Milena Valušková / Fotografie 1971—2017 / Photographs 1971—2017 by Muzeum umění Olomouc

MILENA VALUŠKOVÁ FOTOGRAFIE 1971—2017

PHOTOGRAPHS 1971—2017

Foto © Jiří M. Doležel

Štěpánka Bieleszová

MILENA VALUŠKOVÁ FOTOGRAFIE 1971—2017 PHOTOGRAPHS 1971—2017

MILENA VALUŠKOVÁ FOTOGRAFIE 1971–2017 / PHOTOGRAPHS 1971–2017 Publikace k životnímu výročí a výstavě Milena Valušková. Fotografie 1971–2017, Muzeum umění Olomouc – Muzeum moderního umění, 8. června – 3. září 2017 The publication to the exhibition Milena Valušková. Photographs 1971–2017, Olomouc Museum of Art – Museum of Modern Art, 8 June – 3 September 2017 Kurátorka / Curator — Štěpánka Bieleszová Výběr fotografií / Selection of Photographs — Štěpánka Bieleszová, Milena Valušková Texty / Texts — Štěpánka Bieleszová Překlad / Translation — Tomáš Havlíček, Adéla Horáková, Lenka Studénková Jazyková spolupráce / Proofreading — Dave Richardson, Lenka Studénková Fotografie / Photographs — Muzeum umění Olomouc (Markéta Ondrušková, Zdeněk Sodoma), Milena Valušková — Alena Bláhová, Ladislav Galgonek, Ivo Hanel, Jakub Sobotka, Zdeněk Sodoma, Jindřich Štreit, Milena Valušková, Petr Vozák, Petr Zatloukal, Robin Závodný Grafický design / Graphic design — Petr Šmalec Předtisková příprava / Prepress — Vladimír Vaca, Viktor Janda, Lukáš Uchytil Tisk / Printing — Těšínské tiskárny, a.s., Štefánikova 2, Český Těšín 1. vydání / 1st edition Přední strana obálky / Front Cover — Milena Valušková, Z cyklu Zá-tiší / From the series Still-life, 1989–1994 Frontispis / Frontispiece — Milena Valušková, Z cyklu Zá-tiší / From the series Still-life, 1989–1994 Vydání publikace podpořilo Ministerstvo kultury České republiky, Olomoucký kraj a Statutární město Olomouc Publication supported Ministry of Culture of the Czech Republic, Olomouc Region and Statutory city of Olomouc Knihu recenzovali Mgr. Josef Moucha, doc. Mgr. Václav Podestát Peer reviewed by Mgr. Josef Moucha, doc. Mgr. Václav Podestát Vydalo nakladatelství FONTÁNA (Ing. Jiří Švarc) ve spolupráci s Muzeem umění Olomouc Published by FONTANA (Ing. Jiří Švarc) in cooperation with Olomouc Museum of Art texts © Štěpánka Bieleszová photographs © Milena Valušková graphic design © Petr Šmalec © 2016 Muzeum umění Olomouc (Denisova 47, CZ-771 11 Olomouc | www.olmuart.cz) © 2016 FONTÁNA (Horní náměstí 5, CZ-772 00 Olomouc | www.fontana.ws) ISBN 978-80-88103-15-8 (Muzeum umění Olomouc) ISBN 978-80-7336-858-6 (FONTÁNA)

193

TICHÁ MÍSTA ROZHOVOR ŽIVOT V DATECH

QUIET PLACES

INTERVIEW

194

LIFE IN DATES

TICHÁ MÍSTA „…moje fotografie snad mohou působit jako odklon od současných problémů, ale to jen zdánlivě. Jde mi spíš o poznání, že mnohdy nabídneme více vytvořením tichého místa…“ (Milena Valušková, duben 1989)

Fotografie Mileny Valuškové, Divadlo hudby OKS, Olomouc 30. 3. 1973.

V Divadle hudby se v průběhu 60.–80. let odehrála řada polooficiálních výstav. Divadlo hudby Okresního kulturního střediska v Olomouci zahájilo činnost 24. října 1968. U jeho zrodu stál známý organizátor olomouckého kulturního života Rudolf Pogoda (1922–1991).

Očima mládí ’71. II. ročník fotografické soutěže mladých autorů, Městské muzeum v Moravské Třebové, Moravská Třebová 1971. Další výstava, jíž se Valušková zúčastnila, byla Očima mládí. III. ročník fotografické soutěže mladých autorů vyhlášený u příležitosti 55. výročí VŘSR a 50 let vzniku SSSR. Městské muzeum v Moravské Třebové. Moravská Třebová 1973.

Od podzimu roku 1972 převzal výstavní činnost v Divadle hudby Pavel Herynek (*1943). S podporou nového vedoucího divadla Pavla Konečného (*1949; ve funkci ředitele od roku 1975) uvedl výstavy řadě umělců.

