Mighty Freezine 11/2015 by Mighty Sounds

all roads lead to...

Mighty Freezine

číslo 11/2015, neprodejné vychází 1x za měsíc v české verzi Redakce Vojta Libich, Štěpán Kouba, Zdeněk Bělohlávek, Honza Palička, Fido, Přemek Černík, Domča Mňuková, Markéta Zelí, Vojta Holub Editor Vojta Holub Art direkce a sazba Markéta Zelí Ilustrace a grafický design Vojta Woody Troják Foto Vojta Florian, Kateřina Koki Mlejnková, archiv kapel Inzerce Vítek Černík vitek@mproductions.cz tel.: +420 776 244 568 Distribuce Kuba Siňor kuba@mproductions.cz tel.: +420 777 589 213

Vydává Mighty Productions s.r.o. Seifertova 571/5 130 00 Praha 3 Česká Republika IČ: 03674550 DIČ: CZ03674550 Přetiskování textů a reprodukce pouze s písemným svolením vydavatele. All rights reserved. © Mighty Freezine, 2015 MK ČR E 21623

AŽ DOČTEŠ, PŘEDEJ DÁL. NEVYHAZUJ! A když, pak do modrého kontejneru.

Těžko říct, kolik úvodníků jsem za ty léta, co Freezine vychází, napsal, ale jedna věc je jistá. Tenhle je úplně poslední. Vždycky je lepší vytasit špatný zprávy předem, takže než se se slinou v koutku huby pustíte do dalšího kvalitním obsahem prošpikovanýho čísla, je třeba provařit jednu neradostnou novinu. Výtisk, co právě držíte v ruce, je předposlední, kterej spatří světlo světa. Nehledě na dávku ketaminu nebo krokodýla, kterou máte v sobě, je to skutečně tak a Freezine v roce 2016 už vycházet nebude. Původně Freezine vypadal jako další z řady debilních nápadů kolegy Kubáka (například jako Mighty Sounds), ale nakonec jsme to vydrželi úctyhodnejch pět let. Vloni, když umřel duchovní otec tohohle plátku Marcel, jsme tak nějak cejtili povinnost pokračovat dál a věřim, že jsme mistrovi neudělali ostudu. Naopak bych rád poděkoval grafikům Woodymu a Zelí, který se zhostili s grácií role nejtěžší, a to Marcela bleskurychle nahradit. Stejný uznání patří Vojtovi Holubovi, kterýmu popraskala nejedna žilka, když se tuhle rozervanou bestii snažil měsíc co měsíc kompletovat. Pak samozřejmě respekt všem redaktorů, co se na delší nebo kratší dobu mihli virtuální redakcí. Nicméně, bez zbytečnejch vášní a slz jsme dospěli ke kolektivnímu rozhodnutí, že prostě už ten entuziasmus nemáme. Vzhledem k tomu, že čas i finance dlouhodobě haprujou, už jednoduše nemělo smysl lámat věci přes koleno. Možná je škoda, že jsem si neschoval poslední věty z Velkýho Gatsbyho na tuhle příležitost a použil ten citát už tak v pěti jinejch úvodnících. Teď by sed jako prdel na hrnec. Když tak si to vygooglujte. S posledním záchvěvem patosu mi nezbejvá než poděkovat nepostradatelným: vám – čtenářům, Budvaru a Panteře. May the Force be with you! Always! Přemek

{ Jedi a člen představenstva Mighty Sounds }

Jestli pak víte, co mají společného Deftones a Prague Conspiracy? V listopadu oběma vycházejí desky, ale doposavad nemají název. Víme ale, že obsah bude stát za to! Druhou zmíněnou smečku navíc můžete prostřednictvím HitHitu podpořit.

Lamač (nejen) dívčích srdcí Chris Isaak v listopadu vydává novou desku First Comes the Night. Těšíme se, s čím tenhle charismatický surfer přijde.

Ikonická deska …And Out Come the Wolves od Rancid z roku 1995 se dočká remasteru a opětovného vydání pod hlavičkou Epitaph Records. Navíc bude obsahovat dva nové bonus tracky. Hell yeah!

Basák Rage Against the Machine Tim Commerford se omluvil za to, že svojí hudbou ovlivnil Limp Bizkit. Konkrétní omluva byla, že hudba RATM inspirovala takovou sračku, jako jsou Limp Bizkit. Zařadil se tak po bok Mika Pattona, který na otázku, co říká na to, že ovlivnil celou řadu kapel jako například právě Limp Bizit a Linkin Park, odpověděl: „Z toho laskavě neobviňujte mě, ale jejich rodiče!”

Festival Glastonbury má nový rekord. Všech 135 000 lístků vyprodal v pouhopouhých pětadvaceti minutách. Olé, že bychom trochu záviděli?

Veteráni kalifornského thrash metalu Slayer mají oficiální licencované pivko Slayer 666 Red Ale. 6,5% mok má na svědomí švédská firma Nils Oscar Company. Podobných pivek existuje po světě už celá hromada, namátkou například Mastodon’s Black Tongue, Trooper (Iron Maiden), Australian Hardrock (AC/DC), Bastard (Motörhead) nebo třeba Faithfull Ale (Pearl Jam).

Newyorské oldschool HC legendy Gorilla Biscuits oznámili na konec února společné turné s Modern Life Is War, Touché Amoré a GWLT. Turné se bohužel úspěšně vyhne České republice, takže si fanoušci kapel budou muset někam zajet. Nabízí se pak Lipsko, Berlín, Mnichov nebo Vídeň.

Singl Powerful z pera producenta Majora Lazera s hostováním Ellie Gouldingové a reggae star Tarruse Rilleyho zabodoval v Billboard Hot 100! Reggae dancehallová hvězda Buju Banton, která se „proslavila“ i salvou homofobních výroků, si ještě musí odpykat čtyři roky ve floridské věznici za pašování fetu. Pokud karma funguje, jak má, měl by mu tam teď nějakej “chichiman” pořádně hoblovat pokladnu.

, paní Vostrá Dobrý den stala do em js od partnera m letecký k narozeniná tska. Bohužel ko zájezd do S světoběžník ý nejsem žádn nevím zhola mi na a o dané ze dozajista že i nic. Vy jste ste m by la oh m světaznalá, e? i povědět víc o této zem mám e zd co m? Kupříkladu národní pokr ochutnat za Děkuji, o ová, Blansk Hana Lízner

Zdravím vás Haničko,

Přátelé, kamarádi, korespondenti stálí i nestálí, vítejte na stránkách vašeho oblíbeného periodika vytištěného u příležitosti měsíce listopadu. Hned jak si zkraje připomeneme památku zesnulých, můžeme se obrátit zpět k našemu nosnému tématu, které nikdy neumírá. K touze po zodpovězení nevyřčených otázek. K naplnění těchto tužeb nemusíte ani ony otázky vyřknout. Stačí je napsat na kus papíru (pokud možno čitelně) a zaslat na mou adresu. Odpověď si vás pak na zdejších řádcích sama najde.

v prvé řadě dodatečně přeji vše nejlepší k narozeninám a gratuluji k hodnotnému daru. Skotsko je krásnou zemí, jen Skot je poněkud lakotný. Abych předešla vašemu zmatení, Skotem myslím obyvatele vaší narozeninové destinace, ne hovězí dobytek, který takto bývá označován. Samo Skotsko je hrdou samostatnou zemí na severozápadě Evropy. Tedy rádo by bylo. Rádo by bylo hrdou samostatnou zemí, na severozápadě Evropy už bez vlastního přičinění je a tak není důvod dále po tom toužit. Na rozdíl od nezávislosti, které se Skotsku stále nedostává. Místní obyvatelé bez rozdílu pohlaví chodí oděni v sukních, snad proto, že k nim ještě nedoputoval vynález kalhot. Nejzajímavější oblastí je Vysočina. Na rozdíl od té naší zde nežijí otylí alkoholičtí starci lačnící po moci, ale vyskytuje se zde mnohem zajímavější druh. Po úpatí zdejších kopců se prohání haggis skotský, který je po uvaření zároveň národním pokrmem. Podobnost s českým vysočinským endemitem je tak výrazná a tvor je natolik odporný, že Skoti raději cizincům tvrdí, že pokrm z vařeného haggise je ve skutečnosti ze snesitelnějších ovčích vnitřností uvařených v ovčím žaludku, aby se jej vůbec odvážili ochutnat. Vy však nemějte strach, pokud jste přežila salám Vysočina, přežijete už prakticky cokoliv.

Milá paní Jindro,

přestěhoval jsem se na stará kolena na vesnici. Chtěl bych nějak zapadnout, nicméně navyklý na městské návyky příliš nevím jak. Zajímala by mne například hudba. Mohla byste mi poradit nějaký folklórní nástroj, na který si hraním vytvořím ten správný pocit venkovské sounáležitosti? Jan Tuček, Rybniště u Krásné Lípy

Pane Tučku, jdete na to správně, hudba vždy tmelí kolektiv a na vesnici to platí dvojnásob. Z široké plejády vesnických populárních nástrojů bych vám doporučila ten nejklasičtější, tedy cirkulárku. Jedná se o hudební nástroj nejčastěji spojený s tradiční venkovskou nedělní relaxací. Nástroj je tvořen ozubeným kotoučem, hnacím mechanismem a něčím, co to celé drží pohromadě. Kotouč je roztáčen za pomoci elektromotoru, parního stroje, třením ebonitové tyče o liščí ohon nebo úplně jiným způsobem a samotný tón je pak vyluzován přítlakem kusu dřeva, což má za následek venkovským uším libozvučné melodie. Obzvláště kvalitních a čistých tónů bývá dosaženo, je-li k přítlaku užito dřeva obsahujícího hřebíky. S prvními tóny nedělní ranní etudy na cirkulárku všichni vaši sousedé okamžitě zpozorní a budou toužit po tom se s vámi přijít seznámit a přidat se k vám pro vesnici tak typickým hrdelním zpěvem připomínající řev. Paní Jindro,

již od dětství mě fascinovaly šachy. Bohužel do tajů této hry králů jsem doposud nepronikl. Měla byste nějaká slova na vysvětlenou, ať si mohu splnit sen a stát se i já králem šachovnic? Tomáš Bělík, Tábor

Tomáši, šachy jsou velmi fyzicky vysilující sportovní hra, dokonce jedna z nejnebezpečnějších her na světě. Je to proto, že když hráč usne během tahu nebo při čekání na svůj tah, snadno si vypíchne o figurku oko, jako už se to stalo nejednomu přeborníkovi. Hra vychází z velmi nedemokratických pravidel, kde z figur jsou jí účastni král s královnou a různé jejich poddanstvo. Zároveň jsou zde patrné prvky rasismu, kde proti sobě vždy bojují černý s bílým, který má privilegované postavení. Doporučuji se této zpátečnické hře spíše vyhnout a věnovat se například lízanému mariáši. A to by moji milí bylo pro tentokrát vše. Ale nesmutněte, za měsíc tu máme prosinec a k tradiční nadílce přibude jak jinak i další díl vaší oblíbené mnou spravované rubriky. Neváhejte, pište a ptejte se. Neptá se totiž jen ten, kdo se nechce nic dozvědět.

Když v roce 1995 Toby Morse, bedňák od Sick of It All, zakládal spolu se svým bráchou Toddem a dalšíma dvěma kámošema H2O, pravděpodobně neměl tušení, jakou legendu pro budoucí pokolení vytváří. Kdyby tahle kapela vznikla o pár let dřív, nejspíš by to byla prostě jenom „další“ hardcore kapela z New Yorku. Ale jak je to s tím správným časem a správným místem? V době obřího boomu punk rocku v polovině 90. let se samozřejmě velice dobře dařilo i hardcoru, respektive i kapelám, který z něj vycházely. Popularita CIV,

Quicksand nebo třeba Shelter v tý době takřka praskala ve švech. H2O se se svým melodickým, chytlavým a energickým punk rock-hardcorem prostě objevili na velice úrodný půdě.

Kromě vydání tří desek v dost rychlým sledu se celá druhá půlka devadesátejch let nesla pro H2O ve znamení obrovskýho úspěchu. Turné s Rancid nebo třeba s No Doubt, koncerty na největších festivalech, klipy na MTV... Nic z toho ale očividně nijak nepoznamenalo postoje kapely, která si celou

tu dobu prostě pořád vedla to svoje. Veganství i další aktivismus, straight edge, punkovej étos a PMA. Skoro jako by se nechumelilo a svět se přestal otáčet někdy ke konci osmdesátek v dobách subkultury youth crew. Muzika ale byla hozená do popově stravitelnějšího a modernějšího hávu. V žádným případě ale ne na úkor vlastní integrity kapely.

Po vydání alba Go (2001) sice nastala dlouholetá albová odmlka vyplněná koncertováním, vedlejšíma projektama i pauzou, H2O ale moc dobře vědě-

TEXT Vojta Libich

Krev je pořád hustší než voda Oblíbená hardcore parta z New Yorku je zpátky s novým albem Use Your Voice, na kterým už celkem tradičně kope prdele spoustě svejch mladších kolegů.

li, jak tohle svojí fanouškovský základně vynahradit. Je jenom málo desek v moderní éře hardcoru a punk rocku, kterejm by se dostalo tak nadšenýho a fanatickýho ohlasu jako právě comebackovýmu albu Nothing to Prove z roku 2008. Kolekce nakoplýho, svižnýho melodickýho hardcoru s povinnou dávkou starý dobrý NYHC hrdosti prostě tak nějak potěšila každýho a prosákla do všech koutů celý týhle širý subkultury. Koneckonců refrén už až otravně známý hitovky What Happened? můžete slyšet halekat i sXe dav při coveru v Café

Na půl cesty i bandu nalitejch punks na Újezdě v 7 ráno. Otázka je, co si z toho textu všechny tyhle skupinky vzaly, ale to už je zase jinej příběh.

