I.
U
Osirida, jenž spí v Abouthisu, píšu pravdu. Já, Harmachis, Dědičný Kněz Chrámu, postaveného božským Sethim, jenž býval kdysi faraónem egyptským a vpočten Osiridem mezi spravedlivé, vládne nyní v Amenti. Já, Harmachis, božím právem a ryzím původem krve Král Dvojité Koruny a farao Horní i Dolní Země. Já, Harmachis, jenž zahodil pučící květ naší naděje, jenž sešel ze slavné stezky, jenž zapomněl hlasu Boha, naslouchaje hlasu ženy. Já, Harmachis, padlý, v němž se soustředily všechny bědy, jako vody se sbíhají ve studni pouště, jenž zakusil každé hanby, jenž zradou zrazoval, jenž ztrativ slávu vezdejší, ztratil slávu příští, já na dobro ztracený — píšu, a u Toho, jenž spí v Abouthisu, píšu pravdu. Ó Egypte — drahá země Khemi, jejíž černá půda živila mou smrtelnou část — ty země, již jsem zradil! Ó Osiride! Isido! Horuse! Vy Bozi egyptští, jež jsem zradil! Ó vy chrámy, jichž pylony prorážejí nebesa, jichž víru jsem zradil! Ó Královská krvi z dávných faraónů, jež proudíš dosud těmito bídnými cévami, jejíž ctnost jsem zradil! Ó Neviditelná Tresti všeho Dobra! Ó Osude, jehož vahadlo spočívalo v mé ruce — slyšte mne a dosvědčte mi ke dni posledního soudu, že píšu pravdu. Co toto píšu, teče tam za úrodnými lány Nil tak rudý, jako od krve. Slunce stojí nad dalekými arabskými vrchy a vrhá své světlo na budovy Abouthisu. Dosud modlí se kněží ve chrámech Abouthisu, jež mne neznají více, doposud obětují se oběti a od kamenných střech se odrážejí modlitby lidu. Doposud z této osamělé cely svého věžního žaláře sleduji tvé poletující korouhve, Abouthise, vlající z tvých pylonových zdí, a slyším zpěvy průvodu, vinoucího se od svatyně ke svatyni. Abouthise, ztracený Abouthise, mé srdce bije ti vstříc! Neboť přichází den, kdy písek pouště zasype tvá tajná místa! Tvoji Bohové jsou odsouzeni, o Abouthise! Nové Víry budou se posmívat 15
tvým Svátostem a centurion za centurionem bude kráčet přes tvoje hradby. Pláči — pláči krvavé slzy, neb moje provinění způsobilo toto zlo a moje hanba jest věčná. Čehož se dále dočteš.
Zde v Abouthisu jsem byl zrozen a otec můj, spravedlivý v Osiridu, byl Vysokým Knězem chrámu Sethiho. A v den mého narození narodila se také Kleopatra, královna egyptská. Strávil jsem mládí své tam v těch lánech, dívaje se na práci nižšího lidu a chodě dle libosti po velikých nádvořích chrámů. O své matce nevím ničeho, neb zemřela, když jsem byl ještě u prsu. Nežli zemřela (za panování Ptolemaiovce Auléta, příjmím Pištce), tak mi aspoň vyprávěla stařena Atona, vzala matka moje zlatý uraeus — hadí symbol naší krve královské — ze skřínky slonové a položila mi jej na čelo. A ti, kteří to viděli, věřili, že pomátlo ji Božství a že ve svém šílenství naznačila, že dni makedonských Lagidovců jsou sečteny a že žezlo egyptské připadne zase do rukou pravé královské krve. Ale když otec můj, Vysoký kněz Amenemhat, jehož jediným dítětem jsem byl a jenž svou ženu, nežli se mojí matkou stala, proklel při Sechetě*) neplodností, nevím pro jaký zločin — pravím, když můj otec přišel a viděl, co umírající žena učinila, zvednul ruce k nebesům a blahořečil Neviditelnému za seslané znamení. A když blahořečil, naplnily Hathory**) mou umírající matku duchem prorockým a ona silou povstala z lože a třikráte vrhla se na tvář před kolébkou, v níž jsem spal, maje královskou zmiji na čele, a volala hlasitě: „Zdar tobě, plode mého lůna! Zdar tobě, dítě královské! Zdar tobě, budoucí faraóne! Zdar Tobě, Bože, jenž vyčistíš zemi, Božské símě Nekt-nebfu, pošlé od Isidy. Zachovej svou čistotu a budeš panovat a osvobodíš Egypt a nebudeš přemožen. Klesneš-li ale v hodině zkoušky, pak spočiň na tobě kletba všech Bohů egyptských a kletba tvých královských předků, již vládli zemi před tebou od věku Hora. Pak buď bídným v životě, a po smrti *) Bohyně zmaru. **) Sudičky.
16