Victor Vasarely. Nová akvizice II by Muzeum umění Olomouc

Pohledy do sbírek Muzea umění Olomouc

VICTOR VASARELY

Pohledy do sbírek Muzea umění Olomouc

VICTOR VASARELY NOVÁ AKVIZICE II

Muzeum umění Olomouc – Muzeum moderního umění 11. června 2015 – 20. září 2015 Výstava Koncepce Gina Renotière Kurátorka Gina Renotière Architektonické řešení Marek Novák Instalace Filip Šindelář Katalog Texty Gina Renotière Grafický design Beata Rakowská Fotografie Zdeněk Sodoma, Markéta Ondrušková 1. vydání Tisk PROFI-TISK GROUP s.r.o., Krakovská 14, 779 00 Olomouc Vydalo Muzeum umění Olomouc 2015 Muzeum umění Olomouc | Denisova 47, 771 11 Olomouc info@olmuart.cz | tel: 585 514 111 | www.olmuart.cz ISBN 978-80-87149-96-6 Obě akvizice, obraz TEREK a tapiserii HARMAS, získalo Muzeum umění Olomouc díky velkorysé podpoře Ministerstva kultury ČR a Olomouckého kraje. Poděkování také patří Fondation Vasarely za zápůjčku souboru serigrafií.

Na zadní straně ION 11, 1967/1969, serigrafie, 68×68 cm 2—1

VICTOR VASARELY NOVÁ AKVIZICE II Gina Renotière

Výstava s názvem Victor Vasarely ze sbírek Janus Pannonius Múzea v Pécsi, konaná na přelomu let 2007 a 2008 v Muzeu umění Olomouc, se stala skutečnou výstavní událostí. Jako doposud jediná profilová prezentace Vasarelyho tvorby u nás představila téměř 80 děl – obrazů, grafik, soch, ale i velkoplošných tapisérií a multiplů. Vystavovaná díla tohoto světoznámého malíře, sochaře, tiskaře a jednoho z průkopníků výtvarného směru op art zapůjčená z Vasarelyho muzea v jeho rodné Pécsi, měla mimořádný ohlas a shlédl ji rekordní počet návštěvníků. Doposud patří k výstavním projektům, které nesmazatelně utkvěly v paměti mnoha obdivovatelů moderního umění. Zahájení výstavy se tehdy zúčastnil i Pierre Vasarely, výhradní dědic a správce uměleckého odkazu svého dědečka Victora Vasarelyho a předseda Fondation Victora Vasarelyho v Aix-en-Provence. Od jeho první návštěvy v Muzeu umění Olomouc v roce 2007, kdy se měl možnost osobně seznámit s celou institucí a zejména s projektem Středoevropského umění Olomouc (SEFO), se Pierre Vasarely stal významným a aktivním podporovatelem projektu. Muzeum umění se od roku 2006 systematicky věnuje sbírání středoevropského umění, doposud vytvořilo kupříkladu jedinečnou kolekci maďarského poválečného umění, která nemá v českých státních sbírkách obdobu. Ve snaze o neustálé rozšiřování sbírky středoevropského umění muzeum dlouhá léta usilovalo i o akvizici jedné z nejvýznamnějších osobností evropského, potažmo světového umění druhé poloviny dvacátého století – Victora Vasarelyho. Na sklonku roku 2014 získalo Muzeum umění Olomouc po mnohaletém úsilí do své sbírky obraz s názvem Terek, datovaný 1951 a tapiserie Harmas z roku 1966, obě díla významně reprezentují tvorbu Victora Vasarelyho. Obraz Terek je jednou z formativních, avšak reprezentativních prací autora. Byl namalován v období hledání jeho svébytného uměleckého stylu, v době, kdy se zabýval novými vyjadřovacími možnostmi jazyka geometrie, které o tři roky později popsal v Yellow Manifest [Žlutém manifestu]. Dílo zaujme barevnou škálou tónově bohaté kompozice teplých oranžových a hnědých odstínů, stejně jako kompozicí prostorových, vzájemně komunikujících struktur. Ač nevelký formátem (33×31 cm), přesto potvrzuje svou jedinečnost na poli evropské abstrakce 50. let 20. století. Druhým dílem je tapiserie Harmas z roku 1966, která naopak vznikla ve Vasarelyho vrcholném tvůrčím období a můžeme ji zařadit mezi umělcova klíčová díla.

