Textová příručka k výuce dějepisu II by M V

Textová příručka k výuce dějepisu II Novověk a doba moderní

František Čapka - Pavla Králová

PRAHA 2006

Na první díl Textové příručky k výuce dějepisu (Od pravěku po raný novověk) navazuje díl d r u h ý (Novověk a doba moderní), který sestavil a doprovodným didaktickým materiálem doplnil doc. PhDr. František Čapka, CSc.

Lektoři:

prof. PhDr. Vratislav Čapek, DrSc. doc. PhDr. Jaroslav Vaculík, CSc.

© František Čapka, 2005 Bližší informace a objednávky: NAKLADATELSTVÍ SCIENTIA, spol. s r. o., Křížová 1018/6, 150 05 Praha 5-Smíchov tel. 233 350 201 • fax 220 510 274 obchod@scientia. cz • www. scientia. cz ISBN

80-86960-05-6

Obsah Předmluva

Vytváření novověké společnosti Protireformační patent Ferdinanda II Konfiskace kacířských knih Mír vestfálský - listina osnabrucká.. J. A. Komenský - Didactica magna... Zákon o zrušení království v Anglii roku 1649 Nastolení Cromwellovy diktatury v Anglii Principy merkantilismu Výslech a mučení čarodějnic v Šumperku Budování manufaktur a závodů v Rusku za vlády Petra I Základy pruského militarismu Koniášův Klíč kacířské bludy k rozeznání otvírající Český sněm se zříká Slezska a Kladska Z Rousseauova spisu O společenské smlouvě Lockova klasická obrana revoluce A. Smith o svobodě podnikání Prohlášení nezávislosti amerických osad George Washington o zásadách zahraniční politiky Spojených států Dobytí Bastily Z Deklarace práv člověka a občana z 24. června 1793

8 8 10 11 13 16 17 18 19 23 24 26 27 29 31 32 33

34 35 36

Napoleonova proklamace k francouzské armádě před bitvou u Slavkova Toleranční patent císaře Josefa II

38 39

Patent o zrušení nevolnictví František II. se prohlašuje císařem rakouským Česká škola v polovině 19. století Práce domácích tkalců Dětská práce v továrnách

41 43 43 45 46

Století ideologií a revolucí

Smlouva o tzv. Svaté alianci

G. Mazzini o Mladé Itálii Manifest komunistické strany Založení Matice české

50 50 52

Petice císaři Ferdinandu I. přijatá na shromáždění pražského lidu ve Svatováclavských lázních Dopis Františka Palackého do Frankfurtu

53 54

Zápis Palackého projevu v ústavním výboru kroměřížského říšského sněmu 56 Pařížská mírová smlouva z března 1856 57 Ustanovení o rolnících propuštěných z nevolnické závislosti v Rusku.... 58 Antal Stašek o Rusku v letech sedmdesátých Říjnový diplom Schmerlingova únorová ústava Giuseppe Garibaldi o tažení na Řím v roce 1862

60 61 62 65

Trh s otroky v New Orleansu v roce 1835 66 Vyhlášení o zrušení otroctví v USA... 69 František Palacký - Idea státu rakouského 69 Kramářská píseň o prusko-rakouské válce 1866 71 Prosincová ústava rakouské říše 72 Rezoluce z tábora lidu na Řípu 74 Sbírky na stavbu Národního divadla... 75 Fundamentální články 76 Z ústavy německé říše Anglický zákon o lidovém zastoupení Francouzský zákon o práci dětí a mladistvých dívek zaměstnaných v průmyslu (z roku 1874)

Akt Berlínského kongresu

Smlouva o Trojspolku Haagská mírová konference konvence o mírovém řešení mezinárodních sporů Z ústavy japonského císařství Z encykliky Lva XIII. - Rerum novarum Články punktační

87 89

T. G. Masaryk - Česká otázka

83 85

T. G. Masaryk - O naší nynější krisi T. G. Masaryk - Problém malého národa

První světová válka

Z rakousko-uherského ultimáta Srbsku

Provolání velkoknížete Nikolaje k rakousko-uherským národům... 98

Řeč prezidenta Wilsona o vypovězení války USA Německu O dvojvládí Čtrnáct bodů prezidenta USA W. Wilsona z 8. ledna 1918 T. G. Masaryk o světové válce T. G. Masaryk o bolševismu Prohlášení Českého komitétu zahraničního Zpráva o bitvě u Zborova Tříkrálová deklarace Pittsburská dohoda Washingtonská deklarace Zákon o zřízení samostatného československého státu Provolání Národního výboru Martinská deklarace

99 100 101 103 105 107 109 110 111 112 114 115 116

Meziválečné období

118

Příkaz Národního výboru

118

Z Paktu o Společnosti národů Versailleská mírová smlouva s Německem Saint-germainská mírová smlouva s Rakouskem Trianonská mírová smlouva s Maďarskem Smlouvy malodohodové Ústava Československé republiky.... Jazykový zákon Zákon na ochranu republiky Lenin o III. internacionále Masové represe sovětského režimu.. Rýnský garanční pakt locarnské konference Bilance prvního desetiletí československého státu

119 120 122 123 124 126 133 134 138 138 140 141

Z projevu A. Hitlera v Říšském sněmu 142 Z inauguračního projevu prezidenta USA F. D. Roosevelta

143

Pakt proti Kominterně

145

Věčný Masaryk Řeč A. Hitlera na poradě v říšském kancléřství Zásady plánu „Fall Grun" Karlovarské požadavky SdP Zpráva lorda Runcimana o postavení sudetských Němců v Československu Z petice „Věrni zůstaneme" Mnichovská dohoda Atmosféra po podpisu mnichovské dohody Záznam o jednání prezidenta Háchy s Hitlerem dne 15. března 1939 Výnos o zřízení Protektorátu Čechy a Morava

146

Druhá světová válka

163

Německo-sovětská smlouva o hranicích a přátelství Z vystoupení W. Churchilla v britském parlamentu Z nacistických plánů na likvidaci českého národa

147 149 150

151 153 154 156

157 159

163 165

Atlantická charta

177

Z projevu amerického prezidenta Roosevelta při vyhlášení války... Deklarace Spojených národů Teheránská deklarace Nacistické koncentrační tábory

179 180 181 182

Z Prohlášení jaltské konference Potrestání válečných zločinců Provolání České národní rady k Pražskému povstání Oznámení o bezpodmínečné kapitulaci Německa Vyhlášení kapitulace Japonska

184 186

Poslední půlstoletí

192

Košický vládní program

192

Účast Československa na Marshallově plánu Dopis vedení národně socialistické strany o demisi ministrů prezidentu republiky Z Charty Organizace spojených národů Protokol z jednání postupimské konference Fultonský projev O poměrech v SSSR Vrchol a krize Gulagu

187 189 190

197

199 200 202 204 205 207

Z Všeobecné deklarace lidských 165

Českoslovenští vojáci u Tobruku Vzpomínka na „bitvu o Anglii" Účast Čechů a Slováků v bojích na východní frontě Volá Londýn

168 169

Atentát na R. Heydricha Záznam o vyhlazení Lidic

173 174

Útok na SSSR

175

170 172

práv

209

Severoatlantická smlouva

212

Proces s dr. Miladou Horákovou O odhalení a zneškodnění protistátního spikleneckého centra Deklarace OSN o poskytnutí nezávislosti koloniálním zemím a národům

213

216

218

Rezoluce Rady bezpečnosti OSN o apartheidu Palestinská národní charta Ukončení války ve Vietnamu Dva tisíce slov Prolog: 20. -21. srpna 1968 Prohlášení Národního shromáždění ČSSR k okupaci Československa Ze Závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (o spolupráci v humanitární oblasti)

„Perestrojka" v SSSR

230

219 220 221

Prohlášení Charty 77

232

Několik vět

235

Provolání Občanského fóra

236

222 224

Ústava České republiky

238

226

Listina základních práv a svobod.... 241 Sudetoněmecký program

246

Česko-německá deklarace

249

Historikové proti znásilňování dějin

227

251

Maastrichtské dohody

254

Deklarace z Ria

256

Předmluva Svým obsahem, rozsahem i pojetím si příručka nečiní nárok na úplnost nebo reprezentativnost výběru textů a dokumentů. Její základní zřetel vychází ze snahy přiblížit obecné jevy a procesy historického vývoje v jeho různých sférách, na dokumentech z různých národních prostředí i z prostředí domácího českého, a to s přihlédnutím k demonstraci různorodosti pramenů a k poznání problémů jejich vypovídací hodnoty. Ne všechny texty a dokumenty mohly být z limitujících důvodů přetištěny v úplném znění; v těchto případech byly vypuštěny ty části, které příliš neoslabovaly vážnost i důležitost vybraného textu. K posílení emotivní stránky žákovy osobnosti byly rovněž zařazeny ukázky z beletrie. Při přepisu byly texty ponechány v původním znění, nebylo zasahováno jak do stylu a skladby, t a k i do pravopisu originálů. Jednotlivé ukázky jsou opatřeny stručným úvodem, jenž představuje vstup do uvedené problematiky. František

Čapka

Vytváření novověké společnosti Protireformační patent Ferdinanda II. Mandát z 31. července 1627 nařizoval nekatolickým stavům v Čechách přestoupit ke katolické víře, nebo odejít do konce května 1628 ze země; na Moravě byl vydán podobný výnos 9. března 1628. V pobělohorském období emigrovalo několik tisíc měšťanských a poddanských rodin a několik set příslušníků šlechty.

My, Ferdinand druhý atd., vzkazujeme N. všem a svým poddaným a obyvatelům všech čtyř stavů našeho dědičného království svou císařskou a královskou milost a vše dobré. Milí věrní! Jest známo po světě i v zemi, že naše dědičné království České nebylo téměř nikdy a vůbec v žádné jiné době v lepším blahobytu a výši než za časů života a vlády zvěčnělého našeho vysoce ctěného předka, císaře Karla Čtvrtého, bohumilé a slavné paměti. Karel z obzvláštní otcovské péče a lásky, kterou měl k vašim prarodičům a milé vlasti, zcela rozumně a dobře předvídal, že rozdíl a nerovnost náboženství v jistém království a zemi by nemohly založiti nebo zachovati pravý trvalý mír nebo pravou upřímnou poslušnost j a k k vrchnosti, t a k ani mezi samými poddanými. Vydal proto také v království Českém zákon a nařízení a zavázal všechny své duchovní i světské úředníky a rady míti je v každém směru a v prvé řadě na zřeteli a dbáti jich s největší pílí, aby tak mimo svaté apoštolské a jediné spasitelné křesťanské římské 8

náboženství (které od doby, kdy království bylo přivedeno od pohanství ke křesťanské víře, neporušeně v něm trvalo) nebyla zaváděna a dovolena žádná jiná víra nebo svádějící kacířské zhoubné bludy, roty a sekty. Jest pak však také, žel, dosti známo a nabíledni, že po jeho blahé smrti, za časů vlády zvěčnělého krále Václava, snad z jisté nedbalosti se vloudily do tohoto našeho dědičného království všemožné bludy a kacířstva, že pak ihned nastaly zmatky, různice a nekalosti mezi samými poddanými, jako neméně škodlivé povstání a rebelie proti vrchnosti, které téměř za všech následujících králů, zvláště však za vlády zvěčnělého císaře Rudolfa a Matyáše, bohumilé paměti, se znovu obnovily a které za našich dnů se velmi začaly, povstaly a přerostly. Aby nyní zmíněné naše dědičné království České zase mohlo dojiti blahobytu, v němž bylo za časů blahé paměti našeho předka, zvěčnělého císaře Karla Čtvrtého, tedy jsme si neuložili do této doby, kdy nám dal všemohoucí Bůh svým božským požehnáním vítěznou viktorii před Prahou proti našim rebelům, nepřátelům a odpůrcům, nic většího ani obsažnějšího než skutečně následovati chvály a slávy hodný příklad blahého císaře Karla Čtvrtého (který byl ve své době považován za otce vlasti a takovým se činem osvědčil) v ochraně a provádění svatého jediné spasitelného katolického náboženství a jako on vědomě nedovolovati, aby byla zaváděna kacířství nebo bludy v zmíněném našem dědičném království Českém, nebo, poněvadž si ony bludy dovedou tajně počínati, naříditi, aby všechny sekty a bludy katolickému náboženství odporující byly se zcela chvalitebnou horlivostí odstraňovány a přísně trestány. A protože tedy jsme musili s největší nelibostí slyšeti, že u nekatolických obyvatelů, ještě zůstávajících v našem dědičném království českém, nechce ustati nebezpečné praktikování... byli jsme tedy přinuceni naříditi..., aby zmínění naši nekatoličtí a v škodlivém kacířství zatvrzelí poddaní zanechali bludy a sekty, zavlečené po smrti blahé paměti císaře Karla Čtvrtého, a aby se vrátili k svaté jediné spasitelné katolické církvi a náboženství. ... Nařídili jsme tedy... pro založení a rozvinutí velmi nutného a hojivého a Bohu velmi milého reformačního díla, komisaře a těm jsme v císařské a královské milosti poručili, aby si dali s největší pílí práci, jak sami, t a k svými podřízenými instruktory, aby často zmínění naši věrní a poslušní mohli býti od základu 9

a dobře v katolické víře informováni, od rozšířených kacířských bludů znovu odvedeni a přivedeni na pravé cestě k svaté jediné spasitelné katolické církvi a náboženství. Podle toho jsme také mimo jiné u zmíněných našich komisařů zvláště toto opatření učinili, aby povolali příslušníky panského a rytířského stavu, na které jest tento náš milostivý patent zvláště namířen, a to během šesti měsíců po jeho uveřejnění, jakože šest měsíců jest dosti obsáhlý termín, a je buď sami nebo prostřednictvím jiných k tomu zřízených osob v často zmíněné římské katolické víře důkladně informovali... ... aby každý ony upřímné míněné informace od zmíněných našich komisařů nebo jejich podřízených instruktorů přijal dobrovolně s dychtivostí a horlivým srdcem... a aby se srovnal v jediné spasitelné svaté katolické víře s námi a s obecnou křesťanskou apoštolskou římskou církví. V opačném případě, kdyby se někdo v stanoveném termínu šesti měsíců s námi v naší svaté katolické víře nesrovnal,... po uplynutí stanoveného šestiměsíčního termínu nedovolujeme a nepřipouštíme, aby jediný (takový člověk) déle bydlel v často zmíněném našem dědičném království Českém a své statky tu osobně vlastnil, nýbrž aby titíž pak odešli z často řečeného našeho království Českého, své statky však aby byli povinni prodati svým příbuzným nebo jiným katolickým obyvatelům... (Minulost našeho státu v dokumentech. Praha: Svoboda, 1971. )

•

Otázky a úkoly:

1. Jak jsou v patentu hodnocena léta vlády Karla IV. ? 2. Co je zde myšleno dobou „zmatků, různic, nekalostí, škodlivého povstání a rebelie proti vrchnosti"? 3. Najděte v textu tu část, kde se hovoří o bitvě na Bílé hoře. 4. čem spočívala podstata tohoto protireformačního patentu?

Konfiskace kacířských knih Reformační komise v Čechách uložila v listopadu 1629 krajským reformačním komisařům, aby provedli inventuru všech knih; nezávadné knihy si smělo obyvatelstvo podržet, kacířské knihy musely být předány do arcibiskupské rezidence v Praze.

všecky a všelijaké knihy kacířské... j a k zjevně, tak i tajně, u sebe a v domě neb v příbytku svém nikdo neměl a nechoval, aby se také kacířské, proti všeobecní církvi a víře katolické římské čelící knihy i jiných všelijaký podezřelý spisy, jakožto podnět sektářských bludův i jiných všelijakých roztržitostí příčinu, všude po krajích, též v městech, po domích i jinde, kdež by koliv uptaný a vyhledaný býti mohly, shledávaly, vyzdvihovaly a na rathauzy aneb vrchnosti jednoho každého místa odvozovaly, potom Nám, kardinálovi, arcibiskupu pražskému odsýlaly, milostivě a dostatečně poručiti ráčil... I ukazuje toho pilná a nevyhnutelná potřeba, aby to podobně i jinde všudy po všem království Českém vykonáno bylo... a poručení v známost uvedli a jim o tom dostatečně poručili, aby oni a jeden každej z nich všecky a všelijaké knihy své, buď veliké nebo malé, v jakékoliv řeči tištěné neb psané (žádných ovšem nevypouštějíc), kteréžkoliv buď oni sami, aneb paní manželky a děti, též čeleď i lidé poddaní jejich obojího pohlaví za sebou a v domích neb příbytcích svých mají, pilně shledati dali a uvedouc je v pořádný popis a inventář... (Naše národní minulost v dokumentech I. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1954. )

•

Otázky a úkoly:

1. Které knihy byly označovány za „kacířské"? 2. Proč docházelo v pobělohorském období k likvidaci této „kacířské literatury"?

Mír vestfálský - listina osnabrucká Ve vestfálských městech Osnabrucku a Munsteru byly podepsány mírové smlouvy, které ukončily třicetiletou válku (1618-1648). V Osnabriicku došlo 6. srpna 1648 k uzavření dohody mezi císařem, říšskými knížaty a Švédskem.

ČI. I Nechť n a s t a n e mír křesťanský, všeobecný a stálý a pravé a upřímné přátelství mezi svatým císařským Veličenstvem, domem rakouským a všemi jeho spojenci a sousedy i s jejich dědici a nástupci, především králem katolickým, kurfiřty, knížaty a stavy říšskými se strany jedné a svatým královským Veličenstvem a královstvím švédským a všemi jeho spojenci a sousedy i s jejich dědici a nástupci, především nejkřesťanštějším králem a případně 11

kurfiřty, knížaty a stavy říšskými se strany druhé. Budiž t a k upřímně a vážně zachován a ctěn, že obě strany budou zvětšovat dobro, čest a výhody druhého a na obou stranách opět vzroste a vzkvete upřímné sousedství a klidné pěstování snah po míru a přátelství mezi světovou římskou říší a královstvím švédským a naopak mezi královstvím švédským a římskou říší. ČI. IV §54 Buďtež jim navráceny ty statky, jež jim dříve byly odňaty za to, že zvedli zbraně pro Švédy nebo pro Francouze proti císaři a domu rakouskému, v takovém stavu, v jakém jsou nyní a bez navrácení sebraných a spotřebovaných zisků nebo spáchané škody. § 55 Dále v Čechách a ve všech jiných dědičných císařských zemích budiž nestranně vykonáváno právo a spravedlnost, se zřetelem ke katolíkům, pro poddané nebo věřitele a jejich dědice, přiznávající se k augsburskému vyznání, mají-li své nějaké soukromé nároky a jestliže pro ně zahájili nebo se účastnili soudního jednání. ČI. V

§2 Začáteční hranice obnovení dřívějšího stavu ve věcech církevních a politických, jež vzhledem k nim byly změněny, budiž den 1. ledna roku 1624. A t a k nechť je zcela a spravedlivě obnoven původní stav všech kurfiřtů, knížat a stavů obojího vyznání, včetně svobodné vznešenosti říše, jako i přímých městských obcí a vesnic, nechť jsou zrušeny všechny výroky, dekrety, ujednání, smlouvy, kapitulace a jiné nebo rozsudky, jež byly mezi tím v těchto věcech vyneseny, vyhlášeny a nařízeny, ve všech případech nechť je provedena obnova podle stavu řečeného roku a dne. (Čáda, F. Vybrané prameny k právním dějinám středoevropským. Brno: Československý akademický spolek Právník, 1931. )

•

Otázky a úkoly:

1. 2. 3.

Připomeňte si všechny státy, které bojovaly v letech třicetileté války. Na které fáze dělíme třicetiletou válku? Co znamenalo pro české emigranty stanovení data obnovy dřívějšího stavu k 1. lednu 1624?

J. A. Komenský - Didactica magna Těžiště Komenského činnosti spočívalo v pedagogické oblasti, kde se dopracoval geniálních myšlenek, jež nabyly obecné platnosti. Ve Velké didaktice (Didactica magna, 1657) vypracoval ucelený systém školské soustavy, mj. utvořil typologii vyjadřující přirozené rozdíly mezi dětmi, které je třeba respektovat.

... Neříkej žádný: „Co my t a k neobyčejnou věc začíti máme? Nech začnou Francouzové, Angličané neb Němci! Podíváme se, jak se jim zdaří. " Nebuďme, nebuďme, prosím, t a k leniví, abychom po jiných toliko vždycky hleděli a za jinými zdaleka se plaziti chtěli! Nech nás také někdy v něčem jiní před sebou vidí! Ne vždycky vypůjčujme očí, také někdy svých, které nám Bůh dal, užívejme! Ó, přemilí krajané, nebuďme t a k zpozdilí k věcem ušlechtilým! Co nám Bůh zároveň s jinými neb před jinými dává, tím od sebe nestrkejme!... Poněvadž tedy všeho světa příkladové ukazují, že sláva národů a rodů, měst a osad, obcí a církví toliko na lidech moudrých a rozumných záleží: my opět-liž čekati budeme, aby nám lidé takoví, jako v lese dříví, sami rostli? Či z kamení jich sobě nebo ze špalků netešeme? Či počkáme, až je nám Pán Bůh zázračným nějakým porodem, mimo bieh přirozený, vyvoditi začne? Ó nikoli, nikoli! Naše povinnost jest o to se starati, aby naší bedlivou prací vychováni byli, protož starati se začněme již aspoň jednou, a to bez odkladu. Kapitola IX ŠKOLY MAJÍ PŘIJÍMAT VEŠKEROU MLÁDEŽ.

ně, urozené i neurozené, bohaté i chudé, hoši i dívky ve všech městech, městečkách, vesnicích a dvorcích mají býti přijímány do škol, dokazuji tím, co následuje. PROTOŽE VŠICHNI MAJÍ BÝTI ZNOVU UTVÁŘENI K OBRAZU BOŽÍMU.

Za prvé všichni lidé, kteří se narodili lidmi, narodili se hlavně k tomu účelu, aby byli lidmi, t. j. tvorem rozumným, pánem tvorů a věrným obrazem svého Stvořitele. Všem má tedy pomáhat k tomu, aby uměli užitečně strávit život vezdejší a pro budoucí život aby se mohli důstojně připravovat, náležitě jsouce naplněni věděním, ctnostmi a zbožností... Připouštíme-li tedy my pouze některé ke vzdělávání, vyloučivše ostatní, jsme nespravedliví 13

nejen k těm, kdož jsou účastni téže přirozenosti, nýbrž i k samému Bohu, jenž chce, aby jej uznávali, milovali a chválili všichni, jimiž vtiskl svůj obraz... VŠICHNI MAJÍ BÝTI PŘIPRAVOVÁNI K POVINNOSTEM BUDOUCÍHO POVOLÁNÍ.

Za d r u h é nevíme, ke kterému povolání určila božská prozřetelnost jednoho nebo druhého. To však víme jistě, že Bůh leckdy z lidí nejchudších, nejopovrženějších a nejnepatrnějších tvoří zvláštní nástroje své slávy. Napodobujeme tedy nebeské slunce, jež osvětluje, zahřívá a oživuje celou zemi, aby vše, cokoli může žiti, zelenati se, kvísti a nésti ovoce, žilo, zelenalo se, kvetlo a neslo ovoce. NĚKTERÝM (ZVLÁŠTĚ SLABĚ A CHATRNĚ NADANÝM) SLUŠÍ ZVLÁŠŤ POMÁHATI.

A nic nevadí, že se někteří zdají od přírody tupí a hloupí, neboť ta okolnost ještě více doporučuje toto obecné vzdělávání a naléhá na ně. Neboť čím je kdo nadání zdlouhavějšího nebo chatrnějšího, tím více pomoci potřebuje, aby byl co možná zbaven zvířecí tuposti a ztrnulosti. A nelze nalézt člověka nenadaného, aby mu vzdělání nepřineslo vůbec žádné zlepšení, neboť jako děravá nádoba často vymývaná, třebas neudrží žádné vody, přece je čistší a stává se jasnější, t a k i tupí a hloupí, třebas pranic neprospívali ve vědění, přece budou zjemněni ve svých mravech, aby uměli poslouchat světského úřadu a služebníků církve... Ba dokonce, jako někdo má od dětství znamenité zdraví tělesné, potom neduživí a hubne, naproti tomu jiný vleče v mládí tělíčko nemocné, potom však zesílí a vyroste v junáka, právě t a k je tomu u duševní síly. Něčí duch je předčasně bystrý, avšak brzo se vyčerpává a propadá v jakousi malátnost, a zase duch jiného je nejprve slabý, později však zbystří a mocně se uplatní... Proto nikdož nebudiž vylučován, leč komu Bůh odepřel smysly a rozum. M Á - L I BÝTI TAKÉ DRUHÉ POHLAVÍ PŘIPUŠTĚNO K UČENÍ? TVRDÍM, ŽE ANO.

Také nemůže být podán žádný dostatečný důvod, proč by druhé pohlaví (abych i o něm zvláště něco připomněl) mělo býti vůbec vylučováno od studia moudrosti (ať se podává v jazyce latinském nebo mateřském). Neboť jsou stejně obrazem Božím, stejně účastné milosti a království budoucího věku, stejně obdařené myslí čilou a moudrostí přístupnou (často více než naše pohlaví)... 14

Další K o m e n s k é h o zásady:

Všemu naučit snadno! Toho se dosáhne, budeš-li se řídit těmito radami... Co se týká času: Časně začínej. Neustále se uč. Praxi podpírej příjemnosti, a dostaneš se nejdále. Co se týká pomůcek: Všechno budiž připraveno. Všechno po ruce. Všechno co n e j j e d n o d u š š í a nejpřímější. Co se týká předmětů: Všechno n e j d ř í v zachycuj smysly. Nato zkoušej v praxi. Pak teprve mluv o věcech. Co se týká postupu: Povšechně a zhruba celek. Nato důkladněji a přesněji po částech. Nakonec co nejpodrobněji a nejpřesněji. (Komenský, ]. A. Didaktika velká. Praha: Dědictví Komenského, 1930. ) Ačkoliv svými lidskými osudy byl spíše postavou tragickou, Komenského dílo a myšlení bylo symbolem touhy po lepším světě a člověku, po životě v míru, bez válek; jeho slova zní stále aktuálně, jeho humanismus, tolerance a víra v pokrok představují dodnes živé hodnoty.

... Přestaňte vést války, začínejte zasévat mír, hlavy světa! Svolávejte své moudré muže, zřizujte univerzitní koleje a poroučejte pracovat na tom, co by podstatně prospívalo tomuto našemu věku přítomnému i věku jdoucímu vzápětí... A meče se (posléze) překují na motyky, oštěpy na srpy... Pušek se má užiti proti šelmám, kdežto z děl by se měly slévat zvony nebo hudební nástroje... (Kratochvíl, V. M. Život Jana Amose. Praha: Československý spisovatel, 1984. ) Komenský, vyhnaný z vlasti, nikdy nepřestal milovat svou rodnou zemi. O tom svědčí jeho slova ze spisku Kšaft umírající matky jednoty bratrské.

... Na tebe, národe český a moravský, vlasti milá, zapomenouti také nemohu při svém již dokonalém s tebou se loučení, nýbrž k tobě nejpředněji se obracejíc, tebe pokladů svých, kteréž mi byl svěřil Pán, nápadníkem a dědicem nejpřednějším činím... Věřím i já Bohu, že po přejití vichřic hněvu, hříchy našimi na hlavy naše uvedeného, vláda věcí tvých k tobě se zase navrátí, ó lide český! (Kratochvíl, V. M. Život Jana Amose. Praha: Československý spisovatel, 1984. )

•

Otázky a úkoly: Čím vysvětloval Komenský potřebu vzdělávání? 2. Která z jeho pedagogických zásad je vám nejbližší? Proč? Jaký postoj zaujímal Komenský ke vzdělávání dívek? 4. V čem spatřujete aktuálnost odkazu J. A. Komenského pro dnešek?

Zákon o zrušení království v Anglii roku 1649 Anglická revoluce vyvrcholila popravou krále Karla I. v lednu 1649 a vyhlášením republiky v květnu téhož roku. Zákon o odstranění království je charakteristickým dokladem státoprávního uvažování radikálního křídla revoluce.

1. Poněvadž Karel Stuart, bývalý král Anglie, Irska a k tomu patřících území a oblastí, byl podle zmocnění parlamentu obžalován z velezrady pro mnoho zrad, vražd a jiných zločinů a odsouzen k smrti a popraven, ztratili tím jeho pozůstalí a dědicové a všichni, kdo si dělají nároky jeho jménem, řečenou korunu a úřad krále nebo královny j a k v celé říši, t a k i v každé z jejích zemí. 3. A poněvadž zkušenost ukázala, že pro tento národ je úřad a moc krále v jediné osobě nepotřebný, obtížný a nebezpečný pro svobodu, bezpečnost a obecné blaho a že se královské moci většinou využívá k utiskování poddaných a jejich vydírání a že obyčejně a přirozeně každá osoba v takovém mocenském postavení omezuje ve svůj prospěch spravedlivou svobodu a nezávislost lidu a povyšuje vládu vlastní nad zákony, proto budiž nynějším parlamentem ustanoveno, že od nynějška nemá v tomto národě existovat úřad krále a nemá být žádnou osobou vykonáván. 5. A poněvadž je odstraněním královského úřadu vytvořena - bude-li se Bohu líbit - krajně šťastná cesta pro anglický lid, aby se vrátil ke svému spravedlivému a starému právu býti řízen vlastními zástupci nebo shromážděním, které je voleno čas od času a zplnomocňováno lidem, proto parlament ustanovil, že chce určit lhůtu zasedání současného parlamentu a rozpustit jej, jakmile to bude slučitelné s bezpečností lidu, jenž se mu svěřil, a s tím, co je nezbytně nutné pro udržení a uhájení vlády, která nyní dostala formu republiky. Shromáždění chce také pečovat o řádné volby, ustavení a zasedání budoucích zástupců se zárukami svobody, volby a rovného rozdělení volených příslušníků, jak to prospěje trvalé svobodě a blahu naší republiky. (Zwettler, O. Čítanka k obecným dějinám novověku I. Brno: Masarykova univerzita, 1993. )

•

Otázky a úkoly:

1. Jak je v tomto zákoně hodnoceno postavení krále? 2. V čem měla být republika pokrokem oproti královské vládě? 3. Jaké politické zřízení je v Anglii v současné době?

Nastolení Cromwellovy diktatury v Anglii republika (1649-1653) pod vedením O. Cromwella zabezpečila výsledky revoluce ve prospěch podnikatelských vrstev a potlačila radikální skupiny, které chtěly prohloubit revoluci demokratickým směrem ve prospěch širších lidových vrstev. Cromwell, podpořen bohatými londýnskými finančníky, zavedl v zemi vládu silné ruky s titulem „lord protektor". Anglická

ROZEHNÁNÍ DLOUHÉHO PARLAMENTU CROMWELLEM

Albernon Sydney, příslušník parlamentu píše otci: V parlamentu, jenž se radil jako obvykle, zabývala se debata zákonem o odškodněních, o němž se soudilo, že bude ten den schválen. Lord Generál Cromwell vstoupil do sněmovny, oděn v prostý černý šat a šedivé silné punčochy a usedl na svém stálém místě. Po chvíli vstal, sňal klobouk a začal mluvit. Zprvu delší čas hovořil o chvályhodné úloze parlamentu, o jeho starostech a péči o veřejné blaho. Poté však změnil svůj styl, hovořil o nepravosti členů parlamentu, o lenosti, egoismu a jiných chybách. Potom se zeptal: „Zdá se vám možné, že to není parlamentní jazyk. Přiznávám, že není a neočekávejte ho ode mne. " Poté si posadil klobouk na hlavu, opustil své místo, chodil sem a t a m uprostřed sněmovny s kloboukem na hlavě, hlasitě vykřikoval a vzhlížel čas od času a vrhal pohledy na jednotlivé osoby. Potom řekl plukovníku Harrisonovi, členu sněmovny: „Zavolej je sem. " Harrison vyšel a vzápětí poté uvedl podplukovníka Wersleye s oddílem mušketýrů v pěti či šesti řadách v celkovém počtu dvacet až třicet lidí s mušketami v rukou. Tehdy generál, pohlédnuv na předsedu sněmovny /maršálka, pozn. F. Č. /, sedícího ve svém křesle, řekl Harrisonovi: „Shoď ho dolů!" Harrison odešel k předsedovi a požádal jej, aby opustil své místo, ale ten zůstal sedět a neodpovídal. „Shoď ho odtamtud, " pravil generál. Poté Harrison šel, uchopil jej za šat a přinutil ho opustit místo... Tehdy generál šel ke stolu, kde leželo žezlo, jež podle obyčeje držel v ruce předseda sněmovny, a řekl: „Vyhoďte ty hračky!" A tak vojáci odnesli žezlo a všichni opustili sněmovnu. Když všichni odešli, byly dveře zamčeny a klíč i žezlo ukryty daleko - jak jsem slyšel - plukovníkem Otleyem. (Zwettler, O. Čítanka k obecným dějinám novověku I. Brno: Masarykova univerzita, 1993. )

•

Otázky a úkoly:

1. 2. 3. 4.

Jak byste charakterizovali jednání O. Cromwella v parlamentě. Jakým slovem lze označit Cromwellovo uchopení moci? Popište, jak asi vypadalo žezlo? Zkuste si ve třídě popsanou scénu zahrát.

Principy merkantilismu Za vlády Ludvíka XIV. se ve Francii uplatňoval směr jednotné ekonomické státní politiky s cílem vybudovat silnou národní ekonomiku a učinit stát soběstačným; tento směr dostal pojmenování merkantilismus a pronikl rovněž do habsburské monarchie, kde ho prosazoval P. W. Hornigk. Své zásady shrnul do devíti hlavních pravidel rakouského státního hospodaření.

1. Nutno co nejlépe prozkoumat a poznat ráz země, a to tak, aby žádný kout, žádná hrouda, jsou-li schopny vzdělávání, nezůstaly mimo zřetel. Nemá zůstat nevyzkoušeného nic užitečného ze statků pod sluncem, zda a do jaké míry by to mohlo zemi prospět a to vzhledem k tomu, že blízkost či vzdálenost slunci není zrovna vším. Není možno šetřit ani pracností ani náklady, pro všechno, co se týká zlata a stříbra, a co musí být pro zemi získáno. 2. Nechť jsou v zemi zpracovány všechny běžné statky, které tu nemohou být použity ve svém přírodním stavu... 3. ... Je nutno pečovat o zalidnění země takovým množstvím lidí, kolik je jich jen možno z vlastních zdrojů uživit, což je nejvyšší, ale mnohými zanedbávaná záležitost dobře spravovaného státu. A tito lidé nechť jsou všemi možnými způsoby a cestami vedeni od zahálky k výnosnému povolání. Všeliké vynálezy, umění a řemesla nechť jsou zřizovány a podporovány a tam, kde je to nutné, nechť jsou učitelé toho opatřováni z ciziny. 4. Zlato a stříbro, jsou-li v zemi, ať již z vlastní těžby nebo zásluhou průmyslu přivezeny z ciziny, nesmí žádným způsobem nebo cestou, ať by byly jakékoliv a pokud je to možno, opět unikat. K tomu nutno dodat, že nesmí zůstat ve skříních nebo v bednách, nýbrž ať jsou neustále v oběhu... 5. Obyvatele země nutno ze všech sil k tomu vésti, aby se spokojovali pouze s tuzemskými statky, a aby jimi jedině ohraničovali smyslnost a nádheru a zahraničním, j a k jen je to možno, ponechávali zahálku. (Ze zahraničních statků připustit jenom ty 18

pak takové, které jsou vynucovány nikoliv nutným ale nezřízenými p o ž i t k y , jimž nelze zabránit, čehož p ř í k l a d nám poskytuje indiánské koření. )... 6. Takové statky, jež j a k řečeno z nutnosti nebo pro nevyléčitelné požitky není možno postrádat, dopravovat od cizinců, jak je to jen možné - z prvé ruky - ne za zlato nebo stříbro, ale výměnou za jiná tuzemská zboží. 7. Cizí zboží mají být kupována v přírodním tvaru, v zemi opracována, čímž se pro zemi získá m a n u f a k t u r n í výtěžek. 8. Jako o dnu a noci musí být jasno o tom, j a k zvykat cizince na statky hojně se v zemi vyskytující ve zpracované podobě, a to, jak jen je to možné, za zlato a za stříbro... 9. Není myslitelné připustit jakoukoliv cestou nebo způsobem, aby zevnějšku pronikalo zboží, kterého je hojně uvnitř země a dobré kvality... Toto základní pravidlo všeobecného hospodaření státního není potřeba dále objasňovat. Jejich rozumnost je každému chytrému zřejmá... nejnutnější, a

nedostatkem,

(Zwettler, O. Čítanka k obecným dějinám novověku I. Brno: Masarykova univerzita, 1993. )

•

Otázky a úkoly:

1. Rozeberte jednotlivé body hlavních zásad merkantilismu a proveďte jejich stručný zápis. 2. Pokuste se o vlastní definici merkantilismu. 3. Jsou některé zásady merkantilismu aktuální v současné ekonomice?

Výslech a mučení čarodějnic v Šumperku Na Šumpersku (ve Velkých Losinách) začaly v roce 1678 čarodějnické procesy; za sedmnáct let přivedla inkvizice (tribunál pod vedením olomouckého právníka F. J. Bobliga z Edelstadtu) k smrti 21 mužů a 27 žen v Šumperku a kolem 50 osob v Losinách. Procesy skončily v roce 1696. Byly to nejrozsáhlejší čarodějnické procesy v našich zemích. Jejich atmosféru literárně přiblížil V. Kaplický.

... Druhého dne se sešel šumperský inkviziční tribunál. U prostřeného stolu v soudní síni zasedl purkmistr Beck, rychtář Gaup, nafouklý jako holub, syndikus Šebestián Flade, tvářící se, jako by ho bolely zuby, a pan Boblig z Edelstadtu, s popelavou pletí... 19

Boblig dal přinést víno. Páni ze zdvořilosti sice zvedli číše, ale víno jim po ránu nechutnalo. Inkvizitor nejdříve poučil soudce 0 jejich povinnostech, zdůrazniv zejména, že vše, co uslyší a uvidí, zůstává přísným tajemstvím. Potom oznámil, že bude vyslýchána Zuzana Voglicková, kuchařka z děkanství, a hned uvedl, že její případ je obzvláště těžký... Když vešla v doprovodu popravčího mistra Jokla, vysoká, štíhlá, bosá, s vlasy uvázanými na uzel, oblečená do černé ohavné košile, v soudcích se zatajil dech... Boblig se obrátil na Ignáce, je-li připraven zapisovat otázky a odpovědi, potom ve jménu Boha Otce i Syna i Ducha svatého zahájil výslech. Nejdřív se tázal po jménu, stáří, stavu obviněné a zda chodila k svaté zpovědi a k přijímání. Zuzana odpovídala hlubokým, měkkým, poněkud zastřeným hlasem co nejstručněji. Potom inkvizitor položil obvyklou otázku, zda Zuzana věří v čarodějnice či nikoliv. Ozvalo se jasné: „Ne!" „Je však svědectvím mnohých prokázáno, že ses častěji zúčastnila shromáždění čarodějnic na Petrových kamenech. Doznáváš se k tomu, Zuzano Voglicková?" „To není pravda!" „Také je prokázáno, žes t a m v botě nosila posvěcené hostie!" „Ne!" Boblig se ohlédl ke stolu soudců, pokrčil rameny a poznamenal: „... Ďábel ji zabraňuje mluvit. " „Zuzano Voglicková! Až dosud jsme přihlíželi k tvému mládí a měli jsme s tebou trpělivost. Doufali jsme, že dobrovolným přiznáním zachráníš aspoň svou duši. Zatvrzelostí však neustále zvyšuješ své strašné provinění a nutíš t a k soud, aby přikročil k tortuře... " „Tak přece promluv!" zvolal pan Flade. „Nemohu říci nic jiného, než co je pravda, " vydralo se konečně ze Zuzaniných úst. Boblig se obrátil k soudcům: „Slyšíte? Ale to nemluvila ona, ďábel promluvil jejími ústy!" Soudci však nedávali najevo, že s Bobligem souhlasí. Zuzana nevypadala jako posedlá ďáblem... Do nastalého ticha se ozval inkvizitorův rozkaz: „Mistře Jokle, přines palečnice!" Kat přinesl ze sousední místnosti jakýsi neforemný železný instrument, hluboce se poklonil soudu, a pohlédl na inkvirovanou. 20

Mistře Jokle, konej svou povinnost!" vybídl ho Boblig. K a t pokynul nejbližšímu dozorci, který zvedl Zuzaniny ruce. Dívka se však dívala na protější stěnu nad hlavy soudců, kde visel černý kříž s Ukřižovaným.

"Pomoz, Ježíši Kriste," šeptala. Zatím jí kat nastrčil palce do otvorů mučícího nástroje.

P t á m se tě naposled, Zuzano Voglicková, zda chceš dobrovolně v y z n a t svůj spolek s ďáblem?" Zuzana nemohla v úzkosti promluvit, zavrtěla jen hlavou. Sama nevěděla, kde v sobě našla tolik sil.

„Začni, mistře Jokle!" Kat, aniž se díval na svou oběť, počal zvolna utahovat šroub. Zuzana pocítila tlak na palcích. Když si jednou přiskřípla prst mezi dveřmi, bolelo to víc... Ale jak se mýlila! Kat utahoval šroub, tlak sílil a bolest se zvětšovala. Bylo to už stokrát horší než přiskřípnutý prst. Tvář Zuzanina se zakřivila a z jejích úst vycházelo úpění. Inkvizitor pokynul katovi, aby ustal.

„Chceš se přiznat, Zuzano?" Mučená pohlédla na inkvizitora a zahlédla i Gaupova pootevřená ústa. Zachvátila ji zloba proti mučitelům. „Ne!" vykřikla. „Utáhni šroub víc, mistře Jokle!" Kat měl nejlepší vůli, ale jeho nástroj nebyl dělán na tak útlé prsty. Šroub nemohl stáhnout železa natolik, aby rozmačkaly Zuzaniny prsty na kaši. Z prstů jen pomalu kapala krev. I tak byla bolest hrozná. Zuzana zatínala zuby a sténala... „Chceš učinit doznání, Zuzano Voglicková?" zaslechla jakoby z dálky. „Ne!" odpověděla vzpurně. Boblig se rozkřikl: „Ustaň, Jokle!" „Je bez viny! Vydržela torturu!" zvolal s ulehčením purkmistr Beck. „Ano, vydržela, " přidal se Flade. Boblig oba změřil pohrdavým pohledem. „Nikoli, to jen její galán stojí při ní a činí její tělo necitelným!" „Kdo je její galán?" zeptal se Gaup. „Však n á m to sama řekne, jen strpení, " usmál se inkvizitor. A obrátiv se ke katovi, nařídil mu, aby přinesl španělské boty. 21

Zuzana, které se po sundání palečnic značně ulevilo, dívala se, jak jí z palců teče krev. Snad ani neslyšela, co katovi přikazoval inkvizitor. Jokl již přinášel jiný, objemnější nástroj mučící, jeho pomocník pak bytelnou stolici. Posadili na ni Zuzanu. Pomocník jí vysoce vyhrnul černý rubáš, takže se objevila štíhlá noha s krásně vykrojeným lýtkem. Kat na ni navlékl železnou formu, opatřenou uvnitř ostrými výčnělky. Potom formu stáhl. Ze Zuzaniných prsou vyrazil okamžitě hrozný výkřik. Železné hroty vnikaly do lýtka i do holenní kosti. Strašná bolest pronikala celým tělem mučené, kterou násilím na stolici přidržoval katův pomocník a jeden z dozorců. Zuzana křičela jako poraněné zvíře, zalévala se potem, ale kat nepřestával, naopak formu ještě více stáhl. A to byl okamžik, na který čekal inkvizitor. Přistoupil až k Zuzaně. „Chceš, aby kat ustal v mučení?" zeptal se mírně. Zuzana bez rozmýšlení přikývla. Všechno jiné, jen už ne takovou bolest! Kat povolil, bolest se zmírnila. „Učiníš doznání?" „Ano, " vydechla. Vzdorovat už neměla sil... „Věz, Zuzano Voglicková, že je ještě třetí stupeň tortury, nejtěžší. Nepřiznáš-li se teď, budeš vytažena na žebřík. Mluv tedy! Byla jsi ve spolku s ďáblem?" Celou hodinu Boblig kladl otázky, na něž Zuzana odpovídala. Páni u stolu naslouchali v největším úžasu. Ač se vše zdálo víře nepodobné, uvěřili, neboť na vlastní uši slyšeli Zuzanino ano, ano, ano... (Kaplický, V. Kladivo na čarodějnice. Praha: Československý spisovatel, 1963. )

•

Otázky a úkoly:

1. Zjistěte si význam slov inkvizice, purkmistr, rychtář, syndikus, děkanství, hostie, tortura, palečnice. 2. Kde se nacházejí Petrovy kameny? 3. O čem svědčí takto vedené hrůzostrašné výslechy? 4. Proč mohlo docházet k čarodějnickým procesům?

Budování manufaktur a závodů v Rusku za vlády Petra I. změny ve vnitřním uspořádání Ruska od počátku 18. století jsou spjaty s v l á d o u cara Petra I. (1689-1725). Na trůn nastoupil s pevným předsevzetím, že překoná zaostalost země a přemění ji na velmoc. Uvědomoval si, že řemeslná i zemědělská výroba je v západní Evropě na mnohem vyšší úrovni než v Rusku. Řemeslnou a manufakturní výrobu hodlal pozvednout zejména tím, že zval do země řemeslníky ze západních zemí. Ukázka je z rukopisu tajemníka pruského vyslanectví u dvora Petra I. J. Vockerodta. Zásadní

... Petr I. si sám stěžoval, že z vlastních záležitostí není nic obtížnějšího než obchodní záležitosti... Je však jisté, že měl na to, co prospívá a co škodí podnikání v jeho říši, velmi zdravé názory, a chyboval-li snad při jejich uskutečňování, nevyplývalo to z žádné jiné příčiny než z touhy po opravdovém prospěchu, vášně, kterou měl společnou s mnoha velkými panovníky. 47. Vůbec při svých opatřeních, která se týkala obchodu, měl na zřeteli tyto věci: 1. j a k zmenšit množství zahraničního zboží dováženého do Ruska, a naopak, jak zvýšit vývoz zboží domácího, 2. j a k zamezit tajné krádeži při vybírání cla a zavést lepší a spravedlivější pořádek v celnictví, 3. jak vymanit námořní obchod z rukou cizinců, kteří jej ovládli, a podnítit Rusy k dopravě vlastního zboží do cizích zemí na svých lodích. 48. K uskutečnění prvního bodu si zvolil nejjednodušší cestu - rozvoj hornictví a založení takových závodů v carství, jaké jsou obvykle zřizovány v cizích zemích. Už za své první cesty do Holandska najal velké množství umělců a řemeslníků různých oborů: výrobce jehel, drátu, papíru, puškaře, soukeníky aj. Nadto učinil lákavé nabídky těm, kteří by chtěli odejít do Ruska natrvalo a založit tam závody. I když válka se Švédy, která později vypukla, mu znemožnila uskutečňovat tento úmysl s náležitou důsledností, přece jej téměř nepouštěl ze zřetele a nejenže se neustále snažil přilákat mnoho takových lidí, nýbrž poslal i hodně svých Poddaných do Anglie a Holandska, aby se naučili tamější průmyslové výrobě. Zejména se snažil zlepšit stav závodů na plátěné a vlněné výrobky v Rusku, a když zjistil, že vlna je t a m příliš hrubá, že ovcím nebyla věnována náležitá péče, objednal ovce a najal ovčáky ze Saska a Slezska. Už za své cesty po Francii se rozhodl zavést v Rusku závody na přepychové hedvábné tkaniny, jaké se 23

dělaly v Lyoně, Orleánsu a Tours, a nařídil to třem nejbohatším a nejmocnějším pánům ve své zemi: velkoadmirálu Apraksinovi, baronu Šafirovovi a hraběti Tolstému. Poskytl jim k tomu velmi výhodné výsady, mezi jiným i povolení k dovozu přepychového hedvábného zboží bez cla, ovšem jen na několik let, dokud jejich závod nebude ještě v plném chodu. Páni prodali tuto výsadu soukromým kupcům za 20 tisíc rublů... Tak dosáhl Petr I. ještě za svého života, že různé závody dodávaly dostatek toho, čeho bylo v Rusku třeba, například takové zboží jako jehly, zbraně, různé lněné tkaniny, zejména plachtovinu, kterou nejen stačily vybavovat loďstvo, ale mohly ji i dodávat jiným národům. Za jeho vlády byly konečně založeny i rudné doly na Sibiři, zejména úsilím jednoho prostého kováře Děmidova (který při tom získal takové jmění, že jeho syn má nyní více než 100 tisíc rublů důchodu), a místo dovozu železa a mědi ze Švédska, jak tomu po léta bývalo, může nyní Rusko samo vyvážet obojí, především pak železo, do cizích zemí. (Zwettler, O. Čítanka k obecným dějinám novověku I. Brno: Masarykova univerzita, 1993. )

•

Otázky a úkoly:

1. Podrobněji pohovořte o hlavních zásadách Petra I. v oblasti obchodu. 2. Jak posuzujete jeho opatření sledující rozvoj textilní výroby v Rusku? 3. Najděte na mapě Sasko a Slezsko. Komu náleželo Slezsko?

Základy pruského militarismu Rusko nebylo jediným státem, který nově vystoupil do popředí evropských dějin; dalším takovým státem se ve střední Evropě stalo Prusko. Jeho počátek je spojován s vládou krále Fridricha Viléma I. (1713-1740), jenž považoval kulturu a vědu za hřích a za vyhazování peněz. Za hlavní cíl považoval vybudovat silnou armádu. Všechny státní příjmy vynaložil na výzbroj a výcvik stálého vojska, zavedl brannou povinnost, čímž se pruské vojsko stalo v poměru k počtu obyvatel nejpočetnější v Evropě. „Král vojáků", jak býval nazýván, nosil jako první evropský monarcha vždy uniformu. Z POLITICKÝCH ZÁSAD KRÁLE FRIDRICHA VILÉMA I.

Pokud se týče kontribuce, nesmí ji můj nástupce zvyšovat, nýbrž nechat ji v generální rovině... musí zakázat v Prusku a ve 24

všech provinciích všechno cizí vlněné zboží, aby žádné nebylo dováženo pod konfiskem majetku a zboží a všeho jejich... žádná vlna nezpracovaná se nesmí ze všech provincií vozit pod trestem na těle a životě. A můj nástupce musí protěžovat m a n u f a k t u r y do všech svých provincií, pak uvidíte, jak vaše příjmy budou růst a vaši lidé přijdou do kvetoucího stavu... Můj nástupce musí... pracovat na tom, aby ze všech jeho provincií lidé ze šlechty šli do armády a děti byly posílány ke k a d e t ů m . . . Můj nástupce musí taky povolovat jenom málokterým, aby cestovali do cizích zemí, protože musejí předtím stát ve vašich službách. Když ale jsou ve vašich službách a vy nejste ve válce, t a k můžete pár nechat cestovat do ciziny. Dobře, můj milý nástupce bude mít tu výhodu, že celá šlechta bude ve vašich službách od mládí napořád vychovaná a nebude znát žádného pána než Boha a pruského krále... Můj milý nástupce musí obcestovat své země a provincie, jako jsem to dělal já. Tam pozná svoje regimenty a armádní důstojníky, země a lidi a sám bude vidět, že ve všech jeho provinciích jsou pěkná zlepšení v panstvích všech provincií, a že se z toho dá dostat ročně 6 - 8 0 0 000 tolaru příjmu víc bez tisknutí poddaných... hrozná armáda a velký trezor peněz, aby se armáda držela v čase nouze, vám může dát ve světě respekt a slovo, s jakým můžeme mluvit s jinými mocnostmi... Můj milý nástupce nesmí, co bude živ, rozdělit jeho krásnou armádu a žádné oddíly nedávat za peníze a subsidie císaři, Anglii, Holandsku, ale jako jsem to dělal já, odpovědět mocnostem: chcete vojsko, tak já budu pochodovat sám s celou mojí armádou, ale ne za subsidie. Ale dejte mi zem a lidi, jakou chci, pak pochoduj, ale předtím n e . . . Jestli vás nepotřebují, t a k tiše čekejte s armádou na dobrou příležitost... FRIDRICH I I . (JEHO SYN) O ZPŮSOBU VLÁDY FRIDRICHA VILÉMA I.

Za Fridricha Viléma (1713) se téměř změnil charakter státu. Dvůr byl rozpuštěn, vysoké platy sníženy. Mnozí, kdo drželi kočár, museli nyní běhat pěšky. Lid říkal, že král naučil chromé znovu chodit. Za Fridricha I. se stal Berlín Athénami Severu... stal se Spartou. Celá vláda byla vojenská. Armáda byla zesílena a v zápalu prvních odvodů byli strčeni mezi vojáky i někteří řemeslníci. To polekalo ostatní a mnoho jich uprchlo. Tato nečekaná příhoda natropila našim m a n u f a k t u r á m znatelné škody.

Tomu král účinně odpomáhal tím, že se věnoval se zvláštní péčí znovuzřizování a podpoře průmyslu. Vydal přísný zákaz vývozu naší vlny a zřídil sklad (1714), odkud se chudým řemeslníkům vydávala vlna jako záloha (na zboží), kterou zaplatili svou prací. Naše sukno nalezlo zajištěný odbyt v potřebě armády, která byla každoročně nově odívána. Odbyt se rozšířil také do zahraničí... Naši kupci dodávali sukno pro všechny ruské oddíly... Berlín se podobal zbrojnici. Všichni řemeslníci, kteří mohli být použiti pro armádu, si t a m pomohli a jejich výrobky byly žádány po celém Německu. V Berlíně vznikly mlýny na střelný prach, ve Špandavě továrny na šavle, v Postupimi továrny na zbraně a v Novém Městě dílny pro zpracování železa a koží. Král zaručoval osvobození od daní a odměny všem, kdo se usadili ve městech jeho země... Bylo ale velmi politováníhodné, že byl dopuštěn naprostý úpadek všech cenných novinek jako Akademie věd, univerzit, svobodných umění a řemesel. (Zwettler, O. Čítanka k obecným dějinám novověku I. Brno: Masarykova univerzita, 1993. )

•

Otázky a úkoly:

1. 2. 3. 4. 5. 6.

Jaký význam přikládal pruský král manufakturám? Proč se mělo bránit pruským šlechticům cestovat do zahraničí? Jakou podobu měla mít vojenská pomoc Pruska cizím panovníkům? Jak se nazýval Berlín za krále Fridricha Viléma I.? V čem spočíval pruský militarismus? Které oblasti života pruské společnosti naopak upadaly?

Koniášův Klíč kacířské bludy k rozeznání otvírající Jezuitský páter Antonín Koniáš vydal v roce 1729 pro katolické misionáře seznam („Klíč") kacířských knih určených ke konfiskaci; jednalo se o 1233 knih, ponejvíce nekatolických postil (sbírek kázání), kancionálů, knih modliteb, bratrských biblí, ale také knih bezcenných s nemravným obsahem. Některé knihy měly být zničeny (spáleny), jiné jen očištěny od „bludných" formulací. Každému, kdo by tyto kacířské knihy přechovával, četl, půjčoval, prodával či tiskl, se hrozilo církevní klatbou a dalšími tresty.

Kapitola V Poněvadž veliké množství bludných a zapověděných kněh naší vlasti se vynachází, j a k v české, německé, tak i v latinské a francouzské řeči, k snadnějšímu rozeznání kněh nejlépe jest před rukami míti rejstřík zapověděných kněh z poručení Innoc e n t i a X I . , římského biskupa, vydaný při konci S. sněmu trident.: postavený, kterýžto rejstřík s dvoumi přídavky znova zapověděných kněh až do konce měsíce března léta 1716 zvlášť v latinském jazyku přetlačený jest v Praze v arcibiskupské tiskárně léta 1726. Že pak mnozí čeští i němečtí bludní kacířští authorové v dotčeném r e j s t ř í k u se nenachází, k další známosti zapověděných kněh sloužiti bude rejstřík následující... České knihy vydané od léta 1414 až do léta 1620 o náboženství jednající větším dílem nebezpečné a podezřelé jsou. Protož pokudž se dostatečně a patrně poznati nemůže, zdaž author i překladač jejich byl římský katolík, k bedlivému rozvážení vzíti se mají... (Naše národní minulost v dokumentech I. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1954. )

•

Otázky a úkoly:

1. Ve kterých jazycích byly „závadné knihy" napsané? 2. Proč byly „nebezpečné" české knihy z let 1414-1620?

Český sněm se zříká Slezska a Kladska Berlínským mírem z konce července 1742 se uzavírala první válka o dědictví rakouské, v níž vítězné Prusko získalo Slezsko (bez Opavska, Krnovská a Těšínska) a hrabství Kladsko. Slezsko představovalo hospodářsky velmi významnou zemi s textilními manufakturami.

My, stavové království Českého, shromáždění na zemském sněmu, svědčíme a vyznáváme před každým, zvláště však tam, kde toho bude potřeba: když v konečné mírové smlouvě mezi Je-jím královským Velič nejmilostivější paní z jedné, a Milostí krále Pruského z druhé strany, uzavřené dne 28. července minulého roku 1742, v odstavci XI a XII stalo se následující vyměření:

ČI. XI Její Veličenstvo královna Uherská a Česká vzdává se navždy za Sebe jakož i za Své dědice a nástupce, a po smíru přiměje české stavy, aby se vzdaly všech práv, která až posud vykonávala Česká koruna nad mnohými stavy, městy a okrsky, náležejícími od starodávna ke kurfirštskému domu Braniborskému, ať by byly jakéhokoliv jména, stavu nebo povahy, takže již nikdy v budoucnosti nebudou pokládány za léna České koruny, nýbrž uznány a prohlášeny za osvobozené z tohoto poměru. ČI. XII Její Veličenstvo královna Uherská a Česká zavazuje se a slibuje, že po smíru přiměje české stavy k tomu, aby vydaly prohlášení, jímž se zříkají všech států, závislých někdy na České koruně, které se tímto mírem postupují Jeho Veličenstvu pruskému králi se vší svrchovaností a nezávislostí od jmenované koruny. A když nyní nejvýše zmíněné Její královské Veličenstvo o takovém uzavření míru a o uvedeném obsahu obou zde uvedených odstavců nejmilostivější zprávu dalo, abychom souhlasně s Ním v něm smluvené zřeknutí t a k é z naší strany dali a obvyklým způsobem vyhotovili: chtěli jsme tímto otevřeným listem takové zřeknutí v nejlepším způsobě práva a nejzávazněji učiniti a z naší strany dáti a činíme tak tímto a zříkáme se všeho, co Její Veličenstvo, naše nejmilejší paní, postoupilo Veličenstvu krále Pruského ze států a práv, jež někdy ke koruně České náležela, vše podle obšírného obsahu výše řečené mírové smlouvy věrně a bez překážky. Stalo se při obecném shromáždění sněmovním na královském Hradě Pražském dne 16. měsíce července roku 1743. (Minulost našeho státu v dokumentech. Praha: Svoboda, 1971. )

•

Otázky a úkoly:

1. Zjistěte si, kdy se stalo Slezsko součástí zemí České koruny. 2. Proč usilovalo Prusko o získání Slezska? 3. Do kterého současného státu patří dřívější pruské Slezsko? Odkdy?

Z Rousseauova spisu O společenské smlouvě myslitele J. J. Rousseaua (1712-1778) je nesporně vrcholem demokratismu osvícenské doby. Rousseau vyšel z názoru, že člověk j e o d p ř í r o d y dobrý, ale jeho povaha byla během dlouhých staletí narušena nep ř í z n i v ý m i proměnami, k nimž řadil především vznik soukromého vlastnictví a s ním spjatého egoismu, despotický politický systém a městskou civilizaci, která člověka mravně narušuje. Východisko viděl v návratu k původní rovnosti lidí a k přímé demokracii; zároveň se měl člověk vrátit k přírodě a prostému ž i v o t n í m u stylu. Tvrdil: „Člověk se narodil svobodný, ale všude je v okovech!" R o u s s e a u n e c h t ě l rušit soukromé vlastnictví, ale dával státu právo, aby majetek reguloval ve prospěch chudých a na úkor bohatých. Uvádíme některé části z jeho spisu O společenské smlouvě, v níž zdůvodňuje právo lidu na vzpouru Dílo ž e n e v s k é h o

politického

proti autoritě.

Kniha třetí X V I . O TOM, ŽE ZŘÍZENÍ VLÁDY NENÍ SMLOUVOU

Když se zákonodárná moc jednou dobře ustaví, jde o to, aby byla stejně ustavena moc výkonná, neboť moc výkonná, která působí jen jednotlivé úkony, protože je jiné podstaty než moc zákonodárná, je od ní přirozeně oddělena. Kdyby bylo možno, aby suverén, pojímaný jako takový, měl moc výkonnou, byly by právo a skutečnost t a k promíšeny, že by se pak nevědělo, co je zákonem a co jím není, a státní těleso takto zvrhlé stalo by se brzy kořistí násilí, proti němuž bylo zřízeno. Poněvadž jsou všichni občané podle společenské smlouvy rovni, mohou všichni předpisovat, co mají všichni dělat, kdežto nikdo nemá práva požadovat, aby druhý dělal něco, co on sám nedělá. Ale právě toto právo, nutné k tomu, aby státní těleso žilo a pohybovalo se, dává suverén knížeti, když zřizuje vládu. Mnozí tvrdili, že úkon tohoto zřízení je smlouvou mezi národem a vládci, jež si dává smlouvou, kterou se ustanovují mezi oběma stranami podmínky, za nichž se jeden zavazuje poroučet a druhý poslouchat. Shodneme se v tom, jsem si jist, že je to podivný způsob uzavírání smlouvy... Ve státě je jen jedna smlouva, totiž smlouva společenská, a ta sama vylučuje každou jinou. Nemohli bychom si představit žádnou veřejnou smlouvu, která by ji neporušovala. 29

XVII.

O ZŘÍZENÍ VLÁDY

J a k si tedy máme představit úkon, jímž se vláda zřizuje? Poznamenám nejprve, že tento úkon je složitý nebo složený ze dvou jiných, totiž ze zřízení zákona a z výkonu zákona... Obtíž je v tom, abychom porozuměli, jak můžeme míti úkon vlády dříve, než vláda existuje a jak se lid, který je jen suverénem nebo poddaným, může za určitých okolností stát knížetem nebo úředníkem... tento výkon se děje náhlým zvratem svrchovanosti v demokracii, takže bez jakékoliv citelné změny a jen novým vztahem všech ke všem přecházejí občané, kteří se stali úředníky, od obecných úkonů k úkonům zvláštním a od zákona k výkonu... dochází k ní každodenně v anglickém parlamentě, kde se dolní komora při určitých příležitostech mění ve velký výbor, aby mohla lépe diskutovat o záležitostech a stává se tak prostou komisí ze svrchovaného dvora, kterým byla v předešlém okamžiku... XVIII.

O PROSTŘEDCÍCH, JAK PŘEDEJÍT USURPACÍM VLÁDY

... Stane-li se, že národ zřídí dědičnou vládu, buď královskou v jedné rodině nebo aristokratickou v jednom stavu občanů, nebere tím na sebe žádný závazek, je to prozatím forma, kterou dává správě až do té doby, kdy se mu zlíbí nařídit jinak. Je pravda že tyto změny jsou vždy nebezpečné a že se nemá nikdy sahat na zřízenou vládu, jen když se stává neslučitelnou s veřejným blahem... přitom je třeba odlišit pravidelný a zákonný úkon od spikleneckého zmatku, aby se odlišila vůle celého národa od povyku frakce... z tohoto závazku čerpá kníže velkou výhodu, aby si uchoval svou moc proti lidu... pod záminkou veřejného klidu může zabránit shromážděním určeným k tomu, aby sjednaly pořádek, takže využitkuje ve svůj prospěch klid, který zabrání porušit, a nepravidelnost, kterou dá vykonat, a přitom ve svůj prospěch předstírá souhlas těch, které kázeň umlčí, a potrestá ty, kteří se odváží mluvit... a tímto snadným způsobem uchvátí dříve nebo později svrchovanou moc všechny vlády světa, obdařené jednou veřejnou mocí. Periodická shromáždění, o nichž jsem shora mluvil, jsou vhodná k tomu, aby předešla nebo oddálila toto neštěstí... ve státě není žádný základní zákon, který by nebylo možno odvolat, ani ne sama společenská smlouva, neboť kdyby se všichni občané shromáždili, aby tuto smlouvu společným souhlasem zrušili, nelze 30

c h y b o v a t o t o m , že by byla zákonitě zrušena... každý může se zříci s t á t u , jehož je členem, a nabýt opět přirozené svobody a statků tím, že odejde ze země. Bylo by nesmyslné, aby nemohli všichni o b č a n é dohromady to, co odděleně může každý z nich.