Na vydání novýho materiálu jsme si ale museli počkat dalších dlouhejch sedm let přerušenejch jenom vydáním alba coverů Don’t Forget Your Roots v roce 2011. Nutno ale poznamenat, že to čekání za to fakt stálo. Nová deska Use Your Voice je nadupaná jak hovado. Žádnej z 11 songů nedosáhne ani na hranici 3 minut a celá věc neuvěřitelně odsejpá. Žádný

sóla, zvukový experimenty nebo jiný vyjebávky, tohle je hymna za hymnou, nasraný sloky, silný refrény, poselství jasný jako kopanec od stagedivera a když to celý skončí, tak máte chuť si celou desku pustit hned znova. Dvakrát. Nebo si třeba nakreslit na ruce x-ka a vyrazit se rozsekat na prkně. Je dobrý vědět, že i v dnešní sterilní a bezpečný podobě scény se pořád ještě najde i takhle stará kapela, která vás takhle pozitivním způsobem profackuje. A to bez náznaku kalkulu nebo nějaký vypocený snahy. Respekt. H2O go!

rozhovor Vojta Holub

Bude se přepisovat rocková historie Po několika dlouhejch letech se ve Freezinu zase dočtete o Prague Conspiracy, jedný z nejvýraznějších českejch klubovejch kapel. Rock/punkový Conspiracy jsou s naším časopisem spjatý něčím jako pupeční šňůrou, což bylo až doteď přísně střežený tajemství. Pravda je ale taková, že skoro celá redakce chodí s kapelou každou druhou neděli na badminton a sašimi a tak máme informace z tábora PC z první ruky. Rozhovor, kterej vzniknul k příležitosti vydání druhýho alba a s ním spjatýho turné (listopad-prosinec), jsme pořídili během masáže po namáhavým zápase. Aneta, Matěj i Martin byli naprosto zničený a vzdor nelítostnejm masérkám okamžitě zalomili, takže odpovídal převážně kapelník Kubák (g), kterej je svou sportovní fyzičkou pověstnej.

Po Renegades jde o druhou desku Prague Conspiracy. Tuším, že producentsky se ho ujal Yarda Helešic, kterej má na kontě z poslední doby třeba Kabáty. Kdo tuhle roli zastával na první desce? Proč vlastně Jarda? Nejdřív zkusim trošku vysvětlit, co to je hudební produkce. Hudební produkce je, když se vezmou surový písničky ze zkušebny, který zněj jak pytel hoven a začne se z nich sochat poslouchatelná věc. Zahrnuje v sobě vše od výběru studia až po aranže a pohlídání zvuku a mixu. Jinými slovy: u některejch kapel stačí natočit ten pytel, protože je to boží samo o sobě, ale většinou je dobrý se trošku zamyslet nad tím, jestli je opravdu nutný to bubenický sólo, protože prostě kurva nejsi Dave Grohl, jestli je nutný ten refrén opakovat popadesátý za sebou, protože kurva nejsi Sting, vymysli si jiný sólo, protože nejsou osmdesátky, sem dáme smyčce a sem synťáky, ať se to líbí taky mejm kámošům a ne jen tvejm, nahrávat to budem tady, protože to bude znít líp než tam, hraj to na tuhle kytaru, protože je dražší než tamta atd. První desku jsme si produkovali sami. Chtěli jsme, aby zněla surově a energicky – stejně jako naše koncerty. Takže jsme základy (kytary, basa, bicí) točili naživo a dohrávaly se zpěvy a klávesy. U druhý desky jsme chtěli trošku víc. Trošku to obohatit, aby každá písnička dostala to, co si zaslouží. Svý aranže, svůj zvuk. Byl jsem na „podnikovém soustředění“, chcete-li na team-buildingový akci, kde jsem se strašně vožral. Bohužel jsem si z toho překrásnýho večera skoro nic nepa-

matoval. Až při jednom z mnoha zvracení druhej den jsem si s hlavou v míse vybavil, jak mi kolega Fido (zpěvák a pozounista z Fast Food Orchestra) říkal, že novou desku Kabátů produkuje Jarda Helešic a že by byl možná vhodnej producent pro nás. A taky že jo! Touhle cestou bych chtěl Fidovi poděkovat. Jak důležitej byl pro kapelu tenhle zásah zvenčí? Jak by třeba bejvala deska mohla dopadnout, kdyby s váma Jarda netočil? Deska sice není ještě úplně hotová, ale zatím zní veškerý materiál naprosto nad naše očekávání. Původní záměr byl točit opět základy naživo, aby deska měla zase hodně přímočarej feeling a pak si s tím trošku pohrát a jít s tím ven. Naštěstí nás Jarda překecal, ať tomu dáme víc času. Jarda je naprostej profík a zároveň skvělej člověk, kterej umí pracovat s kapelou a vymáčkne z ní to nejlepší. Bez něj by byla nová deska jakýmsi druhým dílem debutové desky. Ale díky němu se teď bavíme o desce, která má obrovskej potenciál a bude mít daleko větší hudební přesah než Renegades. Tentokrát budou věci víc dotažený a zvukem i aranžema pestřejší. Kytary nebudou jenom zkreslený. Mimochodem se točilo celkem na 11 kytar a 5 aparátů, takže zvuk je opravdu hodně pestrej. Dojde i na dětskej sbor a smyčce. Ale přitom žádnej kýč. Zároveň se všecko snažíme udržet v rámci toho, že na pódiu jsme jen čtyři, bez kláves a už i bez samplů. Vše se tomu podřizuje, takže veškerý dohrávky a postprodukční zásahy jsou velmi decentní,

ale přesto desku obohacujou. A koule to rozhodně mít bude minimálně stejný jako na koncertě. Myslím, že jste natáčeli i mimo standardní studio. Jak to přesně bylo a jaký byly důvody? Jeden kámoš nám na soustředění před natáčením doporučil úžasnej statek uprostřed lesů na Vysočině. To místo je naprosto úchvatný a stodola, ve který jsme zkoušeli, má skvělý akustický vlastnosti. Navíc má dvě zdi vybouraný, takže člověk má pocit, že je vlastně venku. Cejtíš se tam úplně jinak než v klasickým studiu. Máš pocit větší svobody, jsi na čerstvým vzduchu, můžeš si tam v klidu prdět a tak. Když se za náma přijel podívat Jarda s Ristem (Risto Sokolovski bude zodpovědnej za mix a zvuk), jejich první reakce byla: ta deska musí vzniknout tady. Nakonec jsme tam z časových důvodů nabrali jen bicí a basu, což bylo ale pro start natáčení stejně nejdůležitější. Máte pestrou žánrovou historii, teď už jste se pár let docela ustálili. Sice vím, že má jít o nejlepší album všech dob, co ale můžem od desky čekat žánrově? Jasný! Bude se přepisovat rocková historie! Žánrově budeme opět oscilovat mezi punkem, rockem a popem. Základem budou zase kytarový riffy, chytlavý melodie a brutus bicí, za který by se nestyděl ani Bonham. Jsme ortodoxní „rockeři“ a máme rádi všecko, co k tomu patří. Syrovost i pompéznost, špínu i pozlátko. Nejdůležitější je pro nás ale vždycky písnička samotná. Musí fungovat jak

u táboráku jenom se španělkou, tak v orchestrálních aranžích. Musí bejt zapamatovatelná, aby každýmu mohla něco říct. Na desku vybíráte money na HitHitu. Je vidět, že při vymejšlení odměn pro přispěvatele byla prdel, je to pro vás ale zdroj příjmů, kterej byste jinak neměli? Šly by z prodeje desky a koncertování náklady nějak rozumně pokrejt? Výhledově by se deska nějak zaplatila, ale všichni, kdo se na ní podílí, by museli čekat velmi dlouho, než jim to splatíme, nebo bychom si museli na desku někde půjčit. A nejsme zrovna typy lidí, o který by se banky praly. Náklady na kapelu jsou dost velký, takže jsme rádi, když nějak přežijem rok. A najednou přijde nahrávání desky, která, aby za něco stála, vyjde minimálně na čtvrt zkurvenýho míče. Každá kačka nám strašně bodne a jsme za ni upřímně vděčni. Nejsme ochotný se zaprodat, ale jsme ochotný prodat ze sebe to, co umíme, co nás baví nebo co považujeme za upřímnou srandu, řekl bych až prdel. Aneta třeba maluje opravdu pěkný obrazy, Martin se rád rejpe v autech, s Matějem je prostě sranda, já s Matějem jsme nejlepší djský duo na světě a s celou naší bandou je docela prča. Tak proč o tom nedat vědět fanouškům, který by třeba něco z toho ocenili. Najde se pár rejpalů, který podobný crowdfoundingový věci odsuzujou. Ale většinou jsou to jen lidi, který neuměj s internetem a tak záviděj druhejm, že si to uměj zařídit. Nechci jmenovat, ale třeba Kuba Kaifosz by mohl vyprávět…

Člověk vás sem tam vidí na sponzorovanejch turné, v rámci jednoho z nich je vlastně i křest desky. Je teda jasný, že se sponzoringu nebráníte, jaký jsou vaše motivace? Jak jsem řikal v minulý odpovědi, celý je to kurva těžkej vůz. Motivace být sponzorováni je v podstatě jediná – nehučet v tom. Kapela je strašně drahá a časově a energicky náročná zábava. Není to jenom těch 50 minut na pódiu. Každej koncert tě stojí zhruba 12 hodin času (nakládání, cesta, zvukovka, hraní, nabírání energie po koncertě, nakládání, cesta, vykládání) a druhej den jsi úplně vysátej a většinou tě čeká koncert další. K tomu zkoušení a věci kolem, aby to vůbec celý fungovalo. Pro nás by bylo ideální, kdyby se nám náklady pokryly ze samotný kapely a nemuseli jsme do toho sypat ještě těžce vydřený prachy v normálním háku. Takže když se podaří sehnat někdo, kdo nás jakkoliv podpoří, jsme mu opravdu vděční. V takovým případě nám občas zbyde i na oběd. Vím, že sem tam vyjedete na pár koncertů do Švýcarska. Českejch kapel, co tam takhle jezdí, je z mýho a tvýho okolí víc. Proč zrovna Švýcarsko? Asi proto, že jsou to celkem podobně smýšlející lidi jako my. První o kom vím, že to takhle praktikoval, byli Phantoms on Fire. Začali tam hodně jezdit a začali tahat hodně kapel i sem. Jezděj a jezdili sem Peacocks, Tight Finks, Unhold, Delilahs, Bitch Queens, Open Season ad. Od nás tam naopak jezděj Dir-

ty Blondes, Unholy Preachers, Nano, Sour Bitch, my nebo dřív Flaming Cocks. Taková Českošvýcarská punk rocková komunita. Všichni se znaj, všichni se maj rádi a všichni se na sebe dycky moc těšej. Mělo by pro vás cenu zorganizovat k desce nějaký turné za hranicema? Nebo je zákonitě počin, kdy je kapela ráda, že se polepí náklady a je to spíš taková pracovní dovolená? Kdyby byl čas a energie, určitě bychom se víc soustředili i na zahraničí. Smysl by to tam mělo, kdybychom tam měli nějakou bookingovku, která by se o nás starala. To ale zatím nemáme, jelikož máme dost práce tady doma. Ale do budoucna to určitě plánujeme. Ty a Matěj vystupujete jako veleúspěšný djský duo Rambo a Zadnice, o kterým ses už zmínil. Jak vás to napadlo? Po pár akcích, kdy jsme hráli s kapelou a viděl jsem, jak různý naši kamarádi pouštěj jako djs věci, co se jim líběj, jsem si řekl, co kdybychom pouštěli taky věci, co se nám líběj. Na rozdíl od nich ale máme rádi věci, který zná úplně každej. Navíc jsme s Matějem idioti, který si ze sebe uměj udělat prdel a dotáhnout to do extrémního nevkusu. Což lidi samozřejmě milujou. No a taky mě lákalo i to, že nám lidi budou nosit panáky zadax. Prague Conspiracy Zoči Voči (SK) Criminal Colection čt 3. 12. 2015 Praha – Rock Café

Stejně jako Nadaci Terezy Maxové, Apple nebo třeba Agrofert i Mighty Sounds pomáhají velkým dílem vytvářet i lidi, kteří se neobjevují na stránkách ekonomických časopisů, neexhibují se na pódiích v kapelách a nevymetají backstage čtvrtečních večírků pražských klubů. O to větší je ale jejich přispění celku věci – proto vám v listopadovém díle Pleased to Meet You představíme šéfa areálu Mirka, bez kterého by Mocné zvuky určitě nebyly takové, jaké jsou. A možná by nebyly prostě vůbec. Co je tvoje úloha na Mighty Sounds? Já se snažím splnit všem, co jim na očích vidím. Hlavně pokud se jedná o věci ohledně technické produkce a zázemí festivalu. Kecám do toho, jak bude vypadat areál, kde by co mělo být, snažím se, aby všichni byli spokojený a měli, co potřebují ke své práci. Neméně důležitou činností je pro mě práce Mighty Crew, tedy brigádníky, jejich nábor a vše s tím spojené, s čímž mi už musí pomáhat přítelkyně Bára. Jak probíhá tvůj den v době, kdy vrcholí přípravy na festival? Během festivalu mám už poměrně volno, jelikož moje úloha je spojená s přípravou, stavbou a bouráním festivalu. Snažím se, abych si vše ohlídal už při přípravách a během festivalu nenastal nějaký fuck-up. Vzhledem k tomu, že jsem měl možnost se učit od samotného Františka (big boss MS), který se řídí festivalovým časem, tak to jde už hravě. Dost tomu pomáhají i pravidelné svačinky s kolegou Vojtou Holubem. Mighty Crew se skládá jen ze schopných lidí, potom je vše snadnější zkoordinovat. Nevím, jak blíže

specifikovat svou pozici, cokoliv je zapotřebí nebo je nějaký problém, tak tam většinou jsem i já a má TOP 5. Jakej význam pro tebe má muzika? Psát zásadní by bylo oproti předchozím tázaným podivné. Bohužel nehraju v žádné kapele a ani na žádný nástroj. Hudba je pro mě zdrojem relaxu a vyjádřením nálady nebo postoje, je mou nedílnou součástí. Ke kterýmu ze styl zastoupenejch na Mighty máš nejbližší vztah? Jelikož nejsem svázaný jedním žánrem, poslouchám skoro vše. Takže sex, drogy nebo rock’n‘roll? Pivo, ale max. 2, pak už je mi zle… Říkám to všem, ale stejně to do mě furt nalejvaj. Fotbal, hokej nebo Call of Duty? Jednoznačně fotbal, na bruslích neumím zastavit. Kterou nehrající kapelu bys nejradši viděl na koncertě, kdybys měl možnost? Nehrající? Sice Mighty Mighty Bosstones ještě hrajou, ale v Evropě ne. Výjimkou byl letošní Groezrock. Pokud se tahle kapela dá počítat, tak je to ona.

