Na hlubinu | Malířské výstavy při Akademických týdnech na Svatém Kopečku v letech 1938–1940 by Muzeum umění Olomouc

Na hlubinu Malířské výstavy při Akademických týdnech na Svatém Kopečku u Olomouce v letech 1938 –1940 Jan Andres ml. a Jan Andres st.

Olomouc 2014

Na hlubinu

Malířské výstavy při Akademických týdnech na Svatém Kopečku u Olomouce v letech 1938 –1940 Muzeum umění Olomouc – Muzeum moderního umění Denisova 47, Olomouc

Salon, Kabinet | 2. 10. 2014 — 11. 1. 2015 Výstava Koncepce – Jan Andres ml., Jan Andres st., Gabriela Elbelová Kurátor – Gabriela Elbelová Architektonické řešení – Marek Novák Konzervátorské práce – Dalibor Sedlák, Ondřej Žák Grafické řešení – Petr Šmalec Překlad – Hana Logan Zapůjčitelé – Galerie výtvarného umění v Ostravě, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně, soukromí majitelé

Katalog Editoři – Jan Andres ml., Jan Andres st. Redaktor – Gabriela Elbelová Jazykový redaktor – Luděk Bartoš Texty – Jan Andres ml., Jan Andres st., Gabriela Elbelová, Pavel Zatloukal Překlad – Hana Logan Fotografie – Jan Andres ml. (2, 17, 121); Lumír Čuřík (60, 87, 132, 133, 136); Antonín Kubis (6, 26, 27); Markéta Ondrušková (1, 50, 55, 59, 63–66, 69–86, 89–97, 113, 116, 129, 134, 137, 139, 140–142, 147, 156–160, 165, 174, 177);

Oto Palán (48, 49, 125, 180, 181); Zdeněk Sodoma (45, 56, 57, 61, 62, 88, 98, 100, 102–109, 111, 114, 115, 131, 135, 138, 143–145, 166–173, 175, 176);

Josef Sudek (frontispis); Antonín Šeba (8, 11); Oldřich Šimáček (3); Vladimír Šulc (126); archiv MUO (58); repro foto (4, 5, 7, 9, 10, 12, 13–16, 18–25, 46, 47, 51–54, 67, 68, 127, 128, 130, 152, 154, 161–164, 178);

repro foto Jan Andres ml. (2, 28–44, 99, 101, 110, 146) Obálka a grafická úprava – Petr Šmalec Předtisková příprava – Petr Šmalec Tisk – GRAFICO s.r.o., U Panského mlýna 1438/33, Opava-Kylešovice Náklad – 300 ks Vydalo Muzeum umění Olomouc, Denisova 47, 771 11 Olomouc 1. vydání Olomouc 2014 ISBN: 978-80-87149-83-6 © Muzeum umění Olomouc Obraz na obálce: Stanislav Menšík, Zázračný rybolov, 1939, olej, plátno, soukromá sbírka. Frontispis: Josef Sudek, Bazilika Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku od Samotišek, 2. polovina 30. let 20. století, soukromá sbírka.

Obsah

Předmluva

Úvod

Předválečná Olomouc v kulturně-historických souvislostech

Instituce Akademických týdnů

První výstava

19 31 71

Vyobrazení Novinové články k první výstavě

Druhá výstava

73 79

Vyobrazení

Novinové články k druhé výstavě

Třetí výstava

95 99

111

Vyobrazení Novinové články k třetí výstavě

Další výstavy?

112

Medailony hlavních aktérů

115 122

Literatura s tematikou Akademických týdnů

123

Seznam vystavených prací

127

Souhrn / Summary

Úvod Jan Andres ml., Jan Andres st.

1 O svatokopeckých reáliích se zájemce

může dočíst např. v publikacích: Jiří V. Musil: Olomouc Kopeček v kulturně historických souvislostech. MěNV v Olomouci, Olomouc, 1984 (50 stran), Jan Nedělník, Miroslava Titzová: Svatý Kopeček. Genius loci. Matice svatokopecká, Svatý Kopeček, 2010 (61 stran), Bohuslav Smejkal: Pohledy do historie Svatého Kopečka. Matice svatokopecká, Svatý Kopeček, 2001 (156 stran). 2 Václav Stratil: Akademické týdny na Mora-

vě. Vzpomínka i podnět. Matice cyrilometodějská, Olomouc, 1998 (28 stran). 3 Prokop Toman: Nový slovník českosloven-

ských výtvarných umělců. 4. vyd., Výtvarné centrum Chagall, Ostrava, 1993 (2 díly). 4 Slovník českých a slovenských výtvarných

umělců 1950 –2010. Výtvarné centrum Chagall, Ostrava, 1998–2010 (21 dílů). 5 Karel Srp: Václav Boštík. Galerie Zdeněk

Sklenář, Praha, 2011 (488 stran). 6 Kvůli obtížné ověřitelnosti dostupných

informací se bohužel ani on nevyvaroval několika chyb a omylů. Např. na str. 88 se v jeho monografii (viz pozn. 5) uvádí: „Skladba autorů se na třech ročnících neměnila: vedle nejstaršího olomouckého Rudolfa Michalika (1901–1993), který výstavy pořádal,…“ Ve skutečnosti zůstala autorská skladba zachována jen na prvních dvou výstavách. Na třetí výstavě zůstali z původní sestavy jen tři malíři (Berka, Boštík, Menšík), k nimž přibyl sochař Rada. Navíc, pořadatelem výstav nebyl Michalik, ale Stanislav Menšík, kterého Srp neuvedl ani ve výčtu vystavujících. Podobně se na str. 446 píše: „16. až 22. srpna 1938 se [Boštík] zúčastnil první malířské výstavy při třetím Akademickém týdnu na Svatém Kopečku u Olomouce, konané ve Wolkerově vile.“ Ve skutečnosti ve Wolkerově vile a jejím okolí probíhaly jen přednášky. První malířská výstava se konala v klášteře františkánek, zatímco další dvě výstavy v tehdejší obecné škole. Stejné nesprávné místo konání první výstavy uvedl i David Voda v katalogu Více světla! Mehr Licht! Rudolf Michalik (1901– 1993), Muzeum umění Olomouc, 2002, s. 78. Lokalizaci druhé a třetí výstavy neuvedl správně ani Václav Stratil, podle kterého proběhly všechny výstavy v klášteře

V novodobé historii Svatého Kopečka1 představují Akademické týdny, po prvořadé události – návštěvě Svatého Otce Jana Pavla II. dne 21. května 1995, jeden z nejvýznamnějších (ne-li nejvýznamnější) kulturních počinů, jehož význam výrazně přesáhl hranice regionu. Přesto se na ně téměř zapomnělo. O malířských výstavách konaných při Akademických týdnech v letech 1938– 1940 se už neví skoro nic. Vzpomínky Václava Stratila2 (1911–1993), vydané posmrtně zásluhou samotišského publicisty Bohuslava Smejkala, představují jediný systematičtěji sepsaný zdroj informací. Malířské výstavy jsou zde ovšem zmíněny pouze okrajově v několika poznámkách. Další informace bývají většinou jen kusé, často neověřené nebo si protiřečí. To se bohužel týká i Tomanova slovníku 3 a zejména novějšího Slovníku českých a slovenských výtvarných umělců. 4 Karel Srp věnoval ve své monografii o Václavu Boštíkovi 5 Akademickým týdnům necelé dvě stránky textu.6 Nověji byly svatokopecké výstavy při Akademických týdnech vzpomenuty na dvou stránkách publikace,7 vydané při příležitosti výstavy Černá slunce v ostravské Galerii výtvarného umění, kde spolu se stručnými základními informacemi byly reprodukovány Menšíkovy obrazy Madona a Modlitba. 8 Nejnovější boštíkovská monografie9 sice zahrnuje kapitolu „Akademické týdny a výstavy na Svatém Kopečku“, většina informací nicméně pochází od nás. Zhruba dvě stránky korektních, ale nám již známých údajů, jsou součástí článku Martina Schmieda10 o osobnosti P. Metoděje Habáně OP. Přestože vzájemná dobová korespondence Jana Čepa a Jana Zahradníčka11 obsahuje i zmínky o svatokopeckých Akademických týdnech, o malířských výstavách v ní bohužel nepadlo ani slovo. Z pamětníků výstav již nikdo nežije nebo si nic závažnějšího nevybavuje. Museli jsme proto vycházet jen ze dvou dobových katalogů a desítky novinových článků. Pro upřesnění a doplnění posloužil i nepublikovaný, několikrát aktualizovaný strojopis přednášky Bohuslava Smejkala12 o Stanislavu Menšíkovi13 a dopis se vzpomínkami Menšíkova přítele

JUDr. Antonína Zívaly14 prof. Pavlu Zatloukalovi. Toť téměř vše z hlediska výchozí faktografie. Naším hlavním cílem tudíž bylo především sestavení dostatečných podkladů pro co nejvěrnější rekonstrukci všech tří malířských výstav konaných při Akademických týdnech na Svatém Kopečku v letech 1938 –1940. Motivací nám byl mj. lokální patriotismus. Ten posílil nejdříve náš zájem o život a dílo místního malíře Stanislava Menšíka (1912– 1970) natolik, že by měl vyústit ve vydání jeho monografie.15 Její nedílnou součást musí tvořit právě partie o oněch malířských výstavách, kde Menšík nejen prezentoval své rané práce, ale které i sám organizoval. Takto vytyčený pracný úkol lze přirovnat k znovusestavení mozaiky, pro niž máme k dispozici jen část pomíchaných barevných skel, které se mají správně umístit podle jen částečně patrných obrysových linií. Vzhledem k neexistujícímu katalogu

Anonym, ex libris revue Na hlubinu.

