Rozlomená doba | Years of Disaray

Mezi úzkostí a slastí: zrod soudobého Středoevropana 1908–1928

Y e a r of D s i s a r r a y

Rozlo m doba ená

Between Anxiety and Delight: the Birth of the Modern Central European Citizen 1908–1928

Rozlomená doba Mezi úzkostí a slastí: zrod soudobého Středoevropana 1908–1928

Years of Disarray Between Anxiety and Delight: the Birth of the Modern Central European Citizen 1908–1928

Rok 1918 přinesl zásadní zlom v uspořádání oblasti, příležitostně nazývané „střední Evropa“.

Rozpad Rakouska-Uherska v roce 1918 a vznik nových státních útvarů se podstatně dotkl vnějšího i vnitřního života jeho obyvatel a odrazil se také ve výtvarném umění: ovlivnil komunikaci umělců, zasáhl do jejich lidských a politických postojů, podílel se na proměně námětů a zrodu nových formálních přístupů.

1918 was a year of a crucial change in the geography of territory sometimes described as “Central Europe”.

The dissolution of the Austro-Hungarian Empire in 1918 and formation of new states had a significant impact on external as well as internal life of its inhabitants and was also reflected in the sphere of fine art: it influenced the communication of artists, affected their personal and political attitudes, played a part in the change of themes and emergence of new formal approaches.

Výstava Rozlomená doba se zaměří na zdroje a projevy této dramatické proměny v období zahrnujícím závěrečné desetiletí Rakouska-Uherska a úvodní desetiletí nástupnických států. Přihlédne k dění v Berlíně, kde mnoho umělců nalezlo výstavní a publikační možnosti, a v Paříži, která pro ně stále zůstávala „městem světla“ a v níž mnozí autoři delší dobu žili nebo z jejích podnětů čerpali inspiraci. Uvnitř proměňujícího se společenského dění v Rakousku-Uhersku a následně v Československu, Maďarsku, Rakousku, Polsku a Jugoslávii se rozestřela hustá síť kontaktů, vytvářená samotnými umělci. Propojovala jednotlivá ohniska moderního umění, jako byla Vídeň, Budapešť, Praha, Krakov, Košice, Lublaň, Záhřeb, Bělehrad, Lvov, Bukurešť, Novi Sad. Spolupráce se uskutečňovala prostřednictvím putovních výstav, nejrůznějších časopisů, bohaté vzájemné korespondence, cest jednotlivých autorů a někdy jejich nucené emigrace do zahraničí.

The “Years of disarray” exhibition will be focused on sources and manifestations of this dramatic change in the period covering the final decade of existence of the Austro-Hungarian Empire and the first decade of the successor states. It will take into consideration the events in Berlin where many artists found exhibiting and publishing opportunities, and in Paris that continued to be the “city of light” for them and in which many artists had lived for longer periods of time or drew inspiration from its stimuli. Created by artists themselves, a busy network of contacts spread Within the changing social developments in the Austro-Hungarian Empire and subsequently in Czechoslovakia, Hungary, Austria, Poland and Yugoslavia. It interconnected the individual centres of modern art, such as Vienna, Budapest, Prague, Krakow, Košice, Ljubljana, Lviv, Bucharest, Novi Sad. Collaboration took place by means of touring exhibitions, various magazines, extensive mutual correspondence, journeys of individual artists and sometimes their forced exile.

Zrod soudobého Středoevropana zasáhl jeho tři hlavní mohutnosti, vycházející z odkazu filosofické reflexe novověku – vztah k tělu, duši a duchu, jež v rozpětí dvaceti let prošly zřetelnou proměnou. Každá z nich se výrazně promítala v uměleckých dílech, díky nimž lze zpětně usuzovat na způsob, jak vnímal autor sám sebe, a rozpoznat, kde nacházel své jistoty a kde naopak prohluboval své pochybnosti, co mu bylo blízké a s čím se konfrontoval. Umělecká díla se tak stala mnohovýznamovými průsečíky, na něž se nemuselo pohlížet jen z úhlu jejich stylové či směrové příslušnosti nebo jejich významu ve vývoji umění.

The birth of the modern Central European citizen impacted his three principal traits based on the legacy of philosophical reflection of modern times – relationship to the body, soul and spirit that underwent a major change. Each of them was strongly reflected in works of art thanks to which it is retrospectively possible to deduce the way the artist perceived himself and identify where he was finding his confidence and where, by contrast, his doubts were growing deeper, what was familiar to him and what he was confronted with. The works of art thus became the points of intersection with multiple meanings that did not have to be perceived merely from the perspective of their belonging to a style or a movement or their significance in the development of art.

a s

tro

nd

ma ch

ine

j

ul a

še

So

Du

Jádrem výstavy bude sledování proměny lidské individuality, do níž prudce zasáhla první světová válka. Na počátku stál vyhraněný jedinec, zpochybňující hranice svého světa, na konci se objevila umělá bytost, jejímž cílem bylo přeživšího člověka nahradit a vytlačit. Ostré protiklady vymezují rámec období 1908–1928 a vytvářejí dynamické pole pro nejrůznější umělecké, výrazně odstupňované přístupy, jimiž pronikají bez ohledu na směry, skupiny, hnutí či styly. Ovlivňovaly každodenní život člověka, který se zprvu propadal do svého bezedného nitra, kdežto později se obával typizovaného standardu, který z něj udělal pouze mechanizovanou loutku.