Rostislav Valušek (*1946) se vyučil zámečníkem, později při zaměstnání vystudoval gymnázium. Od ledna do července 1969 byl v emigraci. V letech 1969–1974 studoval na Husově bohoslovecké fakultě v Praze. Knězem Československé církve husitské byl vysvěcen v roce 1975, ovšem certifikát s titulem Mgr. obdržel až v roce 1990. Poté, co ukončil studia a nebyl mu udělen souhlas k výkonu kněžského povolání, pracoval Valušek jako topič, skladník, kulisák a čerpač. Uvedeno 19. 11. 2015 na http://zpravodajstvi. olomouc.cz/clanky/Rostislav-Valusek-20761.

Z cyklu Zá-tiší / From the series Still-life, 1989–1994

Olomoucká fotografka Milena Valušková prošla během svého života snad všemi oblastmi fotografie. Od konce šedesátých let se profesně věnovala klasické ateliérové fotografii, kdy se v tzv. komunálním ateliéru specializovala na portréty dětí. V sedmdesátých letech absolvovala nenahraditelnou zkušenost na katedře soudního lékařství, kde fotografovala oběti násilných činů i tzv. předměty doličné pro soudní jednání. Podobně spolupracovala i s olomouckou lékařskou fakultou na přípravě studijních materiálů a dokumentovala i vědecko-výzkumné projekty. V letech 1977 až 1983 vystudovala obor umělecká fotografie na Filmové akademii múzických umění v Praze. V osmdesátých letech působila jako fotografka v olomouckém středisku Státní památkové péče a ochrany přírody. Svoji první samostatnou výstavu měla Valušková v roce 1973 v olomouckém Divadle hudby.1 To ve své době, společně třeba s olomouckou Galerií pod podloubím či Štreitovým Sovincem, nahrazovalo normalizací ochromený výstavní program veřejných výstavních síní v regionu.2 Výstavu jí tehdy sjednal významný fotograf Jaroslav Vávra (1920–1981), který si její tvorby všiml v roce 1971 na národní přehlídce Očima mládí v Moravské Třebové.3 Výstavu kurátorsky připravil Pavel Herynek (*1943), olomoucký kreslíř a šperkař.4 V neoficiálních kruzích se Valušková pohybovala po celý život. Vzhledem k rodinným poměrům, otec Augustin byl živnostník, což ve své době znamenalo společenskou diskvalifikaci, jí vlastně ani nic jiného nezbývalo. Zlepšení rodinné situace neprospěla ani dočasná půlroční emigrace o rok staršího bratra do západního Německa.5 Navíc byla rodina již dříve vystavena tlaku ze strany tajné policie mimo jiné i pro sympatie k Československé církvi husitské. Proto také Valušková po skončení základní školy neměla možnost studovat na vysněné oděvní průmyslovce v Prostějově. Jak sama uvádí, „tam jsem si však nesměla podat ani přihlášku, tehdy jsem to nechápala, na vysvědčení jsem přece měla vyznamenání!“. Neměla vhodné kádrové doporučení od uličního výboru komunistické strany. Jeden z členů uličního výboru však zoufalé dívce pomohl najít náhradní výtvarný obor. A tak byla Valušková přijata na učební obor fotograf na Odborném učilišti místního hospodářství služeb města Brna. Zde studovala tři roky. Po skončení učebního oboru se vrátila do Olomouce s touhou pokračovat ve studiu na vysoké škole. Scházela jí však maturita. Souhrou šťastných okolností byla přijata na Střední všeobecně vzdělávací školu Jiřího z Poděbrad v Olomouci, kde v roce 1967 úspěšně absolvovala studium maturitou. Poté však místo dalšího studia nastoupila do práce. Pracovala ve fotografickém ateliéru „Služba veřejnosti“, který se specializoval na fotografie dětí. V roce 1968 se nejen vdala, ale i nastoupila do nového zaměstnání na Katedře soudního lékařství Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Zde pracovala jako fotografka pitevních nálezů a zpráv. Odtud záhy přešla na další odborné lékařské pracoviště olomoucké fakultní nemocnice, kde dokumentovala operace, průběh léčby a chorob pro přednášky a lékařské časopisy. Krátce také působila na Katedře optiky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého. Zde asistovala na specializovaném pracovišti. Podílela se například na experimentech s laserem či

