Jižní Morava čte ocenila vítěze šestého ročníku projektu – Kateřina Bartošová

Ohlédnutí za projektem Učíme se příběhem

Pavlína Lišovská cdc@kjm.cz

Ve školním roce 2020/2021 byla ukončena tříletá práce na projektu Učíme se příběhem, realizovaná pod vedením pražské Nové školy, o. p. s. Učíme se příběhem vznikl jako jeden z dílčích projektů Výzvy č. 02_16_032 pro Budování kapacit pro rozvoj škol II v prioritní ose 3 OP, již zadalo MŠMT ČR, která se zaměřovala na propojení formálního a neformálního vzdělávání. V rámci České republiky se do projektu Učíme se příběhem zapojilo celkem 11 knihoven se svými partnerskými školami v daných městech, čímž došlo k vytvoření tvůrčích jednotek (TJ = 1 knihovník a 1-2 učitelé), TJ pak tvořily vzdělávací lekce pro žáky 5. až 9. ročníků základních škol a odpovídajících ročníků gymnázií.

Cílem celého projektu bylo naučit žáky pracovat s literárními texty takovým způsobem, aby to pro ně bylo nejen obohacující, ale také užitečné, vybavit je takovými nástroji, jež jim umožní efektivní práci s nově získávanými informacemi a jejich následné využití v dalších aktivitách. Dílčím cílem bylo žáky naučit o textech smysluplně a hlouběji přemýšlet a následně o tom, co zjistí, mluvit, vyvozovat podložené závěry a argumentovat vlastní názory. Důležitou součástí celého snažení bylo propojit praktickou výuku literatury na základní škole se současnou literární teorií. Principy naratologie, jež k tomu byly využity, sloužily jako teoretický rámec a prostředek k nahlížení na literární text z vícero úhlů. Motivační síla naratologie byla silná a docházelo k zapáleným čtenářským diskuzím napříč všemi ročníky.

V poslední fázi projektu (školní rok 2020/2021) se završila dosavadní práce na přípravě lekcí tím, že došlo k jejich ověření v praxi (ověřovaly se lekce pro 6.–7. ročník a 8.–9. ročník ZŠ). Původně zamýšlený systém – dvouhodinová lekce v knihovně a v návaznosti v nejbližších dnech hodinová dílna čtení ve škole, vždy pod vedením dané tvůrčí jednotky – musel být upraven v souladu s nastalou situací. Do procesu ověřování stejně jako do jiných oblastí našich životů zasáhla pandemická opatření, školy i knihovny se průběžně uzavíraly, platila nejrůznější omezující opatření na cestování a možné scházení větších skupin, bylo tedy nutné upravit vše tak, aby ověřování mohlo proběhnout v plném rozsahu, ale s vývojem opatření a pandemie – podle původního schématu bylo ověřeno jen několik lekcí, zbývající proběhly buď za přítomností knihovníka ve škole, či pouze distančně, ale v plném časovém rozsahu.

Postupně byl zajištěn pružný přenos do online prostředí – jednotliví lektoři se proškolovali na poli používání nejrůznějších online aplikací a komunikačních platforem, hledaly se efektivní a schůdné cesty na uchopení nejrůznějších metod práce – a to nejen např. pro klasickou skupinovou práci či diskuzi, ale i pro takové sofistikované metody, jako je sněhová koule a další. Pro lektory byla tato „zátěž“ v podobě úpravy již existujících lekcí a jejich převodu do online prostředí velkou výzvou, v krátkém čase museli zvládnout osvojit si poměrně rozsáhlé znalosti fungování webových či mobilních aplikací, museli zajistit funkčnost těchto aplikací u všech žáků a hlavně jejich použitelnost pro konkrétní metodu. Na samotném začátku – pravděpodobně i v důsledku tehdejší počáteční neznalosti – to vypadalo, že některé metody nebudou online uchopitelné, jelikož pro ně zdánlivě neexistovala adekvátní online alternativa. (Nejen) v tomto ohledu bylo