Vražda v ambitu by Nakladatelství MOBA

Vlastimil Vondru‰ka

Cena vãetnû DPH 240 Kã

VRAÎDA V AMBITU

Hﬁí‰ní lidé Království ãeského

ISBN 80 243 1823 7

Vydalo nakladatelství MOBA Kotláﬁská 53, 602 00 Brno

Vydání první

Odpovûdn˘ redaktor Pavel Vlasatík Technická redaktorka Miroslava Zedníãková

DTP a grafická úprava Studio MOBA Obálka Studio MOBA Tisk FINIDR, s. r. o., âesk˘ Tû‰ín

MOBA

T fi i p fi í p a d y, k t e r é ro z fi e ‰ i l m l a d ˘ O l d fi i c h z C h l u m u

V L A S T I M I L V O N D R U · K A

Mé Ïenû Alenû

Povzdechl si a natáhl ruku k pano‰ovi, aby pohár dolil. Pak se rozka‰lal.

I. KAPITOLA

Václav II. se usmál a pfiik˘vl, aÈ ho hned pustí dál. Vzápûtí se ve dvefiích objevil vysok˘ stafiec, kte r˘ ‰el sice trochu nahrbenû, ale stá le je‰tû jistû. Mûl ‰edé vousy i vla sy a kolem oãí hluboké vrásky. Zastavil se nûkolik krokÛ pfied krá

„Vzne‰en˘ králi, pﬁi‰el pan Oldﬁich z Chlumu,“ oznámil vo ják, kter˘ drÏel stráÏ u vchodu do jeho komnaty

Byl sychrav˘ podzim, poslední listy padaly ze stromÛ, ráno se uÏ objevovaly první mrazíky a pfies den mrholilo nebo pr‰elo. Chvílemi foukal studen˘ vítr a jen obãas se na nebi objevilo slun ce, ale uÏ nemûlo Ïádnou sílu, jako by se louãilo s pfiírodou, neÏ ji pfiedá vládû zimy.

Obával se nûãeho jiného. Pokud by ho BÛh k sobû povolal pfií li‰ brzy, co bude s jeho krásnou zemí? Byl nejmocnûj‰ím panovníkem v fií‰i, svou hlavu ozdobil korunou ãeskou i polskou a pro syna je‰tû získal korunu uherskou. JenÏe Václav III. byl pfiíli‰ mla d˘. Jako kdysi on.

ProtoÏe se v krbu topilo velik˘mi bukov˘mi poleny cel˘ den, bylo v komnatû pfiíjemné teplo. UÏ se stmívalo, král Václav II. se dûl u okna s nádhern˘m kamenn˘m ostûním a díval se ven. Mûl svÛj hrad Toãník rád. Pohled na podzimní plískanice ho ale netû ‰il. Natáhl ruku pro pohár s ohfiátou medovinou a napil se. Bolest na prsou ho v takovém sychravém poãasí trápila stále ãastûji. Ale s tím nic dûlat nemohl, neboÈ v‰ichni lidé byli v rukách boÏích Král pfiece nebyl v˘jimka.

Oldfiich z Chlumu se s obavami ve tváfii uklonil. Král Václav II. mu pfiipadal opût o nûco hubenûj‰í, neÏ kdyÏ pfied nûkolika mûsíci odjíÏdûl. Navíc mûl v oãích horeãnat˘ svit, kter˘ se mu vÛbec nelíbil. Pak se ti‰e zeptal: „Co pro vás mohu udûlat teì, mÛj králi?“

Oldfiich z Chlumu pfiik˘vl. Byl rád, Ïe se králi vrací dobrá ná lada a Ïertuje. Pak naoko se strachem v hlase zabruãel: „To snad nebude tfieba. Nabízím obchod. Je‰tû jednu ãí‰i té skvûlé medo viny za mé vyprávûní.“

„To je dlouhá historie,“ zabruãel trochu neochotnû Oldﬁich z Chlumu. Nerad na to vzpomínal.

„Já mám ãas,“ ﬁekl Václav II a snad poprvé ten den se zaãal tváﬁit vesele. „Proã o tom nechce‰ vyprávût? V‰iml jsem si, Ïe jsi jiÏ nûkolikrát tohle téma zamluvil. Ale dneska bych to rád sly‰el. I kdybych mûl zavolat kata, aby tû vyslechl.“

Na prsou mu visel zlat˘ fietûz, kter˘ byl odznakem královské ho prokurátora. UÏ dlouho v‰ak tento úfiad nezastával. Od té doby, co zemfiel král Pfiemysl II. Otakar a hrad Bezdûz se stal nejprve vûzením mladého kralevice Václava a pozdûji ho získali páni z Dubé. Oldfiich z Chlumu se po v‰ech zmatcích, které v zemi za vládly po ne‰Èastné bitvû na Moravském poli, stal rádcem krále Václava II., a i kdyÏ uÏ byl stafiec, ãasto ho král povûfioval dÛleÏi t˘mi státními úkoly. Zvlá‰tû takov˘mi, kde byl tfieba pfiedev‰ím rozum.

lem, nepatrnû se uklonil a pozdravil. Jeho hlas znûl pevnû, a kdy by nûkdo Oldﬁicha neznal, hádal by, Ïe patﬁí mnohem mlad‰ímu muÏi

„Posaì se,“ usmál se Václav II. a gestem nafiídil pano‰ovi, aby nalil druh˘ pohár. Vzápûtí se rozka‰lal. „Dnes asi ani nepÛjdu spát. Stejnû bych byl pofiád vzhÛru. Jsem rád, Ïe jsi zpátky. Ale práci necháme na zítra Ráno mi pfii audienci poví‰ o svém jednání s fií‰ sk˘mi arcibiskupy.“

„TvÛj král tû chce poÏádat o laskavost,“ fiekl Václav II. „Vy právûl jsi mi snad uÏ o v‰ech sv˘ch slavn˘ch pfiípadech, které jsi vyfie‰il. Nikdy jsi mi ale nefiekl, proã jsi vlastnû ode‰el z klá‰tera a nestal se prelátem.“

Oldfiich svého otce Menharta z Chlumu nijak zvlá‰È nemilo val, ale ctil ho. Byl to koneckoncÛ jeho otec. Nebyla to ostatnû vina rodiãÛ. Tak uÏ to ve svûtû chodilo a nedalo se s tím nic dûlat. Oldfiich mûl smÛlu, jako spousta dûtí z urozen˘ch rodin. Mûl star ‰ího bratra Jaromíra. Zdûdit tvrz mohl jen jeden. Proto se otec od mládí vûnoval hlavnû Jaromírovû v˘chovû. K jeho cti v‰ak tfieba pfiiznat, Ïe ãasto Oldfiichovi dovolil, aby se díval, jak cviãí star‰í ho bratra v boji s meãem. Mnohokrát dokonce Oldfiichovi dovo lil, aby si to s meãem v ruce zkusil.

A tak se Oldﬁich z Chlumu zaãal pﬁipravovat na dráhu knûze.

SnaÏil se uvûfiit stafiiãkému knû zi, Ïe osud v‰ech lidí je v rukách bo Ïích. „OdpusÈ svému bratrovi,“ na bádal ho dûkan Ignacius. „Neb˘t toho, co se stalo, otec by tû nezaslí bil Bohu. Byla to tedy vÛle na‰eho Pána a tvÛj bratr Jaromír byl jen prostfiedníkem jeho vÛle.“

JenÏe jednou se stalo nûco, co se stát nemûlo. Otec pfii jídle trochu rozmrzele prohlásil, Ïe s meãem v ruce je Oldfiich mno hem lep‰í neÏ jeho bratr Jaromír Oldfiichova matka mûla velikou radost, jenÏe to nic neznamenalo. Jaromír od té doby s bratrem nemluvil, coÏ by Oldfiichovi nevadilo. Hor‰í bylo, Ïe pfiimûl otce, aby mu zakázal dívat se na jejich vojenská cviãení. O nûkolik dnÛ pozdûji odvedl otec Oldfiicha k dûkanovi Ignaciovi, kter˘ Ïil na fafie v sousední vesnici.

II. KAPITOLA

Ale aÈ se Oldfiich z Chlumu snaÏil sebevíc, nenacházel ve zlo myslné tváfii star‰ího bratra nic, co by v nûm vzbuzovalo víru, Ïe to tak BÛh chtûl. A i kdyby, proã byl Oldfiich s meãem v ruce ‰ikovnûj‰í

„MÛj bratr Oderikus je písafiem ve skriptoriu magdeburského arcibiskupa,“ usmál se stafiiãk˘ dûkan. „UÏ jsem mu o tobû psal. Svatá matka církev dostává od zboÏn˘ch kfiesÈanÛ dostatek milo darÛ, aby mohli v klá‰terních ‰kolách zadarmo studovat i nemajet ní, ktefií jsou povoláni slouÏit Bohu. Bratr v‰echno zafiídil. ¤ekni otci, aby mne zítra nav‰tívil. Dohodnu s ním podrobnosti.“

„UÏ mu bude ãtrnáct,“ zabruãel trochu rozpaãitû Menhart z Chlumu. Chtûl uÏ mít v‰e za sebou. Stále se bál, kdy si nûkdo ﬁekne o peníze. Navíc doma stála práce. Snad Ïena ohlídá, aby lidé z vesnice vãas sklidili jejich pole.

neÏ jeho star‰í bratr, pokud BÛh Jaromíra pfiedurãil stát se rytífiem a Oldfiicha si vyvolil mezi své sluÏebníky?

