HORYMÍR
K
níže Křesomysl panoval ku konci osmého a začátkem devátého století po Kristu. Bylo to asi 350 let po příchodu praotce Čecha do našich vlastí. Od toho příchodu a od usazení našich předku v žírných krajích kolem Řípu, potom dále k Žatci, ku Praze, od Prahy na jih a tak zvolna po všech krajích byly pralesy pečlivě pleněny a páleny, aby se získala orná půda. Tato půda byla odedávna většinou zarostlá lesem, a to od té doby, co se vynořila z mořských hlubin za pradávných zemětvorných dob. Od oněch dob, co lesem byla pokryta, hromadily se na ní celé vrstvy mechu a opadalého listí každým rokem, setlívajících kmenů a větví, množství hub a lišejníků od roku k roku hynoucích a znova narůstajících. Pod touto vysokou prstí odpočívaly přehluboko poklady kovů v lůně skal. Předtím se k nim žádný z kmenů, jež před Čechy v České zemi sídlili, nedostal, protože nevzdělávali orbou tak pilně půdu, na které žili. Poklady podzemní čekaly však až na kmen orby milovný. Již za kněžny Libuše lidé nacházeli tu i tam zlato v písku říčním. Jakýsi pastýř našel prut stříbra, vyrůstající ze země. Oráči nalezli rudu železnou. Za následujících panovníků množily se tyto nálezy. Rozumí se, že se pátralo, hledalo, kopalo i rýžovalo, aby se dobylo víc a více těchto drahocenných kovů. A Česká země jevila se býti nevyčerpatelnou pokladnicí nejen rolníku dobývajícímu chleba, avšak též kovkopu, sestupujícímu do jejího temného nitra. Dávala totiž štědře a neúnavně, jako předobrá matka milým dětem ráda rozdává a naděluje. Za knížete Křesomysla hrnulo se takořka toto požehnání plným proudem z otevřeného lůna země a on viděl se býti povolaným přičiňovat se, aby veškeren lid dostoupil vyššího stupně vzdělanosti, než na jakém posud byl, když vyvázl šťastně z mno9