Mighty Freezine 12/2015

Perkele The Casualties

The Bones The Rumjacks

the Locos The Real Mckenzies Bloodsucking Zombies from Outer Space Los Fastidios T.S.O.L. Stage Bottles Turbo A.C.'s The Fialky Punk Floid Circus Problem TING

Mighty Freezine

číslo 12/2015, neprodejné vychází 1x za měsíc v české verzi Redakce Vojta Libich, Štěpán Kouba, Zdeněk Bělohlávek, Honza Palička, Fido, Přemek Černík, Domča Mňuková, Markéta Zelí, Pafka Steidl Editor Vojta Holub Art direkce a sazba Markéta Zelí Ilustrace a grafický design Vojta Woody Troják Foto Vojta Florian, Marius Sachtikus, archiv kapel Inzerce Vítek Černík vitek@mproductions.cz tel.: +420 776 244 568 Distribuce Kuba Siňor kuba@mproductions.cz tel.: +420 777 589 213

Vydává Mighty Productions s.r.o.

Seifertova 571/5 130 00 Praha 3 Česká Republika IČ: 03674550 DIČ: CZ03674550 Přetiskování textů a reprodukce pouze s písemným svolením vydavatele. All rights reserved. © Mighty Freezine, 2015 MK ČR E 21623

AŽ DOČTEŠ, PŘEDEJ DÁL. NEVYHAZUJ! A když, pak do modrého kontejneru.

... NA MIGHTY 2016

Nemilá prosincová zpráva je, že kapela za kapelou, především ze Spojených států amerických, ruší z bezpečnostních důvodů evropská turné. K Foo Fighters a U2 se tak už přidali i Lamb of God, Prince, Marilyn Manson a mnoho dalších. Nesmrtelní Motörhead pouze přesunuli pařížský koncert na leden.

18. prosince vydává americká sludge metalová parta Baroness svoje v pořadí čtvrté album. Po červeném, modrém a žlutozeleném albu přichází deska s názvem Purple. Nalistujte i exkluzivní interview!

Losangelská metalcorová úderka The Ghost Inside měla cestou na koncert vážnou dopravní nehodu, při níž zemřelo několik lidí. Vážná zranění se bohužel nevyhnuly ani kytaristovi a zpěvákovi TGI, kteří se v době uzávěrky nacházeli v nemocnici ve velmi vážném stavu.

NOFX na svém Facebooku anoncovali tribute album, které vyjde 14. 12. prostřednictvím Bandcampu. Objeví se na něm 40 ikonických kalifornských kapel jako Rebuke, 69 Enfermos nebo třeba Hoist the Colors a utržené peníze podpoří hudební nadaci pro děti zesnulého Tonyho Slye (No Use for a Name).

Kalifornská reggae dubová parta Stick Figure vydala album Set in Stone, které si za deset babek můžete koupit na kapelním Bandcampu nebo třeba prostřednitvím iTunes.

Deska je pecka!

Na spadnutí je také zbrusu nové studiové album Gwen Stefani. Album, na kterém teď Gwen se svojí partičkou usilovně pracuje, se po dlouhých devíti letech připojí ke dvěma předešlým.

S novou deskou na konci prosince přicházejí taky Danzig. Ta se bude jmenovat Skeletons. Album bude obsahovat deset coverů od Black Sabbath přes ZZ Top až po Elvise Preslyho.

Dave Lombardo se přidal k jedněm z nejdivnějších muzikantů světa – konkrétně k partičce kolem kapel The Locust a Retox. Nový projekt si říká Dead Cross a slibuje přímočarý brutal punk řízlý metalem. Tohle hudební spojení dává velkou naději na něco legendárního.

Frontman Kiss Paul Stanley se nechal slyšet, že je mu ukradený, jak je neustále fanoušky osočován z homosexuality. Šiřitelům pomluv vzkázal, že jejich dohady jsou nepodstatné, že tomu tak není a i pokud by měli pravdu, byl by na ní patřičně hrdý.

Moji milí přátelé, pisatelé otázek, čtenáři odpovědí, rok dvoutisícípatnáctý se nám pomalu a jistě chýlí ke svému konci a než se nadějeme, čeká nás s kulminující alkoholovou intoxikací příchod roku nového. Dovolte mi ale splnit svou milou povinnost a odpovědět na poslední zvídavé dotazy roku tohoto. Tedy s výjimkou dotazu, jaký bude rok 2016, na tu naleznete odpověď v rubrice horoskopů.

Milá paní Vost rá, jako nadšený fanoušek fil mové série Hv premiéru nové ězdné války s ho dílu. Jsem napě ubíjí. Nemáte však značně netrpělivý a ne tím očekávám jako mediální znalost děje stálice nějak se v tomto ve mě již é předběžné lkofilmu bude informace o odehrávat? Dě tom, co Jakub Šafrán ku ji a nechť vá ek, Vysoké M s síla prováz ýto í!

Milý Jakube, uhodil jste hřebík na hlavičku, s dějem filmu jsem samozřejmě obeznámena a na vaši žádost ho zde nastíním. Upozorním však ty fanoušky, kteří mají raději překvapení, ať následující řádky překročí a začtou se například do neméně poučné masturbačně-psychologické statě Autosexualismus a psychoerotismus od Bohuslava Brouka, toho času na pravdě boží. Nyní k věci, málokomu je známo, že předlohu k novému dílu Hvězdných válek napsal již počátkem století Jaroslav Hašek, toho času rovněž na pravdě boží. Nový díl totiž nese název Dobrý voják Žvejk a zaměřuje se na osudy populárního příslušníka rasy Wookie během první z hvězdných válek. Příběh začíná, když posluhovačka na rodné planetě Kashyyk oznámí Žvejkovi, že byl spáchán atentát na imperátora.

Ten reaguje pouze lakonickým: „Hrrrrruuuurrrrghh!“ a navzdory pokročilé invaliditě se rozhodne narukovat. Během peripetií, které prožívá, je nejprve považován za idiota a simulanta, prohrán v kartách a následně deportován na frontu poté, co pro svého nadřízeného ukradne stájového Ewoka. Během transportu do bitevní oblasti Žvejkovi odletí všechny vesmírně lodi a on po zralé úvaze, že vesmírem nelze cestovat pěšky, využije služeb galaktické železnice. Po návratu ke své marškumpanii se oblékne do uniformy koupajícího se nepřátelského vojáka a je považován za zběha a odsouzen k smrti navzdory tomu, že na rozdíl od ostatních stormtrooperů vypadá jako dvouapůlmetrový medvěd. Příběh končí, když se Žvejk ocitá spolu se svými kolegy pod palbou a zvolává proslulou protiválečnou větu: „Grrrrrrrrrrrruuuuvrrrrrrr!“ Některé detaily jsem záměrně vynechala, abych vám nezkazila prožitek z filmu.

, Paní Jindro ován jsem fascin a al m již od dopravou, u vo jo va tram ky znám pražské lin vě a při návště nazpaměť ských Če v ch ný příbuz h vysloveně Budějovicíc se musím yž kd , trpím epravovat př tě ěs po m , což, jak m se bu trolej ý jen sprost je e, vít jistě ťující řis ko vy s autobu amvajového genialitu tr ých . Během sv fu ra m pantog zil na poje ra na em js bádání ste mi by la oh M šalina. jak ký stroj ně tento mýtic ? it přiblíž nrád, Jaroslav Ko Holešovice – 7 a ah Pr

Pěkný den Jaroušku, legendární šalina je vlastně je prototypem tramvaje vybudovaným v hlavním městě Moravistánu Brně ještě v dobách, kdy se tato metropole jmenovala Šalingrad.

Samo pojmenování vychází z romského „te šalinen“, což znamená „loudat se“, ve volném překladu též „chcípnout“. V jazyce původních obyvatel šalingradské oblasti – hantecu se používá pro pojmenování tohoto stroje též výraz „šmirgl“, ale jako mimobrněnskému vám důrazně nedoporučuji jej používat. V případě Pražáků hrozí dokonce veřejná exekuce za kacířství, která probíhá pravidelně každou sobotu na náměstí Svobody. Provoz obstarávají soupravy, které v létě topí a v zimě větrají, aby cestující nebyli vystavováni teplotním výkyvům. V brněnské šalině, na rozdíl od autobusu, se ostatním cestujícím po nástupu nepředstavujte.

Pokud jste z Prahy, skrývejte tuto skutečnost a raději vůbec nemluvte. Padne-li na vás přesto podezření, raději se spolucestujícím představte jako obyvatel některého ze spřízněných měst jako například Krno, Zrno nebo Brnéčko Sedmitečné.

Moje milá Natálko z Chebu,

Mylý ježýšku,

K vánocúm bich chťela: panenku bárbí s domečkem, maj lytl pony, plejstejšn, noví mobyl – rúžoví, kolo s třásňemy na řiďítkách, mašle do vlasú a plafky aš pojedeme s roďiči k mořy.

Natálka, 7 let, chep

přiznávám se, že tento dopis se mi do rukou dostal nejspíše omylem. Musím tě zklamat, já nejsem Ježíšek, já pouze naděluji lidem odpovědi, zato však celoročně a moji čtenáři nemusí kolem desátého roku života prožívat deziluzi z toho, že neexistuji. Kdo však naděluje, je hudební festival Mighty Sounds, ten navzdory tomu, že Vánoce se teprve blíží, štědře všem fanouškům nadělil prvních pár kapel, na které se mohou v příštím roce těšit, a zároveň umožnil nakoupit si vstupenky za nejlevnější možnou cenu. Každopádně můj dobrý známý kardinál Vlk s Ježíškem prý často rozmlouvá, sdělím mu tedy, ať se u něj za tvé dárky přimluví.

To je pro tento rok vše, přátelé. Děkuji vám za věrnost zachovávanou této skromné odpovědní dvoustraně, která za svou existenci poskytla řešení i těch nejzásadnějších životních otázek. Jelikož vše dobré má svůj konec, musel tento osud postihnout i nás. Nezoufejte však a raději si znovu přečtěte, na co vše jste se mě v průběhu měsíců ptali a znovu nalezněte v oněch řádcích odvěké životní pravdy. Nezbývá než popřát na Vánoce pod stromečkem lístky na Mighty Sounds, na Silvestra příjemnou konzumaci bez dlouhodobějších následků a úspěšný vstup do roku 2016, který dle předzvěstí bude vrcholit o víkendu mezi 22. a 24. červencem. Vše dobré, Vaše Jindra Vostrá

TEXT Štěpán Kouba

Težko říct, kolikrát už se na stránkách tohodle úžasnýho plátku objevilo sladkobolný povzdechnutí nad tim, jak skvělá je ta bájná Skandinávie, kolik parádních kapel dala světu a kéž by to všude na světě vypadalo alespoň tak jako na severu Evropy, minimálně po hudební stránce. No nic, slovy klasika, „Už to tady bylo a je to tu zas.“

Jsou to právě kapely jako The Bones, na kterejch si uvědomíte, jak strašlivě ten čas letí.

Z přehrávače mi zrovna jede jejich první počin, Horrorway EP, kterýmu bude zanedlouho rovnejch 20 let, ale já je pořád řadim mezi kapely, který jsou relativně mladý. Asi jako když je pro vás mladší brácha pořád malym špuntem, ačkoliv už ho stačili vylejt z třetího učňáku.

Některý věci se holt neměněj a zaplať pánbů za to.

Historie The Bones se samozřejmě začala psát o poznání dřív, než se mohla jehla gramofonu zarejt do drážky jejich první nahrávky. Psal se rok 1993, když se ve švédským přístavním městečku Karlskrona prvně sešla čtveřice mu-

zikantů naladěná na společnou notu Elvise Presleyho, Johnny Cashe, Ramones nebo Social Distortion. Netrvalo dlouho a začali ze sebe sypat vlastní tracky, který měly takovej potenciál, že si jich prakticky hned všimli ve vydavatelství s krásnym poetickym názvem I Used to Fuck People Like You in Prison, v současnosti fungujícím jako People Like You Records. Rock’n’roll v jejich podání v sobě kromě výše zmíněnejch vlivů nesl i celkem otevřeně vystavovanej obdiv k filmovejm žánrům jako jsou western nebo horor, což kapele otevřelo cestu i k fanouškům vyznávajícím jinak spíš rockabilly a psychobilly.

První dlouhohrající deska Screwed, Blued and Tattooed vyšla v roce 2000 a nesla hity

jako I Met Elvis at the Nudybar nebo Monsters Prefer Blondes, ze kterejch se později staly hymny a v koncertním repertoáru kapely je najdeme dodnes. Že měli The Bones, ale i jejich fans vždycky mnohem blíž do pekla než do nebe, je celkem jasná věc, o který netřeba vést dišputace. Ostatně, všichni tam jednou skončíme, hlavní je, že tam nebudeme sami, že?

Tenhle fakt navíc krásně zpečetila druhá deska The Bones pojmenovaná Bigger Than Jesus

začali obrážet pódia a budovat si jméno.

Pokud existuje něco, co je společný pro většinu kapel, který ve svym žánru něco znamenaj, pak je to období jakýhosi zenitu, kterej musí dřív nebo pozdějš skončit, v horšim případě i rozpadem kapely. To ale naštěstí nebyl případ The Bones. Timhle obdobím se pro ně staly roky mezi deskama Straight Flush Ghetto (2004), Burnout Boulevard (2007)

The Bones i jejich fans měli vždycky mnohem blíž do pekla než do nebe, to je celkem jasná věc, o který netřeba vést dišputace.