8 —— 9

QUIET PLACES

lings and attitudes. She has always considered the tree to be a theme of multiple meanings. The tree was a general symbol of life as well as an anthropomorphous metaphor to her. For example that is how her contemporary, Vladimír Birgus, understood it in his review: “The artist shows the beauty of tree shapes in her photographs with a remarkable artistic sense, but to her understanding, the phenomenal reality was primarily metaphorical.” 7 She created poetic and toned (mainly in blue and brown) images of trees by means of photomontage using multiple negatives. The process of creating photographs was also described by Alena Nádvorníková in the catalogue published on the 150th anniversary of the invention of photography: “The contents of photographs correspond with the compositional method of multi-negative photomontage which focuses on landmarks and suppresses all redundant details. The sensitive use of blue and brown toning facilitates the transfer of reality into a poetic photographic image.” Images of the interesting shapes of trees and branches were overlaid with negatives of clouds, water surfaces, and often by light reflections. Valušková did not name her photographs, but she used poetic phrases and quotations from her favourite poets. In this connection, Vladimír Birgus even mentioned the artist’s concerns about being misunderstood by the audience: “The uncertainty as to whether a photograph itself sufficed to evoke coherent knowledge in both the artist and the audience made Valušková complement her photographs with titles and poetic texts. Their often exaggerated lyricism sometimes resulted in a kind of vulgarization.” But he immediately added: “The artist apparently realized such a risk and, at her last exhibition, convincingly proved that her photographs were extraordinarily impressive artifacts, even without the help of accompanying texts.”8 In contemporary Czech photography, it would be hard to find an artist with a similar interest in such themes, which Nádvorníková described as follows: “Her trees are primarily a metaphor - a parable. Photographs of fragile branches leaning towards one another, straight or twisted trunks, and trees uprooted by storms, dying and rotting, are imaginative metaphors of human life, in its dimensions of youth and old age, love and hate…”9 Her photographs of trees as well as her later works were strongly inspired by poetry, faith, and spiritual sciences. From the end of the 1960s Valušková, and a number of other young artists of the period, including Jiří Kolář (1914–2002), Ivan Diviš (1924–1999), and Ivan Martin Jirous (1944–2011), took an interest in the works of Bohuslav Reynek (1892–1971). She met him in Petrkov a few times during his lifetime. With Mikeš and her brother Rostislav she often visited other living and non-living poets and artists. For example, they repeatedly visited the grave of Jakub Deml (1878–1961) in Tasov, the birthplace of the symbolist Otokar Březina (1868–1929) in Počátky, and Chýnov where the sculptor František Bílek (1872–1941) lived and worked. During the gloomy 1970s, unofficial meetings took place at Valušeks’ cottage in Drahanovice, and these were accompanied by theatrical performances, happenings, and composed poetry evenings, the screenplay for which was written by Valušek and in which Valušková also participated. Mikeš and Valušková’s brother Rostislav were also very active in the field of poetry. Mikeš translated poetry and prose. Both of them participated in the operation of the significant samizdat edition Friends’ Texts10 from 1971 to 1989. They primarily published spiritual poetry related to philosophy and theology in limited editions of ten to twenty books. The editorial staff, which included the Olomouc underground poets and writers

Z cyklu Břízy / From the series Birches, 1979–1980

Vladimír Birgus, Tours of Exhibitions. Milena Valušková, Czechoslovak Photography, 1976, No. 4, p. 164.

It was Milena Valušková’s exhibition which was held in the Arcade Gallery in Olomouc from the 6th to the 30th December 1975. For more information refer to Vladimír Birgus, Tours of Exhibitions. Milena Valušková, Czechoslovak Photography, 1976, No. 4, p. 164.

The exhibition catalogue Members and candidates of Union of Czech Artists published at the occasion of the 150th aniversary of photography (Gabčan, Gribovský, Janda, Kolář, Krasl, Polášek, Přeček, Sikula, Stibor, Valušková), North Moravian Gallery of Fine Arts in Ostrava, Ostrava 1989, unpaged.

Friends’ Texts was the first literary samisdat edition established in Czechoslovakia after 1969.

V edici také vyšly samostatné soubory fotografií Zbyňka Kulvaita, Mileny Valuškové a Tomáše Vážana, zaměřené na dokumentaci a interpretaci míst spjatých s významnými literáty (např. Petrkov Bohuslava Reynka ad.) a duchovními svátky (křížové cesty a poutní místa). Více viz Slovník české literatury po roce 1945, autorka hesla Zuzana Gilarová, dostupné na http:// www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=1844.

Setkání se konala v bytě Jiřího Frišaufa v Brně v ulici Veveří č. 54, viz předchozí poznámka.

Josef Šafařík (1907 Prostějov – 1992 Brno), český esejista, filozof, dramatik.

KOBLASA, Jan. Čestmír Krátký. Severočeské nakladatelství, Liberec 1969.