Na jakou kapelu na Mighty 2015 ses nejvíc těšil a jakou sis nejvíc užil? Nejvíc jsme se těšil na Booze & Glory a Terror. Ale tenhle rok jsem si neposlechl ani jednu z kapel krom asi 5 minut na Off!.. TOP5 muzika BSZFOS Anti-Flag Perkele The Peacocks The Gaslight Anthem TOP5 alba (Zhruba za poslední rok) Anti-Flag Rob Lynch Tim Vantol Fiddler‘s Green The Gutter Demons TOP5 Filmy, seriály a tak Přelet nad kukaččím hnízdem This Is England Hori Smoku (Sailor Jerry) Game of Thrones Futurama

Mezi nejdůležitější studie posledních let se zařadil projekt na výzkum léčby škytavky. Lékař vyučující na nejmenované univerzitě v americkém Tennessee a jeho izraelský kolega zjistili a v odborném tisku publikovali, že nezvladatelné škytání se dá zastavit „digitální rektální masáží“. Tedy, méně odborně řečeno, strčením prstu do konečníku. Profesor F. M. Fesmire konstatoval, že škytání se dá zastavit i orgasmem. Čili... kdo škytá, potřebuje pořádně za uši...

TEXT Domča Mňuková

ulice inavý m šp enovi do e js tt ejdila uchla Ro Prošm , nakouk sovi pod b u ie n BGB io á C ic it r B ,V ým fazolí ím lepen hrnce la se v po ést „volán ih v s m , e u trochu s n a n la s a a č ch a ne a“. Teď je když je po n Londý lastenectví, módě. v v toho dobou tak í sledn

Marxovy

původně bo hu tický myšlen libý socialisky nismus za těch zvládl komupá ce obstojně zp r let existenra letech probíh sit a tak v 60. ala snaha o návrat ke koře nům přetřen ím komunismu na „socialism us s lidskou tv áří“. Pomalu se přecházelo od stranick osti k jakýžtakýž tvůrčí svobod zaniklý spolky ě, vstávaly z mrtvejch a všem oc KSČ byla symbolicky tří štěná vzni kem dalších, ač stá le socialistický ch stran. Parta jní ideologic ký diktátor se po čal rozlejvat na dva proudy, Ludvík Vacu lík

otiskl svých 2000 slov, načež Vasil Biľak s kolektivem poslal psaníčko soudruhu Brežněvovi. Jarem vonící šedesátý vystřídaly natlakovaný sedmdesátky.

Jak jsem řekla na začátku, před Srpnem byla doba vcelku liberální. Hudba byla v předchozích 50. letech největšího útlaku značně sterilní kvůli výrazný celkově neprostupný cenzuře. Tehdy „světově“ populární rock’n’roll se mezi mladými nešířil příliš epidemickou rychlostí, přesto v druhý půlce 60. na poměry tehdejší ČSSR relativně explodoval až do tý šířky, že se na chvíli zdálo, že je připravenej splynout s děním na Západě a zmorfovat se v základní podhoubí proto-punku. Tyhle spóry byly ale poměrně rychle pochytaný sítí tanků Varšavský smlouvy.

na co plynule navázat, začátkem jsem sice rock’n’roll označila jako protopunk, ale všichni s ušima plnícíma zodpovědně svojí funkci asi uznaj, že to má od punku furt značně daleko. Byl to skok. Žádnej přirozenej vývoj tomu nepředcházel. Nikdo pořádně nevěděl co to je, proč to je a k čemu, nebo proti čemu to je.

Nonkonformismus a rebelii vystřídala doba prázdnoty uměle vycpávaná hitově zvukovou vatou v podání Jiřího Korna nebo Karla Gotta.

Punk měl ale stejně jako osidlo ďáblovo tuhý kořínky, který zvládly prorůst alespoň na povrch undergroundu, kde ale primárně působil jakýsi obdivný zmatení. Přiblížím to metaforicky. Vciťte se do člověka, co je ve vězení a už nějakej ten rok si kroutí na samotce v takový tý polstrovaný prakticky zvukotěsný místnosti. Dozorce mu nese knedlíky s uho a škvírkou ve dveřích k vězněnému pronikne anarchistickej tří akordovej energickej rambajz. Šok a údiv. Punk v český kotlině neměl moc

Fungovala kulturní izolace a když se něco dostalo k nám, například obrázky punkáčů s hákáčem na triku (Sid Vicious, víme), tak se z toho připosrali jak ty nahoře, tak mladá „spodina“. Pokud k takovýmu průniku došlo, sdělení nebylo příliš pochopený právě kvůli informačnímu embargu. Neexistovalo žádný mediální vysvětlení, souvislosti chyběly a když už se někdo pokusil vnýst světlo do

problému, byl to většinou komunista, rudý novinář. Apeloval na strach z neznámýho, v konkrétním případě znaku nacismu teda spíš známýho, jenž byl potom následně využitej k vytvoření nákazy strachu a zahalení punku do černýho závoje zla. Když se pomine fakt, že zejména estébáci měli ještě plný ruce práce s lovením mániček z doznívající éry hippies, punk byl podávanej jako cosi vycucanýho z vyčpělejch bulvárů NSR, jakási nemoc způsobená zahnilým kapitalismem, a byl tak zdánlivě odsouzenej k pouhýmu mihnutí se v zaplivanejch ulicích a následně k rychlýmu vyšumění. (Ne)paradoxem je, že právě tohle flusání na punk bylo ve výsledku pozitivní, protože jak víme, negativní reklama je taky reklama a když je něco od papalášskejch socanů prezentovaný jako špatný, a já se právě od těch socanů chci

distancovat, v krajním případě je chci nasrat, tak pokud mám koule, tak se toho samozřejmě chytnu.

Co se týče časový osy, tak naplno zasáhl punk ČSSR až několik let po zániku jeho hlavní vlny za železnou oponou, o to dýl pak ale úspěšně podrejpával autority až do revolučního 89. Vzestup punku u nás ale zdaleka nefungoval tak jako v Anglii nebo Americe, kde se otvíraly punkově vyhraněný kluby, každej tejden byl koncert nějaký nový kapely a nahrávací společnosti rybářskejma sítěma lovily další a další punkem zavánějící uskupení. U nás se na povrch dral především v hlavním městě pražském, protože se v něm nacházelo, narozdíl

od vesnic, víc zdrojů, z nichž se dalo čerpat. Byly jimi například figury disentu, který měly sice malej, ale alespoň nějakej kontakt se zahraničím, tím pádem měly trvalej přísun aktuálních desek a časopisů. Z časopisů jmenujme třeba Popcorn a Bravo pod rouškou pašovaný přes hranice, v nichž mladí punks našli návody, jak cupovat svý hadry a drancovat svý tělesný schránky.

Mimo to se punk rozlejzal přehráváním coverů kapel jako Generation X nebo Stranglers a dalšímu rozvoji výrazně napomohla i jazzová kultura. Zásadní roli hrálo uskupení Jazzová sekce, založený v roce 1971, který směřovalo svojí činnost, jak už z názvu plyne, na jazz, ale postupem času konvertovalo přes jazz rock a rock až k punku. Začali se tajně pořádat večery, kde se přehrávaly zakázaný punkový desky importovaný zpod opony. Sex Pistols, Clash, Damned. Postupně se emancipovaly i autorský český kapely, který mimo již zmíněný covery hrály i songy vlastní, aby těm přizdisráčům ukázaly, co že ten „fašistickej červ kapitalismu“ jménem punk vlastně doopravdy je a jakou má sílu a message.

Když se tahle kapela sešla poprvý, psal se rok 2005. Gymnaziální mládež pomalu měnila kostkovaný kšandy a bekovky za křiváky a pomádu na vlasy a chystala se přičuchnout k rock’n‘rollu, kterej se tou dobou zase dostával do kurzu. Tam, kde jiný tahali z kumbálů kontrabasy po pradědech, zůstali JET8 věrný dechový sekci. Od tý doby uplynulo 10 let a v jejich kotli to teď vře víc než kdy předtím. A nová deska Music Industry Sucks je na spadnutí. Tahle deska bylo vaše v pořadí čtvrtý nahrávání. Jak se projevily zkušenosti? Lišilo se nějak oproti předchozím? Udělali jste něco jinak, líp nebo hůř? Martin: Znáš to určitě sám, před každým natáčením si říkáš, jak se to všechno bude tentokrát řešit dopředu, aby se pak nemusely dělat kompromisy a nebyl tolik stres, jenže ono to samozřejmě většinou nevyjde. Ve finále pak zjistíš, že ty songy, který vznikaly pod tlakem, se povedly nejlíp. Kvůli jedný věci jsem dokonce volal klukům do studia, ať ji ani netočej, že není text a že ani nemám žádnej nápad, nakonec jsem ho ale přes noc napsal a teď jsem fakt rád, že mě neposlechli. Kdo desku produkoval a jak se na ní celkově podepsal? Martin: Už předchozí EP nám produkoval Krlesh z Queens of Everything a byla spokojenost, takže nebylo co řešit ani na nový desce. Kecal vám do toho hodně? Martin: Kecal nám do toho víc, což ale znamenalo, že ho to víc baví a tak jsme ho i my víc poslouchali. Ideální stav. Z týhle spolupráce máme i tentokrát fakt dobrej pocit a Krlda snad taky. Kuba: Co se procesu týče, tak je Krlesh plnej nápadů, ale že by něco extenzivně měnil, se říct nedá. Všechno je vždycky o diskuzi a musíš mu dokázat, že máš neu-

Hudební průmysl

stále kontrolu nad tím, co děláš. Ale všeobecně jsme si zvykli na to ho poslouchat. Názor nestranýho člověka mimo kapelu je k nezaplacení. Na fotkách z nahrávání se objevila jedna hodně výrazná postava – John Connor, zpěvák legendárních Dog Eat Dog. Jak k týhle spolupráci došlo? Dáda: Loňské léto sem právě měla tu čest odehrát s DED pár koncertů jako záskok na alt sax a poznat kluky osobně. Konkrétně John je skvělý a otevřený člověk! Miluje hudbu a život takový, jaký je, kde si nikdo na nic nehraje, nikoho neodsuzuje a srdcem je to pravej oldschoolák. Takže když jsme pak s JET8 natáčeli desku, tak mě jednoho dne napadlo, no jo vlastně! Jedna naše věc – Stay on Track, kde je vliv DED docela znatelnej, má hiphopovej beat, do kterýho by se hodil právě rap a právě John. Nebylo v podstatě nad čím rozmýšlet a hned jednat. John mi na to odepsal, že to pro něj bude potěšení (no jo, srdcař). Poslali jsme song, nejdřív si s námi dal zkoušku v Crossu, pak jsme se společně vyndali v jednom havajským baru na Žižkově a pak to teprve přišel nazpívat do studia. Upravil pár frází, vymyslel si svou pasáž, ze který jsme si sedli na zadek a bylo to! Příjemný večer v příjemné společnosti, jako s kámošem z dětství, kterýho jste léta neviděli. Nutno ale říct, že mimo něj nám taky hostoval Honza Vojtíšek z rozpadnuvších se The 5 Finger Discounts nebo taky Mili a Bozez z Královen. Bozez nám mimochodem i dohlížel na nahrávání dechů. Všem patří veliký dík!

rozhovor Štěpán Kouba

smrdí od hlavy!