„Kolik je tvému synovi?“ zeptal se otce laskavû mal˘ tûlnat˘ pfievor s hladce vyholenou tváfií a dobromysln˘ma modr˘ma oãi ma, kter˘ je pfiijal.

„JenÏe to by stálo spoustu denárÛ,“ vydûsil se Oldﬁich. Vûdûl dobﬁe, Ïe otcovy truhlice byly skoro prázdné.

Zatímco star‰í Jaromír se ohánûl meãem, aÏ mu umdlévala ruka, a Ïádné pokroky nebyly vidût, Oldfiich se bûhem nûkolika mûsícÛ nauãil ãíst a psát. Latinu zvládl tak lehce, Ïe dûkan Igna cius sám obãas Oldfiicha poÏádal, aby mu pomohl s pfieklady nesrozumiteln˘ch papeÏsk˘ch ediktÛ. „UÏ tû nemám co uãit,“ po vzdechl si jednou stafiec, kdyÏ mu Oldfiich pomáhal uklízet po m‰i kostel. „Mûl by ses zaãít pfiipravovat na dráhu knûze v nûjaké klá‰ terní ‰kole, která by ti otevfiela cestu k fiádnému knûÏskému po mazání.“

K d y Ï O l d fi i c h z C h l u m u p r o ‰ e l b r á n o u z m a s i v n í c h k a m e n n ˘ c h k v á d r Û k o l e m f o r t n y n a n á d v o fi í b e n e d i k t i n s k é h o k l á ‰ t e r a s v a t é h o M o fi i c e , p a d l a n a n û h o z v l á ‰ t n í t í s e À . N a m l o u v a l s i , Ï e j e t o t í m , Ï e n i k d y n e b y l t a k d a l e k o o d d o m o v a . D o b fi e v û d û l , Ï e h o z a c h v í l i o t e c o p u s t í a n e c h á h o v M a g d e b u r k u s a m o t n é h o A l e i k d y Ï s i t o h l e v ‰ e c h n o o p a k o v a l , a b y s e u k l i d n i l , n e ‰ l o t o . Ve v z d u c h u j a k o b y v i s e l o c o s i h r o z i v é h o , c o n e d o k á z a l p o j m e n o v a t

Pak se obrátil na Oldfiicha a latinsky se ho zeptal, jakou mûli cestu. Oldfiichovi z Chlumu bylo jasné, Ïe to je zkou‰ka. Zalovil v pamûti a vzpomnûl si na jak˘si prastar˘ text, v nûmÏ jeden pro slul˘ ¤íman popisoval svou cestu po Galii. Nadechl se a zaãal vy právût. Po prvních slovech s potû‰ením zachytil údiv v oãích ma lého pfievora, kter˘ se rychle zmûnil témûfi v úctu.

„Vypadá na víc,“ pfiik˘vl pfievor. „Je vysok˘ a má pevné sva ly. Kdyby se za nûho nepfiimluvil ná‰ ctihodn˘ arcibiskup Euse bius, myslel bych, Ïe jsi se spletl a místo budoucího knûze jsi pfii vedl mladíka, kter˘ má slouÏit jako pano‰ u rytífie.“

„ZadrÏ!“ zvolal pﬁevor chvatnû. „Nepl˘tvej vûdomostmi. Nech si také nûco pro ‰kolu. Bratr Siegfried, kter˘ vyuãuje lati nu, tvÛj jazyk urãitû ocení. My se ale musíme vûnovat jin˘m vû cem.“ Pak se obrátil zpátky na Oldﬁichova otce. Mnoha kvûtna t˘mi slovy se z nûj pokusil vymámit nûjak˘ milodar pro klá‰ter. KdyÏ ale pochopil, Ïe ve‰keré úsilí je marné, pokrãil rameny a tro chu pov˘‰enû se s ním rozlouãil.

Oldfiich z Chlumu mûl strach, aby pfied ostatními Ïáky klá‰terní ‰koly nevypadal jako Ïebrák. Pfiivezl si pár obno‰en˘ch kusÛ odûvu a jedinou novou vûcí byla ko‰ile z hrubého reÏného plát na, kterou matka ‰ila po nocích, aby ji stihla dodûlat, neÏ se Old fiich vydá do Magdeburku. JenÏe tûch pár kusÛ, které mûl, mu stej nû pfievor vzal. Pak ukázal na hromádku pfiipravenou na lavici. Byla tam hnûdá kutna a reÏná ko‰ile, urãitû hrubûj‰í neÏ ta, kte

O l d fi i c h z C h l u m u c í t i l , Ï e s e m u d o o ã í d e r o u s l z y. Ta k é j e h o o t e c r o z p a ã i t û p fi e ‰ l a p o v a l , j a k o b y n e v û d û l , c o m á d û l a t . P a k s i p a d l i d o n á r u ã e . S n a d p o p r v é v e s v é m Ï i v o t û s e O l d fi i c h z C h l u m u c í t i l v o t c o v û n á r u ã i b e z p e ã n û , j a k o u n û k o h o , k d o h o o p r a v d u m i l u j e . B y l t o j e n k r a t i ã k ˘ o k a m Ï i k . P a k h o o t e c t r o c h u r o z p a ã i t û o d s t r ã i l , z a b r u ã e l c o s i j a k o p o Ï e h n á n í a s k o r o s e r o z b û h l , a b y u Ï b y l z k l á ‰ t e r a p r y ã . V z á p û t í z a n í m s d u t ˘ m ú d e r e m z a p a d l a t û Ï k á d fi e v û n á v r a t a , k t e r á o d d û l o v a l a k l á ‰ t e r o d o k o l n í h o z l é h o s v û t a . To s i t e h d y O l d fi i c h z C h l u m u j e ‰ t û n a i v n û m y s l e l

rou mu u‰ila matka. Pod lavicí leÏely obyãejné koÏené sandály. „Pﬁevlékni se,“ naﬁídil netrpûlivû. „Nemám na starosti jenom tebe “

„Mnû staãí obyãejn˘ slamník kdekoli na zemi u zdi,“ pokor nû opáãil Oldfiich z Chlumu. Vûdûl, Ïe kaÏd˘ zaãátek je tûÏk˘ a ur ãitû by nebylo dobré dûlat potíÏe hned po pfiíchodu Staãilo, Ïe rozladil malého pfievora. Na skromného si ostatnû ani hrát nemusel, protoÏe by mu opravdu obyãejn˘ slamník staãil.

„Na noc,“ vy‰tûkl netrpûlivû mal˘ pﬁevor. „NezdrÏuj, je‰tû si ovaÏ kolem pasu tenhle provaz.“

Oldfiich z Chlumu chvíli s fiádov˘m odûvem mnichÛ bene diktinÛ zápasil, neÏ se mu podafiilo pfietáhnout kutnu pfies hlavu a zavázat ‰nûrování. Pak vzal do ruky plátûnou ko‰ili a chvíli si ji zamy‰lenû prohlíÏel, aby pochopil, co s ní.

Bratr Peregr˘n si Oldfiicha z Chlumu nepfiátelsky mûfiil a pak zlostnû zabruãel: „Teì mi fiekni, kam tû mám uloÏit.“

„Ale já nechci vstoupit do fiádu,“ zaãal trochu nesmûle pro testovat Oldfiich z Chlumu. Uvûdomil si, Ïe teì vypadá skoro stej nû jako pfievor. Jen s tím rozdílem, Ïe byl o hodnû vy‰‰í.

Mlãky pfie‰li nádvofiím a brankou vedle majestátní budovy klá‰terního kostela vstoupili do chodby, která je dovedla k místnostem urãen˘m pro novice a Ïáky. Tam pfievor pfiedal Oldfiicha z C h l u m u v y s o k é m u z a m r a ã e n é m u m n i c h o v i , k t e r ˘ d o h l í Ï e l v dormitáfii. „To je bratr Peregr˘n,“ pfiedstavil ho. „Jeho bude‰ poslouchat a on ti fiekne, co má‰ dûlat.“ Pak se otoãil a chvatnû zmizel.