The heart of the exhibition will be the examination of change of human individuality that was profoundly affected by the First World War. At the beginning , there was a determined individual calling into question the boundaries of his own world, at the end was an artificial being whose aim was to oust and replace the surviving human. Sharp contrasts define the character of the period between 1908 and 1928 and produce dynamic fields for various artistic, markedly different approaches through which they penetrate regardless of trends, groups, movements or styles. They affected the everyday life of man who was initially sinking into his limitless core, while being later afraid of the unified standard that made him into a mere mechanical puppet.

Osamělé já

Solitary Self

Egon Schiele [Selbstseher II.], Smrt a muž, olej, plátno / Self-Seer II. Death and Man, oil on canvas, 80.5 × 80 cm, 1911, Leopold Museum Wien

Společným východiskem se stane situace tří hlavních center moderního umění – Vídně, Budapešti a v Prahy v letech 1908–1910, kdy nastoupila mladá generace, která se příležitostně sdružila i ve skupinách (například pražská Osma a budapešťská Osma). Přiblíží ji introspektivní autoportrét, námět společný mnoha tehdejším autorům.

Byl veden ve znamení vyhraněného expresionismu, odhalujícího duši soudobého člověka až na samu její dřeň. Tento postoj prošel po roce 1910 zásadní proměnou, když se mnozí z původních představitelů expresivních tendencí, kteří se později stali „zakladatelskými“ osobnostmi moderního umění budoucích států, odhodlali k recepci kubismu, jehož dopad v jednotlivých centrech moderního, či jak se tehdy říkalo „nového“ umění nebyl rovnoměrný, ale odehrál se v různých časových úsecích. V tomto období na kolektivních zahraničních výstavách mladí autoři reprezentovali Rakousko-Uhersko (viz mezinárodní výstava Sonderbundu v Kolíně nad Rýnem v roce 1912).

What becomes the common starting point, is the situation of the three main centres of modern art – Vienna, Budapest and Prague in 1908–1910 when the young generation emerged that occasionally joined in groups (for example the Prague Osma and The Eight in Budapest). It will be explored through an introspective self-portrait, the subject matter that was common to many artists of that time. It was marked by decisive Expressionism revealing the soul of the contemporary man to its very core. After 1910, this attitude underwent a significant change when many of the original exponents of expressive tendencies who later became the “founding” personalities of modern art in the future states, decided to accept Cubism the impact of which in the individual centres of modern or, as it was referred to in those days, “new” art was not uniform but took place in different periods of time. During this time, the young artists represented at the collective exhibitions in foreign countries the Austro-Hungarian Empire (see the international Sonderbund exhibition in Cologne in 1912).

János Kmetty Nanebevzetí (Kompozice), olej, plátno, / Assumption (Composition), oil on canvas, 49 × 35 cm, 1913, Magyar Nemzeti Galéria, Budapest

Bohumil Kubišta Vlastní podobizna v haveloku, olej, plátno / Self-Portrait Wearing a Havelock, oil on canvas, 91 × 65 cm, 1908, Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně

Němý křik

Voiceless cry

Nečekaný zásah do rozvoje kulturních styků způsobila první světová válka, jež podstatně podryla veškeré vazby, vybudované v letech 1910–1914. Kontinuitu výstavní a vydavatelské činnosti udržovaly zejména berlínské časopisy jako Der Sturm a Die Aktion, jež se staly hlavními zprostředkovateli uměleckého úsilí v jednotlivých centrech válčícího Rakouska-Uherska a zřetelně podnítily vznik obdobných časopisů, jako byl Ma v Maďarsku, jenž začal vycházet ještě za války, či poválečný jugoslávský Zenit. Zde vznikala nová forma mezinárodní spolupráce, zahájená již před válkou Herwarthem Waldenem, který připravil mnoho putovních výstav mezinárodního moderního umění po zemích Rakouska-Uherska, na něž byli zařazeni maďarští, čeští, slovenští a polští autoři společně s německými expresionisty.

Mnozí umělci byli nuceni narukovat a zúčastnili se bojů na obou stranách fronty, které zachytili buď přímo, nebo s krátkým časovým odstupem, jiní emigrovali do zahraničí a podíleli se na organizování odboje.

Unanticipated effect on the development of cultural exchange was caused by the First World War that fundamentally undermined all connections built between 1910 and 1914. The continuity of exhibiting and publishing activities was maintained especially by the Berlin magazines such as Der Sturm and Die Aktion that became the main communicators of artistic endeavour in the individual centres of the warring Austro-Hungarian Empire and significantly contributed to the birth of similar magazines such as Ma in Hungary that started to be published while the war was still going on, or the postwar Yugoslavian Zenit. New form of international cooperation was developing here, started already before the war

by Herwarth Walden who organised numerous touring exhibitions of international modern art in the countries of the Austro-Hungarian Empire in which were included the Hungarian, Czech, Slovak and Polish artists together with the German expressionists. Many artists were forced to join the army and participated in the battles on both sides of the battlefront if caught either immediately or slightly later, others emigrated to foreign countries and took part in the organisation of resistance.