Co po textový stránce? Změnily se nějak vaše postoje od dob, kdy jste vydali první nahrávku? Martin: Pokud jde o texty, spíš se změnil poměr mezi těma kritickejma a mezi těma řekněme smířenejma. Svět se mění, jsou nový podněty a některý věci, který nás štvaly před deseti lety, když jsme začínali, tak už tolik neprožíváme a některý

zase naopak. Určitej posun taky je, že se dnes nebojíme zpívat o věcech, co nás bavěj a co máme rádi. To nám dřív moc nešlo, asi nám to i přišlo trapný, ale dneska už to cejtíme jinak. Každopádně je tam opět i pár fakt nasranejch kousků…

Music Industry Sucks – jaký máte jako kapela zkušenosti s hudebním průmyslem? Do jaký míry podle vás ovlivňuje nezávislou scénu? Kuba: Co se týče hudebního průmyslu, tak tady u nás jde o jeden zásadní subjekt, kterým je OSA… Martin: Přesně tak, tohle je téma samo pro sebe a vlastně se prolíná naší kapelou od samýho začátku. Bavil nás a stále baví právě princip DIY. Výše zmíněnej ochranej svaz absolutně nerespektuje fakt, že někdo dělá hudbu pro radost a ne kvůli výdělku. O pořádání nekomerčních akcí a placení paušálních poplatků za nic ani

nemluvě. Každej hudebník, pořadatel nebo i normální uživatel, kterej si jen koupí prázdnou flashku, je Osou automaticky považovanej za případnýho zloděje a to nám nepříjde v pořádku… Na tohle jsem se ptal i posledně, ale vůbec neuškodí zeptat se ještě jednou, s odstupem. Ska-punk/ ska-core scéna u nás vs. v zahraničí? Kuba: Tohle je docela těžká otázka. Co se týče ska-punk/ ska-core, tak zcela zásadní je to v UK. Tam nějaký kapely jsou, ale buď to jsou zevláci rozptýlení po celých ostrovech, který moc nehrajou, nebo to jsou kapely, který do toho hodně šlapaly dřív a taky vlastně dnes už moc nehrajou. Klasickým případem jsou třeba Random Hand, který objeli, co se dalo, jenže pak uvědomili, že jim je třicet a v osobním životě nemají naprosto žádný zázemí, tak to museli pověsit na

hřebík. U nás žádná ska-punk nebo ska-core scéna neexistuje – pohybuje se tu pár zajímavých ska kapel, ale hrubší zrno se hledá dost obtížně. V listopadu vás čeká křest desky v pražským Rock Café, kterej bude zároveň oslavou 10 let kapely. Na co se můžeme těšit? Kuba: Těšit se můžete na nás, The Prosecution a našich bratia zo Slovenska Retarded Fish. Na pódiu si to s náma střihne i pár hostů + pro vás máme nějaký to překvapení. Afterpárty, doufáme, bude taky mohutná, nějaká ta pouštěčka a řádná porce autodestrukce. No a taky vám budeme na CD a vinylech prodávat svoje poslední album, bude i novej merch a to vše samozřejmě za nekřesťanský prachy.

JET8 The Prosecution (DE) Retarded Fish (SK) so 14. 11. 2015 Praha – Rock Café

Foto, makeup a vlasy

Kateřina Koki Mlejnková modelka

Iw Rosie oblečení

Ujetá číča Doplňky

Metalshop produkce

Geen Pagliacci

~ listopad 2015 ~

Let’s play

aneb aktuálně nejretardovanější masová zábava dětí na světě

Čučí váš potomek či mladší sourozenec na internetu na videa, kde někdo hraje nějakou přitroublou hru a ještě stupidněji to komentuje? Pak se stal obětí fenoménu Let’s play. A to dokáže nasrat i jindy konstruktivního a metodického profesora Azimuta.

Pokud patříte ke starším generacím a stěží se snažíte pochopit některé aktivity, kterými se vaši potomci, případně mladší sourozenci baví v online světě, věřte, že si nemusíte připadat jako nedomykaví idioti. V postmoderním době se záliby a koníčky vyvíjejí takovou rychlostí, že některé z nich mají problém pobrat i čerství maturanti.

později i 16-bitových PC 286, 386, 486, Pentium 66Mhz atd. a frackovsky odbíjeli naléhání rodičů, že bychom měli jít na vzduch a že přeci nebudeme v tomhle počasí smrdět u počítače. Ale co naplat, ničení klávesnic u her jako Golden Axe mělo jednoduše velmi často před pobíháním na čerstvém vzduchu jasnou přednost.

Když jsem vyrůstal, trávil jsem mnohá odpoledne s partou v bytě některého z kamarádů – většinou toho, kdo měl zrovna nejvýkonnější mašinu. Nehledě na krásný letní den jsme koukali za zataženými závěsy do monitorů 8-bitových počítačů ZX Spectrum, Atari, Commodore,

Netvrdím, že to obohatilo můj život více než četba Shelleyho nebo Dostojevského, ale přeci jen určité praktické výhody to mělo. Pokud nic jiného, nutnost častého upgradování PC a časté problémy se softwarem mne naučily, jak rozebrat a složit počítač, jak vy-

měnit součástky, přenastavit systém či zprovoznit tu či onu knihovnu nebo ovladač a dodnes mám alespoň základní IT dovednosti, které generace konzolí a MacBooků již zase postrádá. Samozřejmě, vzhledem k nedostatku počítačů v domácnostech se člověk často ocitl v roli pouhého čumila, který koukal, jak paří kamarádi, zatímco čekal, až na něj přijde řada. Svým způsobem to však byla stále společenská záležitost a občas spousta srandy nehledě na počet minut strávených samotným hraním.

Aktuální fenomén takzvaného Let’s play však posouvá hranice ubíjení času do pro mne absolutně neuchopitelného astrálního vesmíru. Možná jsem nyní díky jedné z epizod seriálu South Park objevil Ameriku a tímhle článkem si pouze podepisuji ortel toho, že jsem oficiálně zfotrovatěl, nicméně věřím, že nad populární zábavou dnešních dětí protočí bulvy i nejeden ročník 2000. Celá švanda spočívá v tom, že si někdo najde na internetu možná co nejidiotštější hru, která se grafikou a vynalézavostí často nevrovná ani tomu, na čem jsme frčeli začátkem 90. let. Hraje a svoje výkony v reálném časem a v ideálním případě tím nejimbecilnějším způsobem komentuje. Poté nahraje celou taškařici na Youtube a pokud se mu zadaří a výsledný produkt připomíná výkon zasloužilé vivisekční opice, může jen sledovat, jak mu naskakují odběratelé a shlédnutí.

Ta část participantů, která takto „tvoří“, je však v poměru ke konzumentům ještě jakousi menzou Let’s play. Pak tu totiž máme milióny mladistvých, kteří dokáží strávit dlouhé hodiny sledováním toho, jaký retard dotyčný hráč je. Pokud by však ona zábavnost spočívala v tom, že se lidé smějí tomu, jaký je ten či onen komentátor degen, dalo by se to ještě s přimhouřeným levým a vypíchnutým pravým okem pochopit. Realita je však taková, že fanoušci Let’s play si sledování toho, jak někdo jiný hraje nějakou hovadskou hru a u toho kreténsky žvaní, užívají sofistikovaně, jako by to byl skeč od Andyho Kauffmana, a poté erudovaně diskutují, proč a jak se zrovna tohle video povedlo či nepovedlo. Modelově to může vypadat například nějak takhle: „Ty vole, kde to jsem? Tady je to sakra nepřehledný. Spousta věcí, čemu se mám vyhnout? Jó ty krávo, teď jsem ho sejmul! Uaaaaa! Ladaladada! A další! Chcípni, svině! Jo! Grrrrrrr! Bum, tady to máš! Teď to vezmu dolem kolem týhle pitomý kytky a... do prdele! Hahaha! Jsem se napích jako debil. No nic. Znova. Arghhhh. Do hajzlu, ať mě už ta pitomá žába nechá. Jóó jóó jóó! Čivava, čivava, čivava! Tady je pěkná tma, nemůžu se zorientovat. Kam s tim, kam s tim? Jak sem mám sakra otočit? Jak to udělám? Prásk. Néééé. No tak jedééém. Čiki bum čiki bum.“ Stále si myslíte, že závislost na podobných blbostech je výsadou pár slaboduchých jedinců? Chyba lávky. Jako komentátor Let’s play se můžete stát celebritou, kterou budou obézní uslintaná děcka nahánět po ulici kvůli autogramu a v neposlední řadě se díky reklamě u videa s enormním počtem shlédnutí můžete stát boháčem. Nejslavnějším herním „vtipálkem“ je Švéd vystupující pod přezdívkou PewDiePie, občanským jménem Felix Kjellberg, jehož Youtube kanál má neuvěřitelných 34 milionů odběratelů a čítá přes 2000 videí. I ta nejslabodušší popová hvězda se tváří v tvář tomuto číslu může jít vycpat. Jeho českou obdobou je středoškolák Jan Macák alias MenT, na jehož videa se podívá až neuvěřitelných 100 tisíc lidí denně, což jej dostalo na medailové pozice mezi nejsledovanějšími Čechy na Youtube.

text Zdeněk Bělohlávek

Mít za fanouška i korunního prince svý země je skvělý. Norský Kvelertak jsou šťastný lidi, který miluje aristokracie, hudební hvězdy i obyčejnej lid, navíc pocházej ze šťastnýho kraje, kde se hudbě, filmu a vůbec všemu daří tak nějak mnohem líp než u nás. Jenže to my málo známe, protože skrz média víme tak akorát o případu šílenýho vraha nebo mámy, co jí nechtěj dát děti. Sama kapela zdůrazňuje, že bez podpory, kterou země poskytuje kultuře vůbec, by byly její začátky mnohem složitější.

Nej Nejdřív vypálim to nejlepší a nejdůležitější – Kvelertak maj tři kytary. Nevim, pro koho to jak platí, ale mam zato, že zvuk zkreslený kytary je jedna z nejvýraznějších věcí, co dvacátý století přineslo světu. V něm se dobrovolně utápíme a s radostí a rozkoší přicházíme o nervový buňky (nebo co to je) v uchu a tudíž si cíleně ničíme sluch a cejtíme se u toho skvěle. Tři pruhy má nejlepší atletická značka, tři kytary můžou mít jen nejhustší kapely – v Ministry to fungovalo skvěle, v Turbonegru taky, není prostě co řešit. Silná a pevná stěna zvuku i hluku, rokenrol.

rá samozřejmě není nic objevnýho; bere si prostě to dobrý z hardrocku, heavy metalu, punk rocku, black metalu, crustu a vůbec čehokoli. Možná se opakuju, ale v rokenrolu není nejdůležitější, jakej styl hrajete nebo

i venku. Jenže během osmi let existence už kapela několikrát objela celej svět, malý akce i obrovský festivaly s největšíma jménama. Kromě norskýho prince si je oblíbil třeba James Hetfield nebo Slash. Nevim teda přesně, jakej maj vztah

jaký styly mícháte. Jde o to, jak to děláte, o nepřenosnej prvek, co tam prostě je a znamená, že je to dobrý. Něco, co funguje, aniž by to někdo vědomě plánoval a konstruoval. Je to strašně krutý pro ty, co dřou a za celej život nic, a strašně sladký pro ty, který to potká. Kvelertak neobjevujou nový cesty, žijou z toho, co bylo nebo je, ale dokážou tomu něco přidat tak nějak sami od sebe. A navíc maj ty tři kytary a to je kurva argument.

s kultovníma krajanama Turbonegro, když neposlouchaj jejich rady, ale asi dobrej, jak naznačuje i kus jednoho staršího rozhovoru s Kvelertak v britským The Quietus, kde přišla řeč na to, kolik lidí na heroinu v Norsku žije:

Ø Na to se taky těším, introducing the band. Maj ty divný písmenka, pochopitelně: Erlend Hjelvik (lead vocal), Bjarte Lund Rolland (guitar), Maciek Ofstad (guitar), Vidar Landa (guitar), Marvin Nygaard (bass) a Kjetil Gjermundrød (drums). Tím to nekončí, Kvelertak kašlou na angličtinu a zpívaj ve svým rodným jazyce. První deska z roku 2010 je pojmenovaná stejně – Kvelertak – a obsahuje hity jako Blodtørst (s hezky krvavým animovaným klipem), Sjøhyenar atd., druhý album Meir (2013) ukrejvá například singl Månelyst s hororovým videem. V čem je teda síla kapely zpívající v jazyce, kterýmu svět nerozumí?

V čem je síla kapely, který svět nerozumí Není to tak těžký – ta síla je v živelný, strhující hudbě, kte-

Omyl Happy Tom z Turbonegra jako porotce v rozhlasový soutěži jednou prohlásil, že Kvelertak by měli začít zpívat v angličtině, jestli chtěj bejt úspěšný

Quietus: Tak si řikám, jestli třeba Hank z Turbonegra sám nemává těm lidem před obličejem nějakou scientologickou knížkou plnou kravin a nesnaží se je obrátit na správnou cestu. Erlend Hjelvik: No, vlastně on sám je v tom až po uši!