TEREK, 1951, olej, karton, dřevo, 33×31 cm

2—3

HARMAS, 1966, tapiserie, 260×244 cm

Základní geometrické prvky čtverce a kruhy v barevných kombinacích červené, hnědé, béžové a šedivé, vytvářejí ve vzájemně se prolínajících polích působivou vrstvenou iluzi. Vrstvy prostoru se vzájemně pronikají, rozdělují se v pravidelných rytmizovaných celcích. Výsledný efekt není znepokojivě jitřivý jako u jiných opticko-klamných děl, naopak rytmus a zvolená barevnost, nakonec i orámování, tvořené řadou červených kruhů, zklidňuje a dává tapiserie velkou vizuální sílu s vnitřním řádem. Dílo vzniklo na základě umělcova návrhu a za jeho bedlivého dohledu při realizaci v „královské manufaktuře“ ve francouzském Aubussonu. Ta je od roku 2009 zapsána na seznamu kulturního dědictví UNESCO a po dobu své 600 leté historie realizovala vybraná díla těch nejvýznamnějších autorů své doby. Jeho monumentální rozměr (260×244 cm) i technické provedení předurčují toto dílo k dominantní roli ve výstavních expozicích. Jedinečnost právě získaných akvizic potvrzuje hodnotu celé muzejní sbírky. Obě díla, obraz Terek z roku 1951 a tapiserie Harmas z roku 1966, sehrají v budoucnosti mimořádnou roli v připravované expozici Středoevropského Fora Olomouc a otevřou možnost konfrontace nejen se středoevropským, ale i světovým uměním. Výstava s názvem Victor Vasarely, Nová akvizice II představující novou akvizici, tvoří ve výstavním prostoru Galerie Muzea moderního umění obraz Terek z roku 1951, tapiserie Harmas z roku 1966 a 33 serigrafií (sítotisků) získaných z Fondation Vasarely v Aix-enProvence ve Francii. Jedná se o díla vytvořená během pěti desetiletí, v rozmezí let 1937–1987. Některá byla součástí edice známé pařížské galeristky Denise René, propagátorky kinetického a abstraktního umění, která od roku 1944 systematicky prezentovala dílo Victora Vasarelyho. Jiné serigrafie patří k edičním počinům fondace Vasarely, například série tisků z černobílého období vydaná k 5. výročí založení Vasarelyho Centra v New Yorku. Vystavená díla ilustrují Vasarelyho záměr zdokonalit techniku tisku a povýšit sítotiskové reprodukce na médium umělecké a estetické hodnoty. Kompoziční prvky skládal do milionů různých variací. Pomocí základních geometrických tvarů – kruhu, čtverce, elipsy či kosodélníku a díky neomezené barevné škále vytvořil a teoreticky podložil, vycházeje z matematických vzorců, vznik díla, v němž se racionální spájí s iluzivním. Divák je vystaven neklidné vizuální a optické síle permutovaných geometrických prvků, podléhá iluzivní deformaci a „zjevení“ přítomnosti trojrozměrného tvaru. Autor pracuje s prostorovými efekty studených a teplých barev, s kontrasty světla a stínu, s lineární perspektivou i s prvky axonometrické projekce. Jeho tisky z alb Gordes Cristal nebo Noir et Blanc či Folklore Planétaire patří k jeho nejznámějším a nejčastěji publikovaným dílům. 4—5