(2002). Název desky je inspirovanej prohlášením, který kdysi v jednom rozhovoru učinili The Beatles. Zatímco pro ně to tenkrát mělo následky v podobě ztráty náklonnosti určitý části fanoušků, pro The Bones to mělo přesně opačnej efekt.

Deska k sobě přilákala ještě víc rock’n’rollovejch bezvěrců a bezvěrkyň, který tak rozšířili řady jejich následovníků do už celkem úctyhodnejch rozměrů.

Nemoh za to samozřejmě jen dobře zvolenej název desky, ale pochopitelně i fakt, že byla plná skvělejch, nadupanejch fláků. Reputace kapely šla každopádně prudce nahoru a z klubový záležitosti se postupně stával headliner nejen žánrově zaměřenejch festivalů.

Zhruba tou dobou přišel do kapely novej člen, basák Andi Nero, což byla prakticky jediná změna v sestavě, která The Bones postihla od dob, kdy

a legendárním živákem Berlin Burnout (2010). Tyhle roky znamenaly prakticky nekončící turné a život na cestě, což je sice snem každýho rockera, ale ruku na srdce, ne každej je Lemmy Killmister (zjišťuju, že tohodle chlápka čím dál častějš používám jako příměr něčeho absolutně nepřekonatelnýho, ale vlastně mi to přijde úplně v pořádku... Kdo taky jinej, žejo?). Tuhle éru se The Bones rozhodli pomyslně zakončit koncertem v berlínským klubu SO36 v roce 2008, ze kterýho pořídili živej záznam a kterej měl znamenat něco jako rozloučení s fanouškama před novou deskou a zároveň i novou štací.

Tou se měla stát s napětím očekávaná deska Monkeys With Guns vydaná v roce 2012, se kterou se The Bones vydali na velký turné, který zavítalo mimo jiný i do Prahy. Pokud jde

o The Bones a Českou republiku, jedno se jim (a samozřejmě místním promotérům) musí nechat. Tím je naprosto dokonalej cit pro načasování jejich koncertů. Objevěj se tu vždycky tak akorát dlouho od předchozí návštěvy, přesně v době, kdy je „žízeň“ po jejich vystoupení intenzivní tak akorát a natěšenej dav pak bez problému rozkotlí i větší klub, kde už můžou mít jiný trochu problém. Důkazem budiž jejich poslední zastávka v pražským Futuru roku 2012, kde jim předskočili The Unholy Preachers, který tu zároveň tehdy pokřtili svůj debut.

Jak jsem zmiňoval už na začátku, soundtrack k psaní tohodle článku mi dělali právě The Bones. Zrovna teď je to poslední, dalo by se říct „ještě teplá“ deska Flash the Leather a myslím, že nastal čas říct si pár slov i k ní. Pokud patříte k těm, kdo na svejch oblíbenejch kapelách ceněj především věrnost žánru a to, že vás budou po dlouhý léta dokola zasypávat tím, co na nich tak zbožňujete, můžete se zaradovat. The Bones vás opět vezmou na projížďku oprejskanym Cadillacem, za jehož okny se střídaj scenérie americkýho zapadákova se siluetama mramorovejch náhrobků, vzduch voní po benzínu a whiskey, motor klape jak zběsilej, občas si musíte podržet klobouk a občas s cigárem v koutku jen tak zasněně pozorujete krajinu. Nudit se rozhodně nebudete ani chvíli.

A schválně si zkuste dělat čárky, kolikrát tuhle desku protočíte, než to do vás naperou naživo v Táboře.

TEXT P. Dunka foto www.hypno.cz

„Kurva, kde jsem se to probudil?“ zahřál jsem se hned po probuzení vlastními hřejivými slovy.

Kolem bordel jak v tanku po průjezdu druhou světovou a smrad větší než v tanku po válce třetí. Do toho mi stál a říkal: „Jsem Petr zvaný skála“. Nerad konverzuju s čuráky, natož pak s vlastním. Navíc v tomhle věku byla ranní erekce stejně pravidelná jako kocovina a společně jim bylo dobře. Akorát na mě moje péro normálně nemluvilo biblickejma citátama.

Navíc tady v tom bordelu a smradu by se to stát nemělo. No nic, ospalky pomalu odpadly z očí, kolem mě postele s rozestlanými spacáky v nejrůznějších stádiích rozkladu a jediným oknem proudilo do místnosti něco, co by romantik nazval světlem, realista expirovanými fotony a fatalista by si to rovnou hodil. Našel jsem tu baterku, kterou na mě svítil vnější svět a posvítil si na něj též.

Apokalypsa skončila a zastavila se těsně pod tímhle oknem. Na hodinkách bylo pět. Ráno nebo odpoledne? Jak to mám poznat? Na něčem, co kdysi mohla být louka, sad, pole, les, pískoviště, chovná stanice pásovců mexických

před finanční krizí nebo prosperující vesnice, přistálo bahno, v něm stál kamion s nápisem Edward na plachetním boku a ten měl na vodítku traktor. Kolem se pohyboval chumel postav a snažil se onu prapodivnou soupravu rozpohybovat. „Jsem tvůj flashback, pozvi mě dál!“, bodlo mě v hlavě. A byl pátek, pravé poledne. Slunce pálilo, všude krásně, jasně a veselo. Mighty Sounds 2009 začínalo. Davy proudily do areálu a v Olší se pro ně chystal ten nejlepší festival. Poletoval jsem svým terénním vozítkem tam a zpět jak bylo třeba, tu byl tam, kde měl jsem být, tu byl jsem tam, kde být jsem neměl. Vedro, že by jeden padl, halucinace z dehydratace, při kterých jsem zřel motýly zatloukající totemy.

Areál se zaplňoval, začátek se blížil. Mraky diváků a diváci mrakové. Nevím, co Zákopčaníka k týhle kletbě vedlo. Mraky se usadily na jevištích a unisono spustily. Déšť metal. Kurva silný fláky. Slunce s brekotem uteklo k mamince a návštěvníci do stanů.

Tam, kde byla tráva, voda se zjevila, vidět to Noe, tak si přifukuje křidýlka. Každopádně díky drobnému nezmaru počasí docházelo k nejrůznějším dopravním zádrhelům a vozidla, jež vozila předměty z bodů A do bodů B se hromadila v oněch bodech a rychlost jejich pohybu mohla konkurovat snad jen mumifikovaným hlemýžďům s fatální depresí. Co s tím? „Mám lano!“, zařval jsem u hájovny, kde se ten problém řešil. Soudce Lynch se zaradoval.

Ostatní mě poslali do řiti, že na věšení je ještě brzy. Oponoval jsem, lano se dá přeci použít i k tahání uvízlých aut z jejich bodů. Jel jsem to vyzkoušet, mé hrdinné vozidlo bralo jedno auto za druhým a tahalo je, kam jim bylo třeba.

Pátek plynul, v pět už počet aut vytažených a odtažených jinam překonal několik desítek a stále stoupal. Pak ale přišel řidič od nějaké kapely, že potřebujou zatáhnout taky. Ok, proč ne, řekl jsem si a svezl ho na místo, kde jejich autobus dlel v 30 centimetrech vody. Tak nějak pro sebe jsem si říkal, jak si doprdele představujou, že s tim svým autem, který má tunu, když se hodně nažeru, vytáhnu desetitunovej autobus? Ale proč to nezkusit. Povedlo se. Doteď nechápu jak.

Zašuměla vysílačka, prý mám jet k hájovně. Tak jsem tam dojel a tam stál ON. Zetor 5745 v červené. „Je tvůj“, plačtivým hlasem řekl traktorista a podával mi klíč. Usedl jsem do traktoru a vyrazil. Ve vysílačce chrčely polohy uvízlých vozidel a já jezdil tak rychle, kterak mi to jen ten dýchavičný stroj umožňoval. Dojet k zapadlému autu, seskočit z kabiny do čvachtava, navázat lano a táhnout. Odmítat dárky a díky vytažených a jet zase dál. Mezitím se z pátku stala sobota odpoledne a já celou tu dobu krom podávání lana nevylezl z traktoru. Mezitím se počasí umoudřilo, chcalo jen občas, ale bahna furt po kokot nadrženýho pornoherce.

Sobota zmizela někde ve výfuku a furt jsem jel. Spánek zatím nic nechtěl. Ale traktoru se udělalo asi v pět ráno mdlo, spojka po vzoru Teletubbies udělala pápá. Inu neděle. Naštěstí za hodinu odněkud přijel další traktor, novější typ 7245. Taky silnější.

A pohodlnější. Ale doprdele proč a kdo vymyslel, že když se mění typ vyráběnýho traktoru, tak se obrátí řazení? Po 36 hodinách, kdy jednička byla pákou pryč ode mě a zpátečka naproti, tak změna a řazení bylo najednou obráceně. Krutá sviňárna. Obzvláště pro ostatní – čekali, že je odtáhnu ze Stalingradu pryč a namísto toho jsem se jim i s traktorem soukal na kapotu jak nadrženej osel.

Ale zvykl jsem si na novej stroj, neděle tryskala za okny, bahno to nevzdávalo a já tahal za nitky jak iluminát a židozednář v jednom. Večer, tma, únava se dostavila. Kurva jedna. Ale já jí ukážu, na mě nemá šanci! A do toho přijeli Polemici. Mikrobusem, a že musí až ke stejdži, což bylo sice z kopce, ale v tom bordelu se ta jejich dodávka nechtěla ani hnout. Naštěstí vysílačka zachrčela na toho správného muže v traktoru. Přijel jsem traktorem k nim, zapřáhl je a vyrazil. Za plotem to nešlo, musíme areálem. Pojeďme. Ale na každej plot, kterej kdy kde vyroste, se najde chudák, kterej ho musí

překonat. Abychom se dostali až k pódiu, musel jsem ten plot rozebrat.

Nechápu, co vede chlapy k tomu, že si namísto k 500 metrů vzdálený plný toitoice odskočí raději k plotu vedle pódia. Vyndal jsem chladnou devatenáctku z traktoru a jal se jí kroutit matkou na plotu. Rozebral jsem ho. Odsunul obě pole stranou a chtěl vzniklým otvorem protáhnout mikrobus.

Tatranský řidič mikrobusu měl ale problém s betonovou patkou plotu, která se líně válela v trávě.

Bál se, že mu zespodu odře tu kraksnu, tak jsem se rozhodl mu vyhovět.

Vsugeroval jsem si, že je tam mokro jenom od deště, který to už včera zabodl. Zvedl jsem tu 25 kilovou patku z mokré trávy, že jí dám stranou. Nevím, jestli za to mohlo těch 48 hodin s volantem, nebo to mokro, ale najednou jsem cítil, jak to prsty nezvládají a ta betonová věc opouští mý ruce, vrhá se k zemi a s dopadem vyletuje veškerá tekutina, kterou v daném místě země vsáknout nestačila, což se jí ani nedivím, ale pořád se ptám, proč to muselo být rovnou mně do ksichtu. Kurva, slanější než moře to bylo. Pochcanej večer. Pissing Sounds. Nasrat!

Nachcat! Ještě jednou tu věc vzít, poponést, protáhnout Polemic a doprdele a rychle pryč.

Večer nekončí, končí jenom festival. Stánkaři balí a chtěj rychle domů, na další festival, u traktoru se mi přetlačujou, kilča lítaj vzduchem a i když nechci, v traktoru začíná bejt prachů jak v ČNB. Jezdím a jeden přepálenej olej za druhým opouští údolí propálenejch žlučníků.

Pak přišla holka. Tak ve dvě ráno nad pondělkem to bylo. „Hele čau, nevytáhl bys nás?“, zeptala a zakoulela očima tak, jak to jen holky ze space baru po víkendu umí. „Jasan, čekací doba je tři týdny, ale zkusím to dřív“, vypustil jsem humor ze řetězu. „A nešlo by to dřív?“, koukla se na mě smutně a já pochopil, že pracovat ve space baru je fakt náročný.

Tak jsem je vytáhl přednostně, i když mi gyrosář mával před ksichtem pětiklíštětem, ale kurva já ten jeho gyros předtím ochutnal, tomu v mým zvěrokruhu vyšlo, že pojede jako poslední a asi bych ho neměl tahat vůbec, zachránil bych tím megahafomoc žlučníků.

Když se vůz space baru ocitnul na pevné půdě, ta dívka za mnou přišla, podala mi sáček s nějakými pilulkami a řekla: „Až budeš unavenej, tak si jednu vem a pojedeš dalších 24 hodin,“ pak mi dala ještě jeden pytlík a usmála se na mě: „No a někdy, až nebudeš moct jako chlap, tak si vem tohle a bude z tebe Casanova“ a než jsem se stihl urazit, tak zmizela.

Noc pokračovala, zástupy aut se tenčily, až se ráno dostalo na kamióny. Síly pomalu docházely. Přistihnul jsem se, jak v náměsíčném stavu budím své spící já. „Takhle to dál nejde!“, pravil jsem sám k sobě a šáhl do australského nepromokavého pláště po Reno Rainesovi v dabingu Honzy Čenského, nahmatal pytlík s prášky a dal si něco proti únavě.

Kalhoty promoklé deštěm, 54 hodin v kuse v traktoru a do toho najednou nesnesitelná erekce. Proč ty prášky ta holka nepopsala.

