PRŮVODCE výstavou Od Tiziana po Warhola

Od Tiziana po Warhola Muzeum umění Olomouc ����–����

průvodce

Obsah I 1

Od Tiziana po Warhola Muzeum umění Olomouc ����–���� 2 Charakteristika projektu 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14

průvodce

Od Tiziana po Warhola Muzeum umění Olomouc ����–����

15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33

1. Staré umění Anonym – Mužská hlava (350) Anonym – Biblia sacra (2. čtvrtina 13. století) Sebastiano Luciani, zv. Sebastiano del Piombo Madona s rouškou, kolem 1520 Giulio Pippi, zv. Giulio Romano – Jupiter a Juno, 1531–1532 Tiziano Vecellio, zv. Tizian – Apollón a Marsyas (1550–1576) Anthonis van Dyck – Anglický král Karel I. a jeho manželka Henrietta Marie (1632–1634) Bernardo Cavallino – Kojící Madona, kolem 1650 Christoph Hoffmann – Medaile – Dvacetidukát (poslední třetina 17. století) Giovanni Giuliani – Amor a Psyché, 1702 2. Výtvarná kultura 19. století Angelika Kauffmannová – Truchlící Kalypsó (kolem 1775–1778) Josef Führich – Kladení Krista do hrobu (před 1836) Heinrich Mützel podle Karla Friedricha Schinkela Carský zámek Organda na Krymu (celkový pohled), 1845 Václav Brožík – Smrt sv. Irie, 1873 Bratři Thonetové / August Thonet – Houpací lehátko č. 7.500 (80. léta 19. století) Josef Václav Myslbek – Sv. Václav na koni (model k pomníku 1/10) (1894) 3. Výtvarná kultura 1890–1947 Jan Preisler – Velikonoce, 1895 Josef Mařatka – Opuštěná Ariadna, 1906 Josef Hoffmann – Křeslo polohovací, Sitzmaschine, 1905 Otto Gutfreund – Úzkost (1911–1912) Emil Filla – Žena s vějířem (1917) Jaromír Funke – Kompozice – sklo a koule (Zátiší s míčkem) (1923) Toyen – Květena spánku, 1931 František Janoušek – Varianta k Večernímu máji, 1936

34 35 36 37

4. Výtvarná kultura 1947–2011 Yves Klein – Table bleue (Modrý stůl) (1961–1963) Aleš Veselý – Pavoučí věž, 1967–1968 VAL – Heliopolis (1968–1974) Magdalena Abakanowicz – 12 Seated Figures (12 sedících postav), 1974–1976 Andy Warhol – Brillo, 1988 Zdeněk Sýkora – Line č. 56 (Humberto), 1988 František Skála – Tóny klinické smrti (1991) Veronika Bromová – Z cyklu Pohledy (1998)

38

5. Dokumentace

39 Doprovodný program průvodce

2 I Od Tiziana po Warhola

Staré umění I 3

Od Tiziana po Warhola

�. Staré umění

Výstava Od Tiziana po Warhola je pokusem o rekapitulaci toho nejpodstatnějšího, co se na Olomoucku (ale rovněž na Kroměřížsku) odehrávalo z hlediska sbírání a vystavování výtvarného umění a uměleckého mecenátu. Historie je to bohatá a zajímavá, vždyť se tento příběh – alespoň v našem podání – začal odvíjet již v 16. století. Stékají se v něm různorodé proudy, u nichž se jednotícím prvkem stalo současné Muzeum umění Olomouc.

To je totiž správcem nejen zdejších státních sbírek výtvarného umění, ale rovněž velmi obsáhlých a bohatých sbírek olomouckého arcibiskupství jak přímo v Olomouci, tak na kroměřížském zámku. Název výstavy má naznačit jak rozpětí sbírkových okruhů od starého umění po současnost, tak jejich značnou teritoriální šíři a v neposlední řadě ambice, jež zde existovaly v minulosti i dnes. Ke klenotům arcibiskupské obrazárny v Kroměříži patří jedno z nejpozoruhodnějších uměleckých děl minulosti vůbec, Tizianův obraz Apollón a Marsyas (1550–1576); jednu z nejmladších a dynamicky se rozvíjejících muzejních sbírek zase může reprezentovat autorská kniha s řadou grafických listů Andy Warhola Brillo (1988). Výstava je instalována v pěti expozičních prostorech obou olomouckých muzejních budov – v Arcidiecézním muzeu i v Muzeu moderního umění. Doprovází ji obsáhlá a bohatě ilustrovaná publikace, jež shrnuje osudy církevních i veřejných sbírek, představuje výběr téměř osmi set exponátů ze zhruba sto sedmdesáti tisíc sbírkových předmětů spravovaných dnes Muzeem umění Olomouc a naznačuje rozsah jeho různorodé doprovodné činnosti. (pz)

Historie kolekce starého umění ve správě olomouckého Muzea umění se pozoruhodně splétá ze tří různých zdrojů. Každý z nich má jiné osudy i jiného majitele. Nejvýznamnějším a nejpočetnějším celkem s nejdelší historickou kontinuitou je sbírka olomouckého arcibiskupství, jejíž podstatnou část dnes Muzeum umění spravuje v obou arcidiecézních muzeích – olomouckém a kroměřížském. Počátky církevních sbírek jsou vysledovatelné již v 16. století, ale k vyvrcholení sběratelské činnosti došlo za biskupa Karla II. z Lichtensteinu-Castelkorna. Podařilo se mu vytvořit rozsáhlou a vynikající kolekci uměleckých děl, jejímž jádrem se staly části sbírek anglického krále Karla I. a Thomase Howarda z Arundelu zakoupené v roce 1673. Sbírku čítající mimo jiné více než 1500 obrazů odkázal Karel II. olomouckému biskupství. V průběhu následujících tří staletí usedlo na olomoucký biskupský stolec několik dalších významných mecenášů a sběratelů, kteří v jeho odkazu pokračovali. Od konce 18. století však docházelo k odlivu obrazů z olomoucké rezidence na kroměřížský zámek a navíc i k odprodeji mnoha děl. Ztráty se koncem 19. a v první třetině 20. století pokoušeli nahradit arcibiskupové Bedřich z Fürstenbergu, Theodor Kohn a zejména Leopold Prečan.

Arcibiskupské sbírky jsou orientovány především k italskému, nizozemskému a středoevropskému umění. Významnou součástí olomouckých sbírek je také soukromá kolekce, dlouhodobě deponovaná v Muzeu umění, jejíž těžiště tkví převážně v nizozemském barokním malířství. Státní sbírky starého umění se začaly formovat jak ve zdejších muzeích 19. století, tak především se založením olomoucké Galerie výtvarného umění v roce 1951.

Pro ilustraci spravovaných sbírek připomeňme alespoň několik autorů z Itálie (Sebastiano Luciani, zv. del Piombo, Bonifazio Veronese, Luca Giordano, Pietro della Vecchia, Giovanni Battista Piranesi, Jacopo dal Ponte, zv. Jacopo Bassano, Marcello Venusti, Paolo Caliari, zv. Paolo Veronese, Alessandro Allori, Francesco Bassano, Bernardo Cavallino), Nizozemí (Anthonis van Dyck, Frans II. Francken, Jacob I. van Oost, Pieter Schoubroeck, Jan Brueghel st.) a střední Evropy (Hans von Aachen, Johann Spillenberger, Matthäus Gundelach, Jörg Breu st., Karel Škréta, Lucas Cranach st.). (pz)

Muzeum umění Olomouc ����–����

Arcidiecézní muzeum Olomouc | Galerie, Obrazárna

4 I Staré umění

Staré umění I 5

Anonym Biblia sacra (Bible svatá, zv. Burgundská) Anonym Mužská hlava

Severní Francie, (2. čtvrtina 13. století) / pergamen, lepenková vazba potažená hnědou kůží zdobenou zlatým slepotiskem, pozlacené kování, zlatá ořízka, 344�×�260 mm Arcibiskupství olomoucké

Bysta bezvousého muže středního věku by s ohledem na dekorativnost provedení mohla představovat portrét osobnosti z císařských kruhů kolem poloviny 4. století (Nepotianus nebo Magnentius). Relativně kvalitní modelace je charakteristickým rysem krásného slohu z poloviny 4. století. Plastické traktování oka (zejména slzného kanálku), účes (z krátkých, rovných, jen mírně zvlněných pramenů vycházející z temene a vpředu sčesaných do čela s centrální vidličkou) odpovídají mincovním portrétům z doby mezi léty 340-360. Povrch je dobře zachován s původním vyhlazením, nos je však uražený. (mpa)

Rukopis bible, který vznikl ve druhé čtvrtině 13. století v severní Francii, je bohatě zdoben 81 figurálními a 50 ornamentálními iluminacemi. Tato výzdoba je dílem tří malířů, kteří se vyznačují používáním určité barevné škály a charakteristickým způsobem podání lidských postav. Bohatá výzdoba rukopisu má lineární charakter a je tvořena iniciálami s palmetovými rozvilinami a ornamentálně zdobenými dříky doplněnými zlacením. Do propletených rostlinných úponků jsou často vkomponována těla bájných zvířat, lvů a ptáků. Na titulní straně se nachází dodatečně vlepená celostránková iluminace z roku 1595, představující Matthiase Borhyho, minoritského provinciála z uherského Rábu, který byl svého času majitelem tohoto rukopisu. (jh)

(350) / bílý mramor a barevné kameny, v. 55 cm, v. hlavy 20 cm Arcibiskupství olomoucké

6 I Staré umění

Staré umění I 7

Giulio Pippi, zv. Giulio Romano

(����–����)

Jupiter a Juno

1531–1532 / lavírovaná kresba perem v tmavohnědém tónu, vysvětlovaná bělobou na nažloutlém papíře, 438 × 573 mm Arcibiskupství olomoucké

Sebastiano Luciani, zv. Sebastiano del Piombo (asi ����–����) Madona s rouškou

kolem 1520 / olej, topolové dřevo, 120,5 × 92,5 cm Arcibiskupství olomoucké Madona s rouškou patří k nejkvalitnějším dílům, které biskup Karel II. z Lichtensteinu-Castelkorna získal roku 1673 nákupem sbírky bratří Imstenraedů. Je to jeden z mála obrazů, který nebyl přemístěn a zůstal po celou dobu součástí olomoucké biskupské kolekce. Díla malíře Sebastiana Lucianiho zv. del Piombo jsou specifická harmonickým propojením benátské a římské malířské tradice. Postava a tvář Panny Marie zračí ovlivnění Michelangelovými vznešenými ženskými typy, zároveň však obraz vyniká něžným raffaelovským lyrismem a rafinovaná barevná souhra chladných tónů s perleťovým inkarnátem rozvíjí proslulý benátský cit pro práci s barvou. Meditativní motiv Kristovy matky bdící nad spícím Ježíškem vyjadřuje hlubší teologickou rovinu. Zdánlivě idylické téma v sobě skrývá předobraz budoucího oplakávání Kristova mrtvého těla. (ge)