Z tisků vystupuje iluzorní prostor, který pohlcuje do svých hlubin kontrasty teplých a studených barev, světla a tmy geometrických tvarů působivě plujících vesmírem pozadí. Op art a kinetická abstrakce obohatily umění o pohyb, prostor a čas. Na rovinné ploše díla vzniká iluze hloubky a mikročasového pohybu, objemu až k dosažení optického efektu trompe l'oeil. Tento optický klam ve skutečnosti probíhá pouze na oční sítnici. Na několika tiscích můžeme vidět oblíbené Vasarelyho útvary polokoule a šestiúhelníky, o kterých sám autor napsal: „Šestiúhelník je tvar, který se od čtverce zásadně liší, je zcela uzavřen ve své vlastní struktuře a vymyká se diktátu rovnoběžných rovin. Je ovšem pozoruhodné, jak snadno je šestiúhelník schopen se proměnit na krychli, ovšem na krychli z perspektivního pohledu, na onu vratkou, tzv. Keplerovu krychli. Je možno jej rozdělit na tři stejně velké kosodélníky. Pokud tyto kosodélníky vybarvíme, pak před našimi zraky vyvstane tato krychle, která se dále reprodukuje a dává vzniknout novým strukturním buňkám... Takto jedním tahem vzniká dynamická struktura, která je ovšem vizuálně nestabilní. V podstatě jde o záležitost hypotetických perspektiv, které jsou naroubovány jedna na druhou: každý prvek přispívá svou vlastní mnohoznačností a my se tak v tomto případě setkáváme s poněkud komplikovaným případem kinetismu. Bylo by možno říct, že jsem zde vlastně přivedl na svět klam.“ S díly Victora Vasarelyho se můžeme setkat ve formě architektonických prvků na nárožích budov, na nádražích, v prostorách univerzit. Renomovaná muzea ve světě i soukromí sběratelé touží získat jeho obrazy, tisky a tapiserie a nesmírně si jich cení. Muzeum umění Olomouc a Česká republika se touto významnou akvizicí nyní mezi ně také přiřadila. Poznámka k názvům děl Victora Vasarelyho Vasarely měl rád rébusy, hádanky, přesmyčky a anagramy, nová slova vzniklá přeskupením písmem. Využíval též poezii k neobvyklým významovým paralelám a k zesílení zvukomalebnosti názvů svých děl. Inspiroval se i populárně naučnou a vědeckou literaturou. Zajímaly ho proto třeba i názvy souhvězdí (např. CTA nebo VEGA). A podobně jako komponoval svá výtvarná díla za pomocí vlastní výtvarné abecedy (L 'Alphabet plastique), tak si hrál i s názvy svých děl. Skládal nové slovesné tvary, které měly vystihnout obsah či atmosféru jeho prací. Pro označení svých děl čerpal také z místopisných označení v často navštěvované Belle Isle v Bretani, nebo ze svého mateřského jazyka – maďarštiny. TEREK – pole, prostory (maď.) HARMAS – trojice (maď.)