Pelikán (*1953), Václav Stratil (*1950), Miroslav Urban (*1953), Tomáš Vážan (1954–2008) a samozřejmě Milena Valušková s celou řadou dalších autorů.11 Od roku 1974 se Mikeš s Valuškovými spolupodíleli na pořádání literárních večerů a představení brněnského bytového divadla Šlépěj v okně.12 Zde se také Valušková spřátelila s filozofem Josefem Šafaříkem.13 Zajímala se o jeho názory na problémy lidské existence, na vztah bytí a moci, diskutovala spolu s ostatními o hodnotách křesťanství a antické kultury. To vše se promítalo do její aktuální tvorby. Již zmíněný motiv stromu se po všech těchto setkáních jevil jako skutečný zástupný symbol lidského života. Autorka sama hodnotí i po letech jako jeden z dalších důležitých impulsů text Jana Koblasy (*1932), publikovaný v knize o fotografovi Čestmíru Krátkém (*1932). Tu jí při jednom brněnském setkání daroval právě Josef Šafařík. Pasáže o klidu a soustředění, které si vyznačila v textu, konvenovaly s jejím životním i uměleckým postojem: „Pracovat musíme ve chvílích klidu a soustředění. Ten klid si musíme vynutit za každou cenu. Tak jako musíme z mozku vypudit všechno rozptýlení, jimž je utrpení, bolest a žízeň. Pro vznik díla musíme vymezit prostor rovnováhy a klidu. Nálada, a vůbec jakýkoliv osobní stav, musí se vytratit, aby mohlo dojít k onomu jedinečnému soustředění, bez kterého nemůže vyjít na svět dílo plné pokory a samozřejmosti.“14

14 —— 15

Zarůstání z cyklu Zahrada / Overgrowing from the series Garden, 1983–1984

in many ways, supported her in her photographic work and literally talked her into applying for studies at the Academy of Performing Arts (FAMU) again. She was finally accepted in 1977. She enthusiastically started her day-time studies at the age of thirty one. However, she very soon saw the truth. The lack of funds, the housing and darkroom problems and the absence of friends all made her change her mind.24 Valušková could only study part-time and, at the same time, she looked for a new job. Over a year later, she took a job as a photographer with the “monument preservationists”, despite her above mentioned unfavourable character reference. She photographed monuments of Central Moravia for the Olomouc branch of the State institute for the Conservation of Historical Monuments and the Preservation of Nature. Thanks to her work assignments, she had the opportunity to visit many interesting places. Of course, she took advantage of the visits to inspiring and historical locations in her free creations. It gave rise to a number of photographs which were later presented in the cycles Parks and Urban Peripheries. In contrast to her previous works, Valušková endeavoured to reflect the urban landscape and natural environment affected

Op. cit. 19, p. 45.

Zarůstání z cyklu Zahrada / Overgrowing from the series Garden, 1983–1984

Více DANĚK Ladislav, ZATLOUKAL Pavel (eds.), Skleník. Kapitoly z dějin olomoucké výtvarné kultury 1969–1989. Muzeum umění Olomouc, Olomouc, s. 205.

páteří a devastace charakterů. Byli jsme přímo ukázkovým dokladem toho, jak se ideologická diverze a protisocialistické názory dokázaly vloudit přímo do mládežnické organizace – Socialistického svazu mládeže, pod jehož hlavičkou jsme figurovali. Mistrným manévrováním v jednání se svazáckými orgány, hodným lodivodů zaoceánských parníků, jsme dokázali uchovat si svou tvář i svobodu zároveň. Tříbení názorů v nekonečných diskusích o umění, víře i o politice, přátelství na celý život, vzpomínky na chvíle skutečného štěstí. Společně strávené chvíle nejen v Olomouci, ale i na horských chalupách, večery poezie, ale také setkání s tehdejšími špičkovými písničkáři, herci a muzikanty – s Hanou Hegerovou, Jaroslavem Hutkou, Vladimírem Mertou a dalšími. Scházeli jsme se minimálně každý týden například nad fotografiemi Mileny Valuškové, Vladimíra Birguse nebo Jindřicha Štreita, nad verši Rostislava Valuška nebo Petra Mikeše, nad obrazy autorů vystavujících v Galerii v podloubí.18 Jinak nesnesitelnou dobu politické a společenské normalizace sedmdesátých let se tak Valuškové podařilo díky poezii a osobním setkáním přežít: „Byla to nádherná doba. Téměř nepřetržitě jsem četla poezii.

