2/3
Kvazihrdinové uprostřed pseudosvěta Kritické aspekty obrazů Jakuba Tomáše Jakub Tomáš se profiluje na české umělecké scéně jako výrazný malíř nejmladší generace, kterému se daří aktualizovat tradiční médium závěsného obrazu pro současnost. K obrazu přistupuje jako k živé otevřené struktuře, kterou je třeba pokaždé zpochybnit, aby mohla být ve své platnosti znovunastolena. Postupně si autor osvojil princip, prostřednictvím kterého se může kriticky vztahovat k všeobecnějším problémům, nikoliv pouze k malířským (rozuměj estetickým) otázkám současného obrazu. Tomášovy teze souvisejí zpravidla s etickou rovinou masově reprodukované a šířené vizuality, která nakonec ohrožuje jak samotný vztah umělce k dějinám umění, tak k vlastní práci a hrozí vzájemným odcizením. O jaký princip se jedná? Jakub Tomáš si především kladl otázku, co dnes malovat a proč? Jak se prolomit do současnosti a jak v nově nastavených formách rozkrýt její charakter? Vyšel z předpokladu, že drtivá většina současné vizuality je analogově či digitálně zprostředkovaná, tj. předpřipravená k použití, a to včetně oblasti malířství s jeho námětovými východisky. Z obrazu (především fotografického) se stává všeobecně „dostupný“ materiál. Dostupnost devalvuje vizualitu v rovině informace, která sama je již předem redukovanou jazykovou či datovou formou. Má-li obraz skutečně formátovat současnost, nemůže pouze rozhojňovat a mechanicky, byť brilantně, rozmnožovat náměty, motivy a žánry, které již fyzicky a virtuálně obíhají. Je ale možné například tematizovat samotné „obíhání“ a odhalovat jeho neurastenické body. Recyklování vizuálního oběživa provokuje otázky. Proč k němu dochází a co způsobuje? Tento problém, který je malbě původně vnějším faktorem, vtahuje Jakub Tomáš do centra své malířské pozornosti a tematizuje ho se vší razancí a radikalitou, kterou mu výrazové prostředky dovolují. Klíčový moment se ukrývá ve vztazích mezi recyklovanými obrazy-předlohami (digitálně šířené předobrazy) coby surovým materiálem a jejich zrcadlením v nových nebo nově komponovaných formách obrazu (myšlenkové operace autora). Zcizené prvky vizuality jsou použity jako stavební materiál pro novou „architekturu“ obrazu. Tyto „architektonické“ vztahy jsou výtvarně evokovány tak, aby negovaly rovinu automatického konstatování, potlačovaly informační roli předloh a staly se samy o sobě přesahující malířskou kvalitou v rámci vizuálně zprostředkované reference. Jinými slovy,
Jakub Tomáš využívá naplno malířské prostředky k tomu, aby na metaforických příkladech promlouval o širším dění, které konstituuje, ale i manipuluje a zastírá naší současnost. Základním motivem Tomášovým obrazů je demaskování obrazové iluze, jehož dosahuje cíleně voleným prostředky. Oslabuje roli předmětnosti (ale také digitálně šířených předobrazů!) tím, že ji přiznává doslova jako zástupnou. Do obrazů vstupují výstřižky postav, kulisy situací, makety předmětů, modely objektů, prvky ze stavebnic, papírové krabice, desky stolů, papírové podložky, špejle, nůžky, lepidlo ad. Zástupci figurace setrvávají v rovině hravé, modelové asociace a potlačují automaticky nabíhající věrohodné významové konotace. Zároveň jsou tu přiznané i kutilské výrobní postupy, kterými kvazi-předměty-hrdinové vznikají. Všechny obrazy sestavované ze zástupné figurace lze na jednu stranu vnímat jako zátiší, v nichž však je přítomno cosi nepatřičného, podvratného až iritujícího (palimpsest). Na druhou stranu jsou obrazy výstupem abstraktních myšlenkových operací autora, který je sestavuje podle určitého klíče. V takto nastavené rozpornosti selhávají základní metodické nástroje uměnovědy, když tu nelze dost dobře vést hranici mezi předmětností a abstraktním výrazem, ani nelze hovořit o koláži, i když jsou jí obrazy metodicky