Witkacy (S. I. Witkiewicz) Pětinásobný portrét, fotografie / Five-fold Portrait, photography, 11.3 × 16 cm, ca. 1917, www.witkacy.org

Béla Uitz Sběrači mrtvých, tuš, papír / Dead body carriers, Indian ink, paper, 30.8 × 41.3 cm, 1916, Magyar Nemzeti Galéria, Budapest

Homo artefactus

Homo artefactus

Jedním z hlavních rysů obratu od psychologizujících přístupů k lidské postavě, jak se vyhranily před rokem 1914, byla mechanizace lidského těla po roce 1918, jeho přeměna v umělý stroj, loutku, sestavitelnou a vyrobitelnou bytost, jež byla přímou odezvou krutých dopadů první světové války.

Vedla k novému pojetí člověka, jemuž dala velmi úspěšnou podobu divadelní hra RUR od Karla Čapka, jež byla záhy uvedena na mnoha zahraničních scénách a přeložena do mnoha jazyků.

Představa odlidštěného člověka se promítla do velké škály obrazů, plastik, kreseb, grafických souborů, koláží, divadelních her, souvisejících s tématem industrializace, úvahami o novém uspořádání společnosti, typizaci a standardizaci.

Byla promýšlena maďarskými autory, kteří našli útočiště ve výmarském Bauhausu, bývalými expresionisty či dadaisty, stejně jako kritiky kapitalistického industrialismu. Stupně odlidštění se staly jedním z hlavních témat dvacátých let.

Nastávalo protichůdné hodnocení strojů, vnímaných jednak luddisticky a jako nástroj antihumanismu, jednak naopak veskrze kladně, jako síla přispívající k obrodě člověka.

One of the main attributes of the shift away from the psychologising approaches to human figure, as defined prior to 1914, was the mechanisation of the human body after 1918, its transformation into a manmade machine, poppet, a being that could be made and assembled that was a direct response of the brutal effects of the First World War. It led the new conception of man very successfully expressed in the theatre play by Karel Čapek, RUR, that was soon put on stage in many theatres in foreign countries and translated into many languages. The notion of the dehumanised man was reflected in a wide range of paintings, sculptures, drawings, print sets, collages, theatre plays connected with the theme of industrialisation, reflections on the new organisation of society, unification and standardisation. It was considered by the Hungarian artists who took refuge in the Weimar Bauhaus, the former expressionists or Dadaists as well as critics of the capitalist industrialism. The extent of dehumanisation became one of the main themes of the 1920s. Contradictory view of machines was setting in; on the one hand, there was the Luddite perception of machine as an instrument of antihumanism and, on the other, they were, by contrast, perceived as absolutely positive, as a power contributing to resurgence of man.

František Kupka Syntéza, olej, plátno / Synthesis, oil on canvas, 180 × 125 cm, 1927–1929, Národní galerie v Praze

Sandor Bortnyik 20. století, olej, plátno / The Twentieth Century, oil on canvas, 85 × 75 cm, 1927, El Museo Nacional Thyssen-Bornemisza Madrid

Marianne (My) Ullmann Tanečnice, kvaš, papír / Dancers, gouache, paper, 100 × 300 cm, 1923, Museen der Stadt Wien

Tě lo

a p ř

íro

da

Josef Šíma Evropa, olej, plátno / Europe, oil on canvas, 80 × 65 cm, 1927, Moravská galerie v Brně

Bo

dy

an

dn

at u

Eugen Krón Z cyklu Muž slnka, I, litografie, papír / from the Cycle Man of the Sun, I, lithography, paper, 45 × 30 cm, 1927, Šarišská galéria v Prešove

re

Pro mnohé malíře zůstal základní a výchozí inspirací vztah lidského těla k přírodě, ke slunečním paprskům, k námětům koupání a ke krajině, které zvolna přerůstaly do kosmogonických rozměrů. Ve výtvarném umění stále přežíval panteistický mýtus přírody obroditelky. Přeměna smyslové zkušenosti od bezprostředního dojmu, vyjádřeného znázorněným aktem, k tělu nadnášenému proudem abstraktních energií, se stala inspirativním podnětem cesty k organické abstrakci, která představovala jeden z nosných vývojových rysů moderního umění, společně se na ní například ocitl František Kupka, Anton Jasusch, vůdčí osobnost košické avantgardy dvacátých let, či János Mattis Teutsch. Umožnila vznik pružného tvarosloví, poskytujícího způsob originálního vyjádření krajinných jevů, jež nabyly tekuté, proměnlivé podoby, a zároveň se nesla i ve znamení návratu k zlomkům lidských těl, jež získaly archetypální významy. Důležitým zprostředkovatelem se zde stalo slunce jako zdroj životodárných paprsků i zdroj energie, k němuž by se mělo lidstvo obracet.