Traktor zemřel při pokusu vyprostit kamion s nápisem Edward na plachetním boku a já padl chvilku poté.

Je to už dlouho, co se to stalo, je mi, kolik mi je a marně teď přemýšlím, kam jsem ty dva pytlíky dal.

V historicky posledním díle Pleased to Meet You (kdo nepoznal, že se jedná o výňatek z textu Sympathy for the Devil, ať se radši nehlásí), vám představíme jednu z mála postav, která je s Mighty Sounds od úplnýho začátku.

To je ale jen jeden z indikátorů, jak moc je pro festival nepostradatelná – druhej je třeba to, že kapely mají z celýho festivalu zdaleka nejradši právě Vendulku, protože jim kromě výplaty dává taky kuponky na pivo. Takže tip na bojovku: když budete na Mighty chtít beer zadax, musíte najít a nějak přesvědčit usměvavou ženu níže na fotce.

Co je tvoje úloha na Mighty Sounds?

Bejt jediná střízlivá z produkce po celou dobu festivalu.

Jak probíhá tvůj den během festivalu?

Ráno vstávám kolem devátý, v hotelu se potkám na snídani s lidma, co akorát dorazili po noční kalbě, takže se dozvim, jakej to byl super mejdan, případně kdo jezdil po baru na kole a tak. Do produkce se dostanu kolem desátý, otevřu útulnou unimobuňku, ve který jsem tak do tří, do čtyř do rána. Do areálu festivalu se dostanu většinou dvakrát za celej festival a to když si jdem s Marquet koupit něco na sebe.

Jakej význam pro tebe má muzika? Životní.

Ke kterýmu ze styl zastoupenejch na Mighty máš nejbližší vztah?

K lumberjackům.

Takže sex, drogy nebo rock’n‘roll?

Ne, radši knihu.

Fotbal, hokej nebo Call of Duty?

Eh?

Kterou nehrající kapelu bys nejradši viděla na koncertě, kdybys měla možnost?

Sublime.

Na jakou kapelu na Mighty 2015 ses nejvíc těšila a jakou sis nejvíc užila?

Já si letos užívala s kapelama u bazénu, těžko říct se kterou víc.

TOP5 muzika Sylvan Esso The National Isaac Delusion The Popopopops Glass Animals TOP5 alba (Zhruba za poslední rok) Beach House – Depression Cherry Arthur Beatrice – Working out Aloa Input – Mars etc.

Jono McLeery – Pagodes Penguin Prison – Lost in New York TOP5 Filmy, seriály a tak Akce Bororo Fantastic Mr. Fox Bron / Broen Svatební cesta do Jiljí Visual Acoustics

Virginská univerzita podnikla výzkum hranice stárnutí. Údajným milníkem je 27 let věku. Bádání trvala sedm let, vědci testovali na dva tisíce mužů i žen a finálně přišli s výsledkem, kdy právě v tomto věku lidem začínají slábnout některé mentální schopnosti.

Studie způsobila nevoli u veřejnosti, zatímco ve vědeckých kruzích se těší souhlasnému názoru. My se přidáváme k erudovanějším akademikům, za 11 let Mighty Sounds jsme zaznamenali i v našich řadách jisté inteligenční posuny.

Anebo za to může chlast...

TEXT Vojta Libich

Legendární švédská trojice mastící čistej severskej Oi! nám přijede po dvou letech znova nakopat prdel na Mighty.

Pozvedněme číše!

Vzpomínám si, jak velký nastalo v řádách (nejen) skins pozdvižení, když se před dvěma lety profláklo, že na Mighty Sounds budou Perkele. A nebylo se čemu divit.

Vystoupení týhle švédský bandy bylo doslova vymodlený a fanoušků, co o ně prosili, bylo nespočet.

O to větší zadostiučinění pak byl ten fakt, že koncert Perkele totálně předčil jakýkoliv očekávání. Švédi sypali hit za hitem a sami byli překvapený a podle všeho i trochu dojatý reakcí publika, který u nás Perkele naprosto miluje a který například refrén největší hitovky Heart Full of Pride zpívalo ještě dost dlouho potom, co kapela dávno slezla z pódia.

Proč se ale vlastně u nás Perkele těší takový oblibě? Zčásti určitě proto, že už od samýho začátku na to tyhle chlápci šli úplně jinak. Už jejich první dlouhohrající deska Voice of Anger (2001) zapůsobila jako zjevení. Typická kostra jednoduchýho melodickýho Oi! punku byla už od samýho začátku nabouraná nejen silnejma a chytlavejma motivama a dost neobvyklým přístupem k celkovýmu soundu, ale i zvláštní melodikou, která jako by byla inspirovaná severskou lidovou tvorbou.

Což je ostatně věc, která se dá tvrdit o spoustě švédskejch kapel, takže na tom asi něco bude. Možná i z toho důvodu zní tvorba Perkele místama tak trochu „vikingsky“, což určitě není na škodu. Vlastně se tím vším jenom potvrzuje dlouholetá konspirační teorie o tom, že Švédi maj prostě patent na dobrou muziku a to v jakýmkoliv žánru. V popu to byla ABBA, Roxette nebo Ace of Base, v rockovým a metalovým žánru pak The Hives, Backyard Babies, Meshuggah, Bathory, Marduk nebo At the Gates, z punk rocku rozhodně Millencolin,

Masshysteri nebo Bombshell Rocks a hardcoru a crustu vládnou jména jako Anti Cimex, Mob 47, Skitsystem, Wolfbrigade, Disfear, Abhinanda, Outlast, Raised Fist nebo králové Refused. Je to skoro až podezřelý, nicméně faktem zůstává, že švédský

soundu a řadí se tím v rámci žánru po bok tak významnejch jmen jako jsou například Cock Sparrer. To, že se nejedná o kdejakou druhořadou lopatu, můžeme slyšet na každým počinu víc a víc, zejména na zatím poslední desce A Way Out (2013).

kapely jsou kurevsky dobrý a tohle pravidlo se nevyhnulo ani Oi! hudbě v čele právě s Perkele.

O tom, že umí rozhodně víc než jenom hrát dokola tři akordy a že se místama nechaj inspirovat třeba i šedesátkovejma a sedmdesátkovejma rokenrolovejma kapelama, nás ostatně Perkele přesvědčili právě i svým vystoupením loni v létě.

Tyhle tři sympaťáci Ron, Chris a John to valej přes různý změny sestavy už od roku 1993 a maj na kontě 8 alb, 2 EPka a 2 živáky. Textově Perkele asi nijak zvlášť nepřekvapí, ale ono to v tomhle žánru ani není nijak potřeba. Klasický a silný poselství o jednotě scény plný vyvrhelů společnosti je prošpikovaný nasranejma punkovejma tirádama na obhajobu dělnický třídy, antirasismem a v neposlední řadě i v Oi! scéně všudypřítomným patriotickým patosem. Výsledek ale funguje víc než dobře. Co je ale u kapely tohohle stylu trochu nezvyklý, je její našlapaná muzikantská úroveň, kterou Švédi vlastně trochu pošilhávaj až po rockovým

Když jsem měl na Mighty možnost s Perkele prohodit pár slov, překvapilo mě, jakým způsobem je vážně rozhodila reakce českýho publika. Pořád dokola opakovali, že takovýhle přijetí teda fakt nečekali, že celej tenhle festival je pro ně neuvěřitelnej zážitek a že se nemůžou dočkat, až se vrátěj. Myslím, že i to je další důvod, proč je jasný, že vystoupení Perkele na Mighty Sounds 2016 bude totální pecka nejenom pro jejich fanoušky. Rozhodně si to nenechte ujít!

70.

VÝROČÍ NAROZENÍ BOBA MARLEYHO

BOB MARLEY NA CESTĚ MARK MILLER

Jediný, který nemůžete kontrolovat. Můžeme spoléhat jen jeden na druhýho. Vytlačený ze společnosti, jsme vyvrženci. Nemáme pro co žít. We are all we have!

Uběhlo 25 let od doby, kdy v New Yorku začala parta mladejch nezkušenejch punkáčů obhospodařovat svý nástroje – s absencí přestřelenejch ambic na plnění stadionů a vlastních účtů. Jejich hlavní ideou bylo navrátit punkovou scénu do její zlatý éry, v níž kralovali The Expolited a GBH, který už bohužel byli v době zrodu The Casualties mírně vyšumě-

lý. U kopy vyznavačů punku byl rozsetej názor, že punk začíná brousit do přehnaně komerčních rovin. Hodně kapel se upisovalo velkejm nahrávacím společnostem, kupovalo si moc velký televize a nablejskaný auťáky a recipienti byli čím dál tím víc z řad plebsu středních vrstev. Chtělo to návrat na ulici za dělnickou třídou.

Street punk byl původně siamským dvojčetem Oi! punku.

V symbióze spolu žili jak punkáči, tak skinheadi, ovšem jenom do tý doby, než velká část plešatý odnože adoptovala ultrapravicový hodnoty a oiko se často vydalo cestou white power, jejíž součástí byli, jen tak mimochodem, prostřednictvím hnutí Kališníci česká bílá síla Orlík. Někteří členi The Casualties jsou latinskoamerickýho původu a tak v průběhu týhle diferenciace dostávali od americkejch nácků občas čočku. Kapela to

samozřejmě nenechala plavat a na každým koncertě, kde se podobnej problém objevil, dostala dotyčná skupinka na budku a byla vyvedená z místa konání akce. Tyhle problémy bohužel doznívaj i dneska, rozhodně ale v mnohem menší míře. Zaťukám.

Aby toho nebylo málo, před nedávnem se na internetu na blogu anonymní holčiny objevil článek o tom, že se jí zpěvák Jorge po koncertě pokusil znásilnit. Po rozšíření týhle poplašný

zprávy se hromadně vyzývalo k bojkotu koncertů Casualties a na Facebooku dokonce vyrašila specializovaná stránka „Boycott The Casualties“. Kapela ale tenhle hoax, stejně jako účastníci koncertu, vyvrátila s tím, že šlo zřejmě jen o pokus poškození kapely a že celý to je jenom „vykonstruovaná píčovina“. Člověk nesmí věřit všemu, co čte, žejo.

Z Casualties se každopádně za ta léta stala kultovní kapela s armádou fanoušků, co se

svým přímočarým, agresivním a brutálně rychlým hardcore punkem prošpikovaným nekompromisníma názorama procestovala snad každej kout světa. Poslední dvě desky vydali na metalovým labelu, což není u punkový kapely zrovna rutina, ale dle slov kapely je víc než dobrý, když se scény navzájem propojujou místo toho, aby mezi sebou vztyčovaly barikády. Desátý album na pulty naskočí v lednu příštího roku a Casualties v létě 2016 vystoupí na Mighty Sounds.

Boření punkovejch barikád text Domča Mňuková

text Zdeněk Bělohlávek

Motörbilly. Vídeňská kapela, jejíž jméno není úplně snadný na zapamatování, letos dostala rakouskou grammy Amadeus v kategorii hard´n´heavy a patří k tomu nejlepšímu, co horror punk a psychobilly (vlastně teda horrorbilly) dneska představuje.

BZFOS navíc tenhle žánr přesahujou, protože s nadhledem a humorem často dělaj covery popovejch kapel a přitom i vypadaj jako vony, takže „poctivě“ voháklej návštěvník jejich koncertu by si zprvu moh myslet, že přišel na úplně jinou kapelu. Ale jen do tý doby, než Zombies spustěj svůj neskutečnej nářez. Kromě obligátního kontrabasu vynikaj taky zpěvákem a zároveň bubeníkem hrajícím ve stoje jako za starejch časů. Jeho jméno je Dead „Richy“ Gein, doublebass obsluhuje Dr. „He-Mann“ Schreck a po stranách pódia řežou do kytar Mr. „Jim“ Evilize a The Reverend „Bloodbath“, kterej hraje taky na klávesy.

Kromě osmi desek vydali dvě živý DVD a na všem úspěšně rozvíjej odkaz Nekromantix nebo Mad Sin, ke kterejm se samozřejmě hlásej – stejně jako k neo-swingu, dark wave, hard rocku a heavy metalu. Pochopitelně hodně dávaj na vizuální stránku a obdivujou (nejen) brakový filmy se zombie, post-apo, upírskou a další tematikou. Richův ideální program halloweenskýho TV maratónu by zahrnoval filmy Suspiria, Necronomicon, Zombie, Návrat oživlých mrtvol, Dům hrůzy, Evil Dead nebo Braindead.

ra. Dokonce měli nebo snad maj v úmyslu hrát něco od Tokio Hotel nebo Kelly Family, což by bylo slušný psycho i bez billy, tak uvidíme, jestli se nedočkáme třeba letos. Jak už jsem zmiňoval, tak při speciálních setech se kapela snaží vypadat co nejvíc jako originál, což by u Coopera šlo, ale vidět je jako Abbu nebo právě Falca je možná lepší než tradiční zombie kostýmy a make-upy.

Aktuální deska Mörder Blues 2 – Die Rückkehr der Pompfüneberer přináší možná víc experimentů, než by se od takhle žánrový kapely dalo čekat. Poprvé je celá v němčině, čímž navazuje na EP Mörder Blues z roku 2011 a taky tu uslyšíme víc country i blues. Album otvírá skvělá předělávka Vienna Calling od legendy osmdesátkovýho synthpopu – a vídeňáka Falca, takže se jedná o jakýsi synthbilly. Ovšem Falco byl král a Vienna Calling je skvělej hit a od Zombies taky slušnej nářez.