20 —— 21

ROZHOVOR S MILENOU VALUŠKOVOU Mileno, jaká byla tvoje cesta k fotografii? Původně jsem chtěla studovat na oděvní průmyslovce v Prostějově, ráda jsem kreslila, chodila do šití a vytvářela na tu dobu docela extravagantní modely. Přihlášku na oděvku jsem si však podat nesměla. Můj otec byl totiž živnostník, což se v té době hodnotilo jako nepřítel státu. Proto jsem nedostala vhodné kádrové doporučení od uličního výboru komunistické strany. A bez takového doporučení v té době nebylo možné o studiu vůbec uvažovat. Tehdy jsem to moc nechápala, měla jsem přece na vysvědčení vyznamenání! Jistý pan Grézl, člen uličního výboru, se mi však v rámci tehdejších možností snažil pomoci najít náhradní výtvarný obor, a tak jsem se dostala na tříletou fotografickou školu při Odborném učilišti místního hospodářství služeb města Brna. Ještě mám i vysvědčení a žákovskou knížku z té doby. V Brně mne takříkajíc ovanul umělecký duch a chtěla jsem pokračovat dál ve studiu. Vrátila jsem se do Olomouce s touhou studovat vysokou školu. K tomu jsem však musela mít maturitu. Šťastnou náhodou jsem se dostala na Střední všeobecně vzdělávací školu Jiřího z Poděbrad v Olomouci, kde jsem v roce 1967 maturovala. Zdálo se, že cesta k dalšímu studiu je pootevřená. Uvažovala jsem tehdy o biologii, tělesné výchově, medicíně. Nic z toho však nevyšlo. Po maturitě jsem tedy nastoupila do práce. Pracovala jsem ve fotografickém ateliéru „Služba veřejnosti“, který se specializoval na fotografie dětí. Pro Olomoučany bude možná snazší říci, kde se ateliér nacházel. Byl v budově poblíž tzv. Panoramy nedaleko od Fakultní nemocnice Olomouc. Dnes jsou tam zubní ambulance. Tehdy jsem začala znovu uvažovat o studiu a chtěla zůstat věrná svému oboru, a to byla fotografie na FAMU. Po okupaci Československa Sovětskou armádou v roce 1968 se následně v roce 1969 můj bratr rozhodl odejít tajně z republiky. V emigraci pobyl jen krátce, ovšem po jeho návratu následovalo hrozné období. Jako rodina jsme byli pod zesíleným dozorem Státní bezpečnosti, museli jsme chodit k výslechům. Bratr navíc, protože studoval teologii, byl pod neustálým tlakem, což se podepsalo i na jeho zdraví. Po absolvování fakulty nedostal tzv. státní souhlas, tedy oficiální povolení k tomu, aby mohl vykonávat kněžské povolání. Pracoval nejprve jako kulisák v divadle, později jako tzv. „vodoměrka“, tedy pracovník v terénu, který sleduje vydatnost podzemního vrtu. Popisuješ dosti neradostnou situaci vaší rodiny v šedesátých letech. Lze v té době najít i nějaké pozitivnější momenty? Hm, z odstupu nevím, zda lze o některých věcech hovořit jako o pozitivních, ale v daný moment mi jako světlé chvilky připadaly. V roce 1968, který si většinou spojujeme s tragickým začátkem okupace, jsem se já například vdávala. Dnes už s úsměvem můžu vzpomínat na svůj svatební den, kdy jsme se s bujarou společností přátel vraceli kolem areálu Letního kina v Olomouci a narazili jsme na tank. Tehdy mne nenapadlo nic lepšího, než svoji svatební kytku zastrčit do hlavně tanku. Pak ještě někdo z nás rozbil vývěsku s komunistickou agitkou a průšvih byl na světě. No a mé manželství se po krátké době rozpadlo. Je to dost pozitivní? Nevím.

Z cyklu Hladiny / From the series Water Surfaces, 1982–1985

Je víc než jisté, že doba i tvá osobní situace nebyla moc nakloněná tvému uměleckému rozvoji. Dají se v tom dobovém a politickém marasmu najít i nějaké světlé body či zajímavé osobnosti? Na začátku sedmdesátých let jsem se poprvé hlásila na FAMU. Někdy v té době, tedy kolem roku 1972, jsem se totiž o prázdninách setkala v Příbrami s fotografem Dušanem Šimánkem. Dušan už se pohyboval v uměleckém a fotografickém světě, dělal zakázky. Měl vystudovanou scénografii na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze a hlásil se na katedru fotografie na FAMU. No a já se tam přihlásila s ním. Vzpomínám si, že ještě cestou z budovy Akademie věd, kde Dušan pracoval, jsem v taxíku na kolenou lepila leporelo s mnoha rozkládacími stránkami z fotografií, kterými jsem ilustrovala starojaponskou sbírku básní Verše psané na vodu. Leporelo se u zkoušek postupně rozpadlo. Dnes bych mohla říct, že to byl koncept, kniha se rozpadla, tak jako odezněly verše, ale v té době si to určitě nikdo v komisi nemyslel. To bylo v roce 1972 a já se na FAMU na rozdíl od Dušana nedostala. Ale od něj jsem se hodně naučila.