(Rousseau, J. J. O společenské smlouvě neboli o zásadách státního práva. Praha: V Linhart, 1949. )

• Otázky a úkoly: 1. Proč je třeba odlišovat zákonodárnou moc od moci výkonné? 2. Kdo je podle Rousseaua jediným nositelem suverenity? 3. Koho si z historických osobností představíte pod pojmem „suverén"? Nahraďte toto slovo jiným výrazem. 4. Jaké postavení vymezuje Rousseau vládě a úředníkům? 5. Jakými prostředky lze odvolat vládu?

Lockova klasická obrana revoluce Dělbu moci ve státě již doporučoval anglický filozof a teoretik státu a práva John Locke (1632-1704). V pojetí státu vycházel z myšlenky společenské smlouvy a přirozeného práva. Pokusil se zdůvodnit konstituční formu vlády. Panovník je podle něj povinen respektovat přirozené právo, zejména právo lidí na svobodu a na ochranu, a dodržovat zákony. Jestliže však toto přirozené právo neuznává, může mu lid „smlouvu" vypovědět, tedy jej svrhnout. Ukázka je z práce Druhé pojednání o vládě.

Důvod, proč lidé vstupují do organizovaného společenství, je, aby si zachovali svůj majetek. Lidé přijímají zákony a pravidla, jako strážce majetku členů společenství. Nikdy nenastane předpoklad k tomu, že by vůlí společenství bylo, aby zákonodárství mělo sílu zničit to, co každý věnoval k ochraně toho, proč do společenství vstupoval, a proč se lidé poddali zákonodárcům. Kdykoli zákonodárci se pokoušejí majetek lidí zničit či je omezit na otroky moci, jsou lidé hnáni do stavu války s mocí. Tímto porušením důvěry pozbyli vládci moc nad lidmi... ti pak mají právo získat zpět svou původní svobodu a mají právo zvolit si novou vládu, která by zajišťovala jejich vlastní bezpečnost a ochranu... Politická moc je taková moc, kterou každý člověk měl od přírody a které se vzdal k dobru společnosti, k dobru těch, kdož ve jménu jejím vládnou... Tato moc má svůj původ ve smlouvě a úmluvě a ve vzájemném 31

souhlasu těch, kdož tuto společnost tvoří... Lidé mají právo nejvyšší moc zákonodárnou odvolat nebo změnit, když shledají, že zákonodárná moc jí udělenou důvěru zneužívá... (Čapek, V. Světové dějiny II. Praha: Fortuna, 1993. )

•

Otázky a úkoly:

1. V čem lze spatřovat aktuálnost Lockových politických názorů? 2. O jaké historické skutečnosti se mohl opřít?

A. Smith o svobodě podnikání Osvícenci se nezajímali jen o politické systémy, ale také o ekonomiku. Nejvýznamnějším ekonomem té doby byl Angličan Adam Smith (1723-1790). V proslulém spise Pojednání o původu bohatství národů (1766) označil za jediný opravdový zdroj bohatství lidskou práci a hlavního nositele pokroku viděl ve společenské dělbě práce. Odmítal zásahy státu do podnikání ve výrobě i v obchodě a doporučoval, aby se rozdělování statků ponechalo „přirozenému vývoji".

Protože však smyslem každé kapitálové investice je docílení zisku, obrací se kapitál k nejvýnosnějším investicím, tj. k takovým, kde se dosahuje nejvyšších zisků. Tím se nepřímo nejlépe podporuje také produktivita národního hospodářství. Každý věří, že má na zřeteli pouze svůj vlastní zájem, ale ve skutečnosti tím nepřímo získává pro celkový prospěch národního hospodářství tu nejlepší podporu... To, která kapitálová investice je ta opravdu nejvýhodnější, může posoudit každý jedinec lépe než stát. Přirozená snaha každého člověka zlepšit své postavení je tedy, pokud má svobodu se uplatnit, tím nejmocnějším principem... Není to výsledek žádné laskavosti řezníka, pivovarníka, pekaře, že můžeme obědvat, ale je to důsledek jejich vlastního zájmu. Není to věc humanity, ale jejich sebelásky. Nikdy s nimi nemluvte o svých nezbytnostech, ale o jejich příležitosti a výhodách... (Hroch, M. Dějiny novověku. Praha: SPL-Práce, 1999. )

•

Otázky a úkoly:

1. Proč bývá A. Smith označován za předchůdce moderního liberalismu? 2. V jaké podobě bylo možné se s jeho názory v nedávné době setkat?

Prohlášení nezávislosti amerických osad

Prohlášení nezávislosti, které přijali zástupci třinácti amerických osad 4. čerence 1776 ve Filadelfii, je významné nejen tím, že stojí na prahu nové éry politického i ekonomického v praxe všechny zásady a teorie, které formulovali osvícenci 18. století, vycházejíce přitom z teorie přirozeného práva a z anglických politických teorií 17. století. Prohlášení nezávislosti ustavilo Spojené státy americké jako nezávislý stát.

... Pokládáme za samozřejmé pravdy, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni, že jsou obdařeni svým stvořitelem určitými nezcizitelnými právy, že mezi tato práva náleží život, svoboda a hledání osobního štěstí. Že k zajištění těchto práv se ustavují mezi lidmi vlády, odvozující svoji oprávněnou moc ze souhlasu těch, jimž vládnou. Že kdykoliv počne být některá vláda těmto cílům na překážku, má lid právo ji změnit nebo zrušit a ustavit vládu novou, která by byla založena na takových zásadách a měla svoji pravomoc upravenu takovým způsobem, jak uzná lid za nejvhodnější pro zajištění své bezpečnosti a svého štěstí... Takové bylo trpělivé strádání těchto osad, taková je i nyní nutnost, jež je dohání k tomu, aby změnily své dřívější vládní zřízení. Vláda nynějšího krále Velké Británie je vládou opakovaných křivd a skutků bezpráví, jednoznačně směřujících k zavedení naprostého násilí nad těmito státy... Pročež my, představitelé spojených Států amerických, dovolávajíce se nejvyššího soudce světa o správnosti svých úmyslů, ve jménu a zmocněním poctivého lidu těchto osad slavnostně dáváme na vědomí a prohlašujeme: Že tyto Spojené osady jsou a po právu mají i napříště tvořit svobodné a nezávislé státy, že jsou zproštěny jakéhokoli poddanství vůči Britské koruně a že veškeré politické spojení mezi nimi a státem Velkou Británií je a má být naprosto zrušeno a že jakožto svobodné a nezávislé státy mají plnou moc vyhlašovat válku, uzavírat mír, vstupovat ve spojenectví, navazovat obchodní styky a vykonávat všechna jednání a všechny záležitosti, jak nezávislé státy po právu činí. Aby pak toto prohlášení co nejpevněji bylo zajištěno, za tím účelem s pevnou důvěrou v ochranu božské Prozřetelnosti si navzájem dáváme v ochranu své životy, svůj majetek a posvátnou nám čest. (Matoušek, J. Spojené státy americké. Praha: Fr. Borový, 1948. )

•

Otázky a úkoly:

Z textu si vypište osvícenské ideály vyhlášené skupinou kolonií proti mocné Velké Británii. Která myšlenka tvořila základy demokratického ideálu?

George Washington o zásadách zahraniční politiky Spojených států První prezident USA G. Washington (1789-1797) byl zastáncem neutrality své země. Na začátku evropských válek v 90. letech 18. století vyhlásily USA přes spojeneckou smlouvu s Francií (ta byla uzavřena s francouzským králem za jiné situace) neutralitu (1793) a snažily se obchodovat s oběma stranami.

... Velkou zásadou, jíž jsme se povinni řídit ve vztazích s jinými národy, je rozšiřování našich obchodních styků při současném, co možná nejdál jdoucím omezování svazků politických. Ty závazky, které jsme už přijali, je třeba v dobré víře dodržet, ale na tom skončeme. Evropě je vlastní komplex pro ni podstatných zájmů, s nimiž nemáme nic nebo jen velmi málo společného. Proto je nutně zaangažovaná v častých konfliktech, jejichž důvody jsou nám cizí. Bylo by pro nás víc nerozvážné, kdybychom se uměle vplétali do tradičních kombinací a třecích ploch její přízně nebo nepřátelství. Naše neangažovanost a vzdálená poloha nám nabízí a ulehčuje provádění jiné politiky. Jestliže zůstaneme sjednoceným národem pod obratnou vládou, tu nepříliš vzdálená je doba, kdy budeme moci odrážet materiální rány pocházející z vnějších válek a kdy zaujmeme postavení, které nám poskytne neutralita a tu jsme povinni vždycky dbát o to, abychom ji svědomitě zachovávali. Státy, které se účastní války, nemohou se na nás obohatit, nebudou vůči nám riskovat provokaci. Budeme tedy moci volit mír nebo války podle rady svého zájmu vedeného spravedlností. ... Proč rezignovat na výhody t a k výjimečné situace? Proč se zříkat vlastního stanoviska ve prospěch jiného? Proč, poutajíce svůj osud s osudem kterékoliv části Evropy, vrhat náš klid a blahobyt do chaosu evropských ambicí, rivality, zájmů, nálad a rozmarů? 34

Naše r e á l n á politika j e v y h ý b á n í s e t r v a l ý m spojenectvím kteroukoliv částí vnějšího světa. (Skoupý, A. Texty k obecným dějinám kapitalismu I. Olomouc: Univerzita Palackého, 1989. ) • 2. 3.

Otázky a úkoly: 1. Čím zdůvodňoval G. Washington neutralitu USA v evropské politice? V čem viděl americký prezident výhody neutrality? Srovnejte tehdejší kurz zahraniční politiky USA s jejím současným stavem?

Dobytí Bastily Útok pařížského lidu dne 14. července 1789 na královskou pevnost Bastilu (proslula jako vězení pro politické vězně) se stal signálem k zahájení Velké francouzské revoluce. Měšťané se ozbrojili a vytvořili oddíly, které přijaly název Národní gardy.

„Tedy vpřed!" zvolal Defarge mohutným hlasem. „Vlastenci a přátelé, jsme připraveni! Na Bastilu!" S křikem, jenž zněl, jako by všechna hrdla Francie vydala ze sebe toto nenáviděné slovo, živoucí moře se pozvedlo v spoustách vln i prohlubní a přelilo se přes město k onomu místu. Za zvuku poplašných zvonů, za dunění bubnů a zatímco moře prudce a bouřlivě doráželo na svoje nové pobřeží, útok začal. Hluboké příkopy, dva padací mosty, mohutné kamenné zdi, osm velikých věží, dělo, muškety, oheň a dým. V ohni a dýmu, neboť ho moře vrhlo k dělu a v okamžiku z něho byl dělostřelec, počínal si Defarge po dvě horké hodiny jako statečný voják. Hluboký příkop, jediný padací most, mohutné kamenné zdi, osm velikých věží, dělo, muškety, oheň a dým. Jeden padací most již stržen! „Do toho, soudruzi, do toho! Do toho, Jacquesi první, Jacquesi druhý, Jacquesi tisící, Jacquesi dvoutisící, Jacquesi pětadvacetitisící, ve jménu všech andělů nebo ďáblů - co si vyberete - d o toho!" Tak volal vinárník Defarge, dosud u svého děla, které už dlouho bylo žhavé. ,,Za mnou, ženy!" volala jeho paní. „Jakmile dobývání skončí, budeme zabíjet zrovna tak jako muži!" S pronikavým žíznivým křikem jdou za ní ženy v houfech, nejrůzněji ozbrojeny, všechny však stejně ozbrojeny hladem a pomstychtivostí. 35

Dělo, muškety, oheň a dým, dosud však hluboký příkop, jeden padací most, mohutné kamenné stěny a osm velikých věží. Nastávají drobné přesuny v bouřícím moři, když padá několik raněných. Blýskající zbraně, planoucí pochodně, dýmající náklad vlhké slámy, výkřiky, kletby, statečnost bez hranic, rány, údery a třeskot, zuřivý hlas živoucího moře, ale dosud hluboký příkop, jediný padací most, mohutné kamenné zdi a osm velikých věží, a dosud stojí vinárník Defarge u svého děla, jež je teď už dvojnásobně rozpáleno ve službách čtyř lítých hodin. Bílá vlajka z nitra pevnosti, vyjednávání - těžko je lze postřehnout v zuřící bouři, nic není slyšet - a náhle pak moře nezměřitelně vzrostlo do šíře i výšky a vehnalo vinárníka Defarge přes spuštěný padací most za mohutné vnější zdi mezi osm velikých věží, jež se vzdaly. Síla moře, jež ho neslo, byla t a k neodolatelná, že mu bylo nemožno nadechnout nebo otočit hlavu, jako by zápasil s příbojem Tichého oceánu, a bylo to t a k až do chvíle, kdy se octl na vnějším nádvoří Bastily. Opřel se t a m o roh zdi a pokusil se rozhlédnout kolem. T a k ř k a po jeho boku stál Jacques třetí a paní Defargeová, dosud v čele houfu žen, byla nedaleko a v ruce svírala nůž. Všude kolem vřel dav a zněl jásot, ohlušující posedlé vzrušení, strašlivý hluk, a přece to byla i rozlícená němohra. (Dickens, Ch. Příběh dvou měst. Praha: SNKLHU, 1954. )

•

Otázky a úkoly:

1. Popište vnější podobu Bastily. 2. Čím je stále pro Francouze 14. červenec? 3. Bílá vlajka je všeobecně chápána jako znak kapitulace. Víte, jaký symbol představovala bílá barva ve Francii?

Z Deklarace práv člověka a občana z 24. června 1793 Počátkem června 1793 se uskutečnil v Paříži převrat, při němž došlo k zatčení předních girondinských politiků a v Konventu se dostala k moci Hora; nastalo období jakobínské diktatury. Hlavní úsilí věnoval Konvent vypracování nové ústavy, které předcházela Deklarace práv člověka a občana, daleko šířeji pojatá než Deklarace práv člověka a občana z 26. srpna 1789.

1. Cílem společnosti je společné blaho. Každá vláda je ustana proto, aby umožnila člověku požívat těchto přirozených a nepromlčitelných práv.

2. Tato práva jsou: rovnost, svoboda, bezpečnost, majetek. 3. Všichni lidé jsou si od přírody a před zákonem rovni. 4. Zákon je slavnostním a svobodným vyjádřením všeobecné vůle Zákon je stejný pro všechny, ať je chrání, či trestá. Z á k o n nesmí nařizovat nic, co není spravedlivé a pro společnost užitečné, nesmí chránit to, co společnosti škodí.

5. Každý občan může být zvolen do veřejných funkcí. Svobodný lid nemůže při jejich volbě preferovat nic jiného než jejich ctnost a nadání. 6. Svoboda znamená pro člověka možnost dělat cokoli, co neškodí jinému člověku. J e j í m původcem je příroda, pravidlem spravedlnost, ochranou zákon. J e j í morální hranice lze v y j á d ř i t zásadou: „Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim. "

7. Právo svobodně vyjadřovat svou vůli a své názory, ať už v tisku nebo jiným způsobem, právo mírumilovně se shromažďovat a svobodně vyznávat jakoukoli víru nesmí být zakázáno. Nutnost vyhlásit tato práva si vynutila existence a vzpomínka na nedávnou existenci despotismu. 8. Bezpečnost spočívá v záruce společnosti ochránit každého svého člena, jeho práva a jeho majetek. 9. Zákon musí zaručovat osobní i veřejnou svobodu před útlakem těch, kdo vládnou. 10. Nikdo nesmí být obviněn, zadržen či uvězněn nezákonně a jinou než zákonnou formou. Každý občan předvolaný podle zákona, musí okamžitě uposlechnout, jeho odpor by svědčil o jeho vině. 13. Každý je pokládán za nevinného, dokud mu nebyla vina dokázána... 16. Právo na majetek má každý občan, každý může užívat plodů svého majetku, svého příjmu, své práce a dovedností. 17. Člověku nesmí být z a k á z á n žádný druh práce, obchodu, či Jiné činnosti plynoucí z jeho dovednosti.

18. Každý člověk může poskytovat své služby a čas, ale nesmí se prodávat ani být prodáván. Jeho osoba není převoditelný majetek. Zákon absolutně neuznává služební poměr (vztah Pana a sluhy). Existovat může pouze vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. 37

20. Nesmí být vypsána žádná daň, která by nesloužila obecnému prospěchu. Všichni občané mají právo souhlasit se zavedením daní, kontrolovat jejich užití a požadovat složení účtů. 21. Veřejná pomoc je svatou povinností. Společnost musí zajistit obživu nemohoucím občanům buď tím, že jim zajistí práci, kterou jsou schopni vykonávat, nebo těm, co pracovat nemohou, prostředky k obživě. 22. Vzdělání je všeobecnou potřebou. Společnost musí ze všech sil podporovat rozvoj vzdělání a umožnit je všem občanům. 25. Svrchovanost vychází z lidu. Je jednotná, nedělitelná, nepromlčitelná a nezcizitelná. 26. Žádná část lidu nemůže vykonávat moc nad celým lidem. Každá část svrchovaného zastoupení musí mít právo vyjádřit svou vůli naprosto svobodně. 29. Všichni občané mají stejné právo podílet se na tvorbě zákonů, volit své zástupce a úředníky. 30. Veřejné funkce jsou zásadně dočasné. Nemohou být považovány za vyznamenání, za odměny, ale vždy a pouze za úkoly. 33. Odpor vůči útisku je přirozený důsledek všech ostatních lidských práv. 35. Bude-li vláda znásilňovat práva lidu, je povstání lidu jeho nejsvatějším právem a nejnezbytnějším úkolem. (Hroch, M., Kubišová, V. Velká francouzská revoluce a Evropa (1789-1800). Praha: Svoboda, 1990. )

•

Otázky a úkoly:

1. Které z vyjmenovaných práv vás nejvíce zaujaly? Čím? 2. Jak zde byla zajištěna práva zdravotně postižených občanů? 3. Srovnejte zde deklarované právo na vzdělání se situací v českém školství koncem 18. století.

Napoleonova proklamace k francouzské armádě před bitvou u Slavkova V předvečer 2. prosince 1805 předčítali francouzští důstojníci svým vojákům Napoleonův rozkaz, který u nich měl vyburcovat bojové nadšení před „bitvou tří císařů". Tímto rozkazem Napoleon naznačil zásady bitevního plánu. Vojáci tak věděli, o co v bitvě jde, šli do boje s nadšením a byli si jisti vítězstvím.

Vojáci, ruská armáda táhne proti nám, aby pomstila rakouskou prohru u Ulmu. Jsou to tytéž prapory, které jste porazili u Hollabrunnu a vytrvale pronásledovali až sem. Postavení, které zaujímáme, je pevné a za bateriím, chci zaútočit na jejich bok. Vojáci, povedu sám vaše prapory. Já se však budu držet stranou ohně, pokud budete svou obvyklou odvahou šířit nepořádek a zmatek v řadách nepřátel. Kdyby však bylo vítězství jen na okamžik ohroženo, pak uvidíte svého císaře na nejohroženějších místech, vítězství nesmí v ten den zakolísat, neboť se jedná o čest f r a n c o u z s k é pěchoty, která je ctí celého francouzského národa. Ať nikdo neopouští řady pod záminkou odnášení raněných, každého z vás ať provází myšlenka, že musíte porazit tyto žoldáky Anglie, naplněné tak velkou záští proti našemu národu. Toto vítězství ukončí válečné tažení a my se pak odebereme do našich zimních táborů, abychom vyčkali nových vojsk, která se tvoří ve Francii. Pak uzavřeme mír hodný mého lidu, vás i mne. Napoleon (Uhlíř, D. Slunce nad Slavkovem. Praha: Mladá fronta, 1984. )

•

Otázky a úkoly:

1. 2. 3. 4.

Co prozrazuje provolání o jeho autorovi - císaři Napoleonovi? Které věty asi nejvíce zapůsobily na francouzské vojáky? Proč? Proč je zde rakousko-ruské vojsko označeno za „žoldáky Anglie"? K bitvě „tří císařů" došlo 2. prosince 1805, na tento den připadlo první výročí události, která souvisela s osobou císaře Napoleona. Zjistěte, o jakou událost šlo.

Toleranční patent císaře Josefa II. Jedním z prvních činů císaře Josefa II. bylo vydání tzv. tolerančního patentu (13. října 1781), na jehož podkladě byly vedle panujícího římskokatolického náboženství trpěny (tolerovány) i oba hlavní směry protestantismu - luterský (augšpurský) a kalvínský (helvetský), jakož i vyznání pravoslavné. Občansky byli evangelíci zrovnoprávněni s katolíky.

Její císařsko-královská apoštolská milost, naše nejmilostivější dědico-zemské kníže a pán, pán, přesvědčený z jednej str 39

z škodlivosti všeho přinucení svědomí a z druhej strany toho povážlivého užitku, jenž pro náboženství a pro země z opravdivej křesťanské tolerance povstává, dlé nejvyššího pod dátum 13. a receptum /přijatého, došlého/ 26. dne měsíce října roku plynujícího prošlého reškryptu /panovníkova výnosu/ se nejmilostivěji pohnuta vynalezla, příbuzným augustánského a helvetského náboženství, jako i také nevzjednocenýmu řeckýmu národu /řeckokatolickému vyznání/ privátní s jejím náboženstvím se srovnávající provozování všudy podovoliti, bez ohledu zdaliž takové kdy obyčejno a uvedeno neb neuvedeno bylo. Jedině katolickému náboženství má přednost veřejného nábožného provozování pozůstati, obojímu protestantskému náboženství ale tak, jako již uvedenému nevzjednocenýmu řeckýmu ve všech místech, kdyby se to vedle počtu lidu dole znamenaného a dle fakultatův /přání/ obyvatelův dělati dalo a nekatoličtí by již v držení veřejného nábožného provozování postaveni nebyli, privátní exercicium /bohoslužba/ provozování dovoleno býti. Obzvláště ale dovoluje nadopáčená /výše zmíněná/ její císařsko-královská apoštolská milost předně: Nekatolickým poddaným, kdežto se 100 familiích vychází, krásně že by oni v místě domu k modlení neb duchovního otce svého příbytku neměli, nýbrž někteří z nich i na několik hodin vzdáleni byli, vlastní dům k modlení pomimo škole vystavěti... Za příčinou domu modlení jest řetedlné /zřetelné/ nejvyšší poručení, kterak kde by to jináče juž nebylo, on žádných zvonův, věží a žádného veřejného vstoupení z ulice, jenž by se kostelu vyrovnávati mohlo, míti nemá... Za druhé, nekatolickým obyvatelům zamezeno není, své vlastní školmistrové, jenž od obcech se vychovávati mají, ustanoviti, na kterýž ale školdyrekcí /školské správy/ tejto zemi, co se způsobu učení a pořádku dotejká, dohlídnouti míti m á . . . Za třetí, nekatolickým obyvatelům jednoho místa, jestliže oni své pastory dotyrují /finančně podporují/ a vychovávají, by sobě takové vyvoliti mohli se povoluje... Za čtvrté, práva štole /odměny za církevní úkon/ zůstanou tak, j a k v Slezsku, obyčejnému farářovi pozůstavena... Za sedmé, mohou nekatoličtí k zakoupení domův a statkův, k právu měštěnínskému a mistrovskému, k akademickým důstojnostem a k službám civilním budoucně prostředkem dišpenzací /prominutí/ se připustiti... 40

má i také, bez ohledu na rozdíl náboženství při všech volenostech a služeb zadávání, tak jako to při císařsko-královském v o j a n s t v u každodenně bez nejmenšího pozastavení a s mnohým oužitkem se děje, jedině na náležitost a schopnost kompetentův /uchazeče, žadatele/, pak na jejich křesťanský, mravné a c t n o s t n é živobytí skrovně se pozorovati... Za osmé,

Dán v Brně 27. dne měsíce října roku 1781 Kryštof hrabě z Blumegau, Franz Dominik Hilzeberg (Doskočil, K. Listy a listiny z dějin československých (869-1938). Praha: Státní nakladatelství, 1938. ) /v lomených závorkách poznámky F.

• 1. 2. 3. 4.

Čapky/

Otázky a úkoly: V čem nadále spočívalo dominantní postavení katolického vyznání? Jak to bylo s nekatolickými bohoslužbami? V jakých dalších oblastech byli tolerovaní nekatolíci diskriminováni? Vyjmenujte oblasti, v nichž došlo k zrovnoprávnění katolíků a nekatolíků.

Patent o zrušení nevolnictví Patent Josefa II. o zrušení nevolnictví z 1. listopadu 1781 odstraňoval tuhé poddanství (člověčenství), bezprostřední osobni závislost poddaných na šlechtických velkostatkářích, představoval významný mezník ve společenském i hospodářském vývoji našich zemí.

My Josef Druhý, z boží milosti volený Římský císař, po všecky časy rozmnožitel říše, král v Germánii, v Uhřích, v Čechách etc. etc.

Poněvadž jsme rozvážili, že vyhlazení a vyzdvižení tělesné Poddanosti neb člověčenství a uvedení mírné, dle případu našich rakouských dědičných zemí spořádané poddanosti, k zvelebení vorby a společnýho polního hospodářství, jakož i taky k přičindlivému vyhledávání užitku velmi prospěšné jest, a že se taková Proměna s zdravým rozumem, t a k taky s láskou blížního srovnává> Protož jsme pohn

hned od této chvíle zcela vyzdvihnouti /zrušit/, místo ní ale mírnou poddanost uvédsti, a tudy gruntovním /pozemkovým/ vrchnostem a jejich ouředníkům jakož i poddaným následující pravidlo k nejbedlivějšímu zachování příkazně předepsati: 1. Má jeden každý poddaný právo, jedině na předběžné ohlášení a neodplatně /zdarma/ k obdržení mající ceduli, v stav manželský vstoupiti. Jakož i taky 2. jednomu každýmu poddanýmu na vůli se zanechává, že on s pozorováním toho, co naše nejvyšší ustanovení strany okršleckýho /okresního/ verbování předpisuje, i také z panství se odstěhovati, a někde jinde v zemi se usaditi anebo službu hledati může... 3. Můžou se poddaní dle libosti řemeslům a kunstům /umění/ etc. etc. učiti, a bez vejhostných /propouštěcích/ listů, který beztoho již zcela přestávají, k svému vyživení potřebný vejdělek tu, kdeby ho najiti mohli, hledati. 4. Nebudou poddaní povinni, budoucně nějaké dvorské služby víceji konati. Však ale 5. budou oni poddaní, kteří od otce a matky osiřeli jsou, z té příčiny, že gruntovní vrchnost jejich vrchní poručenství neodplatně obstarává, povinni, sirotčí léta /službu na vrchnostenských dvorech/ jenom v těch místech, kde v obyčeji jsou, na dvorské služby vynaložiti, které ale nikde dýle nežli tři léta trvati nemají. A poněvadž 6. všechny ostatní roboty, naturální a peněžité daně, jenž z podacích gruntův /statků/ k vykonávání jsou a ku kterému poddaní i taky po vyzdvižené tělesné poddanosti zavázáni zůstanou... Dáno v našem hlavním a sídelním městě Vídni 1. dne měsíce listopadu 1781... (Veselý, Z. Dějiny českého státu v dokumentech. Praha: Victoria Publishing, 1994. ) /v lomených závorkách poznámky F. Čapky/

•

Otázky a úkoly:

1. Čím odůvodňoval Josef II. vydání patentu o zrušení nevolnictví? 2. Jaká práva získali poddaní? 3. Které povinnosti poddaných naopak zůstaly zachovány?

František II. se prohlašuje císařem rakouským

Císařským patentem z 11. srpna 1804 oznámil František II. přijetí titulu dědičného císaře rakouského („rakouského domu"). Právní subjektivita jednotlivých koru ho krále, v Markrabství moravském z titulu moravského markraběte.

My, František II., z boží milosti zvolený římský císař, po všechny časy rozmnožitel říše, král v Německu, Uhrách, Čechách etc. ... Vidíme se tedy k trvalému zajištění této dokonalé rovnosti hodnosti pobídnutí a oprávnění po příkladech, které dal v minulém století ruský císařský dvůr a nyní také nový vládce Francie, rovněž dáti rakouskému domu s ohledem na jeho nezávislé státy dědičný císařský titul. Podle toho jsme uzavřeli po zralé úvaze nejslavnostněji přijmouti a stanoviti pro sebe a své nástupce v nerozdílném držení našich nezávislých království a států titul a hodnost dědičného císaře rakouského tím způsobem, že všechna naše království, knížectví a provincie mají dále nezměněně podržeti svoje dosavadní tituly, ústavy, výsady a poměry... (Veselý, Z. Dějiny českého státu v dokumentech. Praha: Victoria Publishing, 1994. )

•

Otázky a úkoly:

Zjistěte, na které panovníky Ruska a Francie se odvolával František II. při přijetí titulu rakouského císaře?

Česká škola v polovině 19. století V prosinci 1774 byl v habsburské monarchii vydán Všeobecný školní řád, který zaváděl šestiletou povinnou školní docházku pro děti od 6 do 12 let. Na vesnicích a v menších městečkách byly zakládány jednotřídní nebo dvojtřídní školy triviální, v nichž se učilo třem základním předmětům - čtení, psaní a počítání, Ukázka nás zavádí do české školy na Moravě kolem roku 1848.

Školní stavení bylo nízké, uprostřed rozděleno chodbou. V levé části byla třída, v pravé kantorův byt. Všechno skromné, t a k jak to otcové města před sedmdesáti lety postavili a vystrčili 43

jako pohodnici /rasovna, obydlí toho, kdo odstraňuje zdechliny/ za městskou bránu s určením, že škola je zřízena „Für Individuen der mährischen Zunge" /pro osoby mluvící moravským jazykem/. Tmavá, cihlami dlážděná síňka byla osvětlena, jenom pokud byly otevřeny dveře. J i n a k tu bývala pustá tma. Nejeden neposlušný žáček volil raději „Lorencovu metlu", než by stál třeba čtvrthodinku v tmavé chodbě. Leč ten, kdo tu bydlel po léta, byl zvyklý udělat dva kroky vlevo, vyhnout se moučné žigli /truhla na mouku a stravu/, do níž skládali žáčkové sobotáles /školné/ v naturáliích, a již stál na prahu nízké, třemi okny světlené třídy, naplněné úzkými, nenatřenými š k a m n a m i /školními lavicemi/... Nade dveřmi v Lorencově třídě byla cedule s trojverším, krasopisně napsaným velkými literami: „Bůh co welj, co dlužno vlasti a králi, ten tebe naučí dům. Wděk tedy, mládeži, doň!" Mladší i větší žáčkové, pokud je ze školy časně z jara neodvolaly úlevy, měli stále tento nápis před očima. Rektor /ředitel školy/ Lorenc měl ve třídě přes tři sta dětí. Proto je rozdělil na dvě skupiny, jedna chodila do školy ráno, d r u h á odpoledne. V některých dobrých letech, když se scházelo více sobotálesu i platů v naturáliích, dovolil si rektor vydržovat pomocníčka. V těch letech svěřil své první oddělení slabikantů pomocníkovi Kadlecovi, zvláště tehdy, když byl povinnostmi regenta chori /představeného kostelního pěveckého sboru/ vázán na kostel Panny Marie. V dopoledních hodinách, když bylo probráno čtení, psaní i počítání, došla na řadu i zvířena, květena a kamena, ale největší pozornosti si získávaly výklady, které rektor činil podle Zapova Poutníka. Tu bývaly ukazovány i obrázky. Odpoledne po čtvrté hodině vymetli dva žáci třídu březovou metlou. Byla to práce snadná, protože místnost měla jen červenou cihlovou dlažbu. Tehda otevřel kantor okna dokořán a prošel se několikrát uličkami mezi škamnami. Hned nato přicházely pak návštěvy. Někdy to byli měšťanští chlapci i dívky, kteří se učili hudbě, jindy přicházeli sedláci i řemeslníci, aby jim rektor napsal nějakou supliku /žádost/ či přečetl německý úřední spis. A někdy 44

přišli jen tak, aby se dozvěděli, co nového přinesla Včela či Národní

noviny.

(Spáčil, J. Ať žije sněm! Brno: Družstvo Moravského kola spisovatelů, 1947. ) /v lomených závorkách poznámky F. Čapky/

Otázky a úkoly: 1. Jaké postavení zaujímala škola v očích tehdejších představených městečka? 2. Jak rozumíte slovnímu spojení „Lorencova metla"? 3. Co představovaly tzv. úlevy? 4 Srovnejte současné a dřívější počty žáků ve třídách. Jak to asi vypadalo se školní docházkou žáků? 5. Jakými činnostmi se tehdejší učitel musel zabývat, aby uživil svou rodinu? Srovnejte dřívější stav s dnešní situací.

Práce domácích tkalců Řemeslná výroba organizovaná v habsburské monarchii na cechovní bázi byla od konce 18. století stále oklešťována a postupně pokračovala její liberalizace. Ukázka nás zavádí do severomoravského prostředí domácích tkalců, kde od 40. let 19. století pokračoval rozklad patriarchálních poměrů a úpadek starého cechovního života.

V pondělí vstávali do práce stejně jako vždycky předtím..., Kristián slezl s hůry /půdy, pozn. F. Č./, kde přespával i v nejkrutějších zimách, a oblečen ve vytahaných nohavicích a usmolené zástěře opakoval po tátovi bručivým basem postní písničku. Ve světnici bylo ještě šero a Kristián zažehl lojovou svíčku, aby na práci viděli. A už sedal za mohutný stav, toho nerozlučného druha a nejvěrnějšího přítele, on za stav v jednom koutě, táta ve druhém. Kola připravených soukenických osnov visela nad nimi s povalových t r á m ů jako hrozivé závaží. A ze strany se tměla černá pec, jiný spolehlivý druh, ještě s peřinou, jak t a m na peci starý Hajdušek přespával. Jizba je rozsáhlá, ale níží se temným povalem. Je v ní navlhlé šero i tenkrát, když se nejvíce topí. Po celý den stíny v koutech houstnou. Světlo, jež ze zahrádky sem vniká drobným oknem, jich nerozlomí. 45

A už se rozezvučel stav. Skoro v stejný okamžik začal Kristián Hajdušek i táta svou pravidelnou, hlomoznou a přece veselou písničku. Zaznělo to nejdříve jako mocné zarachocení, potom jako důrazný úder a rázem tři údery mírnější opakovaly jeho hrozbu. Ó, soukenický stav je přísné zvíře, které se umí hněvat a pořádně vzkřiknout, ale soukeník je s ním už srostlý v dobrém i zlém, v radosti i starosti, a je rád, když stav hodně zvučně vykřikuje a rachotí dřevěnými žebry. Když stav rachotí, je znamení, že je roboty dost - a potom jsou i výdělky... (Martínek, V. Stavy rachotí. Praha: Československý spisovatel, 1962. )

•

Otázky a úkoly:

1. Popište pracovní prostředí domácích tkalců. 2. Proč je zde tkalcovský stav označen lichotivě jako „nerozlučný druh a nejvěrnější přítel"?

Dětská práce v továrnách V počátcích kapitalistické průmyslové velkovýroby se v továrnách hojně používalo dětské práce, která podnikatelům přinášela značné zisky, neboť děti při dlouhé pracovní době dostávaly nepatrnou mzdu. Jejich pracovní podmínky byly tak nesnesitelné, že gubernium bylo nuceno se o ně zajímat. Pražský magistrát ve svém vyjádření vylíčil dosti věrohodně postavení dětí v továrnách a podal návrh k částečnému zlepšení.

... Podle zkušeností zdejšího úřadu jsou stížnosti na příliš časté používání a nadměrné n a m á h á n í dětí v továrnách a z toho pocházející škodlivý vliv na jejich fyzický a duševní vývoj opodstatněny, protože děti jsou zaměstnáním v části školního věku zcela odtrženy od školního vyučování a t a k při stálém styku s nejsprostší a nejméně vzdělanou třídou vyrůstají v hrubosti, jejich nadměrné zaměstnávání od časného rána až do pozdního večera nutně musí mít škodlivý a ubíjející vliv na jejich fyzický vývoj a společný styk rozličně starých osob obojího pohlaví z nejnižších vrstev přispívá k nemravnosti... Továrny, v nichž pracují děti obojího pohlaví, jsou tiskárny, přádelny, zčásti též továrny na bobinet /imitace paličkované sítě z jemných nití, též zvaná tyl, pozn. F. Č./ a porcelánky. 46

V tiskárnách pracují tato mladá stvoření při natírání barev, při omývání forem či modelů, a to v letních měsících od 5 hodin ráno do 7 hodin večer nepřetržitě bez jediné hodiny odpočinku, a při práci musí tišit hlad a žízeň... při nepopiratelném škodlivém vlivu jaký má předčasné používání a nadměrné n a m á h á n í školní m l á d e ž e v továrnách na rozvoj jejich tělesných a duševních sil, je nejen možné, nýbrž velmi žádoucí přísně zakázat zaměstnávání m l á d e ž e v továrnách před ukončením školního věku, aniž by tím byla omezena podnikavost a domácí průmysl. Proto podepsaný m a g i s t r á t skromně navrhuje,... aby továrníkům... se zakazovalo přijímat a používat děti, které ještě nedosáhly konce školního věku 12 let, a pouze v případě nouze dovoloval je přijímat a zaměstnávat po dosažení 10. věku jako při cechovních řemeslech, mohou-li prokázat, že již s dobrým výsledkem vychodily druhou třídu triviální školy... (Kutnar, F. Naše národní minulost v dokumentech II. Praha: SPN, 1962. )

Otázky a úkoly: 1. Blíže objasněte škodlivost dětské práce na vývoj mladého člověka.

Století ideologií a revolucí Smlouva o tzv. Svaté alianci Nejdůležitějším výsledkem vídeňského kongresu (1814-1815) bylo vytvoření systému mezinárodních vztahů, který byl založen na zásadě rovnováhy sil a na zásadě spolupráce panovníků proti nebezpečí nových revolucí. Zásady bratrství monarchů byly vyjádřeny v prohlášení připraveném ruským carem Alexandrem I. a podepsali ho také rakouský císař a pruský král. Toto prohlášení dostalo název Svatá aliance, v očích současníků i pozdějších generací se stalo symbolem útisku.

Ve jménu přesvaté a nerozdílné Trojice. Jejich Veličenstva císař rakouský, král pruský a císař veškeré Rusi došli v důsledku velkých událostí, které v Evropě vyznačovaly běh posledních tří let a zejména v důsledku dobrodiní, kterými Božská prozřetelnost ráčila obšťastnit jejich státy, jejichž vlády jí jediné věnovaly svoji důvěru a naději, k naprostému přesvědčení, že je nezbytné určit zásady, jež by si Mocnosti osvojily ve svých vzájemných vztazích v duchu nejvyšších pravd, jež nás učí věčné náboženství Boha spasitele. Prohlašují slavnostně, že tato listina nemá jiného cíle, než vyjádřit před tváří veškerenstva jejich neochvějné rozhodnutí, že za pravidlo svého jednání, ať už ve správě svých vlastních států nebo ve svých politických vztazích ke každé jiné vládě, nepřijmou než učení tohoto svatého náboženství, příkazy spravedlnosti, lásky k bližnímu a m í r u . . . 48

V důsledku toho Jejich Veličenstva se dohodla na následujících článcích: Podle slov Písma svatého, k t e r á přikazují všem lidem, aby se na sebe navzájem dívali jako na bratry, tři panovníci uzavírající tuto smlouvu zůstanou spojeni svazky opravdového neoddělitelného bratrství a budou se považovat za lidi stejné vlasti, poskytnou si za všech okolností a všude podporu, pomoc a posilu, shlížejíce na své poddané a a r m á d y jako otcové na rodiny, budou je vést ve stejném duchu bratrství, k t e r ý je naplňuje, aby chránili náboženství, mír a spravedlnost. ČI. 2 Důsledkem toho jedinou platnou zásadou, ať už mezi řečenými vládami nebo mezi jejich poddanými, bude poskytovat si navzájem služby, dokazovat si neměnnou dobrotivostí vzájemnou lásku, jíž mají být naplněni, považovat se všichni za členy jednoho a téhož národa křesťanského, t ř i spojení vladaři se pak považují pouze za povolané Prozřetelností, aby vládli t ř e m větvím stejné rodiny, totiž Rakousku, P r u s k u a Rusku, a t a k vyznávají, že křesťanský národ, jehož část oni i jejich národy tvoří, nemá ve skutečnosti jiného vladaře než toho, jemuž jedinému p a t ř í plně moc... totiž Boha a našeho božského Spasitele Ježíše K r i s t a . . . Podepsáno v Paříži léta spásy 1815, 14. /26. září L. S. František, L. S. Fridrich Vilém, L. S. Alexandr (Polišenský, J. Opavský kongres roku 1820 a evropská politika let 1820-1822. Ostrava: Krajské nakladatelství, 1962. )

•

Otázky a úkoly: této aliance.

G. Mazzini o Mladé Itálii Itálie zůstávala i po porážce revoluce v letech 1830-1831 rozdělena do několika státních celků. Zatímco v Neapolsku a v papežském státě byly obnoveny předrevoluční poměry, v severní a střední Itálii získalo rozhodující postavení Rakousko. Jediným státem, kde vládla italská dynastie, bylo království sardinské. Duchovním vůdcem radikálního republikánského hnutí bojujícího za sjednocení Itálie byl janovský právník Giuseppe Mazzini (1805-1872), který založil v roce 1832 v marseilleském exilu tajnou organizaci Mladá Itálie s cílem dosáhnout národní jednoty Itálie a vnitřní obnovy země. O cílech a metodách dalšího boje Mazzini napsal.

Mladá Itálie je republikánská... protože teoreticky každý národ je předurčen božím zákonem a humanitou vytvořit svobodné a rovné společenství bratří a republika je jediná forma vlády, která zajišťuje budoucnost... Prostředky, kterými Mladá Itálie hodlá dosáhnout svých cílů, je vzdělání a vzpoura, uplatněná zároveň a ve vzájemné harmonii. Výchova se musí dít přímo na základě příkladů slova a pera s cílem ukázat nutnost povstání. Povstání se může uskutečnit kdekoli, musí být však vedeno a řízeno na základě národního vzdělání... (Čapek, V. Světové dějiny II. Praha: Fortuna, 1993. )

•

Otázky a úkoly:

1. Jakou formu vlády měla mít Itálie podle C. Mazziniho? 2. Pomocí jakých prostředků měla Mladá Itálie dosáhnout svých cílů?

Manifest komunistické strany Stoupence socialistických myšlenek sdružoval Svaz spravedlivých, který vznikl v letech 1836-1838 v Paříži. V roce 1847 byl přejmenován na Svaz komunistů, pro nějž K. Marx a B. Engels napsali programovou brožuru Manifest komunistické strany, v níž shrnuli zásady své politické ideologie; brožura vyšla v Londýně v únoru 1848. Z ní je vybrána následující ukázka.

Evropou obchází strašidlo - strašidlo komunismu. Ke s v a t é štvanici na toto strašidlo se spojily všechny mocnosti staré Evropy - papež i car, Metternich i Guizot, francouzští r a d i k á l o v é i němečtí policajti... 50

V jakém poměru jsou komunisté k proletářům vůbec? Komunisté nejsou zvláštní s Nemají zájmy odlišné od zájmů celého proletariátu. Nevytyčují žádné zvláštní zásady, podle nichž by chtěli utvářet proletářské hnutí. Komunisté se - na jedné straně v boji proletářů různých národů vyzdvihují obhajují společné zájmy všeho proletariátu, nezávislé na národn o s t i , na druhé straně tím, že na různých stupních vývoje, jimiž prochází boj mezi proletariátem a buržoazií, zastupují vždy zájmy celého hnutí. K o m u n i s t é jsou tedy v praxi nejrozhodnější, stále kupředu pobízející částí dělnických stran všech zemí... Nejbližší cíl komunistů je týž jako cíl všech ostatních proletářských stran: ztvárnění proletariátu ve třídu, svržení panství buržoazie, vydobytí politické moci proletariátu ... V nejpokročilejších zemích může být téměř všeobecně použito těchto opatření: 1. Vyvlastnění pozemkového majetku a použití pozemkové renty na výdaje státu. 2. Silně progresivní daň. 3. Zrušení dělnického práva. 4. Konfiskace majetku všech emigrantů a rebelů. 5. Soustředění úvěru v rukou státu prostřednictvím národní banky se státním kapitálem a výhradním monopolem. 6. Soustředění veškeré dopravy v rukou státu. 7. Zvýšení počtu státních továren, výrobních nástrojů, získávání nové orné půdy a meliorace pozemků podle společného plánu. 8. Stejná pracovní povinnost pro všechny, zřízení průmyslových armád, zejména pro zemědělství. 9. Spojení zemědělské a průmyslové výroby, úsilí o postupné odstranění rozdílu mezi městem a venkovem.

10. Veřejná a bezplatná výchova všech dětí. Odstranění tovární práce dětí v její dneš výrobou atd. atd. (Marx, K., Engels, B. Manifest komunistické strany. Praha: SPN, 1972. )

•

Otázky a úkoly:

1. V jakém vztahu jsou komunisté a ostatní dělnické strany? 2. Kdo jsou komunisté? Co je jejich cílem? 3. Jaký byl konkrétní program komunistů? 4. Naplnily se prognózy marxismu?

Založení Matice české Z iniciativy F. Palackého, J. Jungmanna a J. S. Presla došlo 1. ledna 1831 k založení zvláštního peněžního fondu nazvaného Matice česká, který měl napomáhat při vydávání českých knih; v Matici vyšel např. Jungmannův Slovník česko-německý nebo Šafaříkovy Slovanské starožitnosti.

Ačkoli naše literatura národní, za slavného panování J. M. císaře Františka I. teprv znova okřívající, již některými zdařilými plody honositi se může, přece že vždy ještě chudá a nedospělá jest, zapírati nelze. Kterékoli české knihy za našich časů tiskem na světlo vycházejí, ty svůj vznik jen ve vlastenecké horlivosti několika spisovatelů mají... pohříchu příliš často stává se, že... i nejlepší spisovatelé naši, nemajíce potřebného nákladu prázdniti musejí. Pro zastavení takového zlého a pro způsobení literatuře naší j a k vůbec zdárnějšího vzniku, t a k i prospěšnějšího směru již několikráte od vlasteneckých mužů soukromí i veřejně navrhováno bylo, aby z dobrovolných peněžních sbírek ve vlasti nějaká zvláštní pokladnice ku pomoci vydávání dobrých českých knih se založila. Když pak posléze slavný výbor Společnosti Českého musea... Sbor čili Spolek pro vědecké vzdělávání řeči a literatury české se ustanovil, oudové tohoto za povinnost sobě položili, aby věc t a k důležitou ve své zvláštní uvážení vzali. I stalo se a s poradou i schválením Výboru Společnosti uložena jsou následující pravidla... §1 Z d a r ů peněžních, u milovníků vlastenecké literatury jen jednou sbíraných, založí se zvláštní pokladnice jménem „Matice česká". 52

§2 Pokladnice tato k tomu cíli se ustanovuje, aby k vydávání českých knih buďto vůbec prospěšných, buď i vědeckých aneb krasořečných napomáhala i je usnadnila.

dobrých

§5 Každý jakýkoli dárek, k tomu cíli vlastenecky obětovaný, vděčně přijat bude, kdož však koli neméně nežli 50 zlatými ve stříbře, buďto najednou, buď po lhůtách, které sám sobě uložiti může, přispěje, ten mezi zakladatele Matice české počítán bude.

§6 Zakladatelé Matice české dostanou darem a bez platu jeden exemplář každé knihy, která budoucně nákladem aneb pomocí pokladnice této vydána bude... (Palacký, F. Spisy drobné III. Praha: Bursík a Kohout, 1902. )

•

Otázky a úkoly:

1. Co bylo důvodem k založení Matice české? 2. Jaký druh literatury měl být vydáván? 3. Kdo byl počítán mezi zakladatele Matice české, čím býval odměněn?

Petice císaři Ferdinandu I. přijatá na shromáždění pražského lidu ve Svatováclavských lázních V tanečním sále Svatováclavských lázní v Praze se konalo 11. března 1848 veřejné shromáždění, na němž byl schválen návrh petice císaři Ferdinandovi I.; petiční požadavky obsahovaly následující body.

1. Aby byl utužen a pojištěn svazek mezi zeměmi k České koruně náležejícími, Čechy, Moravou a Slezskem... 2. Aby tyto země administrativně spojeny byly a zodpovědné politické, právní a finanční centrální úřady aby se v Praze pro ně zavedly. 3. Aby stavovské řízení království doplněno bylo svobodně volenými vyslanci všech měst a okresů venkovských. 53

4. Aby byla úplná rovnoprávnost české národnosti s německou ve všech českých zemích, školách i úřadech. 5. Uspořádání soudnictví zrušením privilegovaných soudů, zavedením neodvislých okresních úřadů s veřejným ústním jednáním. 6. Všeobecné vykoupení z roboty a jiných urbálních povinností, zrušení poddanství, stejné postavení gruntovní majetnosti z ohledů práv i břemen, bezvýminečná závaznost k stavu vojenskému losováním s co možná nic delší než 4letou službou. 7. Aby byly zavedeny městské a vesnické obce a ty aby byly spravovány od svobodně volených municipálních úřadů. Aby zřízeny byly komunální /obecní, pozn. F. Č. / gardy. 8. Aby se úřady obsazovaly domácím lidem, majícím stejně dokonalou známost obou v zemi panujících jazyků. 9. Svoboda tisku s represivními zákony proti nadužívání. 11. Svobodné právo shromažďovat se a zadávat přípisy, svatost tajemství dopisů, pojištění osoby proti zatknutí bez předešlého soudního uznání aneb dostižení zločinu. 12. Úplnou svobodu všech náboženských vyznání. (Minulost našeho státu v dokumentech. Praha: Svoboda, 1971. )

•

Otázky a úkoly:

1. Pokuste se zařadit uvedené požadavky do několika okruhů: a) státoprávní, b) národnostní, c) právní, d) vojenské, e) samosprávní, f) občanskoprávní. 2. Ke každému deklarovanému požadavku se pokuste uvést tehdejší stav. 3. Které z požadavků se vám zdají být nejrevolučnější? Proč?

Dopis Františka Palackého do Frankfurtu

Mezi německým měšťanstvem sílily hlasy žádající vytvoření jednotného velkoněmeckého státu, do něhož by byly zahrnuty nejen rakouské, ale i české země. Na jedn máždění ve Frankfurtu, byl také pozván zástupce Čechů František Palacký. Ten na toto pozvání odpověděl 11. dubna 1848 otevřeným dopisem, v němž rozhodně odmítl připojení českých zemí k Německu, neboť se domníval, že za dané situace je habsburská monarchie lepší zárukou pro český národní rozvoj.

... Na pozvání Vaše, pánové, nemohu ani sám osobou svou přijíti ani na místě svém odeslati jiného „bezpečného vlastence". 54

povolte, abych Vám nyní co možná krátce přednesl své toho důvody. Účel Vašeho shromáždění jest na místo dosavadního svazku knížat postaviti svazek německého národa, národ německý u v é s t ve skutečnou jednotu... J á nejsem Němec, aspoň se jím býti necítím...

Sem Cech rodu slovanského i se vším tím nemnohým, co mám i co mohu, oddal jsem se zcela i navždy ve službu svému národu. Tento národ malý sice jest, ale odjakživa zvláštní a sám o sobě stávající, panovníci jeho účastnili se od věkův ve svazku knížat německých, národ ale sám nikdy k národu německému nepočítal... koruna Česká kdy byla s říší Německou ve svazku lenním... Celému světu jest povědomé, že císařové němečtí, co se této jich hodnosti týče, odjakživa s národem českým ani dost málo činiti neměli, že jim v Čechách ani nad Čechy nepříslušela moc ani zákonodárná ani soudní ani exekutivní... a tudíž celé dosavadní spojení země České s říší Německou pokládáno i považováno býti musí nikoli za svazek národu s národem, ale za svazek panovníka s panovníkem. Žádá-li ale kdo, aby nad tento dosavadní svazek mezi knížaty nyní spojil se národ český sám s národem německým, jest aspoň toto vždy požadavek nový, nemající žádného historického základu právního... Víte, že na jihovýchodní straně Evropy, podél hranic říše Ruské, přebývají národové mnozí, původem, jazykem, dějinami, mravem znamenitě rozdílní - Slované, Rumuni, Maďaři a Němci... z nichžto žádný sám o sobě není dosti mocen, aby přemocnému sousedu svému na východě odporovati mohl s prospěchem po vše budoucí časy, totoť mohou jen tehdáž, když je svazek ouzký a pevný bude spojovati všechny v jedno. Pravá životní žíla tohoto potřebného svazku národův jest Dunaj, oustřední jeho moc nesmí se od řeky této daleko uchylovati, má-li skutečně vůbec platna býti a zůstati. Zajisté, kdyby státu rakouského nebylo již odedávna, musili bychom v interesu Evropy, ba humanity samé přičiniti se co nejdříve, aby se utvořil... Pozvednu-li tedy zraku svého za hranice české, pudí mne Přirozené a historické příčiny k tomu, abych neobracel jeho do Frankfurtu, ale do Vídně a t a m hledal ono ústředí, ježto se k tomu hodí i povoláno jest, aby ujistilo a uhájilo národu mého pokoj, svobodu, právo... Pro spásu Evropy Vídeň nesmí klesnouti, by stala se městem provinc

kteří za hlavní město žádají sobě míti Váš F r a n k f u r t , musíme nad nimi zvolati: Pane, odpusť jim, neb nevědí, co chtějí! ... kdo žádá, aby Rakousy (a spolu s nimi i Čechy) připojily se národně k říši Německé, požaduje od nich samovraždu... (Minulost našeho státu v dokumentech. Praha: Svoboda, 1971. )

•

Otázky a úkoly:

1. Proč odmítal Palacký svou účast na frankfurtském sněmu? 2. Vysvětlete „lenní svazek" Koruny české s Německou říší. 3. Z čeho vycházelo Palackého přesvědčení, že je třeba zachovat Rakousko? 4. Ohrožení českých zemí viděl Palacký ze dvou stran? Z kterých? 5. Naplnila se jeho předpověd? Kdy?

Zápis Palackého projevu v ústavním výboru kroměřížského říšského sněmu F. Palacký jako člen ústavního výboru vypracoval druhý návrh rakouské ústavy; 23. ledna 1849 vystoupil na jednání výboru s radikálním programem důsledné etnické federalizace habsburské monarchie, kdy navrhl rozdělení říše na osm zemí.

... Světem vládne síla, říkají jí duch světa. (Hlas: Ten už vzal smutný konec!) V historickém rozvoji naší doby vynořil se princip, který loňského roku zasáhl dějiny Rakouska, je to rovné právo národnostní, do roku 1848 teoreticky i prakticky byl popírán. S touto zásadou vyslovena je emancipace Slovanův a Rumunů v Rakousku, ale ještě není provedena. Musíme ustrojiti Rakousko tak, aby národové rádi byli v Rakousku, to budiž nám myšlenkou vůdčí... Navrhuji následující skupiny zemí: 1. země německo-rakouské, 2. české, 3. polské, 4. illyrské, 5. vlašské, pro země zde nezastoupené bylo by pak rozdělení: 6. v země jihoslovanské, 7. maďarské, 8. rumunské. K prvním pak počítám Rakousy nad a pod Enží, Štýrsko, Korutany, Salcpurk, německé Tyroly, Vorarlberk, pak německé části Čech, Moravy a Slezska; ke druhé české části Čech, Moravy, Slezska a uherské Slovensko; ke třetí Halič, Krakov, Bukovinu 56

uherské Rusíny při Karpatech; ke čtvrté Slavonsko, slovanskou část Štýrska, Korutan, Krajinu Přímoří; k páté vlašskou část Tyrol Lombardii a Benátky; k šesté Dalmácii, Charváty, Slavonii a Vojvodinu; k sedmé maďarské části Uher a Sedmihrad; k osmé rumunské a valašské části Sedmihrad, Uher a Bukoviny. Nikterak nejsem proti rozdělení německých a českých částí Čech (Deutsch-Böhmens und Czechiens), kdyby jen prakticky bylo možno, navrhoval bych je. Čechy jsou kotlina, kotel však aby nebyl zničen, nemůže se rozděliti. (Hlas: Ale přece záplatovati. )... (Palacký, F. Spisy drobněl. Praha: Bursík a Kohout, 1900. )

• 1. 2.

Otázky a úkoly: Povšimněte si Palackého návrhu na začlenění Slovenska do svazku zemí českých. Pomocí historické mapy najděte vyjmenované země habsburské monarchie.

Pařížská mírová smlouva z března 1856 Smlouva uzavřená mezi Ruskem na jedné straně a koalicí Velké Británie, Francie, Turecka a Sardinského království na straně druhé ukončila Krymskou válku (1853-1856).

ČI. II ... V důsledku šťastného obnovení míru mezi Jejich Veličenstvy budou vyklizeny země, jež jejich vojska během války dobyla a obsadila... ČI. III J. V. všeruský car se zavazuje vrátit J. V. sultánovi město Kars s citadelou a stejně i jiné části otomanských držav, obsazené ruskými vojsky. Čl. IV Jejich Veličenstva císař Francouzů, královna Spojeného království Velké Británie a Irska, král sardinský a sultán se zavazují vrátit J. V. všeruskému caru města a přístavy: Sevastopol, Balaklavu, Kamyš, Jevpatorij, Kerč-Jenikale, Kinburn a rovněž ostatní místa obsazená spojeneckými vojsky... ČI. VII J. V. všeruský car, J. V. rakouský císař, J. V. císař Francouzů, J. V. královna Spojeného království Velké Británie a Irska, J. V. král pruský a J. V. král sardinský prohlašují, že přiznávají Vysoké 57

Portě účast na výhodách obecného práva a spolku evropských států. Jejich Veličenstva se zavazují uznávat každý ze své strany nezávislost a celistvost otomanské říše... ČI. X Černé moře se prohlašuje za neutrální, vstup do něho a jeho přístavy a vody, otevřené pro obchodní mořeplavbu všech národů, se formálně a navždy uzavírají válečným lodím jak pobřežním, tak i všech jiných s t á t ů . . . (Skoupý, A. Texty k obecným dějinám kapitalismu I. Olomouc: Univerzita Palackého, 1989. )

•

Otázky a úkoly:

1. Zjistěte jména panovníků zemí, kteří byli účastníky pařížské mírové smlouvy. 2. Co ze smlouvy získalo Turecko?

Ustanovení o rolnících propuštěných z nevolnické závislosti v Rusku Systém samoděržaví v Rusku vyžadoval po katastrofálním neúspěchu ruských armád v krymské válce liberální reformy. Za nejdůležitější reformu se považovalo řešení rolnické otázky. 19. února 1861 podepsal car Alexandr II. manifest, jímž se rušilo nevolnictví a rolníci se stávali osobně svobodnými (avšak nešlo o svobodu neomezenou). Výkup byl možný jen se souhlasem nebo na přání statkářů.

Úvod 1. Nevolnické právo na rolníky, usídlené na majetcích statkářů, i na služebnou čeleď se navždy ruší způsobem uvedeným v tomto Ustanovení... 2. Na základě tohoto Ustanovení a všeobecných zákonů se rolníkům a služebným lidem, kteří byli propuštěni z nevolnické závislosti dávají j a k osobní, t a k majetková práva stavu svobodných vesnických obyvatel... 3. Statkáři, uchovávajíce vlastnické právo na všechnu jim náležející půdu, poskytují rolníkům za stanovené povinnosti do stálého užívání jejich trvalou usedlost a nadto, pro zabezpečení jejich životních podmínek a plnění jejich povinností vůči vládě a statk á ř ů m , takové množství polí a jiných pozemků, jaké se přiděluje podle zásad uvedených v místních ustanoveních. 58

4. Rolníci musí za příděl uvedený v předchozím článku vykonávat ve prospěch s t a t k á ř ů povinnosti určené místními ustanov e n í m i : prací nebo penězi. Oddíl I O PRÁVECH ROLNÍKŮ PROPUŠTĚNÝCH Z NEVOLNICKÉ ZÁVISLOSTI

21. Na rolníky propuštěné z nevolnické závislosti se vztahují všeobecná ustanovení občanských zákonů o rodinných právech a povinnostech. Na tomto základě není třeba souhlasu statkářů pro vstup rolníka do manželství a v rozhodování o rodinných záležitostech... 22. Rolníci jak jednotlivě, t a k i celé skupiny, mohou na základě všeobecných předpisů uzavírat všechny zákonem povolené dohody, závazky a smlouvy... 23. Rolníkům propuštěným z nevolnické závislosti se uděluje právo rovnoprávně s ostatními svobodnými vesnickými obyvateli: a) provozovat svobodný obchod... b) otevírat a na základě zákona vlastnit továrny a různé průmyslové, obchodní i řemeslnické podniky c) zapisovat se do cechů, provozovat řemeslo ve svých vesnicích a prodávat své výrobky j a k ve vsích, tak i ve městech d) vstupovat do gild, obchodních společností... 29. Rolníci propuštění z nevolnické závislosti nabývají jako svobodní vesničtí obyvatelé následující práva: a) ... zúčastňovat se shromáždění projednávající občinová rozhodnutí a společných voleb, stejně t a k na základě voleb zastávat společenské funkce... b) přecházet do jiných stavů a společenství... a rovněž vstupovat do vojenské služby... c) odcházet z místa bydliště... d) dávat své děti do všeobecných škol a vstupovat do zaměstnání v učitelské, vědecké a měřičské odbornosti... (Skoupý, A. Texty k obecným dějinám kapitalismu I. Olomouc: Univerzita Palackého, 1989. )

•

Otázky a úkoly: 2. Vyjmenujte získaná práva ruských rolníků. šení nevolnictví.

Antal Stašek o Rusku v letech sedmdesátých Český spisovatel A. Stašek roztrpčen domácími politickými poměry odjel na rok (1874-1875) jako vychovatel do Ruska. V memoárové knize Vzpomínky (1925) se objevily jeho postřehy a radikální politické stanovisko k situaci v Rusku po reformách cara Alexandra II.

... Bylo mě patrno, že tehdejší české představy o carské veleříši byly naprosto falešné... Viděl jsem před sebou v duchu zemi tu jako ohromný kriminál, kam by carská vláda byla nejraději strčila nejen ze svých oblastí, nýbrž z celého světa nespokojence... Tušil jsem, že vedle Ruska, které jsme v Evropě znali, jestvuje ještě jiné Rusko, Rusko tajných spolků, Rusko hrozných nespokojenců - nevraživých, přemítajících, s úžasnou silou a s úžasnou odhodlaností pracujících. Představa ta mne lákala. Všechen můj světový názor lnul sympatií k hnutí tomu, jehož naježené hroty byly zlostně namířeny proti mocným tohoto světa i proti světovému řádu, jímž tito vysavači lidských svalů i lidských mozků spoutali pracující lid a houfy ubohé inteligence, plahočící se se shrbenými hřbety jako mozkové stroje v různých kancelářích i úřadech. Porovnával jsem tehdejší Rusko s Francií před rokem 1789 a nepochyboval jsem, že v ohromné i záhadné říši té, o jejíž utajených silách neměla Evropa a její vládcové ani tušení, k revoluci dojít musí... Ve dvou věcech jsem se mýlil, vlastně přepočítal. Domníval jsem se, že revoluce ta je přede dveřmi... Mýlil jsem se i v představě, jakou podobu a jaký dosah bude mít... Ruský sedláček byl ubohý tvor. Dali mu sice na počátku let šedesátých svobodu, nebyl již „duší", která se mohla kupovat, ale čeho mu bylo nejvíce zapotřebí, toho mu nedali, totiž půdy. Tu si nechali velkostatkáři pro sebe... Sám jsme slyšel z úst mnohého mužička nářek, že mu bylo v době nevolnictví lépe než nyní, když není více prodejnou „duší", protože tenkráte, když neměl, pomohl mu „bárin" /pán, pozn. F. Č./, maje zájem, aby nezhynul, ale v době nabyté svobody, že zůstává bez pomoci... Úřednická otázka byla... z nejbolestivějších stránek ruského života. Pověstná byla úplatnost a chamtivost carského činovnictva. Co se týká poměru k nám, Čechům, jevila se mně brzy situace takto. Vládní kruhy, čerpající o nás vědomosti od carské vídeňské diplomacie, pokládaly naše snahy za revoluční. Ruská liberální 60

inteligence, pokud se p ř i m y k a l a k západoevropským k u l t u r á m

a pokud o nás vůbec něco věděla, měla nás za živel zpátečnický. S l a v j a n o f i l o v é , jejichž s í d l o a tradice byly h l a v n ě v M o s k v ě , starali se s k o r o výhradně jen o pravoslavné Slovany balkánské a měli

na mysli jen pravoslavný panrusismus. A navazovat styky mezi t e h d e j š í probudilou ruskou a mezi tehdejší českou mládeží, to bylo n a p r o s t o nemožno, protože mezi světovými názory obou zela nep ř e k o n a t e l n á propast, která se nedala ničím vyplnit. Nebylo spol e č n ý c h účelů, nebylo společných zájmů, které jsou jedině tmelem m e z i n á r o d n í c h styků a svazků. A tak jsem za několik měsíců po svém příjezdu seznal, že naše české naděje v pomoc Ruska jsou holou ilusí. Znali jsme Rusko jen povrchně, neznali jsme jeho nejv n i t e r n ě j š í duše, neznali jsme síly jeho nejvniternější vůle... Ze všech postřehů, které jsem brzy nasbíral, zbyla mně jen zvýšená nenávist proti carismu, soustrast s trpícím ujařmeným ruským lidem a láska k ruské literatuře, která do světového umění přivedla nového ducha, dala mu nové barvy, zahlaholila novými, dosud neslýchanými tóny. Zbyla mně i hluboká sympatie k velikému ruskému národu, tatáž sympatie, která vniterným pudem táhla mnohé naše lidi na „svatou Rus"... (Stašek, A. Vzpomínky. Praha: Fr. Borový, 1925. )

•

Otázky a úkoly:

1. 2. 3. 4. 5.