6—7

SUPERPOSITION, 1937/1985, serigrafie, 83,5×59,5 cm, 65×42,5 cm

KWARTZ, 1950–1951/1989, serigrafie, 62×40 cm, 76×52 cm

PHOTOGRAPHISME, 1951, serigrafie, 63,6×48,6 cm, 62×45 cm

8—9

IBADAN, 1952/1968, serigrafie, 49×49 cm, 41×38 cm

MANDOLINE, 1954/1982, serigrafie, 60×40 cm 10 — 11

ERIDAN ROUGE, 1956/1964, serigrafie, 28×28 cm

12 — 13

FLUTE, 1958/1982, serigrafie, 60×40 cm, 48,5×35 cm

CITHARE, 1958/1982, serigrafie, 60×40 cm

ZETT ZS (bleu-vert), 1965, serigrafie, 85×85 cm, 60×60 cm

14 — 15

ZETT KSZ, 1965, serigrafie, 68×68 cm

ALOM BR (rouge), 1966/1968, serigrafie, 60×60 cm

16 — 17

TER UR NB, 1966/1976, serigrafie, 60×58 cm, 48×48 cm

SIKRA F, 1966/1987, serigrafie, 54×38 cm, 32×31 cm

18 — 19

EG PERMUTATION, 1967, serigrafie, 60×60 cm

ION 11, 1967/1969, serigrafie, 68×68 cm

20 — 21

DIA OR CF, 1968, serigrafie, 68×68 cm

OND-LZ, 1971/1974, serigrafie, 83×83 cm

22 — 23

GYEMANT OND, 1973, serigrafie, 76×56 cm, 28×28 cm

PEREGUE, 1973–1975/1976, serigrafie, 70×55 cm, 46,5×46 cm

24 — 25

STRI ARCT 2, 1973/1977, serigrafie, 75×70 cm

BI OCTA B, 1973–75/1977, serigrafie, 75×70 cm

26 — 27

TEKE, 1978, serigrafie, 88×78 cm

TRI DAGG, 1979/1980, serigrafie, 76×64 cm

28 — 29

TROMPETTE, 1982, serigrafie, 60×40 cm, 45×36 cm

30 — 31

VIOLON, 1982, serigrafie, 60×40 cm, 55×28,5 cm

HORN, 1982, serigrafie, 60×40 cm, 48×32 cm

32 — 33

HARPE, 1982, serigrafie, 60×40 cm, 48,5×32,5 cm

MIMA SOL 2, 1985, serigrafie, 77,5×76,5 cm, 61×61 cm

TSILLAG, 1986, serigrafie, 50×45 cm, 34,5×34,5 cm

34 — 35

KAGLO II, bez dat., serigrafie, 85×76 cm

TAU CETI (fond bleu), bez dat., serigrafie, 49,5×49,5 cm

36 — 37

TAU CETI (fond violet), bez dat., serigrafie, 49,5×49,5 cm

VEGA PAL 6, bez dat., serigrafie, 77,5×67,5 cm

38 — 39

HLAVNí UDÁLOSTI V žIVOTě VICTORA VASARELYHO 1906 Narozen 9. dubna v Pécsi v Maďarsku jako Vásárhelyi Gyözö. Dětství prožil ve městě Pöstyén (nyní Piešťany, Slovensko) a v Budapešti, kam se s rodinou přestěhoval v roce 1919 a kde ukončil střední školu v roce 1925. 1925–1927 Univerzitní studium medicíny nedokončil. Začal studovat výtvarné umění. 1927 Začal navštěvovat soukromou akademii Podolini Volkmann v Budapešti, kde se zpočátku zabýval zejména klasickou akademickou malbou. 1928–1929 V uměleckých dílnách Sándora Bortnyika (Mühely), tzv. budapešťském Bauhausu se věnoval grafickému designu a typografii. Zde se seznámil se svou budoucí ženou, Claire Spinnerovou (1908 až 1990). Vytvářel první geometrické abstrakce. 1930 Svatba s Claire Spinnerovou (synové André a Jean-Pierre. Ten se později proslavil pod uměleckým jménem Yvaral). Cesta do Paříže, kde pracoval jako grafik a kreativní konzultant pro firmy Havas, Draeger a Devambez. Vytvořil několik studijních plánů a učebních materiálů pro školu podobného zaměření jako Bortnyikovy dílny (grafický design a typografie). Vzdal se ideje o založení vlastní školy. 1933–1938 Černobílé kontrasty a motivy zebry a tygra se v jeho tvorbě objevují v období od roku 1933 do roku 1938. 1938 Vytvořil svůj první op artový obraz Zebra. 1940 Seznámil se s Denise René, která ho podporovala jako sběratelka a galeristka.

1942 Vroce 1942 tvořil v ateliéru v Saint-Céré, v roce 1945 se přestěhoval do Arcueil na předměstí Paříže, odtud v roce 1961 do Annetsur-Marne, kde žil až do smrti. 1944–1947 Inaugurována Galerie Denise René v Paříži, kterou pomohl založit. Vydal první edici tisků. Vystavoval na Salon des Surindépendants (1946), na Salon des Réalités Nouvelles (1947) a v Galerii Denis René (1948). Vytvořil olejomalby inspirované surrealismem, kubismem a futurismem, avšak později díla z tohoto období sám označil termínem „slepé uličky“. Básník Jacques Prévert popsal Vasarelyho černé obrazy (image, noir) jako „imaginoires”. 1947–1951 Vypracoval své osobité abstraktní obrazové struktury, klíčovými inspiracemi byly prvky interiérů stanice metra Denfert-Rochereau, geometrické struktury domů na Côte d‘Azur, pobřežní město Belle Isle a horská vesnice Gordes. Pracoval také se vlastními černobílými fotografiemi, které přenášel na plexisklo. 1951–1955 Zabýval se základními principy kinetických vibrujících černobílých obrazů. Vytvořil sérii Noir et Blanc [Černá a bílá]. Vytvořil fotografické série „Photographismes“, ohromné projekce ze zvětšenin kreseb tužkou nebo tuží. Rozvinul a definoval vizuální prvky op artu, v jehož rámci bylo také realizováno několik architektonických projektů. 1954 Napsal Yellow Manifest [Žlutý manifest], obhajobu role optické iluze v umění. Vytvořil označení „Plastique cinétique” [Vizuální kinetika] pro svou tvorbu ovlivněnou těmito iluzemi. 1955 Začal soustavně pracovat na dosažení „plastické jednoty“ a zkoumání nových možností pro kinetickou tvorbu.