10 ͠ 11

3. výstavy v roce 1940 můžeme celkový počet položek jen odhadnout. Víme tedy, že celkem bylo vystaveno nejméně 186 prací sedmi autorů: Berky, Boštíka, Lásky, Menšíka, Michalika, Pýchy a Rady. Z těchto prací jsme byli schopni zdokumentovat s větší či menší jistotou necelou polovinu. Zhruba třetinu lze doložit originály. Všichni vystavující vždy představili na Svatém Kopečku svá nejvýznamnější díla. S odstupem času je zajímavé a někdy i úsměvné číst hodnocení tehdejších recenzentů. Např. Václav Boštík, který se jediný vypracoval na umělce evropského formátu, v těchto recenzích nijak zvlášť nevyniká. Naopak, např. o Josefu Pýchovi, jehož cyklus Umučení Páně byl všemi hodnocen v superlativech, se nyní téměř neví. Formálně jsme, podle jednotlivých výstav, práci rozdělili do tří částí. K nim jsme po tomto úvodu předřadili stručné pojednání o tehdejší olomoucké kulturní scéně a o instituci Akademických týdnů. Na závěr jsme shromáždili argumenty pro nekonání dalších výstav. Text jsme opatřili i krátkými medailony hlavních aktérů a seznamem literatury k Akademickým týdnům. Autoři chtějí touto cestou co nejsrdečněji poděkovat všem, kteří se jakkoli přičinili o vznik této publikace nebo se na něm podíleli a byli nápomocni při rekonstrukci výstav. Jsou to zejména: Ing. Otto Babler ml., paní Magdalena Beranová, PhDr. Martin Boštík, Mgr. Ladislav Daněk, pan Luděk Emanovský, Ing. Michaela Glosová, ak. mal. Gertruda GruberováGöpfertová, Mgr. Vladimír Hejzlar, paní Bára Alex Kašparová, Mgr. Alena Kocábová, pan Antonín Kvapil, MUDr. Libor Kvapil, paní Alena Lásková, paní Helena Lebarová, pan Milan Mikuš, pan Jan Petrů, pan Václav Přibyl, Ing. Jaroslav Pýcha, Ing. František Rada ml., paní Kateřina Růžková, paní Marie Ryšavá, pan Zdeněk Sklenář, pan Bohuslav Smejkal, doc. Václav Stratil ml., Mgr. Rostislav Valušek, Mgr. David Voda, prof. Pavel Zatloukal, RNDr. Miloslav Závodný, pan Antonín Zívala. Svatý Kopeček, listopad 2012

sester sv. Františka (Stratil 1998, s. 12). Rovněž počet jím uvedených výstav není přesný, neboť nekorektně zmiňuje ještě další dvě v letech 1941 a 1943. Srp zase připouští ještě svatokopeckou výstavu v roce 1945, atd. 2

Brožura Lomikara Kleinera Panoráma Svatého Kopečka s fotografií Karla Kašpaříka. (A. Jiřina, Olomouc, 1933, 36 stran)

7 Lenka Bydžovská, Vojtěch Lahoda, Karel

Srp: Černá slunce. Odvrácená tvář modernity. Arbor vitae a Galerie výtvarného umění v Ostravě, Řevnice a Ostrava, 2012 (376 stran). 8 Kromě opět mylně uvedeného místa ko-

nání druhé a třetí výstavy si autor textu, vzhledem k nesprávnému názvu Madony a zejména špatné dataci Modlitby kolem roku 1943, neuvědomil, že oba obrazy byly na Svatém Kopečku vystaveny. Totéž se týká Michalikovy Kompozice reprodukované tamtéž na str. 171. 9 Martin Boštík, Stanislav Vosyka, Jaromír

Zemina: Václav Boštík (1913–2005). K stému výročí malířova narození. Arbor vitae, Řevnice, 2013 (320 stran). 10 Martin Schmied: Metoděj Habáň. Acta

Universitatis Palackianae Olomucensis, Philosophica VI, 29, (2005), s. 63–75. 11 Jan Čep, Jan Zahradníček: Korespondence

1931–1943. Aula, Praha, 1995 (410 stran). 12 Ten byl i naším hlavním konzultantem. 13 Bohuslav Smejkal: Stanislav Menšík.

Nepublikovaný, několikrát aktualizovaný strojopis přednášky pro Spolek českých bibliofilů v Ostravě (7. 10. 1982), Klub přátel výtvarného umění v Olomouci (2. 11. 1982) a vzpomínkový večer k nedožitým 75. narozeninám Stanislava Menšíka v olomouckém Divadle hudby (12. 11. 1987) (10 stran). 14 Antonín Zívala: Dopis řediteli Muzea umě-

ní Olomouc prof. Pavlu Zatloukalovi s datací 11. 6. 1985, obsahující osobní vzpomínky na Stanislava Menšíka. Archiv Muzea umění Olomouc, Olomouc (10 stran). 15 Jan Andres ml., Jan Andres st.: Svatoko-

pecký malíř Stanislav Menšík (1912–1970). Připravovaná monografie.

Úvod

Předválečná Olomouc v kulturně-historických souvislostech Jan Andres ml., Jan Andres st.

Óscar Domínguez (pod stolem) se svými olomouckými přáteli v bytě Járy Šolce v roce 1947. (foto Oldřich Šimáček)

16 Lze souhlasit s názorem Karla Srpa v jeho

monografii Václav Boštík, Galerie Zdeněk Sklenář, Praha, 2011, str. 88, že: „…není příliš pravděpodobné, že by výstavy … měly větší ohlas než mezi přímými účastníky akademických týdnů, …“ V kapitole Svatý Kopeček 1938, 1939, 1940 katalogu Černá slunce. Odvrácená tvář modernity, Arbor vitae a Galerie výtvarných umění v Ostravě, Řevnice a Ostrava, 2012, s. 12, nicméně připouští, že „výstavy při akademických týdnech na Svatém Kopečku u Olomouce přinesly významnou alternativu městskému výtvarnému provozu.“ 17 Mnohem podrobněji referuje o této

situaci Pavel Zatloukal v kapitole Výtvarná kultura ve 2. svazku Dějin Olomouce, Statutární město Olomouc a Univerzita Palackého, Olomouc, 2009, s. 196–214 a 266–272. Cenné informace o tehdejším výtvarnictví z pera téhož autora jsou obsahem rozsáhlé stati „Sbírání a vystavování výtvarného umění na Olomoucku.“ In: Od Tiziana po Warhola. Muzeum umění Olomouc 1951–2011. Muzeum umění, Olomouc, 2012, s. 13–114.

Abychom si lépe uvědomili význam a možný ohlas svatokopeckých výstav,16 je třeba alespoň stručně nastínit situaci na tehdejší olomoucké kulturní scéně. Zaměříme se přirozeně téměř výhradně na kulturu výtvarnou.17 I když se Olomouc nachází v těžišti nedalekých rodišť osobností jako jsou psychoanalytik Sigmund Freud (narozen 1856 v Příboře), architekt Adolf Loos (narozen 1870 v Brně), logik Kurt Gödel (narozen 1906 v Brně), fenomenolog Edmund Husserl (narozen 1859 v Prostějově), architekt a designer Josef Hoffmann (narozen 1870 v Brtnici u Jihlavy) nebo hudební skladatel Gustav Mahler (narozen 1860 v Kališti u Humpolce), olomouckého rodáka srovnatelného věhlasu bychom zřejmě nenalezli. Přesto se v Olomouci narodila řada pozoruhodných výtvarníků, a to převážně německého původu:18 Adolf Richard Hölzel (1853 –1934), který je spolu s Kandinskym (1866 –1944) a Kupkou (1871–1957) považován za jednoho ze zakladatelů abstraktního umění, Alfred von Chmielowski (1896 –1967), Karl Markus (1899 –1974),