S pomocí A. Staška si přibližte situaci v carském Rusku v 70. letech 19. století. Jak se vedlo ruským rolníkům? Jaký byl pohled jednotlivých vrstev ruské společnosti na Čechy? Objasněte pojmy „slavjanofilové" a „panrusismus". Co viděl Stašek pozitivního na tehdejším Rusku? Jak celkově vyznívá jeho pohled na tuto slovanskou „veleříši"?

Říjnový diplom S odchodem A. Bacha ukončil císař František Josef I. éru své absolutní vlády a Přijal opatření otevírající cestu k reformám na základě obnovení ústavnosti. října 1860 vydal diplom o uspořádání vnitřních státoprávních poměrů v monarchii, připouštějící jak centralistickou, tak federalistickou interpretaci.

I. Právo zákony dávati, je měniti a rušiti vykonáváno bude od Nás a od Našich zástupcův jedině společně se sněmy zemskými řádně shromážděnými, a vedlé případností s radou říšskou, do kteréž budou sněmové posílati jistý počet údův, kterýž My ustanovíme. II. Všeliké věci, zákonodárství se týkající, ježto se vztahují ku právům, povinnostem a záležitostem, kteréž mají veškerá království a země Naše společně, jmenovitě věci zákonodární, týkající se mince, peněz a úvěru, cla a obchodu, též pravidel bankovnictví cedulního, jakož i věci zákonodárské, týkající se pravidel poštovnictví, telegrafů a železnic, rovněž i spůsobu i spořádání povinnosti vojenské, mají se budoucně v radě říšské a s radou říšskou vyjednávati a pomocí její vedlé zřízení vyřizovati... III. Všeliké jiné věci, zákonodárství se týkající, které v punktech výše položených nejsou jmenovány, vyřizovány budou dle zřízení ve sněmích zemských, a to v královstvích a zemích ke koruně uherské příslušných dle předešlého jich zřízení, v Našich ostatních královstvích ale dle jich řádů zemských. Poněvadž ale v Našich zemích, kteréž nenáležejí ke koruně uherské, od dávných let i takové věci, zákonodárství se týkající, o nichž jednati nepřísluší výhradně radě říšské, společně se vyjednávaly a rozhodovaly, tedy Sobě zůstavujeme, že dáme také věci takové dle zřízení vyjednávati pomocí rady říšské, do níž se radové říšští z těchto zemí přivezmou... (Veselý, Z. Dějiny českého státu v dokumentech. Praha: Victoria Publishing, 1994. )

•

Otázky a úkoly:

1. Komu mělo příslušet právo vydávat, měnit, případně rušit zákony? 2. Co mělo ztělesňovat parlamentarismus v habsburské monarchii? 3. Jakou úlohu přisuzoval diplom zemským sněmům?

Schmerlingova únorová ústava Jako výraz myšlenky ústavnosti obsažené v Říjnovém diplomu byla 26. února 1861 vydána (tzv. oktrojované, vydaná z moci panovníka) ústava rakouské monarchie, na jejímž sestavení připadl hlavní podíl státnímu ministrovi Antonu von Schmerlingovi. Ústava byla ve shodě s panovníkem i s německými liberálními politiky pojata centralisticky.

(B)

ZÁKLADNÍ

ZÁKON O ZASTUPITELSTVU ŘÍŠSKÉM

§ 1 K zastupování říše ustanovena jest rada říšská. Rada říšská skládá se ze sněmovny panské a ze sněmovny poslanců.

§2

Údy sněmovny panské jsou rodem zletilí princové císařského domu. §3 Dědičnými údy sněmovny panské jsou zletilé hlavy zdejších rodů šlechtických držením rozsáhlých statků vynikajících, kterýmž Císař Pán důstojenství dědičného rady říšského propůjčí. §4 Údové sněmovny panské dle vysokého důstojenství církevního jsou arcibiskupové a takoví biskupové, jimž přísluší důstojenství knížecí. §5 Císař Pán zůstavuje Sobě, povolati muže výtečné, kteří sobě o stát neb církev, o vědy neb umění zásluh dobyli, za údy doživotně do sněmovny panské.

§6

Do sněmovny poslanců přijde tři sta tři a čtyřidcet údů zvolených, a to v počtu pro jedno každé království a jednu každou zemi tímto spůsobem vyměřeném: pro království České - čtyři a padesát pro markrabství Moravské - dva a dvacet pro vojvodství Horno- a Dolnoslezské - šest §7 dou od sněmu té země přímo zvoleni a do rady říšské posláni... §9 Rada říšská bude od Císaře každý rok svolána... § 11 Věci zákonodárské, ježto mají veškerá království a veškeré země, vyjímajíc země koruny Uherské, společně, náležejí dle článku III. diplomu, daného 20. října 1860, k působnosti rady říšské dle zřízení vyměřené, aniž se do ní přivezmou údové ze zemí Uherské. K působnosti této užší rady říšské náležejí... §20 Sedění obojí sněmovny rady říšské jsou veřejná... 63

(C)

Z E M S K É ZŘÍZENÍ PRO KRÁLOVSTVÍ Č E S K É (KAPITOLA, PRVNÍ)

O zastupitelstvu zemském vůbec

§ 1 Království České zastoupeno bude u věcech zemských sněmem zemským. §3 Sněm zemský skládati se bude ze dvou set jeden a čtyřidcet sněmovníků, totiž: a) z knížete arcibiskupa Pražského a z biskupů Litoměřického, Královohradeckého a Budějovického b) z rektora magnifika vysokých škol Pražských, a c) ze dvou set šest a třidceti zvolených poslanců... ( D ) Z E M S K É ZŘÍZENÍ PRO MARKRABSTVÍ M O R A V S K É (KAPITOLA, PRVNÍ)

O zastupitelstvu zemském vůbec

§1 Markrabství Moravské zastoupeno bude u věcech zemských sněmem zemským. §3 Sněm zemský skládati se bude ze sta sněmovníků, totiž: a) z knížete arcibiskupa Olomúckého a z biskupa Brněnského, pak b) z devadesáti osmi zvolených poslanců... ( E ) Z E M S K É ZŘÍZENÍ PRO VÉVODSTVÍ H O R N O - A D O L N O S L E Z S K É (KAPITOLA PRVNÍ)

O zastupitelstvu zemském vůbec

§1 Vojvodství Horno- a Dolnoslezské zastoupeno bude u věcech zemských sněmem zemským. §3 Sněm zemský skládati se bude z třiceti a jednoho sněmovníka, totiž: a) z knížete arcibiskupa Vratislavského, pak b) z třiceti zvolených poslanců... (Veselý, Z. Dějiny českého státu v dokumentech. Praha: Victoria Publishing, 1994. )

Otázky a úkoly:

Giuseppe Garibaldi o tažení na Řím v roce 1862 V boji za svobodu Itálie získal největší autoritu nadaný voják a nadšený vlastenec G. Garibaldi, jenž se svým oddílem dobrovolníků zaútočil na jihu Itálie a smělým pochodem obsadil Sicílii a Neapolsko. Po vyhlášení Italského království (1861) Garibaldiho dobrovolnické vojsko (o síle asi 2 tisíc mužů) táhlo v létě 1862 na Řím ve snaze připojit jej také ke království. V bitvě u Aspromonte bylo však zastaveno, sám Garibaldi byl raněn a zajat.

Monarchie zakázala výpravu v roce 1860 a zakázala ji i v roce 1862. Domnívám se, že rozbití papežského státu mělo stejný význam, ba ještě větší, než rozbití státu Bourbonů. Cíle, které si v roce 1862 kladly rudé košile, bylo smést papežský stát, nejdrzejšího a nejzarytějšího nepřítele Itálie a dobýt našeho přirozeného hlavního města. Rudé košile neměly jiný cíl a jinou touhu než prospět své vlasti... Ale většina těch, kdo v roce 1860 nadšeně volali po sjednocení vlasti, seděla nyní na teplých místech a byla spokojena, buď naši výpravu odsuzovali nebo se zčásti báli, že se dostanou do blízkosti nespokojených a neklidných revolucionářů... Vyrazili jsme a š t ě s t ě n a tentokrát přála spravedlnosti a právu. Vítr a moře byly příznivé a za svítání, po šťastné plavbě, se všechno mužstvo vylodilo na pobřeží u Melita. Vydali jsme se, jako v roce 1860, k pobřežní silnici do Reggia. Tehdy proti n á m stáli Bourbonští, k t e ř í n á s chtěli zničit. Dnes jsme měli proti sobě italskou a r m á d u , chtěli jsme se jí stůj co stůj vyhnout, ale ona n á s chtěla za všech okolností zničit. Několik oddílů p o s l a n ý c h proti n á m z R e g g i a zaútočilo na náš předvoj. N a d a r m o j s m e jim dávali na srozuměnou, že s nimi nechceme bojovat... Abych zabránil zbytečnému krveprolití, nařídil jsem odbočit doprava a postupovat po silnici k Aspromonte. Nepřátelský postoj italské a r m á d y vůči n á m přirozeně 65

způsobil, že obyvatelstvo mělo strach a odmítalo nám poskytnout potraviny... A konečně - všichni jsme byli považováni za vyobcované z církve a lidi mimo zákon, kněží a zpátečníci o tom snadno přesvědčili zdejší dobré, ale zaostalé obyvatelstvo... Po strastiplných pochodech téměř neschůdnými stezkami jsme stanuli za svítání dne 29. srpna 1862 na úpatí hory Aspromonte, unavení a vyhladovělí. K jídlu jsme sehnali jen trochu brambor... Několik mil odtud na západ se kolem třetí hodiny odpoledne objevilo čelo Pallaviciniho oddílu, jež na nás měl zaútočit... nařídil jsem přesunout tábor výše po svahu. Dorazili jsme na okraj překrásného piniového háje, který lemuje Aspromonte a zde jsme se utábořili. Jakmile nás naši protivníci dostihli, zaútočili s překvapivou rychlostí a silou... Když Pallavicinův útvar dorazil na dostřel, rozvinul se do rojnic a prudce na nás zaútočil, přitom se dopustil stejné chyby jako Bourbonští - střílel za útoku. Nařídil jsme nestřílet. Všichni poslechli, až na žhavou mládež na pravém křídle, které velel Menotti, když viděli ten troufalý útok, přešli do protiútoku a protivníka odrazili. Naše postavení bylo dobré, měli jsme les v zádech a mohli jsme se držet proti desateronásobné přesile, ale co to bylo platné... (Piruchta, L. Giuseppe Garibaldi. Praha: Svoboda, 1971. )

•

Otázky a úkoly:

1. Víte, komu se říkalo „rudé košile"? Proč? 2. Zjistěte důvody, které vedly italské královské vojsko k zastavení Garibaldiho pochodu na Řím.

Trh s otroky v New Orleansu v roce 1835 Bohatství jižních států USA představovaly zejména plantáže, na nichž pracovali jako otroci černoši. Ukázka z knihy A. Zhoře o životě Abrahama (Abeho) Lincolna, důsledného odpůrce otroctví a pozdějšího amerického prezidenta, přibližuje brutální a tyranské zacházení mnohých plantážníků s otroky.

Abe se nestačil divit všemu, co tu viděl. Jednou ráno spatřil na ulici průvod černochů. Bylo jich dvanáct šli ve dvojicích a měl byli všichni uvázáni k dlouhému řetězu. J a k o dvanáct ryb na jednom laně, pomyslil si A b r a h a m , ale nebylo mu to k smíchu, Spíš se mu srdce chvělo lítostí. Svázaní lidé, svázaní, třebaže to nejsou zločinci, ale pilní dělníci na cizích polích. A za prvním zástupem už zahlédl druhý, stejně spoutaný řetězy, a za ním třetí - a v něm dokonce ženy. Některé byly mladší, většinou však udřené a vypadaly staře. Mnohá nesla na rukou dítě nebo je vedla za r u k u . A když bylo dítě jen trochu odrostlejší, bylo i ono připoutáno k společnému řetězu. Abraham Lincoln za celý život neviděl t a k smutnou podívanou. Průvod polonahých černých postav se chvíli motal různými ulicemi. Konečně vešel do veliké budovy pokryté plechem. Abe těžce kráčel za nimi. U brány tržnice se zastavil. Upoutal jej veliký plakát na vratech. Bylo na něm h r u b ý m i písmeny vytištěno: Veliký prodej černochů Rozprodám celou svou zásobu černochů za nejvýhodnější ceny ve veliké dražbě, která se bude konati v tržnici. Prodá se 83 negrů většinou mladých a silných, zvyklých polním pracím, vycvičených v řemeslech i v panských službách a 96 černošek s dětmi i bez nich. V rozlehlém sále bylo už hodně lidí. Osmahlí elegantní muži s cigáry v ústech přecházeli sem a t a m a pošvihovali hůlkami. Prohlíželi si zboží - prodej už začínal. Abe se zastavil u jedné skupiny. V k r u h u kupců stálo několik černochů. Nepokojně těkali očima z místa na místo, jako by se chtěli ptát: „Kdo mě koupí? Bude to dobrý pán, nebo padnu do rukou necitovi, který mě usouží k smrti? Prodají mě společně s mými druhy, nebo půjdu sám?" Kolem černochů se procházel divný člověk, který měl v obličeji něco hrubého a nepříjemného. Ani jeho šaty se Abrahamovi nelíbily. Byly příliš křiklavé. Muž měl ostře rezavý kabát, pruhované nohavice a nápadnou, divokou vázanku. V ruce držel k r á t k ý bičík. Jakmile zpozoroval, že si někdo prohlíží pozorněji některého č ernocha, v y t á h l jej z řady. Zrovna se nějaký obstárlý pán zastavil před pomenším svalnatým černochem. Otrokář se mžikem přitočil a hnal černocha z houfu. 67

„No, vylez, vylez!" křičel hrubě - a hned se sladce obrátil ke kupci. „To je znamenitý chlapík, pane! Takových je málo. Jen se podívejte, jaké má svaly na rukou! Hotové železo!" Obstarožní pán mlčky přendal cigáro z jednoho koutku úst do druhého a začal bílými prsty ohmatávat svaly na černochově paži. „Dobře koupíte, pane," drmolil mezitím otrokář. „Nemám druhého takového. Ten vám nadělá práce za dva. " Pán mlčel. Jako by mu handlíř nestál za jediný pohled. Zabýval se jen otrokem. „Otevři hubu!" houkl na něho a prohlížel si jeho zuby. Abe si vzpomněl, že zrovna t a k se u nich doma vybírají koně. Právě tak se jim ohmatává svalstvo a hledí se podle zubů určit věk. Ale tohle je přece člověk! Prodavač ustavičně vychvaloval černocha. „Vidíte na zubech, pane, že je to mladík. Vyplatí se vám. Je rychlý - utíkej, černochu, hni těmi línými hnáty! Ať pán vidí, jak umíš běhat!" Zamával bičíkem nad hlavou a černoch se rozběhl do k r u h u jako vycvičený kůň. „Vyskoč!" A černoch poslušně vyskočil. „Výš! Výš!" Otrok povyskočil ještě výš - a bylo strašlivé dívat se na jeho truchlivou tvář a na podivné, směšné hopkání. Pán však zřejmě stále ještě nebyl přesvědčen, že by opravdu dobře koupil. Nevadí! Prodavač postupně vyhnal z houfu několik dalších černochů a všichni museli skákat, nechat si ohmat svaly a ukazovat zuby. Abe byl nad tou podívanou celý ustrnulý. Připadalo mu to všechno jako divný, nemožný sen. Duši mu svíral smutek - a nejen smutek - i řezavý stud. Abe se poprvé styděl za to, že je běloch, stejný běloch jako ten prodavač lidí v pruhovaných kalhotách. „Nemohl bych být otrokem - ale tím spíš ne otrokářem!" pomyslil si. Zaťal pěsti a zakousl se zoufale do rtů, aby nevykřikl: „Přestaňte ničemové! Vždyť jste lidé! Takhle jednáte se svými bratry?" (Zhoř, A. Poctivý Abe. Praha: SNDK, 1956. )

•

Otázky a úkoly:

1. S jakými pocity jste sledovali předchozí ukázku? 2. Myslíte si, že s rasistickými předsudky se už dnes nemůžeme setkat?

Vyhlášení o zrušení otroctví v USA Za války Severu proti Jihu (1861-1865) vydal prezident A. Lincoln 1. ledna 1863 ohlášení o osvobození černošského obyvatelstva, čímž se otroci v jižních státech stali svobodnými občany USA.

... Já, Abraham Lincoln, prezident Spojených států, z moci nejvelitele armády a námořnictva Spojených států... Přikazuji a prohlašuji, že všichni lidé pokládaní v uvedených státech nebo jejich částech za otroky, jsou od nynějška i v budoucnu s v o b o d n i a že výkonná moc Spojených států, včetně vojenských a námořních sil, bude uznávat a ochraňovat jejich svobodu. vyššího

Současně obyvatele prohlášené svobodnými vyzývám, aby se v y s t ř í h a l i , s v ý j i m k o u případu nezbytné sebeobrany, všeho násilí a doporučuji jim, aby poctivě pracovali za přiměřenou mzdu.

Dále prohlašuji a všem dávám na vědomí, že všichni lidé, pokud vyhovují podmínkám, budou přijímáni jako mužstvo do vojenských služeb Spojených států v kasárnách, vojenských stanicích a jiných místech i na lodích všech druhů. Dospívaje k závěru upřímně soudím, že toto je akt spravedlnosti, před ústavou ospravedlněný válečnou nezbytností. Odvolávám se k mínění lidstva zasluhujícího úcty a k blahosklonné milosti všemohoucího boha. (Skoupý, A. Texty k obecným dějinám kapitalismu I. Olomouc: Univerzita Palackého, 1989. )

•

Otázky a úkoly:

1. Jakou záruku získali černoši coby svobodní občané? 2. V které oblasti veřejného života se nejdříve prosadilo zrovnoprávnění černochů s bělochy?

František Palacký - Idea státu rakouského V měsících dubnu až květnu 1865 uveřejnil v deníku Národ F. Palacký sérii osmi článků, v nichž vyložil svůj program federalizace Rakouska a varoval před dualismem. Koncem téhož roku vyšly články v brožuře s názvem Idea státu rakouského.

...Přál-li jsem sobě odjakživa existenci státu Rakouského, míval jsem vždy na mysli Rakousko všem svým národům spravedlivé, 69

a vládu, kteráž by jim všem stejně dokazovala se býti matkou a nikterému z nich macechou... vláda Rakouská nemá býti ani německou, ani maďarskou, ani slovanskou, ani romanskou, ale rakouskou ve smyslu vyšším a povšechném, tj. všem svým domácím stejně spravedlivou... Mámeť tedy nyní trojí politickou soustavu, o které v Rakousích spory se vedou: centralistickou, dualistickou a federalistickou, první propůjčuje hegemonii jedinému národu Německému, d r u h á poděluje o ni Němce a Maďary, třetí bere za heslo rovné právo všech národův... ... dualismus v jakékoli formě prokáže se nezadlouho záhubným býti pro celou říši, ba ještě záhubnějším, nežli ouplná centralizace. Budeť to zajisté dvojí centralizace, jedna jako druhá proti přírodě i proti právu... Zapomínáte na zásadu mocnářův Rakouských, že jen spravedlivost může býti trvalým fundamentem říše! My Slované jsme pokojní lidé, ale pro všecko radíme vám: nesejte větrův, abyste nesklidili bouři!... ... federalismus Rakouský jest federalismus sui generis /svého druhu, svérázný, zvláštní, pozn. F. C./, rozdílný jak od Švejcarského a Severoamerického, t a k i od Německého, a já m á m za to, že v něm hlavně zakládá se i spočívá moderní „idea státu Rakouského"... ... Pozorujeme pohříchu, kterak za dnův posledních národní egoismus kmenův panujících před i za Litavou objevuje se čím dále tím nazeji a bezohledněji: čteme o umlouvání se politikářův německých i maďarských a o podělování se o správu říše na spůsob, jakoby Slovanstva v Rakousku ani nebylo, doslýcháme již s obou stran řeči radostné zástupcův hotových hrnouti se do domnělého ráje dualistického... když proveden bude opak idey moderního státu Rakouského, a když říše ta různorodá i jediná svého spůsobu na světě přiřkne, ne stejnou všem spravedlnost, ale nadvládu a moc jedněm nad druhými, když Slované skutkem prohlášeni budou za plémě podřízené a, jakož již řečeno, za materiál vlády pro jiné dva národy, tu vejde také příroda ve své právo, a konečně třenice a zápasy, jichžto směru, objemu ni konce předvídati nelze. Den provolání dualismu stane se, nutností přírody neodolatelnou, spolu také dnem narození panslavismu ve formě jeho nejméně žádoucí, a kmotři jemu budou rodičové onoho. Co následovati bude, domyslí se každý čtenář sám. My Slované budeme

hleděti s u p ř í m n o u bolestí vstříc, ale bez bázně. Byli sme před R a k o u s k e m , b u d e m e i po n ě m ! . . . (Palacký, F. Idea státu rakouského, Praha: I. L. Kober, 1865. )

2. 3. 4. 5. 6. 7.

Otázky a úkoly: 1. Objasněte Palackého názor na budoucí podobu Rakouska. Které tři formy vnitřního uspořádání habsburské monarchie přicházely v úvahu? Čím se vyznačovaly? Kterou z nich považoval Palacký za nejvíce škodlivou pro další fungování rakouského státu? Co považoval Palacký za „ideu státu rakouského"? Čím to zdůvodňoval? Vysvětlete formulaci „kmenův panujících před i za Litavou". Jaký další vývoj předvídal Rakousku v případě zavedení dualismu? Podrobněji rozeberte Palackého závěrečný výrok: „Byli sme před Rakouskem, budeme i po něm!" Naplnila se jeho představa?

Kramářská píseň o prusko-rakouské válce 1866 Za „čest a slávu" rakouského císaře a „jeho" říše ztratila rakouská armáda v roce 1866 téměř 75 tisíc vojáků (mrtví, ranění a zajatí). Vedle toho je třeba uvést utrpení dalších desetitisíců obyvatel severovýchodních Čech a značné části Moravy, kteří před přicházejícími Prusy utíkali ze svých domovů nebo v různých úkrytech přežívali přechod fronty. Obraz války se promítl do celé řady kramářských písní. Mezi neznámější patří píseň o kanonýru Jabůrkovi.

Tam u Králového H r a d c e , lítaly t a m k u l e p r u d c e z k a n ó n ů a flintiček do ubohých lidiček. A u k a n ó n u s t á l a pořád ládoval a u kanónu stál a f u r t ládoval... Vzdor h r o z n é m u dešti k u l e k f e u e r w e r k e r F r a n z J a b ů r e k s huntem u kanónu stál a pánvičku pucoval... A už střílel j a k o blázen, P r a j z i měli horkou lázeň, celý rozbil r e g i m e n t J a b ů r e k t e n s a p r m e n t . . . A h n e d p r a j š t í k a n o n ý ř i n a J a b ů r k a všichni m í ř í , každý ho chce t r e f i t i . . .

Praskla puma velmi prudce, utrhla mu obě ruce, on si rychle boty sundal a nohama ládoval... A u kanónu stál a pořád ládoval a u kanónu stál a f u r t ládoval... (Kolejka, J. Bitva u Hradce Králové 1866. Praha: Melantrich, 1986. )

• 1. 2.

Otázky a úkoly: Zjistěte si význam slova „feuerwerker". Objasněte si význam dalších vám neznámých slov.

Prosincová ústava rakouské říše V roce 1867 vyvrcholil proces dualizace habsburské monarchie ve vznik rakousko-uherského soustátí. Pro západní část tohoto soustátí bylo 21. prosince 1867 přijato šest ústavních zákonů, jež tvořily komplex tzv. prosincové ústavy. Ta byla formálně pokračováním ústavy z roku 1861; po určitých úpravách v roce 1873 platila až do konce monarchie v roce 1918. (A) ZÁKON O ŘÍŠSKÉM ZASTUPITELSTVU

§ 1 Ke společnému zastupování království Českého..., markrabství Moravského, vojvodství Horno- a Dolnoslezského... ustanovena jest rada říšská... §6 Do sněmovny poslanecké přijde dvě stě tři poslanců zvolených, jenž budou království a země v tomto zastupovati: království České - 54 markrabství Moravské - 22 vojvodství Horno- a Dolnoslezské - 6 §7 Poslanci, pro každou zemi v počtu výše položeném ustanovení, budou od sněmu té země přímo voleni a do rady říšské posláni... ( B ) ZÁKLADNÍ ZÁKON O VŠEOBECNÝCH PRÁVECH STÁTNÍCH OBČANŮ

ČI. 1 Všichni obyvatelé náležející ku královstvím a zemím v radě říšské zastoupeným, mají obecné rakouské státní právo občanské... 72

ČI. 2 před zákonem jsou všichni státní občané rovni... ČI. 3 Všichni občané státní mohou rovnou měrou veřejných úřadův dojiti... Čl. 8 Svoboda osobní jest pojištěna... ČI. 9 Právo domácí jest neporušitedlné... ČI. 10

Tajnost psaní nebudiž porušována... ČI. 11

Každému přísluší právo petiční... ČI. 12

Rakouští občané státní mají právo se shromažďovat! a spolky činiti... Cl. 13 Každý má právo, mínění své v mezech zákona slovem, písmem, tiskem nebo vyobrazením volně pronášeti. Tisku není dovoleno ani pod censuru dávati, ani propůjčováním koncesí obmezovati... ČI. 14 Úplná svoboda víry a svědomí každému jest pojištěna. Požívání práv občanských a politických nezávisí na vyznání víry, však povinnostem občanským nemůže býti vyznání náboženské na újmu... Cl. 15 Každá církev a společnost náboženská zákonem uznaná má právo náboženství společně provozovati, své záležitosti vnitřní o své moci pořádati a spravovati, ústavy, fundace a fondy ku potřebám náboženství, vyučování a dobročinnost ustanovené držeti a jich užívati... ČI. 17 Věda a učení vědecké jest svobodné. Každý občan státní má právo ústavy vyučovací a vychovávací zřizovati a na nich vyučovati, když dle zákona prokáže, že jest k tomu spůsobilý... ČI. 18

Každý má toho vůli vyvoliti si své povolání a vzdělati se k němu> jak a kde je mu libo

ČI. 19 Všichni národové v státě mají rovné právo, a každý národ má neporušitedlné právo, chovati a vzdělávati národnost a řeč svou... Ve Vídni, dne 21. prosince 1867

•

Otázky a úkoly:

František Josef m. p.

(Veselý, Z. Dějiny českého státu v dokumentech. Praha: Victoria Publishing, 1994. )

1. Která vyhlášená občanská práva v této ústavě vás nejvíce zaujala? Proč? 2. Jak ústava řešila náboženskou otázku? 3. Jak zde byla řešena věda a vzdělávání?

Rezoluce z tábora lidu na Řípu Tábor lidu na úpatí hory Řípu 10. 5. 1868 zahajoval tzv. táborové hnutí, demonstrace za české státoprávní požadavky po rakousko-uherském vyrovnání. Tábory pokračovaly na desítkách dalších míst. Celkem bylo v letech 1868-1871 uspořádáno v českých zemích 143 táborů s účastí zhruba jeden a půl milionu lidí.

... Uvažujíce, kterak tou dobou, co království uherské těší se úplné samostatnosti ústavní, správní i státní toto naše neméně slavné a důležité království pozbaveno jest až i posledního stínu někdejší své samostatnosti, aniž by národ náš za to doznával jiného, než bídy nejkrutější... My, věrní synové národa českého, shromáždění dnes na patě posvátného Řípu,... Chceme býti konečně šťastni a svobodni ve vlasti své, jako bývali otcové naši, chceme, aby svobodný a slavný druhdy národ český opět stal se pánem svých osudů a rozhodoval o všech věcech svých toliko sám s korunovaným králem svým, chceme, aby neplatilo v Čechách jiného zákona, než který vypracuje řádný český sněm a potvrdí korunovaný český král, chceme, aby tedy v Čechách žádná daň nemohla být ukládána a žádné vojsko sbíráno, než po takovémto ústavním snesení sněmu českého s králem českým. Takto aby obnoveno bylo naše právo historické, které neznamená než svobodu, samostatnost a neodvislost slavného království Českého... žádáme se vším důrazem vůle utvrzované přesvědčením nejhlubším: 74

předně: aby nynější nespravedlivě sestavený sněm český co nejdříve byl rozpuštěn, d r u h é : aby vypsány byly volby pro nový sněm království Českého, a sice volby na základě nejspravedlivějším, aby celý národ dle všech tříd byl zastoupen - tedy volby na základě všeobecného hlasování, třetí: aby takto zřízený sněm vedle starých našich práv vypracoval ústavu pro království České, ústavu pojišťující vlasti naší stejnou samostatnost a svobodu, jaké se těší vlast uherská. (Minulost našeho státu v dokumentech. Praha: Svoboda, 1971. )

• Otázky a úkoly: 1. Vyjmenujte požadavky přednesené na řipském táboru. 2. Jaký stávající volební systém mělo nahradit všeobecné volební právo? 6. Co měl takto nově zvolený český zemský sněm především připravit?

Sbírky na stavbu Národního divadla Myšlenka na samostatné české divadlo v Praze žila od konce 18. století. Konkrétní podoby nabyla v lednu 1845, kdy z podnětu F. L. Riegra a J. K. Tyla získala skupina pražských měšťanů stavební místo. V září 1850 byl ustaven Sbor pro zřízení Národního divadla v čele s F. Palackým. V březnu 1851 se Sbor obrátil k národu s výzvou ke sbírkám. Během roku 1862 se podařilo za pouhých sedm měsíců postavit na části zakoupeného pozemku Prozatímní divadlo; v listopadu téhož roku zde byl zahájen provoz. Omlazený Sbor vydal koncem roku 1866 novou výzvu k dalším sbírkám, tentokráte na stavbu Národního divadla.

Od září roku 1866 byl kapelníkem Prozatímního divadla Bedřich Smetana, velký hudebník a pokrokový člověk. Smetana šel za svou pevnou myšlenkou a cílem: za postavením velkého Národního divadla. Jemu, rozenému hudebníkovi, nemohlo stačit Prozatímní s malým jevištěm, s nevelkým orchestrem i sborem. svých dílech myslil již na velké jeviště, na výborné zpěváky a mnohohlasé sbory. V té době bojů, kdy trpělivosti byly ukládány těžké zkoušky, ukázal český člověk svoje opravdové vlastenectví a obětavost. Na výzvu Sboru pro zříze Tak se scházel krejcar po krejcaru, zlatka ke zlatce. I děti dávaly hrdě do pokladničky pro Národní divadlo své ušetřené krejcary.

Jen císař, teď už František Josef I., nedal nic. Potřeboval vůbec národ Čechů, těch věčných rebelů, své velké divadlo? Ale habsburská lhostejnost podnítila i ty nejchudší k největší obětavosti. Vždyť se vědělo, že divadlo bude stavět opravdu národ sobě. (Brožová-Malá, J. Cesta za slávou. Praha: SNDK, 1955. )

• 1. 2.

Otázky a úkoly: Víte, kde se v Praze nachází Národní divadlo? Kde najdete v Národním divadle nápis Národ sobě?

Fundamentální články Radikální nesouhlas české politické reprezentace s rakousko-uherským vyrovnáním přiměl nakonec vídeňskou vládu k hledání kompromisního východiska. Tím se měly stát tzv. fundamentální články, vypracované českým sněmem, jejichž podstatou mělo být nové státoprávní postavení Českého království, dosažení jistého stupně autonomie Čech v rámci Předlitavska. V tomto rakousko-českém vyrovnání nešlo o dosažení trialistického uspořádání; proti fundamentálkám se však postavili jak němečtí liberálové, tak i Maďaři. Fundamentálky neprošly.

Sněm království Českého... dal výraz ve formě zákona i aby na jisto postavil základy pro budoucí postavení království Českého, jak k zemím koruny uherské, t a k i k ostatním královstvím a zemím, uzavírá sněm následovní články fundamentální, ježto mají míti platnost zákonů základních. I. Království České uznává za záležitost všem královstvím a zemím mocnářství společné věci, jež tuto následují: 1. Záležitosti zahraničné... 2. Vojenství... 3. Záležitosti finanční... III. Království České uznává, že zákonodárství o záležitostech společných vykonávati se má vyslanými delegacemi... IV. Sněm království Českého zvolí do této delegace za sebe 15 delegátů a 8 n á h r a d n í k ů . . . VI. Království České přistupuje k úmluvě s královstvím Uherským... za společné všem královstvím a zemím celého mocnářství přispívati mají země koruny uherské 30%, ostatní království a země 70 %... 76

X. Poněvadž ale mimo záležitosti prohlášené za společné celému i takové, při nichž prospěch mocnářství i prospěch k r á l o v s t v í a zemí samých k tomu radí a toho vyhledává, aby společně byly vyřizovány, kromě toho též v úmluvách s královstvím U h e r s k ý m , jež království České přijímá, některé předměty byly v y t k n u t y co takové, které ne sice společně, ale vedle stejných čas od času ujednaných zásad spravovány býti mají, uznává sněm toho potřebu, aby stalo se opatření o vyřizování takových záležitostí. XI. Za takové záležitosti prohlašují se: 1. Záležitosti komerciální, zejména zákonodárství celní, zákonodárství o právu obchodním, námořním a směnečném, o mírách a váhách, o patentech na vynálezy... 2. Zákonodárství o nepřímých daních..., o monopolech, regáliích o kolcích a poplatcích... 3. Upravení mincovnictví a měny peněžní. 4. Opatření v příčině takových závodů komunikačních (železnic, pošt, telegrafů, plavby), o nichž uzná zastupitelstvo pro tyto společné záležitosti povolané, že se dotýkají celého mocnářství. 5. Ustanovení soustavy branné, jakož i takových záležitostí, které se týkají způsobu i pořádku a trvání povinnosti vojenské. 6. V oboru financí... 7. Zákonodárství o státním občanství... XVII. Hledíc k témže příčinám, jest království České ochotno přivoliti k tomu, aby k vyřizování jistých záležitostí, méně příhodných k tomu, aby se o nich jednalo v jednotlivých sborech zastupitelských, zřízen byl zvláštní nezávislý sbor, senát... Za předměty náležité do područí tohoto sboru uznávají se: 1. Zkoušeti a schvalovati smlouvy státní... 2. Vyřizovati takové záležitosti, které týkají se povinností a poměrů jednotlivých zemí mezi sebou... 4. Raditi a usnášeti se o návrzích na změny zákonů základních. m o c n á ř s t v í jsou

(Minulost našeho státu v dokumentech. Praha: Svoboda, 1971. )

•

Otázky a úkoly: obě části soustátí? 2. Jakou úlohu měly sehrávat tzv. delegace? 3. Které další oblasti spadaly pod ústřední moc? 4. Jaké úkoly měl plnit senát?

Z ústavy německé říše V lednu 1871 byla na zámku Versailles vyhlášena německá říše. Nový říšský sněm přijal v polovině května 1871 ústavu, která vycházela z ústavy Severoněmeckého spolku. I V . PREZIDENTSVÍ

11. Prezidentství ve spolku přísluší pruskému králi, jenž nese titul německého císaře. Císař je představitelem říše v mezinárodních vztazích, jménem říše vyhlašuje válku a uzavírá mír, navazuje spojenectví a jiné dohody s druhými státy, akredituje a přijímá vyslance... 12. Císař svolává, zahajuje, odkládá i ukončuje jednání spolkové rady a říšského sněmu... 15. Předsednictví ve spolkové radě a vedení jeho záležitostí přináleží spolkovému kancléři, který je jmenován císařem... 17. Císaři přináleží vypracování a zveřejňování říšských zákonů i dohled nad jejich prováděním... V. ŘÍŠSKÝ SNĚM

20. Říšský sněm se ustavuje prostřednictvím všeobecných a přímých voleb na základě tajného hlasování... 22. J e d n á n í říšského sněmu jsou veřejná. Pravdě odpovídající výklad debat, probíhajících na veřejném zasedání říšského sněmu, nepodléhá jakékoliv odpovědnosti. X I . ŘÍŠSKÉ VOJENSTVÍ

57. Každý Němec podléhá vojenské povinnosti a v jejím výkonu se nemůže dát nikým zastoupit... 63. Všeobecná vojenská moc státu tvoří jednotnou armádu, která je v době války i míru podřízena císaři... 64. Všechna německá vojska jsou bezpodmínečně povinna řídit se císařovými rozkazy. Tato povinnost je součástí vojenské přísahy... (Skoupý, A. Texty k obecným dějinám novověku II. Olomouc: Univerzita Palackého, 1992. )

•

Otázky a úkoly:

1. 2. 3.

Jakými pravomocemi disponoval podle ústavy německý Čím se prezentoval říšský sněm? Jakou podobu mělo německé vojenství?

císař?

Anglický

zákon o lidovém zastoupení

Druhý kabinet liberála W. E. Gladstona ve Velké Británii (1880-1885) provedl roce 1884 třetí volební reformu; volební právo bylo poskytnuto i „majitelům d o m ů " , tzn. i části dělníků a drobným zemědělským nájemcům.

2. Ve všech hrabstvích a volebních obvodech v celém Spojeném království bude zavedeno jednotné hlasovací právo majitelů domů a jednotné hlasovací právo nájemníků ve volbách a každý muž, který obdržel kvalifikaci vlastnictví domu nebo kvalifikaci nájemníka, bude mít právo, jestliže kvalifikující okolnosti jsou v některém hrabství v Anglii nebo ve Skotsku, být zapsán jako volič, a když byl zapsán, hlasovat ve volbách za takové hrabství... 3. Kde nějaký muž obývá sám obytný dům z důvodů nějakého úřadu, služby nebo zaměstnání a obytný dům není obydlen žádnou osobou, pod níž takový muž slouží v takovém úřadě, službě nebo zaměstnání, má se považovat pro účely tohoto zákona a zákonů o zastoupení lidu za usazeného uživatele takového obytného domu jako držitel. 5. Každý muž, držící v nějakém hrabství nebo volebním obvodě ve Spojeném království nějaký pozemek nebo statek o čisté roční hodnotě ne méně než deset liber, bude mít právo být zapsán jako volič... (Balík, S., Litsch, K., Malý, K. Texty ke studiu obecných dějin státu a práva. Praha: SPN, 1971. )

•

Otázky a úkoly:

1. Čím se vyznačovala uvedená reforma? 2. Srovnejte podobu tohoto volebního práva s volebním právem v Rakousko-Uhersku v polovině 80. let 19. století.

Francouzský zákon o práci dětí a mladistvých dívek zaměstnaných v průmyslu (z roku 1874)

Svízelnou situaci v oblasti využívání dětské práce náležitě dokumentují následující řádky. Jen velmi

2. Děti nebudou moci být před dosažením věku dvanácti let zaměstnány mistry ani přijaty do m a n u f a k t u r , závodů, dílen 79

nebo na stavby. Mohou být nicméně zaměstnávány po dosažení věku desíti let v odvětvích zvláště určených předpisem veřejné správy... 3. Děti nebudou moci být až do dosažení dvanácti let přidrženy k delší pracovní době než na šest hodin, rozdělených přestávkou. Od dvanácti let nebudou moci být zaměstnávány více než dvanáct hodin denně, rozdělených přestávkami. 4. Děti nebudou moci až do dosažení věku šestnácti let být zaměstnávány při žádné noční práci... 5. Děti mladší šestnácti let a dívky mladší jednadvaceti let nebudou moci být zaměstnávány svými mistry při žádné práci o nedělích a svátcích uznaných zákonem, ani k úklidu dílny... (Balík, S., Litsch, K., Malý, K. Texty ke studiu obecných dějin státu a práva. Praha: SPN, 1971. )

•

Otázky a úkoly:

1. Proč podnikatelé zaměstnávali děti? 2. Zjistěte si, od kterého věku je možné v současné době u nás přijímat mladé lidi do zaměstnání.

Akt Berlínského kongresu K urovnání východní krize let 1877-1878 byl svolán do Berlína mezinárodní kongres, který měl revidovat výsledky rusko-turecké války. Závěrečný protokol z poloviny července 1878 byl chápán jako ruská porážka, jakkoli Petrohrad získal mnohem víc, než původně mohl od války očekávat. Berlínský kongres znamenal stabilizaci situace v Evropě na více než třicet let. ČI. 1

Z Bulharska se vytvoří samostatné poplatné knížectví pod svrchovaností Jeho císařského Veličenstva sultána, bude mít křesťanskou vládu a národní milici... ČI. 3 Bulharský kníže bude svobodně volen obyvatelstvem a potvrzován Vysokou Portou se souhlasem mocností. Za bulharského knížete nemůže být zvolen žádný z členů dynastií, které panují v evropských velmocech... 80

ČI. 4 Shromáždění bulharských předáků, svolané do Trnová, vyp r a c u j e před zvolením knížete organický statut knížectví... ČI. 6 prozatímní správu Bulharska do definitivního sestavení organ i c k é h o statutu Bulharska povede ruský carský komisař... ČI. 13 Na jih od Balkánu se zřizuje provincie, která se nazývá Východní Rumelie. Zůstane pod bezprostřední politickou i vojenskou vládou Jeho císařského Veličenstva sultána na základě administrativní autonomie. Jejím generálním sekretářem bude křesťan... ČI. 25 Provincie Bosnu a Hercegovinu obsadí a bude spravovat Rakousko-Uhersko... Čl. 26 Vysoká Porta a všechny vysoké smluvní strany, které ji dosud neuznávaly, uznávají nezávislost Černé Hory. ČI. 34 Vysoké smluvní strany uznávají nezávislost Srbského knížectví. ČI. 43 Vysoké smluvní strany uznávají nezávislost Rumunska... ČI. 45 Rumunské knížectví odstupuje J. V. caru vší Rusi část besarabského území, která byla Rusku odňata podle Pařížské mírové smlouvy z roku 1856, jež je ohraničena na západě korytem Prutu, na jihu korytem Kilijského ramene a ústím Starého Stambulu... ČI. 58 Vysoká Porta odstupuje ruské říši v Asii území Ardaganu, Karsu a Batumi s batumským přístavem, jakož i všechna území mezi dřívější rusko-tureckou hranicí a hraniční čárou (čára Čoroch - Barduz - Araks). Čl. 59 Car vší Rusi prohlašuje, že má v úmyslu učinit z Batumi svobodný přístav, převážně obchodní. ČI. 60 Alaškertské údolí a město Bajazid, odstoupené Rusku článkem 19 Sanstefanské smlouvy, se vracejí Turecku. (Dějiny Sovětského svazu a československo-sovětských vztahů v dokumentech II (1790-1900). Praha: NPL, 1964. )

•

Otázky a úkoly:

1. Jak kongres rozhodl o bulharském území? 2. Které balkánské státy získaly nezávislost? 3. Pokuste se najít zeměpisná místa uváděná v textu protokolu.

Smlouva o Trojspolku Východní krize přispěla ke sblížení Německa s Rakousko-Uherskem; tomuto sblížení dala pevnou podobu smlouva z roku 1879 (vznikl tzv. Dvojspolek). V roce 1882 se podařilo získat také Itálii, která se cítila ohrožena Francií (po francouzské anexi Tuniska); tak vznikl Trojspolek.

ČI. 1 Vysoké smluvní strany si vzájemně zaručují mír a přátelství a nevstoupí do žádné aliance nebo závazků, které by byly namířeny proti některému ze smluvních států. Zavazují se, že si budou vyměňovat stanoviska k politickým a hospodářským problémům všeobecné povahy, které mohou nastat, a mimo to si v mezích svých vlastních zájmů slibují vzájemnou podporu. ČI. 2 V případě, že by Itálie bez přímé provokace ze své strany byla bez jakéhokoliv důvodu napadena Francií, obě druhé smluvní strany se zavazují přijít na pomoc napadené straně se všemi svými ozbrojenými silami. Tentýž závazek má Itálie v případě bezprostředně nevyprovokované agrese Francie proti Německu. ČI. 3 Kdyby jedna nebo dvě z Vysokých smluvních stran bez přímé provokace ze své strany byla napadena a zavlečena do války se dvěma nebo více velkými mocnostmi, které nejsou signatáři této smlouvy, ihned bez odkladu bude zavazovat „casus foederis" /smlouvou spojené, pozn. F. Č./ všechny Vysoké smluvní strany. ČI. 4 V případě, že by některá velmoc, nezúčastněná v této dohodě, ohrožovala bezpečnost jedné z Vysokých smluvních stran a ohrožená strana by musela proti ní vést válku, tehdy zbývající smluvní strany se zavazují zachovávat příznivou neutralitu vůči svému spojenci. Každá strana si vyhrazuje v tom případě právo zúčastnit 82

se války, uzná-li ji za oprávněnou, s cílem podpory společného zájmu se svým spojencem. Cl. 5 Jestliže mír jedné z Vysokých smluvních stran bude ohrožen některou z okolností uvedených v předešlých článcích smlouvy, V y s o k é smluvní strany se v nejkratším čase vyrozumí o vojens k ý c h opatřeních, která budou provedena v zájmu ev. společného postupu. V té souvislosti se ony zavazují, pro případ společné účasti ve válce, neuzavírat ani klid zbraní, ani mír, ani podepsat dohodu, než pouze na základě společného dorozumění.... • 2.

Otázky a úkoly:

(Skoupý, A. Texty k obecným dějinám novověku II. Olomouc: Univerzita Palackého, 1992. )

1. K čemu se signatáři aliance zavazovali? Pro který stát byla smlouva asi nejvýhodnější?

Haagská mírová konference - konvence o mírovém řešení mezinárodních sporů Ruský car Mikuláš II. navrhl v roce 1898 svolání mezinárodní konference, jež by se zabývala problematikou odzbrojení. Konference (za účasti 26 států) se sešla v létě 1899 v Haagu; i když na ní nedošlo k žádné dohodě o omezení zbrojení, jediným hmatatelným výsledkem jednání se stalo (vedle platonické výzvy k mírovému řešení sporů) ustavení stálého arbitrážního dvora v Haagu.

I. O PODPOŘE VŠEOBECNÉHO MÍRU 1. Aby se vyhnuly možnosti použití síly v mezinárodních vztazích, velmoci, které podepsaly konvenci, se zavazují vynaložit veškeré úsilí k tomu, aby mírovými prostředky dosáhly odstranění sporů, které mohou vzniknout mezi jednotlivými státy. O DOBRÝCH SLUŽBÁCH A ZPROSTŘEDKOVÁNÍ 2. Podepsané mocnosti se usnášejí, že v případě vážných neshod nebo sporů se budou dříve, než sáhnou ke zbraním, obracet, Pokud jim to podmínky dovolí, k dobrým službám nebo zprostředkování jedné nebo několika spřátelených zemí.

3. Nezávisle na tom podepsané mocnosti považují za prospěšné aby jeden nebo ně

z vlastní iniciativy, pokud to podmínky dovolí, své dobré služby nebo zprostředkování s t á t ů m stojícím ve sporu. Neutrálním stát ů m se také dává právo navrhnout dobré služby nebo zprostředkování v době nepřátelských operací... 4. Role prostředníka spočívá ve smiřování protikladných požadavků a nepřátelských pocitů, které mohou vzniknout mezi státy vedoucími spor. 8. Podepsané strany se zavazují, budou-li vážné neshody ohrožovat mír, navrhnout, pokud to podmínky dovolí, použití zvláštního zprostředkování v následující formě: každá ze stran, stojících ve sporu, si vybere jeden stát, který požádá vstoupit do okamžitého styku se státem, který si vybrala d r u h á strana, aby varoval před přerušením mírových vztahů. Po průběhu termínu kontaktu, který nesmí překročit 30 dní, pokud nebylo stanoveno jinak, je považována sporná otázka za definitivně postoupenou státům vedoucím spor. Jejich povinnost spočívá v tom, aby vynaložilo všechno úsilí k urovnání sporu. I V . O SMÍRČÍM SOUDU

14. Mezinárodní zprostředkování má za cíl urovnání mezinárodních sporů prostřednictvím soudců, které si obě strany samy vyberou v souladu s jejich vzájemnými právy. 16. Dohoda směřující k tomu, aby se státy obrátily ke smírčímu soudu, může být koncipována j a k vzhledem k existujícím sporům, t a k vzhledem ke sporům, které mohou nastat. Dohoda může vyloučit všechny sporné otázky nebo může být omezena pouze na sporné otázky určitého charakteru a kategorie. V.

O STÁLÉM SMÍRČÍM SOUDU

20. Aby se ulehčilo bezprostřední jednání ve sporech, které nemohou být urovnány diplomatickou cestou, zavazují se podepsané státy organizovat stálý smírčí soud dostupný v kteroukoliv dobu, neexistují-li jiné smlouvy, uzavřené stranami stojícími ve sporu, soud, který bude uskutečňovat svou funkci podle pravidel stanovených konvencí. 21. Soud je kompetentní posuzovat všechny soudné - smírčí otázky, pokud strany, které jsou ve sporu, se nerozhodly svolat zvláštní smírčí soud... (Skoupý, A. Texty, k obecným dějinám novověku II. Olomouc: Univerzita Palackého, 1992. )

Otázky a úkoly: 1. K čemu se zavázaly účastnické státy v Haagu? 2. V čem spočívala role prostředníka? 3. Jakou úlohu měl sehrávat smírčí soud?

Z ústavy japonského císařství Říše vycházejícího slunce" procházela od konce 70. let 19. století bouřlivým vývojem. Ze zaostalé, polofeudální a vnitřně roztříštěné země se stávala velmoc. Základní změny ve vnitřní politické s t r u k t u ř e předpokládaly zavedení konstitučního režimu. V druhé polovině 80. let byla sepsána japonská ústava, která byla vyhlášena 1. ledna 1889; vzorem pro ni se stala zejména p r u s k á ústava. Císař v ní měl zajištěny široké pravomoci.

I. O CÍSAŘI

Čl. 1 Japonskému císařství vládne po věčné časy císařská dynastie. Čl. 3 Osobnost císaře je posvátná a nedotknutelná.

Čl. 4 Císař - hlava státu, disponuje nejvyšší mocí a uskutečňuje ji způsobem odpovídajícím ustanovením této ústavy. Čl. 5 Zákonodárnou moc císař realizuje v souhlasu s parlamentem říše. Cl. 6 Císař potvrzuje zákony a nařizuje jejich zveřejnění a provádění. Čl. 7 Císař svolává říšský parlament, zahajuje, ukončuje, odročuje jeho zasedání a rozpouští sněmovnu poslanců. Čl. 10 Císař stanoví organizaci různých oborů státní správy, jmenuje a propouští všechny civilní úřední osoby a vojenské hodnostáře a určuje jejich platy... Čl. 11

Císař je nejvyšším velitelem pozemní armády a námořních sil v době míru. 85

ČI. 13 Císař vyhlašuje válku, sjednává mír a uzavírá smlouvy... II. O PRÁVECH A POVINNOSTECH PŘÍSLUŠNÍKŮ STÁTU ČI. 20 Všichni příslušníci japonského státu jsou povinni službou v armádě a námořních silách v souhlasu se zákonnými ustanoveními. ČI. 25 Bez souhlasu japonského občana není dovoleno vstupovat do jeho obydlí ani je podrobit prohlídce, až na výjimky stanovené zákonem. Čl. 26 Listovní tajemství je nedotknutelné, až na výjimky stanovené zákonem. Cl. 27 Vlastnictví každého japonského státního příslušníka je nedotknutelné... Cl. 28 Všichni příslušníci japonského státu užívají svobody náboženského vyznání v mezích slučitelných se společným klidem a pořádkem, a také s jejich občanskými povinnostmi. ČI. 29 Japonští státní příslušníci požívají v zákonem stanovených mezích svobodu slova, tisku, shromažďování a spolčování. III. O ŘÍŠSKÉM PARLAMENTU ČI. 33 Parlament říše se skládá ze dvou sněmoven: sněmovny pairů a sněmovny poslanců. Sněmovna p a i r ů v souhlasu s výnosem o sněmovně pairů se skládá z členů císařské rodiny, z nositelů šlechtických titulů a z osob jmenovaných do ní císařem. ČI. 35 Sněmovna poslanců sestává z členů volených lidem ve shodě s ustanoveními volebního zákona. ČI. 41 Říšský sněm je svoláván každoročně. (Skoupý, A. Texty k obecným dějinám novověku II. Olomouc: Univerzita Palackého, 1992. )

Otázky a úkoly: 1. Které články japonské ústavy měly výrazně monarchistický charakter? 2. Porovnejte práva zaručená v japonské ústavě s právy občanů Rakouska v prosincové ústavě. 3. Jakou podobu měl japonský parlament?

Z encykliky Lva XIII. - Rerum novarum papež Lev XIII. (1878-1902) se pokoušel nalézt rovnováhu mezi současnou politikou, společenskou realitou a základy katolické věrouky. Na vzrůst socialistického hnutí reagoval v květnu 1891 vydáním této encykliky, v níž uznal nelehké životní podmínky dělníků, avšak současně varoval před násilnými snahami o jejich zlepšení a nerespektování práva na soukromé vlastnictví. Každý stát měl mít svou sociální politiku, která by ulehčila život nejchudším. Na základě encykliky docházelo k zakládání prvních katolicky orientovaných politických stran. ÚVOD

Naléhavá nutnost řešit dělnickou otázku... I.

B O L E S T N É RYSY DĚLNICKÉ OTÁZKY

... boj propukl: nový rozmach průmyslu a nové a nové výrobní směry: změny ve v z á j e m n é m poměru mezi z a m ě s t n a v a t e l i a zaměstnanci, přílišnost m a j e t k u v rukou nepatrného počtu lidí a nedostatek v širokých vrstvách, vzrůst důvěry ve vlastní síly u dělníků, jejich živější vespolný styk, utužení jejich organizace, mimoto pokles mravnosti. O j a k veliké věci v tomto boji běží, je patrno z toho, že udržuje lidi v napětí a ve vzrušeném očekávání, že zaměstnává důvtip učenců, že je předmětem porad odborníků, schůzí lidových, úvah zákonodárců, rad vladařů, t a k ž e není již jiné věci t a k významné, jíž by se lidé obírali s větším, ba vášnivějším zájmem... 2. Smutné postavení dělnictva volá po pomoci Neboť když byly zrušeny v minulém století staré cechy a na Jejich místo nepřišlo žádné jiné ochranné opatření, když dále z veřejných zařízení a zákonů bylo vypuzeno zděděné náboženství, dělníci stojíce osamoceně a bez ochrany ponenáhlu upadali do rukou nelidskosti zaměstnavatelů a nezkrocené ziskuchtivosti soutěžících. Zlo ještě zhoršila žravá lichva... k tomu ještě přistupuje, že výroba i obchod byly soustředěny v rukou téměř jen několika 87

málo lidí, takže h r s t k a majetných a boháčů vložila jho téměř otrocké na nesmírné množství proletářského lidu... I I . Ú L O H A STÁTU

a) Kompetence státu při řešení dělnické otázky 26. Ti tedy, kdo spravují stát, mají především všeobecně a v každém ohledu veškerým zákonodárstvím a zařízeními snažit se o to, aby již z uspořádání a správy státu samo sebou vyrůstalo blaho j a k celku, t a k jednotlivců. Neboť to jest povinností státnické moudrosti a nejvlastnějším úkolem těch, kdo stojí v čele státu. Hlavními však podmínkami blaha státu jsou: poctivá mravnost, dobře spořádané rodiny, bdělost nad náboženstvím a nad spravedlností, mírnost v ukládání a spravedlnost v rozvrhování veřejných břemen, vzrůst živností a obchodu, kvetoucí zemědělství a jiné takové obory... stát má mocí svého poslání pečovat o celek... 27. Jest ještě uvážit... že účel státu je jen jediný, stejný pro vznešené i nízké. Vždyť podle přirozeného zákona chudáci stejným právem jako bohatí jsou občany... v každém velkém městě tvoří proletáři počet daleko největší... stát je povinen přiměřeně pečovat o blaho a zájmy státu dělnického... ... je svatou pravdou, že národní bohatství nevzniká odjinud než z práce dělnické. Velí tedy spravedlnost, aby stát pečoval o dělníka, aby z toho, čím sám přispívá k obecnému blahu, dělník dostával také část, aby s menšími obtížemi mohl žít, maje zabezpečeno přístřeší, oděv, zdraví. Z toho plyne, že se musí podporovat všechno, co pravděpodobně nějak prospěje postavení dělníků... b) Některé ze sociálních úkolů státu 30. ... Hlavní pak věcí je, aby mocí a ochranou zákonů bylo zabezpečeno soukromé vlastnictví. 31. Příliš dlouhá a příliš namáhavá práce a přesvědčení, že byli kráceni na mzdě, zavdává dělníkům nezřídka příčinu, že se umluví, přeruší práci a zahájí stávku. Této obvyklé a těžké závadě musí se čelit ze strany státu, poněvadž toto přerušení práce porušuje nejen zaměstnavatele a dělníky samotné, ale škodí i obchodu a zájmům státním, a protože při něm snadno dochází k násilnostem a bouřím, ohrožuje velmi často i obecný mír... 3 3 . . . . je potřebí vytrhnout ubohé dělníky z ukrutnosti vyděračů nezřízeně pro zisk zneužívajících osob, jakoby to bylo zboží... 88

i výkonnost člověka má určité hranice a za ty nelze jít. Zvyšuje se sice výkonnost cvikem a praxí, ale pod podmínkou, že člověku se dopřeje čas od času přestávky v práci a odpočinku. Je tedy při denním díle dbát toho, aby se neprodlužovalo na více hodin, než s í l y snesou... s dělníky se nesmí zacházet jako s otroky... Konečně není spravedlivo žádat po ženě nebo dítěti práci, kterou dovede vykonat muž ve zralém věku a s pevným zdravím. Ba u dětí je velmi bdít nad tím, aby v továrně nepracovaly dříve, než se věkem dostatečně upevní jejich tělo a rozvinou se schopnosti a duch... ... dělníkům se má popřát tolik odpočinku, kolik je potřebí, aby se nahradily síly prací spotřebované... Povinností zaměstnavatele je dbát na to, aby dělník v odpovídající dny dostal volno, aby mohl plnit své náboženské povinnosti... (Lev XIII. Encyklika Lva XIII. Rerum novarum. Olomouc: Lidové knihkupectví, 1935. )

•

Otázky a úkoly:

1. 2. 3. 4.

Které změny ve společnosti poznamenaly dělnickou otázku? Jak by se měl podle katolické církve chovat stát? Jaké stanovisko zaujal papež k práci dětí a žen? Co asi vedlo papeže k vydání této encykliky?

Články punktační Punktace představovaly pokus o česko-německé vyrovnání v Čechách; 11 punktů (bodů) vzniklo jako výsledek jednání ve Vídni mezi českými a německými politiky v lednu 1890. Čechy měly být rozděleny na „území výlučně německé" a na území „dvojjazyčné" (tedy česko-německé). Kategoricky však byly odmítnuty mladočeskou stranou, takže až na několik bodů nebyly nakonec realizovány. II.

ŠKOLY MENŠIN

... Ukáže-li se potřeba ve školních obcích, jež mají obyvatelstvo české i německé, ve kterých však veřejné obecné školy pouze s českým nebo pouze s německým jazykem vyučovacím se nacházejí, aby se také vyučovalo druhým jazykem zemským, tedy se vyhověti má potřebě takové zřízením samostatných veřejných škol obecných s tímto jazykem vyučovacím (školy menšin)... 89

I I I . ZÁKLADNÍ PRAVIDLA O NOVÉM UPRAVENÍ ZEMĚDĚLSKÉ RADY PRO KRÁLOVSTVÍ ČESKÉ

Zemědělská rada sestávati bude: 1. ze sekce české, 2. ze sekce německé, 3. z předsednického sboru pro záležitosti společné... V I I . ZAŘÍZENÍ PŘI VRCHNÍM ZEMSKÉM SOUDU v PRAZE

U vrchního zemského soudu v Praze stanou se zařízení tato: Při dosazování na 41 míst radů, jež při tomto vrchním soudě zemském jsou systematizována, zachová se požadavek znalosti obou řečí zemských jen u 26 míst, u ostatních 15 míst radů pomine se požadavek znalosti řeči české, a to již v rozepsání konkursu... (Srb, A. Politické dějiny národa Českého od roku 1861. Praha: Šimáček, 1899. )

•

Otázky a úkoly:

1. 2.

Co měly představovat takzvané školy menšin? Jak měla být na vrchním zemském soudu znevýhodněna čeština?

T. G. Masaryk - Česká otázka Pojem „česká otázka" se stal koncem 19. století velice aktuálním, ale zdaleka nejen módním výrazem. Liberálně demokratická mladočeská reprezentace v něm víceméně uvědoměle a promyšleně spojovala všechny dobové otázky; česká otázka tedy nebyla jen otázkou státoprávní nebo národně politickou, ale také otázkou sociální, kulturní, ideovou, hospodářskou, ženskou a podobně. V českých poměrech se na tyto otázky pokusil zcela neobvyklým způsobem odpovědět profesor T. G. Masaryk, a to v sérii článků a větších studií zveřejněných v letech 1894 až 1896. Ukázka je z publikace Česká otázka.

České otázky nepojímám tu ve smyslu politickém, ve smyslu politické praxe, nýbrž rozumím tím sociologický rozbor všech těch záhad, jež vnucují se tomu, kdo postihnouti chce smysl české historie, kdo poznati chce, čím jakožto zvláštní národ kulturně žijeme, co chceme, co doufáme... Mně česká otázka jest otázkou po osudech člověčenstva, je mně otázkou svědomí... Našeho obrození smysl národní a historický je: humanita. 90

Humanitní ideál, hlásaný Dobrovským a Kollárem, náš ideál obrodní má pro nás Čechy hluboký smysl národní a historický humanitou, plně a opravdově pojatou, navážeme na nejlepší svou dobu v minulosti, humanitou překleneme duchovní a mravní spánek několika století, humanitou kráčeti máme v hlavě lidského pokroku. Humanita znamená n á m náš národní úkol vypracovaný a odkázaný n á m naším Bratrstvím: humanitní ideál je všecek smysl našeho národního života. Tento náš český ideál humanitní není romantickým blouzněním. Ovšem humanita bez důsledné úsilnosti a účinnosti je mrtvá. Humanitní ideál vyžaduje, abychom soustavně, všude, ve všem a vždy odpírali zlému, vlastní a cizí nehumanitě společnosti a jejím orgánům osvětným, církevním, politickým, národním - všem. Humanita není sentimentalita, ale práce a opět práce... Kdo pozorněji se dívá na náš život veřejný, neuvidí pouze to slabošské žebráctví, ale potká se s zvláštním typem intrikánů. Intrikánství toto otravuje však všecek náš pospolitý život - protože nedovedou být lvové, stávají se liškami, protože nedovedou být hrdinové, stávají se lokajové a pomáhají si lokajským chytráctvím. „Politika" je ideál těchto četných a četných lidí. Slýchati i důvody této bezcharakternosti: malý, slabý národ si prý jinak nemůže pomoci - buď žebrat nebo intrikovat. Je to pravda? Je skutečně nutné, aby malý národ, aby člověk v poměrech malého národa pomáhal si intrikou, má lež v různých svých podobách státi se přímo národní zbraní?... (Masaryk, T. G. Česká otázka. O naší nynější krisi. Jan Hus. Praha: Státní nakladatelství, 1924. )

• 2. 3.