Huben˘ mnich ale teatrálnû obrátil oãi ke stropu: „Tak oby ãejn˘ slamník by ti staãil? A mÛÏe‰ mnû fiíci, kde ho mám vzít? Tenhle t˘den uÏ jsi pát˘ Ïák, kter˘ sem pfii‰el. Ná‰ opat chce b˘t pfied arcibiskupem hezk˘ a kdo pak má starosti? On ne!“

„Nevûdûl jsem...,“ trochu ne‰Èastnû vyhrkl Oldﬁich z Chlumu.

„Nemusí‰ vstoupit mezi nás,“ uraÏenû odsekl tûlnat˘ mnich a rukou si setfiel ze své hladké tváfie kapky potu. „Ale po dobu, co bude‰ tady, se bude‰ fiídit stejnou regulí jako Ïáci, ktefií se bene diktiny chtûjí stát “ Bylo zjevné, Ïe Oldfiich z Chlumu ztratil po slední sympatie malého pfievora.

Mnich ale zavrtûl hlavou a pak ho pfiátelsky vzal rukou kolem ra men. „Nic si z toho nedûlej, nechtûl jsem tû vydûsit hned na za ãátek Zatím se posaì sem a poãkej,“ ukázal na masivní dfievûnou lavici, která stála pod mal˘m oknem vedle dvefií. Pak se otoãil a ode‰el.

Probudil ho tlumen˘ hluk na chodbû. Otevfiel oãi právû vãas. S rámusem se otevfiely dvefie a do dormitáfie vpadl zástup chlap cÛ, obleãen˘ch do hnûd˘ch kuten stejnû jako on. Mûli rozesmáté tváfie a rozpustile na sebe pokfiikovali. Jako poslední ve‰el bratr Peregr˘n. Mraãil se je‰tû víc, neÏ kdyÏ mu pfievor pfiedstavoval Oldfiicha.

„Chcete dneska zÛstat bez veãefie?“ rozkfiikl se hlasitû. „Jste v klá‰tefie a ne v nûjakém venkovském hampejzu.“

Pak si v‰iml Oldfiicha z Chlumu. Rukou se plácl do ãela a za bruãel: „Já na tebe úplnû zapomnûl!“ Obrátil se zpût k zástupu ÏákÛ a pfiísnû si je mûfiil. Nakonec zvedl ruku a prstem si pfiivolal stfiednû vysokého mladíka se zrzav˘mi vlasy, kter˘ se smál ze v‰ech nejhluãnûji.

Zde tedy spali klá‰terní Ïáci. Oldfiich z Chlumu si ti‰e po vzdechl. V dormitáfii bylo chladno, a i kdyÏ byl prázdn˘, cítil pach nemyt˘ch tûl. Vzpomnûl si na komÛrku doma a znovu ho pfiepadla lítost Rychle zamrkal a pak si zaãal zamy‰lenû dlaní mnout bra du. Nebyl uÏ pfiece dítû, tak tu nebude fÀukat! Pfiem˘‰lel tak usi lovnû, aÏ usnul.

Jeho napomenutí vyvolalo na tváfiích vût‰iny ÏákÛ dal‰í nával veselí. Ale bratr Peregr˘n se nad tím zjevnû nijak nepohor‰oval. Rukou se ohnal po nûkolika nejbliÏ‰ích, aby jim dal pohlavkem fiádné ponauãení, ale chlapci rychle uskoãili. Pfiesto spokojenû dodal: „No proto!“

Oldfiich z Chlumu zÛstal sám. Zvûdavû se rozhlíÏel po rozlehlé místnosti. Nebyla vysoká, ale byla neobyãejnû dlouhá. Mûla klenut˘ strop a neomítnuté zdi z ploch˘ch, hrubû ‰típan˘ch ka menÛ. Podlahu kryly veliké nahnûdlé dlaÏdice z pálené hlíny. Po dél del‰ích stûn stála vedle sebe prostá dfievûná lÛÏka se sloÏen˘ mi pfiikr˘vkami ze slabé reÏné látky. Na zadní stûnû místnosti visel kfiíÏ ze dvou hrubû tesan˘ch trámÛ.

Zrzav˘ mladík vrhl krátk˘ pohled na Oldfiicha z Chlumu a po krãil rameny. S hranou lhostejností odpovûdûl: „Lep‰í neÏ ná‰ pfie vor. Tenhle je alespoÀ huben˘, trocha místy zbyde i pro mû.“ Sotva to dofiekl, propukli v‰ichni v hlasit˘ smích. Bratr Peregr˘n se zachmufiil je‰tû více a pfiísnû zvedl prst, aby Knuta pokáral. NeÏ ale staãil nûco fiíci, otevfiely se dvefie dormitáfie a dovnitfi vstoupil prelát stfiední postavy. Mûl úzk˘, u‰lechtil˘ obliãej, Ïivé oãi a ten ké rty. Kolem krku mu visel masivní zlat˘ fietûz s kfiíÏem.

Bratr Peregr˘n vrhl zlostn˘ pohled na Oldfiicha z Chlumu, jako by on mohl za v‰echno. Pak na nûj ukázal. „Pr˘ je odnûkud z ães kého království. Jmenuje se Oldfiich a nic zvlá‰tního na nûm bra tfie opate k vidûní není, jak sám jistû uznáte.“ Opat pro‰el uliãkou mezi Ïáky aÏ k lavici, na níÏ Oldfiich z Chlumu sedûl. Ze vzdálenosti nûkolika krokÛ si ho mlãky pro hlíÏel Pfiitom lehce pomrkával oãima a Oldfiich pochopil, Ïe má potíÏe se zrakem a na dálku zfiejmû ‰patnû vidí. Vstal z lavice a nepatrnû se uklonil. Opat zvedl ruku a poÏehnal mu. Pak rychle do dal: „Vítej mezi nás, synu.“ Otoãil se a spû‰nû ode‰el, aniÏ coko li fiekl.

„Knute, protoÏe nedbá‰ na dodrÏování benediktinské regule, musím tû potrestat. Dneska s tebou bude na lÛÏku spát tenhle no vic Je dost ‰iroké pro oba “

„Tak si myslím, Ïe o veãeﬁi dneska pﬁijde spí‰e bratr Pereg

V‰ichni okamÏitû ztichli a bratr Peregr˘n sebou trhl, jako by se chtûl uklonit. Na poslední chvíli si to v‰ak rozmyslel a trochu provinile ﬁekl: „Vítejte, bratﬁe opate. Právû jsem napomínal Ïáky, aby...“

Bratr Peregr˘n vybûhl za ním na chodbu a s prásknutím za se bou zabouchl dveﬁe dormitáﬁe.

„Sly‰el jsem,“ chladnû ho pfieru‰il opat Heidenreich „Bratr pfievor hlásil, Ïe ráno pfiijal do ‰koly dal‰ího novice. Pfiedpoklá dal jsem, Ïe mi ho pfiivede‰ ukázat. PovaÏoval jsem to za více neÏ pravdûpodobné, pokud má Ïít mezi námi,“ pokraãoval ironicky. „Ale jak vidím, má‰ spoustu jiné, dÛleÏitûj‰í práce. ·el jsem se pomodlit, a protoÏe jsem sly‰el, Ïe Ïáci jsou tady, to se pfieslech nout nedalo, zastavil jsem se sám. Kde ho má‰?“

PoloÏil Knutovi ruku na rameno a opatrnû jím zatﬁásl. KdyÏ se mu zdálo, Ïe ho vnímá, po‰eptal mu tûsnû u ucha, aby nevzbu dil ostatní, co potﬁebuje.

Zrzav˘ Knut nechal ostatní, aby se pfieli. Pfie‰el k zaraÏenému Oldfiichovi z Chlumu, usmál se a pak ho pfiátelsky objal. „Vítej mezi nás!“

Oldfiich z Chlumu opatrnû vstal. Podlaha nepfiíjemnû studila. Chvíli trvalo, neÏ na‰el koÏené sandály a nazul si je Pak se zaãal ‰trachat ke vchodu. V dormitáfii byla tma, ale v˘chod osvûtlovala malá lampiãka, která hofiela ve dne i v noci. Podle ní se orien toval celkem dobfie.

ProtoÏe celé odpoledne Oldfiich z Chlumu prospal na lavici, n e m o h l v n o c i u s n o u t . P fi e v a l o v a l s e n a l Û Ï k u v e d l e z r z a v é h o Knuta a v duchu si opakoval, co bûhem dne vidûl Pak ho zaãal tlaãit mûch˘fi. Uvûdomil si, Ïe netu‰í, kde tady mají místo, kde by si mohl ulevit. Chvíli se dokázal pfiekonat, ale pak usly‰el hlas zvonu, kter˘ oznamoval pÛlnoc. KdyÏ si uvûdomil, kolik ãasu zb˘vá do první ranní m‰e matutina, bylo jasné, Ïe nemá ‰anci vy drÏet.

r˘n,“ rozesmál se jeden ze ÏákÛ.