Heinrich Hans Schlimarski (1853 –1913), Margarete Michael-Noindl (1888 –1982), Stephanie Wachtel (1871–1902), Stephan Seidler (1893 –1966), Alois Rudolf Watznauer (1904 –1973) aj. Z blízkého okolí můžeme do tohoto seznamu přiřadit ještě alespoň přerovské rodáky Richarda Schröttera (1893 –1938) a Ericha Mallinu (1873 –1954), šternberské malíře Kurta Grögera (1905 –1952), Arnolda Bergera (1886 –1931), Wilhelma Zlamala (1925 –1995), šumperského Kurta Halleggera (1901–1963), novojičínské umělce Huga Baara (1833 –1912), Franze Barwiga (1868 –1931), Antona Koliga (1886 –1950) a mnoho dalších. Významný je v této souvislosti olomoucký, ale až poválečný pobyt Óscara Domíngueze (1906 –1957) (foto 3), zprostředkovaný sochařem Járou Šolcem (1911–1987), který vyvrcholil jeho výstavou v Domě umění v roce 1947. Friedensreich Hundertwasser (1928 –2000) měl v Olomouci tetu. Při jedné z návštěv v roce 1966 zavítal i do ateliéru Slavoje Kovaříka (1923 –2003). Před vznikem samostatného Československa existovaly v Olomouci důležité vazby k vídeňskému kulturnímu okruhu, a to zejména skrze rodiny Primavesiů a Engelmannů. K přátelům rodiny Primavesi patřili Gustav Klimt (1862–1918), Josef Hoffmann (1870 –1956) a brněnský rodák Anton Hanak (1875 –1934). Všichni tři pro rodinu Primavesi také pracovali. Jejich olomoucká vila tehdy podle Pavla Zatloukala19 „představovala nejen pozoruhodnou stavbu a vynikající galerii výtvarného i užitého umění, ale přímo syntézu základních myšlenek doznívající secese a středoevropské moderny.“ Otto a Robert Primavesi se v roce 1900 spolupodíleli i na založení Gesellschaft der Kunstfreunde in Olmütz (Společnosti přátel umění v Olomouci). Kromě výstavní činnosti (v roce 1900 např. Emil Orlik a Max Klinger, v roce 1909 novojičínský Hugo Baar, v letech 1911–1912 velké přehlídky tehdejší olomoucké tvorby) byla z iniciativy spolku organizována i řada přednášek (např. Adolf Loos). K přátelům jiné významné olomoucké rodiny – sourozencům Paulu, Peteru a Anně Engelmannovým20 – patřili např. architekti Adolf Loos (1870 –1933)

12 ͠ 13

28 Ivo Janoušek, Miroslav Schubert, Miro-

slav Urban, Jiří Valoch, Pavel Zatloukal: Zpráva o kresbě – olomoucký okruh 80. let, Galerie Caesar, Olomouc, 2004 (24 stran). 29 Rudolf Steiner a současné umění: myslet

bez konce: Rudolf Steiner inspirací. DOX, Praha, 2011 (336 stran). 30 Lenka Bydžovská, Vojtěch Lahoda, Karel

Srp: Černá slunce. Odvrácená tvář modernity. Arbor vitae a Galerie výtvarného umění v Ostravě, Řevnice a Ostrava, 2012 (376 stran). 31 Jedinou nám známou analogií je půso-

bení Margarity Woloschin (1882–1979). V širším kontextu lze najít paralely s tvorbou např. Augusta Brömseho (1873–1925) nebo Josefa Prinkeho (1891–1945).

Výstavní síň Skupiny olomouckých výtvarníků, Praha I, tehdejší Tř. Viktoria 11 v roce 1944.

32 I když šlo na svatokopeckých výstavách

zase připomíná úsilí Josefa Šímy (1891–1971). Boštíkovy stopy vlivu jsou naopak patrné u autorů tzv. olomoucké kresby osmdesátých let (Václav Stratil, Ladislav Daněk, Eleonora Pražáková, Vladimír Havlík).28 Tvorbu Rudolfa Lásky a Vojtěcha Berky téměř neznáme. Z prací vystavených na Svatém Kopečku se nám bohužel nepodařilo (s jedinou výjimkou Berkovy kresby s názvem Narození Páně z 3. výstavy v roce 1940) prakticky nic dohledat. Ani z dalších nám známých Berkových drobných dobových kreseb a pozdějších příležitostných prací si nelze utvořit jasnou představu o jeho svatokopeckých souborech. U Rudolfa Lásky je situace obdobná. Nicméně, u pozdějších nám dostupných několika olejů je zřetelný vliv Otakara Kubína (1883 –1969), který se velmi pravděpodobně projevil i v předválečných letech, jak dosvědčuje zmínka v Michalikově recenzi první výstavy. Přestože dílo sochaře Františka Rady není veřejnosti známé, máme díky archivu umělcovy rodiny možnost představit si jeho svatokopeckou kolekci v docela konkrétních obrysech. Rada byl typem velmi poctivého umělce, který nikdy neusiloval o zviditelnění. Ač u něj nelze hovořit o avantgardním pojetí, nabízí se jisté paralely s tvorbou Ernsta Barlacha (1870 –1938). Valná část jeho díla však byla spíše tradicionalistická a podobně, jako např. u staršího Julia Pelikána, ji určovaly převážně církevní zakázky. Dřívější zásluhou O. F. Bablera a díky současným iniciativám Davida Vody nyní dochází k oživení zájmu o dílo Rudolfa Michalika. Dokládají to i vyžádané zápůjčky jeho prací z Muzea umění Olomouc na výstavy Rudolf Steiner a současné umění 29

Předválečná Olomouc v kulturně-historických souvislostech

v pražském DOXu v roce 2011 a Černá slunce v ostravské Galerii výtvarného umění v roce 2012. Michalik byl v Olomouci solitér, jehož balancování mezi tradičním křesťanstvím a antroposofií je unikátní.31 Byl rovněž důležitým glosátorem, a tím do značné míry i arbitrem olomouckého kulturního dění. Jeho spolupráce s dominikány svědčí o velice tolerantním prostředí, a to i mimo půdu Akademických týdnů.32 Stylově nejrozevlátější soubory představil na všech třech výstavách Svatokopečan Stanislav Menšík. Rozsáhlé spektrum poloh od Jana Zrzavého (1890–1977) přes Josefa Čapka (1887–1945) a Edvarda Muncha (1863 –1944) až k Georgesi Rouaultovi (1871–1958) odráží jeho usilovné hledání a nalézání sebe sama. Roky 1938 –1940 byly zřejmě pro jeho další směřování klíčové. Pro možné paralely s jeho pozdější tvorbou v českém prostředí nás napadají zejména kvůli užití širokých tmavých kontur jména Antonín Marek Machourek (1913 –1951), Jan Bauch (1898–1995) a raný Radoslav Kutra (1925). V mezinárodním měřítku pak lze jmenovat např. maďarského malíře Jánose Kmettyho (1889 –1975). I když měl Menšík i po válce poměrně hodně výstav, včetně několika posmrtných, je nyní neprávem vnímán jako pozapomenutý malíř, který spíše přetrvává ve vzpomínkách jako bohém. Jeho dílo si rozhodně zaslouží objektivní zhodnocení formou důstojné monografie. Navzdory jistě omezenému dopadu na olomouckou a natož českou kulturní scénu33 jsme přesvědčeni, že pro citlivé vnímatele muselo být trojí vystoupení „svatokopeckých“ malířů zjevením. Zazářili nakrátko jako kometa, která se nyní vrací po více než sedmdesáti letech. 30

bezesporu prioritně o duchovnost v umění, nemá (a to nejen zde) příliš smysl hovořit o jakémsi „církevním umění“. Této nadčasové problematice bylo věnováno např. zvláštní číslo časopisu Umění a řemesla 3, 1991 (108 stran) s názvem Současné křesťanství a současné umění. Diskusní příspěvky na dané téma byly rovněž zařazeny do katalogu olomoucké výstavy z přelomu let 2003–2004 Civitas Dei. Duchovní a náboženské motivy v současném umění, Unie výtvarných umělců Olomoucka a Galerie Patro, Olomouc, 2003 (104 stran). Klasickým vkladem do diskuse o možném duchovním vnímání uměleckých projevů je spisek Wassilye Kandinského O duchovnosti v umění. Triáda, Praha, 2009 (136 stran). Zajímavé jsou v této souvislosti současné úvahy Marka Ivana Rupnika, S. J.: Až se stanou umění a život duchovními. Refugium Velehrad-Roma, Olomouc, 1997 (67 stran) a zejména Spirituální četba skutečnosti. In: Tomáš Špidlík et al.: Nové cesty pastorální teologie. Krása jako východisko. Refugium Velehrad-Roma, Olomouc, 2008, s. 71–190. Adekvátní zdařilou ukázkou projevů duchovnosti ve výtvarném umění byly dvě výstavy pořádané Muzeem umění Olomouc, a to Od Hollara k Beuysovi. Sbírka Otto Mauera z Dómského muzea ve Vídni, Muzeum umění, Olomouc (151 stran) a Spojeni křížem. Umělecké poklady Městských muzeí v Žitavě a sbírka Wolfganga Sternlinga, Muzeum uměni, Olomouc, 2011 (143 stran). 33 Záměrně jsme se proto vyhnuli mapová-

ní tehdejšího mimoolomouckého kulturního prostředí. Navíc, přátelské vztahy např. s rodinami Florianů ve Staré Říši, Reynků v Petrkově a Vokolků v Pardubicích udržoval ze zmíněných osobností jen „přítel všech“ Otto F. Babler.

