Slib mlčení - 2. vydání

Linda Castillo

SLIB MLČENÍ

Originální název: Sworn to Silence

Vydáno u Minotaur Books, New York 2009

Překlad Petra Pechalová

Odpovědná redaktorka Monika Olivová

Grafická úprava Eva Gomolová

Obálka Marcel Bursák/PT MOBA

Tisk Finidr, s. r. o., Český Těšín

Vydala Moravská Bastei MOBA, s. r. o., Brno 2023 www.mobaknihy.cz

© 2009 by Linda Castillo

Published by arrangement with St. Martin´s Publishing Group.

All rights reserved.

Translation © Petra Pechalová, 2014

© Moravská Bastei MOBA, s. r. o., Brno 2014, 2023

Vydání druhé

ISBN 978-80-279-0774-8

Jsemjednímztěchautorů,ježmajísilnoupodporuokolí, kterájimpomáháběhemtěchdlouhýchaněkdyiobtížných měsíců,jichžjepronapsánírománutřeba.TutoknihuvěnujisvémumanželoviErnestovi,kterýječirounáhodoumým skutečnýmživotnímhrdinou.AdáleJackoviaDebbiezaten úžasný výlet na amišský venkov.

Mám vás ráda.

PODĚKOVÁNÍ

Pátráníspisovatelepofaktechběhemprácenarománuje zdánlivěnekonečnýproces.Ačkolipsanísamotnéjeúkol propoustevníka,jsouspisovateléběhemfázebádáníodměněnípříležitostíhovořitsbezpočtemzajímavýchosob aprofesionálů,kteříjsouochotniseosvéznalostitakštědře podělit.Jemnoholidí,kterýmbychrádapoděkovalazato, žemipomohliktomu,abyseromán Slibmlčení stalskutečností.

Vprvnířaděbychchtělapoděkovatsvéúžasnéagentce NancyYostové,kteráužodpočátkuvěřilavpotenciálmého dílaavesvévířeanijednounezakolísala.DálemémubáječnémuredaktoroviCharliemuSpicerovi,jehožnadšenípro příběhazkušenéradyudělalyzknihytakovýhit.Takébych rádapoděkovalacelémunewyorskémutýmunakladatelství St.Martin's/Minotaur,jehožčlenyjsou:SallyRichardsonová,AndrewMartin,MatthewShear,MatthewBaldacci,Bob Podrasky,HectorDeJean,DavidRotstein,AllisonCaplinováaSarahMelnyková.Mezinimijeještěmnohodalších vynikajícíchosob,kterévzhledemkomezenémuprostoru nemohuvyjmenovat,cítímvšakneskonalouvděčnost,že mohu psát pro tak dynamickouatalentovanou skupinu.

Cosetýčeodbornýchznalostí,dlužímobrovskédíkyDanieluLightovi,náčelníkovipolicejníhosboruvměstečku ArcanumvOhiu,zato,žesemnoutakvelkorysesdílelsvé znalostiazkušenostitýkajícísechodupolicejníhooddělení namalémměstě.Svédíkyposílámitobě,A.C.,zavšechny tvépostřehyohledněamišskékulturyazavšechnytydrahocennédetailyzeživotaamišů.Takéděkujisvýmkritikům –JenniferArcherové,AnitěHowardové,MarcyMcKayové aAprilRedmonové–,díky,žejstemidovolily,abychvás zastředečníchvečerůzdržovalaodspánku.DěkujiKurtu

ShearerovizohijskéhoÚřaduprokriminálnívyšetřováníza to,žebezmrknutíokazodpovědělvšechnyméšílenédotazy.Připopisumnohaorgánůčinnýchvtrestnímřízení,které vméknizevystupují,zejménapřipopisuohijskéhoÚřadu prokriminálnívyšetřování,jsemsedopustilaurčitéhopřekrucovánífaktů.Ohijskákriminálkajeprvotřídníbezpečnostníorgánvedenýdokonalýmiprofesionály,kteříjsouve svépráciskutečnědobří.Jakékoliprocesníchybyapříkrasy pocházejí zmého pera.

Tu se náhle ďábel objevil, neb jméno mu dáš aon je tu aplný sil.

Matthew Prior, „Hans Carvel“

Napříšerypřestalavěřit,kdyžjíbylošest.Tehdyjímáma každounoczkontrolovalaskříňapodívalasepodpostel. Aleteď,kdyžjíbylodvacetjednaaleželanahá,svázaná azbitánabetonovépodlazestudenéjakoled,uvěřilavně znovu.

Obklopenátemnotounaslouchalahlasitémutlukotusvéhosrdce.Nedokázalaovládnouttřas.Nedařilosejízastavit drkotánízubů.Ipřitomnejnepatrnějšímzvukuceláztuhla vděsivémočekávání,žesetazrůdavrací.

Nazačátkusezaobíralapředstavami,žesejípodaříutéct nebožesvéhověznitelepřesvědčí,abyjinechaljít.Alenebylažádnánaivka,věděla,žetohleneskončídobře.Tensní smlouvatnebude.Anipoliciejinezachrání.Anijívposledníminutěneudělímilost.Tazrůdajizabije.Otázkaužnezní jestli,alekdy.Točekáníbylostejnězničujícíjakosamotná smrt.

Nevěděla,kdejeanijakdlouhoužtamje.Ztratilaveškerý pojemomístěačase.Jediné,codokázalavesvémokolírozpoznat,bylpachhnijícíhomasaaozvěna,kterásemístností přizazněnísebemenšíhozvukurozlehlasestejnouintenzitou, jako by byla vjeskyni.

Zevšehotohoječeníužbylaceláochraptělá.Vyčerpaná zboje.Zdrcenázevšechtěchhrůz,kteréjíprovedl.Jedna jejímaláčástsiužjenpřála,abytenpříšernýbojoživot konečně skončil.Ale, bože můj, jak

Nikdyosmrtinepřemýšlela.Natomělaažmocsnů. Hleděladobudoucnasažpřílišvelkýminadějemiapevně věřilaslibu,žezítřekbudelepší.Kdyžteďleželavestudenékalužisvévlastnímoči,smířilasestím,žežádnézítra nebude.Nemělavcodoufat.Předsebouvidělajentemnou

si jen přála žít…

„Mami,“zašeptala.

hrozbublížícísesmrtiamuka,kterápřinášelovědomívlastního konce.

Leželanabokuskolenypřitisknutýmikhrudi.Drát,kterým mělasvázánaobězápěstí,jinapředdrásal,alepopárhodinách bolestustoupila.Snažilasenemysletnato,cojíprovedl. Napředjiznásilnil.Aletonebylonicprotizvrhlostem,jaké simuselavytrpětpotom.

Ještěstáleslyšelapraskáníelektřiny.Cítilatoostréškubnutí,kdyžjíprojelproudanakopljímozekuvnitřlebky. Stáleještěslyšelatyzvířeckéskřeky,kteréseznídralynamístokřiku.Vžiláchcítilahukotkrveplnéadrenalinu.Slyšela divoké, neovladatelné bušení srdce.Apotom

Pracovalsesoustředěnímhodnýmnějakéhohrůzného řezbáře.Byltakblízko,ženakůžicítilalehkéšimráníjeho dechu.Kdyžvykřikla,zasadiljíránuelektrickýmbodcem. Kdyžkolemsebekopala,bodljiznovu.Nakoneczůstala ležetbezhnutíavšechnatamukasnášelamlčky.Smířilase sbolestí.Anapárkrátkýchminutvduchudolétlanaplážna Floridě,kamsesrodičivydalapředdvěmalety.Dochodideljipálilbílýpísek.Vánektakteplýavlhký,žejípřipadalo, jako by její duši pohladil dech samotného Boha.

Zesněníjivytrhldusottěžkýchbotnabetonu.Zvedlahlavu adivoceserozhlédlakolem,alepřespásku,kteroumělapřes oči,nicspatřitnemohla.Slyšela,jaksamazrychlenědýchá skrzesevřenoučeliststejnějakouštvanédivokézvíře,které seteďchystajídorazit.Nenávidělaho.Nenáviděla,čímbyl, cojíudělal.Kdybysejíjenompodařilouvolnituzlyautéct…

Nabokujipohladilarukavrukavici.Zkroutilaseaoběmanohamavykopla.Kdyžzaslechla,jakjejímučitelhekl, pocítilaletmézadostiučinění.Potomseozvalozapraskání elektřinyjakopřibouřce.Tělemjíprojelabolest,jakobyse

„Maminko, pomoz mi…“

„Běž ode měpryč,ty hajzle!“zakřičela.„Běž pryč!“

Věděla ale, že ji neposlechne.

ocitla na konci biče, kterým právě někdo šlehl.

Naokamžiksezesvětavytratilyjakékolizvukyabarvy. Matněsiuvědomovaladotykrukounachodidlech.Vzdálenéchřestěníoceliobeton.Prostupovaljítakovýchlad,ažse začala nekontrolovatelně třást po celém těle.

Kdyžsiuvědomila,žejíjejínásilníkkolemkotníků omotalřetěz,ovládlajinovávlnaděsuvesvénejčistší podobě.Hnednatořetězutáhlajehostudenéčlánkysejí zařezalydokůže.Zoufalesepokusilavykopnout,pokusila seosvoboditsinohy,abysemohlaještějednou,naposledy postavit.

Ale bylo pozdě.

Ječela,dokudjínedošeldech.Zmítalasebou,kroutilase asvíjela,alejejísnahybylymarné.Nadníchrastilaocel oocel. Řetězjí pomalu zvedl nohy zpodlahy.

„Pročtoděláš?“křičela.„Proč?“Řetězřinčelavytahoval jínohynahoru,stálevýšavýš,dokudneviselahlavoudolů. Přišlojí,jakobysejívhlavěnahromadilaveškerákrev. Vobličejijítepalo,cítilatlukotsrdcevžilách.Snažilase hlavuzvednout,alegravitacejitahalakzemi.„Pomoc!Pomozte mi někdo!“

Rukavrukavicijiuchopilazavlasyajizachvátilašílená panika.Kdyžjítazrůdastáhlahlavudozadu,vydralsejí zplichlasitývýkřik.Vhrdleucítilaostréhorkébodnutíbřitvou.Jakobyzvelkédálkyknídoléhalzvuktekoucívody, jakokdyžsepleskáníkapekdopadajícíchnazemzesprchovéhlaviceodrážíodkoupelnovýchkachliček.Hledělado tmyzapáskou,kteroumělapřesoči,anaslouchala,jakzní odkapáváživot.Tohlesepřecenestává.Nejí.NevPainters Mill.

Myslsejízamlžila,jakobyněkdocvaklvypínačem. Horkovobličejisestupňovalo,aletělomělastudené.Děs ustoupilanahradilohomdlésoustavnéhučení.Bolestse rozplynuladoprázdna.Svalyjíochably.Vkončetináchpocítila brnění.

Přece jenom mi neublíží, pomyslela si.

Auprchlanabílépískypláže,nakterýchseštíhlépalmypohupovalyjakoelegantnítanečniceflamenca.Akam ažokodohlédlo,rozprostíralasetanejmodřejšívoda,jakou kdy vživotěspatřila.

Majákpolicejníhoautaházelčerveno-modréodleskyna opadanéstromy.StrážníkT.J.Bankszajelkekrajnici,rozsvítilpostranníreflektorakuželemsvětlaprojelpodélokrajepole,nakterémsevchladnémvzduchuchvělykukuřičné klasy.Zhrubaodvacetmetrůdálstálovpříkopušestkrav apřežvykovalo.

„Pojebanýkrávy,“zamumlal.Vedleslepictomuselabýt tanejpitomějšízvířatanazemi.Zapnulvysílačku.„Hlásím sedmačtyřicítku.“

„Coseděje?“zeptalaseMona,kterápracovalajakonoční dispečerka.

„Mámtadydobyteknakomunikaci.Stutzovizasezdrhly jeho krávy.“

„Toužjetenhletejden podruhý.“

„Anavíczaseběhemmýslužby.“

„Co budeš dělat?Ten chlap nemá telefon.“

Mrklnahodinynapalubovceazjistil,žejsouskorodvě vnoci.„Rozhodnětadynebudutrčetvtýzasranýziměaněkam je nahánět.“

„Možná bys je mohl prostě odprásknout.“

„Nepokoušejmě.“Rozhlédlsekolemapovzdechlsi.Dobyteknasilnicivtuhlehodinu,tosidoslovaříkáonějakou nehodu.Jestliněkdovyjedezezatáčkyvyššírychlostí,nemusítodopadnoutdobře.Pomyslelnavšechnotopapírování,kekterémudopravnínehodapovede,azavrtělhlavou. „Rozestavímtadypársvětlicapakmuvykoputujehoamišskou prdel zpelechu.“

dveříchbaterkuavystoupilzauta.Bylatakovázima,žecítil,jakmunamrzajíchloupkyvnose.Vydalsekpříkopu,

„Dej vědět, jestli budeš potřebovat posily,“zahihňala se. Vytáhlsizipbundyažkbradě,vylovilzpřihrádkyve

podbotamimukřupalsníhapředobličejemsemudech sráželvpáru.Půlnočnísměnynesnášelskorostejnějako nesnášel zimu.

Přejelbaterkoupoohradníku.Apřesnějakčekal,ošest metrůdálsezesukovitéhoakátovéhokůluuvolnilyobaostnatédráty.Otiskykopytmuprozradily,žeotvorvohradníku užobjeviloněkolikkrav,kteréseodvážilyažkekrajnicina trochuté nepovolené pastvy.

T.J.sevrátildoautaaotevřelkufr.Sebraldvěsvětlice arozestavěljeprovýstrahuřidičůmnastředovoučáru.Byl právěnacestězpátkykautu,kdyžsivšimlněčehovesněhu naopačnéstraněsilnice.Zvědavostmunedalaapřistoupil blíž.Nakrajnicileželadámskábota.Bylavdobrémstavu anebylazapadanásněhem,takžetamnemohlabýtdlouho. Nejspíšzastipuberťáci.Tenhleopuštěnýúsekcestybyljejichoblíbenýmmístemprokouřenítrávyanevázanýsex.

Zamračilseapostrčilbotušpičkoutésvé.Avtuchvíli sivšimlrýhvesněhu,jakobyněkdozasebouvleklněco těžkého.Světlemzbaterkysledovaljejichsměr,aždorazil kohradníkuapolizaním.Všíjisemuzježilychlupy,když si všiml krve. Hodně krve.

Vydalsepostopěrýhsměremkpříkopu,vekterémzpod sněhuvykukovalažlutástéblatrávy.Přelezlohradníkana druhéstraněnašeldalšíkrev,jejítemnábarvaostřekontrastovala se zářivě bíloukolem.Přeběhl mu mráz po zádech.

Stopahodovedlaažkporostuopadanýchstromůnakraji kukuřičnéhopole.Slyšelsvůjtěžkýdechahlasitýšelestsuchýchkukuřičnýchklasůvšudekolemněj.T.J.položildlaň napistoliakuželemsvětlakolemsebenačrtlkruh.Avtu chvíli si všiml, že ve sněhu něco leží.

Nejdřívsipomyslel,ženějakéautosrazilozvířeatosesem dovleklo,abypošlo.Alekdyžsepřiblížil,světlozbaterky

„Pojebaný krávy.“

Byli skoro stejně pitomíjako tykrávy.

„No do hajzlu?“

odhaliloněcojiného.Holoukůži.Chumáčtmavšíchvlasů. Nahéchodidlovyčuhujícízesněhu.Dokrvesemuvyplavil přívaladrenalinu.

„No do prdele.“

Nakrátkýokamžiksenedokázalanipohnout.Nedokázal odtrhnoutpohledodtohotemněrudéhokruhukolembezbarvéhotěla.Donutilsezačítmysletapokleklnazem.Jeho prvnímyšlenkamuříkala,žejetaženamožnáještěnaživu. Setřepaljíznahéhoramenesníhauchopilho.Bylostudené jakoled,alestejnějiobrátil.Spatřildalšíkrev,bledoukůži askelné oči, které jako by zíraly přímo naněj.

Celýrozechvělýseodníodtáhl.Třesoucíserukoupopadl klopu svysílačkou. „Dispečer!Tady sedmačtyřicítka!“

„Co zas? Nahnala těnějaká kráva na strom?“

„Mám tadyuStutze mrtvolu, do prdele!“

„Cože?“

VPaintersMillpoužívalisystémdesítkovýchkódů,ale onsianizabohanemohlvzpomenout,jakéčíslojepromrtvétělo. Nikdy ho nemusel použít.

„Játěslyšela.“Alekdyžjídošlo,očemmluví,následovalazajejími slovy zaražená pauza. „Jakou máš polohu?“

„Silnice Dog Leg, kousek na jih od toho krytýho mostu.“

Hluboké ticho.

„Kdo to je?“

VPaintersMillznalkaždýkaždého,aleontuhleženu nikdy dřív neviděl.

„Nevím.Žena.Nahájakovden,kdypřišlanasvět,atuhá jakElvis.“

„Nějakábouračka?“

„Tohležádnánehodanebyla.“T.J.uchopilsvouosmatřicítkuazahledělsedostínůpodstromy.Cítil,jakmuvhrudi divocebijesrdce.„Radějizavolejnáčelnici,Mono.Myslím, žetady máme co do činění svraždou.“

„Říkám, že tu mámmrtvolu.“

Sen osmrti.

Jakovždyjsemvkuchynistaréfarmy.Naošoupanéprkennépodlazeselesknerudákrev.Vevzduchusemísívůně kváskovéhochlebaačerstvěposečenétrávysostrýmpachemméhostrachu,rozpor,kterýmůjmozekneníschopný pojmout.Závěsyvokněnaddřezempovlávajívmírnémvánku.Najejichžlutélátcevidímkrvavéfleky.Dalšícákance jsou na zdi. Lepkavou krevcítím ina rukou.

Krčímsevrohuanamístopotlačenéhokřikusemizhrdladerouzvířecízvuky,kterénedokážurozeznat.Cítímsmrt, kterájevmístnostisemnou.Temnotaserozprostřelavšude kolemmě.Vemně.Aužvevěkučtrnáctiletvím,ževmém bezpečnémsvětě ukrytém před okolím existuje zlo.

Zespánkuměvytrhnedrnčenítelefonu.Nočnímůrase jakonějakýnočnítvorodplazídosvéhodoupěte.Převalím se,natáhnusepotelefonunanočnímstolkuapřiložímsiho kuchu.

„No?“ Místo pozdravumizhrdla vyjde jen zaskřehotání.

„Náčelníku.TadyMona.Pardon,ževásbudím,aleasi bystesemmělaradšipřijít.“

Monauměpracujenanočnísměny.Obvyklesklony khysteriinemívá,takžeúzkostvjejímhlaseupoutáveškerou mou pozornost.

„Co se stalo?“

„T.J.jevenkupoblížStutzovyfarmy.Odchytávalnějaký krávy anašelmrtvolu.“

Najednouměúnavaopustí.Sednusiaodhrnusivlasy zobličeje.

„Cože?“

„Našel mrtvolu.Vypadá, že jím topěkněotřáslo.“

PodletónujejíhohlasuneníT.J.jediný.Shodímnohy zpostelenazemanatáhnuseprožupan.Letmýmpohledem na budík zjistím, žeje skoro půl třetí ráno.

„Nehoda?“

„Jenom tělo.Nahý. Žena.“

Kdyžsiuvědomím,žepotřebujuoblečení,nežupan, rozsvítímlampičku.Světloměbodádoočí,aletoužjsem úplněvzhůru.Stálesesnažímpochopit,jakmohlněkterý zmýchstrážníků najít tělo. Zeptám se jí na polohu.

„ZavolejdoktoruCoblentzovi,“nařídímjí.DoktorCoblentzjejednímzešestidoktorůvohijskémměstečkuPainters Mill aúřadující koroner pro holmeský okres.

Přejdukšatníkuavezmusipodprsenku,ponožkyapodvlíkačky.

Stutzovafarmaserozkládánaosmdesátiakrechzjedné stranyohraničenýchsilnicíDogLeganadruhéstraněsevernívětvíříčkyPaintersCreek.Souřadnice,kterémiMona nadiktovala,senacházínecelýkilometrodstaréhokrytého mostunaopuštěnémúsekusilnicekončícínahraniciokresu.

Vechvíli,kdyzastavímzaautem,kterýmsempřijelT.J., pocítímsilnoutouhupohrnkukafe.Vesvětlereflektorůrozpoznámnasedadleřidičejehosiluetu.Potěšímě,ženasilnicirozestavělsvětliceanechalsvítitmaják.Vezmusvítilnu avyklouznuzauta.Překvapímě,jakájezima,schoulím sedosvépéřovkyavynadámsi,žejsemsizapomnělavzít čepici.Kdyždojduažkněmu,poznám,žejímtaudálost otřásla.

fazónu,alekdyžukážesměremkpoli,chvějesemuruka. Jemijasné,žetentřasnevyvolalanízkáteplota.„Asideset metrůsměremktamhletěmstromům.“

„AaťT.J. na nic nesaháanehýbe stělem.Za deset minut jsemtam.“

„Takcotammáš?“

„Tělo.Žena.“Zevšechsilsesnažíudržetpolicajtskou

„Jsisijistý,žejemrtvá?“

Dvakrát mu poskočí ohryzek.

„Je studená. Nemápulz.Všude je to zasraný od krve.“

„Taksenatopodíváme.“Vydámesekestromům.„Dotkl ses něčeho? Narušil jsimísto činu?“

Lehce sklopí hlavu amně je jasné, žeano.

„Mysleljsem,žetřebabude…naživu,takjsemjipřekulil, abych to zkontroloval.“

Tonenídobré,alezůstanumlčet.T.J.mápředpoklady, abyseznějjednoustaldobrýpolda.Jesnaživýaberesvou prácivážně.Aletohlejejehoprvnídžobubezpečnostních sborů.Jetozelenáč,zatímjeumějakostrážníkjenompůl roku.Vsadila bych se, že tohlejejeho první mrtvola.

Podbotaminámkřupesníhsahajícíažpokotníky.Jakmilezahlédnutělo,zachvátíměhrůza.Zatoužímpodenním světle,alebudetrvatještěceléhodiny,nežsemimojepřání splní.Vtutoročnídobujsounocidlouhé.Oběťjenahá.Věk dvacetnebonecelýchdvacetlet.Vlasybarvyšpinavéblond. Kolemhlavysejírozprostírákalužkrveoprůměruvícjak půlmetru.Kdysibylakrásná,alevesmrtijejítvářnahánístrach.Poznám,žepůvodněleželanabřiše.Dostavilase uníposmrtnápromodralostajednustranuobličejeužmá zbarvenoudofialova.Očimázpolazavřenéapohledupřený doprázdna.Zpozanaběhlýchrtůjívyčuhujejazykanajeho špičce zahlédnu krystalky ledu.

Skloním se ktělu. „Vypadá to, že už tu pár hodin leží.“

„Začínajísenaníobjevovatšedýflekyodmrazu,“poznamenáT.J.

PřestožejsemšestlethlídkovalanastanicivColumbusu vOhiuadvarokytamdělaladetektiva,mámpocit,jakoby tohlebylonadmésíly.Columbusnepatřízrovnameziměsta snejvětšímpočtemvraždnasvětě,alestejnějakovšechna městaiColumbusmásvoutemnoustránku.Pohlednamrtvolujsemsiužpárkrátužila.Přestomědonebevolající brutalita,sjakoubyltenhlezločinproveden,naprostošoku-

je.Rádabychsimyslela,žeknásilnýmvraždám,jakouje tahle,vPaintersMillnedochází.

Ale přesto vím, že to není pravda.

Znovusiuvědomím,žejsmenamístěčinu.Vstanuaobkroužímsvítilnouprostorkolemnás.Kroměnašichstop žádnédalšínevidím.Přepadneměnepříjemnýpocit,jestli jsme náhodou nezničili možné důkazy.

„Zavolej Glockovi, ať sem hned přijede.“

„Aleonmá dovo…“

Můj pohled ho umlčí.

PolicejníoddělenívPaintersMillsestávázemě,třístrážníkůnaplnýúvazek,dvoudispečerekajednohopomocného strážníka.Rupert„Glock“Maddoxjebývalýmariňákamůj nejzkušenějšíchlap.Svoupřezdívkusivysloužildíkysvé obliběvpistolistejnojmennéznačky.Dovolenánedovolená, je tady potřeba.

„Avyřiďmu,aťssebouvezmevytyčovacípásku.“Přemýšlím,codalšíhobudemepotřebovat.„Apřivolejsemzáchranku.UpozorninemocnicivMillersburgu.Řeknijim,že jimdomárnicedopravímetělo.JoavyřiďRupertovi,ať donesenějakékafe.Hodněkafe.“Stočímpohledktěluna zemi. „Nějaký čas tady pobudeme.“

DoktorLudwigCoblentzjekulatýmužsvelkouhlavou, plešatějícímtemenemapupkemovelikostimenšíhoslona. Vystoupízesvéhoohromnéhocadillacuajásemuvydám naproti ke krajnici.

„Slyšeljsem,žejedenzvašichstrážníkůnarazilnamrtvolu,“ poznamenázamračeně.

Nasoběmákhakikalhotyapodpéřovkoučervenýkárovanývršekodpyžama.Sleduju,jakzesedadlaspolujezdce berečernýpytel.Držíhojakokrabičkusobědem.Otočíse naměapodlejehovýrazupoznám,žejepřipravenýpustit se do práce.

„Ane na ledajakoumrtvolu,“ odvětím. „Oběť vraždy.“

Veduhosměremkpříkopu.Ktělutonenídaleko,aleuž ve chvíli, kdy přelézáme ohradník, začíná funět námahou.

„Jak se proboha to tělo dostalo ažsem?“zamručí.

„Někdojisemodhodilnebosesemdovleklasamaještě před tím,než zemřela.“

Vrhnenamězvědavýpohled,alevíctonerozvádím.Nechci,abysipředemutvářelnějakédomněnky.Vpolicejní praxi jsou první dojmy důležité.

Podlezemepolicejnípásku,kterouGlockprovléklmezi stromypodobnějakotodělávajídětinaHalloweenstoaletnímpapírem.T.J.připnulkvětvinadtělempracovníreflektor.Mocsvětlanehází,alejetolepšínežbaterkyaaspoň máme volné ruce. Kéž bychom takměli generátor.

„Oblastjezabezpečená.“Glockseobjevísedvěmakelímkykávyajedenznichmistrkádoruky.„Vypadáte,že by vám to bodlo.“

Převezmuodnějkelímek,zatáhnuzaplastovéočkoanásledně už usrkávám jeho obsah. „Bože, ta je dobrá.“

Vrhnepohlednatělo.„Myslíte,žejisemněkdoodhodil?“

PřipojíseknámT.J. apohledemzalétnekmrtvé.

„Ježiši, náčelníku,toje děsný, jak je takhle na očích.“

Mněsetotakynijakzvlášťnelíbí.Zmísta,kdestojíme, jívidímnaprsaaochlupenívrozkroku.Ženavemněsepři tompohleduotřepe.Alenicstímnenadělám.Nemůžemejí pohnoutani ji ničím přikrýt, dokud tady neskončíme.

„Poznáváteji?“zeptámse.

Oba muži zavrtí hlavou.

Usrkávámkávu,ohledávámmístočinuasnažímsevmysli poskládat, co se tady asi přihodilo.

„Glocku, máš pořád ten starý polaroid?“

„Vkufru.“

„Udělejnějakéfotkytělaamístačinu.“Vzpomenusi naudusanýsníhavduchusivynadám,žejsmemístočinu taknarušili.Otiskbotybynámmohlhodněpomoct.„Chci

„Vypadá to tak.“

inějakésnímkytěchrýhvesněhu.“Mluvímnaobamuže. „Rozděltesimístočinunajednotlivápoleaprojděteje.Začněteutěchstromů.Bertevšechno,conajdete,ikdyžto podlevásnebudedůležité.Ahlavněnezapomeňtevšechno vyfotitještěpředtím,nežsetohovůbecdotknete.Zkuste, jestlisevámpodařínajítněčístopy.Hlavněsedívejtepo oblečení nebo peněžence.“

„Jdemnato,náčelníku.“AhnednatozamíříT.JsGlockemmezistromy.

OtočímsenadoktoraCoblentzestojícíhovedletěla.„Napadá vás, kdo by to mohl být?“zeptám se.

Doktorsisundápalčákyanatáhnesinarucelatexovérukavice. Poklekne na zem, přičemžheknenámahou.

„Tušíte, jak dlouho je mrtvá?“

„Vtézimějetotěžkéodhadnout.“Zvednejípaži.Nazápěstísejírýsujíčervenéšrámy.Okolnítkáňjepohmožděná aumazaná od krve. „Měla svázané ruce,“poznamená.

Zadívámsenarozdrásanoukůži.Bojovalazevšechsil, abyseosvobodila.

„Drátem?“

„Hádám, že ano.“

Podlenalakovanýchnehtůpoznám,ženepatřímeziamiše.Všimnusi,žedvanehtynapravérucemáulomenéaždo masa.Bojovala.Vduchusipřipomenu,abychsiobstarala výtěryzpodnehtů.

„Dostavilaseposmrtnáztuhlost,“oznámímidoktor.„Už jemrtváalespoňosmhodin.Vzhledemkekrystalkůmledu nasliznicíchmožnáaždeset.Jakmilejidostanudonemocnice,určímvnitřníteplotutěla.Tělesnáteplotaklesáojeden ažjedenapůlstupnězahodinu,takževnitřníteplotanám dápřesnějšíčassmrti.“Zasejírukupustí.Zastavíseprstem nadjejífialovoulící.„Tadyhlemápromodraloutvář.“Otočí senamě.Brýlemázamlžené.Jehoočijsouzatlustýmiskly obrovské. „Pohnul sníněkdo?“zeptáse.

„Nepoznávámji.“

Přikývnu, ale neprozradím kdo. „Co příčina smrti?“

Zvnitřníkapsybundyvytáhnetužkovousvítilnu,odhrne jí víčkoaposvítí jí do oka.

„Žádnépetechiálníkrvácení.“

„Takženebyla uškrcená.“

„Přesně.“Opatrnějiuchopízabraduavytočíjíhlavudoleva.Rozevřousejírtyajásivšimnu,žemádvapřední zubyulomenéažkdásni.Otočíjíhlavudopravaajakonějakáústazalitákrvísejínakrkurozevřerána.„Podřízlijí krk.“

„Máte tušení, jakou zbraň ktomu mohli použít?“

„Něcoostrého.Bezpilovitéhookraje.Žádnáznámkapo natržení.Nejdeoseknutí,jinakbybylaránadelšíanakrajíchmělčí.Těžkoříctvtomhlesvětle.“Opatrnějipřekulí nastranu.

Přejedupomrtvoleočima.Levéramenomápokrytéoděrkaminebomožnápopáleninami.Dalšísejíobjevujínalevé hýždi.Oběkolenainártymáodřené.Tkáňnakotnícíchpřipomínábarvuuzráléholilku.Kůžikolemkotníkůnemározřízloujako na zápěstích, alenohy měla rozhodně svázané.

Jakmilesivšimnudalšíkrvenajejímbřiše,těsněnadpupkem,ucítímsrdceažvžaludku.Vtemnéskvrněseskrývá něconezřetelného,něco,cojsemvidělauždřív.Něco,co jsem už tisíckrát spatřila ve svých snech.

„Acotamhleto?“

„Dobrýbože.“Doktorovisechvějehlas.„Vypadáto,žejí něcovyřezal do masa.“

„Nejdemocrozeznat,cotoje.“Alevtomsamémokamžikujsemsijistá,žetoobamocdobřevíme.Anijedenznás tonechce říct nahlas.

Doktorsenakloníblíž,ažjejehotvářnecelýchtřicetcentimetrů od rány. „Vypadá to jako dvě ikska atři íčka.“

„Neboliřímskáčíslicedvacettři,“dokončím.

Otočísenaměajávjehoočíchspatřímtensamýděs apochybnosti, které mi svírajíhrudník.

„Užjetošestnáctlet,cojsemněcotakovéhovidělnaposled,“ zašeptá.

Hledímnakrvavédílonatělemladéženyanaplňujemě odpor tak mocný, až se celá rozechvěju.

PochvílisedoktorCoblentzzhoupnenapaty.Zavrtíhlavouaukáženaoděrkynaženiněhýždi,nazlomenénehty avyražené zuby.

„Musela si projít peklem.“

Zaplavíměpocitpobouřeníastrach,kterýsinechcipřipustit.

„Bylaznásilněná?“

Srdcemidivocebije,kdyžsleduju,jaktužkovousvítilnou zamířínajejígenitálie.Všimnusikrvenavnitřnístraněstehenavduchu se rozechvěju hrůzou.

„Vypadátotak.“Zavrtíhlavou.„Víctohozjistím,ažjidostanudomárnice.SnadnámtenhajzlnechalnějakouDNA.“

Pěstsvírajícímůjžaludekmipřipomíná,žetotaksnadné nebude.Hledímnatělonazemiapřemýšlím,jakázrůda mohlaprovéstněcotakovéhotakmladéženě,kteráměla celýživotpředsebou.Přemýšlím,kolikživotůjejísmrtpoznamená.Kávanajazykumizhořkla.Užnecítímchlad.Surovostčinu,jehožvýsledekvidímpředsebou,měhluboce uráží aštve. Ještě hůř, nahání mi strach.

„Mohlbyste jí,doktore,zabalitruce?“

„Jistě.“

„Kdy budete moct provést pitvu?“

Coblentzserukamazapřeokolenaavytáhnesenanohy.

„Přesunu pár prohlídek apustím se do toho ještě dneska.“

Postávámetadyvziměavětruamarněsesnažímenemyslet na to, co si ta žena musela předsmrtí vytrpět.

„Zabiljiněkdejinde.“Sledujurýhyvesněhu.„Žádná známkazápasu.Kdybyjípodřezalhrdlotady,bylobytu krve mnohem víc.“

Doktorpřikývne.„Jakmilesezastavísrdce,krváceníustává.Kdyžjisemodhodil,takužbylazřejměmrtvá.Jevíce

nežpravděpodobné,žetohlejejenomzbytkovákrev,která vyteklazrány na krku.“

Napadajíměvšichniti,kteříjimuselimilovat.Rodiče. Manžel. Děti.Apřepadnemě smutek.

„Tohle nebyl zločinzvášně.“

„Člověk,kterýtoudělal,sidalnačas.“Doktorůvpohled se střetnesmým.„Tohle bylo promyšlené. Připravené.“

Vím,cohonapadlo.Vidímtohlubokovjehoočích.Vím to, protože mě napadlo přesně to samé.

„Stejně jakopředtím,“dodá doktor.

OdbočímnadlouhouúzkoucestuvedoucíkeStutzově farmě.Předemnouvířívesvětlereflektorůsněhovévločky.T.J.nasedadlespolujezdcejezamlklý.Jetomůjnejmladšístrážník,májenomdvacetčtyřiletajemnohem citlivější,nežbysámkdypřiznal.Nežebybylacitlivost upoldynaškodu,alevidím,žejímtomrtvétělovetmě docela otřáslo.

„Pěknýzačátektýdne,jencojepravda.“Donutímse kúsměvu.

„Tomipovídejte.“

Rádabych,abysemitrochuotevřel,alenejsemzrovna přeborník vnezávaznékonverzaci.

„Jsivpohodě?“

„Já?Mnějefajn.“Vypadáto,jakobymubylozmého dotazutrapněajakobyhostálesužovalypředstavy,kterése mubezpochyby převalují vmysli.

„Vidětněcotakového…“Vrhnunanějpřátelský,kolegiální pohled. „Může to být fakt síla.“

„Užjsemnějakýtysračkyviděl,“ohradíse.„Byljsem prvnínamístě,kdyžHousemančelněnajeldoautatýrodiny zCincinnati avšechny jezabil.“

Čekám adoufám, žesemiotevře.

Zahledísevenzoknaautřesirucedokalhotsvépolicejníuniformy.Koutkemokasivšimnu,jakkrátcepohlédne mýmsměrem.

„Vy jste někdy něco podobnýho viděla,náčelníku?“

Ptásenatěchosmlet,cojsemdělalapolduvColumbusu.

„Tak strašné to nikdy nebylo.“

„Vyraziljízuby.Znásilnilji.Podřízljíhrdlo.“Prudce vydechne,jakotlakovýhrnec,zekteréhounikápára.„Do hajzlu.“

VesvýchtřicetinejsemomocstaršínežT.J.,alekdyž pohledemzalétnunajehomladickýprofil,připadámsijako nějaká stařena.

„Vedl sis dobře.“

Hledízoknaamnějejasné,ženechce,abychmuviděladotváře.„Podělaljsemtotam.Znehodnotiljsemmísto činu.“

„Nemohljsi přece tušit, že narazíš na mrtvolu.“

„Otisky bot by nám mohly hodně pomoct.“

„Pořádsenámmůžepodařitnějakésejmout.“Jetooptimistickýpředpoklad.„Jávtěchrýháchchodilataky.Stane se.“

„Myslíte,žeStutzotěchvraždáchněcoví?“zajímáse.

IsaacStutzajehorodinapatříkamišům.Kekultuře,se kteroujsemdobřeobeznámena,protožejsemsekdysiprávě vtomhleměstějakoamiškanarodila.Snažímsezevšech sil,abychsenenechalavrozhodováníovlivňovatvlastními předsudkyazaujatostí.AleIsaacaznámosobněavždycky jsem ho považovalaza slušného pracovitého muže.

„Podleměstouvraždounemánicspolečného,“odvětím. „Alemožná si někdo zrodiny něčeho všiml.“

Mojepoznámkamuvyvoláúsměvnatváři.„Jasný,“dodá.

Cestaodbočujedolevaazazatáčkousepřednámivynořídůmobloženýdřevěnýmiprknynatřenýminabílo.Stejnějakonavětšiněamišskýchfaremjeitentodůmprostý audržovaný.Mezidvorkemavýběhemproslepicesetáhne jednoduchýplotzkulatiny.Vidímpěknětvarovanoutřešeň, kterásenajařeobsypeplody.Vzaduzadomemseprotinebi sproužkemsvětlanadobzoremrýsujesiluetavelkéstodoly, obilnéhosilaavodníhomlýna.Přestožeještěneníanipět ráno,oknaužzářížlutavýmsvětlemlucerny.Zastavímvedlebryčkyavypnu motor. Chodník už je odhrnutý.Vystou-

„Takže ho jenom vyslechneme?“

„Já ho vyslechnu.“

píme avydáme se po němke dveřím.

Dveřeseotevřou,ještěnežstihnemezaklepat.IsaacStutz jeasičtyřicátník.Natvářisipěstujetradičníplnovousženatýchamišůanasoběmámodroupracovníkošili,tmavé kalhotyašle.OčimapřeskočízeměnaT.J.azasesepohledem vrátíke mně.

„Omlouvámse,ževásobtěžujutakbrzo,paneStutzi,“ spustím.

„NáčelniceBurkholderová.“Lehceseukloní,ustoupí okrok dozadu aotevře dveře dokořán. „Pojďte dál.“

Předvstupemsinarohožceočistímboty.Důmvonípo kávěasmaženésekané,snídaniamišůsestávajícízkukuřičnémoukyavepřového.Kuchyňjeosvětlenájentlumeně, alejetamteplo.Předemnoustojínaručnětesanépolici stolní hodinyadvělucerny. Podnimi visínadřevěnýchkolícíchtřislamáky.PohlédnuIsaacovipřesramenoklitinovémusporákunaAnnu,jehoženu.Nahlavěmánasazený tradičníčepeczprůsvitnéhoorgantýnuajeoblečenádoprostýchčernýchšatů.Krátcesepomněohlédnepřesrameno, alejakmilesenašepohledystřetnou,zaseseodvrátí.Před dvacetiletyjsmesispoluhrávaly.Dnesránosekemněchová jako kcizince.

Amišovéjsouúzcespjatákomunitapostavenánavíře, poctivépráciarodině.Ačkolisekcírkvivesvýchosmnácti letechpřipojícelýchosmdesátprocentamišskýchdětí,já patřímktétrošce,kterátakneučinila.Protobylnaměuvalen bann.Navzdoryoblíbenémunázorusevásvašiblízcí nesnažípotrestat,kdyžsevámzačnoustranit.Vevětšině případůtopovažujízajakýsidruhspásy.Jakseříká,jeto pronašedobro.Alejájsemsetamnevrátila.Zběhlajsem ateďsemnoumnohoamišůnechcemítnicspolečného. Smířilajsemsestím,protožeznámideologiijejichkultury, anijakjezatonezatracuju.

Vstoupímdovnitř,T.J.jemivpatách.Smekneklobouk, zdvořilýjako vždy.

„Dáte si kávu nebo horký čaj?“ptá se Isaac.

Dalabychnevímcozahrnekhorkéhokafe,alenabídku odmítnu.

„Rádabychsevászeptalanapárotázekohlednědnešní noci.“

Pokynesměremkekuchyni.„Pojďteseposaditkesporáku.“

Všichnitřivstoupímedokuchyně.Našekrokysenadřevěnépodlazedunivěrozléhají.Místnostidominujeobdélníkovýdřevěnýstůlsmodro-bílekárovanýmubrusem.Vjeho středupoblikáváskleněnálucernaavrhánanašeobličeje žlutésvětlo.Vůněpetrolejemipřipomenedětstvíanakrátký okamžik si připadám jako doma.

Vysunemežidle,jejichdřevěnénohydrhnoupopodlaze, asednemesi.

„Vnocijsmeobdrželihlášeníovašemdobytku,“spustím.

„Nojo.Mojedojnice,“Isaacpotřesenešťastněhlavou, alepodlejehovýrazusoudím,žejemujasné,žejsemnepřijelavpětráno,jenomabychmuvytklapárvzpurnýchkrav.

Isaac ke mně zvedne pohled avyčkává.

„Vnocijsmenavašempolinalezlitělomrtvéženy.“

NadruhéstraněmístnostizalapáAnnapodechu. „Mein Gott.“

Neotočímsenani.VeškeroupozornostzaměřímnaIsaaca. Na jehoreakci.Řeč těla.Výraz.

„Někdozemřel?“Očisemurozšířípřekvapením.„Na mémpoli?Kdo?“

„Zatím jsme ji neidentifikovali.“

Vidím,jakmutovhlavěšrotuje,zatímcosesnažívstřebat nové informace. „Byla to nehoda? Podlehla zimě?“

„Bylazavražděna.“

Ztěžkaseopřeoopěradložidle,jakobyhonaněnatlačila nějakáneviditelnásíla.

„Ach! Jammer.“

„Už pracuju na novém ohradníku.“

„Nejsem tadykvůli dobytku,“ namítnu.

Zalétnupohledemkjehoženě.Hledíteďnaměbezostychu avobličejisejízračíúzkost.

„Nevšimlijstesivnociněčehoneobvyklého?“zeptámse.

„Ne,“ odpoví Isaac iza svou ženu.

Málemseusměju.Amišovévyznávajípatriarchát.Mezi mužiaženaminemusínutněpanovatnerovnocennost,ale každépohlavíjepřesnědefinovánoamásvoupevnouroli. Obvyklesistímnedělámvelkouhlavu.Dnesránoměto všakotráví.Amišskézvyklostisenevztahujínapřípadvraždyamýmúkolemje,abychtodalajasněnajevo.Pohlédnu naAnnu zpříma.

„Anno?“

Přijdeblížautřesirozpraskanérucedozástěry.Jepřibližněstejněstarájakojáajepěkná,mávelkéhnědozelenéoči anos posetý pihami. Jednoduchost jí sluší.

„Jetoamiška?“zeptásevpensylvánskéněmčině,amišském nářečí.

Jejichjazykznám,protožejsemjímtakymluvila,aleodpovímanglicky.„Tonevíme,“odpovím.„Všimlasisvokolí někohocizího?Nějakéhovozidlanebobryčky,kterouneznáš?“

Annazavrtíhlavou.„Nicjsemneviděla.Vtuhledobuse stmívá hrozně brzo.“

Tojepravda.LedenvseverovýchodnímOhiujestudený atmavý.

„Zeptášsedětí?“

„Samozřejmě.“

„Myslítesisnad,žejezatenhříchzodpovědnýněkterý znašichlaskavýchbližních?“ZIsaacovahlasupřímoprýští obranný postoj.

Mánamyslikomunituamišů.Zvětšinyjsoutopacifisté. Jsoupracovití.Zbožní.Zaměřenínarodinu.Alejávím,žese mezinimivyskytujíanomálie.Jásamajsemjednouznich.

„Tonevím.“Vstanuačekám,ažsekemněpřipojíT.J.

„Děkuju vám oběma za váš čas.Vyprovodíme se sami.“

Zazádyslyším,jakT.J.startujehlídkovývůzarozjíždí se.Glocksepomněotočí.Vypadá,jakobyvůbecnecítil chlad.

„Něco nového?“ptám se ho bez okolků.

„Anine.Sebralijsmeobalodžvýkačky,alevypadáto, žeužtuleželdlouho.Naohradníkujsemnašelpárvlasů, dlouhých, nejspíš budou její.“

Glockjepřibližněvmémvěku,mákrátkývojenskýsestřihadvěprocentatělesnéhotukunapostavě,kterouby zahanbiliArnoldaSchwarzeneggera.Přijalajsemhopřed dvěmaletyavysloužilsitučestbýtprvnímpolicejnímdůstojníkemvPaintersMillzřadAfroameričanů.Jetobývalý členvojensképolicienámořnípěchoty,čarostřelecshnědýmpáskemvkarate,kterýsiodnikohonenechásrátna hlavu, ani ode mě.

„Našeljsivesněhunějakéstopy?“zajímámse.„Otisky pneumatik?“

Zavrtíhlavou.„Pěknějsmetokolemzdupali.Chystal jsemsenějakétystopysejmout,alemocslibnětonevypadá.“

Získáváníotiskůbotnebopneumatikvesněhunenížádnáhračka.Napředsemusínastopunastříkatněkolikvrstev speciálníhovosku,kterýjizafixujeazabránítakztrátědrobnýchdetailů,kterébysevrámciexotermickéreakcevzniklé tuhnutím speciální trasologickéodlévací hmoty rozpustily.

„Víš,jaknato?“zeptámse.

„Potřebujusinatovyzvednoutnádobíčkovkancelářišerifa.“

„Všakběž.Zůstanutu,dokudsemisemnepodařídostat Skida.“ Chuck „Skid“ Skidmore jemůjdalšípolicista.

„Cojsemslyšelnaposled,takseválelsnějakoublonckou pokulečníkovémstoleUMcNarieho,“usmějeseGlock. „Nejspíš

„Nejspíš.“Skidchováklevnétequilestejnécityjako Rupertkesvépistoli.Chvíleveselívšakokamžitěpomine.

má kocovinu.“

„Jakmiletadysejmešotisky,vezmiotiskyprvníchosob, kterésenamístěčinuobjevily.Všechnopošlidolaborkyna kriminálku.Aťprovedouanalýzu,jestlitamnenajdouněco zajímavého.“

ÚřadprokriminálnívyšetřovánísídlívLondýněvOhiu, jenkousekodColumbusu.Jetofederálníúřadspadajícípod kancelářvrchníhonávladního,kterýmákdispoziciprvotřídnílaboratoř,přístupdovšechdatabázíbezpečnostních složekamnožstvídalšíchprostředků,kterémohouvyužívat lokální policejní služebny.

Glock přikývne. „Ještě něco?“

Usmějuse,alepřijdemitonaprostonepřirozené.„Myslíš, že bys mohl tu dovolenou na pár dní odsunout?“

Usmějesetaky,alejenaněmvidět,žesemusípřemáhat. Jestlisiněkdozasloužínějakýtenoddych,jetoGlock.Větší dovolenou si nevzal od chvíle,cojsem ho najala.

„NicvelkéhosLaShondouneplánujeme,“oznámími.Má namyslisvouženu.„Jenomjsmechtělidodělatdětskýpokoj. Podle doktora to může přijít na svět každým dnem.“

Sledujememístočinuvpřátelskémmlčení.Ipřesto,že mámvnepromokavýchbotáchdvapáryponožek,nohymi mrznouažnakost.Jsemunavená,nemámnáladuaprácemámažnadhlavu.Cítímtlak,kterýnaměvyvíjíčas.

Každémupoldovi,kterýzaněcostojí,jejasné,žeprvních čtyřiadvacethodinodvraždyjeprojejíúspěšnévyšetření klíčových.

„Mělbychradějizajetprotenvercajk,“ozvesepochvíli Glock.

Dívámsezaním,jakpřekračujepříkop,naskakujedo autaarozjíždíse.Obrátímsezpátkykpoliaposlouchám ševelenípadajícíhosněhunadzmrzloupůdou.Zmísta,kde stojím,jentaktakdohlédnunakrvavouskvrnupooběti,jasněrudýkruhnasněhobílémpodkladu.Policejnípáskase třepotávostrémseveráku,větvestromůosebeklapoujako drkotajícízuby.

„Kdojsi,tyšmejde?“zeptámsenahlas.Můjhlasznívtichu těsně před úsvitem zvláštně.

Jedinouodpovědí,kterésemidostane,ješuměnívětru vkorunách stromů aozvěna mého vlastního hlasu.

Odvacetminutpozdějipřijíždínamístočinustrážník Skidmore.Vysoukásezesvéhopolicejníhovozuajási všimnu,žemásseboudvěkávy,vobličejivýraz„nanicse měneptejte“amezipalcemaukazováčkemzpolasnědenou koblihu.

„Pročsakranemůžouvraždit,kdyžjevenkudvacetasvítí slunce?“zamumláastrčímijednokafedo ruky.

„Tobyschtělmoc.“Převezmusiodnějkelímek,odloupnu víčko ave zkratce ho seznámímstím,cojsme zatímzjistili.

Jakmileskončím,přejedepohledemmístočinuapakse namězadívá,jakobyčekal,žerozhodímruceapovímmu, že to celéjejenom jeden velký nemístný žert.

„Tojetedasakrapitomý,najítněcotakovýhouprostřed noci.“

„Tenklukztohobudemíttedapěknýnočnímůry.“Oči mápodlitékrví,ajakGlockpředvídal,mázadělánonapořádnou kocovinu.

„Dlouhánoc?“zajímámse.

Nabraděmuzůstalotrochucukru.Vetvářisemuobjeví křivý

Nenítopoprvé,coněcotakovéhoslyším.Skidpochází zAnnArboruvMichiganuaopráciutamějšípoliciepřišel kvůliřízenívopilostimimopracovnídobu.Každýví,že serádnapije.Alejetodobrejpolda.Doufám,žeprosvé vlastnídobrotozvládnenějakukočírovat.Užjsemviděla, jakchlastzničilmnohoživotů,ahrozněneradabychnatu hromadupřihodilaijeho.Hnedtenden,kdyuměnastoupil, jsemhovarovala,žejestlihouvidímpítvpráci,zflekuho vyrazím.To bylo před dvěmalety azatím seká dobrotu.

Usrkne zkelímku.„CoT.J.?“

„Podle mě bude vpohodě.“

úsměv.„Mámtequilu mnohem radši než ona mě.“

„Myslíte,žetojetensamejchlápekjaknazačátkudevadesátek?“zajímáse.„Jakžemutoříkali?Jatečnívrah?Ten případ nebyl nikdy uzavřenej, žene?“

Kdyžzaslechnujehopřezdívku,naskočíminarukouhusí kůže.MístnípoliciespolusFBInapřípadupracovalaještě celérokypoposlednívraždě.Alejakdůkazyvybledlyaveřejnostztratilazájem,ustalypostupněiveškeréjejichsnahy.

„Něcominatomnesedí,“nadhodímvyhýbavě.„Jakbys vysvětlil tu šestnáctiletou pauzu?“

„Možnázměnil působiště.“

Zůstanumlčet.Nechcizačítspekulovat.

Skidsiničehonevšimne.„Nebomohlbejtvbasekvůli něčemu,costímnijaknesouvisí,aprávěhopustili.Užjsem sestím jednou jako bažant setkal.“

Nesnášímspekulaceanevyhnutelnéotázkyajemijasné, žejichnaměvpříštíchdnechčekácelákupa.Pokrčímrameny.„Můžejítoimitátora.“

Potáhnenosem.„Tobybylovtakhlemalýmměstědivný. Bože,jenomsivemte,jakáješance,žeseněcotakovýho stane?“

Mápravdu,takmlčím.Spekulacejsounebezpečné,když vítevíc,nežbysteměli.Hodímdosebezbytekkávyazmačkámkelímek.

„Buďtakhodnýaohlídejtotady,dokudseRupertnevrátí.“

„Jasnačka.“

„Apomozmustěmiotisky.Jáletímnastanici.“

Vydámsekautu.Užsetěšímnatrochutepla.Dotváří aušíměštípemráz.Prstymámceléprokřehlé.Alemozek minarozdílodtělajedenaplnéobrátky.Nemůžudostat zhlavytudívku.Nemůžudostatzhlavytupodivnouparalelu mezitouto vraždouatěmi před šestnácti lety.

Kdyžnastartujuaodlepímseodkrajnice,zlápředtucha ažněkdevžaludkumidávátušit,žetenhlevrahtadyještě neskončil.

CentrumměstečkaPaintersMilltvoříjednaprůjezdníkomunikacespříhodnýmnázvemHlavnítřída,lemovanáasi desítkouobchodů,znichžpolovinutvoříkrámkysesuvenýryvevlastnictvíamišů,kteréprodávajívšeodzvonkoher aptačíchbudekažpopropracovanéručněprošívanédeky. Nasevernímokrajiměstasilnicipřerušujekruhovýobjezd, dominantoujehonejjižnějšíčástijezasevelkýluteránský kostel.Navýchoděležízbrusunovástředníškola,slibná výstavbanovýchbytůahoufpenzionů,kterétadyvyrašily běhemposledníchpárlet,abymohlbýtuspokojennejrychlejirostoucíprůmyslveměstě:turistikaacestovníruch. Nazápadnímkonciměsta,hnedzaželezničnímikolejemi astanovištěmpromobilnídomy,senacházíjatkaskafilérií,obchodspracovnímiazahradnímipotřebamiaohromné obilnésilo.

Odsvéhozaloženívroce1815seosídleníPaintersMill výrazněneměniloazůstávalonapočtupřibližněpětitisíctří setobyvatel,znichžtřetinutvoříamišové.Přestožeseamišovézvelkéčástidržístranou,lidésetadyvzájemněznají avidísiaždotalíře.Jetobezpečnéměsto.Dobrémístopro životaprorodinysdětmi.Jetodobrémístopropráci,jakou jepozicenáčelnicepolicie.Ovšemvyjmapřípadu,kdymáte na krku nevyřešenou brutálnívraždu.

Policejnístanice,vtěsnanámezilékárnuapožárnízbrojnicisborudobrovolnýchhasičů,jestudenájeskyněvytesaná dostoletécihlovébudovy,vekterésekdysinacházeltanečnísál.Kdyžotevřudveřeavstoupímnarecepci,uvítámě MonaKurtzová,mojedispečerkananočnísměnu.Zvedne očiodpočítače,vycenínamětysvojezubyjakozreklamy na zubní pastuamávne: „Zdravím, náčelníku.“

Jejíněcopřesdvacet,nahlavějírostedivokárudáhříva amátolikenergie,ževámkrálíčekEnergizerpřijdejako totálnílenoch.Meletakrychle,žerozumímjenompolovině toho,comiříká,cožnenínezbytněšpatně,protožeměčasto

zavalujevětšímmnožstvíminformací,nežpotřebujuslyšet. Alejejíprácejibaví.Jesvobodnáabezdětná,takžejínevadípracovatnanočnísměny,aopolicejnípráciprojevuje opravdovýzájem.Ipřesto,žetenzájemvzešelzesledování KriminálkyLasVegas,stačilomito,abychjilonipřijala. Od té doby si nevzalavolno ani jednou.

Kdyžsialevšimnurůžovýchpoznámkovýchpapírků vjejíruceazápaluvjejíchočích,okamžitěsipřeju,abych spříchodemnastanicipočkala,nežbudejejísměnaukonce.MámMonurádaajejíhonadšenísivážím,alednes ránonaninemámtrpělivost.Přicestědokancelářeaninezpomalím.

Nenecháseodradit,doženeměastrčímidorukyhromádkuvzkazů.„Telefonyzvoníjaksplašený.Všichnisezajímajíotuvraždu,náčelníku.PaníFinkbinováchcevědět,jestli je to ten samej vrah jako předšestnácti lety.“

Vduchusipovzdechnunadrychlostíarozsahem,vjakém sevPaintersMillšířídrby.Kdybylidéstejněrychlezvládali platit ipokuty, koupali bychom se na stanicivpenězích.

Podívásenadalšíčtverečekpapíruapovzdechnesi. „PhillisCombsovýseztratilakočkaamyslísi,žebytomohl býttensamejchlápek.“Zvednekemněsvévelkéhnědéoči. „RickyMcBridemiřekl,žetaoběťměla…uříznutouhlavu. Je to pravda?“

Ovládnunutkánípromnoutsibolavémístoněkdehlubokozaočima.„Ne.Ocenilabych,kdybysesvynasnažila utnoutveškerédrbyhnedvzárodku.Vtěchtodnechjich bude kolem nás lítat spousta.“

„Samozřejmě.“

Pohlédnunarůžovépapírkyarozhodnuse,žejejíhonadšenívyužiju. „Všem těmhlelidemzavolejařeknijim, že policejníodděleníPaintersMillsesvervoupustilodovyšetřovánízločinuaževpříštímčísle Hlasatele vydámprohlášení.“ Hlasatel bylpaintersmillskýtýdeníkonákladučtyřtisíc kusů.„Jestlisetěbudounaněcoptátodmédií,takjimvyřiď,

žejimodpolednepošleštiskovouzprávu.Všechnoostatníje ‚bez komentáře‘,jasný?“

Doslovamivisínartech.Vypadápřílišvzrušeně,příliš rozčileně.

„Jasný, náčelníku. Bez komentáře. Ještě něco?“

„Nepohrdla bychnějakým tímkafem.“

„Tak tomámtadyněco přesně pro vás.“

Představímsijednuztěchjejíchčokoládovýchšlichtse sojovým mlékemaotřepuse.

„Obyčejnékafe,Mono.Ajestlimášaspirin,takiten.“Vydám se kútočišti své kanceláře.

„Aha. Jistě. Mlíko. Bez cukru. Může býtTylenol?“

Vechvíli,kdydojdukedveřímkanceláře,měněconapadne.Zastavímseaotočímsenani.„Nahlásilněkdovposledních pár dnech nějakou pohřešovanou osobu?“

„Nicjsemnezaznamenala.“

Pořádječas.Vím,žektomutelefonátudojde.„Zkusse poptatudopravákůavkancelářišerifa.Žena.Běloška.Špinaváblond.Věk patnáct až třicet.“

Vejdudokanceláře,zavřuzaseboudveřeaovládnunutkáníjezasebouizamknout.Jetomalámístnost,dokteré jenatěsnanýomlácenýkovovýstůl,starodávnýpořadačposetýflíčkyrziapočítač,vekterémtochrčíjakovmlýnku nakávu.Jedinéoknovkancelářinabízínezrovnaúchvatný výhled na autaadodávky zaparkovanépodél Hlavní třídy.

Shodímzesebebundu,přehodímjipřesopěradložidle, nastartujupočítačazamířímpřímokpořadači.Zatímcopočítačnabíhá,odemknupořadač,vytáhnuspodnízásuvku aprolistujupársložek.Domácírozepře.Napadení.Vandalismus.Přesnětendruhpřestupkůatrestnýchčinů,jakébyste vPaintersMillčekali.Složka,kterouhledám,jeažvzadu. Nežsejídotknu,krátcezaváhám.Náčelnicípoliciejsemuž dvaroky,alenikdyjsemsenepřimělaktomu,abychdoní nahlédla. Dnes ráno nemám na výběr.

„Jdu na to.“

Složkajetlustá,zhnědéhopapírusroztřepenýmiokraji akovovýmisvorkami,kteréužjsoupovšemtompoužívání nefunkční.Naodlupujícímseštítkustojí: Jatečnívraždy, okresHolmes,leden1992.Vezmusložkukestoluaotevřu ji.

MůjpředchůdceDelbertMcCoybylpuntičkářazjeho záznamůjetoznát.Zpapírunaměhledípolicejníhlášenísepsanénastrojisdatem,časemamístem.Vidímjména svědkůdoplněnéokontaktníinformaceaosobníprověrku. Vypadáto,žepečlivězdokumentovalkaždýdetailvyšetřování.Ažnajedenincident,kterýnapoliciinikdynebyl nahlášen…

Prolistujusložkouazastavímseunejdůležitějšíchfaktů. PředšestnáctiletyčíhalvtichýchulicíchauličkáchPainters Millvrah.Běhemčtyřletzavraždilbrutálněbezrozdílučtyřiženy.Kvůlijehomoduoperandi,vykrvení,podobnějako setoděláudobytkaběhemporážky,honějakýsenzacechti-

Prvníoběť,sedmnáctiletouPattyLynnThorpeovou,znásilnilamučilanakonecjípřeťalhrdlo.Jejítělonašlina silnicijenněcopřestřikilometryodmísta,kdeT.J.objevil tělodnesráno.Kdyžsezačtudopitevnízprávy,zamrazímě vkříži.

VÝSLEDEKOHLEDÁNÍ:

Řeznáránanakrku:příčnýřezpřeslevou společnoukarotidu.

ProlétnuoddílyPoznámky,Postupy,Vnějšíohledáníadalší detaily,nežnarazímna to, co hledám.

POPISŘEZNÉRÁNYNAKRKU:

Řeznáránanakrkuměřínadélkuosm

centimetrů.Ránajeodstředukrkuvedena příčněanásledněsemírněohýbásměrem

vý novinářnazval „Jatečním vrahem“, což mu už zůstalo.

nahorukušnímulalůčku.Bylapřetnutá leváspolečnákarotidaavjejímokolí senapojivovétkáninacházíkrevnístopy. Čerstvékrevnístopyapohmožděninyse nacházíipodélcelédélkyrány.

POSUDEK:

Jednáseosmrtelnouřeznouránunebo zraněníostrýmpředmětemústícívpřetnutí levékarotidysnáslednýmvykrvácením.

Jetoažpozoruhodněpodobnéráně,kteroujsmenatěle objevili dnes ráno. Pokračuju dál.

POPISDRUHOTNÝCHBODNÝCHPORANĚNÍ:

Zapovšimnutístojídruhotnéporanění nabřišenacházejícísehnednadpupkem. Ránajetvarověnepravidelná,měří5cm navýškua4cmnašířku,minimálníhloubka činí1,5cm.Ránaprocházíkůžíapodkožní tkáníapoceléjejídélcesenachází krevnístopy.Ránaneporušilasvalovou tkáň.Ránabylazpůsobenapředsmrtí.

POSUDEK:

Jednáseoživotneohrožujícípovrchovou řeznouránu.

Aznovu,jetovelicepodobnéráněnabřišeoběti,kterou jsme našli dnesráno.

Nahlédnudopolicejníhohlášení,dokteréhonáčelník McCoy vepsal poznámku.

RánanabřiševypadájakovelkápísmenaVaInebomožnářímskáčísliceVI.Tržnáránanakrkunenívýsledkem

divokéhoseknutínějakéhošílenéhozabijáka,alepromyšlenýmřezemněkoho,kdoví,codělá,achcedosáhnouturčitéhovýsledku.Pachatelpoužilnůžbezzoubkovanéčepele. Zářezy na břiše oběti nebyly zveřejněny.

Oněconížvhlášenístojí,žeoběťutrpělavaginálníarektálnítrauma,alestěry,kterébylyzaslánydolaboratoře,nepotvrdily přítomnost cizí DNA.

Rychleprolistujupárdalšíchstránek,přičemžsezastavuju uručně psaných poznámek náčelníkaMcCoye.

Žádnéotiskyprstů.ŽádnáDNA.Žádnísvědkové.Neníse mocčehochytit.Pokračujemevprácinapřípaduaověřujemekaždoustopu.Alevěřím,žetavraždabylajenojedinělý případ.Nějaký tulák, který sem dorazil po kolejích.

Jehoslovahočasemzačalastrašit.

Očtyřiměsícepozdějibylorybářinabahnitémbřehuřeky nalezenotělošestnáctiletéLorettyBarnettové.Útočníkse knídostalvjejímdomě,sexuálnějinapadlaodvedljinaneznáméstanoviště,kdejípodřízlhrdlo.Pozdějibylozjištěno, že jejítělo hodildo řeky zkrytéhomostuzápadně od města.

TehdyMcCoypožádalopomocFBI.Podlesoudních znalcůmohlvrahpoužítkpodrobenísvýchobětíparalyzér. Obědvěobětiutrpělygenitálnítrauma,alenebylanalezena žádnáDNA,cožpodlezvláštníhoagentaFrederickaMilkowskéhonaznačuje,ževrahbuďpoužilkondom,nebose uchýlilkeznásilněnícizímpředmětem.Vrahsitakémohl oholit tělesné ochlupení.

Zpohmožděninnakotnícíchobětilzepoznat,žebylaza pomociřetězupověšenahlavoudolů,dokudnevykrvácela. NejvětšípopraskvyvolaloodhalenířímskéčísliceVIIvyřezané do břišní tkáně.

Vtuchvílibylozřejmé,žemápoliciecodočiněnísesériovýmvrahem.Protožebylyobětizabityvykrvením,postu-

pem,kterýbýváspojovánsporážkounajatkách,obrátilise McCoy aMilkowski pro nějakávodítkana místníjatka.

Pročítám McCoyovy poznámky zvyšetřování:

J.R.PurduezkorporaceHoneyCut-PurdueEnterprises, kterávlastníaprovozujebalírnumasaHoneyCut,během neformálníhorozhovoruuvádí:„Rányodpovídajídruhu řezu,kterýsevevětšímměřítkupoužívápřiodkrvovánídobytka…“

Každáosoba,kterákdyprobalírnuHoneyCutpracovala, bylapodrobenavýslechuabylyjísejmutyotisky.Pracovnícizřadmužůbylipožádáni,abyposkytlivzorkyDNA. Jejichsnahavšakžádnéplodynepřinesla.Avraždypokračovaly…

Skoncemnásledujícíhorokuužbylyposmrtičtyřiženy. Každázemřelavykrvením.Každásiprošlanevýslovnými muky.Akaždámělanabřiševyřezanoudalšířímskoučíslici,jakobysivrahdělaljakésizvrácenézářezysvéhokrveprolití.

Zadívámsenasnímkyzmístačinuazpitvyavtýlemi vyrašípot.Mezitehdejšímivraždamiavraždoudnesvnoci existujenepopiratelnápodobnost.Jemijasné,cosiobčané PaintersMillpomyslí.Jatečnívrahjezpátky.Posvětěchodíjentřilidé,kteříví,žetonenímožné,ajájsemjednou znich.

Ozvesezaklepánínadveře,ažleknutímnažidliposkočím.

„Je otevřeno.“

DovnitřvejdeMonaanastůlmipoložíhrnekkafe aohromné baleníTylenolu. Očimazajede ke složce.

„Natelefonujenějakáženskázcoshoctonskýhookresu. Jejídceranepřišlavnocidomů.NadruhýlincejeNorm Johnston.“

NormJohnstonjejednímzešestiradníchměsta.Jetovlezlýsobeckýbastard,upřímněřečenojejakoosinavzadku.

Nemáměrádodchvíle,cojsemholoninajařezabáslaza řízenívopilostiazmařilajsemtakjehonadějenapostuppo politickém žebříčku až kpozici starosty.

„VyřiďNormovi,žesemuozvu,“oznámímjíamačkám tlačítko první linky.

„TadyBelindaHornerová.Nemámžádnézprávyosvé dceřiAmanděužodchvíle,cošlaskamarádkouvsobotuvečerven.“Ženanaměvšechnovychrlíjednímdechem azjejíhohlasujepoznat,žemánervynapjatékprasknutí. „Myslelajsem,žetřebapřespalauConnie.Občastodělá. Aleneozvalasemianidneskaráno.Všudejsemvolala azjistilajsem,žejiodsobotnínocinikdoneviděl.Začínám mít opravdu strach.“

Dnesjepondělí.Zavřuočiamodlímse,abytotělo,kteréležívmárnicinapitevnímstole,nepatřilojejídceři.Ale mámšpatnétušení.

„Užněkdyzmizelanatakdlouho,madam?Nebojetohle chování pro ni netypické?“

„Vždyckysemipředemozve,kdyžneplánujedorazit domů.“

„Kdy ji její kamarádka viděla naposledy?“

„Vsobotuvnoci.Conniejeněkdyažneuvěřitelněnezodpovědná.“

„Informovala jste dopravní policii?“

„Řeklimi,aťzavolámnamístnípolicejnístanici.Bojím se,abysenedostaladonějakébouračkynebotak.Hnedpo vás se chystám obvolatnemocnice.“

Popadnu blok atužku. „Kolik je vaší dceři let?“

„Dvacetjedna.“

„Jak vypadá?“

Popíše mi pěknou dívku, která odpovídá popisu oběti.

„Mátejejífotku?“ptámse.

„Několikjich mám.“

„Můžetemiposlatfaxemtunejaktuálnější?“

„Já faxnemám, ale sousedi mají počítač se skenerem.“

„Tobudestačit.Naskenujtetufotkuapošletemijivpřílozemailem. Můžeme se takto domluvit?“

„Asi ano.“

Právěkdyžsinaniberukontakt,pípnemitelefon.Mrknu naněj.Všechnyčtyřilinkydivoceblikají.Ignorujujeadám jí svou mailovou adresu.

Vechvíli,kdyzavěsím,semižaludekhoupejakonavodě, alemámtakovénepříjemnétušení,žeBelindaHornerová má před sebou mnohem horší den nežjá.

Monazaklepeanahlédnedovnitř.„Najedničcemátedopraváky.KanálsedmzColumbusujenadvojce.Anatrojce máte doktora Coblentze.“

Přijmuhovornatrojceanauvítanousejenúsečněpředstavím.

„Právěsechystámzačítpitvu,“oznámímidoktor.„Napadlo mě, že by vás to mohlozajímat.“

„Do patnácti minut jsem tam.“

„Užmátetotožnostoběti?“

Chraň bůh nás všechny, dodám v duchu.

Desetminutstrávímpřijímánímhovorůapotomnajedu dosvée-mailovéschránky.Kdyžkliknunapřijatoupoštu, objevísemivesložcemailspřílohouodnějakéhoJ.Millera.Otevřupřílohuapřistihnuse,jakhledímnafotkudívky spěknýmamodrýmaočima,svlasyodstínušpinavéblond asoslňujícímúsměvemvetváři.Podobajenezpochybnitelná.Ajemijasné,žeAmandaHornerovásetakhleužnikdy neusměje.

ZmáčknutlačítkorychléhovytáčenínadoktoraCoblentzeanetrpělivěvyčkávám,ažtozvedne.„Počkejtestou pitvou.“

„Mysleljsem,žetochcetemítrychle.“

Kliknunatlačítkoprotisk.„Toano,alehádám,žejirodiče budou chtít vidět,ještě než do ní začnete řezat.“

„Na něčem teď pracuju.“

„Chraň bůh její rodinu.“

Coblentzsisoucitněpovzdechne.„Vašiprácivámteda nezávidím.“

Vtutochvílichovámkesvéprácipřímonepopsatelnou nenávist.„Zajedudocoshoctonskéhookresuanavštívímjejí matku.Můžetebrnknoutkaplanovivnemocnici?Poproste ho, ať za námizajdedo márnice. Budeme ho potřebovat.“

KAPITOLA4

HornerovižijívSherwoodskémlesenastanovištipro mobilnídomypocestězKeenudoClarku.Nebeješedé aneprostupnéjakobetonovádeska.Odbočímzesilnice avjedunaštěrkovoucestu.Glockvedleměstudujemapu, kterou jsem předodjezdem vytiskla.

Odbočímvpravoavšimnusiskupinydomůvyrovnaných podél ulicejako angličákyna výstavce.„Jakémají číslo?“

Zastavímpředmodro-bílýmmobilnímdomemorozloze pětašedesátimetrůpřibližnězroku1980.Zjednéjehostrany vyčnívápřístavbasobývacímpokojem,kterácelémudomu dodáváchaotickýráz.Alejehookolíjeudržované.Napříjezdovécestěstojízánovnípick-upznačkyFordF-150.Vkuchyňskémokněvisízelenézávěsy.Kolemvnějšíchochrannýchdveřímajípověšenéřetězysžárovičkami,pozůstatky ještězVánoc.Uobrubníkustojípřetékajícípopelnice.Naprosto běžný dům, kterývšak bude zanedlouhozničen.

Radějibychsiuseklaruku,nežabychpohlédlaBelinděHornerovédoočíapožádalaji,abyidentifikovalatělo, okterémjsemsijistá,žepatříjejídceři.Alejetomojepráce anemám na vybranou.

Vystoupímzautaavydámsekpřívěsu.Chvějusezimou, vítrmiprofukujebundouadokůžesemizapichujíostré ledovéjehličky.Vystoupámposchodechnahoruazaklepu. Glockvedleměproklínázimu.Venkovnídveřeseotevřou, jakobynásočekávali.Ocitnusetvářívtvářženěstředního věkusodbarvenýmivlasyastmavýmikruhypodunavenýmaočima.Vypadá, jako by týden nespala.

„PaníHornerová?“ukážujíodznak.„JsemKateBurkholderová, náčelnice policievPainters Mill.“

„Tamhle je Sebringova ulice,“ ukazuje.

„Třicetpět, jeto tam na konci.“

OčimapřeskočízeměnaGlockaazastavísenanašich odznacích.Zpohledujívyzařujenaděje,alejetonaděje, kterájesmíšenásestrachem.Jejíjasné,žeosobnínávštěva policieneznačínicdobrého.

„Je to kvůliAmandě? Našli jste ji? Stalo se jíněco?“

„Můžeme dál?“ zeptámse. Ustoupídozaduaotevředveředokořán.„Kdeje?Jevnějakém maléru? Měla nehodu?“

Přívěsjepřetopenýapřecpanýhromadouneladícíhonábytku.Vevzduchucítímslaninuodsnídaně,sekanouod včerejšívečeřeastopylakunavlasy.Vteleviziběžíjakási soutěž,vekteréprávěnějakýšťastlivecpřihazujenajukebox.

„Jstedomasama,madam?“

Zamrkánamě.„Manželjevpráci.“Očimapřelétneode měkeGlockoviazasezpátky.„Ocojde?Pročjstepřijeli?“

„Obávám se,madam, že pro vás mám špatné zprávy.“

Vočíchjízašlehneněcodivokého.Nějakýhrozivýpředchůdcežalu.Ví,cosejíchystámříct.Vidímtohroznéočekávání stejně jasně, jako ho cítím hluboko vsrdci.

„Nejspíšjsmenalezlivašidceru,madam.Jetomladá žena, která odpovídá vašemu popisu…“

„Nalezli?“Zhrdlasejívysoukáhysterickýsmích.„Jakto myslíte,žejstejinalezli?Pročtadypotomnení?“

„Jemitolíto,madam,aležena,kteroujsmenalezli,je mrtvá.“

„Ne.“Zvedneruku,jakobyměchtělaodsebeodehnat. Výrazvjejítvářijedostnelítostnýnato,abydokázalzastavitvlak.„Tojstesespletli.Tonenípravda.Někdotomusel poplést.“

„Budemepotřebovat,abystesedostaviladonemocnice vMillersburguaidentifikovala ji.“

„Ne.“Vydázesebezvuk,kterýjenapůlvzlykem,napůl stenem. „To není ona.To nemůže být ona.“

Zabodnupohleddozemě,abychjíposkytlachvilku,běhemkterémůžezprávuvstřebat.Využijutyvzácnévteřiny

ktomu,abychovládlasvévlastníemoceanemyslelanato, jakjeabsurdní,žetadyteďstojímabořímtétoženěcelý svět.

„Máteněkoho,madam,komumůžemezavolat,abyza vámipřijelanebylajstetadysama?Manželanebopříbuzného?“

„Nikohotadynepotřebuju.Amandanenímrtvá.“Zalapá po dechu apřitiskne si ruku na břicho. „Prostě není.“

„Jemitolíto.“Dokonceimněznímáslovajenomjako prázdnáfráze.

Sevřerucevpěstapřiložísijekespánkům.„Nenímrtvá.Poznalabychto.“Zabodnemisvůjzpustošenýpohled přímodoočí.„Spletlijstese.Tohlejemaléměsto.Tadyse člověk snadno splete.“

„Prozatímnebylaprovedenaidentifikace,alejsmepřesvědčeni,že je to ona,“ oznámím jí. „Je mitomoc líto.“

Odvrátíseodnásapřejdenadruhoustranupokoje.PohlédnunaGlocka.Vypadástejně,jakosejásamacítím,jako bybylradějikdekolijindenežvtomhlepřecpanémapřetopenémpřívěsu,kdeprávětétoženězadupávámživotdo země.Našepohledysestřetnou.Přikývneajásevzpamatuju.Napadnemě,jestlituší,jakvtutochvílitonepatrné znamení podpory potřebuju.

Promluví poprvé zacelou dobu, co tady jsme.

„PaníHornerová,vím,žejetoprovástěžké,alepotřebujeme vámpoložit několik otázek.“

Ženazvednehlavuazůstanenanějhledět,jakobysiho všimla ažteď.Vočích sejí lesknouslzy. „Jak se to…“

Ví,žetonenívšechno.Vidímjítonaočích.Cosetýče neblahýchpředzvěstí,majíněkteřílidéšestýsmysl.Onana tovypadátaky.Vyzařujeznítaenergie.Vyzařujejítozočí.

BelindaHornerovázesebevydázvuk,vekterémsemísí výkřikazaúpění.Hledínaměstakovounenávistí,jakoby

Aje mi jasné, že si už vživotě užila své.

„Žena, kterou jsmenalezli, bylazavražděna,“ odpovím.

mi,poslušpatnýchzpráv,nejradějivyškrábalaoči.Připravímsenaútok,aleanisenehne.Několiknekonečnýchvteřin stojí jako přibitá. Pak se jítvář zbarví do ruda.

„Ne!“Rozechvějísejírty.„Lžete.“Pohledemzalétneke Glockovi. „Oba!“

Neschopnáopětovatjejípohledsesoustředímnaskvrnu nakoberci.Pochvíliměpřekvapízvířecískřek,kterýsejí vyderezhrdla.Zvednuočiodpodlahyaspatřímji,jakstojí zlomenávpase,jakobyjíněkdovrazilpěstdožaludku. Kdyžnaměpohlédne,všimnusi,žemátvářzalitouslzami.

Nenítopoprvé,cojsemnucenaoznamovatšpatnézprávy.Předdvěmalety,kdyžjsembylavúřadunecelýtýden, jsemmuselaoznámitJimoviaMarilynStettlerovým,žeto jejichšestnáctiletýsynsesvýmzbrusunovýmmustangem napálildotelefonníhostožáru,běhemčehožpřišeloživot onijehočtrnáctiletásestra.Bylatojednaznejhoršíchvěcí, kteréjsemmuselazaceloudobupráceupolicieudělat.Bylo to poprvé, co jsem pilaosamotě.Ale nebylo to naposledy.

DojdukBelinděHornerové,položímjírukunarameno aúčastně ho stisknu. „Je mi to moc líto.“

Rukumisetřeseaotočísenamě.Vypadá,žebyměnejradějirozsápalanakusy.„Jaksetoprobohamohlostát?“Začínákřičet.Přemohljismutek,bezmocazlost,kterásebrzy vymkne jejíkontrole.„Jakjí mohl někdo ublížit?“

„Tonevíme,madam,aleujišťujuvás,žeděláme,coje vnašich silách, abychom na to přišli.“

Ještěchvílinaměhledí,potomzabořírucedovlasůazatnejevpěst,jakobysichtělavlasyvyškubat.„Panebože. Harold.MusímzavolatHaroldovi.Jakmumámjenomříct, žejenaše holčičkamrtvá?“

Všimnusitelefonuvrohu,dojdukněmuazvednusluchátko. „Zavolámmuza vás. Jaké má číslo?“

Hřbetemrukysiotřeočiazanechákolemnichšmouhyod řasenky.Kdyžmizpamětiodříkáváčíslonamanžela,chvěje

„Prosím, řekněte,že tonenípravda.“

sejíhlas.Číslovyťukávámsvědomím,žebrzyzničímživot iHaroldaHornera.Nechci,abytadytaženazůstávalasama. Musím řešit zločin, ato nemůžu dělat odtud.

Hornertozvednenaprvnízazvonění.Představímse aoznámímmu,žehojehoženanaléhavěpotřebuje.Nejdřívsezeptá,jestlisejínicnestalo,ajámuoznámím,žeje vpořádku.Kdyžsezeptánadceru,požádámho,abypřijel domů,azavěsím.

BelindaHornerovástojíuoknaaobjímásepažemi.Glock postáváudveříahledínabezútěšnoukrajinuvenku.Tvář mápokrytoupotem.Tensamýnepříjemnýpotcítímimezi svými lopatkami.

„Paní Hornerová, kdy jsteAmanduviděla naposledy?“

Máotázkaunívyvolápohled,zekteréhomězamrazí. „Chcijividět,“odvětítupě.„Kdeje?Kdejemojeholčička?“

Ještěnežstihnuodpovědět,podlomísejíkolena.Přispěchámkní,aleGlockjerychlejší.Zachytíjivpodpažípřesně vmomentě,kdysekolenydotknezemě.„Jenklid,madam,“ utěšujeji.

PomůžemejísGlockemkpohovce.„Vím,žejetopro vástěžké,paníHornerová,“zopakuju.„Zkusteseprosím uklidnit.“

Pohlédne na měočimazalitýma slzami.„Kde je?“

„VnemocnicivMillersburgu.Čekátamnaváskaplan, kdybyste ho potřebovali.“

„Nejsemzrovnamocvěřící.“Vysoukásenanohy,rozhlédnesepopokoji,alezůstanestát.Vypadázmateně,jako bysinebylajistá,kdejenebocodělatdál.„Vážněbychji chtělavidět.“

„Tonebudeproblém.“Znovuseznípokusímdostatinformace,kterépotřebuju.„PaníHornerová,kdyjstesvou dceru viděla naposledy?“

„Předdvěmadny.Šla…ven.Zrovnasenechalaostříhat. Koupilasinovýsvetr.Bylhnědýakolemvýstřihumělflitry. Slušelo jíto.“

„Bylasněkým?“

„SesvoukamarádkouConnie.Šlydotohonovéhoklubu.“

„Do jakého?“

„Brass Rail.“

Odtamtudužnámpárkrátvolali.Tomístodoslovapřitahujedavymladých,oblblýchhormony,chlastemakdovíčím ještě.

„JakémáConniepříjmení?“

„Spencerová.“

Vytáhnusizkapsyblokajménosizapíšu.„Vkolikhodin Amanda odešlazdomu?“

„Asivpůlosmé.Vždyckychodilapozdě.Pokaždévšechnonechávalanaposledníchvíli.“Pevnězavřeočiapotlačí vsobě vzlyk. „Pořád tomu nemůžu uvěřit.“

„MělaAmanda nějakého přítele?“

„Ne.Bylatotakhodnáholka.Takmladáapěkná.Achytrá.Chytřejšínežjástátoudohromady.“Pohlédnenamě. Chvějí se jí rty. „Na podzimchtěla jít na vysokou.“

Nemámji jak utěšit.

„Nevadilobyvám,kdybychomsiprohlédlijejípokoj?“ zeptámse.

Hledí na mě duší nepřítomná.

„Ukážete nám její pokoj, madam?“zeptáseGlocktiše.

Stichýmnářkemseodšouránachodbu.Vydámsejívpatách.Minememrňavoukoupelnu.Pohledmipadnenarůžovéručníkyskrajkouaknimladícísprchovýzávěs.Zastaví seudalších dveříaotevře je.

„Tohlejejejípokoj.Jejívěci.“Tělemjízačnouotřásat vzlyky. „Moje holčička. Moje ubohámilovaná holčička.“

Projdukolemníapokoušímsezhodnotit,covidím,nezaujatýmpohledempolicistky.Nenítozrovnasnadné,kdyžje žalvmístnosti takhmatatelný,ažvásdusí.

Stojítamvelkápostel.Neustlaná.Srůžovýmpovlečením skrajkou akněmu ladícím prostěradlem. Povlečení jakopro malouholku,napadnemě.Nejspíšhomáužoddětství.Na

nočnímstolkustojílampička,budíkapárzarámovanýchfotografií.DojduknimazvednurámečeksfotkouAmandy anějakéhomladíka.

„Kdo to je?“

Belinda zamrkáazapudí slzy. „Donny Beck.“

„Přítel?“

Přikývne. „Bývalý. Byl do ní blázen.“

„Myslelatosnímvážně?“

„Měla ho ráda, ale ne takmoc jako on ji.“

VyměnímesisGlockempohled.Dalšísnímekzobrazuje Amandunahřbetěryzáka,vysmátou,jakobyprávěvyhrála celostátnídostih.

„Zbožňujekoně.“BelindaHornerovávypadá,jakobyběhemposledníchpětiminutzestárlaodesetlet.Očiatváře propadlé,make-uprozpitýpotvářijakolíčenínaobličeji smutnéhoklauna.„SHaroldemjsmejízamaturitukoupili lekcevjízdárně.Něcotakovéhosinormálněnemůžemedovolit, alemělaztoho takovou radost.“

Vrátímfotkunamísto.„Psalasideník?Mělanějakýzápisník nebo něco podobného?“

„Oničemtakovémnevím.“Vezmedorukyošuntěléhoplyšovéhomedvědaapřičichnesikněmu.Obejmeho apropukne vpláč. „Chci svoje dítě.“

Rozhlédnusepopokojisnadějí,žesnadněcozahlédnu, cokoli,comioAmanděHornerovéprozradívíc.Prohledám jejínočnístolek,přičemžsesnažímpůsobitconejméně vtíravýmdojmem.Kdyžnicnenajdu,přesunusekeskříni arychleseproberutričkyadžínami,ponožkamiaspodním prádlem.

Podlezvukuzabouchnutýchdveříodautapoznám,žedorazilHaroldHorner.Belindamlčkyvyběhnezpokoje.„Harolde! Harolde!“

Pohlédnu na Glocka. „Kristepane.“

Potřese hlavou. „No jo.“

Vstoupímdoobývákuavtuchvíliserozletívstupnídveře.

„Přijeljsem,jaknejrychlejitošlo.“HaroldHornerjeobr. Včervenéflanelovékošiliadžínovébunděvypadájakodřevorubec.Nahlavěmáplešarucemázhrubléprací.Všimnu si,žejehoočimajístejnoubarvujakoočijehodcery.Prohlédne si všechnytvářevmístnosti.„Kde jeAmanda?“

Ukážumuodznakapředstavímse.„Obávámse,pane,že pro vás máme ohledně vaší dcery špatnézprávy.“

„Kristepane.Bože můj. Co se stalo? Oco tady jde?“

„Jemrtvá,“vyrazízesebeBelindaHornerová.„Našeholčičkajemrtvá.Ach,Harolde,dobrýbože.“Dojdekníaona semuzhroutídonáruče.„Našemilovanáholčičkajemrtvá auž se nám nikdy nevrátí.“

Glockavyhodímustanicesinstrukcemi,abysevypravil doklubuBrassRail.Radějibychsetamvydalasama,delegováníúkolůminikdymocnešlo,alepotřebujusipromluvit sdoktoremCoblentzem.Opětovnánávštěvamrtvýchjejedním zúkolů, které bych na své lidinikdy nehodila.

BrzoránoGlockdokončilzdlouhavýúkolsnímáníotiskůbotavzorkůpneumatiknamístěčinu.MonaokamžitěvšechnozaslaladolaboratořeÚřaduprokriminálnívyšetřovánívohijskémLondýněvzdálenémpřesstošedesát kilometrů.Poplatekzakurýrníslužbunespadádorozpočtu oddělení,alenemůžusidovolitpostrádatžádnéhozesvých mužů. Když to bude nutné, zaplatímtozvlastní kapsy.

Vlaboratořinahrajíkaždýotiskdopočítačeaprovedou komparativníanalýzu,přikterésrovnajíotiskysejmuténa místěčinusotiskybotapneumatikprvníchosobzřadpolicieazdravotníků,kteřísenamístěčinuobjevili.Šancena výhrujemizivá,alejádoufám,žeztohonějakýotiskzískámeaspolu sním iprvní stopu kidentifikaci vraha.

Vechvíli,kdyzaparkujuhnedvedlehlavníhovstupudo PomerenovynemocnicevMillersburgu,užjeskoropoledne. Projdukoleminformačnípřepážkyavýtahemsjedudosuterénu.Projdulítačkami,zekterýchsenaměmračížluto-černá

výstražnácedulebiohazardu.DoktorCoblentzsedíustolu vprosklenékancelářisvytaženýmižaluziemi.Všimnesimě avstane.Vbílémlaboratornímpláštiavplandavýchbéžových kalhotáchvypadá jako nějakýpřestárlýsněhulák.

„Náčelníku.“Natáhnekemnědlaňapotřesemesirukou. „Rodičeodešlipředpárminutami.Identifikovaliji.“Zavrtí hlavou.„Milílidé.Člověkutorvesrdce,kdyžvidí,jakse dějeněco

„OtecZimmermanjevzaldokaple,“přikývneajepřipravenpustitsedopráce.„Zatímjsempitvuneprovedl.Mám pro vás jenom výsledky předběžného ohledání.“

„Beruvšechno,comáte.“Představa,žeuvidímtělo AmandyHornerové,měnaplňujeděsem.Alemápotřebapo holýchfaktechtutolidskouslabostpřeváží.Právěteďjsou informacemounejmocnějšízbraní.Chcitohošmejda,kterýtoudělal,chytit.Jednamoječástmástochutívytáhnout pistoliavystříletmudoobličejecelýzásobník,abyužnikdy nemohlnikohovystavittakovémupeklu,jakémuvystavil Hornerovy.

Apřesnětahlepotřebaměpoháníkupředu,kdyždoktor ukáženamalývýklenek.„Tadyzpolicesivezměteplášť anávleky,“ upozorní mě.„Vezmu

Neochotněsevzdámsvépéřovky.Pověsíjinaháček zvenkunadveřích.Rychlesenasoukámdosterilníhopláště, přesbotysinatáhnujednorázovénávlekyavyjduzvýklenkuven.PotédoktorCoblentzukáženadveřepřilehlémístnostioznačenéoněcovětšícedulíseznakemprobiohazard.

Projdemedalšímilítačkamiavejdemedopitevny.Přestožejeopatřenásamostatnýmventilačnímsystémem,rozeznávámzápachformaldehyduařadudalších,ponuřejších pachů,kteréseanineodvažujupojmenovat.Uzadnízdi jsouodstavenáčtyřinosítkaznerezu.Uprostředmístnosti

takového.“

„Jsou skaplanem?“

vám bundu.“

„Není to pěknápodívaná,“ varujemě.

„To vražda není nikdy.“

stojíohromnáváha,kterásepoužíváprováženímrtvých těl.Menšíváhavyužívanákváženíjednotlivýchorgánů jeuloženaspolusřadourůznýchtáců,lahvíanástrojůna nerezovémpultě.

Doktorpopadnezpolicedeskyaodvedeměkpátýmnosítkům,jediným,kterájsouprávěpoužívána.Stáhneznich prostěradloajáspatřímtvářAmandyHornerové.Pleťjí zešedla.Někdojízavřeloči,alelevévíčkosezasemírně pootevřelo.Vypadáto,jakobyjíočníbulvupokrývalnějaký lepkavý povlak.

DoktorCoblentzpotřesespovzdechemhlavou.„Toubohé dítě zakusilo strašnou smrt, Kate.“

„Mučilji?“

„Ano.“

Obrnímseprotilehkémuzáchvěvurozhořčení.„Znáte příčinu smrti?“

„Se vší pravděpodobností vykrvácení.“

„Máte představu, jaký mohl použítnůž?“

„Něcozatraceněostrého.Bezzoubkování.Nejspíšskrátkoučepelí.“Pomocídlouhéšpejlesvatounakonciukáže nařeznajejímkrku.„Tohlejesmrtícírána.Jetadyjasněviditelnáránazpůsobenáostrýmpředmětem.Můžetesivšimnout,žeřezjerelativněkrátký.“Nahlédnedodesek.„Osm celých jedna centimetrů.“

„Je to důležité?“

„Evidentně věděl,kam říznout, aby trefil tepnu.“

„Zdravotník?“

„Nebo to možná dělal už dřív.“

Protožesektomunechcivyjadřovat,přejdukdalšíotázce.„Jakji na začátku dostal? Drogy? Něco jiného?“

„Udělámtoxikologickýrozbor.“Pohlédnenaměpřes obroučky brýlí. „Ale podle měpoužil paralyzér.“

„Podle čeho tak soudíte?“

Vklouznesvýmabaculatýmarukamadojednorázových rukavic astáhnejí prostěradloaž kbřichu.