Co se BZFOS počítá k dobru, je strhující atmosféra jejich živejch vystoupení. Tahle kapela prostě umí hrát, takže kromě skvělýho vizuálu je to taky hudební mašina valící se na plnej kotel. Je samozřejmě v pohodě nemít na pankáče přehnaný hudební nároky, od toho jsou Dream Theater (který uměj skvěle zahranou nudu), ale když vás pak šílenci jako Zombies přirazej svoji hudbou k zemi a držej vás tam celej koncert, je to perfektní pocit. Nás může těšit, že kapela bere účast na Mighty Sounds jako jeden z největších koncertů, což taky píše ve svým presskitu: „V roce 2012 oslavují své desáté výročí od založení hlasitěji a rychleji než kdy dřív!

Hrají na žánrových festivalech (Satanic Stomp, Wave Gothic Treffen nebo Spirit Festival) stejně jako na velkých festivalech jako Mighty Sounds (CZ), Donauinselfest (Vídeň), Pfingstspektakel (Rakousko).“

Láskou ke coverům se ostatně netajej a na jejich loňským Unholy X-Mess Jamboree bylo k vidění celý pásmo songů od Falca, na těch předešlejch hráli Abbu nebo Alice Coope-

A teď je nutný zapamatovat si dvě věci; za prvé, že takovejch tiskovejch zpráv zmiňujících festiválek Mighty Sounds bude furt přibejvat, za druhý, že na Mighty 2016 se s Bloodsucking Zombies from Outer Space zase uvidíme.

~ prosinec 2015 ~

Foto a postprodukce

Marius Sachtikus (www.sachtikus.com) modelka

Geen Pagliacci Latex

Piranha Latex Couture

alias Lawrence z Arábie Plukovník Thomas Edward Lawrence byl britský archeolog, diplomat, arabista, důstojník rozvědky v Káhiře a v neposlední řadě jedna z klíčových postav takzvaného arabského povstání proti Otomanské říši za první světové války.

Lawerence opustil studia historie na Oxfordu (která však ještě do začátku války dokončil), aby se mohl účastnit archeologických a kartografických výprav na Blízkém východě, během nichž se naučil arabsky a sblížil se s rozličnými beduínskými kmeny. Po vypuknutí války se Britové místo přímého pokusu o rozbití Otomanské říše rozhodli podněcovat arabské kmeny nespokojené s centralizovaným řízením říše k tomu, aby zevnitř partyzánskou válkou Turky rozklížili. Lawrence byl díky svým znalostem místních poměrů a přátelskými vztahy s beduíny převelen nejdříve do Káhiry a poté do Hidžázu (dnešní Saudská Arábie), kde měl pracovat s místními hašimovskými vojenskými silami.

Brzy začal pod vedením blízkého přítele Emira Fajsala podnikat

guerillové útoky na otomanskou armádu, obzvláště na hidžázskou železnici, které spojovala Medinu a Damašek a která byla v regionu zásadní pro zásobování nepřítele.

Největším Lawrencovým úspěchem však bylo diplomatické dojednání spolupráce mezi arabskými lídry Fajsalem (později král Sýrie a Iráku) a Abdalláhem (později prvním králem Jordánska), kteří s pomocí drobných, ale početných beduínských kmenů dokázali dát dohromady větší (přestože počtem proměnlivou) armádu, než měli v oblasti jejich protivníci. V roce 1917 zaútočil Lawrence společně s muži z širokého beduínského klanu Howeitat, kterým velel Auda abu Tayi, na strategicky položený přístav u Rudého moře Akaba, který úspěšně dobyl. Lawrencova

různorodá armáda se podílela i na dobytí Damašku, dnešního hlavního města Sýrie.

Lawrence miloval Arábii a společně se svým nejbližším přítelem a jedním z nejvíce osvícených arabských vůdců Fajsalem snil o jednotné zemi pro arabské etnikum. Po válce však narazil na zájmy jak Britů, tak Francouzů (kterým připadla Sýrie a tak se zkomplikovala Fajsalova dohoda s Chajimem Weizmannem, předsedou Sionistické organizace ke vzniku židovského státu v Palestině), jimž se myšlenka jednotné Arábie nehodila do karet – Sýrii, Libanon i Palestinu si rozdělili. Lawrence se po Pařížské mírové konferenci, kterou navštívil jako člen Fajsalovy delegace, cítil zrazen a trpěl výčitkami a tak odmítl válečná vyznamenání a začal sloužit pod falešnými jmény u RAF a RTC. Zemřel v roce 1935 při nehodě na motorce, které říkal George – podle svého přítele dramatika George Bernarda Shawa.

rie

Stručná histo důležitý

kapely

Je to zrovna pěkná náhoda, že jinej článek v tomhle čísle je o Slashovi. V raným období Guns N’ Roses nebylo možný přehlídnout na jejich fotkách nebo v klipech trička s obrovskejma písmenama TSOL (eventuálně T.S.O.L.) – True Sounds of Liberty, anebo taky The Statue of Limitations. Jedna z nejdůležitějších kalifornskejch punkovejch kapel má za sebou taky neuvěřitelnou historii plnou stylovejch proměn a schizofrenního fungování.

1978–1982 Začalo to v Long Beach roku 1978 jako politická hardcore punk záležitost ve složení Jack Grisham (voc), Ron Emory (g), Mike Roche (bg) a Todd Barnes (d). Pětipísňový eponymní EP z roku 1981 tenhle přístup jasně potvrzuje, ale první deska Dance with Me ještě z týhož roku už se stylově blíží ke gothic rocku a death rocku, což je teda jasný už pohledem na obal

alba se smrťákem na hřbitově.

V týhle temný poloze pokračovali dalším EP Weathered Statues a LP Beneath the Shadows, obojí vydáno roku 1982 na slavným labelu Alternative Tentacles Jello Biafry z Dead Kennedys. Hudebně je tady tvorba TSOL hodně blízká třeba The Damned nebo Siouxsie and the Banshees – TSOL zkrátka uměli udělat hit se skvělejma melodiema a aranžema, což je naplno

slyšet právě v Beneath the Shadows, pro mě to představuje takový punkovější The Cure.

1983–1987 Kuriózní personální změny nastaly v roce 1983; Jacka jako frontmana nahrazuje jeho švagr Joe Wood, odchází i Todd a nedávno přibranej klávesák Greg Kuehn. Nová sestava vydává u labelu Enigma tři desky – Change Today (1984), Revenge (1986) a Hit and Run (1987). Produkce alb je mírně uhlazenější, ale zato se TSOL dostávaj do širšího povědomí posluchačstva, i díky tomu, že jsou zastoupený na soundtracku ke slavnejm filmům Návrat oživlých mrtvol a Suburbia. Tady taky začíná přátelství

deněk text Z

Běloh

lávek

s Guns N’ Roses, který je tak hezky promovali.

Double TSOL Po postupným odchodu všech původních členů se nová sestava pouští do glam/hair metalovýho experimentu, jehož výsledkem je ne moc povedená deska Strange Love (1990). Blbý na všem je to, že tyhle TSOL byli vlastně už úplně jiná kapela, ale zpěvák Joe Wood si opatřil práva na užívání názvu. Původní členové se ale dali zase dohromady a jako TSOL (někdy LOST) jezdili hrát materiál z prvních desek často v ty samý data a do stejnejch měst jako „nový“ TSOL Joe Wooda. Nakonec došlo na soud, spor o jméno nakonec vyhrála původní sestava.

Joykiller Ve výše popsaným mezidobí v půlce devadesátých let vznikla taky docela dobrá kapela Joykiller (recenzoval jsem její desku v RIPu, jakýmsi předchůdci Mighty Freezine), kterou založili právě Jack Grisham s Ronem Emorym a hodně se tu hlásej k původnímu stylu TSOL. Moc se o Joykiller už neví, ale zapomenout by se nemělo.

Slavnej návrat Konec devadesátejch let byl pro původní členy složitej, protože víc než kapelou žijou bojem s různejma závislostma. V roce 1999 po vyhraným soudním procesu ale už zase hrajou jako TSOL a s tímhle jménem se taky

zúčastňujou Vans Warped Tour.

Ne všechno ale bylo růžový – v tom samým roce umírá na mozkový aneurysma bubeník Todd. Kapela je rozhodnutá pokračovat dál a na labelu Nitro Dextera Hollanda z The Offspring vydává postupně tři alba: Disappear (2001), Divided We Stand (2003) a Who’s Screwing Who? (2005), hudebně jsou desky samozřejmě návratem na začátek osmdesátejch let. Poslední deska Life, Liberty & the Pursuit of Free Downloads (2009) vydaná k třicátýmu výročí TSOL byla volně ke stažení na stránkách surfový značky Hurley. Zase je to kolekce výbornejch songů, divokejch i romantickejch, velmi osobitejch… jednoduše klasický TSOL.

text Vojta Libich

Je snad jenom málo čtenářů Mightyzinu, který by neznali ska punkovou kapelu Ska-P. A z těch lidí je zase jenom hodně málo těch, který by týhle španělský legendě nefandili už téměř od jejího začátku v půlce 90. let. A proto když v roce 2005 Španělé ohlásili pauzu naneurčito, valná většina jejich fanouškovský základny si rvala vlasy. Cesty jednotlivejch členů se rozdělily do různejch novejch hudebních projektů, z nichž nejvýraznější byli určitě ostřejší punkový No Relax a pak právě vedlejší projekt jednoho ze zpěváků Ska-P Pipiho The Locos. Pipiho projekt zůstal víceméně stylově věrnej mateřský kapele, za což se na něj nemoh nikdo zlobit. Koneckonců, někdo musel převzít štafetu, když teď Ska-P nefungovali.

Nutno říct, že se toho The Locos zhostili suverénně a nenechali nikoho na pochybách, že je potřeba s nima počítat jako se svébytným hudebním tělesem.

Naskočili na dráhu dost záhy po založení a to vydáním svýho energickýho debutu Jaula de grillos (2006), kterým na sebe okamžitě strhli pozornost všech fanoušků žánru. Tvorba The Locos víceméně pokračovala stylově tam, kde Ska-P skončili, ale s menší pompézností. Pipi a jeho parta se tolik nezaobírali složitou produkcí a prostě svůj žánr vrátili zpátky k syrovýmu rychlýmu a hravýmu ska-punku se silnejma melodiema, ať už ve vokálech nebo v dechový sekci. Druhá deska Energía inagotable (2008) dostála svýmu názvu, protože na ní The Locos předváděj opravdu nevyčerpatelnou energii, oproti prvnímu počinu znatelně přitvrdili a trošku se tak oprostili od věčnýho stigmatu „tý kapely, co je tu místo Ska-P.“ Ty se ostatně dost záhy potom dali znova dohromady a začali fungovat full time. ustí svoje dítě k vodě nep obě kapezi me rně mě no it rov a začal svůj čas děl l. V roce nat, že dobře uděla í desly. Nutno pozname dn sle po ím zat jí svo ali 2012 The Locos vyd ase zvedli laťku o kousek a z es ícil dif os mp Tie jenom ku ejmě nejsou zajímavý vejš. Španělé samozř u muzikou, ale i poselno svojí veselou a skoč jně jako rejvá v textech. Ste mý, že stvím, který se uk zná cně obe vše je cos o Ska-P, i o The Lo zastávaj vku féro na ost a d u se s tím moc nesero kapitalisiautoritářský a anti silně levicový, ant e názoahl těm u jso gy son h tický postoje a jejic jdou se i zlí Na . krz nas z skr rama prošpikovaný ětší části tvrdit, že se jedná z v jazykové, co budou sti vlastně iko vel hle ový tak o pózu a že kapely o vždycky o kapitalismu. Jak nemaj co mektat ším sdědev pře je itý lež dů že se dá ale namítat, ost osob, latn vop prá tní cen lení a až pak stopro co by to avíc, řekněte sami, který ho hlásaj. A n bez trochy nk -pu ska ej van zpí ců texbylo za španělsky jch textů? Koneckon bílý těch revolucionářske černo ený lep zas ný žád ty The Locos nejsou zaobírat spíš globálníma ží nesmysly, Pipi se sna ý. A co si jsou všudypřítomn problémama, který blémy svěpro na vat rňo ozo budeme povídat, up i, zvlášť to není nikdy od věc ta, ve kterým žijem, . ne poslední dobou

Pipi se ale rozhod, že

Co dodat? Snad jen Ska-P to loni zas om to, že e na nějakej ten neurčitej čas zabalili a hodlaj si znova dát oddech zčásti i proto, aby měli jejich členové čas na ostatní pr oje The Locos maj zel kty. Takže en třeba se dočkám ou. Kdoví, e i nový desky. A i kdyby ne , v červenci na Mighty si na jej ich koncertě užijem pořádno u pařbu!

Psal se rok 1992 – Československo se rozděluje na dvě poloviny, Japonsko se veřejně omlouvá korejským ženám za sexuální deviace a v Kanadě, zemi tolerance a javorového sirupu, se formuje dnes více než známá kapela v čele s Paulem Kevinem McKenziem – The Real McKenzies.

Kdo z vás už někdy zabloudil do vod punku (ať už si pod punkem představujete cokoliv) říznutého folkovou tvorbou, musí vědět, oč se jedná. Poslední album Rats in the Burlap (2015), vydané pod hlavičkou Fat Wreck Chrods, je už jedenáctým hřebíčkem do rakve předsudků o budoucnosti kapely a dává na srozuměnou, že tahle kocábka plná entuziasmu a melodií od srdce rozhodně neklesá ke dnu.