blízko. Jedná se evidentně o autorův koncepční záměr. Předmětnost je dematerializovaná, zatímco autorovo kritické myšlení se tu materializuje, když dostává konkrétní obrysy. V takto dialekticky nastavených výrazových podmínkách lze totiž malbou otevřít živé společenské téma, aniž by se toto úsilí zvrtlo v jednorozměrnou ilustraci poměrů, banální moralizování, nebo kýč. Zatímco jednotlivé komponenty obrazu působí kolážově, to, co je vnitřně organizuje, jsou principy obrazové kompozice, jež do sebe často přejímají další významovou roli ve vtahu k námětu. Kompozice jako prezentace modelu (Ženská stráž, 2014; Muzeum, 2015), kompozice jako demonstrace zmnožování motivu (Kimono, 2013; Jak je třeba si počínati a se stavěti při střelbě lukem, 2014), kompozice jako dynamický rotační element (Braque, 2014; Činelistka, 2014), jako prostorový model (Schodiště, 2015; Eroticon, 2015; Box, 2015), jako podobizna-parafráze existující výtvarné předlohy z dějin umění (Slavoj a Záboj, 2016; Záboj a Slavoj, 2015; Lumír a Píseň, 206), kompozice jako skladiště kulis (Figurální zátiší, 2013), jako ornament (Šebestián, 2015), tapeta (Šátek, 2015) apod. I na tomto místě lze hovořit o autorském palimpsestu jako projevu vizuální intertextuality. Je to metoda vedoucí k fúzi či rozpuštění žánrů, nečisté malířské disciplíně, co vedle nepravé,
4/5
zástupné figurace otevírá pole pro dynamické rozvíjení vztahů, jež se odehrávají nikoliv mezi zástupci předmětného světa, ale mezi jejich přiznanými náhradníky, jež se tímto mění ve fantómy. V obrazech Jakuba Tomáše neožívají dějiny, ale jejich chiméry (Přemysl a Libuše, 2016), nikoliv zvířata, ale jejich makety (Jezdec, 2015; Zátiší s koněm, 2015) nebo prefabrikovaná loga (Ferrari, 2015; Koně, 2015). „Zátiším“ může být „mnohofigurální“ kompozice (Shooting, 2015; Figurální zátiší, 2013) stejně jako kompozice z hroutících se písmen, jež samy zátiší jazykově zpřítomňují (Still life, 2013). Tradiční motiv křesťanské ikonografie - „zvěstování“ - se u Tomáše mění v hravou adaptaci, v divadelní situaci pseudo -figury na pozadí skladiště s oponou, zasazenou do prostorově iluzivního formátu, jejíž výřez evokuje komiksovou bublinu, ale i malířkou paletu. Neméně ironický je obraz Falešné světlo (2015). V zinscenované situaci se zrcadlem a jeho odrazem je autorem kladen důraz na skutečnost zrcadla a umělost figurální kulisy, prohloubený navíc vztahem mezi umělým (lampa) a přirozeným (okno) světlem, jež se v zrcadle odráží a láme. Paradoxy, jež nám tu jsou nabízeny, se ještě více odhalí v kompozicích s jednoznačně společenským podtextem. Například v díle Kapitál (2013) dominuje scéně velké firemní logo, před nímž dvě figurální kulisy manažerů, rozpolcené mezi sváteční a pracovní uniformu, porcují třetí ženskou figurínu s atributem jakéhosi ocenění. Ač zůstává dějová složka obrazu nejasná, přepjatá umělost a aranžovanost scény sama postačuje k evokaci zlověstnosti, jež se v tomto paradoxním „zátiší“ skrývá a je spojována s jednáním ve jménu příslušného ekonomického pojmu. V obraze Průvod (2015) jsou fragmentací motivu rozpuštěny jeho věcné kontury. Ve stávajícím stavu není jasné, co původní předloha představovala, o čem informovala, co měla zpřítomňovat. Tomášův obraz představuje dokonalou ukázku vizuálního prefabrikátu, jež se navíc stává obětí vlastního zrcadlení. Paradoxně se v něm probouzí ornamentální složka, tolik příbuzná malířským a sochařských realizacím pozdního socialistického realismu, v němž se ideologicky zadávané téma měnilo v nezávazný prázdný ornament. Lexikální či knižní reflexi téhož problému nalézáme v díle Die Sonne (2014). Klíčové jsou autorovy chronologické a knižní hříčky Cézanne před Mánesem (2014), Dobrý den, pane Cézanne, Courbete, Signacu (2013) a Sasnal jako Mánes (2014). Mísí se tu kulisy zásadních postav světových malířů minulosti a současnosti s českými. Jejich setkání jsou neméně absurdní nežli v jiných Tomášových obrazech. Cézanne nestojí před budovou pražského Mánesa, jak by název napovídal, ale v rozevřené publikaci o Josefu Mánesovi. Autor jako by nahlížel dějiny umění z hlediska praktikujícího