1955–1965 Dokončil svá díla z cyklu „Interstellar Folklore“ a zaměřil se na permutační autorské série. V polovině šedesátých let se Vasarely zabýval dvourozměrnými a trojrozměrnými podobami šestiúhelníku, realizoval díla v cyklech Bidim, Hexagone, Tridim, Vega, a Line. 1959 2. března si patentoval uměleckou techniku „Unités plastique“, práci se základními geometrickými formami (tři kruhy, dva čtverce, dva kosodélníky, dva dlouhé obdélníky, jeden trojúhelník, dva půlkruhy a šest elips), přesně definovanou barevnou paletu sestávající ze tří odstínů červené, tří zelené, tří modré, dvou fialových, dvou žlutých, černé, bílé a šedé. Za použití této „plastické abecedy“ pak začal vytvářet sériové umění s možností bezpočtu kombinací. 1963 Představil svoje umění pod názvem „Folklore planetaire“. 1965 Na výstavě v Museum of Modern Art v New Yorku označen za „otce op artu“. 1970 Příprava první retrospektivy, architektonických realizací a výukových programů původně pro Vasarelyho Muzeum v Gordes (1970), později pro Vasarelyho nadace v Americe, Německu a Norsku. 1976 Otevřena Fondation Vasarely v Aix-en-Provence, která nabízí možné řešení pro syntézu umění a architektury, kromě toho je zde i mezinárodní ateliér pro analytické vizuální experimenty. 1976 Otevřeno Vasarelyho muzeum v Pécsi. 1987 Je otevřeno druhé Vasarelyho muzeum v Maďarsku na zámku Zichy v Budapešti. 1996 Uzavřeno Vasarelyho muzeum v Gordes. 1997 Vasarely zemřel 14. března v Paříži. 40 — 41

UDěLENÁ OCENěNí 1955 Brusel, Prix de la Critique Milán, Zlatá medaile Venezuela, Mezinárodní cena 1964 New York, Guggenheimova cena 1965 Paříž, L’Ordre des Arts et Lettres Ljubljana, Mezinárodní grafické bienále, Velká cena Sao Paolo, Mezinárodní bienále výtvarného umění, Velká cena Paříž, Société d’Encouragement á l’Art et á l’Industrie, Zlatá medaile 1966 New Orleans, čestné občanství města Krakov, Mezinárodní grafické bienále, Zvláštní cena Rimini, Mezinárodní estetický kongres, Zlatá medaile 1967 Tokio, Bienále, Zvláštní cena ministra zahraničí Pittsburg, Carnegie Institute, cena za malbu 1968 Paříž, cena „Prestige du Papier” Krakov, Mezinárodní grafické bienále, první cena 1969 Cagnes-sur-Mer, Festival International de Peinture, cena Zlatá paleta Budapešť, čestná profesura, Maďarská škola užitého umění 1970 Paříž, Řád čestné legie 1971 Jerusalem, Art Books, Mezinárodní cena Diano Marina, Mezinárodní cena Lipsko, Books Presenting the Art of the City, Stříbrná medaile Aix-en-Provance, Cena města Győr, Maďarsko, 700. výročí, Cena města za divadelní výpravu