„Pokud by ho opat potrestal, tak neprávem,“ ﬁekl pﬁísnû Knut. „Bratr Peregr˘n je náhodou správn˘ chlap “

„Jse‰ si jist˘, Ïe je to chlap?“ ironicky se u‰klíbl obtloustl˘ mladík se svûtl˘mi vlasy a ‰irok˘m obliãejem, podobn˘m mûsí ci v úplÀku.

Vy‰el na chodbu a rychle se vydal smûrem, kter˘ mu poradil Knut. KdyÏ ale otevfiel dvefie na konci chodby, neuvidûl k˘Ïené místo. Pfied ním se rozkládal klenut˘ ambit, kter˘ do ãtverce ob klopoval klá‰terní rajskou zahradu. Ne‰Èastnû se rozhlíÏel. Am

„To jsou jenom pomluvy,“ uÈal ho jin˘ Ïák. „NemÛÏe‰ popﬁít, Ïe nám bratr Peregr˘n odpustí skoro v‰echno.“

„ C h o d b o u v l e v o a n a k o n c i d v e ﬁ m i v e n , “ z a b r u ã e l o s p a l e . Pﬁevalil se na druh˘ bok a vzápûtí se opût ozvalo jeho polohlas né chrápání

Do‰átrat se zpátky k lÛÏku bylo tûÏ‰í, neÏ kdyÏ hledal cestu ven. Nakonec se mu to podaﬁilo. Cítil, Ïe uÏ to dlouho nevydrÏí. Nervóznû zatﬁásl Knutem.

Pak usly‰el kfiik a mezi vûtvemi uvidûl, Ïe do ambitu vbûhl mnich, kter˘ dívku pronásledoval. Nahá dívka se zmatenû po kou‰ela otevfiít dvefie, ale v‰echny byly zamãené. Pouze tím ztra tila ãas. Pfiesnû v e c h v í l i , k d y O l d fi i c h z C h l u m u s k o n ã i l a r y c h l e s i s p u s t i l k o ‰ i l i , m n i c h d í v k u d o h n a l I k d y Ï b y l o p o d k fi í Ï o v o u k l e n b o u a m b i t u ‰ e r o , p o z n a l , c o d û l á . Z v e d l r u k u , v n í Ï s e z a l e s k l o o s t fi í n o Ï e , d r u h o u r u k o u dívku popadl za husté ãerné vlasy, neurvale jí sm˘kl k sobû a pak jí jedin˘m pohybem podfiízl hrdlo. Ambitem se rozlehlo bolestivé zachroptûní. Vzá pûtí dívka padla k zemi.

„Co zase chce‰?“ zabruãel zrzav˘ hoch a posadil se.

bit byl prázdn˘ a po jeho obvodu se táhla fiada dvefií. Netu‰il, kam mohou vést, a bál se zkou‰et v‰echny. Rozbûhl se zpátky k dor mitáfii

„Já to nena‰el,“ oznamoval Oldﬁich z Chlumu ne‰Èastnû.

Oldfiich z Chlumu se otoãil, a jak nejrychleji mohl, utíkal zpát ky do ambitu. Obûhl kamenné zábradlí ke schÛdkÛm, které ved ly dolÛ mezi záhony s kvûtinami Udûlal je‰tû nûkolik krokÛ po cestiãce vysypané pískem. Zastavil u nevysokého jehliãnatého stromku, vyhrnul si ko‰ili a s úlevou zaãal vyprazdÀovat mûch˘fi. Pfiesnû v té chvíli se v ambitu objevila postava. Oldfiich z Chlumu se polekal. Tím spí‰e, kdyÏ poznal, Ïe to není mnich, ale nahá dív ka. Hroznû se stydûl, ale nemohl pfiestat. Udûlal alespoÀ krok, aby se ukryl za smrãkem.

Knut si rukou protfiel ospalé oãi. Teprve teì se úplnû probudil a ti‰e se rozesmál. „Latr˘ny jsou na nádvofií. Je to stra‰nû daleko. V noci chodíme do rajské zahrady. Sice se to nesmí, ale mni‰i to dûlají taky. A uÏ neotravuj,“ dodal pfiátelsky, lehl si a pfies hlavu si pfietáhl pfiikr˘vku.

Oldfiich z Chlumu na chvíli ztuhl hrÛzou. Skrze vûtve uvidûl, jak se muÏ v benediktinském fieholním hábitu sklonil a zasadil dívce zufiivû je‰tû nûkolik ran noÏem. Pfiitom cosi zlostnû ‰eptal. Té nahé ne‰Èastnici se jiÏ pomoci nedalo, ale Oldfiicha z Chlumu

Vrah v benediktinském hábitu mûl pfies hlavu pfietaÏenou kápi a stále se sklánûl nad tûlem zavraÏdûné dívky. Oldfiich z Chlumu si s hrÛzou v‰iml, Ïe ji hladí po tûle a ti‰e odfiíkává jakousi litanii. Bylo v tom cosi dûsivého, hrÛznûj‰ího, neÏ byla vraÏda sama. Jako by v ‰eru klá‰terního ambitu stál sám ìábel. Ani sebezvrhlej‰í ãlo vûk se nemohl tak nûÏnû laskat s tûlem mrtvé, jako to dûlal ten stra‰n˘ mnich.

Oldfiichovi z Chlumu klesla ruka s klackem, byl jako ochro men˘ tou dûsivou podívanou. Pfiestal si dávat pozor a o cosi za kopl. MuÏ v kápi zvedl hlavu a otoãil se smûrem, odkud usly‰el podezfiel˘ zvuk V tu chvíli vy‰el mûsíc a ozáfiil jeho obliãej Byl bled˘, huben˘, se ‰piãat˘m nosem a krutû staÏen˘mi masit˘mi rty. Na levé tváfii mûl velikou pihu. V jeho oãích se na kratiãk˘ okamÏik mihl úlek, pak vyskoãil, zvedl nÛÏ nad hlavu a rozbûhl se proti Oldfiichovi z Chlumu. Souãasnû vykfiikl: „Nûkdo tu je!“ Oldfiich z Chlumu byl i pfies své mládí dobr˘ bojovník. PruÏ nû uskoãil a bez vût‰ích obtíÏí vyrazil klackem mnichovi nÛÏ z ruky. Pak mu nastavil nohu a druh˘m koncem klacku ho udefiil do zátylku. MuÏ vykfiikl bolestí, klop˘tl a svalil se na zem. Pfies nû v té chvíli se ze dvefií na opaãné stranû ambitu vynofiilo nûko lik mnichÛ v hnûd˘ch benediktinsk˘ch hábitech.

„Copak hoﬁí?“ zabruãel zrzav˘ chlapec. „S tebou je teda ra dost spát!“

Oldfiichovi z Chlumu okamÏitû do‰lo, Ïe tu nejsou proto, aby pomohli jemu. Obrátil se, a co mu síly staãily, vyrazil ke dvefiím za zády, kter˘mi se dostal do chodby k dormitáfii Dvefie místnosti, kde Ïáci spali, zavfiel je‰tû dfiíve, neÏ pronásledovatelé obûhli ambit a dostali se do temné chodby.

Zad˘chanû probûhl uliãkou mezi lÛÏky, teì nedával pozor, jestli o nûjaké zakopne a spáãe probudí. Skoãil pod pokr˘vku a ne ‰etrnû Knuta odstrãil ke kraji, aby si udûlal místo.

popadl stra‰n˘ vztek. Rychle se rozhlédl. Na zemi pod soused ním stromem uvidûl ulomenou silnou vûtev. Sehnul se a uchopil ji do ruky Proti mnichovi s noÏem by mûl mít s touhle zbraní ‰an ci. Rozbûhl s e po ces tiãce ke s chÛdkÛm, aby s e dos tal zpût do ambitu.

Oldfiich z Chlumu cítil, Ïe mu na ãele vyrazil pot. Tfiásl se po celém tûle. Nevûdûl, co má dûlat. Pak usly‰el drkotav˘ zvuk a vzá pûtí si uvûdomil, Ïe to je cvakání jeho zubÛ. Zavfiel oãi a snaÏil se ovládnout. JenÏe to ne‰lo. HrÛza uplynul˘ch minut na nûho do lehla teprve teì.

DlaÏdice na podlaze dormitáfie byly nepfiíjemnû studené a Old fiich z Chlumu si nebyl jist˘, jestli se chvûje je‰tû strachem, nebo uÏ jen nesnesitelnou zimou. Na podlaze zÛstat do rána nemohl. Pak ho napadlo, Ïe by si mohl jít lehnout na dfievûnou lavici ved le dvefií, na níÏ spal odpoledne. Kdyby se zabalil do své kutny, která visela na vû‰áku u vchodu, nemuselo by to b˘t tak ‰patné Mûlo to v‰ak jednu chybu. Co kdyby se vrátili ti mni‰i, ktefií ho pronásledovali? U dvefií by byl první na ránû. A moÏná by jim do ‰lo, Ïe to byl právû on, kdo klackem srazil vraha té dívky.