Instituce Akademických týdnů Jan Andres ml., Jan Andres st.

I. Akademický týden na Svatém Kopečku v roce 1936. (foto Antonín Šeba)

Program III. Akademického týdne na Svatém Kopečku.

34 Základní informace o Otci Braitovi OP

jsou uvedeny např. v novinovém článku Jaroslava Šubrta: Kázáním dovedl rozplakat i hrobníka. Padesát let od smrti dominikánského kněze Silvestra M. Braita. Perspektivy 18. Příloha Katolického týdeníku, 37. 11. – 17. 9. 2012, s. I, IV. 35 Na fotografii 10 je zachyceno setkání

pražských katolicky orientovaných vysokoškoláků někdy v letech 1933–1935. Uprostřed s kloboukem v ruce je Václav Boštík, vzadu za kněžími stojí Václav Stratil a v hábitu je P. Jan Evangelista Urban OFM. Mohlo se jednat o členy České ligy akademické nebo snad i účastníky některého z pražských Akademických týdnů. 36 Jitro, XV, 1, (1933–1934), s. 31. 37 Jitro, XVI, 1, (1934–1935), s. 22.

Akademické týdny jsou neodmyslitelně spjaty s charismatickou osobností P. ThDr. et PhDr. Metoděje Habáně OP (1899–1984). Jejich hlavním cílem byla pomoc mladým intelektuálům při orientaci v hodnotách křesťanské kultury v nejširším slova smyslu. Kvalifikované odpovídající informace poskytovali formou přednášek a diskuzí nejen Habáňovi řádoví spolubratři (Silvestr Braito,34 Reginald Dacík, aj.), ale i významní křesťansky orientovaní filosofové, vědci a umělci (např. Klement Bochořák, Jan Čep, Jakub Deml, Jaroslav Durych, Bedřich Fučík, Zdeněk Kalista, Oldřich Králík, Jaroslav Křička, Vladimír Holan, Jan Patočka, Ferdinand Pujman, Ferdinand Stiebitz, Timotheus Vodička, Albert Vyskočil, Jan Zahradníček). Instituce Akademických týdnů započala svoji existenci z iniciativy dominikánů a s podporou několika

akademických spolků 35 ve dnech 28. září až 6. října 1933 v klášteře sv. Markéty v Praze –Břevnově. Akci dodalo lesk zvláštní apoštolské požehnání Svatého Otce Pia XI. a patronace arcibiskupů pražského a olomouckého, generála dominikánů a francouzského velvyslance Paula Claudela (1868–1955), jehož několik básnických sbírek přeložil a ve své edici Hlasy vydal Otto František Babler (1901–1984). Čestné předsednictvo tvořila duchovní a intelektuální elita národa. Jeho složení a program I. Akademického týdne byl součástí pozvánky zveřejněné v časopise Jitro.36 Druhý ročník Akademických týdnů se konal od 1. do 7. října 1934 ve Fürstenberském paláci. Bohatý program byl opět zveřejněn v Jitru.37 Také následující ročníky pražských Akademických týdnů proběhly vždy v prvním říjnovém týdnu. Poslední pražský Akademický týden (za války jejich pořádání ustalo)

16 ͠ 17

První výstava Jan Andres ml., Jan Andres st. 16. 8. – 23. 8. 1938 | sál kláštera františkánek (dnešní tělocvična základní školy) vystavující: Vojtěch Berka – 6 položek | Václav Boštík – 13 položek | Rudolf Láska – 5 položek Stanislav Menšík – 21 položek | Rudolf Michalik – 36 položek | Josef Pýcha – 16 položek celkový počet položek: 97 43 úvodní slovo: Otto František Babler

43 V katalogu první výstavy (obr. 13–15) je

chyba. Při číslování položek došlo k nelogickému skoku z č. 40 na č. 50. Chybí tedy 9 položek s čísly 41– 49. 44 Viz příloha s novinovými články. Bohužel

se nám nepodařilo zjistit ani přesnou dataci, ani název novin. Vzhledem ke stylu (zejména užití uvozující hvězdičky) však šlo pravděpodobně o Našince. 45 Skupiny olomouckých výtvarníků. Výstava

s Menšíkovou účastí však proběhla až na jaře téhož roku 1938. Březnového ani vánočního vystoupení Skupiny olomouckých výtvarníků v roce 1937 se Menšík nezúčastnil. 46 Mährisches Tagblatt z 19. 8. 1938, viz přílo-

ha s novinovými články. 47 Josef Pýcha: Dopis Bohuslavu Smejkalovi

z roku 1980. Osobní archiv Bohuslava Smejkala (2 strany). 48 Potvrzeno jeho bratrem Karlem Berkou

a dcerou Helenou Berkovou. 49 Avšak pořízeného pravděpodobně kvůli

suché zemi (na ostatních fotografiích je země mokrá) ještě před vernisáží. 50 18. 8. 1938 vyslovil Michalik přednášku

s názvem Malíř, který vychází ze země a který přerušuje styky se zemí. 51 Láskovu a Berkovu osobní účast navíc

potvrdila i účastnice III. Akademických týdnů, malířka a spisovatelka Gertruda Gruberová-Göpfertová (16. 4. 1924) žijící v německém Rosenheimu. 52 Josef Pýcha: Dopis Bohuslavu Smejkalovi

z roku 1980. Osobní archiv Bohuslava Smejkala (2 strany).

Podle pozvánky (obr. 12) se dvěma pravopisnými chybami v příjmeních Michalika a Pýchy se první malířská výstava měla konat ve školních místnostech s úvodním slovem O. F. Bablera. Ve stejném duchu a se stejnou chybou v Pýchově příjmení informovala i krátká novinová zpráva,44 v níž byl Michalik označen za uznalého malíře a grafika, Menšík za slibného debutanta loňské výstavy SOV 45 a Berka, Boštík, Láska, Pýcha souhrně za supernezávislé. Ve skutečnosti se však podle Michalikovy zprávy v Mährisches Tagblatt 46 výstava konala v sále kláštera Milosrdných sester III. řádu sv. Františka (foto 16, 17). Pýcha v osobním dopise Bohuslavu Smejkalovi47 z roku 1980 uvádí, že v zahajovacím projevu Babler vzpomínal na Jiřího Wolkera. Na snímcích neznámého fotografa z archivu Ing. Otty Bablera ml., pořízených zřejmě bezprostředně po vernisáži, lze rozeznat některé hlavní aktéry: Otce Habáně (foto 18), O. F. Bablera s Jakubem Demlem a Oldřichem Králíkem (foto 19) a Berku48 s Menšíkem (foto 20). Na skupinovém snímku č. 21 z téhož konvolutu49 lze bezpečně rozeznat jen Menšíka. Na dalším skupinovém snímku č. 22, tentokrát z archivu Menšíkovy neteře paní Marie Ryšavé, pózují před Wolkerovou vilou Rudolf Láska (zcela vlevo) s neznámým účastníkem Akademických týdnů. Zcela vpravo je tamtéž zachycena i půlpostava Václava Boštíka (potvrzeno jeho nejmladší dcerou paní Helenou Lebarovou). Všichni hlavní aktéři byli fyzicky přítomni. Fotografie Habáně, Bablera, Berky, Boštíka, Lásky a Menšíka jsou toho přímým důkazem. Program III. Akademického týdne (obr. 9) zmiňuje Michalika jako přednášejícího50 (foto 23) a Lásku jako účastníka debaty, čímž se de facto rovněž potvrzuje jejich osobní účast.51 O přítomnosti Pýchy jsme se již zmínili v souvislosti s jeho dopisem,52 ve kterém doslova píše: „Zúčastnil jsem se osobně jen A.T. v r. 1938.“ O Boštíkovi víme z osobního rozhovoru s Menšíkovou neteří paní Marií Ryšavou (roz. Tichou), že na Sv. Kopečku vskutku několikrát pobýval, a to vždy jako host Menšíkovy rodiny.

Pozvánka na 1. malířskou výstavu v roce 1938.

Titulní list katalogu 1. malířské výstavy v roce 1938.