1972 Krakov, Mezinárodní grafické bienále, Zvláštní cena Varšavského Národního muzea 1973 Villeparisis, čestný občan 1974 Fredrikstad, Mezinárodní grafické bienále, Zlatá medaile 1975 Paříž, Akademie architektury, Umělecká cena Jerusalem, Art Books Fourth Biennal, Musée d’ Israel, Zlatá medaile 1976 Pécs, čestný občan 1977 Venezuela, Řád Andre Bello Cleveland, čestný doktorát, University of Cleveland 1978 Gosslar, umělecká cena „Der Kaissering“ Mnichov, Bruckmann Publishers, Zlatá medaile ke stému výročí nakladatelství 1979 Aix-en-Provence, čestný občan 1980 Brazílie, cena Rio Branco Zasloužilý umělec France

NOVÁ AKVIZICE MUZEA UMěNí OLOMOUC

SERIGRAFIE Z FONDATION VASARELY

TEREK, 1951 olej, karton, dřevo 33×31 cm značeno na rubu: C-43 / „TEREK“ / 33×31 / 1951 / Vasarely MUO, inv. č.: O 2853

SUPERPOSITION, 1937/1985 serigrafie, papír 83,5×59,5 cm, 65×42,5 cm značeno P dole: Vasarely značeno L dole: EA Fondation Vasarely

HARMAS, 1966 tapiserie 260×244 cm značeno dole uprostřed: Vasarely / znak dílny Aubusson značeno na rubu P dole: „HARMAS“/ 260×244 / 1966 / Vasarely MUO, inv. č.: UŽ 183

KWARTZ, 1950-1951/1989 serigrafie, papír 62×40 cm, 76×52 cm značeno P dole: Vasarely značeno L dole: FV 15/20 Fondation Vasarely PHOTOGRAPHISME, 1951 serigrafie, papír 63,6×48,6 cm, 62×45 cm značeno P dole: Vasarely značeno L dole: FV 105/120 Fondation Vasarely IBADAN, 1952/1968 serigrafie, papír 49×49 cm, 41×38 cm značeno P dole: Vasarely značeno L dole: FV 91/108 Fondation Vasarely MANDOLINE, 1954/1982 serigrafie, papír 60×40 cm značeno P dole: Vasarely značeno L dole: FV 25/75 Fondation Vasarely ERIDAN ROUGE, 1956/1964 serigrafie, papír 28×28 cm značeno P dole: Vasarely značeno L dole: Fondation Vasarely Gordes Fondation Vasarely FLUTE, 1958/1982 serigrafie, papír 60×40 cm, 48,5×35 cm značeno P dole: Vasarely značeno L dole: FV 16/75 Fondation Vasarely CITHARE, 1958/1982 serigrafie, papír 60×40 cm značeno P dole: Vasarely značeno L dole: FV 12/75 Fondation Vasarely

ZETT ZS (bleu-vert), 1965 serigrafie, papír 60×60 cm, 84×84 cm značeno P dole: Vasarely značeno L dole: FV 60/100 Fondation Vasarely ZETT KSZ, 1965 serigrafie, papír 62×62 cm, 76×64 cm značeno P dole: Vasarely značeno L dole: FV 32/25 Fondation Vasarely ALOM BR (rouge), 1966/1968 serigrafie, papír 60×60 cm, 68×68 cm serigrafie, papír značeno P dole: Vasarely značeno L dole: FV 9/25 Fondation Vasarely TER UR NB, 1966/1976 serigrafie, papír 60×58 cm, 48×48 cm značeno P dole: Vasarely značeno L dole: FV 131/140 Fondation Vasarely SIKRA F, 1966/1987 serigrafie, papír 54×38 cm, 32×31 cm značeno P dole: Vasarely značeno L dole: FV 31/50 Fondation Vasarely EG PERMUTATION, 1967 serigrafie, papír 60×60 cm, 68×68 cm značeno P dole: Vasarely značeno L dole: FV 2/20 Fondation Vasarely ION 11, 1967/1969 serigrafie, papír 60×60 cm, 68×68 cm značeno P dole: Vasarely značeno L dole: FV 14/37 Fondation Vasarely DIA OR CF, 1968 serigrafie, papír 60×60 cm, 68×68 cm značeno P dole: Vasarely značeno L dole: FV , FV 9/53 Fondation Vasarely