umělce, pro kterého není zase až tak podstatná jejich chronologie, jako spíše odkaz určitých výrazných uměleckých osobností a důkladné studium jejich díla. Parafráze klíčových obrazů dějin umění (Dobrý den, pane Cézanne, Courbete, Signacu, 2013) ironicky redukuje dějiny umění na „nejpodstatnější momenty“ a přetváří je v ironickou školometskou grotesku, v apartní „Betlémek“ na pracovním stole školáka. Sasnal jako Mánes (2014) odkazuje na nekompatibilitu kritérií dějin umění na díla odlišných časových a slohových období. Jak poměřovat a hodnotit to, co se děje v umění dnes, s tím, co se již událo a je uzavřeno v kodexu dějin? Jedině snad pravidelně měnit pohled na celé dějiny optikou současnosti a být tak uprostřed neustále probíhajícího transformačního procesu. Jakub Tomáš svým dílem především poukazuje na fakt, že se dnes lze umělecky aktivně vyrovnávat jak s minulostí, která umění zvěcňuje a umrtvuje, tak se záplavou vizuálního a informačního datového smogu, který přetváří lidské vědomí a odcizuje lidské schopnosti samostatně myslet a tvořit. Obraz vnímá jako demonstrační rámec pro rozkrývání rozporných jevů. Komparzisty, dekorace a scény si „vyrábí“ sám. Tato soběstačnost je principiální. Umožňuje autorovi malířsky rozlišovat skutečnost a hru, metaforicky vyjádřeno, tvář a masku, a přitom je používat zároveň. Pro svět „postmediální situace“ je toto rozlišování naopak jedním ze zásadních problémů (produkce a postprodukce schémat, revivalů, remixů a klišé). Internetová a mediálně šířená nestrukturovaná a všeobecně dostupná vizualita má pro lidské vědomí povahu globální ekologické katastrofy, vedle pozitivních aspektů totiž generuje spousty negativních jevů, jež se vymykají individuální i kolektivní kontrole. Petr Vaňous
6/7
Quasiheroes amidst the Pseudoworld Critical Aspects of Jakub Tomáš’s Paintings In the Czech arts scene, Jakub Tomáš can be recognized as a distinct painter of the youngest generation, who has succeeded in updating the traditional medium of hanging paintings for the present day. He approaches the canvas as an open living structure which needs to be questioned for its validity to be re-established. The artist has gradually adopted a principle through which he is able to critically approach more general issues and not only the painters’ (understand aesthetic) issues of contemporary painting. Tomáš’s theses generally refer to the ethical aspect of mass reproduced and propagated visuality that eventually not only threatens the artist’s attitude towards art history but also their own work menacing with mutual alienation. What is this principle? The main question that Jakub Tomáš has asked is what should be painted today and for what reason. How should one penetrate into the present and uncover its character through the newly established forms? He has based his views on the assumption that the vast majority of today’s visuality is mediated analogously or digitally, i.e. ready to use, including such areas as painting and its thematic bases. Image (especially the photographic one) has become a generally “accessible” material. Accessibility devalues visuality in terms of information, which in itself is already a reduced lingual or data structure. If an image really is to format the present, then it cannot just manifold and mechanically, no matter how brilliantly, multiply themes, motives and genres, which have already been circulating around both physically and