Upoliciejsemužskorodesetlet.Vidělajsemrůznépřestřelky.Domácíneshodykončícíkrví.Hrůzostrašnédopravnínehody.Pořádměalevyvádízrovnováhy,kdyžvidím mrtvénavlastníočiazblízka.Strachzesmrtijeprimární reakcívetkanouvrůznémstupnidonásvšech.Nehleděna početmrtvých,kteréjsemspatřila,sinatenpohlednikdy nezvyknu.

„Vidítetyhlečervenétečky?“zeptáse.

Pohledemsledujušpejli.Aopravdu,nakůžinajejím levémramenisenacházejídvětečky,kterévypadajíjako miniaturníoděrky.Dalšídvěsevyskytujínajejímhrudníkunadpravýmprsem.Dalšínalevémbicepsu.Kdybychse právěnedívalanatělozavražděné,bylabychochotnáuvěřit, žeto,coprávěvidím,jsoupupínkyneštovicnebonějaké jinénezhoubnéskvrnky.Alejakopolicistcejemijasné,že tyhle tečky přináší mnohem horší zprávy.

„Oděrky?“ Nahnu se blížktělu. „Popáleniny?“

„Popáleniny.“

„Většina paralyzérů po sobě nenechává stopy.“

„Tomátepravdu,“připustí.„Bývátotakzejménatehdy, když se přiloží přes oblečení.“

„Takžeto na ni použil, když byla nahá?“

Pokrčírameny.„Nejspíš.Alesněčímpodobným,jako jsou tyhle tečky, jsem se zatím nesetkal.“

„Na co narážíte?“

„Tyhlepopáleninyjsouvážnější.Myslím,žesitrochu poupravil velikostnapětí nebo proudu.“

Znovusepodívámnapopáleninyapokusímseneotřást hrůzou.PředdesetiletyjsemchodilanapolicejníakademiivColumbusu.Vrámcivýcvikusemohlkaždýkadet, kterémunechybělaodvaha,dobrovolněpřihlásitkzásahu paralyzérem.Protožejsembylazvědavá,přihlásilajsemse taky.Ipřesto,ževelikostproudubylanastavenananízkou hladinu,padlajsemztohonazadek.Znehybnilomětona celouminutu.Abolelotojakočert.Nedovedusipředstavit,

žejsemvydanánapospasnějakémupsychopatovisnadupaným paralyzéremvruce.

„Vysimyslíte,žesitenparalyzérudělalnakoleně?“zeptámse.

„Neboupravil,“přikývne.„Aťužjetojakkoli,zasáhlji několikrát.“

Zadívámsenarozdrásanoutkáňnajejímzápěstí.Kdyžsi všimnubílékosti,zamrazíměažvžaludku.„Čímjiproboha svázal?“

„Nějakýmdrátem.Aevidentnědocelanadlouho.“Zavrtíhlavoutakrázně,ažsemuroztřepepodbradek.„Vzpíralase.“

PaintersMillležívsrdcizemědělskéoblasti.Mnohofarmářůsečeasušíseno,takževázacíhodrátujevšudekolem plno.Ikdybysenámpodařiloidentifikovatjehodruh,vystopovatjeho původ by bylo nemožné.

Doktornadzvedneprostěradlo.„Nakotníkypoužilnějaký řetěz.Velkéčlánkysdrobnýmvýskytemrzi.Souděpodle těchhlepohmožděninjizanějzavěsil,kdyžbylaještěnaživu.“

Obraz,kterývykreslímůjmozek,jepřílišhrůzostrašnýna to,abychhodokázalavůbecnějakpojmout.Jediné,naco dokážumyslet,je,žeprotinámnestojílidskábytost.Nestojí protinámanizvíře.Takovámukamůžedruhémuzpůsobit jenom někdo, kdo je dokonalým ztělesněnímzla.

Sneosobnímnadšenímvědcedoktorprostěradloshrne knohámnosítek.VduchusepřipravímnapohlednaAmandinotělo.Našedékůžisivšimnuněkolikapopáleninaoděrek.Nejsemžádnáfajnovka,aležaludekmámjakonavodě. Uvědomímsi,jakmibušísrdce.Vpusesemihromadísliny. Vím,comiteďdoktorřekne,amůjpohledpřitáhnouzářezy na břiše hned nadpupkem.

Ránajeočištěná.ŘímskáčísliceXXIIIvyřezanádotkánějezcelazřetelná.Uvědomímsi,žezadržujudech,avydechnu.

„Chcetetrochu vody,Kate?“

Otázkaměotráví,aleovládnunutkánímuodseknout. „Pořídil jste snímky?“

„Ano.“

Pohledemsklouznuklehkýmpohmožděninámnavnitřníchstranách stehen. „Byla znásilněná?“

„Našeljsemdrobnévaginálnínatržení.Takyanálnínatržení.Kromětohojsemnašelstopypopáleninkolemřitníhootvoru,nejspíšzpůsobenéelektrickýmnábojem.Udělal jsemvýtěr,alenepředpokládám,žeposobězanechalsperma.“

„Aco vlasy nebo chlupy?“

„Nicanic.“

„Takže použil kondom.“

„Vlastněpoužillubrikovanýkondom.Vpochvěaokolo řitníhootvorujsemnašelstopyglycerínuametylparabenu.“

Zamyslímse.„Jaksemůženějakýchlappřiblížitnatolik, abymohloběťznásilnit,apřitomposoběnenechatžádné chlupy?“

„Mám dvěhypotézy.“

„Semsnimi.“

„Mohlsiveškerétělesnéochlupeníoholit.Nebylobyto poprvé,conějakýsériovýnásilníkzašeltakdaleko,jenom abysevyhnulriziku,žezasebouzanechánějakoutuDNA.“

„Adruhá hypotéza?“

„Mohljiznásilnitzapomocicizíhoobjektu.Vícbuduvědět, ažsemizlaboratoře vrátí vzorky stěrů.“

„Takžesenášchlápekmožnávyznáveforenzníchvědách adůkazních materiálech.“

„Todneskakaždý,“pokrčírameny.„VšichnisledujíKriminálku LasVegas. Každý je teď odborník.“

„Zkusteje vlaborce trochu popohnat, ano?“

„Stímmůžetepočítat.“

Kdyždoktortělozasezakryjeprostěradlem,napětízemě částečně opadne. „Co čas smrti?“

„Vnitřníteplotutělajsemurčilhned,jakmijisempřivezli,cožbylovetřipadesáttřivnoci.“Doktornahlédnedo desek.„Teplotajaterčiniladvacetosmcelýchšeststupňů Celsia.Můjnejlepšíodhadnačassmrtisebudepohybovat někdyvčeramezi čtvrtou asedmou odpoledne.“

BelindaHornerovámipověděla,žeAmandunaposledy vidělavsobotukolempůlosmévečer,takžebylaunesena někdy potom.

„Jestlijiuneslvsobotuvnoci,takjiměldoceladlouho, nežjizabil.“Ztémyšlenkysemidělášpatně.Dohánímě ktouzedostatsektomuparchantoviazapomenout,žejsem polda.

„Bohuželtotakvypadá.“Ukáženatělo.„Aťužtoudělal kdokoli,dalsisnínačas,Kate.Nijaknespěchalanějakou dobu ji udržovalnaživu.“

Kdyžpromluvím,snažímse,abymůjhlasznělvyrovnaně.„Takžejinejspíšvzalněkam,kdesecítívbezpečí.Někam,kdeví,žehonikdoneuslyší.“Vzemědělskýchoblastech,kdejsoudomyodsebevzdálenéiněkolikkilometrů,je takovýchmíst plno. Pohlédnu na doktora. „Zacpal jí ústa?“

„Podletoho,covím,takne.Žádnépozůstatkypolepicí pásce,žádnávláknavústech.“Ušklíbnese.„Kouslasedo jazyka.“

Poslouchal,jakkřičí,napadnemě.„Takžemánějakéodlehlémísto,kammůžechodit,jaksemuzlíbí.Nějakéopuštěnémísto, kde ji nikdo neuslyší.“

Touhaněkamseposunout,vyřešittenpřípad,mnoupulzujepodobnousilou,jakápoháníjednáníšílence.Vmozkumivířívšechnytyúkoly,dokterýchsepotřebujupustit. Lidé,kterémusímvyslechnout.Musímserozhodnout,které úkolydelegovatakterýchsezhostitsama.Budupotřebovat pomocvšechsvýchdůstojníků.Budetřebapovolatimého pomocnéhodůstojníka.Mépředchozívyčerpáníjepryč.Na jeho místo

zrůdu najít.

„Nebo dům se sklepem nebo zvukotěsnou místností.“

nastoupilo pevné odhodlání tu

Jakobysiuvědomil,žejsemtadyskončila,stáhnesidoktorsplesknutímrukavice.„Zavolámvámhned,jakbudu hotový.“

„Díky, doktore. Hrozně jste mi pomohl.“

Jsemnapůlicestykedveřím,kdyžsiuvědomím,žemám ještějedendotaz.„Mátekompletnízprávyzpitevtěchobětí před lety? Já mám jenom souhrny.“

„Hádám,žebudouvarchivu,můžuvámjevyzvednout.“

„Ocenilabych,kdybystevyhledalvše,coktomumáme, aposlalmi kopie do kanceláře hned, jak to bude možné.“

Upřeněsemizadívádoočíajehovýrazpotemní.„Tehdy jsemzrovnadokončilkolečkopoodděleních,Kate.AsistovaljsemdoktoruKoursoviuvšechčtyřpitev.“Zasměje se,alevjehosmíchuneníanistopapoveselí.„Přísahám bohu,žepotom,cojsemtatělaviděl,jsemzačaluvažovat ozubařině.“

Nechcislyšet,cosemichystásdělit,alepřestosekodchodu neotočím.

„Kdyžvidíteněcotakového,užtosvámizůstane.“Dojde ažkemně.„AmandaHornerovázemřelaúplněstejnýmzpůsobem jako tyholkytehdy.“

Ačkolijsemtopředvídala,přeběhnemizjehoslovmráz po zádech.

„Věřím,žejstesivšimla,žečíslonabřišeobětiskočilo zdevítkynatřiadvacítku,“poznamenádoktor.„Tomidělá starosti.“

„Nejsmesianijistí,žeprotinámstojístejnývrah,“namítnu. „Může jít oimitátora.“

Odhodírukavicedoodpadkovéhokošesnebezpečným materiálem.„Nechcesemivěřit,žeexistujemuž,natoždva, kteříbybylischopnitakovéhozla.Arozhodněseminechce věřittomu, že pocházejí ztohohle města.“

Sundásibrýle,kapesníkemsizkořenenosusetřepot ajásiuvědomím,žeto,codnesviděl,tohohlezkušeného doktora skutečně rozhodilo.

„Je to jeho podpis,“ dodává. „Na to vsadím krk.“

Hledímnanějavduchusiříkám,žesemýlí.Alevůbecpoprvéseněkomupodařídomězasaditnepatrnézrnko pochybností.Nějakýslabýhlásekhlubokovmémmozku potřebujevědět,jestlináhodouvevšítéhysteriiastrachu tohostrašlivéhodnepředšestnáctiletyvýstřelzbrokovnice nesplnil svůjúčel.

Celoupolovinusvéhoživotajsembylapřesvědčená,že jsemvzalaživot.OdpustilajsemsiapožádalaBohaototéž. Ospravedlnilajsemsisvéčiny,svémlčení,mlčenímérodiny.Nějakjsemsestímnaučilažít.Tahlevraždaměnutí tohlevšechno zpochybnit.

„Kate?“ Doktor starostlivě svraští své huňaté bílé obočí.

„Jsemvpohodě,“vyhrknuavydámsekedveřím.Kdyžje rozrazím,cítímvzádechdoktorůvpohled.Vechvíli,kdyse vracím na chodbu, jsem pod uniformou celázpocená.

Existujejedinýzpůsob,jakzjistit,jestlitenmuž,kteréhojsempředvšemitěmiletyzastřelila,jeskutečněmrtvý. Aleabychtomohlaudělat,potřebujusipromluvitsedvěma osobami,sekterýmijsemodtédobymluvilajenpárkrát.Se dvěmaosobami,kterétambylytohodne,kdynásilíneodvolatelnězměnilomůjživot,kdyčtrnáctiletáamišskádívka vzala do ruky brokovnici svého otceazabilačlověka.

Nebo snad nezabila?

KAPITOLA5

Nežjsemschopnázasefungovat,sedímvautěnaparkovištinemocnicecelýchpětminut.Roztřesenýmarukama stisknutlačítkoprorychlévolánínadispečink.Monato zvedne na prvnízazvonění.

„Potřebuju,abyssestavilaseznamvšechopuštěných domů,objektůatovárenvPaintersMillajehookolí,“vyhrknunanibezúvodu.„Řekněmetakvokruhuosmdesáti kilometrů.“

„Prostětenseznamsepiš.Dopodrobnostítězasvětím,až sevrátímnastanici.“Nastartuju,zamířímnasilnicivedoucí kPaintersMillasnažímsepřílišnemysletnaúkol,který měčeká.

MůjbratrJacob,jehoženaIreneadvamísynovciElam aJamesžijínafarměspozemkyorozlozepětašedesátakrů nanezpevněnécestěpatnáctkilometrůnavýchododměsta. DůmjevrodiněBurkholderovýchužosmdesátlet.Vsouladusezvyklostmiamišůzdědilpředdvěmaletyposmrti našímatkyfarmuJacob,nejstaršíajedinýmužskýpotomek našich rodičů.

Přivjezdunaštěrkovoucestuzapnupohonnavšechna čtyři,začnusitorazittřiceticentimetrovouvrstvousněhu amodlímse,abychnezapadla.Ženuseplnouparouvpřed, akdyžjsemnadohledfarmy,zarazímě,jakjestálestejná. Pomépravicisenacházímalýjabloňovýsad.Mámpocit, jakobysenamějehoopadanéstromyukrytépodbíloupeřinou nesouhlasně mračily.

Nemělabychtadybýt,jsemjakocizinec,kterývstupuje naposvátnoupůdu.Tatoskutečnostnenínikdytakzjevná, jakokdyžvstupujudosvětasvéhodětství.Prolidi,které

„Hledáte něco konkrétního?“

jsemkdysiznalatakdůvěrně,jsemteďcizí.Navštěvujuje zřídkakdy.Svémalésynovcetéměřneznám.Bolíto,kdyžsi představím,žejednouvyrostouanebudouvědět,kdojsem. Ačkolisizceléhosrdcepřejuvěciurovnat,některéprůrvy jsou příliš zrádné na to, aby se daly překročit.

Pomélevicisekolemkrmelceskupousněhempoprášenéhosenachoulíšestdojnic.Předemnousecestastáčí přímokřádkůmposekanékukuřicerovnýmjakopodle pravítkaaznichmůjpohledpřeskočínadůmzanimi.Ve všemtomsněhujetokrásnápodívanáajásenakrátkýokamžikvrátímdodob,kterébylyotolikjednodušší.Dodob, kdyjsmesesbratremasestroubezstarostněprohánělibosí pšeničnýmpolemahrálisinaschovávanoumezivysokýmiřádkykukuřice.Vzpomenusinatyzimnídny,kdyjsme narybníkutrávilihodinyhranímhokejesnašimibratranci asestřenicemi.Vduchusevrátímdodob,kdynašíjedinou zodpovědnostíbylopodojitkrávyakozy,nasypatslepicím, pomoct Mamm lámat fazolkyapochopitelně se modlit.

Tatodětskáblaženostsenáhledočkalasvéhokoncevlétě, kdymibyločtrnáct.Tohodnedonašehodomuvstoupilmuž jménemDanielLapp,kterýmělvúmysluvraždit.Tehdy jsempřišlaosvounevinnost.Přišlajsemoschopnostdůvěřovataodpouštět.OvírujakvBoha,takivrodinu.Skoro jsemtehdypřišlaioživotavmnohanásledujícíchtýdnech jsem si přála,abysetak bylo stalo.

Nebylajsemtadyodmatčinapohřbupředdvěmalety.Většinaamišůsinejspíšmyslí,žejetohanba,žesesvýmsourozencůmtakvyhýbám.Alemámsvédůvody.Kdybymatce předtřemiletynediagnostikovalirakovinuprsu,nikdybych sedoPaintersMillnevrátila.Alemezimnoua Mamm existovalovždyckyzvláštnípouto.Stálazamnoudějsecoděj –zejménatehdy,kdyžjsemrodičůmoznámila,žedocírkve nevstoupím.Poobdobí rumspringy neboli„toulání“jsemse nenechalapokřtít. Mamm stímnesouhlasila,alenikdymě neodsuzovala.Anikdy měnepřestala milovat.

Kdyžmibyloosmnáct,odstěhovalajsemsedoColumbusuastrávilacelýnásledujícírokjakonaprostozoufalá aztracenátroska.Zachrániloměažjednopodivnépřátelství, aještěpodivnějšípráce.GinaColorosaměnaučila,jaknebýt amiškou,adalamibleskovýkurzvevšechtěchzkaženostech„Angličanů“nebolitěch,kteřínesdílejíamišskouvíru. Hladováponovýchzážitcíchjsemseučilarychle.Dojednohoměsíceodchvíle,cojsemjipoznala,měpřibralajako spolubydlící,sekteroupřežívalanafastfoodu,Heinekenovi azlatýchmarlborkách.Pracovalajakodispečerkanacolumbuskémpolicejnímodděleníapomohlamisehnatprácina obvodnímoddělenínedalekocentraměsta,kdejsemzvedala telefony.Vnásledujícíchtýdnechsetahleprácezaminimální mzdustalastředobodemméhovesmíru – amouspásou.

SGinoujsmesezapsalynanástavbovéstudiumasouhrnněsezaměřilynadiplomztrestníhořízení.Bylotojedno znejspokojenějšíchanejúžasnějšíchobdobíméhoživota. Kdyžnámpředávalidiplomy,nasedla Mamm doautobusu apřijelasepodívat.Jízdavmotorovémvozidlejepřímým porušením Ordnungu,pravidelnašídiecéze,aletojineodradilo.Zatojíbudunavždyckyvděčná.Seznámilajsemji sGinouaprozradilají,žesechystámezapsatnapolicejní akademii. Mamm tonechápala,alenikdyměnezavrhla.To bylonaposledy,cojsemjividělapředtím,nežjídiagnostikovalirakovinu. Datt zemřelnáhlenainfarktšestměsíců pomémdokončenínástavby.Najehopohřebjsemnepřijela.

Alepřijelajsemnamatčin.Abychsnímohlabýtběhem jejíchposledníchdnů.Abychpomohlanafarmě.Tojsem alespoň namluvila sama sobě.

Aleabychbylaupřímná,mékořenyměužnějakoudobu táhlyzpátky.Kdyžseteďohlédnunazpět,uvědomujusi, žetonebylajenmatčinablížícísesmrt,coměsemdovedlo.Někdehlubokojsemvěděla,ženastalachvíle,abychsi stouplapředsvourodinuarozhodlasečelitminulosti,před kterou jsem utíkala přesdesetlet.

Týdenpotom,co Mamm umřela,zrovnakdyžjsmese smousestrouSarahprobíralyjejímivěcmi,přijelinafarmu dvaradní.NormJohnstonaNeilStubblefieldmioznámili,ženáčelníkpolicieDelbertMcCoyodcházízaměsícdo důchodu.Chtělivědět,jestlibychmělazájemhonajeho pozicizastoupit.

Bylajsemnaprostovšoku,žebyměchtěli:bývalou amišku,aktomuještěženskou.Aletakymitozalichotilo. Mnohemvíc,nežbymělo.Ažpozdějijsemsiuvědomila, žecelátavěcsouvisíspíšspolitikounamalémměstěnež semnounebosmýmizkušenostmiupolicie.PaintersMill jeidylickéměstečko,alenenídokonalé.MeziamišiaAngličanyvznikajízávažnérozepřezaloženénarozdílujejich kultur.Vzhledemktomu,ževelkoupoložkoupřispívající doměstskékasyjeturistika,chtěliradníněkoho,kdozvládneuklidnitpocuchanénervy,aťužtynervypatříamišům, neboAngličanům.

Bylajsemperfektnímkandidátem.Mělajsemosmiletou zkušenostupolicieadiplomztrestníhořízení.Vtomhleměstějsemsenarodilaavyrostla.Acojenejlepší,jsembývalá amiška.Mluvímplynněpensylvánskouněmčinou.Známjejichkulturu.Pro amišskýzpůsob životamám pochopení.

Otýdenpozdějijsemprácipřijala.OdešlajsemodpolicejníchsložekvColumbusu,koupilasidům,naložila veškerýsvůjmajetekdopřívěsuapřestěhovalasezpátky dosvéhorodnéhoměsta.Tovšechnosestaloteprvepřed dvěmalety,alezatímjsemsvéhorozhodnutíanijednounelitovala.Aždnes.

Dům,vekterémjsemvyrostla,jebílýajednoduchý,svelkouverandoupředvstupemaokny,kterévypadajíjakodlouhézarmoucenéoči.Zanímstojístodola,výrazněčervená, jakobytímdokazovala,žetoonajetadynaprvnímmístě. Vedlenísevysokokmlhavézimníoblozetyčíobilnésilo.

Zastavímnapříjezdovécestěavypnumotor.Zmísta,kde sedím,dohlédnunadvorekzadomem.Javor,kterýjsemsot-

cemzasadila,kdyžmibylodvanáct,jeteďvyššíneždům. Vždyckyměohromí,jakmálosetotadyzměnilo,přestože můj život sepřevrátilvzhůru nohama.

Zevšechvěcí,kteréjsemmuseladnesránovyřídit,jetahletanejtěžší.Nenízrovnapříjemné,kdyžsiuvědomím,že jeproměsnazšídívatsenazmučenétělomrtvédívkynežse setkatsesvourodinou.Nechcizačíthloubatnadtím,coto omněvypovídájakoočlověku.Stydímsepřiznat,žebych dokázalažítpozbytekživotacelkemspokojeně,ikdybych své sourozence už nikdy nespatřila.

Přinutímsevystoupitzauta.PodobnějakouStutzova domuodklidilisníhzchodníkuitady.Nebylatovšakprácemotorizovanésněhovéfrézy,sníhbylodklizenručně,po amišsku.Chvějícímasenohamavstoupímnaveranduazamířímkevstupnímdveřím.Rádabychsvourozechvělost přičetlapřemířekávy,stresunebochladu,aletřas,který mnoucloumá,nemásteplotounebomnožstvímkofeinunic společného–vyvoláváhospíšmuž,sekterýmseconevidět setkám, atajemství, které nás pojí.

Zaklepuačekám.Zaslechnukroky,potomseotevřou dveře.MoješvagrováIrenejeoněkolikletmladšínežjá. Mápěknoupleťajasnéhnědozelenéoči.Vlasymástažené dodrdoluposazenémvtýleanahlavěmánasazenýtradiční kapp.Vesvýchšatechsezelenýmpotiskemabílézástěřeje přesnětouženou,jakoujsemmohlabýtijá,kdybynezasáhl osud avšechno nezměnil.

„Hezkéodpoledne,Katie.“Zdravíměpensylvánskou němčinou.Tónjejíhohlasuznípřátelsky,alevočíchjíčtu obezřetnost,kterounedokážeskrýt.Ustoupístranouaotevře dveře dokořán. „Wie geht's?“ Jak se máš?

Kdyžvstoupímdoobýváku,ovaneměvůněpečenéhorebarborovéhokoláče.Důmpůsobítepleaútulně,alejámoc dobřevím,žekdyžteplotyklesnouhlubokopodnulu,začne se místnostmi prohánět průvan.

Nemrhámčasemnazdvořilosti.„JetadyJacob?“

Irenemouneschopnostkomunikovatsvlastnírodinou nechápe.Setkalyjsmesejenompárkrát,alepokaždézní mámpocit,jakobysedomnívala,žemojestrohostpramení z bannu,kterýbylnaměuvalen.Skutečnostalenemůžebýt odpravdydál.Amišeajejichzpůsobživotahlubocerespektuji.Nezanevřelajsemnaně,kdyžseměpokusilidostat zpět.Ale nijaknetoužím tohle všechno Irene vysvětlovat.

„Je ve stodole,dělá na traktoru,“oznámí mi.

Přizmínceotraktorusemálemusměju.Otecpoužíval jenompluhtaženýkoňmi.Jacob,mnohýmipříslušníkystaréhořádupovažovanýzaliberála,zakoupillonitraktorna železných kolech.

„Zajduzaním.“Chcisezeptatnasvésynovce,alenedokážusektomuodhodlat.Samasoběnamluvím,ženemám čas, ale pravdou je,ženevím,jaksIrene navázat kontakt.

Urovnásizástěruavydásekekuchyni.„Zrovnajsem upeklarebarborovýkoláč.Dášsikousek,Katie?Anedášsi horký čaj?“

„Ne.“Hladymikručívžaludku,alekdyžvstoupímdo kuchyně,veškeráchuťměpřejde.Vmístnostisáláhorko odsporáku.Stěnymajíjinoubarvu,nežkdyžjsemtady bylanaposledy.Pomépravicisepodélzdiodpodlahyažke stroputáhnounovépolicesezavařovacímisklenicemiafazolemi.Aležádnáztěchtokosmetickýchzměnnedokáže vymazat vzpomínky, které mě

Akdyžseotočímkzadnímuvýchodu,jsoutoprávětyto vzpomínky,comětlačíjakonějakédrzé,neodbytnéprsty pryč.Projdukolemdřezuasevřesemihruď.Vduchuvidímkrev,jejížčerveňostřekontrastujesbílýmporcelánem. Ještěvícjejínapodlaze.Namýchrukou.Lepísemimezi prsty…

Snažímsenadechnout,alenejdeto.Začínajísemichvět rtyatváře.Nejasněsiuvědomuju,žeIreneněcoříká,alejsem takpohrouženádovlastníchmyšlenek,ženereaguju.Chvíli

„Mám pro něj zaběhnout?“

zápolímskoulíudveří,ažsemijepodaříseškubnutímotevřít.Zimavenkuměvytrhneztemnéhotuneluméminulosti. Zatímcokráčímpochodníčku,vzpomínkypostupněslábnou. Neždojdukestodole,třaszeměspadne.Jsemtomuráda, protožeabychdokázalačelitsvémubratrovi,budupotřebovatkaždý zbytečeksil.

Dveřestodolyseotevírajídočistéaudržovanédílny. Nohyméhobratravtěžkýchbotáchtrčízpodpodvozku traktoru podepřeného dvěma staromódnímiručními hevery.

„Jacobe?“

Vyjedevenaposadíse.Vstane,oprášísikalhotyakabát ajehopohledsestřetnesmým.Jepřekvapený,žeměvidí. Netváří se nevraživě, ale přátelsky zrovna taky ne.

„Katie.Ahoj.“

Vevěkušestatřicetiletmámůjbratrplnovousprotkaný šedinami.Ústa,kterásenaměkdysiupřímněaláskyplně usmívala,teďlemujívráskyajejichkoutkyjsoubezustání chmurně stočenédolů.

„Cotadyděláš?“Stáhnesizrukoupracovnírukavice aodhodíje na sedadlo traktoru.

Někdehlubokovmysliměnapadne,jestliužotévraždě ví.Amišovévěří,žejsoučlenovénaprostoodlišnékultury, alejávím,žetonenítakúplněpravda.MojesestrapracujeveměstěvobchůdkusnázvemKrámekUDostavníku. Většinujejíchzákazníkůtvoříangličtíturistéalidézměst. Avtomhleměstěfunguješuškandavelmidobře.Pokud máteuši,doslechneteserůznézvěsti.Ikdyžpatřítemezi amiše.

Strčímrucedokapesavejduhloubějidostodoly,abych takzískalachvilkuamohlasiuspořádatmyšlenky.Zemitý odérhnojeasenamipřipomenedny,kteréjsemtadystrávila.Předemnoustojívkotcíchčtyřikrávysrůžovýminaběhlýmivemenyplnýmimléka.Pomépravicijevregálupostavenémzborovicovýchdesekatvárnicvyskládánoněkolik červeno-bílýchpoštovníchschránek,kterémajípřipomínat

farmy.Všimnusikomplikovanýchptačíchbudekahoupacíchkoníkůspravýmikoňskýmižíněmiauvědomímsi,že Jacob má stejně šikovné ruce jako náš otec.

Zaslechnu bratra za zádyaotočímse.

„Včera vnocizavraždili vPainters Mill dívku,“ spustím.

Stojípárkrokůodemě,hlavumánakloněnounastranu ave tváři se mu zračí obezřetnost. „Zavraždili? Koho?“

„Mladou dívku jménemAmanda Hornerová.“

„Jeto amiška?“

Naštvemě,žemunatomzáleží.Alesvépocitynedámnajevo.Vřejichvemněažpřílišmnoho.Bojímse,žejakmile tu Pandořinu skříňku otevřu, nedokážu ji už zavřít.

„Ne.“

„Acomátavraždaspolečnéhosemnouamourodinou?“

Vrhnunanějnevraživýpohled.„Zavraždilijiúplněstejně jako ty holky tehdy na začátku devadesátýchlet.“

Zprudkasenadechne.Tenzvukvtichustodolypřipomínápouhýšepot.Zíránamě,jakobychbylanějakýcizinec, který sem přišel jenom proto, aby mu zničil celý jeho svět.

„Jakjetomožné?“zeptásepochvíli.

Stejnáotázkavemněvíříjakovítrzabouře.Nemámmu jakodpovědět,takženanějjenomhledímazoufalesesnažímudržetaceláseneroztřást.

„Podle mě může jít ostejnéhočlověka.“

Vidím,jakseJacobvduchuvracízpátkyktomustrašnémudni.Kedni,kterýzničilvšechnyčlenynašírodiny,ale ze všeho nejvíc mě.

Zavrtí hlavou. „Tonenímožné. Daniel Lapp je mrtvý.“

Kdyžzaslechnuslova,vekterájsemšestnáctletvěřila, zavřuoči.Slova,kterámipolovinuméhoživotapůsobila nepřekonatelnoubolestapocityviny.Kdyžočiotevřuapohledem se střetnu sjeho, poznám,že ví, na co myslím.

„Musímseujistit,“řeknupevně.„Musímvidětjehotělo.“

Pohlédnenamě,jakobychponěmchtěla,aťsezřekne Boha.

Ažněkoliktýdnůpocelémtomincidentujsemsedozvěděla,žeJacobsmýmotcemjehotělozakopali.Trápilymě děsivénočnímůry.Jednénocijsemseprobudilaskřikem, přesvědčená,žemuž,kterýseměpokusilzabít,jevmém pokoji.Můjstaršíbráškapřišelzamnou.Jacobmědržel avteplém,konejšivémobjetísvýchpažímiprozradil,že Datt jehotělopohřbilvnefunkčnímsiluvsousednímokrese aže už nikdy nikomu neublíží.

Známtotam.Tosilojeopuštěnéuždvacetlet.Jezdímkolemkaždouchvíli.Nikdyalenezastavuju.Nikdysihomoc neprohlížím.Jenmálokdysidovolímpomysletnatajemství, která jsou pohřbená uvnitř.

„Potřebuju tvou pomoc.“

„Játipomoctnemůžu.“

„Pojď tam se mnou. Dneska vnoci. Ukaž mi, kde je.“

Vytřeštínaměoči.Vjehopohleduzahlédnustrach.Můj bratr je kliďas, což dodá jehoreakcioto větší váhu.

„Katie, Datt mě dovnitř nevzal. Nevím, kde…“

„Samatonezvládnu,Jacobe.Jetotamhrozněvelké.Nevím, kde ho mám hledat.“

„Daniel Lapp tu hrůzuspáchat nemohl,“namítne.

„Aleněkdojizabil.Někdo,kdootěchvraždáchznápodrobnosti,kterénebylynikdyzveřejněny.Jakmivysvětlíš tohle?“

„Tonevím.Aleviděljsem…jehotělo.Bylatamkrev…, ažmoc krve na to, aby to mohl přežít.“

„Krvácelještě,kdyžho Datt pohřbíval?“Mrtvínekrvácejí.PokudLappvtuchvíliještěkrvácel,bylnaživu.Mohlse vyhrabat změlkého hrobu apřežít…

„Nevím. Nechci, abys mě do toho zatahovala.“

„Aletyužvtomjsi.“Přiblížímsekněmuavstoupímdo jehoosobnízóny.Překvapenímustoupíazíránamě,jako bychbylanějakýprašivýpes.Zvednuukazováčekazamávámmusnímjenpárcentimetrůpřednosem.„Potřebuju

„Vždyť víš, kde je,“ namítne Jacob. „Řekl jsem tito.“

tvoupomoc,sakra.Potřebujunajítjehoostatky.Jinaktonejde.“

Hledí na mě, klidný amlčenlivý jako socha.

„Jestli tohohajzla nezastavím, bude vraždit dál.“

Jacobseboupřimýchnadávkáchtrhneamnouprojede slabý zvrácený pocit zadostiučinění.

„Nenos své anglické zvyklosti do mého domu.“

„TohlenemásamišineboAngličanynicspolečného,“odseknu.„Tohlesetýkálidskýchživotů.Strčíšhlavudopísku, amožnázemřou další.Tohle snad chceš?“

Bratrzabodnepohleddohliněnépodlahyasevřečelist. Kdyžsemizasezadívádoočí,vypadajítyjehojakooči starce.

„CelýchšestnáctletjsemžádalBohaoodpuštění.Snažil jsem se zapomenout, co jsme provedli.“

„Tímmyslíš,cojsemprovedlajá,žejo?“

Stodolouserozlehneticho,jakobytímchtělavyjádřit úctuktajemství,kteréjíbyloodhaleno.Tušilajsem,žese budezdráhat,žehoktomubudumusetdotlačit.Alenečekalajsem,žeměodmítne.

Slova,kteráteďpotřebujuvyslovit,semizaseknouvhrdlejakotupážiletka.Cítím,jakmivžiláchvkrkutepekrev. Tvářemižhnoustálevíc.Připomenusi,žejsempolicistka apracujunapřípadu.Alehlubokouvnitřjsemstáletodítě, kterésechoulípředtounezměrnoubrutalitou.Dívka,kterou drtítajemství,ježbynikdovsoběnemělnést.Dívka,kterou otřese její vlastní schopnost spáchat tak hrůzný čin.

„Jestlipůjdešdopekla,nebudetokvůlitomu,costehdy udělal,“ozvusetřesoucímsehlasem.„Budetokvůlitomu, cos neudělal dneska.“

Horkýnávalvztekuměvrhneblížkněmu.Slyším,jakmi skřípouzuby,jakmivhlavějakonějakýnákladnívlakhučí krev.

„Co jsme provedli všichni.“

„Méčinybude soudit Bůh, ne ty.“

„Jestliještěněkohozabije,budešmítnasvědomídalší smrt.Předtím,nežjípodříznekrk,sitanevinnáženavytrpí nevýslovnámuka.Vzpomeňsinato,ažsebudešdneska snažit usnout.“

Rychleseotočímavyrazímkedveřím.Zmítajímnou temnépocity.Chcirozmlátittypěkňoučképoštovníschránkyaptačíbudky,kterémůjbratrtakusilovněstavěl.Chci seohnataublížitmu,stejnějakoonubližujemně.Aleze všechsilsedržím,abychseovládla,apřesvědčujuse,žeto zvládnu sama.

Prudcerozrazímdveřestodolyoběmadlaněminajednou. Jsemnapůlicestykautu,kdyžzasebouzaslechnuJacobův hlas.

„Katie.“

Zajinýchokolnostíbychsenezastavila.Nebobychnaněj vysypalapárvybranýchvýrazů,kterébymuukázaly,jak dalecejsemseodmýchamišskýchkořenůodchýlila.Zastavímseaotočímjenomproto,žejsemzoufalá.Protožemám strach. Protože nechci, aby zemřelněkdo další.

„Udělámto.“Sicetaslovapronese,alezjehopohledu vyčtu, že to říkáshlubokým sebezapřením. „Pomůžu ti.“

Zjehoslovmidoočívhrknouhorkéslzy.Vyvolajíemoce,kteréchcinechatspát.Nechci,abyviděl,jakjsemzranitelná,takžeseotočímapokračujuvchůzisměremkautu napříjezdové cestě.

„Posetměnítěvyzvednu,“oznámímmupřesrameno anechám ho za mnou zamyšleněhledět.

Jakmilevklouznudoauta,záclonavkuchyňskémokněse rozhrneajázahlédnuIrenevjejíchprostýchšatechasčepcemnahlavě,jakstojívesvépřetopenékuchyni.Vzpomenu sinasvésynovceaokamžitěnaměpadnetíseň.Irenenamě zamává,alejávycouvámbezjakékolireakce.Nežebych nechtěla, ale jednodušeto nejde.

Kdyžsitonaplnýplynsvištímpopříjezdovécestě,můžu užzasevolnědýchat.Teprvevtuchvílimidojderozsahcelé tésituace.Děsíměmétajemstvíajakdalekojsemochotná zajít,jenomabynevyplulonapovrch.Bojímse,cosbratremdnesvnocivtomsilunajdemenebonenajdeme.Ale hrůzouměnaplňujehlavněmyšlenka,ženebuduschopná zastavit toho vraha dřív,než udeříznovu.

Pocestědo bytu ConnieSpencerové vezmu dorukytelefon.T.J. se ozve nakřáplýmhlasem.

„Banks.“

„Tojsemjá.“Uvědomímsi,žejsemhovzbudila.„Spal jsi?“

„Tak trochu. Oco jde?“

„PodledoktoraCoblentzenášvrahpoužilkondom.Lubrikovaný.Chci,abysprošelvšechnydrogerie,lékárny,potravinyatorychléobčerstvenínadvaaosmdesátéazjistil, jestlisiprodavačinepamatujíněkoho,kdobykupovallubrikované kondomy.“

„Pročvždyckydostanuvšechnytydivnýúkolyzrovna já?“Vypadá to, že ztohonení zrovna dvakrát nadšený.

Můjúsměvměpřekvapí.Aletakymipřipomene,žejsem policistka,anežádnáčtrnáctka,cosinevírady.„Zkuszjistit,jestlipoužilkreditku.“VPaintersMillajehookolíse nacházícelkempětmíst,kdebymohlkondomykoupit. „Myslím,žetorychléobčerstvenímábezpečnostníkameru.

Jestlivposlednímtýdnunějakékondomyprodali,vyžádej si od nich kopii nahrávky.“

„Jdu na to, náčelníku.“

„Uvidímesenastanici,“rozloučímseazavěsím.

ConnieSpencerovážijevbytěnadobchodemsnábytkem naHlavnítřídě.Stoupámdodruhéhopatraamojebotytěžce duníojednotlivéstupněstarodávnéhoschodiště.Zaklepu, alenikdoneotvírá.Stojímvsetměléchodbě,nosminaplňujezatuchlývzduchapachstaréhodřevaajásiuvědomím, že Connie bude nejspíš vpráci.

Jakmilejsemzpátkyvautě,vytočímčíslonaGlocka. „Nějakéštěstívbaru?“

„Na parkovišti jsem objevilAmandinamustanga.“

Srdce mi poskočí vzrušením. „Podíval ses dovnitř?“

„Jo,aleniczajímavého.“

„Dohajzlu.“Rozčarovaněpoklepávámhranouzápěstí ovolant.„Prohledejtoauto.Zkus,jestlisetipodařínajít nějaké skryté důkazy.“

„Dobrá.“

„Mluvilssbarmanem?“

„Pamatujesi,žejímíchalCosmopolitan.“

„Nevzpomíná si, jestli sněkým nebyla?“

„Prýtohotehdymělimoc,“povzdechnesi.„Jaktošlostou kámoškou?“

„Jsemteďuní,alenenídoma.“

„Možnábystemohlazkusitmotorest.Kdyžjsemtambyl posledně, připálili mi bramborové placky.“

PocestědomotorestuLaDonnazavolámnastanici.Moje dispečerkanarannísměnuLoistozvednehnednadruhé zazvonění,alenežjívtomstačímzabránit,přepnemůjhovordorežimučekání.Kdyžsemipochvílikonečněozve, soptím vzteky.

„Pardon,náčelníku,aletelefonyzvoníjakšílené.“Znínějaksplašeně.

Nicnenažhavítelefonnídrátytakjakovražda,pomyslím si zachmuřeně. „Nějaké vzkazy?“

„Plno lidívolá kvůli té vraždě.“

Vzpomenusi,žejsemmělaodpolednenapsatprohlášení. Dochází mi čas. Kéž bych ho tak mohla zastavit.

„Každému,kdosebudeptát,řekni,žepozdějivydámprohlášení.“

„Norm Johnston volal třikrát. Zní pěkně nasraně.“

„Řeknimu,žesesnímspojímpozději.Zrovnateďtoho mám až nad hlavu.“

„Rozkaz.“

Zavěsímsvědomím,žeseNormovinebudumoctvyhýbat donekonečna.

Kdyžzastavímpředmotorestem,hodinynapalubovce ukazujítřiodpoledne.Ipřesto,žepolednípauzauždávno skončila, jetam narváno. Srdce paintersmillské šuškandy.

Přivstupunamězaútočízápachpřepálenéhoolejeaspálenýchtopinek.Nadhučenímzákazníkůseozývářinkotnádobí.

ZrádiavedlepokladnyzoufalebědujeGeorgeStrait.Cestou kpultunasoběcítímpohledyvšechpřítomných.Upultuse naměusměježenavrůžovéuniforměasnadýchanýmúčesemnahlavě.„Zdravím,náčelníku.Dátesiňákýtokafíčko?“

Užjsemjikdysipotkala,alejenomjsmesepozdravily.

„Jo, ráda.“

„Chcete jídelní lístek, nebo si dáte meníčko?“

Umírámhlady,alejemijasné,žejestlisitadydámněco kjídlu,lidétadysenaměvrhnoujakohyenynačerstvou mršinu.

„Jenom kafe.“

Vyhrabusenastoličku,sleduju,jakminalévášálek, adoufám,žejetakávačerstvá.

„Není tady Connie Spencerová?“

Postavíkafepředemě.„Mápauzu.Tachuděrajedneska celejdenvyloženěpřípadprocvokaře.TaAmandinavražda jifakticky vyděsila.Už víte,kdo toudělal?“

Zavrtím hlavou. „Kde je?“

Nechámkafenedopitéazamířímdokuchyně.Kuchařmě pozorujeskrzpárustoupajícízgrilu.Zesvéhomístapřed velkouprůmyslovoumyčkounanádobíměsledujeklukse silnýmakné,alerychlestočípohledstranou.Všimnusidveří vzaduvmístnostiavydám se směrem knim.

ConnieSpencerovounajdu,jaksedívenkunabetonovémschůdku.Jetohubenáženasúzkýmiramenyamalýmarychlýmarukama.Jejíočimajíbarvuchlévskémrvy ajsouzvýrazněnémodroulinkou.Naneexistujícílícníkosti sinaneslarůž.Nartechžádnourtěnkunemá,takžejíjde vkoutkuvidětopar.Schoulenávumělémkožichupotahuje zdlouhé hnědé cigarety.

Dveřesezamnousbouchnutímzavřou.Otočíse,hodí pomněznechucenýpohledavetvářisejíobjevívzdor.Podobnoutaktikujsemvidělaužněkolikrát,obvyklekdyžse nějakýdrsňáksnažízakrýtpocuchanénervy.Zajímaloby mě, proč je tak nervózní.

„Říkalajsemsi,kdyseasitakobjevíte.“Mrknenahodinky. „Trvalo vámto.“

Užteďsemijejípřístupvůbecnelíbí.„Pročsismyslela, žestebou budu chtít mluvit?“

„Páč jsem byla vsobotu sAmandou ata je teď mrtvá.“

„Nevypadáš, že bytě to nějak trápilo.“

Špičkoujazykasipřejedepooparu.„Asijsemfurtvšoku. Amandabylatak…plnáživota,chápete?Nemůžutomu uvěřit.“

„Kdys ji viděla naposledy?“

„Vsobotuvnoci.Šlyjsmeven.Dalyjsmesipárpanáků.“

„Kde?“

„VBrass Rail.“

„Ještěněkde?“

„Ne.“

„Vzadu venku. Celej den hulíjak fabrika.“ „Díky.“

„Stalo se něco neobvyklého, když jste tam byly?“

„Jak jako neobvyklýho?“

„Nějakýchlápekonimohlprojevovatpřílišnýzájem.Někdo,kohoneznala,jímohlkoupitpanáka.Nepohádalase sněkým?“

„Nictakovýhosinevybavuju.“Najednousehořcezasměje. „Ale byla jsemdocela na sračky.“

„Napadátěněkdo,kdobychtělAmanděublížit?Mělanějakénepřátele?“

Poprvémivěnujeplnoupozornost.Jejípózaponěkud opadneajápodvšímtímlacinýmmake-upemzahlédnunáznakmladédívky.

„Toprávěvůbecnechápu,“vyhrkne.„Amandumělkaždejrád.Bylataková…milá,vždyckyměladobrounáladu. Hodněsesmála,víte?“Ústajízkřivíúsměv,kterýjena jednadvacítkuažpřílišsvětácký.„Tojájsemta,kteroulidi obvykle nesnáší.“

Napadnemě,jestlibychjínemělanaznačit,žebyměla uvažovatozměněpostojekostatním,alenejsemtadykvůli tomu,abychpoučovalanějakéhoarogantníhospratka.Jsem tady, abych zjistila, kdo zabilAmandu Hornerovou.

„Acotakhlenějakéhopřítele?Tohoměla?“

Zvednejednoramenoazasehonecháspadnout.„Nějakej časchodilasDonnymBeckem,alepředpárměsíciserozešli.“

Můjpolicejníradarsedostanedostavupohotovosti.Toje podruhé, co přišla řeč na Becka.

„Jaký ten rozchod byl?“

„AmandanehodlalasnášettyjehokravinytypujáTarzan, ty Jane.To ona udávala tón aon poslouchal.“

„Povězmioněmněco.“

„Moctohonení.Dělávtomkráměsezemědělskoutechnikou.Márádpivkoablonckysvelkejmakozama.Jeho největšímživotnímsnemjetenkrámvést.Amandajeaž mocchytránato,abysezapletlasněkýmtakovým.Jejíjas-

ný,žeživotjeioněčemjinýmnežjenomokravíchlejnech akukuřici.“

Všimnu si, že oAmandě mluví vpřítomném čase.

„Měla vminulosti nějaké komplikovanérozchody?“

„Podle mě ne.“

„Napadátěněkdo,kdobynanimohlmítznějakéhodůvodu spadeno?“

„Onikom nevím.“

Chytámsekaždéhostébla,kteréměnapadne,aoběsito uvědomujeme.Kolembudovyseknámprosmykneprudký závanvětru, který ssebou přinese rozvířenýsníh.

„Vkolik jsi vidělaAmandu naposledy?“

Svraštíobočívytrhanédotenkélinky.„Vpůldvanáctý. Možná ve dvanáct.“

„Odešly jste zbaru spolu?“

Zavrtíhlavou,přičemžvyfouknekouř.„Každájsmeměla svýauto.Neradasespolíhámnaostatní,žeměněkamodvezou,chápete?Kdyžchciodejítaonichtějíještězůstat…,“ pokrčíramenyanechákonecvětyvisetvevzduchu.„Může to být příjemný jakosina vprdeli.“

Jejíodměřenostměštve.PodlevšehobylysAmandou dobré kamarádky. Proč je tahle mladážena tak klidná?

Vstaneaotřepesikožichnazadku.„Musímsevrátitdo práce.“

„Ještějsemneskončila.“

„Avymizatohlezacálujetenebojak?“Ukáženadveře. „Páčjestli setam dovnitř nevrátím, tak oni rozhodně ne.“

„Můžemetovyřídittadyateď,nebotomůžemevyříditna stanici,“ odvětím. „Tvoje volba.“

Zamračísejakouraženápuberťačkaakecnezpátkyna zadek.„To jeteda pěknej vopruz.“

„Potřebuju,abysmiřeklavšechno,cosestalovsobotu večer.Nicztohonevynechej.“

Začnerekapitulovatudálostizonénociplnéalkoholu, tanceaflirtování,přičemžmáhlasprotkanýsarkasmem.

„Objednalyjsmesipizzuadžbánpivaakecalyjsme.“Silně potáhnezcigaretyajásivšimnu,žesejíchvějeruka.„Pak jsmesizahrálykulečníkabavilysespárznámejma.Balili nástamnějakýkluci.Chtělajsemsenechatošoustat,ale byla tojenombandazasranejchdebílků.“

„Comyslíštěmidebílky?“Představímsiskupinkuožralýchtýpkůsfetemvkapse,kteřísesnažívyprovokovatnějakénepříjemnosti.

Pohlédnenamě,jakobychbylanaprostozabedněná. „Farmáři.Bandanicek,takovejchtěchhošánků,cosispokojeněžijouvnějakýtýdířeatotálněserounato,jakejživot povedou. Zjejich bot jsem doslova cítilaprasečísračky.“

„Co se stalo potom?“

„Odešlajsem.“

„Potřebujuznátjménakaždého,skýmjstesAmandou mluvily.“

Povzdechne si aodříká pár jmen.

Vytáhnublok apoznamenám si je. „Kdy jsi odešla?“

„Užjsemvámtořekla.Vpůldvanáctýnebovedvanáct.“ Natvářisejíobjevínepřátelskýúsměv.„Ocosetadyjako snažíte? Chcete mě snad nachytat přichybě?“

„Člověkuděláchybujediněvpřípadě,želže.Lžešmi snadvněčem, Connie?“

„Nemám, proč bych lhala.“

„Taksepřestaňchovatjakonějakápitomáhusaaodpovězmi na otázky.“

Obrátíočivsloup.„Naamiškutedaumítepěkněnadávat.“

Zajinýchokolnostíbychsemožnáizasmála,aletuhle holkunesnáším.Jemizima,jsemunavenáazoufalesesnažím najít něco, cokoli, co mě dovede na stopu vraha.

„BylaAmanda ještě vbaru, když jsi odcházela?“

„Hledalajsemji,abychjířekla,žemizím,alenikdejsem jinenašla.Napadlomě,žebudenahajzlíkáchnebosněkým venku.Tapizzaminesedla, tak jsem šla domů dřív.“

„Vidělasjisněkým,nežjsiodešla?“

„Naposled,cojsemjividěla,takhrálakulečníksnějakou holčinou advěma klukama.“

„Jsou na tom seznamu?“

„Jo.“Vyklopí tři jména.

Zakroužkujujeprstyzkřehlýmimrazem.„Napadátěještě něco, cos mizatím neřekla amohlo bytobýt důležité?“

Zavrtíhlavou.„Bylatoobyčejnánudnánocjakovždycky.“Potáhnezcigarety,odcvrnknenedopaleknaschod arozdrtí ho podrážkou boty. „Jak umřela?“

Jejíotázkuserozhodnuignorovat,strčímsiblokdokapsy od bundy apřísně se na ni zadívám. „Neopouštěj město.“

„Proč?Řeklajsemvámvšechno,covím.“Poprvézaceloudobuvypadározrušeně.Nemámjirádaaonatoví.Když seotočímkedveřím,vstane.„Nejsempodezřelá,žene?“

Zavolá za mnou.

Prásknu za sebou dveřmi,aniž bychjí odpověděla.

Vyjduzmotorestuvenapřivítáměsníh.Nebejepodobnějakomojenáladašedéatěžké.Vím,žebychseneměla nechatnedostatkemConniinaznepokojeníotrávit,alekdyž kráčímkautu,cloumámnouvztek.Nemyslímsi,žestím máněcospolečného,alepřálabychsi,abysepřestalatak blbě usmívat.

Nasoukámsezavolant,vylovímzkapsymobilazavolámLoisnastanici.„Potřebujuodtebemaloulaskavost,“ řeknu na úvod, protože vím, že kdyžsezeptám hezky, bude semnouspolupracovatochotněji.Loisnepatřízrovnamezi ménejvstřícnějšípodřízené,alejetopracant,mádobréorganizačníschopnostianastrojidokážepsátjakoutrženáze řetězu.

„ZrovnajsemtadyzačalapsátněcoproGlockaajeto práceminimálněnarokatytelefonyneanezmlknout.“Po lince zasyčí jejípovzdech.„Ocojde?“

„Potřebujunějakoumístnost,kdebychsemohlascházet sesvýmilidmiohlednětohopřípadu.Napadlomě,žeby

senatohodiltenstarýarchivvedlemojíkanceláře.Coty myslíš?“

„Jetamplnokrámůanenímocvelký.“Aleztónujejího hlasu poznám, žeji potěšilo, žejerozhodnutí ina ní.

„Myslíš,žebysdokázalasehnatněkoho,kdobytitotam pomohlvykliditadáttamtennášskládacístolekažidle?“ Kdyžzaváhá,dodám:„ZavolejGurčákovi.Řeknimu,žeho sokamžitouplatnostípovolávámdoaktivníslužby.Můžeti pomoct stou starou kartotékou.“

Roland„Gurčák“Shumakermáčtyřiasedmdesátletaje tomůjjedinýzáložnídůstojník.Městskáradaseměsnažila předdvěmaletypřinutit,abychmudalapadákazato,že paníOffenheimerovézastřelilvýstavníhokohoutabantamkypoté,cohotenptáknapadl.AleGurčákdělalvPainters Millpolduužskoropadesátlet.Vosmdesátýchletechdostalvlastnoručnědobasyjedenznejvětšíchgangůvařičů perníkuvestátě.Nedokázalajsemsipředstavit,žebych jehokariéruutnulakvůlinějakémrtvéslepici.Takžejsem hopožádala,abyodešeldozálohy,aprotoževěděl,jakáby bylatadruhámožnost,souhlasil.Jetonabručenýstarýkozel,kouříjakonějakýpuberťáknaflámu,barvísivlasyna podivnýodstínhnědéabezustánílžeosvémskutečném věku.Alejetodobrejpolda.Vzhledemktomu,žemusím vyřešit vražduaubíhá mi čas, budu ho potřebovat.

„Gurčákbuderád,žemuvoláme,náčelníku.Hlásíse oprácikaždýden.Odchvíle,codostalpadáka,vytáčíClaricekšílenství.Vůbecsejínelíbí,žesecelédnyflákádoma.“

„Všakmyužhonějakvyužijeme.“Napadáměpárvěcí, kterébudemevnašínovézasedačcepotřebovat.„Buďtak hodnáaobjednejnějakoutabulisfixy,potompapírovoutabuli anástěnku.“

„Ještěněco?“

Slyším,jakjízvonítelefon.„Tobudezatímvšechno.Budu tamzadesetminutavšechnystručněinformujuodění.Drž za nás pevnost, ano?“

„Je to tedajako držet listvhurikánu,ale pokusím se.“

HnednatozavolámGlockoviapožádámho,abyprovedl osobníprověrkuConnieSpencerové.Jakseodnějdaločekat,už na tom pracuje.

„LonijíveWestervillunapařiliřízenívopilostiapakji zatklizadrženíkontrolovanýchlátek,alenebylaodsouzená.“

„Co to bylo zalátku?“

„Hydrokodon. Její mámy.Soudceji nechaljít.“

„Hledejdál.Zkus,jestlisetipodaříněconajít.“Povím muještěoDonnymBeckovianadiktujumuseznamjmen, který mi dala Connie. „Chci prověřit každého znich.“

„Už jdu na to.“

Zavěsímastisknuzrychlenouvolbu,podkterouseskrývá T.J., abych zjistila, jak si vede na frontě prezervativů.

„Jak jde pátrání?“

„Připadámsijaknějakejposranejúchyl.“Zníto,jakoby se jeho den vyvíjel podobnějakoten můj.

„Jsi polda sodznakem,co pracuje na případu.“

Uklidníseapřejdekvěci.„PokladnavLevnejchpotravináchzapisujekvůliinventarizacikódyskladovejchjednotek.Vedoucítocelýprošelavpátekprejprodalidvěbalení lubrikovanejch kondomů. Dalšípak vsobotu.“

„Mají jménazákazníků?“

„Jedenchlápekzaplatilhotově.Dalšídvapoužilišek,takžemámdvějména.Jsemzrovnanacestězajednímznich.“

„Pěknápráce.“Přemýšlímnadchlápkem,coplatilhotově. „Nepoznal někdo zprodavačůtoho třetího chlapa?“

„Ne.“

„Anemají vtom obchodě bezpečnostní kamery?“

„Majídvě.Jednuuvnitřnadkanceláříajednunaparkovišti.Tauvnitřnenínasměrovanánaobličejezákazníků,aleta na parkovišti by možná stála zapokus.“

„Víme, kdy si ten chlápek ty kondomy koupil?“

Přes linku zašustí papíry. „Vpátekvosm večer.“

Čassedí,kvraždědošlovneděli.„Sežeňmitunahrávku. Mrkneme se, jestli ho dokážemeidentifikovat.“

„Provedu.“

„Zrovnamířímnastanici.Můžešsetamzastavitnakrátkou poradu?“

„Můžu tam být za deset minut.“

„Takžeseuvidíme.“Stisknučervenétlačítkoaodhodím telefonnasedadlospolujezdce.Hodinynapřístrojovédesce přeskočínačtvrtouodpolední.Čassemismějedotváře.Od chvíle,kdybylonalezenotěloAmandyHornerové,uběhlo užčtrnácthodin,aleovrahovinevímomocvíc,nežjsem věděla na začátku.

Uhánímkestaniciasnažímsenemysletnasvéhobratra ananašenočníplány.Upřímněřečenonetuším,jestlimám doufatvto,abychomvtomstarémsilunalezlipohřbené tělo,nebo jestli se mámmodlit,aby tam nebylo.

JohnTomasettivěděl,žesetopívpořádnémbahně, hnedjakvstoupildokancelářevrchníhozvláštníhoagenta DennyhoMcNincheauoknazahlédlstátzástupcevrchníhoinspektoraJasonaRummela.NaposledyRummelaviděl, kdyžpředpůlrokemzastřeliliagentavterénuBryanaGanta,zatímcovykonávaldomovníprohlídkuvToledu.Mezi agentykolovalo,žeRummelzesvérohovékancelářevychází,pouzekdyžněkohopřijímá,kdyžněkohovyhazuje akdyžněkdozemře.Johnnemuselpřemýšletdlouho,aby mubylojasné,kterémuztěchtotřípřípadůzajehoosobní návštěvu vděčí.

ŘeditelkaosobníhoodděleníRuthBogartová,usazenáza konferenčnímstolemvesvémnezbytnémkostýmkuashrnkemodStarbucks,listovalaobjemnousložkouzhnědého papíru. Složkou, která bylaaž přílištlustá, neboť do ní bylo nastrkánoažpřílišmnohopapírů,akterábylaceláošuntělá odvšechtěchbyrokratickýchprstů,kterésejejímobsahem probíraly.Složkou,okterésibylJohndocelajistý,žemána štítku natištěnéjeho jméno.

Mělbyseosvouprácibát.Minimálněbysiměldělat alespoňstarosti,žepřijdeoplatazdravotnípojištění.Aco teprvežeteďbudesvědkemtoho,jakskončíjehokariéra ubezpečnostních složek, kterou budovalcelýchdvacet let.

Problémemalebylo,žeJohntohlevůbecneřešil.Vlastně mělvtěchtodnechnahákuúplněvšechno.Vypadátona sebedestruktivnísklony,mocdobřetověděl,anavíctonení poprvé.Alejediné,coteďcítil,bylajenlehkározmrzelost, že ho odtáhli od brusinkového muffinu apraženékávy.

„Posaďse,“pokynulDennyMcNinchkjednézečtyřžidlíkolemstolupotaženýchbroušenoukůží.Byltorozložitý

„Chtěli jste měvidět?“zeptal se do prostoru.

muž,kterýnosilpřílištěsnéoblekyanikdysinesundával sako,nejspíšproto,žejehopodpažíbývalapravidelněnasáklápotem.Johnabyzajímalo,jestlituší,žehojehoagenti vterénuaadministrativníasistentizajehozádynazývají Zpocenáprdel.

Předdvěmalety,kdyžseJohnpoprvépřipojilkohijskémuÚřaduprokriminálnívyšetřování,bylDennyagentem vterénu.Kdysibývalvzpěračemapatnáctistovkudokázal uběhnoutzapětminutisdvacetikilovýmbalíkempřivázanýmnazádech.Byldoceladobrejstřelecamělčernýpásekvkarate.DennyhoMcNinchesinikdonedovolilojebat.

Tehdydokázalkaždémunatrhnoutprdel.Paksealepustil dotohosvízelnéhošplhupopolitickémžebříčku.Někdepo cestěseznějmístohlavyoddělenívyklubalaobyčejnáloutka.Přestalstřílet.Přestalběhat.Přílišmnohočasustrávenéhozastolemproměnilosvalyvsulc,respektjehokolegů vlehkéopovržení.Johnsnímnemělžádnýsoucit.Denny si

NaprotitomuRummelbylobyčejnýúředníšimlužod saméhopočátku.Bylmalépostavy,šlachovitýapodnosem mělhitlerovskýknírek,nadkterýmseužnejedenagentvterénupousmálvnezrovnavhodnýokamžik.Aletobyloobvyklenaposledy,cosenaJasonaRummelausmáli.Rummel svétělesnénedostatkykompenzovaltím,žesechovaljako podlákrysa.Skutečnýkorporátnípsychopat.Mužsesekerouvruce. Vesvýchpadesátiletechbylvúřadunavrcholu politickéhopotravníhořetězce.Byltopredátorsdlouhými tesákyaostrýmidrápy,bezstrachuobojípoužít.Jenzčiré zábavy poslaldo háje kariéru užmnoha lidí.

KdyžJohnvysunulžidli,uvědomilsi,žesebrzyocitne těmdrápůmnadosah.„Coslavíme?“zeptalse.„Něčínarozeniny?“

McNinchsisedlnažidlivedleněj,mlčky,anižbymu pohlédldo očí.To není dobré znamení. Nic ztoho není.

„Nehrej si na chytráka,“zamumlal.

Rummelradějipostál.Prcek,cosesnažíbýtobrem.Došel kestoluapohlédldolůnaJohna.„AgenteTomasetti,máte za sebou pozoruhodnou kariéru ubezpečnostních složek.“

„Pozoruhodnouneníprávěslovo,cobyvětšinalidípoužila,“ odtušil John.

„Knašíkriminálcejstepřišeljenstímnejlepšímdoporučením.“

„Vsadím se, že toho dne litujete dodnes.“

Rummel se usmál. „Tonenípravda.“

Johnpřelétlpohledemvšechnypřítomné.„Heleďte,každémuvtéhlemístnostijejasné,žejstesiměsemnezavolali, abysteměpoplácali po zádech ařeklimi, jak jsem dobrej.“

McNinchsipovzdechl.„Neprošeljsitestemnadrogy, Johne.“

„Jsem na lécích.Vždyť to víš.“

Bylatopravda,mělpředpis.Veskutečnostijichmělněkolik.Ažzatraceněhodněnato,abyvyšelspravdouven. Anavíc na to teď nemělchuť.

KonečněseozvalaiRuthBogartová.„Pročjstetonenapsal do formuláře, když jste odevzdávalvzorekmoči?“

Johnnanivrhlzamračenýpohled.„Protožedotoho,jaké léky beru, nikomunicnení.“

Ipřes nános make-upu se jí ve tváři objevil ruměnec.

McNinchsenervóznězavrtěl.„Poslyš,Johne,můžetvůj doktortenpředpispotvrdit?“zeptalsemírně.Správnýdiplomat.Mužmezidvěmastranami.Muž,kterýbývalstejnýjakoJohn,alepakhohromadapapírováníproměnilajen vdalšíhotlusťocha vobleku,který nestojí zanic.

„Torozhodně.“Dalšílež,alezískátímčas.Johnovidošlo, že to je to nejlepší, vco může za těchto okolností doufat.

DodebatyseznovuzapojilaBogartová,tentokrátnaštvaně,protožejiJohnztrapnilpředkolegy.„Budupotřebovat jméno ačíslo na vašeho doktora.“

„Nakterého? Mám jichněkolik.“

„Na toho, co vám předepsalty léky.“

Zavrtělahlavou.„Dejtemitajména,Johne.“Zjejíhovýrazupoznal,žebyhonejradšinazvalakreténem,aleneměla natokoule.RuthBogartovábylaažpřílišslušnánato,aby řekla,cosiskutečněmyslí.Čekala,ažjstesekníotočili zády,apakvámdonichzprudkaapěknědohloubkyzabodla kudlu.

Johnvyjmenovaltřidoktoryadaljínanětelefonníčísla. Bylojichvíc–docelasepřinákupulékůrozšoupl–,ale přitřetímjméněsezastavil,protožedocházenízaněkolika praktickými doktory bylo ve většiněstátů zakázané.

Johnseopřeloopěradložidle.„Jestlivámjdeomůjkejhák,mělijstesiměsemzavolatkvůlimémuvýkonunebo docházcemístotoho,abysteměsemhnalikvůlinějakému testu.Vzhledemkmýmzkušenostemutéhlekriminálky anaclevelandskémpolicejnímodděleníbymohlbýtvyhazovnazákladěrozborumočiponěkudzáludný.“Ztišilhlas. „Lidemsemocnelíbí,kdyžvyjebousesprávnýmchlapem. Podleměvámtakovýobrázekpředveřejnostímocneposlouží.Acoteprvekdybysetodostalopředsoud…,“pokrčilrameny.

McNinchsenanějpoplašenězadíval.„Nikdotinejdepo kejháku, Johne.“

„Nečekáme,žebysetohnaloažpředsoud,“dodalaBogartová.

John nevěřil ani jednomu znich.

Rummelpoložilnastůlzápisníkvázanývkůžiaposadil se.„Existujenějakásouvislostmezivašimilékyadocházkou?“

Johnsinemohlpomoct.Zasmálse.Alesživotemvhajzlu askariérou, která tam mířilataky, toho na celé téhle situaci nebyloksmíchuanizamák.MožnáažnaRummelůvabsurdní knírek.

ZástupcevrchníhoinspektoravrhlpohlednaBogartovou. Podalamulistpapíru.Rummelhoodložil,anižbymuvěno-

„Všichni mi předepsaliléky.“

valjedinýpohled.„Letosjsteužvprácichyběldesetdní,ato jeteprveleden.“

„Měljsem chřipku.“

„Desetdní?“

„Bylavážná.“

KoutkemokaJohnzahlédl,jakBogartováprotočilapanenky.

Rummelsezamračil.„Johne,pracovnířádvászavazuje stejnějako každého jiného.“

Bogartovásiještěpřidala:„Budetenámmusetdodatpotvrzení od doktora.“

„Takdokladoplatbězapobyt,“nedalase.„Abychomho mohlizaložit.“

Johnpřelétlpohledemjejichobličejearozbušilosemu srdce.Předdvěmaletyvkládaldopráceukriminálkyjako agentvterénuvelkáočekávání.Doufal,žemunovápráce vnovémměstědopomůžeiknovémuzačátku.Doufal,že hozachránípředtoučernoudírou,kteráhodosebevtáhla potomfiaskuvClevelandu.Nebohomožnázachránípřed sebousamým.Úřadkriminálníhovyšetřovánípatřilmezi špičkovéorgány.Povinnostiagentavterénunemělymnoho společnéhospracíunarkotik.Jehonovépovinnostibyly rozsáhlejší.Strávilméněčasunaulici.Zažívalmnohem méněstresu.Lidé tubyli příjemní.Tedy až naRummela.

Alepodobnějakoturistasbatohemplnýmbalvanůsi JohndoneslsvéproblémyzClevelandussebou.Tuzlost. Tenžal.Torozhořčenízživotnínespravedlnosti.Svoureputaciisvéstigma.JakmileseocitlvColumbusu,odstřiženod téhrstkypřátel,comuještězbyla,obklopilahoještěvětší samota.Novýzačátek,vekterýdoufal,seobrátilvnoční můrupřekypujícívším,coknípatří.Různílékaři.Tysamé problémy.Tysaméléky.Tysaméláhvewhisky.Novápráce představovalajenomnovéselhání.Jménasezměnila,ale jeho

„Byl jsemvnemocnici.“

přestup nezměnil nic.

AteďsehotihletifízlovéchtějízbavitaJohnvesvých dvaačtyřicetiletechčelilpředčasnémuodchodudopenze. Nebobytřebamohldělatbezpečákavnějakémzmístních supermarketů.AleJohnještěnebylpřipravenývšechnozabalit.Pravdouje,ženabývaléhodetektivaspapíremod cvokaře,spověstízlýhopoldyasvýkazemprácetypickým prosjetéhovysokoškolákatohoodsvětaužmocnečeká. Clevelandskáporotahonejspíšnevydáktrestnímustíhání, aletencejch si ssebou ponese až do konceživota.

RummelsenaJohnaupřenězadíval.„Zvažovaljstepředčasnýodchoddopenze?Kdyžvezmemevpotazvašislužbuuclevelandskéhopolicejníhosboru,mohlibychomvám usmlouvat docela dobrou dohodu.“

Johnvěděl,žebypotépříležitostimělskočit.Zastřelit tohokoněazbavithojehotrápení.Aleonsetakstrašně nechtělsvéprácevzdát.Toužmůžerovnouzemřít.Itahle možnosthoužjednounebodvakrátnapadla,alenemělna to žaludek.

Rummelsekněmuvesvéžidlinaklonilblíž,jehokrysíočimupřímozářily.„Propřípad,ženečtetemeziřádky, Johne, bych vám rád řekl, žetohlenení žádost.“

„Vezmi to,“ poradilmutiše McNinch.

„Jetonanejvýšspravedlivé,“vložilasedodebatyBogartová. „Plné výhody.Firemníauto.“

VJohnovitozačínalovřít.Pohrdánínadtěmitolidmise muplazilopodkůžíjakohad,kroutilose,připravenévystřelitauštknout.

„Spravedlivénejspíšnebudezrovnatosprávnéslovo,nemámpravdu?“

„Víme, čím jste si prošel,“ konejšila ho Bogartová.

„Otomvážněpochybuju.“Johnzesebetaslovavypravil skrz čelisti sevřenéstakovou silou, ažtobolelo.

„Soucítímesvaší…svašísituací.“Tentokrátpromluvil Rummel.

„Jakou dohodu?“ zeptalse.

Johnnanějpohlédlanapadloho,kolikrátužasitenhle mužtaprázdnáslovavyslovilpředdalšímiagenty,kteřípřišliosvé partnery ablízké.

Kripljedenfalešnej.Nejspíšsitoužívá.Představilsisám sebe,jaksevrhápřesstůl,popadáhozalímecatřískámu hlavouostůlzpalisandrutakdlouho,ažsemunospromění vkrvavoukaši.Cítil,jakmuvespáncíchtepekrev.Jakmu krevhučívuších.Vduchupočítaldodeseti,přesnějakmu doporučil jeden zjeho doktorů. Bez výsledku.

„Vezmutovpotaz,“zavrčel.

Denny hlasitě zamručel. „Johne, prokrista…“

Johnsenáhleodstrčilodstoluavstal.„Jestliseměchcetezbavit,takbystemělivyložitkartynastůlajítrovnou kvěci.“Aniž by čekal na odpověď, vyrazil ke dveřím.

„Johne!“ zavolal za ním McNinch.

John se nezastavil.Ani se neohlédl.

„Nechtehojít,“ozvalsetišeRummel.

Johnrozrazildveřeoběmarukamaatysedivocerozlétly. Vrazilydostěnystakovousilou,ažrozhoupalyzarámovaný portrétvrchníhonávladníhonachodbě.Klávesniceutichly. Všechnyhlavysestočilyjehosměrem.Pěknéhlavysekretářek.Hlavaagentavterénuskoblihouvruce.Pošťákasbrašnouplnouobálek.Vetváříchměliostražitývýraz,jakoby snadčekali,ževytáhnepistoliarupnemuvpalici.Trocha tohoodpoledníhorozptýleníkekafíčkusmlékem.Dramana čtrnáctémpatře. Ještě se natáhněte

pro podělanej popcorn.

Johnvykročilkesvékanceláři,celoudobucítil,jakho propalujípohledyostatních,astrhnutímotevřeldveře.Jakmilebyluvnitř,rozhlédlseapoprvémudošlo,cotovlastně udělal.Měltunabídkupřijmout.Mělseovládnout.Kdyby teďbylopojeho,Rummelbyzařídil,abyhovykopli.Bůh ví,žejimktomudaldůvod.Panákymístooběda.Proflákanáodpoledne.Atojenomkdyžseobtěžovalvůbecvpráci ukázat.Jehozálibavlécíchnapředpisbylajenomtřešnička nadortu.

Ale,božechraň,netušil,cobysibeztěchpráškůpočal. Netušil,jakbysedožilvečeranebo,nedejbože,jakbyse dožiltohopitomýhorána.Vyminěcopovídejteototálním fiasku.

Přešelkoknuzastolemavyhlédlvennadopravunaulici očtrnáctpodlažíníž.Nebylotopoprvé,comuhlavouprolétlamyšlenkanato,žebysevšímskoncoval.Mohlbyjít domů.Dátsipárpanáků.Napítsenakuráž.Abudetomít zasebou.Aleipřesto,žeseJohnnacházelnasamotnéspodiněspolečnosti,nebylnatomažtakšpatně,abysidokázal vystřelit mozek zhlavy.

Prozatím ještě ne.

Povzdechlsi,odlepilseodoknaasklouzlnažidlizastolem.VzpomnělsinaNancy,DonnuaKellyapocítilostrý hrotstuduzato,kýmsestal.Nutkánívytáhnoutjejichfotky bylosilné,aleodolalmu.Nijakmunepomáhalo,kdyžviděljejichtváře.Nedokázalsijevybavittakové,jakébývaly. Kdyžsinasvouženuadvěmaléholčičkyvzpomněl,viděl je pokaždé ve stavu,vjakém je oné osudné noci nalezl…

Ztemnýchmyšlenekhovytrhlotichézaklepánínadveře.

„Je otevřeno.“

DokancelářevstoupilMcNinchskajícnýmvýrazemve tváři. „Omlouvám se za to, co se tam přihodilo.“

„Dalo se to čekat.“

„Rummel ví, že jsi dobrý agent.“

„Rummelomněvíkulový.“

McNinchdosedlnažidlinaopačnéstraněstoluapředstíral,žehozaujalyplakety,čestnéuznáníazarámovaný diplomnazdi.

„Bylato dobrá dohoda,“ ozval se po chvíli.

„Napenzisezatímnecítím.“

„Existujeplnověcí,cobysmohldělat,Johne.Anemusíš seutohotak stresovat.“

Cítil,jaksemunatvářiobjevilneupřímnýúsměv.„Myslíš jako třebanájemnýho poldu?“

McNinchsezamračil.„Cojávím,sakra?Soukromého detektiva.JedenmůjkámošzHustonu,bývalýpolda,se přidalkochranceprojedenvelkýřetězecpizzerií.Pobírá docela slušný plat. Další známý teď dělá smírčího soudce.“

„To jimpřeju.“

„Něcodělatmusíš,chlape.Rummeltěodtudchcevyštípat.Jejakonějakýčoklatyjsipronějhozenákostička. Vtuhlechvílimášmožnostsivybrat,jakodtudodejdeš.Za půl roku už takový luxus mít nemusíš.“

Johnnanějvrhlznechucenýpohled.„Jábychnicztoho tedajako luxus nenazval.“

„Heleď

„Neměljsemžádnejpech,“odsekl.„Prokrista,jentořekniapřestaňstěmizasranýmieufemismy.“

Dennyseušklíblazahledělsenasvéruce.„Jsemnatvé straně.“

„Tyjsitam,kdesetitohodí.Alejátochápu,Denny.Už jsemvtéhlebranžidostdlouhonato,abychpochopil,jak to tady chodí.“

„Je mi líto,že se na to díváš takhle.“

„Jo, to mně taky.“

McNinch vstal avykročil ke dveřím.

Johnsevesvéžidliopřelasledoval,jakodchází.Když dveřezaklaply,vytáhlhornízásuvkuavyndalzníplacatku, jejížstříbřitýpovrchčastýmpoužívánímcelýzmatněl.Ironiíbylo,žemujidarovalajehožena,aprotosejehoruka pokaždé,nežsidalloka,přivzpomíncenaninaokamžik zastavila.

Popadlsvůjkufřík,položilsihonaklínascvaknutím zámkůhootevřel.Zajelrukoudopostranníkapsy.Kdyžnahmatalskleničkusléky,projelajímvlnaúlevy.Johnnesnášel,coseznějstalo.Smutnákarikaturamuže,kterýmkdysi býval.Pojebanýfeťák.Všechno,čímtakpohrdal.Slabý. Závislý.Ubohý.Nejradšibytocelésvedlnadoktory.Koneckoncůtobylioni,kdomutakochotněvšechnytyléky

se, člověče, chápu, žes měl pech…“

předepisoval.AlepředdvěmaletybylJohnnaprostátroska. Muž,kterýbylsesilamiukonce.Kterýsipohrávalsmyšlenkaminasebevraždu.Šeltakdaleko,žesidopusystrčil pistoli.Cítilchuťolejeasvéhovlastníhostrachu,cítil,jak mu chladná oceldrnčí ozuby.

Odšroubovaluzávěradodlaněsivysypaldvaxanaxy ajednovalium.Nemělbyjebrátdohromady,aletrochuexperimentovalacestoupokusuaomyluobjevilkombinaci léků,kterámuposkytovalapřesněto,copotřeboval,abyse dočkalvečera.

Vytáhlzšuplíkuzarámovanoufotografiiasfouklzní prachahoblinky,kterétamzůstalypostrouhánítužky.Jeho zesnuláženaNancyajehodvěholčičkyDonnaaKellysena nějusmívaly,jakobyjimnasrdcineleželažádnátíhasvěta.

Pohled na ně bylstále stejně

Postavilrámečeknastůl,hodildosebepráškyapozvedl placatku.„Natebe,Nancy,“zašeptalaspláchllékyčtyřicetiprocentní whiskou.

těžký. Měl je tehdyochránit.

KAPITOLA8

Dorazímnastanici,jenomabychzjistila,ževšechšest místnaparkovištijeobsazených,včetnětohomého.Mám stochutídátřidičizastěračlístek,alemákliku,protože naštěstípronějmámteďjinépriority.Podlefordasevšemitěmiozdůbkamiodhadnu,ženascénudorazilizástupci KancelářešerifaokresuHolmes.Budesemihoditjakákoli pomoc,alenestojímožádnýbojopravomocejenomproto, žesišerifNathanDetrickusmyslel,ženapodzimvyhraje volby.

Zaparkujuvedlepožárníhohydrantuazamířímkedveřím.Hlukuvnitřbydokázalkonkurovatrámusuveškolní jídelněvčaseoběda.Loiszastolemdispečeravypadástejně zničenějakojejívlasy.Nadnípostáváženavestředních letechvrůžovébunděasvelkýmiperlovýmináušnicemi vuších.Kdyžsipřibližšímpohleduvšimnu,žetojeJanine Fourmanová, vduchu zasténám.

Janinejeprezidentkoupaintersmillskéhodámskéhoklubu,majitelkouKrámkuUDostavníkunakruhovémobjezduaobchodusčajemasvíčkaminaŠestéulici.Ječlenkou městskérady,zakládajícíčlenkouhistorickéhospolku,profesionálníšťouralkouapodněcovatelkouvšeho,cosenějak týká klepů.

Glockasvalnatýzástupcešerifaustanouvrozhovoru azadívajísenamě.Glocknaměpokradmumrkneamněje jasné,žeužmupředalzprávu,kteroumámnasrdci:Pomoztenám, ale nesnažte se nám vypálitrybník.

Zástupcešerifaměpřejedepohledemodhlavyažkpatě –jakobyčekalprostouženusčepcemnahlavěabotami donepohody–,akdyžkněmupřistoupím,natáhnekemně ruku.

„Zástupce šerifa Hicks.“

Jetostatnýchlapíksesilnýmipažemiakrkemširokým jakotelefonnístožár.Užjsemhoněkdypotkala,aleaniza nicsinedokážuvzpomenout,přijaképříležitosti.Potřesusi sním, přičemžmi neujde jeho zpocená dlaň adrtivý stisk.

„Díky,žejstepřišel.“

„ŠerifDetrickchtěl,abychvámvyřídil,žejsmevám kdispozici, kdykoli nás budete potřebovat.“

„Vaší nabídky si vážím.“

PohlédnenaGlocka,jakobybylinejlepšímikámoši. „StrážníkRupertměprávězasvěcovaldopřípadu.Toje tedapěknápakárna.“

VzpomenusinaBelinduHornerovou.„Prorodičetonení snadné.“

„Užmátepodezřelého?“

„Právěprovádímenějakéosobníprověrky.Čekáme,až přijdou výsledky zpitevny alaborky.“

„Myslíte, že je to ten samý chlápek, co minule?“

Uvědomímsi,žesenastaničnírecepcisnesloticho,arozhlédnuse.Lidéposlouchají,sledujínás,očijimjenplanou vočekávánínějakýchnovinek.Nějakýchdetailů,kteréjim pošimrajítemnoustránkujejichpředstavivosti.Nějakého ujištění,žemohouodložitstrachapokračovatvživotě,aniž bysemuseliobávatnějakéhošílence,kterýběhápoměstě jakosmyslů zbavený.

Zavrtímhlavou.„Nemámenicbližšího,čímbychomto mohli podložit.“

„Alemusítobýton,none?“Vypadá,žehotoupřímně zajímá,polda,kterýsilibujevdobrévražednézáhaděsnečekanouzápletkou.„Chápete,jakájepravděpodobnost,že sevtakhlemalémměstěobjevídvavrazisestejnýmmodem operandi?“

Neodpovím.Místotohosemupodívámzpřímadoočí, podobnějakobychsezahleděladoočípodezřelého,který seodvážilzajítažpřílišdaleko.Hickspochopí,comuchci naznačit,astáhne se.

Nechcisesnímdostatnanože,takžemupovímokrátké poradě, kterou jsem svolala.

„Rádi vás tam uvidíme.“

Podlejehovýrazupoznám,žehotopotěšilo.Jeuvesla. Jejednímznás.

„Musímzpátky.Šerifvámchtěljenomdátvědět,žejakmilebudetepotřebovatnějakémuže,jsmevámplněkdispozici.“

Pokudbysejednaloojakýkolijinýpřípad,pojehonabídcebychskočila.Sestavilabychintegrovanýpolicejní útvarsrozšířenýmipravomocemiazahrnulabychdoněj nejenkancelářšerifa,aletakydopravákyaohijskýÚřadpro kriminálnívyšetřování.Utohohlepřípadutoaleudělatnemůžu.Toposlední,coteďpotřebuju,jepůltuctuhorlivých policistů, kteří mi dýchajíza krk.

Pokusímsezapamatovatsi,žechcipozdějiDetrickovizavolat,osobněmupoděkovataodrazitveškerédotazyohledně mé neochoty povolat všechny do akce.

„Uvidíme,jaknatomjsme,apakvámbrnknu.Budese nám hodit každá ruka.“

„To zní dobře.“ Pohodí hlavou avyrazí ke dveřím.

Usměju se na Glocka. „Díky.“

„Nemáte zač.“

„Poradajezadvěminuty.“ZamířímkLois,abychsivyzvedlavzkazy.„Vmékanceláři.Buďtakhodnýadejotom všem vědět.“

Glock mi zžertu zasalutuje apospíší si do své kóje.

Jsemnapůlcestykestoludispečerů,kdyžmidocesty vstoupí Janine Fourmanová.

„Na slovíčko, náčelníku Burkholderová.“

Pocítímsilnénutkánísekolemníprosmeknout,alenakonecsezastavím.Jetomocnážena,atojakpotělesnéstránce, takicosejejíhopostavenívkomunitětýče.Užjsemtadydost dlouhonato,abychvěděla,žejakékolihrubéjednánízmé stranysemivrátíjakoobrovskýkopanecdozadku.Janine

vposledníchvolbáchusilovalaokřeslostarostkyaprohrála, alejenproto,žesipárlidíuvědomilo,žesepodfasádoumilovanétetičkyukrývábytostsostrýmilokty.Jásamaužjsem tyloktyjednounebodvakrátvidělaavůbecnetoužímpotom, abyměnapadalaprávě teď, když mámvyřešit vraždu.

„Janine,zrovna se chystám sejít se svými lidmi.“

Janinejepřibližněpětapadesátnicesnačernoobarvenými vlasy,malýmahnědýmaočimaatělemstejněkrátkýmakulatým jako mlékemživenámasnákráva.

„Vtompřípaděpůjdurovnoukvěci.Celéměstojekvůli tévražděvzhůrunohama.Létajítadyrůznézvěsti,žesejednáotohosériovéhovrahazezačátkudevadesátýchlet.Jeto pravda? Je to ten samý chlap?“

„Nebudu dělatžádné ukvapené závěry.“

„Máte podezřelého?“

„Prozatímne.“Neuniknemi,žesevůbecnezeptánaoběť. „PročjsteuvšechvšudyodmítlanabídkušerifaDetricka? Nesnažítesetosnadvyřešitsama,žene?“

Obvyklesiumímdoceladobřeporaditspodobněvlezlýmizabedněnci,jakojeJanine.Alevšechno,cojsemvtento zdánlivěnekonečnýdenviděla,sespřáhlosvyčerpaností atíhouzodpovědnostivůčitomutoměstu–amýmvlastním tajemstvím – ato vše mou trpělivost naprosto rozdrtilo.

„ŽádnouDetrickovunabídkujsemneodmítla,“odseknu.

„Tomujehozástupcijsemřekla,žedokancelářešerifazavolám,ažsesejdusesvýmidůstojníkyabuduvědět,na čemjsme.“Kdyžsekníokrokpřiblížím,vytřeštínamě oči,udělákrokvzadamnouprojedemocnýpocitzadostiučinění.„Apokudseměchystátecitovat,taksesakradobře ujistěte, abyste se nepřeřekla.“

„Jakočlenkaměstskéradymámnatyinformaceprávo,“ oboří se na mě.

„Máteprávonahodněvěcí,alevžádnémpřípaděnemáte právopřikrášlovatinformace,kterézaslechnete.Atakypřekrucovat to, co řeknu. Rozumíme si?“

Sevřertydoúzkénepříjemnélinky.Nakrkusejírozlije červeň, která postupuje ažktvářím.

„Vůbecbyvámneuškodilo,kdybystevícspolupracovala stěmi,kteřípodepisujívašivýplatnípásku,náčelníkuBurkholderová.“

„Pokusímsenatonezapomenout.“Stáhnuse,dotohototématuseteďpouštětnechci.Pohlédnukesvékanceláři. „Kdyžměteďomluvíte,musímsevrátitkpráci.“Prosmeknusekolemníazastavímseažusvédispečerky.„Nějaké vzkazy?“

Lois mi strčí do ruky hromádku růžových papírkůadlaní zakryjesluchátko.„Dobrápráce,náčelníku,“zašeptáspiklenecky.

„Jestli se pokusí dostat do mé kanceláře, tak jiodstřel.“

Lois vyprskne smíchy avrátí se ktelefonátu.

Zamířím ke kanceláři.

„Náčelníku Burkholderová!“

Otočímseaspatřím,jakkemněklušeSteveRessler,majitel Hlasatele.Jetovysokýšlachovitýmužsčervenými tvářemiakšticízrzavýchvlasů.

Zastavímse,protožezastupujepravděpodobnějediné přátelskynakloněnémédium,kterévnadcházejícíchdnech potkám.

„Stručně,co potřebujete?“

„Na odpolednejsteslíbila tiskové prohlášení.“

„Dostaneteho.“

Mrkne na hodinky. „Vpětzačínáme tisknout.“

Hlasatel obvyklevycházívpátek.Dnesjepondělí,což znamená,žejdedotiskuspeciálnívydání.„Dejtemihodinku, ano?“

Zjehoúšklebkupoznám,žehoodkladnijaknetěší,ale jedostatečněvnímavýnato,abypochopil,ženepřeruším vyšetřováníjenkvůlitomu,abychsemohlapřizpůsobitjeho časovémuharmonogramu.Stevemožnávypadájakostarší bratr Kryštůfka Robina, aleje to workoholik skrz naskrz.

Znovupohlédnenahodinky.„Můžetemitoposlatfaxem? Řekněme tak do šesté?“

Všest už bude tma. Přistihnu se, že se té chvíle děsím.

„Mámproobčanyinějakétipyohledněbezpečnosti,které bychráda, abyste otiskli.“

„Bezva.“Zjehovýrazupoznám,žesechystázeptatna tuvraždu,aleodvrátímseodněj,nežvůbecstihneotevřít pusu.

Kdyžvejdudosvékancelářearozsvítím,prolétnemnou podivnýpocitúlevy.Důvěrnosttohotomaléhostěsnaného prostoruměuklidňuje.Shodímbundu,pověsímjinaháček azavřudveře.Potřebujupárminut,abychsiuspořádala myšlenky.Energie,kteráměpohánělaodbrzkýchranních hodin,sezméhotělanajednouvypaříajásesvalímnažidli.Zavřuoči,vložímtvářdodlaníapromasírujusispánky. Dalabychsikafeaněcokjídlu.Alespoňnapárdrahocennýchvteřinbychsipřálaodsunoutvšechnytyotázky,které neumím zodpovědět, itenhle hrůzný případ.

Alekdyžzavřuoči,spatřímAmandinozmučenétělo. Vidímmodřinynajejíchkotnících.Černýodleskkrvena sněhu.Stopypopoutechhlubokéažnakost.Vidímmuka vočích rodičů. Jiná muka cítím ve svém srdci.

Zapnupočítač,vytáhnuzezásuvkysložkunadepsanou „Jatečnívraždy“apoložímsijipředsebe.Popadnupoznámkovýblok,azatímcopočítačnabíhá,zapíšusitémata, okterých se chcinaporadězmínit.

Úkoly:T.J.–kondomy?Glock–otiskybot?Otiskypneumatik?Mona–opuštěnéobjekty.Já–podobnézločiny. Osobníprověrky–ConnieSpencerová.DonnyBeck.Lidi vbaru. Seznam podezřelých.

Nachvílivpsaníustanu.Vmyšlenkáchsepřesunukvrahovi. Zamyslím se nad jehozpůsobemmyšleníanapíšu:

Motiv.Prostředky.Příležitost.Pročvraždí?Sexuálníuspokojení.Sadista.Kdevraždí?Nabezpečnémmístě–odlehlé, tzn.žádnýroubík.Křikobětihoneohrožuje.Sklep?Zvukotěsná místnost? Opuštěnýobjekt?

Zamyslímsenadpříležitostí,napadnemě,jestlivůbec pracuje, anapíšu:

Má práci?

Tok mých myšlenek přeruší zaklepání na dveře.

„Je otevřeno.“

Dveřeseotevřounapárcentimetrůaobjevísevnichruka svírající papírový pytelslogem Elisinabistra.

„Přináším dary.“

„Vtom případě pojď dál.“

DovnitřvstoupíT.J.adojdekmémustolu.„Hamburger sokurkama,žádnácibule.Velkýhranolkyacolabezcukru.“

Zevšítévůněmizačnekručetvžaludku.Usmějuseanatáhnusepopytli.„Kdybysužnebylzasnoubený,požádala bych tě teďhnedoruku.“

„Jetojenomjídlo,náčelníku.Musíteněcojíst.“Alezačervenáse.

ZanímseobjevíGlockanalepenkovémpodnosenese čtyři velké kelímky kafe. „Nesu kofein.“

Zatímcosirozbalujuoběd,dotáhnedovnitřSkidskládací židli.Nežsemužiusadí,stihnusnístpársoustzhamburgeru.

„Musíme toho chlápka dostat,“ začnu.

Glocksipostavíkelímeknaokrajméhostolu.„Ajeto tedatensamý chlap jako tenkrát, nebone?“

Zavrtímhlavou.„Stímhlepředpokladempočítatnemůžeme.“

„Pročne?“

„Nechcemeseomezovat.“Samasvýmslovůmnevěřím, alenemůžujimprozradit,ževrahzpočátkudevadesátých

letjemrtvý–pokudtomutakje.Štveměto,alenemámna vybranou, musím svému týmulhát. „Může jítoimitátora.“

„Tobybylotedafaktickydivný,“utrousíSkidmezisousty.

„Můžemesibýtjistíjedinětím,žemámenejspíšnakrku sériovéhovraha.Tohlenebylzločinzvášně.Měltopřipravené. Plánovalto.“

Místnostztichne.Slyšímbzučenízářiveknadnašimihlavami.

„Takžesimyslíte,ževtombudepokračovat?“zeptáse T.J.

„Jetojakojehopodpis.Vraždí.Jevtomdobrý.Líbíse muto.“Usrknucolu.„Apokudsenepřesunedojinéhoměsta, stane se to tady vPainters Mill.“

„Nebo ho ještě před tím dostaneme,“ dodá Glock.

