2. kapitola

Nezáleželo na tom, jestli kalendář ukazoval středu, pondělí nebo sobotu, u Radky se pařilo v jednom kuse. Kamila byla pozvaná většinou až druhý den ráno, aby pomohla s úklidem, kdyby Radku náhodou přijeli navštívit rodiče.

Na sobotní párty přišla Kamila jen jednou a zděsila se, jaké existence si v minibytečku podávaly dveře. Své obavy projevila i před kamarádkou.

„Nestěžují si sousedi na ten věčný hluk a… já nevím… kouř z marihuany?“

„Ale jo, stěžovali si, ale chápej, mám novej byt, musím si ho užít. Je to jen na čas.“

Kamila se zamračila. Chtěla říct, že jakmile se k ní tahle sebranka naučí chodit, bude se jich těžko zbavovat, ale nechala si to pro sebe.

„Abys o ten byt nepřišla. Takhle akorát nahráváš bratránkovi do karet.“

„Moc se bojíš,“ mávla Radka rukou, dopila zbytek vodky, který zůstal na dně, a hodila prázdnou láhev do černého plastového pytle.

Kamila chtěla spustit kázání o tříděném odpadu, ale jen se kousla do rtu a dál se věnovala úklidu.

„Nezajedeme si do Prahy na vánoční trhy, když je dneska tak krásně?“ navrhla, aby změnila téma.

„Nemám prachy.“

„Vždyť nemusíme nakupovat. Na ten svařák tě klidně pozvu a uděláme si spolu pár hezkých fotek.“

Radka chvíli přemýšlela, šla si vzít ibalgin a teprve potom odpověděla.

„Hmm, tak jo. Aspoň máma uvidí, že taky trávím čas na čerstvým vzduchu.“

Zmizela v koupelně a Kamila se zatím pustila do nádobí a vytírání podlahy. Když její kamarádka po půlhodině konečně vyšla ven, vypadala úplně jinak. Krásná, svěží, s perfektním make-upem. Úzké džíny lichotily její drobné postavě a krémový svetr s copánkovým vzorem jí šel k pleti.

„Vezmu si bundu a můžeme vyrazit,“ řekla, zatímco se soukala do vysokých kozaček.

„Páni, vypadáš fantasticky, jak to děláš? Před hodinou jsi ještě připomínala zombie.“

„To víš, v pětadvaceti mi stačí sprcha a pět minut spánku,“ usmála se Radka a pohodila blonďatým mikádem.

Kamila jen přikývla a oblékla si kabát. Cestou ven se podívala do zrcadla visícího na chodbě. Nebyl to hezký pohled. Vypadala unaveněji než Radka, která zřejmě propařila několik nocí v kuse, a to byla dokonce o víc než rok mladší. Modré oči rámovaly tmavé kruhy a svoje krásné dlouhé vlasy ráno svázala do neupraveného uzlu a už tak zůstaly. Nápor balíků před Vánoci si vybral svoji daň a neustálá starost o Erika jí na kráse taky nepřidala.

„Nebude ti vadit, když se cestou zastavíme v nákupním centru? Chtěla bych si koupit nějaké hezké prádlo,“ navrhla Kamila.

„Ne, klidně. Pomůžu ti vybrat, nebo zase koupíš něco sladce růžovýho, a intuice mi napovídá, že to asi nebude

Erikova oblíbená barva. Jo a měla by ses nechat ostříhat.“

Kamila ztuhla. Svoje vlasy milovala. Od malička je měla až do pasu, někdy i delší, a byly tmavé, skoro černé, husté a lesklé. Každé zastřižení konečků si dlouho rozmýšlela a krátké mikádo, jaké nosila Radka, si na sobě vůbec nedokázala představit.

„Možná zastřihnout konečky,“ připustila a zároveň se rozhodla, že tenhle úkol pro jistotu kamarádce nesvěří.

Nasedly do auta, Kamila projela ucpaným centrem, napojila se na dálnici a za třicet minut zaparkovala na záchytném parkovišti nad Václavským náměstím.

Město bylo vánočně vyzdobené a osvětlené. Stejně tak celá cesta na Staroměstské náměstí. Pomalu se stmívalo. Fotky, které Radka hned začala ve velkém pořizovat, byly pohádkově krásné.

„Selfíčko?“ podívala se na Kamilu, a než se ta zmohla na protest, popadla ji kolem ramen a hned cvakla několik snímků. „Sluší nám to,“ natočila displej k nim.