Kroměřížská kresba Giulia Romana, italského malíře a architekta, se řadí k definitivním studiím pro zřejmě nejznámější autorovu monumentální realizaci, jíž je fresková výzdoba s námětem Pádu gigantů v Sala dei Giganti mantovského Palazzo del Te, vycházející z Ovidiových Proměn. Zachycuje dynamicky pojatou centrální skupinu – nejvyššího boha Jova s manželkou Junonou v oblacích, s vlající drapérií, mezi nimi je Jovův atribut, orel, upírající svůj pohled právě k vševládci. Giulio Romano – oblíbený žák Raffaela – však těsně před samotnou realizací značně pozměnil kompozici, kdy mezi manželskou dvojici umístil místo orla postavu mladíka, jehož dolní polovinu těla halí oblaka. Trůnícího orla znázornil umělec na fresce v samotném ideovém centru kompozice. Použil jej tedy nejen jako Jovův atribut, ale zároveň i jako gonzagovský emblém, čímž oslavil rod mantovských vévodů. Kresbu můžeme poměrně přesně datovat díky archivním dokladům vztahujícím se k průběhu výzdoby paláce. Návrhy na fresku prováděl Giulio koncem roku 1531 a s vlastní realizací začal v březnu 1532. Zakreslení čtvercové sítě na námi sledované kresbě naznačuje, že se jedná o jednu z posledních studií pro centrální scénu. Pro své kreslířské kvality, přesnou atribuci a také rozměr patří Giuliova kresba k chef d´oeuvre celého kroměřížského souboru. (mm)

8 I Staré umění

Staré umění I 9

Anthonis van Dyck (����–����) Anglický král Karel I. a jeho manželka Henrietta Marie Tiziano Vecellio, zv. Tizian (�����/����–����)

Apollón a Marsyas

(1550–1576) / olej, plátno, 220�×�204 cm Arcibiskupství olomoucké

Jedno z nejpozoruhodnějších uměleckých děl minulosti vůbec znázorňující scénu z Proměn římského básníka Publia Ovidia Nasa (43 př. n. l.–17 n. l) namaloval v pozdních letech svého života benátský malíř Tizian Vecellio. Ačkoli je plátno od svého „znovuobjevení“ v roce 1924 ve sbírkách kroměřížského zámku častým cílem pokusů o odpovídající interpretaci, není jeho vyznění dodnes zcela jasné. Spirituální povaha novoplatónských výkladů a/ nebo eschatologické chápání obrazu jako kontemplativní zpovědi stárnoucího malíře přechází až k demytizovanému nahlížení plátna coby jednoho ze série obrazů, malovaných (zčásti však nedodaných) na zakázku pro vdovu po českém a uherském králi Ludvíku Jagellonském Marii Habsburskou. Kompozice zachycuje antický mýtus o pyšném satyru Marsyovi, který vyzval k hudebnímu souboji boha slunce Apollóna. Ačkoli se zprvu Marsyova flétna vyrovnala Apollónově lyře, poté co Apollón svou lyru obrátil a její tóny doprovodil zpěvem, bylo o vítězi rozhodnuto. Za trest byl rouhavý satyr pověšen na strom a zaživa stažen z kůže. Jeho přátelé pak hořce plakali a z jejich slz vytryskl pramen frygické řeky Marsyas. (mk)

(1632–1634) / olej, plátno, 104�×�176 cm Arcibiskupství olomoucké

Anthonis van Dyck studoval malbu v ateliéru známého antverpského malíře Hendrika van Balen. Nějakou dobu pracoval v ateliéru Petra Paula Rubense. Po krátkém pracovním pobytu v Londýně odjel na delší cestu do Itálie, kde postupně navštívil všechna známá kulturní centra a živil se zakázkami pro zdejší aristokraty. Od roku 1632 působil jako dvorní malíř anglického krále Karla I. Lze je považovat za zakladatele aristokratického portrétu a také školy anglických portrétistů v 18. století. Umění portrétu patřilo mezi specializované malířské obory, v nichž nizozemští mistři 17. století dospěli k velmi sofistikované podobě.

V našem dvojportrétu můžeme obdivovat nejčistší esenci tohoto umění. Předobrazem kompozice, určené pro výzdobu královského sídla v londýnském Sommerset House, bylo starší plátno Daniela Mytense. Královský pár je zobrazen v polopostavách v předním plánu kompozice. Jejich šat, na němž je malířskými prostředky bravurně zachycena struktura jeho jednotlivých součástí, hraje barevnou kombinací bílé a červené. Tento motiv zřejmě odkazuje k věčné propojenosti jejich životů. Symbolický význam mají i předměty, které si manželé vyměňují – tedy vavřínový věnec a olivovou ratolest – symboly vítězství a míru, které charakterizují svazek představitelů Anglie a Francie. Na působivosti obrazu dodává i pozadí, kde malíř zvláštním, až divadelním způsobem rozhrnuje dva boční těžké tmavozelené závěsy, aby za nimi otevřel pohled do otevřené krajiny s vysokým oblačným nebem. Jakoby královský pár oznamoval své poselství celému světu. (ge)

10 I Staré umění

Staré umění I 11

Christoph Hoffmann Medaile – Dvacetidukát

Bernardo Cavallino (����–����) Kojící Madona

(poslední třetina 17. století) / zlato, 63,7 mm, 69,387g Olomouc, vydáno Karlem II. z Lichtensteinu-Castelkorna Arcibiskupství olomoucké

Neapolské malířství 17. století je pro svou expresivitu, živost a pestrost forem jednou z nejzajímavějších kapitol italského barokního umění. V Neapoli se střetávalo velké množství politických, obchodních a kulturních vlivů nejen z celé Itálie, ale také z Francie, Španělska a Flander, které se výrazně odrážely v místním umění. Také tvorba neapolského malíře Bernarda Cavallina v sobě zahrnuje celou řadu inspiračních zdrojů syntetizovaných do jedinečného uměleckého jazyka. Jeho bravurní práci s barvou a světlem můžeme obdivovat na olomouckém obraze Kojící Madony. Toto téma se objevuje v křesťanském umění již od raného středověku zvláště na byzantských ikonách a jeho obliba se znovu vrací v období baroka, kdy kulminuje mariánská úcta. Cavallino se ztvárnění tohoto mystického tématu zhostil s velkou vroucností a intimitou, plátno v sobě skrývá silný emocionální náboj. Matka Boží svým naléhavým pohledem navazuje s divákem velmi osobní vztah a vybízí jej k vnitřnímu dialogu, zamyšlení nad vlastním příběhem. (ge)

Medaile se spolu se třemi dalšími velkými zlatými medailemi Karla Lichtensteina o váze 20 a 22 dukátů, uloženými v arcibiskupské sbírce, řadí k nejhonosnějším ražbám kroměřížské mincovny.

Po stranách erbu na reversu medaile jsou umístěny v ohybech kartuše iniciály rytce C.-H. Christoph Balthasar Hoffmann byl dlouholetým rytcem kolků mincí a medailí v kroměřížské biskupské mincovně, jeho působení je zde doloženo nejpozději již k roku 1672. Setrval zde až do konce panování biskupa Karla II. z Lichtensteinu-Castelkorna, tedy do roku 1695. Zemřel v roce 1698 ve věku asi 55 let. Jeho další známou prací bylo rytí biskupských erbů na užitné předměty. V roce 1692 sám uvádí, že doposud vyryl již 812 velkých i malých biskupských znaků. Datování medaile lze odhadnout jen přibližně, podle stáří portrétu a dílčích srovnávacích znaků se soudobými mincemi můžeme její vznik klást do pozdního období biskupova panování. Razidla líce i rubu této medaile patří mezi pouhé tři kusy, které se zachovaly z celé éry kroměřížské mincovny. Spolu s dalším lícním razidlem Lichtensteinovy medaile jsou uloženy ve vídeňském kabinetu. (jv, oz)

kolem 1650 / olej, plátno, 92,5�×�75,5 cm Muzeum umění Olomouc

12 I Staré umění

Výtvarná kultura 19. století I 13

�. Výtvarná kultura ��. století Muzeum moderního umění | Mansarda

Giovanni Giuliani (����–����) Amor a Psyché

1702 / terakota, v. 47 cm / Muzeum umění Olomouc Plastiky z pálené červené hlíny s náměty antického mýtu o krásné Psyché, do které se zamiloval bůh Éros (lat. Amor), vznikly jako bozzetta, tj. přípravné modely, k pískovcovým sousoším pro zahradu zámku ve Slavkově u Brna. Jejich objednavatelem byl hrabě Dominik Ondřej Kounic (1655–1705), který jako říšský vicekancléř působil ve Vídni. Právě zde se tehdy mohl seznámit s prací původem benátského sochaře Giovanni Giulianiho. Pro slavkovskou barokní zahradu vytvořila Giulianiho dílna početný cyklus pískovcových skulptur s náměty z antické mytologie. Během staletí však došlo v původním vybavení zahrady k mnohým přesunům a změnám a její barokní podobu lze tak dnes rekonstruovat jen stěží. Sousoší představující Amora a Psyché a Jupitera s Amorem zůstala jako jedna z mála na svých původních místech.

Oba modely jsou mistrovskými pracemi sochaře s charakteristickou živou, bezprostřední modelací, kterou výsledné dílenské realizace v pískovci již postrádají. (hz)

Podobně jako je tomu u sbírek starého umění, také kolekce výtvarné kultury 19. století, o niž pečuje Muzeum umění, má tři majitele. Vedle olomouckého arcibiskupství s jeho sbírkovými okruhy v Olomouci a na kroměřížském zámku je v muzejních depozitářích drobná, leč pozoruhodná soukromá sbírka a samozřejmě také sbírky státní. V arcibiskupských sbírkách jsou významné především tři okruhy, u nichž je možné sledovat systematickou sběratelskou činnost: soubory grafických listů vztahujících se k zahradní kultuře, která byla zejména v prostředí obou kroměřížských zahrad aktuální od konce 18. do poloviny 19. století. Dále malířská portrétní tvorba a konečně hudební sbírka s notovými záznamy Wolfganga Amadea Mozarta, Ludwiga van Beethovena ad. Perlou soukromé sbírky je charakteristické dílo předního představitele barbizonské školy Gustava Courbeta. Pro vznik muzejní sbírky byla zase důležitá především dvě období: Léta po roce 1900, kdy mohlo Historické muzeum města Olomouce (jeden z předchůdců Muzea umění) nakupovat z výstav, které tady pořádala Společnost přátel umění v Olomouci. A doba po založení Galerie výtvarného umění (dalšího muzejního předchůdce) v roce 1951, kdy se součástí veřejných sbírek stala řada děl získaných převody nebo nákupy. Výtvarná kultura 19. století nebyla v novodobé Olomouci nikdy (vyjma dokumentace architektury) systematicky sbírána. Přesto sbírky obsahují mnohá kvalitní díla především od středoevropských (německých, rakouských a českých) umělců. Doplňují je dvě kolekce japonského umění – arcibiskupská a státní – zaměřené vedle tradiční grafiky také na slonovinu. Z řady autorů uveďme alespoň několik jmen: Karl Friedrich Schinkel, Heinrich Friedrich Füger, Josef Führich, Anton Petter, Václav Brožík, Johann Baptist Lampi, Julius Eduard Mařák, Maxmilián Pirner, Luděk Marold, Eduard Veith. (pz)