38 —— 39

60 —— 61

Z cyklu Hladiny / From the series Water Surfaces, 1982â&#x20AC;&#x201C;1985

72 —— 73

Z cyklů Parky a Městské periferie / From the series Parks and Urban Peripheries, 1984–1985

90 —— 91

114 —— 115

Z cyklu Chóra – země – krajina – místa paměti / From the series Chora – terra – landscape – places of memory, 2007–2014

118 —— 119

Z cyklu 1. mรกj 1978 / From the series May Day 1978

130 —— 131

Z cyklu Prior / From the series Prior, 1979

142 —— 143

Z cyklu Homo faber / From the series Homo faber, 1980

154 —— 155

180 —— 181

ŽIVOT V DATECH 1947 — Narozena v rodině Augustina a Emilie Valuškových v Olomouci. Matka byla v domácnosti, otec měl obuvnickou firmu, specializovanou na výrobu „valašských válenek“. Po roce 1948 mu postupně bylo znemožněno pracovat soukromě a živnost musel zrušit.

1963–1965 — Studuje učební obor fotograf na Odborném učilišti místního hospodářství služeb města Brna. Dostává se do nového kulturního prostředí, začíná chodit na výstavy, do biografů a divadel.

1965–1967 — Při zaměstnání studuje na Střední škole pro pracující při Střední všeobecně vzdělávací škole Jiřího z Poděbrad v Olomouci. Studium zakončuje maturitou.

1969 — Bratr Rostislav emigruje do Spolkové republiky Německo. Po několika měsících se vrací zpět do Československa. Od té doby je rodina pod zesíleným dozorem Státní bezpečnosti. Valušková je trvale sledovaná, bratr je předvoláván k výslechům a přemlouván ke spolupráci se Státní bezpečností. Výjimkou nejsou domovní prohlídky, zabavování tiskovin a psacích strojů.

1971 — Účastní se souborem fotografií stromů soutěže Očima mládí v Moravské Třebové.

1972 — O prázdninách se v Příbrami setkává s Dušanem Šimánkem. Je okouzlena jeho zkušenostmi, profesionálně vybaveným ateliérem a velkoformátovým fotoaparátem Sinar. Zajíždějí společně na Šumavu, do Vysoké u Příbrami a k Rusalčinu jezírku, které bylo inspirací pro A. Dvořáka a jeho operu Rusalka. První neúspěšný pokus o přijetí na FAMU.

1972–1975 — Stává se členkou olomouckého ARS klubu. Vůdčí osobností byl Valuškové bratr Rostislav. Valušková se společně s Vladimírem Birgusem, Ivo Škvařilem a později i Tomášem Vážanem intenzivně podílí na činnosti fotografické sekce klubu. Čtveřice se zapojuje do tzv. národních mapových okruhů, obesílá výstavy, vyměňuje si s dalšími fotografickými kluby fotografie. V roce 1972 fotografové ARS klubu pořádají například soutěž Mládí a svět pro fotografy do 30 let. Valušková tehdy získává první cenu.

1973 — První samostatná výstava v Divadle hudby v Olomouci. Autorem úvodního textu je Petr Mikeš, olo moucký básník a překladatel. Výstavu uvedl Rostislav Valušek.

1975 — Druhá samostatná výstava v Galerii pod podloubím. Na vernisáži se setkává s Ivo Hanelem, lékařem z Prostějova. Hanela, který kromě lékařství vystudoval i muzikologii a psychologii, Valušková označila jako renesančního člověka s nesmírným rozhledem. Mimo jiné se zajímal i o alternativní způsoby léčení, sám i maloval. Hanel také dodal Valuškové odvahu, aby se podruhé pokusila přihlásit na FAMU. 1976 — V srpnu se na vernisáži výstavy Tomáše Vážana v Divadle v Nerudovce setkává s fotografem Josefem Sudkem. Valušková jej portrétuje společně s Vladimírem Mertou a s dalšími umělci stráví večer diskusí o umění. V listopadu se tamtéž koná výstava Stromy ve fotografiích Mileny Valuškové, kterou uvedla teoretička Věra Jirousová, o kulturní program se postaral Vlastimil Třešňák.

1977 — Napodruhé přijata na FAMU. Kvůli finančním problémům a nevhodným bytovým podmínkám záhy přechází z denního studia na dálkové. Ve škole se setkává s řadou osobností jako byli Ján Šmok, Pavel Štecha, Jaroslav Krejčí, Fred Kramer, Clifford Seidling, Miloše Vojtěchovský, Ludvík Baran, František Dvořák a dávný známý z ARS klubu Vladimír Birgus.

1979 — Třetí samostatná výstava v Galerii pod podloubím. Poslední prezentace souboru stromů. Od poloviny sedmdesátých let 20. století se Valušková od tohoto tématu postupně odklání.