TRMK stihli za celou tu dobu několikrát obměnit sestavu a objevili se na stage s velikány jako The Pogues, NOFX, Flogging Molly, Metallica, Rancid, Pennywise a s mnohými dalšími. A pokud nevíte, o jakýže kapele je vlastně řeč, vězte, že The Real McKenzies nehrajou hudbu, která vás nechá v režimu stand-by-jemivlastněfuckcotadyhraje, ale rozproudí myšlenky a zvědavost. Hrdost být tam, kde jste, vtip, radost, melancholie, příběh, hravost nebo třeba i smíření čiší z jejich hudby na námořní míle daleko. Prostě a jednoduše, útok na uniformitu se nekoná a The Real McKenzies vystihujou to, co se stane, když děláte něco tak, jak to cítíte nejlíp. Kanadský The Irish Rovers se při svém rozlučkovém tour nechali slyšet: „Trochu si odpočineme a přenecháme žezlo jiným celtic kapelám, jako jsou Dropkick Murphys, The Real McKenzies a The Mahones.“ S dudákem Aspy Luisonem (mimo The Real McKenzies i Bastards on Parade) jsme prohodili pár slov. Aspy je Španěl, ale o to víc je zřejmý, jak vzácný a pevný pouto týhle celtic punkový parády vlastně je.

Ahoj Aspy. Jak dlouho už s The Real McKenzies jezdíš a jak se stalo, že dudák ze Španělska se dá dohromady s kapelou z Kanady? Přemýšlel jsi o tom, že se někdy do Kanady přestěhuješ nastálo a opustíš slunný domov?

text Pafka Steidl

S McKenzies jezdím už okolo pěti let. Jsem jedním z nejstarších členů a každým dnem se to horší, ale čím dál tím víc toužím s kapelou pokračovat. Jsme jako jedna velká rodina. Žiju v Galicii na severozápadním pobřeží Španělska, takže pobřeží je omývaný Atlantickým oceánem a není tady tolik slunečno jako ve Španělsku. Spíš tu tak 60% roku prší. Každopádně to tady mám moc rád, ale mnohokrát jsem přemýšlel, že pojedu do Kanady, abych tam žil se zbytkem kapely.

Nejspíš to taky tak udělám.

Na stage Mighty Sounds se rozhodně neobjevuješ poprvé, jak si to užíváš? Navštěvujete i jiný scény za účelem poslechu, nebo volíte spíš „klidnější“ variantu v backstage?

Jo, myslím, že tohle bude tak potřetí, co na MS vystupuju. Festival se zdá být každým rokem mocnější a pro mě osobně je jedním z nejoblíbenějších. Po koncertu potřebuju pár minut na vydechnutí, ale většinou se jdu podívat i na jiný pódia. Je skvělý hrát na festivalu zaměřeným na punk rock, poznáš spoustu nových kapel, nových lidí a potkáš taky spousty kamarádů, který jinak nemáš šanci vidět.

Spolupracoval jsi na natáčení Rats in the Burlap? Hraješ radši nový věci, nebo tě více baví řádit s prověřenou klasikou?

Jo, nahrával jsem dudy na novým albu. Je to skvělej kousek a věřím, že si ho lidi oblíbí. Co se týče písniček, užívám si na stage každou chvíli. Jak hru s kapelou, tak pozorování pařícího publika. Snažíme se kombinovat nový věci společně s těmi staršími, aby si každý přišel na svý a užil si koncert, jak se patří.

Věřím, že si nikdo nenechá nadcházející vystoupení ujít. Chtěl bys něco vzkázat lidem pod stage?

Publikum je naše palivo a bez nich prostě nejde začít.

Kdykoliv nám pomáhají vlastním zpěvem a broukají si naše melodie, hřeje nás to u srdce. Každý den.

Děkujueme vám všem! Uvidíme se!

McKenzies do našich končin ve srovnání s ostatními kapelami jezdí poměrně často, ale to rozhodně není důvod nechat ujít živé vystoupení. Pokud jim totiž jednou nastavíte ucho a necháte se vtáhnout do jejich světa, jen tak se vám tenhle folk punkový, příběhy nadívaný haggis nepřejí.

Jak důstojně oslavit 17. listopad? Vyrazit si zanadávat na uprchlíky a všechny ty sand-niggas, co na potkání uříznou Brichtovi hlavu za to, že si dá vepřovej řízek. Pomineme-li na chvíli fašizující exoty, jako je Martin Konvička nebo ten nepovedenej zrzavej syn Karla Černocha (budiž mu zem i moře lehké) a jejich nacionalistický kokotění se při každý možný příležitosti a zaměříme-li se pouze na obecnej princip, vyvstává jasná otázka. Jakýho debila může napadnout uspořádat si dejchánek 17. listopadu na Albertově, tedy na Den studentstva, a na inkriminovaným místě, kde náckové stříleli do demonstrantů, aniž by to s touhle událostí mělo co do činění?

Je to jako si udělat zábor na Staromáku v den finále MS v hokeji, který hrajou Češi a uspořádat tam třeba Dny japonský kuchyně. Jenže hokej, ač u nás velmi oblíbená věc, může bejt v historickým

kontextu každýmu celkem u prdele. Samozřejmě ta bezmoc se nemoct jednou vožrat společně s lidma, se kterejma nemáme nic společnýho a zamávat si vlajkou, nasere, ale zas taková událost, na kterou

by se mělo 26 nebo 76 let vzpomínat, to neni. A těžko říct, kde jinde než u nás se může stát, že takovou píčovinu posvětí svojí účastí a proslovem sám prezident republiky. Ano, celá akce byla kamuflovaná jakože na jeho počest, protože to byl právě hrdinnej Zeman, kterej rozrážel esenbácký kordony vlastní vepřovou hlavou, z úst ty komoušský fízly kropil sarinem s příchutí becherovky, rozdal pár kopů s otočkou a pak skončil na áru se zanícenym palcem.

No nicméně to byl pietní den, kterej vypadal jak chudej příbuznej matějský poutě.

#debilyprijimam text Přemek Černík

Cukrová vata nebyla, místo Sagvana Tofiho z prehistorickejch repráků pěl na rohu živě a tesklivě novej bard národa Tomáš Ortel (holt Landa má muslimský kámoše a ne jen tak ledajaký) a do toho možná stovky nebo tisíce vidláků a idiotů osedlalo řetízkáč nebo lochnesku a pořádně si užívalo, jak jen to zkurvili den těm studentskejm kavárenskejm povalečům, který než tu medinu prolezou a zmáknou atestace, stejně už Milošovu cirhózu jater nevykurýrujou. Já sám na tyhle vzpomínkový akce moc nejsem, a to přestože můj děda, kterej se provinil právě

tím, že byl student, skončil na pár let v koncentráku, což mu vedle extenzivního kouření podlomilo zdraví tak, že jsem ho ani nezažil.

Kdybych měl apdejtovat Platónovo podobenství o jeskyni, tyhle lidi přes tu hromadu kreténů, co se po nich ožralí a od tlačenek umaštěný válej, viděj kulový, zatímco jim čouhá druhá půlka ven a hovno jim líže červený trenky. To, že chce bejt pan oslizlo Konvička hejtman, senátor, poslanec a možná právoplatnej nástupce Miloše, se dá v rámci nějakýho utilitarianismu pochopit. To, že se

najdou zástupy volů, kterejm to přijde zábavný nebo důležitý, už moc ne.

Možná byly časy, kdy bylo jakože poetický říkat, že jsme srdce Evropy, dneska je ještě poetičtější říct, že jsme se konečně přes všechnu tu snahu stali řití Evropy. Ona například představa, že Francouzi, který to v poslední době, na rozdíl od nás, maj s džihádistama celkem blbý, by si nechali zkurvit Dobytí Bastily bandou zakomplexovanejch bojovníků za knedlovepřozelo, je úměrně vzdálená tomu, jak my jsme blízko tý pomyslný prdelní díře.

Sexy tvář špinavý text Štěpán Kouba

Příběh rock’n’roll-punkovejch zabijáků Turbo A.C.’s se začal psát kolem roku 1995 a ačkoliv zvolenej název může svádět k domněnce, že odkazuje k legendárním norskejm denim demons Turbonegro, není tomu tak. Turbonegro v týhle době sice nebyli úplně neznámou, ale ještě zdaleka ne tak vlivnou kapelou. Ve skutečnosti je inspirovanej filmem The Warriors, pojednávajícím o kriminální scéně v New Yorku 70. let. Jedním z nejvýraznějších gangů ve filmu jsou Turnbull A.C.’s, parta holohlavejch, ale rasově mixnutejch výtržníků, která nemá daleko k anarchii. Jako vzor pro punkovou kapelu přímo ideální. Každýmu je teď navíc jasný, že ploužáky se hrát nebudou.

Tuhle smečku dal dohromady Kevin Cole, zpěvák a kytarista, kterej ale začal svojí hudební kariéru jako bubeník. V jednom rozhovoru prohlásil: „Důvod, proč jsem přestal hrát na bicí a začal místo toho zpívat a hrát na kytaru, byl vlastně stejnej jako v tom vtipu – víš, jaký byly poslední slova bubeníka před vyhazovem z kapely? Hej, chlapi, složil jsem song.“ Zatímco kape-

ly, ve kterejch působil dřív, měly blíž k hardcore, o soundu a stylu Turbo A.C.’s měl od začátku jasno: „Jak by hrál Dick Dale, kdyby položil flašku Jacka Danielse s Lemmym z Motörhead.“ Zkrátka nejslibnější kombo a to hned od samýho začátku.

Pro případ, že byste snad s Turbo A.C.’s nikdy neměli tu čest, nebo si nedejbože nedovedli

představit, jak by hrál Dick Dale, kdyby položil flašku Jacka Danielse s Lemmym z Motörhead, tady je malá nápověda. Prožeňte hypnotický surfrockový kytary přes efekt, kterej jim dá říz a špínu, přidejte voprsklou basu, co vás ani na chvíli nenechá v klidu vydechnout a to celý naroubujte motörheadovskou rytmiku.

Témata textů jsou přitom jasný:

ýho rock’n’rollu rychlý káry a ještě rychlejší ženský. Kdo by odolal.

Ačkoliv první deska Damnation Overdrive (1996) je léty prověřenym kouskem, kterej po předchozích demech víceméně vymezil dráhu, po který se tenhle splašenej kočár řítí až do dnešních dnů, zlom přišel až s druhou deskou Winner Take All (1998). Za tu sklízeli jednu skvělou recenzi za druhou, což je dostalo až na Warped Tour, ale hlavně do hledáčku Rogera Mireta (zpěváka Agnostic Front), kterej s Turbo A.C.’s spolupracoval na další desce jako producent. Ta následně vyšla na labelu Nitro Records Dextera Hollanda (The Offspring) pod názvem Fuel for Life (2001). Nitro Records v tý době fungovali jako „inkubátor“ hvězdnejch jmen punkrocku, kterej dal světu nezapomenutelný desky AFI, The Aquabats, A Wilhelm Sream, Bodyjar nebo T.S.O.L. Spolupráce s Nitro Records pro Turbo A.C.’s znamenala mimo jiný i tracky na velkejch

kompilacích, v počítačovejch hrách, filmech s tématikou extrémních sportů a taky první pořádný světový turné.

Taky vám to připadá jako celkem slušný skóre pět let po založení kapely? Tak jedeme dál. Vzhledem k tomu, jak raketa Turbo A.C.’s stoupala, ke spolupráci si

čím k sobě Turbo A.C.’s vždycky přitahovali pozornost, tentokrát ovšem s nekompromisnějším zvukem, brutálně namakanejma aranžema a až kokainově návykovejma melodiema. Fet, co si nedáš jen jednou. Dalo by se říct, že tahle deska odstartovala kariéru kapely, která přinesla ještě nahrávky Avenue X (2005)

Téma je jasný: rychlý káry a ještě rychlejší ženský. Kdo by odolal. je nevyhlídnul nikdo menší než král perverze, princ kanálů, kníže provokace a postrach dámskejch záchodků Blag Dahlia, zpěvák legendárních Dwarves. V producentskym tandemu s Billy Milanem (S.O.D. a M.O.D.) vytřískali z Turbo A.C.’s úplně všechno až do morku zlámanejch kostí a společně dali vzniknout desce Automatic (2003), zlomovýmu a pravděpodobně nejvíc ceněnýmu dílu z jejich doposud sedmihlavý sbírky.

Automatic má v sobě všechno,

a Live to Win (2006), než se na nějakou dobu odmlčeli. Znovu o sobě dali vědět až deskou Kill Everyone (2011). Kromě jasnýho poznávacího znamení v podobě nebezpečný kočky na obalu s sebou ale přinesla novou žánrovou polohu. Přímočarost zůstala, ovšem novej, podmanivě sonickej zvuk a jistou dávku melancholie ne všichni fanoušci přijali s nadšením. Já osobně si myslim, že je zabíjecí a nemůžu se dočkat, až to do mě v Táboře narvou v plný síle. See you there!

