Když v Žatci hráli Ackermanna

KDYŽ KDYŽ VV ŽATCI ŽATCI HRÁLI HRÁLI ACKERMANNA ACKERMANNA Výstava o tradici Jana ze Žatce v Žatci potrvá potrvá do do 16.11.2019 16.11.2019

Vernisáž proběhne v rámci Muzejní noci

17.5.2019 od 17 hodin Hlavní Hlavní budova budova Husova Husova 678 678 Žatec Žatec

více na www.muzeumzatec.cz

KDYŽ V ŽATCI HRÁLI ACKERMANNA 17.5. - 16.11.2019 Autorka výstavy: PhDr. Milada Krausová, Ph.D. Grafické zpracování: Mgr. Monika Merdová Obrazový materiál: Archiv RMŽ www.kohoutikriz.org, www.zvab.com, www.saazer-heimatmuseum.de

Dobová ilustrace k jednomu z vydání Ackermanna

K Ackermannovi se hlásí sudetští Němci. Jejich známý spolek Ackermanns-Gemeinde po sametové revoluci přispěl k obnově řady českých historických památek. Rovněž někdejší žatečtí Němci se k Janovi tradičně hlásili a hlásí.

JAN ZE ŽATCE je v Německu považován za velmi významnou středověkou osobnost celonárodního významu.

Jméno Johannes von Saaz nechybí v žádné německé učebnici.

Motiv z titulní strany Officia sv.

Jeronýma, 1404. Jan klečí zcela vpravo.

V Německu je připomínán především jako autor Ackermanna aus Böhmen (Oráče z Čech), nadčasové skladby, jejímž obsahem je filozofická úvaha o smyslu lidského bytí a vyrovnávání se smrtí milované osoby. Toto dílo navíc výrazně přispělo k vytváření spisovného německého jazyka.

Do sporu o smyslu lidského života vstupuje kromě Oráče a Smrti samotný Bůh, který dává symbolicky za pravdu oběma stranám. Majestát Smrti i smutek člověka tak přes středověké dílo stále promlouvají k dnešku.

Některá poválečná vydání "Ackermanna"

KDO BYL HISTORICKÝ JAN ZE ŽATCE Jan ze Žatce je obecně známý také pod německým jménem Johann von Saaz. Bývá však označován také jako Johann von Tepl (Jan z Teplé) nebo Jan ze Šitboře.

Jeho přídomky jsou odvozeny od míst jeho působení.

V Čechách se k Janovi a jeho historickému dílu dnes opět hrdě hlásí jeho pravděpodobné rodiště Šitboř na Domažlicku. Jan (Johann) se zde narodil kolem poloviny 14. století.

Studovat měl v západočeském klášteře Teplá a posléze na pražské univerzitě. Jeho působištěm se na dlouhá léta stal Žatec. Na sklonku života žil v Praze.

Jeho majetkové poměry v Žatci byly velice dobré, proto si lze jeho odchod vysvětlovat nejspíše potřebou dostat se do města s početnější vzdělanou společností. Je také možné, že mu vadil nárůst reformního hnutí ve městě související s krizí středověké církve a blížícím se husitským hnutím.

Svého slavného Ackermanna sepsal Jan kolem roku 1400 také v Žatci. Tiskem vyšel poprvé kolem r. 1461.

Sugestivní spor prostého středověkého rolníka (oráče) se zosobněnou Smrtí, který si stěžuje na předčasnou smrt své milované manželky, oslovuje lidi dodnes.

Děsí i fascinuje zároveň.

Jan ze Žatce ovládal latinu, němčinu i češtinu. Do Žatce přišel někdy před rokem 1378, kdy je uváděn jako městský písař.

Zastával zde dokonce tři funkce.

Odznak recesistického spolku Schlaraffia Saazia s motivem Oráče a smrti ze sbírek RMŽ

Busta Jana ze Žatce v areálu zahrady bývalého Kapucínského kláštera

Jan byl bohatým a vlivným mužem. Vlastnil dům u hradeb proti škole, u něhož mu městská rada dokonce povolila postavit věž. V roce 1411 odešel do Prahy na Nové Město, kde se stal veřejným notářem.

Pro Žatec je Jan ze Žatce významný také jako rektor místní proslulé latinské školy a notář. V roce 1383 zde založil tzv. kopiář, kam byly opisovány soukromé i veřejné listiny. Protože se většina originálů těchto listin včetně panovnických privilegií v průběhu doby ztratila, můžeme jen Janovu kopiáři děkovat za naše znalosti starších dějin Žatce.

