Šikovné ruce našich babiček
Výstava sbírky vyšívaných kuchařek Milady Bláhové trvá do 23.8.2020
Křížova vila
Zeyerova 344 Žatec
Připravili: Jitka Krouzová, Martin Čížek a Monika Merdová www.muzeumzatec.cz #muzeumzatec #krizovavila
Textilní nástěnky s různými ručně vyšívanými motivy a nápisy zdobily, zútulňovaly a současně chránily stěny kuchyní našich babiček a prababiček od 18. století. Motivy ženy nejčastěji vyšívaly modře, červeně, případně černě, méně často se používalo kombinace více barev. K výzdobě kuchyní patřily i vyšívané obrázky s často úsměvnými texty, které se týkaly hlavně rodinného života a štěstí, zdůrazňovaly také pracovitost a kuchařské umění hospodyně:
„Srdce matičky nejdražší je klenot“ „Můj milý mužíčku, máš-li mne rád, nech pokličku na hrnečku stát“ „Po obědě sobě lehni, přes hodinu ničím nehni“
Lidová výšivka v českých zemích Lidová výšivka se nejvíce rozšířila na jihovýchodní Moravě a Chodsku v 18. a 1. polovině 19. století, v období kdy vzkvétala společenská a hospodářská situace. Nejvíce lidových výšivek se zachovalo na součástech oděvu, ale i interiérových textiliích (koutnice, ručníky, svatební praporce, kapesníky, bytové doplňky…).
Chodská výšivka
Už ve druhé polovině 18. století se u pololidové výšivky začal objevovat i text. Nejstarším dokladem je ručník ze Senice s nápisem. Nejblíže mají k nástěnným kuchařkám svatební praporce, většinou s výjevy ženicha, nevěsty a dítěte v kolébce. Nejběžnějšími svatebními motivy byl ženich podávající džbán nevěstě, ona jemu věneček, družba se džbánem na koni, dále symboly představ budoucího rodinného štěstí (dítě s kolébkou) a života (žena přede, kolébá dítě, muž kouří z dýmky, rodinná hádka).
Hanácká výšivka
Svatební praporec z Horní Olešné, 19. století.
Na konci 18. století existovaly i profesionální vyšívačky. Tehdy se začalo užívat výšivky na lidovém oděvu, vznikaly jak mužské, tak ženské kroje. Nejčastějšími motivy bylo granátové jablko, karafiát, tulipán, růže, lístky, macešky, slunečnice, chrpa, dvojhlavý orel.
Křížková výšivka 18. a 19. století se uplatňovala na písmo a letopočty už od 17. století (na interiérových textiliích), jsou dokladem gramotnosti v lidovém prostředí. Mužské ozdobné kapesníky z Horňácka obsahují tak sloky milostných písní.
Synečku, synečku, malované kvítí, dyť ty mně nemožeš z mé mysle sejíti. Nemožeš, nemožeš, ani mně nesendeš, pokuď si, synečku, nekerú nevezmeš.
Horňácký pánský kapesník
Nevezmeš nekerú a já nekerého, teprv zapomenem jeden na druhého.
Vyšívané obruby z Uherskohradišťska
Před naším okénkem rozmarýn zelený; kdo ho trhat bude? Moje potěšení. Před naším okénkem červený tulipán; kdo ho trhat bude? Syneček choďa k nám.
Z dějin vyšívání Je jisté, že se lidová výšivka vyvinula z předchozích období, kdy nejčastěji přejímala vzory z renesančních a barokních výšivek (např. kasulí, antependií…). Tyto vzory byly poté přizpůsobeny venkovským vrstvám. V českých zemích se už v 10. a 11. století vyšívalo, a to v klášterních dílnách. Ve 14. století byla náboženská témata obohacena o světská. Tehdejší výšivky dosahují vysokých výtvarných, ale i technických kvalit.
Vyšívaný límec nalezený v Tutanchomonově hrobce, Egypt, 13. století př. n. l.
Nejstarší vyšívané liturgické textilie dochované v úplnosti jsou uloženy v pokladnici katedrály v britském Durhamu.
Detail tapiserie z Bayeux (dokončena r. 1077) nejslavnější vyšívaná tkanina v západním světě, 52 cm široká a 68,38 m dlouhá. Zobrazuje události vedoucí k normanské invazi do Anglie v roce 1066 a její průběh.
Ložní přehoz vyšívaný metodou KANTHA, 19. století, Indie
Detail čínské výšivky z období dynastie Čching
Tradiční podoba výšivky z Guatemaly
Velkou oblibu si u nás získala aplikace, která se tu rozšířila během gotiky a renesance. Výšivkou se tehdy nezabývaly pouze ženy, ale i muži, kteří se sdružovali v cechy, tzv. Krumpléři, ti se specializovali na vyšívání zlatem a vzácnými kameny.