The relationship of human body to nature, to sun rays, to themes of bathing and to landscape that gradually grew into cosmogenic dimensions for many painters continued to be the fundamental and primary inspiration. The pantheistic myth of nature as a regenerator continued to exist in visual arts. The transformation of sensory experience, from the immediate sensation expressed in the represented nude, to the body carried by the current of abstract energies, became an inspirational stimulus of a journey towards organic abstraction that represented one of the principal attributes of development in modern art, this journey was undertaken, for example, by František Kupka, Anton Jasusch, the leading personality of the 1920s Košice avant-garde, and János Mattis Teutsch). It cleared the way for a flexible morphology offering a way of original expression of landscape phenomena that assumed liquid, changeable forms and, simultaneously, it was marked by the return to fragments of human bodies that acquired archetypal meanings. The sun, as a source of life-giving rays as well as a source of energy, to which humankind was supposed to turn to, became an important mediator here.

Anton Kolig Touha, olej, plátno / Desire, oil on canvas, 119 × 118 cm, 1921, Österreichische Galerie Belvedere

Emil Filla Jitro, olej, plátno / Morning, oil on canvas, 116.5 × 101.5 cm, 1911–1912, Národní galerie v Praze

Anton Jasusch Žlutý mlýn, olej, plátno / Yellow Mill, oil on canvas, 100 × 120 cm, 1920–1921, Východoslovenská galéria v Košiciach

tavba

s Mysl a

Katarzyna Kobro Prostorová plastika, 3, kov, dřevo, olej / Space sculpture 3, metal, wood, oil, 50 × 70 × 56 cm, 1924, Muzeum Sztuki w Łodźi

Z mnohostranné recepce kubismu po roce 1910 vzešla jedna výrazná linie, týkající se stavby, ve které se později začala odrážet struktura lidské mysli, zastupovaná nejprve výraznou architekturou jako kostelem, věží nebo kamennou či ocelovou konstrukcí mostu, později již čistě abstraktním geometrickým tvaroslovím, zbaveným odkazů k čemukoli skutečnému. Průniky za vnější fasádu budov vedly k nacházení skrytých zákonitostí, které se následně přeměnily do zájmu o vnitřní prostory nepředmětných, diagonálních plánů. Nastalo velké očištění, vyvolané prudkým rozmachem konstruktivismu počátkem dvacátých let, jehož přijetí bylo bezprostřednější a rychlejší než u předcházejícího kubismu. Konstruktivismus podnítil vzrůstající zájem o geometrickou podobu abstraktního umění. Vnitřní stavba zdůraznila objektivní, nadosobní řád, vedoucí k zájmu o vlastní materiál jako nosný výrazový prostředek a o promyšlenou kompoziční stavbu.

M

o c d n ind a

n o i t c nstru

The widespread reception of Cubism after 1910 gave rise to one distinctive direction related to construction that later started to reflect the structure of human mind, at first represented by distinct architecture, such as the church, tower or the stone or steel structure of the bridge, later, however, only by the purely abstract forms devoid of references to anything real.

Penetration beyond the exterior façade of buildings led to discovery of hidden rules that subsequently changed into interest in the interior space of nonobjective, diagonal planes. What came, was a great purification caused by the rapid boom of Constructivism in the early 1920s the reception of which was more immediate and faster than in the case of the preceding Cubism. Constructivism encouraged the growing interest in the geometrical form of abstract art. The inner structure accentuated the objective, transpersonal order leading to the interest in the material per se as the principal expression medium and in the carefully considered compositional structure.

Otto Gutfreund Kubistické poprsí (Hlava muže), bronz / Cubist bosom (Head of a man), bronze, 60 cm, 1913, Národní galerie v Praze

Valéria Dénes Ulice, 1913, olej, plátno / Street, oil on canvas, 55 × 46 cm, 1913, Janus Pannonius Múzeum, Pécs

Władysław Strzemiński Architektonická kompozice 6 b, olej, plátno / Architectural Composition 6 b, oil on canvas, 96 × 60 cm, 1928, Muzeum Sztuki w Łodźi

László Moholy-Nagy LIS, olej, plátno / oil on canvas, 131 × 114 cm, 1922, Kunsthaus Zürich

w e N

a i d

m

e

Jedním z hlavních přínosů avantgardy dvacátých let, která se souběžně rozvíjela v hlavních městech a dalších střediscích států vzniklých po rozpadu Rakouska-Uherska, bylo úsilí o vytvoření nového jazyka na základě technik považovaných za experimentální, mezi něž patřila koláž, fotomontáž, obrazová báseň. Avantgarda přišla s novými výrazovými prostředky, jež měly nahradit původní závěsný obraz a sochu. Byly založeny především na všestranně dostupné reprodukci, odmítající originalitu uměleckého díla. Důležitým výrazovým prostředkem se staly filmové scénáře, prokládané fotografiemi, týkající se často nového pojetí prudce se rozvíjejících měst. Fotografové používali experimentálních technik jako rayogramů či stínoher, dospívali na okraj abstrakce.