Postavímkelímeknastůl.„Budemeprotomusetudělat maximum, chlapi.To znamená povinné přesčasy.“

Všechnytřihlavypřikývnou.Jepovzbuzujícívědět,že mámvesvémaléjednotcepodporu.Podívámsenasvénarychlonaškrábanépoznámky.„Monaproměpracujenaseznamuopuštěnýchobjektůvedvouokresech.Jaktovypadá stěmi kondomy?“

„VedoucívLevnejchpotravináchmidaljménadvou chlápků,coplatilišekem.“T.J.mrknenasvůjmaličkýbloček.„JustinMeyersaGregMilhauser.Hnedjaktadyskončíme, tak si s nima půjdu promluvit.“

„Bezva. Co ten, co platil hotově?“

„Vedoucímidákopie nahrávek hnedráno.“

„Potřebujeme je teď.“

Vjehovýrazuseobjevíobavy.„Jehodceramádneska jakousi oslavu narozenin či co.“

„Zavolejmu.Řeknimu,ževčerabylopozdě.Kdyžse budevykrucovat,takmuřekni,žepřijdemespovolením kprohlídceapaksimůževšechnotosvojezbožíještěměsíc seškrabávatzpodlahy.“

„Rozkaz.“

„Jakmiletunahrávkubudešmít,potřebujutohochlapa identifikovat.Tohlejemaléměsto.Nemělbytobýtproblém.“StočímsvoupozornostnaGlocka.„Cootiskybot apneumatik?“

„Odeslaljsemjenakriminálku.Pořáddělámnaotiscích městskýchvozidelanašichstop.Nejspíšbudememusetzaplatit za dalšího kurýra, náčelníku.“

„Spenězi si hlavu nelámej. Kdy to můžeš mít hotové?“

„Dneska.Bylobybezva,kdybystemimohliposkončení porady všichni poskytnout otisk boty.“

„Máš na to věci?“

„Jestlinevadí,takpoužijujenomválečeksinkoustem aotisknu to na papír.“

„Nasrovnávacíanalýzubytomělostačit.“Chvílisenad tímzamyslím.„Dalitinakriminálcenějakýčasovýrámec?“

„Dva dny. Maximálně tři.“

„Vyřiďjim,žechcememítpřednost,nebozavolámvrchnímu návladnímu aten už jim protáhne brka.“

Glock přikývne. „Dobrá.“

Myšlenkymipřeskočíkdalšímubodu.„Dělášnaprověrkáchtěch lidízbaru?“

„Párjichužpřišlo.“Glockotevřeoškubanousložku. „KroměConnieSpencerovénašliněconachlápkajménem Scott Brower.“

„Co kněmu máš?“

„Dvaatřicetlet.Nedokončilstřední.Pracovalvtovárně naolejovéfiltryvMillersburgu,alezapletlsedonějakého sporu snadřízenou, hrozil, že jí podřízne krk.“

Glockůvpohledsestřetnesmým.„Jehovedoucíbylažena. TeďtedapracujejakoautomechanikvdílnáchuLubea.“

„Podalinanějvtovárnězatyvýhrůžkyžalobu?“zajímá mě.

„Sympaťák,“ ozveseT.J.

„Vsadím se, žemuodmítlapřidat,“ poznamená Skid.

„Vyhodili ho, ale žádná žaloba.“

„Nějakézadržení?“

„Čtyři.Vedvoupřípadechzadomácínásilí.Jednouza zmlácenínějakéhochlapavbaruvColumbusu.PakještěvytáhlnajinéhochlápkavbaruvKingsportuvTennesseenůž.“

„Vypadá to, že má náš pan Brower zálibuvnožích.“

„Abarech,“ přisadí si Skid.

„Nemluvěoproblému se ženami,“ dodá Glock.

Přikývnu. „Máš současnou adresu?“

Glockzesebevysypeadresuzanedbanéhokomplexučinžáků na západnímkonci města.

„Dělalněkdynajatkách?“zeptámse.

„Podle osobního ne.“

„Zjisti,jestlimánějakýzáznamjakomladistvý.Půjduse zanímpodívat.“

Glock vypadá poněkud ustaraně. „Sama?“

„Nemáme tolik lidí,abychom mohli pracovatvtýmech.“

„Sevšíúctou,náčelníku,aletenhlechlapmázjevněproblém se ženamivpozici autority.“

„Tojo,alepropřípad,žesiměspleteseslabšímpohlavím,mámssebou svou osmatřicítku.“

Skid se divoce rozřehtá.

Netrpělivěpokleputužkouonotes.„CoDonnyBeck?“ zeptámseGlocka.

„Čistý jako lilie.“

„Běžsipromluvitsjehopřáteliarodinou.Trochusina něj došlápnu. Uvidíme,jestlimáalibi.“

Ukáže mipalec nahoru.

PřesunupozornostnaSkida,kterýjenasvéžidlivyvalený jako nevyspalýdeváťák ve školníknihovně. Oči mápodlité krví.Jehovlasyvypadají,jakobyužněkolikdnínepotkaly vodu. Neoholil se. Když ho oslovím, napřímí se.

„Chci,abysvyslechlzbyteklidívtombaru.Achciosobní prověrky na Hornerovy.“

„Myslíte si, že snad oni…“

„Ne,“ přeruším ho. „Ale nechceme nechat nic náhodě.“

Skid přikývne.

„LoisaMonavámmůžoupomoctsepsathlášení,“poznamenám. „Všechno zdokumentujte.“

Zamyšleněsenasvůjtýmzahledím.Všichnitřijsoudobří poldové,alejenomdvamajínějakézkušenosti.Jásamauž zasebouněcomám.Alemojezkušenostiseomezujíspíše naobchůzky.BěhemsvéslužbyvColumbusujsemdělala celkemnačtyřechvraždách.Jediné,coměteďnapadá,je: Bože, chraň.

„Shrnutí.“Zapřusevžidli.„Kohopotřebujemeprověřit?“

„Scotta Browera,“ ozve se Glock.

„Ty tři chlápky skondomama,“ připomene Skid.

„Donnyho Becka,“ dodám.

„Jatečníhovraha,“ pípneT.J.

Pokudtenstarýpřípadzcelazavrhnu,riskuju,žesena měbudoudívatjakonaneschopnou.„Dívalajsemsena starousložku,“oznámímjim.„DoktorCoblentzmiposílá kompletnízprávyzpitvy.Chci,abystesevšichniseznámili sdetaily toho případu.“

Glock okusuje vršek svého pera.

„Řekněme,žetobudetenJatečnívrah.Pročtapřestávka včinnosti?Anebyladotéposledníobětivyřezanářímská čísliceIX?“

„Cosetedastalosdesítkouaždvaadvacítkou?“namíří Skid otázku do prostoru.

„Možná se činil někdejinde,“ odtuší Glock.

„Nebo chce, aby si to poldové mysleli,“ navrhneT.J.

Vložímsedotohodřív,nežserozhovorstočísměrem, kterýmnechci.

„Zadalajsemdodatabázevyhledávánípodobnýchzločinů.Jestlizměnilpůsobištěapoužiltensamýpodpis,najdeme ho.“

„Mohlihosebratnazákladěnějakýhonesouvisejícíhoobvinění,“nadhodíSkid.„Šeldobasy,svojesiodsedělanedávno ho pustili.“

Zadívámsenaněj.„Zkontrolujto.Spojsesrehabilitačkou.“RehabilitačkajeÚstavprorehabilitacianápravu vOhiu.Neradamarnímjehočasem,alenemámnavýběr. „Vyžádejsiseznamjmenvšechmužskýchchovancůve věkupětadvacetiažpětačtyřicetilet,kterépropustilivposledníchšestiměsících.“

Skidvypadá,jakobymělzaraženévětry.„Tojsoumraky jmen.“

„Poprosje,aťtitotrochuzúží.Vedousistatistikuohledně propuštěnýchvězňů.Zkontrolujmužesedvěmanebovíce násilnýmitrestnýmičiny,hlavněpokudsejednáozločiny sexuálníhocharakteruastalking.Začnispětisousedními okresyapaktorozšiřdál.ZapočítejdotohoColumbus, ClevelandaWheelingvZápadníVirginii.ZavolámšerifuDetrickovi,abyktoběněkohopřiřadil.MezitímMoně aLois potvrdím přesčasy.“

Přikývne,alevypadá,jakobybylúkol,kterýjsempřed něj postavila,nadjehosíly.

Přejedumístnostpohledem.„Namístě,kdejsmetěloobjevili,nebylynalezenyžádnéčástioděvuoběti.Toznamená,žesetěchvěcíbuďzbavil,zůstalynamístěvraždy,nebo sijenechal.“

„Tomyslíte jako nějakou trofej?“zeptá seT.J.

„Možná,“ odpovím. „Něco napamátku.“

Mrknunasvépoznámkyauvědomímsi,žejsemprošla všechno,cojsemsizapsala.„MonaaLoispracujínatom, abychommohlivyužívattenstarýarchivjakooperačnístředisko.Můžeteďnějakoudobutrvat,nežsetadysejdeme zasevšichninaráz.Možnábudememusetvětšinuvěcíprobíratpotelefonu.Jábudujakoobvyklenapříjmučtyřiadvacethodindenněsedmdnívtýdnu.Dokudtohošmejdanechytíme,očekávámtosaméiodvás.Máještěněkdoněco, než to tady rozpustíme?“

JakoprvníseozveT.J.„Myslíte,náčelníku,žejednohodne požádáteopomockriminálkuneboFBI?“Přistanounaněm

pohledyvšechpřítomnýchaonzrudne.„Nechcitímříct,že nemámenato,abychomtozvládlisami,aletadyvPainters Millmámejenomomezený prostředky.“

„Nojasně,kdobudenahánětvšechnytyzasranýkrávy,zatímcomy pracujem napřípadu?“ nadhodí Skidsúšklebkem.

T.J. ale trvá na svém. „Jsme jenomčtyři.“

Poslední,nacomámchuť,jezahrnoutdotohoněkoho dalšího.Aleprotokolsitovyžaduje.Můjtýmtoočekává. Abychombyliúspěšní,musímmítjejichrespekt.Mojehodnověrnost se odvíjí od toho, jak rozumně si budu počínat.

Alevtomhlestádiuopomocpožádatnemůžu.Bezohledunato,jakmocsemipříčíjimlhát,nemůžuriskovat,že nějakýzástupcešerifaneboagentpřijdenato,žejsempřed šestnáctiletyněkohozabilaažemojerodinamůjzločin ututlalaavšechnu tu hnusnou špínu zametla pod koberec.

„Zařídímto,“nadhodímschválněneurčitě.„Mezitím jsem povolalazáložního důstojníkaRolanda Shumakera.“

„Gurčákajsemnevidělužoddoby,coodpráskltohokohouta,“ ozve se Glock.

„PořádsibarvívlasynatenhnědejodstínàlaNesquik?“ zamyslí se nahlas Skid.

„Očekávám,žesestrážníkemShumakerembudetejednat srespektem,“ podotknu. „Potřebujeme ho.“

Zvýrazůsvýchmužůvyčtu,žejsouzatímspokojeni,jak sipřiřešenípřípaduvedu.Předdvěmaletybytomutaknebylo.VPaintersMilljsemprvnímnáčelníkempoliciezřad žen.Zpočátkuztohonebylivšichninadšení.Prvníchpár měsícůnebylosnadných,aleodtédobyjsmeužurazilipěkný kus cesty.Vysloužila jsem si jejichrespekt.

Zvlastnízkušenostivím,žepolicistémajítendencichránitsisvéteritorium.Tihlemužinechtějí,abysejimněkdo pletldovyšetřování.Ovšemnadruhoustranu,pokudvrah zasáhneznovu,budumítnasvědomídalšívraždu,protože jsemsvouprácineodvedlatakdobře,jakbychměla.Jeto nesnesitelnédilema.

Vzpomenusinatiskovéprohlášení,kterémámještěnapsat,apotlačímmírnouvlnupaniky.SteveResslernení jedinýmzástupcemmédií,sekterýmsebudumusetvnásledujícíchdnechpotýkat.Jakmilesezmínkaotéhlevraždědostanenarozhlasovévlny,budousemiměstemplížit reportéřiažzColumbusu,nedočkavívyfotitnějakoutusenzaci.

„Tak pojďme chytittomonstrum,“ pobídnu je.

Zatímcomužijedenpodruhémopouštějímoukancelář, dovolímsidoufatjenvto,žežádnýznichnebudepátrat natolik důkladně, aby objevil celoupravdu.

DennyMcNinchvstoupildokancelářezástupcevrchníhoinspektoraanašelJasonaRummela,jaksevesvém koženémkancelářskémkřesleopírájakonějakýkrál,který předsedásvýmoddanýmdvořanům.Ředitelkapersonálního RuthBogartovásedělavedlejehostolu.Dennydoufal,žeto nebudenadlouho,zapatnáctminutsemásetkatsmanželkouamají spolu jít navečeři.

„Denny.“Rummelmupokynulkprázdnéžidlipronávštěvy. „Promiňte za ten spěch.“

Spěchbyloslabéslovo.Dennyužmělvruceklíčeodauta aprávě vycházelze dveří, když mu Rummelzavolal.

„Toje vpořádku.“

„OdpolednejsmeobdrželiasistenčkuzměstaPainters Mill,“oznámilmuRummel.Asistenčkavhantýrcekriminálky znamená žádostoasistenci.

Denny si neklidně poposedl, mrkl na hodinky,čekal.

„Městskáradajepřesvědčená,žemajínakrkusériového vraha.“

Denny se přestal ošívat. „Sériového vraha?“

„Zjevněmajívtéoblastizkušenostsvrahem,kterýtam dřívpůsobil.Užjetonějakýtenpátek,patnáctnebošestnáct let.Radní,sekteroujsemmluvil,tvrdí,žepodleobecného názoru je vrah zpátky.“

Denny se kněmu naklonil,večeřezapomenuta.

Rummelpokračoval.„PaintersMillsenacházívpřevážnězemědělskéoblastiažijetamněcomálopřespěttisíc obyvatel.Údajnějetoamišskáoblast.Malápolicejníjednotkatohomáažnadhlavu.Náčelnicepoliciejezmalého města. Žena. Nezkušená.“

ObvykletobývalDenny,kohokontaktovalalokálníoddělení.Koneckoncůbylojehozodpovědnostípřiřazovat

asistenčkyjednotlivýmagentům.KdyžseasistenčkavýjimečnědostalakRummelovi,obyčejnějipřeposílalzpátky kDennymu.Zajímalobyho,pročseRummeltéhleujal. ApročjetuRuthBogartová,případyvterénunespadaly dojejíhopolepůsobnosti.Atakybyhozajímalo,pročtu je sakra on, když se tohle všechno dalo vyříditpotelefonu.

„NatenhleúkolpřiřazujiJohnaTomasettiho,“oznámil muRummel.

To bylo to poslední, co od něj Denny čekal.

„Tomasettinenínaprácivterénu připravený.“

„Jetoagentvterénu,kterýkaždýtýdendostávávýplatní pásku.“

„Při vší úctěkJohnovi, ten chlap je naprostá troska.“

„Tohlenenížádnésanatorium.Předložilijsmemulákavounabídkunaodchoddopenzeaonodmítl.Jestlitadymá zůstat dál, bude si muset své odpracovat.“

„Abychbylzcelaupřímný,mámstarostiohlednějeho emočnístability.“

Dennyhonapadlo,jestlibysemělzmínitotomproblémusužívánímlékůnebo,cožjeještědůležitější,oJohnově reputaci.Velkáporotacuyahogskéhookresuhosicenechalajít,aleDennypracovaljakopoldauždostdlouhonato, abyumělčístmeziřádky.Slyšelzvěstiotom,coTomasetti vClevelanduudělal.Nicmunedokázali,alenacolumbuskémpolicejnímoddělenípanovalobecnýnázor,žepovraždějehopartnerkyarodinyvzalTomasettizákondovlastníchrukou apři tom mu trochu ujely nervy.

„Strávildvatýdnynapsychiatrii,“namítlDenny.„Podle mě byste ho nemělpouštětnaveřejnosti zdohledu.“

Rummelvstalazavřeldveře.„JohnTomasettijetadynaprostozbytečný.Protenhleúřadjejenompřítěží.Jepřítěží protuhleslužebnu.Jepřítěžípromě.Jedinýdůvod,proč tadyje,jekvůlitéjehohrozbě,žekdyžhovyhodím,dáto před soud.“

„Podle doktorů je naprosto vpořádku.“

Dennysizačínaldávatdohromadyjednaajedna.Konečný výsledek se mu vůbec nezamlouval.

„Tomasetti teď nezvládne vést vlastnípřípad.“

Rummelsekněmunaklonil.„Teďsvámimluvímneoficiálně,Denny.Jestliněcoztoho,covámteďřeknu,opustí tuhle místnost,natrhnu vám prdel. Rozumíme si?“

Denny cítil,jakmuketvářímstoupáhorko. „Rozumíme.“

Rummel vrhl upřený pohled na Bogartovou. „Ruth?“

Přehodilasinohupřesnohuazahledělasedosvýchpoznámek.„Jsmesidobřevědomi,čímsiJohnprošel,“začala. „Vduchusnímsoucítíme.Jakvíte,navrhlijsmemudohodu,kteráobsahovalaplnéhrazenízdravotníhopojištění. Odmítlji.Kdyžmuukončímepracovnípoměr,zažalujenás anejspíš vyhraje.“

Rummeljipřerušil.„Chcemehomítzkrku,Denny.Snažilijsmesesnímdomluvit.Bylijsmenanejvýšspravedliví. Tohlejejedinácesta.“

Dennytéměřnemohluvěřitvlastnímuším.Téměř.Aleuž znalRummelatřiroky.Věděl,žeabydosáhlsvého,nebojí sehrátšpinavouhru.PokudjstenaRummelověseznamu, můžete to rovnou zabalit, protože proti němu prohrajete.

„Pokudserozhodnetehráttakovouhlehru,riskujete,že způsobítenějakouškodu.“DennystočilpohledzRummela naRuthBogartovou.„Tomasettitomuměstumocnepomůže.Jestlijimtampobíhásériovývrah,nemusímvámani říkat, že můžou zemřít další lidé.“

Bogartovápromluvilaotevřeně.„Vnejlepšímpřípaděho samotnáasistenčkadonutízvážitdohoduoodchodudopenze.Pokudbynáhodouúkolpřijal,nevydržídlouho.Dostanemestížnostiodmístnípolicie.Tonámposkytnedůvod kukončenípracovníhopoměru,anižbysenámtonějak vrátilo.“

Každý,ažnaJohnaTomasettihoaobčanyPaintersMill, pomyslel si Denny.

„Každý tím jenom získá,“ dodal Rummel.

„Chci,abystehotamvyslalconejdřív,“oznámilmuRummel.„Chci, aby šlo vše přesně podle předpisů. Rozumíte?“

Dennysinedokázalpředstavit,žebymělJohnuTomasettimupřidělittakvelkýpřípad.Tenmužbalancovalnad propastí.Jednošťouchnutí,asletídolůzesrázutakstrmého, že po něm nebude schopen vyšplhatzpátky.

„PokudtenpřípadpřidělímeTomasettimu,zasadímemu tím poslední ránu.“

Bogartová stočila pohled ke svým poznámkám.

Rummelmupohledoplácelbezmrknutíoka.„Stímpočítáme.“

Vechvíli,kdyodcházímzpolicejnístanice,padlaužna okolíhustátma.Oblohajetakjasná,ževidímVelkývůz. Vpředpovědipočasíslibovali,žeteplotykránuspadnou ažkminusdvaceti.Nenítozrovnaideálnínocnaprůzkum starého silaahledání mrtvoly.

DopsalajsemtiskovéprohlášeníapocestějsemhopředalaLois.Bylataklaskaváazůstalavprácidéle,abydodělala nějakéúpravytextu,asouhlasilastím,žetopošleStevuResslerovi,ještěnežodejdedomůzamanželem,dětmianormálním životem, ojakém si já můžunechat leda takzdát.

Potřebujusprchuapárhodinspánku.Užjsemměladávno vyslechnoutDonnyhoBecka.Tohlevšechnoalebudemuset počkat,ažsJacobemprohledámesilopětadvacetkilometrů dalekovokreseCoshocton.PokudnaleznemeostatkyDanielaLappa,budubezevšechpochybvědět,žemámenakrku imitátora.Pokudžádnéostatkynenajdeme,buduvědět,že Lapppřežil.Ohniskoméhovyšetřovánísepřesuneapřípad začnuřešitznové perspektivy.

OdbočímnaštěrkovoucestuJacobovyfarmy,aleokna domujsoutemná.Zastavímnastejnémmístějakopředpár hodinamiavydámsekdomu.Jsemnapůlicestykedveřím,kdyžsivšimnu,jakkemněJacobkráčídlouhýmikroky avruce má, jak jinak, lucernu.

„Mámbaterky,“oznámímmu.

„Ticho,“obořísenaměvpensylvánskéněmčině,potom uhasí lucernuapostavíji do sněhu.

Napadnemě,jestlisezdomuvyplížil.„TysotomIrene neřekl?“

Zprudkasekemněotočíajásiuvědomím,žesineníjistý, jak svá slova myslím.

„Ona otomhle nic neví.“

Přemítámotom,kdyžkráčímekmémuautu.Vždycky mězajímalo,jestlijíprozradil,cosepředvšemitěmilety událo.To, jak mě Irene někdy pozoruje…

Nastoupímedovnitř.Kdyžnastartujuavyrazímenapříjezdovoucestu,rozprostřesevkabiněautanapětí.Cítím,jak zméhobratrasáláceláškálaemocí,anejsilnějšíznichjeodpor.Nemělbyjetsemnouvautě,zvlášťkdyžbylnaměuvalen bann.Alevytuším,žetohleneníhlavnímdůvodemjeho nespokojenosti.Nechcemipomáhatazazlívámi,žejsemho otopožádala.Nedokážutopochopit.Kdysijsmesibyliblízcí.Milovalměaochraňovalaudělalbyproměcokoli.Tovše se změnilovden, kdy jsemzastřelila Daniela Lappa.

„Potkal jsem dneska Sarah,“ ozve se po chvíli.

Sarahjenašesestra,prostřednísourozenec.Jevdaná, čekádítěažije na farmě pár kilometrů odtud.

„Jaksemá?“zajímámě.

„Má strach.“ Pohlédne na mě vážně.

„Zaslechlaněcoveměstě.Bojíse,Katie.Věří,žejeLapp naživuaje na nás naštvaný za to, co jsme mu provedli.“

Chtělajsemjíotomříctsama.Vědělajsem,žetyvraždy Sarahvyděsí.Alezatímjsemnemělačasseknístavit.

„Promluvímsní.“

„Bojíse,ženámnějakublíží.Bojíseosvénenarozené dítě.“ Ušklíbne se. „Aotebe.“

Vědělajsem,žeseoměbudebát.Předšestnáctiletysledovala, jak jsemse téměř zhroutila.

„Řekls jíoLappovi?“

„Vždyť oba víte, že jsemvpořádku,“ namítnu.

Jacobpřikývne.„Chce,abystévašíanglicképoliciiprozradila, co se stalo.“

Málem sjedu do příkopu. „Ne.“

„Nemusíš jim říkat všechno. Jenom to, že Lapp můžebýt naživuamůžebýt vrahem on.“

„Ne, Jacobe. Nikomunicneřekneme.“

„Má strach, Katie.“

„Promluvímsní.“

Vyhlédnezokna,potomseotočízpátkynamě.„Nevěřím, žejeDanielnaživu.Alejestliano…,“pokrčíramenyanechávisetkonecvětyvevzduchu.„MožnámáSarahpravdu.“

„Jáuž si stím nějakporadím,“ odseknu.

„Ajak,když ani nevíš, kde je?“

„Doufejme,žezapárhodinužbudemevědětpřesně,kde Lappje.“

Opůlhodinypozdějizastavímnaopuštěnémúsekusilnice,kdesněhempokrytýasfaltprotínajíželezničníkoleje. Asipadesátmetrůodnáspolevéstraněsezezemějako nějakýpravěkýskalníútvartyčíohromnésilo.Jsouviděttři betonovéválce.Vodárnausilasenaklánívnebezpečném úhlu.Zadníčástsilastřežípůvodnídřevěnástavba,kterou pomalupohlcujíneodbytnépařátylesa.Zbyteksilatvoří hlavnítřípatrovábudovazvlnitéhoocelovéhoplechu,která sesměremkvrcholuprudcezužuje.Nevyváženéproporce budovědodávajízjevnějakéhoošklivéhovytáhléhodruhu vodního ptactva.

SilospolečnostiWilburSeedCompanybylovystavěno vroce1926,alekdyžpostavilinapočátkusedmdesátýchlet přesPaintersMillželeznici,začaloserozpadat.Opárlet pozdějivybudovalinazápadnímkonciměstamnohemmodernějšísiloaspolečnostWilburSeedCompanynadobrozavřeli.Starástavbasilasestalavýznamnýmorientačnímbodem,trnemvokushistorickouhodnotou,oblíbenýmmístem proodhazováníodpadu,populárnímkoutkempuberťákůpro

popíjenípivaamuchlování.Takyjetoideálnímístokukrytí mrtvoly…

Nějakouchvílijsoujedinýmizvukyvautěhučenímotoru atopení.Mrknunasvéhobratra,kterýhledízokýnkaspolujezdce.Mělabychmupoděkovat,žestímsouhlasil,ale něcouvnitřmitonedovolí.Pomnohaletechsebeobviňování siuvědomím,žejsemnebylajediná,kdotohodneprovedl něcošpatného.Neochotamýchrodičůzločinnahlásit–atichýsouhlasmýchsourozenců–měnadoživotípotřísnily, postrčilyměsměrem,kterýmbyměnikdynenapadalose vydat. Co se mě týče, Jacobjemým dlužníkem.

Zapnupohonnavšechnačtyři,odbočímkvjezduapři jízděkzadníčásti sila se držímpodél telefonníchstožárů.

Jacobsevřepostranníopěrkunadveřích.„Vždyťvtom sněhu zapadneš.“

„Vím,codělám.“Razímsitovysokýmizávějemi.Pneumatikystřídavězabírajíapodkluzují.Motorřveamypomalunadskakujemepodélocelovéstavby.Ostřestočímvolant asmykemodbočímezaroh,kdeautonepůjdeodcestyvidět.Poslední,copotřebuju,jenějakýdobromyslnýpolicista –jedenzmýchneboněkdozšerifovykanceláře–,kterýby kolemprojíždělanašelnás.Nebylobysnadnévyploditze sebe nějaké kloudné vysvětlení.

Vypnumotor,natáhnusirukaviceavystoupím.Dotváře měštípemrazivývzduch,akdyžsesklonímpodzdvihacímivraty,vplazísemizalímec.Uvnitřtémonstrózníbudovyvítrskučíjakonějakýraněnýpes.Bezjakéhokoliladu askladusetupovalujeflekatámatraceadvadvousetlitrové sudyprošpikovanézubatýmiotvorypovzduchovce.Podél zdiukonceprůjezdupronáklaďákyjenaskládanýchněkolikpytlůsodpadky,párznichroztrženýchtoulavýmipsy nebo mývaly.

Oněkolikmetrůdálvisínadveříchkancelářevisacízámek.Betonoválávkajeprasklá,jakobyjiponičilosilnézemětřesení.Zvydrolenýchmezertrčíseschlátráva.Příroda

sesnažívzítzpět,cojíkdysináleželo.Vážicíplošinasepropadlatřicetcentimetrůdozemě.Nějacívandalovénebovítr vyrazilidalšízdvihacívratanakonciprůjezdupronáklaďáky zkolejnicatytadyteďvisívnebezpečnémúhlu.Zanimi protínajínočníoblohuocelovétrubky,kterékdysizásobovalypřistavené náklaďáky zrním ze sila.

Úkol,kterýnásčeká,sezdánesplnitelnýajdeznějnanás hrůza.Nevím,kdezačít.Přemýšlím,coasiztělazůstalo. Kosti?Šaty?Budemevůbecschopnitenilegálníhrobnajít? Pohlédnunazem,dupnunohou,zjistím,žejezmrzlánakámen, ablahořečímsi, že mě napadlo vzít krumpáč.

Jacob se vedle mě zachumlá hlouběji do svého kabátu.

„Od té noci jsem tady nebyl.“

Jájsemkolemsilaprojelasnadtisíckrát,alenikdyjsem nezastavila.Užjenomsamotnájehoblízkostmněstačila ktomu,abyminaskočilahusíkůže.Pokaždé,kdyžjsme obdrželistížnost,žetadyněkdoje,poslalajsemsemněkoho jiného.

Můjbratrsesrukamavbokrozhlíží,jakobysichtělujasnit, kde to vlastně je.

„Kde začneme?“ vybídnu ho.

„Nejsemsijistý.“

„Jaktomyslíš,žesinejsijistý?“

„Zůstaljsemtehdyvenkusbryčkou.To Datt vykopalten hrob, ne já.“

Cítím,jaksevemněpomaluzvedápocitmarnosti,ale držímjazykzazuby.Nechámhotamstátavrátímsekautu. Otevřukufr,vytáhnudvarýče,pákovékleštěakrumpáč avšechno to nářadíopřu okaroserii.

Jacobprocházíbudovoupoceléjejídélceaprohlížísi zem, hlavou kýve ze strany na stranu, jako by něco ztratil.

Nechám nářadí nářadím ajdu za ním.

„Musíme ten hrob najít.“

Pokrčírameny.„Možnámůžemehledatnarušenýpovrch země.“

Obávámse,žepokudbylazeměnarušenapředšestnácti lety,jejípovrchužbudedávnozarovnaný.Zaženupříšerný pocitbeznadějearozhlédnusekolem,jestlinenajduněco, co by nám poskytlo nějakou stopu.

Jacobukáženazničenázdvihacívratanakoncihaly. „Tehdyještěbylafunkční.Jájsemzůstalubryčky. Datt to těloodtáhl…“Konecvětynechávisetvevzduchu.„Byla tma.Pršelo.Kůňbylsplašený.Bylijsmepromoklínakost. Mělijsmestrach.Osebe.“Stočípohlednamě.„Otebe.Nikdyjsemneviděl,žebybyl Datt tak…mimo.Něcosimumlal. ModlilsekBohu, aby nám odpustil.“

Jacobsemnounikdyoténocinemluvil.Jehoslovavyvolávajívzpomínky,kteréjsemsepolovinusvéhoživotasnažilazapomenout.Másestravkuchyninakolenou,jakstírá zpodlahykrev. Mamm perezávěsyvdorůžovazbarvené vodě.Jásedímvevaněplnéhorkévody,těloskůžívydrhnutoudoruda,přestonečistou.Malánenáviděnáčástmé duše toužící, abych byla mrtvátaky.

OdsunuminuloststranouapřistoupímkJacoboviblíž. Připomenusi,žeteďužjsemdospělá.Jsempolicistka.Dotáhnuvěci do konce bez ohledu nato, jak těžkéto bude.

Najehoreakcinečekám.Užjsemserozhodla,žetéhle hrůznéexkurzivěnujujenompárhodin.Potřebujusepustit donaléhavějšíchstránekpřípadu.Jestlisenámnepodařínajít ten hrob dneska, budu se muset vrátit.

Jacobseodeberekezdvihacímvratůmnavzdálenémkonciprůjezdu.Rozhlédnuseasnažímsevcítitdootce.Bylo léto.Venkubylabouřka.Tma.Bylrozčílený.Zděšenýtím, cosestalojehodceři,možnáještěvíctím,cosamaprovedla.Měltělo,kteréhosepotřebovalzbavit.Rodinu,kterou musel ochránit. Kam by pohřbil důkazy?

Přistihnuse,jaksiprohlížímvážicíplošinu.Dřevěnáprknapokrývádesetiletýnánosšpíny,mazlavéhoolejeaštěrku.

„Kudy jste tehdy vešli dovnitř?“

„Půjdeme každý na jednu stranu.“

Pachkreosotusemísísochromujícímchladem.Položímbaterkunazem,uchopímjedenzrýčůazaklesnuhomeziocelovýrámaokrajplošiny.Všísilousedonějzapřu.Plošinaze sebe vydá zaúpění, aleanisenehne.

„Katie!Pojďsem!“

VzhlédnuaspatřímJacobapoblížzadníchvrat,jakhledí na nízký pahorek hlíny.

„Něcojsemnašel.“

Popadnukrumpáč,dojduažkněmuastrčímmuhodo ruky.

„Kopej.“

Anižbysenaměpodíval,položíbaterkunazem,zvedne krumpáčnadhlavuasheknutímpřikaždémmáchnutízačne odsekávat zmrzlouzem.

Posvítímbaterkounazvětšujícísedíruasleduju,jakodlétávají zmrzlé kusy hlíny.

„MeinGott. “ Jacobpadnenakolenaazabořírucevrukavicích do země. „To musí být ono.“

Probudísevemněnaděje.Kleknusivedlenějahrabu jakopes.Kdyžzahlédnuchumáčtmavýchvlasů,zhoupne semižaludek.

Jacobseposadínapatyasvraštíobočí.„Tohlejehodně mělké.“

„Musítobýtono.“Hrabudál,přílišzaměstnanásvoučinností,abychsenadjehoslovyzamyslela.Půdasemohla posunout.Jsemsisetsakramentskyjistá,žedvětělatady pohřbená nebudou.

„Katie…“

Teprvetehdysiuvědomím,žejsmevyhrabalimrtvézvíře. Vidímslepencesrsti.Zažloutloubělobustarékosti.Podle odleskuobojkupoznám,žejetopes.Zalijeměvlnazklamání.Hledímnamršinuacítím,jaksevemnězvedáodpor. Pohlédnunabratraapotlačímnadávky,kterésemiderou khrdlu.

„Sakra, Jacobe,musíme ty ostatky najít.“

„Neotvírej si namě tu svou anglickoupusu.“

Snažímsevsoběnajítposlednízbytkytrpělivosti.„Můžešpřestatstímsrovnávánímamišskéhoaanglického?Tenhlevrahmezitímnijaknerozlišuje!Příštětoklidněmůže být nějakáamiška!“

„Jásesnažím.“

„Tak se snaž ještě víc!“

Vzapadlémkoutkusvémyslisiuvědomuju,žekdyžztratímnervy,nijaktímsituacinevyřeším,alenemůžusipomoct.

„Sakra, Jacobe,dlužíšmito.“

Zamrká,jehoočivypadajívmdlémsvětlebaterkyjako očinějakésovy.

„Játinicnedlužím.“

„Alenotak!Tendendošlokezločinu! Datt zametlvšechnutušpínupodkoberec.Takhlesetovyřešitneměloatyto víš.“

„Datt udělal to, očembyl přesvědčený, že je správné.“

„Správné pro koho?“

„Pro rodinu.“

„Aconějakáspravedlnostpromě?“Plácnuseotevřenou dlanídohrudi.„Tojájsemotompozbytekživotanemohla anipromluvit,protože Datt rozhodl,žesemákaždývnaší rodinětvářit,jakobykničemunedošlo!Cosimyslíš,žeto se mnou asi tak udělalo?“

Zočímuvyšlehnouplameny.„Nejsijediná,kohoten hřích poznamenal.“

„Bylajsemjediná,kterouznásilnilamálemzabil!Byla jsemjediná,kterámuselaněkomusebratživot!“Vztekza mýmislovyměohromí.Útrobamibudovyserozléháhlas, který nepoznávámakterý podivněladí shukotem větru.

„Myvšichnimámenarukoukrev!“zasyčíJacob.„Všichni se podílíme na tomsamémhříchu.“

„Promětoalebylojiné!Odtédobysesnamězačaldívat jinak.“Dojdemidech.Nevím,kdesetovemněbere.Jeto,

jakobyvemněbezpovšimnutíprobublávalpapiňákplný emocí.Snažímsetaslovazastavit,aleprýštízemějako krevzrány.„Nestáljsipřimně.Nestálsipřimně,kdyžjsem se rozhodla odejítzcírkve.“

„Tvérozhodnutítipořádještěnedokážuodpustit.“Hledí namě,jehopleťjevkontrastusplnovousempodivněbledá. „Aleněcotiřeknu.Kdybychtendendrželpuškuvrukou já,zabilbychhozatebe.JednalbychprotivůliBožíavzal život,protožekdybysnasvětěnebylaty,bylobytomnohem horší. Je to imůj hřích, Katie.“

Tlačíměslzy,alepodařísemijezahnat.Předobličejem se misráží dech ajá se snažím sebrat.

„Takpročměnenávidíš?“

„Aletak to není.“

„Viníš mě ztoho. Jak mi můžeš zazlívat, co se stalo?“ Jacobmlčí.

„Tak proč?!“ vykřiknu.

Očimasevpíjídomých.„Viděljsem,jaksesnaDaniela usmála.“

Vžiláchmiztuhnekrev.Cítím,jakcelázkoprním,zatímco můj mozek se snaží pochytit význam jeho slov.

„Cože?“

„Bylijsmenapastvině.KopalijsmesDanielemdíryna kůlyodohradníku.Bylohorko.Doneslasnámlimonádu. Podívalsenatebe,jakosemuždívánaženu.Usmálases na něj, Katie.“

Jehoslovamězasáhnoustejně,jakobyminěkdovrazil pěstdobřicha.Zírámdojehoočíavím,cosiomněmyslí–vcocelétyrokyvěřil–,ajemiztohošpatně.Uvnitřměse zpěnítastaráhanba,celýkotelkyseliny,kterásžírásamotné základy mé bytosti.

„Jakseopovažuješnaznačovat,žetovšechnobylamoje chyba?“

„Nikohozničehoneviním.Alenemůžuzměnit,cojsem viděl.“

Bratrůvvýrazztvrdneajápoznám,žeužseotomodmítá bavit.Nechceslyšetmojevysvětlení.Stydímse,ževůbec cítímpotřebuseospravedlňovat.Udělalajsem,cojsemmusela,abychsizachránilaživot.Alezakořeněnápřesvědčení nenísnadnévymýtit,bezohledunato,jakudatnévašesnahyjsou.Vždyckyjsemsepovažovalazaosvícenouženu. Alebylajsemvychovanájakoamiškaaněkteréztěchstarých hodnot budou už navždy mou součástí.

Rozhlédnuse.Snažímsepřinutitknávratudosoučasnosti,dosituace,vekteréjsme.Znovusipřipomenu,žejsem policistka,kterámusívyřešitvraždu.Avšechnytytemné emoce pomalu sklouznou zpátky do své skrýše.

Sklonímhlavuapromnusibolestivémístonadkořenem nosu.

Dlouzesenamězahledí,mlčí,potomseotočíaodejde pryč.

Zchladumizačnetepatvnohou.Zprstůsemivytratilcit. Netuším,jestlitřas,kterýměovládl,způsobilateplota,nebo jestliměskrznaskrzzmrazilyméemoce.Naprostojistěvím jenjedno:žejsempřišlaobratra.Dalšíničivápravdapřihozenáktéhromaděostatních.Chcesemibrečet,alemísto tohoseberurýč.Baterkupodložímrozbitoutvárnicí,čepel rýče zapřudozeměazačnu kopat.

„Proboha, Jacobe, byla jsem ještě dítě.“

„Teď to nemám čas řešit. Potřebuju najít Lappovo tělo.“

KAPITOLA 10

Johnvěděl,žebydobaruchoditneměl.Věděl,žekdyžtam půjde,skončítotálněnamol.Ztratípojemočaseadopadne totak,žehobarmanpozavíračcevystrčízedveří.Alestejně jakopokaždéskončilvbaruAvalon,bylotolepšínežpítsám.

Jednaloseohroznouputyku.Barmanbylneurvalýkretén,sklenicenebylytakúplněčisté,vedenípančovalo chlast.Alehamburgerytadymělislušné.AikdyžseJohn opildoněmoty,pokaždédokázalnajítcestudomů.Naučil se vážit si drobností.

Objednalsidvojitéhopanákawhiskyačernépivoapak sizahráljednokolokulečníku.Jednahraskončilaušesti. Jedenpanákskončilutolika,ažtopřestalpočítat.JohnTomasetti znovu namol. Kam to jenom ten svět spěje?

Stálubaruasledoval,jakmubarmannalévádalšíhopanáka.Obrátilhodosebenajedenzátah.Alkoholmuspálil jícenapřistálmuvbřišejakonějakáohnivákoule.Nikdysi přílišneoblíbilchuťaniténejvybranějšíwhisky,alesmyslovépotěšenítadybyloaždruhotné.Vprvnířaděmušlooto, aby přežil další den anevystřelil si mozek zhlavy.

Vurčitémboděztratilchlapa,sekterýmhrálkulečník, zdohledu.Jejichmístoteďzabralopárvysokoškoláků.Je načasetrochutotadyrozjet,pomyslelsiJohnazamířilkzáchodům.Zamklsevkabince,vylovilzkapsyxanax,sežvýkaljednupilulkuaspolklji.Vychutnávalsijejíhořkou práškovou chuť apak ji spláchl pivem.

Věděl,žemíchatpráškynapředpissalkoholemjenaprostáubohostapitomostažejednohodnesiosudvybere svoudaň.Dřívnebopozdějiosudvždyckydosáhnesvého. Johnsivšaknemyslel,žebymutenpomstychtivýhajzlík mohlprovéstještěněcohoršíhoneždosud.Vjistém,zvráceném slova smyslu to byla uklidňující myšlenka.

Předdvěmaletybysesmíchypotrhal,kdybymuněkdo předvídaltakovouhlebudoucnost.Žemuseberourodinu aonzůstanenapospassvémužalu.Žechladnokrevnězabiječlověkaanebudepřitomcítitnicnežprchavýpocit zadostiučinění.Žepoužijesvévědomostizkriminalistiky, abymohlsvůjzločinpřišítněkomujinému.Žesebude spoléhatnachlastakoktejlzlékůjenomproto,abysedožilvečera.

SnadpotisícísiJohnpřál,abytobylon,anejehorodina.Tisíckrátradějibyobětovalvlastníživot,jenomaby zachrániltyjejich.Aletobyladalšízvláštnostosudu.Nikdy nesmlouvalanikdy nedával druhou šanci.

Ubarusiobjednaldalšíhodvojitéhopanákaasledoval jakousipodivnousoutěž,kteráběželavtelevizinadbarem ajejížpravidlamunaprostounikala.Vypilpivoasnažilse nemysletnanicjinéhonežnaalkohol,kterýmuproudížilami jako nitroglycerin. Xanaxzačínal působit…

Známosttohohlasuhovytrhlazjehodeliria.Otočilse aspřekvapenímvedlesebespatřilDennyhoMcNinche,který se tvářil, jako by se právě vrátilzpohřbu.

„Pěknejoblek.“

„ZNordstromu,“ opáčilDenny. „Zvýprodeje.“

Místnostkolemnějsetočilaanakláněla,alepodařilose muudržetočníkontaktadoufal,ženevypadástejněrozbitě, jakosecítí.

„Zeptalbychsetě,jestlisisjenomzašelnapivko,alepodle tvýho výrazuhádám, že to tak není.“

„Ne, to není.“

Barman postavilnabar pivo aDenny se dlouze napil.

„Jsi tu, abys mi dal padáka, nebo co?“

„Kéžby.“

John si nemohl pomoctarozesmálse.

Dennysáhldonáprsníkapsysakaapoložilnastůlasistenčku. „Rummel na tochcetebe.“

„Johne.“

„Dělášsiprdel?“Johnsipřisunulžádankublížapohledemprojel konkrétníúdaje.

POPISZLOČINU:

Potenciálnísériovávražda. Místnípoliciezahlcenaprací.

MÍSTO:

PaintersMill,Ohio.

KONTAKT:

JanineFourmanová,radníměsta.

NormJohnston.StarostaAuggieBrock.

„Tonenízrovnamoje oblast,“poznamenal John.

„Jako bys nějakou vposledních dnechměl.“

„Jsem dost dobrej, když se má něcopodělat.“

Denny pozvedl sklenici. „Tosenepočítá.“

Johnpohlédlúkosemnaformulář.Nedokázaluvěřit,že mupřidělilipřípad.Nebylzrovnanakandidátcenaagenta roku.

„Pročjá?“

„Možná sis vytáhl tu nejkratší sirku.“

Obavěděli,žeRummelneudělalnikdynicbezdůvodně. Byltomužsvidinoucíle,kterýnemělposloužitnikomu jinému než jemu samotnému.

Dennypokrčilrameny.„Možnájepodlenějnačase,aby seszvedlztésvéprdeleazačalzasvůjplattakyněcodělat.“

„Nebo chce být ten zákeřnej sráč při tom, jak se sesypu.“

„Tak mu dokaž opak. Jsi polda. Máš na to.“

IpřeslevandulovýoparopojenísiJohnpovšimlutrápenéhovýrazusvéhospolečníkaapomyslelsi,žeasiznájeho příčinu.Dennyjemožnájenomdalšíloutkavcelémoceánu loutek,alejetoférovýhráč.Něconatomsmrdíaobasito mocdobře uvědomují.

„Můžeš jít do penze,“ navrhl Denny.

Johnsložilžádankuavložilsijidonáprsníkapsyusaka. „Tenpřípad beru.“

„Jsisijistý?“

John přikývl. „Udělej pro mějenom jednu věc, ano?“

„Máštomít.“

„Vyřiď Rummelovi, ať mi políbí prdel.“

Denny se smíchem zvedl sklenici. „Tak na tose napiju.“

KAPITOLA 11

Půlnocsepřikradejakonějakýnočnípredátor.Jsempromrzlá,ztratilajsemveškeréodhodláníateďházímvšechno nářadízpátkydokufru.Zapěthodinjsmenarůznýchmístechvykopaliosmděr,alenenašlijsmeanistopuponějakýchlidskýchostatcích.Ještěstálenemámzdání,jestlimuž, kteréhojsemtehdystřelila,přežilaznovutotoměstoděsí, nebo jestli se námjednoduše nepodařilo jeho hrob najít.

SJacobempocestěnafarmumlčíme.Kžádnéomluvěza svouneschopnosthrobnajítsenemá–anikžádnémuobviňování–,alejáodnějaninicnečekám.Chcihopožádat, abymizítrazasepomohlhledat,aleneudělámto.Najíttělo DanielaLappajemůjúkol, jen můj, nikoho jiného.

Případužjeskoročtyřiadvacethodinstarý.Jelajsemze všechsil,časbylmýmprotivníkem,aledosáhlajsemjen mála.Zevšehotohofyzickéhovypětíběhemkopánímě bolízádaaramena.Poslednízbytkyoptimismuzeměvysál konfliktsmýmbratrem.Stáleměvšakstravujetouhatoho vraha dopadnout.

KdyžJacobavysadím,zamířímkdomovu.PaintersMill všudekolemměspísladkým,nevinnýmspánkemmalého dítěte.Obchodyjsouzavřené,jejichnazdobenévýlohypotemněléazataženéroletami.Naměstopadlovyčkávavéticho.VzpomenusinasmrtAmandyHornerovéanedokážu sipředstavit,žeseněcotakvysloveněbrutálníhopřihodilo vtomto malebném městečku, které jsem si takzamilovala.

Zastavímpředsvýmdomem,alenevystoupím.Mělabych toprodnešekzabalitatrochusiodpočinout.Vypadáto,že nászítračekáještědelšíden.Alepřestožemámtělonaprostozhuntované,myslmámjakonajehlách.JestliDaniel Lapppředvšemitěmiletypřežil,zakýmbyšelpropomoc?

Včase nouze se amišové obracejí na rodinu.

Ostřestočímvolant,dupnunaplynavyrazímpryčzměsta.Mocdobřesiuvědomuju,žebychkBenjaminuLappovinemělajezditvtutohodinu.Policistémusídodržovat protokolakodexchováníajedenjehobodříká,ževjednuvnocisenadveřeneklepe.Alejestlibudeněkdovědět, kdeseDanielLappnachází,budetojehobratr.Aprotožeje amiš,jsemsicelkemjistá,žeránonepoběžínaměstskýúřad skřikem ohledně policejní brutality.

Východněodměstaodbočímnavedlejšísilnici.NaLappovufarmusejedeasidopolovinytéhleodbočkyapakdlouhou točitoualejí.Narozdílodvětšinyamišskýchfaremjetahle neudržovaná.Měsícosvětlujestodolusprohýbajícísestřechou.Zesněhuvyčuhujetrávavysokáažkpasu.Zastavím vedle dílny, vytáhnu baterku azamířímkedveřím domu.

Necítímseohrožená,přestovšakpalcemodepnudrukna koženémpouzdřespistolí.Policistanemůžebýtnikdydost opatrný,dokonceanimezipacifisty.Otevřuvnějšíprosklenédveře,hlasitězaklepuačekám.KdyžseLappnevzbudí, zabušímbaterkouodřevo.Zvukseburácivěrozlehnemrtvolným

Popárminutáchseuvnitřrozblikážlutázáře.Sdlanípoloženounasvéosmatřicítceustoupímokrokdozaduado strany.Dveřeseprudceotevřou.BenjaminLappnamě mžouráslucernouvruce,jakobychpřiletělazjinéplanety.

„Katie Burkholderová?“

Ivtomšeruměpodobaoboubratrůzarazí.Potělemi přejedemrázavjehozávěsuminaskočíhusíkůže.Vidím jehosvětlemodréoči.Ostříhanéhnědévlasysezubatými konci.Stejnéúzkértyaostroubradu.Zábleskvzpomínky mědonutísestoupitoschodníž,alenaštěstísemipodaří narůstajícíodporzahnat.

Protožeseneoženil,jehladceoholen.Nasoběmákalhoty sešlemisvěšenýminabocíchakošili,kteroumázastrčenou jenčástečně. Nohy má schované ve vlněných ponožkách.

tichem.

„Potřebuju ti položit pár otázek,Benjamine.“

„Děje se něco? Už je hodně pozdě.“

Strčímmupodnosodznak.Hledínaněj,jakobynáhle přišeloschopnost číst.

„Tohle nepočká.“

Zamrká na mě. „Oco jde?“

„Otvého bratra.“

„Daniela?“Očisemurozšířípřekvapením.„Mášoněm nějaké zprávy?“

„Aty?“ prosmeknu se kolem něj.

Ustoupíokrokdozaduasledujemě,jakobychbylanějakénebezpečnézvíře,kterésesemzatoulalozlesů.Dům páchnejakozmoklýpesakravskálejna.Přímopředemnou jeztemnělákuchyň.Napravoodeměseotevírátmaváchodba. Na jejím konci se zvedá schodiště do patra.

„KdysvidělDanielanaposledy?“zeptámse.

Znovuzamrká,ospalejakosova.„Užjetohodnědlouho.“

„Jak dlouho?“

„Neviděljsemhoodtoholéta,kdyzmizel.Myslím,žeuž to je přes patnáctlet.“

Upřeněsenanějzadívám.„Jsisijistý?Nebyltadynebo veměstě?“

„Jsemsijistý.“

„Nezkontaktoval se stebou?“

„Ne.“

„Poslalsmunějaképeníze?“

Svraští obočí.

„Nelži mi,Benjamine. Můžu si to ověřit.“

„Pročseptášnatakovévěci?MášoDanielovinějaké zprávy?“

Jehootázkuserozhodnuignorovat,přistoupímkněmu blížavpustímdosvéhohlasutrochuvýhrůžnéhotónu.„Víš přece, že policii se lhát nemá, jeto tak?“

„Já nelžu.“

„Kde je tvůj bratr?“

„Nevím.“

„Řeknimi, kdys ho viděl naposled.“

„Anglické policii jsem už řekl…“

„Taktořekni znovu,“ utrhnu se naněj.

Dvěmaprstysepoškrábenaspánku.„Tolétopracoval uvás.PomáhalDwaynuBargerhauserovipostavitohradník pro dobytek. Ráno odešel aužse nevrátil.“

„Víš, co se mu stalo?“

„Nevím.Jáa Datt jsmemluviliskaždým,prokohoDanielpracoval,alenikdohoodtohodnenespatřil.Nevíme, kam šel nebo proč vůbec zmizel.“

Zamířím do kuchyněaposvítím si po místnosti baterkou. Nalincestojíjedenhrnek.Nadřevěnémkolíkuvisíjeden klobouk.Jedenkabátnavěšáku.Jetadyhroznýbordel,ale nevypadáto,žebytadyžilovíclidí.Projduchodbou,krátce nahlédnudokoupelnyaspodníložnice,otevřuskříňaskloním se pod postel.

Benjaminjdezamnouažkúpatíschodiště,zatímcojáuž vybíhám nahoruaberu schody po dvou.

„Pročto děláš?“ zavoláza mnou.

Kuželemsvětlazbaterkyrychlepročísnuhornípatro. Prvníložnice,kterouminu,jezcelaopuštěná.Žádnévěci veskříni.Žádnékufry.Druháložnicejeskorostejněprázdná,jevnívelkédvojlůžko,nočnístolekatoaletnístolek. Veskřínijsouuloženéjednoduchéšatyprojednohomuže. Vkoupelnějevlhkýjenjedenručník.Naumyvadleležíjeden kartáček.

SejdudolůanatrefímnaBenjaminamžourajícíhodopološera slucernou vruce. „Co tady hledáš?“

Posvítímmubaterkoudoobličeje.Jsemtakblízko,ževidím,jak se mu zúží zorničky.

„Jestlizjistím,žemilžeš,budeminaprostojedno,žejsi amiš.Došlápnusinatebetaktvrdě,žesibudešpřát,abys byl vbase.“

„Proč bychti lhal? Nemámproč.“Tváří se uraženě.

„Takmiřekniosvémbratrovipravdu!Pročakamodešel?“

Mojeúdernátaktikafunguje.PoprvézaceloudobuseBenjaminův klidzačínávytrácet.

„Možná chtěl Daniel náš prostý život opustit.“

„Proč?“

Zavrtápohleddozemě.„Možnásenedokázaldržet Gelassenheitu.“

Gelassenheit jeněmeckývýraz,kterývsobězahrnuje amišskémyšlenkyaideály:odevzdanostBohu,klástpotřebyostatníchpředpotřebyvlastníavéstskromnýaspokojený život.

Nechcimuuvěřit,nicbymineudělalovětšíradost,než kdybyteďDanielLappvyskočilzeskříněajámutakmohla dočelavystříletcelýzásobník.Aleinstinktmiříká,žemi tenhlemužnelže.Dalšíslepáulička.

Vědělajsem,žeztohonemusínicbýt,přestovšakcítím hořké zklamání.

„KdybybylDanielvnějakémprůšvihu,jeještěnějaké místo,kambyšel?“zeptámse.„Mělještěnějakédalšípřátele nebo rodinu, které důvěřoval?“

Benjaminzavrtíhlavouapohlédnemidoočí.„Pročsemě ptáš na takové věci?“

„Jenom ověřuju nějaké informace, které jsemdostala.“

Nevěřími.Vjehoočíchvidímnedůvěru.Nemůžustím alenicdělat.

„Jestlise,Benjamine,ukáže,takmidejvědět.Vedne vnoci. Je to důležité.“

Přikývne.

Zamířím ke dveřím.

„Je můj bratrvnějakém maléru?“zavoláza mnou.

Prudcerozevřudveřeavystoupímvennaverandu. „Všichnijsmevmaléru,“zašeptámazamířímkautu.

Kdyždorazímdomů,přivítáměvůněvanilkovéhopotpourriavčerejšíchodpadků.Nejsemzrovnanejlepšíhospo-

dyňka,alemůjbytječistýapříjemný.Potom,cojsempřečkalatenpekelnýden,pocítímzaslouženouradost,žejsem doma.

Rozsvítímvobýváku,skopnubotyanechámjeudveří. Sundámsibunduapocestědoložnicejiodhodímnasedačku.Vchodběsiodepnupouzdrosesvouosmatřicítkou apoložímhonaskříňku.Vložnicisevysoukámzkalhot oduniformy,rozepnusikošiliaobojínechámspadnoutna podlahu.Hnedzaniminásledujepodprsenka,kterouhodím napostel.

Zachumlámsedožupanu,nohamavklouznudobačkor azamířímdodalšíhopokoje,kterývyužívámjakopracovnu.Můjnotebookjestarýjakosvětsám,připojeníkinternetujeažbolestněpomalé,aletakhlesealespoňdostanu nastránkyOHLEGu,portáluprobezpečnostnísložkystátu Ohio.OHLEGvytvořilohijskývrchnínávladníajetoinformačnísystém,kterýumožňujemenšímpolicejnímútvarům přístupkdevítidatabázímvyužívanýmvšemibezpečnostními složkami.

Zatímcopočítačnabíhá,vydámsedokuchyně.Mělabych něcosníst,alepojídlenetoužím.Vkredencinadlednicínajduláhevvodkyapostavímjinastůl.Hodímdosklenicepár kostekleduanalijusi.Vím,žebychnemělapítsama,když mámtakponurounáladu,přestosevšakktomuprvnímu nebezpečnému doušku odvážím.

Alkoholmispálíjícenažkžaludku,alenakonecsklenicivyprázdnímnajedenzátahanalijusidalší.Předočima semivznášívšechnytyobrazy,kteréjsemdneskaspatřila. ZmrzačenétěloAmandyHornerové.Mukavočíchjejímatky.JásJacobem,jaksesnažímenajítostatkymuže,kterého, jakjsemceloupolovinusvéhoživotavěřila,jsemzabila. Vím,žepitímojeproblémynevyřeší,alejestlisemipoštěstí,pomůžemidožítserána.

VrátímsedopracovnyapřihlásímsedoOHLEGu.Moc sevtomsystémunevyznámachvílisesnažímzorientovat,

nežnajdu,cohledám.Vevyhledávačijemožnézadatcelouřaduúdajůzjedinéhorozhraní.Vyplnímjméno:Lapp, Daniel,vložímstátastisknuEnter.Vím,ženejspíšdoufám zbytečně,alepokudbylzatčenaodsouzen,sebralimuotiskynebohokdekolivestátěpřidalinaseznamsexuálních agresorů, ráno budu mít výsledek.

Jsemprávěvkuchynianalévámsidalšíhovelkéhopanáka, kdyžměvyděsíškrábánínaokno.Rychleseotočímazároveňsenatáhnuposvéosmatřicítce,přičemžsiuvědomím,že jsemjinechalavchodběnaskříňce.Kdyžvšakspatřímna cihlovémparapetuzrzavéhomourka,úlevněserozesměju. Nemámkočkymocvoblibě,zejménatyzbloudilévychrtliny,aletenhlekocoursidokázalzískatmůjsoucit.Jedotěrný,hlučnýanemáaniponětí,žejetímnejošklivějším,co

PaintersMillpotkaloodchvíle,cojsmenastanicivyfotili NormaJohnstona.TenkocoursekolemmotáužodVánoc. Protožebyltakstrašněvychrtlý,začalajsemmuvenobčas dávatmiskusmlékem.Tosamozřejměvedlokobčasnémisceskočičímžrádlem.Akdyžsednesteplotypohybujítěsně nadminusdvacítkou,jenepochybněmoupovinnostívzítho dovnitř.

Doloudámsekzadnímuvchoduaotevřu.Mourekdovnitř vstřelíspolusezávanemchladnéhovzduchuapodívásena mě,jako by se chtělzeptat: „Kde jsi tak dlouho?“

„Jenom si nezvykej,“ zamumlám.

Kocourpřizvukuméhohlasuzačnepřístaměnapadne, jakmůžestáleještěnějakélidskébytostivěřitpotomvšem, co si slidmi užil, kdy ho všichni jenom přehlíželiatýrali.

Sklonímseazvednuho.Kocoursepomněvlažněožene zubama,alepodařísemiuhnout.Jehotělíčkosepomalu uvolní.Jeskorojakokostřičkazabalenávošoupanémkožíšku. Pohlédne mi do očí ahlasitě zamňouká.

Ušimázkočičíchsoubojůcelépotrhané.Jehostrakatý nosprotínájizva.Najednépoloviněobličejemuchybífous-

„Budeš se muset spokojit smlékem, kámo.“

ky.Bojovník,kterýsenevzdávánavzdoryživotnímstrastem. Někdevjehopříběhu se skrývá ponaučení.

Nalijudomiskymlékoasobědolijuvodku.Položímkocoura na zemapozvednu sklenici.

„Tak abychom to do rána přežili.“

KAPITOLA 12

Ptácizakuchyňskýmoknemštěbetajíjakomaléděti.Jsem zcelaponořenádopečeníchleba.Naddřezempovlávají vjemnémvánkužlutézávěsy.Zaoknemsetřepotajíašumí listyjavoru,zvedajíseazaseklesajíamnějejasné,žepozdějipřijdebouřka.Vzduchemsevznášívůněčerstvěposečenétrávy,petrolejezesporákuatepléhodroždí.Mámchuť jít ven,ale jakovždyckyje třeba dodělat práci.

Zabořímrucedotepléhotěsta.Pečeníchlebaužměnebaví,chtělabychtřebarádio,aleDatttovýslovnězakázal.Místotohosibroukámmelodii,kteroujsemzaslechlavkrámku veměstě,písničkuoNewYorku,apřemýšlím,jakasivypadá světzavšemitěmikukuřičnýmipoliapastvinamiPainters Mill.Jsoutosny,kterébychsnítneměla,alejsoumojeajsou tajné.

Mámpocit,jakobyzamnouněkdostál.Otočímseave dveříchspatřímDanielaLappa.Nasoběmátmavékalhotysešlemiašedoupracovníkošili.Nahlavěmánasazený slamáksširokoukrempou.Pozorujemě,jakomužpozoruje ženu. Vím, že bych neměla, ale usměju se.

ti neodpustí,“řekne.

Atehdysivšimnurozšiřujícíserudéskvrnynajehokošili. Krev,uvědomímsi.Chciutéct,alenohymámcelézdřevěnělé. Když pohlédnu na zem, stojím vmoři krve. Vidím rudé flekynazávěsech.Ťápotynakredenci.Šmouhynamýchšatech.

Zaoknemzakrákávránaaodletí.NauchucítímDanielův dech. Slyším odporná slova, kterým nerozumím.

„Vražedkyně,“ šeptá. „Vražedkyně.“

Probudímsezalitástudenýmpotem.Naokamžikmije zasečtrnáct,jsembezmocná,vyděšenáajemihanba.Odho-

„Bůh

dímdeku,posadímseaspustímnohynapodlahu.Tichem ložniceserozléhámůjdech.Obrátísemižaludekajájeho obsahucítímažvkrku,alepolknuasensezačnepomalu vytrácet.

Sedímnaokrajiposteleatvářvložímdodlaní.Nesnáším tenhlesen.Aještěvícnesnáším,žemástálenademnoutu mocapokaždéměvrátídokůžetémalévyděšenéholky. Zhlubokasenadechnuaznovusipřipomenu,kdojsem.Dospělážena.Policistka.

Kdyžpotnamékůžiuschneajávstanu,abychseoblékla, přísahámBohu,kteréhojsemsezřekla–akterýsezřekl mě–,žeužnikdynebudubezmocnáaužnikdyminebude hanba.

FarmářivPaintersMillzačínajídenčasněráno.Přesně vsedmstojímpředdvoukřídlýmiprosklenýmidveřmiobchodusezemědělskýmistrojiatechnikouapřemýšlímnad rozhovorem,kterýseprávěchystámvéstsDonnymBeckem.Cedulenadveříchhlásá,žemajíotevřenoodsedmi odpondělídosoboty.Někdomádneskaránozpoždění.Nakouknu dovnitř azaťukám klíči.

Přessklosenaměusmějedrobnáženavčervenéhaleně asejmenovkousnápisem„Dora“.Otočíklíčivzámkuaty jízachřestívdlani.

„Dobréráno,“pozdravímě.„Jsteprvnímnašímdnešním zákazníkem.“

Ukážujíodznak.„PotřebujumluvitsDonnymBeckem. Jetady?“

Úsměvsejíztvářerychlevytratí.„Jevodpočívárně,dělá kafe.“

„Kdetoje?“

„Vzadu vkrámě,“ ukáže. „Mám vás tam dovést?“

„Však já to najdu.“

Zamířímdozadníčástiobchodu.Občastadynakupuju. Dajísetusehnatrůznývěcinazahradujakokytky,květináče

azahradnínářadí.Policejnístanicetadynakupujepneumatikypropolicejnívozidla.Alevnabídcetumajípředevším potřebyprofarmáře.Radlice.Pneumatikyprotraktory.Pletivo.Vrtáky.

Kdyžvkročímdozadníčástiobchodu,donosuměuhodígumovýpachnovýchpneumatik.Zahnudolevaaprojdu mezimasivnímiregályzvedajícímiseodpodlahyažke stropu,vekterýchjsouvyskládanépneumatikyvšechtvarů avelikostí.Předsebouslyšímsmích.Nakoncichodbyjsou otevřenédveře.Schválnějsemsemdorazilahnednazačátku pracovnídoby,abychBeckazastihlanepřipraveného.Chci hozaskočit,abychmohlaposouditjehoautentickoureakci, až se hozeptám naAmandu Hornerovou.

Donnyhonajduvodpočívárně,jakkesnídanihltásendvičzmotorestu.Naprotiněmusedídrobnáblondýnka,která brčkemusrkávácolu.Kdyžvstoupím,obavzhlédnou.SendvičsezastavínapůlicestykBeckovýmústům.Ví,proč jsemtady.

Vrhnu na dívku upřený pohled. „Omluvíš

„Jasný.“ Popadne plechovku azmizí zmístnosti.

Zavřu za ní dveře aotočím se na Donnyho.

Ztěžkapolkne.„Hádám,žesemnouchcetemluvitkvůli Amandě.“

Přikývnu.„JsemKateBurkholderová,náčelnicepolicie.“

„Vím,kdojste.Jednoujstedalatátovipokutuzarychlost.“Vstane,naklonísenadstůlanatáhnekemněruku.

„Jsem Donny Beck.Ale to vy už víte.“

Potřesusisním.Stiskmápevný,aledlaňmázpocenou akluzkou.Vypadájakoslušnýmladík.Farmář.Nejspíšsvou výplatuutrácízasoučástkyprosvůjsporťákaabymohlřádit osobotních nocích.

„Kdy jsi vidělAmandu naposledy?“ zeptám se.

„Tu noc, kdy jsme se rozešli.Asi před měsícem apůl.“

„Jak dlouho jste spolu chodili?“

„Sedmměsíců.“

nás?“

„Bylo to vážné?“

„Podlemějo.“

„Kdo se rozešel ským?“

„Ona se mnou.“

„Proč?“

„Chystalasejítnavýšku.Nechtělasetadykničemuvázat.“ Ušklíbne se. „Prý mě nemilovala.“

„Naštval ses, když ti dala kopačky?“

„Ne.Teda bylo mitolíto,alenevyjel jsem po ní.“

„Fakt?Pročne?“

Nevěřícně sena mězadívá. „Protožetakový nejsem.“

„Milovalsji?“

Očimasemumihnezábleskemocí,načežpohledskloní ke svému nedojedenému sendviči. „Jo, asi jo.“

„Spalijstespolu?“

Kmémupřekvapenízrudne. Přikývne.

„Spalaještěsněkým?“

„Myslím,žene.“

„Hádalijstese?“

„Ne.“Jakobysepřiněčempřistihl,střelípomněpohledem.„Tedahádali.Občas.Alenemocčasto.Byladocela vpohodě.“ Pokrčí rameny. „Byl jsem do ní blázen.“

„Mělanějakénepřátele?“

Zavrtíhlavou.„Každýjimělrád.Bylafajn.Bylasní sranda.“

„Kde jsi byl vsobotu večer?“

„Jelijsme státou abráchou do Columbusu.“

„Co jstedělalivColumbusu?“

„Jelijsmenabasket.Speciálníolympiáda.Bráchajehendikepovaný.“

„Byli jste tam přes noc?“

„Jo.“

„Kdejstespali?“

„HolidayInnutřiadvacáté.“

„Je ti jasné, že si toověřím?“Všechno si zapisuju.

„Jasně. Říkám pravdu.“

„Když tiAmandařekla, že se nechcevázat, žárliljsi?“

„Ne.Tedatrochu.Jakožekdyžjsemsipředstavil,jak chodísjinýmaklukama.Aleto je všechno.“

„Cotímmyslíš?“

„NikdybychAmanděneublížil.Nikdytakhle,prokristapána.“ Se slovem „takhle“ semurozechvěje hlas.

„Jaktakhle?“

„Slyšel jsem… co jí udělal.“

„Od kohos to slyšel?“

„Jednaservírkavmotorestumipověděla,žeji…však víte.“Načeleahornímrtumunaskočíkrůpějepotu.Zabalí sendvičdoubrouskuaobloukemhohodídokoše.„Jemi ztoho zle.“

„Teď,Donny,potřebuju,abysespořádnězamyslel.Je možné, žeseAmanda vídala ještě

sněkým?“

Zavrtíhlavou.„Podleměne.Nelítalafurtjenomzachlapama. Byla rozumná.“

„Takžesimyslíš,žektoběbylaupřímná?“

„Prýbyráda,abychomzůstalipřáteli.“Pokrčíjednoramenoazasehonecháklesnout.„Říkaljsemsi,žejetolepší,nežabychjiužnikdyneviděl.“Očisemuzalijíslzami. „Teďužnatomnesejde.Stejněužjinikdyneuvidím,žeje to tak?“

Strčím zápisník do kapsy. „Neopouštěj město, jasné?“

Jehopohledsestřetnesmým.Vjehoočíchvidímbolest, jakoudvaadvacetiletýklukzfarmynejspíšnedokážejentak zahrát, ajápocítím neobvyklou touhu ho ukonejšit.

„Vysimyslíte,žejsemtoudělaljá?“zeptáse.

„Jenchci,abysbylporucevpřípadě,žebudupotřebovat ještěněcovědět.“

Opřeseoopěradložidleahřbetemrukysiotřeoči.„Stejněsenikam nechystám.“

Nabídnumusvouvizitku.„Jestlisiještěnaněcovzpomeneš, tak mizavolej.“

Podívásenani.„Doufám,žetohobastarda,cojítoudělal,chytíte.Amandasinezasloužilazemřít.“

„Ne,tonezasloužila.“Kdyžsevydávámkvýchodu,vduchu Donnyho Becka vyškrtnu zeseznamupodezřelých.

Jakmiledorazímnastanici,ještěneníaniosm.Glockovo hlídkovéautostojínasvémobvyklémmístě.Moninford vedlenějjepokrytýtenkouvrstvičkousněhu.Zajímaloby mě,jaká nová katastrofa na mě uvnitř čeká.

Kdyžvejdudovnitř,Monavzhlédneodtelefonu.„Zdravím,náčelníku. Máte tady nějaký vzkazy.“

„Tojealepřekvapení.“Převezmusiodníhromádkupapírků.

Vlasymávyčesanénahoruazcopujídolůvmalýchspirálkáchvisítenképramínky.Rtěnkumáskorostejněčernou jakolaknanehty.Vínoválinkadodávájejímočímpodobný vzhledjako při těžkémzánětu spojivek.

„NormJohnstonzačínábýtnasranej,žemusínechávat vzkazy,náčelníku.Víte jak, vylívá si vztek na mně.“

„Nejspíš vaši hlavu na stříbrným podnose.“

Střelím po ní pohledem.

„Jenom hádám.“

Zasměju se. „Kde je Glock?“

Mrknenapanelústředny,nakterémsvítíjedinéčervené světýlko. „Na telefonu.“

„Ažtoukončí,takmuvyřiď,aťmizavolá.“Dojduke konviciskafemanalijusitennejvětšíhrnek,jakýnajdu. Vkancelářisizapnupočítačapověsímbundunaopěradlo židle.Nemůžusedočkat,ažzjistím,jestliOHLEGnašel něcona DanielaLappa.

Kdyžsepřihlásím,veškerémojenadějepohasnou.Jestli jenaživu,držísepřizemi.Nejspíšvystupujepodjinýmjménem.Možnádokonceukradlněčítotožnostnebomáfalešné číslosociálníhozabezpečení.Zanormálníchokolnostíbych

„Řekl, cochce?“

poměstěvyvěsilajehofotku.Alenemůžuriskovatzvědavé dotazy.Lidébudouchtítvědět,pročsezajímámomuže,kteréhoužšestnáctletnikdoneviděl.Dajísidohromadyjedna ajednaaDanielLappsevynoříztemnotjakonějakáamišská verze Jacka Rozparovače.

Vytočím číslo na Norma Johnstona.

Johnstontozvednenaprvnízazvonění.„Užsevámsnažím dovolat skoro dva dny,náčelníku Burkholderová.“

„Mámtohoteďstouvraždouažnadhlavu,Norme.Co pro vás můžu udělat?“

„Městská rada astarosta by vás rádi viděli.Dneska.“

„Norme, podívejte se,já tady musím…“

„Přivšíúctě,Kate,vymátepovinnostnásovšeminformovat. Chcemevědět,jak pokračuje vyšetřování.“

„Ověřujeme pár stop.“

„Máte podezřelého?“

„Vydalajsem tiskové prohlášení…“

„Tamnení ani zbla.“

Povzdechnusi.„Abychbylazcelaupřímná,moctohonevím.“

„Vtompřípaděnašeschůzkanebudetrvatdlouho.Vpolednenaženuvšechnydozasedačky.Dodvacetiminutjste venku.“

Zavěsí,anižbyčekalnaodpověďaanižbymipoděkoval.Pořádhoštve,žejsemhosebralazařízenívopilosti. Sobecký bastard.

„Náčelníku?“Jsemtakponořenávmyšlenkách,žesiani nevšimnu,žepředemnoustojíMona.„Někdozavámapřišel.“

Něcovjejímpohleduměvyplaší.Ocojdetentokrát?pomyslímsi.Ochvílipozdějisevedveříchobjevímásestra. Náčelnicípoliciejsemužpřesdvaroky.Zaceloutudobu mětadynenavštívilaaniSarah,animůjbratr.Nakrátký okamžiknemůžuuvěřitvlastnímočím.Paksivzpomenuna svůj včerejší rozhovor sJacobem.

„AhojKatie.“Sarahmánasoběnámořnickymodréšaty sčernouzástěrouatlustouzimnípláštěnku.Vlasy,rozdělenérovnoupěšinkoupřesněuprostřed,mávtýlestažené dodrdoluatovšemázakrytotradičnímamišskýmčepcem. Jeodvarokystaršínežjá,jepěknáazaměsícaněcočeká prvnídítě.

Vstanu, obejdu stůl, vysunu pro ni židliazavřu dveře.

„Posaďse.“Pokrátkémrozpačitémmlčenísezeptám: „Jak se cítíš?“

Jetonepříjemnáotázka.Nenítopoprvé,cojeSarahtěhotná.Covím,užčekaladítětřikrát.Pokaždévetřetímtrimestru potratila.

Usmějese.„Myslím,žejevevůliBoží,abychtotodítě měla.“

Oplatímjíúsměv.Budedobroumatkou,doufám,žesejí to poštěstí.

„Tos jela bryčkou do města úplně sama?“

Přikývne,krátceuhnepohledemamnějejasné,žejetady proti vůli manžela.

„Chápu.“Čekámasleduju,jakvníprobíhánějakývnitřní konflikt, nedokážu však říct, oco jde.

„MluvilajsemsJacobem,“ozvesepochvíli.„Prýjstešli do toho sila. Prý je Daniel Lapp možnánaživu.“

„Jetojenomteorie.“Pohledmibezděčnězalétnekedveřím, abychse ujistila, že nás nikdo nezaslechne.

Pokračuje,jakobyměneslyšela.„Celétyrokyjsmevěřili,že ho ksobě přijalBůh.“

Bůh.Toslovosmeteposlednízbytkymétrpělivosti.Chci jípovědět,žetenhajzl,coměznásilnil,teďhořívpekle,že přesně tam patří.

„Ikdyby byl mrtvý, tak pochybuju, že ho Bůh přijal.“

„Katie.“Jejípohledsestřetnesmým.„Někdobylvestodole. Před třemi dny.“

Chloupky na zátylku se mi postaví hrůzou. „Kdo?“

„William je na koňském trhuvKeenu.“

„Nevím.“

„Co se stalo?“

„Zrovnajsemdojilaazaslechlajsem,jaksezabouchlpoklopodtrubkyodfukaru.Kdyžjsemsetampodívala,nikdo tam nebyl.Ale ve sněhu jsem viděla stopy.“

„Byly to mužské stopy?“

„Asi ano. Byly velké.“

„Pročjsimitoneřekladřív?“

„Tehdyměnenapadlo,žebytomohlobýtdůležité.Ale teď…“Odvrátípohledapaksenaměnervózněpodívá.„Myslíš,žebytomohl být Daniel? Jezpátky?To on vraždí?“

Kdyžzvážímmožnost,žejeLappnejenženaživu,aleže představujepotenciálníhrozbupromourodinu,přidátocelé situacinovýrozměr.

„Nevím.“

„Cokdyžsenanászato,cojsmemuprovedli,zlobíatoužípopomstě?“Ztišíhlas.„Katie,nechcitězatěžovatsvými obavami,alemyslím,žejenačase,abysoLappovipověděla tétvé anglicképolicii.“

Trhnu sebou. „Ne.“

„Nemusíšjimříkat…všechno.“

„Ne!“Toslovozeměvyjdeostřeji,nežjsemmělavúmyslu, ale nevezmu ho zpátky. „Otohle mě nežádej.“

Sarahnamědálupřeněhledí.„CokdyžseDanielvrátí?

CokdyžsepokusíublížitmněneboWilliamovi?“Položísi dlaň na vystouplé břicho. „Musím teď myslet ina tomalé.“

Vžaludkusemijakozkyslémlékosrazíklubkostrachu.

Snažímsepřijítnato,jakjiuklidnit.Nedostávásemiale slov. Nakloním se dopředu, vezmu ji za ruku aztiším hlas.

„Sarah,poslouchejmě.Jacobvěří,žeDanieltehdyzemřel.Jásitomyslímtaky.“

„Takpročjstehledalijehotělo?“

Můjmozeksepídípoodpovědích,kterévněmnejsou.

„Můžutiříctjediněto,žejsemvesvéprácidobrá.Prosím.

Věř mi. Nech mě, ať to vyřeším po svém.“

Znovusemirozeznítelefon.Pohlédnunanějaspatřím, jaknaněmnastřídačkupoblikávajítřisvětýlka,alepozorností zůstávám usestry.

„Víšpřece,žeudělámvše,cojevmýchsilách,abychvás ochránila.“

„Jak nás můžeš ochránit, když ani nevíš, kde je?“

Ničímě,ženemámodpovědi,kterépotřebujeslyšet.Mou pozornost přitáhne zaklepání nadveře.

„Promiň,Sarah.“Pustímjejídlaň.„Musímsevrátitdo práce. Později siotom ještěpromluvíme.“

„Podle mě to nepočká.“

„Dejmi prosím ještě trochučasu.“

Dveřeseotevřou.DovnitřvstoupíMona.„Pardon,náčelníku,jenomjsemvámchtěladátvědět,ževolalšerif.“Podá mi růžové papírky.

„Zjistimiprosím,jestlibyT.J.doprovodilSarahdomů,“ požádám Monu.

Sarahnamě vrhne bázlivý pohled. „To nebude nutné.“

„Budu se tak cítit líp. Cesty jsou místy kluzké.“

MonasenaSarahzazubí.„Takpojďte,sestro.Zkusíme ho najít.“

Sleduju,jakSarahodchází,asnažímsezůstatklidná,ale nejdeto.Kdobylvjejichstodoleaproč?MáohledněLappa pravdu?Zaměřilsenamourodinu?Hrozíjimnebezpečí? Všechnytyotázkyspolečněsmožnýmiodpověďminaně semivysmívají.

…jenačase,abysoLappovipovědělatétvéanglicképolicii.

Jejíslovasemivhlavěrozléhajíjakoránykladivem oocel.Samasebepřesvědčuju,žesineuvědomuje,jaké důsledkybyzpřiznánínaméstraněplynuly.Žebytonenávratněpoškodilomoukariéru.Moupověst.Mouhodnověrnost.Tentopřípad.Možnábychskončilaivevězení.Ato aninezmiňuju,jakbytopoškodilomourodinu.Pokudje Lapp mrtvý, bylo by to naprosto kničemu.

Vytahovatkostlivcezeskříněrozhodněničemunepomůže.

To rozhodně ne.

ZadesetminutužnajduGlockaujehostolustelefonem uucha.Kdyžnahlédnudovnitř,podívásenaměazvedne prst,čímžmidánajevo,abychnikamnechodila.Pochvíli zavěsí azavrtí hlavou. „To byla kriminálka.“

„Nějaké dobré zprávy ohlednětěch stop?“

„Majíčástečnoustopupneumatiky,kteráneodpovídá žádnémuzpolicejníchnebonemocničníchaut.“

Srdcesemirozbušívdivokémstaccatu.„Můžouurčit výrobce?“

„Jejichtechnikužnatomdělá.“Pokrčírameny.„Padesát napadesát, že tu stopu dokážeidentifikovat.“

Nejsoutovyloženěskvělézprávy,alevtuhlechvíliberu cokoli, co zní pozitivně.

„JdusipromluvitseScottemBrowerem.“Browerbyl vklubuBrassRailtunoc,coAmandaHornerovázmizela. Mohlbybýtpodezřelý,protožemápárzáznamůozatčení, přičemžjedenkrát použil nůž. „Chceš jít se mnou?“

„To sinenechámujít.Platítesnídani?“

„Pouze vpřípadě,že bude rychlá.“

ZadesetminutužsedímevmémautěamířímekLubeovýmdílnám,kdeBrowerpracujejakoautomechanik.Glock navedlejšímsedadledosebehodíposlednízbytkyburrita aubrousek nacpe do pytlíku.

„Jak to šlo sDonnym Beckem?“zajímáse.

Zavrtímhlavouapopíšumurozhovorstímklukem.„Podle mě to neudělal.“

„Máalibi?“

„Ještě to potřebuju ověřit,ale asi totak bude.“

„Možná se námsBrowerem povedelíp.“

Lubesvoudílnuprovozujevchátrajícíchgarážíchvprůmyslovézóněpoblížželezničníchkolejí.Parkovištětvoří zčástiasfalt,zčástištěrkapokrývájejzvětšinyneodhrnutý

špinavýsníh.Venkustojínatvárnicíchchevroletročníkasi 1969.Hnedvedlenějmánějakýmužhlavuschovanoupod kapotounáklaďáku.

Zastavím poblížgarážových vrataobavystoupíme.Glock seještěvíczachumládosvéslužebníbundy.„Nesnáším sníh,“zamumlá.

Kdyžotevřemedveře,ozvesebzučák.Zpozapultu vzhlédneodkrabiceskoblihamipodsaditýmužsvýrazně červenýmitvářemi. „Můžu vámňákpomoct?“

„HledámScottaBrowera.“Ukážumuodznakasnažímse nedívat na drobky vkoutku jeho úst.

„Co proved tentokrát?“

„Jen si sním potřebuju promluvit. Kde je?“

„Vzadnígaráži.“

Oba se sGlockem otočímezároveň.

„Jestli něco proved, tak otom chcivědět!“ zakřičí muž.

Zavřuzanámidveře,anižbychmuodpověděla.Jdemepo vyšlapanémchodníčkuaždozadu.Plechovábudovagaráže vypadá,jakobypřežilatornádo–taktak.Jedenplechový plátseuvolnilateďhlasitěpleskávevětru.Zevnitřslyším hučeníjakéhosielektrickéhopřístroje.Doufám,žejeuvnitř Brower sám.Trhnutím otevřu dveře avstoupím dovnitř.

Elektrickýpřímotopzesebechrlíhorkývzduchpáchnoucípomotorovémolejianaftě.Světlovmístnostivychází odzářivkyustropu.Podéltřízdísetáhnouocelovéregály. Nadpracovnímstolemjekezdipřipíchnutýkalendářzroku 1999,nakterémpózujínahéženyoddávajícíseorálnímu sexu.Každýčtverečnícentimetrprostoruzabírábuďrůzné nářadí,nebonepořádek.Browerstojíupilyuprostředmístnostiasnaží sejejíčepelí překousnout kus oceli.Všudekolemnějlétajíjiskry.

Počkám,aždokončířez,ateprvepotomseozvu.„Scott Brower?“

Vzhlédneodpráce.Kmémupřekvapeníjetokrasavec. Máhladkoutvářičku.Psíoči.Dětskýnos.Překvapivěžen-

ské,plnérty.Jemudvaatřicet,alevypadánamnohemmíň. Pohledem přelétne ze mě na Glocka azpátky kemně.

„Kdo se ptá?“

„Policie.“Ukážumuodznak.„Potřebujuvámpoložitněkolik otázek.“

„Ohledně čeho?“

„Byl jste vsobotu vnocivklubu Brass Rail?“

„Spolusdalšímapárstovkamalidí.Covím,taktožádnej zločin není.“

Zaskřípuzuby,alehlasudržímklidný.„Mluviljsteseženou jménemAmanda Hornerová?“

„Mluviljsemshromadoukoček.ŽádnouAmandusinepamatuju.“

„Takjávámosvěžímpaměť.“Nespouštímznějpohled, přičemžvytáhnufotkumrtvéAmandyHornerovénanosítkách. „Už si vzpomínáte?“

Připohledunamrtvouženusebouaninecukne.„Takže prototohlevšechno.Tojetakočka,cosenechalapodříznout.“

„Očemjstespolumluvili?“

„Nepamatujusi.“

„Myslíte,žekrátkývýletnapolicejnístanicibyvámpomohl?“

Pohledem střelí po dveřích. „Hele, ty vole…“

„Nejsemžádnýtyvole,“obořímsenaněj.„Jsempolicejnídůstojník,taksepřestaňchovatjakonějakejsráčaodpověz mi.“

„Dobrá.“Zvedneruce.„Abybylojasno,takjsemseji snažilsbalit.Trochujsmeflirtovali.Tojevšechno,přísahám.“

Uvědomujusi,žeseGlockprocházípogaráži,díváse dokoše,otevírázásuvkusnářadím.Jsemmuvděčná,žeje tadysemnoujakozáloha.ScottBrowerseminelíbí.Nevěřímmu.Avsadímse,žezatoufasádouhezounkaseskrývá odporný hajzl.

„Ulítávají ti nervy,Scotty?“

Vrhnenaměostražitýpohled.„Občas.Kdyžsesemnou někdo snaží vyjebat.“

„AAmanda se stebou snažila vyjebat?“

„Ne.“

„Atvoje šéfkavAgri-Flosestebou snažila vyjebat?“

Jeho výraz potemní. „Nevím,očemto mluvíte.“

„Hrozils jí, žejí podřízneš krk. Říkátitoněco?“

„Já toneudělal,ty vole.“

„Říkala jsem ti, abys mi tak neříkal.“

Ohrnehorníret,jakobynaměmělzačítconevidětvrčet. Dětskátvářičkasepomaluhroutíaodhalujepravdu,která sepodníukrývá.Začínábýtrozčílený.Přesnětamhochci mít.

„Coodeměchcete?“zeptáse.

„Vkolik jsivsobotu ztoho klubu odešel?“

„Nevím. Opůlnoci. Možnávjednu.“

„Vlastníš nějaký nůž?“

Rozhlédnesekolemjakoliška,kterábudeconevidětrozdrásanápsy.„Nejspíš.“

„Jaktomyslíš,nejspíš?Tysnadnevíš?Nepamatuješsi?

Jak si nemůžeš být jistý, jestlivlastníš nějaký nůž?“

Glocksepostavíkousekzaněj.„Možnábys,kámo,mohl zkusittenginkoblivajz. Prý je to dobrý na paměť.“

Browerseušklíbne.„Onoprostě…,užjsemhopárdní neviděl.“

„Ztratils ho? Možná ses ho schválně zbavil.“

„Nejspíš se bude válet někde doma.“

HodímpohledempoGlockovi.„Vypadáto,žebudeme potřebovat povolení kdomovní prohlídce.“

„To teda jo,“ přikývne.

BrowersklouznepohledemzeměnaGlockaazasezpátky na mě. „Proč mě tu takbuzerujete?“

„Protožemůžu.Protožesmrdíš.Protožejsiprolhanýhovado. Nestačíto?“

Hledínaměajehoobličejsepomaluzbarvujedopurpurového odstínu. „Takhle semnou mluvit nemůžete.“

MrknupřesramenonaGlocka.„Slyšelssnad,žebych řekla něco nevhodného?“

„Možná jetocitlivej kluk,náčelníku.“

„Jdidohajzlu,“ulevísiBrowersměremkeGlockovi. „Zasranejfízláckej negre.“

Glock se upřímně rozesměje.

Můjhněvdosáhnevrcholu.Nicnenávidímvícnežrasisty.IkdybytenhlemužnemělnasvědomívražduAmandy Hornerové,jetoneurvaléprase.Takžeserozhodnupokazit muden.Týden.Celýměsíc,jestlitobudejentrochumožné.

„Máš usebe nějakou zbraň, Scotty?“

„Ne.“ Strčí ruce do kapes.

„Dej

Neposlechne.Místotohoustoupíokrokdozadu,abybyl odemědál.Položímrukunateleskopickýobušekuopasku. Rádabychmudalaránuparalyzérem,aletysebohuželdo městského

Kdyžsiuvědomím,žeměneposlechne,rozbušísemisrdcejakoozávod.Hruďmizaplavíadrenalinajakopovpichu dotepnysemirozlijedokončetinstakovousilou,ažse začnutřást.Popojdukněmublíž,kdyžtunáhleprásknedo bot.

SGlockemzanímvyrazímeobazároveň,dvasprinteři, kteříseodlepiliodstartovníčáryateďuháníjakoozávod. Browerjehbitýarychlý.Převrátíregál,abynámzatarasilcestu,vystřelízadnímidveřmivenazamíříkpříjezdové cestě.

Přeskočímpřespřekážku,proběhnudveřmiavyrazímza ním.Koutkemokaspatřím,jakGlockzakopneasložíse kzemi.SvézornépolezaměřímčistěnaBrowera.Modré montérky.Mávárukamavtempu.Občaspohlédnepřesrameno.Zemějepokrytásněhemaklouže.Podjedouminohy,

ruce tak, abychna něviděla.“

rozpočtunevešly.

„Nebudu to opakovat dvakrát.“

alevyrovnámtoapokračujuvesprintu.Zasebouslyším křik,alejsemažpřílišsoustředěnánaběh,abychdokázala rozlišitjednotliváslova.

Kmémupřekvapeníhodoháním.Představujusi,jakho skolím,jakmukleknunabedra,jakmunazápěstínasadím pouta.Aleužjsembylavmnohahoničkách,abychvěděla, že nikdy nicnejde jakopodleučebnice.

Patnáctmetrůpřednámijerozcestí.Browerzahnedoleva.Proběhnumezipopelnicemiazkrátímtakjehonáskok zhrubaotřimetry.

Běžídál.

Ještěčtyřikrokyabududostblízkonato,abychhopovalila.Srdcemibijejakosplašené.Vušíchmihučíadrenalin. Podklouznemulevánoha,cožhozpomalí.Vrhnusenaněj, obtočím

Zústsemuvyderenesrozumitelnýzvuk.Ještěvevzduchuseotočí.Rukamaměudeřídoramenstakovousilou,že miurčitěnadělámodřiny.Jehoprstyměsevřoujakokleště svěráku.

Ztěžkadopadnemenazemakussklouzneme.Nárazmi vyrazídech.Doočíapusysemidostanesníh.Slepá,řízenájensvýmvlastníminstinktem,skrčímnohypodsebe. Vysunuobušekzpouzdraašvihnujím,abyvyjel.Alenejsemdostrychlá.Ránapřijdezničehonic.Jehopěstjejako železnápalice,kterápřišladokontaktusehřbetemmého nosu.Sílaúderumiotřesemozkemajehovibracepocítím vevšechdutináchhlavy.Hlavamiodletídozaduamésevření povolí.

Sesvištěnímvětrušlehnuobuškempojehostehně.Zavrčí jakonějaké zvíře.

praštit.Pokusímsenapřáhnoutrukusobuškem,abychdokázalaráněčelit.

„Stůj!“zakřičím.

mu ruce kolem boků, zapřu se do něj ramenem.

„Pusť mě, ty zkurvená amišská svině!“

„Tyfízláckáděvko!“Trochuustoupí,abyměmohlznovu

ZbokusenanějvrhneGlock,těžkýnáklaďák,kterýnajedenaosobníauto.Odplazímsestranou.Všudelításníh. Vzduchprotnenelidskývýkřik.GlocksložísumemvzpěračeBroweranabřicho.Vylezenaněj,přitlačímukoleno kzádůmapokouší se mu sevřít zápěstí.

„Přestaň klást odpor!“ zařveGlock.

Mrkánímsepokoušímzahnatslzybolesti,popadnuželízkaadolezuažknim.ZacvaknupoutaokoloBrowerových zápěstíapevně je stáhnu.

Všimnusikrvenajehozádechanásledněsiuvědomím, ženejspíšbudepatřitmně.Rukávemsiutřunosakméhrůzezjistím,že semi krevznosu valí proudem.

„Vpohodě, náčelníku?“

Pohlédnunazem.Sníhjepostříkanýkrví.Znovusiutřu nos do rukávu, ale nadělám tímjenomnepořádek.

„Zeptej se mě,ažnajdu svoje bulvy.“

„Mám to vcajku, jestli chcete něco udělatstímnosem.“

Protožemámuslzenéočianechci,abysivytvářelnějakémylnédomněnky,začnusešouratsměremkegaráži.Za zády slyším, jak Glock Browerovi poroučí, aby vstal.

Krevmitečeidopusy,anežvstoupímdogaráže,odplivnusi.Uvnitřserozhlédnu,jestlinespatřímněco,čím bychmohlakrvácenízastavit.Zezásobníkunadpracovním stolemčouhajímodrépapírovéručníky.Hrstjichvyškubnu astisknu si nosní dírky.