virtually. However, it is possible to thematize this “circulation” as such and uncover its neurasthenic aspects. Recycling the visuality in circulation provokes questions. Why does it occur and what is its cause? This issue, which has originally been an external factor in painting, has attracted Jakub Tomáš’s attention and he thematizes it with all the vigour and radicality attainable through his means of expression. The key moment lies in the relationship of the recycled images-templates (digitally spread models) as raw material and their reflections in new or newly composed image forms (the artist’s mental operations). The appropriated elements of visuality are used as building material for the new architecture of the painting. These “architectural” relationships are artistically evoked in a way to negate the level
of automatic statement, suppress the information role of the templates and become a painterly quality in themselves within the scope of visually mediated reference. In other words, Jakub Tomáš fully uses the painterly means to comment, using metaphorical examples, on general events which constitute but also manipulate and obscure our present. The principal motif of Tomáš’s paintings is the unmasking of painterly illusion achieved by purposely selected means. He disempowers the role of objectivity (but also of digital templates!) by literally acknowledging it as substitutionary. Cut-outs of figures, situation settings, mock-ups of objects, construction kit parts, paper boxes, table boards, paper pads, skewers, scissors, glue etc. appear in the paintings. Figuration representatives remain in a playful, model association plane and suppress the automatically appearing plausible semantic connotations. At the same time, the DIY procedures through which the quasi-objects-heroes are created are acknowledged. On the one hand, all the images composed of substitutionary figuration can be perceived as still life compositions, in which, however, there is something inappropriate, subversive and almost irritating (palimpsest). On the other hand, the images are the result of the artist’s abstract mental operations assembled following a specific pattern. In such inconsistency the basic methodical tools of art science fail, it is hard to establish the line between objectivity and abstract expression; it is not even possible to speak about collage, even though the works are methodically close to it. It evidently is the artist’s conceptual plan. Objectivity is dematerialized while the author’s critical thinking materializes by getting specific outlines. In such dialectically set conditions for expression a lively social topic can be uncovered without this effort turning into a one-dimensional illustration of circumstances, banal moralizing or kitsch. While the individual components of the painting may evoke a collage-like feeling, they are internally organized according to painting composition principles which often take on a further semantic role relating to the theme. Composition as the presentation of a model (Female Guard, 2014; Museum, 2015), composition as the demonstration of motif multiplication (Kimono, 2013; How to Act and Stand Properly While Shooting with Bow and Arrow, 2014), composition as a dynamic rotating element (Braque, 2014; The Cymbal Player, 2014), as a space model (Staircase, 2015; Eroticon, 2015; Box, 2015), as a portrait-paraphrase of an existing template from art history (Slavoj & Záboj, 2016;
8/9