Vznikaly rozmanité pokusy o vytvoření jednotné mezinárodně srozumitelné abecedy, kde piktogramy a barvy nahradí slova. Toto široké úsilí, které přineslo rozšíření tradičních uměleckých forem o mnoho nečekaných možností, se úzce propojovalo s levicovou orientací hlavních představitelů avantgardy, pro něž hlavní inspirací byla Říjnová revoluce v roce 1917.

ia

éd

m vá No

Josip Seissel (Jo Klek) Balkánský poklid, akvarel, koláž, papír / Balcanien Attention, watercolour, collage, paper, 10.2 × 14.3 cm, 1922

One of the main contribution of the 1920s avant-garde that was simultaneously developing in the capitals and other centres of states formed after the dissolution of the Austro-Hungarian Empire, was the endeavour to create a new vocabulary based on the techniques that were considered experimental, among them collage, photomontage, pictorial poem. Avant-garde introduced new means of expression that were expected to supersede the original hanging painting and sculpture. They were, above all, based on the universally available reproduction rejecting the originality of a work of art. What became an important means of expression, were screenplays interspersed with photographs, often related to new conception of rapidly developing cities. Photographers were employing experimental techniques, such as rayograms and shadow plays, advancing towards the verge of abstraction. There were various attempts to produce a uniform, internationally comprehensible alphabet in which pictograms and colours supersede words. This extensive effort that brought about dissemination of traditional art forms and many unexpected possibilities was closely connected with the left-wing orientation of the leading exponents of avant-garde for whom the key source of inspiration was the October Revolution in 1917.

Karel Teige Odjezd na Kytheru, kombinovaná technika, papír / Leaving for Cythera, combined technique, paper, 26.7 × 22.2 cm, 1923–1924, Galerie hlavního města Prahy

Jaroslav Rössler Paříž (Nord-Sud), bromostříbrná fotografie / Paris (Nord-Sud), silver bromide photograph, 24.5 × 20.8 cm, 1926, Uměleckoprůmyslové museum v Praze

y lam

rek

ce a duk

pro

é re nick tech Věk Bedřich Feuerstein – Jaromír Krejcar – Josef Šíma – Karel Teige Obálka sborníku Život 2, Praha, 1922 / Cover design of Život 2 magazine, Prague, 1922

Mieczysław Szczuka Obálka časopisu Dźwignia, č. 4, Varšava, červenec 1927 / Cover design of Dźwignia magazine, no. 4, Warsaw, July 1927

l a c i n nd h c e a t n f o o i t e c Ag rodu ment repvertise ad

Podstatný podíl na vzájemné informovanosti o dění v jednotlivých avantgardních centrech získaly časopisy, jejichž prudký rozvoj nastal po roce 1918. Tisk představoval nejdůležitější prostředek komunikace. Přestože vlastní časopisy vydávaly již umělecké skupiny v některých státech Rakouska-Uherska před rokem 1914, teprve Berlín ukázal, že je třeba propojit vydávání časopisů s výstavní a organizátorskou činností. Herwarth Walden se tak stal průkopníkem, jenž na území bývalého Rakouska-Uherska před rokem 1914 zorganizoval několik putovních výstav. Jeho časopis Der Sturm podnítil obdobné časopisy v Maďarsku, Rumunsku, Slovinsku, Chorvatsku a Srbsku. Díky časopisům se zároveň mohli vyprofilovat jednotliví hlavní teoretici, kteří často byli i jejich redaktory nebo se podíleli na jejich vydávání jako Ljubomir Micić, Lajos Kassák, Karel Teige, Avgust Černigoj či Tadeusz Peiper. Díky místu vydání se tak pozornost upírala i k menším, téměř okrajovým centrům (například Novi Sad).

S časopisy Zenit či Contimporanul byly spojeny důležité mezinárodní výstavy, uskutečněné v prvé polovině dvacátých let, které zvýrazňovaly nadnárodní a nadstátní ráz avantgardních postojů.

Vytčení reprodukce za hlavní výrazový prostředek přispělo k rozšíření společného avantgardního jazyka a prosazení nové typografie. Jeden autor často zveřejňoval reprodukce svých prací souběžně v několika různých časopisech (například László Moholy-Nagy). Díky příkladu výmarského Bauhasu prošla zřetelným přehodnocením i reklama, jejímž prostřednictvím zapůsobily zásady nového avantgardního jazyka na každodenní život, jejž zpětně ovlivňovaly.

Contributing significantly to mutual exchange of information about developments in the individual avant-garde centres were magazines the rapid expansion of which took place after 1918. The press represented the most important medium of communication.

Although of the artistic groups in some of the states of the Austro-Hungarian Empire published their own magazines before 1914, it was only Berlin that showed that it is necessary to interconnect the publication of magazines and exhibiting and organisational activities.

Herwarth Walden thus became a pioneer who, before 1914, organised several touring exhibitions. His magazine Der Sturm prompted the birth of similar magazines in Hungary, Romania, Slovenia, Croatia and Serbia. At the same time, the magazines provided a platform for presentation of the individual key theorists who were often their editors or participated in their publishing, such as Ljubomir Micić, Lajos Kassák, Karel Teige, Avgust Černigoj and Tadeusz Peiper. Thanks to the place of publishing, even smaller, almost marginal centres (for example Novi Sad) attracted attention. Connected to magazine Zenit and Contimporanul, were important international exhibitions staged in the first half of the 1920s that emphasised the supranational and supra-state nature of the avant-garde attitudes. Defining reproduction as the principal means of expression contributed to spreading of the common avant-garde language and promotion of new typography. One artist often published reproductions of his works simultaneously in several different magazines (for example László Moholy-Nagy). Thanks to the example of the Weimar Bauhaus, advertisement, too, underwent a significant change and through advertisement the principles of the new avant-garde language affected the everyday life that was, in return, influenced by them.