Otázky a úkoly: Jaký smysl viděl v humanitních ideálech? Co naopak podrobil ostré kritice?

T. G. Masaryk - 0 naší nynější krisi

Studie navazuje na úvahy, jež Masaryk přiblížil v České otázce. V českých dějinách rozeznával dvě toto z konce 19. století, odsoudil jak staročešství, tak i mladočešství.

... Politická činnost, má-li být účinná, musí být vedena určitým a jasným programem. Staročeský program je prvý pokus o všenárodní program kulturní i politický. Program ten složil se prací a myšlením našich buditelů od Dobrovského počínajíc až do Palackého a Havlíčka... A strana, která organisována byla na tomto programe, strana staročeská, se rozpadá... Padl a padá celý systém... Co tedy je příčina úpadku strany staročeské? Snadná a běžná odpověď zní: Punktace!... Po Havlíčkovi a Palackém nepokračovalo se ve straně staročeské v rozvoji a dalším vypracování programu národního podle pokroku a potřeby doby - staročeská strana padala a padla, že nepokračovala v myšlenkové práci buditelské. Nepokračovala v duchu Palackého... Program Palackého přes všecky své výbornosti je nedostatečný svým historismem a také jistou jednostranností národnostní... Národní i politický program svůj Palacký sám, jak právě vzpomenuto, znejednotil a hlavně tím, že se na konci postavil na nacionální program, odporující programu státoprávnímu a humanitnímu... ... po odchodu Palackého strana staročeská padala, až padla tak, že je teď úplně v područí vlády a klerikalismu... Pokračovat na dráze Palackého a Havlíčkově znamená: poznat se lépe, poznat lépe svou minulost a své světové postavení mezi národy a státy evropskými, poznat potřeby, požadavky a vymoženosti doby a podle toho poznání zařídit svou národní t a k t i k u . . . Pro úspěšnou práci v úkolech obrodních, kulturních i politických, především je třeba, rozhlédnouti se po národním pracovišti a odhadnouti všecky ty sociální prvky a síly, strany a frakce, kterým připadlo kulturní a politické dědictví staročeské... Je tu především s t r a n a mladočeská. S t r a n a mladočeská je pokračováním strany staročeské... Úpadek strany staročeské je zároveň úpadkem strany mladočeské... Proti straně staročeské mladočešství ve svých počátcích a částečně posud představuje směr lidovější a pokročivější... Tvrdil jsem v České otázce a opakuji to, že Palackého program je posud správný, míním jeho program státoprávní, jak jej formuloval v roce 1865. Zatím arci máme dualism, ale to v hlavní věci nevadí. Tento program přijímám beze všech dalekosáhlých zámyslů a reservací mentálních. Netoliko proto, že neumím kreslit mapy, ale proto, že jsem se dost pilně učil historii a z té naučil jsem toto. 92

Kdyby Rakousko v evropské konflagraci podlehlo a se rozbilo, tedy dostali bychom se k Německu, s nímž už tisíce let jsme ve styku. Co by to znamenalo, ať si každý domyslí... Rusko by nás nevzalo. Nestojí a nemůže stát o 6-10 milionů katolíků, neboť to vědí v Rusku, že by se pak náš lid spojil s Poláky, tak jak to dělali a dělají naši emigranti na Volyni. Rusko zabralo by n á s . . . se zbraní v ruce a ruský vojenský guvernér postaral by se o pořádky ruské... Německo však také nestojí o 10 a vlastně 24 milionů katolíků, protože by pak katolíci měli většinu, a tím by Vídeň a Jihoněmecko stali se zase hlavou říše... Jen prací a opět prací lze dělat politiku moderní, jen prací a opět prací lze dělat politiku světovou a tím zároveň uniknout té tísnivé malosti, kterou pociťujeme v úpadku strany staročeské a již i mladočeské. Ostatně malost ta mizí - je lepšího života a ruchu dost. Musíme příčinu té malosti vykořenit z gruntu, musíme zničit tu malost samu, ten politický a kulturní Kocourkov, o němž Šafařík Kollárovi již v roce 1832 napsal, jako by žil dnes: „Já vám se upřímně vyznám a povím, co myslím, že já nad Prahu většího a horšího a slovanského Kocúrkova neznám. Jest tam, příteli, sídlo čihařství a špehounství celého slovanského světa, a největší zrádcové jsou našincové, ne Němci... " Pryč s Kocourkovem!... (Masaryk, T. G. Česká otázka. O naší nynější krisi. Jan Hus. Praha: Státní nakladatelství, 1924. )

•

Otázky a úkoly:

1. Jak celkově hodnotil Masaryk staročeskou politiku. 2. Připomeňte si Palackého program z roku 1865. 3. Jaký byl postoj Masaryka k Palackého státoprávnímu programu? Před kým Masaryk varoval? 4. Porozuměli jste zmínce o „našich emigrantech na Volyni"? Zjistěte si, jak a kdy se dostali Češi na Volyň. 5. Rozeberte Masarykovo přirovnání české politiky ke Kocourkovu. Není stále aktuální?

T. G. Masaryk - Problém malého národa Jedná se o přednášku, kterou pronesl profesor Masaryk 15. a 16. dubna 1905 v Kroměříži; zde byla také poprvé otištěna časopisecky v měsíčníku Tyrš.

I V . N Á R O D N O S T A SVĚDOMÍ

... Já nevěřím v svatost národa, kde mohou být jednotlivci lumpy. Otázka cti národa je otázka cti každého jednotlivce. Ne kupčit s vlastenectvím a vlastenectví prodávat. Neschovávat se za národ, nýbrž mít odhodlanost sám se znát ke všemu. Láska k národu vlastnímu nemusí a nemá znamenat nenávist k národu jinému. Netřeba národa cizího nenávidět - to je jen negativní s t r á n k a národnosti. Komenský ukazoval, že nemáme nenávidět člověka, protože jinak mluví. Psal, jakým mohl způsobem, pro celé lidstvo, jsa Čech. Nenávist a šovinism není nic platný a je škodlivý. Jako může být slepá láska, tak je slepá zášť, která zaslepuje člověka. Škodí se slepou láskou a slepou nenávistí... Čím více budeme upírat zrak na jiný národ, tím více jej budeme napodobit... V.

VELKÝ A MALÝ NÁROD

... Otázka malosti národa je nadmíru složitý a docela nový problém, který plně u nás pocítil Palacký, když řekl své slovo o centralisaci světové a když řekl, co ta centralisace může pro nás znamenat... Co je platna politická nezávislost, když národ je závislý hospodářsky. Některé státy balkánské jsou nezávislé jen dle jména, ve skutečnosti rozhodují o nich velké státy sousední nebo nějaká velká banka. Dnes se podmaňuje nejen mečem, nýbrž i tovarem a tovarem mnohem více. Nám nepomůže, dáme-li na cizí tovar český nápis. To tedy znamená osamostatnit se hospodářsky. To znamená na tu hospodářskou samostatnost pamatovat. Politická samostatnost bez hospodářské je nemožná. Že by národ menší nemohl pracovat v kultuře samostatně, že by si nemohl dobýt samostatnosti - tomu nevěřím. Vždyť historie dává příklady, že národové menší předčili také větší. Co je velké, může být malé, to vidíme na Francii a na Anglii. To není ještě zlo, být národem malým. Malost je v tom, že člověk neprohlédne a nehledá prostředků k odstranění své malosti. Veliký národ má stejně těžké problémy jako národ malý... V tom boji se musí pořád myslit, a běda národu, který se stane pohodlným a pyšným. A to se stává, jak vidíme na Francii a na Rusku. Národové velcí mají stejné problémy jak my. Když jsme národ menší, máme jen jiné prostředky, jako člověk, který má chaloupku, nemůže pracovat takovými prostředky jako ten, kdo 94

má palác, ale je to otázka, nemůže-li být člověk v chaloupce šťastnější, vzdělanější než člověk v paláci. Ovšem běda mu, bude-li se opičit po tom, kdo má palác... V I . PROSTŘEDKY NÁRODA MALÉHO

... Především je naším úkolem starat se o vychování a sebevýchování. „Jsme národ Komenského", kolikrát jsme tuto frázi opakovali. Ale buďme národem Komenského. Školství musí být naší starostí, je-li pravda, co říkal Komenský, že vzděláním teprv se člověk stává člověkem... Slova o významu národní výchovy jsou stará, ale nové bude to, že si je uvědomíme a dáme se do práce, abychom měli svou českou a národní školu. Takové školy ještě nemáme. Naše škola není ještě proto česká, že se v ní česky vyučuje. Naše škola je část vídeňského byrokratismu. J a k může být národní a česká, když my o ní nerozhodujeme... Malý národ bude dělat to, co řekl Palacký: sbírat všecky své síly a silky. Musíme dělat, co dělají chudí lidé. To heslo zní asociace, spolčování. Podívejme se na dělníky! J a k ubohý to byl stav! Ale vynikli tím, že se spolčovali. Každý nám dnes poví, že spolčování je nejdůležitější pro toho, kdo je ohrožen. Ale spolčují se nejen ohrožení, spolčují se i mocní. Spolčuje se dnes kapitál v trustech a v kartelech. Musíme soustředit své síly... Jestliže jsme dosud pracovali intensivně, zítra můžeme pracovat ještě intensivněji. Ten národ, který neustane pracovat, tomu se nestane nic... Cizina o nás neví, neboť nemáme pro ni dosud informace. Cizina se doví jen z toho, co se o nás píše ve Vídni. Jaký je to národ, když se sám o sebe nestará? Když se díváme na Maďary, vidíme, jak se starají, aby svět o nich věděl. A Maďarů není přece víc než nás... Hlavní otázka je, jakou taktikou má malý národ postupovat. Taktika je metoda, způsob boje. My v malém národě se často domníváme, že musíme dělat to, co dělají druzí - dopouštět se násilí. To není pravda, my půjdeme svou cestou - cestou práce. Humanitní program neučí být pasivní, ale učí bránit se prací... V I I . POUČENÍ Z HISTORIE

Dalším úkolem naším je vyhledat z historie našeho vývoje směr, kterým se máme brát... Teď je určité, co je minulost - ne slovanství, nýbrž češství. Co Havlíček dokazoval svou prací novinářskou, to dokázal Palacký 95

svou historií... Od roku 1848 se začíná demokratičtější nazírání, a to je pomaličký proces, a dosud není ukončen. Nestačí jen program osvícenský... Člověk není jen b y t o s t rozumová, musí mít i charakter. Tenkrát stačilo, když lidé byli vzdělaní. Ale vzdělání je jen prostředek, vzdělání vědeckého se může využitkovat k dobrému i ke zlému. Záleží na tom, aby se vzdělání neslo správnou cestou a sloužilo správným ideálům. Ale vedle vzdělání je důležitá i práce hospodářská. I k té je potřeba vzdělání, ale nejen literárního... V I I I . K A M SPĚJEME?

... Program humanitní se vypracovává určitěji v program hospodářský, sociální, v programové řešení otázky dítěte, ženy, školy... Tak musíme každý problém řešit určitě pro daný případ. Čemu se z historie učí, musíme revidovat. Historie podává p ě k n é i špatné. Historie sama nevede, ta jen vypravuje o chybách j a k o o velkých skutcích. To, co si z historie máme vybrat, to m u s í m e vystihnout sami a pak jít dál po té stezce, kterou n á m minulost ukazuje. To znamená stálou kritiku naší minulosti. Nesmíme příliš upírat zrak na minulost, to je chyba přílišného lpění na h i s torii, že se víc díváme dozadu než dopředu. Všecko to, co bylo, je poučení pro to, co bude. Historie je pořád víc umění předvídat, co se má dělat. Velká historie není zabezpečením velké budoucnosti. Teprve tenkrát n á m prospěje, když v ní chceme pokračovat, osvojit si z ní velké myšlenky... Je nutno mít program. Program neznamená opsat několik myšlenek Palackého, nýbrž pochopit smysl historie a teď si říci: Chceme spět za tímto cílem... Nestačí však jen poznávat. Poznat pravdu, to znamená pravdu vyznat: Máme povinnost poznanou pravdu vyznat a v ní stát... (Masaryk, T. G. Problém malého národa. Praha: Neutralita, 1990. )

•

Otázky a úkoly:

1. Jak chápal Masaryk lásku k vlastnímu národu? V čem viděl nebezpečí? 2. Z pátého bodu vyberte ty části, které vám argumentačně připadají nejvýstižnější pro objasnění postavení malého a velkého národa. 3. Jaký význam spatřoval Masaryk ve školství a v každodenní práci? 4. Proč pozitivně hodnotil úlohu historie ve společnosti? Pozorně prodiskutujte jednotlivá zdůvodnění.

První světová válka

Z rakousko-uherského ultimáta Srbsku V neděli 28. června 1914 padly v Sarajevu výstřely G. Principa, člena srbské teroristické organizace Černá ruka, které usmrtily rakouského následníka trůnu Františka Ferdinanda ďEste a jeho manželku Žofii Chotkovou. 23. července t. r. rakousko-uherský vyslanec v Bělehradě předal Srbsku ultimátum, v němž byly stanoveny tvrdé a nesplnitelné požadavky zpochybňující srbskou suverenitu. Odpovědní nóta srbské vlády vycházela téměř ve všech bodech tomuto rakousko-uherskému „diktátu" vstříc, přesto byla označena vídeňskou vládou za neuspokojivou. 28. července 1914 vyhlásilo Rakousko-Uhersko Srbsku válku.

... je c. a k. vláda nucena žádat od srbské vlády úřední prohlášení, že odsuzuje propagandu namířenou proti Rakousko-Uhersku... a že se zavazuje potlačovat všemi prostředky tuto zločinnou a teroristickou propagandu... Královská srbská vláda se zavazuje: 1. že potlačí každou publikaci, jež štve k nenávisti a k opovržení vůči monarchii a jejíž všeobecná tendence je namířena proti územní celistvosti monarchie, 2. že ihned přistoupí k rozpuštění spolku Narodna Obrana, zkonfiskuje všechny jeho propagační prostředky a že stejným způsobem bude postupovat proti těm spolkům a sdružením v Srbsku, které se zabývají propagandou proti Rakousko-Uhersku. Královská vláda učiní nutná opatření, aby rozpuštěné spolky nemohly snad pokračovat ve své činnosti pod jiným jménem nebo v jiné podobě, 97

3. že z veřejného vyučování v Srbsku, jak z učitelského sboru t a k i z učebních pomůcek, odstraní všechno, co slouží nebo by mohlo sloužit k živení propagandy proti Rakousko-Uhersku, 4. že odstraní z vojenské i správní služby všechny důstojníky a úředníky, kteří se provinili propagandou proti Rakousko-Uhersku; c. a k. vláda vyhrazuje právo oznámit Královské vládě jejich jména zároveň se sdělením materiálu, svědčícího proti nim, 5. že svolí k tomu, aby orgány c. a k. vlády spolupůsobily v Srbsku při potlačování podvratného hnutí, namířeného proti územní celistvosti monarchie, 6. že zavede soudní vyšetřování proti těm účastníkům spiknutí z 28. června, kteří se zdržují na území Srbska, orgány delegované c. a k. vládou se zúčastní příslušného vyšetřování, 8. že účinnými opatřeními zabrání, aby se srbské úřady zúčastnily pašování zbraní a výbušných těles přes hranice..., 9. že podá c. a k. vládě vysvětlení o neomluvitelných výrocích vysokých srbských hodnostářů v Srbsku a v cizině, kteří se bez ohledu na své úřední postavení neváhali vyslovit po atentátu z 28. června v interviewech nepřátelsky proti Rakousko-Uhersku, 10. že bezodkladně oznámí c. a k. vládě, že opatření v předchozích bodech zahrnutá, byla provedena. C. a k. vláda očekává odpověď Královské vlády nejpozději do soboty, dne 25. tohoto měsíce, o 6 hodině odpolední. (Norden, A. Tak se dělají války! Praha: Mír, 1951. )

•

Otázky a úkoly:

1. Které požadavky ultimáta jednoznačně zasahovaly do Srbska? 2. Co by asi předpokládalo plnění 5. a 6. bodu?

vnitřních záležitostí

Provolání velkoknížete Nikolaje k rakousko-uherským národům Zvláštní místo v perzekucích proti civilnímu obyvatelstvu v českých zemích na počátku 1. světové války zaujaly procesy pro přechovávání a rozšiřování ruských manifestů, a to zejména srpnového (1914) provolání nejvyššího velitele ruské armády velkoknížete Nikolaje Nikolajeviče. Za jeho šíření zaplatilo několik českých občanů životem.

Vídeňská vláda vyhlásila Rusku válku za to, že Rusko, věrno svým historickým úkolům, nemohlo nechati Srbsko bez záštity a dopustiti jeho poroby. Národové Rakousko-Uherska! Vstupuje v čele Ruského vojska na území rakousko-uherské, jménem Velikého Ruského Cara prohlašuji Vám, že Rusko už nejedenkráte prolévalo svou krev za osvobození národů od cizáckého jha, ničeho jiného nemajíc na zřeteli než obnovení práva a spravedlnosti. I nyní Vám, národové Rakousko-Uherska, přináší svobodu a uskutečnění Vašich národních tužeb. Vláda rakousko-uherská rozsévala po věky mezi Vámi rozbroje a nepřátelství, neboť pouze ve Vaší nesvornosti spočívala její moc nad Vámi. Rusko usiluje pouze o jedno - aby každý z Vás mohl se rozvíjeti a prospívati, ochraňuje drahocenné dědictví otcův - jazyk a víru, a sjednocen s rodnými bratry, mohl žiti v míru a svornosti se svými sousedy, váží si jejich samostatnosti. Přesvědčen, že Vy budete všemi silami spolupůsobiti k dosažení tohoto cíle, vyzývám Vás, byste přijímali ruská vojska jako své věrné druhy a bojovníky za vaše ideály. (Beneš, E. Světová válka a naše revoluce. Praha: Orbis, 1931. )

•

Otázky a úkoly:

1. Zopakujte si složení dvou nepřátelských bloků (Trojspolku a Dohody) na počátku 1. světové války. 2. Na které národy Rakousko-Uherska se provolání zejména obracelo? 3. Který ideový směr měl být tímto provoláním opět oživen?

Řeč prezidenta Wilsona o vypovězení války USA Německu Když vypukla 1. světová válka, vyhlásily USA ústy svého prezidenta W. Wilsona neutralitu. Během tří válečných let se však Spojené státy připoutávaly k státům Dohody. Ponorková válka na počátku roku 1917 přiblížila vstup USA do války, neboť ohrožovala jejich námořní obchod s Evropou. Dne 2. dubna 1917 Předstoupil Wilson před Kongres, aby žádal souhlas s vyhlášením války; o čtyři dny později USA vyhlásily válku Německu.

Jsa si plně vědom, jak významný a dokonce tragický krok podnikám a s jak vážnou odpovědností je tento krok spojen, zároveň však veden neochvějnou poslušností tomu, co pokládám za svoji 99

ústavní povinnost, radím, aby Kongres prohlásil, že nedávný postup německé císařské vlády není vpravdě o nic méně než válka proti vládě a lidu Spojených států, aby závazně přijal postavení válčící mocnosti, jež mu takto bylo vnuceno, a aby okamžitě podnikl kroky nejen k tomu, aby tato země získala plnější schopnosti obrany, nýbrž aby vyvinul veškerou sílu a použil všech svých prostředků, nutných k donucení Německého císařství přistoupit na naše podmínky a skončit válku... Vykonal jsem smutnou a skličující povinnost, pánové z Kongresu, takto vás osloviv. Očekává nás možná mnoho měsíců těžkých zkoušek a obětí. Je strašlivé vést tento velký mírumilovný národ do války, do nejhroznější a nejzkáznější ze všech válek, v níž sama civilizace zdá se být v sázce. Leč právo je drahocennější míru, a pak, budeme se bít za vše, co jsme vždy chovali nejblíž u srdce - za demokracii, za právo všech, kdo se podřizují autoritě, mít hlas ve své vlastní vládě, za práva a svobody malých národů, za všeobecnou nadvládu práva skrze sbor oněh svobodných národů, jež přinesou mír a bezpečnost všem, a tak konečně svobodu celému světu. Takovému úkolu můžeme zasvětit své životy a své statky, vše, co jsme a vše, co máme, s hrdostí u vědomí, že nastal den, kdy Amerika má výsadu dát svou krev a svou sílu za zásady, jež ji obdařily poklady života, štěstí a míru. S pomocí boží nemůžeme učinit jinak. (Listiny svobody.

•

Historická prohlášení zásad Spojených států. Informační služba Spojených států, 1944. )

Otázky a úkoly:

1. Čím ospravedlnil americký prezident své rozhodnutí vyhlásit válku Německu? 2. Zopakujte si, které státy byly v té době ve válce.

O dvojvládí Po svržení samoděržaví v Rusku v únoru 1917 a ustavení Prozatímní vlády se začal v zemi prosazovat nový politický faktor - sovět dělnických a vojenských zástupců. Došlo tak ke zvláštní situaci, kdy vedle oficiální vlády existovalo druhé mocenské centrum (sovět), v němž tvořili méně početnou skupinu radikální socialisté - bolševici. Bolševiky vedl V. I. Lenin (Uljanov), který se začátkem dubna 1917 vrátil do Ruska. Přišel s myšlenkou, aby se současné dvojvládí změnilo na jedinou vládu - vládu sovětů.

100

... Prozatímní vládu je třeba svrhnout, neboť je to vláda oligarchická, buržoasní, a nikoliv lidová, tato vláda nemůže dát ani mír, ani chléb, ani úplnou svobodu... není možno ji „svrhnout" obyčejným způsobem, neboť se opírá o „podporu" sovětů... Vytvořme proletářskou komunistickou stranu, její prvky nejlepší přívrženci bolševismu již vytvořili... Není jiného východiska kromě revoluce proletariátu... My chceme přebudovat svět. Chceme skončit světovou imperialistickou válku, do které jsou zataženy stamiliony lidí, zapleteny zájmy mnoha stamiliard kapitálu, válku, kterou není možno ukončit opravdu demokratickým mírem bez proletářské revoluce, největší v dějinách lidstva... (Lenin, V. I. Vybrané spisy. Sv. II. Praha: Svoboda, 1950. )

•

Otázky a úkoly:

1. Jaký stěžejní cíl pro bolševickou stranu vytyčil Lenin v dubnu 1917? 2. Kterými populistickými hesly se snažili bolševici získat sympatie lidu?

Čtrnáct bodů prezidenta USA W. Wilsona z 8. ledna 1918 Po vstupu USA do války vzrostl vliv prezidenta Wilsona na události v Evropě. Wilson formuloval svůj mírový program v poselství americkému Kongresu jako jistou protiváhu mírových návrhů bolševické revoluce. Jeho program formuloval zásady poválečného uspořádání světa; nový světový řád měl nahradit zdiskreditovanou politiku tajných smluv a aliancí. I když ne všechny zásady se podařilo po válce prosadit, přesto dodnes představuje tento program jeden ze základních dokumentů mezinárodní politiky.

... Vstoupili jsme do této války, protože došlo k porušení práva, což se nás citelně dotklo a znemožnilo život našeho vlastního národa, dokud by křivdy nebyly napraveny a svět jednou provždy zabezpečen proti jejich opakování. Nemáme v této válce žádné sobecké požadavky. Je to jen přání, aby se na světě dalo vhodně a bezpečně žít, a obzvláště, aby v něm mohl bezpečně žít každý mírumilovný národ, který, jako národ náš, přeje si žít svůj život vlastní, rozhodovat o vlastních záležitostech a být si jist jak spravedlností a slušným jednáním ze strany ostatních národů světa, 101

tak i proti násilí a sobeckému útoku. Toto přání je vlastně zájmem všech národů světa, a pokud se týká nás, jsme si plně vědomi, že dokud se nedostane spravedlnosti všem, nedostane se jí ani nám. Je tudíž naším programem světový mír a tento program, program jedině možný, se n á m jeví takto: I. Veřejné mírové úmluvy veřejně uzavírané, po nichž nebude už soukromých dohod mezinárodních jakéhokoli druhu, diplomacie bude vždy postupovati přímo a veřejně. II. Naprostá svoboda plavby na mořích mimo pobřežní vody v míru i ve válce... III. Co nejdokonalejší odstranění všech hospodářských přehrad a zavedení rovnosti v hospodářských stycích mezi všemi národy, které svolí k míru a sdruží se, aby jej zachovaly. IV. Přiměřené záruky, dané a učiněné, že zbrojení států bude sníženo na nejnižší míru slučitelnou s domácí jejich bezpečností. V. Dobrovolná, svobodomyslná a naprosto nestranná úprava veškerých koloniálních požadavků na základě přísně zachované zásady, že při určení všech těchto otázek svrchovanosti musejí zájmy dotčených národů míti stejnou váhu jako spravedlivé požadavky vlád, jejichž nárok se má vymeziti. VI. Vyklizení celého ruského území a taková úprava všech otázek Ruska se týkajících, která bude zaručovati nejlepší a nejsvobodnější součinnost všech ostatních národů světa za tím účelem - aby mu tyto národy opatřily příležitost určiti si samostatně, bez překážek a potíží, svůj vlastní politický rozvoj a národní politiku - aby Rusko ujistily, že bude srdečně přivítáno ve společnosti svobodných států s vládní formou, kterou si samo vybere... VII. Belgie... musí být vyklizena a znovuzřízena, aniž budou dotčeny hranice její svrchovanosti... VIII. Celé území Francie nechť je osvobozeno, obsazené části znovuzřízeny a bezpráví spáchané na Francii Německem v roce 1871 v záležitosti Alsaska-Lotrinska... nechť je napraveno... IX. Hranice Itálie nechť jsou upraveny podle zřetelně seznatelných národnostních hranic. X. Národům Rakousko-Uherska, jejichž místo mezi národy přejeme si míti zabezpečeno a zajištěno, budiž dána první možnost autonomního vývoje. XI. Rumunsko, Srbsko a Černá Hora nechť jsou vyklizeny, obsazená území znovuzřízena, Srbsku přiznán volný a bezpečný přístup k moři a vzájemné vztahy jednotlivých balkánských 102

n á r o d ů nechť jsou určovány přátelskou dohodou podle historicky vytvořených hranic kmenové a národnostní příslušnosti... XII. Tureckým částem nynější Říše otomanské budiž zajištěna bezpečnost a svrchovanost... Dardanely nechť jsou trvale otevřeny... pro lodi a obchod všech národů. XIII. Budiž zřízen neodvislý polský stát... XIV. Musí se vytvořit všeobecné sdružení národů na základě zvláštních úmluv za tím účelem, aby se zajistila vzájemně politická a územní neodvislost jak malým t a k velkým státům.

(Dokumenty k dějinám ČSRI. Praha: SPN, 1968. )

•

Otázky a úkoly:

1. Jak zdůvodňuje Wilson předkládaný program? 2. V kterých oblastech jsou zde formulovány zásady nového světového pořádku? 3. Kterých států se týkalo Wilsonovo přesvědčení, že poválečný svět musí být vytvořen na zásadě sebeurčení národů?

T. G. Masaryk o světové válce V roce 1925 vydal T. G. Masaryk práci Světová revoluce, v níž (podobně jako v práci Nová Evropa) vyložil svou koncepci nového československého státu v kontextu celosvětového vývoje a přiblížil i svůj postoj k některým otázkám válečného i poválečného vývoje v Evropě i v celém světě.

... Jaký je smysl světové války?... Výklad války marxistický nestačí. Materialism vůbec je vědecky nemožný a materialism historický (ekonomický) je jednostranný. Ne že by výklad speciálně kapitalismem byl docela nesprávný, je však jednostranný, neúplný a neurčitý. Pojem kapitalismu sám je neurčitý, jistě dávno před kapitalismem byly války - nebylo nikým ukázáno, do jaké míry kapitalism je odpověden za vznik a rozvoj války... Že zájmy hospodářské... vždy byly silným důvodem k válčení, o tom nikdo nepochybuje, ale vedle toho spolurozhodují motivy jiné. Historikové nás přece stále poučují (a také historikové marxističtí!), že se války v nové době vedly, aby státy a jejich panovníci a vedoucí státníci zesílili svou moc, autoritu a prestiž, aby rozšířili své území o kusy zemí sousedních a aby si jejich 103

obyvatelstvo podrobili, aby si získali kolonie, mluví se o imperialismu, zejména velikých států. Podávají se takto rozmanité motivy válečné ofensivy: panovačnost, ctižádost, lakota, nenávist rasová a národní atd. Výklad světové války nacionalismem je také jednostranný a neurčitý. Také nacionalism je v zemích všech, a tudíž opět otázka, který, jaký nacionalism způsobil válku? Kdo začal ofensivou, kdo se jen bránil? J a k ý jeho obsah? Jistě spory a boje národnostní byly jednou z příčin války. Ale nelze válku pokládat za válku výlučně národnostní, také hospodářské a jiné příčiny a motivy spolupůsobily... Vyložil jsem s dostatek, že národnostní idea a cit v nové době do značné míry určovaly politiku a války, ale nelze říkat, že války a zejména světová válka byly národnostní, t. j. jen národnostní. Anglie a Amerika rozhodně se neúčastnily války z nacionalismu, jaký je rozšířen na kontinentě, třebaže uznávaly národnostní princip, zejména oprávněnost malých národů v Evropě, být samostatnými a svobodnými. Nelze proto říkat, že válka byla bojem Germánů a Slovanů nebo Germánů a Románů - byla světová... Zřídka se vykládá válka sporem církví a náboženství, pravoslaví Rusů a Srbů, katolicism Rakouska, protestantism Němců a katolicism Francouzů atd. byly také činitelem, ale zase činitelem jedním vedle ostatních. Historikové rozlišují a kvalifikují války názvy již stereotypními: války dynastické, prestižní, náboženské, politické, osvobozenecké, rasové, výbojné, zlodějské, koloniální atd.; o poslední válce se obecně říká, že je světová. To je sice kvalifikace kvantitativní, ale přece se názvem označuje charakter a význam zvláštní. (Masaryk, T. G. Světová revoluce za války a ve válce 1914-1918. Praha: Orbis, 1925. )

•

Otázky a úkoly:

1. Jak viděl Masaryk vztah mezi kapitalismem a světovou válkou? 2. Které důvody podle něho vedly v minulosti k válkám? 3. Byl nacionalismus jediným důvodem vzniku světové války? 4. Jak hodnotíte názor, že válku zapříčinily náboženské rozdíly? 5. Proč Masaryk označil válku v letech 1914-1918 jako „světovou"?

104

T. G. Masaryk o bolševismu Pobyt T. G. Masaryka v Rusku od května 1917 do března 1918 mu umožnil důvěrně poznat zdejší poměry po únorové revoluci a zvláště pak po bolševickém převratu v listopadu 1917.

Co do principu, nepokládám komunism za ideál sociální a socialistický, jestli se komunismem rozumí rovnost hospodářská a sociální naprostá. Normální stav společnosti politický a sociální nedá se uskutečnit bez silného individualismu, t. j. bez svobodné iniciativy jednotlivců, a to prakticky znamená takový režim, jenž umožňuje rozvoj rozmanitých individualit, fysicky i duchovně od přírody nadaných. Nestejná je situace každého individua ve společnosti, nestejné je jeho okolí společenské, jednotlivec nejlépe dovede užít svých vlastních sil a sil svého okolí podle vlastního uznání, rozhoduje-li o člověku člověk jiný a vede-li, je nebezpečí, že se všech sil vedeného náležitě a plně neužije. To vidět všude a vidět to politicky ve všech formách vlády, v nichž se vyvinul silnější centralism, a komunism je právě centralistický. Zejména centralism bolševický je velmi tuhý, je to režim abstraktní, dedukovaný z these a násilně prováděný, bolševism je absolutistická diktatura jednoho a jeho pomocníků, bolševism je neomylnický a inkvisitorský a právě proto nemá s vědou a filosofií vědeckou nic společného, věda, t a k jak demokracie, je bez svobody nemožná. Pokládám demokracii důsledně a správně prováděnou, demokracii nejen politickou, nýbrž i hospodářskou a sociální, za stav společnosti naší doby a dosti dlouhé budoucnosti přiměřený a žádoucí. Hospodářský a sociální režim kapitalistický je nedokonalý svou jednostranností, kapitalism sice umožňuje mnohým - ne všem! - individuální iniciativu, podnikavost a tvořivost, ale rozdělení vytvořených hodnot, jejich osvojení neřídí se produkční zdatností, nýbrž pravidly pro osvojování cizí práce a jejích výtěžků. Prakticky demokracie znamená nerovnost snesitelnou, nerovnost co nejmenší a stále se zmenšující... Roku 1917 nešlo Leninovi vlastně o uskutečnění zásad a ideálů komunismu na Rusi, nýbrž o užití Ruska k tomu, ty ideály uskutečnit nebo aspoň uspíšit v Evropě... To, co Lenin a jeho lidé prováděli, komunismem ani být nemohlo, leda komunistickými maličkostmi, jako systém to byl primitivní kapitalism (agrární) a primitivní socialism pod dozorem 105

primitivního státu, vznikajícího z anarchistických jednotek, vypadlých z caristického, také primitivního, centralismu. Ruský primitivism vůbec - masa negramotných sedláků, osamocených ve svých děrevňách, nedostatek komunikace, úpadek vojska a byrokracie prohranou válkou, zhroucení carismu cesaropapismu, bezradnost politických stran a stavů - to všechno umožnilo energickému samozvanci bolševický převrat v hlavních městech, vládu nepatrné, ale organisované menšině... Nesčíslné improvisace tvořily svou nesystematičností bolševický systém. Polovzdělání bolševické je horší než nevzdělání. Diktatura bolševická prýští z nekritického, docela nevědeckého neomylnictví, režim, který se bojí kritiky a uznání myslících lidí, je eo ipso /už tím, pozn. F. Č./ nemožný. Nedostatek kulturnosti, ten zvláštní primitivism, vidí se také v oficiálním přijímání všech nehorázností t. zv. moderního umění. Rusové a také bolševici jsou děti svého carismu, ten je staletími vychovával a vytvářel. Dovedli cara odstranit, ale neodstranili carism. Mají carskou uniformu, třebaže ji nosí na ruby, a Rus dovede nosit na ruby také boty... Bolševici málo znali - Rusko. Carism je nutil žít v zahraničí, a proto Rusku odvykli, neříkám, že poznali Západ lépe, neznali ani ten, žijíce ve svých kroužcích... Věříce, že sociální revoluce bude také na Západě, a dříve než v Rusku, věnovali se propagandě na Západě do té míry, že pozornost pro poměry v Rusku byla rozptylována... Bolševism ruský v žádném případě není totožný s komunismem, je to v nejlepším případě socialism a kapitalism státní. Opravdový trvalejší komunism podle posavadních zkušeností je možný jen na mravním a náboženském podkladě, je možný jen mezi přáteli, avšak do společnosti organisované přátelsky - na sympathii - máme všichni daleko. Komunistické pokusy se daří na začátku revolucí, za chvilkového nadšení, ale později, když se má nadšení osvědčit ve všedním životě, upadají a degenerují... Lenin se zmocnil Ruska, j a k se ho před ním zmocnili jiní samozvanci - samozvanectví je přece dlouhá kapitola ruské historie. Lenin využil agitačně únavy válečné, rozvalu armády a touhy po půdě, kterou všecky socialistické a liberální směry od osvobození sedláků 1862 /ve skutečnosti má být 1861, pozn. F. Č./ živili. Sedláci zabrali půdu, o komunismu nebylo u nich ani zdání, a sedláci - toť Rusko... 106

Jestliže Leninův režim nevytvořil komunism a jestliže měl a má velké vady a hříchy, není tím řečeno, že zlo nepřineslo Rusku a zvláště mase ruských mužíků i něco dobrého. Bolševism vznítil smysl pro svobodu, zejména vzrostlo vědomí vlastní moci v sedlácích... ustálilo se přesvědčení o nutnosti práce a pracovitosti... Proti tomu je veliké a podle mého mínění největší minus rozvrat mravní, úpadek školství, mravní a kulturní anarchie vůbec... Dodávám, že to, co tu říkám, platí především o prvé době bolševismu, v době následující a podnes se vyvíjí a zejména se snaží uskutečnit komunism. Ovšem na účet blahobytu. Pokud se týká politiky intervenční a celé politiky vůči Rusku, stojím stále na stanovisku neintervence, bolševism znamená vnitřní krisi Ruska - ta se nedá léčit vsahováním zvenčí... (Masaryk, T. G. Světová revoluce za války a ve válce 1914-1918. Praha: Orbis, 1925. )

•

Otázky a úkoly:

1. Které znaky bolševismu Masaryk nejvíce kritizoval? 2. Jak pohlížel na demokracii? 3. Co podle Masaryka umožnilo provést bolševickou revoluci? 4. Blíže vysvětlete Masarykovu představu o vnitřních vazbách a carismu. 5. Jak je Masarykem definován bolševismus? 6. Co přesto viděl pozitivního na počátečním stádiu bolševismu? 7. Proč stál Masaryk na pozicích neintervence v Rusku?

bolševismu

Prohlášení Českého komitétu zahraničního Koncem října 1915 založil v emigraci T. G. Masaryk Český komitét zahraniční jako první politický orgán zahraničního odboje; ten vydal 14. listopadu t. r. v Paříži veřejné prohlášení, v němž vysvětlil postavení českého a slovenského národa v habsburské monarchii a jednoznačně požadoval „zcela nezávislý československý stát". Pod dokumentem byli podepsáni J. Durich a T. G. Masaryk spolu s jedenácti představiteli zahraničních spolků v USA, Rusku, Anglii a Francii. V únoru 1916 byl komitét změněn na Čs. zahraniční výbor, pro nějž se vžil název Česká (později Československá) národní rada v čele s T. G. Masarykem.

Stavíme se na stranu bojujících slovanských národů a jejich spojenců bez ohledu na úspěch nebo neúspěch, proto, že hájí právo, 107

rozhodnutí o tom, na čí straně v osudném zápolení národů je právo, je zásadní otázkou politické mravnosti, které se dnes nemůže vyhnout už žádný čestný a opravdový politik, žádný uvědomělý národ. K našemu vystoupení nutí nás však také živý cit slovanské pospolitosti: vyslovujeme bratřím Srbům a Rusům a stejně bratřím Polákům, válkou t a k krutě postiženým, vřelé sympatie. Věříme v konečné vítězství Slovanů a spojenců a jsme přesvědčeni, že toto vítězství Slovanů a spojenců bude na prospěch celé Evropy a lidstva... Český národ svobodnou volbou krále z rodu Habsburského spojil se s Uhry a rakouskými Němci v soustátí rakouské, dynastie však postupnou centralisací a germanisací vytvářela jednotný stát absolutistický... Válka nynější protivy mezi národem českým a Rakousko-Uherským přiostřila... Národ český v nové době vždy hájil program rozhodně slovanský, také v této válce, která náš národ překvapila nepřipravený, j a k překvapila všecky národy mírumilovné, od samého počátku přes neslýchaný teror, potlačující každý projev opravdového smýšlení lidu, v českých zemích projevovány sympatie k Rusku a Srbsku a jejich spojencům; projevy austrofilské jsou vládou vynucovány. Dnes vůdčí politikové čeští úpí v žalářích, šibenice staly se oblíbenou podporou neschopné administrace, české pluky decimovány... Za takové situace český národ nemůže dále mlčet. Proto utvořil se zahraniční komitét české emigrace, aby cizinu o pravém stavu věci informoval a státním politikům a publicistice spojenců a neutrálních států tužby českého národa přednášel a český program hájil. Všecky české strany domáhaly se samostatnosti národa posud v rámci Rakousko-Uherska; průběh bratrovražedné války a bezohledného násilí Vídně nutí nás domáhat se samostatnosti bez ohledu na Rakousko-Uhersko. Usilujeme o samostatný československý stát. Český národ se přesvědčil, že se musí starat sám o sebe... Ztratili jsme důvěru v životnost Rakousko-Uherska, neuznáváme již jeho oprávněnost... slovo o nutnosti Rakousko-Uherska - a byl to jednu dobu sám Palacký - chtěli federativní soustátí rovnoprávných národů a zemí, avšak Rakousko-Uhersko dualistické stalo se potlačovatelem neněmeckých a nemaďarských národů, je překážkou 108

míru v Evropě a zvrhlo se v pouhý nástroj dobyvačnosti Německa na východ, bez vlastního positivního cíle, neschopno vytvořit organický státní celek rovnoprávných, svobodných a k u l t u r n ě pokračujících národů. Dnes už nikde není pochybnosti, že Rakousko-Uhersko použilo sarajevského atentátu neprávem proti Srbsku, Vídeň a Budapešť neštítily se proti Jihoslovanům užít falešných dokumentů... K falši pojí se teď proti národům neněmeckým a nemaďarským mstivost a ukrutnost přímo barbarská... Rakousko-Uhersko a Německo bojují se svým tureckým a bulharským spojencem pro věc špatnou a ztracenou. V Paříži, dne 14. listopadu 1915

Podpisy

(Čapka, F. Dokumenty a materiály ke studiu dějin Československa v letech 1848-1918. Brno: Masarykova univerzita, 1993. )

•

Otázky a úkoly:

1. Čím bylo zdůvodňováno vydání tohoto Prohlášení? 2. Na kterou válčící stranu se připojil Český komitét zahraniční? Která idea přitom převažovala? 3. Jak je v Prohlášení zdůvodněn požadavek samostatného československého státu? 4. Přibližte hodnocení dualistického Rakousko-Uherska v tomto dokumentu.

Zpráva o bitvě u Zborova V oblasti městečka Zborova (severozápadně od ukrajinské Tarnopole) svedla 2. července 1917 brigáda československých legií bitvu s rakouskými jednotkami. Na zhruba 6, 5 km širokém úseku fronty bojovalo (v rámci ruské ofenzivy) zhruba tři a půl tisíce legionářů, z nichž jich asi 200 padlo a 800 bylo zraněno. Bylo to první samostatné bojové vystoupení československého vojska; tato bitva se později stala základním kamenem bojových tradic československé armády.

Zpráva ruskému generálnímu štábu Západní fronta: Směrem na Zločov trvá naše ofensiva účinně dále. Dne 2. července ke 3. hodině odpolední zmocnil se po rozhořčeném a tvrdošíjném boji zarajský pluk vesnice Presovců. Udatná vojska 4. finské divise jakož i československá brigáda zmocnila se mohutně opevněných nepřátelských postavení na pahorcích 109

západně a jihozápadně od vesnice Zborova a opevněné vesnice Korchilova, když prorazili nepřátelskými střeleckými zákopy. Nepřítel ustoupil na řeku Malou Strypu. Finská divise zajala 1560 vojáků a důstojníků, ukořistila 4 zákopová děla, 9 strojních pušek a 1 minový prak. Československá brigáda zajala 62 důstojníků a 3150 vojáků, ukořistila 15 děl a mnoho strojních pušek, které z valné části byly namířeny proti nepříteli. (Doskočil, K. Listy a listiny z dějin československých (869-1938). Praha: Státní nakladatelství, 1938. )

•

Otázky a úkoly:

1. Najděte na mapě městečko Zborov. 2. Pokuste se zjistit, jak se ocitla finská vojenská jednotka na straně ruských vojsk.

Tříkrálová deklarace Shromáždění tzv. generálního sněmu (českých poslanců na říšské radě a zemských sněmů České koruny) v Obecním domě v Praze přijalo 6. ledna 1918 tzv. tříkrálovou deklaraci, zdůrazňující požadavek sebeurčení národů a spojení českých zemí se Slovenskem.

... My čeští poslanci rakouské rady říšské,... a současně i my čeští poslanci rozpuštěného a dosud neobnoveného sněmu Království českého, jakož i po celou dobu války nesvolávaného sněmu Markrabství moravského a vévodství slezského jsme jako zvolení zástupcové národa českého povinni určitě a jasně za lid český a za porobenou a politicky umlčenou větev slovenskou v Uhrách vyznačiti svoje stanovisko k nové úpravě poměrů mezinárodních... Trpce žalujeme, že národ náš byl zbaven své samostatnosti státoprávní i svého práva sebeurčení, umělými řády volebními vydán nadto panství německé menšiny a německé centralistické byrokracie. Slovenská větev naše stala se pak obětí brutálností maďarské a neslýchaného násilnictví ve státě, jenž přese všechny zdánlivě konstituční formy zůstává nejtemnějším koutem Evropy... Národ n á š touží se všemi demokraciemi světa po míru všeobecném a trvalém. Jest si však plně vědom pravdy, že trvalým může se státi jenom mír takový, jenž odstraní staré křivdy, brutální 110

moc, převahy zbraní, jakož i nadpráví států a národů nad národy druhými - mír takový, jenž zabezpečí samostatný rozvoj národům velkým i malým a osvobodí zejména ony národy, které sténají dosud pod cizí nadvládou. Proto také toto právo na svobodný život národní a sebeurčení národů, ať malých či velkých a jakékoli příslušnosti státní, musí býti základem příštího práva mezinárodního, zárukou míru a přátelského soužití národů i velkým statkem ideálním, který si lidstvo vyrve z hrůz světové války. My poslancové národa českého prohlašujeme, že mír, který by národu našemu nepřinesl spravedlnosti a svobody, nemohl by býti pro něho mírem, nýbrž jen počátkem nového mohutného a důsledného zápasu za státní samostatnost, v němž by národ náš napjal veškeré své síly hmotné a mravní až do krajnosti a v tomto bezohledném boji neustal až do šťastného konce. Národ náš se hlásí o tuto svou samostatnost, jsa všecek prodchnut vřelou touhou, aby ve svobodné soutěži s jinými národy svobodnými a ve svém státě svrchovaném, plnoprávném, demokratickém, sociálně spravedlivém i na rovnosti všeho svého občanstva vybudovaném a v hranicích historických sídel svých a své větve slovenské přispěti mohl k novému velkému rozvoji lidstva založenému na volnosti a bratrství. (Dokumenty moderní doby. Praha: Svoboda,

•

1978. )

Otázky a úkoly:

1. Co vše měl (podle mínění českých poslanců) zabezpečit nastolený mír? 2. Jak si představujete uplatnění zásady sebeurčení národů? 3. Jakou podobu měl mít budoucí československý stát?

Pittsburská dohoda Představitelé českých a slovenských krajanských spolků ve Spojených státech amerických podepsali s T. G. Masarykem 30. května 1918 v Pittsburghu dohodu, která schvalovala spojení Čechů a Slováků v samostatném státě.

Predstavitelia slovenských a českých organizacií ve Spoj. Štátoch, Slovenskej Ligy, Českého Národního Sdruženia, a Svazu Českých Katolíkov, porokovali za přítomnosti předsedu Česko-Slovenskej Národnej Rady prof. Masaryka, o česko-slovenskej 111

otázke a o našich posavádnych programových prejavoch a uzniesli sa následovne: Schvalujeme politický program usilujúci sa o spojenie Čechov a Slovákov v samostatnom štáte z Českých Zemí a Slovenska. Slovensko bude mať svoju vlastnú administrativu, svoj snem a svoje súdy. Slovenčina bude úradným jazykom v škole, v úřade a vo verejnom živote vóbec. Česko-slovenský štát bude republikou, jeho Konštitucia bude demokratická. Organisácia spolupráce Čechov, a Slovákov ve Spoj. Štátoch bude podia potřeby a meniacej sa situácie, pri společnom dorozumění, prehl'bená a upravená. Podrobné ustanovenia o zariadení česko-slovenského štátu ponechávajú sa osvobodeným Čechom a Slovákom a ich právoplatným predstavitelom. (Dokumenty k dějinám CSRI. Praha: SPN, 1968. )

•

Otázky a úkoly:

1. Vyjmenujte signatáře uzavřené dohody. 2. Co se v dohodě slibovalo Slovákům? 3. Jakou podobu měl mít budoucí československý stát?

Washingtonská deklarace V Paříži bylo 18. října 1918 publikováno Prohlášení o nezávislosti československého národa (tzv. Washingtonská deklarace) - základní dokument československého zahraničního odboje, sepsaný T. G. Masarykem ve Washingtonu; pod textem deklarace byly připojeny i podpisy E. Beneše a M. R. Štefánika.

V tomto vážném okamžiku, kdy Hohenzollernové nabízejí mír, aby zastavili vítězný postup spojeneckých armád a zabránili rozdělení Rakousko-Uherska a Turecka, a kdy Habsburkové slibují federalisaci říše a autonomii nespokojeným národům, podrobeným jejich vládě, my Československá národní rada, uznaná vládami Spojenců a vládou americkou za prozatímní vládu Československého státu a národa, v úplné shodě s prohlášením českých poslanců, učiněným v Praze dne 6. ledna 1918, a vědomi sobě toho, že federalizace a tím více autonomie neznamenají ničeho 112

pod habsburskou dynastií, činíme tímto a vydáváme toto naše prohlášení Nezávislosti: ... Požadujeme pro Čechy právo k opětnému spojení s jejich slovenskými bratry na Slovensku... Nemůžeme a nechceme nadále žiti pod přímou ani nepřímou vládou těch, kdo znásilnili Belgii, Francii a Srbsko, chtěli býti vrahy Ruska a R u m u n s k a . . . Nechceme zůstati součástí státu, jenž nemá oprávnění na existenci... Habsburská dynastie, zatížená obrovským dědictvím chyb a zločinů, jest neustálým nebezpečenstvím pro mír světa, a my považujeme za svou povinnost vůči lidstvu a civilizaci přispěti k pádu a zničení jejímu. Odmítáme svatokrádežné tvrzení, že moc habsburské a hohenzollerské dynastie jest božského původu, odpíráme uznati božská práva králů. Náš národ zvolil si Habsburky na t r ů n český ze svobodné vůle a týmž právem je sesazuje. Prohlašujeme tímto habsburskou dynastii za nehodno vésti náš národ a popíráme všecky její nároky na vládu v Československé zemi, která - to zde prohlašujeme - bude od nynějška svobodným a nezávislým lidem a národem. Přijímáme a přidržíme se ideálů moderní demokracie, ježto ony byly ideály našeho národa po staletí. Přijímáme americké zásady, jež byly stanoveny presidentem Wilsonem. Zásady o osvobozeném lidstvu, skutečné rovnosti národů a vládách, odvozujících veškerou svou spravedlivou moc od souhlasu ovládaných. My, národ Komenského, nemůžeme než přijmout tyto principy, vyjádřené v americkém prohlášení nezávislosti v principech Lincolnových a v prohlášení práv lidských a občanských... Československý stát má býti republikou. V ustavičné snaze o pokrok zaručí úplnou svobodu svědomí, náboženství a vědy, literatury a umění, tisku a práva shromažďovacího a petičního. Církev má býti oddělena od státu. Naše demokracie bude spočívati na všeobecném právu hlasovacím. Ženy budou postaveny na roveň mužům sociálně, politicky a kulturně. Práva menšiny budou chráněna poměrným zastoupením, národnostní menšiny budou požívati rovných práv. Vláda bude mít formu parlamentní a bude uznávati zásady iniciativy a referenda. Stálé vojsko bude nahrazeno milicí. Československý národ provede dalekosáhlé sociální a hospodářské reformy. Velkostatky budou vyvlastněny pro domácí kolonisaci, šlechtické výsady budou zrušeny... 113

Ve své zahraniční politice přijme československý národ svůj plný díl odpovědnosti za reorganisaci východní Evropy. Přijímá plně demokratický a sociální princip národnostní... Naše ústava postará se o zdatnou, rozumnou a spravedlivou vládu, která vyloučí jakékoli zvláštní výsady a znemožní třídní zákonodárství. Demokracie porazila theokratickou autokracii. Militarism je překonán, demokracie zvítězila... (Studijní materiály k českým a slovenským dějinám V (1914-1918). Praha: Vysoká škola politická UVKSC, 1968. )

•

Otázky a úkoly:

1. 2. 3. 4.

Co vše deklarace vyhlašovala? Která z těchto zásad vás nejvíce zaujala? Jaké bylo dosud postavení žen ve společnosti? Co měla představovat odluka státu od církve? Objasněte pojem „domácí kolonizace".

Zákon o zřízení samostatného československého státu V podvečer 28. října 1918 se v Praze sešel Národní výbor, jakožto nejvyšší domácí autorita nového státu, a vydal první zákon, jímž se vyhlašoval československý stát; často bývá označován jako tzv. recepční zákon.

Samostatný stát československý vstoupil v život. Aby zachována byla souvislost dosavadního právního řádu se stavem novým, aby nenastaly zmatky a upraven byl nerušený přechod k novému státnímu životu, nařizuje Národní výbor jménem československého národa a jako vykonavatel svrchovanosti toto: ČI. 1 Státní formu československého státu určí Národní shromáždění ve srozumění s Československou Národní radou v Paříži. Orgánem jednomyslné vůle národa a také vykonavatelem státní svrchovanosti je Národní výbor. ČI. 2 Veškeré dosavadní zemské a říšské zákony a nařízení zůstávají prozatím v platnosti. 114

ČI. 3 Všechny úřady samosprávné, státní a župní, ústavy státní, zemské, okresní a zejména obecní jsou podřízeny Národnímu výboru a prozatím úřadují a jednají dle dosavadních platných zákonů a nařízení. ČI. 4 Zákon tento nabývá účinnosti dnešním dnem. ČI. 5 Národnímu výboru se ukládá, aby tento zákon provedl. JUDr. AI. Rašín v. r., Ant. Švehla v. r., JUDr. Fr. Soukup v. r., J i ř í Stříbrný v. r., Dr. Vávro Šrobár v. r. (Dokumenty z dějin státu a práva na území ČSSR do roku 1938. Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1984. )

•

Otázky a úkoly:

1. Objasněte postavení Národního výboru při vzniku samostatného čs. státu. 2. Co představovala Československá Národní rada v Paříži? 3. Proč byla potvrzena prozatímní platnost dosavadních říšských i zemských zákonů? 4. Jak někdy nazýváme pět politiků, kteří za Národní výbor podepsali tento zákon?

Provolání Národního výboru Téhož dne, tj. 28. října 1918, bylo rovněž Národním výborem v Praze vydáno manifestační provolání o vzniku samostatného Československa. Autorem textů obou těchto dokumentů byl Alois Rašín.

Lide československý! Tvůj odvěký sen se stal skutkem. Stát československý vstoupil dnešního dne v řadu samostatných kulturních států světa. Národní výbor, nadaný důvěrou veškerého lidu československého, přijal jako jediný oprávněný a odpovědný činitel do svých rukou správu Tvého státu. Lide československý, vše, co podnikáš, podnikáš od tohoto okamžiku jako nový, svobodný člen velké rodiny samostatných svobodných národů.

Novými činy v těchto chvílích zahajují se nové a bohdá slavné dějiny Tvoje. Nezklameš očekávání celého kulturního světa, který se žehnáním na rtech vzpomíná Tvých slavných dějin, jež vyvrcholily v nesmírné výkony československých legií na západním bojišti, ve Vlaších a na Sibiři. Celý svět sleduje Tvoje kroky do nového života. Tvůj vstup do země zaslíbené. Zachovej štít čistý, jako jej zachovalo Tvé národní vojsko: Československé legie! Nezapomínej národní kázně! Buď si stále vědom, že jsi občanem nového státu nejen se všemi právy, nýbrž i povinnostmi! Na začátku velikého díla ukládá Ti Národní výbor, ode dneška Tvá vláda, aby Tvé chování a Tvá radost byly důstojny veliké chvíle nynější! Naši osvoboditelé Masaryk a Wilson nesmějí býti zklamáni ve svém přesvědčení, že dobyli svobody lidu, který dovede sám sobě vládnouti. Ani jediným rušivým činem nesmějí býti zkaleny nynější veliké okamžiky, ani jediný z Vás nesmí se dopustiti ničeho, co by mohlo vrhnouti stín na čisté jméno národa. Každý z Vás musí bezvýhradně šetřiti všeho, co jinému je svato. Svobody osobní i majetku soukromého nesmí býti dotčeno. Podrobte se bezvýhradně rozkazům Národního výboru! V Praze dne 28. října 1918 Za Národní výbor československý: Antonín Švehla v. r., Dr. Fr. Soukup v. r., JUDr. AI. Rašín v. r., J i ř í Stříbrný v. r., Dr. Vávro Šrobár v. r. (Galandauer, J.

•

Vznik Československé republiky 1918. Praha: Naše vojsko, 1988. )

Otázky a úkoly:

1. Jak jsou v provolání hodnoceny legie? 2. Proč se dostalo Masarykovi a Wilsonovi označení „osvoboditelé"? 3. K čemu jsou vyzýváni občané?

Martinská deklarace V tradičním slovenském národním centru v Turčianskom Svátom Martině došlo 30. října 1918 na shromáždění zhruba dvou set slovenských politických představitelů k přijetí Deklarácie slovenského národa; současně zde byla ustavena

116

Slovenská národní rada. Deklarace se přihlásila k ideji československé jednoty a oficiálně rušila spojení Slováků s Uherskem, čímž se stala státoprávním aktem přispívajícím ke vzniku Československa.

Zastupitelia všetkých slovenských politických stran, zhromaždení dňa 30. októbra 1918 v Turč. Sv. Martine a organizovaní v Národnú radu slovenskej vetve jednotného česko-slovenského národa, trvajú na zásadě samourčovacieho práva národov, prijatej celým svetom. Národná rada vyhlašuje, že v mene česko-slovenského národa, bývajúceho v hraniciach Uhorska, je jedine ona oprávnena hovoriť a konať... Národná rada česko-slovenského národa v Uhorsku obydleného osvědčuje: 1. Slovenský národ je čiastka i rečove i kultúrno-historicky jednotného česko-slovenského národa... 2. Pre tento česko-slovenský národ žiadame i my neobmezené samourčovacie právo na základe úplnej neodvislosti. Na základe tejto zásady prejavujeme svoj súhlas s tým novoutvoreným medzinárodným právnym položením, ktoré dňa 18. októbra 1918 formuloval prezident Wilson... 3. Žiadame okamžité uzavretie pokoja, a sice na všeludských křesťanských zásadách, aby pokoj bol taký, že by medzinárodnoprávnými zárukami znemožňoval dalšiu vojnu a ďalšie zbrojenie... (Dokumenty z dějin státu a práva na území Č S S R do roku 1938. Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1984. )

•

Otázky a úkoly:

1. Co měla vyjadřovat formulace o „jednotném česko-slovenském národě"? 2. Co víte o česko-slovenských vztazích do roku 1918?

117

Meziválečné období

Příkaz Národního výboru V prvních dnech po vyhlášení československé samostatnosti (28. října 1918) plnil funkci parlamentu a vlády Národní výbor. Jeho prvotním zájmem bylo uklidnit chaotické poměry a rozbouřenou náladu české veřejnosti. Zejména bylo třeba pacifikovat studenty. V prvních popřevratových dnech vykonávali strážní službu, svolávali schůze a horovali proti byrokracii, přičemž v opojení svobody pod pojem byrokratičnost zahrnovali také mnoho věcí, bez nichž by škola nebyla školou, ale debatním klubem. Pod dojmem vzniklé situace vydal Národní výbor 8. listopadu 1918 příkaz k zavedení klidu.

Národní výbor vyzývá obyvatelstvo, aby sňalo prapory s budov a zanechalo všech dalších pouličních projevů. Česká samostatnost byla oslavena dostatečně, nyní je na čase, aby veškeré obyvatelstvo vrátilo se k pravidelné práci a zavedlo opět úplný klid. Zvláště na mládeži je, aby se věnovala zase výlučně škole. Pouliční demonstrace jakéhokoliv druhu ohrozily by pravidelný chod práce a nezbytný pořádek a byly by proto nebezpečné. Dosti zpěvu a praporů, osud našeho státu záleží nyní na práci, jen na práci. Do práce tedy! (Peroutka, F. Budování státu I. Praha: Lidové noviny, 1991. )

•

Otázky a úkoly:

1. 2.

Jak posuzujete stanovisko Národního výboru? Byla výzva k obnovení běžného pracovního rytmu

118

opodstatněná?

Z Paktu o Společnosti národů Pakt o Společnosti národů byl 28. dubna 1919 schválen na Pařížské mírové konferenci a vtělen do návrhu mírové smlouvy s Německem. Zakládajícími členy se stali dohodoví signatáři mírových smluv (29, včetně ČSR), dále pak neutrální státy (13) a také poražené státy. Členských států bylo celkem 54, nepatřily mezi ně USA, Japonsko (jen do r. 1933), krátce bylo členem Německo, Itálie a SSSR.

ČI. 8

1. Členové Společnosti uznávají, že zachování míru vyžaduje omezení státního zbrojení na nejmenší míru, jež stačí k bezpečnosti státu a k provedení mezinárodních závazků uložených společným postupem. 6. Členové Společnosti se zavazují, že si vzájemně budou oznamovati způsobem nejupřímnějším a nejúplnějším všechny údaje o míře a rozvrhu svého zbrojení, o svých programech vojenských, námořních a leteckých a o poměrech v odvětvích svého průmyslu, jichž lze užiti k účelům válečným. ČI. 10

Členové Společnosti se zavazují, že budou šetřiti a hájiti nynější územní celistvost a politické nezávislosti všech členů Společnosti proti každému vnějšímu útoku. Při útoku, hrozbě neb nebezpečí útoku navrhne Rada prostředky, jak zabezpečiti provedení tohoto závazku. ČI. 11

1. Prohlašuje se výslovně, že každá válka nebo hrozba válkou, ať přímo postihuje či se nepřímo dotýká některého člena Společnosti, dotýká se zájmů celé Společnosti, jejíž povinností jest, aby učinila opatření vhodná k tomu, aby se mír mezi národy účinně uchránil... ČI. 12

1. Členové Společnosti jsou zajedno v tom, že vyskytne-li se mezi nimi spor, který by mohl vésti k roztržce, předloží věc buď řízení rozhodčímu nebo soudnímu nebo Radě k přezkoumání. Jsou dále zajedno v tom, že se v žádném případě neuchýlí k válce dříve, než uplynou tři měsíce od nálezu rozhodčích neb soudu neb zprávy Rady... ČI. 16

1. Uchýlí-li se některý člen Společnosti k válce, nedbaje závazků, které na sebe vzal... má se ipso facto /tím samým, už tím, 119

pozn. F. Č./ za to, jako by se dopustil válečného činu proti všem ostatním členům Společnosti. Tito členové se zavazují, že s ním přeruší ihned všechny vztahy obchodní nebo finanční, že zakáží všechny vztahy mezi svými příslušníky a příslušníky státu, který porušil P a k t . . . 4. Člen, který se dopustí porušení některého závazku vyplývajícího z tohoto paktu, může být vyloučen ze Společnosti usnesením všech ostatních členů, kteří jsou zastoupeni v Radě... (Hobza, A. Dokumenty ke studiu mezinárodního práva. Praha: Antonín Hobza, 1931. )

•

Otázky a úkoly:

1. Definujte uspořádání vztahů mezi členskými státy Společnosti národů. 2. Vysvětlete fungování principu kolektivní bezpečnosti. 3. Jak měly být řešeny případné spory mezi členy Společnosti národů? 4. Kdy se mohlo přistoupit k vyloučení členského státu?

Versailleská mírová smlouva s Německem Po skončení 1. světové války se nově vzniklé Československo zúčastnilo jednání mírové konference vítězných států Dohody s poraženými státy (Německem, Rakouskem, Maďarskem, Bulharskem a Tureckem), aby si zajistilo své mezinárodně právní zajištění včetně uznání hranic nového státu. Toto jednání, započaté 18. ledna 1919 v Paříži, vyvrcholilo sérií mírových smluv; první z nich - ve Versailles s Německem z 28. června 1919 - podepsalo i Československo. Hranice ČSR s Německem byly stanoveny na základě hranic zemí Koruny české (tedy historického faktu), tzn. včetně začlenění zhruba třímilionové německé menšiny do československého státu. Tato smlouva byla pro československý stát mimořádně důležitá.