14 I Výtvarná kultura 19. století

Výtvarná kultura 19. století I 15

Angelika Kauffmannová (����–����) – připsáno Truchlící Kalypsó

Josef Führich (����–����) Kladení Krista do hrobu

Angelika Kauffmannová, jedna z nejvýznamnějších malířek 18. a počátku 19. století, se proslavila především portrétním uměním, ale v její tvorbě se hojně objevují také velmi žádané alegorie, témata ze současné literatury, historické a mytologické náměty, k nimž náleží i olomoucká Kalypsó. Malířka zachytila Kalypsó během Odysseova odjezdu. Ve svém žalu si nymfa připadala k smrti nešťastná, bez hnutí setrvala na mořském pobřeží neustále obrácena k místu, kde Odysseus v dálce mizel z jejího dohledu. Pasivně trpící hrdinky nebyly na rozdíl od stoických hrdinů, velmi populárních v klasicistním malířství, v souladu se společenským ideálem. Kauffmannová je zobrazovala jako strnulé oběti silných emocí, které se neobětují tak jako mužští protagonisté, nehledají východisko prostřednictvím mučednické smrti, pročež jsou tak málo schopné projevit velikost ve svém zármutku. (mp)

Kroměřížské Kladení Krista do hrobu, ovlivněné podněty z Dürerových rytin, je názornou ukázkou Führichova pozdního nazarénismu. U příležistosti přípravy výstavy pětistého výročí Růžencové slavnosti Albrechta Dürera si kurátorka Olga Kotková všimla další zajímavosti tohoto obrazu. Odhalila nápadnou podobnost mezi Führichovou plačící Maří Magdalénou (na obraze zcela vlevo) a Pannou Marií na domalbě Dürerovy Růžencové slavnosti od Johanna Grusse. Führichovy elegantní světice podlouhlých obličejů se sklopenými zraky, výraznými špičatými nosy a lehce vystouplou bradou prozrazují, že se restaurátor Gruss poučil u svého přítele. Pokud by hledal inspiraci přímo v dílech starých mistrů (Dürer, Raffael) a jejich styl zkoušel sám převést do provinčního nazarénismu, asi by se neubránil uměleckému tápání.

Převzetí Führichovy typologie vytvořilo slohovou jednotnost Grussových doplňků. (mp)

(kolem 1775–1778) / olej, plátno, ovál, 27�×�21 cm Muzeum umění Olomouc

(před 1836) / olej, plátno, 104�×�73,3 cm Arcibiskupství olomoucké

16 I Výtvarná kultura 19. století

Výtvarná kultura 19. století I 17

Heinrich Mützel (����–����) podle Karla Friedricha Schinkela (����–����) Carský zámek Orianda na Krymu celkový pohled

1845 / barevná litografie, papír, 350�×�623 mm, 557�×�814 mm Arcibiskupství olomoucké Vedle návrhu na dostavbu athénské Akropole se Schinkel v poslední fázi své tvorby zabýval také dalším fantaskním projektem – rozlehlou novostavbou carského sídla vysoko na skalách na Krymu. Palácový komplex se měl skládat ze čtyř propojených objektů. Tři menší měly sloužit k ubytování dvorních dam a dalšího personálu, přední velký čtyřkřídlový objekt měl mít pravé boční křídlo vyhrazené pro panovníka, levé pro carevnu s dětmi a střední – otevírající se vyhlídkovými pavilony s terasami na moře – se společenskými prostorami. Uprostřed rozlehlého nádvoří obklopeného kolonádou měl stát pavilon ve tvaru starořeckého chrámu. Antikizující a částečně také orientální inspirace měly nepochybně stvrdit postavení ruského panovníka jako jednoho z autentických dědiců antického odkazu. (pz)

Václav Brožík (����–����) Smrt sv. Irie

1873 / olej, plátno, 160�×�130,5 cm / Muzeum umění Olomouc K namalování slavného obrazu inspirovala Václava Brožíka „balladická báseň“, kterou si během cesty vlakem přečetl na stránce Rodinné kroniky. Vzápětí po příjezdu do Mnichova vzniklo monumentální plátno zobrazující vrchol životního příběhu mladé světice. Svatá Iria (Irena) z portugalského Tomaru byla podle legendy zbožná dívka, která svůj život zaslíbila Bohu. Domov opouštěla jen tehdy, když se chtěla zúčastnit mše v chrámu sv. Petra. Právě tam ji zahlédl mladík jménem Britald, který se do ní zamiloval a nabídl jí sňatek. Iria však odmítla s tím, že složila slib čistoty a je rozhodnuta stát se jeptiškou. V tu dobu jistý mnich Remigius, jehož návrhy dívka rovněž nechtěla vyslyšet, rozšířil pomluvu o jejím těhotenství. Rozhořčený Britald se ihned rozhodl jednat – najal vojáka, který Irii vracející se z kostela probodl mečem a hodil do řeky. Tam její tělo našli benediktinští mniši. Příběh zaujal Brožíka natolik, že jej malířsky ztvárnil hned dvakrát – v roce 1873 a 1876. Obě verze obrazu zachycují tragický vrchol legendy, kdy vrah po hrůzném činu pozvedá bezvládné dívčino tělo, aby je vrhl do řeky Nabão. (jh)

18 I Výtvarná kultura 19. století

Výtvarná kultura 19. století I 19

Bratři Thonetové / August Thonet (����–����) Houpací lehátko č. ����

(80. léta 19. století) / ohýbané bukové dřevo, rotangový výplet, 77�×�50�×�177 cm / Muzeum umění Olomouc

Houpací lehátko (sofa) č. 7500 je pro svůj elegantní tvar a dokonalé proporce považováno za jeden z nejkrásnějších modelů ohýbaného nábytku. Přestože je vedeno podobně jako většina vzorů jako anonymní návrh, přisuzuje se jeho autorství Augustu Thonetovi, jednomu ze synů Michaela Thoneta. Ladná konstrukce tvořená monumentálními ohýbanými křivkami dřeva z bukového masivu dřeva je vypletena rotangem. Poprvé se lehátko objevilo v katalogu firmy Gebrüder Thonet v roce 1883. Výroba houpacích křesel, židlí, lehátek vzrostla silně v 80. letech především díky vlivu Anglie a Ameriky, kde byla velmi oblíbena (Evropa se seznámila s tímto typem nábytku poprvé v roce 1851 na Světové výstavě v Londýně, kde bylo vystaveno Cooperovo americké houpací křeslo z kovové pásoviny). (aš)

Josef Václav Myslbek (����–����) Sv. Václav na koni (model k pomníku 1/10) (1894) / bronz, v. 95 cm / Muzeum umění Olomouc

Pomník sv. Václava byl s tvorbou Josefa Václava Myslbeka spjat po velmi dlouhou dobu, neboť sochař prací na něm strávil třicet pět let svého života, aby nakonec vytvořil vrcholné dílo monumentálního realismu. Návrhy této jezdecké sochy se začal umělec zabývat již v roce 1887. Během let se podoba sochy měnila, jak se Myslbek snažil dosáhnout ztvárnění své ideální představy.

Inspirací mu bylo italské renesanční sochařství (Donatello, Brunelleschi), stejně jako dílo významných představitelů českého malířství 19. století (Mánes, Aleš). V roce 1894 byla na zhotovení svatováclavského pomníku vyhlášena soutěž, z níž Myslbek vyšel jako vítěz. Až do této doby uvažoval pouze o zobrazení jediné figury – svatého Václava na koni – avšak v následujícím roce doznal návrh pomníku změnu v podobě reliéfů a později postav českých zemských patronů umístěných po stranách vysokého soklu. Na výsledné realizaci na Václavském náměstí v Praze doprovázejí svatého knížete tito světci: sv. Ludmila, sv. Anežka Česká, sv. Prokop a sv. Vojtěch. Poslední ze soch byla na své místo osazena až po umělcově smrti. (jh)

20 I Výtvarná kultura 1890–1947

Výtvarná kultura 1890–1947 I 21

�. Výtvarná kultura ����–���� Muzeum moderního umění | Obrazárna

Galerie výtvarného umění v Olomouci založená v roce 1951 převzala několik starších sbírkových okruhů především z Muzea hlavního města Olomouce, zdejšího Klubu přátel umění (jehož stálou expozici ve třicátých letech doplňovalo zápůjčkami Ministerstvo školství a národní osvěty) a z různorodých poválečných převodů. Pro budování sbírky umění první poloviny 20. století však měla rozhodující význam akviziční činnost padesátých a především šedesátých let. Rozvíjela se jak v rámci tradičních sbírkových okruhů (malířství, sochařství, kresba, grafika), tak tehdy ojediněle v oblastech užité grafiky a později (v sedmdesátých a osmdesátých letech) také shromažďováním dokumentace architektury. Výraznou specializací se stala velmi kvalitní kolekce českého sochařství, která mj. souvisela s bilancujícími expozicemi soudobého sochařství v olomouckých parcích. Tato škála byla od počátku devadesátých let dále rozšiřována o fotografii, užité umění (především sedací nábytek) a knihu (zejména z hlediska avantgardní typografie). Kromě základních stylových poloh přelomu století (secese, symbolismus, kubismus, expresionismus) tak jádro těchto sbírek tvoří celý rejstřík různorodých projevů tzv. klasické moderny dvacátých, třicátých a čtyřicátých let. Na jubilejní výstavě jsou představeny ukázky vrcholných děl Emila Filly, Jana Preislera, Jana Štursy, Josefa Čapka, Otto Gutfreunda, Františka Tichého, Františka Hudečka, Vincence Makovského, Hany Wichterlové, Toyen a mnoha dalších autorů. Sbírka byla sice vždy orientována na české umění, ale v posledním desetiletí se ji podařilo doplnit také o některé významné zahraniční autory (Heinrich Maria Davringhausen). (pz)

Jan Preisler (����–����) Velikonoce

1895 / uhel, papír, 54,5�×�16,5 cm, 54,5 ×�43 cm, 54,5�×�16,5 cm / Muzeum umění Olomouc Velikonoce patří k významným ikonám českého symbolismu 90. let 19. století, vždyť právě touto prací na sebe upozornil Jan Preisler jako na výrazný talent nastupující nové umělecké generace. Uhlem kreslený triptych autor vytvořil v roce 1895 a tímto prvním autonomním dílem se také představil veřejnosti. Získal za něj prestižní Goldsteinovu cenu v soutěži o nejlepší kresbu pro ilustrovaný týdeník Světozor a časopis ji otiskl 10. dubna 1896 jako velkou reprezentativní reprodukci s komentářem.