Mieczysław Szczuka Obálka časopisu Blok, č. 1, Varšava, 1924 / Cover design of Blok magazine, no. 1, Warsaw, 1924 Lajos Kassák Obálka časopisu Der Sturm, č. 11, Berlín, 1922 / Cover design of Der Sturm magazine, no. 11, Berlin, 1922

László Moholy-Nagy Obálka časopisu Zenit, č. 19/20, Zahřeb, 31. 1. 1923 / Cover design of Zenit magazine, no. 19/20, Zagreb, 31. 1. 1923

K. M. Maxy Obálka časopisu Contimporanul, č. 47, Bukurešť, listopad 1924 / Cover design of Contimporanul magazine, no. 47, Bucharest, Novembre 1924

Lajos Kassák Obálka časopisu MA, č. 1–2, Vídeň, 1921–1922 / Cover design of MA magazine, no. 1–2, Vienna, 1921–1922

Mikuláš Galanda Obálka časopisu DAV, Bratislava, jaro 1925 / Cover design of DAV magazine, Bratislava, spring 1925

Umělci zastoupení v publikaci Artists represented in the publication

Alexić Dragan Arntz Gerd Bambič Milko Belling Rudolf Berény Róbert Berlewi Henryk Bílek Alois Bloch Albert Bortnyik Sándor Alexander Brauner Victor Breuer Marcell Citroen Paul Csáky József Czmaj Jerzy Čapek Josef Čargo Ivan Černigoj Avgust Dénes Valéria Dix Otto Dobrović Petar Dunikowski Xawery d’Ebneth Lajos Filla Emil Foltýn František Fulla Ľudovít Funke Jaromír Galanda Mikuláš Grosz George Gutfreund Otto Hausmann Raoul Heckel Erich Hiller Karol Höch Hannah Hrynkowski Jan Hulewicz Stefan Huszár Vilmos Chwistek Leon Janco Marcel Jasusch Anton Jungnickel Ludwig Heinrich Kádár Béla

Kairiukstis Vytautas Karlinsky Elisabeth Kassák Lajos Kernstok Károly Kertész André Kmetty János Klien Erika Giovanna Kobro Katarzyna Kokoschka Oskar Kolig Anton Kosovel Srečko Kralj France Krón Eugen Kubicki Stanislaw Kubín Otakar Kubišta Bohumil Kupka František Lissickij El Makowski Tadeusz Malczewski Rafał Márffy Ödön Markalous Evžen Mattis Teutsch János Maxy Max Hermann Mednyánszky László Meidner Ludwig Melzer Moriz Micić Ljubomir Michel Robert Moholy-Nagy László Molnár Farkas Molzahn Johannes Mrkvička Otakar Nemes Lampérth József Nicz-Borowiak Maria Oppenheimer Max Pap Gyula Péri László Perlrott Csaba Vilmos Pešánek Zdeněk Petrov Mihailo

Podsadecki Kazimierz Poljanski Branko Ponc Miroslav Procházka Antonín Pronasko Zbigniew Radović Ivan Rossmann Zdeněk Rössler Jaroslav Seissel Josip (Jo Klek) Schadl János Scheiber Hugó Schiele Egon Schiller Géza (Gejza) Skotarek Władysław Stażewski Henryk Stepančič Edvard Streng Henryk (Marek Włodarski) Strzemiński Władysław Szobotka Imre Szpakowski Wacław Szczuka Mieczysław Šíma Josef Štyrský Jindřich Šumanović Sava Švec Otakar Taussig Helene Teige Karel Tihanyi Lajos Toyen Uitz Béla Ullmann Marianne/ My Vaszary János Weininger Andor Witkiewicz Stanisław Ignacy (Witkacy) Wroniecki Jan Jerzy Zamoyski August Zelenka František Żarnower Teresa

Časopisy a sborníky zastoupené v publikaci Magazines and anthologies represented in the publication BLOK BUCH DER NEUEN KÜNSTLER CONTIMPORANUL DADA-JAZZ DADA-JOK DADA-TANK DAV DER STURM DEVĚTSIL DISK DOKUMENTUM DŹWIGNIA EGYSÉG FRONTA INTEGRAL MA MUNKA PÁSMO PERISZKOP PRAESENS PUNCT RED TANK ÚT VEŠČ – GEGENSTAND – OBJET ZENIT ZWROTNICA ŽIVOT II 75 HP

1908

1920

1908 Schematická mapa Rakouska-Uherska zobrazující železniční spojení mezi centry moderního umění 1908 Schematic map of Austria-Hungary showing cultural centres, in which modern art was formed

1920 Schematická mapa zobrazující nové uspořádání střední Evropy po rozpadu Rakouska-Uherska 1920 Schematic map showing successor states of Austria-Hungary

2018 Rozlomená doba mezi úzkostí a slastí: zrod soudobého Středoevropana 1908–1928 Mezinárodní výstavní projekt Years of Disarray Between anxiety and delight: the birth of the modern Central European citizen 1908–1928 International exhibition project

Výstava / Exhibition

Publikace / Publication

hlavní pořadatel / main organizer: Muzeum umění Olomouc / Olomouc Museum of Art (Czech Republic)

