3. kapitola

Erik znovu a znovu líbal její jemnou kůži na břiše. „Trochu to lechtá,“ zasmála se.

„Nemůžeš se smát, když se tady dole snažím vážně pracovat.“

„Jde ti to skvěle, pokračuj,“ zachichotala se a postrčila jeho hlavu trochu níž.

Poslechl a perfektně mířenými a načasovanými doteky ji rychle dovedl k vyvrcholení. Potom byla řada na něm. Mírně se nadzvedl, položil se mezi její stehna a vnořil do ní svůj úd.

„Dneska to chci drsně, ty divochu.“

„Jak si přeješ, lásko. Za chvíli budeš prosit, abych se slitoval,“ usmál se a tvrdě přirazil, přesně tak, jak si přála. A on vlastně také.

V tomhle si dokázali vyhovět a nebáli se experimentovat. Vzájemně si kupovali erotické hračky, které i beze slov naznačily, co by se tomu druhému líbilo. Bylo zajímavé zkoumat hranice své sexuální fantazie.

„Mám pro tebe dárek,“ řekl Erik, když byl po divoké jízdě opět schopný popadnout dech. Vstal z postele a nahý došel k židli, přes kterou viselo jeho sako, z jehož kapsy něco vytáhl, a vrátil se zpět na lůžko.

Nejdřív ji políbil na rty a teprve potom jí podal sametovou krabičku.

„Diamantový náušnice,“ vydechla užasle, když ji otevřela.

„No, skoro… teda ne zrovna na uši.“

„Aha. S tím mi budeš asi muset pomoct,“ usmála se a vzala do dlaní svá ňadra a nastavila před Erikovy oči bradavky, v nichž byly zlaté kroužky.

„Strašně rád, ale nejdřív se s nimi pořádně pomazlím.“

„To taky očekávám.“

Nemusela ho pobízet dvakrát. Položil dlaň na její hrudník, jemně zatlačil a přiměl ji, aby si znovu lehla, obkročmo se na ni posadil, sklonil se a jednu po druhé obkroužil její bradavky špičkou jazyka. Vzal je do úst a lehce zatáhl za zlatý kroužek. I ten byl kdysi dárek od něj. Opatrně ho rozevřel a sundal. Navlékl na něj zlatou slzičku s diamantem uprostřed a vrátil jej na své místo. To samé udělal i s druhým kroužkem.

„Slušej mi?“ zeptala se a mírně se nadzvedla.

Erik jí podložil záda polštářem a vytáhl mobil.

„Jsi neuvěřitelně svůdná, takže si tě nejdřív zvěčním,“ cvakl mobilem několik snímků, „a pak se nutně musím ještě jednou udělat.“

S radostí mu to potěšení dopřála, ale jakmile bylo po všem, udeřila na něj.

„Už jsi jí o tom řekl?“

Erik se zarazil. Tak nějak doufal, že k té otázce nedojde. Rozhodně ne poté, co si užili úžasný divoký sex. Neměl ani čas vymyslet výmluvu.

„Mám pocit, že to se mnou nemyslíš vážně,“ pokračovala, když se nedočkala odpovědi.

„Jiřinko, lásko, jak můžeš říct něco takovýho? Právě jsem ti dal diamanty, na který padl celej můj třináctej plat a prémie.“

„Peníze, to je všechno, co tě zajímá.“

„Mě? Ty se necháš vydržovat od ředitele pošty, kterej ještě ke všemu nemá jen tebe. Pokud vím, tak spí se svou asistentkou, tou prsaticí Štechlovou. Ty seš se mnou přece jen kvůli sexu, taková byla dohoda.“

„S dohodou musí souhlasit oba. Už dlouho mi slibuješ, že budeme spolu. Mimochodem, jakmile se se starým rozejdu, přestane mi platit nájem za byt, tak neříkej, že tě nemiluju, když se smířím s tvým platem místo s jeho. A jelikož na ten nájem nechci být sama, tak máš čas do Vánoc.“

„Přece jí to nemůžu říct před Vánocema?“

„Budeš muset, zlato. Nebo jí to na poště tak zavařím, že ji nenechaj ani lízat obálky.“

Tohle nechtěl a neplánoval, ale nevěděl, jak z toho ven. Byl by nejradši, kdyby všechno zůstalo při starém, ale s tím by Jiřina nesouhlasila. Nejspíš by se s Kamilou časem rozešel nebo by se choval tak, aby to udělala ona sama, ale ne teď, ne před Vánoci. Na rozdíl od Jiřiny, která si dělala, co chtěla, musel on dbát i na to, co tomu řeknou rodiče, a kupodivu mu hlavou bleskla i myšlenka na Kamiliny rodiče. Nebude pro ni snadné říct jim, že místo svatby je konec, a vrátit se zase k nim domů.

Jenomže si vzpomněl, proč si vlastně našel milenku. Kamile bylo třiadvacet, ale chovala se na třicet. Vracet se domů k ní bylo jako vracet se k ženušce po deseti letech manželství. Nuda.