42 — 43

OND-LZ, 1971/1974 serigrafie, papír 75×75 cm, 83×83 cm značeno P dole: Vasarely značeno L dole: 149/250 Fondation Vasarely

VIOLON, 1982 serigrafie, papír 60×40 cm, 55×28,5 cm značeno P dole: Vasarely značeno L dole: FV 12/75 Fondation Vasarely

GYEMANT OND, 1973 serigrafie, papír 76×56 cm, 28×28 cm značeno P dole: Vasarely značeno L dole: FV 88/90 Fondation Vasarely

HORN, 1982 serigrafie, papír 60×40 cm, 48×32 cm značeno P dole: Vasarely značeno L dole: FV 25/75 Fondation Vasarely

PEREGUE, 1973–1975/1976 serigrafie, papír 70×55 cm, 46,5×46 cm značeno P dole: Vasarely značeno L dole: FV 33/75 Fondation Vasarely

HARPE, 1982 serigrafie, papír 60×40 cm, 48×32,5 cm značeno P dole: Vasarely značeno L dole: FV 12/75 Fondation Vasarely

STRI ARCT 2, 1973/1977 serigrafie, papír 50×50 cm, 75×70 cm značeno P dole: Vasarely značeno L dole: VP 18/30 Fondation Vasarely

MIMA SOL 2, 1985 serigrafie, papír 77×76,5 cm, 61×61 cm značeno P dole: Vasarely značeno L dole: EA Fondation Vasarely

BI OCTA B, 1973–75/1977 serigrafie, papír 50×50 cm, 75×70 cm z edice G. Fall, Paris značeno P dole: Vasarely značeno L dole: EA VIII/XV Fondation Vasarely

TSILLAG, 1986 serigrafie, papír 50×45 cm, 34,5×34,5 cm značeno P dole: Vasarely značeno L dole: FV 4/20 Fondation Vasarely

TEKE, 1978 serigrafie, papír 66×66 cm, 88×88 cm značeno P dole: Vasarely značeno L dole: 36/250 Fondation Vasarely TRI DAGG, 1979/1980 serigrafie, papír 62×62 cm, 76×64 cm značeno P dole: Vasarely značeno L dole: FV 85/100 Fondation Vasarely TROMPETTE, 1982 serigrafie, papír 60×40 cm, 45×36 cm značeno P dole: Vasarely značeno L dole: FV 7/75 Fondation Vasarely

KAGLO II, bez dat. serigrafie, papír 85×76 cm značeno P dole: Vasarely značeno L dole: FV 11/30 Fondation Vasarely TAU CETI (fond bleu), bez dat. serigrafie, papír 32×32 cm, 49,5×49,5 cm značeno P dole: Vasarely značeno L dole: 5/21 Fondation Vasarely TAU CETI (fond violet), bez dat. serigrafie, papír 32×32 cm, 49,5×49,5 cm značeno P dole: Vasarely značeno L dole: FV 2/21 Fondation Vasarely

VEGA PAL 6, bez dat. serigrafie, papír 58×58 cm, 77,5×77,5 cm značeno P dole: Vasarely značeno L dole: 37/267 Fondation Vasarely

VICTOR VASARELY: NOVÁ AKVIZICE II

Muzeum umění Olomouc – Muzeum moderního umění 11. června 2015 – 20. září 2015 Texty Gina Renotière Grafický design Beata Rakowská Fotografie Zdeněk Sodoma, Markéta Ondrušková 1. vydání Tisk PROFI-TISK GROUP s.r.o., Krakovská 14, 779 00 Olomouc Vydalo Muzeum umění Olomouc 2015 Muzeum umění Olomouc | Denisova 47, 771 11 Olomouc info@olmuart.cz | tel: 585 514 111 | www.olmuart.cz ISBN 978-80-87149-96-6 44 — 45