Kvelertak (NOR) st. 11. 11. 2015 Praha – Futurum Music Bar

text Vojta Libich

Lopata z ryzího zlata Je až neuvěřitelný, jak populární je u nás tahle metalcorová parta z australskýho Melbourne. Vlastně se ale není čemu divit, všechno, co udělaj, tak prostě funguje. JJ Peters, bubeník z australský metalcore kapely I Killed The Prom Queen si v roce 2007 založil Deez Nuts jako osobní projekt a na první EP Rep Your Hood (2007) dokonce nahrál sám všechny nástroje. Pravděpodobně za tím byla potřeba návratu ke kořenům, zbavit se metalovejch riffů a technickejch kytarovejch linek a prostě to do lidí pořádně narvat, jak se říká, od podlahy. Riffáž, kterou by si člověk klidně chvilkama splet s Madball nebo podobným americkým oldschoolem, rychlý bicí a nasranej vokál – Petersovi došlo, že nic víc nepotřebuje. No a jak už to tak bejvá, byl ve správnej čas na správným místě. Publikum už se v tý době metalcorovejch kudrlinek taky přežralo a do módy přišla znova po letech stará dobrá lopata. JJ k sobě rychle našel fungující spoluhráče a Deez Nuts to mohli rozjet „na plný koule“. Důkaz toho, že tahle kapela prostě zafungovala tam, kde měla, se dá najít i v tom, že se na Australany jejich fanouškovská základna prakticky nabalovala za běhu. Nejen turné od turné, ale v podstatě koncert od koncertu. Velice brzo následovaly koncertní

šňůry s kapelama jako The Amity Affliction, Set Your Goals nebo třeba Silverstein a první dlouhohrající deska Stay True (2008) vydaná na Stomp Entertainment. Deez Nuts si začali získávat oblibu daleko za hranicema svojí rodný Austrálie, následoval přesun k major labelu a desky This One’s For You (2010) a Bout It! (2013). Díky částečně odlehčenějším textům a celkový image a nátuře kapely se na ně dost rychle nalepila možná sem tam trochu vtipná nálepka jakýhosi „party-coru“. Je fakt, že Deez Nuts se nijak výrazně neserou s hlubokým sdělením, jejich koncerty prostě smrděj mejdanem na sto honů a jejich hlavní poselství jsou drinky, jointy a pořádnej mosh-pit. Na druhou stranu, každej nemůže bejt Noam Chomsky a to platí i v hardcoru. Navíc to, že se Deez Nuts jako kapela neberou úplně vážně a prostě rádi pařej, nevypovídá nic o jednotlivejch členech kapely jako o osobnostech. Frontman JJ je například dlouhý léta veganem a propagátorem organizací jako peta2 nebo Sea Shepherd, což dost vokálně projevuje i na koncertech.

Deez Nuts se taky účastněj spousty benefičních a charitativních akcí, což rozhodně na sympatiích neubírá. Jenom to prostě podle svejch vlastních slov „neradi omlacujou lidem o hlavu“ a v tvorbě si radši držej party image do posledního dechu. Ta je ale zase většinou uvěřitelná, až z toho jde strach. Co dodat? Občas je potřeba i v tak tvrdý a nekompromisní odnoži muziky jako je hardcore trochu ubrat plyn, vypnout a jít se vyblbnout na koncert. A kdo zažil Deez Nuts naživo, ví, že přesně tohle tahle kapela splňuje do puntíku. Koncerty DN jsou rychlej, syrovej nářez od začátku do konce, změť moshujících těl, pot, řev, singalong refrény a než se nadějete, je po všem a vy chlastáte na baru a cejtíte se úplně vygumovaný. To samý platí i pro desky. Kdo byl letos v květnu v Lucerně, kde Deez Nuts hráli spolu se Stick to Your Guns, nebo slyšel poslední počin, letošní album Word Is Bond, dá mi asi za pravdu. Deez Nuts jsou možná lopata, ale lopata z ryzího zlata. Deez Nuts (AUS) Nasty (DE) Expire (USA) Louie Knuxx (AUS) út 1. 12. 2015 Praha – Futurum

OBSCURE.CZ // OBSCURE.CZ // OBSCURE.CZ // OBSCURE.CZ // OBSCURE.CZ

05.12.2015

15.11.2015 ‒ praha ‒ meetfactory

praha ‒ meetfactory

Kult obyčejného člověka, každý může dokázat cokoliv, jděte si za svými sny, myslete pozitivně a budete konečně úspěšní. Fungující mantra, sektářská sugesce, nebo jen snůška keců?

Everyman Tento anglický výraz označuje postavu „obyčejného člověka“. Everyman je ideálním hrdinou literární nebo filmové fikce. Publikum se s ním nejsnáze ztotožní – je jedním z nich. Ve chvílích, kdy lid omrzí donekonečna sledovat nebo číst eskapády nadpřirozených polobohů, boháčů a dalších beletrických hrdinů, nastupuje everyman – hrdina z lidu. V případě fikce jistě chvályhodná metoda. V případě „návodů na život“ v každodenní realitě poněkud vychytralá taktika. To, že se nám všichni propagátoři fanaticky pozitivního myšlení snaží namluvit, že každý z nás je důležitý článek soukolí a i ten nejmenší člověk je prakticky hybatelem společnosti (a tedy patrně světa), to všechno

trochu zavání nejen kolektivistickou totalitou, ale i politickým populismem. Vždyť v čem se tato teorie liší od naivně falešných proslovů politiků na předvolebních mítincích? „Jsme jedni z vás, chápeme vaše problémy a jsme tu proto, abychom je s vámi sdíleli a vyřešili.“ Tahle část celé té pozitivní filozofie se nám prakticky snaží sdělit, že my všichni jsme everymani a všichni máme stejnou startovní čáru, schopnosti a možnosti. Kecy. Nad hřbitovem kdesi v Oxfordshiru, kde je pohřben George Orwell, svítí krvavý měsíc a vyjí vlci. Něco divného visí ve vzduchu.

Self-made man Self-made man může být vlastně dalším vývojovým stádiem everymana. Výraz se

dá volně přeložit jako „člověk, který se sám vypracoval“. Tedy pozor, člověk, kterému nestačilo být jen „obyčejný“ everyman (což se ještě před chvilkou zdálo jako naplňující životní úděl), ale rozhodl se, že tedy ty svoje neomezené možnosti a schopnosti využije. Tak jak to vtlouká stožárem s hvězdnatou vlajkou americký sen do hlav generacím zaslepených Američanů již téměř 250 let. Nezřídka se ovšem ukáže, že takový self-made man se sice vypracoval sám, ale ejhle! Vlastně neměl tak úplně stejnou startovní čáru jako zbytek plebejců. Sociální vrstva, rodina, vlivné kontakty a v neposlední řadě peníze – to všechno můžou být dobří kamarádi a spojenci v celé té filmové cestě za úspěchem. Celá záležitost se však tváří trochu jako falešná loterie. „Sledujte každou neděli. Jeden z vás vyhraje v Superstar, získá 10 milionů, vezme si pracháče,

text Vojta Libich

Everyman, self-made man a yes man novodobí superhrdinové?

poníží se před kamerou a získá peníze, pseudoslávu, peníze, 15 minut slávy, pomíjivý mediální zájem, peníze a znovu peníze…“ A zbytek národa sedí, tleská, dojatě pláče a říká si: „Tak ono to přece jen jde! Vyhrabat se z toho bahna. Když mohl on, tak já to dokážu taky!“ Výborně, stává se z vás adept na self-made mana a postupujete do finálového kola. Zpět v Oxfordshiru. George Orwell se v hrobě neklidně převaluje, zatímco zástupy moderních a pokrokových lidí pochodují do rytmu, který se tváří jako moderní taneční beat. Když se však pozorně zaposloucháte, uslyšíte galejnický buben.

Yes man Jedná se o člověka, který prostě všemu říká „ano“. Je to král pozitivity, velitel entuziasmu a náčelník nadšení. Opravdu však té pozitivitě vládne? Nebo si od ní naopak nechá poroučet? Yes man je

člověk, který se ztratil kdesi v průběhu stádia self-made mana. Tvrdě na sobě pracoval a teď je z něj úspěšný člověk. Opravdu? „No ano“, můžete namítnout, „má přece skvělou pozici a žije pro svou firmu a jeho entuziasmus se mu vrací i s úroky.“ Zadívejme se však yes manovi pozorně do očí. Vidíte tu prázdnotu? Tu bezbřehost už napůl vymytého mozku? Ne, nenechme se zmást. Tato zombie přesvědčená o tom, že na sobě pracuje a plní si svůj „americký sen“, vlastně nikdy nepřestala být oním původním everymanem. Je to mravenec dělník s nově nablýskaným chitinovým krunýřem. Jeho úděl je však stejný. Sloužit mraveništi a nosit jehličí. Díky sugestivním kecům pozitivní avantgardy má však pocit, že šuká královnu. George Orwell už se v hrobě probudil úplně, kouká se kolem sebe a ptá se, co se to sakra děje.

A všude kolem pobíhají bandy až nezdravě nadšených pracantů téměř ejakulujících štěstím, že konečně zlepšují kvalitu svého života. Přitom ale jenom nevědomky přispívají do soukolí, nebo ještě lépe – do „kombajnu“ – slovy amerického beatnika Kena Keseyho. Yes man je konečné stádium stvoření – poslušné Frankensteinovo monstrum moderní společnosti. Everyman, self-made man a yes man se můžou zdát jako pozitivní postavy nakopávající lidi k aktivitě. A samozřejmě, že to tak může i v některých případech být. Ale já nevím jak vy, ale v mém světě se takoví superhrdinové nehodí ani do komiksů – Batman by je s přehledem sundal. Radši budu věřit v reálné schopnosti skutečného člověka, neznámé šance a náhody a vzájemnou odlišnost našich možností a charakterů. Takhle je to totiž daleko upřímnější a napínavější.

text Štěpán Kouba

Hezký písničky pro zlý lidi Co si budeme povídat, bejval to větší gauner, ten punk. Časy, kdy ožralá, hlučná, drzá a svým způsobem agresivní mládež budila pozdvižení, kamkoliv strčila svoje napudrovaný nosy, jsou ale dávno pryč.

Těžko říct, jestli to byl nedostatek kvalitních drog, homosexualizace společnosti a nebo chemtrails, co způsobilo tenhle trend. Frontmani punkovejch kapel berou španělky a v rouše Nedvědím (tenhle termín jsem si právě vymyslel, ale asi ho budu používat častějš) předstupujou před publikum, kterýmu ukazujou, že ve skrytu duše jsou to vlastně hodný, citlivý kluci. A ženský na to letěj... Folkaři s kytarou zpívající o vředech společnosti samozřejmě nejsou nic novýho, ale scéna objevila kouzlo „protestsongů“ až poměrně nedávno a s čistym svědomím lze říct, že Frank Turner patří momentálně k celosvětově nejvýraznějším jménům současnýho punkovýho písničkářství. Ale popořadě.

nec ale zabalila po dvou deskách z důvodu neshod uvnitř kapely. Nakonec to ale byl ten opravdovej začátek jeho kariéry. Místo toho, aby zakládal novou kapelu, vzal pod vlivem Springsteenovejch songů do ruky akustickou kytaru a dal se na sólovou dráhu.

Turner, Brit, ročník 1981, pochází z poměrně distingvovanejch rodinnejch poměrů. Mládí strávil na internátní škole Eton College a volnej čas věnoval mimo jiný svojí kapele Kneejerk. Navzdory tomu, že jako o svejch největších idolech z mládí mluví často o Iron Maiden a Brucovi Springsteenovi, Kneejerk byli podstatně prudší záležitost, která neměla daleko k 80s hardcore a řekněme o trochu mladšímu punk rocku. Na díru do světa to ale nebylo. Kneejerk vydali pár EPček a album The Half Life of Kissing na lokálním DIY labelu, jenže až po tom, co se rozpadli.

Na Campfire Punkrock spolupracoval se členy kapely Dive Dive a protože si padli do noty, pozval je i k nahrávání prvního alba. Spíš by se dalo říct, že pozval sebe k nim, protože nahrávání probíhalo v jejich vlastním studiu. Deska Sleep Is for the Week byla na světě a s ní i nová formace se členy Dive Dive, který se stali Frankovým regulérním backing bandem, později známým jako The Sleeping Souls.

O něco líp nakročeno měl následně s post-HC kapelou Million Dead, která to nako-

třetí desku Poetry of the Deed. Ta v sobě nesla víc vlivů ostrovního folku a celkově byla vystavěná spíš jako album pro rockovou kapelu než pro písničkáře s kytarou, naproti tomu hned následující deska England Keep My Bones byla rovněž nahraná s celym do-

Místo toho, aby zakládal novou kapelu, vzal pod vlivem Springsteenovejch songů do ruky akustickou kytaru a dal se na sólovou dráhu. Jeho prvním vlastním kusem v diskografii bylo EP Campfire Punkrock z roku 2006. Na poslech doslova smrdělo po táborákovym ohni a stalo ukazatelem směru (nebo jestli chcete, barevnou značkou na kůře stromu), kam se Frankova další tvorba měla ubírat.

Dalo by se říct, že každá další deska, kterou vydal, pro něj znamenala pokoření mety a splnění určitýho snu. Ať už to bylo turné k desce Love Ire & Song zahrnující všechny zásadní britský festivaly, nebo podepsání smlouvy s Epitaph Records, který následovalo

provodnym ansámblem, ale ta akustická kytara a folkový aranže z ní lezou podstatně víc. Když se k nahrávání v pořadí pátý desky The Tape Deck Heart rozhodl přizvat producenta Riche Costeyho, ten se nechal slyšet, že nemá jak do Británie dostat všechny svoje cajky, bez kterejch rozhodně nemůže pracovat. Pokud s ním tedy chtěl Frank spolupracovat, musel zvednout zadek a vypravit se do Kalifornie. A tak se taky stalo. Poslední deska Positive Songs for Negative People je ještě teplá – vyšla v srpnu u Xtra Mile Recordings a větší prostor na ní opět dostává kapela jako celek, což bude samozřejmě slušet obzvlášť živýmu koncertování, který tvoří páteř Frankovy tvorby. Ten totiž patří mezi ty muzikanty, který dokážou strhnout dav už několika songama. Přicházej jako fanoušci a domů (nebo do přilehlejch barů) odcházej jako obdivovatelé. Však si vzpomeňte, o kom se po Mighty Sounds 2012 mluvilo nejvíc.