Hoštálkovo (za první republiky Ackermannovo) náměstí, kde žatecká latinská škola sídlila

Jen díky jeho opisu se například dochovalo nejstarší známé privilegium krále Přemysla Otakara ll. pro město z roku 1265. Známý kopiář s opisem Přemyslovy listiny je uchováván v archivu v Lounech.

PRVOREPUBLIKOVÉ OSLAVY První velké oslavy Jana ze Žatce zažilo město v souvislosti s odhalením jeho pamětní desky na radnici.

Začaly 15. října 1921 večer v žateckém divadle koncertem a představením Ackermanna. Hlavním řečníkem byl ředitel gymnázia v Jablonci a autor návrhu pamětní desky Dr. Alois Bernt. Mluvil hlavně o významu doby Karla IV. a přínosu německého patriciátu pro rozvoj města.

Budova žatecké radnice na dnešním náměstí Svobody v roce 1921. Na fotografii zachycena oprava báně.

Hra sama se odehrávala na pozadí kulis se siluetou Žatce. Smrt byla zahalena v prostém v šedém plášti. V hlavních rolích představili Wilhelm Schrader (divadlo Ústí nad Labem) jako Ackermann a profesor Otto Czihaczek z Jablonce jak Smrt. Hlas Boha představoval Dr. Alfons Nitsch ze Žatce.

Druhý den oslav roku 1921 začal fanfárami ze žatecké radnice. V pravé poledne byla odhalena pamětní deska na radnici.

Deska byla vyrobena v Jablonci nad Nisou podle návrhu ředitele gymnázia dr. Aloise Bernta, odborníka na dílo Jana ze Žatce. Kromě obrázku hlavních dvou aktérů ji zdobil německý nápis, jenž uvádíme v českém znění:

„Na památku básníkovi Janu ze Žatce, tvůrci rozepře „Oráč a smrt“ z r.

1400, nejvýznamnějšího prosaického díla německého humanismu.

Město Žatec, na podzim 1921.“

Po druhé světové válce byla jako většina desek připomínající německé osobnosti ve městě sňata. Dnes je uložena v Regionálním muzeu K. A. Polánka v Žatci.

Pochvalu si vysloužil zejména představitel Smrti, který svou roli přednášel zpaměti kovově znějícím hlasem.

Diváci napjatě přihlíželi až do konce. Na závěr bylo nejprve hrobové ticho, následně zazněl bouřlivý potlesk.

Žatecké noviny Saazer Anzeiger věnovaly oslavám roku 1921 celou titulní stranu.

Titulka románu Hanse Wazlika Fénix, který vyšel roku 1916 v Lipsku. Jeho hlavním hrdinou je právě Jan ze Žatce, byť pod jiným jménem.

Již tehdy navrhl jeden z četných hostů, známý německý spisovatel Hans Watzlik, jehož bratr Sepp pracoval v Žatci za války v tiskárně novin, aby byla hra příště hrána pod širým nebem u kostela. Nápad se líbil, ale na realizaci si museli v Žatci dlouho počkat. Byť jej léta nadšeně prosazoval např. ředitel německého muzea v Žatci Hermann Födisch.

Hlavními řečníky při slavnosti odhalení pamětní desky byli univerzitní profesor Dr. Erich Gierach z Prahy a starosta města Dr. Ambros Janka. V projevech opět zaznívala chvála německých středověkých kolonistů a autora hry.

Jedním z hlavních iniciátorů oslav roku 1921 byl žatecký nacionalista a zástupce starosty Johann Heiser.

Odpoledne následovala lidová slavnost určená také dětem.

Součástí byl průvod se scénami inspirovanými dílem německého renesančního spisovatele Hanse Sachse.

Podle pamětníků byl všude nával a mnozí kvůli němu skoro nic neviděli. Slavnosti se zúčastnily četné místní spolky. Nechyběly v Žatci tradiční hádky s úřady o barvu vlajek. Ty v německých barvách sice vyvěšeny nebyly, ale objevily se na vlajkách spolků.

Mezi řečníky byl i žatecký rodák docent Dr. Wilhelm Wostry.

Přijel jako zástupce pražského spolku Verein für Geschichte der Deutschen in Böhmen.