Zatímco Radka vypadala jako filmová hvězda, Kamila si připadala jako někdo, kdo nosí hercům čaj a sušenky.

„Jo, sluší,“ přikývla a obrátila oči zpět ke stánkům se skleněnými ozdobami, dřevěnými loutkami, ponožkami z ovčí vlny a trdelníkem. Kdyby mohla, hned by se sebrala a jela někam na kosmetiku, ale to bohužel muselo počkat. Zachumlala se do šály, až jí koukaly jen oči a červený nos, a následovala Radku ke stánku se svařákem.

Vystála frontu, koupila jeden pro Radku a sama si dala čaj s příchutí skořice. Mladý prodavač se na ni usmál, sáhl pod pult a podal jí kvalitní dřevěné míchátko, jehož jeden konec byl obalený velkými krystaly hnědého cukru.

„To tady mám jen pro velmi krásné dívky,“ řekl, mrkl na ni a popřál jí hezký večer.

Kamila si pomyslela, že se spletl nebo že byla tak dobře maskovaná šálou a ten chudák si ani nevšiml, jak hrozně vypadá. Ale povzbudilo ji to, a jak se přesvědčila na vlastní oči, nikdo jiný takové luxusní míchátko nedostal. Ne za tu dobu, co stála ve frontě.

„Nejspíš tě jen litoval,“ vyprskla Radka smíchy, když

Kamila vyprávěla příhodu s milým prodavačem.

„Nejspíš,“ pokrčila rameny, ale náladu jí to nezkazilo. Míchala čaj, sledovala, jak se krystalky cukru rozpouštějí, a myslela na to, že život je někdy prostě hezký. * * *

Domů se vrátila pozdě, ale pořád dřív než Erik. Aspoň měla čas uklidit dárky, které nakoupila, dát si pořádnou sprchu a umýt si vlasy.

K večeři plánovala připravit jen obložené chleby. Nemělo cenu vyvařovat, dokud nebude po svátcích a všechno se nevrátí k normálu. Stejně chodila z práce tak utahaná, že na nic složitějšího neměla náladu.

Rozčesala si vlhké vlasy a ze dvou nočních košilek, které si ten den pořídila, vybrala jednu, kterou měla v úmyslu si hned vzít na sebe. Černá průsvitná košilka byla neobvykle plisovaná a patřily k ní i stejné kalhotky s nohavičkou, oboje velmi slušivého střihu. Sundala župan, pomalu si prádlo oblékla a postavila se před velké zrcadlo na posuvných dveřích skříně.

Proměna byla neskutečná. Na rozdíl od Radky, která měřila sotva metr šedesát, se o hodně vyšší Kamila mohla pyšnit dlouhýma nohama. Boky měla možná maličko širší v poměru ke štíhlému tělu a malým ňadrům, ale zase to vyvážil jejich hezký, oblý tvar.

Upravila si ramínka a zastrčila pramen vlasů za ucho.

„Wow, co to tady mám? Že by předčasný dáreček?“ hvízdl uznale Erik, který se objevil ve dveřích. „Lehni si na postel, zlato, a počkej. Osprchuju se a hned si tě přijdu rozbalit.“

Kamila poslechla. Lehla si na postel a erotické představy toho, co očekávala, ji nažhavily tak, že doslova cítila, jak rychle vlhne. Jenom se v duchu modlila, aby neusnul, protože se to v poslední době stalo už dvakrát. Erik však byl ten den ve formě a udělal přesně to, co slíbil.

Přišel z koupelny s ručníkem omotaným kolem boků, před postelí ho shodil na zem a lehl si vedle Kamily. Pomaloučku ji svlékl. Dával si na čas a každý obnažený kousek kůže nejprve políbil.

„Moc ti to dneska sluší. Jsi krásná,“ zašeptal jí do ucha a ona se tak v tu chvíli skutečně cítila. Tohle on uměl. Jeho schopnost dělat všechno lepší, krásnější a zářivější byla výjimečná. Snad i díky tomu se za necelé tři roky vypracoval z řadového zaměstnance až na vedoucího oddělení.

„Hezky voníš,“ zašeptal znovu a stáhl jí luxusní kalhotky.

Bez nich už si nepřipadala tak atraktivní, ale Erikovi to nejspíš nevadilo a zálibně se na ni podíval.

Milování bylo nádherné. Takové jako kdysi, na začátku vztahu. Usnula zcela vyčerpaná, a když se ráno probudila, Erik byl pryč.

Navzdory tomu, že byla neděle.