Toots and the Maytals 54-46 Was My Number (Live)

Já na reggae moc nejsem. Většinou mě to začne po chvíli nudit a přijde mi to pomalý a zdlouhavý. To ale určitě neplatí tady o tomto živáku, ten je nadupanej, z houpavýho reggae rytmu je najednou pogovačka, zpěvák je dobrej šoumen. Už ten záznam živáku je parádní, bejt tam v reálu musel bejt masakr.

A Day to Remember All I Want

Písnička je hitově napsaná a zaranžovaná, ale nějak nevím…

Všichni v klipu to strašně prožívaj, ale když koukám do textu, tak mi to přijde jako neurčitý plácání o ničem. Furt mi tam něco „neštymuje“ – pustím namátkou jinej klip a vyskočí na mě uplně stupidní školní pop punk à la Prcičky. Nelíbí.

The Rumjacks An Irish Pub Song

Song luxusní, kapela výborná – moc se na ně těším naživo! Klip je úplně jednoduchej a přijde mi zábavnej. Je beztak zajímavý, že když udělá česká kapela klip, kde se střídaj jen dva motivy (kapela v knajpě u stolu / kapela ve zkušebně), dopadne to strašně.

Tady to prostě sedí. Text je dobrá prdel.

The Clash Should I Stay or Should I Go (Live)

Kuuurva, to je stadion tak pro 200 tisíc lidí, ne? To by spíš sedělo k nějaký Madonně. Ale tak proč ne, jsou to legendy. Koukám, že spoustu lidí pustili s deštníkama, to může bejt super, když si pár dementů před tebou roztáhne deštník a máš z koncertu úplný hovno. (+ Nějaký vypíchlý oko.)

Prosincové Videoramy se ujal frontman a zpěvák melopunkové party ze Zábřehu na Moravě Punk Floid, která se objeví na Mighty Sounds 2016. Jak ohodnotil Bob Floutek vybrané videoklipy, si můžete přečíst právě tady a teď!

Big D and the Kids Table Noise Complaint

Tak to je paráda, to se mi líbí hodně. Nedalo mi to a hned jsem si pustil další songy. Je super, že to maj různorodý a hlavně dobrý. Nemá smysl, abych tu pindal o klipu Noise Complaint – stejně tomu piču rozumím – radši pochválím celkově kapelu a budu se stydět, že to poznávám až teď.

The Casualties On City’s Streets

Energie jako kráva. Některej kapelám se daří drtit to naživo, ale na nahrávce to není úplně ono, některý kapely to maj obráceně.

Některejm to může třeba pokazit klip. The Casualties to ale umí řezat na nahrávce, v klipu i na pódiu. Na ty se taky kurevsky těším, to bude hustej šrumec!

Tommy Lee Sparta Psycho

No ty krávo... to je fakt psycho. I když, jestli má hudba vyvolat nějaký pocity, tak to se jim fakt povedlo. Mám z nich pocit, že na mě chcou udělat nějakou voodoo habaďůru, nebo mě rovnou sežrat. Mohli možná věnovat víc času castingu na sexy bitches. Ta závěrečná prdel... no ty vole.

The Smith Street Band Young Drunk

To mi přijde takový pohodový, trocha akustiky na začátku, video bude asi podomácku vyrobený na jednu kameru, občas to sice trochu nesedí se zvukem, ale to je jedno. Mladá kapela, menší klub, parta kámošů a fans. Sice to není profi klip, ale aspoň to není nějaká zkurvená póza. Příjemný.

(de)

Hned po tom, co jsme stihli vystřízlivět z Mighty Sounds, úspěšně přežít i pár pofestivalovejch oslav a následných podzimních tour, přichází na řadu období šustění listím při nočních návratech, zpytování svědomí, bezduchejch přísah a fotek s holou prdelí. Protože pak už si nikdo nebude nic pamatovat, zkusíme si to tak nějak prosvištět naposledy právě teď: Ovčáček je původem: a) mix lidoopa s toaletním papírem b) bez fantazie c) beznaděj sama Letošní Cenu Anděl ovládl: a) magor b) bordel c) Ortel Rekord vypitých Budvar Kroužků na osobu za den je: a) devět b) patnáct c) rozmazaný a nečitelný

Anální soulož na hranicích s Německem stojí průměrně: a) veškeré doklady a peněženku b) několik opravdu nepříjemných vyšetření c) za hovno Karel Gott letos vyhrál: a) bobříka Nejsdílenějšího důchodce na sociálních sítích b) Českého staříka c) cenu Anděl Páně Novoroční hymnu zazpívá: a) Koko a Tchoř b) Bratrstvo Kočičí pracky c) celá, alespoň mírně myslící část ČR Nejlepší na konci roku je: a) píseň Last Christmas b) punč na každém rohu c) konec roku Sníh letos výjimečně překvapí: a) už v listopadu b) nepřipravené c) dopraváky Všechno, co můžete, pošlete na charitu, co nemáte rádi, pošlete do prdele a slitky z flašek k 2. 1 2016 pošlete opět na Pražský hrad, pár sraček navíc se určitě ztratí...

Třeba bude jednou blbě konečně jimu.

text Vojta Libich Vlajková loď antifašistický scény se na Čápáku naposled ukázala v roce 2011. Teď přijedou Los Fastidios znovu, aby nás rozsekali svým hymnickým street punkem.

Snad si nepamatuju dobu, kdy by jméno Los Fastidios nebylo mezi pankáčema, skinheadama a především antifašistama v český scéně skloňovaný v těch největších superlativech. Za svojí téměř pětadvacetiletou kariéru se stali vůdčí veličinou italský SHARP (Skinheads proti rasovejm předsudkům) scény, která pod jejich taktovkou vzkvétá už dlouho.

Los Fastidios založil v roce 1991 v italský Veroně zpěvák Enrico, kterej taky dodneška zůstává jediným původním členem. Už od prvního EP Birra, Oi! e divertimento (1994) bylo jasný, že se s touhle kapelou musí počítat. Přestože Los Fastidios spadali zařazením spíš do Oi! scény a navazovali tak na tradici starších SHARP kapel, jako byli třeba The Oppressed, zvukově se blížili spíš melodičtějšímu street punku s prvkama kalifornskýho punk rocku a až vlezle zpěvnejma singalong refrénama. To předvedli po pár prvních EPkách a jednom LP naplno především na druhý, průlomový desce Contiamo su di voi! (1998), která vyšla v kooperaci mezi italským labelem KOB Records a německým Mad Butcher Records. Obě tyhle vydavatelství jsou známý svojí silnou antifašistickou agendou a Los Fastidios koneckonců na kombinaci obou vydávaj desky dodneška.

Po Contiamo su di voi! následovaly další hitový desky jako Guardo Avanti (2001) a především Siempre Contra (2004), kterou uzavírá

asi největší hymna LF – Antifa Hooligan. Ne, netvrďte mi, že tenhle song neznáte. Každej, kdo kdy byl na jakýkoliv punkový, ale i hardcorový afterparty, tak refrén tohohle songu musí mít navždycky vyrytej v paměti.

Věčný „Kamón, kamón – Antifa Hooligan!“ je prostě stálice každý pouštěčky, a to nejen v pražským Bubnu, na Újezdě nebo na Půlce, ale i kdekoliv jinde snad po celým světě. Vidíte, ani nemusíte chodit na Bohemku a stejně to znáte.

Je jasný, v čem tkví hlavní síla Los Fastidios – nekompromisní textová vyhraněnost, jasný radikální postoje a vymezování se vůči náckům – netřeba nic dodávat. Je ale nutný říct, že to není jejich jediná devíza. Tyhle ostřílený Taloši maj totiž extra talent na skládání našlapaný a přitom chytlavý streetpunkový muziky.

Jenom se silnejma názorama by si asi například u českýho publika, který povětšinou italsky moc neumí, navždycky nevystačili. Enricova parta to ale všechno umí šikovně zabalit do šťavnatýho punkovýho hávu a přidat navrch pár melodickejch,

téměř až vlezlejch halekaček a výsledkem je parádní show plná skandování a pařících těl v kotli. Ani jejich poslední desky nijak neztrácej na síle, což by se u mnoha jiných kapel po tolika letech hraní klidně mohlo stát.

To potvrzuje i deska Let’s Do It z loňskýho roku a nebo EP So Rude So Lovely, který vyšlo letos v září. Los Fastidios muzikantsky vyspěli a jejich songy zněj čím dál tím líp a vyzráleji, přitom ale neztrácí nic ze svý punkový dravosti a z naléhavosti svýho poselství.

To, že důležitost a popularita LF i na český scéně pořád přetrvává a možná se dokonce stupňuje, prokázaly i dva totálně natřískaný koncerty v pražským Bubnu v posledních dvou letech. Pamětníci nezapomínaj a mladší generace skins a punks možná teprve objevuje. Spojuje je ale nenávist k náckům a láska k muzice. A kdo jinej zformuluje jejich myšlenky a postoje líp než právě Los Fastidios? V létě na Mighty se máme na co těšit!

text Zdeněk Bělohlávek

„Ztratil jsem vědomí a moje srdce přestalo bít na osm minut, jak mi bylo řečeno. Ani nevim, kdo zavolal na 911, byl tam můj bodyguard Ronnie a taky Earl od Axla, který se o mě postarali a zařídili záchranku. Vzbudil jsem se, až když defibrilátory poslaly do mý hrudi elektrický šoky a omračující silou dokázaly znova rozbušit mý srdce. Vybavuju si to jako šílenou facku, kterou vás někdo budí ze strašně hlubokýho spánku.“

Takhle popisuje Slash ve svý knize klinickou smrt, kterou přežil v roce 1992 uprostřed gigantickýho turné trvajícího dva a půl roku. Za pár hodin podepisuje revers v nemocnici, kam byl převezenej, a o den nebo dva pozdějc hraje s Guns N’ Roses na obřím koncertě s Metallicou, Body Count a Motörhead. Heroin hrál v životě týhle rokenrolový ikony zásadní a málem fatální roli.

Naštěstí trpí Slash ještě jednou, mnohem silnější závislostí, která všechny ostatní upozadila, nebo nechala zmizet; závislostí na hudbě a na kytaře.

Sám to ve svý autobiografický knize několikrát zdůrazňuje a je to důležitý nejen kvůli tomu, že hudba mu pomohla vyhrabat se z hluboký závislosti na drogách. Během exponovanýho období kolem Use Your Illusion Tour (1991-1993) a proměny frontmana Axla Rose v sebestřednýho slavomama zjistil, že ze sebe nemusí dělat idiota, ačkoli v tý době neexistovala větší a slavnější kapela.

Přeberte si sami, kdo vyhraje a kdo prohraje: ten, kdo ví, že dělá s pár kámošema skvělej rokenrol, nebo někdo, kdo si umanul, že jeho talent a schopnosti jsou syntézou talentu a schopností Pink Floyd, Eltona Johna a Leonarda Bernsteina, ovšem nikoho jinýho než sebe zatím nepřesvědčil?

Přitom Guns N’ Roses začína- ma a nekonečně dlouhý songy. li jako garážová kapela, která Každopádně se ze Slashe stala navazovala na New York Dolls ikona s kloboukem, šátkem, a Aerosmith posouvala glam rock cigárem a Les Paulem. Postupem do další dimenze. Jejich debut času začalo bejt čím dál jasnější, Appetite for Destruction z roku že Axlův novej styl založenej na 1987 je doteď skvělej, nemá elastickejch trenýrkách a saku slabý místo a úplně z něj cejtíte nekurví jen vzhled kapely, ale že stejnou sílu a špínu, jakou měli Axl kurví všechno, kamarádství třeba The Stooges. Je to vlastně i hudbu. jenom o chlastu, drogách, holobdobí kách a sexu. Nic vymyšlenýho, Nejdůležitějšímu všechno prožitý. Pět flákačů bez Slashova života by stálo za to se peněz a domova přespávajících věnovat mnohem obšírněji, prou stripterék, který nedělali nic tože tady se feťák s kopií Gibsona jinýho než excesy a muziku. Sla- proměnil v legendu. Od tý doby sh nevzpomíná jen na ženský GnR: pět flákačů bez peněz a herák, hodně místa v jeho a domova přespávajících vzpomínkách u stripterék, který nedělali nic maj dny a noci jinýho než excesy a muziku. nekonečnýho jamování a skládání.

A už tady bylo jasný, že Slash je hraje v poměrně úspěšnejch něco víc než obyčejnej kytarista kapelách, který sice ani zlomkem a Axl frontman, jakej tu ještě ne- neznamenaj to, co byli a vždycky byl. Dohromady vypadali jako budou Guns, ale to se nedá opaděvka s mikrofonem a surfař kovat. Dá se ale hrát dobrá hudba na heráku s kytarou. S Izzym, bez ohledu na to, jestli pro stovky Duffem a Stevem byli dokonalá nebo statisíce lidí. Slash to dělal kapela. ve Slash’s Snakepit a Velvet Revolver, dělá to teď v projektu Dvojalbum Use Your Illusi- Slash featuring Myles Kennedy on I & II z roku 1991 bylo vý- and The Conspirators. Je to kluk sledkem neuvěřitelný tvůrčí síly, s neuvěřitelnym životním příběale taky neznělo tak syrově jako hem a především strašně dobrej Appetite, přibyly balady s klavíra- kytarista.