„Ježiši,náčelníku,vypadáte,jakobystesestřetlasMikemTysonem.“

Vzhlédnu aspatřím, jak na mě ze dveříhledíT.J.

„Taktobychtipřálaviděttohodruhéhochlápka,“zamumlám. „Co tadyděláš?“

„Glockzažádalpřesvysílačkuoposily.“T.J.vytáhne zkapsykapesník,přistoupíkemněapodámiho.„Tady máte.“

„Zničímti ho.“

„Mám jich víc. Mámamije kupuje každýVánoce.“

Nasákléutěrkyodhodímdokošeapřiložímsiknosukapesník. „Díky.“

GlocksBroweremvstoupídovnitřzadnímidveřmi.Browerovočelohyzdíodřeninavelikostihrušky.Jehovlasy jsoumokréodtajícíhosněhu.Vypadájakopitbull,kterému právě nakopala prdelsmečkatoulavýchčivav.

Glockhonatlačídovnitř.„Totěneučili,žeholkysenebijou?“

Vedveříchstojímužodpultuanatahujekrk,abylépe viděl.„Tenkreténvrazilpolicajtce?“

Seberuse,dojdukedvojici,kterávešladovnitř,apohlédnu Browerovi zpříma do očí.

„Chceš nám prozradit, proč jsi zdrhl?“

„Tobě povím ledatak velký kulový.“

„Takjakotakpůjdešsedět.“Ohlédnusezasebe.„Prošacuj ho apřevez ho, dobře?“

„Sradostí,“přikývneT.J.Obvyklesisničímhlavunedělá, ale když přistoupíkBrowerovi, vypadá pěkně naštvaně.

T.J.horychleprohledáapotommuzkontrolujekapsy. Jeho ruka se vynoří isplastovým pytlíkem.

„Vypadá to jako perník.“T.J. zvedne pytlík kočím.

PohlédnunaBrowerazblízka.„Kdybysnámodpověděl místotoho,abyseschovaljakoidiot,takbychomtenhle matrošnejspíš nikdy nenašli.“

„Chcimluvit se svým právníkem,“ odvětí.

„Natohlebudešpotřebovatvícnežjenomprávníka.“Pohlédnunakapesníkaulevísemi,žekrváceníustalo.Mrknu naGlocka.„Přečtimujehopráva.Strčhodovazby.Držení omamnýchlátek.Súmyslemprodeje.Útoknaveřejného činitele.Vyhýbánísezatčení.Brnknuti,jestliměnapadne ještěněco.“

„Svině!“ vyštěkne Brower.

Glock ho pleskne po zátylku. „Sklapni,typarchante.“

Usměju se. „Jo anech ho, ať si zavolá.“

„Nejspíšchcezavolatmamince,“zamumláGlock.

PřistoupíkemněT.J.apohlédnenamoubunduzalitou krví.Nejsemsijistáproč,alestarostlivývýrazjehotvářemě přivádí do rozpaků.

„Jsem vpohodě,“ obořím se na něj.

„Já jenom, že vaše… hmm…,“ zrudnevobličeji.

Sklonímhlavuaspatřím,žemámrozepnutouslužebníkošili.Čouhámipodprsenka.Červenákrajková,kterou jsemsiobjednalazčiréhorozmaru.Rychlesikošilizapnu azipemubundy vyjedu ažkbradě.

„Díky.“

T.J.sepodívánapytlík.„Stavímsenastanici,zapíšuto apošlu to na kriminálku.“

„Jak to šlo stěmi kondomy?“

„Mámjménotohochlápka,coplatilhotově.“Vrátísedo svéhopolicejníhorežimuavytáhnezkapsyubundyspirálový blok. „Patrick Ewell.Bydlí na Parkersburgský.“

„Tojekousekodmísta,kdejsmenašlitěloAmandyHornerové.“

„Taky jsem si říkal.“

Zrychlísemitep,pocítímpřívalúplnějinéhodruhuadrenalinu.„Vraťsenastanici.Zkuszjistit,jestlimánějaký záznam.AjestlimezinímaAmandouexistujenějakáspojitost.Aještějestlibylvsobotuvečervtomklubu.“Chci tohoponěmhodně,alejámámteďnastarostipalčivější problémyačas tady hraje rozhodujícíroli.

„Máte to mít,náčelníku.“Vydá se ke dveřím.

Atehdysivšimnu,žeuoknastojíGurčák,kouřícigaretu aprohlížísicelouscénublazeovanýmpohledemostříleného poldy,kterýužzasvůjživotvidělvšechno.Napadnemě,jak semasipůlkaméhotýmudorazilatakrychle.

Zamířímkněmu.Pohlédnenaměačeká.Jetoprcek –nebudemítvícnežmetrpadesát–sprošedivělýmivlasyajednodennímstrništěm.Máblankytněmodréočiobklopenévráskamihlubokýminašířkumužskéhopalce.Ve svémstaromódnímkabátěašpičatýchkovbojskýchbotách

vypadájakokříženecmeziColombemaMunnymzNesmiřitelných.

Natáhnu kněmu ruku apotřesemesi.

„Vítejtezpátky.“

Zhlubokapotáhnezcigaretyaodhodíjinazem,aleještě předtímsivjehoočíchpovšimnuzábleskuemocí.„Důchod je pro starý vykopávky.“

„Zasvětili vás do té vraždy?“

Vážněpřikývne.„Tojetedapecka,kdyžseněcotakovýhostanetakmladýholce.Stejnějakopředtím.Těžkotomu uvěřit.“

„Něcomálo.Byljsemnajednommístěčinu.Naprostej hnus, to vám povím.Vživotě jsem taknezvracel.“

„Jakýbylobecnýnázor?“Gurčákjedostchytrýnato, abypochopil,žemězajímajíinformace,kterénemuselybýt nutnězahrnutévhlášení.Nepodloženédomněnkynebopodezření.Nikdynevíte,kamvásmůženěcotakovéhodovést.

„PodleMcCoyetenchlápekmuselpracovatnajatkách. Chápete,přímonámpodnosem.Tyholkybylyporažený jako nějakej kus telecího.“

Nosemmiprojedevlnabolesti,aleodolámpokušeníse hodotknout.„ZavolejtePurdueovizHoneyCutMeatavyžádejtesiodnějseznamzaměstnanců.Lidí,copracujína jatkáchivkanceláři.Chci,abystesisGlockemsedliazjistili,kdoznichbyl vsobotu večer vBrass Rail.“

PoprvézaceloudobuseGurčákrozjasní.Jakokdyžsi můžestarýpes,kteréhonahradilinovýmštěnětem,znovu hrátsesvýmmíčkem.Rozepnesikabátapotáhnesikalhotyzapáseknahoru,přičemžseminaskytnepohlednajeho pistoli.

Dotknu se jeho ramene. „Díky.“

„Kamsechystátevy,náčelníku?“

„Naradnici.Nejspíšsimětamvezmoupěknědoparády.“

„Dělal jste natom tehdy vdevadesátýchletech hodně?“

„Už jdu na to.“

Gurčáksenaměnabručenězamračí.„Dejtejimtosežrat.“

Zatímcomířímkautu,mámtakovýpocit,žetojábudu tímterčem,nakterýbudedštěnveškerýbyrokratickýoheň asíra.

KAPITOLA 13

RonnieStedtseprobudilsjedinoumyšlenkou:jakpřijít opanictví.DneskabyltendensvelkýmD.Posedmnácti letechkonečněodhalítajemstvívesmíru.JehoholkaJessuž nenípanna.Přiznalamu,žeužtodělalalonivdruhákusMikemSassenhagenem.Prýtodělalijenomjednou,aleRonnie jínevěřil.VPaintersMillsešuškalo,žeJessseSassenhagenem šukali jakokrálíci natripu.

Ronniemutobylojedno.Bylomujedno,žejijeho mámanemámocvláscenebožesijehotátamyslí,žeje toholkauvolněnýchmravů.Bylomujedno,jakoumáJess pověst.Dokoncemubyloijedno,žedneskazmeškápísemkuzchemie.Milovaljiananičemmunezáleželovíc nežbýtsní.

Místoabynaskočilnaautobusdoškoly,vypůjčilsi Ronnieodbratradodávku,abymohlvyzvednoutJessuní doma.OdtamtudbudoupokračovatdostaréhoHuffmanovic domunaThigpenověsilnici.PomilujíseapakvyrazídoobchoďákuvMillersburgu,kdesizajdoudokinanaodpolední promítání.

Ronnieprovedlvšechnysvérannípovinnostivespěchu. Nakrmilkoněakrávyanasypalzbytkyprasatům.Osprchovalse,přičemžnijaknešetřilsotcovouvodoupoholení, aobléklsisvounejlepšíkošiliadžíny.Jessvyzvedlvečtvrt nadevět.Mělanasobědžíny,kterésemutaklíbily.Ty,co jípadajínízkonaboky.Věděl,žekdybyjínadzvedlsvetr, vykoukl by na nějzjejího pupíku zlatý

Nastoupiladododávkyajehoovanulmučivýmixjejího parfému acigaretového kouře.

kroužek.

„Čau.“

„Bože,ty tak božsky voníš,“ vypadlo zněj.

Usmála se. „Podařilo se ti vypařit bez problémů?“

„Jasně,brnkačka.“Naklonilsekníazajeljíjazykemdo pusy. „Coty?“

„Vpohodě.“ Odtáhla se od něj. „Vzals pivo?“

„Abrko.“Vyhrabalzkapsyubalenéhojointa,zkontroloval zpětné zrcátkoaodlepil se od chodníku.

„Dnešekbudeskvělej,“poznamenalaavytáhlazapalovač.

KdyžodbočovalnapříjezdovoucestukHuffmanověfarmě,bylivpůlcejointa.Tendůmbylopuštěnýužrok,od chvíle,kdystaříkzemřel.Nebylatamžádnáelektřina.Žádnátekoucívoda.Vokruhuněkolikakilometrůnebyloani živáčka. Ideální místo pro úterní dopolední rande.

Ronniezaparkovalzadomem,sebralzautadekuapřímotopavystoupil.Jesspopadlapivaarádioasklouzlaze sedadla.

Vystoupalipobetonovýchschodechkzadnímdveřím avešlidovnitř.Vynořilasepřednimikuchyněsomšelými bílýmistěnami,spopraskanoupracovnídeskouvyskládanouzobkladůasodlupujícímselinoleemnapodlaze.

Vrohu místnosti sekrčil zrezivělý bojler.

„Senedivím,žesemnikdonechodí,“utrousilaJess. „Ztohohlemístaběhámrázpozádech.“Zapnularádio,zatáhlazaočkonaplechovcepivaavstoupiladoobýváku. Zvysokýchokenoděnýchvešpinavékrajcebylvýhledna bezútěšnou,sněhemzavátoukrajinu.„Cotojezasmrad?“ zeptalase snakrčeným nosem.

Ronniekní přistoupilzezaduaovinul kolemnípaže.„Já ne,miláčku.Jájsemsesprchoval.“Jemnějikousldoušního lalůčku. „Pojď ke mně.“

Jessseotočilaanabídlamurty.Ronniejivášnivěpolíbil. Jehotělozaplavilavlnatepla.Zajeljírukoupodbundu,sevřeljíňadro.Vhlavěsemuhonilajedinámyšlenka:odděluje jepřílišmnoho vrstev oblečení.

„Seš si jistej, že nás tu nebude nikdo otravovat?“

„Děláš si prdel?“Vzalji za ruku. „Se rozhlídni.“

„Co kdybychom šlidoložnice?“zašeptal.

Prošliobývákemnachodbu.Ronniehonapadlo,jestliby jímělříct,žejimilujepředtím,neboažpotom.Napadloho, jestlisioněmbudemyslet,žejeidiot,nebojestlimuodpoví stejně…

Podélúzkéchodbystályčtverydveřesestaromódními klikami.Puchbyltadyještěvýraznější.

„Smrdí to tu jako zdechlá krysa,“poznamenal Ronnie.

„Nebo zdechlej skunk.“ Jess hlasitě polkla doušek piva.

Snadšenímsiuvědomovaljejírukuvjeho.Marihuana muvhlavězpůsobovalajemnývír.Erekcemunadouvala poklopec. Pevně jí sevřel dlaň aotevřeldveře.

Jessinkřikmuprojelmozkemjakobřitva.Potácivěcouvl nazpět.

„Panebože!“Jejíplechovkazařinčelaopodlahuavylila seznípěna.Otočilaseadralasepřesnějpryč,jakokočka, která se divoce snaží vysoukat zpytle.

Ronnienahlédldovnitř.Odstropuviseloněco,copřipomínalolidskoupostavu.Vidělzeleno-hnědoukůži.Příšerně nafouklébřicho.Blondvlasyvisícíkpodlaze.Obrovskou kalužčernékrve.Veskrytýchzákoutíchsvémyslisivzpomněl,žeseoteczmiňovalonějakévraždě.Ronnietomu nevěnoval pozornost.Teď si přál, aby tomu bylo jinak.

„Bože!“Jesshopopadlazaramenoaipřeskabátmuzaryla prsty do kůže. „Musíme odtud vypadnout!“

Ronnieklopýtlokrokvzad.Pivo,kterévypil,semunahrnulozpátkydoústaonzačalzvracet.Utřelsipusuavytáhl zpouzdra mobil.

„Co-co to děláš?“ zakňourala Jess.

„Volámpolicii,“odpověděl.„Stalosetuněcohroznýho.“

MěstskýúřadPaintersMillsenacházívJižníulicihned ukruhovéhoobjezdu.Dvoupatrovácihlovábudovabylapostavenavroce1901aodtédobyprošlaužněkolikapřestavbami.Vpadesátýchletechsloužilajakopošta.Všedesátých

letechjakozákladníškola.Městskáradasesemnastěhovala popožáruvroce1985.Člověksitadymůžezažádatorůznápovolení,můženavštěvovatschůzezastupitelstvaaplatit pokuty.To všechno pod jednou střechou.

PorvačceseScottemBroweremvypadámhrozně,anavícmámdesetminutzpožděníkvůlipapírováníspojenému sjehozadržením.Kdyžprocházímdvoukřídlýmidveřmi, pokoušímseotřítkrvavéskvrnynauniformě.Vyjeduvýtahemdodruhéhopatra,akdyžkráčímsměremkzasedací místnosti,uvědomímsi,jakměbolínos.Zhlubokasenadechnu aotevřu dveře.

Kolemkonferenčníhostoluztřešňovéhodřevasedí sedmosob.Kdyžvstoupím,pohledyvšechsestočínamě. Včelestolusedíjakokrál,kterýrozdělujesušenkysvé smečcemazlíčků,staršíradníNormJohnston.Vedleněj sistarostaAuggieBrockmaženahouskusmetanovýsýr. Iostatníobličejejsoumipovědomé.DickBlankenship pěstujesójuakukuřici.BruceJacksonjemajitelemlesníškolkynaokrajiměsta.RonZelinskijebývalýdělník vdůchodu.NeilStubblefieldučímatikunastředníškole atrénujefotbalovýtým.JanineFourmanovájetadyjedinouženou,alepodleméhonázorujenebezpečnějšínež všichnimužidohromady.Majitelkaněkolikaobchodů zaměřenýchnaturisty,kterájectižádostivá,vemlouvaváaspusoustejněvelkoujakoúčesem.Vjejímsvětěse všechnotočíjenomkolemníavšichniostatníaťsejdou vycpat.

Povzdechnusiavyhlédnuzezamrzléhookna,zakterým sezimouchvějíholévětvejavoru.Přistihnuse,jaktoužím po tom, abych teď byla venku, kde jetepleji.

Každývmístnostinaměupřenězírá.Nejspíšbyjemnohemvíczajímalo,jakjsempřišlakmonokluaskvrnám nabunděnežjakvyřešitzáležitost,kvůlikterésiměsem pozvali.

„Náčelníku Burkholderová.“ Norm Johnston vstane.

AuggieBrockvysunejedinouvolnoužidlivmístnosti. „Jste vpořádku, Kate?“

„Ovšem.“PohledemvyhledámNorma.„Nemámmoc času, takže byste měl raději přistoupit kvěci.“

Staršíradníserozhlédnepoostatních,jakobytímchtěl naznačit:Vidíte?Říkaljsemvám,ženeníochotnáspolupracovat.

„Zevšehonejdřívbychomchtělislyšethlášeníohledně vývoje vyšetřování té vraždy.“

Neuhnupohledem.„Dovyšetřovánípřípadujsmezahrnuliveškerédostupnézdroje.Všichnipolicistépracujína povinnépřesčasy.Jsmenapříjmučtyřiadvacethodindenně. Využívámeilaboratořohijskékriminálkyaněkolikkriminalistických databází.“

Janinemi skočí do řeči. „Máte podezřelého?“

„Ne.“Věnujijíplnoupozornost.„Případvyšetřujemeteprve šestatřicet hodin.“

„Slyšeljsem,žejstezadrželiScottaBrowera,“necháse slyšetNorm.

Znovuměudiví,jakrychletadykolujídrby.„Vpřípadu můžebýtdůležitý.“

Norm protočí panenky. „Znamenáto,že je podezřelý?“

OkolnostiBrowerovazatčeníjimzprostředkujuconejstřídměji.

JanineFourmanovávstane.„NáčelníkuBurkholderová. Totoměstosinemůžedovolitpřijítoturisty.Pokudlidénebudounakupovattady,půjdoudookresuLancaster.Uvědomujetesi,jakdlouhoausilovnějsmepracovalinatom, abychomdostaliPaintersMillnaturistickémapy?“Rozhlédnesepropodporusvýchkolegů,znichžvšichnipřikyvují,jakobymělihlavynapružinkách.„Ochranaobčanů PaintersMillvsobězahrnujeito,žebudoužítveměstěse stabilní ekonomikou.“

NormJohnstonzvedneoběruce,dirigent,kterýchceutišitsvůjorchestr.„Kate,námjejasné,žemátekvůlirozpočtu

anízkémustavuzaměstnancůomezenézdroje.Aupřímně, nejsmesijisti,jestlimáte…dostatečnézkušenosti,abyste dokázalazvládnout takobtížnýpřípad.“

Jehoslovaveměrezonujípodobně,jakokdyžladicívidličkoucvrnkneteozlomenoukost.Vědělajsem,žetahle chvílepřijde.Apřestoješok,kterýmiuštědřili,natoliksilný, žesemižaludek zkroutí bolestí.

Janinesezablesknouočipodobnějakoočikrysy,které sepodařiloukrástsýr,anižbypřitomdošlanějakéújmy. „Nebertesitoosobně,alepřivedlijsmevámnějakoupomoc zvenčí.“

Stojímtam,srdcemidivocebije,podpažíminasakuje potem.Strachměstudívžaludkujakokostkaledu.Dokážu myslet jen na jedno: případ se mi vymklzrukou.

„Očemtomluvíte?“

Jakonazavolanousezamnouscvaknutímotevřoudveře. Otočímseaspatřím,žedovnitřvešelvysokýtmavovlasý muž.Podledlouhéhočernéhokabátupoznám,ženenízdejší.Napadnemě,jestlináhodounepatříktisku,alekdyžmu pohlédnu do očí, je mi jasné, že je to polda.

Naokamžiksecítímjakonahá,jakobyostatnímohlividět všechnytyemoce,kterévemněvřou.Zmateněpřemýšlím, kjakémuúřaduasipatří.Konzervativníobleknaznačuje,že bymohlbýtodFBI,alejemijasné,žemůžepracovatina úrovni jednoho státu.Ani jedno neznamená dobré zprávy.

„Kate.“Starostaseodsuneavstaneodsvéhousky.„Tohle jeagentJohnTomasettizÚřaduprokriminálnívyšetřování.“

Nehnuseaniopíď,abychmuvyšlavstřícnebomupotřásla rukou.

Starostazrudneaupřesvoupozornostnanověpříchozího.„AgenteTomasetti,totojenáčelnicenašípolicie,Kate Burkholderová.“

Upřeněsenamězadíváapřistoupíblíž.Všimnusina němněkolikavěcínajednou.Jehoočipodhustýmobočím jsoutemnéatvrdéjakočernážula.Mátvářhráčepokeru,

jehovýrazjenečitelný.Hádámmutakčtyřicet.Hledína mě,jakobychbylanějakýbavič,jehožvtípkynenacházejí odezvu.Nechcihotadyaontoví.Alevůbecnicstímnezmůžuataztráta kontroly ve mně vzbuzuje silnou úzkost.

„Náčelníku.“Napřáhnekemněpravici.„Vypadáto,že máte plnéruce práce.“

Potřesusisním.Dlaňmáteplou,suchouamírnědrsnou. Má pevný stisk, ale zase ne příliš.

Přesramenomápřehozenoučernoutaškuajásiuvědomím,žeprávědorazil.Vtuhlechvílibychmuměladěkovat, žejetady,anabídnoutmuodvoznastanici.Tambychho představilatýmuazasvětilahodopřípadu.Potom,vsouladuspolicejníetiketou,bychhopozvalanavečeři,vyměnili bychomsipárpolitickynekorektníchvtípkůaválečných historekadalisiokapkuvícpanáků,nežbybylozáhodno. Vím,žejetoodemědětinskéaneprofesionálníažejsem samaproti sobě, ale nic ztoho neudělám.

„Jsemtady,abychvámpomohl,jakjenbudevmýchsilách,“nabídne.

Ve tváři se mu mihne náznakúsměvu.

„Musímsevrátitdopráce.“Vyprostímsvourukuzjeho, otočímseazamířímkedveřím.Kdyžjeotevírám,srdcemi tepejakopíst.Nedokážuutišittenslabýhlas,kterýmiříká, žejsemtocelénaprostozvorala.Mělajsemsechovatvíc diplomaticky.Profesionálněji.Mělajsemzachovatchladnou hlavu.

Někdozamnouvolá,alenezastavímse.Jsemažpříliš naštvanánato,abychdokázalarozumněpřemýšlet.Většina tohohněvujenamířenáprotimněsamé.Nemělajsemtodopustit.Pravdajetaková,žeužjsemmělaopomocpožádat dávno.

Nachodběsepřiženukvýtahuapěstíudeřímdotlačítka.Nečekám,ažkabinapřijede.Mířímzrovnakeschodům,

„Není to jednoduchý případ,“ slyším se, jakříkám.

„Jsemsi jistá,že sitoho rada váží.“

kdyžzaslechnusvéjméno.OtočímseaspatřímAuggieho, jak si to chodbou rázuje ke mně.

„Kate!Počkejte!“

Nechcisnímmluvit,alenemůžujentakutéct.Zastavím seasleduju, jak se blíží.

„Jemilíto,cosetamstalo.“Jehovýrazmipřipomínámalého psa, který právě udělal loužičkuaví, že ho čeká trest.

„Mátestímněcospolečného?“Máotázkanepotřebuje bližšívysvětlení.

„Pochopte,jávím,žejstezatímnechtělakriminálkuvolat,ale…“

„Nějaké varování by bodlo,Auggie.“

Zrudne jako rajče. „Kate, nemohl jsem stím nic dělat.“

Můjhněvdosáhlvrcholu,alenapolitickýpučteďnení vhodnýčasanimísto.Škodyužsenapravitnedají.Akromě toho teď musím skolit mnohem horšího netvora.

Ohlédnesesměremkekancelářímaztišíhlas.„Bachana Norma,“ zašeptá. „Jde po vás.“

Zabzučímimobil,alenevšímámsiho.„Tomožnáproto, že jsem hochytla při řízení vopilostiasebrala ho.“

„Chystá se do toho zahrnout ikancelářšerifa, Kate.“

Zmetek, pomyslímsiavytáhnu mobil.„Coje?“

„Náčelníku!“ozveseMonavysokýmapištivýmhlasem. „ZrovnasemvolalklukodBobaStedta.Onajehoholka našli na farmě starýho Huffmana mrtvolu.“

Zjejíchslovmiztuhnekrevvžilách.PohlédnunaAuggieho,kterýměpozorujespodivnýmvýrazemvetváři,starostlivě apolekaně zároveň.

„ZavolejGlockovi.“OdvrátímseodAuggieho.Kéžbych takztéhlebudovyvyběhla,dokudjsemmělatumožnost. „Aťtamzamnoupřijede.Řeknitěmděckám,aťsevrátído autaazamknouseuvnitř.Aaťseničehonedotýkají.Vyřiď jim,žepokudjimnebudehrozitžádnénebezpečí,aťmísto činuneopouštějí.SežeňdoktoraCoblentzeavyřiďmu,aťse připraví. Už jsemnacestě.“

Rukasemitřese,kdyžstrkámtelefonzpátkydopouzdra. PohlédnunaAuggieho.Jemizle,jakobychprovedlaněco strašného.

„Cosestalo?“Bledostjehoobličejemiprozradí,žeužtuší. „Mámedalšítělo.“Trhnudveřminaschodištěazačnusbíhat dolů.

KAPITOLA 14

Smrtjehrozná,alevraždajeještěhorší.Bezohleduna to,kolikrátjsemjividěla,mětajejíohavnostazbytečnost pokaždéněkdehlubokovyděsí.Nasilniciseručičkatachometruvyšplhákestotřicítce,alejakmiledojedunaThigpenovusilnici,zpomalím,protožecestajetadyzavátásněhem aklouže.Huffmanovafarmasenacházínakoncikrátkéodbočkyajakonějakékostnatéprsty,kterédržícelétomísto pohromadě,ji obklopují holéstromy.

Odbočímnapříjezdovoucestuasledujuvyjetékoleje kzadnímuvchodu.VdodávceseksoběchoulíRonnieStedt anějaká mladá dívka, kterou nepoznávám.

Zatáhnuručníbrzduaotevřudveře.Oběděckavystoupí apřiženou se kemně.

„Cosestalo?“zajímámse.

Stedtjevetvářibledýjakokřída.Máskelnýpohled.Zastaví se pár metrů přede mnou ajáucítím zvratky.

„Uvnitř jemrtvola.“

Pohlédnunadívku.Ostřečervenétvářezamazané šmouhami odřasenky.Vypadá, žetoho vydrží víc než Ronnie.

„Jaksejmenuješ?“zeptámse.

„J-Jess Hardimanová.“

„Jevdoměještěněkdo?“Vytáhnuzpouzdrasvouosmatřicítku.

„Jenom to… tělo.“

„Kde?“

„Vlo-ložnici.“

„Zůstaňtetady.Jestliněcozahlédnetenebovásněcovyleká, vlezte si do auta azatrubte, jasné?“

Oba přikývnou.

Doklušukzadnímdveřímastrčímdonich.Vdomějecítit smrtamarihuana.Zrádianakuchyňskélincevyřvávástará

písničkaodLedZeppelin.Nervysemipodkůžíkroutíjako malíčervíčci.Kdyžvejdudoobýváku,strachmizhoustne vžilách.Myslím,žetadynikdonení.Alebojímsetoho,co měještě čeká.

Přesunusedochodby.Jeúzkáatmavá.Zápachjetady silnější.Krevavýkalyprotkanépachemrozkladuvpozadí. Obejdukalužzvratků.Pomélevicijsouotevřenédveředo ložnice.Nechcisetampodívat,alenemůžujinak.Spatřím děsivěnafouklétělo.Neuvěřitelněnapnutouhnědoukůži. Slepenévlasyvisícíkpodlaze.Poklesláprsapřipomínající zkrabatěléovoce.Kotníkysvázanéazařetězzavěšenéktrámuustropu.Černénohy.Vlhkýčernýjazyktrčícízpozanateklých rtů.

Neubránímsezvukuzděšeníaklopýtnuzpátkydochodby.Začnupřerývavědýchat.Obrátísemižaludekaústa minaplnížluč.Ozvousezamnoukroky.Prudceseotočím apozvednu zbraň.

Glocksezarazíazvednerucenadhlavu.„Kristepane,to jsemjá.“

„Sakra.“Spustímrukuspistolídolů.„Málemjsemtěsejmula.“

Rychlepohledem přejedechodbu. „Vzduch čistý?“

Zavrtímhlavou,protožemiselhalhlas.Mámnebezpečně blízko ktomu, abych se pozvracela.

Obejde měanahlédne doložnice. „No do hajzlu.“

ZatímcoGlockprohledávázbytekdomu,snažímsetrochusebrat.Nežsevrátízpátkynachodbu,podařísemiznovu obalit tím svým policajtským brněním.

„Vzduch čistý,“ oznámí mi.

Nelíbísemi,jaksenamědívá,jakobysimyslel,žese složím.

„Sakra,Glocku,mělajsempožádatopomocšerifa,“vysoukám ze sebe. „Měla jsem sestavit policejní komando.“

„Ikdybystetoudělala,tomuhlebystestejněnezabránila. Už tady nějakou tu dobu bude. Pozdě bycha honit.“

Vejdudoobýváku.Zazádyslyším,jakmluvídovysílačky.Zkuchyňskéhooknavidím,žeRonnieStedtatajeho holkastojí přesně tam, kde jsem je nechala.

Glocksepostavívedlemě.„GurčákaSkidjsounacestě.“

Kývnubradounatydvavenku.„Musímesisnimipromluvit. Beru si toho kluka.“

„Ta holka nebude žádná srágora.“

„To ty taky nejsi.“

„Jájsemmariňák,“odtuší,jakobysetímvšechnovysvětlovalo.

VyjduzadnímidveřmiapřistoupímkRonniemuStedtovi. Vzduchvoníneuvěřitelněsvěžeajáhohltámplnýmidoušky. Pohlédne na mě apak rychle stočí pohledstranou.

„Pojď se mnou,“ kývnu na něj.

Glockdívkuodvádíkesvémuautu.Ronniesleduje,jak sevzdalují,avjehoobličejiseobjevívýrazustrašenéhohošíka.

„Jsivpohodě?“ zeptám seho.

Zavrtíhlavou.„Nikdyvživotějsemnicpodobnýhoneviděl.“

Postrčímhosměremkesvémuautu.„Pojďseschovatdovnitř.“

Vrhneposlednípohlednasvoupřítelkyniavydáseza mnou.Posadímhodosedadlaspolujezdceavlezusizavolant.

„Chceš cigaretu?“ nabídnu mu.

„Já nekouřím.“ Povzdechne si. „Jakože cigarety.“

„Jestli si chcešdáttrávu, zamhouřím pro tentokrát oko.“

„Dík.“

Otočímklíčkemvzapalováníazapnutopení.„Cojste tadydělali?“

„Nic.“

Zpříma se na nějzadívám, ale on uhne pohledem.

„Vžádnémprůšvihunejsi,“ujistímho.„Jenompotřebuju vědět, jak jste to tělonašli.“

Vypadátotálněrozhozený.Zavrtíhlavou.„Nešlijsmedo školy.Chtělijsmesijenomužítdopoledne.“Pokrčírameny. „Pořád tomu nemůžu uvěřit.“

„Byl tu někdo, když jste sem přijeli?“zeptámse.

„Ne.“

„Dotkli jste se něčeho? Pohnulijste něčím?“

„Jenomjsmevešlidovnitř.Dalisipivo.Apakjsmeviděli tu… věc vložnici. Bože…“

Podlejejichšokuanefalšovanéhostrachupoznávám,že taděcka stímnemajínicspolečného.

„Ví vaši, že tady jsi?“

Zavrtí hlavou. „Tátamě zabije.“

„Vysvětlovánínechámnatobě.“Všimnusi,žemákpásku připnutý mobil. „Zavolej mu hned teď.“

Spovzdechem sáhne po mobilu.

ZpamětivyťukámčíslonadoktoraCoblentze.„PotřebujemevásnaHuffmanověfarměnaThigpenověsilnici,“ oznámím mu.

„Dobrýbože.“Nalincezasyčítěžkýpovzdech.„Zadeset minut jsem tam.“

StojímspolusdoktoremCoblentzemaGlockemvložnicistaréhodomuasnažímesenehledětnato,cozeženy zavěšenénatrámuzbylo.Doktorsáhnedosvépolníbrašny, vytáhnealobalovýpytlíčekmentolovévazelínyapodámi ho.

Roztrhnuhoajemněsijehoobsahnanesupodnosnídírky.NabídnupytlíkGlockovi,aletenzavrtíhlavou.„Máma mi to dávala, když jsem bylděcko.Ten smrad nesnáším.“

Zajinýchokolnostíbychsemožnáizasmála.Dnesdopolednejenomnapytlíčkupřeložímodtrženýkonecastrčím si ho do kapsy ubundy.

„Řekněte,že to jekvůli dopravní nehodě nebo infarktu.“

„Kéžby.“

„Tohle vám pomůže.“

Nabotyjsmesinatáhlinávlekyapřessebepřehodiliigelitovépláště.Nejenproto,abychomnekontaminovalimísto činu,aleabychomseochránilipředjakýmkolibiohazardem.

„Podlemnožstvíkrvesoudím,“začnedoktor,„žezabíjel tady.“

„Proč změnil modus operandi?“zapřemýšlímnahlas. Glock nabídne svou teorii. „Kvůli maximálnímu efektu.“

Sdoktoremseponěmohlédneme.Nejsemžádnýmodborníkemnasériovévrahy,mézkušenostiseomezujína hrstkuvražd,nakterýchjsempracovalavColumbusu.Ale sGlockovouhypotézoumusímsouhlasit.Aťužtoudělal kdokoli,jehozáměrembylošokovat.Chtělnámukázat,jakéhomasakrujeschopný.Četlajsem,žemnohosériových vrahůveskutečnostichcebýtdopadeno.Nežebytoužilipo vězení, aleaby se tak mohli ke svému dílupřihlásit.

„Věděl, že tadyhonebude nikdo rušit,“ dodává Glock. Nechcisenaoběťdívat,alemůjpohledjeknípřitahován jakomagnet.Nastoupilužrozklad.Vtělesenahromadily plynyanafouklyhotéměřknerozeznání.Kůžejezvětší částizčernalásmalýmiflíčkysnádechemdozelena.Největšístarostimialedělájejíobličej.Bezočí.Sčerným,jakoby navlhlýmjazykemtrčícím zpoza vylomených zubů.

OtočímsenaGlocka.„Nežsnípohneme,potřebujeme udělat fotky.“

„Skočímpropolaroid.“Nadšení,sjakýmodchází,jeaž příliš okaté.

Předdesetiminutamidorazilirodičetěchdvouvenku. OtecRonniehoStedtasesnažildostatdodomu.Naštěstí tadybylGlock,kterýmuvtomzabránil.Vysvětlilajsem mu,žedůmjemístemčinuanejlípbyudělal,kdybysvého synaodvezlnapolicejnístanici,kdeužnanějčekáT.J.,aby sepsaljehoprohlášeníavzalmuotisky.Kdybychomtady náhodounanějakéotiskynarazili,budemejemoctvyloučit.

Vyděšenírodičeatraumatizovanámládežjetoposlední, sčímbychsidělalahlavu.Předčtvrthodinoujsemzavo-

laladoKancelářešerifaokresuHolmesaoficiálnějsemho požádalaopomoc.Jsemsijistá,žekravaťákzColumbusu dorazíbrzosám.Užteďcítím,jaksemipřípadvymyká zrukou.

SkidsGurčákemjsouvenkuaohraničujímístočinu.Jakmilebudepáskanasvémmístě,prohledajístodolyahospodářskébudovy.Takybudoudávatpozornastopyakolejeod auta.Alevzhledemktomu,žetakvydatněsněží,jsoujejich šance při hledáníčehokoli užitečného téměř mizivé.

Glocksevrátíispolaroidem.Děláfotkyadookenpleská sníhsdeštěm.Zvukdrobnéhomotorkusevtomtichuzdá býtnepatřičněhlasitý.Vdomějezimajakovmárnici.Mám nasoběněkolikvrstevoblečeníapodkalhotamipodvlíkačky, apřesto jsem promrzlá na kost.

„Jakdlouhomyslíte,žetadyje?“zeptámse.

Doktorzavrtíhlavou.„Těžkoříct,Kate.Důležitýmukazatelembudeteplota.“

„Vypadá to, že je zmrzlá na kámen.“

„Teďano.Alejestlisivzpomínáte,mělijsmepředdvěma týdny pár dnů steplotami nadnulou.“

Vzpomínámsi.Nežsesempřivalilaarktickávlna,teplota skoro na celý týden vystoupala na desítku.

„Takžetady už nějakou tu chvílibude.“

„Odvážilbychsetvrdit,žetělojevetřetímstádiurozkladu. Máužhodněnafouklébřicho.Zelenýodstínpočátečníhorozkladupřecházívčernou.Ktomutostádiuobvykledocházípo čtyřechaždesetidnech.“Pokrčírameny.„Alevtěchtoteplotáchsečasovýrámecrozkladupoměrněnatáhne.Vtuhleročnídobunelétážádný,nebotéměřžádnýhmyz,cožvprocesu rozkladu hraje takyvelmivýraznouroli.“

„Tak co byste si tak tipl?“

„Dva týdny,možnátři.“

Dvěženyzatřitýdny,tojejediné,nacoteďdokážumyslet.Jevzácné,abysevrahvynořilodnikudatakprudce vystupňoval svou aktivitu. Co to vyvolalo?

Přistoupímktělublíž.Všimnusivlasůslepenýchkrví. Jejístřevavurčitémokamžikupovolilaapozádechjína podlahuodkapávalyvýkaly.Cítím,jakmitlučesrdce avhlavěmitišehučí.

„Byla naživu,když ji pověsil?“

„Podlemnožstvíkrvenapodlazesoudím,žejístálebilo srdce.“

„Acotarána?“zeptámse.

DoktorpohlédnenaGlocka.„Vyfotiljstekrevnapodlaze?“

Glock přikývne. „Jo.“

Coblentzvstoupídokalužeanecházaseboušlápotu. Ipřesto,žemánarukoudvojelatexovérukavice,trhnusebou,kdyžsedotknespodníčelisti,abyodkrylránunakrku.

„Ažjidostanudomárnice,buduvědětvíc,alepopředběžnémohledáníjeránavelicepodobnáténaprvníoběti.Vidíte?Jekrátká.Hluboká,shladkýmiokraji.Nevypadáto,že by měla čepel vroubkovaný okraj.“

Snažímsenatělopohlížetnezaujatýmokemprofesionála.Témladéženětodlužím.Tomutoměstutodlužím.Sobě todlužím.Alemévlastníemoceaodpor,kterýcítímuvnitř, jsou jako nějaký netvor bušící divoce do dveří klece.

Celouhodinupracujemevponurémmlčení.Právěbalím obětiruce,kdyžmoupozornostpřilákápohybvedveřích. VzhlédnuaspatřímšerifaNathanaDetricka,kterýprávěvešel do místnostiavypadá, jako by do něj uhodil blesk.

Zadobu,cojsemnáčelnicípolicie,jsemhoužjednoupotkala,krátce.Jetosvalovec,asipadesátník.Vzpěrač,tím jsemsijistá.Možnáiběhá.Alejehověksinajehotěle, kterékdysibývalopředmětemzávistikaždéhočtyřicátníka vposilovněhemžícísetestosteronem,začínávybíratsvou daň.Hlavumávyholenoudohola,aleslušímuto.Přistihnu sepřimyšlence,jestlisijiholí,abyzakrylpočínajícípleš, nebo jestli jetakzvyklý.

„Dobrý Bože,“ utrousíspohledem upřeným na tělo.

Napřemítánímialenenechádostčasu.„Vypadáto,že máte na svých rukou pořádnej svinčík.“

Kdyždojdeažkemně,stáhnusizrukousplesknutím latexovérukavice.Nabídnemiruku.Přestožepráce,kterou jsemprávěprováděla,jetakodporná,potřesesisemnou bezzaváhání.

„Nathan Detrick, kvašim službám.“

Mápevnýstisk,nevšakdrtivý,zacožmáuměplusové body.Jehoočimajíbarvuelektrickémodři,jehopohledje přímý,nikamneuhýbá.Jehopřítomnosttadyjepřekvapivě uklidňujícíajásipoprvéuvědomím,ženechci,abytíhacelého toho případu spočívala jen na mýchbedrech.

„Díky,žejstepřišel.“Vjehoočíchsezračíinteligence amnějejasné,žeseměsnažíodhadnoutazhodnotit,naco mám.Trefa.

„Myužjsmesepotkali.“Přestanemipotřásatrukou,ale mou dlaňnepustí.

„Benefičníakcefairlawnskéhodomovaproseniory,loňskéVánoce,“ připomenu mu.

„Nojistě.Užsivzpomínám.Vysokýroštěnec.Tuhýjako žvýkačka.“

„ASanta skončilnamol.“

Vodpověďsezasmějehlubokýmhrdelnímsmíchem. „Aleitakjsmesehnalinějakétypenízenadobrýúčel,viďte?“

Přikývnu,alenašispolečenskoukonverzaciutnesituace, které právěmusímečelit.

Uvolnísevřenímédlaněapozornostzaměřínatělo.„Četl jsemvašetiskovéprohlášení.Nemůžuuvěřit,žejetenJatečníšmejdzpátky.“

„Jsou to perné dny.“

„Jsmerádi,žejstenámzavolala.“Ztišíhlas.„Jenomaby bylojasno,nejsemmocnatakovétopřetahováníomoc.Tohle je váš případ.“

Zajímalobymě,jestlitomyslívážně.Azajímalobymě, jestli to tak budebrát iten kravaťákzkriminálky.

Jezřejmé,pročtentomužvyhrálkampaňopozicišerifanaplnéčáře.Jeupřímný,charismatický,mávůdcovské schopnosti,kteréobdivuju.Velkýplyšovýmedvěd,který násvšechnyzachránípřednašívlastníneschopností.Aleza tyrokyjsempoznalavpolicejníbranžiužmnohotypůlidí ajemijasné,žepokudhoněkdopodrbenašpatnémmístě, můžeseplyšáksnadnopřeměnitvkrvelačnéhogrizzlyho. ZrovnaminulýtýdenmiT.J.prozradil,žeDetrickprochází bouřlivýmrozvodem.Pokrajisepovídá,žemáDetrickponěkud výbušnou povahu.

Abychomsevyhnulipřílišnékontaminacimístačinu, omezilajsempočetosobvdoměnaGlocka,mě,koronera ateďiDetricka.Jenanás,abychomdoktorovipomohlitělo sundat azabalit ho.

DoktorCoblentzustoupíodtělaazanecházasebouhustémazlavéťápoty.Seberuhliníkovéštafle,kterésemGlock donesl.Ikdyžvím,žeměmébotypředjakýmkolirizikem ochrání, otřepu seodporem, kdyžšlápnudokaluže krve.

„Udělámto.“Glockposuneštafleblížktěluavystoupá naně.„Kdyžjitrochunadzvednete,taktenřetězpůjdevyháknout.“

„Aleopatrně,“varujenásrychledoktorCoblentz.„Tkáň se můžeuvolnit,takseujistěte, že ji držíte pevně.“

Trhnusebou,kdyžmiDetrickpoložírukunarameno. „Bude těžká. Dovolte, postarám se oto.“

Chcibýtnanějnaštvaná,alejsemnaštvanáspíšnasebe. Poprvézadlouhoudobuchciustoupitstranouanechatněkoho jiného, aby udělal moupráci.

DoktorCoblentzpošleDetrickakochrannémuvybavení. Natáhnesinávlekyakolembundysiutáhnezástěru.Ruce strčídolatexovýchrukavicapřikývne.Sdoktoremnajedné stranětělaašerifemnadruhévystoupáGlocknavrcholštaflí anatáhne se po háku na konci řetězu.

„Toho si cením.“

„Budu sní potřebovat pomoct dolů,“ ozve sedoktor.

„Zvedejte,“ozvese.

Obamužizaberouzároveň.Glockrychleřetězvyhákne. Všichnitřimužitělopomalupoložínazem.Ženinahlavase stočínastranuapodřevěnýchprknechserozliječernátekutina.Mámchuťzavřítoči,abychsetomupohleduvyhnula. AlemístotohodojdukeGlockovufoťáku,seberuhoazačnumačkatspoušť.Čočkapřístrojemiznějakéhodůvodu poskytujeodstup,kterýteďpotřebuju.Vyfotímtrámařetěz.

Pakfoťákodložím.Všichnimlčí.Upírámepohlednamrtvolu na zemi. Jemi zima, ale na zádech cítím pot.

„Budemepotřebovattenřetězjakodůkaz.“Nenucenost mého hlasu všechny překvapí, včetněmě.

Dojdukekrabicispytlinaodpadky,kteroujsemsemdonesla,ajedenrozevřu.Glocksebereřetězavložíhodovnitř.

„Kdyžsenámpodařínajítvýrobce,“vysvětlím,„možná budememoctzjistit, kde ho koupil.“

„Nejspíšbybylonejlepší,kdybychomtoposlalinakriminálku,“ navrhne Detrick.

„Souhlasím.“

Nadruhéstraněmístnostirozepnedoktorpytelnamrtvolyadoširokahorozevře.Potompřistoupíktěluadřepnesi vedle něj, ve tváři výraz hlubokého znepokojení.

„Nabřišemápovrchovéřeznérány.Stejnějakotyostatní.“

Nohymědonesoublíž.Zvednufoťákavrychlémsledu zmáčknu čtyřikrát spoušť.

„VypadátojakořímskáčísliceXXII,“poznamenáGlock.

„Je toon,“ zašeptáDetrick.„Jezpátky. Po těchletech.“

Chcihookřiknoutavynadatmu,žetonenímožné.Zastřelila jsem ho! Je mrtvý, do hajzlu!

Doktor si povzdechne.„Pomoztemiji překulit.“

Glockpokleknevedledoktoraajemně,téměřpietně,položírucenaženinbok.Doktorjiuchopízaramenoaoba mužijispolečněpřekulínabřicho.Vyfotímpárdalších snímků.

„Bože na nebesích.“

Zmyšlenekměvytrhnešokvdoktorověhlase.Odložím foťák.Atehdysivšimnudrobnéhopředmětu,kterýjítrčí mezihýžděmi.

Detrick ustoupíokrok dozadu. „Panebože.“

Glock se prudce napřímí.

Doktorsedotknemaléhovýčnělku,kterýaždosudnebyl vidět,aleztělaho nevyjme.

„Nějaký druh cizího objektu.“

Projede mnou vlna odporu.

„Pojďmetoubohédítězabalit.“Položípytelvedletěla auhladíhorukouchráněnourukavicí.SGlockovoupomocí ji naněj převalí.

Kdyžjekonečněčernýigelitovýpytelzapnutý,něco uvnitřměpovolí.Obvyklenebývámmocchoulostivá,ale náhlepocítímslabostodžaludku.Kdyžsistahujuzrukou rukavice,cítímnasoběpohledyostatních.Sundámsiznohounávleky,strhnuzesebeplášťavšechnotohodímdo pytlenapoužitéochrannépomůcky,kterýněkdopověsilna klikuudveří.Vím,žeměDetrickpozoruje,alekdyžkolem nějprocházím,aninanějnepohlédnuaspěchámzmístnosti pryč.

Smlžnýmpohledemsepotácímchodboukekuchyni. VenkunazadníveranděspatřímJohnaTomasettihovjeho dlouhémčernémkabátěaluxusníchkoženýchbotách avduchuzačnunadávat.Kdyžotevřudveře,zvláštněse namězadívá.Projdukolemněj.Něcoříká,alejsempříliš rozrušená na to, abych jeho slova dokázala vnímat.

Skrzvrstvupotumědotvářeštípemráz.Nejasněsiuvědomuju,ženapříjezdovécestěstojísanitkaajejímotortiše vrní.NakoncisilniceběžínaprázdnomotordodávkystaniceProNews16achrlídomrazivéhovzduchuvýfukovéplyny.VedleGlockovahlídkovéhoautasivšimnuslužebního vozidlaholmeskéhookresu.Nejsemsijistá,kamjdu,pak aleprudceotevřudveřesvéhovlastníhoautaavklouznuza volant.Slyším,jaksemizhrdlapřerývavěderedech.Nej-

radšibychserozbrečela,aleněcotakovéhojsemsiodpírala toliklet,žetojednodušenejde.Ještějsemdnesnejedla,ale doústseminahrnoužaludečníšťávy.Prudceotevřudveře avyzvracím se do sněhu.

Ponějakédoběměnevolnostpřejde.Znovudveřezaklapnu,položímrucenavolantaopřuseoněčelem.Zaklepánínaoknoměvylekáksmrti.Otevřuočiavedleauta spatřímtohokravaťákaodkriminálkysnaprostonečitelným výrazemvkamennétváři.Jetímposledním,skýmbychteď chtěla mluvit,ale jak užto tak bývá, nemám na vybranou.

Místoabychstáhlaokýnko,otevřudveřeadonutímhotak okrok ustoupit.

„Jste vpohodě?“ zajímáse.

„Mám se báječně.Miluju zvracení.“Vyklouznu ven azaklapnu dveře.„Co asi takmyslíte?“

Vypadápobaveněatoměneuvěřitelněštve.Nakrátký okamžikjeslyšetjenjemnéšuměnídeštěsesněhem.Chvěju se zimou adá mi práci, abychnezačala drkotatzuby.

„Beroutělodomárnice,“oznámími.„Říkaljsemsi,žeby vás to možnámohlo zajímat.“

Přikývnu aovládnu svou nelibost. „Díky.“

Ohlédnesepřesramenokteleviznídodávce.„Supicítí krev.“

„Jakmilesezmínkaotéhledruhévraždědostanenaobrazovky,budemejevídatmnohem častěji.“

„Možnábystemohlazačítuvažovatotiskovce.Takto snimimůžetevyříditpodlevlastníchpravidel.Potlačitjakékoli fámy hned vzárodku.“

Jetodobrýnápad.Bylajsemtakponořenádopřípadu,že jsem vůbec nepomyslela na jeho mediální stránku.

Vrhnenaměpřísnýpohled,pohledzléhopoldy,kterýuž pravděpodobněpřesvědčilnejednohosvéhlavéhopodezřelého,abykápl božskou.

„Něcoužvymyslím.“

„Poslyšte,vím, žemě tady nechcete…“

„Tosamémiřekliiovás.“Znovusezatvářípobaveně. „Politika je na pytel,co?“

Stálenaměhledí.Pozorujemětakupřeně,ažjemito nepříjemné.

„Jsemdoceladobrejpolda,“oznámími.„Ajsemtady. Neuškodívám,kdyžměnějakzaměstnáte.Možnábych vám mohlbýt kužitku.“

Samozřejměžemápravdu.Alepřipředstavě,jaksetenhlechlapvpřípaduvrtá,mnouprojedemrazení.Mémlčení mujakoodpověď stačí.

Tomasettipomněještěnaposledyvrhnepohled,otočíse azamíříkčernémuchevroletuzaparkovanémuvedlecesty.Sleduju,jakodchází,ajehoslovamiznívušíchjako ozvěna. Jsemdoceladobrejpolda.Přistihnusepřimyšlence,jestlijedostdobrýnato,abyrozlousklšestnáctletstarý případ avšechna ta tajemství, která jsou pod ním pohřbena.

„To svámi osobně nemá nic společného,“ přerušímho.

„Taknějak.“

KAPITOLA 15

KdyžodjíždímzHuffmanovyfarmy,jsouužskorotřiodpoledne.Mámpocit,jakobychstráviladopolednevočistci. Třihodinynamístěčinuměvyždímalytak,ževemněnic nezbylo.NaokrajiMillersburguzavolámLois.Zjejíhohlasu poznám, že toho má až nad hlavu.

„Mámetadymédia,náčelníku.Přísahámbohu,žeztěch lidí nakonec vyletímzkůže.“

Neřeknují,ženacestějsounejspíšještědalší.„Potřebuju, abyszorganizovala tiskovku.“

„Tojichchcetepozvatještěvíc?“

„Vyjstetedamasochistka.“

„Mátetomít.“

„Zavolejvšemmýmstrážníkůmavyřiďjim,žesesejdemevečtyři.Vtémístnosti,cospřipravila.Budetonaševelitelskécentrum.“VyjmenujukaždéhočlenanašehoskromnéhopolicejníhosboruvčetněMony.„DejvědětiDetrickoviaTomasettimu.“

„Tomasettimu?Tomu mafiánskýmu chlápkovi?“

Jejípopisminatvářivykouzlíúsměv.„Azkontroluj,jestli nebylanahlášenápohřešovanáosoba.Žena,běloška.Dvacet ažtřicetlet.Blondýna.Začnisokruhempětiokresů.Když nicnenajdeš,zkusColumbus,Wheeling,Massillon,Canton, Newark, Zanesville…“

„Steubenville.Zkontaktuj státní iměstské orgány.“

NalincetocvakneaovteřinupozdějitoT.J.zvedne. „Zdravím, náčelníku.“

„Víš, co říkají: Drž si své nepřáteleutěla.“

„Uděláme to vaulestředníškoly.Všest hodin.“

„Zpomalte.“

„Jo jo, rozkaz.“

„Je tamT.J.? Přepoj mě kněmu, prosím.“

„Máš prohlášení těchděcek?“

„Lois je právě sepisuje.“

„NěcoohledněPatrickaEwella?“Ewelljetenmuž,co platilhotově za kondomy.

„Udělaljsemmuosobníprověrku.“Zašustípapíry. „Ewell,PatrickHenry.Třicetšestlet.BydlínaParkersburgskýseženouMarshouadvěmadospívajícímadětma. Žádnejzáznam.Žádnýzatčení.Anižádnápodělanápokuta zarychloujízdu.“Najednoumupřeskočíhlas.„Aletohlesi náčelníku poslechněte. Dělá na jatkách.“

Jetoslabáspojitost,alejsemtakzoufalá,žesejíchytím. „Zjisti,cotamdělá.Azjisti,jestlivsobotunebylvtomklubu.“

„Mátetomít.“

RadějibychsisEwellempromluvilasama,alenapřed potřebuju identifikovat druhou oběť.

„Aomrkni,jestlimeziEwellemaAmandouHornerovou neexistujenějaká spojitost.“

„Dobrá.“

Zvážím všechno, co oEwellovi víme.

„Pročbyženatýmužsedvěmaskorodospělýmidětmi kupoval kondomy?“

„Ehm, ochrana?“

„Člověkbyčekal,žepár,kterýjespolutakdlouho,bude používat lepší metodu.“

T.J.siodkašle.To,žeječtyřiadvacetiletémumužipřitakovémrozhovorutrapně,měnaplňujenadějí,žesvětnebudeažtak špatným místem, jakmi vtuto chvíli připadá.

„Díky moc.“

„Za málo, náčelníku.“

Vechvíli,kdyodbočujunaparkovištěPomerenovynemocnice,secítímoněcovícjakočlověk.Zastavímvedle řadyautstojícíchuobrubníkupoblížvchodu.Klušusměremkotočnýmdveřímanahlavuaramenamispleskáním dopadádéšťsesněhem.Zrzkauinformacíměsledujesaž

přílišnýmzájmem.Vyšluknízdvořilýúsměv,aleonasvou pozornost znovu zaměří na obrazovku počítače.

Suterénnemocnicejetichýaponěkudtemnějšínežposchodínadním.Procházímkolemžluto-černéhotrojúhelníkubiohazarduabotyminadlaždicíchhlasitědusají.Projdu lítačkami aspatřím doktora Coblentzeustoluvkanceláři. „Doktore?“

„Á,náčelniceBurkholderová.Čekaljsemvás.“Nasobě mábílýlaboratorníplášťamodrékalhoty.Vstaneadojdeke mně. „Už se vám podařilo identifikovat oběť?“

„Právěkontrolujemepohřešovanéosoby.“Zhlubokase nadechnuvesnazepřipravitsenato,copřijde.„Mátehotové předběžné ohledání?“

Zavrtíhlavou.„Zatímjsemjijenomomyl.Aleprovedl jsem první vyšetření, kdybyste se chtěla podívat.“

Tojetoposlední,cobychchtěla,alepotřebujutumladou ženuidentifikovat.Někdevenkuseonijejíblízcístrachují. Můžemítiděti.Určitěmáblízké,jejichžživotyjejísmrt nenávratnězmění.

Vydámserovnoudovýklenku.Pověsímsibunduarychle nasebenatáhnuplášťananohynávleky.Kdyžsevynořím ven, doktor už na mě čeká.

„Zářezynabřišeskutečněvypadajíjakořímskáčíslice XXII.“

„Vyřezanáposmrti?“

„Před.“Zamíříkdalšímlítačkámaspolečněvejdemedo místnostiobloženéšedýmidlaždicemi,kteréjsemsezačala takštítit.

Podélzadnízdistojítřinerezovánosítka.Čtvrtéseleskne podvelkoustropnílampou.Všimnusi,žesepodmodrým prostěradlemrýsuje lidské tělo, apsychicky se připravím.

DoktorCoblentzseberezestoludesky.Znáprsníkapsy svéholaboratorníhopláštěvysunepero,skrzesvébifokální brýlesezadívánaformulářvdeskách,něcodonějvepíše apak desky vrátí zpátky nastůl.

„Dělámuždoktořinuskorodvacetlet.Koroneremjsem skoro osm.Tohle je to nejhorší, co jsem zatímviděl.“

Opatrněstáhneprostěradlo.Můjpohledpadnenahnědo-zelenězbarvenoukůžiaodporemucouvnuokrokdozadu. Pokleslajíčelistapusajízejedokořán.Vidímjazyk,který jístrčilizpátkydovnitř.Ránanakrkuječernáarozevřená jako nějaká ústa.

Můjpohledpřitáhneřímskáčíslicenajejímbřiše.Jeto hrubápráce,alejejípodobnostsránounabřišeAmandy Hornerové je nezpochybnitelná.

„Příčinasmrti?“

„Stejná.Vykrvení.Podřízljíhrdlo,dokudnevykrvácela.“

Potřebujusijiprohlídnoutlépe.Chcividětjejívlasy,nehty,prstynanohou–cokoli,comijipomůžeidentifikovat, alemé nohy se odmítají pohnout.

„Znásilnilji.Vaginálněianálně.“

„DNA?“

„Vzaljsemstěry,aležádnátekutinatamnebyla.“

„Použil kondom?“

„Nejspíš.Vícbuduvědět,ažpřijdouvýsledky.“Doktorsi povzdechl.„Mučilji,Kate.Podívejte se natohle.“

Obejdenosítka,dojdekestoluasebereznějnerezový táczhrubaovelikostipečícíhoplechu.„Tohlemělavkonečníku.“

Nedokážusedonutitnatenpředmětpodívat.Nedokážu aniopětovatdoktorůvpohled.Místotohosklonímhlavu apromnu si bolavý kořen nosu.

„Posmrti?“

„Před.“

Zhlubokasenadechnuadonutímsenatácpohlédnout. Ležínaněmocelovátyčoprůměruněcomálopřescentimetr aodélceasipětadvaceticentimetrů.Najejímkoncijedrobný vrutsokem.Druhýkonecjezúžený.Vypadáto,žejedělanápodomácku,jsounanívidětmísta,kdejejímajitelpoužil nejspíšnějakoubrusku,abyjidostaldopožadovanéhotvaru.

„Znásilněnícizímpředmětem?“zajímámse.Napadnemě, jestlinášvrahnáhodouneníimpotentní.Jestlitřebanešel kurologovikvůliporušeerekce.Vduchusipřipomenu,abych to později zkontrolovala.

„Nemyslím si, že tenhle předmět použil ktomuto účelu.“ „Jaktomyslíte?“

„Podlemětomásloužitjakojakásielektroda.“Vezmetyč doruky.„Tadyjeměď.Vidíte?“Doktorpřejedepocelédélceocelovétyčeprstemvrukavici.„Nastředníjsemchodil nabrigádukjednomuelektrikáři.Měďjejednímznejlepších vodičů.“

Oelektřinětohomocnevím.Vímale,žesedápoužít kmučení.Pamatujusi,žekdyžjsembylanaakademii,četla jsemomexickýchdrogovýchkartelech,kterétakovétaktiky používaly,když chtěly někoho příkladně potrestat.

Pohlédnunadoktora.Vjehoočíchspatřímstejnýšok apobouření,kterémisvírajíhrudník.„Takžesenášvrah vyznávelektřině.Minimálněmůžemeříct,žejetokutil.“

Jetoažpřílišlaskavéslovopročlověka,kterýnavrhlavyrobilmučicínástroj.Kutiljenapříkladněčítáta,kterýtráví nedělní odpoledne ve své dílničce. Zrůdy kutilové nejsou.

„Tobyvysvětlovalopopáleniny,kteréutrpělaAmanda Hornerová.“

„Ano.“

„Pročbytotamnechával?“přemýšlímnahlas.Aleněkde hlubokovmémysliužodpověďznám.Jenatensvůjhnusný vynález pyšný. Chtěl, abychom to našli.

Doktorzavrtíhlavou.„Tojevášrajon,Kate,nemůj.Já vámmůžuříctsjistotoujento,žejitímhlemučil,nejspíš pod nábojem.“

Podobuceléminutyjejedinýmzvukemvmístnosti bzučenízářivekahučeníchladicíchboxů.Snažímseposbíratmyšlenky,utříbitsidotazy,alemůjmozekodmításpolupracovat.

„Přidámto do profilu, který sestavujeme.“

Hledímnahlubokézářezynajejímzápěstí.Nanafouklé břicho.Najejíruceanohy.Snažímsejividěttakovou,jaká muselabýtzaživa.Avtuchvílisiuvědomím,ženemánalakovanénehtynarukouaninanohou.Tahleženasenijak nezdobila.Nemámelírvevlasech.Nemápropíchnutéuši. Žádnéšperky.Vedla prostý život.

Kdyždorazímkpolicejnístanici,stojínaulicipředbudovouasidesítkaaut.Namémmístějezaparkovanátelevizní dodávkaajájsemnucenazastavitopůlblokudál.Pocestě ke stanicijimzastěračstrčímlístek.

Uvnitřvládnedoslovablázinec.Ustoludispečerastojí LoisiMonaasnažíseporaditsispanelemústředny,který blikájakopominutý.T.J.sedívesvékójizádykmístnosti astelefonemuucha.VevedlejšíkójisenasvéžidlirozvalujeGlockaprstyťukádoklávesnice.Podivímse,kdejsou SkidsGurčákem,alepaksiuvědomím,žejsounejspíšještě pořád na Huffmanově farmě.

VšimnesiměSteveRessler.Přiženesekemně,jehotváře rozžhavenédoruda.„Jetopravda,žedošlokdalšívraždě?“

„Ano.“ Nezastavuju.

Držísemnoukrok.„Kdojeoběť?Užjstejiidentifikovali?Vyrozumělijste rodinu? Je to ten samý vrah?“

„Musímpracovat,Steve,“utnuho.„Všestbudetisková konference.“

Vychrlínaměještěněkolikotázek,alejásekolemněj prosmýknuazamířím do kanceláře.

„Náčelníku!“Moninúčesjeještěšílenějšínežobvykle. Tlustélinkykolemočí.Růžovéstíny.Snimisebijícírudá rtěnka.Vymódila se před kamery.

„Jak dlouho už to tu vypadá takhle?“zajímámse.

„Pár hodin. Zůstalajsem, abych Lois pomohla.“

„Tohosimoccením.“SteveResslernadruhémkoncimístnostinaměvrhnenepřátelskýpohled.„Chovajísevšichni vzorně?“

„Resslerjedotěrnejkretén.ANormJohnstonjenaprosto neuvěřitelnej.“

„Kdybyseněkdoptal,takmuřekni,žesebudevšest vaulestřední školy konat tiskovka.“

„Jasný.“

Vkancelářisizapnupočítač,azatímconajíždí,nalijusi hrnekkafe.Zvonímitelefon.Mrknunanějaspatřím,žena němstřídavěpoblikávajívšechnačtyřisvětýlka.Nevšímám sijichavytočímLois.

„Zkontrolovalajsi nezvěstné osoby?“ zeptám se.

„Vůbec nic.“

Pomyslím natumladou ženu vmárnici. Mělo by měpřekvapit, žejinikdo nenahlásil.Ale není tomu tak.

„Připomeň všem poradu večtyři.“

„Myslíte tu, která mělazačít před deseti minutami?“

„Apošli ke mně Glocka, prosím.“

„Ovšem.“

KdyždokancelářevstoupíGlock,přemýšlímstálenad druhou obětí.

„Ocojde?“

„Zavři dveře.“

Natáhne se dozaduadveře zaklapnou.

„Potřebuju, abys teď všeho nechal,“ začnu.

Přejdekžidlinaopačnéstraněstoluaposadíse.„Dobrá.“

„Tohlejejenommezinámidvěma,Glocku.Nikdonesmí vědět, co děláš aproč.Anemůžutiříct všechno.“

„Takmiřekněte,comůžete,ajáužsistímnějakporadím.“

Prolétnemnoupocitúlevy,žemivěřínatolik,žejeochotný pracovat naslepo.

„Chci,abysvyhrabalvše,cojemožné,namužejménem DanielLapp.“

„Kdo to je?“

„Je místní.Amiš. Už šestnáct let ho nikdo nespatřil.“

Neuniknemučasovérozpětíapoprvénaměpohlédne spřekvapením vočích.

„Lidésedomnívají,žesevzdaldosavadníhoživotního stylu.“

„Má tady nějakou rodinu?“

Přikývnu. „Bratra.Už jsem sním mluvila.“

„Dalvámněco?“

„Ne.“

Glocksiměprohlížíažpřílišpozorně.„Prozradítemi, proč seotoho chlápka zajímáme?“

„Nemůžu. Prostě potřebuju, abys mi věřil, dobře?“

Přikývne. „Dobře. Uvidíme,co semi podaří najít.“

Hotovo.Žádnédotazy.Žádnénámitky,žehonechávám tápat.Cítímostrébodnutíviny.Jakobychsitakovoudůvěru aninezasloužila.

„Mám to brát jako prioritu?“zeptá se po chvíli.

„Tunejvyšší,“odpovímazesrdcedoufám,žedokáženajítto,cojáne.

„Říkáte, žejeamiš?“

KAPITOLA 16

Starýarchivnadruhémkoncichodbyodmékanceláře prošelmimořádnoupřeměnouzobyčejnéhoskladištěna řídicícentrum.Uprostředmístnostistojídvouapůlmetrový stůlobklopenýrozmanitýmižidlemi.Vpředustojínarozviklanémkaretnímstolkunízkýřečnickýpultík.Vedlenějse nacházímalířskýstojan,nakterýjepřipevněnývelkýblok. Nazeďněkdopřibilbíloutabuli.Napodlazevedletelefonní zásuvkyležítelefonajásiuvědomím,žejehokabelnejspíš nedosáhneaž ke stolu.

SGlockemjsmenamístějakoprvní.Jsemzatoráda, protožepotřebujupárminut,abychsiuspořádalamyšlenky apsychickysepřipravila.Jepromědůležité,abychvypadalaschopněarázně,atozejménateď,kdysevyšetřování dostalo do rukou víceorgánů.

„Nenítošpatné,“poznamenáGlocknaadresuMoniny aLoisiny vynalézavosti.

„Zatímtobudestačit.“Natvářisemipodařívylouditchabý úsměv. „Jak vypadá tomoje oko?“

„Přímo kvete,náčelníku. Fialová vám ale docela sekne.“

Moupozornostpřitáhnenáhlýhlukvedveřích.Ohlédnu seaspatřímDetrickaadvajehouniformovanézástupce.Pokynu jim ke stoluažidlím.

„Jakodoma.“

Detrickpřejdemístnostanatáhnekemněsvousvalnatou paži. „Dal vám soudní lékařněco koběti?“

Jehostiskjesuchýapevnýajásepřistihnupřipřání, abych bylatakytak klidná.

„Příčinasmrtijestejnájakoupředchozíoběti.Kevšemu se dostanu při poradě.“

Přikývneaukáženasvédvazástupce.„Přivedljsemvám nějaképosily.Tohle jemůjzástupce Jerry Hunnaker.“

Hunnakermámírnounadváhuavetvářiarogantníúsměv, kterýmilezenanervy.Kdyžsipotřesemerukama,málem mirozdrtíkostiaměnapadne,jestliproměDetrickova půjčka nebude znamenatjenom přítěž.

Druhýjehozástupcejevysokýašlachovitýavypadá spíšjakonějakýtyčkařzestřednínežjakopolda.Alejeho pohledjevyrovnaný,jehovýrazpřirozený,aipřesto,že užjsemsihozařadilajakozelenáče,jemijasné,žehovyužijuspíšnežtohoarogantníhokokotasesvěrákemmísto ruky.

„ZástupceDarrelBarton.“Detrickmupoložírukunarameno,pyšnýtatík,kterýprávěpředstavujesvéhonejoblíbenějšího synka.

Běhemtěchpárminut,cojsemstrávilasDetrickem,se místnostzaplnila.UdveřísivšimnuSteveaRessleraavydám se kněmu.

„Rádbychsekvámpřipojil,abychviděl,copoliciedělá.“

„Tohlejeporadapolicejníhotýmu,Steve.Některévěci, kterétadybudemeprobírat,nejsouurčenyproušiveřejnosti.“

„Nebomožnánechcete,abyveřejnostvěděla,ženemáte ani šajn, kdo je vrah.“

Vypadá,jakobyhojehovlastnítroufalostpotěšila.Zajímalobymě,jakbyseasitvářil,kdybychjednalapodle svých instinktů aposlala ho kzemi.

Kývnusměremkedveřím.„Svéobavymůžetevyjádřitna tiskové konferenci.“

Ressler se otočí na patěaodkráčí pryč.

Ujmusesvéhomístaupultíkuapohledempřejedupo místnosti.Detricksedíustolupobokusvýchdvouzástupců.T.J.sGlockemseusadilinaprotinim,oběskupinkyvzájemněoddělenépříslušnostíkjednotlivýmúřadůmasvou loajalitou.SkidsGurčákemobsadiližidleuzadnístěny.

StarostaAuggieBrocksedísám.Vypadájakonovýkluk

„Tiskovka je všest,“ oznámím mustroze.

vprvníškolníden.Monastojípoblíždveřísrukamazkříženýmanaprsou.ZaníseozárubněopíráJohnTomasetti staškou unohou. Je tu celá banda.

Zhlubokasenadechnuaspustím.„Všichnipřítomníspadajípodintegrovanýpolicejníútvarsrozšířenýmipravomocemi, který sestavil starosta aměstská rada.“

Místnostíserozprostřetichéhučeníaneklidamnějejasné,žesemůjtýmpodivujenadtím,pročjsemjeotomhle předem neinformovala.

ZadívámseupřeněnaAuggiehoapokračuju.„Budeme spolupracovatsešerifemholmeskéhookresuNathanemDetrickem.“

Šerif se krátce postaví ahned nato si zase sedne.

„AagentemJohnemTomasettimzÚřaduprokriminální vyšetřování vColumbusu,“ oznámím.

Hlavyvšechseotočí.Tomasettizesvéhomístaudveřína ostatníkývneajásenedokážuubránitmyšlence,žeskutečně vypadá jakočlenmafie.

Dalšíchdesetminutstrávímstručnýmshrnutímdetailů obouvražd.Kdyžskončím,přejduktabulivisícínazdi. Napíšunani Podezřelí anápispodtrhnu.Každýčeká,že tampřipíšu Jatečnívrah,alejázačnujinýmjménem. Scott Brower.

„VsobotuvečerbylvbaruBrassRail.Svědeknámoznámil,žehozahlédlsAmandouHornerovou.“Seznámímje spodrobnostmijehozáznamuajehoranníhozatčeníahned natosepřesunukdalšímupodezřelému.„PatrickEwell.“

Napíšu jeho jméno na tabuli. „Na starostiho máT.J.“

Mladýstrážníkpohlédnedosvýchpoznámek.„Takže stručně…EwellvpátekvLevnejchpotravináchvPainters Millzakoupileh…gumy.Eh,takovýtylubrikovaný,což použilipachatel.Ewellplatilhotově,alenámsehopodařiloidentifikovatpomocíbezpečnostníkamery.Pracujena jatkách.Mzdovýoddělení.Vyslechljsemhoamanželkamu potvrdila

alibi.“

Skočímmudořeči.„Manželkyčastolžou,abysvémuže ochránily.Nechámhonaseznamu.“Upřeněsenanějzadívám.„Coti další dvachlápci skondomy?“

„Podařilosenámjeidentifikovat.WillieStegmeyeraBo Gibbas.“

„Mluviljsi snimi?“

„Zatímjsemnemělčas,alejsouprvnínamýmseznamu úkolů.“

Napíšujménanatabuli.Cítím,jakváhám,kdyžtampřipisuju i Jateční vrah.

„Tooznačeníseminelíbí,alevzhledemktomu,žejstena nějvětšinazvászvyklí,budemehopoužívatdál.“Přelétnu pohledempomístnosti.„Jakvšichnivíte,vraždy,kterétady řešíme,sepodobajíčtyřemvraždámzpočátkudevadesátýchlet.Nejsempřesvědčenáotom,žemámenakrkutoho saméhovraha,arádabychvásupozornila,ženesmímedělat žádnéunáhlenézávěry.Můžejítoimitátora.Tahlemožnost seodvíjíodšestnáctiletépřestávkymezitehdejšímiadnešnímivraždami.“Vetváříchposluchačůspatřímnesouhlas adodám:„Existujemožnost,ženášvrahbyluvězněn,zraněn,nebožedokoncezměnilpůsobiště.Alesnažtesezůstatnezaujatíanebojtesemysletnekonvenčně.“Mrknuna seznamúkolůjednotlivýchpolicistů.„Takžetakhlenatom jsme,cosetýčevyšetřování.StrážníkSkidmorespolupracujesÚstavemprorehabilitacianápravunaseznamujmen trestanců,kteříbyliběhemtohošestnáctiletéhoobdobívězněni.“Pohlédnu na Skida. „Hlášení?“

Napřímíse,aleanitojehoneupravenémuzevnějškunepomůže.Izdruhéstranymístnostimineuniknoujehokrví podlitéoči.Poněkudroztřesenýmarukamaseberelistpapíru.

„Včerajsemposlaloficiálnížádost.“Vyjmenujeněkolik okresůaměststátuOhio.„Udělilinámprioritu,takžeje možný,žebysenámmohliozvatdneskaodpolednenebo brzoráno.“

Tomasettimuzesvéhomístaodedveřískočídořeči. „Můžu vaši žádostunich uspíšit.“

Skid přikývne. „To by bylo skvělý.“

Pokračujudál:„Rozšiřhledánínanemocnicealéčebny. Chcivědět,jestlipřijalimužemezidvacetiačtyřicetilety spřetrvávajícímzraněnímjakotřebapodopravnínehodě nebosvážnýmipsychickýmiproblémy,kterévyžadovaly hospitalizaci.“

Skidhvízdne.„Tomůžekrapettrvat.Venkupobíháhromada různejchmagorů.“

Zněkolika stran se ozve zahihňání.

Otočímsezpátkyktabuli.„Podobnézločiny.“Napíšuta slovanatabuli.„Gurčáku,dalajsemvyhledávatpárvěcí doOHLEGu,alejakvím,občasseznějakéhodůvodudo systémudatanevkládají.Chci,abysteobvolalmístnípolicejnístanice.Jdětepovraždách,přikterýchsevyskytlnůž, podřezáníhrdlaazářezynabřiše,apotomposexuálních zločinechspoužitímnože.Začnětesokolnímiosmiokresy. PoptejteseivevětšíchměstechvčetněColumbusu,Massillonu, Newarku, Zanesville aCambridge.“

Gurčáknaměhledí,jakobychmuprávěoznámila,že vyhrál vloterii. „Mátetomít, náčelníku.“

PohlédnunaDetrickovaarogantníhozástupce.„Hunnakere,podledoktoraCoblentzevrahvoboupřípadechoběťznásilnilcizímpředmětem.Existujemožnost,žebudeimpotentní.Chci,abystesespojilsmístnímiurologyavyzískal od nich seznammužů léčených pro poruchy erekce.“

Hunnakernasvéžidlipoposedneasnažísenevypadat,že jevrozpacích.

Druhýzástupce,Barton,zašeptá:„Neboj,Hune,sebe ztoho seznamu můžeš vyškrtnout.“

Místnostíserozlehnehlasitýsmích.Nepřipojímseknim, aleBartonův vtípek pomůže odlehčit atmosféru.

ŠerifDetricksouhlasněpřikývne.„Acolékařskétajemství? Nebudetoproblém?“

„Ne,kdyžbudememítzatykač.“VrhnupohlednaAuggiehoBrockaaschválněmupoložímpřímouotázku.„Nehrajete golf se soudcem Seibenthalerem?“

Auggieuhnepohledem.„Tennepoznározdílmeziželezem čtyřkou apatrem,“ poznamená.

Odpárlidísitímvysloužípochvalnýsmích,alecelkově zůstává náladavmístnosti pochmurná.

„Zavolejtemu,“vybídnuho.„Zjistěte,jestlivámvpřípadě potřebyvydázatykač.“OtočímsenaBartona.„Chciseznam všechregistrovanýchsexuálníchagresorůvtěchsamých okresech,kteréjsemužzmiňovala.Většinapolicejníchoddělenímá ten seznam na internetu.“

Přikývne azapíše si to do notesu. „Pedofily taky?“

„Taky.“ZaměřímpozornostnaGlocka.„Otiskystop apneumatik.“

Bývalýmariňáksenasvéžidliopřeaobrátísenaostatnísesebevědomímhodnýmvýkonnéhoředitele,kterýpromlouvákeskupincebudoucíchmaturantů.„Zrovnajsem domluvilpotelefonuskriminálkou.Druhávárkaotiskůjim právědorazilaavtutochvílijizpracovávají.Bylanámudělenapriorita.“UpřeněsezadívánaTomasettiho,abybylo každémujasné,ženášsuperagentmáchlsvoukouzelnou hůlkouatrochujetamnakopl.„Cosetýčeprvnívárkyotiskůstopapneumatik,provedlisrovnávacíanalýzuamáme tedačástečnýotiskpneumatiky.Právěsejisnažíporovnat sotiskypneumatikvýrobců.Pokudsejimtopodaří,pustíse do hledání prodejce.“

„Prodejcebynámmohldátjméno,“poznamenáDetrick něco, co je všem jasné.

„Atozejménapokudplatilšekemnebokreditkou,“dodá Glock.

PohlédnunaMonunadruhémkoncimístnosti.Klidněsi pohrává sknoflíkynasvetru.

„Mono?“

„Nebo pomocí bezpečnostních kamer.“

Strhnutímnamězaměřípozornost.Vypadácelávzrušená ašťastná,žejsemseobrátilainani.Nenípolicistka,ale tentokrátna tom nezáleží.Mám pro ni ideální úkol.

„Chci,abyssepsalaseznamdůkazů,“spustím.„Taky chci,abysprovedlasoupisfotografií.Nainternetunajdeš plno příkladů, jak se to obvykledělává.“

„Vidělajsemtovjednomdíle Policejníchzáznamů.“Místnostíserozlehne tiché pochichtáváníaMonasiskousneret.

Usmějusenani.„Jaksetidařístímseznamemopuštěných objektů?“

„Zatímmámdvanáctdomůadvaprůmyslovýobjekty,“ odpoví.

OzveseAuggie.„Možnábystesenatomohlapoptat uměstského výběrčího daní. Nebo na konkurzním soudu.“

„Dobře.“ Sedne na židliazuřivě se rozepíše. „Mámto.“

„Tohlejedůležité,“dodámještěsměremkMoně.„SeznamdejšerifuDetrickovi.“Mrknunaněj.„Můževaše kancelářzačít sobhlídkou těch objektů?“

„Samozřejmě,“ přikývne.

T.J.mírněpozvedneruku,paksialeuvědomí,jakjejeho gesto dětinské,arychle ji zase spustí dolů.

„Přemýšlelajsteotom,žebystedotohozapojilaiprofilovače?“

PohlédnunaTomasettiho.Jehotvářhráčepokeruneprozrazujeniczjehomyšleneknebopocitů.Přistihnusepři toužebném přání,abych vněmdokázalačíst.

„Užnanějakémprofilupracuju,“odpoví.„Dovečera bych měl něco mít.“

Nahlédnudosvýchpoznámek.Kdyžpopisujumučicínástroj,kterýdoktorCoblentznašelvtěledruhéoběti,začnou všichnipřítomnípokašlávataneklidněšoupatnohamapo podlaze.

„Vesložcenajdetefotografiipředmětu.Vypadá,žejezhotovenývdomácíchpodmínkách.Jakobyhotenchlapvyrobilvgaráži nebo dílně. Nejspíš bude rozumět elektřině.“

Detricksenasvéžidlizakloní,pažepřekříženénaširokém hrudníku,aupřeněměpozoruje.„Musímetohozvráceného šmejdachytit,lidi.Hádám,žekaždémuvtéhlemístnostije jasné,že teď, když si to zakusil, stímjentak nepřestane.“

Pohlédnunaněj.„Hodilybysenámtadynějakéhlídky navíc.“

„Mátejemít.“

Zaměřímsvoupozornostzpátkynaskupinu.„Nadnešnívečerjsemsvolalatiskovoukonferenci,“oznámímjim. „Všestveškolníaule.Mělibystetambýt.“Přelétnupohledempopřítomných.„Ještěkněčemubychvásvšechnytady chtělavyzvat.Informaci,žeoběobětimělynabřiševyřezanouřímskoučíslici,nechcemevypustitnaveřejnost.Otom, očemjsmezdedneskahovořili,sesnikýmnebavte.Ani smanželkou,anispřítelkyní,anismanželemaanisvaším psem. Je to všem jasné?“

Všichnivmístnostizačnouhorlivěpřikyvovat.Spokojená, že mámemezi seboujasno, odstoupím od pultíku. „Takzpátky do práce.“

KAPITOLA 17

Kdyždorazímkestředníškole,mámještědvěminuty kdobru.Doufalajsem,žesemipodařímédiímvyhnout,ale užjepozdě.Poblížautobusovézastávkynazadnímparkovištiužstojíněkolikvozůzpravodajskýchstanic.Iveslabém světlesodíkovýchvýbojekpouličníhoosvětlenírozeznám dodávku stanice ProNews 16.

Zastavímvčástivyhrazenéprozaměstnanceazamířím kméněpoužívanémupostrannímuvchodu.Spotěšením zjistím,žejeodemčeno.Uvnitřjeteploajetadycítitpapírovýprachanějakýprůmyslovýčistič,kterýmávonětpo borovici,alevůbectomutaknení.Aulasenacházípřímo předemnou.Davuvnitřslyším,ještěnežhovůbeczahlédnu.Kdyžsivšimnu,jaksseboudovnitřtelevizníštábzColumbusutáhnedeskovéreflektoryakamerovévybavení, zmocní se mě nervozita.

Vklouznudobočníchodby,kterámězavedekzadníčásti auly.PřededveřminapódiumsivšimnuDetricka,jakhledí nasvůjspirálovýnotýsek.Herecnapremiéře,kterýsesnaží zapamatovat si svou roli minutu před vytaženímopony.

Všimnesiměanechárukusnotesemklesnout.„Rádachodítenačas,co?“

„Tohlenenízrovnamůjšálekčaje.“Radějibychsiustřelilamalíček na noze, než abych se postavilapředmédia.

„Hromadakamer,“poznamená.„Takypárrádiovýchstanic.“

Hlavousemiteďhoníjediné:nodohajzlu.Detrickna druhoustranuvypadájakonějakáseriálováhvězdička,která mápřijmoutcenuzahereckývýkon.Všimnusipudrového popraškunajeholysiněadrobnýchnedočkavýchjiskřiček vjehoočíchaznovusiuvědomím,žejetovprvnířaděpolitik aaž potom muž zákona.

Věnujemiblahosklonnýpohled.„Poldoujsemužhodně dlouhoajsemvtomdobrej.Alejsemidobrýpolitikanikdy jsemsenesetkalskamerou,kterábyměnemělaráda.“Ve tvářisemuobjevískromnýúsměv.„Jestlichcete,abychse utohohlepřípadupostaralomédia,jdudotoho.Vím,že tohomátenakrkuhodněanemůžetebýtnadvoumístech najednou.“

Napadnemě,žetohlejejehoprvníkrokktomu,abymi ukradlpřípad.Vím,žejsemmožnáparanoidní,alevočích veřejnostiděládojemhodně.Pokudjdeotelevizníkamery, DetrickmězastínípodobnějakoMěsícstíníhvězdy.Alemá pravdu.Potřebujupracovatnapřípadu,anesepřátelíčkovatsnějakýmdvacetiletýmnovinářem,kterýčekánasvou velkou šanci.

Všechnytyhlemyšlenkyustoupídopozadí,kdyžsivšimnu,žeseknámblížíNormJohnstonaAuggieBrock.Detrickpředsebenapřáhnepraviciamužisipotřesourukama. Auggiepohlédnemýmsměrem,alejehoočiserychlestočí stranou.Normměnaprostopřehlíží.Sundámsibundu,přehodímjipřesopěradloskládacížidleasnažímseuklidnit nervy.

„Jsme na řadě,“ oznámí Norm.

Napódiumvstoupímejakojednasoudržnájednotka. Zamrkámvespouštisvětelableskůzfotoaparátůakamer anapadnemě,jakdlouhoasibudetotokřehkézdánísouladumezinámitrvat.Tohlejetendruhpřípadu,kterýdokáže rozpoltititynejpevnějšívztahy.Amůjvztahsestarostou aměstskou radou není pevnýani zdaleka.

Zastavímeseustolupřipravenéhozařečnickýmpultem. Světlo,kterésenámsvrchusnášínahlavy,jeostréahorké, vsilnémkontrastusmrazemvenku.Auggiepřejdekpultíku apoklepe na

Zdavusekněmunesepokyvováníhlavasouhlasnépokřiky.

mikrofon.

„Slyšíteměvšichni?“

Smírnýmohlédnutímzasebeměpředstaví.„Náčelnice policie Kate Burkholderová.“

Přistoupímkřečnickémupultuapohlédnunazáplavu tváří.Pocítímsíluzodpovědnostivůčilidem,kterýmjsem přísahala,žejimbudupomáhatažejebuduchránit.Doufám,žebudumoctpřísahusvéfunkcesplnit,anižbychpřitomzneuctilasvourodinunebosizničilaživot.Vrychlosti shrnuzákladníinformaceopřípadu,přičemžzamlčímzářezy na tělechobětí.

„Chtělabychvásvšechnyujistit,žeKancelářšerifaokresuHolmes,ÚřadprokriminálnívyšetřováníapolicejníodděleníPaintersMillpracujíčtyřiadvacethodindenně,aby chytilyosobu,kterájezatytozločinyzodpovědná.Mezitím žádámvšechnyobčanyopomoc.Mějtedveřezamčené.Zapínejtebezpečnostníalarmvevašemdomě.Hlastecokoli podezřeléhoneboneobvykléhopolicii,bezohledunato, ojaktriviálnízáležitostsebudejednat.Takéváschcipožádat,abystesestaviliskupinydomobrany.Bedlivěstřežte svéokolí.Členysvérodiny.Svépřátele.Ženybymělyse zvýšenoupozornostídbátnasvébezpečí.Nevycházejteven osamotě.“

Když se odmlčím, propukne salvadotazů.

„Je to Jateční vrah?“

„Máte podezřelého?“

„Jaktyženyzabil?“

Dotěrnostdavumijdenanervy.„Jedenpodruhém,“utrhnu se na ně.

Nikdoméžádostinevěnujepozornost.Vprvnířaděsi všimnuSteveaRessleraaoslovímho.Vduchudoufám,že mutímvynahradímsvoupříkrostdřívenastanici.Poslední, ocostojím,jeznepřátelitsi médiahnednastartu.

„NáčelníkuBurkholderová,kontaktovalajsteFBI?“zajímáse.

„Ne.“

Davem se rozlehne nesouhlasné mručení.

„Pročne?“

„ProtožeužspolupracujemescolumbuskýmÚřadempro kriminální vyšetřování.“

Dovzduchuvystřelíněkolikrukou.Ukážunahubeného mužesbrýlemistlustými černými obroučkami.

„Můžetenámprozradit,jakbylyobětizavražděny?“ptáse.

„Předběžnévýsledkyzpitvyukazují,žeoběobětiměly podříznuté hrdlo. Příčinou smrti je vykrvácení.“

Nadavpadnemlčení,kteréjezčástivýsledkemšoku, zčástistrachu.Ukážunamužesčervenoukšiltovkoubasketbalového týmu.

„ÚplněstejnězabilsvéobětiiJatečnívrahnapočátku devadesátýchlet,“ nechá se slyšet. „Jde ostejného vraha?“

„Nevímetozcelajistě,alepracujemeisezáznamyzestarýchpřípadů.“Rozhodnuseignorovatvzrušenýšum,který pomémprohlášenínásleduje,avyzvukotázceženu,kterou jsemviděla ve zprávách.

Dotazyjsoukrutéalétajínamězevšechstranjakokamení.Jetěžképřijítsesprávnýmiodpověďmi.Dělám,co můžu,alepodvacetiminutáchsecítímvobklíčeníanaprostovyždímaná.Předemnoudivocemávajíruce,aleuž nikomu slovo nedávám.

„Kdyžměteďomluvíte,musímsevrátitkesvépráci.“ OdstoupímodpultíkuaotočímsenaDetricka.„ŠerifeDetricku?“

Vtutochvíliseodeměočekává,žeseusadímvedleAuggiehoaNormaabudunaslouchatDetrickovuřečnění.Ale politickýcirkusměnikdynelákal,takžezamířímkzadnímu východu zpódia.

ZamnouserozléházreproduktorůDetrickůvhlas.Ze všechjehopórůvysloveněsálájehocharismaakvalifikovanostamnějejasné,žeběhempárminutmubudetohle nepřátelsképublikumzobatzruky.Mělobymitobýtjedno, alenení.Vočíchveřejnostijsoudojmypodstatnéipřesto, že mohou být pokroucené.

Vduchusivynadám,žejsemsinapódiunevedlalíp. Mělajsembýttrpělivější,otevřenější.Mělajsembýtsilnějšímvůdcem.Alejsempolicistka,nežádnýřečník.Seberuze židlebunduarozhodnuse,žesevydámnastanici,kdebudu alespoň kněčemu.

Detrickůvhlasdoprovázímémyšlenkyjakoozvěnaive chvíli,kdyvstupujunachodbulemovanouskříňkami.Izté dálkypostřehnusebevědomívjehohlase.Avím,žetodíky němusednesbudouobčanéPaintersMillcítitvbezpečí,ne díky mně.

Otočímseaspatřím,jaksitokemněrázujeGlock.Tomasettipojehobokumávetvářipochmurnývýraz.Následuje jeamišstupěstřiženýmivlasy,modrýmaočimaarudým plnovousem.Nasoběmákrátkýčernývlněnýkabát,který zrovnamochřejivěnevypadá.Vjejichstopáchkráčíkyprá ženavkoženýchkotníkovýchbotáchavdlouhémkabátě přehozeném přes vlněný svetr.

„TohlejsouEzraaBonnieAugspurgerovi,“představíje Glock.

Užjetopatnáctlet,cojsemjevidělanebosnimimluvila, aleAugspurgerovyznám.Jakomalájsemsrodičipřipobožnostivjejichdoměstrávilamnohonedělí.Vzpomínámsi,že jsemsihrávalasjejichdcerouEllenajejímbratremUriem, kteréhohrozněbavilotahatmězačepec.Akdyžjsemho strčiladohromadykoňskéhohnoje,neběželhnedžalovat. JejichnejmladšísynMarktrpělEllis-vanCreveldovýmsyndromem,kterýseprojevujetrpasličímvzrůstemavpopulaciamišůjeažpříliščastý.Jakodítějsemsamozřejměvěděla jento,žejeMarkmalý.AleEllenmijednouprozradila,že máMarknanohoušestprstůavsrdcidíru.Kdyžseteď dívámnaEzruaBonnie,napadámě,jestlijeprcekMark ještěnaživu.

NatáhnurukunejdřívkEzrovi.Jehopohledsestřetne smýmajáhlubokovjehoočíchspatřímstrach.Cítím,že

„Náčelníku!“

tensamýstrachbušíinadveřemévlastníduše.Vím,proč tadyjsou, ataky vím, jak toto setkání skončí.

„Ellenseztratila,“oznámímiEzravpensylvánskéněmčině roztřesenýmhlasem.

„DoslechlijsmeseotézavražděnéAngličanceadostali jsmestrach,“dodáBonnie.„Chceme,abystenámpomohli Ellennajít.“

Vzpomenusinačástečněrozloženétělonanosítkách vnemocničnímárnici–naneupravenénehtynarukouana nohou–anaplnímětakhlubokýsmutek,ženaokamžik nejsemschopnáslova.Nechci,abytaženabylaEllen,aleje mijasné,žetobudeona.Zalijeměpocitvinyzato,žejsem jinepoznala.Ačkoliužodnašehoposledníhosetkáníuběhlo patnáct let,přijdemi, žejsem měla vědět, žeje to ona.

Nežsitouvědomím,promluvímnaněpensylvánskou němčinou. „Jak dlouho ji pohřešujete?“

Ezrauhnepohledem,aleještěpředtímsivšimnuhanby vjeho výrazu.

„Dva apůl týdne.“ Bonnie si nervózněmneruce.

Vrhnu na Ezru přísný pohled. „Proč jste nepřišli dřív?“

„Jetozáležitostamišů,nikomujinémudotohonicnení.“

Přijehoslovech,kterájsoumitakznámá,semivzátylku naježí chlupy.