Záboj & Slavoj, 2015; Lumír & Song, 2016), composition as a backdrop storage (Figural Still-life, 2013) as ornament (Sebastian, 2015), wallpaper (The Headscarf, 2015) etc. Even here, the author’s palimpsest can be mentioned as an expression of visual intertextuality. It is a method leading to fusion or to the dissolution of genres; a dirty painting discipline, which besides false, substitutionary figuration, opens a field for dynamic cultivation of relationships that do not occur among the representatives of the objective world but among their acknowledged substitutes which turn into phantoms in this manner. In the works of Jakub Tomáš, it is not history that is brought back to life but its chimeras (Přemysl & Libuše, 2016), not animals but their mock-ups (Rider, 2015; Still-life with Horse, 2015) or prefabricated logos (Ferrari, 2015; Horses, 2015). “A still life” can be both a “multiple figure” composition (Shooting, 2015; Figural Still Life, 2013) and a composition of crumbling letters which verbally present still life (Still life, 2013). The traditional theme of Christian iconography – “Annunciation” – has become a playful adaptation, in a theatrical setting, pseudo figures on the background of a store with a curtain placed into a spatially illusory format, the shape of which evokes a comics speech bubble or a painter’s palette. The painting False Light (2015) is just as ironic. In a staged situation with a mirror and its reflection the author accentuates the reality of the mirror and the artificiality of the figural backdrop further enhanced by the relationship between artificial (lamp) and natural (window) light which is reflected and refracted in the mirror. The paradoxes offered are even more apparent in compositions with unequivocally social vertones. For instance, in the canvas Capital (2013) the scene is dominated by a large company logo in front of which there are two figure mock-ups of managers split between a festive and working uniform while carving a third, female, figurine with some attribute of honour. Even though the narrative aspect of the image remains unclear, the exaggerated artificiality and arrangement of the scene still manage to evoke the portentousness in the “still life” associated with acts in the name of the mentioned economic notion. In the painting Procession (2015), object contours are dissolved through the fragmentation of the motif. In the current state it is not clear what the original model depicted, what information it brought and what it was supposed to present. Tomáš’s painting perfectly demonstrates what visual prefabrication is and how it also falls victim to its own reflection. Paradoxically, an ornamental aspect, very similar to the paintings and sculptures of the late Socialist Realism era in which the ideologically commissioned
theme would become a non-commital, empty ornament, appears. The lexical or literary reflections of this problem can be found in the work Die Sonne (2014). The artist’s chronological and literary games Cézanne in front of Mánes (2014), Good morning, Mr. Cézanne, Courbete, Signac (2013) and Sasnal like Mánes (2014) are crucial. The backdrops of figures of prominent world artists of the past and present meet the Czech ones. Their encounters are just as absurd as in other works of this artist. Césanne is not standing in front of the Mánes building in Prague as the title would suggest but in a book about Josef Mánes. The author sees art history from the point of view of an active artist, for whom chronology is not as important as the legacy of distinct art personalities and the detailed study of their work. Paraphrasing masterpieces of art history (Good morning, Mr. Cézanne, Courbete, Signac, 2013) ironically reduces art history to the “best moments” and transforms them into an ironic pedantic grotesque, a jaunty “Crib” on a pupil’s desk. Sasnal like Mánes (2014) refers to the incompatibility of art history criteria of different eras and styles. How should today’s art be compared and assessed in relation to what had already taken place