Část III POLITICKÉ KLAUSULE EVROPSKÉ

(Oddíl VII) Stát československý

ČI. 81 Německo uznává, j a k to již byly učinily mocnosti spojené a sdružené, úplnou nezávislost státu československého, zahrnujícího i autonomní území Rusínů na jih od Karpat. Prohlašuje, že uznává hranice tohoto státu tak, j a k budou určeny Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými a ostatními zúčastněnými státy. 120

ČI. 82 Hranice mezi Německem a státem československým bude určena starou hranicí mezi Rakousko-Uherskem a říší Německou tak, jak byla dne 3. srpna 1914. ČI. 83 Německo se vzdává ve prospěch státu československého všech práv a právních titulů na část území slezského takto vymezenou:... Německo prohlašuje již nyní, že se zříká ve prospěch státu československého všech práv a právních nároků na část kraje hlubčického... ČI. 84 Státního občanství československého nabudou ipso facto, ztrácejíce státní občanství německé, příslušníci němečtí, usazení na některém z území, jež jsou uznána za součásti československého státu. ČI. 85 Do dvou let od doby, kdy tato smlouva nabude působnosti, budou příslušníci němečtí starší 18 let a kteří jsou usazeni na některém z území uznaných za součást československého státu, míti volnost optovat pro státní občanství německé. Čechoslováci, příslušníci němečtí, usazení v Německu, budou míti rovněž volnost optovati pro státní občanství československé... Bude jim volno podržeti nemovité statky, které mají na území druhého státu, v němž měly bydliště před svou opcí. Budou směti odnésti svůj majetek movitý jakéhokoli druhu. Nebude na ně uvalen z tohoto důvodu žádný poplatek, ani z vývozu, ani z dovozu. V téže lhůtě Čechoslováci, příslušníci němečtí prodlévající v cizině, budou míti - neodporuje-li tomu cizí zákon a nenabyl-li cizího státního občanství - právo nabýti státního občanství československého, ztrácejíce občanství německé, jestliže splní podmínky předpisů, vydaných státem československým. ČI. 86 Stát československý tím, že svoluje k jejich zařazení do smlouvy s Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými, přijímá ustanovení, která tyto mocnosti budou pokládati za nutná k ochraně zájmů těch obyvatelů v Československu, kteří se od většiny obyvatelstva liší rasou, jazykem neb náboženstvím... (Veselý, Z. Dějiny českého státu v dokumentech. Praha: Victoria Publishing, 1994. )

121

•

Otázky a úkoly:

1. Najděte na mapě nově vzniklého Československa tzv. autonomní území Rusínů, českou část Slezska a hlubčický kraj. 2. Ukažte si hranice Československa s Německem. Pokuste se zjistit délku těchto hranic. 3. Co představuje pojem „státní občanství", co „právo optovat pro státní občanství"?

Saint-germainská mírová smlouva s Rakouskem Podpisem mírové smlouvy v Saint-Germain (10. září 1919) uznalo Rakousko nezávislost a územní nedotknutelnost ČSR. V rámci menších územních úprav byla Československu postoupena území Vitorazska a Valticka. Smlouva zakazovala spojení Rakouska s Německem a znamenala konec pokusů německých politiků z českých zemí připojit Sudety k Rakousku.

Část III POLITICKÉ KLAUSULE EVROPSKÉ

(Oddíl III) Stát československý ČI. 53 Rakousko uznává, j a k to již byly učinily mocnosti spojené a sdružené, úplnou nezávislost státu československého, zahrnujícího i autonomní území Rusínů na jih od Karpat. ČI. 54 Rakousko se vzdává, pokud se jeho týče, ve prospěch státu československého všech práv a právních titulů na území bývalého mocnářství rakousko-uherského, která leží za hranicemi Rakousk a , . . . a která jsou uznána podle této smlouvy za části československého s t á t u . . . ČI. 56 Stát československý se zavazuje nebudovati žádných vojenských zařízení na části svého území, která leží na pravém břehu Dunaje a na jih od Bratislavy. ČI. 57 Stát československý tím, že svoluje k jejich zařazení do smlouvy s Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými, přijímá ustanovení, která tyto mocnosti budou pokládati za nutná k ochraně 122

z á j m ů t ě c h o b y v a t e l ů v Č e s k o s l o v e n s k u , k t e ř í s e o d v ě t š i n y obyv a t e l s t v a liší r a s o u , j a z y k e m n e b n á b o ž e n s t v í m . . . (Veselý, Z. Dějiny českého státu v dokumentech. Praha: Victoria Publishing, 1994. ) • 1. 2. 3.

Otázky a úkoly: Najděte na mapě území Vitorazska a Valticko. Jak byl ve smlouvě vyjádřen rozchod československého státu s rakousko-uherskou monarchií? Zjistěte, na koho se vztahoval článek 57 (ochrana obyvatel v Československu, kteří „se od většiny obyvatelstva liší rasou, jazykem neb náboženstvím").

Trianonská mírová smlouva s Maďarskem Mírová smlouva s Maďarskem ze 4. června 1920 (podepsaná ve francouzském Trianonu) znamenala (podobně jako smlouva s Rakouskem) uznání rozpadu Rakousko-Uherska a v tomto rámci potvrzení existence a nezávislosti Československa jako jednoho z nástupnických států bývalé habsburské monarchie. Vedle dílčích problémů se stanovením severní hranice Slovenska s Polskem (v oblasti Oravy a Spiše) patřilo k nejožehavějším otázkám vymezení jižní hranice mezi Slovenskem a Maďarskem, poněvadž Slovensko bylo po staletí součástí uherského státu, a tudíž zde neexistovaly pevně stanovené (historické) hranice. Nakonec byla přijata zásada strategicko-přírodní hranice (převážně řeka Dunaj), což však značně komplikovalo národnostní otázku (připojení maďarských obcí a měst se zhruba 700 tisíci Maďary). Část III POLITICKÉ KLAUSULE EVROPSKÉ

(Oddíl IV) Stát

československý

ČI. 4 8 M a ď a r s k o u z n á v á , j a k to již byly učinily mocnosti spojené a s d r u žené, úplnou nezávislost s t á t u československého, z a h r n u j í c í h o i autonomní území Rusínů na jih od Karpat. ČI. 4 9 M a ď a r s k o se vzdává, p o k u d se jeho týče, ve p r o s p ě c h s t á t u československého všech práv a právních titulů na území bývalého mocnářs t v í r a k o u s k o - u h e r s k é h o , k t e r á leží z a h r a n i c e m i M a ď a r s k a . . . , a k t e rá jsou u z n á n a za část státu československého touto smlouvou nebo jinými s m l o u v a m i u z a v ř e n ý m i pro u s p o ř á d á n í věcí doby přítomné.

123

ČI. 51 Stát československý se zavazuje nebudovati žádných vojenských zařízení na části svého území, která leží na pravém břehu Dunaje na jih od Bratislavy. (Veselý, Z. Dějiny českého státu v dokumentech. Praha: Victoria Publishing, 1994. )

•

Otázky a úkoly:

Najděte na mapě prvorepublikového Československa hranici mezi Slovenskem a Podkarpatskou Rusí („území Rusínů na jih od Karpat").

Smlouvy malodohodové Už v letech války (za pobytu v USA) vytvořil T. G. Masaryk plán na zřízení Středoevropské unie, která měla fungovat jako hráz proti pangermanismu. Tato idea se neuskutečnila v zamýšlené podobě, nýbrž v rozsahu mnohem skromnějším. Pod francouzskou patronací vzniklo meziválečné spojenectví ČSR, Rumunska a Jugoslávie (Království Srbů, Chorvatů a Slovinců). Smyslem malodohodové spolupráce bylo udržení nového versailleského uspořádání ve střední Evropě, zejména zabránění rekonstrukce Rakousko-Uherska. Iniciativy při tvorbě spolku se chopil čs. ministr zahraničí dr. E. Beneš. Z jeho iniciativy byly uzavřeny dvoustranné smlouvy ČSR s Jugoslávií a s Rumunskem, završené smlouvou rumunsko-jugoslávskou (ze 7. 6 1921). Po uzavření spojenecké smlouvy s Jugoslávií a jednáních v Bukurešti vystoupil E. Beneš v září 1920 před zahraničním výborem Národního shromáždění s obhajobou svého diplomatického úsilí vytvořit středoevropský obranný spolek.

Národy nemohou dlouho žít ve stavu nejistoty, obyvatelstvu musí se dát sebedůvěra, po dlouhé době ničení musíme rekonstruovat s těmi, kdo mají stejná přání a cíle, nejde jen o politickou, nýbrž i o hospodářskou dohodu; ústředním bodem jednání bylo zabezpečit se proti překvapení ze strany Maďarska; Maďarsko ve své sociální stavbě a ve svých politických názorech prodělalo nejmenší změnu ze všech; vládne tam stejná politická oligarchie jako před válkou, není tu nové maďarské generace, která by přijala demokratické názory a jednala k sousedům loajálně; Maďarsko má romantické názory o možnosti zvrácení dnešního stavu, nereálné koncepce, neseriózní nabídky na různé strany, nabídky, které nejsou více než bluf; musí se ukázat, že Maďarsko musí změnit své koncepce. Dalším důvodem pro vznik Malé dohody je odpor proti rekonstrukci Rakousko-Uherska a proti plánu dunajské konfederace nebo celní jednoty bývalých rakousko-uherských zemí... 124

Evropský stav ještě dlouho bude určován politickými bloky, na východě dlouho bude vládnout anarchie, přesto, pokud se nás týká, musíme mít stav definitivní; Malá dohoda má uchránit střední Evropu od rozvratu; reprezentuje 45 milionů lidí. Chceme přátelský poměr k Rakousku, aby jeho hospodářská existence byla zajištěna a aby neusilovalo o spojení s Německem. Smlouva s Jugoslávií je obranná a veřejná, neboť jsme ji oznámili Společnosti národů. Definitivním naším cílem je vybudovat „celou politickou soustavu přátelství ve střední Evropě". (Peroutka, F. Budování státu III. Praha: Lidové noviny, 1991. ) SPOJENECKÁ ÚMLUVA MEZI REPUBLIKOU ČESKOSLOVENSKOU A KRÁLOVSTVÍM S R B Ů , CHORVATŮ A SLOVINCŮ

Pevně rozhodnuti udržeti mír, získaný za cenu tolika obětí a zamýšlený paktem o Společnosti národů, jakožto i řád, založený smlouvou uzavřenou v Trianonu dne 4. června 1920 mezi mocnostmi spojenými a sdruženými se strany jedné a Maďarskem se strany druhé, dohodli se president Republiky československé a Jeho Veličenstvo král Srbů, Chorvatů a Slovinců uzavříti obrannou úmluvu... ČI. 1 V případě vyvolaného útoku ze strany Maďarska proti jedné z vysokých smluvních stran, zavazuje se strana d r u h á přispěti k obraně strany napadené způsobem stanoveným úpravou zamýšlenou v článku druhém této úmluvy... ČI. 3 Žádná z vysokých smluvních stran nebude moci uzavříti spolek s třetí mocností bez předchozího dotazu u strany druhé. ČI. 5 Tato úmluva bude oznámena Společnosti národů (Pakt o Společnosti národů)... Dáno dvojmo v Bělehradě čtrnáctého srpna 1920 Pečeti a podpisy ÚMLUVA O OBRANNÉM SPOLKU MEZI REPUBLIKOU ČESKOSLOVENSKOU A KRÁLOVSTVÍM RUMUNSKÝM

Pevně rozhodnuti udržeti mír, získaný za cenu tolika obětí a zamýšlený Paktem o Společnosti národů, jakož i řád založený smlouvou uzavřenou v Trianonu 4. června 1920 mezi mocnostmi 125

spojenými a sdruženými se strany jedné a Maďarskem se strany druhé, dohodli se president Republiky československé a Jeho Veličenstvo král rumunský uzavříti obrannou úmluvu... ČI. 1 V případě vyvolaného útoku ze strany Maďarska proti jedné z vysokých smluvních stran, zavazuje se strana d r u h á přispěti k obraně strany napadené způsobem stanoveným úpravou zamýšlenou v článku druhém této úmluvy. ČI. 3 Žádná z vysokých smluvních stran nebude moci uzavříti spolek s třetí mocností bez předchozího dotazu u strany druhé. ČI. 4 Aby souhlasně postupovaly ve svých mírových snahách, zavazují se obě vlády, že se dohodnou o otázkách zahraniční politiky, vztahujících se k jejich stykům s Maďarskem. ČI. 6 Tato úmluva bude oznámena Společnosti národů (Pakt o Společnosti národů)... Dáno dvojmo v Bukurešti dne 23. dubna 1921 Pečeti a podpisy (Dokumenty k dějinám ČSRI. Praha: SPN, 1968. )

•

Otázky a úkoly:

1. Co bylo hlavním důvodem vzniku Malé dohody? 2. Jakým způsobem byla ve smlouvách řešena otázka vzájemné pomoci smluvních států? 3. Proč byla se smlouvami seznámena Společnost národů?

Ústava Československé republiky Základním zákonem čs. státu a jeho právního demokratického parlamentárního systému se stala ústava z 29. února 1920. Tvůrci ústavy vycházeli z četných předloh cizích ústav (z americké, francouzské, švýcarské a také rakouské z roku 1867). Čs. ústava patřila mezi tzv. tuhé ústavy, k její změně bylo třeba třípětinové většiny Národního shromáždění. S částečnými úpravami platila až do zavedení Ústavy 9. května v roce 1948.

126

Hlava první VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ

§ 1 (1) Lid je jediný zdroj veškeré s t á t n í moci v republice Československé. (2) Ústavní listina určuje, kterými orgány svrchovaný lid si dává zákony, uvádí je ve skutek a nalézá právo. Ona také vytyčuje meze, jichž tyto orgány nesmějí překročit, aby se nedotkly ústavně zaručených svobod občanských.

§2 Stát Československý je demokratická republika, jejíž hlavou je volený president.

§3

(1) Území Československé republiky tvoří jednotný a nedílný celek, jehož hranice mohou být měněny jen ústavním zákonem. (2) Nedílnou součástí tohoto celku jest a to na základě dobrovolného připojení podle smlouvy mezi hlavními a přidruženými mocnostmi a Československou republikou v Saint Germanien-Laye ze dne 10. září 1919 samosprávné území Podkarpatské Rusi, které bude vypraveno nejširší autonomií, slučitelnou s jednotností republiky Československé... §4 (1) S t á t n í občanství v Československé republice je jediné a jednotné... (3) Příslušník cizího státu nemůže býti zároveň příslušníkem Československé republiky. §5 (1) Hlavním městem republiky Československé je Praha. (2) Barvy republiky jsou bílá, červená a modrá. (3) Státní znak a vlajky upravují zákony. Hlava d r u h á M o c ZÁKONODÁRNÁ. SLOŽENÍ A PŮSOBNOST NÁRODNÍHO SHROMÁŽDĚNÍ A JEHO OBOU SNĚMOVEN

§6 (1) Moc zákonodárnou vykonává na celém území Československé republiky Národní shromáždění, skládající se ze dvou sněmoven: sněmovny poslanecké a senátu. (2) Sídlem obou sněmoven jest P r a h a . Je-li to však nezbytně 127

nutno, mohou býti svolány přechodně do jiného místa republiky Československé. §7 (1) Zákonodárná a správní činnost zemských sněmů zanikla...

§8 Sněmovna poslanecká má 300 členů, kteří se volí podle všeobecného, rovného, přímého, tajného práva hlasovacího podle zásady poměrného zastoupení. Volby se konají v neděli. §9 Právo volit do sněmovny poslanecké mají všichni státní občané Československé republiky bez rozdílu pohlaví, kteří překročili 21. rok věku svého a vyhovují ostatním podmínkám řádu volení do poslanecké sněmovny. § 10 Volitelní jsou státní občané Československé republiky bez rozdílu pohlaví, kteří dosáhli aspoň 30 roků věku svého a vyhovují ostatním podmínkám řádu volení do poslanecké sněmovny. §11 Volební období poslanecké sněmovny trvá 6 let... § 13 Senát má 150 členů, kteří se volí podle všeobecného, rovného, přímého, tajného práva hlasovacího podle zásady poměrného zastoupení. Volby se konají v neděli. § 14 Právo volit do senátu mají všichni státní občané republiky Československé bez rozdílu, kteří překročili 26. rok věku svého a vyhovují ostatním podmínkám zákona o složení a pravomoci senátu. § 15 Volitelní jsou s t á t n í občané Československé republiky bez rozdílu pohlaví, kteří dosáhli 45 roků věku svého a vyhovují ostatním podmínkám zákona o složení a pravomoci senátu. § 16 Volební právo senátu je 8 let... § 18 Nikdo nesmí být zároveň členem obou sněmoven... 128

§ 122

(1) K jakémukoli trestnímu nebo disciplinárnímu stíhání člena Národního shromáždění pro jiné činy opomenutí jest třeba souhlasu příslušné sněmovny Odepře-li sněmovna souhlas, jest stíhání navždy vyloučeno... §32 Každá sněmovna jest způsobilá usnášeti se - pokud není v tomto zákoně jinak stanoveno - za přítomnosti aspoň třetiny všech členů. Ku platnosti usnesení je třeba nadpoloviční většiny přítomných... 42 K ústavnímu zákonu je vždy potřebí souhlasného usnesení obou sněmoven... Hlava třetí M o c VLÁDNÍ A VÝKONNÁ

President republiky

§56 (1) President republiky jest volen Národním shromážděním. (2) Volen může býti státní občan Československé republiky, který je volitelný do sněmovny poslanecké a dosáhl 35 let věku. § 57 (1) Ku platnosti volby je třeba přítomnosti nadpoloviční většiny úhrnného počtu členů sněmovny poslanecké i senátu v čas volby a třípětinové většiny přítomných... §58 (2) Volební období trvá sedm let... (4) Nikdo nemůže býti více než dvakráte po sobě zvolen. Kdo byl presidentem po dvě po sobě jdoucí volební období, nemůže opět zvolen býti, dokud od skončení posledního období neuplyne sedm let; ustanovení toto nevztahuje se na prvního presidenta Československé republiky... §64 (1) President republiky 1. zastupuje stát na venek. Sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy..., 2. přijímá a pověřuje vyslance, 3. prohlašuje válečný stav, vypovídá s předchozím souhlasem Národního shromáždění válku a předkládá mu sjednaný mír k vyslovení souhlasu, 129

4. svolává, odročuje a rozpouští Národní shromáždění a prohlašuje zasedání sněmoven za ukončené,... 7. jmenuje a propouští ministry a stanoví jejich počet,... 10. má vrchní velitelství veškeré branné moci, 11. uděluje milost,... §66 President republiky není odpověden z výkonu svého úřadu... Vláda

§ 70 (1) Předsedu a členy vlády (ministry) jmenuje a propouští president republiky. (2) Pravidelným sídlem vlády je P r a h a . . . § 76 Návrh na vyslovení nedůvěry musí býti podepsán nejméně sto poslanci... §82 President republiky má právo býti přítomen a předsedati schůzím vlády, vyžadovati si od vlády a jednotlivých jejích členů písemné zprávy o každé věci, která náleží do oboru jejich působnosti... Hlava pátá PRÁVA A SVOBODY, JAKOŽ I POVINNOSTI OBČANSKÉ

Rovnost

§ 106 (1) Výsady pohlaví, rodu a povolání se neuznávají. (2) Všichni obyvatelé republiky Československé požívají v stejných mezích jako státní občané této republiky na jejím území plné a naprosté ochrany svého života i své svobody nehledíc k tomu, jakého jsou původu, státní příslušnosti, jazyka, rasy nebo náboženství. Úchylky od této zásady jsou přípustny jen, pokud právo mezinárodní dovoluje. (3) Tituly smějí býti udíleny jen, pokud označují úřad nebo povolání. Toto ustanovení netýká se akademických hodností. Svoboda osobní a majetková

§ 107 (1) Svoboda osobní se zaručuje... 130

§ 108

(1) Každý státní občan československý může se usazovati na kterémkoli místě Československé republiky, nabývati nemovitostí a vykonávati výdělkovou činnost v mezích všeobecných právních ustanovení... § 109 (1) Soukromé vlastnictví lze omeziti jen zákonem... § 110 Právo vystěhovati se do ciziny může býti omezováno jen zákonem... Svoboda tisku, právo shromažďovací a spolkové

§ 113 (1) Svoboda tisku, jakož i právo klidně a beze zbraně se shromažďovati a tvořiti spolky jsou zabezpečeny. Jest proto v zásadě nedovoleno podrobovati tisk předběžné cenzuře. Výkon práva spolčovacího a shromažďovacího upravují zákony. (2) Spolek může býti rozpuštěn jen, když jeho činností byl porušen trestní zákon nebo veřejný pokoj a řád... § 114 (1) Právo spolčovací k ochraně a podpoře pracovních (zaměstnaneckých) a hospodářských poměrů se zaručuje. Svoboda učení a svědomí, svoboda projevu mínění

§ 117 (1) Každý může v mezích zákona projevovati mínění slovem, písmem, tiskem, obrazem apod.... § 118 Vědecké bádání a hlásání jeho výsledků, jakož i umění jest svobodné, pokud neporušuje trestního zákona. § 119 Veřejné vyučování budiž zařízeno tak, aby neodporovalo výsledkům vědeckého bádání. § 120 (1) Zřizovati soukromé vyučovací a vychovávací ústavy je dovoleno jen v mezích zákona. (2) Státní správě přísluší vrchní vedení a dozor na veškeré vyučování a vychovávání. § 121 Svoboda svědomí a vyznání jest zaručena. 131

§ 122 Všichni občané republiky Československé mají v stejných mezích jako státní občané republiky Československé právo vykonávati veřejně i soukromě jakékoli vyznání, náboženství nebo víru, pokud výkon ten není v neshodě s veřejným pořádkem a řádem nebo s dobrými mravy... § 124 Všecka náboženská vyznání jsou si před zákonem rovna. Manželství a rodina

§ 126 Manželství, rodina a mateřství jsou pod zvláštní ochranou zákonů. Branná povinnost

§ 127 (1) Každý způsobilý státní občan republiky Československé je povinen podrobiti se vojenskému výcviku a uposlechnouti výzvy k obraně s t á t u . . . Hlava šestá O C H R A N A MENŠIN NÁRODNÍCH, NÁBOŽENSKÝCH A RASOVÝCH

§ 128 (1) Všichni státní občané republiky Československé jsou si před zákonem plně rovni a požívají stejných práv občanských a politických nehledíc k tomu, jaké jsou rasy, jazyka nebo náboženství. (2) Rozdíl v náboženství, víře, vyznání a jazyku není žádnému státnímu občanu republiky Československé v mezích všeobecných zákonů na závadu, zejména pokud jde o přístup do veřejné služby, k úřadům a hodnostem, aneb pokud jde o vykonávání jakékoli živnosti nebo povolání. (3) Státní občané republiky Československé mohou v mezích všeobecných zákonů volně užívati jakéhokoli jazyka ve stycích soukromých a obchodních, ve věcech týkajících se náboženství, v tisku a jakýchkoli publikacích nebo ve veřejných shromážděních lidu... § 131 (1) V městech a okresích, v nichž jest usedlý značný zlomek státních občanů československých jiného jazyka než československého, zaručuje se dětem těchto československých občanů ve veřejném vyučování v mezích všeobecné úpravy vyučovací 132

přiměřená příležitost, by se jim dostalo vyučování v jejich vlastní řeči, při čemž vyučování československé řeči může býti stanoveno povinným... § 134 Jakýkoli způsob násilného odnárodňování je nedovolený. Nešetření této zásady může zákon prohlásiti za jednání trestné. (Zákon č. 121. Částka XXVI. Sbírka zákonů a nařízení státu československého. Roč. 1920. )

•

Otázky a úkoly:

1. Jak ústava charakterizuje Československou republiku? 2. Uveďte shodné i rozdílné znaky obou sněmoven Národního shromáždění. 3. Charakterizujte postavení prezidenta republiky. Jakou výsadu získal prezident Masaryk? 4. Jak byla v ústavě zabezpečena rovnost občanů? 5. Která základní práva občanů ústava zaručovala? 6. Co vše garantovala ústava pro osobní život jednotlivce? 7. Jaké postavení měly ústavou zaručeny národnostní menšiny v Československu?

Jazykový zákon Téhož dne jako ústava (29. února 1920) byl přijat zákon č. 122 upravující jazykové poměry v Československu (tvořil součást ústavy). Za hlavní zásadu se prohlašoval princip účelnosti a vstřícnosti každému občanu dorozumět se svým jazykem ve státě, v němž žije. Za státní, oficiální a úřední jazyk byl prohlášen v duchu koncepce jednotného státního československého národa československý jazyk (tzn. v českých zemích jím byla čeština, na Slovensku slovenština). Tím byl uzákoněn (vedle občanského principu) také národní ráz Československé republiky. Zákon rovněž formuloval jazyková práva národnostních menšin.

§ 1 Jazyk československý jest státním, oficielním jazykem republiky... Jest tedy zejména jazykem 1. v němž s výhradou toho,... co bude... ustanoveno pro Podkarpatskou Rus, děje se úřadování všech soudů, úřadů, ústavů, podniků a orgánů republiky, konají se jich vyhlášky a zevní označení, 2. v němž upraven jest hlavní text státovek a bankovek, 3. jehož používá branná moc při velení a jako jazyka služebního... 133

§2

O národních a jazykových menšinách platí tato ustanovení: Soudy, úřady a orgány republiky, jichž působnost vztahuje se na okres soudní, v němž podle posledního soupisu lidu obývá alespoň 20 % státních občanů téhož, však jiného jazyka než československého, jsou ve všech věcech, jichž vyřízení náleží jim na základě toho, že působnost jich vztahuje se na tento okres, povinny přijímati od příslušníků jazyka této menšiny podání v témž jazyku a vydati vyřízení těchto podání nejen v jazyku československém, nýbrž i v jazyku podání... §4 Užívajíce jazyka státního, oficielního, úřady v onom území republiky, jež před 28. říjnem 1918 náleželo ku královstvím a zemím na říšské radě zastoupeným, nebo ku království Pruskému, úřadují zpravidla po česku, na Slovensku zpravidla po slovensku... §5 Vyučování ve všech školách, zřízených pro příslušníky národnostních menšin, děje se jejich jazykem, rovněž kulturní instituce pro ně zřízené spravují se tímto jazykem... (Veselý, Z. Dějiny českého státu v dokumentech. Praha: Victoria Publishing, 1994. )

•

Otázky a úkoly:

1. 2.

Vyjmenujte nejpočetnější menšiny v Československu. Co bylo podmínkou užívání jiného jazyka než československého v národnostně smíšených oblastech Československa?

Zákon na ochranu republiky Atentát na ministra financí A. Rašína (5. ledna 1923) vyvolal ve veřejnosti tendence k posílení funkce státu proti extremistickým silám v čs. společnosti. Hlavním posláním přijatého zákona na ochranu republiky z 6. března 1923 byla důrazná ochrana zejména státní samostatnosti a celistvosti státu, ústavy a demokratické podoby republiky. Zákon rozšiřoval pravomoci státního aparátu v politické oblasti a zvyšoval tresty za některé přestupky politického charakteru. Některá ustanovení zákona byla však nejasná, a proto mohla být zneužívána, například proti opozici. Proto se také opoziční strany (německé, maďarské, slovenská ludová strana a komunisté) ostře postavily proti zákonu (v Národ-

134

ním shromáždění docházelo k hlučným obstrukcím - ozývaly se píšťalky, sirény j kravské zvonce). Zákon platil (s omezením) až do října 1948, kdy byl nahrazen zákonem „na ochranu lidově demokratického zřízení".

Hlava I ÚKLADY O REPUBLIKU

§ 1 Úklady

Kdo se pokusí násilím změniti ústavu republiky, zejména pokud jde o samostatnost, jednotnost nebo demokraticko-republikánskou formu státu; násilím úplně znemožniti ústavní činnost presidenta republiky, jeho náměstka, zákonodárného sboru, vlády nebo guvernéra Podkarpatské Rusi; násilím přivtěliti cizímu státu území republiky nebo odtrhnout od něho jeho část, trestá se za zločin těžkým žalářem od pěti do dvaceti let, za okolností zvláště přitěžujících těžkým žalářem na doživotí. §

2, Příprava úkladů

Kdo se s někým spolčí k úkladům o republiku; kdo vejde k témuž konci ve styk přímý nebo nepřímý s cizí mocí nebo s cizími činiteli, zejména vojenskými nebo finančními; kdo k témuž konci sbírá branné nebo pomocné síly, je organisuje nebo cvičí; kdo poskytuje nebo opatřuje k témuž konci zbraně, střelivo nebo jiné prostředky, trestá se za zločin těžkým žalářem od jednoho do pěti let, za okolností zvláště přitěžujících těžkým žalářem od pěti do deseti let... Hlava III OHROŽOVÁNÍ MÍRU V REPUBLICE A VOJENSKÉ BEZPEČNOSTI JEJÍ

§ 14 Rušení obecného míru

1. Kdo veřejně nebo před více lidmi nebo více lidí pobuřuje proti státu pro jeho vznik, proti jeho samostatnosti, ústavní jednotnosti nebo demokraticko-republikánské formě, trestá se za přečin tuhým vězením od jednoho měsíce do dvou let. Aplikace: Lhostejno je, zda pachatel mluvil (zdánlivě) klidně, prostou řečí pronesenou spíše z hlediska hospodářského než politického, je-li řeč (podle úmyslu řečníka) svými nepravdami, přeháněním skutečností, drastičtějším líčením způsobilou vyvolati nepřátelské smýšlení proti s t á t u . . . 135

Pobuřování provoláváním „Ať žije sovětské Rusko"... „Ať žije diktatura proletariátu"... 4. Kdo veřejně popuzuje k násilnostem nebo jiným nepřátelským činům proti jednotlivci pro jeho národnost, jazyk, rasu nebo náboženství nebo proto, že je bez vyznání, trestá se za přečin vězením od osmi dnů do tří měsíců. 5. Stejně se trestá, kdo veřejně způsobem surovým nebo štvavým hanobí republiku, národ nebo národní menšinu tak, že to může snížit vážnost republiky nebo ohrozit obecný mír v republice nebo její mezinárodní vztahy. Aplikace: I kritika (sama o sobě ovšem podle § 117 úst. listiny každému státnímu občanu volná), je-li zcela jednostranná, neblahovolná, přehnaná, může se zvrátiti v hanobení... ... surového nebo štvavého způsobu hanobení musí si býti i tu pachatel ovšem vědom (tvrzení o republice, že vládne pendrekem a persekucí, že nadržuje kapitalismu, pěstuje militarismus)... ... hanobení republiky výtkou nedostatku sociálního cítění a nehumánního jednání vůči dělnictvu... ... výtkou persekuce dělnického hnutí... § 15 Výzva k neplnění zákonných povinností nebo k trestným činům

2. Kdo veřejně podněcuje ke zločinu nebo přečinu, trestá se za přečin tuhým vězením od osmi dnů do jednoho roku... 3. Podněcoval-li viník ke zločinu uvedenému v § 1, 2, 7 nebo 8 nebo ke zločinu vojenskému nebo k hromadnému páchání... trestá se za zločin žalářem od šesti měsíců do pěti let. Aplikace: Sem spadá i výzva k dosud nezařazeným odvedencům, aby nepoužili zbraně proti dělnictvu v případě demonstrací... Podněcování k vojenskému zločinu předpovědí, že vojáci - dělníci - v případě války proti sovětskému Rusku zachovají se podle příkladu ruských vojínů v roce 1917... ... že pachatel hlásal jen program politické strany obvyklými hesly... rozbor theorie Marxovy, zásad Leninových... Sem spadá i všeobecná výzva, by se dělnictvo snažilo dosíci splnění svých (krajních) požadavků revolučním třídním bojem... Skolení členů komunistické strany v elementárních školách je podněcováním ke zločinu... 136

§ 16

Schvalování trestných činů

1. Kdo veřejně vychvaluje nebo výslovně schvaluje zločin nebo přečin nebo jinak projevuje s ním souhlas,... trestá se za přečin vězením od osmi dnů do jednoho roku. Aplikace:... Spadá sem i provolání slávy světové revoluci. Rovněž uvádění hesla Leninova: „Proměňte světovou válku ve válku občanskou!"... § 17 Sdružování státu nepřátelské

1. Kdo založí tajnou organisaci, jejímž účelem je podvraceti samostatnost, ústavní jednotnost nebo demokraticko-republikánskou formu státu; kdo znaje účel takového sdružení k němu přistoupí, s ním se stýká, jeho činnosti jakýmkoli způsobem se zúčastní, je nebo jeho členy v jejich podvratných snahách hmotně nebo jakýmkoli jiným způsobem podporuje, trestá se za přečin tuhým vězením od jednoho měsíce do dvou let... § 18

Šíření nepravdivých zpráv

1. Kdo veřejně sděluje nebo jinak rozšiřuje nepravdivou zprávu, již pokládati za pravdivou nemá dostatečných důvodů, ač ví, že tím vážně znepokojí obyvatelstvo nějakého kraje nebo místa nebo část tohoto obyvatelstva, trestá se za přestupek trestem peněžitým od 50 do 10 000 Kč, nebo vězením od tří dnů do tří měsíců. 2. Kdo veřejně sděluje nebo jinak rozšiřuje takovou nepravdivou zprávu, ač ví, že tím poškozuje bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost nebo veřejný pořádek nebo že tím způsobuje zdražování předmětů potřeby, překotné a hromadné koupě nebo prodeje nebo překotné a hromadné vybírání vkladů, trestá se za přečin vězením od osmi dnů do tří měsíců... Aplikace: Sem spadá i část programu politické strany („revoluce se blíží"), je-li sdělována nebo rozšiřována jako skutečnost... (Zákon č. 50. Částka XXIII. Sbírka zákonů a nařízení státu Československého. Roč. 1923. )

•

Otázky a úkoly:

1. Jaká činnost byla kvalifikována coby „úklady o republiku"? 2. Co vše bylo možné označit za ohrožení míru v republice a její bezpečnosti? 3. Jaké další aktivity spadaly do protistátní činnosti? 4. V kterých částech obvinění mohlo docházet k zneužívání zákona proti opozici?

137

Lenin o III. internacionále Z Leninova popudu byla ve dnech 2. - 6 . března 1919 založena v Moskvě Komunistická či III. internacionála (Kominterna), jejímž záměrem bylo prosadit revoluční marxismus-leninismus, organizovat národní komunistické strany s konečným cílem realizovat světovou revoluci. Již od počátku byla organizována s tendencí vytvořit pevnou organizaci řízenou z jednoho centra - z Moskvy. Na II. kongresu Kominterny (v červenci a srpnu 1920) bylo schváleno 21 podmínek pro vstup do této organizace s požadavkem, aby všechny národní komunistické strany byly budovány podle ruského bolševického vzoru. Lenin založení Kominterny uvítal v článku z 15. dubna 1919.

... Třetí internacionála převzala plody II. internacionály, vypálila její oportunistickou, sociálšovinistickou, buržoasní a maloburžoasní hnilobu a začala uskutečňovat diktaturu proletariát u . . . Světodějný význam Třetí komunistické internacionály tkví v tom, že začala uskutečňovat velké Marxovo heslo...: diktatura proletariátu... Sovětská čili proletářská demokracie se zrodila v Rusku. V porovnání s Pařížskou komunou byl učiněn druhý světodějný krok. Proletářsko-rolnická Sovětská republika se ukázala první stabilní socialistickou republikou na světě. Nemůže již zaniknout jako nový typ státu. Není už osamocena. Další budování socialismu, úplné dovršení socialistické výstavby vyžaduje ještě velmi a velmi mnoho. Sovětské republiky kulturnějších zemí, kde proletariát má větší váhu a vliv, mají všechny šance, že předstihnou Rusko, jakmile vstoupí na cestu diktatury proletariátu... (Lenin, V. I. Vybrané spisy. Sv. II. Praha: Svoboda, 1950. )

•

Otázky a úkoly:

1. S čím spojoval Lenin Kominternu? 2. Nakolik jeho představa odpovídala pozdější skutečnosti?

Masové represe sovětského režimu Občanská válka v Rusku (1918-1920) je obvykle posuzována jako konflikt mezi rudými (bolševiky) a bílými (monarchisty). Ve skutečnosti vedle vojenských střetnutí mezi dvěma armádami (Rudou armádou a různými složkami Bílé armády) bylo nepochybně nejdůležitější to, co se dělo za frontovou linií, v zázemí.

138

Tam docházelo k nejrůznějším formám represí a teroru, vykonávaných etablovanou mocí, rudou nebo bílou, přičemž rudá represe proti občanům byla mnohem tvrdší a systematičtější. Současně s občanskou válkou probíhala zahraniční intervence stotisícové armády 14 států proti bolševické revoluci. Složitost doby dokumentuje hlášení bolševického oddílu čeky (Všeruské mimořádné komise pro boj proti kontrarevoluci) z dubna 1919.

30. dubna 1919. Tambovská oblast. Počátkem dubna vypukla v Lebjadinském okrsku vzpoura kulaků a dezertérů, protestujících proti mobilizaci mužů a koní a proti rekvizici obilí. S pokřikem „Pryč s komunisty! Pryč se sověty!" vyplenili ozbrojení povstalci čtyři výkonné výbory v oblasti, barbarsky zabili sedm komunistů, zaživa rozřezaných pilou. 212. prapor čeky, přivolaný na pomoc členy rekvizičního oddílu, vzbouřené kulaky rozdrtil. Šedesát osob bylo zatčeno, padesát okamžitě popraveno a vesnice, odkud vzbouření vzešlo, byla vypálena do základů. (Courtois, S. a kol. Černá kniha komunismu. Zločiny, teror, represe. Praha: Paseka, 1999. ) K nejznámější epizodám boje bolševické vlády byla represivní opatření proti donským a kubáňským kozákům, kteří byli zařazeni mezi „kulaky" a „třídní nepřátele". Jednou z nejráznějších metod likvidace kozáků bylo ničení kozáckých osad a deportace všech, kteří přežili. V archivech S. Ordžonikidzeho, jednoho z bolševických vůdců, se uchovaly dokumenty o jedné z těchto operací na severu Kavkazu, jež se odehrály na přelomu října a listopadu 1920.

23. října Sergo Ordžonikidze rozkázal: 1. vypálit městys Kalinovskaja, 2. vystěhovat městyse Jermolovskaja, Romanovskaja, Samašinskaja a Michajlovskaja, domy a půda patřící obyvatelům budou rozděleny chudým rolníkům a zvláště Čečencům, kteří vždy prokazovali hlubokou oddanost sovětské vládě, 3. veškeré mužské obyvatelstvo z výše jmenovaných městysů od osmnácti do padesáti let zařadit do transportů a deportovat pod eskortou na sever, aby t a m vykonávali nucené práce těžké kategorie, 4. vyhostit ženy, děti a starce, ponechat jim nicméně povolení usadit se v některém jiném severnějším městyse, 5. zabrat všechen dobytek a všechen majetek obyvatel z výše zmíněných městysů. O tři týdny později popisovalo hlášení, zaslané Ordžonikidzemu, průběh operace takto: 139

Kalinovskaja: městys vypálen, veškeré obyvatelstvo (4220) deportováno nebo vystěhováno, Jermolovskaja: vyčištěna ode všech obyvatel (3218), Romanovskaja: deportováno 1600, zbývá deportovat 1661, Samašinskaja: deportováno 1018, zbývá deportovat 1900, Michajlovskaja: deportováno 600, zbývá deportovat 2200.

Kromě toho bylo do Grozného vypraveno 154 vagónů potravin... (Courtois, S. a kol. Černá kniha komunismu I. Zločiny, teror, represe. Praha: Paseka, 1999. )

•

Otázky a úkoly:

1. O masových represích sovětského režimu podává svědectví ruský spisovate Alexandr Solženicyn, nositel Nobelovy ceny za literaturu, v díle Souostroví Gulag. Přečtěte si ukázky z této knihy a uspořádejte o ní besedu.

Rýnský garanční pakt locarnské konference Na konferenci v Locarnu v říjnu 1925 (za účasti Velké Británie, Francie, Německa, Itálie a Belgie a vedlejších účastníků ČSR a Polska) došlo k podpisu paktu, zaručujícího zachování územního status quo na německo-francouzsko-belgické hranici. Arbitrážní smlouvy Německa s Československem a Polskem obsahovaly pouze závazek smírčího vyřizování sporů. Locarno naznačilo Německu volnou cestu na východ a naopak signalizovalo slábnoucí pozici Francie. V Československu byla tato situace přijímána s neklidem.

ČI. 1 Vysoké smluvní strany zaručují, každá zvlášť i společně, jak je stanoveno v dalších článcích, zachování územního status quo vyplývajícího z hranic mezi Německem a Belgií a mezi Německem a Francií a neporušitelnost těchto hranic tak, j a k byly určeny mírovou smlouvou podepsanou ve Versailles dne 28. června 1919 a akty provádějícími tuto smlouvu... Německu je zakázáno udržovati nebo budovati opevnění jak na levém břehu Rýna, t a k na pravém na západ od čáry vedené 50 kilometrů na východ od této řeky... Rovněž je zakázáno v pásmu určeném článkem 42 udržovati nebo shromažďovati branné síly, ať trvale, ať dočasně, právě tak 140

jako konati vojenské manévry jakéhokoli druhu a udržovati jakékoli věcné pomůcky k mobilizaci. ČI. 2

Německo a Belgie a rovněž tak Německo a Francie zavazují se navzájem, že s jedné ani druhé strany nepodniknou žádného útoku ani vpádu a že jedna ani druhá strana v nižádném případě se neuchýlí k válce. Avšak toto ustanovení neplatí, jestliže jde: 1. o výkon práva na sebeobranu... ČI. 3 Přihlížejíce k závazkům přijatým v článku 2 této smlouvy, zavazují se Německo a Belgie i Německo a Francie vyřizovati pokojnou cestou a způsobem níže popsaným všechny otázky, ať jsou jakéhokoliv druhu, které by je rozdvojily a jež by nemohly býti rozřešeny obyčejnou cestou diplomatickou... (Hobza, A. Dokumenty ke studiu mezinárodního práva. Praha: Antonín Hobza, 1931. )

• Otázky a úkoly: 1. Proč usilovaly západní státy o garanci svých hranic s Německem? 2. Srovnejte postavení Německa na pařížské mírové konferenci (1919-1920) a na konferenci v Locarnu.

Bilance prvního desetiletí československého státu Hodnocení prvních deseti let existence samostatného Československa ze strany politiků bylo optimistické; tak vyznívají i slova prezidenta T. G. Masaryka. „Inventuru" uplynulého období představila mj. i Výstava soudobé kultury v Československu, která proběhla na nově vybudovaném výstavišti v Brně od konce května do konce října 1928.

Začínali jsme s holýma rukama, bez armády, bez státotvorné tradice, s hroutící se valutou, za hospodářského rozvratu, za obecného úpadku kázně, s dědictvím dualismu, s iredentou ve vlastních hranicích, uprostřed států zmítaných otřesy zprava i zleva: my, tísnění malými prostředky, odvyklí vládnout, málo naklonění poslouchat, skoro neznámí světu. A přece jsme obstáli v této

141

zkoušce a obstáli čestně: dali jsme obnovenému státu ústavu, organizovali jsme administrativu a armádu, čelili jsme hospodářské tísni, národnostnímu boji a mezinárodním konfliktům. Naše úkoly bývaly těžší, než jsme si přiznávali, a přece jsme vybudovali stát, který požívá důvěry za hranicemi a - což je ještě důležitější - důvěry nás samých, nás všech, po té zkoušce deseti let můžeme klidně pokračovat ve své tvůrčí politické práci... Dnes už není stát něco mimo nás a proti nám, nám teď nic nebrání, abychom si jej zařídili co nejlépe. Máme zemi, kterou učinila bohatou a krásnou příroda i lidská práce, máme národy nadané a dělné, kteří se mohou d r u h od d r u h a mnoho učit a kteří přírodou a historií jsou určeni k harmonické součinnosti, a máme dějiny, které nás zavazují k vzestupu a pokroku. Těch deset let klidného, silného vývoje ukázalo, že si naše území postačí, že jeho občanstvo má schopnosti k samostatnému státnímu životu, náš stát se ctí obstál a obstojí v světovém závodění o pokrok lidstva. Co jsme dosud vykonali, je n á m dáno, abychom to udrželi a zdokonalili, co jsme dosud neučinili, je nám uloženo, abychom to vykonali. V čem jsme chybili, z toho se učme, kdo zapomíná zkušenost špatnou, ztrácí dobrou. Máme všichni z těch desíti let zkušenost bohatou. (Masaryk, T. G. Cesta demokracie III. Praha: Ústav T. G. Masaryka, 1994. )

•

Otázky a úkoly:

1. Jak charakterizoval Masaryk situaci v Československu po roce 1918? Zaměřte se více na jednotlivá negativa. 2. Čeho bylo za prvních deset let dosaženo? 3. Přibližte Masarykův obraz Československa. Jsou jeho slova i dnes aktuální?

Z projevu A. Hitlera v Říšském sněmu Po jmenování A. Hitlera říšským kancléřem (30. ledna 1933) docházelo v Německu k postupné likvidaci všech prvků demokracie tzv. Výmarské republiky a k nastolení totalitní nacistické diktatury „třetí říše". Hitler se stal hlavou německého státu, začal užívat titulu „vůdce a říšský kancléř". Svůj antisemitismus, rasismus a představy o vůdčí roli Germánů a o tzv. životním prostoru vyložil v programovém spise Mein Kampf. Hitler začal budovat systém jedné strany, vševládný policejní režim. Dne 13. července 1934 přednesl v Říšském sněmu hodnotící zprávu o stavu země od nástupu nacismu k moci.

142

Když jsem nastoupil jako kancléř na Wilhelmstrasse, byla autorita vlády pouhým mýtem. Dnes už není německá říše pouze zeměpisnou oblastí, ale i politickým celkem. Náš národ nastoupil cestu, která se ještě před dvěma lety zdála nedosažitelná. A tak jako jsme ve vnitřní sféře dokázali zajistit pevnou jednotu a tím i budoucnost německého národa, t a k jsme uměli prosadit svá práva i navenek. Nestačilo nám však zbavit národ jeho politické rozpolcenosti. Po šesti měsících nacionálně socialistického režimu se na dřívější politický život a na spory mezi stranami zcela zapomnělo. Každým měsícem se německý národ ještě víc vzdaluje od této epochy, která je nám už dnes nepochopitelná. Není třeba, abych se o tomto bodě příliš šířil, protože každý Němec si situaci jasně uvědomuje: už pomyšlení na návrat k režimu politických stran je pro něj nepředstavitelné a absurdní. (Gallo, M. Noc dlouhých nožů. Praha: Mladá fronta, 1986. )

•

Otázky a úkoly:

1. Co představovala v Německu funkce říšského kancléře? 2. Blíže objasněte smysl Hitlerovy úvahy o „politické rozpolcenosti". Co ji mělo nahradit?

Z inauguračního projevu prezidenta USA F. D. Roosevelta „Černý čtvrtek" na newyorské burze (24. října 1929) znamenal počátek světové hospodářské krize. Ekonomické teorie a praktická politika vlád zemí postižených krizí se měly stát východiskem z těžké situace. Z praktických kroků vlád nejvíce zaujaly zásady hospodářské politiky amerického prezidenta Roosevelta, hospodářský program vlády lidové fronty ve Francii a „švédská cesta z krize". Rooseveltův hospodářský program je znám pod názvem New Deal (Nový úděl) a Roosevelt s ním v listopadu 1932 vyhrál prezidentské volby. Dne 4. března 1933 přednesl svůj první inaugurační projev.

K polednímu, před zahájením ceremoniálu inaugurace nového prezidenta, se na Kapitolu shromáždilo na sto tisíc lidí, kteří zaplnili náměstí. Někteří se tísnili na střechách domů a jiní vylezli na holé stromy, kterými cloumal vítr. Nálada byla sklíčená. Lidé 143

v zástupu téměř nemluvili. Zimou prokřehlí přešlapovali na místě se zdviženými límci k a b á t ů . . . Kolem poledne nastalo mezi čekajícími u východu z Kapitolu oživení... Přesně ve dvanáct se objevil Franklin Roosevelt. Bledý, velmi vážný kráčel k tribuně, zavěšený do svého syna Jamese. Ozval se mírný potlesk a místy i volání na pozdrav. Všechno však přehlušily zvuky pozdravného pochodu námořní pěchoty... Kapela se odmlčela. Hughes /předseda Nejvyššího soudu USA, pozn. F. Č./ přečetl hlasitě a výrazně text slibu. Místo obvyklého krátkého „slibuji" F. D. Roosevelt celý slib opakoval slovo za slovem... Po složení slibu se prezident Spojených států obrátil s projevem k lidu. Tlampače přenášely jeho rozvážný a pevný hlas do prostoru náměstí a desítky milionů Američanů mu naslouchaly u rozhlasových přijímačů. „Dnes je den národního posvěcení, " řekl Roosevelt slavnostně a důtklivě. „Nastupuji presidentský úřad a jsem ji jist, že moji američtí krajané ode mne očekávají otevřenost a odhodlání, jichž si vyžaduje nynější situace národa. Dnes je na čase říkat pravdu, veškerou pravdu, říkat ji upřímně a odvážně. Nesmíme nyní zavírat oči před situací, ve které jsme. Náš velký národ snese všechno, obrodí se a bude prospívat. Proto mi především dovolte vyjádřit pevnou víru, že jediná věc, které se máme bát, je strach - neurčitá, nesmyslná, neoprávněná hrůza, která ochromuje úsilí potřebné k přeměně ústupu v nástup. V každé těžké hodině našeho národního života získalo upřímné a energické vedení u lidu vždy pochopení a podporu, bez kterých není možné vítězství. Jsem přesvědčen, že v těchto kritických dnech opět poskytnete svému vedení takovou podporu. V tomto duchu se vy i já díváme na naše těžkosti. Týkají se, díky bohu, jen hmotných věcí. Ceny fantasticky poklesly, daně stouply, platební schopnost se zmenšila, vláda nemá dost příjmů, prostředky směny zamrzly v obchodě, všude se válí zvadlé listí průmyslového podnikání, f a r m á ř i nemají odbytiště, mnohaleté úspory četných rodin zmizely. Co je nejdůležitější, zástupy nezaměstnaných občanů zápasí o holou existenci a stejně velký počet pracuje za nepatrnou odměnu. Jen blázen by mohl popírat tuto tísnivou skutečnost. Avšak naše bída nevyplývá ze ztroskotání podstaty. Nenapadly nás kobylky. Ve srovnání s nebezpečím, které přemáhali naši předkové, protože věřili a neznali strach, je tu ještě hodně, 144

zač můžeme být vděčni. Příroda n á m stále nabízí své bohatství, zmnožené lidskou prací. Hojnost je před prahem, ale ač ji máme před očima, nemůžeme jí užít. Především proto, že zklamala pravidla směny lidských statků pro umírněnost a neschopnost, a ti, kteří to zavinili, se vzdali jakékoli činnosti. Způsoby bezohledných penězoměnců byly postaveny před soud veřejného mínění a byly lidem odmítnuty. " Prezident volal po činech a řekl, že je třeba jednat rychle. „Musíme jít kupředu jako dobře vycvičená a spolehlivá armáda, s ochotou přinášet oběti v zájmu společné disciplíny, neboť bez ní není pokroku a žádné řízení nemůže být efektivní. " Upozornil, že nevydá-li Kongres potřebné zákony a krize bude pokračovat, „požádá Kongres o jedinou zbraň pro boj s krizí - o rozsáhlé plné moci, t a k velké, jaké bychom potřebovali v případě opravdové války s vetřelcem". Roosevelt zakončil svůj projev dramaticky: „Lid mě učinil nástrojem své vůle. Přijímám to jako svátost... Prosíme pokorně o boží požehnání. Bůh nechť každého z nás ochraňuje a povede mé kroky v nadcházejících dnech. " (Jakovlev, N. N. Franklin D. Roosevelt. Člověk a politik. Praha: Svoboda, 1985. )

•

Otázky a úkoly:

1. Víte, v jakém stavebním slohu byl postaven washingtonský Kapitol? Čím se tento sloh vyznačoval? 2. Jak charakterizoval Roosevelt situaci v zemi? 3. Jaká byla jeho představa o zastavení krize a oživení ekonomiky?

Pakt proti Kominterně Původně německo-japonská smlouva o potírání komunistického hnutí, konkrétně namířená proti SSSR, byla uzavřena 25. listopadu 1936 a rozšiřovala oblast spolupráce států Osy Berlín - Řím o Tokio. Kolem paktu se postupně vytvořil blok fašistických států (postupně k němu přistoupilo Maďarsko, Finsko, Španělsko a také Slovensko).

Vláda Německé říše a císařská japonská vláda v poznání, že cílem Komunistické internacionály, nazývané Kominterna, je rozložení a znásilnění existujících s t á t ů všemi dostupnými prostředky; v přesvědčení, že t r p ě t vměšování Komunistické 145

internacionály do vnitřních poměrů národů by ohrožovalo nejen v n i t ř n í mír a sociální blahobyt, nýbrž také světový mír vůbec; v p ř á n í spolupracovat v obraně proti komunistickému rozkladu, dohodly se na tomto: ČI. 1 Vysoké smluvní strany se dohodly navzájem se informovat o činnosti Komunistické internacionály, radit se o nutných obranných opatřeních a provádět je v úzké spolupráci. ČI. 2 Vysoké smluvní strany přizvou společně třetí státy, jejichž v n i t ř n í mír je ohrožen rozkladnou činností Komunistické internacionály, aby podnikly obranná opatření v duchu této smlouvy, nebo aby se zúčastnily této smlouvy. ČI. 3 Německý a japonský text této smlouvy je stejně autentický. Vstoupí v platnost dnem podpisu a platí pět let. Vysoké smluvní s t r a n y se dohodnou včas před uplynutím této lhůty o dalším char a k t e r u své spolupráce. (Dokumenty ke studiu mezinárodního práva a politiky I. Praha: SNPL, 1957. )

• 1.

Otázky a úkoly: Čím bylo zdůvodněno založení paktu?

Věčný Masaryk Dne 14. září 1937 ve věku 87 let zemřel na zámku v Lánech první prezident ČSR T G. Masaryk, jenž svým rozsáhlým vzděláním filozofickým, historickým i sociologickým, znalostí cizích zemí i jazyků, významnou činností vědeckou i pedagogickou, dlouholetou politickou zkušeností a i vysokou osobní morálkou založil v české politické kultuře příklad státníka, který se stal pro jeho nástupce značně nedostižným vzorem. Nad jeho rakví vyzval prezident Beneš všechny občany k demokratickému soužití v duchu odkazu velkého mrtvého, oceňovaného v celém světě. Masarykova smrt vzbudila v Československu všeobecný, upřímný smutek.

Volám vás všechny bez výjimky, odleva doprava, od poslední vísky až k tomuto hlavnímu městu, od Aše až k Jasině, vás všecky, k t e ř í myslíte nejvíce na problémy sociální tohoto státu, a vás, kteří se věnujete nejvíce problémům národnostním - všecky bez 146

rozdílu volám vás v duchu a v památce našeho prvního presidenta k plnění jeho odkazu a k dobudování jeho díla, k dobudování naší spravedlivé, pevné, nezdolné, vývojové humanitní demokracie. Masaryk, zůstávaje i po svém odchodu stále mezi námi, je nám všem příkladem a výzvou. Příkladem veliké víry v člověka, jíž je dnes Evropě a světu tolik potřebí. Výzvou, abychom v harmonii mezi sebou, v dobré vůli a přátelství ke svým sousedům i všem ostatním národům v Evropě a ve světě budovali svůj státní organismus a svou politickou, sociální a národnostní spolupráci tak, že bychom vytvořili z tohoto svého místa v Evropě dokonalý, harmonický, sociálně, národnostně a politicky spravedlivý stát, jenž bude hoden toho, který n á m právě odchází, jenž bude mezi státy tím, čím byl Masaryk mezi námi, a tím, čím byl Masaryk ostatnímu světu. Výzva ta znamená, že máme zůstat Masarykovi věrni. Louče se s ním jménem vás všech, slibuji, že této výzvy uposlechneme. Presidente, Osvoboditeli, odkazu, který jste vložil do našich rukou, věrni zůstaneme! (Beneš, E. Živý odkaz TGM. Praha: EVA - Milan Nevole, 1997. )

•

Otázky a úkoly:

1. Připomeňte si některé skutečnosti ze života T. G. Masaryka. 2. Dokážete uvést příklady svědčící o jeho vysoké mravnosti a touze po pravdě? 3. Čím si zasloužil označení „president - Osvoboditel"?

Řeč A. Hitlera na poradě v říšském kancléřství Čs. zahraniční politika se od druhé poloviny 30. let 20. století stále více dostávala do slepé uličky. Vedle toho po úspěchu v parlamentních volbách v květnu 1935 sílil tlak sudetoněmecké strany, která nacházela plnou podporu ze strany hitlerovského Německa. Hitler zamýšlel rozbít Československo a včlenit české země do Německé říše. Tyto své plány nastínil na tajné poradě s nejužšími spolupracovníky 5. listopadu 1937.

Prvním cílem pro zlepšení našeho vojensko-politického postavení musí být v případě válečné zápletky porazit současné Československo a Rakousko, aby se odstranila hrozba z boku v případném postupu na západ. V případě konfliktu s Francií nelze předpokládat, že by Československo vyhlásilo válku ve stejný den 147

jako Francie. Nicméně vůle Československa účastnit se války by vzrostla úměrně s naším oslabením. Jeho skutečná účast by se projevila v útoku na Slezsko směrem severním nebo na západ. Bude-li poraženo Československo a dosaženo společné hranice německo-maďarské, pak můžeme při německo-francouzském konfliktu více spoléhat na neutrální postoj Polska. Naše dohody s Polskem platí jen potud, pokud síla Německa není otřesena. Kdyby mělo Německo neúspěchy, pak musí počítat s útokem Polska proti Východnímu P r u s k u a snad také proti Pomořansku a Slezsku. Předpokládajíce vývoj situace, která by vedla k našemu plánovanému útoku v letech 1943-45, pak bychom měli hodnotit pravděpodobné chování Francie, Anglie, Polska a Ruska takto: Vůdce osobně věří, že Anglie a snad Francie se již se vší pravděpodobností Československa zřekly a že se již smířily s tím, že tuto otázku bude jednou řešit Německo. Potíže britského impéria a vyhlídka na nové tažení do dlouhotrvající evropské války by byly rozhodujícím činitelem pro neúčast Anglie ve válce proti Německu. Britské stanovisko by jistě nezůstalo bez vlivu na stanovisko Francie. Postup Francie bez britské pomoci je málo pravděpodobný, protože lze předpokládat, že její útok by se zastavil na našich západních opevněních. Bez podpory Anglie by také nebylo nutno počítat s postupem Francie přes Belgii a Holandsko, a nemusíme o něm uvažovat ani v případě konfliktu s Francií, poněvadž by nutně měl za následek nepřátelství Velké Británie. Přirozeně musíme v každém případě krýt své hranice při našem útoku proti Československu a Rakousku. Zde musíme počítat s tím, že obranná opatření Československa budou rok od roku zesilována a že konsolidace hodnoty rakouské armády bude rovněž během příštích let dokončena. I když hustota obyvatelstva zvláště v Československu není malá, připojení Československa a Rakouska by přesto znamenalo získání potravin pro 5 - 6 milionů lidí vzhledem k tomu, že by bylo provedeno nucené vystěhování 2 milionů z Československa a 1 milionu z Rakouska. Připojení těchto dvou států k Německu znamenalo by vojensky a politicky značnou úlevu vzhledem ke kratším a lepším hranicím, k uvolnění bojových sil k jiným účelům a vzhledem k možnosti vytvořit nové armády až do síly 12 divizí, přičemž na 1 milion obyvatel připadá jedna nová divize. Ze strany Itálie nečekáme žádné námitky proti vyřízení Československa, ale naproti tomu dnes ještě nemůžeme posoudit, 148

jaký by byl její postoj v otázce rakouské, jelikož by to záviselo především na tom, zda by v té době ještě žil duce /italský vůdce B. Mussolini, pozn. F. Č/. Rozsah překvapivosti a rychlosti naší akce by rozhodl o postoji Polska. Polsko - s Ruskem v zádech - nebude ochotno začít válku proti vítěznému Německu. Vojenské účasti Ruska se musí čelit rychlostí našich operací. Je více než pochybno, zda je o tom vůbec třeba uvažovat vzhledem ke stanovisku Japonska. (Mnichov v dokumentech I. Praha: SNPL, 1958. )

•

Otázky a úkoly:

1. Jakou roli v připravovaném útoku Německa na západ hrálo Československo (a Rakousko)? 2. Čeho se Hitler obával ze strany Polska v případě vojenského neúspěchu Německa ve válce s Československem? 3. Z jakých předpokladů (z chování západních velmocí) vycházely Hitlerovy válečné plány vůči Československu? 4. Jakou úlohu přisuzoval v budoucím válečném konfliktu Itálii, Polsku a Rusku?

Zásady plánu „Fall Grün" Od června 1937 pracoval tým odborníků na německém ministerstvu vojenství na vojenském plánu útoku na Československo (dostal šifru „Fall Grün" - „Zelený"). Hlavním rysem plánu bylo využití německé menšiny v Československu; plán přitom předpokládal nasazení 5 německých armád o celkové síle 39 divizí. Přijetím mnichovské dohody bylo však jeho provedení zbytečné. A.

S T R Á N K A POLITICKÁ

1. Útok se strategickým překvapením zčistajasna bez nějaké příčiny nebo možnosti ospravedlnění byl zamítnut. Jeho výsledkem by bylo nepřátelské světové mínění, které může vést k povážlivé situaci. Takové opatření je správné jen k odstranění posledního protivníka na pevnině. 2. Akce po období diplomatických srážek, které se postupně zostří a povedou k válce. 3. Blesková akce vyvolaná incidentem (například zavražděním německého velvyslance s protiněmeckými demonstracemi). 149

V O J E N S K É ZÁVĚRY

1. Musí být vykonány přípravy pro politické možnosti 2 a 3. Případ č. 2 je nežádoucí, ježto „Zelený" by učinil bezpečnostní opatření. 2. Ztráta času způsobená dopravou valné části divizí po železnici - která je nevyhnutelná, ale musí být pokud možno snížena - nesmí bránit bleskovému úderu v době akce. 3. „Oddělené údery" musí být provedeny bezprostředně s cílem proniknout nepřátelskými opevněnými liniemi na četných místech a ve strategicky výhodném směru. Údery musí být propracovány do nejmenších podrobností (znalost cest, cílů, složení proudů podle jejich individuálních úkolů). Současné útoky pozemního vojska a letectva. Jednotlivé proudy musí mít podporu letectva... 4. Politicky jsou rozhodující první čtyři dni vojenské akce. Nedostaví-li se značný vojenský úspěch, vznikne jistě evropská krize. Hotový fakt musí prokázat nesmyslnost zahraniční vojenské intervence, přilákat spojence (rozdělení kořisti!), demoralizovat „Zeleného"... C.

PROPAGANDA

1. Letáky o chování Němců v „zelené" zemi. 2. Letáky s hrozbami na zastrašení „Zelených". (Mnichov v dokumentech I. Praha: SNPL, 1958. )

•

Otázky a úkoly:

1. Proč bylo v plánu počítáno s vyprovokovaným incidentem? 2. Jaký průběh měla mít vojenská akce útoku na Československo?

Karlovarské požadavky SdP Po anšlusu Rakouska vydal K. Henlein 17. března 1938 provolání, v němž uvítal návrat rakouských Němců do Říše a vyzval všechny Němce žijící v Československu k sjednocení. Henleinovci se již plně hlásili k Hitlerovi. Dne 24. dubna 1938 přednesl Henlein na sjezdu SdP v Karlových Varech autonomisticko-federalistické požadavky své strany v podobě nového programu vypracovaného ve spolupráci s německými nacistickými úřady. V osmi bodech byly shrnuty podmínky pro vytvoření nového státního a právního řádu.

150

1. Úplná rovnoprávnost německé národnostní skupiny s českým národem. 2. Uznání sudetoněmecké národní skupiny jako právnické osoby k ochraně tohoto rovnoprávného postavení ve státě. 3. Vymezení a uznání sudetoněmeckého území. 4. Vybudování německé samosprávy v sudetoněmeckém území ve všech oborech veřejného života, pokud jde o zájmy a o věci německé národnostní skupiny. 5. Zákonná ochranná ustanovení pro ty sudetoněmecké státní příslušníky, kteří žijí mimo uzavřené území své národnostní skupiny. 6. Napravení všeho bezpráví, které bylo učiněno sudetským Němcům od roku 1918 a nahrazení škod, které tímto bezprávím vznikly. 7. Uznání a provedení zásady: v německém území němečtí veřejní zaměstnanci. 8. Úplná svoboda přiznání k německému národu a k německému světovému názoru. (Mnichov v dokumentech II. Praha: SNPL, 1958. )

•

Otázky a úkoly:

1. 2. 3.

Bylo možné, aby čs. vláda všechny navrhované zásady přijala? Co by například znamenalo přijetí 8. bodu? Co bylo myšleno „německým světovým názorem"?