„Předpokládalijsme,žeutekla,“vysvětlímiEzra.„Vposledníchměsících byla Ellen… neposlušná avzdorná.“

„Řeklanám,žepojedeautobusemdoColumbusuzasvou sestřenicíRuth,“oznámímiBonnie.„Kdyžzmizela,tak jsmesimysleli,žeužodjela.VčerasenámaleRuthozvala. Ellen tehdy do Columbusu vůbec nedorazila.“

Nejradšibychjevzalanapolicejnístanici,kdesimůžeme promluvitvsoukromí.Tadyjeažmoclidí,ažmockamer. Otočímsedochodbyavšimnusiotevřenýchdveříodtřídy.

OdvrátímseodAugspurgerovýchadojdukeGlockovi aTomasettimu.„Najděteněkdefax,“zašeptám.„Poproste

„Pojďte někam, kde je větší klid.“

Monu,abynámposlalaconejlepšífotkutédruhéoběti,co máme.“

Kdyžseodnichodtáhnu,zpohleduoboumužůpoznám, žepochopili.Vědí,kamtohlemíří.Glockseotočíaodběhnekaule, aby našel nějakého zástupce školy.

RádabychtovyřídilabezTomasettiho.Meziamišiaanglickoupolicií,zejménazestranypodobněkonzervativních amišů,jakojsouAugspurgerovi,vládneznačnánedůvěra. Aleprotokolmiukládá,abychhodosvéprácezahrnula.Ať

VrátímsekBonnieaEzroviaspolečněsevydámeke třídě.Tomasettivklouznedovnitřzanámi.Rozsvítímsvětlaaspatřímlavice,zelenoutabuli,nakterouněkdonapsal slovo kurva,akatedruzavalenoupapíry.Vysunupárplastovýchžidličekasednemesi.

„VíteněcooEllen?“dožadujeseEzrapensylvánskou němčinou.

„Mátenějakoujejínedávnoufotografii?“zeptámse,ale odpověďužpředemznám.Většinaamišůfotografování zatracuje,údajnějetodokladpýchy.Někteřívěří,žefotky,adokonceimalovanéportréty,porušujídruhébiblicképřikázání,kterézakazujezobrazováníaznějplynoucí modlářství.Někteřípříslušnícistaréhořádustálevěří,žejim fotografování ukradne duši.

„Žádnou fotkunemáme,“ odvětíEzra.

Vytáhnu si notes. „Kdy jste ji viděli naposledy?“

„Tohodne,kdyzmizela.Přistihljsemji,jakvestodole kouřícigarety.Pohádalijsmese…“Ezrapokrčírameny.

„Všimlijstesivdobě,kdyEllenzmizela,poblížněkoho cizího?Třebanějakéhoautanebobryčky?“

Ezrasvraštísvéhuňatéobočí.„Vzpomínámsi,žejsemve sněhu viděl nějaké stopy. Nevěděl jsem, číjsou.“

„Kde?“Srdcesemirozbuší.Tobymohlabýtnašeprvní stopa. Nicméně tento muž si usmyslel,že policii nezavolá.

už se mito líbí, nebo ne, účastní se vyšetřování.

„Říkala, že pojedeza Ruth.“

„Vedlykcestě.“

Jakékolistopyjsouužbezpochybyztracené.Pokudtam všakvrahbyl,možnátamposoběněcozanechal.Mrknuna Tomasettiho. „PošletetamSkidaaGurčáka.“

„Jakou máte adresu?“zajímá se.

Bonniemuodříkáadresumimoměsto.„Myslíte,žejiněkdo unesl?“chce vědět.

Tomasettivstane,vytáhnezpouzdratelefonapřejdedozadumístnosti, aby si zavolal.

StočímsvoupozornostzpátkynaEzru.„MůžetemiEllen popsat?“

Mužsinevírady,takžeseotočímnaBonnieaslovase znívysypoujakolavina.„Másedmadvacetlet.Modréoči. Špinaváblond.“

„Výška?Váha?“

„Asi metr šedesát. Padesát pět kilo.“

Popis odpovídá druhé oběti.

„Nějakácharakteristickáznaménka?Jizvy?“

„Má mateřské znaménko na levém kotníku.“

Všechnosizapisujusvědomím,žeTomasettisledujekaždičkýmůjpohyb.Zazvonímitelefon.Mrknunadisplej, spatřím Glockovo jméno avezmuto.

„Jsem stou fotkou za dveřmi,“oznámí mi.

VstanuakrátcepohlédnunaBonnieaEzru.„Hnedjsem zpátky.“

Glocknachodběpřecházísematam.Zavřuzaseboudveřeadojduažkněmu.Podámipapír.Hledímnačernobílýsnímek.Bylvyfocenývmárnici.Jsemsijistá,žezaživa Ellenanizdalekanepřipomínalamrtvolu,kteráteďležína nosítkách.Alemyslím,žetohoznízůstalodostnato,abyji rodiče byli schopni rozeznat.

„Myslíte,žejetojejichdcera?“zeptáseGlock.

„Asijo.“Vezmudorukytelefonazmáčknuzrychlenou volbu na doktora Coblentze.Vjeho kanceláři se dostanu do hlasovéschránky,takževytočímjehodomácíčíslo.Jeho

ženatozvednenaprvnízazvonění.Nedočkavěčekám,až přijde ktelefonu.

„Myslím,žeconevidětidentifikujemedruhouoběť,“oznámímmu.„Potřebujuvědět,jestlisinevzpomínátenanějaké znaménkonajejímlevémkotníku.“

Doktorvzdychne.„Vzpomínámsi,žejsemdozápisuzanášel velkéznaménko na vnitřní stranělevého kotníku.“

Nakrátkozavřu oči apovím mu oAugspurgerových.

„Bůhjim pomoz,“ povzdechne si.

„Budoujichtítvidětavzítsijidomů.Dokončiljstepitvu?“

„Právě zní píšu zprávu.“

„Můžemesetamsejít?“

„Jistě. Dejtemipůl hodinky.“

Položímtoachvílitamjentakstojímahledímnatelefon vméruce.Vím,žejetosobecké,alenechcesemidotétřídy vracet,abychEzroviaBonnieAugspurgerovýmsdělilatu smutnou zprávu.

„Je to ona,“ zvednu pohled ke Glockovi.

„Sakra.“Rozhlédneseapaksepodívázpátkynamě. „Chcete, abych tam šel svámi?“

Zavrtímhlavou.„Jeďnajejichfarmu.Zkus,jestliseti nepodaříněconajít.GurčákseSkidemužbytammělibýt.“

„Acotenkravaťák?“

Kdyžsiuvědomím,žemluvíoTomasettim,málemsemi na tváři objeví úsměv. „Vezmu ho ssebou.“

„Nespouštějteznějoči.Natomhajzlovijeněcodivnýho.“

„Neboj.“ Zhluboka se nadechnu azamířím ke třídě.

KAPITOLA 18

VstoupímdotřídyanajduAugspurgerovy,jaksechoulí uzadníhooknaahledínamě,jakobychvesvédlaniukrývalatajemstvíceléhovesmíru.Tomasettistojíopármetrů dálasočekáváním mě pozoruje.

Kdyždojduažknim,Ezrapohledemvyhledáméoči. Jakobyzapomněla,kdejejejímísto,prosmykneseBonnie kolemněj.Vhlubináchjejíchsvětlýchočívidímzměťzoufalstvíanadějeprotkanoutakovýmstrachem,jakýbymatka nikdy nemělazakusit.

„Dnesránojsmeobjevilitělomladéženy.“PodámvytištěnoufotografiiEzrovi.„Nalevémkotníkumámateřské znaménko.“

Natáhnesepropapírtřesoucíserukou.Bonniesizakryje ústadlaní,aleanitonedokážeutlumittrýznivývýkřik.Ezra zírá na fotografii apapír vjeho ruce se prudce rozechvěje.

Kvraždědocházívamišskékomunitějenvzácně.Nejčastějipřicházísmrtzpřirozenýchpříčin.Amišovénani pohlížíjakonakonečnéodevzdáníseBohuapřijímajíji svlídností.Zármutekjesoukromáaticházáležitost.Zvuk, kterýsevyderezústEzryAugspurgera,mipřipomíná,že nevšichniamišovéjsouažtakklidní.Jsoutolidskébytosti aztrátadítětepřinášínesnesitelnoubolest.Jehonářekplný žaluarozhořčenímnouprojedejakostudenáocel.Skloní hlavuapřitiskne si fotku na tvář.

„Jemitolíto.“DotknuseEzrovaramene,alevůbecmě nebere na vědomí.

Bonnieklesnenažidliazaboříobličejdodlaní.Cítím,jak mévlastníemocenademnouzačínajípřebíratvládu,aotočímse.PřistihnuTomasettiho,jakměupřeněpozoruje.Ve tvářimápochmurnývýraz,alescénahonedojalatakjako mě.Aleonvlastněnetuší,jakdobrésrdceEllenAugspurge-

rováměla.Ontutokomunitunezná.Neznátudobrotu,která jeamišům vlastní, tak jakojá.

Uvědomímsi,žetentotruchlícípárještěmusípodniknoutvýletdomárnice.Uvědomímsi,jakéotázkymibudou pokládatajakbudeneuvěřitelnětěžkéjimnaněodpovídat.BudousichtítvzítEllendomů,obléctjidobílýchšatů auložitjidojednoduchédřevěnérakve.Předemjeupozorním,ženaníbylaprovedenapitva.Zákrokseneslučujese základnímiamišskýmihodnotami,alenebudounicnamítat.

„Jakzemřela?“Ezradomězapíchnesvůjzničenýpohled.

„Bylazavražděna,“ odpovím.

Bonniezalapá po dechu. „Mein Gott.“

Ezranaměhledí,jakobychmulhala.Známhopovětšinu svéhoživota.Jetoslušnýpracovitýmuž,kterýsiužvživotě užilsvé.Ale vím, že dokáže být pěkně výbušný.

„Tonemohupřijmout.“Přestožejevmístnostichladno, všimnusipotunajehočele.Nakrkumunaskakujírudé skvrny.

„Je mi to líto,“ utrousím.

Skloníhlavu,přitisknesiprstykčeluazatlačí,jakobysi chtěl zabořit nehty pod kůži.

„Ezro, kdo je biskupem pro váš okrsek?“ chcivědět.

„DavidTroyers.“

Církevníokrsektvořípřibližnědvacetažtřicetrodin. Včelekaždéhookrskustojíspolečněbiskup,dvanebotři kazateléadiákon.DavidaTroyerseznám.Avím,žejejedním zmála amišů, kteří vlastní telefon.

Ezrazvednehlavuasnažísesebrat.„ChcemevzítEllen domů.“

„Samozřejmě,“ odpovím pensylvánskou němčinou.

„Kdeje?“

„VnemocnicivMillersburgu.“

„Chcijivzítdomů!“Nářekznějvyletí,ikdyžsesnaží napřímitapozvednoutramena,kterámuklesajípodtíhou neúnosného žalu.

„Odvezu vás tam,“navrhnu.

„Ne.“

„Ezro,Millersburg je přes patnáct kilometrů daleko.“

„Ne!“ Zavrtí hlavou. „Pojedeme sBonnie bryčkou.“

Jetakpohroužendosvéhosmutku,žepochybuju,jestli siuvědomuje,žecestatamazpátkybudetrvatceléhodiny. ObrátímsekBonniepropomoc.Hledínamě.Vočíchse jílesknouneprolitéslzy.Rukousizakrýváústa,jakobyse uvnitř snažilazadržet křik, který se rozléhávjejím nitru.

„Venkumrzne,“namítnu.„Tohlejsouzvláštníokolnosti, Ezro. Dovolte mi, abych vás tam odvezla.“

Bonnie náhle vstane. „Pojedemesvámi.“

„Ne!“ Ezra udeří pěstí do stolu. „Pojedeme bryčkou!“

Zaživotjsemzažilamnohošpatnýchdní.Většinoustavímtyšpatnévedletěchdobrýchapevněvěřím,žesenakonecjejichpočtyvyrovnají.Podnešnímdnivšakbudetěch dobrých potřebacelá hromada.

NepodařilosemiEzrupřesvědčit,abysenechaldomárniceodvézt,takžejsemudělalatojediné,cojsemmohla, ajelajsemvautězanimi.CelýtenvýletvčetněidentifikaceElleninatělatrvaltřihodiny.Užjepopůlnoci.Jsem unavenáaznechucenáajemitakovázima,žesinedokážu představit,žebychsesnadještěněkdymohlazahřát.Měla bychjítdomůapokusitsetrochuvyspat,alemyslmámnapjatoukprasknutí.Nemámchuťplýtvatdrahocennýmčasemapřevalovatseaházetsebouzjednohobokunadruhý.

MrknunaTomasettihonasedadlespolujezdceazamračímse.

Nevšimnesitoho.„Kdyžčlověkvidínanosítkáchnějakýhozasranýhohajzla,říkási,žejeteďaspoňsvětlepším místem.Aleuněčeho takového…“

„Vyrozumívání blízkých je vždycky nejhorší.“

„To je pěkněcynické,“ odvětím.

„Jo, ale je to pravda.“

„Já váš názor teda nesdílím.“

„Jenom nejste polda dost dlouho.“

Tomasettijednesmýmstínem.Jehotichápřítomnostmi vadívíc,nežbyměla.Docházímitaironie,žetobudujá, kdo ho vpřípadu dostane do první linie.

„Chystáte se je sledovat idomů?“zeptá se.

„Cestyjsouvelmišpatné.Nechci,abyzatakovénocibyli venku.“

Stočípohledzpátkykokýnku,zakterýmsepodélcesty táhnouholákukuřičnápole.Nocjejasnáatichá,steplotami klesajícímipodminuspatnáct.Pooblozekloužouvysoké mraky, zakterými sihvězdy hrají na schovávanou.

PocestědonemocnicejsemzavolalaDaviduTroyersovi, biskupoviAugspurgerových.Jednazvěcí,kteroujsemna amišskémživotěmělaráda,jepodpora,kteréserodinám dostáváodsousedů,zejménavpřípadě,kdyudeřínějaké neštěstí.Uklidňujemě,kdyžvím,žeažEzrasBonniedorazídomů,budetamnaněčekatjejichrodina.Zítrasetasamá rodinaujmepracínafarměavdomácnosti,nakrmídobytek, navaří apomůžezařídit pohřeb.

Ezrůvkůňvytrvaleklušeceloucestuažnafarmu.Když bryčkaodbočínadlouhoupříjezdovoucestu,napozdravzablikámreflektoryazamířím kměstu.

„Kamteď,náčelníku?“

ZběžněnaTomasettihopohlédnuapřistihnuho,jakmě pozorujetěmasvýmatmavýma,divokýmaočima.Očima, jejichžpohledjetěžkéopětovat,alejakmilesevámtopodaří,jeještětěžšíseodnichodtrhnout.Vidímvnichsmutek anakrátkoměnapadne,cojeasijehopříčinou.Ajestlity mojetřebatakynevyjadřujítosamé.Neníjednoduchébýt poldou, aniž by člověk neutrpěl nějakou újmu.

Jsemsijistá,žeaždodnešníhodnejsemsesnímnikdy nesetkala,alejehotvářmipřijdepovědomá.

„Můžuvásvzítdomotelunebozpátkynastanici,“navrhnu. „Je to na vás.“

„Tak třeba na stanici.“

„Jste noční pták?“

Jeho tvář se zkřiví vúšklebku. „Nespavec.“

Jsemzvyklápotkávatsesevšemidruhylidí,alezTomasettihojsemponěkudnesvá.Rádabychsimyslela,že jsemvůčijehopodivnémunepřítomnémupohleduimunní, alenejsem.Nednes,kdymátajemstvízabírajívřaděmých myšlenek přední místa.

„Kdo vás sem vlastně povolal?“ zeptám se po chvíli.

Odpovísnenucenostíčlověkahovořícíhoopočasíza slunnéhodne.„NormJohnston.Starosta.Ataženskástou velkou pusou.“

Janine Fourmanová. Jeho popis mě málemrozesměje.

„Tři mušketýři.“

„Jdou po vaší funkci?“

„Chtějí, aby tady ty vraždy přestaly.“

„To proto vás do svého plánu nezahrnuli?“

Vrhnuponěmnepřátelskýpohled.„Dosvéhoplánumě nezahrnuli,protoženechtějí,abytyvraždyodradilyturisty.“

„Tak to jsem rád, že jste mi toujasnila,“ odtuší.

Tensarkastickýúsměšekvjehohlaseměpěkněštve.Běhemletjsempoznalaplnojemupodobných.Obvykleveterány.Starší.Majízkušenosti,alechybíjimlidskost,kteráby znich dělala dobré poldy.Čímvíc toho zažijí,tímmíňtoho cítí.Tímmíňjimnaněčemzáleží.Stanouseznichzahořklí, neteční cynici. Kazí pověst celé policii.

„Jak dlouho už vlastně dělátenáčelnici?“zajímá se.

„Dvaroky.“

„Dělala jste vbranži už dřív?“

Ovládnunutkáníprotočitpanenky.„Rozhodnějsemženským nedělalatrvalou, jestli se ptáte na tohle.“

Jedenkoutekústmupovyskočínahoru.„Tohlejevaše první vražda?“

„To vám Norm Johnston povědělitohle?“

„Řekl, ženemáte zkušenosti.“

Jeho nezaujatost mě překvapí. „Co ještěvámřekl?“

Vypadápobaveně.„Snažítesezeměvyždímatnějakéinformace?“

„Jenom pravdu.“

„Pravda mě často dostanedomaléru.“

„Mám zvás pocit, že vám to vůbec nevadí.“

Nachvílivyhlédnezokýnkaapakseotočízpátkyke mně.„Takžejakémátezkušenosti?“

Zvednuramenoanechámhozasespadnout.„Dělalajsem upolicievColumbusu.Šestletvhlídce.Dvajakodetektiv. Vraždy.“

Ivtlumenémsvětlepalubovkysivšimnu,jakpozvedne obočí. „Otom se nezmínili.“

„To bych ani nečekala.Aco vy?“

„Hlavně narkotika.“

„Detektiv?“

„Jo.“

„Jak dlouho?“

„Oddob,cosvětemputovalidinosauři.Pokudjstesinevšimla,jsemjedenznich.“Usmějese.

Odolám nutkání úsměvopětovat. „Vypadáte povědomě.“

Nejsemsijistá,cotímmyslí.„Kčemusemámedostat?“

„Vysemocvtěchnašichpseudocelebritáchneorientujete, co?“

Někdehlubokovmozkuměpošimrámatnávzpomínka. NovinovánebotelevizníreportážzClevelanduneboToleda ovražděrodinypolicisty.Vniknutídodomu.Vyznamenaný policista se vydává na dráhu zločinu…

PohlédnunaTomasettihoanedokážuskrýtsvépřekvapení.

já.“Vypadá

Neschopnáopětovatjehopronikavýpohledseočimavrátím zpátky na vozovku. „Toledo?Loni?“

„Cleveland,“opraví mě. „Předdvěmalety.“

„Trochu jsem ten případ sledovala.“

„Říkal jsem si, kdy se ktomu dostaneme.“

„Jo,jsemto

pobaveně.„To máte kliku, co?“

„Vy apůlka tohohle státu.“

Chcisehozeptat,jestlitoudělal,alezůstanumlčet.Obecnýnázormezilidmizákonazní,žeTomasettimuujelynervy.Šelpomužizodpovědnémzavyvražděníjehorodiny avymohlsipomstu.Nikdomutonemohldokázat,aleto okresnímunávladnímunezabránilo,abyhonepostavilpřed porotu.

„Jak jste skončil ukriminálky?“zeptám se po chvíli.

„Velitelseměchtělzbavit,dalmidoporučení.Tihňupi ukriminálkynetušili,covlastnědostávají.“Sušesenamě usměje. „Chcete se napít apobavit se otom?“

„Potřebujete pít, abyste mohl mluvit?“

„Většinou.“Chvílijedememlčky,paksezeptá:„Projít zkouškounadetektivanenízrovnalehké.Covásdonutilo vzdát se vší téslávy avzítprácipoldyna malým městě?“

Rozpačitě pokrčímrameny.„Narodila jsem se tady.“

Přikývne,jakobyměchápal.„Jakto,žemluvíteplynně německy?“

MánamyslimůjrozhovorsAugspurgerovými.„Jeto pensylvánská němčina.“

„Obskurní jazyk.“

„Amišové jím mluví.“

„VtéhlečástiOhiajehromadaamišů.“Cítím,jaksimě zvědavěprohlíží.

„VsoučasnostijevOhiuvícamišůnežvPensylvánii.“ Statistika je mu nejspíš naprosto ukradená.

„Totadypensylvánskouněmčinunabízínamístnívýšce jako volitelný předmět,nebojak?“

„Naučilimě jirodiče.“

Vidím,jaksevduchusnažísnovouinformacípoprat.Není sijistý,jaksitovyložit.Jaksivyložitmě.Kdybytobyloza jinýchokolností,možnábychsituhlechvíliiužila.Nechcese zeptat.AlemužjakoJohnTomasettinapolitickoukorektnost mocnedá.Svouotázkou si umě vyslouží kladné body.

„Tojstejakoamiška?“

„Byla.“

„Ha. Johnston se zmínil, žejste pacifistka.“

„Pokudnáhodounečtetemeziřádky,takJohnstonjepěknej kretén.“

„Tomidošlo.“Hvízdne.„Bývaláamiškasproříznutou pusouapistolíupasu,aještěktomuženská,codělánáčelnici policie. No to mě poser.“

Kdyždorazímekestanici,súlevouzjistíme,žeparkovacímístapředvchodemjsounaštěstíprázdná.Vejdudovnitř,kdesezastolemdispečerarozvalujeMona,snohama vbotáchsvysokýmipodpatkynajehodesce.Vjednéruce držízpolasnědenéjablko,vdruhéučebniciforenzníchvěd sobálkouvestyluKriminálkyLasVegas.NohousipoklepávádorytmuremixuPinkFloydů,kterýosolilanaplné pecky.

Neslyší nás vstoupit.

„Hádám,žedělatnočníšichtumásvojevýhody,“poznamenám.

Leknutímzavřeknihuaupustíjablko.Rychleshodínohy nazem.„Zdravím,náčelníku.“Kmémupřekvapenísezačervená.„Ztýpitomýknížkymámnervytotálněnadranc.“ Předhodímipapírkysevzkazy.„Telefontuzvoniljaksplašenej ještě asi před dvaceti minutama.“

„Zdá se, že lidi taky potřebují spát.“

„Díkybohu.Začínajívolatcvoci.NějakávědmazOmahytvrdí,žebylavesvýmprvnímživotěobětíJatečního vraha.JoanějakejmešugezColumbusuvámchcevyřídit, žeamiškybynemělydělatnáčelníkapolicie.“Skrčírůžový papírek aodhodí ho do koše. „Poslala jsem ho někam.“

„Díky.“Převezmusiodníhromádku.„Bylabystakhodnáaudělalamikafe?“

„Taky bych si dal.“

JejípohledpadnenaTomasettiho–aužnaněmzůstane.Poznámžádostivýpohledužen,kdyžnějakývidím,

azůstanupřekvapeněstát.Tomasettitakúplněnespadádo kategoriehezounů.Máažpřílišdivokéoči.Úzkértystendencíkřivitsevnepřátelskémúšklebku.Mírněskobovitý nos.Nejspíšmunebudemocpřesčtyřicet,alejehotvář brázdívrásky,jakémívámuž,kterýsiprožildlouhýatěžký život.

Cotymladéholkynatěchchlapechdoststarýchnato, abybyli jejich otcové, vůbecmají?

„Mono,tohlejeJohnTomasettiodkriminálkyzColumbusu.“

Natáhne kMoně pravici. „Rád vás poznávám.“

Potřesesisnímavetvářisejíobjevíúsměv.„Jsmerádi, ževásmámevtýmu.“

Protočímpanenkyazamířímkekanceláři.Jakmilejsem uvnitř,shodímzesebebunduazapnupočítač.Zatímconabíhá,vytočím číslo naGlocka.

„MášněconaLappa?“zajímám se.

„Nic. Buďto seká dobrotu, nebo je mrtvý.“

„Takještěpokračuj.“Samasebepřesvědčuju,žetajeho poznámkanicneznamenala.Glockrozhodněnemůžetušit, žejeLappmrtvý.„NašlijsteněconaAugspurgerověfarmě?“

„Bylytamnějakéstarévyjetékoleje,alebylyskoroúplně zaváté.“

„Šlovzítotisky?“

„Aniotiskypneumatik,anibot.Buďmáštěstí,nebo všechnynašetrikyzná.“Odmlčíse.„Obešlijsmesousedy, alenikdonicneviděl.Tenchlapjejakonějakejpodělanej přízrak.“

DokancelářevstoupíTomasettisedvěmahrnkykafe.Naznačím mu, aby se posadil.

Zavěsím.Tomasettipostavíjedenhrnekpředeměaposadí se na židli vedle mého stolu.

„Dík za informace, Glocku. Zkus se vyspat.“

„To vy taky.“

„Pokudsesnažítezískatmůjnehynoucíobdivpomocí kafe,“neodpustímsipoznámku,„takjsteprávězískalněkolik bodů.“

„Mohl bych uvařit další konvici.“

Věnuju mu letmý úsměv.

Neopětuje ho. „Objeviliněco?“

VezkratcemushrnuobsahnašehorozhovorusGlockem.

Zamnesirucejakočlověk,cosechystápustitdojídla. „Mátečas,abystemiukázala,cozatímvíte?“

„Moctohonení.“PodámmustarousložkukJatečním vraždám. „Tohle jesložka zpočátku devadesátých let.“

Znáprsníkapsyvytáhnebrýlearozevřeji.Zatímcočte, vstanuapřejdukfaxu.Přesnějakjsemočekávala,poslalmi doktorCoblentzpředběžnouzprávuzpitvyEllenAugspurgerové.Vyjduzkanceláře,zamířímkekopírceapocestě vrychlosti pročítám jednotlivé detaily.

Smrtjezpůsobenahlubokouřeznouránounakrku,která přerušila krční tepnu. Příčina smrti: vykrvení.

Žádnéfotografieneposlal,aleanijenepotřebuju.Když zavřuoči,všechnovidím.JejíčástečněrozloženétělozavěšenézestropníhotrámunaHuffmanověfarmě.ŽalemzpustošenétvářeBonnieaEzryAugspurgerových,kteřísesnaží vstřebatzprávu osmrti své dcery.

Vzpomenusinasvávlastnítajemstvíanato,cobyse mohlopřihoditpředvšemitěmilety,kdybychnesáhlapo brokovnicisvéhootceanebránilase.MohlajsembýtEllen AugspurgerovouneboAmandouHornerovou,zméhozmasakrovanéhotělabysestalstudenýdůkaznímateriál.Hledímnazprávuvesvéruce,vmyšlenkáchbloudímuDaniela Lappaazceléhosrdcesipřeju,abychhotenkrátmístodo hrudi střeliladohlavy.

Kdyžsevrátímkesvémustolu,zvedneTomasettipohled od hlášení. Načmáral si nějaké poznámky do notesu.

„Jakou máte teorii?“zajímáse.

„Buďjetotensamývrah,nebomámenakrkuimitátora.“

„Tohležádný imitátor nebude.“

„Jak si můžetebýt takjistý?“

„Informaceořímskýchčíslicíchvyřezanýchdotělobětí nebylynikdyzveřejněny.“Pohlédnenaměpřeshorníokraj brýlí, jako by mi tomělo dojít.

„Mohly uniknout.“

„Vtom případě byste na to narazila ve zprávách.“

Má pravdu, ale zůstanu mlčet.

Zavrtíhlavou.„Typřípadymajíažnápadněpodobnérysy. Je to ten samý chlap.“

„Jak vysvětlíte tu přestávku?“

„Změnilpůsobiště.Mrknětenatumezeruvčíslování.“ Prohlížísimětímsvýmuhrančivýmpohledem.„Zadalajste něco ztoho doVICAPu?“

VICAPjezkratkaProgramuprodopadenínásilnýchzločincůspadajícíhopodFBI.Jehodatabázesrovnávávelké zločinytak,žeurčípodobnéznakyavzorcejejichmodu operandi.Obavíme,žeužjsemtomělaudělatdávno.Tomasettiho by zajímalo, proč jsem to zatímneudělala.

„Doufalajsem,žebystemistímmohlpomoct,“vypadne země.

„Co nejdřív tam ten jeho podpis zadám.“

„Zadalajsem něco ido OHLEGu,“ dodám.

„Kdyžužjsmeutěchdostupnýchprostředků,existujenějaký konkrétní důvod, proč jste nekontaktovala FBI?“

Vjehootázceneníanistopapoobviňování.Jenobyčejná zvědavost.Jakobychmohlamítnějakýdobrýdůvod,proč jsemneudělala,cojsemudělatměla.Alesamozřejměžádný nemám.Zatlačilmědokouta,apokudteďnebudulhát,nemámšanciseznějdostat.

„Někteříčlenovéměstskéradyseobávajíodopadvšech těchvraždnaturismus.Nechtějí,abyseotozačalazajímat celostátnímédia.“

„Nevypadátejakopolda,kterýbypodtakovýmnátlakem ustoupil.“

Protožesipodsebounechcidálpodřezávatužtakvratkou větev,zahledímsenasložku.Alesrdcemibijejakoozávod. Cítímnasobějehopohledavím,žesiprávěděláúsudky omých schopnostech. Omně.

„Mátenějakouteoriiohlednětépřestávky?“zeptámse po chvíli.

„Podletohočíslováníbychpředpokládal,ženěkdeexistujíoběti,okterýchnevíme.“Poklepenasložkuprstem. „Tenhlechlapsenásnesnažíojebatajánevěřím,žestím vražděnímpřestal.Nemánadseboutakovoukontrolu.Podle měběhemtěchposledníchšestnáctiletvraždilněkdejinde. Pokudovšemnebylznějakéhodůvodunačasvyřazenýze hry.Třeba ho zavřeli. Nebo byl vnemocnici.“

Mrknunapapíry,kterémápředsebou.Užvesvémnotesu popsal dva listy. Má drobné písmo svýrazným sklonem.

„Už jstezačalpracovat

„Předběžně.“Začneodříkávatzpaměti.„Muž,běloch, pětatřicetažpadesátlet.Pracujenaplnýúvazek,alenemá pevnoupracovnídobu.Jepovažovanýzaúspěšnéhoapravděpodobnězastávánějakouvedoucífunkci.Rádmávěci podkontrolouajevurčitémířeimpulzivní.Ježenatý,ale vevztahumáproblémy.Možnámádospívajícínebouždospěléděti.Jevnímánjakodobrýotec.Jehoženamůžeinemusíojehotemnéstráncevědět.Pokudoníví,netuší,jak jevýrazná.Neví,ževraždí.Nikdohonepodezřívá.Může býtimpotentníabrátléky.Násilíhovzrušujemnohemvíc nežsex.Sexuálníuspokojenímupřinášíbolestzpůsobená jehorukou.Prvotnínutkáníhovedekmučení.Zabíjení,tedy výsledekjehojednání,jeažsekundární.Dofinišehodostanouposlednímomentyživotaoběti.Jakodítěmožnámučil zvířatanebosedostaldomaléruzato,ženějakézabil.Jako dospívajícínebovranédospělostimohltrpětpsychickými problémy.Tytoproblémymohlyinemuselybýtdiagnostikovány.Vykazujeznámkynávykovéhochování,alesvénutkánídokážeskrývat.Jetoklasickýpsychopat.Jeegocentrický.

na jeho profilu?“

Pravděpodobněvlastnívelkousbírkupornografie,zejména tésadomasochistické.Zřejměhovzrušujesvazováníana svémpočítačimůžemítnějakénahrávkynebofilmy.Před tím,nežnějakýčinspáchá,trávímnohočasupředstavami ojehoprůběhu.Fáziplánovánísiužívá.Jakmilevražduvykoná, hodně dlouhosi ji přehrávávpaměti.“

Pokudbychomsezabývalijakýmkolijinýmpřípadem, možnábychstímhleprofilemsouhlasila.Snadbyinamě udělaldojem.AleanijedenzjehobodůneodpovídáDanielu Lappovi.

Tomasettimiobalistypodá.„Celéjetojenompředběžné amůžesetozměnit.“

Přikývnuastočímpohlednapapíry.Kdyžpročítámjednotlivé body,přeběhnemimráz po zádech.

–Subjektjefyzickysilný.Můžemítpráci,kterávyžaduje sílu, nebo může pravidelně posilovat.

–Rádřídívšekolem,akdyžsemuvěcivymknouzkontroly, může reagovatagresivně.

–Chcebýtvnímánjakoatraktivní.Jepřehnaněpečlivý,co se týče vzhledu, asnaží se zalíbitženám.

–Vystupujejako okouzlujícíapřátelský.

–Vpřítomnostižensecítídobře.Vyhledávájejichspolečnostanejspíšbylženamiivychován,např.matkoua/nebo sestrami.

–Jevestabilním,nevšakbezproblémovémvztahu.Vadí mu,žesejehovztahrozpadá,alemápocit,žejehozáchrana není vjeho moci.

–Kdyžsevyskytnepříležitost,umíbýtspontánní,aledává přednost tomu, když si věcimůže naplánovat.

–Pozorně případ sleduje. Užívá si pozornost médií.

ZnovusepřistihnupřimyšlencenaDanielaLappa.„Podleměbychomnemělivyšetřováníomezovattím,žezněj vyloučímemožnépodezřelé,kteřítahlekritérianesplňují.“

„Vtutochvílimilidiobvykleříkají,žejsemfaktdobrej.“

„Nechtělajsem vás urazit.“ Podám muoba listy.

„Neurazilajstemě.“Natáhnesepropapíry.„Sčímnesouhlasíte?“

„Jenomsimyslím,žebychomnemělinikohotakbrzyvyřazovat.“

Podivněsenamězadívá,jakobyseměsnažilpochopit. Vyhnusejehopohleduazadívámsemístotohonasvépoznámky.

„Očividněsejehoaktivitavystupňovala,“poznamenám. „Myslíte,žeexistujenějakýspouštěč?“

„Tipovalbych,žeseněcopřihodilovjehoosobnímživotě. Možnátoměloněcospolečnéhosnějakouženou.Manželkou nebo přítelkyní. Moc nezvládá odmítnutíamůže se mstít.“

„Nenávidíženy?“

„Nenávidíje,alezároveňponichtouží.Vpokřiveném slova smyslu.“

„Jak si vybírá oběti?“zajímámse.

„Zaujmehonějakážena.Nějakýčasjipozoruje.Párdní. Možnátýden.Nastudujesijejídennírežim.Spočítási,kdy jenejzranitelnější. Kdy se kní může dostat.“

„Vyslýchalajsemsvědkyjenomohledněpárhodinpřed zmizenímobětí.Pokudjetenchlápeksledovalcelédny, nežjeunesl,takbysespíšslušelo,abychomsipromluviliskaždým,kdobylvkontaktusAmandouHornerovou aEllenAugspurgerovoučtyřinebopětdnípředjejichzmizením.“

„Souhlasím.“

„Líbí se mu nějaké konkrétní ženy?“

„Obědvěobětibylymladé,dvacetažpětadvacetlet.Pohledné. Drobné.“

Přikývne. „Pokračujte.“

„Kdevraždí?“Přemýšlímnahlas.Náhodnémyšlenky. Otázky.Hledánízáchytných bodů.

„To vtomhle městě odpovídá mnoha ženám.“

„Potřebujesoukromí,“odpoví.„Někde,kdehonikdoneuslyší.“

„Suterén.“

„Opuštěné budovy.“

„Zvukotěsné místnosti.“

Můjnápadodrazízpátky.„Pokudmáženu,budeotakové místnosti nebo suterénu vědět.“

„Pokudovšemnevlastnínějakýdalšíobjekt.Třebavnájmu.“Nachvílisenadtímzamyslím.„Pročvtompodlevás jehoženanejedetaky?“

„Pokudbudetrpětzávislostníporuchouosobnostiaon nadnímámoc,takbymohla,“připustí.„Alemoctomunevěřím.Tyhlevraždyjsouažmocbrutální.Tenchlapjede naplno.Jesám.Nichoneomezuje.Prožívásisvéfantazie vnaprostém soukromí.“

Rozprostřeseticho.Podívámesejedennadruhého.Tomasetti vypadá nabuzeně. Pes, který ucítilstopu.

„Úkoly,“ozvesepochvíli.„Potřebujuvědět,kdocodělá. Vašistrážníci.Šerifovilidé.Aťnezadávámestejnéúlohy aneplýtvámesilami.“

Začnulistovatsvýmnotesemahledatstránku,kdejsemsi jednotlivéúkolyzapsala.

„Monavámto přepíše.“

„Ještě dneska ten profil dokončím.“

Přikývnu. „Dejte to pak ráno Moně, ať to všem rozdá.“

SeberezestolusložkukJatečnímvraždám.„Můžusito vzít?“

„Pokudtoránovrátíte,takjo.“Nezeptámseho,kdyplánuje jítspát.

Vstane.Kdyžseprotáhne,naokamžikspatřímpistoli vjehopodpažnímpouzdře.PoloautomatSigSauer.Zaráží mě,ženapoldudocelaví,jakseoblékat.Bíláluxusníkošile.Drahákravata.Pěkněstřiženýoblek.Detaily,kterých bych si nemělaani všimnout.

„Uvidíme se ráno.“ Zamíříke dveřím.

Sleduju,jaksevzdalujechodbou.Mocjsmetohonezvládli,aleprofiljezačátek.Myslím,žesnímbuduschopnápracovat. Bude pro tým přínosem.Doufám,žetobude stačit. Vyhlédnusetmělýmoknemvennaopuštěnouulici,na kterésepodpouličnímilampamitřpytísníh.Přemýšlímnad vrahemajestlihojehotemnéchoutkymučíidnesvnoci. Jestlijetamvenkuahledásvoudalšíoběť.Ajestliužsiji vybral.

KAPITOLA 19

Motelbylvlhký,aleJohnkoneckoncůžádnápřehnaná očekáváníneměl.Vedenímotelusepokusilozachytitpoutavouatmosféruamišskéhoobchůdkuproturisty,aledocílilo jenstředozápadníhokýče.Levnýkoberec.Nevkusnýpřehozpřespostel.Odlupujícísetapetavkoupelně.Radiátor, zekteréhonesálaloskorožádnéteploapáchlpocigaretovémkouřiaplísni.Alebylotamčistoapostelasprchapředstavovalovše,copotřeboval.Televizefungovala,takžesiji zapnul na kanálu Fox News, astrhlkolek na láhvi whisky.

Nalilsipůldecidoplastovéhokelímku,azatímcomu nabíhalnotebook,polovinuztohodosebeobrátil.Užbylo pozděnato,abyzavolalHarrymuGravesovi,svémuznámémuzCentraprovyšetřováníúnosůdětíasériovýchvražd spadajícíhopodFBI,takžemumístotohonapsale-mail arozhodlse,žesesnímspojíhned,jakseránoprobudí. NajelnastránkyFBIanalilsidalšíhopanáka.VICAPnebyl přístupnýpřesinternet,alektomušestačtyřicetistránkovémudotazníkusedostaneionline.Hledatshodnéznakyje jakostříletnaslepo,aleobčassetakovástřelbavyplatí.PokudsekdekoliveSpojenýchstátechpodobnýzločinvyskytl – abyl zanesen doVICAPu –, mohli slavit úspěch.

Vyplnitformulářmutrvalohodinu.Jakmilehoodeslal, otevřelsložkuJatečníchvraždazačetlsedoní.Psalsipoznámkyapokusilseplněpohroužitdopráce,něcotakového pronějdřívbývalosnadnéjakofacka.Aleteďužne.Některédnynebyloztěchtemnýchzákoutí,vekterýchjehomysl prodlévala, úniku.

Johnnevstřebávaldetailyvraždtímpronikavýmnestrannýmzrakempoldy,kterýmkdysibýval,alenaopakhopři jejichčteníjímalahrůzavlastnímuži,kterýjedůvěrněobeznámenýsnásilnousmrtí.Dnešnínocvšaknemysleljenom

nasvouminulost.Vícenežjednoumumyšlenkyzalétly keKateBurkholderové.Běhemletužpracovalsmnoha policisty.Ženskánáčelnicepoliciebylavzácností,zejménavtakmalémměstě.Policistazřadamišůbylnevídaný. Možná proto mu připadala tak zatracenězajímavá.

Bylatichá–vlastnost,kterésiupolicisteknaučilvážit. Bylapěkná,takovátasprávnáholka.Tmavěhnědévlasy ostříhanénakrátko.Očitmavéjakonorkovýkožich.Světlá pokožka,kterátvořilasvlasyaočimaostrýkontrast.Atletickápostava.Hezkápusa.Johnprotipolicistkámnicneměl,alezatyrokyzjistil,žepodobnějakojejichmužštíprotějšcijevětšinaznichprovztahnevhodná.Nežebyněkoho hledal.Bylnatolikvprdeli,jakjenomčlověk,kterýseještě držínanohou,můžebýt.Katebylapodlevšehodostchytrá nato,abysistakovýmpřípadempropsychiatranezačínala.

Zrovna vypnul notebook, kdyžmu zazvonil mobil. Zvedl to na druhé zazvoněnísochraptělým: „No?“

„AgentTomasetti?“

Spřekvapenímrozeznalstarostůvhlas.„Coprovásmůžu udělat?“

„Omlouvámse,ževolámtakpozdě.Vzbudiljsemvás?“ „Ne.“

„Tojedobře.Tojedobře.“Odkašlalsi.„Došlokurčitým událostem,kteréjsemsvámichtělprojednat.“

„Poslouchám.“

„DnesvečerjsemmělvelmiznepokojivouschůzkusDavidemTroyersem.Jeto staršíamišský biskup.“

Johnsevduchudivil,cotosnímmásakraspolečného. „Pokračujte.“

„Jaksezdá,někdonechalnajehoprahuanonymnívzkaz.“

„Jakývzkaz?“

„Notedy…,týkásenáčelniceBurkholderové.Zjehoobsahujsemdocelanervózní.“Nadruhéstranělinkyzašustilpapír.„Mámhopřímotady.Stojítam: ‚NáčelniceKate Burkholderová ví,kdo je vrah.‘“

Johnsitaslovanechalněkolikrátprojíthlavou.„Něcotakovéhočlověkarozhodněznervózní.Cochcete,abychstím udělal?“

„Tosinejsemjistý.Říkaljsemsi,žebychotommělněkomuodpolicieříct.“Odmlčelse.„Pročbyněkdotakový lístek posílal?“

„Možná je to planý poplach.“

„Možná.“Starostaseodmlčel.„Říkaljsemsi,jestlibyste se na to mohl podívat. Chápete, anonymně.“

Tomasettisenadtímzamyslel,cítil,jaktenvzkazprobudiljehozvědavost.„Nejsemzrovnanaseznamujejíchoblíbenců. Nebude otom se mnou mluvit.“

„Možnábystačilo,kdybysteji…sledoval.Zkusilběhem pár dní situacinějak odhadnout.“

„Zmiňovaljste se otomlístkuještěněkomu?“

„Ne.“

„Taksitonechteprosebeinadále.Uvidíme,costímpůjdeudělat.“Johnmrklnahodiny.Podruhéranní.Dneskauž je na cokoli pozdě. „Kolik lidí otom ví?“

„BiskupTroyers.Ajá.“

„Dejtetenlístekdopapírovéhopytlíkuazalepteho. Zkontrolujuotisky.“

„Donesu vám ho hned ráno.“

RozloučiliseaJohnzavěsil.Tahlenovinkamudělalastarosti.Případbyldostkomplikovanýužsámosobě,atoještě majípředseboupoldovétajemství.Kdobyněcotakového napsalaproč?VísnadBurkholderováotompřípaduněco víc,conechceprozradit?Nebosinějakýidiotmyslí,žeby mohla být prča trochu těm poldůmzamotat hlavy?

Tomasettihonejvíctrápilfakt,ževzkazposlaliamišskémubiskupovi.Amišovénejsoupropodobnéžertíkymoc známí.PaintersMilljemaléměsto,kdeseznákaždýskaždým.Jemožné,abyKateBurkholderovávrahaznala?Jeto nějakýamiš?Snažísehoochránit?Johnovinepřipadalo,že bybylaschopnáriskovatživotyjenomproto,abyochránila

nějakéhopsychopata.Alezezkušenostivěděl,želoajalita občasdokáže přemoctity nejzákladnější etické principy.

Avtuchvílisiuvědomil,žehonaKateBurkholderovéznepokojujeještěněco.Kdyžbylapostavenápředtak obtížnýavysocesledovanýpřípad,mělaseobrátitpropomochnedzestartu.Zpočátkusimyslel,ženechtěla,aby sejínějakýcizinecmíchaldovyšetřování.Alepotom,co jipoznal,siuvědomil,žeonanenítentyp,cobysichránil vlastníteritorium.Pročnepožádalaopomoc?Taotázkana nějdotíralataksilně,ažpřipomínalamigrénu,kterásemu šťourá vmozku.

Starostamutohodildoklína.Johnusoudil,ženemána výběrabudetomusetprošetřit.Tenhlepřípadbylajeho posledníšance.Nestojíožádnéhopoldu,kterýneví,komu ačemujeoddaný.PokudBurkholderovápředostatními ukrývánějakétajemství,takonsetedarozhodněpostará oto, aby zjistil, co je zač.

Zespánkuměvytrhnezazvoněnítelefonu.Prudcesenapřímímakrkemmivystřelíbolestjakoporáněcepínem.Na okamžiknetuším,kdejsem,apaksiuvědomím,žesedím vkancelářinapolicejnístanici.Usnulajsemustolu… Telefon zazvoníznovu. Chňapnu po sluchátku. „No?“

„Pardon, že vás budím, náčelníku.“

Mona. Musela mě najítvlimbuazhasnout světlo…

„Zrovnajsempřijalatísňovývolání.Prýuteklynasilnici DogLeg krávy.Tamutoho krytýho mostu.“

Vduchuzavrčímapodívámsenahodiny.Skorotřiráno.

„Ať tam jdeT.J., ano?“

„TenjeuNellRamsomový,hlásilapodezřelouosobu.“

Odmlčí se. „Takovejch hlášení jsme měli dneska už šest.“

Lidéjsounervózníkvůlitěmvraždám,uvědomímsi.Spřáním,kéžbychsetakšladomůnapárhodinpořádněvyspat, vstanuazavrtámsedobundy.BylajsemkIsaacuStutzovi shovívavá,nikdyjsemmužádnoupokutunedala.Aleteď,

kdyžjsoumílidézapřáhnutínastoprocent,serozhodnu,že mutentokrátpošluobsílku.Nemámčashonitnějakékrávy. Netěšímsedotézimy,alepřestozamířímkedveřím.

Vautěsizapnutopenínamaximumasvištímsitoměstembezohledunanejvyššípovolenourychlost.Painters Millvšudekolemměspí.Mámpocit,jakobydnešnínoc představovalaneklidnýspánekdítěte,kteréhozlobínoční můry.

SilniceDogLegjeúzkácestazeseverulemovanálesem azjihuzoranýmpolem.Stoletstarýkrytýmostklenoucí senadřekoubývávlétěturistickouatrakcí.Dřevěnoukonstrukcí projedu padesátkou.

Nadruhéstraněmostusivpříkopuvšimnukrávy,která přežvykujevysokoutrávutrčícízesněhu.Popadnubaterku akuželemsvětlaprojedupodélcelédélkyohradníku,ažnarazím na místo, kdetopitomé zvíře protrhlo drát.

RozsvítímvýstražnásvětlaazavolámMoně.„Dorazila jsemnamísto.“

„Jednu.“Posvítímsikohradníkuještějednou.Několik metrůzanímjemísto,kdenašlitěloAmandyHornerové. Všimnusizbytkůpolicejnípáskypovlávajícívevětru.„Odvedutupitomou krávuzpátky na pastvinuakončím tady.“

„Rozumím.“

Kdyžvystoupím,vyrazímináporstudenéhovětrudech. Opármetrůdálnaměkrávavykulíočiavyškubnezezemě dalšítrsžlutétrávy.Kolemdobytkajsemvyrůstala,alemoc hovobliběnemám.Jsoutohloupíavětšinouipaličatítvorové.Strávilajsemmnohomrazivýchzimníchrántaháním zastrukyakopanecjsemdostalavíckrát,nežbysemilíbilo.

Otevřukufr,vytáhnulanoapřistoupímkekrávě.„Nojen

Odvrátíseodemě,alejájírychleskočímdocesty.Natáhnesepopárdalšíchstéblechsuchétrávyajáserychle rozpřáhnuazneceléhopůldruhéhometrunanihodímlano.

„Rozumím. Našla jste ty krávy?“

pojď, ty přežvykující bifteku.“

Smyčkasejíspustíkolemhlavyažnakrk.Vtutochvíli můžedělatdvěvěci.Můžemětáhnoutzasebouaudělat zeměblbce,nebomůžespolupracovatanechatmě,abych jiodvedlazpátkynapastvinu.Kmévelkéúlevěsenamé zatáhnutí podvolí.

Přebrodímsezávějíadojdukohradníku.Uvolnímdrát vmístě,kterýmpůvodněkrávautekla,apřevedujinadruhoustranu.Právěopravujuohradník,kdyžmoupozornost přitáhnezáblesksvětla,kterézachytímkoutkemoka.Nejdřívsimyslím,žesiIsaacStutzvšimlmýchsvětelajdemi pomoct,alepaksiuvědomím,žesesvětlozablýsklopoblíž místačinu,neuStutzovyfarmy.Cotammásakrakdoco pohledávat uprostřed noci?

Doklušukautu,zhasnusvětlaazavolámMoně.„Potřebuju posily. Urychleně. Bez světelabez sirény.“

„Rozumím.Dejte sipozor,náčelníku, ano?“

Popadnubaterkuatišezaklapnudveře.Překročímpříkop aprolezuohradníkem.Kdyžvstoupímmezistromy,temnota zhoustne,alenerozsvítímsi.Mojeočiužsinatmupřivykly. Kráčímvesněhulehkýmkrokem,skrzestromyapřespovalenékmeny.Mléčněbílýměsícnadhlavouvrhánazemdost světlanato,abychvidělasvůjstín.Mrázměštípedotváří. Zkovovébaterkyvrucemězebouprsty.Alevšechnytyhle drobnéprojevynepohodlípřehlušujemojepotřebavědět, kdo tam je aproč.

Necelýchdvacetmetrůodmístačinusezastavímazaposlouchámse.Všudekolemměkvílívítr.Někdevdálce sipesštěkánímstěžuje,žehozatakmrazivénocinechali venku.Zamýmizádyprasknevětev.Polekaněseotočím. Mezistromyspatřímpohybarozsvítímbaterku.Druhou ruku položím na rukojeť pistole apalcem odepnu pouzdro.

„Stůj!“zakřičím.„Tadypolicie.Okamžitěsezastav!“

Rozběhnuseasnažímsebaterkousvítitpřímopředsebe. Dožilsemivlijeadrenalinazústmistoupajívrychlém

„Vždycky si dávám pozor.“

sleduobláčkypáry.Krátcemrknunazem,všimnusistop vesněhuavydámseponich.Kolemsemíhajístromy.Jsem skoronamístěčinu.Polevéstranějekukuřičnépole,slyším šustotsuchýchklasů.Kuželsvětlazbaterkypadnenapohybujícísepostavupředemnou.Postavumuže.Vokamžikuje pryč, ale užvím, že nepronásleduju žádnou srnu.

„Zastav!Policie!“vybíhámkupředu,pistolivnatažené ruce před sebou. „Stůj!“

Dokážuseskvěleorientovatamocdobřesiuvědomuju, žeměodvádíodauta.Necítímžádnouhrozbu.Animěnenapadne,žebychsemělabát.Právěteďjsempredátoremjá.

Běžímnapůloslepenátemnotou,každýmůjsmyslzaměřenýnakořist.Slyšímjehotěžkékroky,podkterýmikřupe hlubokýsníhapraskajídrobnévětvičky.Máasidesetimetrový náskok, ale doháním ho. Jsem rychlejšíaonto ví.

„Stůj!Policie!“Vypálímvarovnývýstřeldozemě.Nezastaví.Kdybychsenebála,žezastřelímnějakéhopošahaného puberťáka, napálila bych mu to do zad.

Najednoumipodnohamazmizízem.Sjedupobřehuřeky aztratímhozdohledu.Spodkluzujícímanohamasesnažím poledupřejítnaopačnoustranuapaksevydrápatnadruhý břeh.Jsemskoronahoře,kdyždoměnarazítěžkétěloapovalíměnazem.Tvrdědopadnunabokapřekulímse.Vidím temnousiluetumužsképostavy.Něcovjehoruce.Natáhnu předsebezbraň.Slyšímzasvištěníaněcoměpraštídozápěstí.Pažímiprojedeostrábolest.Osmatřicítkamivyletí zruky.Skrčímkolenapodsebeavšísilouseoženutěžkou ocelovoubaterkou vdruhé ruce. Zásah.

Vrhnuseposvépistoli.Rukamatápuvesněhu.Prstyse misevřoukolemkovu.Otočímse.Zvedámzbraň.Rozhodnusemutonapálitdohrudníku,kdyžzničehonicpřijdedalšízásah,přímodohlavy,taksilný,ažměomráčí.Vhlavěse miozvehlasitélupnutí.Zatmísemipředočima.Vdalším okamžiku už ležímna zemi.Ve tváři mě studí sníh.

„Ty svině jedna zasraná!“

Nevím,jestlijsembylamimojenvteřiny,neboceléminuty.Vyděšená,žemibudechtítútočníkzasaditdalšíránu, zvednuhlavuarozhlédnu se.Ale ten parchant už je pryč.

„Náčelníku! Náčelníku!“

NademnouseskláníT.J.Sotvahopřeszvoněnívpravém uchuslyším.Zvednusenavšechnyčtyřiabezděčnězaúpím.

Kleknesivedlemě.„Cosestalo?“

„Přepadl měnějakej pošahanej sráč.“

Vyskočínanohyavytáhnezbraň.„Jakjetodlouho?Vidělajsteho?“

„Asipředminutou.“Vydrápusenanohyadoufám,žese podemnounepodlomí.„Muž.Metrosmdesát.Přesosmdesát kilo.“

„Ozbrojenej?“

„Tenměl snad nějakej zasranej obušek nebo co.“

Zadívásenaměsažpřehnanoupečlivostíapakvezmedo rukyklopusvébundysmikrofonem.„Mono,doraziljsem namísto.Potřebujemetadynějakýposily.“Zopakujemůj neurčitý popis útočníka. „Apotřebujeme sanitku.“

„Sanitkune,“přerušímhonahlas,abyměMonaslyšela. „Jsemvpohodě.Řeknijí,aťbrnknedokancelářešerifa, aťvyšloujednotkunatupolnícestuukrytéhomostu.Tam nejspíš ten parchant zastavil.“

T.J.zopakujemépokynyanazávěrdodá:„Trochusetu porozhlídneme.“

Vesněhusivšimnusvébaterkyaseberuji.„Vidělsněco, kdyžjsisemšel?“zeptámse.

„Jenomvás.Jakležítevesněhu.“Ušklíbnese.„Bože,náčelníku,tohlejepodruhýběhemdvoudnů,covástakhle zmastili.“

„Podleměsinemusímevéststatistiku.“Kuželemsvětla kolem nás objedu kruh.

„Cohledáte?“

„Svouzbraň.Stopy.“Pistolinajduvesněhuopárkroků dál azvednuji.

„Mrkněte.“T.J. posvítí na stopy ve sněhu.

„Pojď.“Sledujemejeněkolikmetrů,dokudnenarazíme namísto,kteréserozcházídodvoustran.„Muselzastavit na té polňačceapak jít namísto činu pěšky.“

„Namístočinu?Myslíte,žetobylnějakejperverzníslídil…?“Kdyžmutodojde,očisemurozšíříhrůzou.„Myslíte,že tobylon?Tenvrah?“

„Nevím.“Dřepnusi,abychsimohlastopyprohlédnout lépe. „Nechal nám pěkný vzorek.“

„Tobudetak čtyřicet čtverka.“

„BuďtakhodnýazavolejGlockovi,aťsempřijdeasebere otisky.“

ChytísezaklopuapředázprávuMoně.Znovusenapřímímaposvítímsinastopyvesněhutáhnoucísedodálky.

„Proč by se sem vracel?“zajímá seT.J.

Zahledímsemezivrstvysvětelastínů,kterénásobklopují. Lesse vbledém měsíčním světleutápí vodstínech šedé.

„Zrovna jsem si říkala to samé.“

KAPITOLA 20

„Buďtosiznovuprožívátuvraždu,nebotamněcozapomněl avrátil se pro to.“

Namuže,kterýstrávilnocvteplehoteluspostelíasprchou,vypadáJohnTomasettiponěkudsešle.Mánasobě béžovékalhotyspuky,bíloukošiliakravatuspaisleyvzoremvbarvěšpinavéhosněhu.Alejehokonzervativnívzhled uoblečeníkončí.Jehoočipodhustýmobočímjsoucelézarudlé.Sholenímsezrovnamocnepáral,jestlisetedavůbec holil.Všimnusi,žejehovousyjsouhustéatmavéaostře kontrastujísjehosvětloupokožkou.Napadnemě,jestlimu něco není.

Nejspíšdnesránovypadámtrochusešleijásama.Cítím, žeminahořenačelevykvetladalšímodřina,adoufám,že semocnebijesezbytkyméhomonoklu.Vnociužjsemse domůnedostala.Jeduuždruhýdenvkuseacítímsevyloženěnapytel.

T.J.ajájsmestrávilispolusGlockemajednímzDetrickovýchzástupcůtřihodinyvlesevminusdvacetiahledali jsmestopy.Pachatelužbyldávnopryč,alenašlijsmečerstvéstopysněžnéhoskútru.Glockovisepodařilosejmout několikotiskůpodrážekajednupěknoustopulyží.Když budememítštěstí,kriminálkajeporovnáadánámznačku skútru amodel.

Hledímnahlášeníoudálosti,kteréjsemnarychlosepsala,apřemáháměúnava.Zevšechtěchran,kterémivnoci uštědřil,mitřeštíhlava.Zápěstímámpozásahuobuškem napuchlé.Můžujímhýbat,alemámobavy,protožecose týčezacházeníspistolí,nejsemschopnápřílišovládatlevou ruku.

„Náčelníku?“ Tomasettinamě hledí, alenemám potuchy, co říkal.

„Nechcetenásvrychlostiseznámitstím,cosevámstalo?“ zeptáse.

Jestředa,sotvasedmráno,alecelýtýmužjetady.Glock sedívedleměaprstyťukádoklávesnicenotebooku.Šerif Detricksepohodlněopíráoopěradložidle,pažezkříženéna prsou.Gurčáknaměhledí,jakobymichtělpomoctserozmluvit.T.J.aSkidvypadajíuchvácenisvýmihrnkyskafem.

Vezkratcejimsdělímdetailypřepadení.„Domníváme se,žepachatelpoužívásněžnýskútr.Glocksňalotiskybot alyží.Vypadá to slibně.“

„Vtuhle dobu tadyjezdí plno skútrů,“ podotkne Detrick.

„Podlemětozapokusstojí.“Pokrčímrameny.„Všechno jsmeposlalidolaborkyazapárdníbychommělimítodpověď.“

„Zjistím, jestlito půjde urychlit,“ nabídneseTomasetti.

„Užseskororozednilo,“poznamenám.„Mělibychomse tamvrátitatrochu se porozhlédnout kolem.“

Detricksiodkašle.„Seberupárlidíavyrazímetamhned, jak tady skončíme.“

Tomasettivzhlédneodsvéhonotesu.„Pokudtenchlap znovuprožívaltuvraždunebosijipředstavoval,takmožná za sebou zanechal nějakou tu DNA.“

„Sperma?“zeptámse.

„Všechno to dělá kvůli sexuálnímu uspokojení.“

„Natojetrochukosa,“vložísedorozhovoruSkid.„Vemte si, jak musel býtscvrklej.“

Několik lidí vyprskne smíchy, ale rychle sezase ztiší.

„Kdyžužjeotomřeč,pročesalijsmekvůlitéhleDNA Huffmanovufarmu?“zeptámse.

„Ažserozední,můžutampovolatspecializovanýtým,“ navrhneTomasetti.

PřikývnuamrknunaSkida.„Užsetiozvalizrehabilitačky?“

„Mámjednohozajímavýhochlápka.“Otevřežlutésložky. „Jemístní.DwayneStarkey.Čtrnáctletsedělzasexuální

napadení.Dobasyšelpárměsícůpoposlednívražděvdevadesátýmtřetím. Propustili ho před devíti měsíci.“

Tove mněvzbudízájem. „Máš jeho adresu?“

„Pronajímásifarmukousekodhlavnísilnice.“Nadiktuje mi jeho bydliště.

„Se Starkeym jsem chodil do školy,“ nadhodí Glock. Pohlédnu na něj. „Aco si oněm myslíš?“

„Mohlbytobýton.Bývaltotakovejtenhajzlík.Šikanovalostatní,mlátil je,byl to podrazák.“

„Máteněco ktomujehoútoku?“zajímáseTomasetti.

Skidnahlédnedozprávy.„Dvanáctiletáholka.Jemubylo osmnáct.Tvrdil,žejenevinnej.Dostaldvacetlet.Pustiliho dřívza vzorný chování.“

„Odkud?“

„NápravnýzařízeníMansfield.“Skidserozesměje.„Teď bacha: dělá na jatkách.“

„Bingo,“ vylétnezTomasettiho.

Vstanutakrychle,žesekemněstočípohledyvšechpřítomných.„Asihopoctímsvounávštěvou.“Otočímsena Detricka.„Mátedostatekmužůnatuobhlídkulesakolem místačinu?“

Přikývne,alenevypadázrovnanadšeně,žedostalzaúkol prohledatstarémístočinu,zatímcojásijdupromluvitsnašímnejnovějšímpodezřelým.

„Zeptámeseina okolníchfarmách.“

Popadnubundupřehozenoupřesopěradložidleamálem ve spěchu vrazím doTomasettiho.

„Půjdu svámi,“oznámí mi.

Jetímposledním,kohobychssebouchtělavláčet.PotřebujuchvilkusGlockem,abychzjistila,jestlisemupovedlo objevit něco na DanielaLappa.

„Zvládnu to ibez vás.“

Hledínaměsnevyzpytatelnýmvýrazemvetváři.„Vymě moc nemusíte, co?“

„Oto tady teď vůbec nejde.“

„Paktomusínějaksouvisetsvašíneochotoupřijmout pomocod jiných vyšetřovatelů.“

Nutkánívrhnoutsemupokrkujesilné,alejekolempříliš mnoho lidí.

„Glock Starkeyho zná. Beru jeho.“

„Vytvořiljsemjehoprofil.Vím,počemjdeme.Pokudho vážněchcetezastavit,takbychvámdoporučoval,abystezačala mých služebtrochu využívat.“

Vevzduchusevznášítoliknapětí,žebysedalokrájet. Nemusímserozhlížet,abychvěděla,ževšechnyočijsou namířenénanás.Osobníkonfliktysedajíběhemstresujícíhovyšetřováníočekávat,zvlášťkdyžsenaněmpodílívíc orgánů.Jáalenechci,abynaměhledělijakonapoldu,který jeochotnýdátvsázkuzdárnévyřešenípřípadukvůlinějakýmšarvátkám.Uždávnojsemsenaučila,žesvébitvy simámpečlivěvybírat.Adotéhlebychseradějipouštět neměla.

DwayneStarkeyžijenamaléfarměobklopenézvlněnou krajinousvysokýmiopadanýmistromy.Kdysidůmbýval hezký,alekdyžjedusTomasettimpopříjezdovécestě, všimnusi,žesezobloženídomuodlupujebarvaapropadá se střecha.Zadomem stojí stará modrá dodávka.

„Vypadá to, že je doma,“ poznamenáTomasetti.

„Nespouštějte oči zedveří.“

Zastavíchevroletpármetrůzadodávkouazatarasítak příjezdovoucestupropřípad,žebyseStarkeypokusilprchnout.

„Nemyslíte,žejsmesimělinapředsehnatpovoleníkprohlídce?“zeptámse.

„Kdyžsichcetesněkýmjenompromluvit,takpovolení nepotřebujete.“

„Jestlisemipotvrdíjakopodezřelý,budutendůmchtít prohledat.“Podívámsezadům,zakterýmsejakoloďuvěz-

„Řídíte,“ utrousímazamířím ke dveřím.

něnávarktickémledunakláníchátrajícístodola.„Nechcito posrat.Jestlijetonáš člověk,může vraždittady.“

Pohlédnunazadnívchodprávěvčas,abychsivšimla,jak semírněrozhrnouzáclonky,načežsezaserychlevrátízpět.

„Všimlsinás.“

„Vezmutozepředu,“oznámímiTomasetti.

Vystoupímzautaapřepadnemězima.Chodníčeknení proházenýajásebrodímvesněhusahajícímpokotníky. Koutkemokazahlédnu,jakTomasettizacházízaroh.Když dojduažkzadnímuvchodu,odepnupalcempatentkuna pouzdřevpodpaží.Vrchnípolovinadveříjeprosklená.Sklo protínáprasklina,kterouněkdoopravillepicípáskou.Mezi špinavýmimodrýmizáclonkamizejeasidvoucentimetrová mezera.Skrznividímstarýmrazákaskříňkyzpřibližně sedmdesátýchlet.

Zaklepunasklo.„DwayneStarkey!TadyKateBurkholderová,policiePaintersMill!Otevřete.“Počkámtřicetvteřinazaklepuznovu,silněji.„Notak,Dwayne,vím,žetam jste. Otevřete!“

Dveřesezprudkaotevřou.Ucítímnepříjemnýzávančehosiblíženespecifikovatelnéhoaocitnusetvářívtvářmalémumužisumaštěnýmivlasy,postupujícíplešíaknírkem barvy kremžské hořčice.

„Dwayne Starkey?“

„Kdo to chcevědět?“

„KateBurkholderová.PolicejníodděleníPaintersMill.“

Srukouuzbraněvytáhnulevačkouodznakapřidržímmu hopřednosem.Hledínanějtakdlouho,ažměnapadne, jestli vůbec umí číst. „Potřebujuvámpoložit pár otázek.“

„Tokvůlitěmmrtvejmženskejm?“

„Pročsitomyslíte?“

Zhrdlasemuvyderedrsnýkuřáckýřehot.„Vím,jakvy policajtifungujete.Dyckykdyžseněkdeněcoposere,takto hodíte na prvního mukla, kerýho potkáte.“

„Jestli se nám potvrdí, tak si to povolení seženeme.“

„Jenom vám chci položit pár otázek.“

Vypadá nerozhodně. „Máte povolení?“

„Jestlichcetehráttakhle,můžuhomítdodesetiminut. Mnohemrychlejšíbyalebylo,kdybysteprostěotevřeldveřeapromluvil si se mnou.“

„To bysem asi bez právníka neměl.“

ZpozaStarkeyhoseozvepovědomýbaryton.„Jestlijste nic neprovedl, tak právníka nepotřebujete.“

ZadívámseStarkeymupřesramenoavpředsínispatřím Tomasettiho.Chcisehozeptat,cosakraděláveStarkeyho domě, ale ten mi sebere vítrzplachet.

„Kdo kurva seš? Co děláš vmým baráku?“

„Jsemtenhodnejpolda,Dwayne.Navrhuju,abysespřestalchovatjakokreténazačalsnáčelnicíBurkholderovou spolupracovat.Věř, že tu nasrat nechceš.“

Starkeyseohlédnepomně.„Jaksekurvadostaldomýho baráku?“

Takybymětozajímalo,takžeseaninesnažímodpovědět. „Dwayne,“začnu,„jenompotřebujemepárminutvašeho času.“

Starkeyokrokustoupí.Nasoběmápotrhanédžíny.Tričkosezažranýmiskvrnamiodpotu.Vypadá,jakobychtěl prásknoutdobot.Mrknunajehonohyaspatřímšpinavé bíléponožky.Jestlivystartujekedveřím,dalekosenedostane.

Rozrazímdveřeavstoupímdopředsíně,kterásmrdí stejně,jakoStarkeyvypadá,nepříjemnousměsicíkočičích chcánků, tělesného pachuacigaretového kouře.

StarkeypohlédnenaTomasettihoazpátkynamě.„Znám svý práva, tak se mě nesnažtevojebat.“

„Tymášakoráttakprávodřepnoutsitadynaprdel.“Tomasettihopopadnezazátylek,odvedehodokuchyněazatlačí na židli.

„Jenomtichciukázat,jakmocsivážímetvéspolupráce.“

„Hej!“ postěžuje si Starkey. „Tohlencto nemůžete.“

Vejdudokuchyně.Doobličejeměuhodísmradzkaženéhojídlaazvířecíchvýkalů.Naledničcezesedmdesátýchlet sedíobtloustlákočkaanespouštízeměpohled.Vydámseke Starkeymu, přičemž sleduju, kam šlapu.

„Pořád pracujetena jatkách,Dwayne?“ zeptámse.

„Vodedne,cojsemtamzačal,jsemnechybělanijedinkrát.“

„Cotamděláte?“

„Heleďtese,mámtamčistejzáznam.“UkáženaTomasettiho. „Nechci, abystemitotampodělali.“

Tomasetti mu ruku plácnutím srazí. „Odpověz.“

„Jsem vodkrvovač.“

„Odkrvovač?“zeptám se.

„Potom, co dobytek vomráčí, ho bodnu do krku.“

„Rozříznetemu hrdlo?“

„Taky by se to tak dalo říct.“

„Baví těto?“zajímáseTomasetti.

„Platítoúčty.“

Tomasettivkročídoobývákuaněcomukřupnepodnohou.

„Potřebuje na točlověk školu?“

Starkey se na nějzamračí.„Di do hajzlu.“

„Dwayne!“ okřiknu ho. „Nechte toho!“

Pohlédnenamě,jakobychmusnadmělapomoct.„Ten chlapjetotálníkretén.“

„Jávím.“Jsemsivědoma,žeseTomasettipohybujepo pokoji,alenespouštímzeStarkeyhopohled.„Kdejstebyl vsobotu vnoci?“

„Nepamatujusi.“UpřeněTomasettihopozorujeaměnapadne, jestliněco neskrývá.

Poprvézaceloudobusevemnězvednevlnazlosti.Dvě ženyjsoumrtvéatenhlešpinavýskrčeksezevšechsilsnaží,abynámnašipráciznepříjemnil,jakjetojenmožné. Naklonímsekněmuadámmupohlavek,abychupoutala jeho pozornost.

„Nemůžete mě takhle mlátit,“ oboří se na mě.

„Takdávejpozor. Kdes byl vsobotu vnoci?“

„Tady.Vopravoval jsem převodovku na sporťáku.“

„Byl tu stebouněkdo?“

„Ne.“

„Byls tady celou noc?“

„Jo.“

„Byls někdy vklubu Brass Rail?“

„Každej byl někdy vBrass Rail.“

„Kdys tam byl naposledy?“

„Cojávím?Předtejdnem.“Svraštíčelo.„Vodnedělejeto tejden.“

„Jak dobře jsi znalAmandu Hornerovou?“

„JážádnouAmanduHornerovouneznám.“Začínávypadat nervózně,jakobysituacikonečněvzalvážně.„Mněžádnou vraždupřišít nemůžete. Já nic neudělal.“

„Před čtrnácti lety jsi znásilnil holku.“

„Tamaláčůzalhala.“

Zlostmnouprojedejakoblesk.Nežsitovůbecuvědomím,rukamivystřelídopředuavrazímmufacku.„Dejsi bachana jazyk.“

Začnesimnouttvář.„Tažábasisemnoujenomhrála. Bylavožralá.Sjetá zkoksu. Chtěla to.“

„Bylo jí dvanáct.“

„Tojsemnevěděl!Přísahám.Vypadalajakodospěláženská.Kozymělaažsem.“Zamávárukamazhrubatřicetcentimetrůodhrudníku.„Aaninebylapanna,jakvosobětvrdila.“

Zalijeměpocitznechucení.Vztekmiuvnitřbušínadveře, alejáhovennepustím.„JakdobřejsiznalEllenAugspurgerovou?“

„Tu taky neznám.“

„Jestlizjistím,želžeš,taksinatebedošlápnutaktvrdě,že si budeš přát, abys byl zpátkyvbase.“

„Přísahám, žejineznám.Ani jednu.“

„Jsivpodmínce?“

„Comyslíte?“

„Máš rád porno?“ vloží se do rozhovoruTomasetti.

Starkeypohlédnepřesrameno.„Cojetokurvazavotázku?“

„Dětičky? Máš nějaké takové porno doma?“

„Takový sračky mě nezajímaj.“

„Jistě, vsadím se, že jsi spíš na sado maso, co?“

„Voco tady de?Takhle semnou mluvit nemůžete.“

„Dwayne,“ přerušímje,„mášvdomě nějaké nože?“

Zamrká,jakobypronějbyloobtížnésledovattoknašich myšlenek. „Každej má nože.“

„Lovíš?“

Opřeseoopěradloazačnesenažidlihoupat.Zhrdlase mu vydere smích. „Nesnáším krev.“

„Podle tebe je to vtipné?“ zeptám se.

„Vpodstatějo, když si vemete, že jsem vodkrvovač.“

Zaskřípuzuby.Vrhnusevpřed,popadnuhozaramena aprudcedonějstrčím.Pokusísenažidlipředklonitaznovu získatrovnováhu,alenenídostrychlý.Židlesepřevrhne dozadu aStarkey dopadne tvrdě na záda.

„Tyzasranápíčo!“zavrčí,kdyžsehrabezpátkynanohy. „Tohlenemůžeš…“

Položímrukunaobušek.„Ještěkrokavracíšsedo Mansfieldu.“

Pomýchslovechzůstanestátjakopřimrazený.Aleje naštvaný.Jehoobličejmábarvusyrovéhomasa.Nalevém spánkumupulzuježíla.Chcemijednuvrazit,vidímmuto na očích. Jedna moje část si přeje, aby se oto pokusil.

„Kate.“

PřesduněnísrdceJohnasotvaslyším.Vím,žekdyžztratímnervy,kničemutonepovede.Samasebepřesvědčuju, žejsemdoStarkeyhostrčilajenproto,abychhotrošku vylekala.Problémje,žeačkolivjeDwayneStarkeybídný ksindl, podle mě není mužem, kterého hledáme.

Trhnusebou,kdyžmiTomasettipoložírucenaramena. Vím,žecítítentřas,kterýovládámétělo.Nepodívámse naněj.

„Jenklid,náčelníku,“řeknetiše,paksepostavívedlemě azvednenadhlavurukuscédéčkem,abyhoStarkeydobře viděl.„Máštamslušnějpočítač,Dwayne.Monitorjakkráva.Vsadímse,žemášpěkněvytuněnougrafiku.Jakouto mápaměť?“

„Comášcodělatvmýložnici,sakra?“Starkeyzafňuká jakoklučík,kterémuprávěoznámili,žehočekávýprask. „Von se nemá vmejchvěcech co hrabat.“

Pokrčímrameny,alenejradějibychTomasettimujednu vrazila. Jeden polda,co neví, jak se chovat, bohatě stačí.

„Bylotopřímonaočích.“Tomasettizvednepohledod cédéčka.„Delilahnarandevetřech.Hmm.Myslím,žetenhle kousek jsem ještě neviděl.“

„Tozáležínatom,jakstaříjsouherci.“Podívámsena cédéčko. „Delilah vypadá poněkud mladě.“

„Takové děcko,“ souhlasíTomasetti.

Starkeyzabodnedocédéčkaprst.„Koupiljsemtonormálněvobchodě.“

„Coještěmášvtompočítači?“zajímámse.

„Nenítamnic,cobytambejtnemělo.Jsemnapravenej, dohajzlu.“

Tomasettizavrtíhlavou.„Chcemesejenomněcodozvědětotěchženách.“

„Já

Zabořím mu prst do tváře. „Vezmi si bundu.“

Starkeystrachyvykulíoči.„Nemůžeteměsebrat!Nic jsemneudělal!“

„Ukážešnámsvojistodolu!“vyštěkneTomasetti.„Vezmi si bundu, nebo tě tam dotáhnuibez ní.“

Stodolajecelázchátralá,azřejměbystačiljedenvětrnějšíden,abyseproměnilavhromadusuti.Starkeyvedemě aTomasettihoponeodházenémchodníku.Všimnusistop vesněhuanapadnemě,pročbyasitakdostodolychodil, když žádný dobytek nemá.

„Žádnej zákon porno nezakazuje,“ namítne Starkey.

ty mrtvý vůbec neznám.“

Odpovědisemidostanehned,jakotevřevrataavstoupímedovnitř.Natvárnicíchstojísotevřenoukapotoustarýžlutýsporťákspovrchemtaknablýskaným,ažvypadá, jakobyprávěvyjelznějakéhoautosalonu.Otrámseopírají čtyřihliníkovákola.Zaautemstojívedlezahradnílavičky zrezivělýdvousetlitrovýsudananěmrádio,kterédookolí vyřvávástaroupíseňodEagles.Alobalovýtalířvedleněj přetéká nedopalky cigaret.

„Hezký,“poznamenáTomasetti.

„Tadyjsembylvsobotuvnoci.“Starkeyukáženasporťák. „To je to auto, na kterým jsemdělal.“

„Máš rád starý popelnice?“zajímáseTomasetti.

„Tohle není žádná popelnice.To je klasika.“

Vydámsehloubějidostodolyarozhlížímseposněžném skútru.Zkontroluju,jestlivhlíněnazeminejsoustopypo tahánítěžkéhopředmětu,alenicnenajdu.Vevzduchujecítitplíseňamotorovýolej.Vrohusivšimnunějaképlachty, dojdukníanakouknupodni.Dovzduchusezvednousmítka prachu amůj pohled padne na starý traktor.

Zaplavíměvlnazklamání.Chtělajsem,abybylStarkey náščlověk.Jetoodsouzenýnásilník.Pedofil.Mužsezálibouvpornuabůhví,včemještě.Alepodlejehovýšky poznám,žetonebylon,kdoměvnocivlesenapadl.Neodpovídáprofilu.Neníorganizovaný.Anivysoceinteligentní.

Přestožetenpřípadchcitakzoufalevyřešit,můjinstinktmi říká,žeontím vrahem nebude.

DojdukoběmamužůmanamířímnaStarkeyhoukazováček. „Neopouštěj město.“

„Jsemvpodmínce.Comyslíte,žebychtakjakoudělal? Vodjel si válet šunky někam na Havaj?“

Zamířím ke dveřím. „Jdeme.“

Kautudojdujakoprvníanasednudovnitř.Vteple,kteréhotadyještětrochuzůstalo,mámnajednoupocit,jakobych nespalacelýtýden.Vhlavěmibušíavtýlecítímtupou bolest.

Tomasettiodbočízpříjezdovécestysměremkměstu.Hledímzoknanapustoukrajinuzanímasnažímsenedovolit teplu atichému hučení motoru, abymě ukolébalykspánku.

„Nenítonáščlověk,“podotkneTomasetti,anižbysena mě podíval.

„Jávím.“

„Většina sériových vrahůmá IQ vysoko nad průměrem.“

„CožvyřazujeStarkeyho.“Zamračímsenaněj.„Ažsi budetechtítpříštěhrátnaDrsnýhoHarryho,taksitodělejte ve svém volném čase, jasný?“

Podívásenamě,jakobychhoněčímurazila.„Tovyjste ho praštila.“

„Flákla jsem mu, abych si získala jeho pozornost.“

„Podrazilajstemužidli.“Pokrčíramenyazaměřísezpátky na vozovku. „Udělalajste na mědojem.“

Přistihnusepřiúsměvu.Zajinýchokolnostíbychmohla mítJohnaTomasettihoiráda.Sjehopostupysouhlasitnemusím,alemocdobřevím,žemitamkrylzáda.Nežsestihnu nadnašísituacípořádnězamyslet,prudceodbočínaparkovištěbaruUMcNarieho.JetojednazedvouhospodvPainters Mill,putykaplnábarovýchstoličekpotaženýchčervenoukoženkou,sněkolikaboxyajukeboxemzroku1978iskompletnípůvodnísbírkou desek.

„Co to ksakru děláte?“ chcivědět.

„Dal bych si panáka.“ Otevře dveře avystoupí.

„Panáka?“

Práskne za sebou dveřmi.

Otevřudveřenasvéstraněavyskočímven.„Jedeset ráno. Máme práci.“

Mrknenahodinkyapokračujevchůzi.Jehokrokjetak dlouhý, že musím klusat, abych mu stačila.

„Sakra, Johne, musíme zpátky na stanici.“

„Tohle moc času nezabere.“

Zastavímsevedlezrezivělédodávkyasleduju,jakmizí uvnitř.Rozhlédnusepoopuštěnémparkovišti,přílišnaštva-

nánato,abychvnímalachladnebomraky,kterésesbírají nazápadě.

„Starkeymělpravdu,“zamumlám,kdyžvyrazímkedveřím.„Jeto kretén.“

KAPITOLA 21

CorinaSrinvassenováseužnemohladočkat,ažsedostanenaled.Snilaotomcelouhodinujejichosmáckéhodějepisu.Takyběhemhodinyliteraturyapakzdravovědy,kde jimTrumpíkvyprávělosexuálněpřenosnýchchorobách, běhemobědasLoriJonesovouaběhempovinnéhosamostudia pod bdělým zrakemFilloonovky neboli Kreatury.

Kdyžodzvonilopatnáctdvacet,rozrazilaCorivběhu dveře.Sestavusinaplánovalapodlouhécestědomůautobusem.Dneskazkusídvojitouotočku.Koneckonců,budetam sama,kdyžspadnenazadek,nikdosejísmátnebude.Ve čtvrtnapětužbylapřevlečenáavyběhlazedveřídřív,než jívtommatkamohlazabránit.

Dusalalesemsměremkrybníku.Oblohabylanízkoaviselynanítěžkémraky.Dneskabudeledhrbolatý.Bylo tomutakvždycky,kdyžnapadanýsníhroztálazasezmrzl. Smanýrymatkypřírodysenedalonicdělat.NěkdyvpříštíchdnechdostaneCorikapesnéabudesimoctzajítnakrytékluzištěvjednomztěchluxusníchobchoďáků.Takové, cojeobklopenéhonosnýmiobchodyakterépomocírolby udržují hladkéjakozrcadlo.

Corisihodilabruslepřesramenoavyšplhaladokopce,až sedolepodníjakonějakývelkýomšelýpěticentrýsovalrybník.Seběhladolůkpařezuaodkoplaboty.Zimasejívkradla ipodvšechnytřipáryponožek,anežsibruslezavázala,celá setřásla.Narucesinatáhlarukavice,vrávoravouchůzísestoupilanaledaodrazilase.Hrbolatýpovrchjinezpomalil. VtuchvílibylaMichelleKwanovou.Zmrzléklasyorobince bylyskandujícífanoušci,kterékrásaaelegancetétomladé krasobruslařky zPainters MillvOhiu srazila na kolena.

SprvnímprudkýmzrychlenímCoriovládlovzrušení.Zavřelaoči,zvedlapažejakobaletkaarozletělase.Onaaled

bylijedno.Ptáknanekonečnémnebi,piruet,podřepůapádů, cojensrdceráčí.Nebylasijistá,jakdlouhoužbruslí.Když seCorirozhlédla,nebepotemněloještěvíc.Sníh,pomyslelasi,zatímcojejíbruslekodrcalypodélbřehu.Snažilase najítnejlepšímístonadvojitouotočku,kdyžjivyrušilotichéhrčenímotoru.Celázvědavádojelaksevernímuokraji rybníkaavyšplhalanahliněnouhráz.Okusdálnaokamžik zahlédla,jakmezistromymizísněžnýskútr.Divné,pomyslelasiauvažovala,pročbyněkdojelažsemapaktakrychle zmizel.

Chystalasepokračovatvbruslení,kdyžjejípohledpřitáhlocosivesněhu.Odpadkovýpytel,uvědomilasi.Ten chlapnaskútrutadyvyhodilodpadky.Pitomýdržgrešle. Paksivzpomněla,žejíjejíkámoškaJennyříkala,želidi takhleodhazujíkoťata.Takovélidinesnášelaještěvíc.

Nechtělaztrácetčaspřezouváním,takžesezačalanemotorněbelhatpřesdrnyzmrzlétrávy.Pocestěpřeshrázadolů pobřehujíčepelebruslízvonilyozem.Mámajíanináhodou nedovolícelýpytelkoťat.JednobynejspíšmohladátLori. Její

mámamá kočky ráda.

PármetrůodpytlesiCorinasněhuvšimlačervenýchkapek.Vypadalotojakobarva,alenajednousejíudělalodivně odžaludku,jakokdyžsevnocivzbudítezezléhosnu.Vtu chvílisivzpomněla,jaksilidivautobusevymýšlelistrašidelnépříběhyonějakémrtvole.Mámajíříkala,abydneskakrybníkunechodila.Říkalají,ženechce,abyjezdilapo ledusama.AleCorivěděla,žetonenítenskutečnýdůvod, ateď si přála, aby se zdomu tak rychle nevykradla.

Vytáhlazkapsytelefonapřiblížilasekpytli.Chvílemi seohlédlaklesu,jestlitamněkdonení.Dávalapozor,jestlizaseneuslyšítenskútr.Alenikdotamnebyl.Kdyžbyla skoropětmetrůodpytle,otřáslojípoznání.Hrůzou,jakou zacelýsvůjmladýživotneokusila,sejízhrdlavydralkřik. Vidětmrtvolunaživobyloněcoúplnějinéhonežjividětve filmu.

Coriklopýtlaokrokdozadu,zakoplaatvrdědopadlana zadek.

„Panebože!“Vyhrabalasenanohy.Třesoucímseprstem zmáčklatlačítkozrychlenéhovolánídomů.„Mami!Jsem urybníka! Jetady mrtvá paní!“

„Cože?“Někdevdálceslyšelamatčinhlas.„Proboha, Cori. Utíkej pryč, zlato!“

„Já se bojím!“

„Uteč,zlato.Běžpopěšině.Zůstaňnatelefonu.Užstaťkoujedeme.“

Přílišvyděšená,abysezastavilaasundalasibrusle,se Coriodebralatakrychle,jakjenjínohydovolily,nadlouhou cestu domů.

VbaruUMcNairiehojsembylavíckrát,nežbysemilíbilo.Kdyžmibylošestnáct,poprvéjsemochutnalawhisky odjednohomotorkáře,kterýbylbuďpřílišblbý,neboopilý, abysiuvědomil,žejsemještěnezletilá.Svojiprvnímarlborkujsemvykouřilatensamýroknadámskýchzáchodcích seCindyWilhelmovou.Poprvéjsemselíbalavsedmnácti sRickemFunderburkemnaparkovištinazadnímsedadle jehomustanga.Nejspíšbychsesnímtenkrátivyspala,kdybynepřijeltátasbryčkouaneodtáhlmědomů.Netrváto mocdlouho,nežodhodlanáamiškavplněsebedestruktivnímmóduzapomenehodnoty,kteréjírodičetakusilovně vštěpovali.

Jakodospělájsemsesempárkrátzastavila.Barman,obří zrzek,kteréhoznámjenomjakoMcNarieho,jedobrýposluchač.Máslušnýsmyslprohumoradělázatracenědobrou vodku stonikem.

Otevřudveřeapočkám,ažsiočipřivyknounapřítmí interiéru.Ucítímcigaretovýkouřasmradzvětraléhopiva, kterýjeprobarytaktypický.Tomasettihonajdusvaleného vjednomzboxů.Nastolepřednímstojíjedenprázdnýpanákadva plné. Nijak mě tonepřekvapuje.

Zavalitáženazabarempomněpokukujejakopessledujícínějakéhopobudu,kterýsevplížilnajehodvorek.Kývnu na ni azamířímkboxu.

Kdyždojduažkněmu,Tomasettikemněvzhlédne.„To je dobře, že jste dorazila,náčelníku. Posaďte se.“

„Co si sakra myslíte, žeděláte?“

„Dávám si panáka.Taky jsem vám jednohoobjednal.“

„Natohlenemámečas.“Stočímpohlednaskleničkuna stoleaodolámpokušeníšplíchnoutmujejíobsahdotváře. „Odvezte mě zpátky na stanici.“

„Musíme si promluvit.“

„Tomůžemeinastanici.“

„Tadymáme větší soukromí.“

„Jděteněkam,Tomasetti.“

„Posaďte se. Přitahujete ksobě pozornost.“

Ipřessvousnahujsemzvýšilahlas.Nechalajsemse ovládnoutkombinacístresu,nedostatkuspánkuaprchavého, alenarůstajícího strachu.

„Odvezte mě zpátky na stanici.Ato hned, do hajzlu!“

Zvedne panáka apodámi ho.

Jehogestasinevšímám.„Přísahámbohu,žezavolámvašimnadřízeným.Podámstížnost.Vyitavašeignoracevyletítezedveřítakrychle,žeaninebudetevědět,kterájekterá.“

„Uklidnětese,“povzdechnesi,„objednaljsemnámpár sendvičů. Jestli je chcetezabalit ssebou, může být.“

Dojdukbaruanaklonímseklítačkámvedoucímdokuchyně. „Tysendvičechceme zabalit ssebou!“ zavolám.

Zedveřívyjdemladík,kterývypadáažmocušmudlaně nato,abyměldovolenopohybovatsevblízkostijídla,apřikývne.Vrátímsekboxuausednu naprotiTomasettimu.

„Máteráda hádanky,náčelníku?“

„Nijakzvlášť.“

„Mám jednu, se kterou bych od vás uvítal pomoc.“

Mrknu na hodinky.

„Znám jednoho poldu,“ pokračuje. „Petea.“

Nevšímám si ho.

„Petejedobrýpolda.Zkušený.Chytrý.Jenomževeměstě,kdeslouží,pobíhávrah.Zabiluždvalidi.APeteovije jasné,ževtom bude pokračovat.“

Zamračímsenaněj.„Mířítetímněkam?“

„Právěsedostávámktéhádance.“Zvednepanáka,kopnehodosebeazahledísenaměpřesjehookraj.„Fintaje vtom,žepředšestnáctiletydošlovjehoměstěkečtyřem vraždámsnaprostostejnýmmodemoperandi.Apakbác!

Vrahzmizelzpovrchuzemě.Pročbytenhlepolda,Pete, odmítalvěřit,žejetenvrahpošestnáctiletechzpátky?Je todocelarozumnýchlap.Jakájepravděpodobnost,žebyto saméměstostrašilidvavrazisnaprostostejnýmipostupy?

Proč by se Pete zdráhalpožádatopomocdalší úřady?“

Chcimuvméstdoobličejenějakouchytrouodpověď,ale anizabohaměnicnenapadá.

„MožnásiPetemyslí,žetenvrahtypředchozívraždy schválně napodobuje.“

Přikývne,jakobytutomožnostzvažoval,alemnějejasné, že tomutaknení.

„Kdyžněkomutuhlehádankudávám,takmivětšinouříkají, že podle nich Pete něcoskrývá.“

„Acojako?“

„Právěprotojetotakdobráhádanka,“pokrčírameny. „Doufaljsem,žemipomůžetedostatsemudohlavyazjistit to.“

Cítím,jakmipulzujevespáncích.Samasebeujišťuju,že rozhodněnemůževědět,cosestalo,alemocmitonepomáhá.Podcenilajsemho.JohnTomasettineníjenomloutka sodznakem.Jetopolda,kterýmásvápodezřeníajeodhodlaný je prošetřit, ať to stojí, co tostojí.

„Hádanky mi jdou,“ řeknu nakonec.

„PodleměPeteněcoskrývá,“pokrčíznovurameny.„Napadlomě,žekdybysehozeptalatasprávnáosoba,mohlby kápnout božskou.“

Jediné, na co teď dokážu myslet, je: Jak otom ví?

„Meletekraviny,Tomasetti.“

Usmějese,alejetoprohnanýúsměvžraloka.Velkého žralokasbezednýmačernýmaočima,ostrýmizubyaneomylnýminstinktemdravce.Opřeseaprohlížísimě,jako bych byla nějakýnevydařený laboratorní experiment.

„Jaksevlastnězamišskéfarmářkystanepolicistka?Toje teda pořádnýskok.“

Náhlá změnatématu mě vykolejí,ale jenna okamžik.

„Asi ráda plavu proti proudu.“

„Inspirovalo vás něco konkrétního?“

Ododpovědimězachránítelefon.„Musímtovzít,“utrousímastisknu tlačítko pro příjem.

„Mámedalšítělo!“vychrlínaměnadruhéstraněLois jakosiréna.

Vstanutakprudce,ažvrazímdostoluajednasklenička se převrhne.

„Kde?“

„Urybníka.HolkaPetrySrinvassenovétambruslilaanašlaje.“

Vyskočímzboxuaběžímkedveřím.Hnedzazádyslyším těžký dusotTomasettiho bot.

„Jsoupořádutohorybníka?“rozrazímdveřeoběmarukama.Běžímkautuanevěnujupozornostanizimě,anitmavé obloze nad námi.