Vyšívané kněžské roucho, Anglie 1272-1294
Výšivka jako součást oltářní výzdoby, Florencie 1459
V 16. a 17. století se věnovaly vyšívání zámecké a hradní paní po celém našem území. Tyto paní zakládaly dílny a zaměstnávaly poddané ženy. Už tehdy se používaly vzorníky z Itálie a Německa (v 18. a 19. století se těmto vzorníkům říkalo „mertychle“).
Italská výšivka z poloviny 17. století
V měšťanském prostředí se rozšiřovala bílá výšivka, převážně v bytových textiliích a oděvu, typická tak pro empír a biedermeier. Ta upustila od lidové tradice, byla vytvářena v městských dílnách a domácnostech, odlišných sociálních vrstev. Šířila se ze středních Čech na severní a jižní Moravu, kde nahradila krajku. V období biedermeieru došlo k rozkvětu výšivky (potahy, zástěny, sentimentální krajiny), vrací se tak k lidové tvorbě a přírodě. Obraz G. F. Kerstinga zobrazující vyšívající ženu v biedermeierovském interiéru z roku 1814.
V průběhu 19. století dochází k postupnému úpadku vyšívání s vynálezem mechanického stroje na výrobu bohatě zdobených látek. Narůstající kapitalismus se samozřejmě odrazil na kvalitě, vznikaly tak nevkusné předměty denní potřeby buržoazní společnosti se zájmem o nízkou cenu a velký zisk z prodeje. Tehdejší domácnosti byly výšivkami přímo přezdobeny. Je to doba, kdy vyšívané pokrývky jsou na stolech, křeslech, pohovkách, na zdích visely závěsy s výjevy špatně kreslenými, v kuchyni závěsy s průpovídkami špatně napsanými.
Podoba výšivky a ruční vyšívací stroj z 19. století
Na konci 19. století dochází k rozšíření výšivky ve všech společenských vrstvách. Výšivka, po empírovém útlumu, znovu pronikla do oděvních součástí, ale i do dekorativních a užitkových textilií. Ale díky masivnímu růstu strojové výroby, začala zručnost vyšívaček upadat, orientovaly se pouze na jeden styl výšivky. V současnosti je toto umění řadě žen cizí.
Nástěnné kuchařky Úplně první „kuchařky“ vznikaly koncem 19. století v Německu a odtud se postupně šířily do Anglie, Holandska, Polska, Rakouska-Uherska. Výšivky se sbíraly, pořádaly jejich výstavy, přednášky, kurzy šití a vyšívání, jak ve městech, tak i na vesnicích. Výšivka si své místo našla i ve školních výukách. Byly zakládány dívčí školy a gymnázia, kde se tomuto umění a dalším ručním pracím učilo. Se zakládáním těchto škol souviselo i ženské emancipační hnutí, jehož touha po širším vzdělání a úspěchu vedla Karolínu Světlou k založení Ženského výrobního spolku se školou ručních prací v Praze (r. 1871).
Řádové sestry při ručním vyšívání v klášterní dílně
Ženský výrobní spolek sídlil v Praze v Resslově ulici
Karolína Světlá
„Byla to doba, kdy na oběd nebylo jenom patnáct minut, do Ameriky se cestovalo deset dní lodí a pohrabáč u kamen byl malým dílkem uměleckého řemesla.“
U nás si nástěnné kuchařky, coby módní prvek, získaly oblibu v prvních desetiletích 20. století. Došlo k celkovému zesvětlení kuchyní, ale i dalších bytových místností pomocí světlého nábytku a velkých oken.
Vyšívací dílna v období první republiky se stroji pro ruční vyšívání
Do oken se věšely draperie a záclony, na stoly se pokládaly ubrusy, ke sporákům, lavicím, stolečkům, postelím se začaly věšet textilní nástěnky, které měly chránit stěnu, či zakrýt nějaký ten kus oprýskané nebo špinavé zdi. V první řadě šlo o zpříjemnění prostředí, ve druhé se začalo více dbát na hygienu.
Venkovská a městská kuchyň na počátku 20. století
Vzory se šířily prostřednictvím školní výuky, ženských časopisů, ale hlavně obchodem, kde byly tyto předlohy navrhovány kresliči z Německa a odtud šířeny do dalších zemí Evropy. Vzory byly k dostání v podobě plátěných předtisků, do kterých se mohlo rovnou vyšívat. Byly k dostání od podomních obchodníků, na jarmarcích a ve specializovaných prodejnách. Ženy si vzory oblíbily především pro nenáročné zpracování.