O rok později byla také kresba vystavena na výstavě Krasoumné jednoty a kritikou oceňována pro svou formální dokonalost i hloubku citového prožitku. Preisler byl díky této práci objeven jako „nový silný talent český“. V oblíbené formě triptychu pojatého autorem jako parafráze oltářního obrazu zpracoval Preisler téma mystického zážitku mladého jinocha – pasáčka, jeho vizi naznačující duchovní a psychické probuzení, spojené s nově probouzející se přírodou, nástupem nového přírodního cyklu a evokovaného zřejmým sluchovým zážitkem rozezněných velikonočních zvonů a vizuálními představami. Umělecký výraz díla je nevšední, vymyká se popisnosti či literárnosti. Symbolika Velikonoc, Kristovo ukřižování, spojované s duchovní transformací člověka, je u Preislera vyjádřena horoucím prožitkem světské postavy umístěné ve střední části triptychu. Živá symbolistní atmosféra kresby navazuje na prerafaelitské tendence v umění, které mají u Preislera své jedinečné vyjádření. (aš)

22 I Výtvarná kultura 1890–1947

Výtvarná kultura 1890–1947 I 23

Josef Mařatka (����–����) Opuštěná Ariadna

1906 / bronz, v. 30,5 cm, š. 25 cm / Muzeum umění Olomouc

Secesní plastika Opuštěná Ariadna z roku 1903 patří v českém sochařství k základním dílům, předznamenávajícím posun ve vývoji žánru. Josef Mařatka, který na AVU v Praze získal v letech 1896–1898 u Myslbeka kvalitní základ v naturalistickém pojetí lidské postavy, dále zhodnocoval a prohluboval ve své práci vztah formy a obsahu. Pařížské Mařatkovo školení u Augusta Rodina, jehož se stal na přelomu století přímým žákem a také asistentem, zásadně ovlivnilo další rozvoj jeho tvorby. Zprvu pod Rodinovým vedením vytvářel plastické studie rukou a nohou a souborem ženských aktů z let 1902–1903 pak přinesl v českém sochařství novou kvalitu osvobozenou od naučených postojů ke kompozici. Motiv z antické báje, v němž dcera krétského krále Mínoa odloučená osudem od milovaného Thésea se žalem utrápí k smrti, vyjádřil autor v plastice ženského aktu, plném napětí, citové trýzně a bolesti. Ztvárnění motivu je prosté popisnosti, socha představuje zcela svobodné pojetí aktu. Pomůckou byly autorovi kresby těla v pohybu, v nepravidelných rytmických křivkách. Dynamická křivka sochy Ariadny, docílená uzavřeným obloukem prudce sehnutého těla opírajícího se o skálu, je výkřikem zoufalství, nenaplněnosti, prázdnoty. Formální myšlenka prázdného prostoru v uzavřené obrysové linii ženského těla, tzv. „vnitřního“ sochařského prostoru, je považována za nový radikální a moderní výraz secesního symbolismu. Mařatkova neopakovatelná umělecká individualita se zde opírá o intuici a vnitřní nutnost vyjádření, zcela v souladu s myšlenkou „nové krásy“ vyjádřené F. X Šaldou v jeho slavném eseji Nová krása z roku 1903. (aš)

Josef Hoffmann (����–����) Křeslo polohovací, Sitzmaschine (navrženo pro sanatorium Westend v Purkersdorfu u Vídně)

1905, (J. & J. Kohn) / ohýbané bukové dřevo, prořezávání, v. 110 cm, š. 65 cm, h. 82 cm, polštáře: 75�×�28 ×�10 cm, 105�×�55�×�4 cm / Muzeum umění Olomouc

Ztělesněním vídeňské geometrické secese v nábytkové tvorbě se stalo polohovací křeslo Sitzmaschine (stroj na sezení), které bylo v roce 1905 navrženo Josefem Hoffmannem původně pro Sanatorium Westend v Purkersdorfu u Vídně a dostalo se od roku 1906 do výroby ohýbaného nábytku firmy J. & J. Kohn pod katalogovým číslem 669. Později několik sérií vyráběly i další firmy na výrobu ohýbaného nábytku. Přísnou architekturu geometrické konstrukce křesla podtrhuje pravoúhlý dekor průřezů v překližce v bočnicích i v polohovacím opěráku křesla. Hoffmann ztvárnil výtvarně i způsob polohování opěráku s posunováním ocelové tyče do tvarovaných ocelových zarážek. Výrazným charakteristickým detailem jsou dekorativní oválky zajišťující zpevněné spojení sedáku a noh nábytku. Křeslo sice navázalo na oblíbené morrisovské křeslo, ale jeho tvarosloví je novou kvalitou. Je moderním uměleckým artefaktem, objektem stojícím na nové hranici, která posunula chápání jedinečného díla užitné hodnoty jako díla rovnocenného s tzv. vysokým uměním. (aš)

24 I Výtvarná kultura 1890–1947

Výtvarná kultura 1890–1947 I 25

Otto Gutfreund (����–����) Úzkost

(1911–1912) / bronz, v. 147 cm, Muzeum umění Olomouc

Umělecký odkaz sochaře Otto Gutfreunda lze považovat za jeden z nejvýznamnějších českých vkladů do světového kulturního dědictví. Byl jedním z prvních, kteří aplikovali formální a myšlenkové kubistické postupy v sochařské tvorbě. S kubismem se seznámil již v době svých studií v ateliéru Émila Antoina Bourdella na Académie de la Grande Chaumiére v Paříži (1909–10). Jeho umělecký rukopis je velkorysou syntézou širšího studijního záběru, který byl zaměřen vedle domácí tradice (František Bílek, Jan Štursa) a soudobé francouzské tvorby (od Augusta Rodina, Émila Antoina Bourdella až po Pabla Picassa) na německý expresionismus (okruh berlínské Galerie Der Sturm), ale také na české i francouzské gotické sochařské umění. Od setkání s Picassovou Hlavou Fernandy (1909), kterou již v roce jejího vzniku přivezl z Francie do Prahy Vincenc Kramář, se Gutfreund zabýval vztahem plochy a objemu. Tyto úvahy jej vedly přes komornější dílo Při toaletě (1911) až po jeho stěžejní práci, jíž je socha Úzkost. Námět postavy schoulené v úzkostném strachu z prožitého i nepoznaného je jedním z nejčastěji opakovaných témat evropského umění od dekadence až po expresionismus (Edvard Munch, Alfred Kubin, Josef Čapek, Franz Kafka). Socha Úzkost je klíčovým dílem pro české umění dvacátého století, ale i v celoevropském kontextu tvoří významný milník na cestě od expresionismu ke kubistickému výtvarnému jazyku. (ib)

Emil Filla (����–����) Žena s vějířem

1917 / olej, plátno, 78�×�56 cm / Muzeum umění Olomouc Emil Filla, malíř, grafik, kreslíř, sochař a teoretik umění, je jednou ze zakladatelských osobností českého moderního umění. Iniciátor vzniku skupiny Osma (1907), člen S.�V.�U. Mánes (od r. 1909) a spoluzakladatel Skupiny výtvarných umělců (1911–1912). Jeho význam spočívá především v jeho progresivním a inovativním smýšlení, které jej přivedlo do čela umělecké avantgardy. Jako jeden z prvních českých umělců si osvojil kubistickou metodu (v letech 1912–1913) a stal se jejím průkopníkem a šiřitelem. Obraz Žena s vějířem vznikl v době Fillova holandského pobytu, kam se musel po vypuknutí válečného konfliktu uchýlit z Paříže. Na obraze je patrný vliv zakladatelů kubismu Pabla Picassa a Georgese Braqua, ale současně holandského zátiší a krajinomalby 17. století, kterými se Filla teoreticky zabýval. Obraz se vyznačuje dramatickým šerosvitem a promyšlenou prací s malířskou hmotou. (ib)

26 I Výtvarná kultura 1890–1947

Výtvarná kultura 1890–1947 I 27

Jaromír Funke (����–����) Kompozice – sklo a koule (Zátiší s míčkem) (1923) / bromostříbrná fotografie, papír, 143�×�216 mm Muzeum umění Olomouc

Jaromír Funke patří společně s Jaroslavem Rösslerem (1902–1990) k průkopníkům moderní české fotografie. V průběhu dvacátých až čtyřicátých let 20. století se podílel na jejím rozvoji, a to nejen svým výtvarným dílem, ale i teoretickými studiemi a články. Byl také činný jako pedagog. Jednou z hlavních linií jeho tvorby bylo téma zátiší. Sestavoval je z geometrických prvků (míček, obdélné skleněné plochy, sklenice) do kompozičně čistých a přehledných celků. Jeho dílo je syntézou puristického myšlení, konstruktivistické racionality, později i poetistické a surrealistické hravosti.

A přestože dnes přijímáme Funkeho dílo jako avantgardní a experimentální, jeho autor byl zastáncem čisté, nemanipulované fotografie, u níž zdůrazňoval především myšlenku a obsah. (šb)

Toyen (����–����) Květena spánku

1931 / olej, plátno, 116�×�81 cm / Muzeum umění Olomouc Malířka Toyen, vlastním jménem Marie Čermínová, je jednou z nejuznávanějších osobností české umělecké avantgardy. Zásadním momentem v její tvorbě byl až odchod do Paříže, kam se závěrem roku 1925 společně s Jindřichem Štyrským přestěhovala.

Svět snu, podvědomí a fantazie, který byl jedním z hlavních zdrojů jejich inspirace, je spojoval se surrealistickým hnutím.

Obraz Květena spánku je jedním z nejvýznamnějších pláten, vzniklých již po návratu do Prahy (1929), ale ještě před založením Skupiny surrealistů v ČSR (1934), kterou Toyen společně s Jindřichem Štyrským, Karlem Teigem a Vítězslavem Nezvalem založila. Biomorfní struktury, torza drapérií, objekt ambivalentně připomínající jádro vlašského ořechu nebo zvrásnění mozkové kůry, stejně jako uhrančivá barevnost, to jsou již typické atributy surrealistické obraznosti. Toyen obraz namalovala roku 1931 a již následujícího roku byl vystaven na významné výstavě Poesie 1932, pořádané S.�V.�U. Mánes v Praze, kde se objevil v kontextu nejvýznamnějších děl světové avantgardy (Hans Arp, Max Ernst, Satvador Dalí, Joan Miró, Paul Klee, YvesTanguy a další). (jo)

28 I Výtvarná kultura 1890–1947

Výtvarná kultura 1948–2011 I 29

�. Výtvarná kultura ����–���� Muzeum moderního umění | Trojlodí

František Janoušek (����–����) Varianta k Večernímu máji 1936 / uhel, pastel, papír, 582 ×�740 mm Muzeum umění Olomouc

Umělecký odkaz Františka Janouška není příliš rozsáhlý. Jeho vrcholné dílo, vycházející z kubismu a především ze surrealismu, vznikalo v rozpětí patnácti let. Přesto dnes náleží ke klasikům české moderny. Počínaje dnes již legendární výstavou Poesie 1932 nechyběl František Janoušek na žádné významnější výstavě moderního českého umění. V jeho tvorbě má významné místo kresba, která vznikala paralelně s jeho malířskou tvorbou a má vůči ní většinou autonomní postavení. Kresba, která je ve sbírkách Muzea umění Olomouc uložena pod názvem Varianta k Večernímu máji, náleží k Janouškovým vrcholným dílům. Obdobně jako na rozměrném plátně s názvem Večerní máj (1936), je jeho tématem agrese a její bezmocná oběť. Téma je spjaté s narůstajícím napětím v Evropě, umocněné umělcovými otřesnými zážitky z fronty 1. světové války. Vypjatá imaginace vycházející z autorových existenciálních pocitů provází dílo posledních šesti let jeho krátkého života. Vystavená kresba patří k jedněm z uměleckých vrcholů tohoto tvůrčího období. (ib)

Sbírky, které se formovaly po celou druhou polovinu 20. století a první decennium století následujícího, měly roztodivné osudy.

