & Mc Jelen) 2ND BREAK STAGE (X.Moprh, Saku, Ja-Ne, Brada, C.N.B, E13) so 26.9. POSSITIVA (Mark Henning (UK), Douglas Greed (DE), Bigfish@BBK (SK), Yacube (SK) MUTATIONS STAGE (Wen (UK), Dj Tuco, Abu, dMIT.RY, Ol-Wiz) ne 27.9. JUNGLE DNB SESSION (Jade (HUN), Pixie, Suki, Wash!, T2B crew, Joshu4 a hosté) StEET FOOD JAM (Steet Food festiválek před Crossem -Dasha a hosté) po 28.9. LOS TEKKENOS (lass tekkenos vol.2) út 29.9. CZECZ DUBZ B-Day (Freezer, AngryTableflip, Corborat, Foxpike and Jockeystep) st 30.9. LIVE HIP HOP JAM SESSION (Matěj Belko Band a hosté) PSYTRANCE STAGE (Ejczka a hosté) LETNÍ KINO (film)
Mighty cross sounds ne 6. 9. 2015 Praha Cross Club
Vodnář
Blíženci
Váhy
(21. 1.–19. 2.)
(22. 5.–21. 6.)
(24. 9.–23. 10.)
Bude pro vás těžké skloubit rodinné povinnosti a veřejný život. Vzhledem k tomu, že tento problém měla už kdejaká markytánka, nemělo by to pro vaši současnou existenci znamenat zásadní propad. Někdo bude žárlit, někdo závidět... máme dobrou zprávu, zítra je taky den.
Protějšek, rodinu, sousedy nebo domácího mazlíčka byste měli přestat zatězovat svými monology. Vědci i statistiky tvrdí, že vše vyslovené jest pravdou. Tak pozor, nejen pro pravdu se člověk zlobí, oheň lepši v srdci než na hranici.
Období roku se pomalu, leč jistě sklání k období pro tvořivé Váhy. Už prožerete jen dva úplňky a vaše utopické nápady vejdou v povědomí. Bude to tak impozantní, až vaši originalitu ocení i okolí. Chybí už jen praktické využití, například přestat být tak otravný.
Ryby
(20. 2.–20. 3.)
V zaměstnání to koncem měsíce bude velmi zajímavé. Všímejte si kolegy, který nejvíc začáchá, s největší pravděpodobností bude po smrti již pár dní. Dostanete se do povědomí, všichni vás budou slavit, neboli vaše ego obdrží pronikavou sociální katarzi.
Beran
(21. 3.–20. 4.)
Vaše milostné aktivity budou vycházet nejspíš z nudy. Zaváníli to díky přebytku hormonů problémy na domácí půdě, poradili bychom vám meduňku, žabí sekret a oslí moč. Sice vám to nijak zásadně nepomůže, ale nic horšího se vám tento měsíc opravdu nemůže stát. Daně jsou až v březnu...
Býk
(21. 4.–21. 5.)
V zaměstnání, práci či jiné nedůstojné, leč nutné činnosti, se budete muset spokojit s naprostým průměrem. Při vaší pohodlnosi by teoreticky neměl trpět nikdo jiný než vy sami. Všechno zlé je však pro něco dobré... třeba sousedovi nebo příteli se bude dařit, což vás může hřát.
Rak
(22. 6.–23. 7.)
Před víkendem první části měsíce budete v povinnostech méně či více duchem nepřítomni. Má to výhodu, díky vaší všeobepínající rezignaci budete tak nepoužitelní, že by si vás nevzal domů ani Smrť na hlídání polomrtvé sovy. Šetřete svou letargii na podzim, bude trvat téměř půl roku.
Lev
(23. 7.–24. 8.)
Vyhněte se jakýmkoliv konfrontacím. Vaše kontroverzní nápady můžete zužitkovat jako scénáristá šesté série Hry o trůny nebo majitel půjčovny lodiček. Na každý pád zvolněte tempo, jinak doběhnete dál než Forrest Gump.
Panna
(24. 8.–23. 9.)
Většině jedinců se podaří téměř nemožné. S lehkostí a noblesou skloubíte nemožné. Vzhledem k frekventovanosti užívání podpůrných prostředů se není čemu divit, pádu vždy předchází rozkvět. Doporučujeme alespoň na vaše vlastní narozeninové období vynechat vše, co užíváte ve volném čase. Právě teď je nejvyšší čas na celou sérii Včelích medvídků.
Štír
(24. 10.–22. 11.)
V lásce by se vám mělo dařit naplňovat svá přání. Bude velice pěkné, zapojíte-li do svých představ i protějšek, abyste se mohli svézt na vlně toužebých očekávání. Není-li na pořadu společná draze porychtovaná dovolená, bohatě postači i fakt, že budete aspoň na chvíli držet hubu.
Střelec
(23. 11.–21. 12.)
Příznivé aspekty lunárního pochodu okoření vaše jazykové schopnosti. Všeobecné povědomí vašeho intelektu i společenských dovedností osvěží skutečnost, že umíte vzít i za fyzickou práci. Nestyďte se, i lopata má právo na život, ač zabořena až po topůrko do jímky.
Kozoroh
(22. 12.–20. 1.)
Pokud vás bude okolí strdat a popohánět do milostných avantýr, nebraňte se! Je to ostatně jediný čas, kdy pro ukojení smyslů všeho druhu nebudete muset vytáhnout ani růžky. Dovolujeme si pouze upozornit, že i na pěkný přátelský obličej umí pasovat pěst.
Taky když se opiješ, přemýšlíš nad koloběhem života, kdy molekuly tvoří všechno, každá včela má svůj smysl a přitom jsme jen bublina uprostřed prázdnoty?