Oldfiich z Chlumu neodpovûdûl. Podû‰enû se díval do tmy ke vchodu, osvûtlenému mihotav˘m plamenem lampiãky. Dvefie se skoro nesly‰nû otevfiely

„A pak tû potkal archandûl Gabriel a hráli jste spolu kostky,“ zívl Knut a skulil se zpátky na loÏe. Vzápûtí bylo sly‰et jeho spo kojené oddechování.

„V ambitu zavraÏdili nûjakou dívku,“ ﬁekl ti‰e Oldﬁich z Chlumu.

Posadil se a horeãnû pﬁem˘‰lel, co udûlá. Zívl a najednou si uvûdomil, jak stra‰nû se mu chce spát. Opatrnû vstal a lehl si zpát ky na kraj Knutova lÛÏka. Zrzav˘ chlapec cosi zabruãel a dokon ce se nepatrnû posunul, aby mu udûlal místo. Oldﬁich z Chlumu

Do dormitáfie nahlédl jak˘si mnich v kápi. I kdyÏ stál ve dve fiích osvûtlen˘ch lampiãkou, nebylo mu vidût do obliãeje. Zdálo se, Ïe se zaraÏenû rozhlíÏí. Pak se otoãil a zmizel. Dvefie dost ne‰etrnû pfiibouchl. Nûkolik spících chlapcÛ polohlasnû protesto valo, ale jinak byl v loÏnici klid.

Vzápûtí ucítil prudkou herdu do boku a hned dal‰í. NeÏ staãil cokoli fiíci, Knut se do nûho opfiel a shodil ho z lÛÏka. Pfies pelest vyklonil rozespalou tváfi lemovanou zrzavou k‰ticí a zlostnû za bruãel: „Tam dole zÛstane‰ aÏ do rána. Jasné? I kdyby se bratr Pe regr˘n pomátl vzteky, uÏ tû u sebe nechci!“

„Vstávej,“ usly‰el Oldﬁich z Chlumu KnutÛv hlas. Vzápûtí jím kdosi ne‰etrnû zalomcoval a stáhl z nûho pokr˘vku. Pootevﬁel oãi a zjistil, Ïe je je‰tû skoro noc.

„Nech mû,“ zabruãel nerudnû a pokusil se stáhnout pokr˘vku zpátky pﬁes sebe.

III KAPITOLA

rychle zavﬁel oãi a nic dal‰ího uÏ si nepamatoval. Usnul, jako kdyÏ ho do vody hodí.

„V noci je hor‰í neÏ armáda ‰vábÛ,“ ironicky vrtûl hlavou Knut, „a kdyÏ má vstávat na m‰i, tak se mu nechce. Kluci, po mozte mi.“

Vzápûtí si Oldﬁich z Chlumu uvûdomil, Ïe ho nûkolik novicÛ popadlo za ruce a nohy, zvedlo z lÛÏka a kamsi neslo Otevﬁel oãi a zaãal sebou mrskat, aby se jim vykroutil.

„Teda ten je tûÏk˘ jako Ïok s hrachem,“ supûl novic, kter˘ ho drÏel za nohu. Pak klop˘tl o jedno z lÛÏek a nohu pustil. Oldfiich z Chlumu toho okamÏitû vyuÏil. Uvolnûnou nohou kopl robust ního novice s kfiiv˘m nosem, kter˘ mu drÏel druhou nohu. Novic sprostû zaklel a chytil se za bfiicho. JenÏe ani to Oldfiichovi pfiíli‰ nepomohlo. Volné nohy popadli dal‰í chlapci, ktefií prÛvod dopro vázeli. Dotáhli ho aÏ ke kádi s vo dou, která stála pod oknem. Z ní si novicové nabírali vodu, pokud si chtûli opláchnout pfied m‰í obliãej nebo se v noci napít

C h l a p c i s r a d o s t n ˘ m k fi i k e m O l d fi i c h a z C h l u m u z v e d l i a h o d i l i p fi e s o k r a j d o k á d û . Vo d a b y l a p o fi á d n û s t u d e n á a v y ‰ p l í c h l a a Ï n a z e m . „ K fi t í m e t û a p fi i j í m á m e d o n a ‰ e h o b r a t r s t v a n o v i c Û k l á ‰ t e r a s v a t é h o M o fi i c e , “ s k a n d o v a

Oldfiich z Chlumu rozpaãitû pfie‰lápl, pak si utáhl ‰nûrování u krku, nazul stfievíce, a protoÏe zÛstal v dormitáfii skoro posled ní, vyrazil za ostatními do kaple na ranní m‰i Za oknem právû za ãalo svítat.

l i n a h l a s . P a k s e k n û m u n a t á h l o h n e d n û k o l i k r u k o u a h o ‰ i v b í l ˘ c h k o ‰ i l í c h m u p o m o h l i v y l é z t v e n .

Obrátil se na Knuta, kter˘ stál uprostfied novicÛ a smál se ze v‰ech nejhlasitûji. „UÏ jste skonãili?“ zeptal se Oldfiich z Chlumu nasupenû. Byla mu pofiádná zima.

„Prozatím ano,“ opáãil zrzav˘ novic s váÏnou tváﬁí. „Ale bu deme to opakovat kaÏdé ráno, pokud bude‰ v noci ru‰it jako dnes ka.“

Oldfiich stál bos˘ vedle kádû a cítil, jak z nûho crãí voda a ples ká o dlaÏdice. Nevûdûl, co ho je‰tû ãeká. Pochopil v‰ak, Ïe mu ostatní nechtûli ublíÏit. Tenhle nedobrovoln˘ kfiest, i kdyÏ nebyl pfiíjemn˘, zfiejmû patfiil k rituálÛm klá‰terní ‰koly.

Teprve teì se Oldfiichovi z Chlumu vybavilo, co zaÏil v rajské zahradû. KdyÏ se ale rozhlíÏel po rozesmát˘ch tváfiích chlapcÛ, nebyl si jist˘, zda to nakonec nebyla jen noãní mÛra. Ostatnû, kde by se vzala v klá‰tefie dívka? A je‰tû nahá? Zaváhal, zda jim má o noãním záÏitku povûdût.

Kaple v klá‰tefie svatého Mofiice byla rozlehlá stavba Chrá mová loì nebyla nijak ‰iroká, ale neobyãejnû vysoká a dlouhá, takÏe budila velkolep˘ dojem. Îádn˘ podobn˘ kostel Oldfiich z Chlumu z domova neznal. KdyÏ vstoupil z chodby postranním vchodem dovnitfi, skoro podvûdomû se pfiikrãil, jako by se té ne smírné rozlehlosti polekal. NovicÛm bylo vyhrazeno místo u po stranní kaple vzadu za chórem. Bratr Peregr˘n na nû uÏ ãekal a pfiísnû je pfielétl pohledem, aby se ujistil, Ïe pfii‰li opravdu v‰ich

Nakonec si fiekl, Ïe se nebude ukvapovat. Pokud se opravdu stala vraÏda, bude toho stejnû pln˘ klá‰ter. A jestliÏe to byl sen, proã ze sebe dûlat pfied ostatními blázna? Pro jistotu se pfii oblé kání hnûdé benediktinské kutny pfiitoãil ke Knutovi a polohlasnû se ho zeptal, zda si nepamatuje, co mu v noci fiíkal.

„Samé hlouposti,“ mávl rozmrzele rukou. „UÏ si ani nevzpo mínám.“

¤eholníci mûli v kostele kápû sv˘ch kuten shrnuté na záda, neboÈ bohosluÏeb se úãastnili s nepokryt˘mi hlavami. Oldfiich z Chlumu mûl tedy dost pfiíleÏitostí najít mezi nimi mnicha se ‰pi ãat˘m nosem a velkou pihou na levé tváfii, kter˘ v noci zavraÏdil v ambitu nahou dívku. I kdyÏ se rozhlíÏel pozornû, nikoho tako vého nena‰el Nûktefií fieholníci mûli sice obliãeje pokornû sklo nûné k zemi, jiní kleãeli zády k novicÛm, ale i tak se nemohl m˘lit. Ten muÏ tu nebyl. Pfiitom museli b˘t v kapli v‰ichni, ktefií Ïili v klá‰tefie. Snad s v˘jimkou nemocn˘ch.

Oldfiich z Chlumu si pfiekvapenû prohlíÏel zástup benediktin sk˘ch mnichÛ, ktefií zaujímali místa na lavicích, táhnoucích se ve dvou fiadách kolem celého chóru. Nûkteré byly je‰tû prázdné a po slední opozdilci s tváfiemi ‰edav˘mi od nevyspání teprve dobí hali. Dal‰í mni‰i a spousta laick˘ch bratrÛ, kter˘m nepfiíslu‰ela ãest sedût na chóru, kleãeli na podlaze ãelem k oltáfii. V kapli moh ly b˘t dobfie dvû stovky fieholníkÛ. To bylo urãitû víc neÏ ve v‰ech klá‰terech v okolí chlumecké tvrze, kde se Oldfiich narodil, do hromady.

ni. Pak se nepatrnû usmál a lehce k˘vl hlavou, Ïe je spokojen.