Rozlomená doba Mezi úzkostí a slastí: zrod soudobého Středoevropana 1908–1928 / Years of Disarray Between Anxiety and Delight: the Birth of the Modern Central European Citizen 1908–1928

autor koncepce / author of the conception: Karel Srp (Česká republika) spolupráce / cooperation: Lenka Bydžovská (Česká republika), Zsófia Kiss-Szemán (Slovensko), Monika Rydiger (Polsko), Éva Forgács (Maďarsko), György Várkonyi (Maďarsko), Steffen Eigl (Německo) koordinace projektu / coordination of the project: Šárka Belšíková, Anežka Šimková (info@muo.cz) spolupořadatelé / co-organizers: Mezinárodní centrum kultury v Krakově / International Cultural Centre in Cracow | Galéria mesta Bratislavy / Bratislava City Gallery | Janus Pannonius Múzeum Pécs / Janus Pannonius Museum in Pécs

2018 Schematická mapa zobrazující současné hranice států střední Evropy 2018 Schematic map of contemporary Central Europe

podpora projektu / support of the project: Evropská unie / European union | V 4 | Vlády a ministerstva kultury participujících zemí / Governments and ministries of culture of the participating countries výstava (cca 250–300 exponátů) / exhibition (ca. 250–300 exhibits) Muzeum umění Olomouc (20. 9. 2018 – 27. 1. 2019) Międzynarodowe centrum kultury, Kraków (5. 3. 2019 – 9. 6. 2019) Galéria mesta Bratislavy (27. 6. 2019 – 30. 9. 2019) Janus Pannonius Múzeum Pécs (listopad / November 2019 – leden / January 2020)

autor koncepce / author of the conception: Karel Srp spolupráce / cooperation: Lenka Bydžovská texty / texts: Lenka Bydžovská | Steffen Eigl | Éva Forgács | Florian Illies | Anna Jozefacka | Joyeux-Prunel Beatrice | Erwin Kessler | Zsófia Kiss-Szemán | Paulina Kurc Maj | Vojtěch Lahoda | Christina Lodder | Luise Mahler | Steven Mansbach | Monika Rydider | Piotr Rypson | Karel Srp | Irina Subotić | Jiří Trávníček | György Várkonyi | Josef Vojvodík | Patrick Werkner | Petr Wittlich Vydává / published by: nakladatelství / publishing house Arbor Vitae societas | Muzeum umění Olomouc / Olomouc Museum of Art | Mezinárodní centrum kultury v Krakově / International Cultural Centre in Cracow | Galéria mesta Bratislavy / Bratislava City Gallery | Janus Pannonius Múzeum Pécs / Janus Pannonius Museum in Pécs (čtyři jazykové mutace: česká, anglická, polská, maďarská, cca 400 stránek, 600 ilustrací / four language versions: Czech, English, Polish, Hungarian, ca. 400 pages, 600 illustrations) kooperace / cooperation: Rosana Murcott, Martin Souček, Anežka Šimková

Maďarský institut Praha / Magyar Intézet Prága / Hungarian Institute Prague Partner vydání propagační brožury / Partner in publication of the promotional booklet

hlavní pořadatel / main organizer Muzeum umění Olomouc (Česká republika) www.muo.cz

Galéria mesta Bratislavy (Slovensko) www.gmb.sk

Patří v České republice k nejvýznamnějším paměťovým institucím. Bylo založeno v roce 1951. Sídlí ve třech objektech, v nichž jsou shromážděny sbírky starého, moderního i současného umění. Spravuje téměř 200 000 exponátů Arcibiskupství olomouckého a vlastních sbírkových předmětů. Krátkodobé výstavy i dlouhodobé expozice představují výtvarnou kulturu od nejstarších dob po současnost. Zřizovatelem Muzea umění Olomouc je Ministerstvo kultury České republiky.

Galerie města Bratislavy je po Slovenské národní galerii druhou největší galerií na Slovensku. Vznikla v roce 1959. Spravuje více než 35 000 uměleckých děl. Galerie vystavuje své sbírky ve dvou historických budovách, situovaných v historickém centru Bratislavy, jmenovitě v Mirbachově paláci a v Pálffyho paláci, v němž se uskutečňují výstavy moderního umění.

Olomouc Museum of Art (Czech Republic) www.muo.cz Since it was established in 1951, it has been one of the most important memory institutions in the Czech Republic. The Museum is housed in three buildings along with its collections of old, modern, and contemporary art. It administers nearly 200 000 exhibits of the Olomouc Archbishopric and of own collection items. Shortterm exhibitions as well as longterm expositions present visual arts and culture from the earliest times to the present. The Olomouc Museum of Art has been sponsored by the Ministry of Culture of the Czech Republic.

Bratislava City Gallery (Slovakia) www.gmb.sk Bratislava City Gallery is, after the Slovak National Gallery, the second largest gallery in Slovakia. It was established in 1959. Administers more than 35 000 works of art. The gallery displays its collections in two historical buildings located in the historical centre of Bratislava. Exhibitions of modern art are realised at exhibition halls of the Pálffy Palace.

spolupořadatelé / co-organizers Mezinárodní centrum kultury v Krakově (Polsko) mck.krakow.pl

Janus Pannonius Múzeum Pécs (Maďarsko) www.jpm.hu

Mezinárodní centrum kultury bylo založeno v roce 1991. Posláním instituce je podpora kulturní integrace v Evropě a ochrana jejího kulturního dědictví. Instituce se zaměřuje na teorii kulturního dědictví, filozofii a správu kulturního dědictví, paměť, identitu, kulturní prostor, umění a dědictví střední Evropy, dialog mezi kulturami, město jako zrcadlo civilizace, kulturní politiku a ekonomii kultury. V rámci své činnosti pořádá mj. výstavy, konference, vydává odborné publikace.