„Asijo.“

„Řeknijim,aťsidajípozor.Aťseničehonedotýkajíanešlapou do stop. Jsem na cestě.“

KAPITOLA 22

Johnbylvždyckypodezřívavýparchant.Předdávnými časytobývalajednaztěchvlastností,kteréznějdělalydobréhopoldu.Kašlalnato,kamhotapodezřenízavedla.Zatkl byivlastníbabičku,kdybypřekročilaurčitoumez.Předpokládal,žeprávěprotohotakšokovalo,kdyžsiuvědomil, žesemupodezřeníohledněKateBurkholderovéanitrochu nelíbí.

Zkušenosthonaučila,želidévámukážoujento,cochtějí. Jestlivtomtotypickylidskémuměníuspějí,záležínamnohafaktorech.Jakdobřeumíhrát.Ajakdobřeumítevyčíst vlidsképovaze.Johnsevždyckypovažovalzasakradobréhoznalce lidské povahy.

PodlevšehoseKateBurkholderovájevilajakoférovýhráč abyladostatečněostránato,abydokázalačinitzávažnározhodnutí,kdyžšlodotuhého.AleJohnpodtímzevnějškem správňačkyvytušiljakýsináznakrozpolcenosti.Možnádo okolívyzařujeaurumorálníhoodhodlání,alejehoinstinkt munapovídal,ženatébývaléamišcejevíc,nežsenaprvní pohledzdá.Kdybynebylotoholístku,nechalbytoplavat.

Teďalenemohl.Bylsicelkemjistý,ženěcoskrývá.Aleco?

Otázkasemupřevalovalavhlavějakoosamocenáhracíkostka,zatímcoonvytáhlručičkunatachometruažkestotřicítce.

„Ustopky doprava,“ oznámilamu.

Duplnabrzduasmykemodbočil,přičemžúkosempohlédlnaKate.„Možnábystesemmohlapovolatnějakévaše lidi,“ navrhl.„Pořád setadyvokolí můžepohybovat.“

Otřáslase,jakobyprávěprocitlazesna,chytilasezaklopusmikrofonemarychle vytyčila okruh. „Doleva.“

Nasměrovalahonaúzkoupolnícestu,kterésesněžný pluhvyhnul.Johnjelažpřílišrychleajehochevroletsemu odvděčil tím, že sebou začalna sněhu smýkat.

„Zpomalte.“

„Nenítřeba.“

„Nechci skončit vpříkopu,“zavrčela podrážděně.

„Jánapříkopynehraju.“Chevroletnajeldosněhového jazykaanadskočil.Johnzpomalildozatáčky,zpozoroval vdálce značkuslepé ulice asundalnohu zplynu.

„Tady.Zastavte.“

Chevroletzastavilsmykempůlmetruodvětremošlehanýchdřevěnýchsvodidel.Tomasettipřelétlpohledemokolí. Žádná auta. Žádné stopy.

„Jak daleko je to kmístu činu?“

„Necelýpůlkilometr.“Ukázala.„Přeslesvedepěšina.“

„To budeme muset pěšky?“

„Jetonejkratšícesta.“

„Do hajzlu.“

Vystoupiliaobazůstalistátarozhlíželise,jestlineuvidí nějaké stopy.

„Nevypadá to, že by tu někdo byl,“ podotkl.

„Nadruhéstraněpolejedalšícesta.“Popadlaklopusmikrofonem.„Glocku,jsemnamístě.JsemnaKanecké.Ty jeďnaFolkerthovu.Jestlitadytenchlapještěje,možnáho tamdostaneš.Abachana stopu.“

Kate ho dovedla kústí pěšiny kroutící se mezi stromy.

„Dásetamdostatijinak?“zajímalse.

„Kdyžmátesněžnýskútraštípačky,můžetesetamnepozorovaně dostat odkudkoli.“

SKatevčelesevydaliklusempřesles.KdysiJohnbývalvdobrékondici.Zvedalčinkyakaždýtýdenběhalpatnáctku.Alesebedestruktivníživotnístyl,kterémuseoddávalposlednídvaroky,sivybralsvoudaň.Ponecelýchsto metrechseužzadýchával.Podalšíchpadesátihozačalo píchatvbokutaksilně,ažhonapadlo,jestlináhodounemá infarkt.Katesenadruhoustranuzdálabýtvesvémživlu.

Dlouhékroky.Skvěláforma.Rucesemíhalyvestejném rytmujakonohy.Běžkyně,pomyslelsi.Ještěněčehosina

nívšiml.Rychlostjejíchkrokůsesblížícímsecílemzvyšovala.

Stromyasníhokolotvořilyjakésičernobílépřítmí.John dávalpozor,jestlizaslechnejejichkořist,alejediné,coslyšel,bylohučeníkrvevušíchajehovlastnísupění.Zrovna kdyžužsimyslel,žebudemusetzastavit,stromyserozestoupilyaonivyběhlizlesa.Okusdálsevrybníkuodráželo břidlicověšedénebe.Kusodbřehuseksoběchoulilitři lidé.Mužvdžínovébundě,ženavpéřovceadívkasbruslemi na nohou.

Kate na ně ukázala.„Tojsouoni.“

Zavrtělahlavouavydalaseknim.„Jetomilárodina.“

John věděl, žeimilé rodiny mívají svá tajemství.

Kateknimdorazilajakoprvní.Ipřesto,ževtomhle městěznalzjevněkaždýkaždého,ukázalajimsvůjprůkaz aidentifikovalase.Ženasdívkoubrečely,tvářezezimycelé červené.Mužtamstálskamennýmvýrazem.Johnsivšiml, že navzdory nízkým teplotámmánačelepot.

„Kdejetotělo?“zeptalaseKate.

Dívka zvedla rukuvpalčákuaukázala.„U-uřeky.“

„Vidělas někoho?“ chtělvědět John.

„M-muže. Na s-skútru.“

„Kde?“

„Uřeky.Mezistromy.“

„Můžeš mi ho popsat?“ požádalajiKate.

Dívcenekontrolovatelněcvakalyzubyzimou.„Bylmoc daleko.“

„Mělnasoběbundunebokabát?Pamatuješsibarvu?Nebo třeba barvu helmy? Neboskútru?“

„Modrý,možná.N-nevím.Vidělajsemhojenomnavteřinu.“

Kateseotočilanarodiče.„Zůstaňtetady.“Popadlaklopu bundyavydalasenapříčrybníkem.„Pozor,podezřelýmůže jet na sněžném skútru.“

„Měli bychom si na ně dát pozor?“

Jejíhlasavystupovánívypadalonavenekklidně,aleJohn zavšímtímsebeovládánímvytušilemoce,kterénedokázal přesněpojmenovat.Toproto,žeseběhemjejísměnyobjevilodalšítělo?Nebotadyjdeoněcojiného?Copakužje sámparanoidní?NebopřednímKateBurkholderováněco tají?

„Proč by odhodil těloažtady?“zeptala se.

„Chodí sem hodně lidí? Bruslit?“

Jejípohledsestřetlsjeho.„Vtuhledobutadybýváovíkendu plno.“

„Maximální míra šoku.“

Dosáhlivrcholuhráze.Johnsivesněhuvšimlstoppočepelíchbruslí,kterézaseboudívkanechala,kdyžsestupovala dolů po břehu.

„Tamjeto,“ukázalaKate.„Doleuřeky.Mezitěmistromy.“

Johnsivšimlčehosi,covypadalojakopytelnaodpadky, kterýněkdoodhodilajehožobsahnásledněroztahalitoulavípsi.

Katesepustiladolůzkopceasrukamadivocemávajícímakolemklouzalapozmrzlýchhrbolcíchpůdy.Johnjinásledoval,aleaninaokamžiknespustiločiztévěcivesněhu.

Brodilisevysokouzávějí.Anáhle,jakobyjimnějaká neviditelnásílazatarasilacestu,sezastavili.Johnužzaty roky,codělalupolicie,vidělmnohovražd.Vidělsmrtzpřirozenýchpříčinavraždytakkrvavéaděsivé,žeiostříleným policistůmsepodlomilakolenaažaludekseobrátilnaruby.

Vidělelegantníibrutálnípopravytypicképrodrogovédealery,kteříposobětoužilizanechatnějakýodkaz.Vidělnevinnédětizabitévpřestřelcemezipouličnímigangy.Viděl zavražděnáaodhozenánovorozeňata.Nicztohohonepřipravilo na pohled, který se před

Těloleželovedlepytlenaodpadky.Johnspatřilbledou kůžizalitoukrví.Kšticitmavýchvlasů.Mrtvý,skelnýpohled

„Pozor na stopy,“upozornil ji.

ním otevřel teď.

vycpanéhotvora.Ústaroztaženávneslyšnémkřiku.Bylatam spoustakrve,kteráděsivěkontrastovalasbělostnýmsněhem. Kousekodtělaleželopárkusůněčehorůžového.Naprvní pohledmutopřipadalojakoútržkylátkyapřimyšlencena možnýdůkazradostímálemnadskočil.Přibližšímpozorování sialeuvědomil,žeto jsou orgány vyjmutézbřichaoběti. Odřezávaljíkusytěla.Vidělkousektkáně,kterápatřilakjejímuprsu.Třimetryodjejínataženépaželeželprst. Zšedorůžovéhotenkéhostřevavytékalačerveno-zelenátekutina,kteránasněhuvytvářelajakousihrůznouledovou tříšť.Vykuchal ji.

Matněsiuvědomoval,žeKatestojívedlenějaoddechuje,jakobyprávěuběhlamaraton.Vyšelznízvuk,kterýbyl napůlvyjeknutím,napůlstenem.Johncítil,žetensamý zvukserozléháivjehonitru.Výrazšokuapobouřeníse spojilyvjedenstrašlivýpocit.Zubynehtysesnažilnavěc pohlížetokemprofesionála.Alebylatomarnásnaha,anež tomudokázalzabránit,jehomyslhozaneslazpátkyke dni,kdynašelNancyaholky.Vidělohořelázčernalátěla sgrotesknímipařátky.Pachpečenéhomasaasežehnutých vlasů…

Jejíhlashovrátildopřítomnosti.Mluviladomikrofonu naklopě.OtočilasenaTomasettiho,alejejípohledvypadal poněkud rozostřeně.

„Zavolejdokancelářešerifa.Vyřiďjim,žepotřebujeme každéhomuže,kteréhomůžoupostrádat.Chcitotadyobklíčit.AsežeňCoblentze.Aťvšehonecháapřijedesem.“Spustila ruku zmikrofonuakrátcezavřelaoči. „Ksakru.“

„Poznáváteji?“zeptalse.

Udělaltenprvní,nebezpečnýkrokblížktělu.Vevzduchu viselzápachkrve.Oběťbylarozříznutáodhrudníkostipo koststydkou.Zotvoručouhaloněkolikorgánů.Zjehohlubin

„Panebože.“

„Nějaké známky po pachateli?“

„Ne,“ odvětila.„Bože, těžko říct.“

stoupalapáraaJohnovibylojasné,žeještěpředmalouchvílí bylatatoženanaživu.

„Tohlejeneuvěřitelnágradace.“Cítil,jakmubijesrdce,jaksemukrevvalívžilách.Rádbysimyslel,žejeto zběhu.Alepoznaltenprapůvodnístrachzesmrti,kterýmu zaplaviltělo.Aždotohotookamžikuvůbecnetušil,žemá tak silnou vůli žít.

Místačinupodširýmnebembylavždyckyproblematická.Zima,sníhaužsamotnáplochatohotokonkrétníhojejichprácizměnívnoční můru.

Johnseohlédlkhrázidvacetmetrůzanimi,zekteréprávěpobřehudolůklouzalT.J.Koutkemokasivšiml,jak seKatenapřímila.Vyšlamladémustrážníkovivstříckúpatí hráze.

„Dostaldalší,“oznámilamu.

T.J.zajeločimasměremktěluapakrychlestočilpohled pryč.

„Půjdupostopách,“oznámilmuJohn.„Potřebuju,abyste tuvydvazůstaliazajistilimístočinu,nežsemdostanunějakétechniky…“

„Půjdu svámi,“ skočila mu do řeči ostřeKate.

„Raději bych…“

„Jenomztrácítečas.“Vytáhlazpouzdrapistoliazamířila klesu.

„Dohajzlu.“Johnzavrtělhlavou,kývlnasvéhokolegu apoklusem se vydal za ní.

Opatrně,abynezničilistopu,sledovalibrázduposkútru mířícídolesa.Cesta,kterousivrahvybral,bylaúzkáse stromypooboustranách.Kateběželapopravéstraně.John sevydalpolevéadávalpozor,jestlinezahlédneněco,coby vrah ve spěchu upustil.

Několikminutvydávalyjedinýzvukvlesejejichtlumené krokyvesněhuašustěnílátkypřipohybujejichpaží.Les

„Náčelníku!“

„Bože můj.To ne.“

mlčel.Nadnimizakrákalaavzlétlazestromuvrána.Vtu chvílipřitáhlJohnovupozornostnedalekýzvuk.Bylpříliš blízko,nežabypřicházelodsilnice.Bylpřílišvysoký,než aby šlo oletadlo nebo stíhačku.

ZastavilseanaznačilKate,abyudělalatosamé.

„Slyšíteto?“

Naklonilahlavukestraně.„Jetonazápad.Jetamotevřenépole.“Uchopilaklopubundy.„Jsemkilometrapůl severněodrybníka.Pachateljenazápadodnás.Zkusteho zadržet.“

Rozběhlase.Johnhnedzaní.Bolestužskoronevnímal. Píchánísemupřesunulodoprsou.Teďbysemufakthodilo, kdyby tady uprostřed ničeho dostal zasraný infarkt.

Běželisnadvěčnost.Hlubokýmizávějemiapřeszubatébrázdyvpoli.NapříkrémbřehuřekyseKatezastavila azvedlarukunaznameníticha.Johnůvdechnebyltichýani náhodou,alepokusilse.Zapřelserukamaokolenaanasával do sebe vzduch.

Tak to bylo ofous, do hajzlu.

Zmáčkltlačítkodálkovéhoovládánígarážovýchvratznecelýchpatnáctimetrůastisklplynovoupáčku.Rychlevjel dovnitř,lyžesklouzlypopodlaze,pásyzaskřípělyobeton podnimi.Stisklbrzdu,zapřelsenohouozemazaklínilkotník.Strojsezastavildvacentimetryodjehostolusnářadím. Uvolnilpopruhpodbradou,sundalsipřilbuaodhodiljina sedadlo.Třáslseodhlavyažkpatě.Vžiláchmujakonějaké nedovolenénarkotikumproudilaeuforiearozkoš.Tapotřeba pohybovatsenahraněostréjakobřitvavněmživilacosipalčivého,

Sestoupildolůanapřímilse.Vrozkrokubylmokrý,prádlosenanějnepříjemnělepilo.Mělnasoběerekčníkroužek.Přizpětnémpohledutobylablbost.Riziko.Slabost.

„Tenparchant zmizel,“ povzdechla si.

„No jo no.Alekam?“

připomínala mu, žežijeaže život je skvělý.

Kdyžjineslodskútrukmístu,kdejinakonecnechal,byl takvzrušený,ažseudělaldokalhot.Kdybytaknespěchal, takbyještěopíchaltojejíchladnoucítěloanecítilnicnež uspokojení.

Vzpomínalnavšechnytyvěci,cosnídělal,azaplavila hodalšívlnarozkoše.Bylaodvážná.Náročná.Silná.Nedala se,nechybělajívytrvalostadůstojnost.Zatímbylazevšech nejlepší.Dělaljívěci,okterýchlétajensnilanikdysinaně netroufl.Bylnavýsostspokojený.Narozdílodtěchostatních ji respektovalaobdivoval ji.

Běhemletexperimentovalazjišťoval,cosemulíbí.Naučilse,jakzžen,kterésivybral,získatconejvíc.Věděl, jakéženysemulíbí,počemsemápoohlížet.Dřívcítilpokaždéněkdevpozadípaniku,kvůlikterébylcelýnervózní avylekaný.Tenstrachtovšechnomálempokazil.Chtělsi splnitsvésnyariskovalprotohodně.Chtěl,abytostáloza to.Tahleženapředčilavšechnajehoočekávání.Dalsisní načas avychutnal si každičký moment.

Užteďmuchyběla.Kéžbysijitaknechaldéle.Zklamání, kterépocítil,hozačínalozjehovýšinsrážetdolů.Pomaluse utápělvrozčarování,kterévněmzanechávalojenprázdnotu apocitmarnosti.Kdysimuřekli,ževykazujeznámkynávykovéhochování.Byldostdisciplinovanýnato,abysinezačallibovatvpodobnýchzlozvycíchjakojechlastnebocigarety.Alezabíjet,míttunaprostoukontrolunadjinoulidskou bytostí,tobyloněconaprostojiného.Závislostmnohem silnější nežta na drogách. Slast, bez kterébynedokázalžít.

Předklonilsearozvázalsiboty.Stáhlsizramenšlezateplenýchkalhot,vystoupilznichapřehodiljepřessedadlo skútru.Potésirozepnulpoklopec,stáhlsierekčníkroužek asetřelsizkůžesperma.Rádbysepřevlékl,alenatoteď nebyl čas.

Sebralzestoluklíčeanaskočildoauta.Otevřelvratagarážeavycouvalven.Vechvíli,kdyvjelnaulici,seužtěšil na svůj další úlovek.

KAPITOLA 23

Křikslyšímizedvousetmetrůdaleko.Vtichulesazní příšerně.OtočímsenaTomasettiho.Hledínamě,vetváři výraz: „Co je zase tohle?“

Nová,hrozivávlnastrachuměpopoženedoběhu.Hlavou semihonítucetrůznýchscénářů.Dorazilčlenrodinyoběti? Nebosevrahvrátil?Zrychlímataktakpřeskočímnízkorostoucíkeř.Tomasettihoslyšímzazády,jaknadáváanabádá mě, abych byla opatrná.

Vyběhnuzlesaven.Kmémunaprostémupřekvapení klečívedletělaNormJohnston.T.J.stojínadním,rucena ramenouradního.Hnedjemijasné,žejesNormemněco vnepořádku.Klečínakolenou,pohupujesejakoautistické

„ZavolalamupaníSrinvassenová.“T.J.kemněstočísvůj popelavý

„Poznala tu oběť. Je to jeho dcera.“

Jehoslovaměmálemsrazínakolena.BrenděJohnstonovéjedvacet.Jechytrá.Milá.Akrásná.Mladáženase zářivoubudoucností.SNormemnejsmezrovnapřátelé,ale slyšelajsemho,jakosvédceřimluví.Bylotojedinkrát,kdy jsemkněmupocítilanějakésympatie,protožejsemvěděla,žeexistujealespoňněco,cobyhoještěmohlospasit:je dobrýmotcem.Zesvéjedinédcerybylnadšený.Teď,když vím,že je mrtvá, mi je ztoho špatně.

ObrátímsenaNorma.Hledínamě,jakobytocelébyla mojevina.Vjehotvářisezračínezměrnábolest.Zočímutečouslzy.Tvářemáskorostejněčervenéjakokrvízalitýsníh.

„Mojeholčička,“vzlykne.

„Norme.“Položímmurukunarameno.Podmoudlaníse divocechvěje. „Je mito moc líto.“

„Ježiši Kriste!Panebože,tone!Tone!“

dítě,hlavu skloněnou. Pomaludojdu až kněmu.

„Co tady Norm dělá?“

obličej.

Stálesesklánínadtělem.Kabát,kalhotyirucemápotřísněnékrví.Nalevétvářimákarmínověrudoušmouhu. Vypadá,žejemutoukradené.Jetakrozčilený,žesiani neuvědomuje,ženarušuje místo činu.

„Norme,“oslovímholaskavě.„Potřebuju,abystešelse mnou.“

„Nemůžujitadytakhlenechat.Jensenanipodívejte. Onji…vykuchal.Mojiholčičku.Jaktojenommůženěkdo udělat? Byla taknádherná.“

Tomasettisistoupnevedlemě.Mrknunanějkoutkemoka. Mápevněsevřenéčelistiapodkůžísemurýsujízaťatésvaly vobličeji.

„PaneJohnstone,“ozvese.„BěžtesnáčelnicíBurkholderovou. Dobře se ovaši dceru postaráme.“

„Nemůžujitadytakhlenechat.“Houpesedopředuadozadu. „Podívejte,co jí udělal.“

„Jemrtvá, pane.“

„Musítenásnechatdělatnašipráci.Musímezajistitmísto činu.“

Normkněmuzvednepohled,tvářceloupokroucenou. „Pročona?“

„Tonevím.“Tomasettiměodsunenavedlejšíkolejajá honechám.„Alemůžetesevsadit,žehodostaneme.“Chytí Normazapažiapomůžemunanohy.„Dejtesedokupy, paneJohnstone.BěžtesnáčelnicíBurkholderovou.Mána vás nějakéotázky.“

Johnstonvypadájakozombie.PohledemsestřetnusTomasettim,alevjehovýrazunedokážučíst.Vůbecnevím,co mámsNormemdělat.Neníteďzrovnavestavu,kdybymi bylschopnýodpovídat,ajávutěšovánímocdobránejsem. Alepotřebujepříteleanikdotakovýtadyteďnení,takžeho chytímzapažiavydámsesnímkhrázi.„Pojďmesetrochu projít.“

„Prosím, nenuťte mě, abych od níodešel.“

„Náčelníku Burkholderová!“

Spatřím,jakseknámpřeshřebenhrázeblížíNathanDetrickajehozástupciHunnakeraBarton,aprojedemnou podivnýpocitúlevy.Ještěvčerabymibylajehopřítomnost protisrsti.Dneszáležíjennatom,abychomtohovrahazastavili.

Detrickdojdeažknámapohledemkmitámezimnou atělemoběti.

„No do pytle,“ pronese hrdelním hlasem.

„Strážníciužohraničujímístočinu.“Slyšímvlastníhlas, alejakobyvycházelzněkohojiného.„Vrahmůžebýtstále poblíž. Nejspíš na sněžném skútru.“

Detrickzapnevysílačku.„Chcikaždéhomuževoblasti kolemrybníkumeziRockridgeskou,FolkerthovouaČtrnáctouokresní.Hledanáosobamůžebýtnasněžnémskútru.“Zasunesivysílačkuzaopasekaoslovísvézástupce. „Zajistětetotady.Natáhnětepásku.“Pohlédnenaměazavrtí hlavou. „Vydal jsem se sem hned, jakto jenomšlo.“

„Toho si vážím. Máme toho až nad hlavu.“

Pohledem zalétnekJohnstonovi azvedne obočí.

Ztiším hlas. „Jeho dcera.“

„Asakra.“Detrickpoložímužirukunaramenoastiskne je.„Jemitosetsakramentskylíto,Norme.“Očimapřistane namně.„Můžutotadypřevzít,jestlihochcetehoditdomů.“

„Díky.“DotknuseNormovypaže.„Docelabysemišiklo, kdyby nás mohl někdo hodit na stanici.“

„Jistě.“Detricksistrčíprstydopusyahvízdnenajednoho ze svýchzástupců.

PřicestěnapolicejnístanicizavolámNormověženěapožádámji,abytamzanámipřišla.Můjtelefonátjivystraší, alezprávuosmrtidceryjínebuduoznamovatpotelefonu.

Můžujenomdoufat,žeseotompředsvýmpříjezdemnedozví od jiného zdroje.

BěhemcestyseNormuklidnínatolik,abybylschopnýse mnoumluvit.Zjistím,žeBrenduvidělnaposledyvčeraokolo

devátévečer.Dneskajívolalanechaljízprávu,aleužsemu neozvala.BrendažilasamaapracovalajakovedoucíkancelářejednohodoktoravMillersburgu.Kdyždojehokanceláře zavolám,dozvímse,žesednesvprácineobjevila,cožjepro takzodpovědnoumladouženuneobvyklé.Dovtípímse,že seknívrahmožnádostalužběhemvčerejšínoci.Jetoprvní krok ktomu, abychom dokázaliurčit časovouposloupnost.

Kdyžvstoupímenapolicejnístanici,vzhlédneLoisod paneluústředny.PřipohledunaNormasejíočirozšíříúžasem.Vrhnenaměstarostlivýpohledaposunkemnaznačí otázku: Co se stalo?

Zavrtímhlavou aona nenaléhá.

„ZavolejreverenduPetersonoviavyřiďmu,žehotady potřebuju.PaníJohnstonovájenacestě.Hnedjipošlidovnitř. Budeme uměvkanceláři.“

Ani na okamžik zNorma nespustí oči. „Jasnačka.“

Normzamířímlčkydomékanceláře.Užnebrečí,alejeho mukajsoudoslovahmatatelná.Potřebujupárminut,abych sesebrala,alenechcihonechávatsamotného.Následujuho, načež pozoruju, jak se svalí na židli před mým stolem.

Vkonvicisedíjakovrstvabahnavčerejšíkáva.Nalijusi hrnek,alevduchutoužímponěčemsilnějším.Zasednuza stůlavytáhnusinovýzápisník,formulářhlášeníonehodě aprotokolosvědecké výpovědi.

„Potřebuju se vás zeptat na pár otázek,Norme.“

„Nemůžuuvěřit,žejemrtvá.“Jehopohledsestřetne smým.„Bylaproměvšechno.Tonejlepší,cojsemkdy udělal.“

Nenacházímslova,kterýmibychhomohlautěšit.Spocitemnepatřičnostiuchopímtužkuapohlédnunaformulář.

Kdyžudveřístanicezazvonízvonekaoznámítakpříchod jehoženyCarol,sevřesemihrůzoužaludek.Sedímtam sdivoce bušícím srdcemaposlouchám.

Slyšímpodpatkynadlažběahnednatosevedveříchobjeví CarolJohnstonová.PohledemkmitámezimnouaNormem.

Nasoběmázelenýáčkovýkabátslímcemzumělékožešiny. Jetodrobnážena,kteráuždávnopřekročilapadesátku,ale zároveň vypadáodeset let mladší.

„Cosestalo?“zeptáse.

Vzpomenusinajejichkdysitakkrásnoudceru,jaktam ležívesněhu,jejítělorozřezanénakousky,ajemidobreku. Vstanu. „Obávám se, žemám hroznézprávy.“

„Jakézprávy?“Všimnusiprvníhonávalustrachuvjejích očích.Pohlédne na manžela. „Očemto mluví?“

„Brenda je mrtvá,“ oznámím jí.

„Cože?“Podívásenamě,jakobychjíprávěvrazilapěst do žaludku. „To je šílené.“

Normvstanejakonějakýshrbenýstařecpostiženýartritidou. „Carol.“

„Ne!“Zakryjesiobličejrukamatakrychle,ažuslyším plesknutíjejíchdlaníotváře.Rychleseotočí,zlomíse vpase azúst se jí vydere táhlé: „Nééééé! Nééééé!“

Chcisizakrýtuši,abychjejízoufalýkřikneslyšela.Nemůžusenanidívat,taksvůjpohledzaměřímnaNorma.„Je mi to líto,“ vymáčknu ze sebe.

„Jak?“ naříká Carol. „Jak?“

„Zavraždiliji,“zalkneseNorm.„Dostaljitenvrah.Stejně jako ty ostatní.“

Carolpadnenakolena.Snářkemzdvihneruceatvář knebiapak zaboří obličejdo dlaní. „Néééé!“

Normjdekníasnažísejípomoctnanohy,aleonaho odežene. „Brendo!“ křičí. „Panebože, Brendo!“

VedveříchseobjevíLoisazalétnekemněočima.„Můžu nějak pomoct?“

„ZavolejznovureverenduPetersonovi,“požádámji.„Vyřiď mu, že je to naléhavé.“

Přikývne avycouvá ze dveří.

NormCarolzdvihneausadíjinažidli,aleonasezase zhroutíanekontrolovatelně naříká.

Normsisetřeslzyztváříapostavísekemněčelem.Vrá-

vorá,jakobyprávěvystoupilzkolotoče,alepřestonamě vrhne úsečný pohled.

„Znásilnilji?“chcevědět.

„To zatím nevíme.“

Rukousipřejedepotvářiaprstyzabořídoočí.„Pročjste, pro Kristovy rány, toho maniakaještě nechytili?“

„Děláme,comůžeme,“odvětím.

CarolJohnstonovázvednehlavuanamířínaměukazováček. „Jeto vaše chyba!“

Jejíslovasedomězabodnoujakonůž.Snažímsenijak nereagovat.Ale místo toho kus couvnu.

Norm svraští obličej. „Trpěla?“

„Tonevíme.“Jetolež.BrendaJohnstonovásitohopřed smrtívytrpělahodně.Aleušetřímjepravdy,ikdybyjenna krátko. „Bude třeba provést pitvu.“

„Ach…bože.“MeziJohnstonovýmizubyzasyčípovzdech.Uniknemukrátkývzlykahnednatosezasesebere.„Třimrtví.Tojenepochopitelné.“Zvýšíhlas.„Jakjeto možné?“

„Pracujemečtyřiadvacethodindenně.Tenpřípadvyšetřujeme za pomocí všech dostupných prostředků…“

„Zapomocívšechdostupnýchprostředků?Taktomuříkáš,tybezcitnámrcho?Vždyťsesanineobtěžovalazavolat dokancelářešerifa.Jásámjsemmuselzavolatnakriminálku.Tomu říkáš za pomocí všech dostupných prostředků?“

Tatoscénasemivposledníchdvoudnechvmyslipřehrálasnadstokrát.Tennejhoršímožnýscénář,okterémjsem věděla,žemubududřívenebopozdějičelit.Aleitaknetuším,jakodpovědět,takžezaměřímpohlednazápisníkpřed sebou.

„Vím,žejetoteďprovástěžké,Norme,alepotřebujuse vás zeptat na několik otázek.“

„Jámámnatebetakyněkolikotázek,“oznámímihrozivě.„Napříkladpročjsinepožádalaopomockriminálku, kdyžsisuvědomila,žemášnakrkusériovéhovraha?Proč

jsinezavolalaFBI?Užnasamémpočátkusetitenpřípad vymkl zrukou, ty neschopná krávo.“

Něcouvnitřměsezkroutípodobnějakožížala,kterounějaký malý surovec nabodne na klacík. „Dělám, co můžu.“

„Moje dcera jemrtvá,“zavrčí.„Evidentně to nestačí.“

„Do toho bych se být váminepouštěla.“

Nijakhoaleneodradím.„Kdybyssvouprácidělalapořádně,mohlatadyještěbýt.“Vyrazízesebezvířeckýřev avrhnesenamě.Stihnusetaktakzvednout,kdyžměrukamachňapnezalímec.Prudcemnoumrštíozeď.„Zatotě zničím. Je ti to jasné?“

„Sundejzemětysvojepracky.“Snažímseuvolnitjeho sevření. „Okamžitě.“

Carolknámzvednepohled.Ipřesto,žeseutápívbolesti, jejíjasné,žesecelásituacezačínávymykatkontrole.

Johnstonnaměhledí,jakobyměchtělroztrhatnacucky. Vjehoočíchvidímvztekažalavduchusiříkám,kamaž stímpůjde.

„Pokustese,prosím,uklidnit,“konejšímho.„Vím,žejste rozrušený.“

„Rozrušenýnenítosprávnéslovo!“Popadnemězalímec, prudceměpřitáhneksobě,anežměpustí,znovumnoumrští ozeď.

„Přestaňtestím,“zkusímopatrně.„Potřebujuvašipomoc.“

„Zasranáamišskápacifistko!“Vyplivnetaslova,jakoby kousldoněčehoshnilého.„BudumluvitjediněsDetrickem. Stebou ne.“

Vezmesvouženuzapažiaspolusevydajíkedveřím.CarolJohnstonovávypadá,jakobymělakaždičkoukostvtěle zlomenou.

TehdysinachodběvšimnuTomasettiho.Sledujemě,ale jeho výraz je nečitelný. Ustoupí, aby mohlimanželé projít.

Stojímzastolem,hledímzanimi,alenicnevidím.Poprvézacelousvoukariérumámpocit,žejsemneschopná.

„Přestaň! Ničemu tím nepomůžeš.“

Spředsudkyjsemsesetkalaužmnohokrát.Alenenítoxenofobie,comivžaludkuvíříjakoskleněnéstřepy. Kdybys svouprácidělalapořádně,mohlatadyještěbýt.Pravda ukrytázatěmislovymizajedejakopěstdožaludku.Skryju obličejvdlaníchaklesnunažidli.Matněsiuvědomuju,že Tomasettivcházídovnitř,alenepodívámsenaněj.Cítímse stará astejně polámaná, jako vypadala Carol Johnstonová.

Tomasettisespovzdechemusadínaprotimně.„Ošklivá scéna.“

Jsemtakponořenávevlastnímtrápení,žemuanineodpovím.

„Pachatelnámunikl,“oznámími.„Dostalsenacestu aztratili jsme stopu.“

Natuhromaduzklamánípřibudedalší.„Máteněcoužitečného?“

„Glockděláspolustechnikemzkriminálkynaotiscích botatakylyžítohoskútru.Hádáme,žebymohlojítoyamahu. Sjistotou to budeme vědět až po srovnání.“

Zvednuhlavuastřetnusesjehopohledem.„Pustímse doseznamuosobtadyvoblasti,kteřívlastnískútrznačky Yamaha.“PořádalemyslímnaJohnstonovy.„Ukázalse doktor Coblentz?“

„Když jsem odcházel,zrovna nakládalitělo.“

„Udělalněkdo fotky?“

„Ovšechno jsme se postarali.“

Ponořím se znovu do svých ponurých myšlenek.

Po chvíli se ozve znovu. „Neberte si tak, co vámřekl.“

Zazvonímitelefon,alenevšímámsiho.„Pročne?Má pravdu.“

Přimhouří oči. „Včem?“

„Měla jsem požádat opomoc.“

„Aproč jste toneudělala?“

Zvoněníustane.Odtikávajívteřiny.„Protožejsemtoposrala.“

„Proč jste nepožádala opomoc, Kate?“

Slepěhledímnapodložkunastole,alejediné,covidím, jerozsápanétěloBrendyJohnstonovéležícívesněhu.Její orgány rozházenékolem jako smetí.

Nevzdává to. „Mluvte se mnou.“

Zvednu kněmu pohled. „Nemůžu.“

„Ipoldovédělajíchyby,Kate.Jsmejenomlidi.Stáváse to.“

„Nebyla to chyba.“

Mojeodpověďhozmate.Podobuněkolikaminutobamlčíme.Znovusemirozeznítelefon,alenezvednuto.Uvnitř cítímprázdnotu,stejnouzimuatmu,jakojevkosmu.Nic minezůstalo.

„Jsemtímposledním,kdobymělostatnípoučovatotom, co je správnéacošpatné,“ promluví.

„To má být nějaké přiznání?“

„Podívejte,jestliotomhlepřípaduvíteněco,cojstemi zatím neřekla,bylo by teď dobré vyjít spravdou ven.“

Pokušenívšechnozesebevysypatjesilné,alenemůžu. Nevěřím mu. Nevěřím ani sama sobě.

Pochvílisipovzdechneavstane.„Cokdybychvásodvezl domů, abyste se mohla trochu vyspat?“

Pokusímsevzpomenoutsi,kdyjsemspalanaposledy, auvědomímsi,žeužsitoaninepamatuju.Dokonceani netuším,cojezaden.Podlehodinnazdijeskorošestvečer avůbecmineníjasné,kamsecelýdenpoděl.Potřebapracovatstravujemojetěloipřesto,žemámmyslvyčerpáním jakobyvmlze.Rychleseblížímkestavu,kdybudunaprostoneschopná.Alejakmůžuodpočívat,kdyžvím,žesepo mém městěpotuluje vrah?

Vstanu. „Takymám auto.“

„Alenejste ve stavu, kdy byste mohla řídit.“

„Alejsem.“Teprvevtuchvílisiuvědomím,žedomůnepůjdu.

KAPITOLA 24

Mířímkautuazpozavysokéstěnyžulověšedýchmraků vykukujezapadajícíslunce.Vanemírnývánek,alenainternetujsemsizkontrolovalapředpověď.Vnocinásčeká pěknávánice.Vklouznuzavolantapopadnutelefon.Glock tozvednenaprvnízazvonění.Jakmilezaslechnujehohlas, spadne mi kámenze srdce.

„Řeknimiprosím,žemášalespoňjedendobrýotisk,“vysypu ze sebe na uvítanou.

„Otiskybotjsounahouby.Alemámedocelaslušnoustopu skútru.“

Vhrudníkupocítímzáchvěvnaděje,alesnažímsenevšímatsiho,protožesitakjenomuvědomím,jakjsemzoufalá.

„Zítra.Vpodvečer.“

„Zahlídlho někdo?“

„JedenzDetrickovýchchlapůprýzahlídlbílouyamahu. Jezdecmělúdajně stříbrnou nebo šedou helmu.“

Tadykolemjsoustovkysněžnýchskútrů.„VyřiďSkidovi, aťmisestavíseznamvšechskútrůznačkyYamaharegistrovanýchvokresechHolmesaCoshocton.Zužtetopodle barvy.Chcememodrou.Astříbrnouašedou.Chciosobní prověrku aalibi všech vlastníků.

Glocksiodkašle.„No,Detrickužnatonasadildvasvoje chlapy,náčelníku.“

Překvapímětoaněkdeuvnitřpocítímneklid.„Dobrá. Spojím se ohledně toho sDetrickem.“

„Nevím,jestlijsteseotomuždoslechla,alechvilkupotom,cojsteodešla,seobjevililidiodmédií.SteveRessler. ŠtábzColumbusu.Párrozhlasovýchstanic.Tenzasranej Detricksetampředtěmikameraminaparovaljakonějaký kohout apřímourybníka uspořádal tiskovku.“

„Řeklitivlaborce,kdystím asi takmůžeš počítat?“

„Jakto dopadlo?“

„Řekl velký kulový, ale dobře utoho vypadal.“

Vycítím, žeto není všechno.

„Jedenzreportérůsenavásptal,“dodá.„Detrickdělal, jakoženetuší,kdejste.Jakobyvámkrylzádanebonějaké takové podobnékecy.“

„BylajsemsJohnstonem.Vyrozumívalajsemnejbližší příbuzné.“ Štve mě, žecítím potřebu se obhajovat.

„Mněnicvysvětlovatnemusíte.Dejtesialenatohosráče pozor.Tomu šmejdovijdetakakorátoslávu.“

Vývojudálostíměznepokojí.Cítím,jaksemipřípad vymykázrukou.Detrickzpochybňujemouhodnověrnost. Tomasettisesnažídopíditpravdy.Můjživotbalancujena hraně.

„Jak jsou na tom Johnstonovi?“ zajímá se Glock.

Povím mu oscéně na stanici.

„Normmá vždycky plnořečí. Myslíte, že po vás půjde?“

„Tonevím.Možnáznějmluvilojenzoufalství.“Vdálce vířínahorizonturůžovělemovanábouřkovámračna.„Díky zainfooDetrickovi. Zkusím se teď trochu prospat.“

Ukončímhovor.ChcizavolatNormovi,alejemijasné, žejehorányjsoustálepříliščerstvé.Zajímalobymě,jestlimluvilsDetrickemapodalnaměstížnost,takžestisknutlačítkozrychlenévolbynašerifovočíslo.Dostanuse dohlasovéschránky.Vyhýbásemi,tojedobréznamení. Mocdobřevím,žepokudsetenpřípadnevyřeší,nebude seměDetrickzdráhatpoužítjakoobětníhoberánka.Měla bychzačítpřemýšletnadtím,jakzabránitnejhoršímu.Jak sizachránitpráciavlastnízadek.Alenikdyjsemsvouprácinevykonávalapodleočekáváníostatních.Aaniteďstím nehodlámzačínat.

VytočímčíslonadoktoraCoblentze.„Máteužvýsledky zpředběžného ohledání?“

„Zrovnajsemjidostalnastůl.Proboha,Kate.Vživotě jsem nic podobného neviděl.“

„Má něco vyřezanéna břiše?“

„Vzhledemktomu,žejivykuchal,takzatímnedokážu říct.Celébřicho má hodně poškozené.“

„Prořízlé hrdlo?“

„Stejnějakoostatní.“Zprudkavydechne.„Nejsemsiale jistý, žeby zemřela kvůlitomu.“

„Změnil postup?“

Překvapímě,kdyžmidoktorodpovírozechvělýmhlasem. „Domnívámse, žekvykuchání došlo před smrtí.“

Připadámi,jakobymizhlavyodteklaveškerákrev.Nikdyjsemneomdlela,alezjehozprávjsemtakotřesená,že musímzastavit.Chvíliobamlčíme.Potomsineodpustím otázku: „Myslíte, že má nějakézdravotnickévzdělání?“

„Otompochybuju.Řezyjsouneumělé.Prostějiporazil jako dobytek.“

„Znásilnilji?“

„Tak daleko jsem se nedostal.“

„Ještěněcodůležitého?“zajímámse.

„Předchvílísetustaviltechnikzkriminálky,kterýohledávalmístočinu.Provedlstěryzpozanehtůaztkání.Změřilijsmeřeznérányaudělalpársnímků.Aprýsepokusí zpodlitinnajejíchkotnícíchzjistit,jakýtypřetězupachatel použil.“

Najednouměněconapadne.„Našelněkdojejíoblečení?“

„Aninitku.“

„Podle mě si oblečeníschovává.“

„Proč by to dělal?“

„Nechává sijejako trofeje.“

„Vtomhle se vyznátelípnež já.“

„Kdy se pustíte do pitvy?“

„Hned ráno.“

Nechcitakdlouhočekat,alejetojenomprojevméhozoufalství.Lidépotřebujíjístaspátavrátitsekesvýmrodinám.

„Brnknete mi? Ráda bych utohobyla.“

„Kate, nechápu, proč si to děláte.“

Napadnemě,jestlitotřebaneníjedenzmnohazpůsobů, jakýmsetrestám.Zato,cojsemudělala.Azato,cojsem neudělala.

„Uvidímeseráno.“Ukončímhovor.Kolemměsevznášíšedýsoumrak.Vpravoodemě,narybníkuucesty,hraje improvizovanýhokejskupinkadětívtradičnímamišském oděvu–včernýchkabátech,klucisčernýmkloboukemsširokoukrempounahlavě,holkysšátkem.Scénaměokamžitězavedezpětdodětství.Tehdyjsemnikdynebylasama, vůbecjsemnetušila,cotosamotaje.Můjživotvyplňovala rodina,víraapráce–ahry,kdykolisektomunaskytlapříležitost.Předtím,nežDanielLappdoméhoživotavnesl násilí,jsembylašťastnáaspokojenámaláamiška.Můjživotbylbezstarostnýaplnýočekávání.Tyjasnédnysednes zdajíbýtvzdálenécelátisíciletí.

Projedukolemdětíapřepadneměbolestnýpocitprázdnoty.Steskpotom,ocojsempřišla.Porodičích.Sourozencích. Počástiměsamotné,kterájepryč.Zamávámjim.Jejich úsměvymidodajísil.Vrátísekehřeajámrknudozpětného zrcátka.Vzedme sevemně silná potřeba jeochránit.

MojesestraSarahžijesmanželemvposlednímdoměna koncicesty.Williamodhrnulsníh,nejspíšzapomocíradlice taženékoněm.Vamišskékomunitějepovažovánzakonzervativce.ZatímcoJacobpoužívátraktor,Williamsedrží tradičnějšíkoňskésíly.Užvícenežjednousetostalomezi oběmamuži předmětem sporu.

Podélcestyubíhárovnářadapichlavýchsmrkůsvětvemi obtíženýmisněhem.Dovýškydvoupodlažísepředemnou zvedávysokástodola.Stojívesvahu,takžejeposazenána šikmýchkamennýchzákladech.Vjejímprůčelísekrčíšesticeoken.Zhřebenuplechovéstřechytrčíčtyřikupole.Nikdotonevíjistě,alepovídáse,žedůmsestodoloupochází zdobypředdvěmastylety,kdystodolybývalycentryvenkovskéhoživotaaarchitektonickýmiskvosty.Kdyžjsme bylimalí,rodičenássembrávalivelmičasto.Honilajsem

slepice,hrálanaschovávanouadávalačerstvěnarozeným telatůmpítzláhve.Jednoujsemzhecuskočilazfukaru avymkla si kotník.

Zastavímzasáněmiareflektoryautaosvítíznačkupro pomalávozidlapřipevněnouzezadu.Zasáněmizáříokna domužlutýmsvětlempetrolejky.Jetoútulnýalákavýpohled.Alestejnějakovdoměméhobratraměanitadynečeká vřelé přivítání.

Vydámsepochodníkukedveřímazaklepu.Sotvasistihnu uspořádat myšlenky, když se dveře náhle rozletí ajá stojím před svou starší sestrou.

„Katie.“Méjménozašeptá,jakobytobylonějakézakázanéslovo.Vrhneletmýpohledstranouamnějejasné,že William je doma.„Pojď dál, ať nestojíš vzimě.“

Kdyžvstoupím,méchuťovébuňkypodráždívůněvařenéhozelíakváskovéhochleba.Alekvečeřimětadynikdo nepozve.Obývákosvětlujestarápetrolejka.Spatřímvelký podomáckuvyrobenýstůlalavice.Uprostředprotějšízdi visízarámovanývzorníkvyšívání,kterýpatřil Mamm.Do látkyjsouvedlepramínkůjejichvlasůvyšityiniciálynaší prababičkyapradědečka.Vzpomínámsi,jakjsempotěch pramenechklouzalaprstyapřemýšlela,jacíasijejichmajitelébyli.

„Pojď do kuchyně,“ vybídne mě Sarah.

Následujujidokuchyně,kdenajdujejíhomanžela,jakse sklání nad miskou shorkou polévkou.

„AhojWilliame,“ pozdravím ho.

Kdyžvstoupímdokuchyně,vstanealehceseukloní.

„Promiň, že tě vyrušuju uvečeře.“

„Nedáš si trochu horké polévky?“

Pozváníměpřekvapí,protožebylnaměuvalen bann,ale zavrtímhlavou.„Mámjenompárminut.“Pohlédnunasvou sestruapřinutímsekúsměvu.„Chtělajsemsenatebepodívat.Zjistit, jak se cítíš.“

„Dobrý večer,Katie.“

Položísirukunavypouklébřicho,aleuhnepohledem.„Je mi dobře,“ odvětí. „Líp než posledně.“

„Vypadášdobře.“

Williamseusměje. „Sní toho jako za dva.“

„Kdyžjsmebylymalé,jedlajakootesánek.“Usmějuse adoufám,že to působí přirozeně. „Pro dítě je to dobré.“

„Alešpatnépromůjpas!“zaprotestujesmožnáažpřílišnýmzanícením.

Následujerozpačitéticho.Stisknujíramenoazadívámse jídoočí. „Pořád ještě děláš na té dece pro dítě?“

Moježádostjipřekvapí,aleočisejírozzáří.„Nojistě.“ Dotkne se mého rameneazamíříkobýváku. „Pojď.“

Stoupámedopatraaschodypodnašimanohamahlasitě vržou.Jduzaníaždoložnice,kterousdílejíspolusWilliamem.Jetovelkýpodkrovnípokojsedvěmavysokýmiokny. Nábytekjejednoduchý,vyrobenýzmasivu.Prádelník, kterýkdysipatřilnašim.Komodaskovovýmiúchytkami. Dvojlůžkosvysokýmčelem,zakrytéjednouzesestřiných patchworkových dek.

Dojdekprádelníkuarozsvítíplynovoulampičku.Jejízlatavé světlo vrhá na strop astěny dlouhé stíny.

Přikývneavytáhnerozešitoudeku.Vzájemněsenaní proplétajíústřižkysvětletyrkysovéalevandulovéavytvářejísložitývzor.Všimnusinezbytnýchtřístehůnacentimetr ajakoobvyklejsemuvytržení.Patchworkjeneuvěřitelně pracný.Dobrádekamánasoběvícnežpadesáttisícstehů.

Většinaamišeksenaučíšítvelmibrzy.Většinajichzvládne ušítdoceladobrédeky.Alejenmálosejichzdokonalínatolik, aby dokázaly vytvořit podobnýuměleckýkousek.

Smyšlenkaminadítě,kterévsoběSarahnosí,sedotknu jemnélátky.Vzpomenusinaděti,okterévminulostipřišla.

„Už je skoro hotová.“

„Můžu se podívat?“

„Vypadáš unaveně, Katie.“

„Mám hodně práce.“

Vzpomenusinasvévlastníztrátyavjednéchvílizačnu mrkat, abych zaplašila slzy.

„To je nádhera.“

„Ano.“Tentokrát se usměje upřímně. „Je tokrásné.“

Spustímrukudolůapoložímjíotázku,kteráměuvnitř užíráužodchvíle,kdyměTomasettizaskočilvbarusvou hádankou opoldovi jménemPete.

„Sarah,řekla jsi někomu oDanieluLappovi?“

Smetezdekydrobnounitku.„Nepřejisiotommluvit, Katie.“

„Řeklas někomu oLappovi?“

Položídekunapostelazahledísenamě,jakobychprávě vytáhlapistoliastřelilajirovnoumezioči.„Udělalajsem, co jsem musela.“

„Co to máznamenat?“

„ŽádalajsemBohaoradu.Kdyžjsemsevčeraránoprobudila,vědělajsem,ženajduklid,žetynajdešklid,vpravdě.“

Pocítím ostrébodnutízrady. „Komus otom řekla?“

„Poslalajsem lístek biskupuTroyersovi.“

„Costamnapsala?“

„Pravdu.“ Sklopí oči kdece.„Že víš, kdo je vrah.“

Jejíslovavemněvyvolajízáchvatpaniky.Vhlavěsemi promítnescénasTomasettimvbaru.Nakrátkýokamžik jsem tak šokovaná, že nedokážu popadnoutdech.

„Jemilíto,jestlitětonějakpoškodí,Katie.Alemělajsem velmisilnýpocit,žekdyžřeknupravdu,udělámsprávnou věc.“

„Tyalepravduneznáš!“Odvrátímseodníazačnupřecházet po pokoji.„Sarah,jak jsi jenom mohla?“

„TvípřáteléodpolicietiteďmůžoupomoctLappanajít,“ nadhodila.

Sdivocetlukoucímsrdcemsirukamapřejedupotváři apokusímseuklidnit.„Podepsalajsitenlístek?Ví,žesho poslalaty?“

„Neví.“

Pokoušímsevyvoditdůsledkyjejíhočinu,alemůjmozek jevyčerpánímtakpopletený,žesenedokážepřenéstpřes paniku,která mi svírá hrudník.

„Katie,cosestalo?“

Přestanupřecházetsematamapohlédnunani.„Biskup tenlístekukázalměstskéradě.Teďměpodezírají.Jsispokojená?“

„Nejsemspokojená,kdyžtaktrpíš.Chcijenom,abychytiliDanielaLappa.“

„Ale my nevíme, jestli on jetenvrah!“ zakřičím.

Nervózně stočí pohled ke dveřím. „Nekřič, prosím.“

Zhlubokasenadechnuvesnazeodehnattynenechavé prstyzděšení,kterésepomněsápou.„Sarah,musímsistebou promluvitotom, co se tehdy stalo.“

Chystáseotočit,aleuchopímjizaramenaadonutímji obrátitsezpátkykemně.„Potřebuju,abysisnaněcovzpomněla.Zkussinatendenvzpomenout.Opravdujemožné, aby to Daniel Lapp přežil?“

„Pokudjezpátky,taktopřežítmusel.“Prstyjívylétnou

„Taky jsi ho viděla.“

Lidskámysljemocná.Stejnějakotělomávsobězabudovanýobrannýmechanismus,kterýjiochránípředtraumaty.Tahrůzaaděs,kteréprovázelyudálostitohodne,se mivrylydopamětijakonějakýcejchazůstanoutamuž navždy.Alezeznásilněnísipamatujujenpárdetailů,aze střelbyještěméně.Jediné,nacosivzpomínámnaprosto živě,jekrev.Nazávěsech.Nazdech.Narukou.Celémoře lesknoucísenapodlaze.Ažmockrvenato,abymohlpřežít.

„Bylo tam až mockrve,“zašeptám.

„Cože?“

ZadívámsenaSarahzpříma.„ŠlajsisotcemaJacobem ktomu silu?“

Hledí na mě, vobličeji ochromený výraz.„Ne.“

„Jak víš, že jehotělopohřbili?“

kvýstřihu jejích prostých šatů.

„Slyšelajsem,jakseotom Mamm a Datt baví.Vestodole. Pár dní potom.“

„Coříkali?“

„Datt řekl Mamm,žeDanielastrčilzamříže,zakterými ho nikdy nikdo nenajde.“

„Zamříže?“Srdcemitlučedožeber.„Cotomáznamenat? Zajakémříže?“

„To nevím. Možná do kanálu. Neptalajsem se.“

Zamříže…

Taslovasemivhlavěpřevalujíjakokamínkyvkaleidoskopu. „Musím jít.“

Sarahnamě vystrašeně pohlédne. „Kam?“

„NajítDanielaLappa,“oznámímjíazačnubrátschody dolů po dvou.

KAPITOLA 25

Sledovatnáčelnicipoliciekvůlijakémusipřihlouplému tušenínejspíšnebudezrovnadobrýnápad.Srychleklesajícímiteplotamiasněhem,kterýsehustěsypalznebe,John usoudil,žebysetodalozařaditrovnoudokategorienaprostýchpitomostí.Zrovnasenatahovalkeklíčkůmvzapalování,kdyžtemnotuproťalasvětlareflektorůpatřícívozidlu jedoucímu vprotisměru.

„Sakra,“zamumlal.

Zastavilněkolikmetrůododbočkynacestu,alebudemít kliku,jestlisihonevšimne.Jestlisepředodbočkoupořádně rozhlédne,musísihovšimnout.Možnáumílhát,alevysvětlittohlebudetedapořádnáfuška.Opřelhlavuoopěrku asledoval,jaksejejíautoženepopříjezdovécestě.Khlavnísilnicisepřihnalostakovourychlostí,ževzatáčcehodilo smyk,anásledně se vyřítilo směrem kměstu.

Johnvydechlúlevou,nastartovalmotor,zapnultopení ašláplnaplyn.Nebylsitakdocelajistý,pročjivlastněsleduje.KateBurkholderovánicšpatnéhoneprovedla.Ažna to,ženepožádalaopomocanifederály,anistátnísložky, vyšetřovalapřípadvpodstatěstejně,jakbytonajejímmístě dělalion.

Jehopodezřenívyburcovalažtenzáhadnývzkaz.StarostaBrockmuhodonesldnesráno.Kdybypřišelodkohokolijinéhonežodamišskéhobiskupa,považovalbyhoJohn okamžitězanějakýžert.Koneckoncůjesměšné,abyKate totožnostvrahaznala,jaklísteknaznačuje.Aleběhemletsvé službyseJohnnaučildůvěřovatsvémuinstinktu.Atenmu právěteďříkal,žeKateněcoskrývá.Znalasnadvraha?Je to její příbuzný?Milenec? Je to amiš? Snaží se ho ochránit?

Všechnytytootázkyhoužíraly,zatímcojisledoval kměstu.Bylopodevátévečer,nejspíšsetoKatechystápro

dnešekzabalit.Tobymubodlo.Nepohrdlbyhorkousprchou aněčímksnědku. Nemluvě onějakém tom panáku…

AleKatenahlavnítříduneodbočila.Místotohosevydala směremnajih,poněkudrychlevzhledemkestavusilnice. Johncelýzvědavýzpomalil,prodloužilvzdálenostmezi autyasledovalji do coshoctonského okresu.

„Kamtosakrajedeš?“Kdyžodbočilanazastrčenoucestu, vypnulsvětla.Vjeladoopuštěnéhoareálusilaajímprojela vlnapřekvapení.Napjatěsledoval,jakjejíautomizízabudovou.Johnzastavilonecelýchstometrůdálavypnulmotor. „Comášzalubem,Kate?“zamumlal.

Jedináodpověď,kterésemudostalo,bylocinkánísněhovýchkrystalkůočelnískloanenechavépuzeníjehovlastní nedůvěry.

Vím,žebylachybasemchodit.Jedocelamožné,že budukopat,dokudnepadnuvyčerpáním,nezmrznunakost anepřijduovšechnynaděje,apořádnenajdu,cohledám.

Zjakéhosipokroucenéhodůvoduchciuvěřittomu,žekdyž objevímdůkazosmrtiDanielaLappa,ospravedlnítomé rozhodnutí,pročjsemnikomuomožnosti,žemůžebýtpodezřelým vtěch vraždách,zatím neřekla.

Seberulopatu,krumpáčabaterkuavejduzadnímidveřmi dobudovy.Teď,kdyžjsemsama,totuvypadájinak.Vítr sevenkuopírádouvolněnéhoplechu,hvízdáveštěrbinách anaplňujesilopřízračnýmúpěnímastenyjakovnějakém strašidelnémzámku.

Projdubudovou.Mrázměštípedotváří.Přestožejsemvyrostlanafarmě, nikdyjsem pořádněnepochopila,jak vlastně silafungují.PoténocisJacobemjsemsealenainternetu mrklanapárstránekaněcosiotomzjistila.Předpadesátiletypřijíždělynáklaďákynaloženépšenicínebokukuřicí zdvihacímivratynavážicíplošinu.Jakmileautozvážili,řidič kousekpopojelacelýnákladshodildo„příjmovéhokoše“.

Pakauto zvážili znovuazaplatiliřidičizaváhovýrozdíl.

Zdvihacívratasezachvějoupodporyvemvětru.Slyším, jaksněhovévločkypřidopadunaocelzvoní.Zvednubaterkuaposvítímjíokolovážicí plošiny. Někdepoblíž byměla býtmřížpříjmovéhokoše.Položímbaterkunazemašpici lopatyzaryjudozeměvmístech,kdebydleméhomohl kdysi být průjezd pro náklaďáky – aozve se dutý náraz.

Pomocílopatyseškrábnusuchouhlínuaspatřímnahnilý kuspřekližky.Klesnunakolenaarukamazuřivěodhrabávámzemjakonějakýšílenec.Odstěnseodrážítěžkévzdechy.Vyděsímě,kdyžsiuvědomím,žejevydávámjá.Odhrnuzpřekližkyvšechnuhlínuaodtáhnujistranou.Když zahlédnuzrezivěloumříž,vkradesedoměslabánaděje.Příjmovýkošmáasidvaapůlkrátdvaapůlmetruahlubokýje neceléčtyřimetry.Šachtudopravníkuodstraniliuždávno, aletuhledírunikdynezaplnili.Popadnubaterkuaposvítím sidokoše.Zahlédnuvelkékusybetonu,vydrolenouhlínu, štěrk ahromadu zlomených prken.

Chopímselopatyapokusímsejímřížvypáčit,aletěžká ocel,zekteréjevyrobena,seaninehne.Vautěmívámpřes zimutažnélano,pomocíkteréhovyprošťujuzesněhuzapadláauta.Dojdemi,žebychjímmohlatumřížodtáhnout. Seberuklíče,rozeběhnusekautuazacouvámdobudovy. Jakmiledojeduažkmříži,popadnulanoajedenjehokoneczaháknuzapodvozek.Druhýkonecpřipevnímkmříži. Vklouznuzavolant,zapnupohonnavšechnačtyřiašlápnu naplyn.Lanosenapne.Motorjedenaplnéobrátky.Pneumatikysestřídavěprotáčejíazabírají.Kdyžmřížkonečnězesvéhoprastaréhohnízdečkavyklouzne,ozveseostré skřípění kovu okov.

Odtáhnujiopármetrůdál,vypnumotoravystoupím. Uchopímbaterkuaposvítímdolů.Dírajepřílišhluboká, nežabychdonímohlaskočit.Toposlední,ocobychteď stála,jezlomenýkotník.Uvědomímsi,žemůžudolůslanit natažnémlaně.Odháknujehokoneczpodvozkuahodím

„Tak kde je sakra ten koš?“ řeknu nahlas.

hododíry.Hnedzanímdolůpošlulopatu.Nakonecseposadímnaokraj,pevnělanouchopímaspustímsedotemnoty.Vzduchjecítitzeminou,prachemahnilobou.Jakmilese nohamadotknuzemě,přejedukuželemsvětlaceloujámu. Přes hromadu zchátralých prken přeběhne krysa.

Lopataležínazemikousekodemě.Seberujiapoklepusnínahromadudřeva.Nemámžádnýpřehnanýstrach zhlodavců,alenestojímzrovnaoto,abynamějedenznich vyskočil.Opřubaterkuotvárniciazačnupostupnějednotliváprknaodstraňovat.Prach,kterýseznichvznese,mě zaštípevnoseaočích,alenezpomalím.Zvednudlouhýkus plechuaodhodímhostranou.Vrukousemirozpadneshnilá dřevěnáfošna.Pohlédnudolůavhlínězahlédnuněkolik světlýchpředmětů.

Popadnubaterku.Kdyžsiuvědomím,žejdeozuby,ztuhnemikrevvžilách.Opodálsivšimnucárulátky.TohlezbylozDanielaLappa?Dřepnusi,abychsimohlanálezlépe prohlédnout,arozpoznámněkolikžeberstálepřipevněných kpáteři.Paksivšimnulebkyajemivšejasné.DanielLapp jemrtvý.Mépoznáníměnaplnípodivnousměsicíúlevy aděsu.Bylajsempřesvědčená,žetoonjetímvrahem.Ale když to není Daniel, kdo tedy?

Netuším,jakdlouhotamstojím.Jakobymětenobjev zcelaparalyzoval.Racionálníčástméhomozkumiříká, abychtentokussvéminulostipohřbilaašladomů.ZapomeňnaLappaazaměřsenahledánívraha.Zachraň,co ztvékariéryještězbývá.Začnupozůstatkyzasezakrývat dřevem.Jakmilejsemstímhotová,zamířímklanuapomalušplhámnahoru.Mámdobroukondičku,aleneníto snadné.Jsemskoronahoře,kdyžnadsebouzachytímnějakýpohyb.Nakočkunebopsatobylopřílišvelké.Někdo tadyje.Zděšenímnouprojedestakovousilou,žemálem povolímsevření.Ztuhnu,tělosemichvějehrůzou,vhlavě se mihoní myšlenky.

Sledoval mě snad někdo?

Vzhlédnu,alenikohonespatřím.Slyšímsvůjtěžkýdech. Lanosvírámtakpevně,ažměrozbolíruce.Nabokucítím svoupistoli.Alepřestožejsemozbrojená,jsemvezranitelné pozici.Kdybymichtělněkdoublížit,naskytlabysemuteď skvělápříležitost.

Začnupřekotněšplhatnahoru.Špičkymýchbotsezavrtávajídostěnyadrolízeminu.Stěnyodrážízvukméhodechu. Vyjedurukamapolaněvýšavytahujusenahorustakovou silou, až se mi svaly vypětímrozechvějí.

Kdyžkonečnědosáhnuústíjámy,vyšvihnusenahoru. Celároztřesenáasotvaschopnápopadnoutdechserozhlédnuazažijusnadnejvětšíšokvesvémživotě. Třimetryode městojíJohnTomasetti,vjednérucebaterku,vdruhéelegantnípoloautomatSigSauer.Pohledemsemizabodnedo očíapak mě oslepísvětlem.

„Hledáteněco?“zeptáse.

Vmozkupátrámponějakélži.Krevmipulzujevžilách shlasitostítryskáčepřistartu.Nedovedusianipředstavit, jakbizarnímutocelémusípřipadat.Jsemumazanáodhlíny amusímvypadatstejněvyšinutějakofeťákpotřítýdenním flámu.Naštěstímitomyslírychle.„Jdupostopě.“Začnusi okázale oprašovat kalhoty. „Co vy tady děláte?“

Neodpovími,místotohosjedekuželemsvětlazbaterky zeměkjámě. „Jaké stopě?“

Nechci,abyseknípřiblížil.Nejsemsijistá,jakdobře semipodařilokostizakrýt.Chcijenomvrátitmřížnasvé místo avypadnout odtud.

„Anonymníoznámeníonepovolenéskládce.Tenchlápek tvrdil, že sem někdo vyhodil barvy ajakási rozpouštědla.“

Jetoschůdnálež.Každýnormálníčlověkbytomuuvěřil.

AleJohn Tomasettinenížádnýhňup.Užpodlejehovýrazu poznám, žeminevěří.

„Anašlajsteněco?“zajímáse.

„Aniň.“Vytáhnulanonahoruazamířímkautu.„Nejspíš nějakýžert. Puberťáci.To se nám tady občas stává.“

„Možná bych se taky mohl podívat.“

„Tamdolekroměkrysnicjinéhonení.“Vtuchvílimi dojde,žetadyTomasettinebudenáhodou.Pochybuju,žeby jenomprojíždělkolemavšimlsisvětla.Tenhajzlměsem sledoval.

Mépoznánímnouotřeseještěsilněji,kdyžvklouznuza volant.NajedusiautemaTomasettizatímobcházíjámu. Musímtumřížnajejíústídostatdřív,nežserozhodnepodezření, které mu vidím na očích, potvrdit.

Zacouvámkmřížiavystoupím.Rucesemitřesoutak silně, že jsem sotva schopná lano za podvozek zaháknout.

„Jste snad nervózní,náčelníku?“

„Jenom je mi zima.“

„Nějakmochorlivěsesnažítetujámuzakrýt.“

„Prostě už chci domů.“

Nachvíliseodmlčí.„Kate,cotady,dohajzlu,veskutečnostiděláte?“

Neotočímse.Nemůžu.Jsempřílišblízkostrmémusrázu. Jakmilepřejdupřesjehookraj,užseminemusípodařitvytáhnout se zpátky nahoru.

„Heleďte,tohlejepodruhé,cositadyněkdostěžovalna skládku,“utrhnusenaněj.„Nechtělosemidomů,takjsem sesemzajelapodívat.“

„Aprotosecelátřesete?“

Podařísemilanozaháknout,narovnámseapohlédnumu zpříma do očí. „Jestli jstesi nevšiml, tak je zima.“

„Vždyťsepotíte,doprdele.Jstecelášpinavá.Jensena sebe podívejte.Takoco tu kurva jde?“

„Nevím,cosidomýšlíte,alevůbecseminelíbí,žemě sledujeteačmuchátemizazadkem.Aťužsesnažíteocokoli,chci, abyste stím přestal. Jasný?“

„Lžetemiajáchcivědětproč.“

Rozesmějuse.„Mělbystestouvašíparanoiouněcodělat, Tomasetti.“

„Do té díry jste nelezla kvůli nějaké stížnosti.“

Náhledojderáznýmikrokyažkemněaposvítímidoočí. „Chcetevědět,covím,náčelníku?Vím,ženěkdovtomhle městěvěří,žeznátevraha.Myslím,ženěcoskrýváte.“Ukáženajámu.„Atakyvím,žejstedotéhlezasranédírynelezla kvůlinějakémutelefonátu.“Obejdepříjmovýkošaposvítí dolůdo tmy. „Když se tam dolů podívám, co tamnajdu?“

„Copomněchcete?ŘeklvámsnadDetrick,abystemě sledoval?Nebosnadměstskárada?Jstesnadjejichnovýposkok?“

Pozvednekoutekúst.Nedokážurozeznat,jestlisenamě usmívá, nebo šklebí. „Měla byste si dávat bacha.“

„Vážně?“Zamířímkautu.Ještěchvilkuamámtovkapse.Stačíužjenvrátitmřížnamístoaodjet.Pochybuju,žese budenamáhatstím,aby ji znovu odsunul.

Vlezuzavolantaotočímklíčem.Rozeběhnesemotor. Sáhnupořadicípáce.Vpříštímmomentusedveřeautarozletí.Zalapámpodechu.Tomasettisenatáhnedovnitř,vypne motor aklíčemisebere.

„Cosisakramyslíte,žeděláte?“Vyskočímaoženusepo svazku vjeho ruce.

Hodísijedokapsy.„Řekněme,žesichciověřitjistétušení.“

„Tohle je směšné. Dejtemity klíče. Okamžitě.“

Odhákne lano zmřížeahodí jeho konec do jámy.

Zaplavíměpanika.Nesmítykostinajít.„Tadypřekračujete všechnymeze.“

„Tonenípoprvé,comězněčehotakovéhoněkdoobvinil.“

Uchopílano,nohamasezapřeookrajaspustísedojámy jako nějaký horolezec.

„Notak,Tomasetti,přestaňtesitusemnouhrát.Chciuž domů.“

Ticho.

„Vy to určitěbudete vědět.“

„Přísahám bohu, že vás zatonechám vyrazit.“

„Sakra!Nictamnení!“Divoceserozhlédnukolemsebe. Nakrátkýokamžikmědokoncenapadne,žebychmohlalano vytáhnoutanechathotam.Jemialejasné,ženictakového udělatnemůžu.Budusestímmusetnějakvypořádat.Sesvými činy.Stajemstvím, které jsemcelé tyroky skrývala.

Celýživotmiprolétnepředočima.Mojekariérajevháji. Památkamýchrodičů,jejichpověst,budepošpiněnaspoluscelouamišskoukomunitou.Mísourozenciabratranci asestřenicebudoutrpět.Užsevidím,jakstojímpředporotouusoudu.Neboještěhůř,můžouměodsouditaposlatdo vězení za vraždu…

PřiženusekjáměapohlédnudolůnaTomasettiho,který právěnohouodstrkujekuspřekližky.Spatřímlebku.Roztočísemihlava.Jemizleamámstrach.Tohlenemůžebýt pravda.

Odvrátímseapřitisknusidlaňnabřicho.Užstímnemůžunicdělat.Jepovšem.Všechnatajemstvítadykončí.Rozhoupesemižaludek.Ujdudesetkroků,nežsepozvracím. Rána,sjakoumojekolenadopadnounazem,měpřekvapí. Uždřívjsemsepřirvačcesložilakzemi,alenikdyjsemjen takneomdlela.Zmatek,kterýmivířívhlavě,minapovídá, žektomunemámdaleko.Ztratímpojemočase,uběhnou vteřiny,možnáminuty,protožekdyžotevřuoči,Tomasetti klečí vedle mě.

Rukousedotkneméhorameneajáuškubnu.Jemihrozně trapně,alenevím,jestliještěnebuduzvracet,takžeraději zůstanuležet.Neberuhonavědomí.Hledímnasvérukavicevprachu anejradši bych se rozbrečela.

„Jste vpohodě?“ zeptá se po chvíli.

„Comyslíte?“

„Myslím,žebystemimělaněcovysvětlit.“

Zvedne mě ajá si odplivnu.

Chvíličeká,nežnakonecpromluví:„Tykosti.Víte,komu patří?“

„Co to kurva je?“

Zavřu očiapevně stisknu víčka. „Ano.“

„Komu?“

„Danielu Lappovi.“

„KdojeDanielLapp?“

„Amiš.“

„Jak dlouho je mrtvý?“

„Šestnáctlet.“

„Jakzemřel?“

„Střelouzbrokovnice.“

„Vy víte, kdo ho zabil?“

„Ano.“

Odmlčí se. „Kdo?“

„Já,“ vypravímze sebeazočí se mi začnou drátslzy.

KAPITOLA 26

Johnužjakopoldazatyrokyzažilhromadubizarních momentů.Zúčastnilseipártakových,kterýmiseneradzaobíralpřílišdlouho.Alenatenhležádnýznichnemá.Doznáníkvražděbylotoposlední,cočekal,kdyžsemdneska Kate Burkholderovou sledoval.

Pokudšloolidi,měldoceladobrýčuch.Možnáoněco horší,kdyžšlooženy,alevnichsevyznámálokdo.Bylaž přílišvyšťavenýprací,abyhomohloještěněcošokovat.Ale tohle ho dostalo.Aco hůř, netušil,co stím má dělat.

UchopilKatevpodpažíapomohljínanohy.„Notak. Vztyk.“

Skoronicnevážilaaonsipoprvéuvědomil,jakjedrobná. Většinujejíhoobjemutvořilabundaazdánívelikosti,který přisuzovalsílejejíosobnosti.Nikdymunepřipadalajako nějakýuplakánek.Aždosudvšechentenstreszvládalajako profík.Bylavytrvaláasoustředěnánapřípadipřesto,žeje takpříšerný.Alejemubylojasné,žesetahrázzačínáprolamovat.Nedočkalseodníaninářků,anižádnéhodivadýlka, aleneštěstívjejítvářibylotakskutečné,žeJohncítil,jakse mu dere do jeho vlastní hrudi.

Popadljizaramenaaotočilsijiksobě.„Kate,ocotady ksakru jde?“

„Johnstonmělpravdu,“zaskřehotala.„Po-posralajsem ce-celýp-případ. Kvůli… tomuhle.“

Kéžbyjisembývalnesledoval.Tohlenemělzapotřebí. Nechtělsetímvůbeczabývat.Dokoncesianinebyljistý, jestlimunatomzáleží.Jehoživotužbyldostkomplikovaný sám osobě, aniž by do nějzamíchal ještě nějakou mrtvolu.

„Seberte se,“ utrhl se nani.

Pohlédla mudoočíatrhla hlavou.

„Musíme si promluvit.“

„Jávím.“Divocesizačalaotírattvářeajehonapadlo,jak dlouho to asi může trvat,než slzyna kůži zmrznou.

„Můžemesejítněkamzahřát?“zeptalse.

„Dobaru.Nebokemně,“pokrčilarameny.„Nebotomůžete rovnoucelé urychlitastrčit mě do basy.“

„Takžejdemekvám.“Rozhlédlseazatoužilpotom,aby bylkdekolijinde,jennetady.„Mámpocit,žesenámbude hodit trocha soukromí.“

„Tak to se vsaďte.“

Předaljíklíčeanapadloho,jestlisenáhodounepokusí oútěk. „Neuděláte žádnou pitomost, že ne?“

Vrhlananějprozíravýpohled.„Jáužjsemsvoudávku pitomostívyčerpala,“poznamenalaavydalasekesvému autu.

Žilanaskromnémcihlovémrančinakrajiměsta.Na verandějižádnésvětlonevítalo.Příjezdovoucestuzatím nikdoneodhrnul.Zastavilukrajniceasledoval,jakKate odbočilakdomu.Zamířilakhlavnímuvchodu,anižbyna něj počkala.

Hlavoumuprolétlamyšlenka,žejehopřítomnosttady můžeprobuditzléjazyky,aleniclepšíhohonenapadlo. Akromětohosenedaloříct,žebynáčelnicepolicieavyšetřujícíagentnemělicoprobírat,kdyžjsouuprostředvyšetřovánípřípadu sériových vražd.

Vystoupilaprošelpřesdvorek.Dveřenechalaotevřené, takževstoupildovnitřazavřeljezasebou.Obývákbylzařízenýsměsicírůznýchkusůnábytku.Hnědámodernípohovkapříjemněkontrastovalaskřeslemkrémovébarvy.Ve starožitnéskříňce,kterábynepohrdlanovýmnátěrem,byla vystavenákolekcevázamís.Vdoměsevznášelaslabávůně vosku akávy.

Katestálauskříněskabáty,dokterévěšelasvoubundu.Nasoběmělatmavěmodroupolicejníuniformu,celou pomačkanoupodvoudnechnošení,aneproto,žebybyla

špatněvyžehlená.Sehnulaseazačalasidrobnýmišikovnýmiprstyrozvazovatboty.Jejíuniformanebylanijakpřiléhavá,alepřestosevníjejípostavarýsovalanatolikzřetelně, žepoznal,jakdobřejestavěná.Hádal,žebudemíttakmetr šedesátpět.Sportovnítyp.Něcopřespadesátkilo.Mělaširokéboky,aletakovýmtímzpůsobem,kterýdokázalrozjitřitjehofantazii.

Došelkeskříniatakysipověsilkabát,alepohledzKate nespouštěl.Tmavěhnědévlasymělarozcuchané,jakobysi jezacelýdenanijednounepročísla.Jejípokožkalemovaná tmavými vlasy byla příšerně bledáazpláčeceláflekatá.

Jakmilesizulaboty,prošlaobývákemazmizelanakonci chodby.Johnsepomaluvydaldokuchyně.Bylapřekvapivěútulná,sesvětlehnědýmidvířkyakontrastujícímoderní pracovnídeskou.Nastolkupřiraženémkezdileželahromádkaúčtů.Uprostředmaléhojídelníhostolustálazpola vyhořelásvíčka.Naprostoběžnákuchyněstouvýjimkou, žese její majitelka právě přiznalakvraždě…

Kateseobjevilaopárminutpozději.Převléklasedodžínůavelkéšedémikinysnápisem PolicejníodděleníColumbus naprsou.Opláchlasišmouhyztvářeavlasysiprojela hřebenem.

„Máte totu pěkné,“poznamenal.

Minulaho,anižbyodpověděla.Došlaklednici,postavila se na špičky aze skříňky nad ní vytáhlaláhev.

„Kredenc už potřebuje natřít.“

„Pokudsevšaknesnažíteonějakýfešnývenkovskýstyl.“ Zamračil se na láhev vodky vjejíruce.

„Venkovnesnáším.“Věnovalamupřezíravýpohled. „Anesnažte se mi tvrdit, žealkohol ničemu nepomůže.“

„To by ode mě bylo pokrytecké.“

„Nežvámotomtělevšechnořeknu,budesevámtohodit.“

Postavilanastůldvěskleničky,přešlakzadnímdveřím aotevřelaje.Dovnitřsepřihnalzrzavýmourek,zaprskalna Johna ahned nato zmizel vobýváku.

„Líbím se mu,“ utrousil.

Vydalazesebezvuk,kterývsoběmohlukrývatjaksmích, tak vzlyk, vysunula židli asvalila se na ni.

„Nebude se vámtolíbit, Johne.“

„Toměnapadlo,užkdyžjsemviděltulebku.“Posadilse nažidlinaprotiní.

Odšroubovalauzávěrvodkyaoběmanalila.Chvílina sklenicemlčkyhleděli.PakseKateprojednunatáhla,vypilajinajedenzátahanalilasidalší.TehdysiJohnuvědomil, žeje na prvním místěpolicistka, aždaleko za tím amiška.

Položiljíotázku,kterámuútočilanamyslodchvíle,kdy zahlédltykosti.„Mátotěloněcospolečnéhostímsériovým vrahem,co se potulujevPainters Mill?“

„Myslelajsemsito.“Zadívalasenasvouskleniciapokrčila rameny. „Až do dnešní noci.“

Mámpocit,jakobycelýmůjživotsměřovalktomutookamžiku.Apřestonanějnejsempřipravená.Jakse,proboha svatého,někdomůžepřipravitnaokamžiktotálníhozničení?

VnejhoršímpřípaděodtudTomasettiodejdeazamířísito přímozatěmikravaťákyukriminálky,kteříužsepostarají oto,abymizničiliživot.Pokudktomudojde,jsemodhodlanáochránitJacobaaSarah.Neproto,žebynebylistejně vinníjakojá,aleprotožemajíděti.Nechcidotohozatahovat žádnéhozesvýchsynovcůaninenarozenédítěmésestry. Nechci poskvrnitamišskoukomunitu. Nezasloužísito.

PohlédnunaTomasettiho,najehochladnéočiakrutá ústa.Možnásetenchlappohybujenatenkémledě,alednes vnoci mám pocit, žemi má vyhýbavost nijaknepomůže.

„Bezohledunato,covámřeknu,chcitenpřípaddotáhnout do konce. Musítemitoslíbit.“

Znovupozvednuskleničkukertůmaobrátímjidosebe. Alkoholsemistávádočasnýmlékemnatrápení.Slova,

„Možná byste mělazačít pěkně od začátku.“

„Víte přece,ževám nic takového slíbit nemůžu.“

kterázesebepotřebujuvypravit,semipřevalujívhlavě vjednomvelkémchumluvzpomínek,tajemstvíatíhymého vlastního svědomí.

„Kate,“tlačínamě.„Mluvtesemnou.“

„DanielLappžilnafarměnedalekoodnás,“spustím.„Občasknámchodilpomáhatsbalíkovánímsenaadalšímipracemi. Bylo mu osmnáct.“

Tomasettinaslouchá,ostražitěměsledujetímsvýmpolicajtskýmpohledemasnažíseměodhadnout.„Cosestalo?“

„Tolétomibyločtrnáct.“Sotvasipamatujunatumladou amišku,kteroujsemdřívbývala,apodivímse,jakjsemvůbeckdymohlabýttaknevinná.„Mamm a Datt šlinapohřeb vcoshoctonskémokresu.MůjbratrJacobbylnapoliakosil trávu.Sarahbylazrovnaveměstěsdekami.Jájsembyla domaapeklajsemchleba.“

Odmlčím se, aleTomasettijenelítostný. „Pokračujte.“

„Danielpřišelkedveřím.PomáhalJacoboviaseklsedo ruky.“Ipovšechtěchletechměvzpomínkanatendenrozrušínatolik,žesemiúzkostísevřehruď.„Napadlmězezadu.Stáhlměnazem.Kdyžjsemzahlédlanůž,rozkřičela jsemse,aleonměuhodilapořáddokolaměbil.“Přestává semidostávatvzduchatočísemihlava.Mlhavěsiuvědomuju,žemůjdechjerychlý,přílišpovrchní.„Znásilnilmě.“

NedokážunaTomasettihopohlédnout,alezaslechnuškrábání vousů,když si rukou promne čelist.

„Amišovéžijívpředstavě,žejsouodděleníodzbytku světa,“pokračuju,„alevždyckytomutaknení.Otěchvraždách,kekterýmvpředchozíchměsícíchdošlo,jsmevěděli. Datt námřekl,žetojezáležitostAngličanů,žetaúmrtíse násnijaknetýkají.Alebálijsmese.Začalijsmezamykat dveře.Modlilijsmesezatyrodiny. Mamm jimnosilajídlo.“

Pokrčímrameny.„Novinyjsmeneodebírali,alebylajsem veměstěvobchoděavšechnytyzprávysipřečetla.Vím,že tyobětiznásilnil.Myslelajsemsi,žeměchceDanielLapp zabít.“

„Cojsteudělala,Kate?“

„Popadlajsemotcovubrokovniciastřelilahodohrudi.“

Hledí na mě bezmrknutí oka. „Zavolali jste policii?“

„Kdybychommělitelefon,takbychmožnáizavolala.Ale žádnýjsmeneměli.Bylajsemnaprostohysterická.Všude bylakrev.“Trhaněvydechnu.„Pakpřišladomůsestra.Zahlédlanapodlazetěloaskřikemvyběhlaven.Utíkalaskoro dva kilometry pro Jacoba.“

„Nikdo nezavolal policii?“

Zavrtím hlavou.

„Aco vaši rodiče?“

„Kdyžsevrátili,bylaužtma.Jacobotcivysvětlil,cose stalo.Myslím,žekdybybylLappAngličan, Datt bypolicii zavolal.AleDanielbyljednímznás.Otecnámřekl,žetoje záležitostamišůastejnýmzpůsobemsesníivypořádáme.“

Znovusenadechnu,aleopětseminedostávávzduch.„SpolusJacobemtělozabalilidopytlůodkrmivaanaložiliho dobryčky.Odjeliksiluatamhopohřbili.“PohlédnunaTomasettiho.„Kdyžsevrátilidomů, Datt námřekl,abychom otom navždy pomlčeli.“

„Copaklidi se nedivili, kam se Lapp poděl?“zeptá se.

„Jehorodičeponěmpátralicelétýdny.Aleponějaké doběvětšinaamišůuvěřila,žeutekl,protoženedokázaldodržovat Ordnung. Nakonec tomuuvěřiliijehorodiče.“

„Takžeten zločinnikdy nikdo nenahlásil,“ poznamená. „Ne.“

„Žádnásranda,vypořádatsevečtrnáctisněčímtakovým.“

„Myslíte toznásilnění, nebo to, že jsem někoho zabila?“

„Obojí.“Ušklíbnese.„Ažejsteotomnemohlasnikým mluvit.“

„Brzonatojsemzačaladělatproblémy.Dalajsemsedohromadyspár Angličany.Začalajsemkouřitapít.Párkrát jsemsedostaladomaléru.Hádám,žejsemsetakstímvším snažilavypořádat.Tyvraždynajednouskončily.Aždodneška jsem si myslela, že tímvrahemmohl být Lapp.“

„Takžekdyžseobjeviloprvnítělo,cojstesipomyslela?

Žepřežil?“

Zadívámsenasvéruceazjistím,žesechvějí,takjeraději pevně stisknu ksobě. „Hm.“

Následujeticho.Vduchuseprobírámozvěnamisvého činu.Netuším,jaknatoTomasettizareaguje.Jediné,čím jsemsijistá,je,žemojekariéraupoliciesepomaluchýlí kekonci.Aletojenomkdyžbudumítštěstí.Jestlitomédia vyslídí,slétnousenamějakosupiarozsápoumějakonějakou mršinu.

„Lappzjevněnebudenáščlověk,“ozveseTomasettipo chvíli.

„Zabilajsemnesprávného.“

„Astejnětakznásilnitnezletilou.“

„Zamlčetvraždujeprotizákonné.“

„Bylovámčtrnáct.Věřilajste,ževášotecdělásprávnou věc.“

„Bylajsemdoststaránato,abychvěděla,žezabítčlověkaješpatné.“Přinutímsenanějpodívat.Vdomějetakovéticho,žeslyším,jaksněhovévločkynarážejídookenní tabule.Jakhučílednice.Jakskrzprůduchyvradiátoruse sykotemstoupáhorkývzduch.„Teď,kdyžznátemojedávné temné tajemství,co stím budete dělat?“

„Pokudseveřejněpřiznáte,můžeteserovnousevšímrozloučit.Svašíkariérou.Vašíreputací.Sveškerýmfinančním zajištěním.Ato ani nezmiňuju váš duševní klid.“

„Tohotak jako takmocnemám.“

„Podívejtese,Kate,jásámjsemprovedlpárvěcí,které nejsouzrovnapočestné.“Pokrčírameny.„Jávásnemám zčeho soudit.“

„Byl to násilník,“ namítne.

„Alene sériový vrah.“

„Měl zbraň. Jednala jste vsebeobraně.“

„Sebrat někomu život je proti Božím zákonům.“

„Až na mou rodinu jste jediný, kdo otom ví.“

Dolijenámsklenice.Užnechcipít,vodkamimlžímysl. Alestejněsklenicipozvednu.„Nechápu,jakjemožné,žety vraždy potomustaly.“

„Možnážeto,covámLappprovedl,nemástěmivraždami nic společného.“

Mocdobřevím,žesedmdesátprocentnapadenísexuálního charakterunikdonenahlásí.Předpokládám,ževamišskékomunitějetotoprocentoještěvyšší.Poprvézaceloutudobu mě napadne, že jsem možná byla Lappovou jedinouobětí.

Johnsekemněnakloní.„Kdyžpominemevášosudupolicie,taksivezměte,žetohochlapadostanemeapošlemeho předsoud.Jestliněkdovyšťárá,žejstesezapletladozločinu,kterýbylzametenpodkoberec,můžetonějakýaktivní státnízástupcepoužítktomu,abynásobazdiskreditoval, acelýtenpřípadmůžemeposlatkšípku.Možnátohochlapa dokonce pustí zpátkydoulic.“

„Nikdo se oLappovi nemusí nic dozvědět,“ namítnu. Nelítostně se rozesměje. „Kdo otom ještě ví?“

„Můj bratr,Jacob.ASarah, moje sestra.“

„Co když se otom rozhodnou promluvit?“

„Jsou to amišové. Budou mlčet.“

„Kdo poslal biskupovi tenlístek?“

„Sarah.“Trpceseusměju.„Podleníbychotomměla svýmkolegům říct.“

„Jaktochcetevysvětlit?“

„Falešný poplach.“

Johnuchopísvouskleniciaobrátíjidosebe.Jáudělám tosaméaspolečněpostavímesklenicezpátkynastůl.Vrhne na mě nešťastný, zatrpklý pohled.

„Mocdobřevásneznám,alepodlemějstedobrápolicistka.Záležívámnalidech.Užtozvásdělálepšíhopoldu, nežjsemjá.Alestejnějakomněmusíbýtivámjasné,že tajemství vždycky nakonec vyplavou na povrch.“

„Kate,tohle pro nás znamenázatraceněvelký problém.“

„Myslíte pro mě,ne?“

„Podobnějakostarékosti.“Pohlédnunanějzpříma.„Pokud je však nezahrabete hodně hluboko.“

„Kdyžjsemnatopřišeljá,můžesetopodařitiněkomu dalšímu.“

„Nechcidotohozatahovatsvourodinu.Nechci,aby amišská komunita platila za něco, co jsem provedla.“

„Podívejtese,Kate,jetadypárvěcí,kterévámhrajído karet.Existujípolehčujícíokolnosti.Dásenatopohlížet jakonasebeobranu.Avezmětesi,jakjstetehdybylamladá.“

„Tonevím.“

Hledímnanějahlavamitřeští.Chcivědět,jestliměpráskne,alebojímsezeptat.Vočíchměpálíslzy,alenedovolím jimutéct.Toposlední,počemtoužím,jezhroutitsepřed mužem,kterýminejspíšzničíživot.

„Musímjít.“PopodlazezavržounohyžidleaTomasetti vstane.„Zkuste se trochu prospat.“

Odejdezkuchyně.Slabýhlásekvméhlavěkřičí,abych zanímšla,poprosilaho,abydrželjazykzazuby,alespoň dotédoby,dokudnebudepřípaduzavřen.Alenedokážuse anipohnout.Prásknutídveřmimivušíchzníjakoumíráček. Natáhnuseproláhevajemijasné,žeteďnemůžudělatnic jiného než čekat,až padne kosa na kámen.

„Co stím teda budetedělat?“

KAPITOLA 27

Napolicejnístanicidorazímpárminutpředsedmou.Mona sedíupaneluústředny,nohynastole,vjednérucejablko, vdruhé svou obvykloudávku četby.

„Zdravím,náčelníku.“Shodínohynazem.Otočíseke mněavyvalí na mě oči.„Těžkánoc?“

MocjsemtohopoTomasettihoodchodunenaspalaazajímalobymě,jestlivypadámstejněvyšťaveně,jakosecítím.

„Nic, co by hrnekčehokoli, co tam vaříš, nespravil.“

„Jetooříškovýkafeseskořicí.“Předámivzkazy.„Doktor se ktý pitvěnejspíš ještě tak dvě hoďky nedostane.“

Tomiakorátvyhovuje.Teď,kdyžužsurčitostívím,že vrahemneníDanielLapp,plánujudnešníránostrávittím, abych si ujasnila, kterým směremse vydat.

„Podle předpovědi má přijít další sníh,“ oznámí mi.

„Toužříkají několiktýdnů.“

„Podle mě mají tentokrát pravdu.“

Pocestědokancelářesiuloupímhrnekkafe.Vklouznuza stůl,vytáhnusložkuseštítkemJatečnívraždyačistýblok. Zatímco mi nabíhá počítač, vytočím číslo na Skida.

„Dalitinarehabilitačce kromě Starkeyho ještě někoho?“

„Jenomjeho.“

„Spojilsessnemocnicemi?“ zajímámse.„Sústavy?“

„Všude mrtvo, náčelníku. Bohužel.“

„Za pokus to stálo.“

„Máte něco novýho?“

„Dělámna tom.Zatímčau.“

Položímtoapárminutstrávímnainternetuvyhledávánímstěhovacíchspolečnostívokruhupadesátikilometrůod PaintersMill.PřímovPaintersMillžádnénejsou,alevyskočímistránkastěhovákůzMillersburgu,aktomuještějedna patřícíjednomuvelkémuřetězci.Popadnublokanapíšusi

naněkontakt.Jemijasné,žemůžejítovýkřikdoprázdna, alenicjinéhonemám.VytočímčíslofirmyGreatMidwest Movers,kdeměpřevedoudorežimučekáníapochvílimě přepojí.

„Tady Jerry Golan, jak vámmůžu pomoct?“

Představímseajdurovnoukvěci.„Pracujunapřípadu apotřebujujménalidí,kteříseztétooblastiodstěhovali mezi lety 1993 a1995. Uchováváte tak staré záznamy?“

„To je kvůlitěmvraždámtamuvás?“

„Bohuželvámnesmímsdělovatdetaily.“Ztišímhlas. „Alejenommezinámidvěma,můžetomítnějakousouvislost. Ocenila bych, kdybyste si tonechal pro sebe.“

„Mlčímjakohrob.“Ztišítakyhlas,jakobychomsdíleli nějakétajemství,ajánadruhémkoncilinkyzaslechnuťukánídoklávesnice.„Dobrázprávaje,žeuchovávámevšechny záznamyužodroku1989,kdyjsmefirmuzaložili.Špatná zprávaje,ženetuším,kdepřesněbychmělhledat.Vroce 2004jsmesepřestěhovalizpátkysem.Všechnojevkrabicích. Něcoztoho je ve skladu aněco tadyv kanceláři.“

„Stačímijenomjménaakontakt.“

Přesoptickýkabelzazníkrátkéhvízdnutí.„Tomůžekrapettrvat.“

„Nedalo by se tokvůlináčelnici policietrochu urychlit?“

„Ježkovyvoči,noasibychmohlpovolatnějakýhobrigádníka.“

„Pomohlobyvám,kdybystemimohlposlatúčetzavýdaje?“

Celýožije.„Ovšem,madam.Tobymiopravdupomohlo.“

Mzdubrigádníkůustěhovákůzrovnavrozpočtuoddělení nemáme,alenějaktopokryju.ZavěsímanajedunastránkyÚčetnísprávyokresuCoshocton.Chvílivjejichobsahu tápu,ažnajdu,cohledám.Tytostránkynabízíveřejnýpřístupkdaňovýmzáznamůmvztahujícímsekprodejiapřesununemovitostí.Kliknunaodkazapřejdunarozšířené vyhledávání.