Ozvalo se zazvonûní a z presbytáfie vy‰el opat Heidenreich doprovázen˘ ãtyfimi star˘mi mnichy, ktefií ‰li shrbenû a opírali se o hole. Zastavili se pfied oltáfiem, uklonili se a pokfiiÏovali. Pak pomalu pokraãovali k mramorovému stolci, stojícímu napravo od oltáfie. Nejprve usedl opat a po jeho boku ãtyfii starci, ktefií ho do provázeli Hned potom zaãala m‰e Oldfiich z Chlumu se bohosluÏbû nedokázal vûnovat. Jak rád by otevfiel své srdce Bohu a hledal v jeho moudrosti a laskavosti útûchu, ale nedokázal to. Nenápadnû si prohlíÏel tváfie mnichÛ, ktefií byli kolem. Pobavenû si v‰iml, Ïe mnozí z tûch, ktefií sedûli na lavicích chóru, mûli pfiivfiené oãi a dfiímali. Jeden ze star‰ích benediktinÛ po celou m‰i chór pomalu obcházel a ty, ktefií usnu li, dost ne‰etrnû budil.

Uvûdomil si, Ïe ho nûkdo tahá za kutnu a cosi pfiísnû fiíká. Po lekanû se ohlédl. Tak se zabral do sv˘ch my‰lenek, Ïe zapomnûl sledovat m‰i. Bratr Peregr˘n stál za ním a zle se mraãil. „V âe chách se pfii pfiijímání nekleká?“ ptal se ironicky. Oldfiich z Chlu

„Taky jste mne nemuseli házet do vody,“ opáãil pﬁátelsky Old ﬁich z Chlumu.

Po skonãení m‰e opustil kapli jako první opat, pak ostatní mni‰i a ﬁeholní bratﬁi. Novicové museli poãkat, bylo zvykem, Ïe od cházeli poslední.

„Mohu o nûco poÏádat?“ obrátil se Oldﬁich z Chlumu na bra tra Peregr˘na, protoÏe se mu zdálo, Ïe sly‰í v jeho hlase spí‰e las kavou starost neÏ zlost.

„Taky jsi nemusel ráno tolik kopat,“ fiekl novic vyãítavû a ru kou si pfiejel po bfii‰e.

„Bez latiny by nebylo kﬁesÈanství,“ ozval se za nimi bratr Peregr˘n, kter˘ je zaslechl. „A ty se nerouhej, Zbygniewe, aÈ nemá‰ dal‰í hﬁích. Staãí, Ïe po mûsíci neumí‰ ani první deklinaci.“

„Ty si nenechá‰ moc líbit!“ zabruãel novic s úsmûvem. „Já jsem Zbygniew a pocházím z Krakova Jestli chce‰ vûdût, co bude teì, tak se radûji ani neptej. HrÛza skoro tak veliká jako pﬁíchod apokalypsy.“

Oldﬁich z Chlumu pokornû zavrtûl hlavou „Kromû dormitá ﬁe a kaple vÛbec netu‰ím, jak klá‰ter vypadá. Ale i tak vidím, Ïe je to úÏasná stavba Nic takového jsem doma nepotkal “

„V celém Sasku nenajde‰ skvûlej‰í,“ hrdû pfiitakal mnich. „Proto je zasvûcen patronovi na‰í zemû, svatému Mofiicovi. Ro zumím, chtûl by sis ho prohlédnout. V‰echno má ale svÛj ãas. Do zaãátku lekce ov‰em zb˘vá je‰tû chvíle,“ fiekl váhavû a rozhlédl se po hlouãku novicÛ.

mu s hrÛzou zjistil, Ïe v‰ichni novicové kolem kleãí na zemi a nû kolik na nûj dokonce dûlá nenápadnû posunky. S hranou pokorou se pokﬁiÏoval a pak padl na kolena Bratra Peregr˘na to zjevnû uspokojilo. Pﬁik˘vl a ti‰e se vrátil na místo u sloupu, odkud mohl pohodlnû sledovat své Ïáky.

„Slibujeme, bratﬁe Peregr˘ne, neuteãeme,“ ﬁekl Knut za v‰echny. „Trefíme tam i bez vás.“

„Co bude teì?“ zeptal se Oldﬁich z Chlumu zvûdavû svého souseda, svalnatého chlapce s kﬁiv˘m nosem.

„Jestli se chce‰ vyhnout lekci, pak radûji mlã,“ zabruãel mnich.

AniÏ ãekal na odpovûì, otoãil se a rychle zamífiil chodbou ke vchodu do ambitu. Jakmile se ocitli mezi sloupy podloubí, které lemovalo ze v‰ech stran rajskou zahradu, poznal Oldfiich z Chlu mu na první pohled, Ïe se tu nic mimofiádného nedûje. Obãas am bitem pomalu pro‰el nûkter˘ z fiádov˘ch bratrÛ, dole mezi záho ny s kvûtinami sedûl na kamenném sedátku stafiiãk˘ mnich, kter˘ si v paprscích ranního slunce ohfiíval revmatick˘mi bolestmi zkroucené klouby. Nikde ani stopy po hrÛzném zloãinu.

Bratr Peregr˘n se rozzáfiil. „Ty rozumí‰ kvûtinám? To je bá jeãné. Promluvím o tobû s pfievorem, tfieba by dovolil, abys nám pomáhal v zahradû. Abys rozumûl, heslo na‰eho fiádu zní „Mod li se a pracuj“. VÏdy odpoledne je podle fiádové regule nûkolik ho din vyhrazeno hospodáfisk˘m pracím. Já s nûkolika dal‰ími bra try peãujeme o zahrady. Nejen tu rajskou. Vzadu máme velikánskou ‰tûpnici a také zahradu s léãiv˘mi bylinami Tam bys mohl b˘t dost platn˘.“

Oldfiich z Chlumu pomalu kráãel ambitem. V místech, kde vi dûl vraÏdu nahé dívky, bylo v‰e jako jinde Pátravû se díval pod nohy. Ani sebemen‰í stopa po krvi. A pfiece mûl dojem, Ïe na jed nom místû bylo ménû prachu, jako by tu nûkdo dlaÏdice peãlivû vyãistil. Ale to je‰tû nic neznamenalo. Potfieboval by nûjak˘ hmatateln˘ dÛkaz.

„Nemohli bychom se radûji podívat do rajské zahrady a na am bit?“ zaprosil nevinnû Oldﬁich z Chlumu. „Doma jsme mûli nád hernou zahradu. Trochu se mi po kvûtinách st˘ská.“

Bratr Peregr˘n zatím se‰el po dvou kamenn˘ch schÛdcích do rajské zahrady a spokojenû se rozhlíÏel. Nûkolikrát vdechl pfií jemnou vÛni drobn˘ch bíl˘ch kvítkÛ velik˘ch kefiÛ, které z té stra ny lemovaly balustrádu ambitu. Oldfiich z Chlumu ho dohnal as hran˘m zájmem si zahradu prohlíÏel. Koneãnû narazil na to,

Vzal Oldfiicha z Chlumu za ruku a vyvedl ho z kaple na chod bu, kterou pfied chvílí pfii‰li z dormitáfie. Zastavil se a ukázal do úzké chodbiãky vlevo. „PÛjdeme tudy, to je zkratka k refektáfii.“

M n i c h z v e d l p fi í s n û h u b e n ˘ p r s t a p o h r o z i l j i m . P a k p fi i k˘vl a fiekl: „Tak dobrá. Ale aÈ vás ani nenapadne pfiijít na lekc i p o z d û ! “

Oldfiich z Chlumu ztuhl a napadlo ho cosi pobufiujícího. Ne mûl s láskou Ïádné zku‰enosti, bratr Jaromír se mu mnohokrát vy smíval a s potû‰ením vyprávûl kaÏdiãk˘ detail, kdyÏ se pomilo val s nûjakou vesnickou holkou. Teì mûl neodbytn˘ pocit, Ïe se k nûmu bratr Peregr˘n chová stejnû, jak by se Jaromír choval ke své milence. Pak si fiekl, Ïe tfieba mnichovi kfiivdí. Matka ho za

„

VraÏda nahé dívky nebyla noãní mÛra. Byl to skuteãn˘ zlo ãin. Stal se v klá‰tefie a nûktefií z mnichÛ o nûm museli vûdût, kdyÏ tak peãlivû zahladili stopy a dokonce ukryli mrtvé tûlo. Oldfiich z Chlumu se trochu podû‰enû rozhlédl, jako by oãekával, Ïe od nûkud zase vyrazí horda mnichÛ v kápích a zaãne ho pronásledo vat. PokfiiÏoval se a ti‰e za‰eptal: „BoÏe, co mám dûlat?“ Stejnû jako ráno pfii m‰i nedostal odpovûì. Hlavou se mu zdû‰enû mih lo, co kdyÏ je tohle místo prokleté a BÛh ho opustil?