Po nadějeplných šedesátých letech, kdy se Galerie výtvarného umění v Olomouci začala specializovat na české moderní sochařství a užitou grafiku a současně se začala otevírat světu, nastal značný úpadek a útlum v normalizačním dvacetiletí. Teprve po roce 1989 získal nástupce galerie Muzeum umění Olomouc adekvátní výstavní prostory, pro staré umění byla vybudována Arcidiecézní muzea v Olomouci a Kroměříži a bylo možné začít doplňovat sbírky moderní a současné výtvarné kultury. Jak pokračováním v dříve rozvíjených tématech (sochařství, kresba a vůbec práce na papíře včetně architektury), tak s akcentem kladeným na nové výtvarné druhy či okruhy (art brut, akční umění, autorská kniha), ale především na to, co nebylo možné – zejména z ideologických důvodů – sbírat dříve. V posledním desetiletí se pokusem o překročení úzkých národních hranic stal projekt Středoevropského fora Olomouc. O sběratelské činnosti muzea zaměřené na shora zmíněnou problematiku může vypovědět alespoň několik jmen: Vladimír Boudník, Jiří Kolář, Mikuláš Medek, Adriena Šimotová, Aleš Veselý, Robert Piesen, Josef Šíma, Anna Zemánková, Cecilie Marková, Františka Kudelová, Eva Kmentová, Karel Malich, Zdeněk Sýkora, Hugo Demartini, Dalibor Chatrný, Stanislav Zippe, Stanislav Kolíbal, Karel Nepraš, Pavel Nešleha, Zdeněk Beran, Milan Knížák, František Skála, Michael Rittstein, László Fehér, István Nádler, Imre Bak, Dóra Mauer, Jozef Jankovič, Alex Mlynárčik, Dezider Tóth, Rudolf Fila, Rudolf Sikora, Miloš Urbásek, Otis Laubert, Laco Teren, Magdalena Abakanowicz, Leo Nusberg, Francisco Infante. (pz)

30 I Výtvarná kultura 1948–2011

Výtvarná kultura 1948–2011 I 31

Yves Klein (����–����) Table bleue (Modrý stůl)

(1961–1963) / ocel, překližka, plexisklo, sklo, pigment IKB, 40�×�125,5�×�100 cm, v. schránky 7,5 cm Muzeum umění Olomouc

Francouzský malíř, akční a konceptuální umělec, jeden ze zakladatelů monochromní malby, je jedním z nejdůležitějších poválečných umělců, který dodal současnému umění řadu významných impulzů. Kromě malby (modré, zlaté a ohňové monochromy) pořádal například antropomorfické akce či přesněji ve své době skandální představení, kdy za doprovodu komorního orchestru otiskoval na plátna nahá ženská těla pomalovaná modrou barvou.

Vedle toho Kleina snad nejvíce proslavilo pro něj příznačné užití zvláštní ultramarínové barvy (Kleinova modř) a rovněž experimenty s různými materiály a technikami, mezi něž patří i objekt Table bleue, vyráběný na základě autorova modelu z roku 1961 v dalších edicích (později pod dohledem Kleinovy vdovy Rotraut Klein-Moquay). Modrý stůl je originální dílo s možností funkčního využití, jehož jádro tvoří plexisklová schrána naplněná modrým patentovaným pigmentem jako IKB (International Klein bleue).

Modrá barva má v autorově díle funkci symbolu svobody, meditace a hloubky duchovního poznání. Sám autor se o ní vyjádřil následovně: „modrá je nekonečná hloubka nebes; modrá vyplňuje duchovní energií prostor mezi předmětem a pozorovatelem; modrá vede k transcendentním zážitkům.“ (aš)

Aleš Veselý (����) Pavoučí věž

1967–1968 / nerezová ocel, v. 370 cm Muzeum umění Olomouc Tvorba Aleše Veselého se formovala v umělecké generaci, která hledala východiska ze stereotypů jak ideologicky diktovaného socialistického realismu, tak nově objevovaného modernismu.

Zajímaly je možnosti práce s malířskou a sochařskou hmotou, chtěli jejím prostřednictvím vyjádřit své niterné pocity a filozofické názory. Jejich generačním vystoupením byly dvě neoficiální výstavy Konfrontace I a Konfrontace II, z nichž ta druhá proběhla v ateliéru Aleše Veselého. Přítomnost na obou výstavách byla pro Aleše Veselého důležitým momentem, od nějž se odvíjela jeho další tvorba přes účast na Bienále mladých v Paříži (1965), kde získal Cenu kritiky za sochu Židle uzurpátor, až po pozvání na mezinárodní Sympózium prostorových forem v Ostravě (1967), kde měl poprvé možnost pracovat s velkými formáty. Vznikla tam dnes již legendární socha Kaddish.

V souvislosti s ní vytvořil sedm třímetrových ocelových plastik (Výstražné znamení, Strážce, Pavoučí věž, Zavěšené břemeno, Vykonavatel, Testimony a Memento), z nichž některé jsou dnes trvale instalovány v prestižních zahraničních kolekcích. Pavoučí věž měla být přípravnou variantou k soše Věž – Zvon, jíž se chtěl Aleš Veselý účastnit soutěže pro Památník Terezín (1968). Na kontrastech lability a stability, hmoty a křehkosti vybudoval sochu evokující tísnivou atmosféru místa. Jak použité materiály a způsob jejich aplikace, tak existenciální myšlenkové zázemí staví dílo Aleše Veselého do kontextu tvůrců Nového realismu Jeana Tinguely a Richarda Stankiewicze. (ib)

32 I Výtvarná kultura 1948–2011

VAL: Viera Mecková (����) – Alex Mlynárčik (����) – Ľudovít Kupkovič (����) Heliopolis

(1968–1974) / sádra, dřevo, kov, plexisklo, 101�×�101�×�50 cm Muzeum umění Olomouc

Model zobrazuje návrh olympijského města Heliopolis, položeného na vrcholcích Vysokých Tater. Autorem návrhu z přelomu 60. a 70. let minulého století je slovenská skupina VAL – konceptuální umělec Alex Mlynárčik a architekti Ľudovít Kupkovič a Viera Mecková. Heliopolis patří do sféry světové prospektivní architektury. Vizionářský projekt města ve tvaru obrovského ptačího hnízda o průměru více než kilometr se zabývá otázkou zajištění vhodných prostor pro rostoucí nároky sportu a turismu při zachování maximální ochrany původní tatranské přírody. Podle plánu je v centrálním kruhu města o 60 podlažích koncentrována infrastruktura, obytné a společenské funkce. Kolem hlavního kruhu Heliopolisu se v celé oblasti Vysokých Tater nachází několik zón – zóna olympijských sportů, zóna sportu a rekreace, zóna turistiky a horolezectví a zóna ticha. V konečném důsledku projekt Heliopolis není utopií, je spíše hledáním možností rovnováhy mezi přírodou a požadavky civilizace. (kg)

Výtvarná kultura 1948–2011 I 33

Magdalena Abakanowicz (����) 12 Seated Figures ( 12 sedících postav)

1974–1976 / juta, pryskyřice, kovová podnož, 12 postav, každá 145��×�47�×�75 cm / Muzeum umění Olomouc Magdalena Abakanowicz představuje jednu z nejvýraznějších osobností evropského výtvarného umění 20. století. Vedle Louise Bourgeois, Evy Hesse nebo Rachel Whitereadové patří také mezi nejvýznamnější sochařky 2. poloviny 20. století. Světové umění obohatila o prvek monumentální bezhlavé figury, která se stala zástupným symbolem pro vyjádření trpkých prožitků člověka v moderní společnosti. Od roku 2011 se ve sbírce Muzea umění Olomouc nachází soubor dvanácti sedících figur v životní velikosti, které autorka vytvořila v letech 1974 až 1976 ve stísněném varšavském ateliéru. Figury jsou esencí normalizační atmosféry, kterou autorka smísila s osobní zkušeností z druhé světové války. Skupina postav je osobitým vyjádřením pocitů odcizení a nepochopení, svým rozsahem také upozorňuje na nebezpečí chování davu a manipulativnost a demagogii totalitních režimů. (šb)

34 I Výtvarná kultura 1948–2011

Andy Warhol (����–����) Brillo

1988 / vydala Galerie Ronny van de Velde, Antverpy 1988, kniha – objekt s originálními sítotisky, 268�×�254�×�47 mm, 240�×�242�×�35 mm / Muzeum umění Olomouc Jméno Andy Warhola, výtvarníka slovenského původu, bývá často zmiňováno jako synonymum uměleckého hnutí pop artu.

Mezi Warholovými díly najdeme opakující se řady vyobrazení spotřebních produktů (plechovky od Campbellovy polévky, láhve od Coca Coly), ale rovněž politických osobností či hvězd pop kultury (Marilyn Monroe, Elvis Presley). Sem také zapadá jeho krabice od pracího prášku Brillo, kterou umělecký kritik Artur Danto označil jako jeden z příkladů konce západního umění.

S Warholovým dílem se ale pojí i vtipné historky. Například v roce 1963, při převozu exponátů na výstavu do zahraniční, byly krabice Brillo odmítnuty celníkem jako umělecká díla. Byla naopak klasifikována jako obchodní artikl podléhající speciálnímu celnímu poplatku. Nejen Warholovo dílo, ale i on sám byl kontroverzním umělcem, který rozvířil otázku, „co ještě je umění?“, protože mnoho z jeho děl vznikalo kolektivně v umělecké dílně, kde se kdokoli mohl stát umělcem a kde mohl mít každý nárok „na svých 15 minut slávy“. (gr)

Výtvarná kultura 1948–2011 I 35

Zdeněk Sýkora (����–����) Line č. 56 (Humberto)

1988 / olej, plátno, 200�×�200 cm / Muzeum umění Olomouc

V pořadí padesátá šestá Linie (tímto jednoduchým způsobem autor pojmenovával své obrazy od roku 1974) zaujímá v Sýkorově díle důležité místo svojí výraznou a dynamickou barevností.

První obrazy s námětem linií autor namaloval v roce 1973. Tím se zároveň uzavřela předchozí, neméně vzrušující etapa jeho práce – desetileté období tzv. struktur. Už v roce 1964 Zdeněk Sýkora patrně jako první malíř v dějinách výtvarného umění využil počítač jako pomocný nástroj při kompozičním řešení obrazu.

Program na určování pozic jednotlivých elementů ve struktuře vytvořil ve spolupráci s matematikem Jaroslavem Blažkem.

Struktury podléhaly přísným a předem stanoveným pravidlům, počítač se řídil těmito pravidly a řešil zadání. Naproti tomu „žížaly“ – jak autor své liniové obrazy někdy nazýval – jsou založeny na uplatnění náhodnosti v systému, který si autor vytvořil a na jehož rozvíjení s ním od roku 1985 spolupracovala jeho žena Lenka. Počítač dodává pouze řady náhodných čísel pro všechny parametry obrazu, např. pro šířky, barvy, délky linií. Každý obraz tedy nejprve existoval jako číselná partitura, tu potom autor převedl klasickým způsobem malbou na plátno, jako by hrál skladbu podle not. A proč dal malíř obrazu ještě jeden název?