MUZEUM UMěNí OLOMOUC Muzeum umění Olomouc patří k nejvýznamnějším institucím svého druhu v České republice, a to nejen z hlediska počtu spravovaných sbírkových předmětů (cca 200 000), ale také po stránce odborného záběru a výstavního programu. Krátkodobými a střednědobými výstavami i dlouhodobými expozicemi představuje výtvarnou kulturu od nejstarších dob po současnost ve třech objektech: Arcidiecézním muzeu Olomouc, Arcidiecézním muzeu Kroměříž a Muzeu moderního umění. Muzeum moderního umění se specializuje se na výtvarnou kulturu 20. a 21. století. Pořádá dlouhodobé expozice i krátkodobé výstavy českého i zahraničního moderního umění. Konaly se zde například rozsáhlé výstavy Victora Vasarelyho (2007), Magdaleny Abakanowicz (2011), Magdaleny Jetelové (2013). Jako jediné muzeum v ČR se věnuje sběratelství tzv. autorské knihy. Od roku 2007 probíhají přípravy transformace Muzea moderního umění na Středoevropské forum Olomouc. Tento mezinárodní projekt je zaměřen na sbírkotvornou, expoziční a publikační činnost s důrazem na středoevropskou výtvarnou kulturu v letech 1945-1989. Jeho stavební část, budova, která měla vzniknout v proluce v sousedství stávajícího objektu muzea, dosud nebyla realizovaná. Ideově se však projekt daří naplňovat v Databázi středoevropského umění (CEAD) - dynamické on-line databázi výtvarného umění a kultury poválečné střední Evropy, která je přístupná na adrese www.ceadata.eu. www.olmuart.cz

FONDATION VASARELY Vytvoření fondace je dovršením Vasarelyho celoživotního přístupu k umění a jeho pohledu na roli avantgardního umělce 20. století. Jejím prvořadým cílem byla od samého počátku popularizace umění bez sociální či kulturní diskriminace, která se řídila heslem „umění pro všechny, umění přístupné všem“. Nápad na vznik fondace, v níž by mohl představit své dílo, dostal Vasarely v roce 1960. V letech 1968–1970 zrekonstruoval na vlastní náklady zámek v zapomenuté vesnici Gordes na jihu Francie. Od roku 1970 sem přijížděli lidé z celého světa a byli uchváceni jeho dílem, konkrétně souborem malířských děl z let 1930–1970 a velkoformátovými tapisériemi. Vznikl zde zajímavý kontrast. Vystavené moderní dílo versus historické prostředí renesančního zámku. Zámek v Gordes byl později označen národní kulturní památkou Francie. Vasarely byl velice nakloněn myšlence vytvořit nový prostor, architektonické dílo, v kterém by mohl představit svou monumentální tvorbu. Mezi několika možnostmi na umístění nové architektury fondace bylo i křídlo papežského paláce v Avignonu. Vasarelyho si však jednoznačně získala možnost vybudovat nový objekt právě v Aix-en-Provence, v lokalitě Jas de Buffon, v níž žil Paul Cézanne, jeho velký vzor. Vasarely chtěl vytvořit architekturu, která by se vypínala proti hoře Sainte Victoire. Vznikl by tak určitý dialog mezi černobílou striktně geometrickou stavbou a horou, která zaujímá tak významné místo v tvorbě Paula Cézanna. Fondace Viktora Vasarelyho byla inaugurována v roce 1976 Victorem Vasarelym, jeho manželkou Claire a premiérem Francie Jacquesem Chirackem. Sama architektura objektu vznikla na základě Vasarelyho autorského návrhu ve formě spojených hexagonů (šestiúhelníků), které jsou zasazeny jeden vedle druhého. Avantgardní architektura fondace je koncipována jako gigantická světelně-kinetická plastika a její vnitřní rozloha umožňuje prezentovat monumentální Vasarelyho díla. Výstavbu komplexu, který je dnes umístěn na pozemku o rozloze 3 hektarů a zaujímá plochu více než 5000 metrů čtverečních, financoval sám autor. Fondation Vasarely v Aix-en-Provence je od roku 2013 zařazena na seznam národních kulturních památek francie. www.fondationvasarely.fr

46 — PP