Největší regionální muzeum v Maďarsku vzniklo v roce 1951. Spravuje řadu odborných institucí. Mezi nimi i galerii moderního maďarského umění, jejíž stálá expozice se nachází v zrenovované historické budově s moderní architektonickou přístavbou. Janus Pannonius Múzeum pečuje o druhou největší sbírku maďarského moderního umění 20. století v zemi (hned po Národní galerii).

International Cultural Centre in Cracow (Poland) mck.krakow.pl The International Cultural Centre was founded in 1991.

Our mission is to support cultural integration in Europe and to protect its cultural heritage. The institution focuses on the areas of cultural heritage theory, philosophy and management, remembrance, identity, the cultural space, art and heritage of Central Europe, dialogues between cultures, the city as a mirror of civilisation, cultural policy and culture economics.

Janus Pannonius Múzeum in Pécs (Hungary) www.jpm.hu The largest regional museum in Hungary was established in 1951. It administrates group of specialized institutions. Between them also Gallery of Modern Hungarian Art, which permanent exhibition is located in a renovated historical monument building with contemporary architectural extensions. The Janus Pannonius Museum preserves the second largest collection of 20th century Hungarian Art in the country (behind the National Gallery).

Arbor vitae, hlavní vydavatel knihy Rozlomená doba, patří k nejvýznamnějším novodobým českým nakladatelstvím zaměřeným na umělecké publikace a knihy o výtvarném umění. Za 25 let své existence vydalo téměř 400 knih, které získaly v dějinách soutěže Nejkrásnější kniha roku rekordních 38 cen. Dále byly oceněny v prestižních soutěžích Gloria Musaealis, Czech Grand Design, Nejkrásnější kniha Slovenska, Cena F. X. Šaldy, Zlatá stuha, Magnesia Litera a v soutěži Nejkrásnější knihy světa. Je pořadatelem a spolupořadatelem výstav v důležitých českých a světových galeriích doprovázených vždy obsáhlými katalogy a monografiemi.

Arbor vitae, the chief publisher of the Years of Disarray book is one of the most respected contemporary Czech publishing houses focused on artistic publications and books dealing with visual arts. During twenty five years of its existence it published nearly four hundred books that won record thirty eight prizes in the Most beautiful book of the year competition. The books also won awards in the following prestigious competitions: Gloria Musealis, Czech Grand Design, Nejkrásnější kniha Slovenska (The most beautiful book of Slovakia), Cena F. X. Šaldy (F. X. Šalda Prize), Zlatá stuha (Golden ribbon), Magnesia Litera and the Most beautiful book of the world competition. Arbor vitae is organiser and co-organiser of exhibitions at important Czech as well as international galleries, always accompanied with extensive exhibition catalogues and monographs.

Muzeum umění Olomouc, International Cultural Centre in Cracow, Bratislava City Gallery a Janus Pannonius Múzeum Pécs v projektu Rozlomená doba. Mezi úzkostí a slastí: zrod soudobého Středoevropana 1908–1928 mapují podmínky a specifika vedoucí ke vzniku moderního umění v jednotlivých nástupnických zemích RakouskaUherska. Hlavní pobídkou vzniku projektu bylo vědomí stále trvající izolovanosti vlastních dějin umění od středoevropského kontextu a bytostná potřeba poznat kulturní dějiny v jednotlivých státech středoevropského teritoria, jako základní podmínky hlubšího porozumění dějinám vlastním. Výstava Rozlomená doba bude v letech 2018 – 2020 představena v České republice, Polsku, Slovensku a Maďarsku. Její součástí bude objevná monografická publikace mezinárodního kolektivu historiků umění ve čtyřech jazykových mutacích mapující v středoevropském kontextu období mezi léty 1908–1928. Nakladatelem knihy bude, ve spolupráci se zúčastněnými institucemi, Arbor vitae societas.

In the Years of Disarray / Between Anxiety and Delight: the Birth of the Modern Central European Citizen 1908–1928 project, the Olomouc Museum of Art, International Centre in Kraków, Bratislava City Gallery and Janus Pannonius Múzeum Pécs examine the conditions and specifics leading to the birth of modern art in the individual successor states of the former Austro-Hungarian Empire. The principal impulse behind the start of this project was the awareness of continuing disconnection of the history of art itself from the Central European context and the essential need to gain a more profound insight into the history of culture in the individual states of the Central European territory as a fundamental prerequisite of our own history. The Years of Disarray exhibition will be staged in the Czech Republic, Poland, Slovakia and Hungary in 2018–2020.

It will be accompanied with an extensive four language monograph authored by an international collective of art historians dealing with the period of 1908–1928 in the Central European context. The book will be published

by Arbor vitae societas in collaboration with the participating institutions.