Jeho samotného prý překvapilo, jak „bláznivý“, cirkus připomínající obraz vznikl. Plátno tak předčilo jeho očekávání ve všech směrech, dokonce si na zvláštní kombinace barev musel sám zvykat, takže se Humberto na rok ocitl ve vedlejším pokoji. Nakonec se ale stal oblíbeným reprezentantem Sýkorova díla. (ld, ls)

36 I Výtvarná kultura 1948–2011

František Skála (����) Tóny klinické smrti

(1991) / asambláž, kombinovaná technika, 106�×�110�×�13 cm Muzeum umění Olomouc

František Skála (*1956), člen někdejší skupiny Tvrdohlaví, patří již od poloviny 80. let 20. století mezi významné osobnosti naší umělecké scény. Výstřední asambláže, objekty i sochy vytváří převážně z recyklovaných průmyslových a nalezených přírodních i umělých materiálů. Pro jeho objekty je charakteristický kontrast mezi použitým, často odpadovým materiálem a precizním řemeslným provedením. Skálova tvorba zahrnuje celou řadu témat, jejichž společným motivem je však život a jeho pomíjivost. Složitě komponovaná asambláž Tóny klinické smrti poukazuje na otázky konečnosti a smysluplnosti lidského počínání, honby za hmotnými statky a hromadění odpadů. Sám Skála se snaží programově odolávat tlaku přetechnizované společnosti, a tak nevlastní auto ani televizi. V roce 1991 se k jeho několika předchozím uznáním za ilustrátorskou tvorbu (např. 1984 a 1989 Nejkrásnější kniha roku) přidala i prestižní Cena Jindřicha Chalupeckého a v roce 2010 Cena Ministerstva kultury za přínos v oblasti výtvarného umění. (jo)

Výtvarná kultura 1948–2011 I 37

Veronika Bromová (����) Z cyklu Pohledy

(1998) / barevná fotografie, papír, pěnová deska, 2000�×�2000 mm / Muzeum umění Olomouc

Provokativní fotografie s šokujícím anatomickým detailem ve výřezu části hlavy spadá do širšího cyklu počítačově upravovaných a manipulovaných fotografií Pohledy. V něm autorka jako jedna z prvních v domácích podmínkách a za pomocí nových médií rozpracovala aktuální (a nejen feministické) téma krajních možností manipulace s lidským tělem, ať už máme na mysli jeho fyzickou nebo i psychickou podobu. Navázala tak na řadu velkých existenciálních témat točících se kolem otázky potlačované individuality, skrytého násilí, virtuálního i fyzického zneužití.

Autorčiny fotografie, které otevřeně zobrazují např. anatomii rozkroku, úst nebo nohou přispívají do širší diskuse o posunu hranic mezi svobodou a tyranií. Volbou témat, zálibou v autoportrétu a inklinací k inscenované fotografii lze Bromovou srovnat s americkou fotografkou Cindy Sherman (1954). (šb)

38 I Dokumentace

�. Dokumentace

Muzeum moderního umění | Salon Poslední část kolekce jubilejních výstav je věnována pokusu shrnout základní body a mezníky této problematiky. Z hlediska starého umění tedy počátky sbírání a vystavování výtvarného umění na Olomoucku a Kroměřížsku v souvislosti s mecenátem olomouckého biskupství od 16. století s vrcholem ve století následujícím. Jeviště jim vytvořily především olomoucká biskupská rezidence, zdejší kláštery, kanovnické paláce na Předhradí a kroměřížský zámek. Ale rovněž úpadek sběratelství v době osvícenství s následnými pokusy o jeho rehabilitaci v druhé polovině 19. a zejména první polovině 20. století. Konečně připomenutí první poválečné expozice starého umění v Olomouci z roku 1967 a samozřejmě také otevření obou arcidiecézních muzeí – olomouckého (2006) i kroměřížského (2007). Veřejné sbírky věnované výtvarné kultuře 19. a 20. století se v Olomouci mohly opřít o tradici měšťanského sběratelství, mecenátu a v přeneseném slova smyslu i snahy vytvořit z hlavních městských prostorů veřejnou glyptotéku. První zpřístupněné sbírky pak začaly vznikat v rámci nejstarších olomouckých muzeí v druhé polovině 19. století, jako výsledek výstavní činnosti Společnosti přátel umění v Olomouci kolem roku 1900 i meziválečného Klubu přátel umění. Vedle olomouckého arcibiskupství představovala další vrchol uměleckého mecenátu sběratelská a iniciační činnost rodiny Primavesi. Poválečné peripetie pak připomínají založení zdejší Galerie výtvarného umění v roce 1951, otevření Domu umění, výstavy ve Vlastivědném muzeu, zřízení normalizačních Pamětních síní a konečně rozvoj Muzea umění po roce 1989 v rámci tří objektů v Olomouci a Kroměříži včetně pokusu o vybudování Středoevropského fora Olomouc. Součástí muzejní činnosti jsou ovšem také knihovna, archiv a oba víceúčelové sály (Besední sál a Mozarteum), lektorská i edukační činnost. (pz)

Doprovodný program I 39 Animační programy Od 31. 10. | AMO | Galerie, Obrazárna, studio

Pro rozumy do antiky

Výukový animační program k výstavě Od Tiziana po Warhola | Muzeum umění Olomouc 1951–2011 (1) Staré umění Během času stráveného před vybranými obrazy s náměty starých řeckých bájí a pověstí ze sbírek Muzea umění Olomouc se budeme moci přesvědčit, zda k nám tyto mnohdy velmi dramatické příběhy stále promlouvají.

Poznáme tak nejen tajemství slavného Tizianova obrazu Apollón a Marsyas, ale i tragický osud mladého Faethóna či fatální následky, jež měl pro obyvatele Tróje Paridův soud. Ve zmíněných příbězích se budeme snažit nacházet analogie, které nám poskytnou alespoň teoretickou inspiraci pro řešení naléhavých problémů současnosti.

Program, který je založen na živé diskusi lektora s účastníky a zážitkových aktivitách, může funkčně doplnit výuku dějepisu, českého jazyka, výtvarné nebo občanské výchovy. Je vhodný pro II. stupeň ZŠ či SŠ. Délka programu: 90 minut.

Lektor: Marek Šobáň

Od 31. 10. | MMU | Mansarda, studio

Láska je jako večernice

Výukový animační program k výstavě Od Tiziana po Warhola | Muzeum umění Olomouc 1951–2011 (2) Výtvarná kultura 19. století Tato část expozice představuje divákům umělecké projevy období romantismu a symbolismu a zahrnuje například návrhy zahradní architektury a portréty. Animační program se formou výkladu, řízené diskuse a zážitkových aktivit věnuje konkrétním artefaktům, ale zabíhá i do jiných uměleckých disciplín (literatura či film). Řeči symbolů se tak studenti budou učit na artefaktech dané epochy, ale také na projevech moderního umění.

Animační program je vhodný pro žáky II. ZŠ a SŠ a může sloužit i jako doplnění učiva dějepisu a českého jazyka. Délka programu: 90 minut. Lektor: David Hrbek

Od 31. 10. | MMU | Mansarda

Jeden obraz stačí

Výukový animační program k výstavě Od Tiziana po Warhola | Muzeum umění Olomouc 1951–2011 (2) Výtvarná kultura 19. století Cyklus krátkých animačních programů nabídne soustředěnou práci s jedním a v jednom případě se dvěma exponáty. Programy jsou zaměřeny na silné příběhy a témata, které nabízejí samy obrazy. Artefakty však byly pečlivě vybírány i s ohledem na zajímavé, až strhující okolnosti, jež měly zásadní vliv na vznik jednotlivých exponátů. Formou výkladu, řízené diskuse a jedné zážitkové či výtvarné aktivity se tak studenti seznámí s vystavenými plátny. Vyučující si mohou vybrat z následující nabídky děl: 1 ) Angelika Kauffmannová (1741–1807), Truchlící Kalypsó 2 ) Josef Führich (1800–1876), Kladení Krista do hrobu 3 ) Antonín Chittussi (1847–1891), Trója – krajina, Julius Eduard Mařák (1832–1889), Bouře (Rozpoutané živly) 4 ) Maxmilián Pirner (1854–1924), Pohřeb víly 5 ) Thomas Burke (1749–1815), Pokárání Plinia mladšího 6 ) Gabriel von Max (1840–1915), Madona s dítětem Programy jsou vhodné pro II. stupeň ZŠ a SŠ.

Délka programu: 45 minut. Lektor: David Hrbek

40 I Doprovodný program

Doprovodný program I 41

Od 31. 10. | MMU | Obrazárna, studio

čt | 7. 2. | AMO

Výukový animační program k výstavě Od Tiziana po Warhola | Muzeum umění Olomouc 1951–2011 (3) Výtvarná kultura 1890–1947 Program si klade za cíl uvést mladé účastníky do podivuhodného světa moderního umění. Aby se jednou stali poučenými návštěvníky muzeí a galerií, je nutná alespoň základní znalost některých, v uměleckém provozu užívaných pojmů. Lektor je vysvětlí a ukáže na originálních malířských, sochařských a designérských dílech. Společně s dětmi tak uskuteční dobrodružné putování jednou epizodou dějin umění, kdy se výtvarná forma pod vlivem moderních uměleckých směrů postupně odkláněla od klasického zobrazení skutečnosti a dospěla až do úplné abstrakce.

Dílo A. van Dycka nás okouzlí svojí výjimečnou atmosférou a na chvíli se staneme návrháři královských šatů.

Ten flek může být i les!

Program je založen především na hře a zážitkových aktivitách. Rozvíjí také komunikativní dovednosti, je tudíž vhodný nejen jako doplněk výuky výtvarné výchovy, ale i českého jazyka ve všech ročnících I. stupně ZŠ.

Délka programu: 90 minut. Lektor: Marek Šobáň

Od 31. 10. | MMU | Trojlodí

Vlastní časoprostory a body protnutí

Výukový animační program k výstavě Od Tiziana po Warhola | Muzeum umění Olomouc 1951–2011 (4) Výtvarná kultura 1948–2011 Jakou atmosféru zažívali tvůrci v posledních šedesáti letech? Co je dobré o této době vědět? Kdo patří mezi významná jména? Jak reagovali umělci na společenskou a politickou situaci? A kde se o tom dozvíte?

Animační program se uskuteční přímo ve výstavních prostorách a naším společným cílem bude aktivní formou nahlédnout do dramatického světa umění posledních šesti desetiletí.

Animační program využívá výtvarné etudy k pochopení různých poloh tvorby a může doplnit výuku výtvarné výchovy, dějin umění nebo dějepisu. Je určen pro žáky II. stupně ZŠ a studenty SŠ. Délka programu: 90 minut. Lektor: Michaela Johnová Čapková

Co umění umí

muzejní animace pro nejmenší (2-6 roků) Projekt určený rodičům s dětmi představuje hravou formou výstavy Muzea umění Olomouc. Animace se konají vždy první čtvrtek v měsíci od 10 do 11 hodin a od 15.30 do 16.30 hodin.

Vstup je zdarma a na každou akci je třeba si předem rezervovat místo! Informace a rezervace: Mgr. M. Johnová Čapková, johncapkova@olmuart.cz , tel.: 585 514 174

čt | 1. 11. | MMU

Krajina je když…

Svoji vysněnou krajinu budeme objevovat a tvořit spolu s velkými umělci druhé poloviny 20. století.

čt | 6. 12. | AMO

Vánoční ladění

Atmosféru Vánoc připomenou exponáty Arcidiecézního muzea. čt | 3. 1. | MMU

Příběh vrstvení

Kouzlo vrstvení jednoduchých tvarů bude jistě pro malé tvůrce objevné a koláže se na chvíli stanou součástí výstavy Od Tiziana po Warhola.

Královský pár

čt | 7. 3. | MMU

Tváře, které neznáte

Setkání s díly významných umělců 19. století. Oku lahodící portréty malířů Brožíka, Hynaise či Machka budou inspirací pro nejmenší tvůrce.