Ty s e b o j í ‰ ? “ fi e k l t i ‰ e b r a t r P e r e g r ˘ n a p o h l a d i l O l d fi i c h a z Chlumu nûÏnû po tváfii. Pak ho jednou rukou objal kolem ra m e n a p fi i t i s k l s e k n û m u „ J á t û n e d á m , n e b o j s e , “ p o k r a ã o v a l vzru‰enû.

„Pojì, ukáÏu ti je‰tû na‰i ‰tûpnici,“ fiekl mûkce bratr Peregr˘n a chytil Oldfiicha z Chlumu za ruku, aby ho vedl. „Není to dale ko, lekci latiny stihneme. Normálnû bychom museli obcházet cel˘ klá‰ter, protoÏe do zahrad vede vchod ze zadního hospodáfiského dvora, my ale pouÏíváme zkratku,“ fiekl a zti‰il dÛvûrnû hlas, aby naznaãil, Ïe Oldfiicha z Chlumu uÏ poãítá mezi bratry sadafie. Od vedl ho do ambitu a v rohu, hned vedle nádherné fresky, která zo brazovala utrpení svatého ·ebestiána, otevfiel malá dvífika. Za nimi byly úzké pfiíkré schody, které vedly dolÛ do tmy.

co hledal. Pod jedním z keﬁÛ zahlédl konec klacku. Sáhl pro nûj a zvedl ho. Byl to nepochybnû ten, kter˘m srazil v noci vraha s pi hou na levé tváﬁi

O l d fi i c h z C h l u m u s e b o u t r h l . N û j a k s e m u t o n e l í b i l o . C o kdyÏ patfií i bratr Peregr˘n mezi vrahy? Tohle by byla nejsnaz ‰í cesta, jak se ho zbavit. Nejdfiíve Oldfiicha odvedl od ostatních a teì ho nûkde v temném koutû zabije. MnichÛm fiekne, Ïe spa dl ze schodÛ a zlomil si vaz. Kdo to bude zkoumat? Zbylí novi cové urãitû ne.

Jednou mu kter˘si opil˘ ‰lechtic tvrdil, Ïe muÏ nemusí milo vat jenom Ïenu, ale klidnû i jiného muÏe. Tehdy mu nevûfiil. Chtûl bratra Peregr˘na odstrãit a zaãít na nûho kfiiãet. Tohle si k nûmu nesmí nikdo dovolit. JenÏe pak se mu pfied oãima mihlo nahé tûlo zavraÏdûné dívky. Pfiedstavoval si, Ïe k nûmu obrací obliãej, vzpí ná ruce a prosí, aby ji pomstil. Co mûlo vût‰í cenu? Spravedlnost, nebo chvilka, kdy na sobû musel vydrÏet ruku toho zvráceného mnicha? Pozdûji nikdy nelitoval odpovûdi, kterou si dal tehdy v ambitu klá‰tera svatého Mofiice. Na svûtû bylo cosi vzne‰enûj ‰ího neÏ vlastní pohodlí a bezpeãí. Byla to lidská spravedlnost.

„Do zahrad vede ta levá,“ ﬁekl bratr Peregr˘n. V hlase mûl opût svÛj obvykl˘ pﬁísn˘ tón, kter˘m byl zvykl˘ pouãovat novice. „Pa matuj si to! Ty zbylé dvû vedou kdovíkam. Jeden bratr si nedáv no spletl cestu a vydal se pravou chodbou místo levé. UÏ nikdy jsme ho nevidûli. Kdesi v podzemí zabloudil a nevrátil se.“

cel˘ Ïivot nepolíbila tolikrát jako benediktin‰tí mni‰i od té chví le, co ho pfiijali do klá‰terní ‰koly. JenÏe to byly jen letmé doteky rtÛ, které symbolizovaly vzájemné bratrství Tohle bylo nûco ji ného. Oldfiich z Chlumu se nikdy s Ïádnou Ïenou nemiloval, ale v mnichov˘ch dotecích cítil vá‰eÀ a touhu. Otfiásl se odporem. Pak si vzpomnûl, co vãera fiekl ironicky jeden z novicÛ o bratru Peregr˘novi, jak pochyboval, zda je to vÛbec muÏ. Vãera tomu nerozumûl. Teprve teì to pochopil.

Mnich se slastnû usmál a znovu ho, tentokrát jen letmo, po hladil po hlavû. Pak sáhl do v˘klenku ve zdi, ukrytého za dvefimi schodi‰tû. Vytáhl kfiesadlo a hrubou lojovou svíci. Chvíli kfiesal ocílkou do troudu, aÏ se mu podafiilo zaÏehnout plamínek. Od nûho zapálil knot svíãky. Kfiesadlo vrátil do v˘klenku a zaãal sestupo vat do tmy Svíãku drÏel vysoko nad hlavou, aby Oldfiich z Chlu mu dobfie vidûl na schody. Sestupovali dlouho. Vlhk˘ vzduch byl cítit hnilobou Koneãnû schody skonãily Ocitli se v malé klenuté místnosti, z níÏ vybíhaly do tfiech stran nízké chodby. Aby mohl Oldfiich z Chlumu pokraãovat, musel se pofiádnû skrãit.

„KdyÏ jste se mnou, bratfie Peregr˘ne, uÏ se nebojím,“ fiekl ti‰e a sklopil oãi. Nebyl pfiece jen zvykl˘ lhát. „Jdûte první, pÛjdu za vámi.“

„Nejde jenom o nûj,“ ﬁekl

Cesta levou chodbou byla neobyãejnû krátká. Neu‰li ani pa desát sáhÛ a ocitli se u schodi‰tû, které vedlo vzhÛru. Vystoupili po nûm a dostali se k dfievûnému poklopu Bratr Peregr˘n ho nad zvedl a s lehk˘m supûním vylezl ven, Oldfiich z Chlumu hned za ním. Stáli v chatrném dfievûném pfiístfie‰ku, kam si mni‰i ukláda li zahradnické náfiadí.

„Copak za to mohu, Ïe jsem ro zumûl v‰emu, co po mnû bratr Sieg fried chtûl?“ bránil se rozmrzele.

IV. KAPITOLA

Bratr Peregr˘n opatrnû postavil hofiící svíãku do hlinûné mis ky na stole, aby nezhasla. Pak otevfiel dvefie a rukou hrdû ukázal ven. ·tûpnice se táhla dolÛ po svahu skoro aÏ k mûstsk˘m hrad bám. V fiadách tam stály ko‰até stromy obsypané dozrávajícím ovocem. Tráva byla v‰ude posekaná a vlevo, za proutûn˘m plo tem, se krãily vysoké ãerné záhony se zeleninou a bylinkami.

„No, no, aby ses nepfietrhl ocho tou,“ r˘pl Oldfiicha z Chlumu ne‰e trnû loktem do boku Zbygniew, kdyÏ odcházeli z latinské lekce a spoleãnû mífiili do refektáfie na obûd. „Takové, co podlézají, tu ne máme rádi.“

Oldﬁich z Chlumu chtûl projevit zdvoﬁil˘ zájem a jít se podí vat ven. Bratr Peregr˘n ho ale netrpûlivû zarazil.

„Musíme se vrátit, abychom stihli lekci latiny. KdyÏ jsem ﬁí kal, Ïe máme dost ãasu, netu‰il jsem, Ïe se zdrÏíme rozhovorem v ambitu,“ ﬁekl. Do hlasu se mu vrátila nûha.

„U ãerta, jo,“ vyhrkl zrzav˘ novic. Polekanû se rozhlédl, a protoÏe byli v kostele, rychle se pokfiiÏoval a oddrmolil otãená‰. Pak chvatnû pokraãoval: „Teì se mi to vybavuje. Nûco takového jsi opravdu fiíkal. JenÏe se mi chtûlo stra‰nû spát a mûl jsem na tebe pofiádn˘ vztek. Asi má‰ u v‰ech rohat˘ch pravdu!“

„Zapomnûl ses pokﬁiÏovat,“ usmál se Zbygniew dobromysl nû, ale Knut se zaãal bránit: „U v‰ech rohat˘ch není kletba. KvÛ

„Nevym˘‰lí‰ si?“ zabruãel nedÛvûfiivû Knut, kdyÏ Oldfiich z Chlumu skonãil. „Sly‰el jsem o na‰em klá‰tefie uÏ spoustu hlou postí, ale není to nic proti téhle. Mrtvá nahá dívka v ambitu? Kde by se tam vzala?“

Polák s kfiiv˘m nosem vûdûl, co fiíká. Polední m‰e byla je‰tû ospalej‰í neÏ ranní matutinum. Po jídle mni‰i unavenû drmolili li tanie a bylo jim jedno, co se dûje kolem. Knut a Zbygniew si stoup li spolu s Oldfiichem na konec hlouãku klá‰terních ÏákÛ ke zdi za pilífi, kter˘ podepíral klenbu boãní kaple.