JAN ZE ŽATCE KONTRA MAXMILIÁN HOŠŤÁLEK Žatec proslul také oslavami Jana ze Žatce. Již za první republiky byly žatecké oslavy čistě německou záležitostí.

Z titulní listu chebského Oficia sv.

Jeronýma (1404): Jan ze Žatce jako klečící donátor

Údajný portrét Maxmiliána Hošťálka nad portálem děkanského kostela

Místní Čechy zajímala spíše tradice spojená s Maxmiliánem Hošťálkem, jedním z popravených při známé staroměstské exekuci (1621). Roku 1921 tak oslavy Češi prakticky ignorovali.

Téma Jana ze Žatce se ujalo a město ho začalo užívat pro svoji prezentaci.

Nejvýrazněji to bylo patrné roku 1933, kdy se ve městě konal proslulý sraz turnerů na kterém řečnil i Konrád Henlein.

Objevilo se ve slavnostní příloze novin Saazer Anzeiger.

Návštěvníci byli upozorněni na pamětní desku na radnici.

Přečetli si také báseň Hanse Watzlika. Ta vyzývala k německé jednotě a Jana opět zmiňovala. Již roku 1933 tak bylo dílo Jana ze Žatce využito k politické agitaci.

Zajímavostí je, že náměstí u děkanského kostela, které neslo za první republiky název Ackermannovo, bylo po válce přejmenováno právě na Hošťálkovo. Obě pojmenování měla svůj důvod:

Název Ackermannovo byl pro toto náměstí vybrán, protože u kostela stávala zmíněná stará latinská škola a nedaleko i Janův dům s věží.

Název Hošťálkovo byl později zvolen kvůli starobylé plastice hlavy u vchodu do kostela, kterou Češi tradičně označovali jako Hošťálkovu hlavu.

VÁLEČNÉ POKUSY O VZNIK POMNÍKU JANA ZE ŽATCE Od 30. let se v Žatci objevovaly snahy o stavbu pomníku Janu ze Žatce. Roku 1940 byl vybrán sochař z Karlových Varů Wilhelma Srb - Schloßbauer, který slíbil, že Žatec navštíví.

V tisku bylo zmíněno, že Žatec "obdrží figurální sousoší k tématu Ackermann" v souvislosti s projevem Konráda Henleina při zahájení akce Gaukulturmonat.

Návrh modelu pomníku pro Žatec od W. Schlossbauera

V kronice je rovněž zmíněno, že vedoucí župy Konrád Henlein navštívil v březnu 1942 ateliér zmíněného sochaře, aby se přesvědčil o stavu příprav "velkého" pomníku. Údajně byl s pracemi spokojen. Pomník však nebyl nikdy realizován.

NEJVĚTŠÍ ŽATECKÉ OSLAVY Vrchol zažila tradice spojená s Janem ze Žatce za druhé světové války, konkrétně v květnu 1940.

Rok 1940 byl ještě relativně plný nadšení, byť fakt, že i sudetští Němci museli rukovat znamenal tvrdé vystřízlivění z iluzí o připojení k Říši. Žatec poznal smutek nad prvními padlými. Místní však měli ještě náladu slavit, jak byli zvyklí.

Žatec tehdy vedl přítel Konráda Henleina starosta Rudolf Dietl.

Hlavní náměstí zažilo např. také oslavu Hitlerových narozenin, který byl už od roku 1939 čestným občanem města.

JANA ZE ŽATCE ROKU 1940 Oráč z Čech byl sehrán v neděli 26. května v 21 hod. Hra měla i svůj plakát. Místní pracovali přes den na povinné směně v lese pro Říši, ale přišli se podívat na představení.

V rámci Župního kulturního měsíce se podařilo zorganizovat velkolepé představení u zdi kostela, kterému přihlíželi nacističtí prominenti, starostové z okolních měst, davy diváků a symbolicky i kamenná "Hošťálkova“ hlava. Hrálo se totiž přímo pod ní.

Fotografie z představení před kostelem pořídil Anton Modes.

Ve hře vystoupilo více než sto účinkujících ze Žatce. Hlavní aktéři byli profesionálové. Hru inscenoval a Oráče hrál Fritz Klippel, intendant z divadla v Liberci. To mělo speciální oddělení pro hry pod širým nebem. Jako Smrt vystoupil herec z Hamburku Odo Löptin.