1982–1986 — Valušková je uváděna jako oficiální členka výstavní rady Galerie pod podloubím. S galerií však ona i její bratr spolupracovali od jejích začátků. Valušková navrhla několik fotografických výstav (Ladislav Hovorka a Libor Kousal, 1973; Jaromír Čejka, 1980; Martin Hruška, 1984; Dana Cabanová a Martin Stein, 1986 ad.) 1982 — Na vernisáži v Divadle hudby v Olomouci se setkává s Otakarem Lenhartem. Dílo pozapomenutého olomouckého avantgardního fotografa ji fascinuje a rozhoduje se o něm napsat teoretickou diplomovou práci na FAMU.

1983 — Fotografickým souborem Štěpánov zakončuje studia na FAMU. Její teoretická diplomová práce o Otakaru Lenhartovi je oceněna Cenou literárního fondu.

1974 — První samostatná výstava v Galerii pod podloubím v Olomouci. Kro-

1987 — Narození dcery Markéty a odchod na mateřskou dovolenou. 1988 — Na žádost ředitele Josefa Hejného se ujímá výuky fotografie na Li-

mě nostalgických fotografií stromů vystavuje i složité tónované fotomontáže.

dové škole umění v Olomouci po Miloslavu Stiborovi. Založení Skupiny M, s níž Valušková připravila několik landartových projektů v Litovelském Po-

Vernisáž výstavy, Městské muzeum / Opening of the exhibition, The Municipal Museum, Litovel 1981, photo Jindřich Štreit

192 —— 193

Skupina M (Michal Kalhous, Jiří Slavík, Radko Novotný, Jakub Sobotka, Milena Valušková, Luděk Peřina, Zdeněk Sodoma), Vlastivědné muzeum v Olomouci / Group M, Regional Museum in Olomouc 1992, photo Petr Vozák

Milan Kozelka (red.), Vertikální nostalgie. Olomoucká literární a umělecká scéna

Antonín Dufek, Neregulováno. Prales ve fotografii

90. let a současnosti, Votobia, Olomouc 2002.

(kat. výstavy), Moravská galerie v Brně, Brno 2008.

Ida Kortekaas – Gerard Grimberg, Magie neznáma = Magie van het onbekende :

Miroslav Schubert (ed.), Velké prádlo (kat. výstavy), Galerie Caesar, Olomouc 2008.

negentien Tsjechische kunstenaars, Stichting Kunst Aktief, Veenendaal 2002.

Jubileumexpositie in Galerie Kunstplaats (kat. výstavy), Stichting

Ladislav Daněk – Miroslav Schubert – Oldřich Šembera, 10 let Galerie

Kunst Aktief – Galerie Kunstplaats, Veenendaal 2008.

Caesar v olomoucké radnici, Galerie Caesar, Olomouc 2002.

Gerard Grimberg (ed.) – Ida Kortekaas (ed.), Stedenband Veenendaal – Olomouc

Olga Sozanská, Dobrovolně, Evropské poradenské

15 jaar. Galerie Kunstplaats 5 jaar. Jubileumexpositie in Galerie Kunstplaats

a informační centrum Olomouc, Olomouc 2003.

(Jana Bébarová, Jiří Hastík, Vladimír Havlík, Marek Trizuljak, Milena Valušková,

Jan Březina – Alena Nádvorníková – Vladimír Kozlík (ed.), Civitas Dei.

Petr Zlámal; kat. výstavy), Stichting Kunst Aktief, Veenendaal 2008.

Duchovní a náboženské motivy v současném umění (kat. výstavy),

Pavel Zatloukal – Ladislav Daněk – Štěpánka Bieleszová,

Unie výtvarných umělců Olomoucka, 2003 Olomouc.

Skleník. Kapitoly z dějin olomoucké výtvarné kultury 1969–1989

7 aus Olmütz. Zeitgenosische Fotokunst und Keramik aus

(kat. výstavy), Muzeum umění Olomouc, Olomouc 2009.

Tschechien (J. Bébarová, O. Bébar, V. Janek, M. Macků, M. Schubert,

Partnerschaft der Städte Olomouc und Nördlingen (kat. výstavy), Nördlingen 2010.

J. Štreit, M. Valušková), Galerie Caesar, Olomouc 2004.

Štěpánka Bieleszová, Chóra – země – krajina – území. Milena Valušková,

Marina Ivanovna Cvetajeva – Miroslav Koval – Jiří Kuběna – Rostislav Valušek,

Hana Vytopilová, Tom Jakubec, Robin Závodný (kat. výstavy), Olomouc 2011.

Milena Valušková. Krajina nepoznaná (kat. výstavy), Galerie J. Jílka, Šumperk 2006.

Štěpánka Bieleszová (ed.), Civilizované iluze. Fotografická sbírka Muzea

Štěpánka Bieleszová, Milena Valušková. Bez ohledu na mě

umění Olomouc (kat. výstavy), Muzeum umění Olomouc, Olomouc 2012.