20 ͠ 21

Rudolf Michalik před obrazem Básník (1. výstava / kat. č. 60 ) v roce 1937. (foto Antonín Kubis)

draka, resp. ďábla, patrného zejména na černobílém otisku Michaela (obr. 78). Tento prvek spolu s barevnou symbolikou, užitou také u Michaela drakobijce (obr. 71), zřetelně odkazují na ovlivnění Steinerovou antroposofií.83 Zajímavá analogie byla teprve nedávno nalezena na Giottově fresce ze 13. století v bazilice sv. Františka v Assisi. Profil ďábla

Rudolf Michalik, detail se souborem Ex libris, 1. výstava / kat. č. 74. (foto Antonín Kubis, počítačová úprava Jiří Fišer)

První výstava

zde byl podobně schovaný v detailu oblaku na scéně zobrazující smrt sv. Františka. Černobílé dřevoryty z cyklu Tanec smrti (kat. č. 75 –78) na obr. 89–92 s Bablerovou statí připravil Michalik v roce 1938 jako členskou prémii pro olomoucký Klub přátel umění. Je zajímavé, že třetí list (obr. 91) byl vytvořen dodatečně až v roce 1938, zatímco listy číslované jako I, II a IV byly vytvořeny již v roce 1936.84 Tento cyklus ocenil monogramista F. P. slovy: 85 „…umělec velmi jemné a vytříbené techniky, ukazuje v 15 dřevorytech barevných i černobílých a v několika litografiích hloubku a bohatost životního úsilí a vášnivého zanícení, jež se nejmocněji projevují v cyklu Tanec smrti, v němž dospívá největší přesvědčivosti.“ Položkou kat. č. 82 Matka s dětmi mohl být jak barevný dřevoryt na obr. 81, tak dřevoryt na obr. 80, který ovšem známe jen v černobílém provedení. Katalog přitom uvádí, že jde o dřevoryt barevný. Drobný barevný dřevoryt na obr. 81 byl užitý i jako černobílý základ ex libris s textem „Vlad. Nechanický“ (obr. 37). Označením Ex libris v položce kat. č. 74 byl pravděpodobně míněn zarámovaný soubor 86 na fotografii č. 27 z roku 1937, nalevo za postavou Michalika v jeho ateléru v tehdejší Englově (dnešní Javořičské) ulici. Kvůli zakrytí části souboru není zřejmé, jestli bylo Nechanického ex libris zahrnuto do této položky. Dřevoryt Ukřižování (obr. 93), který byl patrný na neořezané fotografii č. 27, by mohl odpovídat nyní nezvěstnému akvarelu kat. č. 67.

83 Podle znalce osobnosti a díla Rudolfa

Michalika, Davida Vody, jde o Ahrimana, jehož znázornění u Michaela je nápadně podobné tomu ze sousoší Reprezentant lidstva od Rudolfa Steinera a Edith Maryon. 84 V tomto roce se trojčlenný cyklus původ-

ně jmenoval Todeserlebniss (Zážitek smrti). 85 Lidové listy ze 2. září 1938, viz příloha

s novinovými články. 86 Ze 14 ex libris tohoto souboru lze s jis-

totou identifikovat následujících 9: Marie Kreysler, L. Dohnal, Alois Čančík, Ant. Kubis, Rudolf Hlava, Amalie Rychlá, Dr. Ernstu. Margret Baier, Ladislav Ryšavý a Bedřich Beneš Buchlovan (obr. 27, 28–36). Mohlo se jednat o soubor prezentovaný v roce 1933 na mezinárodní výstavě v Los Angeles. V takovém případě byl soubor sestaven právě v roce 1933. V pozůstalosti O. F. Bablera v Muzeu umění Olomouc se nachází i jeho třístránkový strojopis s názvem „Der Exlibriskünstler Rudolf Michalik“, popisující všech 17 námi reprodukovaných ex libris (obr. 28–44). Z tohoto textu rovněž vyplývá, že Rudolf Michalik již žádná další ex libris v Československu nevytvořil.

Identifikovaná část vystavených ex libris Rudolfa Michalika (viz foto 27) 28 (č. 1 na foto 27)

Ex libris Marie Kreysler (Michael drakobijec), 1. pol. 30. let 20. stol., dřevoryt, 74 × 48 mm, signováno v desce PD, nedatováno 29 (č. 2 na foto 27)

Ex libris L. Dohnal (Postava s drakem) 1933, zinkografie, 98 × 61 mm, signováno a datováno v desce dole uprostřed

30 (č. 3 na foto 27)

Ex libris Alois Čančík (Dvě postavy proti sobě) 1931, zinkografie, 102 × 56 mm, signováno a datováno v desce vlevo dole 31 (č. 5 na foto 27)

Ex libris Ant. Kubis (Scientia, Ars, Religio) 1929, zinkografie, 48 × 44 mm, signováno a datováno v desce dole uprostřed 32 (č. 6 na foto 27)

Ex libris Rudolf Hlava (Dvě postavy) 1931, zinkografie, 80 × 50 mm, signováno a datováno v desce vlevo dole 33 (č. 7 na foto 27)

Ex libris Amalie Rychlá (Děvče s knihou a srnka) 1932, zinkografie, 113 × 78 mm, signováno a datováno v desce vpravo dole 34 (č. 9 na foto 27)

Ex libris Dr. Ernstu.Margret Baier (Muž a žena pozorující horizont) 1. pol. 30. let 20. stol., dřevoryt, 72 × 44 mm, signováno v desce vlevo dole, nedatováno 35 (č. 11 na foto 27)

Ex libris Ladislav Ryšavý (Archanděl Michael s mečem a pavézou, Golgota a zástupy andělů) 1. pol. 30. let 20. stol., autotypie, 70 × 47 mm, signováno v desce dole uprostřed, nedatováno 36 (č. 12 na foto 27)

Ex libris Bedřich Beneš Buchlovan (Klečící postava před andělem s otevřenou knihou) 1931, zinkografie, 80 × 42 mm, signováno a datováno v desce dole uprostřed

26 ͠ 27

První výstava

Václav Boštík, Ukřižování, (1938) akvarel, soukromá sbírka (kat. č. 7) 50

Václav Boštík, Ukřižování, (1938) dřevoryt, Muzeum umění Olomouc (kat. č. 18)

32 ͠ 33

Stanislav Menšík, Madona, 1938 olej, plátno, Muzeum umění Olomouc (kat. č. 31)

První výstava

61 – 62

Stanislav Menšík, Krajina I a Krajina II, 1937 olej, plátno, soukromé sbírky (kat. č. 36 a 37)

38 ͠ 39

Rudolf Michalik, Kompozice, 1937 suchý pastel, Muzeum umění Olomouc (kat. č. 64) 88

Rudolf Michalik, Krajina, 1936 suchý pastel, soukromá sbírka (kat. č. 72)

První výstava

56 ͠ 57

Josef Pýcha, Křížová cesta II (Bičování Ježíše), (1940) černobílý linoryt, soukromá sbírka 99

Josef Pýcha, Křížová cesta II (Bičování Ježíše), do roku 1938 přípravná kresba k obr. 98, dílo nezvěstné (jedno z kat. č. 91–97)

První výstava

100

Josef Pýcha, Křížová cesta XIII (Ježíš je sňat a položen do klína matky – Pieta), (1940) černobílý linoryt, soukromá sbírka 101

Josef Pýcha, Křížová cesta XIII (Ježíš je sňat a položen do klína matky – Pieta), do roku 1938 101

přípravná kresba k obr. 100, dílo nezvěstné (jedno z kat. č. 91–97)

62 ͠ 63

116

Josef Pýcha, Ukřižování, do roku 1938 návrh na mozaiku, kombinovaná technika, soukromá sbírka (kat. č. 100)

První výstava

Novinové články k první výstavě

Našinec, roč. 74, ze srpna 1938 (?)

* V rámci III. akademického týdne na Sv. Kopečku je uspořádána výstava mladých umělců ve škole na Sv. Kopečku. Výstavu zahájí 16. srpna o 18. hod. spisovatel O. F. Babler. Vystavují vedle uznaného malíře a grafika Michalika a slibného debutanta loňské výstavy SOV. v Olomouci Menšíka také supernezávislí: Berka, Boštík, Láska, Pícha [Pozn. má být: Pýcha]. [neznačeno] Mährisches Tagblatt, roč. 59, č. 188 z 19. 8. 1938, s. 3.

Nová olomoucká umělecká skupina Ačkoli bylo teprve loni založeno nové sdružení mladých umělců, SOV (Skupina olomouckých výtvarníků), spojilo se opět několik mladých katolicky orientovaných malířů, pocházejících převážně z Olomouce, nikoli do spolku, nýbrž do volného uskupení, jež nyní pořádá svou první výstavu. Tato skupina se utvořila z iniciativy Akademických týdnů, které se konají každoročně na Svatém Kopečku a mohlo by se jí tudíž říkat Malíři ze Svatého Kopečka (die Maler vom Heiligen Berge). Výstava, jež byla instalována v krásném sále svatokopeckého kláštera malířem Stanislavem Menšikem, má velmi dobré niveau a skrze moderní postoj mladých umělců působí jako překvapení. Vystavující malíři jsou tito: V. Berka, V. Boštik, R. Laska, S. Menšik, R. Michalik a J. Pycha, kteří dohromady ukazují více než 100 obrazů a grafik. Pozoruhodná výstava je otevřena do úterý 23. srpna. Mi. [Rudolf Michalik], překlad z němčiny Davida Vody Našinec, roč. 74, č. 190 z 21. 8. 1938, s. 9–10.