ROCK CAFÉ

Národní 20, Praha 1 | www.rockcafe.cz út 1.12. AGENT FRESCO (IS) + special guest: CALM SEASON 20.30 (180,- + poplatky / předprodej v Rock Café, v síti Ticketstream a GoOut.cz / 230,- v místě) st 2.12. PUNNANY MASSIF (HU) 20.30 (250,- + poplatky / předprodej v Rock Café, v síti Ticketstream a GoOut.cz / 300,- v místě) čt 3.12. PRAGUE CONSPIRACY (křest CD), ZOČI VOČI, CRIMINAL COLECTION 19.30 (170,- včetně poplatků / předprodej v Rock Café a GoOut.cz / 210,- v místě) Afterparty: DJ´s Rambo a Zadnice pá 4.12. 10 let FIVE O´CLOCK TEA (6 kapel / 2 pódia + speciální hosté!): FIVE O´CLOCK TEA, STATUS PRAESENTS, CTM, MATAHARI, LOLA, LETY MIMO 18.00 (190,- včetně poplatků / předprodej v Rock Café a přes SMS Ticket / 230,- v místě. Pro prvních 100 příchozích CD Ekompilace (obsahuje dvě nejnovější písničky 5OT „To dobrý je v nás“ a „Cesty“) + DJ Luis De Caesar 22.00 - vstup zdarma/free entrance! so 5.12. VLADIMÍR 518, HUGO TOXXX, DJ MIKE TRAFIK + hosté 21.00 (200,- + poplatky/ předprodej v Rock Café, v síti Ticketstream a GoOut.cz / 250,- v místě) + DJ Maara 22.00 - vstup zdarma/free entrance! út 8.12. FreeZone: THE CRUSHERS, REALITA, OLD FOLKS HOUSE 20.00 - vstup zdarma/free entrance! st 9.12. Andělská párty - největší párty zimního semestru na FSV!“ 20.00 (100,- / předprodej na FSV UK / 150,v místě) čt 10.12. BLACKOUT PROBLEMS (D) + hosté: ALL THESE MEMORIES, ROAD SIDE MARY 20.00 (120,- + poplatky/ předprodej v Rock Café, v síti Ticketstream a GoOut.cz / 160,- v místě) + DJ Elvis 22.00 - vstup zdarma/free entrance! pá 11.12. GVP Fest vol.18: CURLIES, MOLOTOV PARTY, THE THUNDERBOLTS, P.U.M., BYMBASS, Stick n´OFF 19.00 (100,- / předprodej pouze na GVP / 130,- v místě) + DJ Elvis 22.00 - vstup zdarma/free entrance! so 12.12. „Pohádkový pomeranč vol.8“: THE DROPS, SLAPDASH ROCKABILLY, DJ KIRIL, dražba tetovaných citrusů, smilebox… Již poosmé se setkáme na benefiční akci určené pro lidi, kteří se chtějí skvěle pobavit s přáteli a hlavně podpořit děti a dospívající, kterým nebylo dáno tolik štěstí, co ostatním. Tento ročník věnují pořadatelé celkovou částku z dražby potetovaných pomerančů a finančních darů zaslaných na speciálně zřízený účet občanského sdružení Bolí to, které se snaží zlepšit kvalitu života popáleným dětem.17.00 - vstup zdarma/free entrance! + DJ EFKA Retro Party 22.00 - vstup zdarma/free entrance! út 15.12. FreeZone: ANDY FRASCO (CAL) + support: BUDULÍNEK 20.30 - vstup zdarma/free entrance! čt 17.12. DJ Stiggma 21.00 - vstup zdarma/free entrance! pá 18.12. Rock Café Contest: DC RADIO, KLUCI, PILOT SEASON 20.00 (50,- / pouze v místě) + DJ Stiggma 22.00 vstup zdarma/free entrance! so 19.12. 15. narozeniny Green Monster & Lucky Hazzard Xmass Party: GREEN MONSTER, MORDOR´S GANG, BAD TONES, TRAIN ROBBERS a hosté 20.00 (150,- + poplatky/ předprodej v Rock Café, síti Ticketstream a GoOut.cz / 180,- v místě) + DJ EFKA Retro Party 22.00 - vstup zdarma/free entrance! po 21.12. Vánoční koncert: TOTÁL VOKÁL, special guest: JARO COSSIGA (Barbie-rap + Beatbox) 19.00 (150,-/ předprodej v Rock Café a plus poplatky v síti Ticketstream a GoOut.cz) út 22.12. LUNO, THE RADIO$TARS, HOLDEN CAULFIELD, I LIKE YOU HYSTERIC, PIANO 19.00 (120,- + poplatky / předprodej v Rock Café, v síti Ticketstream a GoOut.cz / 150,- v místě) pá 25.12. DJ Maara 21.00 - vstup zdarma/free entrance! so 26.12. DJ EFKA Retro Party 21.00 - vstup zdarma/free entrance! čt 31.12. Silvestr v Rock Café!: KNÍRY, JUST FOR BEING, VINTAGE WINE, ANT MAFIA, DJ ELVIS 19.00 (199,- + poplatky/ předprodej v Rock Café, v síti Ticketstream a GoOut.cz / 250,- v místě)

31.12. /19.00 KNÍRY

(moustache rock’n ‘roll)

ANT MAFIA (rock’n’roll/indie)

VINTAGE WINE (thrash/folk)

JUST FOR BEING (punk-rock)

www.rockcafe.cz

DIVADLO POD LAMPOU Havířská 11, Plzeň | www.podlampou.cz

st 2.12. EXPEDIČNÍ KAMERA, http://www.hedvabnastezka.cz/expedicni-kamera/. 18:00 pá 4.12. KNÍRY - plzeňský moustache rock´n´roll all stars band v čele s opravdovým mužem Mírou „Prasopsem“ Cislerem se vrací po roce do Lampy! MUCHA - brněnská punk schlager parta v čele s opravdu divokou Nikolou Muchou poprvé Pod lampou! http://bandzone.cz/kniry, http://bandzone.cz/mucha. 21:00 / 150,-/180,so 5.12. EXPEDIČNÍ KAMERA, http://www.hedvabnastezka.cz/expedicni-kamera/. 18:00 po 7.12. soukromá akce pá 11.12. KIDS AND HEROES PUNKROCK XMAS 2015 Tradiční punk rock party hudebního serveru Kids & Heroes po roce opět v Lampě! THE FIALKY, STARÉ PUŠKY, MUERTI, NEŽFALEŠ; http://thefialky.cz, http://starepusky.cz, http://bandzone.cz/muerti, http://www.nezfales.cz, http://www.kidsandheroes.com. 20:00 / 150,-/180,so 12.12. tba st 16.12. KNOCK THE GLOCK - non stop z Vídně na Grossglockner do 24 hodin. Extrémní sportovec a šéfredaktor časopisu lidé&HORY Daniel Polman uskutečnil projekt „Knock the Glock“, během kterého se pomocí vlastních sil (silniční kolo, MTB, chůze, výstup přes hřeben Stüdlgrat) přemístil z Vídně na nejvyšší vrchol Rakouska Grossglockner (3798 m) za pouhých 22 h a 15 min. Překonal celkem 477 km a převýšení 7400 m. Co ho k tomu vedlo? A jaký byl průběh celé akce? To se dozvíte v poutavé přednášce (70 min) a následné filmové projekci (20 min). 20:00 / 80,pá 18.12. CIGISTOCK wHAT´S yOUR fAVORITE nUMBER? - 8bit - electro - punk - audiovisual/Plzeň, NO WAY - post rock/Plzeň, SOUNDCHECK - lopaurock/Plzeň, afterparty: Dj PerformeR, http://bandzone.cz/whatsyourfavoritenumber, http://bandzone.cz/noway1, https://www.facebook.com/ Soundcheck-605801462849563/, https://www.facebook.com/DJ-PerformeR-154449204698581/?fref=ts.

20:00 / 100,so 19.12. MÍSTNÍ BORCI presents: WHITE WINE (D/USA - ex 31 Knots) - indie - alternative – synth - art rock/Leipzig & hosté tba. https://vinblancwhitewine.squarespace.com/. 21:00 ne 20.12. SNĚHURKA A 7 - christian - nu metal/Plzeň, SAFENAT PANEACH - rock/Plzeň (ex RAM ADONAI) - plzeňská premiéra! THE APRILL - rock/Plzeň; http://bandzone.cz/sa7, http://bandzone.cz/safenatpaneach, http:// bandzone.cz/theaprill. 20:00 / 100,st 23.12. ZIMNÍ MLADÁ MUZIKA 2015. COUGAR - r&b dance/Plzeň & další - tba... http://bandzone.cz/cougar. 16:00 pá 25.12. V3SKA - ska - reggae - punk/Stod – Plzeň. host: CHICHIMEKŮ - reggae - ska/Mýto; http://www.v3ska.cz, http:// bandzone.cz/v3ska, http://bandzone.cz/chichimeku. 20:30 so 26.12. SMRTISLAV - alternative tuzex rock/Praha, TEEPEE - indie folk/Plzeň, JAKUB ŠMUCR - ex shogun solo/Plzeň, http://bandzone.cz/smrtislav, http://bandzone.cz/teepeeband, https://soundcloud.com/jakub-smucr. 21:00 ne 27.12. SEVENTH PASSION ( ex HIGH GAIN) - progressive rock´n´roll/Plzeň - High Gain po nucené změně názvu po roce opět Pod lampou! http://bandzone.cz/highgainplzen. 21:00 po 28.12. INCEST - prasopal - grind/Plzeň, http://bandzone.cz/incest. 21:00 st 30.12. MORDORS GANG - rockabillly - cowpunk - swing trio/Plzeň, SLAPDASH ROCKABILLY - rockabilly - rock´n´roll/ Praha; http://bandzone.cz/mordorsgang, http://bandzone.cz/slapdash. 20:30

obscure

www.obscure.cz | www.brutalassault.cz | www.shindy.cz út so pá ne út st pá ne ne st

1.12.

5.12.

11.12.

13.12.

15.12.

16.12.

18.12.

20.12.

24.1.

27.1.

Deez Nuts, Expire, Nasty, Louie Knuxx Soilwork, Periphery, Veil Of Maya, Good Tiger Mgla, Myspyrming, One Tail, One Head, Kringa Amorphis, Galadriel, Doomas Carnifex, Within The Ruins, Fallujah, Boris The Blade Belphegor, Vital Remains, Hate, Ethereal Gorgoroth, Kampfar, Gehenna + support Blind Guardian, Orphaned Land Therion, Luciferian Light Orchestra, Imperial Age, Ego Fall Therion, Luciferian Light Orchestra, Imperial Age, Ego Fall

Praha, Futurum Praha, MeetFactory Nová Chmelnice, Praha Bratislava, Majestic Music Club Brno, Melodka Brno, Melodka Praha, Nová Chmelnice Praha, MeetFactory Ostrava, Klub Alfa Praha, Futurum

KLUB 007 STRAHOV

Koleje ČVUT, Blok 7, Chaloupeckého 7, Praha 6 | www.klub007strahov.cz

út

1.12

Acoustic Soul AARON COHEN BAND (usa)

st

2.12

Post Punk / Rock´n´Roll JOHN COFFEY (nl), ROLO TOMASSI (uk)

čt

3.12

Shoegaze / Rock WESTKUST (swe), INDIA (cz)

pá 4.12

90´s Hits Retro Party DJ JOSEF SEDLOŇ (cz)

so 5.12

Hip Hop / Rap SHARKASS (cz)

út

8.12

Indie / Lo-F DUCKTAILS (usa), HISSING FAUNA (cz)

st

9.12

Psychedelic / Noise ASIAN WOMEN ON THE TELEPHONE (ru), POPRVÉ ZA PENÍZE (cz)

pá 11.12 Ska / Northern Soul SKAPARÁDA !! DJs Buqi & Path & hosté so 12.12 Punk / Post Punk CAMP KOALA (hu), PELETON (cz) + DJ HT út

15.12 Punk Rock / Speed Rock GBH (uk), THUNDERBIRDS (cz) + DJ Postman

pá 18.12 Benefit Pro 007 LETO (cz), UKW/OTK (cz), KONTROLL (cz) so 19.12 Ska / Soul DISCOBALLS (cz) + Fat & Dread Stereo DJs po 21.12 Ska / Reggae GREEN SMÄTROLL (cz), LARIKA (cz) út

22.12 Benefit & Dražba Pro 007 REPELENT SS (cz), PRODAVAČ (cz), BEZBOLESTNÁ (cz)

st

30.12 Metal Punk / Trash CHILDREN OF TECHNOLOGY (it), BARBARIAN (it)

čt

31.12 Psychobilly / Rock´n´Roll THE KDV DEVIATORS (de), THE ROCKET DOGZ (cz), THE TRAIN ROBBERS (cz) + Psychobilly Attack Djs / Carneval / Welcome Drinks