Zpráva lorda Runcimana o postavení sudetských Němců v Československu Velká Británie měla enormní zájem na oddálení válečného konfliktu, jenž mohl vypuknout v Evropě kvůli Hitlerovým požadavkům. Zprostředkovatelskou roli mezi čs. vládou a Sudetoněmeckou stranou se ujala mise britských diplomatů vedená lordem W. Runcimanem, která počátkem srpna 1938 přicestovala do Československa. V duchu britské politiky doporučil Runciman v dopise z 21. září t. r. předsedovi Chamberlainovi, aby se čs. vláda vzdala Sudet; podobný dopis zaslal i prezidentu Benešovi.

Je těžké být ovládán cizím národem a já jsem odjížděl s dojmem, že československé panství v Sudetech, ačkoliv není přímo utlačující a jistě ne „teroristické", přece se vyznačuje takovou 151

mírou netaktnosti, nedostatku pochopení, netrpělivosti a diskriminace, že podvědomá antipatie německého obyvatelstva byla nevyhnutelně h n á n a k otevřené vzpouře. Sudetští Němci měli pocit, že v minulosti sice dostali od československé vlády mnoho slibů, za nimiž však nenásledovaly žádné skutky - anebo jen málo. Tyto skutečnosti vedly k neskrývané nedůvěře vůči vedoucím českým státníkům. Nemohu říci, nakolik byla tato nedůvěra oprávněná či nikoliv, výsledkem však zůstává, že ani vstřícná opatření (čs. vlády) už nemohla v sudetoněmeckém obyvatelstvu vzbudit důvěru... K místním neshodám se přidružily ještě následující těžké přehmaty. Čeští úředníci a česká policie s nepatrnými nebo nulovými znalostmi němčiny byli ve velkém počtu posíláni do čistě německých oblastí. Čeští rolníci-kolonisté byli v průběhu pozemkové reformy usazováni k trvalému osídlení mezi německé obyvatelstvo. Pro děti těchto českých kolonistů byly ve velkém počtu zakládány české školy. Naprosto všeobecným názorem je, že české firmy jsou při zakázkách a dodávkách upřednostňovány... Tyto stížnosti jsou podle mého soudu většinou oprávněné... Všechny tyto a také další nesrovnalosti byly zesilovány působením hospodářské krize na sudetoněmecký průmysl, který tvoří podstatný zdroj obživy tohoto národa. Nikoli bezdůvodně byla vláda činěna zodpovědnou za takto vzniklé chudnutí... Tím se dostávám k politické stránce problému, která se týká otázky integrity a bezpečnosti Československé republiky, zvláště ve vztahu k jejím bezprostředním sousedům. Domnívám se, že tento problém se dotýká palčivého bodu politických třecích ploch ve střední Evropě. Považuji za nevyhnutelně nutné mít trvale na paměti, že československý stát musí vždy žít se všemi svými sousedy v míru a že jeho vnitřní a zahraniční politika musí mít tuto okolnost na zřeteli. Právě to je podstata politiky Švýcarska, že je veskrze neutrální, z čehož plyne jeho mezinárodní postavení. Takový d r u h politiky je však nutný také pro Československo, a sice nejen k udržení jeho vlastní existence, ale také k udržení evropského m í r u . . . (Střední Evropa. Č. 14. Roč. 1990. Praha: Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, 1990. )

•

Otázky a úkoly:

1. Z čeho asi plynula jednostrannost Runcimanova pohledu na „problém Sudet"? 2. Z kterých slov je zcela zřejmá náklonnost Runcimana Sudetoněmecké straně?

152

Z petice „Věrni zůstaneme" pne 15. května 1938 vydala skupina více než 300 čs. kulturních a vědeckých pracovníků na obranu republiky manifest Věrni zůstaneme. Manifest podepsalo do konce září t. r. na 1 milion občanů.

Ve jménu národní svobody a státní samostatnosti, vybojované před dvaceti lety, vyzýváme všechny věrné občany Československé republiky: pevně odhodláni, s obětavostí a nezlomnou vírou ve vlastní věc, držme celistvost a nedotknutelnou svrchovanost tohoto jediného našeho státu. Jen v pevné jednotě je naše nepřemožitelnost a síla... Přes všechny politické, stavovské a třídní rozdíly semkněme se u víře v demokracii a svobodu, v úctě k právu a sociální spravedlnosti: stůjme do všech důsledků za těmito zásadami, vlastními našemu národu a společnými všemu vzdělanému lidstvu! Nedopusťme, aby věrný občan republiky byl utiskován nebo vylučován z národa pro své přesvědčení, pro svůj původ nebo vyznání. Rádi a spravedlivě se dělíme a chceme dělit se svými spoluobčany všech národností o všechna práva a životní podmínky, které nám dává náš jednotný a nedělitelný stát... Jsme a zůstáváme svrchovaným státem, jemuž nikdo zvenčí nesmí vnucovat své požadavky. Chtěli jsme vždy mír... Trváme na směrnicích naší dosavadní zahraniční politiky a chráníme mír i dnes, jako jej chrání naši spojenci a přátelé, Francie a Sovětský svaz, Anglie a národy Malé dohody i všechny demokratické mocnosti a síly světa. Přejeme si mír a opravdovou dohodu se svými sousedy, respektujeme jiné státy a národy, jako žádáme, aby jiní respektovali nás. Kdyby byl mír ohrožen, nestane se tak naší vinou. Tím rozhodněji se budeme bránit, pevní svou jednotou. Víme, že se dějí pokusy rozvrátit ji zvnitřku. I tomuto nebezpečí se rozhodně ubráníme. Silni v sobě, zachováme význam Československa pro Evropu. Bráníce svou samostatnost a demokracii ve střední Evropě, hájíme svobodu Evropy celé. Tak plníme dějinné poslání státu československého... Žádáme vládu republiky, aby trvala na cestě, kterou nás vedl president osvoboditel. (Lvová, M. Chtěli jsme bojovat I. Praha: SNPL, 1963. )

153

•

Otázky a úkoly:

1. O jaké zásady se manifest opíral? 2. Kdo představoval síly, které činily pokusy „rozvrátit jednotu zevnitř"?

Mnichovská dohoda Hitlerova vyděračská politika vítězila na plné čáře. Přitom britský appeasement sledoval jediné - velmocenskou dohodu s Berlínem. Šlo jen o to, jakým způsobem má být Československo donuceno k přijetí diktátu. Nová čs. vláda J. Syrového odmítla Hitlerovy godesberské požadavky a prohlásila, že se proti nim postaví „na svrchovaný odpor". Velká Británie a Francie hledaly politické východisko ze situace. Nakonec strohý, ale masivní Hnědý či Vůdcův dům na mnichovském Královském náměstí se stal 29. září 1938 místem konference čtyř velmocí - Velké Británie, Francie, Itálie a Německa, jejichž představitelé podepsali dohodu o odstoupení pohraničí českých zemí Německu; rozhodli tak bez účasti Československa.

Německo, Spojené království, Francie, Itálie se shodly se zřetelem k dohodě, jíž bylo v podstatě dosaženo odstoupení sudetoněmeckého území, na těchto opatřeních, jež je třeba pro to učinit, a prohlašují, že podle této dohody je každý jednotlivě odpověden za zákroky, které je třeba učinit, aby bylo zajištěno její provedení. Vyklizení započne 1. října.

§ 1

§2

Spojené království, Francie a Itálie se shodují v tom, že vyklizení bude provedeno do 10. října, a to bez ničení jakýchkoli existujících zařízení, a že československá vláda je odpovědna za to, že vyklizení bude provedeno bez poškození uvedených zařízení. §3 Podmínky vyklizení podrobně určí mezinárodní výbor, složený ze zástupců Německa, Spojeného království, Francie, Itálie a Československa. §4 Postupné obsazování převážně německých území německými oddíly započne 1. října. Čtyři územní úseky, označené na přiložené mapě, obsadí německé oddíly v tomto pořadí: úsek označený I. - 1. a 2. října, úsek označený II. - 2. a 3. října, úsek označený III. - 3., 4. a 5. října, úsek označený IV. - 6. a 7. října. 154

Výše uvedený mezinárodní výbor bez odkladu vymezí zbývající území převážně německého charakteru a německé oddíly je obsadí do 10. října. § 5 Mezinárodní výbor uvedený v § 3 určí území, v nichž se má provést lidové hlasování. Tato území budou až do skončení lidového hlasování obsazena mezinárodními jednotkami. Týž výbor určí způsob, jakým se má lidové hlasování provést, přičemž bude vycházet ze způsobu hlasování v Sársku. Výbor stanoví rovněž den, kdy se lidové hlasování bude konat; tento den nesmí být pozdější než konec listopadu.

§6

Konečné vymezení hranic provede mezinárodní výbor. Tento výbor je oprávněn doporučit čtyřem mocnostem - Německu, Spojenému království, Francii a Itálii - v určitých výjimečných případech menší odchylky od přísně etnografického stanovení pásem, jež mají být převedena bez lidového hlasování. §7 Zavede se opční právo pro přesídlení od odstoupených území a pro vystěhování z nich. Opce musí být provedena během šesti měsíců ode dne uzavření této dohody. Německo-československý výbor určí podrobnosti opce, uváží způsob, jak usnadnit výměnu obyvatelstva a vyjasní základní otázky, které z této výměny vzniknou.

§8

Československá vláda propustí ve lhůtě čtyř týdnů ode dne uzavření této dohody sudetské Němce, kteří si toto propuštění přejí, ze svých vojenských a policejních jednotek. V téže lhůtě propustí československá vláda sudetoněmecké vězně, kteří si odpykávají tresty odnětí svobody za politické a trestné činy. Mnichov, 29. září 1938 A. Hitler, E. Daladier, B. Mussolini, N. Chamberlain (Německý imperialismus proti ČSR (1918-1939). Praha: SNPL, 1962. )

•

Otázky a úkoly:

závazná? Na mapě Československa si připomeňte odstoupená pohraniční území českých zemí Německu.

155

Atmosféra po podpisu mnichovské dohody Na mnichovskou schůzku velmocí nebylo československo přizváno. V mnichovském hotelu Regina očekávali výsledek jednání dva českoslovenští zástupi - berlínský vyslanec Vojtěch Mastný a legační (vyslanecký) rada Hubert Masařík. Situaci po podpisu dohody přibližuje Masaříkův záznam, okomentovaný čs. historikem R. Kvačkem.

Do Chamberlainova pokoje zavolali Mastného a Masaříka. Začal britský premiér - stručně shrnul právě podepsanou úmluvu a dal ji přečíst československým zástupcům. Ti na několika místech požádali o vysvětlení. Klauzuli o vymezení hranic si chtěli vyložit jako přihlédnutí k československým zájmům. „Jen v malých rozměrech, " upozornil je Léger /francouzský státní tajemník, pozn. F. Č./. Chamberlain zíval a naznačoval, že chce mít tuto trapnou scénu za sebou. Daladier zarytě mlčel, obličej měl rudý a potil se. Samozřejmě věděl, co to znamená pro Československo i pro Francii, ale nic neřekl. „Žádný z Francouzů toho dne s námi nepromluvil lidsky, nepronesl slovo omluvy či lítosti, " vzpomínal po letech Masařík. Poncet /francouzský velvyslanec v Berlíně, pozn. F. Č./ sice v pamětech tvrdil, že utěšoval plačícího Mastného nadějí na chvilkovost mnichovského rozhodnutí, ale tato epizoda se odehrála jen v jeho alibistické fantazii. Pouze Gwatkin /patřil do Chamberlainova doprovodu, vedl prakticky Runcimanovu misi v Československu, pozn. F. Č./, snad na omluvu svého předchozího chování, se snažil o pár účastných slov. Ani on však nic neomlouval. „Čeká se odpověď naší vlády na tuto dohodu?" zeptal se Masařík Daladiera. Francouzský premiér ani teď nepromluvil, a tak musel odpovědět Léger... Masařík o jeho vyjádření zapsal: „Léger s poznámkou, že čtyři státníci neměli mnoho času, řekl mi výslovně, že žádnou naši odpověď již nečekají, že to považují samozřejmě za přijato a že jen naše vláda musí dnes do pěti hodin vyslat svého zmocněnce na schůzi mezinárodní komise do Berlína. V sobotu /1. října, pozn. F. Č/ musí přijet náš důstojník k okamžitému projednání evakuace prvního pásma. " Britský velvyslanec Henderson dokonce Mastného vybídl, aby se už do Prahy nevracel a jel hned na berlínskou komisi mnichovských signatářů. Text právě přijaté dohody se přece dá československé vládě odtelegrafovat. Už nebylo co dodat. „Situace se stávala skutečně již tíživou pro všechny přítomné, " zapsal si Masařík, „nám bylo dostatečně 156

brutálně vysvětleno, a to Francouzem, že je to rozsudek bez odvolání a bez možnosti oprav. Text byl přečten, byla nám předána d r u h á , lehce opravená mapa, my se rozloučili a šli. Československá republika v hranicích z roku 1918 přestala existovat"... O mnichovském ujednání se v Praze dozvěděli z prvního nočního hlášení německého rozhlasu. Byl pátek, 30. září, nedlouho po druhé hodině... Ministr zahraničních věcí Krofta hned informoval Syrového a na Hrad se vydal Smutný /přednosta diplomatického protokolu na Hradě, pozn. F. Č./. Prezident přišel do pracovny přímo z koupelny, ještě v pyžamu a županu. Mnichovská dohoda ho rozrušila. Chytl se za hlavu: „Je to neslýchané, neslýchané! Strašné. Taková zrada Francie! Zradila nás úplně. " Schoulil se do sebe, tvář mu zpopelavěla, byl na pokraji zhroucení... (Kvaček, R. Poslední den. Z dramatického podzimu roku 1938. Praha: Melantrich, 1989. )

•

Otázky a úkoly:

1. Zhodnoťte chování západních politiků vůči československým zástupcům. 2. Z čeho vycházelo hluboké zklamání prezidenta Beneše?

Záznam o jednání prezidenta Háchy s Hitlerem dne 15. března 1939 Osud hroutícího se Česko-Slovenska byl zpečetěn v osudné noci ze 14. na 15. března 1939; atmosféru těchto tragických hodin přibližuje vzpomínka jednoho z hlavních aktérů březnového dramatu - prezidenta dr. Emila Háchy.

Dne 14. března 1939 na n á d r a ž í a n h a l t s k é m /v Berlíně, pozn. F. Č./ očekával mne státní ministr dr. Meissner a vyslanec dr. Mastný s chotí... O 24. hodině navštívil mne v průvodu ministra dr. Chvalkovského říšský ministr zahraničních věcí von Ribbentrop, s nímž jsem vyměnil několik povšechných vět, při čemž zmínil jsem se o obtížné situaci malého národa, vklíněného do sfér národa velkého. Dotkl jsem se také nesnadného poměru Čechů ke Slovákům. Po odchodu Ribbentropově mezi 1. - 2 . hodinou dostalo se mi sdělení, že říšský kancléř mě v říšské kanceláři očekává... 157

V říšské kanceláři, k a m mě doprovázel kromě státního ministra Meissnera ministr dr. Chvalkovský, byl jsem v nádvoří přijat s vojenskými poctami a ihned potom říšským kancléřem, který mně přišel vstříc a jemuž jsem řekl, že si vážím osobního setkání s nejmocnějším státníkem naší doby. Říšský kancléř pozval mne pak, abych po jeho pravé straně usedl ve velkém kruhu předních osobností říše... Zahájil jsem svůj projev slovy, jimiž jsem omluvil svou hlasovou indisposici způsobenou cestou... jsem se představil jako bývalý správní soudce, který přijal funkci hlavy státu... Poté přešel jsem k otázce slovenské, jejíž stav jsem až do té chvíle považoval za jediný motiv své berlínské cesty... V dalším svém projevu řekl jsem, že jsme si vědomi, že osud českého národa je položen do rukou říšského kancléře, že však hledím na to s plnou důvěrou... Říšský kancléř na to odpověděl, že jeho úmyslem vskutku je, aby český národ nerušeně žil a že nejde mu o jeho odnárodnění. Potom prohlásil, že dnešního dne o 6. hodině ranní překročí říšské vojsko naše hranice a narazí-li na odpor, že jej bezohledně zlomí. Vím, řekl dále, že i mne to bude státi velké oběti na životech, ale výsledek že nemůže být pochybný... Odpověděl jsem, že při krátké době několika hodin pochybuji, že mám možnost, abych jako vrchní velitel branné moci zabránil skutkům obranným, načež říšský kancléř prohlásil, že mi dává k dispozici telefonní zařízení říšské kanceláře... A r m á d n í m u generálu Syrovému jsem telefonicky oznámil, jaká je situace a dal jsem mu přesný rozkaz, aby nařídil posádkám, aby německému vojsku nekladly odpor. Poté informoval jsem telefonicky předsedu vlády a po nějaké chvíli dostalo se mi jeho odpovědi v tom smyslu, že vláda, která se zatím shromáždila, béře můj postup na vědomí a že s ním souhlasí. Potom byli jsme pozváni do úřadovny říšského kancléře, kde mně bylo předloženo k podpisu prohlášení, jehož jedno pare podepsané říšským kancléřem a šlechticem Ribbentropem se strany německé a mnou a ministrem Chvalkovským se strany naší, ministr Chvalkovský přivezl do Prahy... Když jsme pak v kancléřově úřadovně prohlášení podepsali, rozloučili se s námi říšský kancléř a páni jeho družiny, načež jsme mezi 5. a 6. hodinou r a n n í říšskou kancelář opustili... (Mnichov v dokumentech II. Praha: SNPL, 1958. )

158

Otázky a úkoly:

1. Charakterizujte atmosféru jednání u A. Hitlera. 2. V jakém rozpoložení se asi nacházel prezident Hácha?

Výnos o zřízení Protektorátu Čechy a Morava Obecné představy nacistů o dalším osudu okleštěných českých zemí v hitlerovském Velkoněmecku byly vyjádřeny Hitlerovým dekretem o zřízení protektorátu z 16. března 1939. Jeho podkladem se v několika bodech stala smlouva mezi Francií a tuniským bejem z roku 1881. Formálně bylo autonomní postavení tohoto útvaru motivováno snahou o pacifikaci území, jenž bylo svým hospodářským potenciálem významné z hlediska připravovaných válečných výbojů Německa.

Po tisíc let náležely k životnímu prostoru německého národa českomoravské země. Násilí a nerozum vytrhly je svévolně z jejich starého historického okolí a posléze jejich zapojením do umělého útvaru Česko-Slovenska vytvořily ohnisko stálého neklidu. Od roku k roku zvětšovalo se nebezpečí, že z tohoto prostoru, jakož již jednou v minulosti - vyjde nové nesmírné ohrožení evropského míru. Neboť česko-slovenskému státu a jeho držitelům moci se nepodařilo organisovati rozumně soužití národních skupin, v něm svémocně spojených, a tím probuditi a zachovati zájem všech zúčastněných na udržení jejich společného státu. Tím však prokázal svou vnitřní neschopnost k životu a propadl proto nyní také skutečnému rozkladu. Německá říše však nemůže v těchto pro její vlastní klid a bezpečnost stejně jako pro obecné blaho a obecný mír t a k rozhodně důležitých oblastech trpěti žádné trvalé poruchy. Dříve nebo později musela by nésti nejtěžší důsledky jako mocnost dějinami a zeměpisnou polohou nejsilněji interesovaná a spolupostižená. Odpovídá tudíž příkazu sebezáchovy, jestliže Německá říše jest rozhodnuta zasáhnout rozhodně k zajištění základů rozumného středoevropského řádu a vydati nařízení, která z toho vyplývají. Neboť dokázala už ve své tisícileté dějinné minulosti, že díky velikosti, t a k i vlastnostem německého národa jediná jest povolána řešiti tyto úkoly. Naplněn vážným přáním sloužiti opravdovým zájmům národů sídlících v tomto životním prostoru, zajistiti národní svébytnost německého a českého národa, prospěti míru a sociálnímu blahu 159

všech, nařizuji tudíž jménem Německé říše jako základnu pro budoucí soužití obyvatelů těchto oblastí toto: ČI. 1 1. Části bývalé Česko-Slovenské republiky, obsazené v březnu 1939 německými oddíly, náleží od nynějška k území velkoněmecké říše a vstupují jako „Protektorát Čechy a Morava" pod její ochranu. 2. Pokud obrana říše toho vyžaduje, učiní vůdce a říšský kancléř pro jednotlivé části těchto území úpravu od toho odchylnou. ČI. 2 1. Obyvatelé protektorátu, kteří jsou příslušníky německého národa, stávají se německými státními příslušníky a podle předpisů zákona o říšských občanech z 15. září 1935 (Říšský zákon I, str. 1146) říšskými občany. Pro ně platí tudíž ustanovení na ochranu německé krve a německé cti. Podléhají německé soudní pravomoci. 2. Ostatní obyvatelé Čech a Moravy stávají se státními příslušníky Protektorátu Čechy a Morava. ČI. 3 1. Protektorát Čechy a Morava jest autonomní a spravuje se sám. 2. Vykonává svoje výsostná práva, náležející mu v rámci protektorátu, ve shodě s politickými, vojenskými a hospodářskými potřebami říše. 3. Tato výsostná práva jsou vykonávána vlastními orgány a vlastními úřady a vlastními úředníky. ČI. 4 Hlava autonomní správy Protektorátu Čechy a Morava požívá ochrany a čestných práv hlavy státu. Hlava protektorátu potřebuje pro výkon svého úřadu důvěry vůdce a říšského protektora. ČI. 5 1. Jako zastánce říšských zájmů jmenuje vůdce a říšský kancléř „říšského protektora v Čechách a na Moravě". Jeho úřední sídlo jest P r a h a . 2. Říšský protektor jako zástupce vůdce a říšského kancléře a jako zmocněnec říšské vlády má úkol pečovati, aby bylo dbáno politických směrnic vůdce a říšského kancléře. 160

3. Členové vlády protektorátu jsou potvrzováni říšským protektorem. Potvrzení může býti odvoláno. 4. Říšský protektor jest oprávněn dáti se informovati o všech opatřeních vlády protektorátu a udíleti jí rady. Může podati námitky proti opatřením, která by byla s to poškoditi říši, a je-li nebezpečí v prodlení, vydati nařízení nutná ve společném zájmu. 5. Od vyhlášení zákonů, nařízení a jiných právních předpisů, jakož i od výkonu správních opatření a pravoplatných soudních rozsudků jest upustiti, podá-li říšský protektor námitky. ČI. 6 1. Zahraniční věci protektorátu, obzvláště ochranu jeho státních příslušníků v cizině, zastává říše. Říše povede zahraniční věci tak, jak to odpovídá společným zájmům. 2. Protektorát obdrží zástupce u říšské vlády s úředním označením „vyslanec". ČI. 7 1. Říše poskytuje protektorátu vojenskou ochranu. 2. Vykonávajíc tuto ochranu, udržuje říše v protektorátu posádky a vojenská zařízení. 3. Pro udržení vnitřní bezpečnosti a pořádku může protektorát zřídit vlastní sbory. Organisaci, početní sílu a výzbroj určí říšská vláda. ČI. 8 Říše vykonává bezprostřední dohled na dopravnictví, jakož i na pošty a telekomunikace. ČI. 9 Protektorát náleží celnímu území německé říše a podléhá její celní výsosti. ČI. 10

1. Zákonitým platidlem jest vedle říšské marky až na další koruna. 2. Poměr obou měn navzájem určí říšská vláda. Č I . 11

1. Říše může vydávati právní předpisy s platností pro protektorát, pokud toho vyžaduje společný zájem. 2. Pokud je vydána společná potřeba, může říše převzíti do vlastní správy správní obory a zříditi k tomu potřebné vlastní říšské úřady. 161

3 . Ř í š s k á v l á d a m ů ž e u č i n i t o p a t ř e n í p o t ř e b n á k u d r ž e n í bezpečnosti a pořádku. ČI. 12 P r á v o p l a t n é v Č e c h á c h a na M o r a v ě z ů s t á v á v ú č i n n o s t i , pok u d n e o d p o r u j e s m y s l u p ř e v z e t í o c h r a n y n ě m e c k o u říší. ČI. 13 Říšský m i n i s t r v n i t r a vydá v dohodě se zúčastněnými říšskými m i n i s t r y p r á v n í a s p r á v n í p ř e d p i s y p o t ř e b n é k p r o v e d e n í a doplnění tohoto výnosu. (Dokumenty moderní doby. Praha: Svoboda, 1978. ) • 1.

Otázky a úkoly:

Najděte v úvodní části výnosu ty pasáže, které svědčí o proradnosti a lživosti jeho autorů. 2. Jaké postavení měl zaujímat protektorát vůči Německé říši? 3. V kterých oblastech vzbuzoval protektorát alespoň náznak autonomie? 4. Jak byla ve výnosu zajištěna podřízenost protektorátní správy berlínské říšské vládě? 5. Přibližte si postavení protektorátu v zahraniční oblasti. 6. Která nařízení podřizovala ekonomiku protektorátu zájmům Německé říše. 7. Jaká opatření byla přijata v právní oblasti?

162

Druhá světová válka

Německo-sovětská smlouva o hranicích a přátelství Logickým důsledkem Smlouvy o neútočení mezi Německem a SSSR bylo uzavření německo-sovětské smlouvy o hranicích a přátelství, opět podepsané Molotovem a Ribbentropem v Moskvě 28. září 1939, tedy již po likvidaci Polska. Připojeny byly důvěrný protokol, dva tajné protokoly a prohlášení obou vlád. Plán na zachování zbytkového Polska Stalin opustil.

Vláda Německé říše a vláda SSSR považují po zhroucení bývalého polského státu za svůj výlučný úkol znovu nastolit mír a pořádek v této oblasti a zajistit obyvatelům, kteří zde žijí, mírumilovný život ve shodě s jejich národnostním charakterem. Za tím účelem se dohodly na následujícím: ČI. I Vláda Německé říše a vláda SSSR určily za hranici svých přirozených národních zájmů na území bývalého polského státu linii, která je vyznačena na přiložené mapě a která bude přesněji popsána v dodatečném protokolu. ČI. II Obě strany uznávají hranici svých přirozených zájmů vymezenou v článku I za definitivní a odmítají jakékoliv vměšování třetích sil do tohoto řešení. 163

ČI. III Nutnou reorganizaci veřejné správy převezme na územích západně od linie vyznačené v článku I vláda Německé říše, na územích východně od této linie vláda SSSR. ČI. IV Vláda Německé říše a vláda SSSR považují toto řešení za pevný základ pro pokračující rozvoj přátelských vztahů mezi svými národy... T A J N Ý DODATEČNÝ PROTOKOL

Tajný dodatečný protokol podepsaný 23. srpna 1939 se pozměňuje v článku I v tom smyslu, že území litevského státu připadá do sféry vlivu SSSR, zatímco na druhé straně lublinská provincie a část varšavské provincie spadají do sféry vlivu Německa... P R O H L Á Š E N Í VLÁDY N Ě M E C K É ŘÍŠE A VLÁDY S S S R

Poté, co vláda Německé říše a vláda SSSR dnes podepsanou smlouvou definitivně vyřešily problémy, které vznikly zhroucením polského státu a vytvořily t a k pevný základ pro trvalý mír ve východní Evropě, vyjadřují vzájemně své přesvědčení, že by sloužilo skutečným zájmům všech národů, kdyby skončil válečný stav existující v současnosti mezi Německem na jedné straně a Anglií a Francií na straně druhé. Obě vlády proto společně zaměří své úsilí, případně ve spojení s ostatními mírovými silami, k co nejrychlejšímu splnění tohoto cíle. Jestliže však úsilí obou vlád vyzní naprázdno, bude to důkazem, že Anglie a Francie jsou odpovědny za pokračující válku, načež, v případě pokračování války, budou se vlády Německa a SSSR vzájemně konzultovat o nutných opatřeních. (Pakty Stalina s Hitlerem. Praha: Naše vojsko, 1990. )

•

Otázky a úkoly:

1. 0 čem svědčila tato německo-sovětská smlouva? 2. Jaký to mělo dopad na osud Litvy? 3. Jak byste označili prohlášení německé a sovětské vlády?

164

Z vystoupení W. Churchilla v britském parlamentu V o j e n s k é neúspěchy britských expedičních jednotek ve Skandinávii (zejména v bitvě o norský přístav Narvik) vyvolaly změny v britském vládním kabinetu; N. Chamberlaina, který symbolizoval „Mnichov" a politiku appeasementu, vystřídal 10. května 1940 v čele vlády W. Churchill, známý zastánce důsledného boje proti hitlerovskému Německu. O tři dny později pronesl v Dolní sněmovně k r á t k ý „trůnní" projev.

„Nemohu vám nabídnout nic než krev, dřinu, slzy a pot. Čekají nás nejtěžší zkoušky. Máme před sebou mnoho, mnoho dlouhých měsíců bojů a utrpení, " prohlásil a pokračoval. „Ptáte se, jaká je naše politika? Odpovím: Vést válku na moři, na souši a ve vzduchu, s celou mocí a ze všech sil... To je naše politika. Ptáte se, jaký je náš cíl? Mohu odpovědět jedním slovem: Vítězství! Vítězství stůj co stůj, vítězství přes všechnu hrůzu, vítězství, ať bude cesta k němu jakkoli dlouhá a trnitá, neboť bez vítězství není života. " (Truchanovskij, V. G. Winston Churchill. Praha: Svoboda, 1986. )

•

Otázky a úkoly:

Srovnejte dosavadní kurs britské politiky, představovaný tzv. podivnou válkou, se záměry nového vládního kabinetu.

Z nacistických plánů na likvidaci českého národa Od prvních dnů okupace byla na území protektorátu prováděna živelná germanizace. Teprve po vítězství nad Francií v létě 1940 se nacisté cítili natolik silní, aby mohli přikročit komplexně k řešení „českého problému". Opojení snadným válečným úspěchem přímo nahrávalo radikálním a nemilosrdným řešením. V takové atmosféře vznikly v letních měsících t. r. dvě memoranda k této otázce: říšského protektora K. von Neuratha a státního tajemníka K. H. Franka; předložena byla 28. srpna 1940. Zvlášť diskusním se stal Neurathův návrh řešení asimilace českého národa. Z PAMĚTNÍHO SPISU NEURATHA A FRANKA

Cílem říšské politiky v Čechách a na Moravě musí být úplná germanisace prostoru a lidí. K jejímu dosažení jsou dvě možnosti: I. totální vysídlení Čechů z Cech a Moravy na nějaké území mimo říši a osídlení uvolněného prostoru Němci, nebo 165

II. zůstane-li většina Čechů v Čechách a na Moravě, současné použití rozličných metod sloužících germanisaci podle xletého plánu. Taková germanisace předpokládá: 1. přenárodnění rasově vhodných Čechů, 2. vysídlení rasově neúnosných Čechů a říši nepřátelské vrstvy inteligence, příp. zavedení zvláštního zacházení s těmito a se všemi rozvratnými živly, 3. nové osídlení takto uvolněného prostoru svěží německou krví. ad I. Ú p l n é v y s í d l e n í 7, 2 milionů Čechů p o v a ž u j i za neproveditelné, a) protože není k disposici prostor, kde by mohli být znovu usídleni, b) protože není dost německých lidí, kteří mohou uvolněný prostor ihned zaplnit, c) protože tato vysoce civilizovaná, hospodářsky a dopravně technicky vysoce citlivá země v srdci Evropy nesnese porušení své funkce a žádné vakuum, d) protože lidé jsou říšským kapitálem a v nové říši nemůžeme postrádat pracovní sílu 7 milionů Čechů, e) protože otřesný účinek na ostatní jihovýchodní národy je pravděpodobně nežádoucí. ad II. Germanizace může však být podle mého názoru dosaženo třemi uvedenými možnostmi. Úspěšné asimilační pokusy minulých století, tím vzniklé a shora popsané rasové vyrovnání milionů Čechů s Němci a přitažlivost nové říše umožňují a činí pravděpodobným, že několik milionů Čechů by mohlo být opravdu přenárodněno. Oddělit tuto část Čechů schopnou přenárodnění od rasově méněcenných je úkolem zvlášť pro to vytvořených vyšetřovacích komisí... (Dokumenty moderní doby. Praha: Svoboda, 1978. ) Po napadení SSSR v létě 1941 se v protektorátu objevily ve zvýšené míře sabotáže a vystupňovaly se i hospodářské problémy. Hitler se rozhodl nastolit zde ostřejší kurs. Neurathovi bylo doporučeno odejít na „zdravotní dovolenou"; na jeho místo nastoupil R. Heydrich. Už několik dnů po svém příjezdu do Prahy (2. října 1941) v tajném výkladu nacistickým funkcionářům předložil Heydrich svůj plán zničení českého národa; této otázce věnoval i další tajné projevy 17. října 1941 a 4. února 1942.

166

4. února 1942 ... Chtěl bych zdůraznit docela jasně jako naši interní základní zásadu cíl, podle něhož zamýšlíme poněmčení, ale pouze těch, kteří jsou skutečně k poněmčení způsobilí. To tedy předpokládá, že nyní přistoupíme k maskovanému provedení tzv. národního soupisu... Je přece zcela jasné, chci-li poněmčit, musím předem vědět, kdo je k poněmčení způsobilý. Počítám t a k jako dříve zhruba s počtem od 40 do 60%... Řekl jsem již, že to vypadá, jako bychom chtěli tento prostor poněmčit, jako bychom chtěli český jazyk degradovat na nářečí, jako bychom Čechy chtěli postupně vychovat tak, aby se cítili Němci. To musím činit, protože jsme teď přece pojali už při otázce poněmčení myšlenku neprovádět evakuaci anebo řekněme třeba odstraňování živlů, jež se nedají poněmčit, brutálně a násilím, ale maskovaně. Poněvadž m á m tento úmysl, jejž schvaluje vůdce, mohu dnes jednat klidně, jako bych chtěl poněmčit všechno obyvatelstvo a přivést je legální cestou do říše, což n á m velmi ulehčí současnou válečnou situaci. Neboť kdybych sáhl v tomto okamžiku k opatřením, která by jasně ukázala, že nechci jednu část ponechat na jejich půdě, měli bychom tu revoluci v krátké době a ta by nám způsobila obtíže. Proto jsme přišli na myšlenku pozdější evakuace tohoto národa, těch, kteří nejsou způsobilí k poněmčen í . . . Postupujíce podle této linie, můžeme dnes jednat tak, jako bychom chtěli začlenit do říše en bloc /vcelku, hromadně, pozn. F. Č./ celý tento prostor. To bych chtěl nyní stanovit zde jako tajný a otevřený cíl... Praktické cesty, řekněme pokusy, přivést jiným způsobem české obyvatelstvo tam, k a m chceme, jsou v určitém směru dány: 1. Především, a to i v politickém zájmu říše, je to zavedení pracovní povinnosti... Bude nutné vychovat je podle možností říše, v různých táborech za vedení vynikajících, vybraných vedoucích pracovní služby, ve zcela jiných stejnokrojích, rozdělené na způsobilé a nezpůsobilé k poněmčení... Těm, kteří nejsou ještě způsobilí k poněmčení, se odešlou snad po dalším otevření prostoru kolem Ledového moře, v němž budou v budoucnu koncentrační tábory ideální domovinou pro 11 milionů židů z Evropy - t a m bychom snad mohli nasadit Čechy, kteří nejsou způsobilí k poněmčení... toto území není t a k pustou zemí, j a k si vždy představujeme oblast Ledového moře. Má jen velmi dlouhou zimu... 167

Dalším problémem, a to nejdůležitějším, je školská otázka, otázka českých škol, a za druhé otázka české mládeže. Obě budou jistě řešeny společně... Zvlášť podstatné je to, že česká universita se už sem nevrátí... Řekl jsem, že si dovedu představit pražskou universitu, ale ne českou. Že nevím, proč by muselo být např. studium mediciny nebo matematiky vysloveně české... Češi, kteří se pro to hodí, mohli by studovat stejně dobře na německé universitě... česká universita už neexistuje a existovat nebude... Dále je tu problém škol. Zde je důležité uhodit především na české učitelstvo, které je sborem vychovatelů opozice pro českou vládu. Tady do toho musíme zcela jasně říznout a ostatně v souvislosti s tím odbourat české vyšší školy. Pak bude bezpochyby nutné shromáždit někde českou mládež v takové formě, jež by umožnila výchovu mimo školu... asi nejlépe na poli sportu. Nastoupíme tedy na poli tělovýchovy a sportu v plné shodě s německým říšským vedením mládeže... Rozhodně je to pokus dovést českou mládež do říše. (Král, V. Chtěli nás vyhubit. Praha: Naše vojsko, 1961. )

•

Otázky a úkoly:

1. Jak měl probíhat proces germanizace českých zemí v pojetí Franka a Neuratha? 2. Čím zdůvodňoval Neurath nereálnost vysídlení Čechů? 3. Stručně charakterizujte Heydrichovy představy na poněmčení českého národa. 4. Jakou úlohu v germanizaci měla hrát školská otázka a otázka české mládeže? Co bylo navrhováno?

Českoslovenští vojáci u Tobruku K československým vojenským jednotkám v zahraničí náležel na Středním východě pěší prapor 11 - Východní (zřízený v říjnu 1940), který se od října 1941 do června 1943 zapojil (spolu s Brity, Indy, Australany a Poláky) do obrany proti Němcům a Italům v severní Africe (u Tobruku). Velitelem jednotky byl pplk. K. Klapálek, který vzpomíná na tyto boje v knize Ozvěny bojů.

Rychle jsme dokončovali organizaci praporu a stupňovali jsme výcvik na nejvyšší míru. Morální pobídkou k všestrannému úsilí mužstva i důstojníků měl být „rozkaz" vydaný 30. dubna 1941. Pravil jsem v něm, že: „... jsme zde proto, abychom bojovali proti Hitlerovi. Nacisté 168

jsou dnes naším úhlavním nepřítelem, a to nepřítelem krajně nebezpečným, to je třeba si stále uvědomovat a připomínat. Jejich zbraně obsluhují muži nanejvýš ukáznění, přímo slepě poslušní. Kdo chce nad nimi zvítězit, musí nejen proti tanku postavit tank, proti letadlu letadlo, ale musí mít právě takové vojenské schopnosti jako oni. Nejen to! Proti nacistickému nemravnému ideálu panství nad světem my stavíme vznešený ideál svobody a rovnosti. Ten musí být naší nejvyšší pobídkou!" Takových povzbuzujících „injekcí" jsem v průběhu času použil celou řadu. Název „rozkaz" je zvykem ve vojenské službě, pokud to šlo, nahrazoval jsem jej raději „promluvou" nebo jsem se vůbec uchyloval k obyčejnému pohovoru s vojáky. Vždy jsem byl mínění, že k výcviku čistě odbornému se má přidružit něco víc, dnes se tomu říká výchova ideová... (Klapálek, K. Ozvěny bojů. Praha: Naše vojsko, 1966. )

•

Otázky a úkoly:

Na které principy kladl velitel jednotky K. Klapálek hlavní důraz? Domníváte se, že byl jeho přístup správný?

Vzpomínka na „bitvu o Anglii" Od 13. srpna do 31. října 1940 se čs. stíhači zúčastnili letecké bitvy o Británii. Do konce roku 1940 se shromáždilo ve Velké Británii 1287 čs. letců (86% českého původu), kteří byli zahrnuti do tzv. dobrovolnické zálohy britského královského letectva (RAF). Od července do počátku září 1940 vznikly tři čs. perutě - 310. (stíhací), 311. (bombardovací) a 312. (stíhací). 310. stíhací peruť se poprvé dostala do boje 26. srpna, na což vzpomíná velitel Alexander Hess.

Náhle se na západním obzoru, který jsme všichni bedlivě střežili, objeví v sevřené formaci řada pohybujících se bodů - jsou to oni? - napadne každého z nás. Přibližujeme se vzájemně dvojnásobnou rychlostí letíce proti sobě a naše nejistota okamžitě mizí. Ano - jsou to oni! Charakteristické siluety dvoumotorových dornierů, sevřených v přesné formaci po třech, podle letmého odhadu asi sedmnáct. Předposlední roj tvořily jen dva stroje. A mikrofony křičí: „Tally ho" - heslo znamenající, že nepřítel byl spatřen, že letadla na obzoru jsou letadla nepřátelská a že začíná boj. Útok! Rychle ještě, pokud nám stačí čas, nabíráme za plného výkonu 169

motorů výšku, a jakmile jsme dostali nepřátelskou skupinu vlevo pod sebe, začínáme přibližovací manévr. Spoušť kulometů na řídící páce má již každý odjištěnou a září t a m výstražně rudý kroužek s nápisem „Fire", stejně jako svítí zaměřovací kříž v optickém cíliči před okem pilotů. Prudce se stáčíme vlevo dolů a dostáváme se k Němcům zezadu. Jsme nad nimi, ale už ne v rojích, nýbrž odstupňováni jednotlivě za sebou. Vzduch je teď protkán bělavými čarami, které tryskají z nepřátelské skupiny strojů, č á r y se nám jeví všelijak pokroucené následkem zrakového klamu při našich velkých rychlostech a t a k nějak nám připadají neškodné, přestože mozek chápe, že jsou to střely, svítící smrtonosné střely, které po nás Němci pálí. V cíli m á m skupinu, jejíž rozměry rostou se čtvercem vzdálenosti. Rovnám si nohou stroj, jenž mi vychýlil cíl z mušky, a když jsem ho opět posadil na správné místo, silou, že až palec brní, tisknu spoušť... teď... (Hess, A. Byli jsme v bitvě o Anglii. Praha: Naše vojsko, 1993. )

•

Otázky a úkoly:

1. Zjistěte si další literaturu o našich letcích v Anglii za druhé světové války. 2. Který film o čs. letcích jste viděli? Vyprávějte si o osudech těchto letců.

Účast Čechů a Slováků v bojích na východní frontě Největší československé vojenské jednotky se zformovaly na území Sovětského svazu; podmínky se vytvořily po napadení SSSR Německem a vznikem protihitlerovské koalice. Dne 18. července 1941 byla v Londýně podepsána úmluva mezi SSSR a ČSR, na níž navazovala vojenská úmluva. VOJENSKÁ ÚMLUVA MEZI VRCHNÍM VELITELSTVÍM S S S R A VRCHNÍM VELITELSTVÍM ČESKOSLOVENSKÝM

27. září 1941 1. Tato vojenská Úmluva je vyhotovena v souhlase s politickou smlouvou z 18. července 1941. 2. Na území SSSR budou postaveny československé vojenské jednotky, přičemž: a) tyto jednotky budou součástí ozbrojených sil suverénní Česko170

slovenské republiky a jsou určeny spolu s brannými silami SSSR a jiných spojeneckých států pro boj proti Německu, b) příslušníci těchto jednotek budou přísahat věrnost Československé republice, c) po skončení války se československé vojenské jednotky vrátí do Československa, d) během společných vojenských akcí budou československé vojenské jednotky operativně podřízeny vrchnímu velitelství SSSR, ve věcech organisačních a osobních hlavnímu veliteli čs. branných sil, který skrze velitele československých jednotek na území SSSR koordinuje s vrchním velitelstvím SSSR nařízení týkající se otázek organisačních a osobních. 3. Velitel československých vojenských jednotek na území SSSR bude určen hlavním velitelem československých branných sil v dohodě se sovětskou vládou. 4. Počty a počet čs. vojenských jednotek budou záviset od počtu československých občanů v SSSR a od možnosti materiálního vybavení. 5. Formování československých jednotek bude provedeno v místech určených vrchním velitelstvím SSSR, přičemž tyto jednotky budou postaveny z československých občanů nacházejících se na území SSSR, odvedených nebo dobrovolně se hlásících. K provedení odvodů budou zřízeny odvodní komise za součinnosti úřadů SSSR v místech jimi určených. 6. Všichni příslušníci československých vojenských jednotek na území SSSR budou podléhat československým zákonům a předpisům. U jednotek budou postaveny československé polní soudy, které budou projednávat přestupky a vojenské zločiny týkající se vnitřního života, výkonu služby a kázně v čs. vojenských jednotkách. Za zločiny proti státu budou příslušníci československých jednotek odpovídat před vojenskými soudy SSSR. 7. Organisace a vojenská výstroj příslušníků československých vojenských jednotek budou podle možnosti odpovídat vzorům zavedeným v československé armádě na území Velké Británie. 8. Prapory, označení zbraní a hodnostní odznaky budou v každém případě odpovídat vzorům platným ve Velké Británii. 9. Požitky, stravování a zásobování a jiné záležitosti vnitřního rázu budou upraveny podle vojenských pravidel SSSR... 10. Výzbroj, výstroj, oděv a autovozidla atd. pro československé vojenské jednotky budou dodány vládou Československé 171

republiky. Zásobování potravinami československých vojenských jednotek obstará vláda SSSR. 11. Výdaje spojené se zřizováním a udržováním československých vojenských jednotek na území SSSR budou kreditovány vládou SSSR a budou vráceny československou vládou po ukončení války...

• 1.

(Československo-sovětské vztahy v době Velké vlastenecké války (1941-1945). Praha: SNPL, 1960. )

Otázky a úkoly:

Vypište si, v kterých oblastech podléhaly čs. vojenské jednotky zákonům Československé republiky a v kterých byly podřízeny sovětským zákonům.

Volá Londýn Československý zahraniční odboj se snažil informovat občany v protektorátu o skutečném dění ve světě, a tím ovlivňovat smýšlení národa; činil to prostřednictvím vysílání zahraničního rozhlasu. Jen několik dní po tom, co vypukla druhá světová válka, 8. září 1939, zahájil Jan Masaryk české vysílání z Londýna, které pak až do samého konce války zůstalo snad nejdůležitějším dorozumívacím prostředkem a poutem mezi zahraničním odbojem a domovem. Zpočátku hovořil J. Masaryk v rozhlase přibližně jednou měsíčně, později mu mohli lidé naslouchat častěji.

24. září 1941 Zas už skoro předvečer neblahého výročí Mnichova, začátku hrůzy, která jednou provždy musí být a bude amputována z živého těla Evropy a světa. Miliony obětí na všech dnešních bojištích n á m opakují: Povězte Athénským, Varšavským, Moskevským, Rotterdamským, Londýnským, Washingtonským a Čunkinským, že my mrtvi ležíme, j a k zákony kázaly nám. Dluh těm Thermopylským bude zaplacen krví a hrozným utrpením, ale i konečným vítězstvím Spojenců. Spojenecké vlády se dnes sešly v Londýně /15 zemí protifašistické koalice, včetně ČSR, se připojilo k Atlantické chartě, pozn. F. Č./, aby projevily své nezdolné odhodlání neochabovat a věrnými zůstat. Je to snad náhoda, že je to v předvečer Mnichova - snad - ale náhody někdy stojí za zaznamenání. Na této důležité poradě řekl jsem vaším jménem, že prohlášení Churchillovo a Rooseveltovo nám dalo definitivní ujištění, že životní zájmy a výsostná práva 172

Československé republiky musí být nejen obnoveny, ale také pro budoucnost zajištěny. To znamená, že se po této rozhodně poslední světové válce už nikdy nesmí opakovat to, aby kulturní občan československý, který napíše to, co každý poctivý Čech a Slovák cítí a ví, byl v Berlíně necivilizovanými zvířaty odsouzen k smrti... Nakonec zase opakuji: Naše politická linie se nemění a měnit nebude. Rusko, Anglie, Čína, Amerika a všichni dnes shromáždění Spojenci mají jen jeden cíl - vítězství pravdy a demokracie a vymýcení nacismu a fašismu. My s nimi jdeme do všech důsledků (Masaryk, J.

•

Volá Londýn. Praha: Panorama, 1990. )

Otázky a úkoly:

1. Co vám připomínají slova „my mrtvi ležíme, jak zákony kázaly nám" ve spojení s „Thermopylskými"? Proč použil Masaryk tohoto přirovnání? 2. Jak asi působila Masarykova slova na psychiku českých lidí v protektorátu?

Atentát na R. Heydricha Dne 27. května 1942 vybuchla v kobyliské zatáčce bomba J. Kubiše a J. Gabčíka, jejíž střepina ukončila 4. června život zastupujícího říšského protektora R. Heydricha. Na atentát odpověděli nacisté brutálním terorem. Na počátku represálií stál dálnopis H. Himmlera K. H. Frankovi. Ještě téhož dne vydal K. H. Frank výnos o vyhlášení civilního výjimečného stavu.

Berlín, 27. května 1942 1. Se zveřejněním souhlasím. 2. Mezi určenými 10 000 rukojmími vzít do vazeb především veškerou opoziční inteligenci. 3. Z hlavních protivníků z této české inteligence zastřelit již dnes v noci 100 nejvýznamnějších. Zavolám Vás ještě dnes večer. (Zločiny nacistů za okupace. Praha: SNPL, 1961. ) VÝNOS ŘÍŠSKÉHO PROTEKTORA v ČECHÁCH A NA MORAVĚ O VYHLÁŠENÍ CIVILNÍHO VÝJIMEČNÉHO STAVU

Praha, 27. května 1942 Vzhledem k atentátu na zastupujícího říšského protektora SS-Obergruppenfůhrera Heydricha se ustanovuje: 173

ČI. I Na základě ustanovení § 1 nařízení říšského protektora v Čechách a na Moravě o vyhlášení civilního výjimečného stavu ze dne 27. září 1941 vyhlašuje se s okamžitou platností civilní výjimečný stav na celý Protektorát Čechy a Morava. ČI. II Na základě ustanovení § 2 shora citovaného nařízení nařizuji: Kdo osobám, které se podílely na spáchání atentátu, poskytne přístřeší nebo pomoc, anebo ač je mu známa taková osoba nebo její úkryt, neučiní oznámení, bude zastřelen se svojí rodinou. ČI. III Tento výnos nabývá účinnosti vyhlášením v rozhlase. Říšský protektor v Čechách a na Moravě, v zastoupení K. H. F r a n k (Heydrichova okupační politika v dokumentech. Praha: ČSPB, 1987. )

•

Otázky a úkoly:

1. Proč směřoval hlavní úder nacistické brutality proti české inteligenci? 2. Co znamenalo pro občany protektorátu zavedení civilního výjimečného stavu?

Záznam o vyhlazení Lidic V odvetu za atentát na R. Heydricha došlo 10. června 1942 pod záminkou údajného (zcela vykonstruovaného) styku místních obyvatel s pachateli atentátu k vyhlazení obce Lidice na Kladensku. Tato bestiální akce vyvolala v celém světě vlnu odporu proti hitlerovskému Německu; jménem Lidice bylo pojmenováno několik osad v různých zemích (v USA, Mexiku, Brazílii, Panamě), angličtí horníci dali podnět k mezinárodní akci „Lidice budou žít!" O brutalitě v Lidicích svědčí záznam velitele nacistické bezpečnostní policie a bezpečnostní služby v protektorátu ze dne 12. června 1942.

9. 6. 1942 v 19. 45 hod. sděluje SS-Gruppenführer K. H. F r a n k telefonicky z Berlína, že podle rozhovoru s vůdcem se mají v obci Lidice ještě téhož dne provést tato opatření: 1. všechny dospělé muže zastřelit, 2. všechny ženy převézt do koncentračního tábora, 3. děti shromáždit, a pokud jsou schopné poněmčení, dát SS rodinám do říše, zbytek bude určen k jiné výchově... 174

4. obec vypálit a srovnat se zemí... Především byla obec ihned obklíčena. Rota dostala pokyn, aby z místa nikoho nepouštěla, naproti tomu však, aby vpustila všechny místní obyvatele... V Lidicích bylo na místě samém zjištěno, že obec má 483 obyvatel a 93 budov... Po příchodu vojenské jednotky ze Slaného v síle 2 důstojníků a 200 mužů převzala tato vnější zajištění, zatímco kladenské prapory bezpečnostní policie prováděly zatýkání a shromažďování obyvatel. Po příchodu dvou rot bezpečnostní policie z Prahy byl z obce odklizen dobytek, hospodářské n á ř a d í schopné převozu, jízdní kola, rozhlasové aparáty apod.... Jakmile byly shromážděny ženy a děti, byly převezeny do tělocvičny českého reálného gymnázia v Kladně... Po odvezení žen a dětí (198 žen a 98 dětí) bylo 173 dospělých obyvatel (mužů) zastřeleno popravčí četou... Uvolněné oddíly bezpečnostní policie byly pověřeny, aby směrem od západu připravily budovy k zapálení. Major vojenských ženistů, jenž se dostavil již na začátku akce, přivezl 200 litrů petroleje... Jakmile byla obec po odvezení dobytka a předmětů celkem vyklizena, byl v 7 hod. ráno zapálen první dům. V 10 hod. bylo možno považovat celou akci za skončenou. Protože celá obec byla stavěna důkladně, zůstaly stát všechny zdi, takže je třeba, aby byli nyní nasazeni ženisté k jejich vyhození do vzduchu... (Dokumenty moderní doby. Praha: Svoboda, 1978. )

• 1.

Otázky a úkoly: Zjistěte si literaturu o „případu Lidice", co víte o této tragédii.

Útok na SSSR Útok na SSSR měl původně začít 15. května 1941. Ale nečekaný vývoj událostí a vyhrocení situace na Balkáně donutily Hitlera odložit útok na 22. června 1941. Celkem poslali Němci do útoku proti SSSR na 3 miliony vojáků, dalších 35 divizí a 14 brigád poslali na východní frontu němečtí spojenci Finsko, Rumunsko, Itálie, Maďarsko a Slovensko.

Noc z 21. na 22. června je nejkratší nocí v roce. V severních oblastech Ruska se v této době vyskytují tzv. bílé noci, kdy slunce 175

vůbec nezapadá... Kolem 3. hodiny ranní se rozlehl basový hukot, jako kdyby přišla bouřka - 6000 německých děl začalo ostřelovat obranné pozice Rudé armády, sklady a k a s á r n a podél celé hranice. Současně ze západu přiletěla letadla Luftwaffe a začala shazovat pumy na vojenské a civilní objekty - soustřeďovala se především na letiště... Německé úderné oddíly přešly přes mosty na Bugu a do té míry překvapily obránce, že ti ani nestačili aktivovat dříve umístěné nálože. Na hranici na řece v délce 800 kilometrů se Němci bleskově zmocnili všech mostů majících strategický význam. Na východní břeh začaly přejíždět tanky, aniž by v podstatě narazily na jakýkoliv odpor... Bleskový soustředěný úder rozdrtil Rudou armádu. Ve vzniklém zmatku se přerušilo spojení, velitelská stanoviště mizela beze stopy... V Moskvě se údiv s t ř í d a l s nedůvěrou. Ve 3. 15 a d m i r á l Kuzněcov obdržel hlášení velitele loďstva, že německá letadla bombardují Sevastopol. Neúspěšně se pokoušel spojit se Stalin e m . . . Maršál Timošenko poté, co se dozvěděl o napadení, po konzultaci se Stalinem dal telefonicky příkaz do štábu Západního zvláštního vojenského okruhu v Minsku: „Nezahajovat jakékoli kroky proti Němcům, aniž bychom o nich byli informováni. " Generálu Boldinovi, zástupci generála Pavlova, který tomu nemohl uvěřit, důrazně opakoval: „Soudruh Stalin zakázal zahajovat dělostřeleckou palbu. " „To není možné!" křičel Boldin do sluchátka. „Naše oddíly ustupují. Celá města jsou v plamenech. Všude umírají lidé!" - „Rozkazy zůstávají v platnosti, " prohlásil Timošenko... ... Plukovníka Starinova - toho, kterého den před vypuknutím války šokoval na nádraží v Brestu odjezd vojáků na propustky - překvapil nálet ve štábu 4. armády v Kobrinu. „Pumy padaly s pronikavým vytím, " vzpomínal později... Brzy po ukončení náletu zazněla z ampliónů umístěných kolem nástupního prostoru kasáren v Kobrinu znělka moskevského rozhlasu. Bylo 6. 00, aby se vysílaly každodenní zprávy. „Celý Kobrin zatajil dech a čekal na informace z hlavního města, " vzpomínal Starinov. Na začátku byly jako obvykle uváděny poslední úspěchy sovětských kolchozů a továren, kde pokračovaly žně a průmyslová výroba předstihovala předpoklady hospodářských plánů. Dále byly uvedeny zprávy ze Sýrie a z oblasti Atlantiku... nakonec následovala předpověď počasí. Lidé na náměstí čekali

176

s plným soustředěním. Doufali, že uslyší to, nač čekali: mimořádnou zprávu vysvětlující tragické události, příčiny hromadného bombardování a případné vyhlášení vypuknutí války. Avšak dalším pořadem - jako každodenně - byla ranní rozcvička. „Předpažit!" přikazoval cvičitel. „Předklon! Vztyk! Dolů, nahoru. Dolů, nahoru. A ještě. Velmi dobře!" Jakýsi muž si s odporem odplivl na zem... Tak byla zahájena nejkrvavější válka novodobé civilizace, během níž mělo zahynout zhruba 20 milionů sovětských občanů. Stalin se však stále odmítal smířit s fakty, i když jeho vojáci hromadně umírali na frontě. Teprve v 7. 15 podepsal rozkaz dovolující Rudé armádě odpovídat vetřelcům palbou, připojil k němu však dodatek, že pod žádnou záminkou nesmí být překročena německá hranice. Ale sovětská vojska v té době beztak neměla absolutně žádné šance tento rozkaz případně porušit. (Bethell, N. Útok na SSSR. Druhá světová válka. Praha: Svojtka & Co., 2000. )

•

Otázky a úkoly:

Čím lze vysvětlit bezradnost a nečinnost sovětského vůdce Stalina po přepadení SSSR?

Atlantická charta V srpnu 1941 se u pobřeží Newfoundlandu (na britské bitevní lodi Prince of Wales) sešli prezident USA F. D. Roosevelt a britský premiér W. Churchill, aby zde formulovali zásady, jimiž se jejich státy měly řídit v souvislosti s probíhajícím válečným konfliktem (USA v té době nebyly ještě ve válce). Prohlášení bylo 14. srpna 1941 publikováno jako Atlantická charta a představovalo jeden z hlavních pilířů spojenecké politiky za druhé světové války. Brzy se k němu připojily všechny státy válčící s Německem a Japonskem, včetně SSSR, do dubna 1945 stoupl jejich počet (i s ČSR) na 50 států.

President Spojených států amerických a ministerský předseda Churchill v zastoupení vlády Jeho Veličenstva ve Spojeném království pokládají za správné u příležitosti svého setkání uvést ve známost některé společné zásady státní politiky svých zemí, na nichž zakládají svoje naděje v lepší budoucnost světa. Za prvé: Jejich země neusilují o územní nebo jiné zvětšení. \

177

Za druhé: Nepřejí si žádných územních změn, jež by nebyly v souhlase se svobodně vyjádřeným přáním národů, jichž se týkají. Za třetí: Respektují právo všech národů zvolit si vládní formu, v níž chtějí žít, a přejí si, aby byla vrácena svrchovaná práva a samostatná vláda těm, kdož jich byli násilím zbaveni. Za čtvrté: Budou usilovat, s náležitým zřetelem ke svým nynějším závazkům, aby všechny státy, velké i malé, vítězné i poražené, měly za rovných podmínek lepší přístup k světovému obchodu a ke světovým zdrojům surovin, jichž potřebují ke svému hospodářskému blahobytu. Za páté: Přejí si uskutečnit co neúplněji spolupráci všech národů na poli hospodářském, t a k aby všem byly zajištěny lepší pracovní podmínky, hospodářský rozvoj a sociální bezpečnost. Za šesté: Věří, že po konečném rozdrcení nacistické tyranie bude nastolen mír, který všem národům poskytne prostředky k bezpečnému životu uvnitř jejich hranic a který zaručí, že všichni lidé ve všech zemích budou moci prožívat svůj život beze strachu a nouze. Za sedmé: Takový mír by měl umožnit všem lidem, plavit se bez překážky přes volná moře a oceány. Za osmé: Věří, že všechny národy světa z důvodů realistických i z důvodů duchovních musí dospět k tomu, že upustí od používání násilí. Protože v budoucnosti nelze udržet žádný mír, dokud pozemní, námořní nebo letecké výzbroje budou i nadále používat národy, které hrozí nebo by mohly hrozit útokem mimo své hranice, jsou přesvědčeni, že dokud nebude zřízena širší soustava všeobecné bezpečnosti, je nezbytné takové národy odzbrojit. Rovněž budou pomáhat při všech praktických opatřeních, jež mírumilovným národům ulehčí drtivé břímě zbrojení a budou podporovat taková opatření. (Organisace Spojených národů. Vznik a ustavení. Praha: Orbis, 1950. )

•

Otázky a úkoly:

1. Jaké principy formulovala charta pro oblast vzájemných vztahů mezi národy? 2. Která sféra se měla stát garantem pro spolupráci všech národů? 3. Jakou podobu měl mít mír po rozdrcení nacistické tyranie? 4. Jak mělo být postupováno proti státům, které by představovaly hrozbu agrese? 5. Co mělo zabezpečit všeobecnou poválečnou bezpečnost?

178

Z projevu amerického prezidenta Roosevelta při vyhlášení války Ráno 7. prosince 1941 zaútočilo (bez vypovězení války) na základnu amerického Tichomořského loďstva v Pearl Harboru na havajském ostrově Oahu 183 palubních letounů ze šesti letadlových lodí japonského úderného svazu. Následující den Spojené státy oficiálně vstoupily do války.

Dne 8. prosince promluvil Roosevelt na společném zasedání Kongresu. Vzrušeným tónem informoval o věrolomnosti Japonců a o tom, jaké šlechetné úsilí vynakládala vláda Spojených států na zachování míru. Franklin D. Roosevelt označil 7. prosinec za „datum, které bude navždy pokryto hanbou, " a požádal Kongres o vyhlášení války Japonsku. To se také stalo. Současně prezident rekapituloval poslední vývoj v mezinárodních vztazích. „Náhlým a zločinným japonským útokem v Tichomoří vyvrcholilo desetiletí mezinárodní anarchie. Mocní a lstiví gangsteři se spolčili ve válce proti celému lidstvu. Nyní vmetli výzvu do tváře Spojeným s t á t ů m . . . Bojujeme dnes spolu s ostatními svobodnými národy za právo žít ve svobodném a mravném světě, bez obav před útokem... Cesta, kterou se Japonsko dalo v Asii, je souběžná s cestou, po níž kráčeli Hitler a Mussolini v Evropě a v Africe. Jde však o víc než o pouhou společnou cestu. Stratégové Osy považují všechny díly světa a všechny oceány za jedno jediné velké bojiště. Roku 1931 vpadlo Japonsko do Mandžuska - bez výstrahy. Roku 1935 vpadla Itálie do Habeše - bez výstrahy. Roku 1938 obsadil Hitler Rakousko - bez výstrahy. Roku 1939 vpadl Hitler do Československa - bez výstrahy. Téhož roku 1939 vpadl Hitler do Polska - bez výstrahy. Roku 1940 přepadl Hitler Norsko, Dánsko, Holandsko, Belgii a Lucembursko - bez výstrahy. Roku 1940 napadla Itálie Francii a pak Řecko - bez výstrahy. Roku 1941 napadla Osa Jugoslávii a Řecko - bez výstrahy. A nyní napadlo Japonsko Malajsko a Thajsko a také Spojené státy - bez výstrahy. Je to stále týž postup. Nyní jsme tedy ve válce. Všichni bez výjimky. Každý člověk má nyní podíl na tom, co se s námi stane... " Ve svém rozhlasovém projevu 9. prosince prezident Spojených států prohlásil: „Mohu říci s největší jistotou, že ani jediný Američan dnes nebo za tisíc let nebude pociťovat nic než hrdost nad 179

naší trpělivostí a naším dlouholetým úsilím směřujícím k zajištění míru v Tichomoří, který by byl přiměřený a spravedlivý pro všechny země, velké i malé. A žádný čestný člověk ani dnes, ani za tisíc let nebude moci potlačit pocit rozhořčení a odporu nad zradou, jíž se dopustili vojenští diktátoři Japonska, schovávající se za prapor míru, který k n á m přinesli jejich zvláštní zmocněnci... " (Budín, S. F. D. Roosevelt. Praha: Orbis, 1965. )

•

Otázky a úkoly:

1. Jak hodnotil Roosevelt politiku států Osy? 2. Pokuste se časově rekapitulovat útočný postup fašistických států. Sestavte si k tomu časovou přímku. 3. Co bylo společné pro všechny tyto útoky? 4. Jakými slovy oslovil prezident Roosevelt své občany?

Deklarace Spojených národů Státy, které byly v průběhu druhé světové války ve válečném stavu s Německem, Itálií a Japonskem (nebo alespoň s některou z těchto zemí), poprvé zformulovaly své válečné cíle v prohlášení z 1. ledna 1942; prohlášení podepsalo 26 spojeneckých zemí.

