I.
U
Osirida, jenž spí v Abouthisu, píšu pravdu. Já, Harmachis, Dědičný Kněz Chrámu, postaveného božským Sethim, jenž býval kdysi faraónem egyptským a vpočten Osiridem mezi spravedlivé, vládne nyní v Amenti. Já, Harmachis, božím právem a ryzím původem krve Král Dvojité Koruny a farao Horní i Dolní Země. Já, Harmachis, jenž zahodil pučící květ naší naděje, jenž sešel ze slavné stezky, jenž zapomněl hlasu Boha, naslouchaje hlasu ženy. Já, Harmachis, padlý, v němž se soustředily všechny bědy, jako vody se sbíhají ve studni pouště, jenž zakusil každé hanby, jenž zradou zrazoval, jenž ztrativ slávu vezdejší, ztratil slávu příští, já na dobro ztracený — píšu, a u Toho, jenž spí v Abouthisu, píšu pravdu. Ó Egypte — drahá země Khemi, jejíž černá půda živila mou smrtelnou část — ty země, již jsem zradil! Ó Osiride! Isido! Horuse! Vy Bozi egyptští, jež jsem zradil! Ó vy chrámy, jichž pylony prorážejí nebesa, jichž víru jsem zradil! Ó Královská krvi z dávných faraónů, jež proudíš dosud těmito bídnými cévami, jejíž ctnost jsem zradil! Ó Neviditelná Tresti všeho Dobra! Ó Osude, jehož vahadlo spočívalo v mé ruce — slyšte mne a dosvědčte mi ke dni posledního soudu, že píšu pravdu. Co toto píšu, teče tam za úrodnými lány Nil tak rudý, jako od krve. Slunce stojí nad dalekými arabskými vrchy a vrhá své světlo na budovy Abouthisu. Dosud modlí se kněží ve chrámech Abouthisu, jež mne neznají více, doposud obětují se oběti a od kamenných střech se odrážejí modlitby lidu. Doposud z této osamělé cely svého věžního žaláře sleduji tvé poletující korouhve, Abouthise, vlající z tvých pylonových zdí, a slyším zpěvy průvodu, vinoucího se od svatyně ke svatyni. Abouthise, ztracený Abouthise, mé srdce bije ti vstříc! Neboť přichází den, kdy písek pouště zasype tvá tajná místa! Tvoji Bohové jsou odsouzeni, o Abouthise! Nové Víry budou se posmívat 15