Kronika označuje výkony obou aktérů za velmi sugestivní.

Nové byly davové scény, které měly demonstrovat jednotu německého národa a připravenost k oběti.

Prolog a epilog z pera F. Klippela přednesla Ellen Krug. Oblečena byla jako středověká madona. Budila dojem oživlé sochy. Hlas Boha – soudce byl svěřen rovněž herci z Hamburku (Johannes Agger).

Z kostela bylo slyšet hudbu varhan a zpěv žateckého sboru. Na závěr se rozezněly zvony. Občané byli požádáni, aby zavřeli okna a postavili za ně svíčky.

KDYŽ V ŽATCI HRÁLI ACKERMANNA Středověká hra byla aktualizována a zneužita pro potřebu doby.

V muzeu byly nalezeny fotografie z představení před kostelem v obálce se jménem ředitele muzea H. Födische, který léta usiloval o realizici hry. Sám ji však neviděl, protože byl 19. května povolán k Wehrmachtu a 22. května narukoval. V říjnu byl už zase zpět v Žatci. Pomohla mu k návratu právě jeho angažovanost?

Fotografie byly pro něj tedy patrně uschovány, či mu byly původně zaslány. Na frontu se Födisch vrátil opět koncem války.

Hře předcházela přednáška univerzitního profesora Dr. Wilhelma Wostrého 24. května na téma Žatec v době Ackermanna.

Líc a rub tzv. Ackermannovy medaile "za bojovnou vědu", kterou každoročně udílel od roku 1940 hejtman "říšské župy Sudetenland" na veřejných zasedáních "Sudetoněmeckého ústavu pro bádání o zemi a lidu" (na rubu medaile je i reliéf znaku "říšské župy Sudetenland")

Noviny a kronika chválí roku 1940 představení: "Uprostřed velkého zápasu na západě nám bylo za nadšení a účasti obyvatel dopřáno, abychom spatřili uskutečnění starého snu, který měli všichni kulturně smýšlející Žatečané už skoro dvacet let.

Největší prozaické dílo německého humanismu Oráč a smrt od Jana ze Žatce ožilo ve starobylém německém městě před městským kostelem, který je obklopen starými sochařskými díly. Velká byla účast obyvatelstva, které ukázalo silnou vůli a jednotu našich Žatečanů, která se prokazuje ve všech oblastech společenského života.“

ILUSTRACE Z PŘETISKU PRVNÍHO VYDÁNÍ ACKERMANNA (LIPSKO 1919)

OBNOVA ZÁJMU O JANA ZE ŽATCE

Po sametové revoluci ožilo téma Jana ze Žatce. Roku 1992 místní viděli v divadle v Žatci Oráče v podání divadla z Ellwangenu v češtině a němčině. Režíroval Dušan R. Pařízek. Program doplnila přednáška a výstavka různých vydání díla v předsálí. Akci podpořilo město Žatec a ministerstva zahraničí obou zemí. Konala se v rámci projektu Dědictví a budoucnost.

Wostrého kniha o Žatci v době Ackermanna vyšla v roce 1951.

Téma ho nepřestalo zajímat ani poté, co byl odsunut. W. Wostry byl jedním z řečníků při žateckých oslavách roku 1940. Čeští čtenáři měli možnost se seznámit s jeho dílem až po sametové revoluci.

Propagační materiály k představení roku 1992

Téma se objevilo také ve sborníku z konference o smrti a umírání, jehož první vydání podpořilo také Sdružení rodáků a přátel města Žatce.

Roku 2011 byla odhalena bysta Jana ze Žatce v zahradě kapucínského kláštera. Je umístěna na podstavci z ušlechtilé oceli, který obstaralo město.

Sama bysta je dílem sochaře Urse Kollera U sochy se tradičně scházejí zástupci města z Rohschachu. s bývalými německými občany Žatce.

Vznikla z iniciativy sudetoněmeckého spolku Kulturkreis Saaz e.V. Zhotoveny byly tři bysty. Dvě další byly umístěny v Saazer Heimatmuseum v Georgensmündu a v Saazer Heimatmuzeum ve Schweinfurtu.

V Žatci se opakovaně objevují snahy různých skupin a institucí o založení muzea Jana ze Žatce.

/repro článek/

Deska, která Jana připomíná nechybí opět ani na budově radnice.

Své místo bude mít Jan ze Žatce i v nově připravované expozici Regionálního muzea.