Slayer Repentless

Slayer a věc z nový desky Repentless. Některý věci se nemění, i když i Slayer pochopitelně stárnou. Jejich trash metal je vlastně furt ostrej, není co řešit. Klip je klasickej gore model, hodně kýčovitej, což k žánru pochopitelně taky patří. Celkem jednoduchá zápletka s vězeňskou vzpourou, spousta stříkající a jinak exponovaný krve je legrační, ale zase nebudeme čekat od Slayer nějakou cukrkandlovou romantiku, nebo dokonce filozofickej podtext. Danny Machete Trejo v roli jednoho vězně je vtipná vsuvka.

Matt Costa Sunshine

Přijemná, prosluněná, melancholická věc s klasicky retardovaným textem, jak už to u pop písničkářů bývá. Šup s tím do nějakýho romantickýho filmu, kde se ti dva potkaj, uplně náhodou, ona ho nechce, pak jí zase nechce on, rozejdou se, roky se neviděj a pak se náhodou potkají po letech, těsně před Vánocema při nakupování dárků, ona je vdaná a on má už úplně šedivou hlavu. Nebo tak něco.

Rae Sremmurd Come Get Her

Kinder rap duo bráchů Rae Sremmurd, no, co na to říct. Není to blbý, trochu moc MTV a kulisy klipu ve stylu redneck western saloonu jsou dost laciný. Na svojí debutový desce ale maj Nicki Minaj, Big Seana, nebo Young Thug. Mimochodem ta druhá věc, na kterou je taky klip, Throw Sum Mo s Nicki, je lepší, i když video vypadá, jako by ho točili u Jonáka v Discolandu Sylvie. Oni prostě nemaj moc vkus, no.

Turnstile Drop

Na celým klipu je jediná dobrá věc – tričko Bold, co má na sobě bubeník, to bych chtěl. Jinak je to totální píčovina. Video je goofy jak prase a tenhle mix groove metalu a hardcore mi osobně nedělá moc dobře. Ale vlastně proč ne, některý retro prvky evokujou takový ty kapely, co jsem měl a mám rád – Downset, RATM a tak.

Máme tady listopadovou Videoramu. Několik video odkazů tentokrát podrobil kritice Karel Buriánek, hudební publicista, muzikant, skladatel a DJ, který se vyznačuje na domácí poměry unikátním přehledem v hudbě všech žánrů.

Sumblime With Rome Wherever You Go

Solidní song. Nemám moc v lásce reggae šmrnclý věci, ale tady to nějak funguje, má to lehkost a dobře popový elementy. Pro mě lepší než většina věcí samotných Sublime, který jsou na můj vkus moc ska. Vlastně mě to baví. Zase video á la Fight Club, haha, to se všude musejí lidi rvát? Libí se mi, jak je obarvenej, mám rád ty studený filmový tóny do kovova.

Action Bronson feat. Chance The Rapper Baby Blue

Geniální, tady je dobře prostě všechno. Action Bronson mě baví. Je chytrej, oprsklej, má svoje osobitý flow, humor a nadhled. Hláška chci vypadat jako M. Jackson, tak to bude třicet pět dolarů je nejvíc. Trojrole, Action Bronson na pódiu, odkazy na vtipnou osmdesátkovou komedii s Eddie Murphym Cesta do Ameriky a navrch hostující Chance The Rapper. Vždycky, když na tenhle klip narazím, zvedne mi náladu.

Tarrus Riley Sorry Is a Sorry Word

Rileyové to mají v rodině. Reggae i aktivní rastafarianství, Tarrus je syn slavnějšího reggae veterána Jimma Rileyho. Reggae a rocksteady s kmenovejma kořenama mě baví rozhodně víc, než implementovaný do bílýho rocku třeba. A nevadí mi ani, že tady je to ještě navíc ulízanej pop. Video jede v linii textu, takže vztahová blbost, ona podvádí, on nadává. Aspoň v tom hrajou hezký lidi.

Fugazi Waiting Room

Na tohle bych mohl koukat furt. A poslouchat to furt. Pokaždý, když vidím nějakej živák Fugazi, mám husí kůži. Jedna z nejzásadnějších kapel post-hardcore éry konce osmdesátých let a celých devadesátek. Waiting Room je navíc jeden z jejich esenciálních songů. Pořád nechápu, jak mohli psát tak fenomenální věci a prezentovat je s takovou energií. Seznam kapel, který Fugazi ovlivnili, by byl nekonečně dlouhej. Jsem dojatej.

Vlahé noci pomalu střídá tma, tenisky tančí u táborových ohňů a roztleskávačky si perou spoďáry z minulé sezóny. Tsunami imigrantů se přehoupla přes hranice nejen všedních dní a přišel čas zkontrolovat, jak jsou na tom vaše všeobecné znalosti. Ne každý projde naším periodickým kvízem, proto jsme na sklonku roku zvolili vlažnější tempo. Nádech... a jedem: PČR je zkratka pro: a) Panoptikum Čelí Retardaci b) Prostota Čistého Rekta c) Píča Čůrák Rusáci Michael Jackson je: a) nevinnej b) bůch c) tady Rychlonožka byl: a) rychlej šíp b) debil c) figurant požárního cvičení

Průměrná délka soulože ve dlouhotrvajícím vztahu je: a) bez předehry b) behěm přestávky mezi poločasy c) ve hvězdách Nejnovějším sociálním případem je: a) přistěhovalecká krize b) nedostatek toaletního papíru na vlakových nádražích c) Aleš Brichta Nejvyšším dochovaným dinosaurem po současnost je: a) T-Rex b) Brontosauři c) Zeman LSD vymysleli: a) starostliví medvídci b) pankáči c) dobře Noční pomočování je zapříčiněno: a) otřesy z dětství b) cukrovkou c) kombinací piva a tvrdého alkoholu Vzorky letošní sklizně společně s použitým spodním prádlem zašlete opětovně na nám již známou adresu Pražského hradu. A teď jen vyčůrat a spát!

Železnej kolos heavy metalu Najděte mi člověka, kterej poslouchá jakoukoliv odnož rockový muziky a má něco proti Iron Maiden. Je to podobně nemožnej úkol, jako jít na Comic-Con a najít někoho, kdo nemá rád Star Wars. Maiden jsou prostě konstanta, zákon a pořádek heavy metalu, kapela, proti který prostě nejde nic namítnout. text Vojta Libich

Stovky a tisíce kapel se už 40 let snaží napodobit ten patos bez špetky trapnosti, nezaměnitelnej zvuk kytarovejch souzvuků, bicí, který zněj jako vikingskej pochod do boje a samozřejmě především heroickej ječák Bruce Dickinsona, ale bezúspěšně. To, co Maiden předváděj, je totiž natolik suverénní a přirozený, že se to prostě napodobit nedá. Ne nadarmo se o nich říká, že jsou punk mezi metalem. A to mluvíme o kapele, která odehrála i koncerty pro až 300 000 lidí a prodala po celým světě kolem 100 milionů desek. Očividně i takhle obří metalovou legendu jde ale dělat stylem, ze kterýho vám prostě není ani chvilku trapně a naopak máte chuť nasadit džísku, otevřít pivo v plechovce, házet mařenou a ukazovat devil horns na kravaťáky na ulici, ať už posloucháte cokoliv a vycházíte z jakýkoliv subkultury. Ne nadarmo se před Železnou pannou sklání veličiny i z různejch undergroundovejch nebo extrémních žánrů. A dobře věděj proč.

Historicky maj Iron Maiden pověst dost nekompromisního kolosu, kterej si jde za svým přes mrtvoly, ale taky dobře naolejovanýho stroje, kterej se valí dekádama hudebního průmyslu a je mu úplně u prdele, co zrovna letí v hudebním světě za trendy. Zároveň si ale udržujou image férový party chlápků, co ten rokenrol prostě pořád ještě dělaj poctivě. A to i přes občasnou posedlost Steva Harrise, basáka, zakladatele a poměrně ostrýho kapelníka Maiden, kterej je známej tím, že se v minulosti moc nesral například s vyhazováním členů za poměrně malý prohřešky. Všechno se ale ukázalo bejt přesně tím pravým krokem ke zdárnýmu fungování kapely. Prostě Maiden nesmělo nic stát v cestě. A to ani tak výrazný osobnosti, jako byl třeba Paul Di’Anno, zpěvák na prvních dvou deskách, jehož syrovej projev pomoh utvořit zvuk Maiden v úplnejch začátcích. Ale víc než kapela ho zajímalo spíš pivo a speed. Což se dá za normálních okolností odpustit, ale ne v případě, že hraje-

te v Iron Maiden, na tom se snad shodnem. Musel jít. Další bizarní historka panuje kolem bejvalýho kytaristy Dennise Strattona, kterýho údajně Harris vykopnul, protože na společným turné jezdil radši v tourbuse s Kiss než se svejma vlastníma spoluhráčema. No, co je na tomhle pravdy už se asi nikdy nedozvíme. Jistý je ale jedno, trvalý místo v Maiden si člověk prostě musel zasloužit.

Když pominu kytarový mágy Dava Murrayho, Adriana Smithe a Janicka Gerse a nenapodobitelnýho bubeníka Nicko McBraina (což by se samozřejmě nemělo, ale nedělejme z toho Wikipedii), druhou nejvýraznější a rozhodně nejznámější postavou Iron Maiden je jejich zpěvák, renesanční šílenec Bruce Dickinson. Bruce se poprvé v Maiden předved na dodneška opěvovaný satanský desce Number of The Beast (1982) a od tý doby (až na krátký období v 90. letech, kdy jeho neuvěřitelnej ječák nahradil Blaze Bayley) se stal jednoznačně jedním z ksichtů Iron Maiden. Tím druhým je

samozřejmě kapelní maskot Eddie, nestvůrnej patron heavy metalu, kterýho kapela používá jako svůj symbol na obalu každý desky, na merchi a dokonce i jako rekvizitu na stagi. Hororovej cápek Eddie si prošel za ty roky snad všema možnejma podobama, od kyborga přes egyptskou mumii až po děsivýho pacienta cvokárny a notně přispívá k celkový sci-fi až hororový image, kterou se Maiden vyznačujou. Nejvíc ale stejně utkvěl fanouškům v paměti jako klasickej zombie metalhead v potrhaným tričku a se sekerou, jak je zvěčněnej na obalu desky Killers (1981).

K tomuhle všemu přimíchejte až děsivě šlapající muziku, která i v baladickejch a jemnějších polohách pořád nepostrádá tvrdost a zůstává jaksi epicky ostrá. Iron Maiden si vzali to nejlepší z dosavadního hard rocku, rock’n’rollu a progresivního rocku a vytvořili na těchhle základech svůj vlastní styl, úplně novou vlnu heavy metalu, jejímž příkladem se kapely vlastně říděj dodnes. Textově se především

Dickinson ale od tradičního ro- zajít na pivo a pokecat u partičky ckovýho pojetí vzdaluje, co nej- kulečníku. OK, možná, že epickej víc to jde. Songy o lásce a zlo- všeuměl a pilot dopravních letamenejch srdcích tu fakt nenajdete del Bruce Dickinson by tam pů– sami Maiden se nechali něko- sobil trochu nepatřičně, ale kolikrát slyšet, jak jsou hrdý na to, neckonců i on někde hluboko že v žádným jejich songu nezazní v sobě pořád ještě má toho věčně oslovení „baby“. Bruce se pouš- mladýho metalheada ne netí do epickejch a často i mytolo- podobnýho právě Eddiemu. gickejch vod a spřádá buď To, co Maiden předváděj, je totiž epický hrdinský příběhy, natolik suverénní a přirozený, že nebo složitý fise to prostě napodobit nedá. lozofický podobenství, který by prostě málokdo od takhle Pokud jste nikdy v životě nenašláplý kapely čekal. Vtipný propadli metalu a ani žádnýmu na celý věci je to, že Iron Mai- z příbuznejch žánrů, vůbec nic den i po všech těch letech, mi- to neznamená. Tahle legenda lionech prodanejch desek a celo- je totiž tak mimo žánry a předsvětovejch boomech pořád dost stavuje svojí vlastní osobní škaočividně zůstávaj prostě těma tulku v hudební historii, že je nadšenejma ošuntělejma rocke- možná na čase zahodit zábrany rama, který jakoby zrovna vylezli a jednoduše se tomuhle železnýz nějaký putyky v Leytonu ve vý- mu kolosu poddat. Třeba při pochodním Londýně. A dost možná slechu nový desky s názvem The to tak opravdu i je. Jenom málo- Book of Souls. Ani není třeba dokterá takhle velká kapela pů- dávat, jak moc velkej je to nářez. sobí na posluchače tak sympa- Koneckonců – bylo by prostě tickým dojmem, že máte prostě zbytečný něco namítat proti fakt chuť si s těmahle strejcema Iron Maiden.