Knut, kter˘ kráãel z druhé strany a pﬁísnû se na nûj díval. „Nám se hlavnû nelíbí, jak nadbíhá‰ bratru Peregr˘novi. Tohle na nûj je‰tû nikdo z nás nezkou‰el Pokud by sis chtûl podobnou cestou zajistit v˘hody, nemá‰ uÏ mezi námi místo!“

„Po obûdû bude m‰e,“ pﬁik˘vl Zbygniew. „Kostel je k takové mu rozhovoru to nejlep‰í místo. Tam bys mûl hovoﬁit jenom prav du.“

Oldfiich z Chlumu v‰ak je‰tû trochu váhal Oba znal teprve od vãerej‰ka, i kdyÏ mu pfiipadalo, Ïe v klá‰tefie je uÏ stra‰livû dlou ho. Stalo se toho tolik. Komu tu vlastnû mohl vûfiit? JenÏe sám proti v‰em nemûl ‰anci, to dobfie vûdûl. Potfieboval spojence. Nakonec se rozhodl, Ïe o mrtvé dívce fiekne pravdu. Ale ne celou. To, Ïe vidûl tváfi vraha, si nechá pro sebe.

„Kdybys v noci nespal jako jezevec, vûdûl bys, Ïe to tak bylo,“ opáãil „Hned jak jsem se vrátil do dormitáfie, jsem ti o té vraÏdû fiekl. Ty ses mi ale posmíval, jestli jsem náhodou nehrál kostky s archandûlem Gabrielem,“ pfiipomnûl s v˘ãitkou v hlase

Oldfiich z Chlumu nepatrnû zãervenal. Pak se rozhlédl a po lohlasnû fiekl: „Kfiivdí‰ mi. Je to úplnû jinak, neÏ si myslí‰, ale musí to zÛstat jen mezi námi.“

„Mohli by nás tfieba otrávit,“ podû‰enû vyhrkl Zbygniew a ru kou si pfiikryl ústa. „Mnû se zdála polévka nûjak hofiká!“

„To je urãitû pravda,“ pfiik˘vl s hranou lhostejností Oldfiich z Chlumu. Pfiitom zachytil ZbygniewÛv pohled, kter˘ jako by ho varoval, aby teì radûji mlãel. Proto smífilivû dodal: „¤ekl jsem vám to jen proto, abyste si nemysleli, Ïe je nûco mezi mnou a bra trem Peregr˘nem. ZapomeÀte na to. Jako by se nic nestalo, platí?“

li té se kﬁiÏovat nemusím.“ Oba se zaãali pﬁít.

„Proã by se o nás mûli vÛbec starat?“ zavrtûl nechápavû hla vou Zbygniew. Z jeho tváfie zmizel bezstarostn˘ úsmûv a teì se mraãil soustfiedûním. „Jeden novic mûl blázniv˘ sen. To je v‰ech no. DÛkazy Ïádné. Kdybychom s tím vyrukovali, obviní Oldfii cha, Ïe ho pokou‰í ìábel. Zavfiou ho do cely a po‰lou za ním in kvizitora, aby z nûj vyhnal temné síly pekla. JestliÏe nenajdeme tûlo té zavraÏdûné, nejsme pro nû nebezpeãní “

„Pokud nebudeme tûlo té zavraÏdûné dívky hledat, nemÛÏe se nám nic stát,“ souhlasil Knut

„Co vy tfii?“ ozval se za nimi pfiísn˘ hlas malého pfievora. „Chcete tu zahálet do veãerní poboÏnosti?“

„Oldfiich má pravdu,“ fiekl s provinil˘m v˘razem Knut. „Ta mrtvá dívka mÛÏe ohrozit i nás. Mni‰i, ktefií Oldfiicha pronásle dovali do dormitáfie, samozfiejmû nevûdí, kdo z nás je vidûl. Mu sejí jednat rychle, aby se to nerozneslo po klá‰tefie. V tuhle chví li jsme pro nû nebezpeãní my v‰ichni.“

„Nefantazíruj,“ zabruãel Oldfiich z Chlumu. „Nalévali nám ji ze stejného kotle jako ostatním Kdyby otrávili tfiicet novicÛ, to uÏ by se neutajilo. Jenom by na sebe upozornili. Já myslím, Ïe se budou spí‰e snaÏit zjistit, kdo je opravdu vidûl, a pfiípadnû, kdo dal‰í to je‰tû ví. âím víc nás bude o té vraÏdû vûdût, tím ménû si dovolí. Zlikvidovat v‰echny nemohou, to je jasné!“

„Co se stalo, není legrace,“ ﬁekl chladnû Oldﬁich z Chlumu. „Radûji na to zapomeÀte!“ Otoãil se a chtûl se vrátit mezi ostatní klá‰terní novice.

„Poãkej,“ popadl ho Zbygniew za ruku. „NeuráÏej se hned. Na svûtû je tolik ‰patnosti, Ïe by se ãlovûk musel zbláznit, pokud by se obãas nezasmál.“

Zastavil se, rukou si setfiel z ãela pot, nohou dvakrát lehce kopl do listu r˘ãe, aby z nûho spadla nabalená hlína. Pak se obrátil na Oldfiicha z Chlumu. „Vidûl jsi?“ fiekl pfiísnû a dával si pozor, aby ho sly‰eli ostatní. „Takhle se to dûlá. Lehce zabofiit a potom no hou zamáãknout do pÛdy A kdyÏ r˘ã zvedá‰, tak ‰etfii ruce Po hyb musí‰ vést cel˘m tûlem. Jasné?“

„Podívej, jak se to dûlá,“ usly‰el vedle sebe hlas bratra Pe regr˘na. Vysok˘ mnich se shovívavû usmíval, ostraÏitû se roz hlédl, a kdyÏ zjistil, Ïe je nikdo nepozoruje, rychle pohladil Old fiicha z Chlumu po tváfii a ti‰e dodal: „I kdyÏ jsi ne‰ikovn˘, slu‰í ti to.“ Pak se v rozpacích odvrátil a zaãal rychle r˘t záhon pfied se bou. Ostatní Ïáky dohnal snadno. Aã byl i na mnicha mimofiádnû huben˘, byl houÏevnat˘ a pracovat umûl.

Oldﬁich z Chlumu se ohlédl a zjistil, Ïe se zabrali do hovoru a ostatní Ïáci mezitím ode‰li.

Odpoledne si bratr Peregr˘n vybral Oldfiicha z Chlumu a je‰tû pût dal‰ích novicÛ, aby mu ‰li pomáhat pfii práci v zahradû. Ostatní Ïáci ode‰li s pfievorem. Tentokrát zamífiili do ‰tûpnice del‰í cestou kolem refektáfie a pfies hospodáfisk˘ dvÛr. Mnich odvedl Ïáky do pfiístfie‰ku, kde pod dfievûn˘m poklopem ústily schody ze sklepení. Tam jim rozdal dfievûné r˘ãe, které mûly spodky okuté plechov˘mi listy. Sám si také jeden vzal. V‰echny odvedl do zelináfiské zahrádky, kte rou od zbytku sadu oddûloval plot spleten˘ z proutí. Ukázal na zá hony, z nichÏ uÏ mni‰i sklidili zralou zeleninu. Bylo tfieba je zr˘t.

Oldfiich z Chlumu pomáhal doma na poli ãasto. Zeleninu ale rodiãe nepûstovali a s r˘ãem nikdy nepracoval. Za chvíli byl ná mahou zpocen˘, aÏ z nûj teklo. Pfiitom v˘sledek byl Ïalostn˘. Ostatní novicové byli jiÏ o nûkolik krokÛ pfied ním.

Oldfiich z Chlumu pfiik˘vl a vdûãnû se na bratra Peregr˘na usmál. „Zkusím to,“ fiekl pokornû. Teì uÏ to ‰lo lépe, ale pfiesto, kdyÏ skonãili, toho mûl tak akorát dost. Bratr Peregr˘n je odvedl ke kamennému korytu, aby se mohli um˘t. Bylo stále dusno, a protoÏe pracovali v tûÏk˘ch mni‰sk˘ch hábitech, vût‰ina ÏákÛ je u vody shodila, neboÈ byli zpocení po celém tûle. S vesel˘m kfii kem se polévali a stfiíkali po sobû vodou. Bratr Peregr˘n si zatím sedl do stínu pod ko‰atou hru‰ku a zálibnû si novice prohlíÏel.