Doprovodné akce

Změna programu vyhrazena

Říjen čt | 25. 10. | 18.30 hod. | MMU | Trojlodí

Od Tiziana po Warhola | Muzeum umění Olomouc 1951–2011

Vernisáž výstavy.

út | 30. 10. | 16.30 hod. | AMO | Galerie, Obrazárna

Komentovaná prohlídka výstavy Od Tiziana po Warhola | Muzeum umění Olomouc 1951–2011 (1) Staré umění Výstavou provede kurátor Ondřej Zatloukal.

Akce se uskuteční pouze v případě, že se dostaví minimálně 5 zájemců. Účastníci programu zaplatí vstupenku do muzea podle oficiálního tarifu.

st | 31. 10. | 18.00 hod. | AMO | sál Mozarteum

Od Tiziana po Warhola

Cyklus přednášek, který provází stejnojmennou výstavu k 60. výročí založení Muzea umění Olomouc.

Co je to Muzeum umění Olomouc?

Přednáška Pavla Zatloukala nejen o historii olomouckého muzea umění, ale také o prehistorii i mladších dějinách sbírání a vystavování výtvarného umění v Olomouci a na Olomoucku a trochu také o peripetiích olomouckého muzejnictví v minulosti i dnes. VSTUP ZDARMA

Listopad út | 6. 11. | 16.30 hod. | MMU | Mansarda

Komentovaná prohlídka výstavy Od Tiziana po Warhola | Muzeum umění Olomouc 1951–2011 (2) Výtvarná kultura 19. století Výstavou provede ředitel muzea Pavel Zatloukal.

Akce se uskuteční pouze v případě, že se dostaví minimálně 5 zájemců. Účastníci programu zaplatí vstupenku do muzea podle oficiálního tarifu.

42 I Doprovodný program st | 7. 11. | 18.00 hod. | AMO | sál Mozarteum

Od Tiziana po Warhola

Doprovodný program I 43 st | 21. 11. | 18.00 hod. | AMO | sál Mozarteum

Od Tiziana po Warhola

Cyklus přednášek, který provází stejnojmennou výstavu k 60. výročí založení Muzea umění Olomouc.

Cyklus přednášek, který provází stejnojmennou výstavu k 60. výročí založení Muzea umění Olomouc.

Po úvodním stručném představení fondů starého, moderního i současného malířství ve sbírce muzea se vám kurátoři Gabriela Elbelová a Ladislav Daněk pokusí přiblížit formou dialogu mnohé taje portrétního umění.

K dialogu napříč staletími pro vás vybrali dvojportrét fenomenálního a vyhledávaného nizozemského portrétisty Anthonise van Dycka Anglický král Karel I. a jeho manželka Henrietta Marie, (1632–1634) a Portrét Jana Zrzavého, (1912) od „krále české kubistické malby“ Bohumila Kubišty.

Po představení fondů kresby ve sbírce muzea vám kurátoři Miroslav Kindl a Ivo Binder přiblíží formou dialogu napříč staletími dvě kresebná díla podrobněji: Jupiter a Juno (1531–1532) od italského malíře a architekta Giulia Pippiho, zvaného Giulio Romano, a Varianta k Večernímu máji (1936) od klasika české moderny Františka Janouška. VSTUP ZDARMA

Malba

VSTUP ZDARMA

so | 10. 11. | 10.00–16.00 hod. | AMO | studio

Kniha jako objekt

Výtvarný workshop pro dospělé k výstavě Od Tiziana po Warhola | Muzeum umění Olomouc 1951–2011 (4) Výtvarná kultura 1948–2011 Objekt hodný obdivu a plnící funkci knihy či zápisníku se pokusí vytvořit účastníci knižního workshopu. Restaurátorka Marie Strnadová vás zasvětí do řemesla, které se vyvíjí už po několik staletí.

Pozor! Počet míst je omezen, na workshop je potřeba se dopředu přihlásit!

Rezervovat místa si můžete na emailu johncapkova@olmuart.cz nebo na tel.: 585 514 174 | Účastníci zaplatí pouze vstupenku do muzea podle oficiálního tarifu.

út | 13. 11. | 16.30 hod. | MMU | Obrazárna

Komentovaná prohlídka výstavy Od Tiziana po Warhola | Muzeum umění Olomouc 1951–2011 (3) Výtvarná kultura 1890–1947 Výstavou provede kurátor Ivo Binder.

Akce se uskuteční pouze v případě, že se dostaví minimálně 5 zájemců. Účastníci programu zaplatí vstupenku do muzea podle oficiálního tarifu.

st | 14. 11. | 18.00 hod. | AMO | sál Mozarteum

Od Tiziana po Warhola

Cyklus přednášek, který provází stejnojmennou výstavu k 60. výročí založení Muzea umění Olomouc.

Sochařství

Staré a moderní sochařství ze sbírek muzea vám přiblíží kurátoři Helena Zápalková a Michal Soukup na dvou sochařských dílech: Amor a Psyché (1702) od významného barokního sochaře Giovanni Giulianiho a Úzkost (1911–1912) od Otto Gutfreunda, hlavního představitele českého kubismu.

VSTUP ZDARMA

út | 20. 11. | 16.30 hod. | MMU | Trojlodí

Komentovaná prohlídka výstavy Od Tiziana po Warhola | Muzeum umění Olomouc 1951–2011 (4) Výtvarná kultura1948–2011 Výstavou provede kurátor Ladislav Daněk.

Akce se uskuteční pouze v případě, že se dostaví minimálně 5 zájemců. Účastníci programu zaplatí vstupenku do muzea podle oficiálního tarifu.

Kresba

so | 24. 11. | 13.00–17.00 hod. | MMU | studio

Vidět rukou

Výtvarný workshop pro účastníky starší patnácti let s Inge Koskovou k výstavě Od Tiziana po Warhola | Muzeum umění Olomouc 1951–2011 (2) Výtvarná kultura 19. století Portrét byl v minulosti oblíbeným malířským žánrem. V průběhu dvacátého století a s nástupem nových médií prošel portrét výraznými změnami, ovšem potřeba lidí nechávat se zobrazovat zůstala, dokonce možná zesílila. V tvůrčí dílně Inge Koskové se od nových médií vrátíme k tužce a k umění pozorovat. Účastníci tak budou mít příležitost setkat se s vynikající kreslířkou a grafičkou a s její pomocí se pokusí zachytit co nejvěrněji obličej živého modelu, jeho výraz a vnitřní pohnutky.

Pozor! Počet míst je omezen, na workshop je potřeba se dopředu přihlásit!

Rezervovat místa si můžete na emailu hrbek@olmuart.cz nebo na tel.: 585 514 213 Účastníci zaplatí pouze vstupenku do muzea podle oficiálního tarifu.

čt | 29. 11. | 16.30 hod. | MMU | Trojlodí

Doba – téma – experiment

Aktivně poznávací program pro dospělé k výstavě Od Tiziana po Warhola | Muzeum umění Olomouc 1951–2011 (4) Výtvarná kultura 1948–2011 Procesy a vlivy v umění posledních šedesáti let vzbuzují mnohé otázky, které se stanou východiskem k poznávání vybraných uměleckých předmětů. Lehce aktivní forma seznámení s vybranými díly vám poslouží k pochopení některých autorů a dobového kontextu.

Pozor! Počet míst je omezen, na akci je potřeba se dopředu přihlásit!

Rezervovat místa si můžete na emailu johncapkova@olmuart.cz nebo na tel: 585 514 174. Účastníci zaplatí pouze vstupenku do muzea podle oficiálního tarifu.

čt | 29. 11. | 19.00 hod. | AMO | sál Mozarteum

Voda a vzduch

Premiéra nové opery hudebního skladatele Tomáše Hanzlíka, inspirované stejnojmenným obrazem, ale i životními peripetiemi malíře a sochaře Jakuba Obrovského (1882–1949). Účinkuje Ensemble Damian.

VSTUPNÉ 100,- Kč

44 I Doprovodný program Prosinec so, ne | 1.–2. 12. | 10–18.00 hod. | AMO | sál Mozarteum, studio

Tělo v prostoru, prostor v těle

Výtvarně divadelní workshop s lektorkami a herečkami Divadla Continuo u příležitosti výstavy Od Tiziana po Warhola | Muzeum umění Olomouc 1951–2011 (1) Staré umění Dvoudenní výtvarně divadelní dílnu pro dospělé účastníky (od 17 let) povedou lektorky a herečky souboru Divadlo Continuo. Na zájemce čekají aktivity zaměřené na práci s tělem, materiálem a objektem. Účastníci budou hledat a nacházet příběhy, které se odehrávají hluboko v člověku a okolním světě. Právě takové příběhy jsou mnohdy námětem děl starých mistrů prezentovaných na výstavě Od Tiziana k Warholovi. Tvořivé aktivity v blízkosti vystavených exponátů mohou být pro aktéry dílny proto velmi inspirující.

Pozor! Počet míst je omezen, rezervace nutná! Rezervovat místa si můžete na tel.: 585 514 174 nebo na emailu: soban@olmuart.cz. | Účastníci zaplatí pouze vstupenku do muzea podle oficiálního tarifu.

čt | 6. 12. | 19.00 hod. | AMO | sál Mozarteum

Doprovodný program I 45 so | 19. 1. | 13.00 – 18.00 hod. | MMU | studio

Komiks není k smíchu

Výtvarný workshop pro účastníky starší patnácti let s Lucií Lomovou k výstavě Od Tiziana po Warhola | Muzeum umění Olomouc 1951–2011 (3) Výtvarná kultura 1890–1947 Český, potažmo československý komiks má několik zvučných jmen. Mezi ta současná patří jistě i Lucie Lomová, držitelka prestižní ceny Muriel 2011 a mnoha dalších ocenění. Zkušená výtvarnice i pedagožka povede workshop, v němž se jeho účastníci komplexněji seznámí s tvorbou komiksu, od příběhu po jeho vizuální zpracování.

Pozor! Počet míst je omezen, na workshop je potřeba se dopředu přihlásit!

Rezervovat místa si můžete na emailu hrbek@olmuart.cz nebo na tel.: 585 514 213 Účastníci zaplatí pouze vstupenku do muzea podle oficiálního tarifu.

st | 23. 1. | 18.00 hod. | AMO | sál Mozarteum

Od Tiziana po Warhola

Cyklus přednášek, který provází stejnojmennou výstavu k 60. výročí založení Muzea umění Olomouc.

Kniha

st | 12. 12. | 18.00 hod. | AMO | sál Mozarteum

Přednáška kurátorek Jany Hrbáčové a Giny Renotière představí dvě ručně zhotovené knihy, jejichž tvůrce od sebe dělí téměř šest století. První z nich je Bible z roku 1433, napsaná písařem Duchkem z Mníšku a vyzdobená iluminacemi několika malířů. Druhou je autorská kniha Scratchiti slovenské designérky Slávky Paulíkové (2005), v níž autorka zaznamenává současný fenomén „umění ulice“, grafiti a scratchiti. VSTUP ZDARMA

Cyklus přednášek, který provází stejnojmennou výstavu k 60. výročí založení Muzea umění Olomouc.

Od Tiziana po Warhola

Marek Keprt – Ke vzdálené hvězdě 8: Klavírní proměny

Program: J. S. Bach, W. A. Mozart, F. Chopin, A. N. Skrjabin, M. Keprt.