and is now concealed in the codex of history? Perhaps by regularly changing the view of all history and assessing it through today’s optics and therefore always being amidst a permanently ongoing transformation process. In his works, Jakub Tomáš primarily points out the fact that today it is possible to artistically handle both history, which materializes and deadens art, and the flood of visual and information data smog, which alters the human consciousness and takes away the human ability to think and create independently. He perceives painting as a demonstration frame for uncovering contradictory phenomena. He “creates” his own extras, backdrops and scenery. This self-sufficiency is fundamental. It allows the painter to differentiate between reality and game, metaphorically speaking, the face and the mask, while using both at the same time. For a world of the “post media situation” this differentiation is one of the fundamental issues (production and postproduction of schemes, revivals, remixes and clichés). The unstructured generally accessible visuality spread by the internet and media represents a global ecological disaster for the human consciousness; besides the positive aspects, it also generates lots of negative phenomena which defy both individual and collective control systems. Petr Vaňous
Figurální zátiší • Figural Still Life 2013, olej na plátně • oil on canvas, 130 x 160 cm
12/13
Still life 2013, olej na plátně • oil on canvas, 70 x 100 cm
Zvěstování • Annunciation 2015, olej na plátně • oil on canvas, 180 x 140 cm
14/15
Falešné světlo • False Light 2015, olej na plátně • oil on canvas, 120 x 96 cm Box 2015, olej na plátně • oil on canvas, 160 x 120 cm →
Cézanne před Mánesem • Cézanne in front of Mánes 2014, olej na plátně • oil on canvas, 80 x 60 cm
Kapitál • Capital 2013, olej na plátně • oil on canvas, 145 x 200 cm
18/19
Eroticon 2015, olej na plátně • oil on canvas, 200 x 170 cm
Inventura • Stocktaking 2015, olej na plátně • oil on canvas, 180 x 140 cm
20/21
Průvod • Procession 2015, olej na plátně • oil on canvas, 104 x 86 cm Noční hlídka • Night Watch ← 2013, olej na plátně • oil on canvas, 120 x 120 cm
Shooting 2015, olej na plátně • oil on canvas, 160 x 200 cm
24/25
Ženská stráž • Female Guard 2014, olej na plátně • oil on canvas, 80 x 60 cm
Zápas • The Fight 2014, olej na plátně • oil on canvas, 124 x 96 cm
26/27
Šebestián 2 • Sebastian 2 2015, olej na plátně • oil on canvas, 105 x 86 cm
Šebestián • Sebastian 2015, olej na plátně • oil on canvas, 160 x 130 cm
28/29
Terč • The Target 2015, olej na plátně • oil on canvas, 180 x 140 cm
Jarní obrázek • A Spring Picture 2014, olej na plátně • oil on canvas, 200 x 160 cm
30/31
Braque 2014, olej na plátně • oil on canvas, průměr • diameter 70 cm Schodiště • Staircase ← 2015, olej na plátně • oil on canvas, 200 x 150 cm
32/33
Jak je třeba si počínati a se stavěti při střelbě lukem • How to Act and Stand Properly While Shooting with Bow and Arrow 2014, olej na plátně • oil on canvas, 200 x 160 cm
Tanec • The Dance 2014, olej na plátně • oil on canvas, 200 x 160 cm
34/35
Kimono 2013, olej na plátně • oil on canvas, 145 x 190 cm
5:35 2014, olej na plátně • oil on canvas, 123 x 123 cm
36/37
Die Sonne 2014, olej na plátně • oil on canvas, 130 x 100 cm
Negativus 2013, olej na plátně • oil on canvas, 160 x 120 cm
38/39
Muzeum • Museum 2015, olej na plátně • oil on canvas, 160 x 130 cm
Ferrari 2015, olej na plátně • oil on canvas, 160 x 130 cm
Koně • Horses 2015, olej na plátně • oil on canvas, 180 x 140 cm Šátek • The Headscarf 2015, olej na plátně • oil on canvas, 160 x 160 cm →
42/43
The Assembly 2015, olej na plátně • oil on canvas, 200 x 160 cm
44/45
Zátiší s koněm • Still Life with Horse 2015, olej na plátně • oil on canvas, 96 x 120 cm