První malířská výstava při akademickém týdnu na Sv. Kopečku * Výstava ukázala ve svém celku překvapujícím způsobem, že mladá instituce týdnů soustřeďuje k sobě v duchu konformním s úsilím náboženské a kulturní obnovy i několik výrazných duchovně orientovaných výtvarníků. Tento přízvuk na tolik zanedbávanou notu uměleckou je rysem nanejvýš sympatickým a nemůžeme být zaň vůdčímu duchu mladých dru M. Habáňovi, osobnosti veskrz kladné a synthetisující, nikdy dost vděčni. Výstava rozhodně není pouhým prázdninovým neodpovědným hokuspokusem. Je to celek značně jednolitý, i když některé kusy jednotlivých mladých individualit čpí kvasem, školením nebo i jeho nedostatky. Nedostatek autokritiky je základní hřích mladých umělců, a bylo by hříchem dvojnásobným nevytknout jej Vojt. Berkovi, jenž se vedle slibných náběhů nesporné síly výrazové, byť formálně nijak virtuosních, neostýchá se vystavovat školské impresionistické pokusy o akvarel. Václav Boštík rovněž v některých kusech se nevymanil z běžného barevného ilusionismu. Jeho apokalyptické náměty jsou barevně i lineárně chaotické, a bylo by škoda, kdyby tento nesporný malířský temperament zůstal

vězet v takovýchto strašidlech. Rudolf Láska měl s vystavováním ještě nějakou dobu počkat. Zasloužilý pořadatel výstavy Stanislav Menšík, jehož přísný výběr několika prací na členské výstavě SOV[.] v Olomouci naráz obecně překvapil, snesl sem hojně dokladů kladných i záporných o svém vývoji. Dílo Menšíkovo má prudkou a vášnivou výrazovost, lomící se až v grimasu; je v něm cosi pubertálně přecitlivělého a bolavého. A ovšem také mnoho bezradnosti a tápání; vedle elementárního projevu neohrabané pošilhávání. Problém Menšíkova vývoje je ve vedení a ve formální kázni. Bylo by škoda této hřivny. Rudolf Michalik je především čistotný grafik jemného výtvarného cítění. Jeho obrazy extaticky udivené a barevně i tvárně klasicizující jsou komposičním vtělením jakýchsi mystických představ velmi sublimních a osobních. Michalik by potřeboval příležitost, kde by se mohl projevit monumentálně, ne jen meditativně. Josef Pýcha se uvedl výrazně cyklem linoleorytů „Umučení Páně“, jejichž jadrná formální mluva, učící se od líbeznosti starých dřevorytů, málokdy vybočí z předsevzatého stylu. Jiné kresby autorovy jsou ovšem méně náročné. V celku je výstava podnikem vážným a odvážným. Řada koupí ukazuje, že i po stránce vnějšího účinku nevyzněla na Sv. Kopečku naprázdno. Zvláště nutno ocenit svéráznou osobní notu výtvarného projevu, byť prozatím bylo někde víc siláctví než síly. Výstava ukazuje, že i křesťanské umění má mladé, vážné a zanícené stoupence, úporně zápasící o myšlenkový projev a formální výraz. Je vnitřně logické a zdravé, že myšlenka a duchovní náplň má většinou vrch nad zmáháním problémů formálních. Živelná životnost výtvarného projevu a jeho duchovnost ukazují, jak blahodárně zabírá obrodné hnutí náboženské českou intelektuální mládež v duševní plnosti a celistvosti. To snad mělo být smyslem výstavy, a tento cíl byl krásně splněn. auer. [Augustin Uher] PhDr. Augustin Uher (17. 2. 1908 Lomnice u Tišnova – 25. 12. 1985 Ivančice, okr. Brno-venkov). Novinář, publicista, historik, pedagog. Působil nejprve v Brně na První české reálce a v Zemském archivu, později byl redaktorem Našince v Olomouci. Od roku 1950 byl v invalidním důchodu v Ivančicích. Moravský večerník, roč. XVII, č. 235 z 28. 8. 1938, s. 7; dokončení tamtéž č. 242 z 4. 9. 1938, s. 7.

Umělecká výstava na Sv. Kopečku V rámci Akademického týdne, který se každoročně koná na Sv. Kopečku, byla letos poprvé uspořádána výstava mladých malířů katolicky smýšlejících, jejichž umělecký význam daleko přesahuje úzký zájmový okruh této instituce, založené dr. Habáněm, a má obecnou kulturní hodnotu. Výstava překvapuje netušenou smělostí a moderností uměleckého pojetí, které velmi mocně překonává všechny ty náboženské obrazy až příliš známé, vázané na tradici a umělecky prázdné. Tato mladá umělecká generace se intensivně vyrovnává s problémy moderního umění a proniká tak k jiné oblasti, která svou problematikou přináší ještě daleko vážnější potíže, totiž k oblasti,

v níž se prostupuje moderní tvorba, formalisticky jednostranná, lartpourlartistická, s náboženským obsahem. Mimořádná nesnáz spočívá v tom, jak se vyhnout manýrismu, jehož nebezpečí se hrozivě skrývá ve spojování moderní formy a tradičního obsahu. Avšak všude tam, kde se vynořuje takový manýrismus, jehož známkou je nespojitá, dualistická koexistence prvků bytostně cizích, je zároveň naznačena možnost syntésy jako nejvyšší forma spojení obou složek, t. j. možnost umění založeného na duchovnosti nejenom tradiční, nýbrž přítomnostním zážitkem. Nemůžeme zkoumat, pokud jednotliví umělci, zastoupení na této výstavě, ušli cestu od manýrismu k přetavenému, ryzímu spiritualismu, to by bylo příliš náročné měřítko pro mládež, která většinou sotva odrostla v umění učňovským letům. Tvorba, s níž se tato mladá generace představuje veřejnosti, je dosud příliš nespoutaná, nevyzrálá a rozbíhavá, abychom mohli na ni přiložit takové měřítko. Ale jistě je nezbytné, abychom si povšimli jedné věci, úsilí o moderní vytváření formy. Naproti tomu je zatím méně zajímavý vztah k složce nábožensky obsahové a stojí více v pozadí. Rozhodující je fakt, že se na základě katolického názoru světového dělá průlom do moderní formy, do moderního umění! Je to odvaha, která zasluhuje zvláštního zájmu a uznání. Na této výstavě se v nejprudších kontrastech objevuje naznačená divergence u malířů Menšíka a Boštíka. Stanislav Menšík (Sv. Kopeček) je znám již od poslední výstavy SOV, kde se představil po prvé a hned vzbudil velmi silný zájem. Malířská sensibilita je u Menšíka překvapivě mocná, jeho silné umělecké nadání je nepochybné. Jeho práce se vyznačují vyjadřovacími schopnostmi, zároveň dojmově nassátými i duchovně okřídlenými. Zatím ještě nemají jednotné linie v pojetí, rozpětí jeho požitků se ještě nemůže honosit jasně čitelnou, osobně vyhraněnou ražbou, ale to ovšem ani neočekáváme od talentu, pohříženého teprve do svého rozvíjení, teprve sebe hledajícího. Jednotlivě posuzováno působí mnohé jeho obrazy velmi vyzrále, zvláště jeho malé lyrické, čistě malířsky podané krajiny jsou skvělé skvosty. Jeho náboženské motivy s tvrdou kresbou silně archaizují a připomínají formu středověké malby temperou. Jeho sociální náměty jsou naopak zase docela moderní, vznikly zřejmě spíše z vášně než z ovládání a podřízenosti. V jeho kresbách nalezneme rovněž silnou divergenci mezi lyričností a dramatičností. Toto zkoušení a tyto výpravy do sfér bytostně rozdílných, konané s nadáním opravdu bohatým, toto dychtění všechno proniknout a všechno si přisvojit je v rámci svatokopecké výstavy přímo symptomatické. U Václava Boštíka (Litomyšl) je tato diskrepance ještě očividnější. Jaké základně rozdílné postoje duchovní podezdívají krásné něžné Zvěstování a na druhé straně vášnivě rozvířený výbuch Jezdců z Apokalypsy nebo Jezdce na bezhlavém koni; dva bytostně rozdílné programy a charaktery zápasí o výraz v jedné osobě. Přitom jsou oba směry zastoupeny velmi zajímavými a přesvědčivými kusy. Pěkná akvarelová skizza Zvěstování má mimořádný půvab svou imaginárně