ROCK CAFÉ

Národní 20, Praha 1 | www.rockcafe.cz po 2.11. RAMONAS (UK) + support: SOUR BITCH 20.30 (150,- + poplatky/ předprodej** / 200,- v místě) út 3.11. FreeZone: KKS, NO SIDE, FAUX PAS 20.00 - VZ*! st 4.11. KENSINGTON (NL) + support: NO DISTANCE PARADISE 20.00 (390,- včetně poplatků / předprodej v síti Ticketpro a GoOut.cz) čt 5.11. HYPNO808 uvádí: křest CD Cholerik a Mars: HUGO TOXXX, MARAT, WHITE RUSSIAN, yeezuz2020, DJ DYRTY, CRAZY BUDS 20.00 (180,- + poplatky/ předprodej** / 200,- v místě + DJ Maara 22.00 - VZ*! pá 6.11. Open Stage Part II.: Intro - HateFree Culture speciální host výzvy Slož to!, LO DOST (US/UK/RU/CZ), PUSH TO OPEN (FR/BR/SP), V-ROCK (SC/BRA/US/CZ), RAJVOSA PRAG BAND (Balkan/Czech) 18.00 - VZ*! + DJ Luis De Caesar 22.00 - VZ*! so 7.11. PHIL SHOENFELT & SOUTHERN CROSS (UK/CZ) + support: FACE TIGERS (USA/CZ/MEX/UK) 20.30 (200,/ předprodej v Rock Café a plus poplatky v síti Ticketstream a GoOut.cz) + DJ Stiggma 22.00 - VZ*! út 10.11. FreeZone: NEBEZPEČNÁ ZNÁMOSTI a fuzzy2102 20.30 - VZ*! st 11.11. Rock4Students2015: LAST STATION, ZELENINA, MANIAC, ESENCE + BAND4STUDENTS - music projekt organizátorů se speciálními hosty! Multižánrový festival, který si klade za cíl prezentovat kapely studentů největších pražských vysokých škol (UK, ČVUT, VŠE, VŠCHT, ČZU) a také studentské spolky. 18.30 (80,- / studenti, 120,- / ostatní / předprodej pouze v síti GoOut.cz) čt 12.11. DIE ALTEN MASCHINEN (CZ/CAN, Machinery 2.0 Tour) 21.00 (200,- + poplatky/ předprodej** / 250,v místě) + DJ Maara 22.00 - VZ*! pá 13.11. 20 LET VOLANT/PUNK FLOID tour, special guest: DUKLA VOZOVNA 20.00 (170,-/vstupenky pouze v místě!) + DJ Elvis 22.00 - VZ*! so 14.11. JET8 (křest CD Music Industry Sucks & 10.výročí kapely!), THE PROSECUTION (D) + host 20.00 (130,- + poplatky / předprodej v Rock Café a v sítích Ticketstream a GoOut.cz / 170,- v místě) + DJ EFKA Retro Party 22.00 - VZ*! út 17.11. Díky, že můžem! - oslavy 17.listopadu 20.00 - VZ*! + DJ Maara 20.00 - VZ*! st 18.11. FAST FOOD ORCHESTRA a GREEN SMÅTROLL 20.30 (200,- včetně poplatků / předprodej v Rock Café a v síti GoOut.cz / 250,- v místě) čt 19.11. SLAM POETRY EXHIBICE vol.20 : METODĚJ CONSTANTINE (mistr ČR 2013), BOHDAN BLÁHOVEC (mistr ČR 2005), BIO MASHA (vítězka Tilos Slam Budapest 2011), ONDRA HRABAL (2.vícemistr ČR 2014), LOJZA KVÁDR, PAN VÁCLAV, JAN DIBITANZL, ŠVÉD a další. Moderuje Martin Vasquez. Více na www.facebook.com/ slampoetry a www.slampoetry.cz 20.30 (150,-/ předprodej** + poplatky) + DJ Bigles 22.00 - VZ*! pá 20.11. Blakkwood Records Present: Křty alb: VIKTOR SHEEN & RENNE DANG - PROJEKT ASIA, FOSCO ALMA - FOSCOISMUS 2, MAAT (Fosco Alma, LD, Lucas Blakk), Sharlota, Jay Diesel a DJ duo 1210 Symphony 20.00 + DJ Stiggma 22.00 - VZ*! so 21.11. DEPECHE MODE Some Great Party: DJs: GABRIEL, DERVISH, AGENT ORANGE, Live: DEPECHE MODE Revival (special Live show od 21.45!) 19.00 (250,-/předprodej pouze přes DMShop, více na http://www. depechemode.cz/) + DJ EFKA Retro Party 22.00 - VZ*! út 24.11. FreeZone: JUST NAKED a tasted! 20.30 - VZ*! st 25.11. RITUÁLY, BLACK LION, CHAI 20.00 (90,- + poplatky / předprodej v Rock Café a v sítích Ticketstream a GoOut.cz / 110,- v místě) čt 26.11. Broken Topínek: ATAVISTS, CARLOS AND HIS COYOTES, NANO, BACKFIST, OVERLOADED, PRAGUE CONSPIRACY unplugged, TOMÁŠ HAJÍČEK SENIOR + RAFAN unplugged, THUNDERBIRDS, GODSPEED HELLBOUND 18.30 (150,- / vstupenky pouze v místě!) + DJ Maara 22.00 - VZ*! pá 27.11. TOTÁLNÍ NASAZENÍ (jedno ze tří elektrických vystoupení v rámci unplugged turné u příležitosti 25 let kapely! + natáčení LIVE DVD) + hosté. Večerem provází Petr Vydra/Na stojáka. 17.30 (190,- včetně poplatků / předprodej v Rock Café a sítích Ticketstream.cz a GoOut.cz / 250,- v místě, CD Unplugged Divadlo Slaný - ZDARMA KE KAŽDÉ VSTUPENCE - samostatně neprodejné!) + DJ Elvis 22.00 - VZ*! so 28.11. MORTAL CABINET (HAUSER/ŘEZNÍK/ŠTORM - křest CD Necrotica) + special guest: WOLF TRAP 20.30 (350,+ poplatky / předprodej** / 400,- v místě) + DJ EFKA Retro Party 22.00 - VZ*! * VZ - vstup zdarma; FE - free entrance; ** předprodej v Rock Café, v síti Ticketstream a GoOut.cz

M O R TA L CABINET hauser / řezník / štorm

M O R TA L C A B I N E T

křest CD Necrotica guest: WOLF TRAP ROCK CAFÉ 28.11., 20.30h n e c r o t i c a

Necrotica triko.indd 1

20.9.2015 21:39:38

DIVADLO POD LAMPOU Havířská 11, Plzeň | www.podlampou.cz

út 3.11. Galavečer DofE - mezinárodní cena vévody z Edinburghu, http://www.dofe.cz/, 18:00 čt 5.11. CALM SEASON - alternative - acoustic/Praha, http://bandzone.cz/calmseason, 21:00 pá 6.11. PUNK FLOID - punk rock/Zábřeh, SEX DEVIANTS - punk rock/Strašice, STARS ARE SO FAR - pop punk/ Strašice. http://bandzone.cz/punkfloid, http://bandzone.cz/sexdeviants http://bandzone.cz/starsaresofarofficial, 20:00 so 7.11. COCOTTE MINUTE - crossover - nu metal/Praha - po pěti letech s novou deskou „!Rituál, kmen a srdce a kmen!“, support: X-CORE - metalcore/Znojmo. http://cocotteminute.org, 21:00 st 11.11. DIE ALTEN MASCHINEN - International Cyber-Band. Moimir Papalescu (Analogue & Digital Machines, CZ), Leon Stevenson (Voice, CAN) with Gerald V. Casale (Devo, USA), Tuzex Christ (Vanessa, & Sunshine, CZ). http://www.diealtenmaschinen.com, 21:00 čt 12.11. KOFE-IN - rock/Opava, LETY MIMO - rock - electronica/Praha. http://bandzone.cz/kofein, http://bandzone. cz/letymimo, 21:00 pá 13.11. UNAFFECTED EVOLUTION - progressive metal/Česká Lípa, ZUBATHAA - progressive metal/Plzeň, BETWEEN THE PLANETS - ambient - mathcore/Praha, SYMBIOSIS (SK) - progressive metal/Bratislava. http://bandzone.cz/unaffectedevolution, http://bandzone.cz/zubathaa, http://bandzone.cz/betweentheplanets, http://bandzone.cz/symbiosisproject, 20:00 so 14.11. DUNE RATS (AUS) - surf rock - garage - punk/Brisbane. Jedna z nejvýraznějších australských mladých kapel současnosti svůj styl nazývá „dunecore stoner pop“, letos objíždí Ameriku s Fidlar a u nás jste je mohli vidět v březnu v Praze a Brně jako support na evropském turné anglických The Subways. support: MOLLY (DK) alternmative rock/Kodaň. http://www.dunerats.tv, https://dunerats.bandcamp.com, https://www.youtube.com/ watch?t=69&v=FtVyuyrXKWw, https://www.youtube.com/watch?v=IAkBYSbMYA8, https://www.facebook. com/lovemollyband, https://soundcloud.com/mollyband. Akce se koná v rámci série koncertů k výročí 25 let existence Divadla pod lampou. 21:00 po 16.11. PEARLY SECONDS (ex THE DELIVERY) - rock - metal/Plzeň, THE TRUTH IS OUT THERE - post hardcore - electronica/Ostrava, LOCO LOCO - crossover/Praha, DIZZPLAYED - nu metal - alternative/Liberec. http:// bandzone.cz/pearlyseconds, https://pearlyseconds.bandpage.com, http://bandzone.cz/thetruthisoutthere, http://bandzone.cz/locoloco, http://bandzone.cz/dizzplayed, 20:00 út 17.11. THE KANDINSKY EFFECT (USA/FR) - experimental modern jazz trio bez žánrových hranic! http:// thekandinskyeffect.com. Akce se koná v rámci série koncertů k výročí 25 let existence Divadla pod lampou. 21:00 st 18.11. PIPES AND PINTS - punk rock/Praha, BANANE METALIK (FR) - gore´n´roll/Francie. Plzeňská zastávka společného evropského turné Pipes and Pints a francouzské party Banane Metalik! http://www.pipesandpints. com, http://www.bananemetalik.com. Akce se koná v rámci série koncertů k výročí 25 let existence Divadla pod lampou. 21:00 čt 19.11. ZNC - punk rock matadors/Plzeň. http://www.znc.cz. Akce se koná v rámci série koncertů k výročí 25 let existence Divadla pod lampou. 21:00 pá 20.11. 25 LET DPL: DŸSE (D) - noise rock duo/Dresden-Berlin, RAVELIN7 - post hardcore/Litvínov, - post black - hardcore/Plzeň. Afterparty: M5 & Dodáč. http://dyse-band.de, http://ravelin7.bandcamp.com, https:// wedonthaveaname.bandcamp.com. Akce se koná v rámci série koncertů k výročí 25 let existence Divadla pod lampou. 21:00 so 21.11. 25 LET DPL - den otevřených dveří. Odpolední bazar & bohatý večerní program s komentovanou prohlídkou klubu, známými postavičkami u vstupu i za barem, výstavou plakátů a dalšími netradičními atrakcemi. Djs: David Silver 90210, Dead Sailor + tba... 12:00 út 24.11. TRAVELLING - KYRGYZSTÁN, 19:00 st 25.11. ANIMÉ - indie rock/Brno v čele s Jirkou Kučerovským. http://bandzone.cz/anime. Akce se koná v rámci série koncertů k výročí 25 let existence Divadla pod lampou. 21:00 čt 26.11. NBDY feat. REVEREND BLACK - pro dog noise - electro experimental/Plzeň - křest EP!, PREGLOW (D) - psychedelic - kraut rock - noise/Dresden, NI (A) - noise rock - free jazz from outer space/Linz. http:// dogloversrecords.net/dogblessyou, https://soundcloud.com/preglow, https://soundcloud.com/niversum. 20:00 pá 27.11. INTERITUS - symphony metal/Plzeň + hosté. http://www.interitus.com/. 20:00 so 28.11. PETR MACH - brut pop legenda/Plzeň. http://bandzone.cz/_83404. 21:00

KLUB 007 STRAHOV

Koleje ČVUT, Blok 7, Chaloupeckého 7, Praha 6 | www.klub007strahov.cz

pá 6.11

Math Rock / Post Rock TOWN PORTAL (dk), ČERVEN (cz)

po 9.11

Indie / Lo-fi / Noise Pop J & THE COLD COLD NIGHTS (cz), +-0 (cz), ROLE (cz)

út

10.11 Hard Core BIRDS IN ROW (fr), ZEIT (it), THE MILD (it)

pá 13.11 Glam / Rock / Metal VULTURE (cz), MOLOTOV PARTY (cz) so 14.11 Psychedelic Electropunk MONO FÜR ALLE! (de) + DJ Refugee út

17.11 Blues Rock STOKER ONE MAN BAND (cz)

18.11 Punk / Rock MARATHON (cz), ZLATÝ DÉŠŤ (cz), 200g MÁSLA (cz)

čt

19.11 Punk / Post Hard Core RAVELIN 7 (cz)

pá 20.11 Rock / Crossover / Stoner HEIDEN (cz), PAINTING MEMORIES (cz), REST IN HASTE (cz) ne 22.11 Surf / Garage / R´n´R GUANTANAMO BAYWATCH (usa) po 23.11 Hard Core / Punk TURNSTILE (usa), FORCED ORDER (usa) st

25.11 Garage Rock / Punk / Indie DĚDOVY BLECHY (cz), OYSTERS (cz)

čt

26.11 Death Metal / Grind CRUCIAMENTUM (uk), CORPSESSED (fin), KAOSQUAD (cz)

pá 27.11 Psychobilly THE TRAIN ROBBERS (cz), THREE WILD GUNS (cz) + DJ Monster po 30.11 Hard Core TODAY IS THE DAY (usa), GRIME (it), PRAY FOR DEATH (cz)

obscure

www.obscure.cz | www.brutalassault.cz | www.shindy.cz

4.11.