„Taky pro tebe mám dárek,“ vytrhla ho Jiřina ze zamyšlení a šla pro něco do skříně. Při zpáteční cestě Erik fascinovaně hleděl na její velká pohupující se ňadra, na kterých se třpytily malé diamanty. Okamžitě ucítil šimrání v rozkroku, ale věděl, že tentokrát si bude muset nechat zajít chuť.

Jiřina mu také podala krabičku, o něco větší a podlouhlou. Vypadalo to na hodinky. Otevřel ji a uvnitř uviděl malou bílou plastovou věcičku s dvěma modrými čárkami uprostřed.

* * *

Nedokázal se soustředit na řízení, a když zaparkoval před domem, ani nevěděl, jak se tam ocitl. Myšlenky se mu stále vracely k rozhovoru s Jiřinou. Vždyť byl vždycky tak opatrný. Nebo snad ne?

Je pravda, že onehdy, když ji vzal na luxusní wellness víkend a užívali si ve vířivce, kondom nepoužil. A dvakrát ho z ní musel lovit, když to dělali několikrát za noc a jeho úd prostě odmítal stát, ale tehdy snad už v sobě neměl ani žádné sperma. Panebože, jak se to mohlo stát? chytal se za hlavu.

Vystoupil z auta a několikrát se zhluboka nadechl. Nemohl připustit, aby na něm Kamila něco poznala. Ještě ne.

Odemkl dveře a vešel do bytu. Kamila se otočila a usmála se na něj. Vlasy měla spletené do copu a oblečená byla do legín a volného trička. Nejmíň sexy oblečení na světě.

Legíny sice hezky obtahovaly její dlouhé štíhlé nohy a pod tričkem se jí rýsovaly drobné bradavky, ale skutečně to nemusel vidět v několika obměnách každý den.

„Udělala jsem tvoji oblíbenou čínu, miláčku.“

Erik jen přikývl a šel se trochu umýt. Nechtěl srovnávat, ale nešlo mu to z hlavy. Vaření byla další věc, kterou se Kamila lišila od Jiřiny. Neměla ráda rýži, přesto ji kvůli němu dělala docela často. Určitě by byla dobrá máma, mnohem lepší než Jiřina, ale za deset let, ne teď. Jenomže Kamila se většinu času chovala jako jeho vlastní máma a to nebylo sexy už vůbec.

„Děkuju, ty snad umíš číst myšlenky,“ pochválil ji povzbudivě, když usedli ke stolu. „Celý den jsem na ni měl chuť.“

Pustil se do kousků kuřete, ale tentokrát mu do krku nelezly. Postrkoval je vidličkou z jednoho konce talíře na druhý a nedokázal se soustředit ani na to, aby je konečně napíchl a snědl.

„Promiň. Zrovna mě něco napadlo. Musím si ještě zavolat do práce, bude to minutka,“ omluvil se, odložil příbor, popadl mobil a zmizel v ložnici.

Jiřina okamžitě zvedla telefon a Erik si pomyslel, že to měl nechat na jindy, ale už bylo pozdě.

„Doufám, že voláš s nějakou dobrou zprávou, třeba tou, žes to té svojí myšce domácí řekl a stěhuješ se ke mně. Případně já k tobě.“

„No… vlastně… zrovna jsem se to chystal udělat a napadlo mě, jak víš, že… ehm… dítě je moje? Vždyť přece ještě spíš s Horáčkem.“

„Nevím, jestli se náhodou nemám urazit, ale rozhodla jsem se to přejít. S Horáčkem jsem dobrejch pár měsíců nespala, sice žere viagru, ale už mu není nic platná. Nejspíš by si ji musel píchat nitrožilně. A navíc,“ odmlčela se a potom vytáhla největší trumf: „Má deset let vasektomii.“

„Cože?“

„Vasektomii,“ zopakovala Jiřina. „Prostě střílí slepejma. Ale zlatíčko, kdybys mi pořád nevěřil, naštěstí žijeme v jednadvacátým stoletím a test DNA dneska není nic složitýho.“

Tohle byl konec.

Vrátil se do kuchyně, jako kdyby zrovna dostal zprávu, že mu zbývá poslední týden života, a znovu se posadil za stůl před vychladlé jídlo.

„Stalo se něco?“ podívala se na něj Kamila soucitně.

„Kolega dostal žlučníkový záchvat. Myslel jsem si to, celý den si stěžoval a byl pobledlý.“

„Snad to nebude vážné.“

„Asi ne, akorát to načasování není nejvhodnější. Budu muset převzít jeho práci.“

„Tohle si nikdo neplánuje. A my to zvládneme. Čeká nás přece ještě spousta Vánoc,“ usmála se konejšivě a položila svou ruku na tu jeho.

Řekni jí to, řekni jí to. Nebuď zbabělec, opakoval si v duchu, ale nakonec jen dojedl večeři a neřekl vůbec nic.

Ještě než usnul, rozhodl se, že jí dá kopačky citlivě a napíše jí to v e-mailu.