Přílohy časopisů se vzory a návody ručních prací
V Brně na Starobrněnské ulici vedli takový obchod manželé Hraničkovy - Josef Hranička (1897- 1971) předlohy sám kreslil. V Zámečnické ulici měla dlouhá léta předtiskárnu vzorů Antonie Löwlová. Do roku 1951 distribuoval své předlohy do obchodů a předtiskáren po celé republice František Cupák z Brna (1891- 1956).
Dochované raznice a ukázky předtištěných vzorů
Pro kuchařky byla typická kombinace obrazu a textu. V některých případech jim dominuje text, někdy byla obrazová složka „kuchařek“ důležitější než textová, některé nebyly texty opatřeny vůbec. Vyšívalo se především stonkovým stehem, méně často stehem řetízkovým a na nápisy se používal steh plochý. Z barev byla oblíbená červená, modrá nebo případně černá.
Stonkový, řetízkový a plochý steh
Základem „kuchařek“ bylo obvykle vybělené lněné nebo bavlněné plátno obdélníkového tvaru. Okraje kuchařek byly zpevněny jednoduchým plátnovým lemem, většinou v barvě výšivky, který byl široký 3- 4 cm či ozdobnou stuhou s opakujícím se motivem, které byly k dostání ve švadlenkách. Po dokončení se výšivka naškrobila, vyžehlila a pověsila na místo jí určené. Detail „kuchařky“ s použitím různých stehů, 19.- 20. století
Obrázkové i textové náměty měly poměrně široký záběr. K tématům, jimž jsou věnovány, patří nejčastěji řádný, klidný chod domácnosti, především kuchyně:
„Dobré jídlo, dobré pití, základ všeho živobytí.“ „Každá žena pořádná, ve dvanáct hodin oběd má.“ „Útulný domov, jediné štěstí.“ Jsou věnovány pracovitosti, píli, hospodárnosti, pořádkumilovnosti, čistotnosti, kuchařskému umění, ale také tolerantnosti ženy, hospodyně, kuchařky. Pomáhaly utvářet příjemné domácí prostředí a navodit dojem „moderního“ bydlení. Zobrazovaly také náboženskou tématiku, modlitbu na ochranu rodiny, práci, pracovitost, úsilí, ale také odpočinek, hru.
Převážně z okolí Strážnice se dochovaly i kuchařky vyšívané vícebarevně
Na pozdějších nástěnkách se objevovala zvířata, postavičky z různých pohádek, rostlinné motivy, geometrické ornamenty, ale i úryvky písniček, slova chvály mužům, kteří nepijí, vlastenectví, různá zrnka pravdy a lidové moudrosti. Mnohé jsou věnovány mateřské lásce, citové vazbě dětí k matce, rodinné soudržnosti, spořádaným rodinným vztahům, šťastnému, harmonickému a útulnému domovu, lásce či víře:
„Útulný domov, jediné štěstí“ „Kde víra, tam láska“
Motivy pro tento okruh výšivek čerpali návrháři „kuchařek“ z Prodané nevěsty Bedřicha Smetany:
„Lásku jsme si přísahali, slovo jsme si navždy dali“ a z Máje Karla Hynka Máchy:
„Byl první máj, byl lásky čas“ Zastoupena je však také například tematika sociální a politická – první světová válka, vystěhovalectví v meziválečném období...
Texty „kuchařek“ někdy bývaly doplněny i naivními obrázky. Témata se vztahovala ke konkrétním událostem a zobrazovala soudobou módu v oblékání a účesech (ve vesnickém prostředí jsou to kroje). Některé reagovaly na aktuální dění, jiné zobrazovaly zjednodušené kopie známých obrazů, ilustrace k veršům písní...
Současná výšivka Plátno s předtištěným vzorem se dá koupit i dnes. Kdo se sám nechce pouštět do vyšívání, může hotovou kuchařku koupit i na internetu. Jedná se většinou o nové práce podle starých vzorů. Tak jako v mnoha oblastech výtvarného umění, dochází rovněž i u výšivek k jejímu návratu. Současní tvůrci se vrací k minulým odkazům, kdy tak obnovují zastaralé techniky a motivy, kterým dávají podobu současnou. Často se samotnou výšivkou experimentují a někdy překročí její hranice i k jinému médiu. Vendula Chalánková:
Daniela Mikulášková:
Jenny Hart:
Aya Kakeda:
Výběr zdrojů: Jitka Staňková (ed.), Vyšívání, Praha 1972. Marta Jánošovová, Malované jehlou, Praha 1985. Jitka Svobodová, Ruční práce - vzory a techniky vyšívání, Praha 1996. Kamila Reichmannová Vyšívané nástěnné kuchařky, BP, Olomouc 2012. Foto: Wikimedia Commons, sayitwithstitches.net, fibre2fashion.com, padesatprocent.cz, lidove-kroje.cz, themodernist.com, vendulachalankova.cz, ayakakeda.com.