Wednesday 13 + support

Praha, Futurum

5.11.

Carcass, Napalm Death, Obituary, Voivod

Praha, Folimanka

pá

13.11. Cradle Of Filth, Ne Obliviscaris, tisíc Let Od ráje

Brno, Fléda

15.11. Never Say Die Tour! 2015

Praha, MeetFactory

22.11. Torche + support

Bratislava, Randal

30.11. Fear Factory + support

Praha, MeetFactory

út

1.12.

Deez Nuts, Expire, Nasty, Louie Knuxx

Praha, Futurum

5.12.

Soilwork, Periphery, Veil Of Maya, Good Tiger

Praha, MeetFactory

pá

11.12. Mgla, Myspyrming, One Tail, One Head, Kringa

Nová Chmelnice, Praha

13.12. Amorphis, Galadriel, Doomas -

Bratislava, Majestic Music Club

út

15.12. Carnifex, Within The Ruins, Fallujah, Boris The Blade

Brno, Melodka

16.12. Belphegor, Vital Remains, Hate, Ethereal

Brno, Melodka

pá

18.12. Gorgoroth, Kampfar, Gehenna + support

Praha, Nová Chmelnice

20.12. Blind Guardian, Orphaned Land

Praha, MeetFactory

24.1.

Therion, Luciferian Light Orchestra, Imperial Age, Ego Fall Ostrava, Klub Alfa

27.1.

Therion, Luciferian Light Orchestra, Imperial Age, Ego Fall Praha, Futurum

CROSS CLUB

Plynární 23, Praha 7 | www.crossclub.cz

ne 1.11 FOTOGRAFICKÝ WORKSHOP (Karolína Ryvolová) po 2.11. HARDCORE MONDAY (Prague Nightmare a hosté) út 3.11. REGGAENERACE (Tribuman (FR) & Mighty Souljah, Messenjah a hosté) NTRZX STAGE (NTRZX crew) st 4.11. Tiny beat PSYTRANCE STAGE (Ejczka a hosté) čt 5.11. REGGAE DANCEHALL (El Condorsito (SPA) & Danny Ranks (AU) a hosté) pá 6.11. NO MERSY (Sinister Souls (NL), Counterstike AV, Rido, Gorebug (SK), Rudeboy , Beesu Ishimura) BASS MUSIC STAGE (Stifler Selecta, Dirty Little Toaster, Chik, ∆ngry Πableflip) so 7.11. ANA.LOCK (DJ Schwa, Fatty M, Ark) ne 8.11 CROSS N ATR po 9.11. LOS TEKKENOS (Hergot) út 10.11. HEART GUITAR (Slaughter to Prevail (RUS), Shredhead (ISR), Distant (NL), Noostak, Behind the Mirror) DEEP BEEAT AVANTGARDE STAGE (Sta a hosté) st 11.11. THE HEMPOLICS (The Hempolics (UK), Bug & Dub, Suppafly a hosté) čt 12.11. LIVE HIP HOP JAM SESSION (PremRock & Fresh Kills (USA/CAN), Vladko Mikláš, David Herzig, Michael Nosek, Oliver Lowe, Louis de Fuméz, Dj Talpas & Fresh Kills) pá 13.11. DOUBLE TROUBLE (Signal (NL), Bifidus Aktif, Johny Player, Tao Maffa, Volume Plus, Skáčko, Feela, Pmdr, Ozy, Lu.D.Key) LIQUID STAGE (Dexcell (UK), Unics (AT), Looox (AT), Theya, Blofeld) so 14.11. DEEP BEAT AVANTGARDE (Paleman (UK), Sta, Prokta, WZ, Dubtrax) UK FUNKY & UK GARAGE (Smack , Double J, Tuco, BLQ, Dryman) ne 15.11. CROSS N ATR po 16.11. PIRATES PORT (Mobile Dogwash (UK), Knisda Kanisda-liveset (AT), Katinka (AT), Many (AT), Nebula (AT), Al3rt) út 17.11. RNR PARADE (The Picturebooks (DE), Lru a host) st 18.11. THE KADINSKY EFFECT (The Kadinsky Effect (USA), Jon Kenney (UK) a host) čt 19.11. DUB TURBULENCE & HIP HOP (High Tone (FR), Dasha Fyah, Yukimura, Afu-Ra (US), Zpoza Rýmu) ČTVRTEČNÍ BEJS (Snookey, Cybi, Vircz, Mcquack) pá 20.11. DRUMSTATION (Xtrah (UK), Simple Technique (UK), Hybris (US), Duffer (UK), Daboo (NL), Nitrous, Annita, Theya) INNER CITY (Nitrous, AhZ, KamCZa, Annita, Theya) so 21.11. NOC DIVADEL (Special Perfrmance) REGGAE DUB (Šaniel & Sue (SK), Pragmatik Crew) ne 22.11. ELECTROSWING MADHOUSE (Electroswing Djs) po 23.11. LOS TEKKENOS (Juzuelka & Krobas, Cyborca & Idgaf, Daya & Venocid, Nast & Bukaj) 2ND STAGE (Domie & Beduan, Hany & Revize, Dash & Citty) út 24.11. REGGAE NIGHT st 25.11. DNB FIRE (MC Jelen a hosté) čt 26.11. DUB TURBULENCE (Dub Trio a hosté) pá 27.11. WORMHOLE 94 – 2005 (Skynet (UK), Rob Data (UK) a hosté) so 28.11. DOBREJK VEČER (Nanoplex live (UK), Line Of Sight, Saku, Kaplick, Andaman) RADIO 1 STAGE (Radio 1 DJs) ne 29.11. ELECTROSWING MADHOUSE (Rumba de Bodas (Skotsko) a hosté) po 30.11

klub buben

Mighty

Myslíkova 8, Praha 2 I www.klubbuben.cz čt pá so st čt pá

5.11 6.11. 7.11. 11.11. 12.11. 13.11.

so 14.11. po čt pá so čt pá

16.11. 19.11. 20.11. 21.11. 26.11. 27.11.

so 28.11. ne 29.11.

DJ Tarlito Benefit pro mýho i tvýho strejdu Míru Bartoše - DJs Tchichi, Pio, Woody & Dr.Peterka SPARK FRESH BLOOD Northern soulový taneční workshop - DJ Vítek DJ Pták + MC Buzna - hity co tě zvednou ze židle! /punk, Oi!, metal, disko/ STRAWBERRY SHAKE - benefiční koncert pro JAHODU - NANO /indie-pop/ + SunnyDeath + Kinetic Art + DJ Frank Castro WATCH OUT ! : Nuff‘N‘Ruff Reggae Rulers + Pawlač Zewls a hosté - Brněnčtí zewláci dovalí rozevlát podlahu v Bubnu a také vaše těla...Taneční boty sebou! DJ Joke & hosté Fonkienz feat. Emsa (Bow Wave) afterparty DJs Crew & iLL Pepson KONCERT - Yellow Umbrella /ska DE/ + FMP afterparty THIS IS SOUL! DJs Mr.Cat, Buqi, Vinčák YOUNG BALLS - Cincinaty, Jebo, DJ Dug + special guest + promítání dokumentu Doug Pray /ghetto rap/ BENEFIČNÍ KONCERT PRO UPRCHLÍKY VOL III - Kšandy Industry /sa-reggae/ + Kopec Šišek /dathfolk/ + Memento Mori /HC rap/ + RUDE BOYS AND GIRLS Afterparty - DJs Melody Boys & Papa Kani KONCERT - V.T. Marvin + Vyčůrat a spát BURZA VINYLŮ & BLEŠÁK

velbloud music bar U tří lvů 4/294, České Budějovice | www.velbloud.info

po út st čt pá so po st čt pá po st čt pá so po út st čt pá so po

2.11 3.11. 4.11. 5.11. 6.11. 7.11. 9.11. 11.11. 12.11. 13.11. 16.11. 18.11. 19.11. 20.11. 21.11. 23.11. 24.11. 25.11. 26.11. 27.11. 28.11. 30.11.

Live Aid Promítání z legendárního živáku legendárních kapel pro dobrou věc Vzpomínky na Afriku- Šárka Horáková Blackout Rezidentní d'n'b noc Dj Hanzalla a přátel (Hellsmith, Zbyszek a další) Dance tonight revolution presents: VALLEY (FR), SLICE OF LIFE (FR) + support Rock night Rozkrock Dance tonight revolution presents: LIE AFTER LIE (PL) + support Filmový večůrek: sleduj velvloud.info Terror night presents: GERK (ARG) + support Indie/emo/rock night: ESC LIFE (CRO) + support uzavřená společnost, děkujeme za pochopení filmový večůrek: sleduj velvloud.info Pinkout gay'n'lesbian and friends night Vědomostní kvíz ve Velbloudovi Budějovický Manifest: MUCHA + support Budějovický Manifest: HM... + support Filmový večůrek: sleduj velvloud.info Hodně muziky za málo peněz Naab presents: NI (A), PREGLOW (DE) Satinsky lab: večer plný elektrojamování Hc/metal night: JOVANERA, EVERYDAY HATE, ANTHEMS Hip-hop/groove/funky night: GONSOFUS (HU/RUS), 3P CREW (CZE)- křest Filmový večůrek: sleduj velvloud.info

(21. 1.–19. 2.)

Vodnář

Blíženci (22. 5.–21. 6.)

(24. 9.–23. 10.)

Jedinci narození v tomto druhu dojdou náhlého osvícení, že jsou jistě daleko nadanější, než se jim dosud zdálo. Nápady plné dobrodružství a nepokryté zábavy byste mohli využít například na úklid podzimních sraček a přispět tak svou troškou do mlýna veřejného blaha..

Cítíte se odvážně? Cítíte se zranitelní? Ano, to se pacientům vašeho druhu stává velice často. Sychravé počasí nijak zásadně neovlivňuje vaši rozháranou mysl na rozdíl od množství zkonzumovaného burčáku. Pozor, na cestě je lákavá životní nabídka.

Váhy často trpí takovým nešvarem – mají problém se zmobilizovat k jakékoli pracovní činnosti. Láska, kterou potřebujete k životu stejně jako kyslík, vám s tím taky nepomůže. Zkuste jógu, je to velice moderní a určitě se s někým spojíte, minimálně s podlahou.

Ryby

Rak (22. 6.–23. 7.)

(24. 10.–22. 11.)

Měsíce minulé plné lásky, pochopení a obtěžování okolí pomalu dochází úsvitu. Je na čase přijmout realitu, že ve své podstatě jste velikými zmatkaři a zimní vánek by mohl zchladit vaše sexuální touhy. Obujte si pevné boty a vykročte směle vstříc vánočním nákupům.

Neradi to říkáme, ale univerz vám přichystal velikou chvíli. Celý dosavadní svět se otočí vzhůru nohama a vy se z toho nejspíš poserete. Netruchlete, v životě každého to přijde. Skákněte do prvního baru, dejte si vodku s redbullem a počkejte, až přejde první vlna hysterie.

V davu vyniknete novou silou, odvahou a rozhodností. Což nás skutečně nepřekvapuje. Když máte tolik energie a moudra na rozdávání, vyhledejte nejbližšího přítele, třeba potřebuje vymalovat, tam se můžete vyřádit a zužitkovat tak svou jedinečnost. V pracovním oděvu vám to bude slušet stejně dobře.

(20. 2.–20. 3.)

Beran

(21. 3.–20. 4.)

Budete muset čelit nepříjemným návalům svědomí. Nemusíte to nikomu povídat, bohatě postačí vaše osobní tortura a měsíc detoxu. Po prokalených nocích zkuste vyhledat kompromis mezi realitou a sny a příští sexuální zážitek okořeňte kondomem. Ušetříte za vyšetření.

Býk (21. 4.–21. 5.) Život se neustále mění a je na čase se s tím smířit. Po růstu přichází pravidelně pád a díky vaší urputnosti bude stejně kvalitní jako stolice po návštěvě pivovaru. Všechny změny ale vedou k úspěšnému konci, pořiďte si tedy dostatečné množství farmatik a toaletního papíru.

Lev

Váhy

Štír

Střelec

(23. 7.–24. 8.)

(23. 11.–21. 12.)

Měli byste se hlavně koncentrovat na plnění úkolů a každodenních povinností. Vzhledem k vaší jediné upřímné lásce, kterou je krystalická prokrastinace, zdá se tento úkol téměř nemožný. Náročnosti problému rozhodně nepřispěje animální potřeba machrovat. Doporučujeme masturbaci a froté ručníky.

Jupiter, dlouhodobě působící v Panně, přispěje vašemu aktivnímu a kvalitnímu pracovnímu nasazení. Lidem v okolí už se z vaší akčnosti dělá fyzicky špatně, ale vytyčené cíle nejsou malé. Někdo to dělat musí. Pozor na Novoluní, přinese nepříjemnou rekapitulaci životních událostí.

Panna

(24. 8.–23. 9.)

Sex, drogy, rock’n‘roll. To je duch vašeho podzimu. Vaše důslednost by se měla opřít o spolupráci s dalšími lidmi, ne každý zvládá morální kocoviny a dojezdy zcela sám. Pokud patříte mezi tiché, zkuste Hru o trůny v originále.

Kozoroh

(22. 12.–20. 1.)

Konečně budete moci ve svém životě změnit mnoho věcí. Hodně zametená cestička bude obklopena přejícími, milými a hodnými lidmi. Marshmallow měsíce vyhráváte na plné čaře vy, tolik růžové snad nezažila ani pravá blondýna.