Jezdec • Rider 2015, olej na plátně • oil on canvas, 116 x 120 cm
46/47
Činelistka • The Cymbal Player 2014, olej na plátně • oil on canvas, průměr • diameter 60 cm
Portrét • Portrait 2015, olej na plátně • oil on canvas, 29 x 20 cm
48/49
Balla 2014, olej na plátně • oil on canvas, 29 x 21 cm Mánes 2014, olej na plátně • oil on canvas, 29 x 21 cm Picasso ← 2014, olej na plátně • oil on canvas, 29 x 21 cm
50/51
Atomium 2016, olej na plátně • oil on canvas, 33 x 27 cm Ctirad a Šárka • Ctirad & Šárka 2016, olej na plátně • oil on canvas, 33 x 27 cm Slavoj a Záboj • Slavoj & Záboj ← 2016, olej na plátně • oil on canvas, 45 x 45 cm
52/53
Přemysl a Libuše • Přemysl & Libuše 2016, olej na plátně • oil on canvas, 160 x 130 cm Záboj a Slavoj • Záboj & Slavoj ← 2016, olej na plátně • oil on canvas, 200 x 150 cm
54/55
Hanka 2016, olej na plátně • oil on canvas, 180 x 140 cm
Lumír a Píseň • Lumír & Píseň 2016, olej na plátně • oil on canvas, 200 x 150 cm
56/57
Dobrý den pane Courbete, Cézanne, Signacu • Good morning, Mr. Cézanne, Courbete, Signac 2013, olej na plátně • oil on canvas, 40 x 40 cm
Paravan • Standing Screen 2014, olej na plátně • oil on canvas, 180 x 230 cm
58/59
Narozen v Jihlavě • Born in Jihlava [CZ], 4. 4. 1982 VZDĚLÁNÍ • EDUCATION: 2006 – 2012 Akademie výtvarných umění v Praze, profesor Vladimír Kokolia a profesor Jiří Sopko Academy of Fine Arts in Prague, professor Vladimír Kokolia and professor Jiří Sopko 2004 – 2005 Institute of Art and Design in Plzeň, Illustration Západočeská univerzita, Fakulta designu a umění Ladislava Sutnara – ateliér ilustrace 2002 – 2008 University of West Bohemia, Faculty of Education – Art Culture and Teaching, Plzeň Západočeská univerzita, Pedagogická fakulta – učitelství výtvarné kultury Samostatné výstavy • SOLO EXHIBITIONS: 2016 | GALERIE 209, Brno, “HODINA KRESLENÍ“ 2016 | GALERIE VYŠEHRAD, Praha, “HANKA A LINDA“ 2015 | GALERIE DOLE, Ostrava, “LOOS JE MRTEV AŤ ŽIJE ORNAMENT“ 2015 | NOVÁ GALERIE, Prague, “INVENTURA“ 2015 | DORKA GALLERY, Domažlice, “108, 6 PFERDESTARKE“ 2014 | Mo.ë Vienna, Vienna , “PARAVENT “ 2014 | 35m2 GALLERY, Prague, “LIAR PARADOX“ 2014 | OFF/FORMAT GALLERY, Brno, “STAFFAGE OF THE PRESENCE“
2014 | DOMA GALLERY, Kyjov, “CUT”. 2014 | D9 GALLERY, České Budějovice, “THE ARTICT’S DREAM” 2013 | K.ART.ON GALLERY, Prague, “THE CRIME SCENE“ 2013 | NAU GALLERY, Prague, “CLEAN BLACKBOARD“ 2012 | PŮDA GALLERY, Jihlava, “PRINCIP PŘEPLŇOVÁNÍ” 2012 | GHMP/ Dům u Zlatého Prstenu, Prague, “S = π . r 2” 2011 | Slovácké divadlo Uherské Hradište v rámci LFS, “CIRCLE CINEMA” 2010 | Carrysfort rd. 66, London, “FACES AND PLACES” 2008 | OGV, Jihlava, “VŠECKO JE JINAK” SPOLEČNÉ VÝSTAVY • GROUP EXHIBITION: 2014 | Egon Schiele art centrum, Český Krumlov, “ABSOLVENTI VÍDEŇSKÉ A PRAŽSKÉ AKADEMIE” 2014 | Oblastní galerie Vysočiny, Jihlava, “FUNDAMENT BARVA” 2013 – 2015 | Artotéque Champagne Ardene, Francie, Remeš 2013 | Artatak gallery, Praha, “JUST SCREENS“ 2012 | Chemistry gallery, Praha, “Diplomky” 2012 | Národní Galerie Praha, “Diplomanti AVU” 2012 | Galerie výtvarného umění Hodonín, “Velký format” 2011 | Galerie Dorka, Domažlice, “Nývlt no” 2011 | Mooving station, Plzeň, “Art Buffe” 2010 | London Studio gallery, London, “THE GENESIS” 2009 | Alšova jihoceská galerie v Českých Budějovicích, “Výstava grafiky 2 – MÉMY” 2008 | Galerie Šternberk, “Kokolia a grafika 2”
Text: Petr Vaňous Překlad • Translation: Helena Pecháčková Fotografie • Photography: Marcel Rozhoň, Jana Šašková a archiv autora Grafická úprava • Graphic desing: pure-beauty.cz Tisk • Printed by: Tiskárna Helbich a.s., Brno Papír • Paper: Pergraphica ® Náklad • Print run: 600 ks • copies Vydala Nová galerie roku 2016 • Published by Nová galerie in 2016 Nová galerie, Balbínova 26, Prague 2 www.novagalerie.cz