VSTUPNÉ 100,- Kč

Od Tiziana po Warhola Grafika

Kurátorky Helena Zápalková a Zdena Lindovská zvolily pro představení sbírky grafiky téma krajiny. Proto se na jedné straně zaměří na nizozemskou grafiku konce 16. a počátku 17. století (Jan I. a Aegidius Sadelerové, Jan van de Velde) a na straně druhé na práci Marie Blabolilové a Aleny Kučerové, jež tu představují chápání krajiny ve 20. století. VSTUP ZDARMA

st | 30. 1. | 18.00 hod. | AMO | sál Mozarteum

Cyklus přednášek, který provází stejnojmennou výstavu k 60. výročí založení Muzea umění Olomouc.

Užité umění

Leden

Dialog napříč staletími povede i textilní umění, zprostředkované kurátorkami Simonou Jemelkovou a Anežkou Šimkovou. Na jedné straně mamlúcký koberec ze 2. poloviny 15. století, který je jedním z nejstarších orientálních koberců dochovaných u nás. Na straně druhé dva gobelíny Antonína a Ludmily Kybalových z 50. let 20. století, dokumentující i úroveň a tradici gobelínových dílen ve Valašském Meziříčí. VSTUP ZDARMA

pá | 18. 1. | 19.00–21.00 hod. | MMU

čt | 31. 1. | 19.00 hod. | AMO | sál Mozarteum

V muzeu můžete tentokrát pátrat po večerní záhadě, kterou mezi obrazy budou umět vyšetřit jen ti nejchytřejší a nejvnímavější Sherlockové. Pokud vám jméno Sherlock Holmes nic neříká, pak vězte, že to byl ohromně inteligentní a bystrý londýnský detektiv. A těmi se stanete také, pokud budete chtít. Pátrání může začít. Víc se ale dozvíte až přímo na místě.

A když vám v tom ještě pomůžou rodiče, prarodiče nebo teta a strýc, pak vám bude odměnou objasnění složitého případu a vy budete vyhlášení detektivy roku! Přijďte nám pomoct vyřešit záhadu, s níž si nevědí rady ani ti nejlepší olomoučtí detektivové.

Členové české barokní kapely Hof-Musici – cembalista a zároveň umělecký vedoucí Ondřej Macek, maďarský houslista, koncertní mistr Sazbolcs Illés a theorbista a loutnista Marek Kubát – zahrají houslové sonáty ze sbírky biskupa Karla z Liechtensteinu-Castelcorna. Program: G. Muffat, H. I. F. Biber, J. H. Schmelzer, A. Bertali, A. Poglietti. VSTUPNÉ 100,- Kč

Noc muzejních sbírek aneb Jenom lupa nestačí

Program je určený dětem od 6 let a jejich dospělému doprovodu. VSTUP ZDARMA

Houslové sonáty

46 I Doprovodný program Únor

Doprovodný program I 47 mětů. Lehce aktivní forma seznámení s vybranými díly vám poslouží k pochopení některých autorů a dobového kontextu.

út | 5. 2. | 16.30 hod. | AMO | Galerie, Obrazárna

Pozor! Počet míst je omezen, na akci je potřeba se dopředu přihlásit!

Rezervovat místa si můžete na emailu johncapkova@olmuart.cz nebo na tel: 585 514 174. Účastníci zaplatí pouze vstupenku do muzea podle oficiálního tarifu.

Výstavou provede kurátorka Gabriela Elbelová.

Komentovaná prohlídka výstavy Od Tiziana po Warhola | Muzeum umění Olomouc 1951–2011 (3) Výtvarná kultura 1890–1947

Komentovaná prohlídka výstavy Od Tiziana po Warhola | Muzeum umění Olomouc 1951–2011 (1) Staré umění Akce se uskuteční pouze v případě, že se dostaví minimálně 5 zájemců. Účastníci programu zaplatí vstupenku do muzea podle oficiálního tarifu.

so | 9. 2. | 10.00 hod. | MMU | Obrazárna, studio

Tváří v tvář

Výtvarný workshop pro děti s dospělým doprovodem k výstavě Od Tiziana po Warhola | Muzeum umění Olomouc 1951–2011 (3) Výtvarná kultura 1890–1947 Tématem setkání se stane lidská tvář a proměny jejího zobrazení v dílech umělců první poloviny dvacátého století. Účastníky čeká povídání a několik výtvarných etud přímo před originály vystavených děl, následně pak kreativní činnost v ateliéru, v níž zužitkují získané poznatky o portrétu a autoportrétu. Výtvarný talent není podmínkou pro úspěšné zvládnutí dílny, důležitá je především chuť tvořit a poznávat i o víkendovém dopoledni.

Program je určen dětem od 8 let a potrvá přibližně 90 minut. Pozor! Počet míst je omezen, rezervace nutná! Rezervovat místa si můžete na tel.: 585 514 174 nebo na emailu: soban@olmuart.cz. Děti mají vstup zdarma, dospělý doprovod zaplatí vstupenku do muzea podle oficiálního tarifu.

út | 12. 2. | 16.30 hod. | MMU | Mansarda

Komentovaná prohlídka výstavy Od Tiziana po Warhola | Muzeum umění Olomouc 1951–2011 (2) Výtvarná kultura 19. století Výstavou provede kurátorka Jana Hrbáčová.

Akce se uskuteční pouze v případě, že se dostaví minimálně 5 zájemců. Účastníci programu zaplatí vstupenku do muzea podle oficiálního tarifu.

st| 13. 2. | 18.00 hod. | AMO | sál Mozarteum

Od Tiziana po Warhola

Cyklus přednášek, který provází stejnojmennou výstavu k 60. výročí založení Muzea umění Olomouc.

Architektura

Přednáška Pavla Zatloukala o architektonické sbírce, která začala v olomouckém muzeu umění vznikat před více než třemi desetiletími. Na přednášce nebude představen jen její současný profil a výhledy dobudoucna, ale budou přiblíženy i některé zajímavé okolnosti, které její formování provázely. VSTUP ZDARMA

čt | 14. 2. | 16.30 hod. | MMU | Trojlodí

Doba – téma – experiment

Aktivně poznávací program pro dospělé k výstavě Od Tiziana po Warhola Muzeum umění Olomouc 1951–2011 (4) Výtvarná kultura 1948–2011 Procesy a vlivy v umění posledních šedesáti let vzbuzují mnohé otázky, které se stanou východiskem k poznávání vybraných uměleckých před-

út | 19. 2. | 16.30 hod. | MMU | Obrazárna

Výstavou provede kurátor Ivo Binder.

Akce se uskuteční pouze v případě, že se dostaví minimálně 5 zájemců. Účastníci programu zaplatí vstupenku do muzea podle oficiálního tarifu.

st | 20. 2. | 18.00 hod. | AMO | sál Mozarteum

Od Tiziana po Warhola

Cyklus přednášek, který provází stejnojmennou výstavu k 60. výročí založení Muzea umění Olomouc.

Fotografie | Portrét: tradice a exhibice (Hynek Fiedler a Václav Stratil)

Portrét jako objektivní záznam, nebo subjektivní projekce autorova ega?

Stylové proměny v oblasti fotografického portrétního umění od konce 19. století až po současnost vám přiblíží kurátorka Štěpánka Bieleszová.

VSTUP ZDARMA

čt | 21. 2. | 19.00 hod. | AMO | sál Mozarteum

Koncert Jaroslava Tůmy

Varhaník, cembalista, hráč na klavichord a další historické nástroje zahraje na kladívkový klavír, a to i na slavný Hammerklavier arcivévody Rudolfa Jana skladby W. A. Mozarta, L. van Beethovena a českých klasicistních skladatelů, zejména J. L. Dusíka. VSTUPNÉ 100,- Kč po | 25. 2. | 19.30 hod. | Divadlo hudby

Petr Nikl: Blázníček

Uhrančivé pásmo písní a básní multižánrového umělce. VSTUPNÉ: 100,- Kč út | 26. 2. | 16.30 hod. | MMU | Trojlodí

Komentovaná prohlídka výstavy Od Tiziana po Warhola | Muzeum umění Olomouc 1951–2011 (4) Výtvarná kultura 1948–2011 Výstavou provede kurátor Ladislav Daněk.

Akce se uskuteční pouze v případě, že se dostaví minimálně 5 zájemců. Účastníci programu zaplatí vstupenku do muzea podle oficiálního tarifu.

48 I Doprovodný program st | 27. 2. | 18.00 hod. | AMO | sál Mozarteum

Od Tiziana po Warhola

Cyklus přednášek, který provází stejnojmennou výstavu k 60. výročí založení Muzea umění Olomouc.

Mince a medaile

Přednáška představí část z fondu mincí a medailí arcibiskupů olomouckých ve správě Arcidiecézního muzea Kroměříž: Petr Vorel promluví o papežských piastrech (tolarech) Urbana III. a Miroslav Myšák o medailích arcibiskupství v Kolíně nad Rýnem, Mohuči a Trevíru. VSTUP ZDARMA

Březen so | 9. 3. | 10.00–16.00 hod. | AMO | studio

Kniha jako objekt

Výtvarný workshop pro dospělé k výstavě Od Tiziana po Warhola | Muzeum umění Olomouc 1951–2011 (4) Výtvarná kultura 1948–2011 Objekt hodný obdivu a plnící funkci knihy či zápisníku se pokusí vytvořit účastníci knižního workshopu. Restaurátorka Marie Strnadová vás zasvětí do řemesla, které se vyvíjí už po několik staletí.

Pozor! Počet míst je omezen, na workshop je potřeba se dopředu přihlásit! Rezervovat místa si můžete na emailu johncapkova@olmuart.cz nebo na tel.: 585 514 174 Účastníci zaplatí pouze vstupenku do muzea podle oficiálního tarifu.

st | 13. 3. | 18.00 hod. | AMO | sál Mozarteum

Od Tiziana po Warhola

Cyklus přednášek, který provází stejnojmennou výstavu k 60. výročí založení Muzea umění Olomouc.

Hudba – kresba

Ptáci: Zahrát viděné – namalovat slyšené. Takové je přednáškové téma kurátorů Jitky Kocůrkové a Ivo Bindera. Ptačí zpěv jako inspirace odrážející se v hudebních dílech H. I. F. Bibera a A. Kirchera. A ptačí zpěv v díle výtvarném: Olga Karlíková, Záznam ptačího zpěvu – kresebný pokus o záznam průběhu zpěvu konkrétního ptačího pěvce v konkrétním čase.

VSTUP ZDARMA st | 20. 3. | 10.30–17.00 hod. | AMO | sál Mozarteum

ART BRUT FILM OLOMOUC

Druhý ročník přehlídky filmů a videosnímků, věnovaných fenoménu art brut či outsider art v tom nejširším významovém pojetí. VSTUP ZDARMA st | 27. 3. | 18.00 hod. | AMO | sál Mozarteum

Od Tiziana po Warhola

Cyklus přednášek, který provází stejnojmennou výstavu k 60. výročí založení Muzea umění Olomouc.

Muzeum

Přednáška Pavla Zatloukala o tom, že muzea – samozřejmě včetně olomouckého muzea umění , to nejsou jen sbírky, výstavy, budovy apod., ale také lidé. A nejen ti dnešní, i minulí. Poslední večer bude tedy věnován těm před námi a nám nejstarším, tak zvaně délesloužícím… a přirozeně vzpomínkám. VSTUP ZDARMA