70 ͠ 71

Druhá výstava Jan Andres ml., Jan Andres st. 31. 7. – 15. 8. 1939 | obecná škola (dnešní pobočka Magistrátu města Olomouce a pošta) vystavující: Vojtěch Berka – 13 položek | Václav Boštík – 7 položek | Rudolf Láska – 10 položek Stanislav Menšík – 18 položek | Rudolf Michalik – 9 položek | Josef Pýcha – 5 položek celkový počet položek: 62 111 úvodní slovo: Otto František Babler

111 Jejich výčet je uveden v katalogu 2. malíř-

ské výstavy na obr. 118–120. 112 Archiv s osobními poznámkami Bohu-

slava Smejkala, který potvrdil i skutečné místo konání. 113 Moravský večerník z 8. 8. 1939, viz příloha

s novinovými články. 114 Josef Pýcha: Dopis Bohuslavu Smejkalovi

z roku 1980. Osobní archiv Bohuslava Smejkala (2 strany). 115 Antonín Zívala: Dopis řediteli Muzea umě-

ní Olomouc prof. Pavlu Zatloukalovi s datací 11. 6. 1985, obsahující osobní vzpomínky na Stanislava Menšíka. Archiv Muzea umění Olomouc, Olomouc (10 stran). 116 Našinec z 6. srpna 1939, viz příloha s no-

vinovými články. 117 Viz novinová recenze Augustina Uhra

v Našinci, roč. 74, č. 190 z 21. 8. 1938 (Novinová příloha k první výstavě, str. 71).

Sestava výtvarníků z první výstavy zůstala zachována i pro výstavu druhou. Stylově identická pozvánka (obr. 117) se změnila jen v opraveném Pýchově příjmení a v abecedním pořadí seznamu vystavujících. Místo konání – obecná škola – se tentokrát shodovalo s místem uvedeným na pozvánce (foto 121). Délka konání výstavy však byla prodloužena z jednoho na dva týdny.112 Obsah úvodní Bablerovy řeči není znám. Marie Glabazňová pouze v závěrečné větě své recenze pro Moravský večerník 113 uvádí, že „[výstava] byla zahájena 31. července proslovem O. F. Bablera (foto 122), který upozornil na tyto mladé, silné individuality.“ Osobní účast Boštíka, Lásky a Menšíka potvrzuje pohlednice odeslaná ze Svatého Kopečka dne 5. 8. 1939 Boštíkem svému otci (foto 123). Václava Boštíka lze navíc s trochou úsilí rozeznat ve skupině vpravo za přednášejícím Jakubem Demlem (foto 124). Téměř jistě museli být fyzicky přítomni i tehdejší „olomoučáci“ Berka s Michalikem. Naopak z jiného dopisu114 adresovaného v roce 1980 Bohuslavu Smejkalovi již víme, že Pýcha se tentokrát Akademického týdne osobně nezúčastnil. O instalaci výstavy se nedochovaly žádné zprávy. Jen v dopise adresovaném roku 1985 prof. Pavlu Zatloukalovi115 vzpomíná blízký Menšíkův přítel JUDr. Antonín Zívala, že školní učebny [jakožto výstavní prostory] neměly příliš čisté stěny. Od minuloroční výstavy zaznamenal monogramista ŠS116 posun slovy: „…již letmý pohled na výstavu ukazuje nepoměrný pokrok výtvarně-technický, ujasněnost myšlenkovou a zhuštěnost výrazu, jakož i přísnější měřítka autokritická, bez nichž se žádný talent sebenadanější nepohne nikdy o krok kupředu.“ Tím narážel na dosti ostrá slova, jež tehdy padala na adresu zejména dvou nejmladších výtvarníků, Berky a Lásky, kterým byl vyčítán mimo jiné nedostatek sebekritiky.117 Tentokrát podle něj „Rudolf Láska projevil překvapující pokrok od loňského začátečního hledání a malování“ a Vojtěch Berka byl dokonce „…udivující mladistvou kypivostí, odvážný volbou materiálu a technickým postupem vůbec“. Marie Glabazňová

117

Pozvánka na 2. malířskou výstavu v roce 1939.

118

Titulní list katalogu 2. malířské výstavy v roce 1939.

74 ͠ 75

umění Olomouc. Zobrazuje rozdělování chlebů po jejich zázračném rozmnožení. Naopak, z kreseb dokážeme jednoznačně určit jen uhel Loučení u mostu z roku 1939. Porovnáním s malbou (obr. 139) ze soukromé sbírky Tři bratři datovanou 1937 je zřejmé, že kresba na obr. 138 nesloužila jako přípravná. Nicméně, vzhledem k její námětové příbuznosti a stejné prodejní ceně 400 K jakou mělo kvalitou srovnatelné Loučení u mostu (obr. 140), by se mohlo jednat o položku kat. č. 54. Josef Pýcha navázal na minuloroční cyklus přípravných kreseb pro linoryty Umučení Páně, vytištěné jako album kolem roku 1940 pod názvem Křížová cesta. Tentokrát v katalogu nechybí názvy jednotlivých zastavení: Pán Ježíš poprvé [klesá] pod křížem (kat. č. 58), O můj oděv metali los (kat. č. 59) a Pán Ježíš přibit na kříž (kat. č. 60). Celkem tedy představil 10 ze 14 návrhů a, jak jsme již poznamenali u 1. výstavy, je otázkou, zda ještě neměl vše hotové nebo jen z návrhů vybíral. Z hotových linorytů (obr. 143 – 145) lze soudit, že kvalita všech tří kreseb nevybočila z minuloročního vysokého standardu a zejména X. zastavení O můj oděv metali los patří k těm vůbec nejzdařilejším. O to překvapivěji působí následující slova monogramisty ŠS v Našinci:124 „Josef Pýcha nás vloni překvapil černobílým cyklem křížové cesty. Vystavuje letos opět několik návrhů pro linoleum na toto téma, ale nedosahující loňské jadrnosti.“ Recenze pokračuje slovy: „Zato neobyčejně krásná je Madona, pozoruhodná úsilím o nejlepší uchopení předního sujetu křesťanské malby i důmyslem lapidární techniky linolea, již ovládá tento mladý výrazný výtvarník mistrně.“ Marie Glabazňová v Moravském večerníku125 ve stejném duchu dodává: „Linoleoryt Madona připomíná umění lidové, tak jasné a krásné jako národní písně.“ Obě charakteristiky linorytu Madona (kat. č. 61) jsou dobrým podkladem pro jeho identifikaci. Domníváme se tudíž, že tomuto linorytu odpovídá obr. 147, užitý jako příloha Jitra, XXI, 4, (1939). Vzhledem k nám známému Pýchovu párovému linorytu s názvem Svatí patronové čeští, proste Boha z roku 1939 lze velmi pravděpodobně usoudit jak na stejný rok vzniku 1939, tak na rozměry grafické plochy originálu 425 × 340 mm. Jednodušší varianta, silně připomínající Pannu Marii staroboleslavskou neboli Paládium země české (obr. 146), byla bez názvu reprodukována v Jitru XIX, (1937–1938), s. 110. Poslední katalogovou položku, dřevoryt Kalvarie (kat. č. 62), se nám bohužel nepodařilo dohledat. V souladu a jakoby v návaznosti na Michalikova slova126 stran celkového hodnocení 1. výstavy, která „…velmi mocně překonává všechny ty náboženské obrazy až příliš známé, vázané na tradici a umělecky prázdné,“ se pro celkové hodnocení 2. výstavy hodí část recenze z pera monogramisty ŠS:127 „Nedovedeme plně popsat všechno, co se tu vystavuje, ale přesto je nám jasné, že obnova náboženského umění musí začít nějak tímto způsobem; katarzí a ne pokračováním v hladkém a suchém akademismu ilusionistického rázu.“

Druhá výstava

124

Přednáška Jakuba Demla na dvorku Wolkerovy vily, vpravo vzadu s brýlemi sedí Václav Boštík.

124 Našinec z 6. srpna 1939, viz příloha s no-

vinovými články. 125 Moravský večerník z 8. 8. 1939, viz příloha

s novinovými články. 126 Moravský večerník z 28. 8. 1938, viz Novi-

nová příloha k první výstavě, str. 71–72. 127 Našinec z 6. 8. 1939, viz příloha s novino-

vými články.