Databázejevšakbohuželpřístupnámaximálnědesetlet dohistorie.Kliknuna„Kontakt“azažádámsioseznam prodejůnemovitostívokreseod1.ledna1993do31.prosince 1995.

HnedpoténajedunastránkyÚčetnísprávyokresuHolmes.Potěšímě,kdyžzjistím,žestránkanabízívyhledávání podleoblasti.Navýběrjezněkolikaoblastírozdělenýchdle konkrétních měst aobcí.

Rozdrnčísemitelefon.NadisplejizahlédnuGlockovo čísloazvednu to.

„Nazdar.“

„Něcoseděje,“vyhrknebezúvodu.„Předpárminutami mivolalAuggieBrockapožádalmě,abychsesnímsešel nastanici. Prý

„Tone,aleříkaljsemsi,žebychvásmohlvarovat.Jsem nacestě.“

Linka se odmlčí.

Ustaraněsezadívámnatelefon.Překvapímě,kdyžse rozezvoníznovu.NadisplejiseobjevíMoninočíslo.„PrávěsemvešelAuggiesdoprovodem,“zašeptá.„Jdouvaším směrem.“

VzhlédnuavedveříchspatřímAuggiehoBrocka.Zavěsím.ZaAuggiemsivšimnuJanineFourmanové.Jakmile zahlédnu,žecelýprůvoduzavíráDetrickaJohnTomasetti, projedemnouznepokojivýtřas.Srdcesemirozbušívdivokémstaccatu.

Všichnimlčí.Nejdřívměnapadne,žedošlokdalšívraždě.Pakmitodojde.Jakobyminěkdovrazilpěstdobřicha. JohnjimřekloLappovi.Cojsemudělala.Jsoutady,aby měvyrazili.Nebomožnáizatkli.Přitémyšlencestrachy znehybním.Zaplavíměpocitstuduazrady.Jemijasné,že jsem se ocitla vpořádném průšvihu.

„Bingo,“ zašeptámavložím data, která mězajímají.

to spěchá.“

„Cože?“ Projedemnou zděšení. „Řekl tiproč?“

„Co se děje?“

HledímnaJohna.Opětujemipohledsvýchchladnýchpolicajtských očí. Hajzl, pomyslím si. Hajzl!

„Rádi bychom si svámipromluvili,“ spustíAuggie.

Vstanu,méznepokojenípomalupřerůstávzahlcujícípaniku. „Děje se snad něco?“

Auggiesiodkašle.„NáčelníkuBurkholderová,sokamžitouplatnostíazřádnéhodůvodutímtoodstupujemeodvaší pracovnísmlouvy sobcíPaintersMill.“

Mámpocit,jakobydoměuhodilblesk.Hledímnaněj, neschopná slova, shlavou plnou šílenézměti myšlenek.

„Zjakého důvodu?“

OzveseJanine,celánaježenánedočkavostí.„Obdrželi jsmestížnostohlednězpůsobu,jakýmvyšetřujetetyvraždy.“

„Stížnost? Od koho?“ Je mi to ale jasné.

„Vtutochvílinámnijaknepomůže,kdyžbudemeukazovat prstem,“ odbude mě.

„Tomátetedapravdu.“PohlédnunaJohna.Opětujemůj pohledbezmrknutíokaaměnapadne,jestliotomnáhodou nevědělaanisemitoneobtěžovalsdělit.Přesunusvoupozornost na starostu. „Raději bystemi měl všechno říct.“

„Dnesránojsmevedlijednánízazavřenýmidveřmi,“ oznámí miAuggie.

„Kdo?“

Ukáže na skupinku. „My všichni. Bylo tak rozhodnuto.“

Všimnusi,žezaJohnemstojíGlock,aucítím,jakminůž zajede do zad ještě hlouběji.Věděl otom ion?

JanineFourmanovánaměpohlédnejakomatkakárajícíneposlušnédítě.„Nebertesitoosobně,Kate.Jednáme vnejlepšímzájmuPaintersMill.“

Auggievytáhnelistpapíruapodámiho.„Zřádnéhodůvoduvástímtozbavujemeveškerýchpovinností.Podlenázoruměstskéradyvámvášnedostatekzkušenostíznemožnil postupovat při vyšetřovánínáležitým způsobem.“

Skočím mudořeči.„Nedostatek zkušeností?“

Auggiesiměnevšímáapokračuje.„Totozjištěnísezakládánavašíopožděnéžádostiopomocuostatníchpravomocnýchorgánů,konkrétněuFBI,Úřaduprokriminální vyšetřováníauKancelářešerifaokresuHolmes.Bylapodánaoficiálnístížnost.Důkladnějsmejiprostudovaliaměstskáradaseshodla,žebudeteodvolánazfunkce,dokudse všechnafaktaneprověří.Nežsesituacevyřeší,budefunkci náčelníka policiezastávat šerif Detrick.“

Projedemnoupocitúlevy,žeseanislovemnezmínilonějakýchlidských ostatcích.

„Vypadá to, že jste to celou nocnacvičoval,Auggie.“

Mádostslušnostinato,abysezačervenal.„Totorozhodnutísenetýkávás,alenedostatkuvašichzkušenostíaokolností,které vyšetřování těch vražd znesnadňují.“

„Dělámvše,cojevlidskýchsilách,abychtenpřípadvyřešila.“Nesnášímsezatozoufalství,kterésemivkrádádohlasu.„Vždyť vpodstatěpracujemečtyřiadvacet hodin

denně.“

Janineseušklíbneapoprvétakprojevíiněcojinéhonež jenpocitsamolibéhozadostiučinění.„Myvíme,žejstese stímnadřela.Víme,ževámnatomzáleží.Aleototadynejde.Jdeoto,žepodlenásnemátezkušenosti,abystemohla pracovat na případu takovýchto rozměrů.“

„Nedělejte to,“ otočímsenaAuggieho.

Starosta odvrátí pohled. „Už jsme dospělikrozhodnutí.“

Přelétnupohledemvšechnytváře,alejeto,jakobychhleděladozdi.Užserozhodli.Vím,žetadyjdespíšopolitiku nežonějakéosobníúčty,aleipřestotobolí.Jsemvtom případu angažovaná osobně. Chci ho dotáhnout do konce.

AuggiekývnenaGlocka.„StrážníkuMaddoxi,buďtetak hodnýazbavtenáčelniciodznakuapistole.Pokudbudete chtít,Kate,dámevámpárminutnato,abystesimohlasbalit svévěci.Aobávámse,ževzhledemktomu,žejevašeauto majetkemměsta,budetetadymusetnechatiklíče.Strážník Maddox vás odveze domů.“

„Děláte chybu.“

Glockjeprobodnetímnejopovržlivějšímpohledem,jaký jsem kdy viděla, azůstane státve dveřích.

Stočímpohledkesvémustolu.Namonitorupočítačeje stálezobrazenastránkaÚčetnísprávyholmeskéhookresu. Nedokážusipředstavit,žebychsijednodušesbalilavěci aodkráčelaodtud.Tahleprácemožnájemůjživot,aletenhlepřípad se stal mou posedlostí.

Auggieopustímoukancelářsvrtěnímhlavy.Janinemi věnujezlověstnýúsměvavydásezaním.Zadívámsena chodbu,aleTomasettiužjepryč.Mámpocit,jakobymě všichnizradiliaopustili.

PodívámsenaGlocka.„Chystášseujistit,žepřiodchodu neukradnužádné sponky na papír?“

Neuhnepohledem.„Tikreténistímnaměvyskočilizničehonic,náčelníku.“

Loajalitazajehoslovybyměmělautěšit,alenenítomu tak. Klesnu na židliasnažím se urovnat si myšlenky.

Glock se usadí na židli naproti mně. „Zasraný Johnston.“

Protřu si oči. „Má stímTomasetti něco společného?“

„Tonevím.“

Přelétnupohledempapíryrozloženénastole.Poznámky,teorieazprávy.SložkasJatečnímivraždami.Fotky zmístačinu.Hromadytelefonátů,kterémusímvyřídit. Jakodtudmůžuodejít,kdyžjetadytakovákupanedořešených věcí?

„Náčelníku,kdybynebylotohodítěte,odešelbychodtud,“snaží se mě povzbudit. „Zasraný pojištění.“

Nedokážusipředstavit,žeužsezatenhlestůlnikdyneposadím.Napadnemě,žejestliztěchhledveřívyjdu,budu prostěvchůzipokračovatdálaužsesemnikdynevrátím.

Ale moc dobře vím, že před minulostíse utéctnedá.

Glock se zatváří zničeně.

PopadnutelefonavytočímčíslonaMonu.„Můžešmidonéstkrabici?“

„Asi si budu muset sbalit.“

Chvíli překvapeně mlčí. „Proč?“

„Prostěmi ji dones, dobře?“Zavěsím.

Ochvílipozdějiseobjevívedveříchsprázdnoukrabicíod papírudokopírky.PohledemkmitámezimnouaGlockem.

„Co chtěli?“

Neodpovím, ale vjejím pohledu vidím,že užví.

„Náčelníku?Továsjako…“Nechávisetkonecvětyve vzduchu.

„Jo,“ povzdechnu si.

„Topřecenemůžou.“PřelétnepohledemzeměnaGlocka azpátky na mě. „Nebo můžou?“

„Mám to ve smlouvě.“

„Alevždyťjstenejlepšímnáčelníkempolicie,jakýhotohle město kdy mělo.“

„Jevtom politika,“ zavrčí Glock.

Začnunaslepoházetdokrabicerůznépředměty.Pár rámečkůsfotografiemi.Mosaznétěžítko,kterémiMona dalakVánocům.Můjdiplomacertifikátyvisícínazdi. Alecochcinejvíc,stímodtudneodejdu:stímzatraceným případem.

Glock sMonou několik minutsledují,jak se balím.

Rozeznísetelefonnaústředně,aleMonazavrtíhlavou. „Nemůžutomuuvěřit,“vysoukázesebeaodběhne,aby zvedla sluchátko.

Největšíponíženípřijde,kdyždokancelářevstoupíDetrick.Zadívásenamě,paknaGlocka,nakrabicinamém stoleanakonecjehoočiznovupřistanounamně.„Jemilíto, že to všechno takhle dopadlo.“

Nejradšibychdalaprůchodalespoňčástitohovzteku, kterýmnoutaklomcuje.Nejradšibychhonazvalazasraným patolízalem,pokrytcemakašparem.Místotohoalehodím dokrabicevonnousvíčkuazamračímsenaněj.„Zavolal jstefederálům?“

„Pozdějisemdorazíjejichzvláštníagent,“odpovíDetrick.

Detrickzůstanemlčet.

Seberu krabici avyjdu ze dveří.

Přikývnuanapadnemě,jestliotomJohnvěděl,alezdráhal se mi to prozradit. „Hodně štěstíspřípadem.“

KAPITOLA 28

Procházímdveřmiskrabicívruceacítímsejakoraněné zvíře,kteréseodplazilodosvéjeskyně,abysitammohlo lízatrány.Důmkolemmějetichýastudenýapřipomínámi, jakprázdnýmůjživotbezprácebude.Začínámpociťovat dopady mého vyhazovu.

Kdyžmibyloosmnáctaoznámilajsem,žesenepřipojímkcírkvi,uvalilnaměamišskýbiskup bann.Mojerodinasemnoupřestalastolovat.Neproto,abyměranili,ale vnaději,žepřijdukrozumuabudužítživot,kterýpromě Bůhpřichystal.Mělajsempocit,jakobychbylazahnánado vyhnanství,sama.Nicztohonestačiloktomu,abychsvé rozhodnutí odejítzměnila, ale přesto to bolelo.

Dnessecítímdostpodobně.Opuštěná.Zrazená.Měla bychsestrachovatohledněmnohempraktičtějšíchzáležitostí,jakojeztrátapříjmuazdravotníhopojištění.Měla bychsidělatstarostistím,žejsemvesvékariéřetvrděnarazilaavokruhuosmdesátikilometrůnenatrefímnažádnouslušnoupráci.Budumusetprodatdůmaodstěhovatse. Všechnytyhlestarostialezastiňujemárostoucíposedlost případem.

Položímkrabicinakuchyňskýstůl.Všimnusi,žeúplně nahořeležímůjpoznámkovýblok,aovládnunutkáníhovytáhnout.Nejradšibychpokračovalavevyšetřovánínovým směrem, alebez dostupných zdrojů to nebude snadné.

Zmyšlenekměvyrušízaškrábánínaoknonaddřezem. Vzhlédnuaspatřím,jaksenamězparapetumračízrzavý mourek.Nechciteďhloubatnadpodobnostímezitímnechtěnýmtulákemamnou.Dojdukedveřímaotevřu.Kocoursedovnitřvřítíspolusezávanemstudenéhovzduchu avíremsněhovýchvloček.Přejduklednici,nalijumumisku mlékaastrčím jidomikrovlnky.

„Jávím.“Postavímmiskunazem.„Jsmevháji.“

Napadnemě,žebychsidalasvouprvnídnešnískleničku, alejemijasné,žekdyžsezlijuještěpředpolednem,ničemu tímnepomůžu.Místotohozamířímdoložnice,vyměním uniformuzadžínyamikinuazprádelníkuseberunotebook. Usadímseukuchyňskéhostolu,nastartujupočítačanajedu nastránkyÚčetnísprávyholmeskéhookresu.Jetoúnavná práce,zekterénejspíšnevzejdenicnežunavenéočiaztuhlášíje.Aleaspoňmětonějakzaměstná.Poslední,počem toužím,jetadyjentakposedávatatonoutvsebelítostinebo, nedej bože, přejít dosebezničujícího módu.

Vpoledneužpěnímfrustrací.Kdyžužnadálenedokážu snášettichovdomě,zapnutelevizi,kdeprávěběžíjakýsi bezduchýodpolednípořad,avrátímsekpočítači.Vjednu sinalijudvojitéhopanákavodkyakopnutodosebejako limonádu za parnéhodne.

ZavolámSkidovi,aledostanusedohlasovéschránky. Dalajsemmuzaúkol,abysestavilseznamsněžnýchskútrů registrovanýchvobouokresech.Napadnemě,jestlitřeba nezaslechlzvěstiomémvyhazovuanerozhodlse,žeužmi nemusízvedattelefony.Zrovnavytáčímčíslokněmudomů, když mi zavoláGurčák.

„Tizasraníbyrokrati.Nemůžutomuuvěřit,“vyhrknebez úvodu.

„Co se tamděje?“

„Detricksezabydlujevevašemkanclu.Monatvrdí,že jestlisisempřinesetyjehopodělanývypreparovanýzvířecí hlavyazačneje věšet na zdi, takstím tady sekne.“

„Jetam FBI?“

„Předpárminutamadoraziljejichzvláštníagent.Takovej kreténsmlíkemnabradě,sdiplomemzlezenídozadkuarozumem nějakýho čokla.Detrick mu doslovalíbá prdel.“

Ipřes svou skleslost se od srdce rozesměju.

„Jsem rád,že si aspoň jeden znás myslí, že je to vtipný,“ zavrčíGurčák.

„Jsemjenomráda,že se kvůli mně zlobíte.“

„Bezvástotadynaodděleníužnebudejakodřív,Kate. Odvoláte se proti tomu?“

„Tonevím.Nejspíšne.“VzpomenusinaTomasettiho,ale nezeptámsenaněj.Nemůžusipomoct,alezajímalobymě, jestlistím má něco společného. „Co Glock? Jak se drží?“

„Jemuztohonablití,alezatímtozvládá.Přísahámbohu, žekdybyjehoženazesebenemělakaždouchvílivyplivnout to děcko, tak by ty byrokraty poslal někam.“

„Říkámsi,žebychpotomvšemnejradšiodešelnatrvalo dodůchodu.Nicnesnášímvícnežsezodpovídatbanděnějakejch kravaťáků.“

Chvíli mlčím. „Můžu vás požádatolaskavost?“

„No to si pište.“

„ZajdětedoSkidovykóje.Zkustetamnajítseznamsněžnýchskútrůregistrovanýchvholmeskémacoshoctonském okrese,akdyžtakmi to naskenujteapošlete, ano?“

Jemilévědět,žemámnaodděleníněkoho,nakohose můžuspolehnout.Takyměletmonapadne,jestlibymi Mona okopírovala tu složku.

„Cosetamještěděje?“

„Glockposílákaždýhoven,abyznovuprověřilifakta. Nenítonejhoršíkrok,alevšichnisevracísprázdnou,náčelníku.“

Uvědomímsi,žebychmumělapřipomenout,žeužnáčelnicínejsem,aleprávěteďjehrozněpříjemné,kdyžmě takhle někdo osloví. „Díky,Gurčáku.“

„Sradostí.“

Zavěsímavrátímsekpočítači.Kmémupřekvapeními úředníkzcoshoctonskéhookresuposlalseznamlidí,kteří mezilety1993a1995prodalinějakounemovitost.Jenaněm sedmnáctjmen.Napadnemě,žebychmohlajménaprojetna OHLEGu.Zajímalobymě,jestliužmůjúčetzrušili.Celá

„To by neměl být problém.“

zvědavánajedunajejichstránkuazadámpřihlašovacíjménoaheslo.Kdyžnamonitorunaskočíhlavnímenu,úlevou vydechnu.Přejdurovnounavyhledáváníazadámdoformulářevšechnajména.TosaméproveduvSORNu,Registrační aohlašovacídatabázisexuálníchdelikventůstátuOhio.Šancenaúspěchjemizivá,alečlověksinemůžebýtnikdyjistý, kdy se na něj usměještěstí.

Vzhledemktomu,ževýsledkydostanuažzadelšídobu, vrátímsenastránkyÚčetnísprávyokresuHolmesapustím sedoúnavnéhohledáníosob,kteréprodalynebopřepsalysvůjmajetekmezilety1993a1995.Nejspíšjetoztráta času.Ikdybybylamojepodezřeníoprávněnáavrahzměnil svépůsobiště,mohlpředtímžítvnájmu.Mohlvlastnitdům vjinémokrese.Nebotendůmmůžebýtnapsanýnačlena rodiny.Jezdezdánlivěnespočetmožností.Atoaninezmiňujutakovýdetail,jakožeužnejsempolicistka.Ikdybych přecejennějakouspojitostnašla,nebudezrovnasnadné stím něco udělat.

Prokoušusestránkamiazískámcelkemčtyřijména.Vylekámězaklepánínadveře.Přiložímokokekukátkuavenku naveranděspatřímJohnaTomasettihoslímcemvyhrnutým ažkuším.Ramenamupokrývajíbílésněhovévločky.Tváří sezachmuřeně. Zhluboka se nadechnuaotevřu.

Jehopohledsestřetnesmýmapakměočimasjedeod hlavyažkpatě.„Zeptalbychsevás,jaktozvládáte,aleta sklenička ve vaší ruce mluvísamaza sebe.“

„Cojstestímmělspolečného?“zeptámse.

„Zastakový pokrytec nejsem.“

„Takžetonačasováníjejenom náhoda, co?“

„Přesně tak.“

„Takteďsiněcoposlechněte,milýpaneagente.Nevěřím vám.“

Zamračíse apřešlápne znohy na nohu. „Můžu dál?“

„Nejmoudřejší by bylo, kdybysteodešel.“

„Zmoudrosti mězatím ještě nikdy nikdo neobvinil.“

Věnuju mu opovržlivý pohled.

„Heleďte,“ nedá se. „Já nejsem váš nepřítel.“

„Vrazil jste mi kudlu do zad.“

„Někdoprotivámpodalstížnost.Vzhledemktomu,jaká včeravevašíkancelářiproběhlascéna,takbychsenebál vsadit na Johnstona.“

Mápravdu.TosamémiřekliGlock.Alemouzlostto nezmírní. Nechci být rozumnáanevím, komumůžu věřit.

„Kdybychpředradouvašetajemstvívyklopil,“pokračuje John,„taksemůžetevsadit,ocochcete,žebysteteďseděla vnějakévýslechovémístnostiobklopenábandoudrsnejch poldů,cobysezvássnažilivytáhnout,kdetenpohřešovaný amiš skončil.“

Ustoupím aotevřu dveře dokořán. „Proč tady jste?“

Vstoupídopředsíněazavřezasebou.„Chtěljsemseujistit, že jstevpohodě.“

Podívámsenasklenicivesvéruce.Jeprázdná.Ráda bychsiznovunalila,alenechci,abypoznal,žejsemklesla na mysli až do takovýchhloubek.

„Stačilozavolat.“

„Je mi líto,že vás vyhodili.“

„Buďte tak hodný apřestaňte se omlouvat, ano?“

Přikývneashodízramenkabát.Čeká,žehovezmu,ale kničemusenemám,takžehoodneseksedačceapřehodíjej přes boční opěrku.

„Můžeteseprotitévýpovědipostavit,víteto?Existuje něco jakoodvolacílhůta.“

„Nejspíš by to anikničemu nebylo.“

Zamířídokuchyněajásiuvědomím,žesimuselvšimnoutméhopočítačeapoznámek.Vydámsezanímavduchusinadávám,žejsemtovšechnovčasneodklidila.Nechci, aby věděl, že na případu pořád dělám.

Očimapřejedepostoleazamračíse.„Nejstejedním ztěchfanatickýchpoldů,conejsouschopninechatvěciplavat,nebo ano?“

„Ráda dotahuju věci do konce.“

„Ajájsemvyrovnanýmužstředníhověku.“Zavrtíhlavou, přejde kekredenciavezme si čistou sklenici.

„Jen si poslužte, jako doma,“ neodpustímsi.

Zahledísemiupřenědoočí,dojdeažkemně,trochublíž, nežbysemilíbilo,avezmemisklenicizruky.Nejdřívsi pomyslím,žemijichcezabavit,alemístotohopostavíobě sklenicenastůl.Fascinovaněsleduju,jakdokaždénalévá trojitého panáka vodky apakmi tu mou podává.

„Tak jak? Jste vpohodě, nebo ne?“

„Byla bych radši, kdybyste mě uvedl do obrazu.“

„Tak jako takmám sklony porušovat pravidla.“

„Nikdo se otom nemusí dozvědět.“

„Dřívnebopozdějipravdavždyckyvyplujenapovrch.“

Pozvedne sklenici. „Věřte mi, já otom něco vím.“

Přiťuknusisnímakopnutodosebe.Vodkaměpálíaž vžaludku.Užtakzamlženámyslsemikompletnězakalí.ZadívámsenaTomasettiho,opravdusenanějzadívám, aprojedemnoupodivnéazároveňpříjemnéchvění.Nevím, jestlijetoproto,žejemounejlepšíspojkoustímpřípadem, nebojestlijdeoněcozatraceněsložitějšího.

Nenítovyloženýkrasavec.Nevtradičnímsmysluslova. Aleceleksámosobějepřitažlivýtakovýmtímnebezpečnýmanekonvenčnímzpůsobem.Mohlabychvzítjakoukoli částjehoobličejeaoznačitjizanaprostoobyčejnou.Ale kdyžtyčástičlověkposkládádohromady,nicobyčejného naněmnení.Jehotvářjeplnátemnýchstínů,ostrýchrysů atajemství stejnězapovězených, jako jsou ta moje.

„ZadaljsempodpisvrahadoVICAPu,“prozradími,„ale niczásadního se mi nevrátilo.“

„DonedávnaVICAPnikdomocnepoužíval,hlavněna malýchměstechne.“

„Takžebystemožnámohlrozšířitkritériaprovyhledávání. Sama bychseráda mrkla na to, co vám to najde.“

„Toje mijasné.“

„Atojsemsimyslel,žejsteměpustiladál,protožese vámzačínámlíbit.“

„Takteďvíte,žesvámimámjinézáměry.“

Rozesmějesehlubokýmmelodickýmsmíchemajási uvědomím, že to je poprvé, co jsem ho slyšela se smát.

„Hádám,žeasibudedobře,ženetrpímkřehkoumužskou ješitností.“

„Takukážetemito?“

„Však my už to nějak vymyslíme.“

„Takováodpověďbysedalapovažovatzasexuálníobtěžování.“

Zrychlísemitep.Jsemcelázmámená.Rádabychdala obojízavinuvodce,alejsemksobědostatečněupřímnána to, abych si přiznala,že zato můžeten muž.

Dopijesvouskleničkuapřiblížísekemně.Ještějsem nepotkalanikoho,zjehožúsměvubychbylataknervózní.

Teprvekdyžzadkemnarazímdokuchyňskélinky,uvědomímsi,žejsempřednímcouvala.Žejsemplnánapjatého očekávání,kteréjezčástimyšlenkového,zčástifyzického charakteru.Kdyždojdeažkemně,sveškerýmhloubáním přestanu.Pooboustranáchsemiopřerukamaolinkuaznemožní mitak únik.

„Co to děláte?“ vysoukámze sebe.

„Nejspíš pěknou pitomost.“

„Vtom jste dobrý, co?“

„Tosetedavsaď.“Skloníhlavu,nakloníseažkemně apřitisknesvértynamé.Přitomdotekumitělorozechvěje šokarozkošzároveň.Rtymápevnéateplé.Natvářimě šimrájehozrychlenýdech.Cítímpokušenírozevřítrty anechatpolibekzajítdál,alejakýsihlubokozakořeněný ochrannýinstinkt,kterýjsemsizatalétavyvinula,mito nedovolí.Postráncevášněnenípolibeknicmoc.Alecose týčejehoúčinku,mámpocit,jakobyměprávěněkdozasáhl kulometnou salvou.

„Toje pravda.Ale vy už nejste na výplatní listině.“

Nevybavujusi,žebychkněmuvztáhlapaže,alenajednouseoctnoukolemjehoramen.Pevnáhradbasvalůpod mýmarukamasechvějenapětím.Prohloubípolibek,jazykemzkoumámérty,ažmeziněnakonecpronikne.Pustím hodovnitřazcelaseponořímdojehochuti.Cítímvůniboroviceapižmajehovodypoholení.Uvnitřměsejakohad kroutíasvíjítouha.Pronikavěsiuvědomujujehonaběhlý penis přitisknutý kmému těluacelá zvlhnu.

Povztahovéstráncenejsemtakdocelanezkušená.Když jsemžilavColumbusu,zažilajsemněkolikvlahýchvztahů aktomujednuvážnounešťastnouaférku.Aleužjetonějaký ten pátekamísty jsem mírnězrezivělá.

Rukamamivyjedektvářím.Otevřuočiazjistím,žemě pozoruje.Vjehovýrazusemísípřekvapeníazmatek.Jeho mozolnatédlaněmisvírajíobličej.Obatěžceoddechujeme, jakobychom právě uběhlimaraton.

Hřbetyprstůmipřejedepotváři,takjemně,ažmězamrazí. „To bylo nečekané,“ poznamená.

Vezmujehorucedosvýchaodsunusijeztváře,alenemůžu se naněj přestat dívat. Rty měpo polibkustáleještě pálí. „Mohli jsme si to načasovatlíp.“

„Na tom budu muset ještězapracovat.“

Okamžikpřerušízaklepánínadveře.Tomasettirychle ustoupí. „Čekáš společnost?“

„Ne.“

Vyjduzkuchyně,dojdukevstupnímdveřímanahlédnu dokukátka.Překvapímě,kdyžvenkunaverandězahlédnuGlockasčepicístaženoupředvětremhlubokodočela. Zevšehonejdřívměnapadne,ženašlidalšítělo.Otevřu dveře.

„Co se stalo?“ zeptám se ho anaznačím, aby šeldál.

„Náčelníku.“KdyžGlockspatříTomasettiho,vytřeští překvapením oči. „Detrick právě někoho zatkl.“

„Ale pěkné.“

„Vícnež pěkné.“

„Cože?“ vyjeknu. „Koho?“

„Jonase Hershbergera.“

Nemůžutomuuvěřit.Jonaseznám.Chodilajsemsním do školy.Až do osmé třídy, kdy amišové školu končí.Bydlí nazchátraléprasečífarměpárkilometrůodmísta,kdenašli těloAmandy Hornerové.

„Vždyťjetojedenztěchnejhodnějšíchlidí,jakéjsemkdy potkala,“ namítnu.

„Máme důkazy,náčelníku.“

„Jakédůkazy?“ skočínám dořečiTomasetti.

„Krev. Na jeho farmě.“

„Jak ktomu zatčení došlo?“ chcivědět.

„Znovujsmeprohledávaliokolífarmy.Detricknašelpodezřelouskvrnu.Provedlterénnítestnakrevavýsledekbyl pozitivní.ZažádalsiopovoleníkprohlídceaJonassouhlasil.“Glockpokrčírameny.„JedenzDetrickovýchlidínašel kusoděvu,kterýbymohlpatřitjednézobětí.Detricktotam celéuzavřelahledá,jestlitamtohonebudevíc.Právěteď jetamspecialistazkriminálky.Detrickstímchlápkemod federálůzrovnaHershbergeravyslýchají.Vypadáto,žeto bude náš člověk.“

John na mě pohlédne. „Musím tamhned jít.“

Zoufaletoužímjíttamsním.Tatouhamizpůsobuje muka,kterádalecepřesahujífyzickoubolest.Začnupřecházetpopokoji,každýnervvtělenapjatýkprasknutí.Uvědomím si, že siTomasetti oblékákabát.

„Zatraceně,“zamumlám.

Přijdekemněapoložímirukunarameno.„Zavolám hned, jak budu něcovědět.“

Jsempřílišrozčilenánato,abychmohlamluvit,takžejen přikývnu.

Glockužjevenku.Tomasettisepomněještěnaposledy ohlédneavyjdevenzaním.Následujujeažnaverandu.

Dívámse,jakobamužinastupujídosvýchautarozjíždějí se, asotvavnímámnějakýchlad.

„Sakra,“zašeptám.

Anapadnemě,jestlisenáhodouBůhpovšechtěchletech nerozhodl,žeměpotrestázavše,cojsemudělala.Acojsem neudělala.

KAPITOLA 29

Některénocijsoutemnějšíachladnějšínežjiné.Tahleje jednouznich.Jeteprveosmvečer,alemámpocit,jakoby užbylapůlnoc.Mámkocovinuajsemrozrušenánatolik,že semipříčíbýtvevlastníkůži.Potom,coTomasettisGlockemodešli,jsemsidopřálaještějednohopanáka.Atoani nezmiňujustarýdobrýpláč.Alebrečetapítaždoněmoty nenímůjstyl.Zastoliksivmizériinelibuju.Apřestotady přecházímpodomě,bulímjakonějakápuberťačkaadělám tujedinouvěc,kteréjsemsipřísahala,žesevyhnu:litujuse.

Mělabychsioddechnout,žezatklipodezřelého.Měla bychbýtšťastná,žežádnédalšíženyužneumřou.Kariéru mámvkýblu,alemohlajsemdopadnoutmnohemhůř.Tak pročsesakracítím,jakobyminěkdovyrvalvšechnyvnitřnostiztěla?

TeprveažkdyžvesvémmustanguuhánímkHershbergerověfarmě,uvědomímsipříčinusvéhoneklidu:Jonasnení věrohodný podezřelý.

Vždyckyjsemseusilovněsnažilanemíchatspracísvé předsudkyaosobnínázory.Vímmožnálépenežostatní, žeamišovénejsoudokonalí.Jsoutojenomlidé.Takydělajíchyby.Porušujípravidlaatradice.Občasdokonceporuší zákon.Někteříseodzákladníchamišskýchhodnotodchýlilinatolik,žejezdíautyapoužívajíelektřinu.AleneJonas. Sjistotouvím,žeautemnejezdí.Jenombryčkou.Dokonce aninafarměnepoužívámotorizovanýtraktor.Tennatom skútruvžádnémpřípaděneseděl.Atonezmiňujufakt,že seanizdalekanepodobáprofiluvraha.Jonaseznámskoro celýživot,tenvsoběnemáanišpetkuzla.Kdyžjsembyla malá, Mamm a Datt kupovaliodHershbergerovýchvepřové.

Jednou,kdyžsi Datt sJonasovýmotcemoněčempovídali, vzalměJonasdostodoly,abymiukázaljejichnovákoťata.

Jejichdrobnástrakatákočkaužporodilačtyři.Jonasbyldo těchdrobečkůtakzabraný,žesivůbecnevšiml,žeskočkou neníněcovpořádku.Leželanaboku,ztěžkaoddechovala avyplazovalarůžovýjazyk.Poznalajsem,žesejejítělíčkosnažívytlačitdalšíkotě.Netušilijsme,jakjípomoct,tak Jonasběželzasvýmotcemaprosilho,abykočkuodvezli doměstakanglickémuveterináři.Bylomijasné,ženanic takovéhojehootecnepřistoupí.Jonasbrečeljakomaléděcko.Bylomizanějtrapněazároveňmibylonanicztoho,jak tamtakočkatrpíaženejspíšiskoťatyzemře.Pozdějijsem zjistila,žeikdyžkočkanakonecpošla,Jonaskrmilkoťata zláhve avšechna čtyři přežila.

Takovámaličkostvrámcivšechtěchlet.Vím,žeselidé mění.Vím,žesiživotvybírásvoudaňačasdokážeproměnit nevinnostvcynismus,něhuvhořkost,laskavostvkrutost. Aletakyvím,ževětšinasériovýchvrahůjsoupsychopatyuž odnarození.Užjakodětijichvelkáčástzačnesvoutemnou dráhu uzvířat. Jen málo jichvznikne

Odchvíle,kdyjsemsJonasemmluvilanaposledy,uběhlo užmnoholetavím,žesezměnil.Dostalysekemněnějaké zvěsti.Potom,cojehoženapředpětiletyzemřela,začalse chovatponěkudvýstředně.Žijesámaúdajněvederozhovoryslidmi,kteřítamnejsou,včetnějehozesnuléženy.Jeho farmachátrá.Nenakládámocdobřeshnojemapříšerněto tampáchne.Vyhýbásespolečnostianikdotohoužoněm mocneví.Ale vklepechjimtonijaknebrání.

RádabychsisJonasempromluvila,alejemijasné,žemi toDetricknedovolí.Spokojímsesdruhýmnejlepšímřešenímazamířímnafarmujehobratra.DůmJameseHershbergerajeskorostejněsešlýjakotenJonasův.Kdyžodbočujunapříjezdovoucestu,modlímse,abychnenatrefilana policejníoddíly.Poslední,coteďpotřebuju,je,abyněkdo zjistil,žeseměnezbavilitakdokonale,jakbysejimlíbilo.

Zadomemstojízaparkovanábryčka,přednípostávávalach sjednouzadnínohoumírněpokrčenouasesrstízaprášenou

až později vživotě.

sněhem.Zastavímzabryčkouapochodníčkusevydámna verandu.

Dveřeseotevřou,ještěnežstihnuzaklepat.Objevísevnich JamesHershbergerazjehovýrazupoznám,žetadynejsem vítaná.

„Zrovnajsemzaslechla,cosestaloJonasovi,“sdělímmu vpensylvánské němčině.

„Nepřejisisteboumluvit,Kate.“

Vrychlosti muvysvětlím, žemě vyhodili.

Vypadápřekvapeně,aledovnitřměnepozve.„Nechápu, pročanglickápoliciezatyhroznéskutkyzatklaméhobratra.“

„Mánějakéalibi?“zajímámse.

Zavrtíhlavou.„Jonasjesamotář.Snažímsebýtdobrým bratrem,alemocčastosenevídáme.Vedeprostýživot.Celé dny neopouští farmu.“

„Nevíš,jaké má policiedůkazy?“

„Jedenpolicistatvrdí,ženaveranděnašlikrev.“Jamessi prstyprohrábneplnovous.„Katie,můjbratrjeřezník.Často unějbývá krev.Ale nepatří ani jedné ztěchžen.“

„Byl ses za ním podívat?“

„Policieměkněmunepustí.“Strčísirucedokapes.„On toneudělal. Na to vsadímkrk.“

„Vím,žepředpárletypřišeloženu.Jakjejísmrtzvládá?

Změnilo ho to nějak?“

„Bylvelmizarmoucený,tojejasné,aleaninenadával,ani nezahořkl. Její smrt ho jenom přimkla blíž kBohu.“

„Máautonebonějakéjinévozidlo?“zeptámse.

„Tone.Nafarměještěpořádpoužívákoně.“Podíváse naměsprosebnýmvýrazemvetváři.„Katie,onbynikdy neudělal nic proti vůli Boží. Nemáto vpovaze.“

Znovusivzpomenunatakoťata.Natáhnurukuadotknu seJamesovypaže.„Jávím,“ubezpečímhoazamířímkautu.

Nechcesemivracetdomů,alenemám,kamjinambych jela.Přemýšlím,jestlisenemámvydatnaJonasovufarmu,

alejestlitotampoliciestáleprohledává,nepustímědovnitř. Zajímalobymě,coodhalílaboratornítestytékrve.Jemožné,abyseplachýamišskýchlapec,kteréhojsemkdysiznala,vrozpětídvacetiletzměnilvmonstrum?

PředmýmdomemsivšimnuzaparkovanéhoTomasettiho chevroletuaprojedemnouzáchvěvočekávání.Přestožesi toodmítámpřipustit,těšímse,ažhospatřím.Rádabych věřila,žejetokvůlitomupřípadu,alenedovolímsinadtím přemítat hlouběji.

Natrefímnanějnaverandě.„ComáDetricknaHershbergera?“zeptám se, jakmile otevřu dveře.

„Poslaljsemvzorekkrvedolaborky.“Vevlasechanaramenoumásníh.Hledínamětěmasvýmapronikavýmaočimaajásiuvědomím,žejsemrádavcentrujehopozornosti. „Jelidská.“

JehozprávymiponěkudnarušíplánynaJonasovorychlé zproštěníobvinění.PověsímJohnovikabátdoskříně.„Určili skupinu?“

„Jetonulanegativní.HershbergerjeApozitivní,“oznámí mi.„BrendaJohnstonovámělanulunegativní.RozborDNA nám prozradí, jestli ta krev patří jí.“

„Kdy očekáváš výsledky?“

„Za pět dní. Nejpozději zasedm.“

NicztohonevěstíproJonasenicdobrého.Zamířímdo kuchyněadoslovahmatatelněvnímámJohnazamýmizády. Rozsvítímsvětlo,dojdukesporáku,naplnímkonvicivodou apostavím ji na hořák.

„Myslíš, že to udělal?“ zeptám se.

„Jestliseprokáže,žetakrevpatříjednézobětí,taktomá spočítané.“

Otočímsekněmu.„ZnámJonaseužoddětství.Neníto žádný násilník.“

„Lidi se mění, Kate.“

„Vyslýchals ho?“

John přikývne.

„Acosimyslíš?“

Ukazováčkemsipředčelemvykroužíkolečko.„Podlemě jetototální pošuk.“

„Emočníproblémy zněho ještěnedělajívraha.“

„Ani ho to nijaknezbavujepodezření.“

„Aco jeho alibi?“

„Skoro pořád je na farmě.“

„Řeknimi ještě něco ktěm důkazům.“

„Kromětékrvenašeltechnikzkriminálkybotu,kterámá údajněpatřitjednézobětí.Zakrvácenýkusdrátu.Nůž,který odpovídá popisu vražedné zbraně.“

Tazprávamědoslovašokuje.„Nemyslíšsi,žejetonějak mocokaté?Zkussezamyslet.Nenecházasebouanijednu stopu anajednousetohle všechno objevívjeho domě?“

„Kate.“Překvapímě,kdyžmikolemnadloktíovineprsty. „Přestaň. Je po všem. Dostali jsme ho.“

Pohlédnu mu do očí. „Jonas to neudělal.“

„Protože jeamiš?“

„Proboha,Johne,vždyťneumířídit.Onnatomskútrujet nemohl.“

„Totvrdí on.“

„Neodpovídá profilu.“

„Profilování není zrovna exaktní věda.“

Povzdechnusi.Přejusi,abychbylastejněspokojenájako ostatní.„ZkontrolovalsnaVICAPutenpozměněnýmodus operandi?“

Podrážděnězaúpí.„Užtiněkdyněkdořekl,ževážněnedokážešnechatvěciplavat?“

„Chci se natahlášení podívat.“

„Řekljsemtéanalytičce,abysenatovykašlala,kdyžuž jsme ho chytli.“

„Johne, prosím.“

Zavrtíhlavou.„Jenomtímztrácíščas,alemůžujíznovu zavolat, aby ti to poslala.“

„Díky.“ Stoupnu si na špičky apolíbím ho na tvář.

„Chtějí,abychsevrátildoColumbusu,Kate.Přišeljsem se rozloučit.“

Nemělobymětopřekvapit,alepřestosetakstalo.„Kdy odjíždíš?“

„Užmámsbaleno.Chystaljsemsevyrazitještědneska vnoci.“

BěhemposledníchpárdnísezJohnastalmůjnečekaný spojenec.Bylpromězdrojeminformacíapodpory.Uvědomímsi,žemibylipřítelem.

„Tak to jsem ráda,že ses stavil,“ vypravím ze sebe.

Pozvednejedenkoutekústdopokřivenéhoúsměvu.„Jenomjsizeměchtělavytřískatinformaceohlednětohopřípadu.“

„Totaky.“Líbísemijehosmyslprohumor.Zajímaloby mě,jakébytobylo,kdybybylsoučástíméhoživota.„Zrovna jsem si na tebe začala zvykat.“

„Většinalidíseměchcetakakorátzbavit.“

Upřímněserozesměju,alenajednousecítímcelánesvá. Neumímseloučit.Nedokážuopětovatjehopohled.Chcise otočit, ale on ke mně natáhne ruku azabránímivtom.

„Něco jsme tady prve nestihli dokončit,“ nadhodí.

„Myslíš tu pusu?“

„Prozačátek.“

Přimknesekemnětaktěsně,žemezináminezůstaneani mezírka.Srdcemibijejakosplašené.Poprvézacelédnyse mizmyslivypařívšechnymyšlenkyohledněpřípaduaplně sesoustředímnaJohna.Skloníhlavuartymijemněpřejede pomých.Jehodechvonípomentolu.Jehopolibekjejemný aváhavý.Odtáhneseapřitisknemidlaněnatváře.„Napadlo mě, co by se asi stalo, kdyby nás nevyrušili.“

„Nejspíš bych ztoho zbaběle vycouvala.“

„Nebo bych řekl něco nevhodnéhoanaštvaltě.“

„Možnájsme trošku vyšli ze cviku.“

„Myslíšsi,žesisnějakýmitěmizákladydokážemeještě poradit?“

„Kdyžsenatopořádněsoustředímeanenechámeserozptýlit, tak by to za pokus stálo. Uvidíme, co se stane.“

Hloupěsenasebeusmějeme.Nechci,abytahlechvílevyznělanějaknepřirozeně,aleužtomutakje.Uvědomímsi, že ani jednomu znás tyhle věci moc nejdou.

„Dášsipanáka?“zeptáse.

„Je to dobré na slabá kolena?“

„Je to dobré na plno věcí.“

Odstoupíodemě,přejdekeskříňcenadlednicíavytáhne zníláhevvodky.Vypnusporák,vezmudvěskleniceapostavím je na linku.

Moupozornostpřitáhnezaškrábánínaokno,akdyžse ohlédnu,spatřímzrzavéhokocourasobličejempokrytým namrzlým sněhem.

„Dneskamusíbýttomuchlapíkovidocelazima.“John dojdekedveřímaotevřeje.Kocourvstřelídovnitř,zasyčí na Johna azmizí vobýváku.

„Začínáš se mu líbit,“ usměju se.

„Mámetohohodněspolečného,obajsmetaktrochuztracení.“Naplnískleniceapotéjepozvedneme.„Taktedyna uzavření toho dlouhého azapeklitého případu.“

Přiťuknusisnímasnažímsevduchuneuvažovatnad tím,jestlijetenpřípadskutečněuzavřený.Hodímepanáky dosebe,anižbychompřerušiliočníkontakt.Jemijasné, coteďpřijde.Nemůžusivzpomenout,kdyjsemsetakhle cítila naposledy.Anemůžu uvěřit,že se skutečně chystám podlehnouttomunezodpovědnémunutkání,kterémivíří krev.

Seberemiskleničkuzrukyapostavíjinalinku.Vpříštím okamžiku už se ocitámvsevření jehopaží.

Políbímě,aletentokrátužneváhá.Jetopolibekmuže, který ví, co chce, anebojí si to vzít.

„Co to děláš?“

„Říkal jsemsi, že bychtěmohl dostat do postele.“

„Vtipné, já si zrovna říkalato samé.“

„Takžestímnemášproblém?“zašeptá.

Ptásekvůlitomuznásilnění,uvědomímsi.„Vjistém boděsvéhoživotabychokamžitězdrhlaaužnikdyseneohlídlazpátky.Nebobychzničilavšechnyvyhlídkynanáš vztah, nebo co to mezinámi je.“

„Mysleljsem,žeznalcemnazabíjenívztahůjsemčistě jenom já,“ neodpustísi.

„To se pleteš.“

„Je to snad varování?“

„Nejspíš.“

Pohlédnenamětěmasvýmatmavýmadivokýmaočima. „Nemusímesinanichrát,Kate.Jsmetujenommydva.Ty ajá.“

„Atvojetašky.“

Upřímněserozesměje,zvednemě,zamířísemnouna chodbu azabočí do prvních dveří.

„Promiň.“Zacouvázpátkynachodbuaodnesemědoložnice.

Postavíměvedlepostele.Očimazalétnekestarépetrolejce namém nočním stolku. „Fungujeto?“

„Patřiloto Mamm.“Jednazmálavěcí,kterémiponízůstaly. „Sirky jsou všuplíku.“

„Nikam nechoď.“ Rozkaz odlehčí úsměvem.

Nervyužmámnapjatékprasknutí.Sleduju,jaksundává zlampystínítko.Škrtnezápalkouapokojnaplníplápolající světlo.Dojdekemně,položímirucenaramenaazahledí se mi do očí.

„Uždlouhojsemsnikýmnebyl.“Nachvílipohledodvrátí apak se na mězadívá znovu. „Naposledy sNancy.“

Vzpomenusinavšechno,cojsemoněmslyšelanebo četla,apřemýšlím,jestlijetovšechnopravda.Jestlimu opravdupotom,comuzavraždiliženuaděti,ujelynervy.

„Špatné dveře,“ upozorním ho.

„Být sámdva roky je hodně dlouhá doba.“

„Společnost mi dělal zástup démonů.“

Přemýšlím,jestlibymiřeklpravdu,kdybychsehonato zeptala.Přemýšlím,jestlitochciskutečněvědět.

Rukamamisjedekespodnímulemumikiny.Zvednuruce aonmijipřetáhnepřeshlavu.Pohledemzajedekmépodprsence,sklouznejímkmémubřichuaještěníž.Rukamami prohrábnevlasyalehcejezacuchá.Prstysemizastavína tváři,potomzaháknepalcezaramínkapodprsenkyastáhne mi je přes ramena.

Prsamiovanechladnývzduchajásezachvěju.Velmi jasněvnímám,jakserukamaposouvákmémuzipuukalhot.Chvějícímiseprstyodepneknoflíkazatáhnezazip.

Přepadneměstud.Potřebujunějakzaměstnatruce,takžese natáhnupoknoflícíchjehokošile,alejsemtakrozrušená,že sisnimi nedokážu poradit.

Johnuchopímédlaněapolíbíje.„Jakjemožné,žedokážešuprostřednocihonitpolesešílenceaanitrochusenezapotit,alekdyžjdeotohle,taksetřeseštak,žesinevíšrady ani sknoflíkyukošile?“

„Myslím,žekdybypřišlonavěc,takbychtipravděpodobněnakopalaprdel,Tomasetti.“

Zakření se. „To máš nejspíš pravdu.“

Pokusímseusmát,alemístotohozrudnujakorak.„Tohle mimocnejde.“

Přitiskneminačelorty.„Nebuďnervózní.Jsemtojenjá.“

Rozepnesikošiliaodhalítakširokýhrudníkschumáčem tmavýchchloupků.Jesvalnatý,alenemoc.Štíhlý,alespíš vestyluběžcenadlouhétratě.Kdyžmistáhnedžínypřes boky,veškerémémyšlenkysevytratí.Vystoupímznohavic asleduju, jak ion odhazuje kalhoty stranou.

Jehodotekjejakozásahelektřinou,kladnéazápornénábojemipřeskakujízjednohonervovéhozakončenínadalší.

Pomaluměvedepozpátkukposteli,shodíměnaniaskloní senademnou.Vzrušenímězaplavíjakovelkávoda.Zalévá métěloskaždýmhlasitýmúderemméhosrdce.Prohnuse vzádech, chci ho, chci tuto chvíli,tolik to chci.

KdyždoměJohnpomalupronikne,mámpocit,jakobychombylistředemvesmíru,jenmydva,ajakobymilosrdný Bůhdvěmanedokonalýmlidempožehnaldokonalýmokamžikem.

KAPITOLA 30

Johnleželvpostelianaslouchal,jaksníhvevětrunaráží dooken.Katevedlenějspalatichýmnehybnýmspánkem vyčerpanéhodítěte.TohlenebylatasprávnáchvílepromyšlenkynaNancy,přestosejimnedokázalbránit.Cítiljiještě dlouhopoté,cojizavraždili.Nejejípřítomnost,alespíšjakýsijejíotiskvjehoduši.Někdyvposledníchměsícíchto zmizelo.Užsinedokázalvybavitjejíobličejanivůnijejího parfému. Stala sevzpomínkou.

Nebylsijistý,jaksemácítit.Celétydvarokyjehoživot představovaljenomzármutek,trápeníahněv.Naplňovala hojensebelítostazlostnasebesama.Celétopronějbyl trest.Apotompomsta.Přestalseovšechnozajímat.Osvou práci.Osvépřáteleavztahy.Přestalsezajímatosebesamotného.Apakpřišeltenpřípad,kterýmělbýtjehoposledníšancí,aKatesesvýmaneklidnýmaočima,pěkným úsměvematajemstvímskorostejnětemným,jakojetojeho. Nějakýmzpůsobembylznovuvržendosvětaživých.Pro muže,kterýkolísánapokrajisebedestrukce,tonenízrovna snadnýpřechod.Stálemělpředseboudlouhoucestu,ale tohlebyljejízačátek.

Mělvědět,žesedostavípocitviny.Vždyckytomutakje. ProtožeonžilaNancyaholkybylymrtvé.Protožeživotpokračovaldálibeznich.Protožesepřestodostal.Ato,žese vyspalsKate,způsobíjenomkomplikace.Nebylnavztah připravený.Neuměludělatněkohošťastným.Nakonecse dohryzapojírůznáočekávání.Uvědomovalsi,žetatoočekávání nemůže nikdy splnit.

Vyklouzlzpostele,spěšněsinatáhldžínyaopustilložnici.Popadlkabátaklíčeazamířilkautu.Nevěděl,pročutíká. Možnáproto, že být sněkým chcemnohemvíc odvahy než být sám.

Nockolemnějbylataktichá,žeslyšelťukánídopadajícíchvloček.Nekouřilužskoropůlroku,alezrovnateď potřebovalcigaretustejněnaléhavějakofeťák,kterémuse právědostavilabsťák.Otevřeldveřeuspolujezdce,vytáhl zpřihrádkyvautěkrabičkumarlborekajednusizapálil. Zrovnadosebenatáhltenprvníopojnýobláčekkouře,když sesvrznutím otevřelydveředomu.

„To se to chystáš celé vykouřit sám?“

OtočilseanaveranděspatřilKatevhuňatémžupanuavlněnýchbačkorách.Takhlerozcuchanáazahalenávžupanu byneměla vypadat sexy,alestejně takvypadala.

„Nechtěl jsemkouřit uvnitř,“ řekl.

„Mohla bychtrochu otevřít okno.“

Posadilisevkuchynikestoluapředávalisicigaretutam azasezpátky,dokud ji celou nevykouřili.

„Mám pocit, jako bych tě zkazil,“ ozval se John.

„Neradatiničímpředstavu,kterousisomněvytvořil,ale tohle nebyla moje prvnícigareta.“

Prohlíželsiji.Líbilosemu,jakjívlasypadajídoočíajak sijeneustáleodhrnuje.Vtuchvílisiuvědomil,žesemuasi líbí se vším všudy.

„Takkdo tě tedazkazil?“

Usmálase.„Mámjednukamarádku,GinuColorosu.Prošly jsme spolu akademií.“

„Jotak,divokéčasynaakademii.“Najednouoníchtěl vědětúplněvšechno.„JakseGiněpodařilozkazittakovou hodnou amišku?“

„Kdybych ti řekla všechno, musel bys mě zatknout.“

„UžteďsemiGinalíbí.“

Usmálase,ajakobysivzpomněla,zasezvážněla.„Nehodilajsemsesem,hlavněpotom,conaměbiskupuvalil bann.“Pokrčilarameny.„Bylajsemdostmladánato,abych samasebepřesvědčila,ženatomnezáleží.Bylajsemnaštvanáahrdá.Našetřilajsemsinaautobus,akdyžmibylo osmnáct, přestěhovala jsem se do Columbusu.“

„To musel byt drsný přechod.“

Rozesmálase,jakobytoaninestálozařeč.„Bylajsem jakorybanasuchu.Vkapsejsemmělajenomstodolarů. Nosilajsemšaty,kterémiušilamáma.Zkrátilajsemsije, ale…,“zavrtělahlavou.„Všaksitodokážešpředstavit. Vkaždémpřípadějsembylanadně.Bezpráce.Bezdomova.Neznalajsemaniživáčka.NežjsempotkalaGinu,žila jsemvpodstatěnaulici.“

„Jak jste se potkaly?“

„Nebylatozrovnaláskanaprvnípohled.“Sklopíočiapak nanějznovupohlédne.„Bylazima.Nemělajsemkdespát. Nechalaodemčené auto.“

„Tosspalavjejímautě?“

„Ránochtělajetdopráceanašlamětam.“Jejíústaseroztáhladoironickéhoúsměvu.„Ještěnikdyjsemotomnikomu neřekla.“

„Zavolalapoldy?“

„Hrozilatím.Aleasijsemmuselavypadatdostneškodně, protožeměnakonecvzalaksobědobytu.Dalaminajíst. Ahned nato už jsem měla kde bydlet.“

Další úsměv, tentokrát pobavený.

„Ginadělalavšechnytyšpatnévěci,předkterýmiměvarovali.Kouřila.Pila.Mluvilasprostě.Přišlamijakohrozná světačka.Nevím,jaknebopročktomudošlo,aleklapalo nám to.“

„Jaksesdostalakpolicii?“

„GinadělalavColumbusupolicejnídispečerku.Mněse nakonecpodařilosehnatprácijakoservírkavpalačinkárně. Vnocisevraceladomůavyprávělami,jakýměladen.Přišlomi,žemátunejúžasnějšíprácinasvětě.Takyjsemtakovouchtěla.Takžejsemsevrátilanastředníadodělalaji.

Oměsícpozdějimisehnalaprácidispečerkynaobvodním oddělenínedalekocentra.Napodzimjsmesepakpřihlásily knástavbovémustudiutrestníhořízení.Orokpozdějiuž

jsme byly na akademii.“

Zíralnaniauvědomilsi,jakhotouchvátilo.Jakhoona uchvátila.Promuže,kterýmáběhempárhodinodjet,tonení zrovnanejpříhodnější rozpoložení.

„Acoty,Tomasetti?“

„Já už jsem se zkažený narodil.“

Sesmíchemsenatáhlapokrabičcecigaret.Johnsinebyl jistý,pročhotolikpotěšilo,kdyžsizapálila.Možnáproto,žetakvypadalavícjakočlověk,užnetakdokonale,ale oždibíček blíž jeho poskvrněné duši.

„Cos dělal před tím, než ses dal kpolicii?“zeptalase.

„Jsemtamodjakživa.“Zakroužilrameny,abyuvolnilnapětí,kterésemuzačalovkrádatdozátylku.„Myslím,že jsmesedostalidobodu,kdybysesměmělazeptat,cose stalo vClevelandu.“

„Říkalajsemsi,žekdybysotomchtělmluvit,takbys začalsám.“

Neodvrátilapohled.Tonanějudělalodojem.Pravděpodobně víc, než by jí kdy dokázal přiznat.

„Koliktoho víš?“ zajímalse.

„To,cobylovmédiích.Jemijasné,žetovětšinoucelé překroutí.“

„Není to nic pěkného, Kate.“

„Jestli nechceš,tak otom mluvit nemusíš.“

Poprvézacelýživotalepromluvil.Katemudalaněco, čehosemuuždlouhonedostalo:naději.Díkynísiuvědomil,žedensedápřežítibezalkoholuaprášků.Jenačase, abyturánuznovuotevřel,vypustildémonyazačalozdravný proces.

„Víš, kdo je ConVespian?“

„Vespianaznávtomhlestátěkaždýpolda.Clevelandská verzetoho mafiánského kmotra Johna Gottiho.“

„Kterámá vsoběiněco zšílenství Charlese Mansona.“

„Narkotika. Prostituce. Hazard.“

„Mělprstyvplnokšeftech,aleobchodovalhlavněsheroinem.Nebálseničeho,anivraždy,kdyžnatopřišlo.Aco

teprvkdyžtímchtělzanechatnějakývzkaz.Mojezkušenosti sVespianemzačaly,užkdyžjsembylobyčejnýpochůzkář. Dvakrátjsemhozabásl.Voboupřípadechseztohovyvlíkl. Každýpoldaznarkotikveměstěmělnanějspadeno.Aleten parchantmělpokaždéneuvěřitelnoukliku.Atakybylpěkně nebezpečný, protože to byl pěknejmagor.“

„Nepříjemnákombinace.“

„Vyvlíklseztohopomocíprachů.Chtěljsemtobýtjá, kdohonakonecsrazíkednu.Někdyběhemtédobyseto staloosobnízáležitostí.“

ZvážnělaaJohnpoznal,žejejíjasné,žeteďvyprávění naberetemnějšíobrátky.

„Můjparťákbylzestaréškoly,jmenovalseVicNiswander.Skvělejchlap.Dobrejpolda.Měldrsnýsmyslpro humor.Zrovnasestaldědečkem.Čtyřiměsícedopenze. Dělalijsmesiztohosrandu,alechtělVespianadostat,ještěnežodejde.“PřitévzpomínceseJohnusmál.Alekdyž sevduchudostalkhrůze,kteránásledovala,mělpřitom úsměvupocit,jakobyseprávězakousldohnijícíhokusu masa.„MělijsmesVicemveVespianověoperacinašeho člověka.Užsinepamatuju,kdejsmektomuchlapovipřišli. ByltojenomnějakejsvinskejfeťákjménemMannyNewkirk.Tensianinedokázalsámutřítprdel.Zadvackubyl ochotnýkaždémuvysypatvšechno,coví.Jednénocijsem sisnímsmluvilběžnouschůzku,aleněcomidotohovlezlo. Holkyněcoměly–basketneboco–anemohljsemtamjít. MístomětamšelNiswander.“Zhlubokavydechl,abyuvolnilčástnapětívhrudi.„Někdojepřepadl.Tizmrdijepolili benzínemaupálilijezaživa.“

Johnsenanianinepodíval.Nemohl.Nesevšemitěmi obrazy, které se mu míhalypřed očima.

„Každémubylojasné,žezatomůžeVespian,alenemohli jsme to dokázat.“

„Ale proč by upálil policistu?“ zeptalase.

„Vespian chtěl určitou informaci.Adostal ji.“

„Jakou informaci?“

„Mou adresu.“

Trhlaseboujennepatrně,aleJohnsitohovšiml.Věděl, co teď přijde.

„Šel potvérodině.“

Přikývl.„Vtrhlidovnitř,kdyžjsemtamnebyl.Vespian apárjehohrdlořezů.Znásilnilimouženu,oběmojeholčičkyapakjevšechnyzavraždili.Upálilijezaživastejnějako Vica.“

Natáhlaseauchopilahozaruku.„Nedovedusianipředstavit, jak to muselo být strašné.“

„Některédetailysedonovinvůbecnedostaly.Tělabyla takohořelá,žezbylojenmálodůkazů.Otomznásilnění jsemsenedozvěděl,dokudjsemsekVespianovisámnedostal.“

Nedokázalsejísvěřitstím,cospatřil,kdyžsedostalza pásku,kteroukolemdomunatáhlihasiči.Nebyldostsilný na to, aby si dobrovolně připomínal ty hrůznéobrazy.

„Šéfměposlalnanemocenskou.Nějakýmzpůsobem jsemsedostaldonemocnice.Napodělanoupsychiatrii.“ Pokusilseusmát,alenepovedlosemuto.„Abychřeklpravdu, skoro nic si ztoho nepamatuju.“

„Nechápu, proč policiepoVespianovi nešla.“

„Alešla.Všakvíš,jacíjsme.Držímepřisobě.Šliponěm. Ale ten zmrd byl nepolapitelný.“

„Neumímsianipředstavit,jakétoprotebemuselobýt,“ zašeptala.

„Takžezatímcotohlevšechnošlodosraček,játrčímvnemocniciatupěčučímdozdi.Jednohoránasedímnatakovémtompošahanémskupinovémsezení,jakhoznášz Přeletunadkukaččímhnízdem,ajedenblázenmitampovídá, žejediné,cokuzdravenípotřebuju,jenějakámise.Trochu jsemsenadtímzamyslelauvědomilsi,žetenchlapnebude ažtakový cvok, jak si ostatní myslí.“ Pohlédl na Kate. „Tak jsem si našel svou misi.“

„Kdyžužsenějakýpoldarozhodne,dokážebýtpěkně dobrýmzločincem.“Johnnanivrhlvážnýpohled.„Chceš slyšetizbytek?“

Přikývla. „Jestli mi to chcešpovědět.“

„ZačaljsemVespianasledovat,poznaljsem,jakprobíhajíjehodny.Kamchodí.Skýmtrávíčas. Všechnyostatní stránkysvéhoživotajsemodsunuldopozadí.Nejedljsem. Nespal.Alehladaniúnavujsemnikdynepocítil.Tenblázen mělpravdu.ZaměřiljsemsenaVespianaatoměvyléčilo. Každoustředečnínochrávalpoker.DosvéhosídlavAvon Lakedoraziljakopodlehodinek.Obvykleodjíždělkolem třetínebočtvrtéráno.Jednohorána,kdyžšelkesvémuautu, jsemtamnaněhoužčekal.“

Katenanějhleděla,vetvářiztuhlývýraz.Věděla,cojí vpříštímokamžikuřekne.Bylotojakosledovatvlak,který to plnou parou napere do auta na přejezdu.

„Daljsemmuránuparalyzérem.Kdyžšelkzemi,nasadil jsemmupouta,hodilhodokufruaodvezljsemhodoskladu,kterýjsemsipronajal.Vnebezpečnéčtvrtinanábřeží.

Přivázaljsemhokžidliaspomocíbožíjsemznějdostal doznání.Všechnytysviňskédetailymámnahrané.Jakje mučil.Znásilnil.Nejenmouženu,aleiméděti.Maléholčičky.“

„Ach, Johne…“

Přerušilji.„Věděljsem,žetanahrávkabudenepoužitelná.“Zhlubokavydechlautřelsidokalhotvlhkédlaně.„Nechtěljsemhozabít,Kate.Chtěljsemjenomjehodoznání.

Alekdyžmiřekl,covšechnojimprovedl…,jakobychuž nebylsámsebou.Sledovaljsem,jakněkdojinýtohozkurvenýho šmejda polévá benzínemaupaluje ho zaživa.“

Johncítil,jakmutěloovládátřas.Dechznějvycházel vtřesoucíchseporyvech,jakobytobylypotlačenévzlyky. Jejichzvuksetichemdomurozléhalsnečekanouhlasitostí.

Kdyžzvedlruce,nekontrolovatelněsemutřásly,takžeje

„Šel jsi poVespianovi.“

položilnastůlpředsebe,pohlédlnaKatezpřímaapověděl jí něco, sčím se dosud nesvěřil jediné živé bytosti.

„Sledovaljsem,jakVespianhoří,anecítiljsemnicnež uspokojení.“

Rychlezamrkala,aleipřestosejínepodařilozahnatpříval slz. Když jestírala, ruka se jíchvěla.

„Takteďvíš,sjakýmchlapemjsitodneskaspala,“povzdechlsi.„Víš,cojsemudělal.Pročjsemtoudělal.“Pokrčí rameny.„Romantickápředstavaspravedlnosti?Špatnejpolda? Nebojenom obyčejná vražda prvního stupně?“

Podobuněkolikaúderůsrdcebyloslyšetjenjehozrychlenédýcháníahučenívětrukolem okapu.

PochvílisiKateodkašlala.„Vípolicie,žestoudělalty?“

„Podezřívaliměužodzačátku.Nebylatožádnávěda, dátsidohromadyjednaajedna.Netrvalodlouhoazačali čmuchatkolemmě.“Donutilsekúsměvu.„Alebyljsem opatrný.Nenechaljsemjimnic,čehobysemohlichytit.Jediné,coměli,bylyakoráttaknějakénahodilébezvýznamné detaily.“

„Ale stačilo to na to, aby tě postavili před porotu.“

„Tojo,alenetrvaloanihodinu,abymojeobviněnízamítli.“Usmálse.„Abyspochopila,takskutečnédůkazymířily naVespianovaspolečníka.Vímto,protožejsemtotaknaplánoval.To vnovináchnebylo.“

„Jeho společníka nakonec odsoudili.“

„DostaldoživotívefederálnívěznicivTerreHaute.“ Usmál se. „Tomu říkám spravedlnost.“

„Cospotomdělal?“

„Vrátiljsemsedopráce.Čekaloměsamépapírování, protožesimysleli,žepředstavujuprospolečnosthrozbu. Zašeljsempřílišdaleko,Kate.Zatracenědaleko.Jakmileto jednouuděláš,nenícestyzpět.Šéfměchtělodtamtudvyštípat.Znepříjemnilimitotam.Nakonecsejimjejichpřání splnilo.“

„Ajak ses dostal ke kriminálce?“

„Technickyvzatojsemmělčistýštít.Podleměbylnáš veliteltakrád,žesinademnoumůžeumýtruce,žezatahal zanitkyazařídil,abyměvzali.Cojinéhobyasitakměl dělatspošahaným,prohnilým,vysocevyznamenanýmpolicejnímdetektivem?“

„Poslat ho někam, kde nebudedělat problémy.“

„Přesně.“Pohlédlstranouaušklíblse.„Aleobavíme,že našeproblémysinásvždyckynajdou.Ukriminálkyužmě majíplnézuby.Zůstalmicejch.Přílišmnohobalastu…“

Zvedneramenoazasehonecháspadnout.„Atoseaninezmiňuju ochlastuaprášcích.“

„Johne.“Vyslovila jeho jméno jemně. „Jak špatné to je?“

„Kdyžsecvokařisnažilipřijítnato,comije,předepisovali mi prášky jako bonbony. Sradostí jsem jim vyhověl.“

Nesnášelzklamání,kteréspatřilvjejíchočích.AleKate nebylaprvníosobou,kterouvposlednímrocezklamal. Zklamalvpodstatěkaždého,kohoznal,včetněsebesamotného.

„Budešvpořádku?“zeptalase.

Johnvstal.Kdyžknípřistoupilblíž,očisejírozšířily očekáváním.Ovinuljíprstykolempaží,pomalujizvedlna nohyapohlédl nani.

„Kdyžjsemstebou,“řekltiše.„Přesnětohle.Kdyžsteboupracuju.Tomipomohlo,Kate.Pomohlomitocítitněco, co jsem nepocítil už hodně dlouho. Chci, abys to věděla.“

„Řekněme,žena tom pracuju.“

„Já to vím,“ přikývla.„Věř mi.“

KAPITOLA 31

Znepokojnéhospánkuměvytrhneostrézazvoněnítelefonu. Překulím se azvednu to, ještě než se zcela proberu. „No?“

„Mluvím snáčelnicíKate Burkholderovou?“

Nazlomekvteřinyjsempořádnáčelnicípolicieaněkdo voláohledněnovýchokolnostívpřípadu.Aleveskutečnostitojenompozůstatkyspánkulechtajímoufantazii.Hned vpříštímmomentusiuvědomím,žeměvyrazili.Uvědomímsi,žezatkliJonaseHershbergera.Ažejsemsevyspala sJohnemTomasettim.

Posadím se. „Ano, tady Kate Burkholderová.“

„TadyTeresaCardona.JsemkriminálníanalytičkazÚřaduprokriminálnívyšetřování.JohnTomasettiměpožádal, abych vám předala souhrnnou zprávu zVICAPu.“

CítímJohnovunepřítomnost.Důmzasezejeprázdnotou, nakterouužjsemsitakzvykla.Spustímnohyzpostele anatáhnu se pro župan.

„No ovšem, ráda bych se na ni mrkla conejdřív.“

„Nemám váš e-mail.“

Vysypu ze sebe svou adresu. „Kdy to můžete poslat?“

„Co takhle hned teď?“

„Tobybyloskvělé.Díky.“Zavěsímapřepadneměvzrušeníapocitzmaruzároveň.Dobrázprávaje,žebudumít konečněsrovnánírůznýchpřípadů,kteréteďtolikpotřebuju.Svézklamáníalenechcizkoumatpodrobněji.Byloby snazší,pohodlnější,kdybychuvěřilatomu,žetuprudkou bolestvméhrudimánasvědomíztrátazaměstnáníanejspíš ikoneckariéryupolicejníchsložek.Jsemksoběaledostatečněupřímnánato,abychsipřiznala,žetomáspíšcodělat sJohnovýmodjezdem,přikterémjsmesineřeklivícnežjen obyčejnésbohem.Rozhodnusetímnezaobírat.Dnesráno

měčekádostpráceibeztoho,abychktomupřihazovala haldunejasnostíapochybnostípramenícíchzpředchozí noci.

Odesetminutpozději,vyzbrojenáhrnkemkafe,užsedímustoluvesvépracovněaotevíráme-mailovousložku. Ajakjsemčekala,najdutame-mailodT.Cardony.Kliknu napřílohuastáhnusouborpdfsnázvem:paintmlOH_inquiry53367vsumrpt.pdf.Monitormizaplnístotřicetpět straninformací.Nekonečnýproudroztříděnýdokategorií jako Informaceooběti, Druhytraumatuzpůsobenéhooběti, Sexuálníinterakceútočníka, Použitázbraň adomnoha dalších.Abychsetímprokousala,budupotřebovatopravdu hodněkávy.

Začnus Druhytraumatuzpůsobenéhooběti.Vpoledne užjsemzevšehotohokofeinucelánabuzená,přetíženáinformacemianaprostoznechucenázpobytumezistálestejnýmičtyřmizdmi.Snažímsesoustředitnapřípad,alemyšlenkymineustálezabíhajíkJohnovi.Minulánocuměbyla výjimkou.Možnájsoutopozůstatkyméamišskévýchovy, alesexberuhodněvážně.NemůžupřestatnaJohnamyslet. Navšechno,cojsmespolusdíleli.Anavše,cobylořečeno.

Většinalidíbyhozajehorozhodnutívzítspravedlnost dovlastníchrukouodsoudila.Ipřesto,žejásamanejsem vtomhleohleduzrovnasvatoušek,sistálemyslím,žesebrat někomuživotnenísprávné.Vím,žetrýzeňněkdymůžebýt takstrašná,žejilidskésrdcenedokážesnášet.Pláčmůžebýt někdytaknevýslovný,žeholidskámyslnedokážepřijmout. ProJohnovodobrobychsipřála,abynašelalespoňněco,co se podobá klidu amíru.

Zpráceměopůltřetívytrhnezaklepánínadveře.Jsem štěstím bez sebe, když na zadní verandě spatřímGlocka.

„Jestliženávštěvapřijdekzadnímuvchodu,znamenáto, že přináší špatné zprávy,“ poznamenám.

„Nechcihnátvodunamlýnvšemtěmzlýmjazykům.“

Vejde dovnitřasetřepesizbundy sníh. „Venku je to děs.“

„Podlepředpovědimádoránanapadnoutpatnáctaždvacetcentimetrů.“

„Zasranázima.“Alepohledemsezastavínamémnotebookuvrnícímnakuchyňskémstoleanastozíchpapírukolem něj. „Vypadáte, že by vám pauza bodla.“

Zavřu za ním dveře. „Něco nového vpřípadu?“

„PořádjsmenaHershbergerověfarměahledámedůkazy.“

„Co si otom myslíš?“

„Hershbergerjevprdeli.“

Vkuchyninámnalijudvahrnkykafe.„Myslíš,žetobyl on?“

„Jetamhromadadůkazů.Bota,kteroujsmenašli,patří AmanděHornerové.Jejímámajidnesránoidentifikovala. MámespodníprádlosDNA.Čekáme,ažsenámozvouzlaborky.“

„Nemyslíšsi,žejetocelénějaknápadné?“

„Ktébotěnebospodnímuprádlusenemohldostat,kdyby neměl kontakt soběťmi.“

„MrklijstenaCODIS?“CODISbylazkratkadatabáze DNApodsprávouFBI,kdesičlověkmůževyhledatoprávněné vzorky DNA.

„Pořádčekáme.“

Podám mu hrnek. „Jak se vede Skidovi aGurčákovi?“

„Detrickjevyhnalnamráz,abysehrabalivhromadě hnoje.“

Nemyslímtojakožádnývtip,alevůbecseminelíbípředstava,žeDetrickmýmstrážníkům,zejménaGurčákovi,kterýužjevletech,přidělilpráci,kdysehraboupoloktyve sračkách. „Sekýruje vás Detrick moc?“

„Vykračujesi,jakobyprávězabáslJackaRozparovače. Prýnásvšechnyvezmenajakousivelkouloveckouvýpravu, jakmile to tady všechno pěkněuzavřeme.“

„Většinazjehochlapůnatoje.Hádám,žeDetrickbýval naAljašce jakýmsi nabušeným loveckým průvodcem.“

„Dobrá motivace,jestli tě baví stříletsrny.“

Glocksealemocohromeněnetváří.„Držítese,náčelníku?“

MyslímiproletívzpomínkynaTomasettiho,alerychle jezaženupryč.„Vím,žetoasibudeznítšíleně,alejsemsi stoprocentně jistá, že je Jonas Hershbergernevinný.“

Glocknamězamrká,zjevnějsemhopřekvapila.„Jeto divnej pavouk.“

„Tojeiplnojinýchlidí,alepsychopatatoznichještě nedělá.“

„JáJonaseznám,Glocku.Neumířídit.Keskútrunemá vůbecpřístup.Nenímožné,abytyvraždyspáchal.“Na chvílisezamyslím.„Zkontrolovaljsi,jestlisenatěchšestnáctletněkamnepřestěhoval?“

„Žijevtomdoměužoddětství.Zdědilho,kdyžmurodičepředosmiletyzemřelipřidopravnínehodě.“Odmlčíse nachvíli.„Alenašlijsmedvousetlitrovésudy,vekterých spalovalodpad.Poslalijsmevzorkypopeladolaborky,aby zjistili,jestlitamvnedávnédoběnespálilinějakéoblečení.“

„Našlijsteunějnějaképornonebosado-masonahrávky? Nějakéeroticképomůcky?Mučicínástroje?Něcotakového?“

„Ne,alepřímonafarměporážíprasata.Mánože.Ví,jak jepoužít.“

„Plnoamišůsiporážízvířatasami.Imůjtátaporáželdobytek.“

„Tak jak chcete vysvětlit ty důkazy?“

„Tonevím.Jemijasné,žejetousvědčující.Ale…prostě tojedivné.Třebatašestnáctiletápauzaapaktřivraždyběhemjednohoměsíce.Cotospustilo?“Odmlčímse.„Mluvil jsisJonasem?“

Přikývne.„SDetrickemjsmehodneskaránovyslýchaliasihodinu.Nazačátkuodmítalmluvitanglicky,mluvil

„Detrick, velký bílý lovec.“

„Důkazů máme doslova třiprdele.“

jenomněmecky.Kdyžsealenakonecrozmluvil,všechno popřel.Kdyžjsmesehozeptalinatyženy,hrozněseurazil. Detrick si na něho docela došlápl, alenezlomilho.“

„Co si otom myslíš?“

„Je hrozně klidný azamlklý. Není snadné ho pochopit.“

„Má právníka?“

„Ožádného nepožádal.“

Přikývnu.PředstavaJonase,samotného,vydanéhonapospas Nathanu Detrickovi,mi dělá starosti.

Glocksepoškrábevtýle.„Ježíši,náčelníku,aninetušíte, jaknámtamchybíte.Kdybysteceloušouřídilavy,cítilbych se sakra líp.“

Pocítím nutkáníkslzám, takže se rychlenapiju kafe.

„Doslechljsemse,žetunoc,nežvásvykopli,seDetrick sešelzazavřenýmidveřmisJanineFourmanovouaAuggiem Brockem,“ oznámí mi.

„Jak to víš?“

„Volalamisekretářkazradnice,kdyžsedozvěděla,cose vámpřihodilo.Jenomčtumeziřádky,alehádám,žesetam Detrick nevypravilžvanit opočasí.“

Kdyžsipředstavím,covšechnoomněasiříkaliaoco všechno jsem kvůli tomu přišla, vzedme se ve mnězlost.

„Tenšmejd.“

„OzvalsevámTomasetti?“

Dotvářímistoupneruměnec.Hloupáreakce.Glocknetuší,žejsemsTomasettimstrávilanoc.Přestosemunedokážupodívatdo očí.

„Myslím,žeodjeldneskaráno.“

„Vážně?“Upřímněserozesměje,mojereakcehozřejmě překvapila.„Vy aTomasetti? No to mě poser.“

„Byla bych radši, kdybys to nekomentoval.“

Odkašlesiazaměřípozornostnabinecroztahanýpocelémstole.

„Jenom ověřuju pár věcí,“ vysvětlím.

„Věřte, že byměaninenapadlo, že si projíždíteúčty.“

„Tomasettimitunechalnějakoustatistikuohledněsrovnání jednotlivýchzločinů. Zrovna dělámna změně působiště.“

„Něcozajímavého?“

„Zatímne.Aleještějsemzdalekaneprošlavšechno.“Odmlčím se. „Nějaké novinky od Johnstona?“

„Zítra je pohřeb.“

Přikývnu. „Jak se má LaShonda?“

„Mábřichojakbalon.“Přizmínceojehoženěvpokročilémstupnitěhotenstvísemupotvářirozlijeúsměv.„Mělo by to přijít každým dnem.“

„Pozdravujjiodemě.“

„Jasně,náčelníku.Užbudumuset.“Zamíříkedveřím, otevře je avyjdeven. „Jdu se nechat zapadatsněhem.“

„To teda.“

„Kdybyste něco potřebovala, tak mi brnkněte.“

Zmizízarohemaměnajednouzachvátízdrcujícípocit osamění.Cítímseizolovanáaodvšechodříznutá,jakobych bylaposlednímčlověkemnaZemi.Ztěžkýchmrakůsepomalusnášísněhovévločkyajásiuvědomím,jakmocpro měživottadyvPaintersMillznamená–aocovšechno přijdu,kdyžnebudubojovatoopětovnédosazenídofunkce.

VrátímsekezprávězVICAPu.Jetoneradostnáamonotónníčetba.Vražda.Znásilnění.Sériovézločinyisevšemi těmiznepokojivýmidetaily,kteréjedoprovázejí.Kolem šestéužsemizačínajíjednotliváslovaslévatdohromady.Očiměpálí,jakobymidonichněkdonasypalpísek. Utelefonujsemstrávilatolikčasu,ažměztohobolíucho. Apořádnic.Médřívějšíodhodlánízačínajínahlodávatpochybnosti.Možnájsemsespletla.MožnájenakonecJonas Hershbergeropravduvinen.Oddoby,kdyjsemhoznala, užuběhlodvacetlet.Zezkušenostízprvnírukyvím,žečas aživotníudálostidokážousnadnozměnitběhosudu.Stačí se podívat namě.

Spocitemzmarudojdukeskříňcenadlednicíavytáhnuláhev vodky.Naliju sidosklenice,přičemžsmnožstvím

nešetřím,aodvážímsektomuprvnímu,nebezpečnému doušku.Kdyžsevrátímkpočítači,pokusímsepřihlásitdo OHLEGu,abychzkontrolovala,jestliseužneobjevilyvýsledky mého hledání, azjistím, žemůj účet byl zrušen.

„Sakra.“

Můjposlednínástrojvyužívanýpolicejnímisložkamije vpytli.Frustrovaněanaštvaněhledímnaobrazovkuanemám tušení, jakým směrem se vydat.

Znáhléhopopudunajedudovyhledávače,dookýnkanapíšu„zářezy“,„břicho“a„vykrvení“astisknuEnter.Nečekám,ženatrefímnamnohoužitečnýchinformací.Nainternetujeplnobalastu.Objevíseodkazynaromány,nějakou bizarnípovídkuanadiplomovoupráciomédiíchanásilí. Kdyžspatřímodkazna Fairbankskýdeník,nemůžuuvěřit vlastním očím.Rozkliknuhoazačnu číst.

ŘEKATANANAVYPLAVILAJIŽTŘETÍTĚLO

Podlealjašskéstátnípolicienašlavúternípodvečerskupinalovcůtěloneznáméženy.Patříbělošcevevěkudvaceti ažtřicetilet.PodlestrážníkaRobertaMayse„mělapodříznutéhrdlo“a„nabřišemělarituálnízářezy“.Totojejiž třetítělo,kterébyloobjevenopodélbřehuodlehléhotoku řekyTananaběhemposledníchšestiměsícůamístníobyvatelé začínají být znepokojeni. „Neustále zamykáme dveře,“ tvrdíMartyWest,obyvatelvesniceDotLake.„Bezsvépuškyneudělámanikrok.“TělobyloposlánodoAnchorage na pitvu.

Hledímnaobrazovkusdivocebušícímsrdcem.Tapodobnostjeažpřílišzarážející.NaVICAPusesicenicneobjevilo,aletoneníažtakneobvyklé.Menšípolicejnístanice databáziještědonedávnanevyužívaly.Aněkteréstaršíúdaje nebylydodneskvůlinedostatkupracovníchsildosystému vůbec vloženy.

Připohledunahodinynadsporákemzjistím,žejeskoro osm.Aljaškajevaljašskémčasovémpásmu,cožznamená, žetammajíočtyřihodinyméně.NaGooglusivyhledám telefonnapolicejnístaniciveFairbanksuavyťukámho. Poté,comědvakrátpřepojí,mioznámí,žedetektivGeorge „Gus“Ogusawaraodešelpředsedmiletydopenze.Zeptám se,jestlituší,kdeGusžije.Mužnadruhéstraněminaněj odmítnedátčíslo,alenavrhne,abychzkusilaPortlandnebo Seattle.

Vrátímsekinternetu.Ogusawaranaštěstíneníběžnéjméno.Začnuvytáčetčíslaaktomusprávnémusedostanuuž na druhý pokus.

„Mluvím sGeorgem Ogusawarou?“ řeknu hned na úvod.

„Kdotochcevědět?“Tenorsesilnýmasijskýmpřízvukem.

Rychlesepředstavímjakonáčelnicepolicie.„Pracoval jste jako vyšetřovatel ve Fairbanksu?“

„Dělaljsemtamdetektiva,madam.Dopenzejsempřed sedmiletyodešeljakoporučík.Takteď,kdyžvíte,žemáte toho správnýho, co ode mě potřebujete?“

„Vyšetřujusériivraždpodobnýchté,kteráseudálanapočátku osmdesátýchlet ve Fairbanksu.“

„Nehezkázáležitost,tyvraždy.Každejvčetněměztoho měl těžký spaní. Co chcetevědět?“

„Jestli se nepletu, tak vrah něcovyřezal na břichaobětí.“

„Předtím,nežjezačalmučitanežjezabil,tojo.Řeknu vám,ten chlap jeteda odpornej šmejd.“

„Zpráva,kteroumámpředsebou,neudává,copřesnětam vyřezal.Zajímalobymě,jestlisitonáhodounepamatujete.“

„Anitakovejostřílenejpoldajakojánaněcopodobnýho nikdynezapomene.Vyřezaltamčísla.Chápete.Římskýčíslice. Jedna. Dva.Tři. Něco takovýho.“

„Chytili jste ho?“

„Tenchlapjejedinýmdůvodem,pročjsempenziodkládal tak dlouho.“ Odmlčí se. „Myslíte, žejetamuvás?“

Nechcimutohoprozrazovatvíc,nežjetřeba.Užtakjsem zašlapřílišdaleko,kdyžjsemsemupředstavilajakonáčelnicepolicie.

„Tímsinejsemjistá.Můžetemiotěchvraždáchříctještě něcodalšího?“

„Bylototonejhorší,cojsemkdyviděl.Ten,kdotoudělal, je opravdu špatnejčlověk.“

„Hodnějstemi pomohl.Děkuji.“

Ještěněcoříká,alezavěsím.Hlavousemihoníinformace,kteréjsemprávězískala.TřipodobnévraždynaAljašce, vícjakpěttisíckilometrůdaleko.Jemeziniminějakáspojitost?Můžejítostejnéhovraha?Pokudtomutakje,covraha vedlozOhia naAljaškuazasezpátky?

Vrátímsekvyhledávačianashromáždím co nejvícinformacíohledněvrahaodřekyTanana.Právěčtukrátkýčlánekzplátku Tananskýúvodník,kdyžnaměvyskočíznámé jméno.

TěloobjevilapoliciikontaktovalNateDetrick,průvodce uspolečnosti Yukonské loveckévýpravy…

Nemůžuuvěřitsvýmočím.Jakánáhoda,žesepodobné vraždy,kteréseudálynatisícekilometrůdalekoodsebe, dotknouživotajednohočlověkadvakrát?Vnějakémzapadlémkoutkumémyslisepřihlásíoslovovzpomínka.Něco, co mi dneska řekl Glock.

DetrickbývalnaAljašcejakýmsinabušenýmloveckým průvodcem.

Atehdysiuvědomím,žetonenípoprvé,conaměběhemméhobádánívyskočilošerifovojméno.CelázvědavánajedunastránkyÚčetnísprávyokresuHolmes.Když zjistím,žeNathanDetrickajehoženaGraceprodalivzáří roku1994důmorozlozedvěstětřicetmetrůčtverečních,

projedemnounefalšovanémrazení.Netroufámsipřipustit spojení,kterémiprávěnaskočilovmysli.Musítobýtnáhoda.NathanDetrickjepolicista.Podezřívathobybylovíc než směšné. Nelze mu nic vytknout. Nelze ho podezřívat.

Nebo ano?

Detrickjejednímzmála,kteříseběhemtěchšestnáctilet zPaintersMillodstěhovali.Teďužvím,žežilnaAljašce, kdedošloketřempodobnýmvraždám.Upoliciejsemdost dlouhonato,abymidošlo,žetohleopravňujekdalšímu vyšetřování.

Pohlédnunasvéruceazjistím,žesetřesou.Určitěsemusímmýlit.Náhodysestávajíajsempitomá,žeDetrickapodezřívám.Alešerifodpovídáprofiluvrahamnohemlípnež Jonas.Můjpolicejníinstinktminapovídá,abychpátraladál.

Vzpomenusinaseznamregistrovanýchsněžnýchskútrů,okterýjsemvčerapožádalaGurčáka,arychlesezačnu prohrabovatpapírynastole,dokudhonenajdu.Jetovytištěnýseznamosob,kterévlastnímodrýnebostříbrnýsněžný skútrregistrovanývokresechCoshoctonaHolmes.Když jsemvpůlce,narazímnaDetrickovojméno.Jemajitelem modré yamahy.

VrátímsekpočítačianainternetudámvyhledatDetrickovojméno.Popůlhodiněpátráníobjevímčlánekv Daily News zčervna1986onadějnémmladémpolicistovi,který bylnedávnopřemístěnzaljašskéhoFairbanksu,abyposílil řadypolicejníhooddělenívDaytonu.DoobjektivuseusmívášviháckýmladýDetrick,oblečenýveslavnostíuniformě, smanželkoupoboku.Článekbylnapsándvaměsícepoposlednívraždě naAljašce.

ZačnupátratpopodobnýchvraždáchvokolíDaytonu,ke kterýmdošlovdobě,kdytamDetrickpobýval.Najedunaněkolikstránek,zjednésedostávámnadalšíadalší,nastránky novin,televiznícharádiovýchstanic,párvolnědostupných stránekvyšetřovacíchorgánů,dokonceinastránkypořadu

„Tonenímožné,“ zašeptám. „Tonenímožné.“

informujícíhoveřejnostonevyřešenýchzločinech,alenicnenajdu.Teprveažkdyžpátranírozšířímnaokolnístáty,natrefímnazlatoužílu.Můjpohledpřitáhnečlánekv Kentuckém deníku zbřezna roku 1989.

ODHALENATOTOŽNOSTTĚLANALEZENÉHONA BŘEHU ŘEKY

Nahétěloženy,kterébylominulýtýdennalezenokolemjdoucímnabřehuřekyOhio,byloidentifikovánojakodvacetiletáJessieWatkinsová.PodlekoroneraokresuKenton JimaMagnusemělaženapodříznutéhrdlo.Nejmenovaný policejnízdrojnásvpondělíinformoval,žecovingtonská policieaKancelářšerifaokresuKenton„popachateliaktivněpátrají“.Watkinsová,známáprostitutka,bylanaposledyspatřena,jakodcházízbaruvCincinnati.Vyšetřovatelé vsoučasnosti nemají žádné podezřelé.

NajedunastránkusmapamiadámvyhledatměstaDaytonvOhiuaCovingtonvKentucky.Covingtonjepřibližně hodinucestyodDaytonu.Zajedenvečerbysetodalostihnout, aještě by mu nějaký ten čas zbyl.

Hnednatozačnunáhodněpátratpopodobnýchzločinech vMichiganu,alenarazím.Nenechámseodraditazkusím Indianu.Celouhodinubrouzdámzjednéstránkynadalší. Zrovnakdyžužtochcivzdát,natrefímnapohřbenýčlánek ovražděmladékočovnépracovnice,jejížtělobylonalezeno vkukuřičnémpolimezi Indianapolis aRichmondem.

KOČOVNÁPRACOVNICENALEZENAMRTVÁ

PoliciemájenmálostopvevyšetřovánívraždyjedenatřicetiletéLucindyRamosové,jejížtělobylonalezenovpondělí vkukuřičnémpolinedalekodálniceI-70,poblížměstaNew Castle.„Vživotějsemnicpodobnéhoneviděl,“řeklDick

Welbaum,kterýtělomálempřejeltraktorem.Anonymnízdroj zúřadukoroneraokresuHenrynámprozradil,žesenatěle obětivykytují„rituálnízářezy“.Naotázkuohledněmožné spojitostizločinusaktivitaminějakéhokultunámMickBarberzKancelářešerifaokresuHenryodmítlodpovědět.Sdělil nám,ženadopadeníosobyzodpovědnézatentozločinspolupracujekancelářšerifaspolicejnímoddělenímvNewCastlu astátní policií.

Vpamětimiuvíznespojení rituálnízářezy.Zkontroluju polohuNewCastluvIndianěnamapěazjistím,žesenacházíhodinuapůlcestyzDaytonu.Najdusistránkuindianské státnípolicieavytočímčíslonaústřednu.Běhempárminut užjsemnalincesRonaldemDuffemzodděleníprokriminální vyšetřování.

Představímsejakonáčelnicepolicieapřejdurovnou kvěci.„Rádabychsezeptalanavraždu,kteroujstevyšetřovalivroce 1988. Jméno oběti byloLucinda Ramosová.“

„Odtédobyužmiodumřelahromadamozkovýchbuněk. Počkejte,najduktomu složku.“

Mohlsesemnouodmítnoutbavit,protoževolámzdomácíhočísla.Občas,kdyžsipolicistaneníjistý,skýmhovoří,zavolámuzpátkynastanici.Předpokládám,žesemnou mluvíbezověřenímétotožnostijenproto,žesezajímám ostarý případ.

Utelefonuseobjevíopárminutpozději.„Myslíte,že mátenějakoustopu?“zajímáse.

„TadyvPaintersMilldošloketřemvraždám.Pátrámpo starýchpřípadechvokolníchstátech,kterébysetěmnašim mohly podobat.“

„Rádpomůžu,jakjenbudumoct.Cokonkrétněpotřebujetevědět?“

„Zpráva,kteroumámpředsebou,sezmiňujeorituálních zářezechnatěleoběti.Zajímalobyměktěmzářezůmněco specifičtějšího.“

Nadruhéstranělinkyzašustípapíry.„Mámtadyzprávu koronera.Píšetam,cituji,že ‚řeznéránynakůžijsoupovrchové, umístěné osm centimetrůnad pupkem.‘“

„Co přesněje tam vyřezáno?“

Dalšíšustěnípapíru.„Nevidímtadyžádnépoznámky,ale mámtufotografiizmístačinu.Jenomsinajdubrýle.“Odmlčí se. „Vypadá to taktrochujako velkéIavelkéV.“

„Jakořímskáčíslice?“

„Možná.“

Nevěřímsvýmuším.„Existujenějakýdůvod,pročjste tyto údajenevložili doVICAPu?“

„VICAPjsmezačalipoužívatažodroku2001.Zarchivu jsmetamzatímnevložilinic.Málopracovníchsilanízký rozpočet.Však to určitěznáte.“

„Můžetetufotografiinaskenovataposlatmijinae-mail?“

„Jistě. Jakou máte adresu?“

Vrychlostimunadiktujusvůjmailazavěsím.Vprvní chvílipocítímnutkánízavolatJohnovi,alezaváhám.Jediné,comám,jsoujennějakézneklidňujícíokolnosti.MépodezřenívůčiDetrickovimůžebýtvnímánojakoprojevzahořklostiaotrávenostibývalénáčelnice,kterásepustilado osoby,ježpřevzalajejípřípad.Neždotohozatáhnuněkoho dalšího,potřebujuvícdůkazů.Samasinejsemzcelajistá,že sevDetrickovinemýlím.Kdyžzakročímpřílišbrzo,může micelátavěcvybouchnoutpřímopřednosemjakosvazek dynamitu.