Společná deklarace Spojených států amerických, Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, Svazu sovětských socialistických republik, Číny, Austrálie, Belgie, Kanady, Costa-Ricy, Kuby, Československa, Dominikánské republiky, El Salvadoru, Řecka, Guatemaly, Haiti, Hondurasu, Indie, Lucemburska, Holandska, Nového Zélandu, Nicaraguy, Norska, Panamy, Polska, Jižní Afriky a Jugoslávie. Podepsané vlády, přistoupivše k společnému programu cílů a zásad vtělenému ve společnou deklaraci presidenta Spojených států amerických a ministerského předsedy Spojeného království Velké Británie a Severního Irska ze dne 14. srpna 1941, známou jako Atlantická charta, jsouce přesvědčeny, že úplné vítězství nad jejich nepřáteli je nezbytně nutné k obraně života, svobody, nezávislosti a náboženské svobody, jakož i k zachování lidských práv a spravedlnosti v jejich i v jiných zemích a že nyní vedou společný 180

boj proti barbarským a surovým silám, jež se snaží ujařmit svět, prohlašují: 1. Každá vláda se zavazuje, že použije všech svých zdrojů, vojenských i hospodářských, proti těm činitelům Paktu tří a jejich stoupencům, s nimiž je ve válce. 2. Každá vláda se zavazuje, že bude spolupracovat s ostatními signatárními vládami (podepsanými na smlouvě) a že neuzavře separátní příměří nebo mír s nepřáteli. K této deklaraci mohou přistoupit i jiné státy, které poskytují nebo by mohly poskytnout hmotnou pomoc a podporu v boji za vítězství nad hitlerismem. (Organisace Spojených národů. Vznik a ustavení. Praha: Orbis, 1950. )

•

Otázky a úkoly:

7. 2.

Z kterých zásad vycházela Deklarace Spojených národů? Která politická reprezentace zastupovala při podpisu Deklarace Spojených národů Československo?

Teheránská deklarace Ve dnech 28. listopadu až 1. prosince 1943 proběhlo v íránském hlavním městě Teheránu první setkání tzv. Velké trojky; ústředním tématem schůzky byl konečný útok proti Německu v Evropě a otevření „druhé fronty" v příštím roce v západní Francii.

My, president Spojených států amerických, ministerský předseda Velké Británie a předseda Rady lidových komisařů Sovětského svazu, sešli jsme se v minulých čtyřech dnech v hlavním městě našeho spojence Íránu a dohodli jsme se a potvrdili svou společnou politiku. Vyjádřili jsme své rozhodnutí, že naše národy budou pracovat společně ve válce i v míru, který bude následovat. Pokud jde o válku, připojili se k našim diskusím u zeleného stolu členové našich vojenských štábů a sladili jsme své plány na zničení německých sil. Dospěli jsme k plné shodě, pokud jde o rozsah a dobu operací, jež budou podniknuty z východu, západu a z jihu. Společná dohoda, jíž jsme dosáhli, zaručuje, že vítězství bude naše. 181

Pokud jde o mír, jsme přesvědčeni, že naše svornost jej učiní mírem trvalým. Uznáváme plně nejvyšší odpovědnost, jež spočívá na nás a na všech spojených národech, odpovědnost za vytvoření takového míru, který si získá dobrou vůli převážné většiny lidu na celém světě a odstraní metlu a hrůzu války po mnoho generací. Spolu se svými diplomatickými poradci jsme přezkoumali problémy budoucnosti. Budeme vyhledávat součinnost a aktivní účast všech států, malých i velkých, jejichž lid je srdcem i myslí odhodlán, stejně jako lid našich států, vyhladit tyranii a otroctví, útlak a nesnášenlivost. Uvítáme je, rozhodnou-li se přistoupit k světové rodině demokratických států. Žádná moc na zemi nemůže nás odvrátit od zničení německých armád na souši, jejich ponorek na moři a jejich válečných podniků ve vzduchu. V našich útocích nebude přestávek a jejich síla bude stále vzrůstat. Z těchto přátelských porad vzhlížíme s důvěrou ke dni, kdy všichni lidé na světě budou moci žít svobodným životem, zbaveni tyranie a v souhlase se svými různými tužbami a svým vlastním svědomím. Přišli jsme sem s nadějí a odhodláním. Rozcházíme se jako přátelé v činech, v duchu, i pokud jde o cíle. Podepsáno v Teheránu, 1. prosince 1943 Roosevelt, Stalin, Churchill (Organisace Spojených národů. Vznik a ustavení. Praha: Orbis, 1950. )

•

Otázky a úkoly:

1. 2.

Jaké nejbližší cíle ve válce si stanovili spojenci? Co hodlali učinit pro poválečný svět?

Nacistické koncentrační tábory Po nástupu k moci nechal A. Hitler vybudovat tábory, v nichž byli postupně internováni těžcí zločinci, nejrůznější odpůrci režimu, homosexuálové a později Židé, Romové, resp. další národnosti a váleční zajatci. Mezi první koncentrační tábory (Oranienburg, Dachau, Sachsenhausen aj. ) patřil i tábor v Buchenwaldu (založený v roce 1937), v němž bylo vězněno na 240 tisíc osob (asi 56 tisíc jich zde bylo zavražděno). Přiložena je část z výpovědi strážce válečných

182

zajatců v Buchenwaldu a část ze zprávy o pokusech s živými lidmi v Osvětimi. Osvětim (něm. Auschwitz) představoval komplex 39 táborů na dobytém polském území; šlo o nejstrašnější vyhlazovací tábor, ve kterém byly zavražděny na 4 miliony osob.

... Po prohlídce tetovaných vězňů byli ti z nich, kteří měli nejzajímavější a nejumělečtěji provedené tetování, umístěni do nemocnice a t a m injekcemi, prováděnými Karlem Baigsem, obyčejným trestancem, usmrceni. Poté byla těla přenesena do nemocniční márnice, kde byly kusy kůže s tetováním vyříznuty a zpracovány. Tato zpracovaná kůže byla pak předána ženě standartenführera SS Kocha, která používala tuto kůži jako stínidla na lampy a jinou výzdobu svého domu. Já sám jsem viděl několik kusů tetované kůže s kresbami a nápisy. Například nápis „Hans a Gretel" z kolena jednoho z vězňů a kresby lodí, které byly vytetovány na hrudi vězňů... ... V táboře byly organisovány speciální nemocnice, chirurgické bloky, histologické laboratoře a jiná zařízení, ne však pro léčení, ale pro vyhlazení lidí. Němečtí profesoři a lékaři prováděli v nich masové pokusy s úplně zdravými muži, ženami a dětmi. Prováděli pokusy se sterilisací žen, kastrací mužů, s dětmi, s umělou nákazou lidí rakovinou, tyfem, malárií a konali nad nimi pozorování. Zkoumali na živých lidech působení jedovatých látek... V nemocničních odděleních tábora Auschwitz prováděly se pokusy s ženami. V desátém bloku tábora bylo zároveň až 400 vězněných žen, s kterými se prováděly pokusy se sterilisací ozařováním roentgenem a pozdějším odstraněním vaječníků, pokusy s naočkováním rakoviny do hrdla dělohy, pokusy s násilnými porody a se zkoumáním kontrastních látek při roentgenografii dělohy... V bloku č. 21 (to už je druhý blok - ženský blok měl číslo 10) se prováděly masové pokusy se sterilisací mužů za účelem studia možnosti sterilisace roentgenovými paprsky. Kastrace se prováděla za určitou dobu po ozáření... Nezřídka operace spočívaly v tom, že po ozáření roentgenem byly obětem odebrány jedno nebo obě varlata za účelem zkoumání... (Norimberský proces II. Praha: Orbis, 1953. )

•

Otázky a úkoly:

Najděte na mapě místa, kde se nacházely koncentrační tábory v Buchenwaldu a v Osvětimi.

183

Z Prohlášení jaltské konference V letovisku Jalta na Krymu došlo ve dnech 4. -11. února 1945 k setkání představitelů tzv. Velké trojky; na konferenci se řešily otázky související jednak s politikou spojenců vůči Německu, Francii, Polsku a osvobozeným evropským zemím obecně, ale také se vznikem Organizace spojených národů a se vstupem SSSR do války proti Japonsku.

Prohlášení presidenta Spojených států amerických, předsedy Rady lidových komisařů Svazu sovětských socialistických republik a ministerského předsedy Velké Británie. I. Porážka Německa. Uvážili jsme a určili vojenské plány tří spojeneckých mocností pro konečnou porážku společného nepřítele. Vojenské štáby tří spojeneckých národů se scházely denně během konference. Jejich porady byly všestranně uspokojivé a jejich výsledkem je ještě těsnější součinnost ve válečném úsilí tří spojenců, než kdykoli předt í m . . . Byly úplně dohodnuty a podrobně plánovány doba, rozsah i koordinace nových a ještě mohutnějších úderů našich vojsk a letectva do srdce Německa od východu, západu, severu a jihu... Nacistické Německo je odsouzeno k záhubě... II. Obsazení a kontrola Německa. Dohodli jsme se na společné politice a společných plánech k vynucení podmínek bezpodmínečné kapitulace, které společně uložíme nacistickému Německu, až bude německý ozbrojený odpor nadobro zlomen... Podle sjednaného plánu obsadí každá z armád tří mocností samostatné pásmo Německa. V plánu je postaráno o koordinování správy a kontroly, vykonávaných ústřední Kontrolní komisí složenou z vrchních velitelů tří mocností se sídlem v Berlíně. Bylo ujednáno, že tři mocnosti pozvou Francii, aby obsadila, bude-li si přát, jedno pásmo a stala se čtvrtým členem Kontrolní komise... Je naším nezměnitelným záměrem zničit německý militarismus i nacismus a zajistit, aby Německo nebylo už nikdy s to porušit světový mír. Jsme rozhodnuti odzbrojit a rozpustit všechny německé ozbrojené síly, zničit provždy německý hlavní štáb, který po každé znovu připravoval vzkříšení německého militarismu, odstranit nebo zničit všechno německé vojenské zařízení, vyřadit nebo kontrolovat všechen německý průmysl, kterého by se mohlo 184

užít k válečné výrobě, potrestat spravedlivě a rychle všechny válečné zločince a vymáhat reparace ve zboží za to, co Němci zničili, vyhladit nacistickou s t r a n u . . . Nezamýšlíme zničit německý národ, avšak teprve po vykořenění nacismu a militarismu mohou Němci míti naději na to, že budou žít slušně a že bude pro ně místo ve společenství národů... IV. Konference Spojených národů. Jsme pevně rozhodnuti založit s našimi spojenci co nejdříve obecnou mezinárodní organisaci pro zachování míru a bezpečnosti... Usnesli jsme se, aby se 25. dubna sešla v San Francisku ve Spojených státech konference Spojených národů a připravila ústavu takové organisace... V. Deklarace o osvobozené Evropě. Vypracovali a podepsali jsme Deklaraci o osvobozené Evropě. Taková Deklarace předvídá koordinaci politiky tří mocností a společnou akci při řešení politických a hospodářských problémů osvobozené Evropy podle demokratických zásad:... aby demokratickými prostředky vyřešily své naléhavé politické a hospodářské problémy. Zavedení pořádku v Evropě a přebudování národního hospodářského života musí se díti takovým způsobem, který umožní osvobozeným národům zničit poslední stopy nacismu a fašismu a vytvořit demokratické zřízení podle svého... IX. Jednota v míru jako ve válce. Naším setkáním zde na Krymu bylo znovu potvrzeno naše společné rozhodnutí udržovat i posilovat v nastávající mírové době onu jednotu v cílech i v činnosti, která umožnila a uskutečnila vítězství Spojených národů v nynější válce... Jedině potrvá-li a bude-li vzrůstat součinnost a porozumění mezi našimi třemi zeměmi i všemi mírumilovnými národy, bude možné uskutečnit nejvyšší tužbu lidstva, bezpečný a trvalý mír, který podle slov Atlantické charty „zaručí, že všichni lidé ve všech zemích budou moci prožívat svůj život beze strachu a nouze"... Winston S. Churchill, Franklin D. Roosevelt, J. V. Stalin (Organisace Spojených národů. Vznik a ustavení. Praha: Orbis, 1950. )

185

•

Otázky a úkoly:

1. 2. 3. 4. 5.

Jaký postoj zaujala tzv. Velká trojka k otázce konečné porážky Německa? Na jakých základech se mělo budovat poválečné Německo? Co mělo vzniknout jako „pojistka" pro zachování míru a bezpečnosti ve světě? Jakou podobu měla mít poválečná Evropa? K čemu se zavázali signatáři Prohlášení?

Potrestání válečných zločinců Na jaltské konferenci se rovněž shodly tři zúčastněné velmoci na nutnosti potrestání válečných zločinců. Počátkem srpna 1945 byla v tomto smyslu uzavřena dohoda, rozšířená o Francii. Před mezinárodním vojenským tribunálem v Norimberku (v listopadu 1945 až říjnu 1946) stanulo 177 německých a rakouských pohlavárů, kteří byli obviněni ze spiknutí proti míru, válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Souhrnně bylo 25 obžalovaných odsouzeno k trestu smrti, 20 k doživotnímu vězení, 97 k vězení od 5 do 20 let, 35 obviněných bylo shledáno nevinnými. Šlo o první případ, kdy před soudem stáli poražení a jejich soudci byli vítězové.

Dohoda sjednaná vládou Svazu sovětských socialistických republik, vládou Spojených států amerických, vládou Spojeného království Velké Británie a Severního Irska a prozatímní vládou Francouzské republiky o stíhání a potrestání hlavních válečných zločinců evropských zemí Osy. Poněvadž Spojené národy prohlásily opětovně svůj úmysl postaviti válečné zločince před soud, a poněvadž moskevská deklarace z 30. října 1943 o odpovědnosti hitlerovců za spáchané ukrutnosti stanovila, že ti němečtí důstojníci, mužstvo a členové nacistické strany, kteří byli odpovědni za spáchané ukrutnosti a zločiny, nebo se jich zúčastnili, budou posláni zpět do zemí, kde jejich ohavné činy byly provedeny, aby t a m byli souzeni a potrestáni podle zákonů těchto osvobozených zemí a svobodných vlád, které v nich budou vytvořeny, a poněvadž o této deklaraci bylo stanoveno, že není na újmu případům hlavních zločinců, jejichž trestné činy nelze zvlášť zeměpisně umístiti a kteří budou potrestáni společným rozhodnutím spojeneckých vojsk, uzavřely nyní tuto dohodu: ČI. 1 Po dohodě s Kontrolní radou pro Německo bude zřízen Mezinárodní vojenský tribunál pro trestní řízení s válečnými zločinci, 186

jejichž trestné činy nelze zvlášť zeměpisně umístiti, bez ohledu na to, jsou-li obviňováni jednotlivě anebo jako členové organisací či skupin anebo v obou vlastnostech... ČI. 3 Každý ze Signatářů učiní nutná opatření, aby pro vyšetřování obvinění a pro soudní řízení byli dáni k disposici hlavní váleční zločinci jím zadržení, kteří mají být souzeni Mezinárodním vojenským tribunálem. Signatáři se také co nejvíce přičiní, aby pro vyšetřování obvinění proti nim a pro jejich souzení před Mezinárodním vojenským tribunálem byli dáni k disposici i ti hlavní váleční zločinci, kteří nejsou na území žádného ze Signatářů... ČI. 6 Tato dohoda nebude v ničem na újmu pravomoci nebo oprávněním kteréhokoliv státního nebo okupačního soudu, který již byl zřízen nebo bude zřízen na kterémkoliv spojeneckém území či v Německu k souzení válečných zločinců... Dáno v Londýně, dne 8. srpna 1945 (Norimberský proces I. Praha: Orbis, 1953. )

• 1.

Otázky a úkoly: Vypište si státy, na jejichž území bojovali nebo které obsadili hitlerovští vojáci.

Provolání České národní rady k Pražskému povstání Vyvrcholením květnové revoluce českého lidu bylo Pražské povstání. Spontánnost Pražanů přiměla Českou národní radu (ustavenou ve dnech 29. -30. dubna 1945 v Praze), aby se prezentovala pražským povstalcům jako vůdčí celonárodní povstalecký orgán. V průběhu čtyř květnových dnů (5. - 8 . ) hledala Česká národní rada „svou tvář".

Hrdinný pražský lide! Soudruzi, dělníci! Bratři a sestry! Přes 6 let deptali nás a ponižovali hitlerovští bandité. Dnes prožíváme hodiny, kdy moc těchto katanů se končí. Právě dnes hitlerovské Německo kapitulovalo spojencům. Bylo určeno nám, Čechům, abychom byli prvním národem, který byl pokořen cizáckou botou německých imperialistů. Je určeno nám, Čechům, že 187

jsme národem posledním, který toto jho rozbíjí. Jsou k nám upřeny zraky všeho českého a slovenského lidu, zraky celého světa. My občané Prahy, města veliké a slavné historie, pozvedneme slávu českého národa k těm výšinám, kam v minulosti ji přivedl veliký Žižka a jeho Tábor. Jsme uprostřed bitvy, bitvy krvavé a nelítostné, bitvy, v níž nás vede jediná myšlenka. Neustoupit, bojovat, vítězit! My zvítězíme!... Občané, soudruzi, dělníci a dělnice! Udržte a ještě vystupňujte prudkost a pádnost svých úderů... Dnes v noci nechť všichni muži, nechť všechny ženy, chlapci a děvčata postaví ještě více a ještě větší barikády, kterými nepronikne žádný tank, které neprobije žádný granát, přes které se nedostane žádný německý fašistický bandita... Víme, za co bojujeme, víme, za co umíráme. Nejen za svobodu svého národa, nýbrž i za naše osvobození sociální. Nová svobodná republika, která se rodí a je pokřtěna naší prolitou krví, bude republikou nás, republikou pracujících lidí. My v ní budeme vládnout. My v ní budeme hospodařit. Nebude už kapitalistických pijavic. Nebude už bídy a vykořisťování. Lid bude kráčet k blahobytu, lid bude kráčet ke štěstí pokolení českého národa... Bratři z okolí Prahy, partyzáni z brdských lesů, vy, kteří máte zbraně, vyrazte okamžitě ku Praze, jak nejrychleji můžete a napadněte nacistické hordy. Neváhejte ani vteřinu. Bratři rudoarmějci, američtí a angličtí kamarádi! Věříme, že zítra ochráníte svými bojovými stroji pražské nebe. Tankisté, vyražte ku Praze. Dodejte n á m pušky, kulomety, náboje. Využijeme jich dokonale. Vzhůru do boje, vzhůru na stavbu barikád, vzhůru na barikády! Ať žije boj! Ať žije revoluce! Sláva pražským revolucionářům! Sláva spojeneckým armádám! Sláva Rudé armádě! Sláva presidentu Benešovi! Sláva velikému Stalinovi! Smrt německým okupantům! 8. května 1945

Česka národní rada

(Vlček, E. a kol. Dokumenty z dějin státu a práva na území ČSSR (1939-1950). Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1985. )

•

Otázky a úkoly:

1. K čemu Provoláni vyzývalo Pražany? 2. Jakou podobu měla mít „nová svobodná republika"? 3. Na koho se Česká národní rada obrátila se žádostí o pomoc?

188

Oznámení o bezpodmínečné kapitulací Německa Dne 7. května 1945 došlo v Remeši k podpisu všeobecné kapitulace německých jednotek. Stalin však trval na tom, aby kapitulace byla podepsána též v Berlíně; stalo se tak v noci z 8. na 9. května v Berlíně-Karlshorstu. Válka v Evropě skončila.

1. My, zde podepsaní, kteří jednáme z pověření vrchního velitelství německé branné moci, předáváme tímto bezpodmínečně vrchnímu veliteli spojeneckých expedičních vojsk a současně vrchnímu veliteli Rudé armády všechny v této chvíli pod německým velením stojící vojska na zemi, na vodě i ve vzduchu. 2. Vrchní velení německé branné moci vydá neprodleně všem německým pozemním, námořním i leteckým ú t v a r ů m a vůbec všem pod německým velením stojícím vojskům rozkaz, aby zastavily o 23. 01 hod. středoevropského času dne 8. května 1945 všechny válečné akce, aby zůstaly ve svých současných pozicích a aby úplně odzbrojily tím, že odevzdají své zbraně i výstroj místním spojeneckým velitelům nebo důstojníkům, určeným k tomu nejvyššími spojeneckými velitelskými místy. Žádná loď, žádné plavidlo nebo letadlo jakéhokoli d r u h u nesmí být zničeny, ani nesmí být, všeobecně, poškozovány lodní trupy, strojní zařízení či nástroje a stroje jakéhokoli druhu, zbraně, přístroje a veškeré technické prostředky k dalšímu vedení války. 3. Vrchní velení německé branné moci dá neprodleně příslušným velitelům veškeré příslušné rozkazy vydané nejvyšším velitelem spojeneckých expedičních vojsk a vrchním velením Rudé armády a zajistí jejich provedení. 4. Toto kapitulační prohlášení není žádnou prejudicí /rozhodnutím, pozn. F. Č./ pro všeobecné kapitulační podmínky, které nastoupí na jeho místo podle ustanovení Spojených národů nebo jejich jménem a budou se týkat Německa a německé branné moci jako celku. 5. V případě, že by se vrchní velitelství německé branné moci nebo kterákoli část vojska pod jeho velením chtěla vyhnout splnění podmínek tohoto kapitulačního prohlášení, sáhne nejvyšší velitel spojeneckých expedičních vojsk a vrchní velitelství Rudé armády k takovým trestním nebo jiným opatřením, jež uznají za účelná. 189

6. Toto prohlášení je napsáno v jazyce anglickém, ruském a německém, směrodatná je však verze anglická a ruská. V Berlíně, 8. května 1945 (Druhá světová válka v dokumentech. Praha: Naše vojsko, 1975. )

•

Otázky a úkoly:

1. Co znamenala bezpodmínečná kapitulace pro německá vojska? 2. Bezpodmínečná kapitulace vylučovala možnost uzavření separátního míru. Dokážete oba pojmy blíže vysvětlit?

Vyhlášení kapitulace Japonska Japonsko, otřesené ničivými důsledky dvou svržených atomových bomb a vstupem SSSR do války, se rozhodlo kapitulovat; japonský císař Hirohito přes odpor fanatických důstojníků již 14. srpna 1945 vyhlásil kapitulaci. Avšak japonské armády v Číně i v Tichomoří nesložily zbraně a dále bojovaly. Teprve 2. září 1945 došlo na palubě amerického křižníku Missouri k podpisu konečné kapitulace Japonska. Kapitulací Japonska skončila druhá světová válka i v Asii.

ČI. 1 Z rozkazu a jménem císaře Japonského a císařského japonského hlavního stanu přijímáme touto listinou podmínky prohlášení, které bylo šéfy Spojených států, Číny a Velké Británie 26. července 1945 v Postupimi zveřejněno a k němuž se připojil Svaz sovětských socialistických republik, přičemž tyto čtyři mocnosti představují mocnosti spojenecké, o nichž v této listině bude řeč. ČI. 2 Vyhlašujeme tímto bezpodmínečnou kapitulaci japonského generálního štábu, všech ozbrojených japonských vojsk a všech vojsk Japonsku podléhajících, nechť jsou kdekoli. ČI. 3 Přikazujeme tímto všem japonským vojskům lhostejno, kde právě jsou a japonskému lidu zastavit ihned nepřátelskou činnost, nevystavovat nadále válečné lodě, letadla a vojenské i civilní statky válečnému nebezpečí. Prohlašujeme, že přijímáme všechny podmínky vrchního velitelství spojeneckých mocností. 190

ČI. 4 Rozkazujeme tímto císařskému hlavnímu stanu, aby neprodleně dal velitelům japonských ozbrojených sil a všech jim podléhajících vojsk pokyny k bezpodmínečné kapitulaci. ČI. 5 Všechny instance pozemního vojska a námořnictva musí plnit proklamace a rozkazy, jež vrchní velitelství spojeneckých mocností bude pokládat za nezbytné, aby kapitulace nabyla účinnosti. Přikazujeme všem instancím, pokud nebyly výslovně vrchním velitelem nebo jeho zástupci odvolány, aby vytrvaly na svých stanovištích a vykonávaly dále své funkce s výjimkou válečných akcí. ČI. 6 Zavazujeme se tímto jménem současné japonské vlády nebo jejího nástupce podle svého nejlepšího svědomí, že provedeme všechny podmínky postupimského prohlášení, že vydáme rozkazy a provedeme všechno, co pro vyhovění příkazům tohoto prohlášení bude vrchním velitelem spojeneckých mocností nebo jím označeným zástupcem nařízeno. ČI. 7 Rozkazujeme tímto japonské vládě a císařskému japonskému hlavnímu stanu propustit neprodleně všechny spojenecké válečné zajatce a všechny spojenecké civilní internované osoby, pokud jsou v současnosti v japonské moci, podniknout vše na jejich ochranu, zaopatření a okamžitou dopravu na místa zvlášť určená. ČI. 8 Autorita císaře a japonské vlády podléhá v řízení státu autoritě vrchního velitele spojeneckých mocností. Tento vrchní velitel podnikne kroky, jež uzná za vhodné, aby kapitulační podmínky byly uvedeny ve skutek. (Druhá světová válka v dokumentech. Praha: Naše vojsko, 1975. )

• 1.

Otázky a úkoly: Co znamenala bezpodmínečná kapitulace pro Japonsko?

191

Poslední půlstoletí

Košický vládní program V duchu návrhů moskevského vedení KSČ byl přijat na jednání londýnského a moskevského zahraničního odboje v Moskvě koncem března 1945 programový dokument čs. vlády, který byl slavnostně vyhlášen 5. dubna 1945 v Košicích. Proklamoval úkoly první vlády Národní fronty při osvobozování čs. území a při postupném přechodu od válečných k mírovým poměrům.

I . . . . Nová vláda bude vládou široké Národní fronty Čechů a Slováků a tvoří ji představitelé všech sociálních složek a politických směrů, které doma i za hranicemi vedly národně osvobozenecký zápas za svržení německé a maďarské tyranie. Nová vláda považuje za svůj úkol, aby po boku Sovětského svazu a ostatních spojenců dovedla tento zápas do konce, do úplného osvobození republiky... II. Ještě však probíhá válečná fronta na území naší republiky, ještě řádí smrtelně zraněný, ale zoufale se bránící nepřítel na západním Slovensku a v českých zemích... Za těchto okolností hlavním úkolem vlády, jemuž musí být podřízeno všechno ostatní, bude všemožné stupňování válečného úsilí Československa až do osvobození celé země a úplné porážky hitlerovského Německa. Proto vláda bude podporovat všemi dostupnými jí prostředky postupující Rudou a r m á d u . . . Na osvobozeném území bude vláda pokračovat v mobilizaci zbraně schopných občanů Československa,... formovat kolem 192

1. čs. sboru novou československou a r m á d u . . . Vláda se také postará o přesun československých pozemních i leteckých jednotek ze Západu na osvobozené území. V zázemí nepřítele bude vláda organisovat všenárodní boj nejširších vrstev národa proti okupantům..., aby český lid obětavě stupňoval svůj dosavadní prapor národní partyzánské války v týlu nepřítele... III. Vláda, oceňujíc výjimečné zásluhy Rudé armády o naše osvobození i její rozhodující úlohu v zajištění naší budoucnosti... chce ještě více upevňovat bojovou spolupráci čs. armády s Rudou armádou a vidí v ní vzor pro budování nové, skutečné demokratické, antifašistické čs. armády. Aby byla umožněna co nejužší bojová spolupráce s Rudou armádou, nutná v zájmu vítězství i naší budoucnosti, budou organizace, výzbroj a výcvik nové čs. branné moci stejné jako organisace, výzbroj a výcvik Rudé armády... Nová čs. a r m á d a se zrodila v boji proti hitlerismu a jejím základem jsou a budou aktivně se zbraní v rukou bojující složky branných sil našich národů doma i za hranicemi (1. čs. sbor v SSSR, naši letci, čs. obrněná brigáda ve Francii, slovenští a čeští partyzáni, povstalecká vojska na Slovensku). Kolem tohoto základu, zejména kolem 1. čs. sboru v SSSR, bude tvořena nová čs. branná moc... Vláda se postará, aby v nové čs. armádě bylo plně respektováno státoprávní postavení Čechů a Slováků podle zásady „rovný s rovným" a aby Slovákům se dostalo ve všech ústředních institucích přiměřené zastoupení... IV. Vyjadřujíc neskonalou vděčnost českého a slovenského národa k Sovětskému svazu, bude vláda pokládat za neochvějnou vůdčí linii československé zahraniční politiky nejtěsnější spojenectví s vítěznou slovanskou velmocí na Východě... Vláda bude spatřovat důležitý svůj úkol v tom, aby uskutečnila pevný spojenecký svazek s novým demokratickým Polskem... Slovanskou linii své zahraniční politiky bude vláda sledovat i tím, že naváže nejpřátelštější spojení s novou Jugoslávií a že nalezne formu nových styků i se slovanským Bulharskem... V poměru k Maďarsku využije vláda plně stavu příměří... aby později po napravení všech křivd a zločinů, spáchaných maďarskými okupanty, podporovala snahy o přiblížení nového a skutečně 193

demokratického Maďarska stejně jako nezávislého a demokratického Rakouska k okolním slovanským národům a státům. Tuto hlavní orientaci československé zahraniční politiky, nesenou duchem slovanského přátelství, postaví vláda na širší základ všeobecných přátelských vztahů k demokratickým západním mocnostem, stojícím v protinacistické frontě spojených národů. Přátelské vztahy k Anglii, jejíž pomoci za války si vysoce ceníme, jakož i USA, bude vláda utužovat podobně jako zvlášť úzké přátelství k Francii... V. Ve své domácí politice bude vláda vycházet ze základního článku československé ústavy, že lid je jediným zdrojem státní moci... tvoří se v obcích, okresech a zemích jakožto nové orgány státní a veřejné správy lidem volené národní výbory... Vedle přímé účasti na správě a řízení státních a veřejných záležitostí prostřednictvím národních výborů bude lid mít právo na tvoření dobrovolných organisací různého druhu - politických, odborových, družstevních, kulturních, sportovních a jiných... Bude provedeno důsledné zrovnoprávnění žen ve všech oblastech politického, hospodářského i kulturního života. Bude zavedeno všeobecné volební právo mužů i žen počínaje 18. rokem věku a rozšířeno i na příslušníky branné moci... V I . . . . Uznávajíc, že Slováci mají být pány ve své slovenské zemi, stejně jako Češi ve své národní domovině a že republika bude obnovována jako společný stát rovnoprávných národů, českého a slovenského, vyjádří vláda toto uznání důležitými státně politickými a k t y . . . VII. Vláda se bude starat, aby byla co nejdříve vyřešena otázka Zakarpatské Ukrajiny... V I I I . . . . Z občanů Československé republiky německé a maďarské národnosti, kteří měli československé státní občanství před Mnichovem 1938, bude státní občanství potvrzeno a eventuální návrat do republiky zajištěn u antinacionalistů a antifašistů, u těch, kteří vedli už před Mnichovem aktivní boj proti Henleinovi a proti maďarským iredentistickým s t r a n á m /stranám, jež usilovaly o připojení území, na němž žili, k Maďarsku, pozn. F. Č./... U státních československých občanů německé a maďarské národnosti bude československé státní občanství zrušeno. Tito občané mohou znovu optovat pro Československo... 194

Němci a Maďaři, kteří se přistěhovali na území Československé republiky po Mnichovu 1938, budou z republiky vykázáni ihned, pokud nepodléhají trestnímu stíhání... IX. Vláda bude pokládat za svůj nejvýš odpovědný úkol a za svoji mravní povinnost před českým a slovenským národem postihnout a vydat soudu všechny válečné provinilce, všechny zrádce, všechny vědomé a aktivní pomocníky německých nebo maďarských utlačovatelů... Zvláštní opatření provede vláda v zájmu toho, aby bylo zajištěno souzení a potrestání zrádců, kolaborantů a fašistických živlů z řad českého a slovenského národa... Odhodlána vykořenit fašismus politicky a morálně od všech důsledků, vyhlásí vláda zákaz všech fašistických stran a organizací a nedovolí obnovení v jakékoli formě těch politických stran, které se t a k těžce provinily na zájmech národa a republiky... X . . . . Ve smyslu dekretu presidenta republiky o zabezpečení nerušeného chodu hospodářského života v době přechodné budou zajištěny a pod národní správu dány ihned majetky všeho druhu, pokud jsou v držbě, ve vlastnictví nebo ve správě: občanů nepřátelských států, zejména Německa a Maďarska, německých a maďarských občanů Československé republiky, kteří zradili národ... XI. Vycházejíc vstříc volání českých a slovenských rolníků a bezzemků po důsledném provedení nové pozemkové reformy a vedena snahou především jednou provždy vyrvat českou a slovenskou půdu z rukou cizácké německé a maďarské šlechty, jakož i z rukou zrádců národa, a dát ji do rukou českého a slovenského rolnictva a bezzemků - vítá vláda konfiskaci půdy nepřátel a zrádců... XII. Obnovení hospodářského života, okupanty a zrádci rozrušeného, znovuvýstavba nepřítelem zničených hodnot, rychlé znovuoživení výroby pro potřeby války a civilního obyvatelstva, jakož i zajištění práce a výdělku pro všechny práce schopné bude vyžadovat velké úsilí všeho lidu a všech jeho organisací... XIII.... Vláda apeluje na náš zemědělský lid, na rolníky i zemědělské dělníky, na muže i ženy a mládež, aby se postarali o obdělání každé pídě obdělávané půdy... 195

X I V . . . . Vláda se ze všech sil vynasnaží, aby všichni práce schopní muži i ženy měli možnost práce a výdělku podle svého výkonu... Vláda se bude starat, aby všichni pracující byli zabezpečeni pro případ nezaměstnanosti, nemoci, úrazu, invalidity i staroby a aby tato péče byla postupně rozšířena i na osoby samostatně činné... XV.... Bude provedena očista škol i jiných kulturních ústavů (divadel, knihoven apod. ) od osob spolupracujících aktivně s okupanty v tomto oboru. Odstraněny budou všechny učebnice vydané v době nesvobody. Provedena bude revise žákovských i veřejných knihoven... Bude provedena důkladná očista v oblasti žurnalistiky, rozhlasu a filmu. Zavřeny budou všechny německé a maďarské školy v českých a slovenských městech, mezi nimi i pražská německá universita a německá technika v Praze a v Brně... Obnoveny budou české a slovenské školy všech kategorií okupanty a háchovským režimem uzavřené, znovu otevřeny budou i v době okupace uzavřené knihovny a divadla... Vysokoškolské a středoškolské mládeži, která byla postižena uzavřením škol, bude umožněno urychlené absolvování příslušných učilišť... (Sborník Za svobodu českého a slovenského národa. Praha: SNPL, 1956. )

• 1.

Otázky a úkoly:

Co stanovil vládní program za hlavní prioritu v nadcházejících dnech a týdnech? 2. Jak měla být reorganizována čs. armáda? 3. Na koho se měla orientovat republika v mezinárodních vztazích? 4. Co měla představovat nová státní správa? 5. Jaká změna proběhla při uplatňování všeobecného volebního práva? Zjistěte si, jaká byla praxe v této oblasti za první republiky. 6. Ke kterým změnám docházelo v národnostní oblasti? 7. Vyjmenujte přijatá opatření vůči Němcům, Maďarům, zrádcům a kolaborantům. 8. Jaké podstatné zásahy předpokládal vládní program v hospodářské a sociální skladbě společnosti? 9. Co mělo být provedeno ve školské a kulturní oblasti?

196

Účast Československa na Marshallově plánu Marshallův plán na obnovu evropského hospodářství po druhé světové válce ovlivnil politický a ekonomický vývoj Evropy. Zatímco Stalin usiloval o slabou a roztříštěnou Evropu, kterou by mohl ovládat, ve Washingtonu postupně zvítězila koncepce silné a sjednocené Evropy. Pokud šlo o Československo, v jeho ekonomice přestávaly působit dosavadní výhody plynoucí z dodávek UNRRY, a naopak se začaly hlásit důsledky poválečných sociálně ekonomických přeměn. Československé hospodářství se ocitlo na křižovatce. Marshallův plán nabízel výhodné řešení a nadějnou cestu; to byl hlavní důvod, proč pražská vláda přijala americký návrh i pozvání na pařížskou konferenci o plánu. Čs. vláda však od počátku své rozhodnutí o účasti na Marshallově plánu spojovala s postojem Moskvy - nenarušit spojenecké a přátelské vztahy s SSSR. O této otázce jednala vládní delegace v čele s K. Gottwaldem v Moskvě (9. -12. července 1947), poté již došlo k osudnému rozhodnutí vlády z 10. července 1947. ZÁZNAM Z JEDNÁNÍ ČESKOSLOVENSKÉ DELEGACE v M O S K V Ě U GENERALISSIMA J . V . S T A L I N A 9 . ČERVENCE 1 9 4 7

Přítomni: Generalissimus J. V. Stalin, ministr zahraničních věcí V. M. Molotov, předseda vlády K. Gottwald, ministři J. Masaryk, P. Drtina... Předseda vlády Gottwald uvedl, že jsme na pozvání do Paříže odpověděli sice kladně, ale s četnými výhradami, které nám dávají možnost volného rozhodování. Vláda ČSR byla rozhodnuta ihned odvolat svého zástupce, kdyby se ukázalo, že toho je třeba. Nyní však nastala nová situace tím, že jsme jediný ze států slovanských a jediný ze států východoevropských vůbec, který pozvání do Paříže přijal. Proto si vláda ČSR přála znát stanovisko SSSR... Generalissimus Stalin řekl: „Poláci z počátku kolísali, ale potom se rozhodli pozvání nepřijmout. " Proto byla vláda SSSR překvapena naším rozhodnutím přijmouti pozvání. Stalin pokračoval: „Pro nás je tato v ě c , vopros družby'... Pokládáme tuto věc za otázku zásadní, na níž závisí vaše přátelství s SSSR. Půjdete-li do Paříže, dokážete, že chcete spolupůsobit při akci na izolaci Sovětského svazu. Všechny slovanské státy odmítly, i Albánie se nebála odmítnout, a proto soudíme, že byste měli své rozhodnutí zrušit. "... Ministr Masaryk v závěru zdůraznil, že všechny politické strany jsou si zajedno v tom, Československo nesmí podniknout nic, co by bylo proti zájmům Sovětského svazu. Delegace podá 197

ihned do Prahy zprávu, že sovětská vláda považuje přijetí anglo-francouzského pozvání za čin namířený proti ní a ministr Masaryk nepochybuje ani v nejmenším, že československá vláda se podle toho ihned zařídí. Tu ale žádá ministr Masaryk, aby sovětská vláda nám pomohla v naší delikátní situaci... Ministr Drtina... zdůrazňuje však, že také strana, do které on patří, by se neúčastnila ničeho, co by v oboru zahraniční politiky se jevilo jako čin namířený proti Sovětskému svazu... Ministr Masaryk prosí, aby generalissimus Stalin prominul, že mluví otevřeně a říká, že potřebujeme v nynější své situaci jakousi náplast, gesto ze strany Sovětů... Stalin potom přešel na situaci hospodářskou a řekl: „Vaše situace je lepší než situace Francie a Anglie. SSSR je ochoten vám pomáhat ve věcech vašich hospodářských... " Stalin odpověděl, že SSSR nám může dát 200 000 tun pšenice, také ječmen a oves... „... mohli byste oznámit do Paříže toto: v poslední době se ukázalo, že přijetí pozvání by se mohlo vykládat jako rána (,úder') proti SSSR zejména proto, že ze slovanských ani ostatních východoevropských států nikdo pozvání nepřijal. "... Z Á P I S Z 9 6 . MIMOŘÁDNÉ A TAJNÉ SCHŮZE VLÁDY Č S R

1947, 10. červenec, 12. 00-20. 50 hod. Úřadující náměstek předsedy vlády V. Široký zahajuje schůzi ve 12. 55 hod. a sděluje, že schůze byla svolána na žádost předsedy vlády Kl. Gottwalda, který požádal dnes v časných ranních hodinách, aby vláda rozhodla o odvolání účasti Československé republiky na pařížské konferenci o Marshallově plánu... Náměstek V. Široký zahajuje ve 20. 15 hod.... opětně schůzi vlády... Vláda činí toto usnesení: Vláda, vyslechnuvši zprávu státního tajemníka v ministerstvu zahraničních věcí (dr. V. Clementise) o obsahu rozhovoru československé delegace v Moskvě s generalissimem Stalinem a ministrem zahraničních věcí Sovětského svazu Molotovem ve věci účasti Československa na pařížské konferenci o Marshallově plánu a pojednavši o doporučení československé delegace v Moskvě ze dne 10. července 1947... aby československá účast na pařížské konferenci byla odvolána, se usnáší na návrh státního tajemníka v ministerstvu zahraničních věcí, pozměněný a doplněný návrhy náměstka předsedy vlády dr. P. Zenkla, jednomyslně, že 198

a) odvolává své usnesení ze dne 4. července 1947 o účasti Československa na zmíněné konferenci... a ukládá státnímu tajemníku v ministerstvu zahraničních věcí, aby vyrozuměl o tomto rozhodnutí vlády jednak britskou a francouzskou vládu, jednak vládu sovětskou, b) schvaluje toto komuniké o schůzi vlády: „Dne 10. července 1947 konala se mimořádná schůze vlády, která se znovu zabývala účastí Československa na pařížské konferenci o Marshallově podnětu. Bylo zjištěno, že pozvání k účasti na této konferenci nevyhověla řada států, zejména všechny státy slovanské a jiné státy střední a východní Evropy. Konference se tedy nezúčastní státy, s nimiž Československá republika je v úzkých hospodářských a politických stycích, spočívajících na smluvních závazcích. Za této situace byla by československá účast vykládána jako akt směřující proti přátelství se Sovětským svazem a ostatním našim spojencům. Proto vláda jednomyslně rozhodla, že se této konference nezúčastní... " (Československo a Marshallův plán. Praha: Univerzita Karlova, 1985. )

•

Otázky a úkoly:

1. Jak hodnotíte postoje československých politiků v Moskvě u Stalina? 2. Proč Stalin naléhal na čs. vládu, aby změnila své původní stanovisko?

Dopis vedení národně socialistické strany o demisi ministrů prezidentu republiky V průběhu únorových událostí (20. -25. února 1948) byl uskutečněn komunistický převrat v Československu. 23. února přijal prezident Beneš jednotlivé delegace stran národně socialistické, lidové a sociálně demokratické a ujistil je, že nebude jmenovat vládu, v níž by nebyli zástupci všech stran a na nichž by se nedohodla jejich vedení.

President republiky Dr. Edvard Beneš Praha-Hrad, 23. února 1948 Pane presidente, podali jsme ve schůzi předsednictva Čs. strany národně socialistické 23. února 1948 zprávu o svém slyšení u Vás dnešního 199

dne a pokládáme si za čest oznámit vám jednomyslné usnesení předsednictva: Čs. strana národně socialistická trvá na své dosavadní politice spolupráce všech stran Národní fronty. Znovu kategoricky odmítáme výmysly o tom, že bychom si byli p ř á l i nějaké úřednické vlády a s rozhořčením odmítáme opakované lži o tom, že jsme připravovali zvrat lidově demokratického režimu „v zájmu domácí a cizí reakce". Předsednictvo vyzvalo m i n i s t r y strany k demisi ze známých důvodů: že ztroskotávaly všechny pokusy zjednat nápravu v bezpečnostní a policejní službě a že se ani neprovedlo známé právoplatné usnesení vlády ze dne 13. ú n o r a t. r. Zástupci Čs. strany národně socialistické jsou samozřejmé ochotni k jednání se všemi ostatními stranami Národní fronty, aby se co nejdříve rozřešila nynější vládní krise a aby se Vám, pane presidente, podaly výsledky tohoto jednání k ústavnímu rozhodnutí. Trváme ovšem na tom, aby vláda spočívala tak jako dosud na spolupráci všech složek Národní fronty Čechů a Slováků a aby se důsledně zachovaly zásady a metody parlamentní demokracie. (Zápisy předsednictva strany 1945-1948. Archiv Československé strany socialistické, Č S N S . )

• 7. 2.

Otázky a úkoly: Na jakém stanovisku trvalo vedení Čs. národně socialistické strany? Co považovali národní socialisté za východisko z vládní krize?

Z Charty Organizace spojených národů Již během druhé světové války prosazoval americký prezident F. D. Roosevelt, aby meziválečnou Společnost národů nahradila nová mezinárodní organizace; poprvé se o ní diskutovalo na schůzce ministrů zahraničních věcí USA, SSSR a Velké Británie v Moskvě v říjnu 1943. Konkrétní podoba nové organizace byla dojednána v San Francisku, kde zástupci padesáti zemí podepsali 26. června 1945 Chartu OSN (111 článků).

My lid Spojených národů, jsouce odhodláni uchránit budoucí pokolení metly války, která dvakrát za našeho života přinesla lidstvu nevýslovné strasti, prohlásit znovu víru v základní lidská práva, v důstojnost a hodnotu lidské osobnosti, v rovná práva mužů a žen a národů velkých 200

i malých, vytvořit poměry, za nichž mohou být zachovány spravedlnost a úcta k závazkům plynoucím ze smluv a jiných pramenů mezinárodního práva, podporovat sociální pokrok a zlepšovat životní úroveň ve větší svobodě, a k tomu cíli pěstovat snášenlivost a navzájem žít v míru jako dobří sousedé, sjednotit své síly k udržení mezinárodního míru a bezpečnosti, přijmout zásady a zavést metody zajišťující, aby ozbrojené síly nebylo užíváno jinak než ve společném zájmu a používat mezinárodního ústrojí k podpoře hospodářského a sociálního povznesení všech národů, rozhodli jsme se sdružit své úsilí, abychom těchto cílů dosáhli. Proto se naše vlády prostřednictvím svých zástupců, kteří se shromáždili v městě San Francisku a předložili své plné moci, jež byly shledány v dobré a náležité formě, dohodly na této Chartě Spojených národů a zřizují tímto mezinárodní organizaci zvanou Spojené národy. Cíle Organizace spojených národů jsou tyto: 1. Udržet mezinárodní mír a bezpečnost a za tím účelem konat účinná kolektivní opatření, aby se předešlo a odstranilo ohrožení míru a byly potlačeny útočné činy nebo jiná porušení míru a aby pokojnými prostředky a ve shodě se zásadami spravedlnosti mezinárodního práva bylo dosaženo úpravy nebo řešení těch mezinárodních sporů nebo situací, které by mohly vést k porušení míru. 2. Rozvíjet mezi národy přátelské vztahy, založené na úctě k zásadě rovnoměrnosti a sebeurčení národů, a činit jiná vhodná opatření k posílení světového míru. 3. Uskutečňovat mezinárodní součinnost řešením mezinárodních problémů rázu hospodářského, sociálního, kulturního a humanitního a podporováním a posilováním úcty k lidským právům a základním svobodám pro všechny bez rozdílu rasy, pohlaví, jazyka nebo náboženství. 4. Být střediskem, které by uvádělo v soulad úsilí národů o dosažení těchto společných cílů... (Mezinárodní právo válečné. Praha: Svoboda, 1981. )

•

Otázky a úkoly:

Které z uvedených vznešených cílů a záměrů Charty OSN vás nejvíce zaujaly? Diskutujte o nich.

201

Protokol z jednání postupimské konference Na konferenci představitelů tří hlavních mocností antihitlerovské koalice v Postupimi u Berlína se jednalo zejména o nalezení dohody o poválečném uspořádání Evropy a zvláště Německa. Do závěrečného protokolu bylo též zahrnuto rozhodnutí o provedení odsunu německého obyvatelstva z Polska, Československa a Maďarska.

Berlínská konference tří šéfů vlád SSSR, USA a SK (Spojeného království), která se konala ve dnech 17. července až 2. srpna 1945, dospěla k těmto závěrům: I. ZŘÍZENÍ RADY MINISTRŮ ZAHRANIČNÍCH V Ě C Í . . .

3. a) Jako svým nejbližším důležitým úkolem bude Rada pověřena připravit mírové smlouvy s Itálií, Rumunskem, Bulharskem, Maďarskem a Finskem, aby mohly být předloženy Spojeným národům, a navrhnout řešení územních otázek vyplývajících z ukončení války v Evropě. Rady bude použito pro přípravu mírového uspořádání s Německem... I I . POLITICKÉ A HOSPODÁŘSKÉ ZÁSADY UPRAVUJÍCÍ NAKLÁDÁNÍ s NĚMECKEM V POČÁTEČNÍM OBDOBÍ KONTROLY

A. Politické zásady 1. V souhlase s dohodou o kontrolním mechanismu v Německu vykonávají svrchovanou moc podle instrukcí svých vlád vrchní velitelé ozbrojených sil SSSR, Spojených států amerických, Spojeného království a Francouzské republiky, každý ve svém okupačním pásmu... 3. Cíle okupace Německa, jimiž se má řídit Kontrolní rada, jsou: a) Úplné odzbrojení a demilitarizace Německa a likvidace nebo kontrola veškerého německého průmyslu, který by mohl být využit k válečné výrobě. Proto: - všechny pozemní, námořní a letecké ozbrojené síly Německa, SS, SA, SD a Gestapo se všemi svými organisacemi... budou úplně a definitivně zrušeny tak, aby se trvale zabránilo obnově nebo přeorganisování německého militarismu a nacismu... - všechny zbraně, střelivo a válečný materiál... musí být dány k dispozici spojencům nebo zničeny... 202

b) Zničit národně socialistickou stranu a její přidružené a podřízené organizace, rozpustit všechny nacistické instituce... znemožnit jakoukoli nacistickou a militaristickou činnost nebo propagandu. c) Připravit konečnou obnovu německého politického života na demokratickém základě a budoucí mírovou součinnost Německa v mezinárodním životě. 4. Všechny nacistické zákony, které tvořily základ Hitlerova režimu... budou zrušeny... 5. Váleční zločinci a všichni, kdo se zúčastnili plánování nebo provádění nacistických akcí, které přinášely nebo vyvolaly krutosti či válečné zločiny, budou zatčeni a souzeni... 6. Všichni členové nacistické s t r a n y . . . budou odstraněni z veřejných nebo poloveřejných úřadů a z odpovědných míst... 9. Správa v Německu má směřovat k decentralisaci politické struktury... Proto: a) Musí být obnovena místní samospráva v celém Německu podle demokratických zásad... b) V celém Německu budou povoleny a povzbuzovány všechny demokratické politické strany... B. Hospodářské zásady 11. Se záměrem zničit německý válečný potenciál bude zakázána a znemožněna výroba zbraní, střeliva a válečného materiálu stejně jako všech typů letadel a námořních lodí... 12. Německé hospodářství bude v co nejkratší době decentralisováno s cílem odstranit nynější přílišnou koncentraci hospodářské moci, jak se projevuje zejména v kartelech, syndikátech, trustech a dalších monopolních seskupeních. I X . UZAVŘENÍ MÍROVÝCH SMLUV A PŘIJETÍ DO ORGANISACE SPOJENÝCH NÁRODŮ

Tři vlády považují za žádoucí, aby nynější nepřirozené postavení Itálie, Finska, Maďarska, Bulharska a Rumunska bylo ukončeno uzavřením mírové smlouvy... XII.

SPOŘÁDANÝ TRANSFER NĚMECKÉHO OBYVATELSTVA

Tři vlády prozkoumaly tuto otázku ze všech hledisek a uznávají, že se má do Německa uskutečnit transfer německého obyvatelstva 203

nebo jeho složek, které zůstávají v Polsku, Československu a Maďarsku. Jsou zajedno v tom, že jakýkoli transfer musí být prováděn spořádaně a h u m á n n ě . . . O tom se současně uvědomují československá vláda, polská prozatímní vláda a Kontrolní komise v Maďarsku se žádostí, aby zatím zastavily další vyhánění, dokud zúčastněné vlády neprozkoumají zprávy svých zástupců v Kontrolní radě... J. V. Stalin, H. S. Truman, C. R. Attlee (Churáň, M. Postupim a Československo. Mýtus a skutečnost. Praha: Libri, 2001. )

•

Otázky a úkoly:

1. Kdo měl zajišťovat společnou a jednotnou politiku v poválečném Německu? 2. Co mělo zabezpečit demokratizaci života v Německu? 3. Jaká opatření byla přijata pro budoucí německé hospodářství? 4. Jaký vztah byl konferencí deklarován vůči bývalým spojencům Německa? 5. Jak chápete rozhodnutí velmocí v otázce transferu (odsunu) německého obyvatelstva z Polska, Československa a Maďarska.

Fultonský projev Dne 5. března 1946 pronesl Winston Churchill na půdě Westminsterské koleje ve Fultonu (americký stát Missouri) v přítomnosti prezidenta USA H. S. Trumana projev, v němž analyzoval situaci v Evropě. Churchillův projev bývá často nepřesně označován za počátek studené války (bezprostřední reakce v USA byla odmítavá).

... Na scény teprve nedávno ozářené spojeneckými vítězstvími dopadl stín. Nikdo neví, jaké jsou v této chvíli bezprostřední úmysly Sovětského svazu a Kominterny a jaké meze mají - pokud vůbec nějaké mají - jejich expanzivní sklony... Od Štětina na Baltu po Terst na J a d r a n u byla napříč celým kontinentem spuštěna železná opona. Za touto linií leží všechna hlavní města starých států střední a východní Evropy. Varšava, Berlín, P r a h a , Vídeň, Budapešť, Bělehrad, Bukurešť a Sofie, všechna tato slavná města i s obyvatelstvem jejich zemí se ocitla v oblasti, kterou musím nazvat sovětskou sférou, a všechna jsou vystavena nejen té či oné formě sovětského vlivu, ale i vysoké a v mnoha případech rostoucí míře ovládání z Moskvy... 204

Komunistické strany, které byly v těchto východoevropských zemích velice malé, získaly postavení a moc zdaleka přesahující počet jejich členů a všechny se ze všech sil snaží prosadit totalitní vládu. Téměř ve všech případech byl nastolen policejní stát a prozatím nikde, s výjimkou Československa, neexistuje skutečná demokracie... Nevěřím, že Sovětský svaz touží po válce. Touží jen po plodech války a po neomezeném šíření vlastní moci a ideologie. A my se tu dnes musíme zamyslet nad trvalým znemožněním války a vytvořením podmínek, v nichž by byla ve všech zemích co nejdříve zavedena svoboda a demokracie... Na základě toho, co jsem za války viděl u našich ruských přátel i u spojenců, jsem přesvědčen, že nic neobdivují tolik, jako sílu a k ničemu nechovají menší úctu než k slabosti, především vojenské... Semknou-li se západní demokracie na základě přísného dodržování principů Charty Spojených národů, získají nesmírný vliv na jejich prosazování a nikdo si na ně zřejmě nic nedovolí. Jestliže však nebudou jednotné nebo nesplní svou povinnost a nevyužijí tyto rozhodující roky, pak nás všechny zřejmě čeká katastrofa... (Prameny světových dějin III. Moravská Třebová: Diatext, 1992. )

•

Otázky a úkoly:

1. Jaký byl Churchillův názor na poválečnou situaci ve státech střední a východní Evropy? Jak označil Československo? 2. V čem spatřoval nebezpečí Sovětského svazu pro demokracii ve světě? 3. Jak zněla jeho výzva demokratickým zemím?

0 poměrech v SSSR Známý americký prozaik John Steinbeck (1902-1968) popisuje ve svém Ruském deníku vnitřní situaci v Sovětském svazu po skončení druhé světové války (přesněji v roce 1947), v období krutého stalinismu, tzv. kultu osobnosti. Sovětský vůdce J. V. Džugašvili Stalin (1879-1953) představoval krutého diktátora v SSSR, kde byl oslavován jako „vůdce a největší génius lidstva".

V Sovětském svazu se vše odehrává pod upřeným pohledem sádrového, bronzového, namalovaného nebo vyšitého stalinského 205

oka. Jeho portrét visí nejen v každém muzeu, ale v každém sále muzea. Jeho sochy jsou umístěny ve fasádě každé veřejné budovy. Jeho busta - před všemi letišti, vlakovými a autobusovými nádražími. Stalinova busta je umístěna ve všech třídách ve školách a portrét často visí přímo proti bustě. V parcích sedí na sádrové lavičce a cosi projednává s Leninem. Děti ve školách vyšívají jeho portrét. V obchodech se prodávají miliony a miliony jeho vyobrazení a v každém domě je minimálně jeden jeho portrét. V Sovětském svazu mezi nejmohutnější průmysl se řadí bezesporu kreslení, modelování, odlévání, kování a vyšívání vyobrazení Stalina. Je všude, všechno vidí. Koncentrace moci v rukou jednoho člověka a jeho zvěčňování vzbuzuje u Američanů pocit nepřízně a strachu, je jim to vzdálené a nenávidí to. V době společenských oslav Stalinovy portréty vyrůstají do nepředstavitelných rozměrů. Mohou dosahovat výšky osmipatrového domu a 50 stop šířky Jeho gigantický portrét visí na každé veřejné budově. Hovořili jsme o tom s některými Rusy a dostali jsme různé odpovědi. Jedna odpověď spočívala v tom, že ruský lid si zvykl na vyobrazení cara a carské rodiny a když byl car svržen, bylo nutné jej něčím nahradit. Jiní říkali, uctívání ikon - to je vlastnost ruské duše a ty portréty jsou takovou ikonou. A třetí - že Rusové tak milují Stalina, že chtějí, aby existoval věčně. Čtvrtí říkali, že samotnému Stalinovi se to nelíbí a prosil, aby toho nechali. Nám se ale zdálo, že to co se Stalinovi nelíbí, okamžitě zmizí, ale tento jev se naopak rozrůstá. Ať je příčina jakákoliv, jedno je jasné: v Rusku stále všechno probíhá pod Stalinovým pohledem - usmívajícím se, zádumčivým nebo přísným. To je jedna z věcí, kterou Američan prostě není schopen pochopit. Existují i jiné portréty a sochy. Podle velikosti fotografií a portrétů jiných vůdců můžeme přibližně říct, j a k kdo jde po Stalinovi. Například v r. 1936 byl druhý největší portrét Vorošilova /zastával úřad lidového komisaře obrany, pozn. F. Č./, dnes nesporně Molotova /ministra zahraničních věcí a náměstka předsedy vlády, pozn. F. Č./. (Vaculík, J. Texty ke studiu soudobých světových dějin (1945-1994). Brno: Masarykova univerzita, 1996. )

•

Otázky a úkoly:

1. Co ve vás vyvolaly předchozí řádky o uctívání Stalina? 2. V čem byste hledali příčiny této absurdity?

206

Vrchol a krize Gulagu Gulag (Hlavní správa nápravných pracovních táborů) byl jedním z oddělení sovětské tajné policie. Pracovní tábory byly zřízeny v sovětském Rusku již v roce 1918 jako trestanecké kolonie. Byly do nich posílány miliony sovětských občanů podezřelých z neloajality k režimu nebo zločinci k „nápravě". Počet vězňů dosáhl vrcholu ve 30. letech, za 2. světové války i bezprostředně po ní, celkový počet vězňů se odhaduje asi na 12-15 milionů osob. Na konci Stalinovy éry existovalo na 200 táborů nucených prací po celé Sibiři, Dálném Východě či v Arktidě. Po Stalinově smrti byla správa Gulagu zrušena, ale pracovní tábory existovaly až do konce komunistického režimu.

Poslední roky stalinismu nepoznamenal žádný velký veřejný proces ani velký teror. V tíživé a konzervativní poválečné atmosféře dosáhlo však vrcholu kriminalizování mnoha druhů chování ve společnosti a jejich postihování jako trestných činů. Naděje válkou zdeptané společnosti, že nastane uvolnění režimu, nevyšly... situace v zemi byla nadále chaotická... Všude panovala nepopsatelná bída. V zemi bylo dvacet pět milionů bezdomovců a příděly chleba byly nanejvýš půl kilogramu na den pro těžce pracující... Na podzim a v zimě 1946-1947 zasáhl hladomor zejména oblasti postižené suchem v létě 1946... za oběť mu padlo nejméně 500 000 lidí. Stejně jako v roce 1932, t a k i v letech 1946-1947 se o hladomoru naprosto mlčelo... Vyhladovělí kolchozníci neměli mnohdy na vybranou, a jestliže nechtěli zahynout hlady, přikrádali si z hubených porůznu skladovaných zásob. Za jeden rok stoupl počet krádeží o 44 %. 5. června 1947 vyšel tiskem text dvou dekretů, které den předtím přijala vláda... stanovovaly, že „jakékoli poškození státního nebo kolchozního majetku se trestá pěti až dvaceti lety tábora... jakákoli osoba, která by o přípravě nebo o samotné krádeži věděla a neoznámila ji na policii, bude odsouzena na dva až pět let do tábora"... Za druhé pololetí 1947 bylo podle tohoto nového zločinného zákona odsouzeno 380 000 lidí, z toho 21 000 mladistvých do šestnácti let. Za pár kilogramů žita se běžně chodilo na osm až deset let do tábora. Uveďme výňatek z rozsudku lidového soudu v okrese Suzdal, oblast Vladimir, ze dne 10. října 1947: „Noční mladiství hlídači kolchozních koní patnáctiletý N. A. a šestnáctiletý B. S. byli přistiženi při krádeži tří okurek v kolchozní zahradě. ... Odsoudit N. A. a B. S. k osmi letům odnětí svobody a umístit 207

do pracovního tábora s normálním režimem. " Během šesti let bylo podle dekretů ze 4. června 1947 odsouzeno 1 300 000 osob, z toho 75 % na více než pět let... Mezi osobami odsouzenými za krádež bylo mnoho žen, válečných vdov a matek od rodin s malými dětmi, kterým nezbývalo než žebrat a p ř i k r á d a t . . . Podle svědectví nedávno otevřených archivů Gulagu se začátek padesátých let vyznačoval jednak největším rozmachem koncentráčnického systému - ještě nikdy nebylo v pracovních táborech tolik vězňů a v kolonizačních vesnicích tolik zvláštních osadníků - zároveň takovou krizí systému, která neměla obdoby. Na začátku roku 1953 bylo v Gulagu asi 2 750 000 vězňů, kteří byli drženi ve třech typech táborů: - asi 500 „pracovních kolonií", které existovaly v každém kraji a bylo v nich průměrně tisíc až tři tisíce vězňů, nejčastěji nepolitických, odsouzených v polovině případů k trestům do pěti let, - šedesát velkých trestaneckých komplexů, „pracovních táborů", které ležely převážně v severských krajích a na východě země a bylo v nich několik desítek tisíc vězňů, nepolitických i politických, odsouzených většinou na více než deset let, - asi patnáct „táborů zvláštního režimu"..., ve kterých byli výlučně političtí vězni označení jako „zvlášť nebezpeční", celkem asi 200 000 osob. Tento obrovský svět koncentračních táborů čítal tedy 2 750 000 vězňů, k nimž patřilo ještě 2 750 000 zvláštních osadníků spadajících pod jiné velitelství Gulagu... Krize Gulagu vrhá nové světlo na amnestii, která se týkala 1 200 000 vězňů, vyhlášenou Berijou /bývalým ministrem vnitra, prvním n á m ě s t k e m předsedy rady ministrů SSSR, tvrdým stalinistou, v prosinci 1953 odsouzen k trestu smrti zastřelením, pozn. F. Č./ 27. března 1953, necelé tři týdny po Stalinově smrti. Uchazeči o nástupnictví po Stalinovi si byli obrovských obtíží se správou přelidněného a stále méně „rentabilního" Gulagu vědomi, takže je k této dílčí amnestii vedly důvody nejen politické, ale i hospodářské... (Courtois, S. a kol. Černá kniha komunismu. Zločiny, teror, represe. Praha: Paseka, 1999. )

• 1.

208

Otázky a úkoly: Jaké pocity ve vás vyvolaly příklady o zrůdnosti Stalinova diktátorského režimu?