(kat. výstavy), Galerie Caesar, Olomouc 2007.

Milena Valušková / Olomouc 2010, photo Robin Závodný

Milena Valušková, Jaroslav Krejčí / Olomouc 1999, photo Petr Zatloukal

Články Skupina ARS klub Olomouc, Československá fotografie, 1974, č. 8, s. 378–379.

křtila svou knihu o Olomouci, Olomoucký den, 2005, (288), s. 3.

Richard Sobotka, Průhledy do jiného světa, Hanácké noviny, 1992.

I kavárny mají své kouzlo, říká přední fotografka,

Jiří Beneš, Kniha zve na cestu poutními místy kraje, Olomoucký deník, 2011, (303), s. 5.

Mladá fronta Dnes, 2007, 18 (230), s. C/3.

Libri ocenilo knihu fotografií, Mladá fronta Dnes, 2004, 15(56), s. C/4.

Milena Valušková, Štěpánovská kolonie, Listy, 2007, 37(6), s. 98–106.

Milena Valušková vystihla ducha rodného kraje, Hranický týden, 2003, 9 (42), s. 7.

Jsem ráda, když krajinu, kterou fotím, sama znám, Olomoucký deník, 2015, (43), s. 5.

Karel Poprach, Chomoutovské jezero, Veronica, 1993, 7(4), s. 30.

Osobnost, Krajina je pro mne věčná inspirace,

Příroda jako předobraz silných zážitků, Olomoucký deník, 2015, (43), s. 5.

Olomouc magazine, podzim 2014, s. 24–28.

Vlastimil Rybka, Ztracené louky, Veronica, 1993, 7(4), s. 28–29. Radek Václavík, Večernice. Fotografka Milena Valušková,

Autorské publikace

Olomoucký Večerník, 2009, 6 (4), s. 10.

Milena Valušková, Průvodce po tajemstvích hradů, Fontána, Olomouc 2004.

Milena Valušková, Nejde jen o to stisknout spoušť, Hanácké noviny, 1994, 5(99), s. 7.

Milena Valušková, Olomoucko – krajinné imprese, Fontána, Olomouc 2005.

Milena Valušková, Všeho nech a foť! Jako matka i žena v domácnosti

Milena Valušková, Olomouc, Fontána, Olomouc 2005.

jsem prostě nula, říká o sobě sebekriticky olomoucká fotografka,

Milena Valušková, Třináct zastavení v moravské krajině, Fontána, Olomouc 2011.

Mladá fronta Dnes, 2001, 12(279), s. D/3. Milena Valušková, Důvěrná tvář Hané, KROK, 2004, 1(3), s. 2–4.

Kalendáře

Mgr. Milena Valušková, výtvarná fotografka: desatero otázek

Moravské varhany, Montanex, Olomouc 1993.

a odpovědí, Kdy-kde-co v Olomouci, 2005, (12), s. 45.

Stromy, Studio M, Olomouc 2000.

Založením jsem romantik, říká Milena Valušková. Fotografka včera

Olomoucko, Studio M, Olomouc 2000.

204 —— 205

Considering the extent of her work, you would think that the Olomouc photographer Milena Valušková has been involved in all areas of photography during her life. From the end of the extent of her work, you would think that the the 1960s, sheConsidering professionally worked with classical studio Olomouc photographer Milena Valušková has been involved photography and specialized in portraits of children in the in all areas of photography during her life. From the end of so-called communal studio. In the 1970s she gained invaluable the 1960s, she professionally worked with classical studio experience in photography the forensicand medicine dissecting room. From 1977 specialized in portraits of children in the to 1983 she studied art photography at the Film and TV Schoolinvaluable so-called communal studio. In the 1970s she gained of the Academy of Performing Arts in Prague. the 1980s she From 1977 experience in the forensic medicineIndissecting room. worked as a photographer at theart Olomouc centre of the to 1983 she studied photography at the FilmState and TV School of the Academy ofof Performing Arts in Prague. In thethe 1980s she Institute for the Conservation Historical Monuments and worked as a photographer at the Olomouc centre of the State Preservation of Nature. Institute for the Conservation of Historical Monuments and the Preservation of Nature.

„Vzpomínky na někdejší Rajskou zahradu.” Jiří Kuběna, básník, Bítov 2004 „Z Olomouce znám, Valušková, to je dobrý, to se mi líbilo!“ Josef Sudek, fotograf, Praha 1976 “Memories of the Former Garden of Eden.“ Jiří Kuběna, poet, Bítov 2004 “From Olomouc, I know Valušková. It‘s good, I liked it!“ Josef Sudek, photographer, Praha 1976

Objednávky na adrese FONTÁNA Horní nám. 5, 772 00 Olomouc tel.: 585 221 400 www.fontana.ws