Vrátímsekpočítači,otevřutabulkovýprocesorazačnu načrtávatčasovouposloupnost.Prázdnámístavyplňujuinformacemi,kteréjsemposbíralaspomocítelefonuainternetu.DetrickpracovaljakoprůvodcepodivočiněuspolečnostiYukonskéloveckévýpravyodúnora1980doprosince 1985.Kevšemtřemfairbankskýmvraždámdošlovestejnémobdobí.Nazačátkuroku1986sepřestěhovaldoDaytonuvOhiu,kdezapočalsvoukariéruupolicienamístním odděleníapracovaltamjakopochůzkářaždoroku1990.

KvraždámvKentuckyaIndianědošlo,zatímcožilvDaytonu.Pokudsenepletu,bylaLucindaRamosováobětíčíslo čtyři.JessieWatkinsovábylatedypátouobětí.Vroce1990 získaluKancelářešerifaokresuHolmespozicizástupcešerifaapřestěhovalsedoMillersburguatehdyzačalodocházet kJatečnímvraždám.Běhemtédobyzabilčtyřiženy,oběti číslošestaždevět.Vroce1994prodaldůmapřestěhovalse doColumbusu,kdeaždoroku2005pracovaljakodetektiv. Běhemtohotočasovéhoúsekunedošlokžádnýmpodobným vraždám,okterýchbychvěděla,alenakonecjsemnepátralapřílišdůkladně.Vroce2006sevrátildoPaintersMill, kandidovalnašerifaavyhrálnaplnéčáře.Současnévraždy započalyobětíčíslodvacetdva.Toznamená,žezjehopobytuvColumbusumichybídvanáctobětí.Ažnatentorozpor datasedíjakoulitá.

Rozdrnčísemi telefon ajá leknutím nadskočím. „Haló?“

„Náčelníku,“zašeptánaléhavěMona.„Radšibystesem měla hned přijet.“

Jeskoropůlnoc.Ztónujejíhohlasualesoudím,ženejde onic dobrého. „Co se stalo?“

„Jonas Hershberger se zrovna pokusil oběsit.“

Červ jejich neumírá aoheň nehasne.

Nebo tak to alespoň tvrdí Bibleopeklu.

Kdybymivdětstvídomozkunevrylitytokonzervativnímorálníhodnoty,možnábychbylaochotnáuvěřit,žese JonasHershbergerpokusilspáchatsebevraždu.Alejátomu nevěřím.Amišovéjsoupřesvědčeni,žejesprávnéžítživot stejně,jakohožilJežíš.Součástítohotozávazkujeiodpuštěníapokora.Ksebevraždámdochází,alejenvzácně.Jeto jediný hřích, za který se

ZaparkujuvedleMoninafordaaméstěračekonečně vzdajípředemprohranoubitvusesněhem.Okousekdálsi všimnuGurčákovaautaavozidlapatřícíhoměstu.Praštímě doočí,žeGlockovoautotunení.Dámsedoběhuanastanicivtrhnuspolusvíremsněhovýchvloček.Monastojípoblíž paneluústřednyana hlavě má posazená sluchátka.

„Co se stalo?“ vyhrknu.

„Jonassepokusiloběsit.DetrickaGurčákjsouteďuněho vsuterénu.“

„Jevpořádku?“

„Myslím, že jo. Je při vědomí.“

„Zavolejzáchranku.“Doběhnunakonecchodbyaschodydosuterénuberupodvou.Vězenínastanicijetrochu zastaraléamalé,tvoříhocelyorozlozedvakrátdvametry amrňavýprostorprodozorce.Seběhnuschodyazahlédnu DetrickaaGurčáka,jakstojínadJonasemusazenýmnalavici. „Co se stalo?“ zeptám se.

Obamužiseprudceotočí,zřejmějemápřítomnostpřekvapila.

„Nemáteprávotadybýt,Burkholderová.“Detrickjevobličejicelýbrunátný.Najehovyholenémtemeniselesknetenkávrstvička potu.

člověku odpuštění nedostane.

Přistoupímblíž,abychsimohlaJonaseprohlédnoutlíp. Rucemáspoutanézazády.Kolemkrkumáomotanétkaničky od bot.Přímo pod jehočelistí si všimnu jasněčervenélinky.

„Tenidiotsepokusiloběsit,“oznámímiGurčákmezijednotlivými nádechy. „Šerif se sem dostalprávě včas, aby mu vtom mohl zabránit.“

Vzhledemktomu,cojsemoDetrickovidneszjistila,mám nepříjemnýpocit,žetakhlesetoceléveskutečnostineodehrálo.

Pocítímmírnounejistotu.Začínásemězmocňovatobava, žemě odtud vyhodí. Pohlédnu naJonase.

„Cosestalo?“zeptámsehorychlevpensylvánskéněmčině.

Jonaskemnězvedneotřesenýavystrašenýpohled.„Spal jsematenanglickýpolicajtměnapadl.“UkáženaDetricka. „Snažil se mě uškrtit tkaničkama od bot.“

Detrickdojdeažkemněazastavísenepříjemněblízko. „Naněcojsemsevásptal.“

Pohlédnumudoočí.„Myslelajsemsi,žebychvámmohla pomoct sjazykovoubariérou.“

„Když budu vaši pomoc potřebovat, tak se ozvu.“

Dokážumysletjennato,žejeJonasvnebezpečí.„Musí do nemocnice. Musí ho vyšetřit.“

„Mněpřijdevpořádku.“Detrickpřimhouříoči.Hluboko vjehopohleduzahlédnuprohnanostaostražitost.Ví,želžu, alenevíproč.„Mělabysteodejít,Kate.Okamžitě.“Nakloní sekemněblížazačneměokázaleočichávat.„Vyjstepila?“

„Ne.“

„Lžete.Cítímtozvašehodechu.“VěnujeGurčákovinevěřícnýpohled,alepromluvíkemně.„Jeopilá.Covásto probohanapadlo,pítaříditzatakovéhopočasí?Achodit sem, když užtak toho mámeaž nad hlavu?“

„Nicjsemnepila.“Pila,alejemutonepřiznám.Detrickse mě snaží před Gurčákem zdiskreditovat.

Šerif vykročí mýmsměrem. „Co tady děláte?“

„Mělabystejetdomů,Burkholderová,“nařídími.„Hned teď.“

„Zařiďte,aťJonaseodvezoudonemocnice,“otočímseještěnaGurčáka.

Detrickměpopadnezarameno.„Osobněvásvyprovodím.“

Gurčák vyjde zcely ven. „Sundejtezní ty pracky.“

Detrickdonějzabodneukazováček.„Tydržhubu,starouši.“

Gurčáksenehneaniopíď,alepodívásenamě.„Možná bystemělajít,náčelníku.“

„Nedovolte,abysemuněco…“Vpříštímokamžikumi Detricksevřekrkvtýleapraštímnouprudceomříže.„Nastav ruce.“

„Už odcházím,“namítnu.

„Svoumožnostjsiužměla.Taknastavtyzatracenýpracky!“

Každýinstinktvmémtělekřičí,abychsemunepodvolila. Uvědomujusiale,žebytosituacijenompřiostřilo,takže dámzápěstí ksobě.

„Nic špatného jsem neudělala.“

„Jsiopiláavzpurná.“Zpouzdrauopaskuvytáhnenáramky.Ztěžkaoddechuje.Dlaněmivlhkýmipotemmizkroutí rucezazádaanazápěstímipřipnepouta,přičemžjeutáhne tak silně, až to bolí.

Gurčák dojde až knám. „Šerife, to snad nebude nutný.“

Detricksihonevšímáahledínaměstakovounenávistí, ažmámpocit,žebyměnejradějipřetrhlvejpůlholýmarukama.

„Netuším,cosimyslíte,žeděláte,alezrovnajstesivykoledovala hromadu problémů.“

„Jenom jsem se snažila pomoct.To je vše.“

„Kecy.Nalilajsteseapřišlasemdělatproblémy.“

Srdcemibijetakdivoce,žejsemsotvaschopnásenadechnout.Snažímsenemysletnavšechnytyvraždy,které

tentomužspáchal.Mámspoutanéruceajsembezbranná. Kdybyseteďrozhodlvytáhnoutpistoliavšechnynástady postřílet, nedokázala bych ho nijakzastavit.

„Myslelajsem,žebyJonaszačalmluvit,kdybytadybyl někdo,kdomluvípensylvánskouněmčinou,“odvětilajsem. „To je vše.“

„Uprostředsněhovévánice?Popůlnoci?Jsteskoroopilá arozhodnetesesemvydat,abystenámpomohla?Myslíte snad, Burkholderová, že jsem včerejší?“

„Monajívolala,“vložísedotohoGurčák,kterýseočividněsnažísituaciuklidnit.„Protopřišla.Notak,vždyťje to policistka. Nemůžete se na to vykašlat?“

DetricknamíříukazováčeknaJonase,aleoslovíGurčáka. „Uvědomujetesi,žekdyžbudemluvitspodezřelým,může nástostátpřípad?Žádnoupolicistkounení!Jestlisetodostanekjehoobhájci,taktohozmrdamůžezevšehovysekat. Tohlesnadchcete?“

Poprvé za celou dobu se Gurčák zatváří nejistě.

„Pusťtemě,nebopřísahám,ževásdostanupředsoud.“ Snažímseznítsebejistě,alehlasmámpřiškrcenýanedostává se mi dechu.

„Vynejstevpozici,kdybystemimohlavyhrožovat.“Popadne mě za ramenoadostrká mě ke schodům.

Kdyžvstoupímenastaničnírecepci,Monazalapápodechu,postavíseahledínamě,jakobychbylanacestěna šibenici.

„Co se stalo?“

„Toje vpořádku,“ uklidním ji.

„Ale proč vás…“

„Jeopilá.“Detrickměodvedekpultuasurověměotočí, abymi mohl odepnout pouta.

Pohlédnu na Monu. „Nejsemopilá.“

Detricksipovzdechne.„Udělámvámobrovskoulaskavost,Burkholderová,anechámvásjít.Alejestlisetadyobjevíteještějednou,aťužopilá,nebone,neboklidněivně-

jakýmzasranýmvesmírnýmkorábu,pošluvásdobasy.Rozumímesi?“

Náramky na mémzápěstí povolí. „Rozumíme.“

„Náčelníku, oco tady jde?“zeptá se Mona.

„Vysvětlímtitopozději,“ odpovím apromnu si zápěstí. Detrickukáženadveře,jakobychbylatoulavýpes,který semzabloudilzulice.„Zmizte,nežsitorozmyslímapošlu vás na zbyteknoci na záchytku.“

„Dohlídni na Jonase,“ vybídnu Monu.

„Zavolalajsem záchranku,“ oznámí mi.

„Odvolejteje,“obořísenaniDetrick.„Tenkrvelačnej zmrd jevpohodě.“

Monazvednesezavrtěnímhlavysluchátkoavytočíčíslo. Detrickdomězabodnepohled,vekterémsezračíněco mnohemtemnějšíhonežpouhépohrdání.„Vypadněteodtud.“

Odejdu, aniž bych se ohlédla zpět.

MonaKurtzovásivždyckyzakládalanasvéschopnosti zůstatklidnáběhemvypjatýchsituací.Možnáproto,žese takmoczajímalaopolicejnípráci.Mělarádavzrušení.Líbilosejí,jakpolicistédokázalizůstatvpohodě,ikdyžse kolemnichrozpoutalohotovépeklo.Dneskavnocisiale moc klidná nepřipadala.

Prácinapolicejnímoddělenívždyckymilovala.Odpřírodybylanočnísovou,takženočnísměnypronibylyideální. Telefonyavysílačkyvětšinoumlčely,takžesimohlačíst nebodělatúkolydokurzutrestníhořízení,nakterýdocházelavrámcinástavbovéhostudia,aklucijívždyckypřinášeli ty nejžhavější drby ve městě.

Aleodchvíle,cozačalytyvraždy,tošlobohuželsprací postupnědoháje.Každýbylcelýnesvůj.Klucipotřebovali, abyjimsepisovalazprávynebozanášeladatadopočítače. Telefonyzvonilyjakopominutéaždoranníchhodin.Lidé sezačínalichovatjakcvoci.Aabytohonebylomálo,vkancelářináčelníkapolicieseuvelebilNathanDetrick.Šerifje

možnášarmantní–tedapokudsevámlíbíholohlavístarci–, alebylona němněco, zčeho Moně naskakovala husí kůže. Apotom,covyhodilináčelnici,stálajejíprácezaprd. Monapořádneznalavšechnypodrobnosti,alevědělatoho mnohemvíc,nežsilidéuvědomovali.Lidénatelefonu,bez ohledunato,jaknízkosivorganizačníhierarchiistojí,si dokážouvyvodittéměřvšechnojenomztoho,kdovolal komuajakévzkazyzanechali.Pokudjdeoni,bylatohonázoru,žesenáčelniciBurkholderovéněkdokrálovskyvysral nahlavu.

Nemohlauvěřit,žeseprávěnáčelnicemálemnechalazatknout.Katenebylopodobné,abydělalanějaképroblémy. Cosejíprobohahonilohlavou?Monanáčelnicivždycky uznávala.VlastněproniKatepředstavovalajedenzjejích vzorů.PopravděřečenojimibylynáčelniceaJulieLescautová.To,jakjíDetricknasadilpoutaavyhrožoval,žejizatkne, bylo vyloženě zvláštní.

Monavzhlédlaaspatřila,jaksekníblížíGurčák.„Tomi povídejte.“

Natáhlakrkazadívalasedochodbyvedoucíkeschodům vsuterénu. „Kde je Kojak?“

Gurčák se opřel opult. „Vkanclu náčelnice.“

Monaztišilahlas.„Faktickybylanáčelniceopilá?“

„Kvůlivšemtěmvraždámjepodpořádnýmstresem.“Povzdechlsi.„Nebylobytopoprvý,cosenějakejpoldaobrátil kchlastu.“

Monasičmáraladobloku.„Kéžbytakbylapořádnáčelnicí ona.“

„To teda.“

„Nesnášímvšechnytypakárny.PracovatproDetrickaje fakt na palici.“

Náhleserozeznělpanelústředny.Monaztlumilarádio,na ušisinasadilasluchátkaastisklatlačítkopříjmu.„Policejní oddělení Painters Mill.“

„Divný, co se dneska děje.“

„TadyRonaldDuffodindianskéstátnípolicie.Mohlbych mluvit snáčelnicíKate Burkholderovou?“

„NáčelniceBurkholderovátadyzrovnanení.“Monase stálenemohlaodhodlatktomu,abylidemříkala,žeKate užnáčelnicínení.Podobnéinformováníveřejnostipodjejí zodpovědnostnespadá.Nejspíšdoufala,žesevšechnonějakvysvětlíaKatesevrátí.Podneškutotakalerozhodně nevypadalo.

„Nevíte, jakse sní můžu spojit?“zajímal se muž.

„JetadyšerifDetrick.Mohlbyvámpomoction?“Šerifjí nařídil,abyvšechnypříchozíhovorypronáčelnicipřesměrovala na něj,což Mona dosud dělala.

„To by bylo skvělé. Díky.“

„Mám mu říct, čeho se to týká?“

„NašeljsemlepšísnímekobětitadyvIndianěazajímalo bymě,jestlibysteonějmělizájem.“

JakmileseMonapřesvědčila,žeDetrickjetousprávnou osobou,sekteroubytentomužmělmluvit,přepojilahovor naněj.

Venkusenaměsypesníh.Vklouznudoautaazabouchnu dveře.Nemůžuuvěřit,coseprávěstalo.Třesusetaksilně, žejsemsotvaschopnázasunoutklíčdozapalování.Vím,že tozníšíleně,alepodlemějetímvrahemDetrick.Všechny důkazyukazujínanějapotom,comiprávěřeklJonas… DetrickmuseltydůkazynaJonasovufarmupodstrčit.Pokudsemunaskytnepříležitost,takJonasezabije,abytím zahladil stopy.

Vtuchvílisiuvědomím,žestímhlemaléremsisamaneporadím.Jetonadmésíly.Nejenžeužnejsemupolicie,ale navícbylazpochybněnaimábezúhonnost.Detrickudělal vše,cobylovjehosilách,abymězdiskreditoval,adocela semutopovedlo.Kdyžhozačnuzněčehoobviňovat,lidési budoumyslet,žejsemnanějnaštvaná,protožejsempřišla opráci.

NechtělajsemJohnovivolat,dokudnebudumítprotiDetrickoviskálopevnédůkazy,aleužtonemůžudálodkládat. Jonasjeveskutečnémnebezpečí.Nebudetožádnáprocházkarůžovýsadem,alepotřebujuJohnovupomoc.Zamířím změstaavytočímjehočíslo.

Přestože už je po půlnoci, zvedne tona druhézazvonění.

„Jsivpohodě?“ zeptá se.

„Mámmalér.“

„Tojemialepřekvapení.Cosestalo?“

„Slibmi,žesinebudešmyslet,žejsemsezbláznila,aže mi tonepoložíš.“

„Vždyť víš, že mám pro mentálně narušené slabost.“

Vydámzesebeuchechtnutí,kterézazníspíšjakovzlyk.

„Myslím, že vím, kdoje vrah.“

„Poslouchám.“

„Nathan Detrick.“

Ticho,kterénásleduje,jetakhluboké,žeměnavteřinku napadne,jestlijsemneztratilaspojení.Paksipovzdechne.

„Ajak přesně jsiktomuhlesenzačnímu

VrychlostimupovímovraždáchveFairbanksu,kekterýmdošlo,zatímcotamDetrickpracovaljakoloveckýprůvodce.Žedokoncejednoztěl„našel“.Povímmuovraždách vKentuckyaIndianěajakblízkoodDaytonu,kdeDetrick pracovaljakopolda,seudály.Povímmu,žeDetrickvlastní modrýsněžnýskútr.Popíšumučasovouposloupnost.„Vím, ženicztohoneukazujepřímonaněj,alemusíšpřipustit,že jakocelek to vypadá dost přesvědčivě.“

„Zatraceně,Kate.“

Zavřuoči.„Johne,poslouchej.Detricksetopodleměsnaží naHershbergerahodit.Bojímse,žesehosnažízabít,abyho umlčel.“Vrychlostimuvylíčím,kčemudošlonastanici.

„Detrickjepolda,dohajzlu.Mámanželkuatřidospívajícídcery.Trénuje fotbalovejtým.“

„Tohlevšechnovím.Atakyvím,žetomusíznítnaprosto šíleně!“odseknu.„Podívej,právěprocházítěžkýmrozvo-

závěru došla?“

dem.Možnáprávěkvůlitomusvouaktivitutakvystupňoval.“

„Kate…“

„Nelíbísemitoonicvícnežtobě.Alenemůžujentak přehlížet,cojsem našla.“

Povzdechnesianěkdehlubokovžaludkupocítímnepříjemnétušení.Tušení,žeosoba,jejíhožnázorusicením,se chystáříctněco,conechcislyšet.Aprotožejetouosobou John,bolíto.Atakysetohobojím,protožebeznějjsemna tosama.

„Celétodosebezapadá,“nedámse.Snažímseznítvyrovnaně.„Žilvkaždémměstě,kdektěmvraždámdošlo. Znakyjsoutéměřtotožné.Ajednoztěldokonce ‚našel‘. Obavíme,žepodobnívrazisedopolicejníhovyšetřování pokaždénějakýmzpůsobemzapletou.Jepolda,takževí,jak zaméststopy.Jakomladýpracovalnajatkách.Holísihlavu, Johne.Nenapadlotěněkdy,pročaninajednommístěčinu nenašlijediný vlas?Vsadím se, že se holí úplně všude.“

„Ne.“

„Takaťtotakzůstane.“Jehoodmítnutíměipotelefonu raní.„Zaněkolik hodin jsem tam.“

CestazColumbusudoPaintersMillbynormálnězabralajenpárhodin,alepřitéhlevánici,kdynazemdopadá zhrubadvaapůlcentimetruzahodinu,setadymůžeobjevit klidně ažráno.

„Dobře.“

„Chci,abysšladomů.Srovnejsivšechnafakta.Zkusím dorazitconejdřív.“

„Díky.“

„Aťužudělášcokoli,nedovol,abyseDetrickdozvěděl, že ho podezříváš.Audělejmijednu laskavost, ano?“

„Tozáleží…“

„To zníteda pořádně paranoidně.“

„Tak mito pomoz vyvrátit.“

„Ví Detrick, že ho podezříváš?“

Ukončí hovor, aniž by se rozloučil.

Pochyby,kteréjsemzjehohlasuslyšela,mětížíjakokámen.Jakoženaabývaláamiškajsemmuselatvrděpracovat, abychsivybudovalapověst,kteráměprovází.Hodnověrnostjepromědůležitá.Štvemě,žetovšechnoteďostatní zpochybňují.

Otočímtoazamířímdomů.Viditelnostjetakšpatná,že sotvadokážurozeznatpouličníosvětlenípodélHlavnítřídy. Zokresusemposlalipluhy,aleneníjichdostnato,abysi stěmikvantysněhudokázalyporadit.Jsemnedalekosvého domu,kdyžvezpětnémzrcátkuzahlédnuzábleskpolicejníhomajáku.Napředměnapadne,žejetoGurčákachcesise mnou promluvit otom,kčemu došlo na stanici.

Mouteoriialevyvrátípohleddopostranníhozrcátka,ve kterémspatřímšerifůvchevrolet.IvhustémsněženírozeznámDetrickovusiluetu.Naokamžikměnapadnebláznivá myšlenkašlápnoutnaplynaujet,alejemijasné,žekdyž uteču,jenommitopřitíží.Stačízůstatvklidu.Detrickkoneckonců netuší, že ho podezřívám.

Kdyžměpropustili,muselajsemsevzdátsvéhoslužebníhorevolveru,alevlastnímlicenciproskryténošenízbraně aktomupěknoumaloupistolkuKimberráže45.Rychleji vytáhnuzpřihrádky ahodím si ji do kapsy kabátu.

Detrick zaklepe na okýnko řidiče.

Stáhnu ho dolů. „Co se děje?“

„Vypněte motor.“

„Cože?“

„Dělejte,Burkholderová.Vystuptesizvozu. Hned.“

„Nicjsemneprovedla.“

„Pilajste.Cítiljsemtozvásnastanici.Cítímtoiteď.Tak už kurva vystupteztoho auta.“

Srdcemizačnedivocebít.Tohlejsemnečekala.Vmozku minaskočíněkolikmožností,jakzareagovat,aleanijedna znich pro mě nekončídobře.

„Dávejsibacha.“

„Tohleminenípříjemné,Detricku.Pojeduzaváminastanici atam mi můžetedát dechovou zkoušku.“

„Taktobětonenípříjemné?“Zlověstněnaměhledískrz patnácticentimetrovouškvíruvokně.„Otevřidveře.Hned.“

Snažímsemluvitklidnýmavyrovnanýmhlasem.„Když sem přivoláte ještě nějakého strážníka, tak vám vyhovím.“

„Vystup ztoho zasranýho vozidla!“zařve.„Okamžitě!“

Uvědomímsi,jaképříšernostitenhlemužmožnáprovedl. Pochybuju,žebyvěřiltomu,žemuprojde,kdyžminějak ublíží.Alezautavžádnémpřípaděnevystoupím.Zmáčknu automatickézamykání dveří.

„PřivolejtesemGurčákaaposlechnuvás.“Otevřeným okýnkem do autalétají sněhové vločky.

Nahneseblíž.„Jestlisemkvůlitoběbudumusetpřivolat dalšíhopoldu,taktitohonapařímtolik,žebudešzírat.Řízenívopilosti.Mařeníúředníhovýkonu.Všechno,comějenomnapadne.Zničímtě,Burkholderová.Budešještěráda, když seženeš práci jako hlídač na parkovišti.“

Zůstanumlčet.

„Takaťjepotvém.“Jakobytovzdal,napřímíseasáhne po vysílačce.„Tady dvě stě sedmačtyřicítka…“

Oknoserozletí.Zasypouměstřepy.NaokamžikzahlédnuDetrickovupěst,kteráserychlepřibližujekmémuobličeji.Vjehorucezahlédnuněcotmavého.Zařadímjedničku, alenežstihnušlápnoutnaplyn,uslyšímděsivéprásknutí paralyzéru.Pětsettisícvoltůpřeskočízelektrodnamůjkrk.

Jakobyměudeřilbaseballovoupálkou.Elektřinucítím ažvkostech.Uvědomímsi,žeautopomalupopojíždí,ale nemůžusepřinutitšlápnoutnaplyn.Elektrickýnábojmě naprostoochromil.Vhlavěmivířízmatek.AkdyžseDetricknatáhnedovnitřavypnemotor,jemijasné,žejsem udělala osudovou chybu.

„Nedělej si to ještě horší,“ zavrčí.

KAPITOLA 33

Johnovitrvalohodinu,nežsevymotalzměsta.Nejenžesilnicebylynebezpečné,alemnohoulicbylozataraseno různýmidopravníminehodami.Samotnácestabynebylaaž takhrozná,alevurčitéchvílisizačaldělatobavyoKate. JejípodezřeníohledněDetrickamožnázníjakoponěkud přitaženézavlasy,alejinaktojerozumnáženská.Acoje ještědůležitější,jedobrápolicistka.Pokudbysejejípodezřenípotvrdilo,mohlbyseprávěpoPaintersMillpotulovat sériový vrah spolicejním odznakem.

Zatímcočekal,ažodklidíautapobouračcenadálnici zNewarku,pokusilsejízavolat,aledostalsedohlasové schránky.Nechaljívzkazazkusiljejídomácíčíslo.Když semuozvalzáznamník,sevřelomusrdceněcotemnějšího než strach.

„Kdesakrajsi?“ zamumlalapoložilto.

PořádještěmělvmobiluuloženéčíslonaGlockaarozhodl se zkusit zavolat jemu. Kjeho úlevě to zvedl.

„ViděljsteKate?“

„Dneska odpoledne. Oco jde?“

Zvažoval,kolikmutohomáříct.„Říkaljsemsi,jestli byste se uní nemohl stavit amrknout se na ni.“

„Můžutamjíthnedteď.“Odmlčelse.„Nechcetemiříct, coseděje?“

Johnprojíždělkrokemkolemkamionustojícíhonapříč přescestu,zjehožrozsekanékabinyprávězáchranářivytahovali řidiče.

„Nemůžu vám ktomuříct víc, Glocku.“

„Takteďjsteminasadiltedapěknýhobroukadohlavy, Tomasetti.“

„Mrknětenani.Zasvětímvás,ažtamdojedu.“Pošilhával skrzesníh,kterýmububnovaldočelníhoskla,vytáhlrych-

lostskoronasedmdesátkuazceléhosrdcedoufal,žeseKate mýlí.

Uvědomujusi,žeměněkdovytahujezauta.Žemidoobličejepadásníh.Idovlasů.Padámizalímec.Jsemvhrozném maléru,alenemůžu stím teď nic dělat.

Ozve se další prásknutí.

Tělomizaplavíbolestamozeksemizměnívkaši.Svalymiztuhnou.Ležímtvářívesněhu.Sníhmámvpuse ivočích.Natvářicítímchlad.Vycítím,žesiDetrickkleká vedlemě.Rucemistočízazáda.Pokusímsemuvzepřít,ale nakonec sebou jenom házím jako ryba.

Chcikřičet,alepusumámplnousněhuadokážuzesebe vydatjenslabédrmolení.Snažímsezesebetenzmateksetřást.Ale připadám si, jako bych byla lapena vmlze.

Dámidalšízásahparalyzérem.Bolestzeměvymámí zasténání.Znovumiztuhnousvaly.Cítím,jaksemiprotáčípanenky.Nachvíliztratímvědomíasvětsezbarvído odstínůšedi.Uvědomujusi,jakdusásněhem.Jaksepohybujevméblízkosti.Alejsempřílišzmámenánato,abych dokázalaurčit,codělá.Škubnuzápěstími,alepoutananich seaninehnou.Překulímse,zvednuhlavuarozhlédnuse kolem.Zčernéhonebesenazemsnášísníh.Vidímsvětla auta.Apaknajednou nade mnou stojí Detrick.

Vpříštímokamžikuzaklesnerucepodmojeramenaaněkammětáhne.Pokusímsevykopnoutauvědomímsi,že mámsvázanénohy.Otevřekufrméhoauta,zvednemě,jako bychnicnevážila,ahodímědovnitř.Dopadnutěžcenarameno.Nakotnícíchucítímjehoruce.Škubnejiminahoru, stočíminohyzazádaajásiuvědomím,žeměsvazujedo kozelce.

„Nemělas do toho strkat nos, Kate.“

„Teď už nejsi tak chytrá, co?“

„Pomoc!“zakřičímconejhlasitěji.„Pomoc!“

„Drž hubu.“

Popadnemězavlasy,škubnemihlavoudozaduadopusy minacpekushadru.Nežhostačímvyplivnout,zalepími pusu páskou.

Natáhnesedokufruavyrvekabelpronouzovéotevírání, čímž ho vyřadí zprovozu. „Toabytěnenapadlo utéct.“

Kufrzaklapneamězahalítemnota.Ztěžkaoddechujunosem.Vušíchmihučíkrev.Slyším,jakstartuje.Neméauto, alejeho.Ochvílipozdějisemůjmustangrozjedeajási uvědomím,žehotáhnezasebou.Vtomokamžikujsemvyděšenější,nežjsemkdybyla.Jemijasné,žeseměDetrick chystázabít.Vidělajsemjehokrvavédílo.Zachvátíměpanikaazačnuseboubezmyšlenkovitěsmýkat.Zhrdlasemi derouzvířecízvuky,alejsouzastavenyroubíkem.Svíjímse akroutím,dokudsecelémétělonezačnetřástvyčerpáním aadrenalinem.

Ponekonečnědlouhédoběsepřinutímuklidnit.Zhluboka senadechnu.Soustředímsenauvolněnípažíapaknohou. Popárokamžicíchsemipročistíhlavaajsemschopnápřemýšlet.Vyřadilzprovozunouzovýkabel,alejámocdobře vím,ževautějsousklopnázadnísedadla.Kdyžsemipodaří najít tu správnou páčku, možná

zvládnu utéct.

Pohybvkufrunenívůbecsnadnýajeažtrýznivěpomalý.Šátrámpopáčceobličejem.Trvátoněkolikminut, alenakonecjinajduvpravémspodnímrohu.Potřebuju zuby,alemámzalepenoupusu.Přitisknukpáčceobličej asnažímsesjejípomocípáskuodlepit.Jejíostráhrana měříznedortu,alenatomteďnesejde.Nakonecsepáska pomaluodlepí.Stisknupáčkuzuby,všísilouzanizatáhnu asklopnýmechanismuscvakne.Zatlačímdosedadlahlavou.Kdyžsekonečněsklopí,utečemitlumenýpovzdech plný úlevy.

Musímsebratvšechnysvojesíly,abychsedokázalavymáčknoutzkufrunazadnísedadlo.Jenzapomocíramen, bokůahlavysklouznunapodlahuapotomsepomaluplazím

„Pomozte mi někdo!“

dopředu,dokudnejsemzaklíněnámezipřednímisedadly. Jsem skoro nasedadle řidiče, když se auto zastaví.

Zachvátíměpanika.Začnusebouzběsileházet.Snažím sedostatpřesstředovýtunelnasedadlořidiče.Čelemstisknutlačítkoautomatickéhozamykánídveří.Potompřitisknubradukeklaksonu.Přijehozvukumězalijepocitúlevy. Vzpomenusinapistolivmékapseasnažímsevymyslet, jakseknídostat.Nasedadlespolujezdcezahlédnusvůjtelefon.Bezrozmýšlenísekněmupřevalímapopadnuhodo zubů.Dokapsyhonedostanu,taksklonímhlavuanechám ho sklouznout za tričko.

Vrozbitémokněseobjevípaže.Ookamžikpozdějise rozletídveřeaDetrick,súsměvemoduchakuchu,kemně natáhne rukusparalyzérem.

Prásk!

Tělomijakolavinazaplavípronikavábolest.Ztuhnoumi svaly.Natáhnesepomněajákrátcezahlédnujehoobličej. Celouvahouseopřuoklakson,vychutnávámsijehotroubeníamodlímse,abytoněkdoslyšel.Hruběmězautavytáhne.Dopadnudosněhu.Vpříštímokamžikuužmětáhne zavlasypryč.Kůžínahlavěmiprojedeostrábolest.Slyším, jakmivytrhávávlasyzkořínků.Zalímecseminahrnesníh. Házímsebouasnažímsevymanitzjehosevření.Jsmena mýtiněobehnanéstromy.Vdálcezahlédnutmavýobrysfarmy.Za ní silo. Chátrajícístodolu.

Kdyžmětáhneposchodechnahoru,veškerémyšlenky měopustí.Zmítámsebouazoufalesesnažímvyprostitruce anohy.Hlavounarazímdohorníhoschodutaksilně,ažse mipředočimaobjevísprškahvězd.Vlečeměpřesverandu ajáslyším,jakmikabátdrhneodřevo.Detrickměpustíarukoustrčídodveří.Ucítímplíseňastudenýšpinavý vzduch.Přetáhneměpřespráh,jakobychbylapytelobilí. Jakmilesedveřezavřou,začnesemězmocňovatklaustrofobie.Vhlavěsemihoníjediné,netvorsiměprávěodvedl do svého

doupěte.

Domozkumizačínáprosakovathrůza,pomalu,jednaděsivákapkazadruhou.Jsemjídoslovaochromená.Vzpomenu sinaAmanduHornerovou,EllenAugspurgerovouaBrendu Johnstonovou.Vmyslisemipromítajíjejichztýranátěla. Zajímalobymě,jestlisiionymuselytohlevšechnovytrpět, nežje zabil.Zajímalo bymě, jestli mě čeká stejný konec.

Otevřousedveřeapaksezasezaklapnou.Jsemsama,ale vím,žesevrátí.Dřevěnápodlahajestudenáatlačímědo tváře.Ležímnabokuasupím,jakobychprávěuběhlacelý kilometr.Znepříjemnépozice,vjakémězanechal,měbolí záda,ale vím, že to nejhorší teprve přijde.

Srdcemibijejakosplašené.Nedokážusepřestattřást.Potřebujupřemýšlet.Bojovat.Utéct.Apokudbudumítpříležitost,klidnětohošmejdaizabít.Zvednuhlavuarozhlédnu se.Jsemvestarémdomě.Nenítadyžádnýnábytek.Nejspíšjeopuštěný.Mlhavěsiuvědomím,žetomožnábude jedenzobjektůnanašemseznamu,apaksivzpomenu,žeto bylprávěDetrick,kdojemělprověřit.Jedocelamožné,že ktomu nikdy nedošlo.

Vrátísespetrolejovýmikamínkyaskrabicínářadí.Když se na mě podívá, projede mnou mrazení.

„Vsadímse,žebytězajímalo,jakvím,žejsipřišlana mojemalétajemství.“

Zůstanu na něj hledět.

„Ptalsepotobětvůjkámošodindianskéstátnípolicie. Chtělsteboumluvitohledněstaréhopřípadu,kekterému tamunichdošlo.Znějakéhodůvodusimyslel,žejsipořád náčelnicí policie.Aleotom tyurčitě

nic nevíš,že ne?“

Postavíkamínkanapodlahuakleknesivedlenich.Zatímcojezapaluje,snažímseuvolnituzlynarukou.Nevím, čím mi je svázal, ale je to měkké anení snadnéto povolit.

Kdyžsekamínkarozhoří,zaplavípokojžlutavázáře.Narovnáse,dojdekemněastrhnemizústzbývajícíkuspásky. Vyplivnulátku,kteroujsemmělavpuse,aněkolikvteřin nedokážudělatnicjinéhonežlapatpovzduchuapotlačovat

vzlyky.Spatřímnůžvjehoruce.Kdyžsekemněnakloní, začnuzděšeněkřičet,aleonjenpřeřízneprovaz,kterýmmi ksobě spoutal zápěstíakotníky.

Ruceanohymámpořádsvázané,aleaspoňužnejsem vkozelci.Narovnámse,překulímsenabokazvednu kněmu pohled.

„Tohle tivžádném případě nemůže projít.“

Položímilevourukunaramenoapravouměprošacuje. „Jsiozbrojená,Kate?“

„Ne.“

Vkapsekabátuminahmatápistoliavytáhnejiven.„Pěknáhračička.“Držízbraňzarukojeťausmívásenamě. „Atakydrahá.“Zaujmestřeleckýpostojanamíříminačelo.

„Jak to střílí? Přesně? Má silný zpětný náraz?“

„Tomasetti ovšem ví,“ varuju ho.

„Ten ochlasta ví kulový.“

„Všechno jsem mu řekla. Už je na cestě. Je po všem.“

„Co přesně si myslíš, že víš?“

„VímotěchvraždáchnaAljašce.AvKentuckyavIndianě.PotomotěchčtyřechvraždáchtadyvPaintersMillpřed šestnáctilety.“

„Ana to všechno jsi přišla úplně sama, co?“

„Lidiodkriminálkyotomvítaky.Jepovšem,Detricku. Můžešsebuďvzdát,nebomůžešzdrhnout.Kdyžvyrazíš hned teď, ráno můžešbýtvKanadě.“

„Acotam?Mámsepozbytekživotapořádohlížetpřes rameno,jestli po mně nikdo nejde?Tonenímůj styl.“

„Jestli tady zůstaneš, půjdeš do vězení.“

Všimnusidomýšlivostivjehopohledu.Nevěřími.Nebereměvážně.

„To tvé tvrzení má jeden háček, Kate.“

Hrdlo se mi stáhne tak silně, že nedokážu promluvit.

„Nemášžádnýdůkaz.ŽádnouDNA.Žádnéotiskyprstů.“ Pokrčíramenysnenucenostímuže,kterýseodmítázabývat požadavky poněkud otravného dítěte.

„Nepřímédůkazystačíktomu,abysetímzačalizabývat blíž.Akdyžužbudouhledat,něconajdou.Jetojenotázka času aty tomoc dobře víš.“

Poobličejisemurozprostřeúsměv.„Zapomínáš,žeuž mámpodezřeléhozamřížemi.Tušíšvůbec,kolikhmatatelných důkazů proti Jonasi Hershbergerovimám?“

„Máš na mysli důkazy, které jsi proti němunastrčil?“

„Mámkrev.Vlákna.Vlasy.TadymluvímeoDNA,Kate. Oosobníchvěcechobětí.Ustodolyjezakopanéoblečení, kteréjimpatřilo.Titvístrážnícizatímjenomnenarazili natosprávnémísto,alenakonechonajdou.Hershbergera usmaží v křesle.“

„Tomasettimápovoleníkprohlídce.Nejspíšjeprávěteď utebedoma.“Taležmivyklouznezpusysestejnýmzápalem jako slova osíře aohni pekelnémzúst kazatele.

Vtuchvílimuúsměvzertůzmizí.Zpohledu,kterýnamě vrhne, mě zamrazí až vkostech.

„Jsijenom ulhaná děvka.“

„Jestlimězabiješ,půjdepotoběkaždejpoldavtomhle státě.“

Vycenízuby.Přeměnazešarmantníhomuževpsychopata jetaknáhlá,žesenaninestačímpřipravit.Skočípomně asmýknesemnounanohytakprudce,ažmilupnezakrkem.

„Tysisnadmyslíš,žemětěmisvýmivýmyslyvyděsíš? Myslíš si snad, že jsem pitomec?“

„Takjátitedařeknu,jaktohledopadne,“procedískrze zaťaté zuby.

Pokusímsemuvykroutit,alepevněmědržízarukávykabátuaznovumnousurovězatřese.„Ztrátazaměstnáníanaprostéselhánípřivyšetřovánítohohlepřípadutěrozrušilo natolik,žeužjsitonedokázaladálsnášet.Taksesztřískala. Odjelajsinatuhleopuštěnoufarmu.Dalasisještěpárloků.

Paksesposadilanazem,vzalasdorukytusvoupěknoupis-

„Myslím si, že jsi ubohý šílenec.“

tolku,strčilasijidopusyastisklaspoušť.Jaksetilíbítakovýhle konec?“

„Nikdotomuneuvěří.“Slovavduchukřičím,alenavenek zní vyrovnaně.

„Nejsiprvnímpoldou,cobysikvůlipráciprohnalhlavou kulku.“

„Dovol,abychtěseznámilasfakty,Detricku.Tomasetti ví,cosprovedl.Tenužtědostane.Veškerétvéproblémy teprve začínají.“

Pohneserychlostíútočícíhohada.Popadneměoběma rukamazahlavuapřitáhnesiměksoběblíž.„Hnedteď bychzaprodalduši,jenomabychsitěmohlotevřít,“zašeptá.„Pěkněbychsitěrozřízlavytáhltvojestřevastejnějako téJohnstonové.Pakbychsitěotočilavraziltihodomíst, kde to vy slušné holky nemáterády.“

Obrnímseprotijehoblízkosti,protihrůze,kteráseline zjehoslov.Hledímnaněj,nenávidímho,nenávidímhokaždou částí svého těla.

„Jenomtoudělejapoliciibudejasné,žejsemžádnousebevraždunespáchala.Jakchcešvšechnytyvraždyhoditna Jonase,kdyžsedalšítěloobjeví,zatímcoonjezamřížemi?“

„Určitěsiteďmyslíš,jaknejsichytrá,co?Takjátiteda něcopovím.Můžutiprovésthromaduvěcí,kterépoldové neodhalí,kdyžtohlemístoisteboushořínaprach.“Ukáže nakamínka.„Kdyžtuhlevěcdášpřílišblízkokzávěsům,tak tahle díra vzplane, jako bybylyoslavyDne nezávislosti.“

Olíznemitvářpocelédélce,ažseotřesu.Cítímčesnek zjehodechu.Pižmovouvůnilevnékolínské.Teplojehodechu na mé tváři.Vlhkost jeho slinna mé kůži.

„Pokudtinezlomímžádnékosti,takseovšechnydůkazy postaráoheň.Používámkondom,víš?“Poplácásepokapse ukabátu. „Mám tady celou krabičku jenom pro tebe.“

Všísiloumudámčelo.Slyším,jaksemuzlomínos.Snadávkamiměodstrčíachytnesezaobličej.Neždopadnutvrděnazáda,zahlédnunaokamžikmezijehoprstypramínek

krve.Nečekám,ažnamězaútočí.Překulímsekesvépistoli, kterouupustil,aházímsebou,dokudpravourukounezavadím ojejí rukojeť. Kdybych jen byla ještěokousek

blíž…

Detrickodkopnezbraňpryč.Vzhlédnuaspatřím,jak zkapsyvytáhnenůž.Nahnesenademě.Překulímsena záda.Zvednuoběnohyavšísilouhokopnudohrudníku. Zapotácíseazačnekolemsebedivocemávatrukama.Zaslechnu,jaksetříštísklo,auvědomímsi,žejsemhomálem prohodilaoknem.Převalímsenabokahorečněserozhlížím pozbrani.Mojeposledníšance.Májedinášance,jakseodtud dostat živá.

Alenikdejinevidím.Zběsilesesnažímdoplazitkmístu, kampistoliodkopl.Detrickměsurověpopadnezaramena. Zkroutímseasnažímsedostatdopozice,zekterébychho mohlaznovukopnout.Vidím,jaksekemněblížíjehoruka.

Prásk!

Pětsettisícvoltůminažhavíkaždénervovézakončení vtěle.Bolestísemizhrdlavyderevýkřik.Smrštísemisvaly. Vhlavěmiexplodujeoslnivýzáblesk.Vpříštímokamžikuuž ležímtváříkzemi.Dalšíprásknutíacelétělomiztuhne.Cítím,jaksemiprotáčípanenky.Slyším,jakmiscvaklačelist.

Ukořene jazyka cítímkrev.Povolí mi svaly močové trubice.

Prásk!

Acelýsvětzešedne.

KAPITOLA 34

LaShondumocnepotěšilo,kdyžsevtévánicivydalven. Glockovisetotakymocnelíbilo,alenemělnavybranou. SnažilseKatedovolatdomůinamobilavoboupřípadech sedostaldohlasovéschránky.Vzhledemktomu,jakévládlovenkupočasí,anavícpoTomasettihozáhadnémtelefonátu,si onizačaldělatstarosti.

Věděl,žejeKateskleslákvůlitěmvraždámaprotožeji vyhodili.Videálnímpřípadějinajdedoma,jaksetulíkflašceněčehořízného.Nebylobytopoprvé,cosepoldapro útěchuneboúnikobrátilkalkoholu.Znepokojovalyhoale tyostatnímožnosti.

Zaparkovalvulicipředjejímdomemasnažilseskrzpadajícísníhněcozahlédnout.Obvykleparkovalanapříjezdovécestě.Tabylateďaleopuštěná.Řeklsi,žebudemítauto kvůlitévánicinejspíšvgaráži.AleGlockužbylpoldou dostdlouhonato,abyvěděl,kdymánaslouchatsvémuinstinktu.Tohlebyl jeden ztěch případů.

Vydalsekegaráži,abynahlédlokýnkemdovnitř.Bičoval hosníhaostrývítr.Kdyžzjistil,žejegarážprázdná,projel jímneklid.Zkusilklikuuzadníchdveříazjistil,žejezamčeno.Pěstívrukavicirozbilokennítabuliuzámku,natáhl sedovnitřaodemkl.Uvnitřbyloteploavonělototampo kávě. Rozsvítil.

„Náčelníku?To jsem já, Glock. Jste tady?“

Vypadaloto,jakobysihovítrskučícíkolemokapůdobíral.

Glockpřiložildlaněkekávovaruazjistil,žejestudený. Kuchyňskýstůlpokrývalypapíryarůznézáznamyastál tamjejípočítač.Sklonilsenadručněpsanýmipoznámkami. StátnípolicievIndianě.Bývalýaljašskýdetektiv.Článek znovin.

Rychleprošelzbytekdomu,aleKatenikde.Vrátilsedo kuchyně azavolalTomasettimu.

„Doma není,“ sdělil mu bez úvodu.

„JsemdvacetminutodPaintersMill,“oznámilmuTomasetti.„Sejdemesenastanici.“

„Co se to sakra děje? Kde je Kate?“

„Všechnovámvysvětlím,jencodorazím.BuďtetakhodnýazkustebrnknoutDetrickovi.Zjistěte,kdejeacodělá. Nedejte nasoběznát, žeje vám něcopodezřelé.“

„CostímmáDetrickcodělat?“

„Myslím… ževtom můžemít prsty.“

„Včem?“

„Vtěchvraždách.“

„Cože?To si snad ze měděláte prdel, ne? Detrick?“

„Hele, nevím nicjistě. Prostě mu zavolejte, ano?“

„Co když bude na stanici?“

„Pokudtambude,takjetotanejlepšízpráva,jakoujsem zacelýdenslyšel.Apokudtamnení,takjsemsidostjistý, žeje Kate vpořádným průseru.“

Pomalusemivrátívědomí.První,cosiuvědomím,jenářekvětru.Slyším,jakdookenbubnujesníh.Ležímnaboku skolenypřitaženýmikbradě.Rucemámsvázanézazády. Paže,nakteréležím,jecelázdřevěnělá.Kotníkymámsvázané.Chvějusezimou.Vrozkrokucítímvlhkoavzpomenusi, žekdyžmidalDetrickránuparalyzérem,pomočilajsemse.

Otevřuoči.Nastropětancuježlutavésvětlozkamínek.Cítím,jakměolizujestudenývzduch,avzpomenusi,žejedno oknojerozbité.Rozhlédnuse.VedveříchzahlédnuDetricka asrdcemiposkočíhrůzou.Zatímcojsembylamimo,sundal sikabát.Nasoběmápřesrolákoblečenoudžínovoukošili apadnoucí kalhoty.

„Zlomilasminos,“sdělími.

Všimnusikrvenajehoroláku.„Ajakhodlášvysvětlit tohle?“

„Nazledovatělýchchodnícíchlidéčastouklouznou.“Přejedeměpohledem.Zjehoúsměvumězamrazí.„Chvěješse. Jetizima?“

Zůstanumlčet.

„Nemělasrozbíjettookno.Takamnabytotuuždávno příjemně vytopila.“

Beznadějnostsituacejejakočernádíra,kteráměconevidětpohltí.Tenhlemužseměchystázabít.Jetojenotázka času.Azpůsobu,kterýsizvolí.Časjenaméstraně,alejemi jasné,žemizačínápomaludocházet.

„Budešsechovatslušně,kdyžtipřeříznuprovaznanohou?“

„Nejspíš ne.“

Rozesmějese.„Zkusprovéstnějakoupitomostatentokrátnebudutak hodný, rozumíš?“

Pozorujeměstejnýmzpůsobem,jakohladovějícípespozorujekusmasatěsněpředtím,nežsedonějpustí.Chystá seměznásilnit.Vidímmutonaočích.Tapředstavasemi příčí,alepřipomenusi,žejednouužjsemtopřežila.Přežiju toipodruhé.Chcižít.Tabezmeznávůlemnoupulzujeskaždým splašeným úderem mého srdce.

Vykročísměremkemně.Zahlédnuparalyzérvjehodlani.

Pokudseminenaskytnepříležitosttězabít.„Udělám všechno, co budeš chtít.“

Pokleknevedlemě.Vesvětleohnězkamíneksestříbřitě zablesknenůž.Přetnecárlátky,kterýmisvazovalkotníky. Cítímnasobějehopohled,alenedokážusenanějpodívat. Vím,žebyspatřilmůjstrach.Avím,žeprávěpotomdychtí.

Kdyžmizačnerozvazovatlevoubotu,srdcesemiroztluče jakoozávod.Hledímnajehoprsty.Upravenénehty.Ruce pevnéaklidnéjakoskála.Vypadánaprostonormálně,tak normálně,ažmálempřesvědčímsamusebe,žesenicztoho veskutečnostineděje.

„Už nechci žádnou elektřinu.“

„Budeš spolupracovat?“

Aletenmuž,kterýmiprávěrozvazujetkaničku,není schopnýcítitnicjinéhonežtotrýznivénutkánísvýchtemnýchchoutek.Dnessejehohladzaměřilnamě–azbývají jen minuty, než se mu vymknezkontroly.

KdyžJohnzaparkovalpředpolicejnímoddělenímPaintersMill,hodinynapřístrojovédesceohlašovalypůlčtvrté ráno.Otevřelvstupnídveřeaspolusnímsedovnitřnahrnul sníh.Monasedělaupaneluústředny,vpuselízátko,nohy opřenéodeskustoluhnedvedlemonitorupočítače.ZrádianapoliciselinularytmickápísničkaodRedHotChiliPeppers.KdyžJohnvešel,zvedlaočiodknihy.Shodila nohy na zemapostavilase.

„Myslelajsem,žejsteodjel.“

„Vrátiljsemse.“ZamířildokancelářeKate.„Vidělajste náčelnici?“

„Neodchvíle,cojiDetrickmálemzatkl.“

„Netušíte,kdebymohlabýt?“

„Myslelajsem,žešladomů.“

„Jakjeto dlouho, co odešla?“

„Pár hodin, hádám.“

„KdejeDetrick?“

„Mělajsemzato,žešeltakydomů.“Svraštilaobočí. „Děje se snad něco?“

Zacinkalzvoneknadedveřmi.Glockvtrhldovnitřstak pochmurnýmvýrazemvetváři,jakýunějJohnještěnespatřil.

Mona vytáhla lízátko zpusy. „Ocojde,chlapi?“

JohnseotočilnaGlocka,anižbysenanipodíval.„Podařilo se vám sehnat Detricka?“

„Zkusil jsem mu zavolat na mobil, ale nebral to.“

„Zkuste, jestli je doma.“

Čekal,žetenhlebývalýmariňákbudepochybovat,jestli jemoudrévolatšerifoviopůlčtvrtéráno,aleonmístotoho vytáhl telefon zpouzdra astiskldvětlačítka.

„Loro?Zdravím,tadyRupertMaddox.“Běhemhovoru sledovalJohna.„Jo,všechnojevpořádku.Jenomjsemvás chtělpoprosit,jestlibystemimohladátnachvilkuktelefonuNathana.“Glockpřekvapenímzvedlobočí.„Nenítam? Vážně?Anevíte,kdebymohlbýt?“Přikývl.„Tojstemoc hodná.Zkusímhopřesvysílačku.Omlouvámse,žejsem vásrušil.“JehopochmurnývýrazdopadlnaJohnaspodobnouvahoujakojehoslova,kteránásledovala:„Podlejeho hospodyně je na pochůzce.“

„Zkustekancelářšerifa.“Johnzaměřilsvoupozornostna Monu. „Zkuste ho přes vysílačku.“

Nasadilasisluchátka,stisklaněkoliktlačítekapromluviladomikrofonu.„Dispečervoládvěstěsedmačtyřicítku. ŠerifeDetricku, slyšíte mě?“

„Zkusteještě jednoujehomobil,“ vybídl znovu Glocka.

Tenvšakspustilběhempárvteřinrukuismobilemdolů. „Hlasová schránka.“

„Dohajzlu.“Johnsevduchuzaobíralsvýmimožnostmi. „Vlastní Detrick tadyvokolí nějaký objekt?“

Glockzavrtěl hlavou. „To nevím.“

„Co nějaká opuštěná farma nebo…“

„Mámseznam!“

ObamužiseotočilinaMonu.Vypadalanadšeně,žemůže nějakpomoct.

„Mámkopiiseznamu,kterejjsemdávalaDetrickovi.“

Popadlamyš,chvíliklikala,ažnakonectiskárnavyplivla dvěstránky. Mona je podala Johnovi. „Rozdělila jsem tona domy,farmy atovárny vokruhu osmdesáti kilometrů.“

„Potřebujeme víc chlapů,“poznamenal John.

„Co třeba Gurčák?“ zeptal se Glock.

„Dneskamáslužbu,“oznámilajimMona.„Asipřed patnáctiminutamavyjelven.Nějakejchlapsjelzcestyaž uClarku. Snaží se tam dostat odtahovku.“

Johnznovupohlédlnaseznam.„Zavolejtemu.Řekněte, žejetonaléhavé.Aťzačneokamžitěobjížděttyhleobjekty.“

„Acomáhledat?“zajímalase.

Johnbylnapochybách,kolikjítohomáprozradit.„Hledáme Kate.Jejíauto. Může být vpěknémmaléru.“

„Vjakýmmaléru?“Očimaskákalazjednohomuženadruhého.

John ztišil hlas. „Prostě ji potřebujemenajít.“

„VyřiďGurčákovi,aťnepoužívávysílačku,“dodalGlock. „Jenom mobil.“

„Jasně.“

„ZavolejiSkidovi,“vzpomnělsiještěGlock.„Jestliji najdou, ať volají jenom Johnovi nebo mně.“

JohnseznovuotočilnaGlocka.„Zavolámdopravákům, abydali rozhlásit,že se hledájejí aDetrickovo auto.“

„Rozumím.“

Johnseotočilazamířilkedveřím.„Kdyžserozdělíme, zvládnemetohovíc.Vysiztohoseznamuvezměteprvní objekt.“

Glock ho rychle dohonil. „Kam jdetevy?“

„Jdušlápnoutdovosíhohnízda.Uvidíme,coodtamtud vyletí.“

Detrickžilvdvoupodlažnímdomětudorovskéhostyluna jižnímkonciMillersburgu.Johnzastaviluobrubníku.Dům našelponořenývetmě.Věděl,žesechystápřekročitvšechny meze.Aleneměljinoumožnost.Katejepohřešovaná.Jestli sevDetrickovinemýlila,budedoránamrtvá.Napostuppodleprotokoluteďneníčas.Buďmeupřímní,jehokariéraje stejně vkýblu.Alespoň to ukončí svelkou parádou.

Došelhlubokýmsněhemažkedveřímaněkolikrátzazvonil.Kdyžtonikohonevyburcovalo,začaldodveříbušit pěstí.Poněkolikaminutáchmuotevřelaženavestředních letechvrůžovémžupanuarůžovýchbačkorách.Bezpečnostní řetízeknechalazajištěný.

„Mátevyvůbecponětí, kolik je hodin?“ utrhla se naněj.

„Paní Detricková?“

„JsemLoraFaulkorová,hospodyně.Gracesesdětmiodstěhovala před měsícem.“

John jí ukázal odznak. „Je šerif Detrick doma, madam?“

„Mělajsemzato,žejenapochůzce.Kvůlitěmvraždám.“ Jejívýrazsezotrávenéhozměnilvustaraný.„Stalosesnad něco?“

„Mámdůvodsedomnívat,žebymohlmítpotíže,madam. Můžu dál?“

Nachvílidveřezavřela,odjistilabezpečnostnířetízek aotevřela jedokořán. „Co se stalo?“

„Zatím víme jen to, že je pohřešovaný.“

„Pohřešovaný?Božíčku.“Začalalomitrukama.„Říkala jsemmu,abyvtomhlepočasínikamnejezdil.Nejspíšměl nehodu.“

Johnvstoupildoprostornéhoobývacíhopokoje,který vyplňovalstarožitnýdubovýnábytek.Modulárnípohovka. Ladícíkřeslovkárovanémvzoru.Náznakkouřevevzduchu, nejspíš znedávného ohněvkrbu.

„Proč se paní Detricková odstěhovala?“zajímalse.

„Předpokládám,žekvůlirozvodu.Pochopitelnětadyvládlosilnénapětí.PanDetrickpracujedlouhodonocianemá čas vařitauklízet,tak si mě tady nechal.“

„Chápu.“JohnovineuniklonačasováníDetrickovarozvodu. „Má tady nějakou pracovnu nebo kancelář?“

Zamrkala,zjevnězaskočenáotázkou.„Pročuvšechsvatýchpotřebujetevidět jehopracovnu?“

„Potřebujupřijítnato,kdeje.Možnádíkytomuzjistím, kdehledat.Třebasivedezáznamyohlednětrasypochůzek.“

„Neměl by to spíš vkanceláři šerifa?“

„Jdenámočas,madam.Bylabystetakhodnáadovedla mědojeho pracovny?“

„Notakdobře.Asisetammůžetemrknout.Jenompořád nechápu,jakbyvámtomohlopomoct.“Přitisklasiruku nabřichoazamířilanachodbu.„Hledajíhoiostatníjeho lidé?“

„Každý, kdo jen může.“

„Jak dlouho už je pohřešovaný?“

„Užtobudouasidvěhodiny.Nemůžemesesnímspojit ani přes vysílačku, ani přes mobil.“

„Ach ne. Božíčku.To nevypadá dobře.“

Kráčelzaníchodbou,jejížstěnybylyověnčenétuctyzarámovanýchobrazů.Detrickovyděti,pomyslelsianapadloho,jakvůbecmůžeotec,dokoncepolda,vésttaktemný dvojí život.

Vešladopokojearozsvítila.Pracovna,pomyslelsiJohn, kdyžsivšimlstolusbankéřskoulampou.Knihovnazaním sezvedalaodpodlahyažkestropuabylaplnáknihacetek, kterénebylydostpěknénato,abyjevystavilivezbytku domu. Na zdech viselo několik policejních plaket.

„Na co přesně se potřebujete podívat?“zeptala se Lora.

Nevšímalsijíapřešelrovnoukestolu.Zamčený.Dostal sedobodu,zekteréhonenínávratu.Vrhlnahospodyniodhodlaný pohled. „Kde je klíč?“

„Nechápu,pročsemupotřebujetedívatdostolu.Tonedává žádný smysl. Proč to děláte?“

Johnpopadlnůžnadopisy,kleklsizastůlavraziljeho konec do zámku, až ho vylomil.

„Co to proboha děláte?“vyjekla.

Prohrabalsezásuvkami.Běhempárminutprohledalcelý stůl,alenicnenašel.„Kdejindebymohlschovávatosobní věciadokumenty?“

„Oco tady ve skutečnosti jde?“zeptala se. „Kdo jste?“

„Snažímesezjistit,kdeje.“Johnsizaložilrucevbok arozhlédl se. „Kde skladuje osobní věci?“

„Myslím,žebystemělodejít.“

„Obávám se,že to nebude možné.“

„Volám policii.“

„VšichniodpoliciejsouvenkuahledajíDetricka,madam.“

Tojizadrželo,aleJohnovibylojasné,ženenadlouho.

„Potřebujuvědět,kdeuchovávásvéosobnívěci.“Kdyžne-

odpověděla,došelažkní,popadljizaramenaazatřáslsní. „Tak kde ksakru?“ zakřičel.

Zůstala na nějzírat, rty se jí třásly. „Něco má na půdě.“

Nechaljitamstátavyběhlschodydopatrapodvou. VtutochvílidokázalmysletjennaKate.Načas,kterýspolustrávili.Natuneoblomnoujistotuvjejímhlase,kdyžmu řeklaoDetrickovi.

Dveřenapůdunašelnakoncichodby.Zasebouzaslechl hospodyni.„Chci,abystestímokamžitěpřestalařeklmi, coseděje!“křičela.

Johnvyběhlpoúzkémschodišti,otevřeldveřeasáhlpo vypínači.Ztrámuviselaholážárovka,kteráosvětlovala malépodkrovízaplněnékrabicemi,starýmpořadačem,několika skládacími křesílky asloženým slunečníkem.

„OkamžitěvolámzástupcišerifaJerrymuHunnakerovi,“ oznámila mu Lora.

Johnvzhlédlaspatřiljivedveříchstelefonemvruce. „Dělejte,comusíte.“Zahlédlotřískanoukartotéku,došel kníaškublzamadlohorníhošuplíku,alebylzamčený. „Kdejeklíč?“

„Nevím.“Vyťukávalačíslanatelefonu.

Johnserozhlédlponěčem,čímbymohlzámekvylomit. Našel starý deštník avrazil do zámku jeho kovovou špici.

„Co to děláte?“zavřeštěla.

Vrtalsevzámkutakdlouho,ažhornízásuvkavyjelaven. Vpředníčástibylynějakésložky.Vzadunašelněkolikplastovýchdózakrabiciodbot.Začalusložek.Bankovnívýpisy. Účtyzaenergie.Bezvýznamnéformulářeasmlouvy.Když nenašelniczajímavého,vytáhlkrabiciodbotaobjevilfotky. Okamžitěpoznal,žejdeopolicejnísnímky.Bylyjichstovky.Mrtvátěla.Vraždy.Sebevraždy.Děsivénehody.Všechny znich mělyjedno společné: brutalitu, jakouvyobrazovaly.

Johnsenatáhlpojednéplastovédózeaotevřelji.Našel dámskékalhotky.Otevřeldalšíanalezlpodprsenku.Průsvitný čepec, jaký nosí amišky.Suvenýry, uvědomilsi.

„Ježiši.“

Ale nenarazil na nic, co by ho dovedlo ke Kate.

ZamířilkedveřímamálempovalilLoru,kterástálana prahu.„VolalajsemdoNathanovykanceláře,“oznámila mu.„Ojehozmizenínicneví.Řeklajsemjim,cojsteudělal. Užjsou na cestě.“

„Kdyby byl Detrick vnějakém průseru, kam by šel?“

„Nemám vám co říct.“

Nežsiuvědomil,codělá,popadljizaramenaasurově jipřitisklkezdi.„Jestlihonenajdu,takněkohozabije!Tak kde do prdeleje?“

„Zabije?“Hledělananějspusounevěřícnědokořán.„Vy jsteblázen!Natebyneublížilanimouše!Jetopolicista!Nic takového by nikdy neudělal!“

„Užsestalo!“zakřičelJohn.„Mánějakétajnémísto,kam chodí, když chcebýt sám?“

„Ni-nikdyse oničemnezmínil!“

„Má nějakouchatu? Nebo něco takového?“

„Nevím!“

Pokusilseovládnout.Pustiljiaklopýtlokrokdozadu.Několikvteřinnasebehleděli,pakseJohnotočilavzalschody dopřízemípodvou.Doběhlkautu.Vechvíli,kdyusedalza volant,secelýtřásl.PopadltelefonazavolalGlockovi.

„Detrick je náš člověk.“

„Jak to…“

„Zrovnajsembylunějdoma.Prošeljsemjehopracovnu. Má suvenýry.“

„Proboha,Tomasetti.“

„Kdejste?“

„NasevernímkonciPaintersMill.Užjsemzkontroloval dvě farmy, ale bez výsledku.“

„Můžoubýtkdekoli.“Johnsenatáhlposeznamunavedlejšímsedadle.„Musímejinajít,Glocku.Jevnebezpečí.“ Nastartovalmotoraodlepilseodobrubníku.„Kammám jet?“

„HnedzaMillersburgem,nadvaašedesáté,jeopuštěný motel.Užtamjedu.VyjsteblížKillbucku.Naseznamuje ijedenzdomů odtamtud.“

Johnmrklnapapírvesvérucecelýrozčarovaný,protože sevtomtokrajivůbecnevyznal.„Potřebujemevícchlapů, sakra.“

„Gurčák se Skidemhledají taky. Najdemeji.“

Johnukončilhovoraodbočilnahlavnísilnici.Předním leželoměstoKillbuckatenopuštěnýdůmhnedzaním. Kvůlisněhubylajízdaažtrýznivěpomalá.Snižovalaseviditelnostacestanešlaskororozeznat.Dokonceitelefonní stožáryadopravníznačkytéměřzmizely.Zapárhodinuž tudy nepůjde projet.

Mžoural skrz čelní sklo na vířící vánicipřed ním.

„Kdejsi,Kate?“zašeptal.

Jedinouodpovědímubylovytrvalékmitánístěračů aozvěna jeho vlastního strachu.

KAPITOLA 35

Sleduju,jakmizouváboty.Vevánici,kterávenkupanuje,důmkolemměvržeasténá.Iskamnyzapnutými namaximumjevpokojichladno.Nohyarucesemineovladatelnětřesou.Užnepoznám,jestlijetozezimy,nebo ztohonekonečnéhopřívaluhrůzy,kterámnouproudí. VzpomenusinasvůjposlednírozhovorsJohnem.Zajímalobymě,jestlimiuvěřil.Zajímalobymě,jestlimě hledá.Jestliměvůbecněkdohledá.Nebojestliskončím jakotyostatní.

Detrickodložímojebotystranouapohlédnenamě. Ivtompřítmíspatřímtenhlad,kterýmužhnevočíchjasným,spalujícímplamenem.Pocítímtaksilnýodpor,ažmi žaludek pohrozí vzpourou.

„Třeseš se,“ podotkne. „Tosemilíbí.Tosemi moc líbí.“

Pohlédnumuzpřímadoočíasnažímsepřivolatzlost, cokoli jinéhoněž tenhle strach, který mě sráží na kolena.

„Tos byl ty tehdy vnocivlese,žeano?“

„Ztratiljsemtamjejíkalhotky.Vypadlymizkapsy.“Zazubí se. „Tobylo ofous, co?“

„Pročtoděláš?“

Vypadá,jakobyhootázkapřekvapila.„Maminkanamě zlánebylaatatínek mě neznásilnil, jestli se ptáš na tohle.“

„Jenom chcivědět proč.“

„Líbísemito.Vždyckytotakbylo.Jsemvpodstatětypickýučebnicovýpříklad.Kdyžjsembylmalý,začaljsem sezvířaty.Kdyžmibyloosm,zabiljsemkotě,ztvrdlmijako nikdy předtím.“

Zatímcomluví,vduchusiprojdu,jakjsemnatomfyzicky.Prstynanohoumámzkřehlémrazem.Kotníkymámod provazuceléztuhlé.Rucemámpořádsvázané,alenohyuž mám volné. Můžu bojovat. Můžu utéct.

„Chcisitěrozříznout,“oznámími.„Chcislyšet,jakbudeškřičetachroptět.Chcividět,jaktipolezouočizdůlků.“Uchopísevrozkrokuapřeskalhotysimasírujepenis. „Chápeš,jaktomyslím?JetojakotiPavlovovičokli.Představímsi,jaktěrozřezávám,apaktoprostěmusímudělat. Musímtiublížitapakseudělat.Můjptáknebudemítdost, dokud nebude po všem.“

Potlačímzachvění.„Jestlidneskaumřu,takpotompolicieskočí.Navšechnopřijdou.Budejimjasné,žeJonas Hershberger není vrah.“

„Mluv dál, Kate. Rád poslouchám tvůjhlas.“

Dýchámskrzezuby.Přílišrychle.Přílišpovrchně.Jsem vyděšená.Takzatraceně vyděšená.

Kleknesiapřisunesekemněblíž.Odtáhnuse,alepopadnemězavlasyatrhnutímsiměpřitáhneksobě.„Teďti sundámkalhoty.Budeštuležetjakohodnáčubičkaanebudeš se cukat. Jinak tidám ránuparalyzérem. Je ti to jasné?“

Přitlačímězádynapodlahu.Všísiloupřitisknulokty adlanědoprkenpodemnou,alenevzdorujumu.Zatímne. Počkám,ažpřestanebýtostražitý.Počkám,ažsibudemyslet,že to se mnou budehračka.

Kdyžmiodhrnekabátarozepnedžíny,celásepřikrčím odporem.Mádrsnéruce.Poprvézaceloudobusemuchvějou.Zrychlenědýchá.Navzdorychladunajehočelezahlédnu vrstvičku potu.

„Budetětobolet.Nebudetonicpěkného,Kate.Budeto horší, než si vůbec dokážeš představit. Budeš křičet.“

Prudcemistáhnedžínypřesboky,přeskolenaapakmi jetrhnutímpřetáhnepřeskotníky.Naholýchnoháchcítím, jakjeokolnívzduchledový.Posadímseasnažímsezakrýt. Ránamězasáhnenepřipravenou.Facka.Dostsilnánato, abysemizatmělopředočima.Padnunaznakapřetočímse na bok, abych si neležela na rukou.

Zavrčíněconesrozumitelnéhoavytáhnemězavlasynahoru.Nervyvkůžinahlavěmivřeštíbolestí.Druhárána

jejakovýbuchdynamituvméhlavě.Znovupadnunazad azůstanuležet, lícní kost mi žhne bolestí.

Detricksinademnourozepnekalhotyashrnesijekekolenům.Hledínamě,ústazkřivenádoneutuchajícíhoúsměvu.

„Budeš určitěnejlepší ze všech,“ zašeptá.

Vrozkrokumutrčíztopořenýpenis,purpurověčervený acelýnaběhlý.Sáhnedonáprsníkapsykošile,vytáhnekondomaroztrhneobal.Chvějícímaserukamasihonasadí. Pohlednajehodohladkavyholenátříslamnouotřese,ikdyž jsemtomělačekat.Mělajsempravdu,protovlaborcenikdy žádnéchlupynenašli.Všimnusi,jaksenakondomuleskne lubrikantavzpomenusinavšechnytyostatníženy,které potkalstejný osud, jakémuteď čelímjá.

Vhrudisemijakonějakýstudenýkámenusadíděs.Žaludekmámjakonahoupačce.Znásilněnínenížádnásranda, alejemijasné,žetonenítonejhorší,comědneskavnoci potká.Snažímsemysletjakopolda.Potřebujupřejítdoútoku.Najítjehozranitelnémísto.Alevtutochvílimámpocit, jakoby mi bylo znovu čtrnáct ajá byla ochromená strachy.

Obalodkondomusinacpezpátkydonáprsníkapsy akleknesipředemě.Chceměznovuuhodit,vidímmuto naočích.Vhlavěsemidivocehonímyšlenky.Hrdlomi ucpalacelálavinazděšenéhokřiku.Kalhotymuspadnouaž kekotníkům.Jezranitelný.Mámvolnénohy.Svalynastehnechmámnejsilnější.Musímjednatokamžitě.

Přitáhnuoběkolenaksoběavšísilouhokopnudohrudníku.Zústsemuvyderezvířeckýřev.Zapotácíseatvrdě přistanenazáda.Vrazídopetrolejovýchkamínekapřevrátí je.Kdyžsepetrolejisplamenyrozlijepopodlaze,zvedne se ve mně vlnanaděje.

Hnednatojsemnanohou.Odkopnumudoohněkabát. Detrick,necelédvametryodemě,vyskočínanohy.Vzteklesinatáhnekalhoty,obličejmázkřivenýzuřivostí.Očima kmitámezimnouaohněm.Kdyžsiuvědomím,ženetuší,co jevětší hrozba, vytryskne ze mě hysterický smích.

Vrhnesenamě.Otočímseavyrazím.Pokoušímsevzpomenoutsi,kdejsemnaposledyzahlédlasvoupistoli.Na podlaze?Ukrbu?Nemámčasjihledat.Letímkedveřím, otočímseaoběma rukama se snažím otočit koulí.

Kdyžmijehorucedopadnounaramena,vyderesemi zhrdlavýkřik.Trhnemnounazadamrštímnouozem.Vtu chvíliměnapadájento,žejsemsemělavrhnoutvenzokna.

Divocekopu,nohymibezmířenílétajíjehosměrem. Uštědřímmupárkopanců.Skřikemzakleje.Bušímidonohoupěstmi.Alebolestisivůbecnevšímám.Jestlipřestanu kopat, zemřu.

Bojuju,jakjsemdosudnikdynebojovala.Nejasněsiuvědomujuplamenynedalekoodemě.Cítímkouřapetrolej. Vedlekamínekhoříjehokabát.Začínáchytatpodlaha,plamenysahajímetrvysoko.Napadnemě,žebysisnadpožáru mohl všimnout nějaký kolemjdoucí.

Veškeránadějeměvšakopustí,kdyžnamněpřistanecelýmtělem.Prvníránasemiodrazíodbrady.Pokusímsemu vykroutitaodkulitse.Alejehováhamědoslovadrtí.Vykopnupravounohou,alenemámsprávnýúhel.Druhárána mipřistanenaspánku.Hlavasemiodrazíodpodlahy.Za očimamivybuchneexplozebíléhosvětla.Udeříměznovu ajáslyším,jaksemizlomílícníkost.Celouhlavoumiprojedeprudkábolest.Zatmísemipředočimaajásezevšech silsnažímneztratitvědomí.

Zůstaň při smyslech! Bojuj!

Můjmozektaslovaodříkávájakomantru.Pokusímse mudátčelo,aletentokrátjepřipravený.Zlověstnězasyčí avrazímipěstdobřicha.Vyheknu.Slyším,jakzvracím. Snažímsedosebenasátnějakývzduch,aleplíceměneposlouchají.

Vpříštímokamžikuucítímnahrdlejehoruku.Jeneuvěřitelněsilný.Otevřuústa,abychsenadechla,alesvírámivzduchovécesty.Okamžitěmězaplavípanika.Vzpínámsepod nímakroutím.Naokrajíchméhozornéhopolesezačínají

objevovathvězdy.Cítím,jakmizústtrčíjazyk.Poulímoči. Tak takhlesečlověkcítí, když umírá?

Zrakmizastírajíšmátrajícíprstytemnoty.Nejasněsiuvědomuju,ženěcoříká,alenerozumímmu.Vědomísemipomaluvytrácí.Dokážumysletjennajediné:chcižít. Chci žít! Apakpomnětemnotanatáhnesvourukuastáhnemě ssebou do propasti.

Johnbytendůmpřehlédl,kdybynebylotéžlutézáře vokně.Nejdřívsimyslel,žesemujenomněcozdá,žesi znějsvětlanapřístrojovédescedělajílegraci.Paktozahlédlznovu.Zábleskžlutéskrzezdánlivěneprostupnousněhovou stěnu.

Auto? Baterka? Nebo snad oheň?

Vypnulsvětlaazastaviluprostředcesty.Vytáhlzpodpažníhopouzdrapistolianatáhlzávěr,abysedonábojovékomorydostalakulka.Kdyžotevřeldveře,vítrasníhsedoněj opřelyvšísilou.Viditelnostbylajennapármetrů.Pomalu seprobojovávalkdomu.Podesetimetrechtosvětloznovu naokamžikzahlédl.Málemnaběhldoautastojícíhonapříjezdovécestě.Detrickůvchevrolet,uvědomilsi.Akněmu byl za tažnélano zaháknutý Kateinmustang.

JohnvylovilzkapsytelefonavytočilčíslonaGlocka. „Našeljsemje.“Přesskučenívětrudokázalsotvarozeznat vlastní hlas.„Ten opuštěný dům uKillbucku.“

Johnhodiltelefonzpátkydokapsy.Neměltušení,coho uvnitřčeká.Aledvěvěcihrályvjehoprospěch.Zaprvévěděl,žeDetricksvéobětinechávánějakýčasnaživu.Azadruhé, ta vánicemu skvěle kryla záda.

„Užjsemnacestě.“

KAPITOLA 36

Zevšehonejdřívsiuvědomím,žeužzasemůžudýchat. Otevřupusudokořán.Můjjazykjejakosucháponožka,ale lapámpovzduchuplnýmidoušky.Cítímkouřapetrolej.Ležímnazádech,rucemámuvězněnépodsebou.Venkuslyším vítr,prohánísekolemdomu,divokášelmautrženázeřetězu.

OtevřuočianadsebouspatřímDetricka.Podjehonosem zahlédnukrev.Tmavoukrvavouskvrnunajehokošili.Vrací se mi všechno, co se stalo. Boj. Požár.

Zvednuhlavuavšimnusi,žeoheňjepryč.Podzádycítímchladnoupodlahuauvědomímsi,ženasoběnemám kalhotky.Detrickstojíkousekodemě.Sundalsikalhoty, tentokrát úplně.

„Křič,Kate.Kvůlimně.“Dojdekemně,kleknesianakloní se nade mě. „Křič.“

Udělámjediné, co vtuto chvíli svedu aplivnu.

Celýztuhne,potomvystrčíjazykaslízneslinu,kterámu přistálavedlekoutku.Hledímdojehoodpornéhoobličeje. Obličeje,dokteréhojevyrytánezměrnákrutost.Nevěřím, žemůjživotskončítakhle.Stímnesouhlasím.Prostěne.

Vřevemněvůležít.Jepřílišsilnánato,abyjidokázalzadusit.Přílišhorkánato,abyjizmrazil.Hlavousemihoní jediné:nic takového mu nedovolím.

Aleménadějepomalupohasínají.Todrahocennézáchrannélanobylopřerušeno.Jsemsamavrozbouřenémmoři,bez šance na záchranu.

Zavírám oči, zaklánímhlavu azačínámkřičet.

OslepenýsněhemavětremJohntápalkzadnímuvchodu dodomu.Dvakrátmuuklouzlanohaaspadl,aleanijednou neupustilpistoli,anineztratilsměr.Zahnulzaroh.Vítrmu škubaloblečením.Zahlédlvenkovníverandu,skleněnédveře

seboupleskalyjakoprádlovevětru.Přikrčilse,vystoupalpo betonových schodechnahoru adošelažke dveřím.

Přesumazanéskloprosvítalomdlésvětlo.Johnnakoukl dovnitřaspatřilchátrajícíkuchyni.Otočilkoulíudveříaty seseskřípěnímotevřely.Doufal,žetoDetricknezaslechl, avkradl se dovnitř.

ZKateinavýkřikusemuvlasynahlavězježilyhrůzou. Srdcemuposkočilostrachem.Johnužběhemletsvépolicejnípraxezahlédlpěknouřádkuohavností.Viděl,jaké nelidskostiselidémohoudopustit.Vidělcelousvourodinu mrtvou.Apřestotabolest,kterásevtomkřikuodrážela,jím projela jako nůž.

Kradmoprošel kuchyní. Se zády přitisknutými ke zdinahlédldovedlejšíhopokoje.ZkamínekdopadaloslabésvětlonaDetrickasklánějícíhosenadKate.Odpasudolůbyl nahý.Johnjíneviděldoobličeje.Leželanazemiajemuse naskytoval jen částečný pohled na její profil.

Vzduchproťaldalšívýkřik.SezbranípředsebouJohn vkročildopokoje.Detrickmuseljehopřítomnostvycítit, protožesenáhleotočil.Očisemurozšířilypřekvapením.Vyskočil na nohyadivoce se rozhlédl.

„Dej ruce tak, abychna něviděl!“ zakřičel John.

Detrick se vrhl ke krbové římse.

Katezvedla hlavu. „Má zbraň!“zaječela.

Johnvystřelildvakrát.Súmyslemzabít.PrvníránaDetrickazasáhladoboku,těsněpodpodpaží.Celétělomuztuhlo,pakpadlnakolena.Druháránamuprojelapravoutváří aškublamuhlavoudozadu,jakobymuněkdovrazilpěstí. Svalil se na bok azůstal bezhnutí ležet.

Johnsinepamatoval,žebyvrátilzbraňdopouzdranebo žebydošelkeKate.Zahlédljejízničenývýraz.Holénohy pokrytékrvavýmicákanci.Zraněná,pomyslelsi,alenaživu.

Když poklekl vedle ní, vydral se jí zústvzlyk.

„Jsemutebe,“zachraptěl.„Jetovpořádku.Budešvpořádku.“

„Chtěl mě zabít,“ vysoukala ze sebe.

„Jávím,zlato. Já vím. Už je po všem. Jsi vpořádku.“

Odpasudolůbylanahá.Nedovolilsianipomysletnato, kčemutadymohlodojít.Sundalsikabátazakrylji.Záleželojen na tom, žeje naživu. Nepřišel pozdě.Tentokrátne.

„Jakmocjsizraněná?“zeptalse.

Rozbrečelase,nekontrolovatelněsetřáslaanebylaschopná promluvit.

John by do Detricka nejraději napral další várku nábojů.

„Rozvážu ti ruce, ano?“

Opatrnějípomohlposaditse.Pomocíkapesníhonože přeřízllátku,kteroumělasvázanázápěstí.Kdyžmělaruce volné, vzal je do dlaníazačal jí je třít.

„Udělal tiněco?“

„Jsem vpohodě.“

„Kate, nestihl tě náhodou…“

Pohlédla na něj azočí jí vyhrkly slzy. „Ne.“

Zaplavilhonesmírnýpocitúlevy.Johncítil,jakijehozačínajíovládatemoce.

Natáhlasekněmu.

„Všechno bude dobré,“ utěšoval ji.

„Přísahej,“zašeptala.

„Přísahám.“Kdyžkolemníovinulpaže,rozpadlasena tisíce kousků.

„Pojď ke mně,“ zašeptal.

KAPITOLA 37

Sníhpodjasnýmlednovýmnebemoslnivězáří.Všude kolemměsejakozvěřpodlouhémzimnímspánkuvynořujízesvýchdomovůakanceláříobyvateléPaintersMill. Chodníkyjsouodházenéačelnísklaseškrábaná.Velkýtraktorodhrnujesníhzkruhovéhoobjezdu.Cítímvůnikoblih zpekárny vulici.

Naparkovišťátkupředpolicejnímoddělenímstojítři auta.Všechnapoznávám.Mémístojeprázdné,jakobymě snadočekávali.Zastavímnaněmavypnumotor.Jetopoprvé,cojsemsevrátilapoté,coměznovuusadilidofunkce náčelnicepolicie.Jsemnesmírněšťastná,žejsemzpátky. Aletímnechciříct,žejsemzcelapřipravenánato,comě čeká uvnitř.

OdtohopříšernéhozážitkusNathanemDetrickem,kterýmjsemsiprošla,uběhlyuždvadny.Každýjehohrůzyplnýokamžikjsemsiprožilasnadtisíckrát.Alevím,žeto mohlodopadnoutmnohemhůř.Vím,žemámštěstí,žejsem naživu.

NathanDetricksvázraněnípřežil.Včerahopřevezlido columbuskénemocnice,kdepodstoupiloperaci,aoddnešníhoránajevestabilizovanémstavu.Podledoktorůtopřežije.Mělobymětěšit,žebudežít,atímpádemsiprojde soudemavězením.Alepodleměbybylsvětbeznějlepším místem.

AgentiFBIacolumbuskékriminálkyotevřelistarépřípadyazačalisvraždamiuřekyTanananaAljašce.Dnes ránojsemmluvilasespeciálnímagentemodFBI,veteránemjménemDaveDavis,kterýbudenavícvyšetřovatpodobnézločinyahlášeníopohřešovanýchosobáchzdoby, kdyDetrickpracovaljakopolicejnídůstojníkvDaytonu.

Nikdonetuší,jestlijetopravda,aledoposudseDetrick

přiznalkvraždámasitřicetiženběhemposledníchpětadvacetilet.

Kroměrozsáhlýchpodlitinatržnýchranumělékařna pohotovostivmillersburgskénemocnicinicnenašel.Tospíš taostatní,okuneviditelnázranění,mizpůsobujíproblémy. Vzpomínkyjsoustrašné.Nočnímůryjsouhorší.Doktormě ujistil,žejetoběžnápsychickáodpověďnatrauma,kterýmjsemsiprošla.DoporučilmiterapeutavMillersburgu aubezpečilmě,žeseménočnímůryčasemvytratí.Doufám,žemá pravdu.

JohnTomasettizůstalprvnídenumě.Většinudnejsem bylapodpráškyabojovalasespánkem.Připravilmipolévkuakafe,odmítlminalítvodku,kdyžjsemsioniřekla, amluvilsemnou,kdyžjsemtopotřebovala.Akdyžjsem muchtělapoděkovat,žemizachránilživot,namítl,žeseteď nanějmožnádívámjakonahrdinu,alenejspíštoběhempár dníodezní.Netuším,jakseteďnášvztahbudevyvíjet.Jistě vím jenjedno: už vždycky ho budu považovatza přítele.

Dojdukedveřímnastaniciazaváhám.Nejsempřílišmarnivá,alemodřinynamétvářianakrkunejsounicpěkného. Snažilajsemsejezakrýt,jakjentošlo,alekdyžjdeomake-up,nejsemzrovnapřeborník.Všechentenzázrakvkelímkunesvedenemožné.Můjretvyžadovaltřistehyateďje napuchlýnadvojnásobeksvévelikosti.Otevřudveře,vejdu dovnitřasnažím se na to nemyslet.

Monasedízapanelemústředny,naušíchsluchátka,oči upřenénamonitorpočítačepředsebou.Kdyžzvoneknade dveřmizacinká,zvednehlavuavěnujemiširokýúsměv. „Náčelníku?“

„Nechcešmiříct,žejsemtěsnadnachytalapřipráci,že ne?“ popíchnu ji.

Zrudne,vstaneaobejdestůl.„Vlastnědělámúkoldoškoly.Pardon.“Prudceměobejmeajásesnažímsebounetrhnout. „Bože, my jsme tak rádi, že jste tady.Vítejte zpátky.“

„Byliuž tady od médií?“zajímámse.

„Dneskaránojichpárvolalo.Většinaznichchcesváma udělatrozhovor.Všemříkám,žeopřípadunemůžetemluvit.“

„Tak vtom pokračuj.“

PohlédnujípřesramenoazahlédnuGlocka,kterýprávě vyšelzesvékóje.Naúsměvymocnení,alekdyždojdeaž kemně,zahlédnuvjeho očíchradost.

„Jaksecítíte,náčelníku?“

„Už líp,“ vysoukám ze sebe.

ZpozaGlockasevynoříGurčák.„Notoměposer.Tomuhleříkámpastvaprooči.Ažádnouironiivtomnehledejte, náčelníku.“

„Nerozesmívejtemě,“upozornímje.„Nebomipopraskají stehy.“

„Taktonebudetemítlehký,kdyžjsmevšichninavětvi ztoho, ževás tady máme zpátky,“ poznamená Gurčák.

PotřesusisoběmamužirukouapakisMonou.„Jsem ráda, že jsem se mohla vrátit.“

Známéprostředíjejakobalzámnamouduši,takžesidopřejuokamžik,abychsitopořádněvychutnala,apřitomdoufám, že mě mé emocevtuto chvílinezradí.

„Slyšeli jsme, co se stalo na té farmě,“ nadhodí Glock.

„Kdybystecokolipotřebovala…,“podotknerychleMona.

„Dejte nám vědět,“ doplní Gurčák větuzani.

Usmějusenaně.„Hlavněsemnounezacházejtejako snějakým invalidou,jasné?“

„Taktovžádnýmpřípadě,“zasmějeseGurčák.„Tosi pište, že od nás se ničeho takovýho nedočkáte.“

Glockkonečnězměnítémaapoložímiotázku,nakterou sevšichnitolikbálizeptat.

„Ajak vás vlastně napadlo proklepnout Detricka?“

„Napředmětonenapadlo.Alebylajsemsinaprostojistá, že Jonas Hershberger tím vrahem není.“

„Jak jste věděla, že to není on?“ zajímá seMona.

„Koťata.“

„Koťata?“

Povímjimotěchtvorečcích,kteréJonasjakomalýkluk zachránil.„Podleměsevětšinapsychopatůužtaknarodí,nestávajísejimipozději.Jenomzlomeksejimistanevdůsledku životních událostí.“

„DetrickodpovídáTomasettihoprofiludopuntíku,“odtuší Gurčák.

„Něco na tom bude,“ přikývnu.

„Kdybynebylovás…,“ozveseMona,alenenechámji domluvit.

„Zastakovézásluhyminepřipisujte,jasné?“Vzpomenu sina ostatky DanielaLappa vsilu. „Nezasloužím sito.“

Odvysvětlovánímězachránízvoněníústředny.Monaodběhnekestolu,abyhovorpřijala,ajázamířímdosvékanceláře.Rozsvítímapřekvapímě,žemámuklizenýstůl.Když jsemtubylanaposledy,bylpokrytýdokumentyzesložky věnujícíseJatečnímvraždám.Uvědomímsi,žemihomusely uklidit Mona nebo Lois.

Taktakstihnudojítažkestolu,kdyžmizazvonítelefon. Pohlédnunaněj,všimnusi,žemivoláMonazústředny, ahovor přijmu.

„Náčelníku,zrovnamisemvolalnějakejchlápek.Prej Stutzovi zase zdrhlykrávy.“

Vzpomenusinaposlednípřípad,kdyjsmeobdrželitelefonátohledněStutzovadobytka,ausmějuse.„PošlitamSkida, ano?Vyřiďmu,aťStutzetentokrátpředvolá.Užměldost časunato,aby si ten plot opravil.“

Ukončímhovoraopřuseoopěradložidle.Ažsemslyším,jakseGlocksGurčákempřouoto,jakéjsouvýhody anevýhodykriminálníhoprofilování.Slyšímhučeníústředny.PraskáníMoninyvysílačky.Jetodobrýpocit,býttady, natomhlemístě.Patřímsem.Poboksvýchstrážníků.Do tohoto města.

Stálebudužítsesvýmtajemstvím.Vím,žeměmohlpotkat ihoršíosud.Vzpomenusinasvésynovce,ElamaaJamese.

„Rozumím.“

VzpomenusinaSarahadítě,kterénosí.VzpomenusinaJacobaanavšenepříjemné,comezinámivyvstalo.Vzpomenu sinasvousamotu,nasvouneschopnostnavazovatvztahy, auvědomímsi,žejenačase,abychudělalaprvníkrok.Jsou márodinaajáchci,abybylisoučástíméhoživota.

UžponěkolikátésidnesvzpomenunaJohna.Zajímalo bymě,kdejeacodělá.Zajímalobymě,jestlinaměmyslí stejněčasto jako já naněj.

Znovumizazvonítelefon.Mrknunadisplejazahlédnu kód614azkratkucolumbuskékriminálky.Zvednutosočekáváním tónu jeho hlasu.

„Říkalajsemsi,kdyasitakzavoláš,“řeknunapřivítanou.

„Slyšel jsem, že ses vrátila do úřadu.“

„Včera se za mnou připlazili po kolenou.“

„Doufám,žesjimtodalasežrat.“

„Trvala jsem na zvýšeníplatu.“

„Taktotipřeju.“Odmlčíse.„Šeljsemnáhodoukolem anapadlomě, jestli bys nezašla na oběd.“

„Columbusjestopadesátkilometrůdaleko,Tomasetti. Jakmůžešjítkolem?“

„Řekljsemšéfovi,žetadyuváspotřebujuvyříditnějaké to papírování ohledně toho případu.“

„Možnámůžemesesmolitnějakéhlášení.“

„Řekljsemjim,ženatopotřebujuvolnodozítřka.“Ztiší hlas.„Jentakmezinámi,zblázniljsemsedozdejšínáčelnice policie.“

Bolíměret,alestejněseusměju.„Slyšelajsem,ževmotorestu mají docela dobré dušené hovězí.“

„Vtom případě tě na stanici vyzvednu zapatnáct minut.“

„Budu tady,“ odpovím azavěsím.