125

Václav Boštík, Hráč Beethovena, (1939) olej, plátno, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem (kat. č. 17)

78 ͠ 79

132

Stanislav Menšík, Marnotratný syn, (1939) kombinovaná technika, Muzeum umění Olomouc (kat. č. 39) 133

Stanislav Menšík, Modlitba, (1939) olej, plátno, Muzeum umění Olomouc (kat. č. 42)

Druhá výstava

133

84 ͠ 85

138

140

138

Rudolf Michalik, Tři bratři, do roku 1939 uhel, Muzeum umění Olomouc (kat. č. 54) 139

Rudolf Michalik, Tři bratři, 1937 kombinovaná technika, plátno na dřevěné desce, soukromá sbírka 140

Rudolf Michalik, Loučení u mostu z cyklu Dítě, 1939 139

Druhá výstava

uhel, soukromá sbírka (kat. č. 56)

142

141

Rudolf Michalik, Rozdělování chlebů (Brotverteilung), (1939) barevný dřevoryt, Muzeum umění Olomouc 142

Rudolf Michalik, Dívka z cyklu Dítě, do roku 1939 141

rudka, Muzeum umění Olomouc (kat. č. 55)

90 ͠ 91

Třetí výstava Jan Andres ml., Jan Andres st. doba konání: 4. 8. – (?) 18. 8. 1940 | obecná škola (dnešní pobočka Magistrátu města Olomouce a pošta) vystavující: Vojtěch Berka – nejméně 9 položek | Václav Boštík – nejméně 5 položek Stanislav Menšík – nejméně 10 položek | František Rada – nejméně 3 položky celkový počet položek: neznámý (nejméně 27 položek) úvodní slovo: Karel Dvořák a Václav Stratil

128 Selské listy ze 17. 8. 1940, viz příloha

s novinovými články. 129 Našinec ze 7. 8. 1940, viz příloha s novi-

novými články. 130 České slovo z 8. 8. 1940, viz příloha s novi-

novými články. 131 Koncept Menšíkova dopisu Boštíkovi

z počátku roku 1941, uloženého v archivu Muzea umění Olomouc. 132 Karel Srp: Václav Boštík. Galerie Zdeněk

Sklenář, Praha, 2011 (488 stran), obr. 47, s. 100. 133 Srp 2011, s. 101 (viz pozn. 132). 134 Srp 2011, obr. 56, s. 107 (viz pozn. 132). 135 Srp 2011, obr. 36, s. 91 (viz pozn. 132). 136 Karel Srp: Václav Boštík. Katalog vydaný

Galerií hlavního města Prahy (Staroměstská radnice 30. 3.–14. 5. 1989), Praha, 1989, s. 7. 137 Našinec, viz příloha s novinovými články. 138 České slovo, viz příloha s novinovými

články. 139 Selské listy, viz příloha s novinovými

články. 140 Srp 2011, obr. 50, s. 102 (viz pozn. 132). 141 Srp 2011, obr. 55, s. 106 (viz pozn. 132).

Třetí výstavu již silně poznamenala válka. Proběhla v improvizovaných podmínkách se značně redukovaným rozsahem. Pozvánka ani katalog nebyly vůbec vytištěny. Zdrojem veškerých informací se tak stala jen trojice novinových článků. Z nich nejobsáhlejší a nejobsažnější je recenze Bohuše Vybírala v Selských listech.128 Podle ní výstavu zahájili Václav Stratil (foto 148) a Karel Dvořák (foto 149), který byl dalším spolubydlícím Berky, Boštíka, Lásky a Pýchy na Arnoštově koleji v Praze. Potvrzeno je zde i místo konání – obecná škola. Z Vybíralovy recenze lze také alespoň částečně zrekonstruovat následující seznam vystavených děl: Vojtěch Berka: Střelnice (tempera), Vlastní podobizna (tempera), Kytice (akvarel), Zátiší (olej), Snímání (kresba), Pieta (kresba), Narození Páně (kresba). Václav Boštík: Sedící (olej), Zvěstování (olej), Vltava u Troje (olej), Krajina ve žních (olej). Stanislav Menšík: Ukřižování (olej), Kristus v Emauzích (olej), Uzdravení slepého (olej), Hlava, Pradleny, Krajina po západu slunce (olej), 2 krajiny (akvarely) a 2 kytice (oleje). František Rada: Hlava K. H. Máchy (busta), skica sedícího K. H. Máchy (kresba). Tento seznam můžeme už jen nepatrně doplnit z dalších dvou článků. Našinec129 ještě zmiňuje Zátiší Boštíka, přitom není zřejmé, zda bylo užito jednotné nebo množné číslo, Berkovy akvarely a Radovy skicy. V Českém slově 130 se také výslovně hovoří o Berkových akvarelech a grafice a o Radových skicách, tedy opět alespoň o dvou akvarelech, jedné grafice a dvou kresbách. Pro dolní odhad celkového počtu položek tak dospějeme k číslu 27. Další informace nejsou bohužel k dispozici. S jistotou neznáme ani délku trvání výstavy. Poněvadž však byla plánována i 4. výstava, a to ve dnech 3. 8.–17. 8. 1941,131 mohla také 3. výstava trvat osvědčené dva týdny, stejně jako 2. a plánovaná 4. výstava. Navíc měla 4. výstava trvat od neděle do neděle, což mohlo být časovou reprízou 3. výstavy. Z výše uvedeného výčtu dokážeme spolehlivě identifikovat a doložit jen Boštíkův olej Vltava u Troje na obr. 153 a Menšíkův olej Uzdravení slepého na

148

149

Václav Stratil.

Karel Dvořák.

obr. 158. Vltava u Troje již byla reprodukována v Srpově monografii.132 Srp uvádí,133 že obraz Sedící z roku 1940 Boštík vystavil spolu se Zátiším v květnu 1940 na výstavě „Mládí“ a že na výstavu „Konfrontace“ v únoru 1941 zaslal dnes nezvěstný obraz Sedící s motivem muže, podpírajícího si rukou bradu. Z textu ale není zřejmé, zda se jedná o tentýž obraz či nikoliv. Aby toho nebylo málo, tak pod stejným názvem byl v téže monografii134 reprodukován i jiný olej na kartonu, zobrazující ženu z profilu, ovšem s pozdější datací 1941. Konečně, Boštíkovým olejem Sedící mohla být i Sedící postava z roku 1939 na obr. 152, reprodukovaná jak v Srpově monografii,135 tak v jeho dřívějším katalogu.136 Boštíkovým / Boštíkovými Zátiším / Zátišími by vzhledem ke společné dataci rokem 1940 i novinovým recenzím zdůrazňujícím „hudební harmonii“,137 resp. „barevnou harmonii“,138 resp. „kultivovanost barevného vidění“,139 mohlo být již vzpomenuté Zátiší vystavené v květnu 1940 nebo Zátiší s kloboukem na obr. 154140 nebo Zátiší s červenou židlí na obr. 155.141 Na fotografii 151 z oné doby má Boštík také rozmalované zátiší. Menšíkovo Ukřižování zakoupila v témže roce 1940 tehdejší Baťova galerie ve Zlíně. Další osud obrazu nám však zůstal skrytý. Jediný nám známý olej Kytice s datací 1940 je na obr. 161. Tento údajně rozměrný obraz, autorem nazývaný rovněž Malířské zátiší, Menšík řadil (spolu

96 ͠ 97

153

154

Václav Boštík, Zátiší [s kloboukem], (1940) olej, plátno, soukromá sbírka 153

155

Václav Boštík, Vltava u Troje, (1940)

Václav Boštík, Zátiší [s červenou židlí], (1940)

olej, plátno, Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně

olej, plátno, Galerie Maldoror v Praze

Třetí výstava

154

155

100 ͠ 101

161

Stanislav Menšík, Kytice, 1940 olej, dílo nezvěstné

162

František Rada, Hlava Karla Hynka Máchy, kolem roku 1940 sádra, dílo nezvěstné 163

František Rada, Hlava Karla Hynka Máchy, kolem roku 1940 terakota, dílo nezvěstné 157

František Rada, Karel Hynek Mácha, počátek 40. let 20. století patinovaná sádra, Muzeum Žatec

Třetí výstava

163

164

165

František Rada, Karel Hynek Mácha, 1939 zmenšený model, patinovaná sádra, soukromá sbírka

106 ͠ 107

Na hlubinu

Malířské výstavy při Akademických týdnech na Svatém Kopečku u Olomouce v letech 1938 –1940 Editoři – Jan Andres ml., Jan Andres st. Redaktor – Gabriela Elbelová Jazykový redaktor – Luděk Bartoš Texty – Jan Andres ml., Jan Andres st., Gabriela Elbelová, Pavel Zatloukal Překlad – Hana Logan Fotografie – Jan Andres ml., Lumír Čuřík, Antonín Kubis, Markéta Ondrušková, Oto Palán, Zdeněk Sodoma, Josef Sudek, Antonín Šeba, Oldřich Šimáček, Vladimír Šulc, archiv MUO Obálka a grafická úprava – Petr Šmalec Předtisková příprava – Petr Šmalec Tisk – GRAFICO s.r.o., U Panského mlýna 1438/33, Opava-Kylešovice Náklad – 300 ks Vydalo Muzeum umění Olomouc, Denisova 47, 771 11 Olomouc 1. vydání Olomouc 2014 ISBN: 978-80-87149-83-6 © Muzeum umění Olomouc