CROSS CLUB

Plynární 23, Praha 7 | www.crossclub.cz

út 1.12. SHAPERZ NIGHT (Flush Buttons live & Punk Rapper Johny Nasilnik, Snowlion (UK), S.N.A.D., Kletis, Duck the Mainsteam) st 2.12. CULTURE MOVE (Barati Squad, Chartwell Dutiro (ZBW), Cabare Manana) čt 3.12. GUITARRE NACHT (The Truth Is Out There, Donnie Darko, Unaffected Evolution) ČTVRTEČNÍ BEJS (Snookey, Ciby a hosté) pá 4.12. JUNGLE DNB SESSION (Mindscape (HU), T2B crew (Pixie, Suki, Wash, Driver), Dexide) X-MASSACRE (LXR a hosté) so 5.12 VOLNEJ PRŮBĚH (Paradox & Robert Manos live (UK), Misology, Volnej Průběh djs (Rade, AhZ, Touchwood, Stanzim, Nitrous), Trippl-Krippl VJs) SHOTGUN STAGE (Bronx Noise (DE), Disco Møreti, Awacs, Mooris) ne 6.12. PAPRSKY (Paprsky inženýra Garina, Hush-a-Bye-Baby) po 7.12 LOS TEKKENOS (PND, Z-Aires a hosté) út 8.12. CORE NIGHT (Dayseeker (USA), Helia (ITA), Heritage (UK)) st 9.12. DUB TURBULENCE (Addis Pablo & Sun sof Dub (JAM), Mustakillah Sound a hosté) VERNISÁŽ (David Tesinský) čt 10.12. MIGHTY CROSS SOUNDS (Ginny Andro a hosté) DNB FIRE (Houbass, Sali, Critical J, Audiopandora DJs, Mc Jelen) pá 11.12. HOOFBEATS NIGHT (Fourward (A), Substension, Computer Artist & MC Coppa, Rido b2b Qo, Symplex, Modetech, Apoka & Joshu4) so 12.12. SKYWALKER (Skywalker, Hopes, Chasing Christy, Pilot Season a hosté) ne 13.12. RNR PARADE (The Rodeo Idiot Engine (Baskicko) & Fishartcollection (SK) po 14.12. HEART GUITAR (Light Your Anchor (DE), Coyotes (DE), No Chance of Recovery) LOS TEKKENOS 23:00 (Suburbass, Anticeptik, Phantomlab, Sherpa) DNB STAGE (Mersi, Volume Plus, Ne, Rolnik) út 15.12. HARDCORE PUNK NIGHT (B.E.T.O.E. - d-beat raw punk / Venezuela, Facan, Fasteratu, Mečem Naplocho, Hrobokop) DEEP BEAT AVANTGARDE STAGE (Sta a hosté) st 16.12. LOOP HEAVEN (Petr Wajsar, Tomáš Reindl, Djs Skony, Lakshmana) ERASMUS PARTY (Balkan style) čt 17.12. PUNK 4 FREE (Sex Deviants, Až naprší a uschne) RAGGAJUNGLE.CZ (Rich & Basstien a host) pá 18.12. LIQUID FLIGHTS (Marcus Intalex (UK), Blofeld, Theya, Fallen Gemini, Shft, Rudeboy, Annita, Eska Matyx, Zbr) BASS STAGE (Sam Binga (UK), Jenkins Juke (DE), M4d.Doc, Stantha, Stuart, Blofeld) so 19.12. KONNEKT (Smack, A51 DJs, WNTGD a hosté) ne 20.12. 50s VEČER (The Wise Guyz (UKR), Twisted Rod a host) po 21.12. LOS TEKKENOS () út 22.12. CHRISTNAS LIVE JAM SESSION 19 (Live hip hop jam) GLOBAL AMIGOS (Chong X, Chuck Upbeat (RUS) a host) st 23.12. PSYNOCE (Psy Alexandria UpStage: Yedhaki Nautika live, Gondar, Tercius, Reborn, Mako) DOWN STAGE (Ondrej Psyla, Casper, Chrpa, La47 a Mystical Waves DJs) čt 24.12. JEŽÍTEKK (Suburbass, Mikkim, Hungry Beats, Nsk Djs) ELECTRO STAGE (Soundquistador, Skritek, Dr Smeghead) pá 25.12. DRUMSTATION (Survey, (DE), Hybris, Brooklyn, Shft, Agem, Stantha & Vex, C.n.B) so 26.12. FUNK‘D UP XMAS RAVE (Nightshift (UK), Deadbeat UK (UK), Perch MC (UK), Daniel Noir, Dryman, Mr Be) TECHNO.CZ STAGE (Makaton Live (UK), Daho, Reznyk, Dialect, Unclean) ne 27.12. DNB FIRE (Furious Freaks, No Cure, Krzyku (PL)) HULIDI (Hudba, divadlo, literatura) po 28.12. LOS TEKKENOS (Move Your Body 28 Sherpa‘s birthday - Prosex and Friends) út 29.12. LA PNEUMATIQ (Le Pneumatiq a nové EP Bad Boys) čt 31.12. IMPERIALISTIC SILVESt NIGHT (Liquid dnb Crew, Rido, Kan-Jacca, Annita, Babe LN, Pixie, Counterstike (JAR), Akira, Philip TBC, Drumbassterds, Jumpup.cz & Mersi) GARAGE UK FUNKY HOUSE TECHNO (M&gors, Mini da Minx, Sta, Prokta, Denoir, Dryman) DUB DUBSTEP GLOBAL REGGAE (Dasha Fyah, Chong X, MikkiM, Dubsteblog DJs)

klub buben

Mighty

Myslíkova 8, Praha 2 I www.klubbuben.cz čt pá so ne

3.12.

4.12.

5.12.

6.12.

po st čt pá so so čt

7.12.

9.12.

10.12.

11.12.

12.12.

12.12.

17.12.

pá so po st čt pá so út čt

18.12.

19.12.

21.12.

23.12.

24.12.

25.12.

26.12.

29.12.

31.12.

SOUKROMÁ AKCE .. važ kroky.

Rap‘N‘Funk - DJ LiL Rowa & NOX Afterparty Trafo Gallery - live DJs Benefiční večer SEZNÁMENÍ S KULTUROU BLÍZKÉHO VÝCHODU A SEVERNÍ AFRIKY - hudební skupina Ziriab, folklórní tance od Maroka po Afghánistán..

KONCERT - The Toasters (2tone ska) DJ Selector Boldrik (reggae) DJ Růžový Partner (funky & soul) Watch Out: Nuff‘N‘Ruff - Reggae Rules KONCERT - Dirty Pictures (punk-rap) KidsAndHeroes.com punkrock Xmas afterparty - Oi! DJs KONCERT - Nasty Rumors (punkrock 77 CH) + Godspeed Hellbound (r‘n‘r) + afterparty DJ Péťa (80‘s punk, new wave) Run It! - Forward March Posse (reggae & dancehall party) Hard Breaking Xmas party - live DJs KONCERT - Wheeler Dealers /ska-early reggae RUS) DJs Pařba & Tarlito (soul, funky, rock‘n‘roll) ŠTĚDRÝ DEN - OTEVŘENO OD 22H, ZA BAREM JE ROBIK! Československá retro párty 60‘s-90‘s - DJs Buqi, DieDa, Robin THIS IS SOUL! - DJs Hadgi, Papa Peters, TenaTen BUBEN SLAVÍ NAROZKY - dva roky za náma, mejdan, sranda, chlebíčky + DJs Buqi, Path, Crew & Peterka!

SILVESTROVSKEJ MEJDAN S REZIDENTNÍMI DJs - Hrocho-Pio, Plasťák, Vítek, Kuře /punkrock, ska, soul, Oi!

velbloud music bar U tří lvů 4/294, České Budějovice | www.velbloud.info

út st pá so po út st pá so po út st čt so po út st čt pá so po út čt

1.12.

2.12.

4.12.

5.12.

7.12.

8.12.

9.12.

11.12.

12.12.

14.12.

15.12.

16.12.

17.12.

19.12.

21.12.

22.12.

23.12.

24.12.

25.12.

26.12.

28.12.

29.12.

31.12.

Hodně muziky za málo peněz: čekuj zorníci web Blackout: rezidentní d'n'b noc Dj Hanzalla a přátel (Shan-Ix, Fikes a další) HC/metal/punk night: MÖRKHIMMEL, DEZINFEKCE, GRIDE, KUZIMU MABAYA Mikulášská Deep Rakete: Djs Adlet, BodyBass, Pert, Soukki, Sqqero Písničkářský večer: Pavel Hejátko, Kuba Vančura, Šrája Post-punk/shoegaze night: ARIRANG (IT), KIDNEY TRAUMA Flitry night: mejdan pod vedením budějckých kočiček Suicide Angels night: holky, kérky, kapely SOUR BITCH, DIRTY PICTURES Vánoční Naab mejdan: ARKTIS/AIR (A), VELO, SUPEREGO KID, AT BONA FIDE, SÝČEK Žhavení projektoru: Live Aid 2005, závěrečný díl NAAB presents: DON VITO (DE) Pinkout- gay'n'lesbian friends night WVX memories night DIMEBAGS FROM HELL: czech Pantera Revival GOYA MIKOLASH: Live Leftism (SK), Ypsylon, Kamasutra crew HMZMP: OMG WTF, PPB a další velbloud.info Velbloudí Vánoce: Djs Edward Traumaxovski, Fuckeer, Koubitch, Tonda Padrta božohodovost, aneb velbloudí surprájs božohodovost, aneb velbloudí surprájs Punk/rock night: ZNOUZECTNOST, TRAGEDIES Silent Disco Velbloudí Silvestr: Djs Tonda Padrta, BodyBass, Edward Traumaxovski

Vodnář

Blíženci

Váhy

(21. 1.–19. 2.)

(22. 5.–21. 6.)

(24. 9.–23. 10.)

První polovina měsíce bude pro Vodnáře v temném hávu.

Při postupujícím bilancování se hormon trošku uklidní a drogy pod stromečkem od kamarádů dopomohou vrcholnému blahu v samotném finiši. Odpalte františka, šampaňské zásadně s vodkou a místo LP dejte karaoke.

Vánoce a přípravy na konec roku načechrá peří i větším formátům, takže se uklidněte, zajděte pro umělý stromeček do Bauhausu, poslechněte pár koled a reklam na novoroční slevy, dořvěte u vchodu nebohého bezdomovce a polibte světu s tou vaší panikou prdel. Šťastné a veselé!

V období největších stresů a pohody zrovna Váhy našly svoje hnízdečko lásky. Paradoxně si užíváte odpočinku i při těch buzeracích okolo, sršíte sex-appealem a oplýváte vtipem. Ve vašem okolí je ovšem někdo, na koho jste zapomněli. Maminka? Pěkný DIY jahelníček to vždycky zpraví.

Ryby

(20. 2.–20. 3.)

Rybičky se vycukaly v protiproudech posledních měsíců a tak si dají letošní celoměsíční mecheche úplně na klid. Kdyby vás chytly zase chmury z vaší průměrnosti, pusťte si kteroukoliv píseň od Ortel, ať se vám vrátí mozek a víte, že může být i hůř.

Beran

(21. 3.–20. 4.)

Všechno vidíte černě, podceňujete sami sebe... jestli ono vám nechybí sluníčko. Navíc, venku je tma skoro pořád, to nepřidá.

Na déčka funguje spolehlivě fyzická námaha a ruční práce. Blíží se čas vánoční, tak radši něco dělejte, především vaječný koňak.

Býk

(21. 4.–21. 5.)

Blíží se sice konec roku, ale nepropadejte zbytečně panice, že tím končí úplně všechno. Upečte si s cukrovím i pár koláčků moudrosti, pozvěte na mejdan starý kámoše a souložte bez kondomu, to vás přivede na jiné myšlenky. Když ne, doporučujeme jakoukoliv novoroční párty a ty koláčky.

Rak

Štír

(22. 6.–23. 7.)

(24. 10.–22. 11.)

Trpíte nekončícím pocitem, že jste něco zapomněli a nevíte, co to bylo? Zkuste se optat přátel z místního non-stopu a kámošů z Mighty Sounds. Nevědíli ani oni, pravděpodobně jste i letos dosáhli mety metylalkoholu v krvi a tudíž jako novoroční předsevzetí vezměte za své: tenhle rok jinak a lépe!

Máme konec roku, tak alespoň v tento sváteční čas, pojďte se, milí Štíři, trošku chytit za genitál a zamyslet se, jestli jste skutečně bohy, či len polobohy.

Tak šup do hávu smrtelníka a pojďte si užít s tou partou šedivých jedinců finále roku.

Konec dobrý, všechno dobré!

Lev

(23. 7.–24. 8.)

Milí lvi. Koncem roku jste uzmuli místo na šprušlích žebříčku rosničkám, vaše nálada je přímo úměrná venkovní teplotě.

Skákněte si pro něco nového na sebe, flašku tuzemáku a citróny.

Bunda a tuzemák zahřejou tělo, srdce silvestrovský mejdan. Pozor! Tam váš čeká něco vzrušujícího. Snad si to budete pamatovat.

Panna

(24. 8.–23. 9.)

Jen jediná královna bude na rozlučkovém plesu s uplynulým rokem, a to bude Panna. Nejspíš vás vyškolil celoroční záhul na orgány, takže se cítíte fit i po všech vánočních večírcích. Jen tak dál, není všem dnům konec.

Střelec

(23. 11.–21. 12.)

Kulturně a společensky téměř vždy činného Střelce bude uzavírání letošní knihy života stát téměř život. Jako by toho nebylo za celý rok dost, rozhodli jste se pro slavení všeho a i pro nechráněný sex na neobvyklých místech. Pozor! Po alkoholu přicházejí kocoviny a ta morální je jedna z nejhorších!

Kozoroh

(22. 12.–20. 1.)

Kozorozi řádí ve svém živlu.

Krátké dny, dlouhé nákupy, ještě delší firemní oslavy přežití roku.

Doufáme, že si koledy broukáte alespoň v rockovém rytmu, jinak by se mohlo udělat z toho štěstíčka fyzicky špatně i Ježíškovi, Santovi je blbě už z Coca-Coly.