Z Všeobecné deklarace lidských práv Komise pro lidská práva OSN připravila deklaraci, která byla 10. prosince 1948 schválena Valným shromážděním. Dalších 18 let pak Komisi trvalo, než se shodla na Úmluvě o hospodářských, sociálních a kulturních právech a na Úmluvě o občanských a politických právech. PREAMBULE

U vědomí toho, že uznání přirozené důstojnosti a rovných, nezcizitelných práv členů lidské rodiny je základem svobody, spravedlnosti a míru ve světě, že zneuznání lidských práv a pohrdání jimi vedlo k barbarským činům, urážejícím svědomí lidstva, a že vybudování světa, ve kterém lidé, zbaveni strachu a nouze, budou se těšiti svobodě projevu a přesvědčení, bylo prohlášeno za nejvyšší cíl lidu, že je nutné, aby lidská práva byla chráněna zákonem, nemá-li být člověk donucen uchylovati se, když vše ostatní selhalo, k odboji proti tyranii a útlaku, že je nutné podporovat rozvoj přátelských vztahů mezi národy... Valné shromáždění vyhlašuje tuto Všeobecnou deklaraci lidských práv jakožto společný cíl pro všechny národy a všechny státy za tím účelem, aby se každý jednotlivec a každý orgán společnosti... snažil vyučováním a výchovou rozšířit úctu k těmto právům a svobodám... ČI. 1 Všichni lidé rodí se svobodní a sobě rovni co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednati v duchu bratrství. ČI. 2 1. Každý má všechna práva a všechny svobody, stanovené touto Deklarací, bez jakéhokoli rozlišování, zejména podle rasy, barvy, pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo sociálního původu, majetku, rodu nebo jiného postavení. 2. Žádný rozdíl nebude činěn z důvodu politického, právního nebo mezinárodního postavení země nebo území, k nimž určitá osoba přísluší, ať jde o zemi nebo území nezávislé, anebo pod poručenstvím... 209

ČI. 3 Každý má právo na život, svobodu a osobní bezpečnost. ČI. 4 Nikdo nesmí být držen v otroctví nebo nevolnictví, všechny formy otroctví a obchodu s otroky jsou zakázány. ČI. 5 Nikdo nesmí být mučen nebo podrobován krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestu. ČI. 7 Všichni jsou si před zákonem rovni a mají právo na stejnou ochranu zákona bez jakéhokoli rozlišování... ČI. 8

Každý má právo, aby mu příslušné vnitrostátní soudy poskytly účinnou ochranu proti činům porušujícím základní práva, která jsou mu přiznána ústavou nebo zákonem. ČI. 9 Nikdo nesmí být svévolně zatčen, držen ve vazbě nebo vyhoštěn do vyhnanství. ČI. 12

Nikdo nesmí být vystaven svévolnému zasahování do soukromého života, do rodiny, domova nebo korespondence, ani útokům na svou čest a pověst. ČI. 13 1. Každý má právo volně se pohybovat a svobodně si volit bydliště uvnitř určitého státu. 2. Každý má právo opustit kteroukoli zemi, i svou vlastní, a vrátit se do své země. ČI. 14 1. Každý má právo vyhledat si před pronásledováním útočiště v jiných zemích a požívat t a m azylu... ČI. 15 1. Každý má právo na státní příslušnost. 2. Nikdo nesmí být svévolně zbaven své státní příslušnosti ani práva svou státní příslušnost změnit. ČI. 17 1. Každý má právo vlastnit majetek jak sám, tak spolu s jinými. 2. Nikdo nesmí být svévolně zbaven svého majetku. 210

ČI. 18

Každý má právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženství... ČI. 19 Každý má právo na svobodu přesvědčení a projevu... ČI. 20 1. Každému je zaručena svoboda pokojného shromažďování a sdružování... ČI. 23 1. Každý má právo na práci, na svobodnou volbu zaměstnání, na spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky a na ochranu proti nezaměstnanosti... ČI. 24 Každý má právo na odpočinek a na zotavení, zejména také na rozumné vymezení pracovních hodin a na pravidelnou placenou dovolenou. ČI. 25 1. Každý má právo na takovou životní úroveň, která by byla s to zajistit jeho zdraví a blahobyt i zdraví a blahobyt jeho rodiny, počítajíc v to... i nezbytná sociální opatření, má právo na zabezpečení v nezaměstnanosti, v nemoci, při nezpůsobilosti k práci... ČI. 26 1. Každý má právo na vzdělání. Vzdělání nechť je bezplatné, aspoň v počátečních a základních stupních. Základní vzdělání je povinné... 2. Vzdělání má směřovat k plnému rozvoji lidské osobnosti a k posílení úcty k lidským právům a základním svobodám. Má napomáhat k vzájemnému porozumění, snášenlivosti a přátelství mezi všemi národy a všemi skupinami rasovými i náboženskými... (Člověk a lidská práva. Praha: Horizont, 1969. )

•

Otázky a úkoly:

1. 2.

Co vedlo Valné shromáždění k přijetí této Deklarace? Setkali jste se někdy ve svém okolí s porušováním lidských práv? V jakém případě? Která deklarovaná lidská práva mají pro vás stěžejní význam?

211

Severoatlantická smlouva Podpisem tzv. washingtonské smlouvy 4. dubna 1949 vznikl Severoatlantický pakt - NATO, obranná aliance a organizace západních demokratických států v čele s USA. Jeho poslání pregnantně vyjádřil první generální tajemník aliance lord Ismay slovy „udržet Ameriku v Evropě, Rusko mimo Evropu a Německo při zemi"; zakládajících členských zemí bylo dvanáct.

Smluvní strany znovu potvrzují svou víru v cíle a zásady Charty Spojených národů a svou touhu žít v míru se všemi národy a všemi vládami. Jsou odhodlány zabezpečit svobodu, společné dědictví a civilizaci svých národů, založené na zásadách demokracie, svobody jednotlivce a vlády zákona. Snaží se přispět ke stabilitě a blahu národů v oblasti severního Atlantiku. Jsou rozhodnuty spojit své úsilí ke kolektivní obraně a zachování míru a bezpečnosti. Proto se dohodly na této Severoatlantické smlouvě: ČI. 1 Smluvní strany se v souhlase s Chartou Spojených národů zavazují, že budou veškeré mezinárodní spory, v nichž budou účastníky, urovnávat pokojnými prostředky, aby t a k nebyl ohrožen mezinárodní mír a bezpečnost, jakož i spravedlnost, a že se ve svých mezinárodních vztazích budou zdržovat hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem, který by byl neslučitelný s cíli Spojených národů. Cl. 2 Smluvní s t r a n y budou přispívat k rozvoji mírumilovných a přátelských mezinárodních vztahů tím, že budou podporovat své svobodné instituce... Budou se snažit o vyloučení veškerých rozporů ve své mezinárodní hospodářské politice a budou podporovat hospodářskou spolupráci mezi jednotlivými i mezi všemi smluvními s t r a n a m i . . . Cl. 5 Smluvní strany jsou zajedno, že ozbrojený útok proti jedné nebo několika z nich v Evropě nebo v Severní Americe bude považován za útok proti všem... každá ze smluvních stran... přispěje na pomoc smluvní straně nebo s t r a n á m takto napadeným tak, že podnikne ihned sama i v dohodě s ostatními stranami takovou 212

akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly... ČI. 6 Za ozbrojený útok na jednu nebo více smluvních stran se podle čl. 5 pokládá ozbrojený útok na území kterékoli smluvní strany v Evropě nebo Severní Americe... Čl. 10

Jestliže se Smluvní strany o tom jednomyslně dohodnou, mohou pozvat kterýkoli jiný evropský stát, který je schopen napom á h a t rozvoji zásad této smlouvy a přispět k bezpečnosti severoatlantické oblasti, aby přistoupil k této smlouvě... Dáno ve Washingtonu, 4. dubna 1949

Podpisy

(Dokumenty ke studiu mezinárodního práva a politiky. Praha: SNPL, 1957. )

•

Otázky a úkoly:

1. 2. 3. 4. 5.

Na jakých principech byl založen Severoatlantický pakt? Které cíle sledoval? K čemu se zavazovaly členské státy NATO? Jak byl ve smlouvě řešen princip kolektivní bezpečnosti smluvních států? Bylo NATO deklarováno jako uzavřené obranné společenství?

Proces s dr. Miladou Horákovou K jevům, které nejvýrazněji charakterizovaly zakladatelské období komunistického režimu v Československu po únoru 1948, patřila masová nezákonnost, jejímž vrcholem byly politické procesy (s bývalými funkcionáři nekomunistických stran, církevními hodnostáři, důstojníky, vedoucími hospodářskými pracovníky apod.). K nejznámějším zinscenovaným procesům patřil proces vedený proti přední funkcionářce národně socialistické strany a předsedkyni Rady československých žen dr. Miladě Horákové. Jednalo se o první velký, monstrózní proces „podle sovětského vzoru", přenášený rozhlasem a obsáhle komentovaný v tisku (vč. organizování „vlny rezolucí" požadující nejvyšší tresty).

... 31. května 1950 nadešel první den soudního přelíčení se záškodnickým spiknutím Horáková a spol. Obžalovaní byli každé ráno převáženi z Ruzyně na Pankrác. Soudní síň byla vyzdobena doličnými předměty: prapory s hákovým křížem, sadou revolverů, pušek a nábojů. Tyto monstrózní exponáty se tu vyskytovaly 213

jen první den. Bylo to přece jen příliš průhledné, demagogické a nevkusné. P ř e d soudem stanulo t ř i n á c t obžalovaných. S t á t n í prokur a t u r a žalovala J U D r . Miladu Horákovou (úřednici a bývalou poslankyni), JUDr. Josefa Nestávala (úředníka), JUDr. Jiřího Hejdu (bývalého továrníka), Františku Zemínovou (redaktorku a bývalou poslankyni), F r a n t i š k a Přeučila (bývalého nakladatele), J a n a Buchala (štábního strážmistra v. v.), Antonii Kleinerovou (důchodkyni a bývalou poslankyni), JUDr. Oldřicha Pecla (bývalého majitele dolů), Závise Kalandru (bývalého novináře), JUDr. Zdeňka Pešku (univerzitního profesora), Vojtěcha Dundra (penzistu a někdejšího ústředního tajemníka sociálně demokratické strany), JUDr. Bedřicha Hostičku (tajemníka) a JUDr. Jiřího Křižka (bývalého advokáta). Někteří z nich se od února 1948 vůbec nesetkali, někteří se spolu seznámili až teprve nyní. Bylo třeba jim dokázat teror, spiknutí, sabotáž a spoléhání na vypuknutí nové války. Proto připravovali teroristické akce a puče na základě pokynů exilových politiků a ve spolupráci se špionážními centry Ameriky, Anglie, Francie a Jugoslávie. Předpokládali, že nynější studená válka se změní v otevřený válečný konflikt mezi Západem a Východem. Rodinní příslušníci se do soudní síně dostavit nesměli, zato tu bylo auditorium sestavené z vybraných továrních kolektivů a závodů... Z připravovaného scénáře několikrát vybočil Přeučil, Buchal, Kleinerová a zejména Milada Horáková. Zřejmě jí nedokázali t a k zmanipulovat, snad to byly její zkušenosti z nacistického věznění i její velká vnitřní síla a hluboké náboženské přesvědčení, které jí byly oporou v tomto otřesném divadle... Snad se t a k projevovalo její poválečné přesvědčení, když se jí podařilo přežít nacistické věznění, že život jí byl darován, že je ochotna ho kdykoliv obětovat... Každý den po skončení procesu se konaly porady, na nichž bylo rozhodnuto, jak mají příštího dne prokurátoři a předseda senátu postupovat. Budova byla policejně střežena a nad pankráckými střechami létaly dva vrtulníky. Z důvodů bezpečnostních nechyběly v nejbližších domech i kulomety... Po třetím dnu se objevil v procesu nový činitel. Vyprovokovaná davová hysterie. V soudní síni se objevily koše rezolucí, provolání 214

a žádostí, které lačnily po krvi, které žádaly, aby hlavy čelných představitelů záškodnického centra padly. Demagogická kampaň vedená komunistickou stranou nesla ovoce. Na závodech se scházely schůze rozhněvaného lidu, který žádal trest nejvyšší... Soud obdržel na 6 300 rezolucí, které vyslovovaly jediný požadavek: krev, krev, krev. Rozhlas o obviněných hovořil jako o nejhorších zločincích a překonával se v nadávkách vůči nim... Bylo to 8. června, kdy byly vyhlášeny rozsudky. Zněly: dr. Josef Nestával, dr. Jiří Hejda, František Přeučil, Antonie Kleinerová - všichni trest těžkého žaláře na doživotí. Dr. Bedřich Hostička byl potrestán 28 roky, dr. Zdeněk Peška 25 lety, dr. Jiří Křížek 22 roky, Františka Zemínová 20 roky a Vojtěch Dundr 15 roky. Ortel smrti byl vysloven nad Janem Buchalem, dr. Oldřichem Peclem, Závišem Kalandrou - dr. Milada Horáková byla rovněž odsouzena k trestu smrti. Všichni se odvolali, ale byla to m a r n á snaha, rozsudek byl potvrzen. Odsouzení k trestu smrti podali prezidentu Gottwaldovi žádost o milost. Milada Horáková tak neučinila. Proto žádost podepsal její jedenaosmdesátiletý otec a dcera J a n a . . . Gottwald bez zaváhání rozsudky smrti potvrdil až na případ Milady Horákové. Zaskočilo ho, že světově známé politické, kult u r n í a vědecké osobnosti i představitelky mezinárodního ženského hnutí posílaly do Prahy své protesty. Svět se ozval na záchranu Milady Horákové. Mezi těmi, kteří se snažili jí pomoci, nechyběl Einstein, Russell, Churchill... a mnozí další. Gottwald trest smrti nad Miladou Horákovou podepsal. Bylo to 24. června. Miladě Horákové zbývaly tři dny života. Pravděpodobně je strávila v pankrácké cele... Poslední večer před popravou se její nejbližší s ní sešli v podzemí, v jakési chodbě pankrácké věznice, kde bylo plno trubek od topení. Řekla jim, že ví, j a k á je to zlá chvíle, ale že si myslí, že jednala správně... Přála si, aby na rozloučenou mohla políbit Janu, ale důstojník bezpečnosti na ni křikl: „Ne!"... Bylo časně ráno k půl páté 27. června 1950, kdy se ve vnitřním prostranství budovy vězeňské nemocnice na Pankráci, kde při zdích stojí dvě šibenice, objevila skupinka tmavě oděných lidí. Popravčí začal konat svou povinnost ve 4. 40 hod. První byl na řadě Záviš Kalandra, druhý dr. Oldřich Peci, třetí J a n Buchal. Poslední, protože i tím se dal trest zostřit, přišla na řadu dr. Milada Horáková. 215

Vystoupila na lešení. Pak se ozval její jasný hlas: „Padám, padám... tento boj jsem prohrála, odcházím čestně, miluji tuto zem, miluji tento lid... budujte mu blahobyt. Odcházím bez nenávisti k v á m . . . přeji vám to, přeji vám... " Už se nikdy nedozvíme, co ještě chtěla říci. Nit jejího života byla přeťata v 5 hodin 35 minut... (Dvořáková, Z. Z letopisů třetího odboje. Praha: Hříbal, 1992. )

•

Otázky a úkoly:

Proč byla soudní síň vyzdobena předměty jako prapory s hákovým křížem, revolvery, puškami? Z jakých zločinů byli obžalovaní obviněni? Popište atmosféru procesu. Co víte bližšího o uvedených osobnostech, které žádaly milost pro dr. Miladu Horákovou?

2. 3. 4.

O odhalení a zneškodnění protistátního spikleneckého centra Následovaly politické procesy s komunistickými hodnostáři, z nichž největší byl proces s tzv. spikleneckým centrem v čele s generálním tajemníkem KSČ R. Slánským. V tomto procesu bylo vyneseno 11 rozsudků smrti. Krátce po vykonání trestů smrti (3. prosince 1952) vystoupil K. Gottwald na celostátní konferenci KSČ (16. prosince) s následujícím projevem.

... Věděli jsme, že reakce byla v únoru sice poražena, ale nikoli doražena. Předvídali jsme, že američtí imperialisté budou mobilizovat další rezervy svých agentů, že s jejich pomocí ještě zesílí a zaostří podryvnou práci v naší zemi... Co jsme ovšem tehdy ještě nevěděli a ani nemohli vědět, je to, kdo vlastně tvoří americkou podvratnou agenturu uvnitř komunistické strany a jaký je rozsah této agentury. Nicméně poměrně brzy po únoru jsme začali rozmotávat klubko zmijí, které nepřítel nasadil do naší vlastní domácnosti... Ukázalo se, že protistátní spiknutí je vedeno spikleneckým centrem, v jehož čele stál bývalý generální tajemník Komunistické strany Československa Rudolf Slánský. Ukázalo se, že toto protistátní 216

spiklenecké centrum je řízeno americkými imperialisty a že sloužilo všem imperialistickým špionážním službám... Nyní bylo protistátní spiklenecké centrum zneškodněno. Veřejný proces, konaný koncem listopadu, odhalil celou hloubku hanebnosti, podlosti a zákeřnosti této zrádné spiklenecké bandy. Náš lid sledoval proces s napjatou pozorností a s vášnivým hněvem proti zrádným lotrům. Výrazem toho bylo mimo jiné, že během procesu došlo přes 10 500 resolucí a projevů všech vrstev našeho obyvatelstva žádajících přísné potrestání usvědčených zločinců. To se stalo. Zákonu, spravedlnosti a vůli lidu bylo učiněno zadost... Někteří lidé se ptají, „proč zrádci mohli t a k dlouho řádit". To má několik příčin. ... zrádce Slánský organizoval uvnitř strany novou americkou pátou kolonu, novou reakční a imperialistickou reservu... reakční spiklenci se dovedli velmi dobře maskovat... Navenek „se vším souhlasili"... své sítě měly roztaženy velmi široko... Během procesu se někteří lidé divili, jak obžalovaní prý „ochotně" vypovídali, jak prý „všechno přiznávají". To je omyl. Především zrádní spiklenci přiznali jen to, z čeho byli usvědčeni, co prostě nepřiznat nemohli. Zpočátku všichni tvrdošíjně zapírali. Museli být postupně, krok za krokem usvědčováni. Usvědčováni fakty, dokumenty, výpověďmi svědků, konfrontacemi apod. V souvislosti s odhalením a zneškodněním protistátního spikleneckého centra křičí naši nepřátelé cosi o slabosti, ba rozkladu KSČ... Ale oni tomu sami nevěří. Proto t a k zuřivě proti n á m povykují. Proto, poněvadž jsme ze svého středu vyvrhli jejich agenty, jejich stvůry, jejich nástroje... Ale určitě budeme silnější, když jsme této americké páté koloně usekli hlavu. (Bouřlivý, dlouhotrvající potlesk.)... (Čapka, F. Sborník dokumentů ke studiu nejnovějších českých dějin. Brno: Masarykova univerzita, 2002. )

•

Otázky a úkoly:

1. Jak charakterizoval Gottwald „spiklence"? 2. O čem svědčí masový požadavek občanů žádající potrestání „usvědčených zrádců"? 3. Jak asi probíhalo jejich „usvědčování"?

217

Deklarace OSN o poskytnutí nezávislosti koloniálním zemím a národům Hlavním impulsem pro urychlení procesu dekolonizace byla druhá světová válka a nástup Spojených států jako první světové velmoci. Již v Atlantické chartě z léta 1941 bylo zakotveno právo pro všechny národy vybrat si svou formu vlády. Likvidace kolonialismu a osvobození rozvojových zemí byly v průběhu studené války předmětem soupeření mezi Západem a Východem. Rovněž Organizace spojených národů postavila právo na sebeurčení národů jako jeden ze svých pilířů; 14. prosince 1960 přijala k této otázce následující deklaraci.

Valné shromáždění, vědomo si toho, že národy světa vyhlásily v Chartě Organizace spojených národů, že jsou rozhodnuty „prohlásit svou víru v základní lidská práva, v důstojnost a hodnotu lidské osobnosti, v rovná práva mužů i žen a národů velkých i malých" a „podporovat sociální pokrok a zlepšovat životní úroveň ve větší svobodě", uvědomujíc si nutnost vytvořit podmínky pro stabilitu a blahobyt, pro mírové a přátelské vztahy založené na respektování zásad rovnoprávnosti a sebeurčení všech národů a všeobecné úcty a zachování lidských práv a základních svobod pro všechny, bez rozdílu rasy, pohlaví, jazyka a náboženského vyznání... uznávajíc, že národy celého světa vřele touží skoncovat se všemi formami kolonialismu, soudíc, že proces osvobození nelze ani zastavit, ani zvrátit a že v zájmu zastavení vážných krizí musí být skoncováno s kolonialismem a s ním spojenou jakoukoli segregací a diskriminací, slavnostně vyhlašuje nutnost neprodleně a bezvýhradně skoncovat s kolonialismem ve všech jeho formách a projevech, a proto vyhlašuje, že: 1. podrobení národů zahraničnímu jhu a nadvládě a zahraničnímu vykořisťování, popírání základních lidských práv odporuje Chartě Organizace spojených národů a brání rozvoji spolupráce a nastolení míru na celém světě, 2. všechny národy mají právo na sebeurčení, vyhlašují podle tohoto práva svobodně svůj politický status a uskutečňují podle něho svůj hospodářský, sociální a kulturní vývoj, 4. jakékoli ozbrojené akce nebo represivní opatření jakéhokoli rázu, namířené proti závislým národům musí být zastaveny, aby jim t a k byla poskytnuta možnost uplatnit v podmínkách míru 218

a svobody právo na úplnou nezávislost, musí být přitom respektována územní celistvost jejich národního území, 5. v poručenských a nesamosprávných územích, jakož i ve všech ostatních územích, která doposud nedosáhla nezávislosti, musí být neprodleně podniknuta opatření k tomu, aby veškerá moc byla postoupena národům těchto území v souladu s jejich svobodně projevenou vůlí a přáním, bez jakýchkoli podmínek nebo výhrad a rovněž bez ohledu na rasu, náboženské vyznání nebo barvu pleti, aby jim t a k bylo umožněno požívat plné nezávislosti a svobody, 6. jakýkoli pokus o částečné nebo úplné narušení národní jednoty a územní celistvosti země je neslučitelný s cíli a zásadami Charty Organizace spojených národů,... (Potočný, M. a kol. Mezinárodní právo v dokumentech II. Praha: SPN, 1975. )

•

Otázky a úkoly:

1. 2.

Na co se Deklarace odvolávala? Co vše bylo zahrnuto pod heslem práva koloniálních národů na sebeurčení?

Rezoluce Rady bezpečnosti OSN o apartheidu V jižní Africe byla od počátků bělošské kolonizace praktikována ideologie apartheidu, rasové segregace, usilující o oddělený vývoj jednotlivých ras v sociálním, ekonomickém i teritoriálním smyslu. Právním základem politiky apartheidu se stalo přes 60 rasových zákonů, které změnily tzv. barevné obyvatelstvo v bezprávné občany a zcela potlačily jejich lidská práva. Spojený tlak vnější izolace, prosazovaný také ze strany OSN (viz tato rezoluce ze 7. srpna 1963), vnitřní napětí i ekonomické problémy v Jihoafrické republice vedly nakonec v dubnu 1994 k ukončení apartheidu. Krátce nato se konaly první všerasové volby v zemi, v nichž zvítězil černošský Africký národní kongres a jeho předák Nelson Mandela byl v květnu t. r. zvolen za prezidenta Jihoafrické republiky.

Rada bezpečnosti, projednavši otázku rasového konfliktu v Jižní Africe, který je důsledkem politiky apartheidu, uskutečňované vládou Jihoafrické republiky, jak byla předložena třiceti dvěma africkými členskými státy... se znepokojením se dovídajíc o nedávném vyzbrojování Jižní Afriky, jež má sloužit k upevnění rasové politiky této vlády,... přesvědčena, že situace v Jižní Africe vážně porušuje mezinárodní mír a bezpečnost, 219

1. důrazně odsuzuje politiku Jižní Afriky směřující k zachování rasové diskriminace jako neslučitelnou se zásadami obsaženými v C h a r t ě Organizace spojených národů a v rozporu s jejími závazky jako členského státu Organizace spojených národů, 2. vyzývá vládu Jižní Afriky, aby se... vzdala politiky apartheidu a diskriminace a aby propustila všechny osoby vězněné, internované nebo podrobené jiným omezením, které se postavily proti apartheidu, 3. slavnostně vyzývá všechny státy, aby ihned zastavily prodej a zásilky zbraní a střeliva všech typů a vojenských vozidel do Jižní Afriky,... (Dokumenty ke studiu moderního práva a politiky. Sv. 3. Praha: Nakladatelství politické literatury, 1967. )

•

Otázky a úkoly:

Rezoluce vyzvala jak vládu Jihoafrické republiky, tak i státy světa k určitým krokům. Ke kterým?

Palestinská národní charta Národní kongres pro osvobození Palestiny vydal v červenci 1968 Palestinskou národní chartu, v níž byly vytyčeny zásady programu sebeurčení Palestinců s cílem vytvoření vlastního státu; ten byl formálně vyhlášen 15. listopadu 1988 (prezidentem se stal Jásir Arafat).

Čl. 1 Palestina je vlast arabského palestinského národa, je neoddělitelnou součástí arabské vlasti a palestinský národ je integrální část arabského národa. Cl. 2 Palestina v hranicích stanovených během britského mandátu je nedělitelnou teritoriální jednotkou. Čl. 3 Palestinští Arabové mají právní nárok na svoji vlast a mají právo rozhodnout o svém osudu po získání svobody své země na základě svých přání a s plným souhlasem a vůlí. Čl. 4 Palestinská identita je ryzí, podstatná a vrozená povaha, předávaná z rodičů na děti. Sionistická okupace a rozptýlení palestinského 220

arabského národa... nezničily palestinskou identitu a jeho členství v palestinské komunitě, ani neodstranily národní vědomí... (Palestinská otázka v dokumentech. Praha: Orientální ústav ČSAV, 1975. )

•

Otázky a úkoly:

1. Co víte o tzv. palestinské otázce? 2. Jak pokračuje zdejší mírový proces?

Ukončení války ve Vietnamu Dne 27. ledna 1973 podepsaly USA v Paříži „smlouvu o ukončení války a znovunastolení míru ve Vietnamu"; tuto skutečnost potvrdil tzv. závěrečný akt mezinárodní konference z 2. března 1973. Koncem března t. r. opustily poslední americké jednotky Vietnam. Během několika měsíců však vzplály boje ve Vietnamu znovu, v březnu 1975 zahájila severovietnamská vojska invazi do Jižního Vietnamu, který brzy obsadila. Vietnamská válka byla pro USA nejdelší v celých dějinách států. Stála je 57 tisíc padlých a 150 miliard dolarů a hluboce zasáhla americkou společnost v mnoha rovinách („vietnamský syndrom").

Vláda Spojených států amerických, vláda Francouzské republiky, prozatímní revoluční vláda Jihovietnamské republiky, vláda Maďarské lidové republiky, vláda Indonéské republiky, vláda Polské lidové republiky, vláda Vietnamské demokratické republiky, vláda Velké Británie, vláda Vietnamské republiky, vláda Sovětského svazu, vláda Kanady a vláda Čínské lidové republiky, za přítomnosti generálního tajemníka OSN, s cílem potvrdit podepsané dohody, zaručit ukončení války, udržení míru ve Vietnamu, respektování základních národních práv vietnamského lidu a práva jihovietnamského lidu na sebeurčení a přispět k zajištění míru v Indočíně, se dohodly na následujících ustanoveních a zavazují se je dodržovat a plnit: Čl. 1 Strany tohoto závěrečného aktu slavnostně potvrzují Pařížskou dohodu o ukončení války a obnovení míru ve Vietnamu podepsanou v Paříži 27. ledna 1973... Čl. 2 Dohoda odpovídá tužbám a základním právům vietnamského lidu, tj. nezávislosti, svrchovanosti, jednotě a územní celistvosti Vietnamu, právu jihovietnamského lidu na sebeurčení... 221

Čl. 5 V zájmu trvalého míru ve Vietnamu strany tohoto aktu vyzývají všechny země, aby přísně dodržovaly základní práva vietnamského lidu, tj. nezávislost, svrchovanost, jednotu a územní celistvost Vietnamu, a právo jihovietnamského lidu na sebeurčení... (Vaculík, J. Texty ke studiu soudobých světových dějin (1945-1994). Brno: Masarykova univerzita, 1996. )

•

Otázky a úkoly:

Které tři základní „roviny" pokrýval tzv. závěrečný akt mezinárodní konference o Vietnamu?

Dva tisíce slov Dne 27. června 1968 uveřejnila česká periodika Literární listy, Zemědělské noviny a Mladá fronta výzvu Dva tisíce slov, které patří dělníkům, zemědělcům, úředníkům, vědcům, umělcům, všem, kterou vypracoval spisovatel L. Vaculík. Provolání vedle kritického pohledu na minulost vyznívalo jako výzva k nápravě; rozbouřilo a zdramatizovalo politický život v Československu po lednu 1968. Odpůrci reformy hodnotili tento manifest jako výzvu ke kontrarevoluci.

Nejdřív ohrozila život našeho národa válka. Pak přišly další špatné časy s událostmi, které ohrozily jeho duševní zdraví a charakter. S nadějemi přijala většina národa program socialismu. Jeho řízení se však dostalo do rukou nepravým lidem. Nevadilo by tolik, že neměli dost státnických zkušeností, věcných znalostí ani filozofického vzdělání, kdyby aspoň měli více obyčejné moudrosti a slušnosti, aby uměli vyslechnout mínění druhých a připustili své postupné vystřídání schopnějšími. Komunistická strana, která měla po válce velkou důvěru lidu, postupně ji vyměňovala za úřady, až dostala všechny a nic jiného už neměla... Chybná linie vedení změnila stranu z politické strany a ideového svazku v mocenskou organizaci, jež nabyla velké přitažlivosti i pro vládychtivé sobce, vypočítavé zbabělce a lidi se špatným svědomím... Činnost státu a hospodářských organizací neměla kritiku. Parlament se odnaučil rokovat, vláda vládnout a ředitelé řídit. Volby neměly význam, zákony ztratily váhu. Nemohli jsme důvěřovat svým zástupcům v žádném výboru... Ještě horší však bylo, že jsme už téměř nemohli důvěřovat ani jeden druhému. Osobní 222

a kolektivní čest upadala. S poctivostí se nikam nedošlo a o nějakém oceňování podle schopností darmo mluvit. Proto většina lidí ztratila zájem o obecné věci a starala se jen o sebe a o peníze... Pokazily se vztahy mezi lidmi, ztratila radost z práce... Od začátku letošního roku jsme v obrodném procesu demokratizace. Začal v komunistické s t r a n ě . . . Je ovšem třeba dodat, že tento proces ani nemohl jinde začít. Vždyť jenom komunisté mohli po celých 20 let žít jakýmsi politickým životem... Obrodný proces nepřichází s ničím příliš novým. Přináší myšlenky a náměty, z nichž mnohé jsou starší než omyly našeho socialismu... Pravda tedy nevítězí, pravda prostě zbývá, když se všecko ostatní prošustruje! Není tudíž důvod k národní vítězoslávě, je pouze důvod k nové naději. Obracíme se na vás v tomto okamžiku naděje, která je však pořád ohrožena. Trvalo několik měsíců, než mnozí z nás uvěřili, že mohou promluvit, mnozí však nevěří ani teď... Čas, který nastává, bude rozhodující pro mnoho let... Jestliže nelze v této době čekat od nynějších centrálních politických orgánů víc, je třeba dosáhnout více v okresech a obcích. Žádejme odchod lidí, kteří zneužili své moci, poškodili veřejný majetek, jednali nečestně nebo krutě. Je třeba vynalézt způsoby, jak je přimět k odchodu. Například: veřejná kritika, rezoluce, demonstrace, demonstrační pracovní brigády, sbírka na dary pro ně do důchodu, stávka, bojkot jejich dveří. Odmítat však způsoby nezákonné, neslušné a hrubé... Oživujme činnost Národní fronty. Požadujme veřejná zasedání národních výborů. K otázkám, které nechce nikdo znát, ustavujme vlastní občanské výbory a komise... Okresní a místní tisk, který zdegeneroval na úřední troubu, proměňujme v tribunu všech kladných politických sil... nebo zakládejme jiné noviny. Ustavujme výbory na obranu svobody slova... Vyhýbejme se sousedským hádkám, neožírejme se v politických souvislostech. Prozrazujme fízly. Oživený letní pohyb po celé republice vyvolává zájem o uspořádání státoprávního vztahu mezi Čechy a Slováky Považujeme federalizaci za způsob řešení národnostní otázky... Velké znepokojení v poslední době pochází z možnosti, že by do našeho vývoje zasáhly zahraniční síly... Své vládě můžeme dát najevo, že za ní budeme stát třeba se zbraní, pokud bude dělat to, k čemu jí dáme mandát, a své spojence můžeme ujistit, že spojenecké, přátelské a obchodní smlouvy dodržíme... 223

Letošního jara vrátila se n á m znovu jako po válce velká příležitost. Máme znovu možnost vzít do rukou naši společnou věc, která má pracovní název socialismus, a dát jí tvar, který by lépe odpovídal naší kdysi dobré pověsti... (Čapka, F. Sborník dokumentů ke studiu nejnovějších českých dějin. Brno: Masarykova univerzita, 2002. )

•

Otázky a úkoly:

1. Jak hodnotila výzva Dva tisíce slov období komunistické vlády v Československu v letech 1948-1968? 2. K čemu manifest nabádal a vyzýval občany? 3. Jaké znepokojení připomenul? Vyplnilo se?

Prolog: 20. -21. srpna 1968 Cílem srpnové invaze vojsk pěti států Varšavské smlouvy bylo zastavit demokratizační proces v Československu, ohrožující monolitnost sovětského bloku. Plán invaze byl připravován již od první vlny politických změn v ČSSR na jaře 1968 a stal se aktuálním od začátku července. Invaze pěti států Varšavské smlouvy začala v noci z 20. na 21. srpna 1968; postupně se přesunulo na čs. území 750 000 cizích vojáků s 800 letadly, 6 300 tanky a 2 000 děly a raketami.

Letiště Ruzyň, ve večerních hodinách Na ruzyňské letiště v Praze postupně přiletělo několik civilních letadel ze Sovětského svazu, jež později v noci řídila letecký výsadek sovětských ozbrojených sil. Časové údaje se poněkud rozcházejí. Ruzyň v noci na středu Jako každý večer i v úterý večer nastoupili pracovníci pražského ruzyňského letiště nic netušíce do pravidelných služeb. První překvapení na ně čekalo před půl devátou, kdy zde přistálo mimořádné letadlo z Moskvy. O hodinu později přistálo další mimořádné sovětské letadlo, tentokráte ze Lvova. Asi po půlhodinové přestávce odletělo údajně zpět do Lvova. To bylo krátce po desáté hodině večer. Od této doby až téměř do půlnoci zde byl klid. Po půlnoci se dispečer letiště od arogantních pánů v telefonu dozvěděl, přestože se čekala letadla z Jugoslávie a Bulharska, že letiště nesmí přijímat ani odtud odlétat. Do letištní budovy se v této době začali sjíždět nenápadní pánové v civilu a v doprovodu 224

zástupce sovětského Aeroflotu /sovětské letecké společnosti, pozn. F. Č./ se v budově ukázal i sovětský plukovník. Nikdo ze zaměstnanců ani ze zahraničních cestujících mu stejně jako pánům v civilu nepřikládal mimořádnou pozornost a věnovali se dále svým povinnostem. Ale ne nadlouho. Krátce po půl druhé totiž přistála na letištní ploše první dvě obrovská letadla se sovětskými znaky a z nich se vyhrnulo několik desítek ozbrojených sovětských vojáků. Okamžitě obklíčili hlavní letištní budovu a jednotlivými vchody začali vnikat do budovy. Odtud okamžitě začali vyhánět na prostranství před budovou letištní personál a čekající cestující (byl mezi nimi i jeden Angličan). Velké většině z nich nedovolili ani se pořádně obléknout a vzít si své věci... Venku před budovou nás rozdělili, zvlášť muže a ženy, kterým dovolili si sednout v odletové hale. Asi po půlhodinovém čekání, během kterého, stejně jako při obsazování, přistávalo téměř v minutových intervalech jedno letadlo za druhým, vpustili do odletové haly i nás muže... Letiště převzala pod svoji správu sovětská a německá vojska, která se na letištní ploše a okolních silnicích rozložila... V době, kdy jsme opouštěli pražské ruzyňské letiště, přilétávala na ně stále ještě těžká vojenská letadla, z jejichž útrob spolu s tanky a ostatní vojenskou technikou vystupovali vojáci. Okamžitě po vyložení nákladu opouštěla sovětská vojenská letadla prostor letiště. V době čekání jsme se několikrát pokoušeli promluvit s našimi vězniteli, mladými sovětskými vojáky. Přesto, že mnoho mluvit nechtěli nebo nesměli, dověděli jsme se, že přilétají z Polska a NDR a že cestu do Československa dostali jako rozkaz. Na dotaz, jestli vědí, že jsme je nepozvali, n á m odpovídali: „My věříme našemu vedení a to n á m dalo rozkaz, a to je pro nás rozhodující. " Všichni do jednoho se shodli v tom, že pevně věří tomu, co píše sovětský tisk, zejména Pravda. Při naší cestě z ruzyňského letiště zpět do středu Prahy nás neustále míjely kolony sovětských vojáků na sovětských i našich automobilech, tancích a obrněných transportérech. Byla to neradostná cesta domů. (Sedm pražských dnů. 21. -27. srpen 1968. Praha: Historický ústav ČSAV, 1968. )

•

Otázky a úkoly:

1. Proč byla asi zvolena k okupaci Československa noční doba? 2. Je možné, že letadla se sovětskými okupanty přilétala z NDR a Polska?

225

Prohlášení Národního shromáždění ČSSR k okupaci Československa Okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy odmítlo ve svém prohlášení z 21. srpna 1968 předsednictvo ÚV KSČ a podobně i předsednictvo Národního shromáždění a vlády, o den později vydalo také prohlášení plénum Národního shromáždění.

Národní shromáždění Československé socialistické republiky řádně volené československým lidem jako nejvyšší orgán státní moci suverénního státu a řádně svolané presidentem republiky kategoricky protestuje u vlád a parlamentů pěti států Varšavské smlouvy (SSSR, NDR, PLR, MLR, BLR) a před tváří celé světové veřejnosti prohlašuje 1. že žádný ústavní orgán ČSSR nebyl zmocněn k jednání ani nedal k němu souhlas, ani nepozval okupační jednotky pěti států Varšavské smlouvy, 2. že považuje okupaci ČSSR za samozvaný akt násilí v mezinárodním měřítku, jež odporuje zásadám spojeneckých smluv, které ČSSR s těmito státy má, 3. že vznáší ostrý protest vládám a parlamentům těchto zemí, které se okupace účastní a požaduje okamžité ukončení aktů násilí vůči Československu, jeho obyvatelstvu, okamžité stažení vojsk a normalizaci mezinárodních vztahů, 4. že současný stav považuje za kritický, kterým jsou ohroženy všechny dosud ujednané dohody a smlouvy s Československem a jmenovanými státy, 5. že je rozhodnuta podniknout všechna potřebná opatření pro zajištění suverenity československého lidu... Národní shromáždění vznáší rozhodně tyto okamžité požadavky na představitele okupačních jednotek v ČSSR: 1. okamžité zastavení všech bojových akcí, veškerého používání bojové techniky, které ohrožují bezpečnost a životy našich občanů, 2. okamžitý odchod všech okupačních jednotek z ČSSR, před odsunem okamžité stažení všech jednotek z obvodů, měst a sídlišť, 3. nevměšování se okupačních orgánů do činnosti československých orgánů, úřadů, institucí, závodů apod., 226

4. okamžité vytvoření podmínek pro normální činnost všech státních a politických orgánů a jejich funkcionářů, 5. okamžité propuštění soudruhů Dubčeka, Smrkovského, Kriegla, Černíka, Špačka, Císaře a dalších..., 8. obnovení spojů - rozhlasu, televize, dálnopisu, telefonních linek, poštovního styku... (Veselý, Z. Dějiny českého státu v dokumentech. Praha: Victoria Publishing, 1994. )

•

Otázky a úkoly:

1. Jaké stanovisko zaujalo předsednictvo Národního shromáždění k okupaci Československa? 2. Vyjmenujte nejdůležitější požadavky vůči okupačním jednotkám. 3. Kterého z uvedených zatčených politiků znáte? Víte, jakou funkci zastával?

Ze Závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (o spolupráci v humanitární oblasti) Od počátku 70. let 20. století nastoupila etapa koexistence Západu a Východu. Po zahajovacích rozhovorech velvyslanců byla nejdříve v Helsinkách v červenci 1973 zahájena Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (pokračovala v Ženevě), která vyvrcholila podepsáním Závěrečného aktu v Helsinkách. (30. 7. -1. 8. 1975). Konference se zúčastnili ministři zahraničních věcí 35 evropských zemí, USA a Kanady. Slavnostní podepsání 1. srpna 1975 se stalo významnou diplomatickou událostí, kdy byly zúčastněné státy zastoupeny svými nejvyššími představiteli nebo předsedy vlád. Základní zásady Závěrečného aktu byly: svrchovaná rovnost, zdržení se hrozby silou, neporušitelnost hranic, územní celistvost států, nevměšování se do vnitřních záležitostí a respektování lidských práv a základních svobod. KONTAKTY MEZI LIDMI

Zúčastněné státy, považujíce rozvoj kontaktů za důležitý prvek v upevňování přátelských vztahů a důvěry mezi národy,... kladou si za cíl usnadňovat volnější pohyb a kontakty, individuální a kolektivní, soukromé a oficiální mezi osobami, institucemi a organizacemi zúčastněných států a přispívat k řešení humanitárních problémů, které v této oblasti vznikají,... vyjadřují svůj záměr přistoupit nyní k uskutečnění následujícího: 227

a) Kontakty a pravidelná setkání na základě rodinných svazků Zamýšlejíce napomáhat dalšímu rozvoji kontaktů na základě rodinných svazků, zúčastněné státy budou příznivě posuzovat žádosti osob o povolení dočasné cesty do ostatních zúčastněných států, a bude-li o to požádáno, i na pravidelné základně, k návštěvám členů jejich rodin. Žádosti o krátkodobé cesty za účelem setkání se členy rodin budou posuzovány bez ohledu na to, zda jde o zemi původu nebo určení... b) Spojování rodin Zúčastněné státy budou v pozitivním a humánním duchu posuzovat žádosti osob, jež se hodlají spojit se členy své rodiny, a budou přitom věnovat zvláštní pozornost žádostem naléhavého charakteru, jako jsou žádosti nemocných nebo přestárlých osob... c) Sňatky mezi občany různých států Zúčastněné státy budou příznivě a na základě h u m á n n í c h hledisek posuzovat žádosti o povolení vycestování nebo vstupu osob, které se rozhodly ke sňatku s občanem jiného zúčastněného s t á t u . . . d) Cestování z osobních a profesionálních důvodů Zúčastněné státy mají v úmyslu usnadňovat širší cestování svých občanů z osobních a profesionálních důvodů a za tímto účelem hodlají zejména: - postupně zjednodušovat a pružně vyřizovat formality pro vycestování a vstup, - usnadňovat předpisy vztahující se na pohyb občanů jiného zúčastněného státu na jejich území s přihlédnutím k požadavkům bezpečnosti... Potvrzují, že náboženské kulty, instituce a organizace působící v rámci ústav zúčastněných států a jejich představitelé mohou ve sféře své činnosti uskutečňovat mezi sebou kontakty a setkání i vyměňovat si informace. e) Zlepšování podmínek pro turismus na individuální a kolektivní základně Zúčastněné státy jsou toho názoru, že turismus přispívá k úplnějšímu poznání života, kultury, dějin druhých zemí, k r ů s t u 228

vzájemného porozumění mezi národy, k zlepšení kontaktů i širšímu využití volného času. Mají proto v úmyslu napomáhat rozvoji turismu na individuální i kolektivní základně... f) Setkání mezi mladými lidmi Zúčastněné státy mají v úmyslu přispívat k rozvoji kontaktů a výměn mezi mladými lidmi, podporujíce: - rozšiřování výměn a kontaktů na krátkodobé či dlouhodobé základně mezi pracující, odborně se připravující anebo studující mládeží prostřednictvím dvoustranných nebo mnohostranných dohod či pravidelných programů ve všech případech, kde se to ukáže možným, - zkoumání prostřednictvím svých mládežnických organizací možnosti dohod o formách mnohostranné mládežnické spolupráce, - dohody nebo pravidelné programy vztahující se k organizování studentských výměn, mezinárodních mládežnických seminářů, kursů odborné přípravy a studia cizích jazyků, - další rozvoj mládežnické turistiky a poskytování úlev odpovídajících tomuto cíli, - rozvíjení - tam, kde je to možné - výměn, kontaktů a spolupráce na dvoustranné a mnohostranné základně mezi jejich organizacemi, představujícími široký okruh pracující, odborně se připravující a studující mládeže,... g) Sport Za účelem rozšíření existujících styků a spolupráce v oblasti sportu zúčastněné státy budou podporovat vhodné kontakty a výměny, včetně sportovních setkání a soutěží všeho druhu, uskutečňování na základě platných mezinárodních pravidel, předpisů a praxe. h) Rozšiřování kontaktů V zájmu rozvoje kontaktů mezi státními institucemi a nevládními i společenskými organizacemi včetně ženských, zúčastněné státy budou usnadňovat realizaci setkání, jakož i cest delegací, skupin a jednotlivců. (Dokumenty Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě. Praha: Svoboda, 1975. )

229

• 1. 2. 3.

Otázky a úkoly: V kterých oblastech měl dokument napomáhat rozvíjení kontaktů různých států? Jakými formami se měly rozšiřovat vztahy mezi mladými lidmi? Víte o nějakých současných mezinárodních mládežnických stycích okolí?

mezi

lidmi

vašem

„Perestrojka" v SSSR Sovětská společnost se za Brežněvovy vlády (1964-1982) dostala ve všech směrech do stádia systémové krize. Teprve po n á s t u p u Michaila Gorbačova do funkce generálního tajemníka KSSS v březnu 1985 začala tzv. „perestrojka" (přestavba), proces ekonomických a politických reforem, prováděných v letech 1985-1991. Podstatné změny v dosavadní komunistické doktríně byly vtěleny do bloku myšlenek, které od základu změnily celou dosavadní sovětskou ideologii. Gorbačovovy reformy vycházely zprvu z pokusu reformovat a zvýšit výkonnost národního hospodářství. Přibližme si některé principy tzv. nového myšlení, představené M. Gorbačovem.

... Přestavba není vrtochem jednotlivých osobností nebo skupiny činitelů, u nichž se z ničeho nic rozbujely nějaké ambice... Přestavba je nezbytnost, která dozrála a která vyvěrala z hlubinných procesů vývoje naší socialistické společnosti. Společnost uzrála pro přeměny a dokonce lze říci, že se k nim protrpěla. Další zdržení přestavby by mohlo už v krátké době vést k zostření vnitřní situace, která - otevřeně řečeno - tajila v sobě hrozbu vážné hospodářské, sociální a i politické krize... Při analýze situace v zemi jsme se především střetli s útlumem růstu ekonomiky... Země, která dříve energicky doháněla nejvyspělejší státy světa, začala zjevně ztrácet jednu pozici za druhou. Přitom se odstup od těchto zemí ve zvyšování efektivnosti výroby i kvality výrobků, ve vědeckotechnickém rozvoji, ve výrobě i zavádění moderní techniky a technologie stále zvětšoval v náš neprospěch... Útlum a stagnační jevy v ekonomice se nemohly neodrazit i v jiných oblastech života společnosti. Negativní procesy silně zasáhly i sociální sféru... Projevovala se svérázná hluchota k sociálním otázkám... Naše společnost vyřešila úspěšně problémy plné zaměstnanosti obyvatelstva, zabezpečila sociální jistoty zásadního rázu, ale přitom jsme nemohli plně realizovat možnosti 230

socialismu v uspokojování rostoucích potřeb a zlepšování životních podmínek lidí... Vytvořila se paradoxní situace. Na jedné straně jsme produkovali obrovské množství oceli, surovin i palivoenergetických zdrojů,... ale současně jsme trpěli jejich nedostatkem, projevoval se jejich značný deficit v důsledku marnotratného, neefektivního využívání... Sovětský svaz zaujímá ve výrobě potravinářského obilí jedno z předních míst ve světě, ale naproti tomu musí každoročně nakupovat miliony tun obilí krmného... Máme největší počet lékařů a nemocničních lůžek na tisíc obyvatel, ale přitom i vážné nedostatky, které vedly ke snížení kvality zdravotnických služeb. A konečně: naše rakety s neobyčejnou přesností našly Halleyovu kometu a letí na setkání s Venuší, ale současně s tímto triumfem vědeckého a technického myšlení zjevně zaostáváme v praktickém využívání výsledků vědy pro potřeby národního hospodářství i v úrovni mnohých našich technických výrobků pro širokou potřebu... Zcela potichu, jaksi nenápadně se začaly rozrušovat naše ideové a mravní hodnoty... Přitom převládá propaganda úspěchů... rozmohl se přehlíživý vztah k spravedlivým požadavkům i názorům řadových pracovníků a de facto celé společnosti... Byly okleštěny vědecké, teoretické a jiné diskuse, bez nichž přece není možný rozvoj myšlení a tvůrčí život. Negativní tendence se nevyhnuly ani kultuře, umění a publicistice, ani pedagogice a medicíně. I tam se rozmohla povrchnost, průměrnost, formalismus a plané žvanění... Nastal pokles společenské morálky, slábl pocit vzájemné solidarity... Narůstaly alkoholismus a narkomanie, zvyšovala se kriminalita... Opravdová péče o lidi, o jejich pracovní a životní podmínky, o sociální pohodu se nezřídka nahrazovala líbivou politikou, masovým rozdáváním vyznamenání, hodností, titulů či prémií. Vytvářela se situace, kdy se všechno promíjelo, poklesla náročnost, disciplína a odpovědnost. Negativní jevy v sociální oblasti se pokoušeli zakrýt pořádáním slavnostních akcí a kampaní, oslavováním množství jubileí... Potenciál přeměn dozrával nejen v materiální sféře života, ale také ve společenském vědomí... (Gorbačov, M. S. Přestavba a nové myšlení pro naši zemi a pro celý svět. Praha: Svoboda, 1987. )

231

• 1. 2. 3.

Otázky a úkoly: V čem spočívaly (podle vás) hlavní příčiny útlumu a stagnace ekonomice? Které další oblasti života sovětské společnosti byly zasaženy krizí? Mohla „perestrojka" zastavit rozpad SSSR?

v sovětské

Prohlášení Charty 77 1. ledna 1977 vydala vůdčí skupina československého disentu Prohlášení Charty 77 vyzývající normalizační režim, aby na legálním základě umožnil demokratickou otevřenou diskusi (podle Závěrečného aktu Helsinské konference, kterou čs. komunistická vláda rovněž podepsala). C h a r t a 77 sdružovala přívržence nejrůznějšího politického a náboženského přesvědčení - od někdejších reformních komunistů, přes nezávislé umělce a intelektuály až po křesťanské aktivisty.

Dne 13. října 1976 byly ve Sbírce zákonů ČSSR (č. 120) zveřejněny „Mezinárodní pakt o občanských a politických právech" a „Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech", které byly jménem naší republiky podepsány 23. března 1976. Od té doby mají naši občané právo a náš stát povinnosti se jimi řídit. Svobody a práva, jež tyto pakty zaručují, jsou důležitými civilizačními hodnotami, k nimž v dějinách směřovalo úsilí pokrokových lidí, a jejichž uzákonění může významně pomoci humánnímu rozvoji naší společnosti. Vítáme proto, že ČSSR k těmto paktům přistoupila. Jejich zveřejněním nám ale s novou naléhavostí připomíná, kolik základních občanských práv platí v naší zemi zatím - bohužel - jen na papíře. Zcela iluzorní je např. právo na svobodu projevu, zaručované článkem 19 prvního paktu. Desítkám tisíc našich občanů je znemožňováno pracovat v jejich oboru jen proto, že zastávají názory odlišné od názorů oficiálních. Jsou přitom často objektem nejrozmanitější diskriminace a šikanování ze strany úřadů i společenských organizací, zbaveni možnosti bránit se, stávají se prakticky obětí apartheidu. Statisícům dalších občanů je odpírána „svoboda od strachu" (preambule prvního paktu), protože jsou nuceni žít v trvalém nebezpečí, že projeví-li své názory, ztratí pracovní a jiné možnosti. 232

V rozporu s článkem 13 druhého paktu, zajišťujícím všem právo na vzdělání, je nesčetným mladým lidem bráněno ve studiu jen pro jejich názory nebo dokonce pro názory jejich rodičů. Bezpočet občanů musí žít ve strachu, že kdyby se projevili v souladu se svým přesvědčením, mohli by být buď sami nebo jejich děti zbaveni práva na vzdělání... Svoboda veřejného projevu je potlačena centrálním řízením všech sdělovacích prostředků i publikačních a kulturních zařízení. Žádný politický, filozofický či vědecký názor nebo umělecký projev jen trochu se vymykající úzkému rámci oficiální ideologie či estetiky nemůže být zveřejněn, je znemožněna veřejná kritika krizových společenských jevů, je vyloučena možnost veřejné obrany proti nepravdivým a urážlivým nařčením oficiální propagandy,... v oblasti duchovní a kulturní tvorby je vyloučena otevřená diskuse. Mnoho vědeckých a kulturních pracovníků i jiných občanů je diskriminováno jen proto, že před lety legálně zveřejňovali či otevřeně vyslovovali názory, které současná politická moc odsuzuje. Svoboda náboženského vyznání, důrazně zajišťovaná článkem 18 prvního paktu, je systematicky omezována mocenskou svévolí, oklešťováním činnosti duchovních..., existenčním i jiným postihem osob, které své náboženské vyznání slovem či skutkem projevují, potlačováním výuky náboženství apod.... Dostanou-li se organizace nebo občané při výkladu svých práv a povinností do rozporu s direktivou, nemohou se obrátit k nestranné instanci, protože žádná neexistuje... Tento stav také brání dělníkům a ostatním pracujícím zakládat bez jakéhokoliv omezení odborové a jiné organizace k ochraně svých hospodářských a sociálních zájmů a svobodně využívat práva na stávku. Další občanská práva, včetně výslovného zákazu „svévolného zasahování do soukromého života, do rodiny, domova nebo korespondence", jsou povážlivě narušována také tím, že ministerstvo vnitra nejrůznějšími způsoby kontroluje život občanů, například odposlechem telefonů a bytů, kontrolou pošty, osobním sledováním, domovními prohlídkami, budováním sítě informátorů z řad obyvatelstva (získaných často nepřípustnými hrozbami nebo naopak sliby)... Ve věznicích se s odsouzenými lidmi zachází způsobem, který porušuje lidskou důstojnost vězněných, ohrožuje jejich zdraví a snaží se je morálně zlomit. Obecně je porušován i bod 2 článku 12 prvního paktu, zaručující 233

občanům právo svobodně opustit svou zemi... Svévolně se postupuje i při udělování vstupních víz cizím státním příslušníkům, z nichž mnozí nemohou navštívit ČSSR např. jen proto, že se pracovně či přátelsky stýkali s osobami u nás diskriminovanými... Odpovědnost za dodržování občanských práv v zemi padá samozřejmě především na politickou a státní moc. Ale nejen na ni. Každý nese svůj díl odpovědnosti za obecné poměry... Pocit této spoluodpovědnosti, víra ve smysl občanské angažovanosti a vůle k ní, i společná potřeba hledat její nový a účinnější výraz přivedly nás k myšlence vytvořit Chartu 77, jejíž vznik dnes veřejně oznamujeme. Charta 77 je volné, neformální a otevřené společenství lidí různých přesvědčení, různé víry a různých profesí, které spojuje vůle jednotlivě i společně se zasazovat o respektování občanských a lidských práv v naší zemi i ve světě... Charta 77 není organizací, nemá stanovy, stálé orgány a organizačně podmíněné členství. Patří k ní každý, kdo souhlasí s její myšlenkou, účastní se její práce a podporuje ji. Charta 77 není základnou k opoziční politické činnosti. Chce sloužit k obecnému zájmu jako mnohé podobné občanské iniciativy v různých zemích na Západě i na Východě. Nechce tedy vytyčovat vlastní program politických či společenských reforem či změn, ale vést v oblasti svého působení konstruktivní dialog s politickou a státní mocí, zejména tím, že bude upozorňovat na různé konkrétní případy porušování lidských a občanských práv, připravovat jejich dokumentaci, navrhovat řešení... Svým symbolickým jménem zdůrazňuje Charta 77, že vzniká na prahu roku, který byl prohlášen rokem lidských práv politických vězňů... Jako signatáře tohoto prohlášení pověřujeme prof. dr. Jana Patočku, DrSc., dr. h. c. Václava Havla a prof. dr. Jiřího Hájka, DrSc. úlohou mluvčích Charty 77... Věříme, že Charta 77 přispěje k tomu, aby v Československu všichni občané pracovali a žili jako svobodní lidé. 1. ledna 1977 Pozn. K textu Prohlášení Charty 77 je připojen seznam prvních 242 signatářů. (Charta 77 (1977-1989). Od morální k demokratické revoluci. Dokumentace. Praha: Ústav pro soudobé dějiny ČSAV, 1990. )

234

• 1. 2. 3.

Otázky a úkoly: Na která porušování lidských práv Charta 77 upozorňovala? Vyberte ta porušování lidských práv, která by se vás nejvíce dotýkala? Stručně charakterizujte Chartu 77.

Několik vět Skupina kolem Charty 77 vypracovala tuto stručnou a výstižnou petici, která byla 29. června 1989 zveřejněna; pod petici se v krátké době podepsalo přes 40 tisíc osob, což dokládalo zásadní změnu atmosféry v Československu. Mnozí signatáři byli vyslýcháni policií, masmédia proti nim vedla pomlouvačnou kampaň.

První měsíce roku 1989 znovu a jasně ukázaly, že i když se současné československé vedení velmi často zaklíná slovy „přestavba" a „demokratizace", ve skutečnosti se dost zoufale vzpírá všemu, co demokracii vytváří nebo co ji alespoň vzdáleně připomíná. Petice a iniciativy občanů, které samo nezorganizovalo, odmítá jako „nátlakové akce", odlišné politické názory odsuzuje jako „antisocialistické a nepřátelské", pokojná lidová shromáždění rozhání, do přípravy nových zákonů nedovoluje veřejnosti mluvit. Tytéž měsíce však zároveň ukázaly, že občanská veřejnost se už vymaňuje z letargie a že stále víc lidí má odvahu veřejně projevit svou touhu po společenských změnách. Pohyb ve společnosti se tak začíná stále povážlivěji srážet s nehybností moci, roste společenské napětí a začíná hrozit napětí otevřené krize. Takovou krizi si nikdo z nás nepřeje. Proto vyzýváme vedení naší země, aby pochopilo, že nadešel čas ke skutečným a důkladným systémovým změnám a že tyto změny jsou možné a mohou mít úspěch jen tehdy, bude-li jim předcházet vskutku svobodná a demokratická diskuse. Prvním krokem k jakýmkoliv smysluplným změnám, novou ústavou počínaje a ekonomickou reformou konče, musí být tedy zásadní změna společenského klimatu v naší zemi, do kterého se musí vrátit duch svobody, důvěry, tolerance a plurality. Podle našeho názoru je k tomu třeba: 1. Aby byli okamžitě propuštěni všichni političtí vězňové. 2. Aby přestala být omezována svoboda shromažďování. 3. Aby už přestaly být kriminalizovány a pronásledovány různé nezávislé iniciativy a začaly být konečně chápány jako přirozená 235

součást veřejného života a legitimní výraz jeho různotvárnosti. Zároveň by neměly být kladeny překážky vznikání nových občanských hnutí, včetně nezávislých odborů, svazů a spolků. 4. Aby byly sdělovací prostředky i veškerá kulturní činnost zbaveny všech forem politické manipulace a předběžné i následné cenzury... a aby byly legalizovány sdělovací prostředky, působící dosud nezávisle na oficiálních strukturách. 5. Aby byly respektovány oprávněné požadavky všech věřících občanů. 6. Aby byly všechny chystané i uskutečňované projekty, které mají natrvalo změnit životní prostředí v naší zemi... neodkladně předloženy k všestrannému posouzení odborníkům a veřejnosti. 7. Aby byla zahájena svobodná diskuse nejen o padesátých letech, ale i o Pražském jaru, invazi pěti států Varšavské smlouvy a následné „normalizaci"... Každý, kdo souhlasí s tímto stanoviskem, může je podpořit svým podpisem. Vládu vyzýváme, aby s ním nenaložila tak, jak je dosud zvyklá s nepohodlnými názory nakládat. Zasadila by tím osudnou ránu nadějím, jimiž jsme vedeni, totiž nadějím na skutečný společenský dialog jako jediné možné východisko ze slepé uličky, v níž se dnes Československo nalézá. (Dokumenty doby. C. 1. Roč. 1990. )

•

Otázky a úkoly:

1. 2. 3.

Čím se projevovaly změny v myšlení a v postojích čs. veřejnosti? Za jakého předpokladu mohlo dojít k společenským změnám v Československu? Co obsahovalo sedm bodů výzvy adresovaných vedení čs. státu?

Provolání Občanského fóra V podvečer 19. listopadu 1989 vytvořila skupina intelektuálů a umělců spolu se zástupci studentů v pražské Laterně magice Občanské fórum (OF), širokou platformu všech občanských aktivit usilujících o obnovu politického pluralismu a odmítajících totalitní komunistický režim v Československu. OF se zásadně podílelo na změnách politického a hospodářského systému v zemi. 23. listopadu 1989 vydalo OF následující provolání k občanům.

236

Československo se po dvaceti letech ocitlo na historické křižovatce dík lidovému hnutí, k němuž se rychle připojují všechny generace a vrstvy obyvatelstva i většina dosud existujících společenských organizací. Toto hnutí je hnutím obou našich národů. Jeho mluvčím se spontánně stalo Občanské fórum, které je dnes jediným faktickým představitelem lidové vůle. Jeho přirozenou součástí se stalo dobře organizované studentské hnutí, které svým vystoupením dalo impuls k dramatickému společenskému pohybu u nás. V jeho rámci jsou všechny dosavadní nezávislé iniciativy, tvůrčí svazy v čele s divadelníky, kteří jako první se studenty solidarizovali, obrodné proudy stran Národní fronty, včetně mnoha bývalých i současných členů KSČ. Občanské fórum podpořila kardinálovými ústy katolická církev i další církve v Československu. K Občanskému fóru se hlásí a může přihlásit kdokoliv, kdo souhlasí s jeho požadavky. Občanské fórum je připraveno okamžitě zajistit dialog veřejnosti s dnešní mocí... Situace je v této chvíli otevřená, je před námi mnoho možností a máme ještě dvě jistoty. První z nich je jistota, že není návratu k předchozímu totalitnímu způsobu vlády, který dovedl naši zemi na pokraj naprosté duchovní, mravní a politické, hospodářské a ekologické krize. Naší druhou jistotou je, že chceme žít ve svobodném, demokratickém a prosperujícím Československu, které se musí vrátit do Evropy... Občanské fórum vyzývá všechny občany Československa, aby jeho základní požadavky podpořili manifestační generální stávkou vyhlášenou na pondělí 27. listopadu 1989 od dvanácti hodin... Vyzýváme vedení tohoto státu, aby si uvědomilo vážnost situace, zbavilo se zkompromitovaných osob a zabránilo všem případným pokusům o násilný převrat. Vyzýváme všechny členy vládnoucí strany, aby se připojili k občanské veřejnosti a respektovali její vůli. Vyzýváme všechny příslušníky bezpečnosti, aby si uvědomili, že jsou především lidmi a občany této země a teprve potom podřízenými svých nadřízených. Vyzýváme Československou lidovou armádu, aby stála na straně lidu, a v případě nutnosti poprvé vystoupila na jeho obranu. Vyzýváme veřejnost i vlády všech zemí, aby si uvědomily, že naše vlast je odnepaměti místem, kde začínají i končívají evropské 237

i světové konfrontace a že v naší zemi neběží jen o její osud, ale i o perspektivu celé Evropy. Žádáme je proto, aby všemi způsoby podpořili lidové hnutí a Občanské fórum. Jsme odpůrci násilí, nechceme mstu, chceme žít jako důstojní a svobodní lidé, kteří mají právo mluvit do osudů své vlasti a kteří myslí i na osud budoucích generací. (Dokumenty doby. C. 1. Roč. 1990. )

•

Otázky a úkoly:

1. 2.

Jak se představilo Občanské fórum na veřejnosti? Komu byly adresovány výzvy Prohlášení?

Ústava České republiky Dne 16. prosince 1992 schválili poslanci České národní rady Ústavu České republiky a zákon o státních symbolech (velký a malý státní znak, státní barvy, státní vlajka, vlajka prezidenta republiky, státní pečeť a státní hymna). Rodící se český stát dostal svou první ústavu.

Hlava první ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ

ČI. 1 Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana. ČI. 2 1. Lid je zdrojem veškeré státní moci, vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní... 2. Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. ČI. 3 Součástí ústavního pořádku České republiky je Listina základních práv a svobod. ČI. 5 Politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů. 238

ČI.

Stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství. ČI. 11

Území České republiky tvoří nedílný celek, jehož státní hranice mohou být měněny jen ústavním zákonem. ČI. 12

2. Nikdo nemůže být proti své vůli zbaven státního občanství. Hlava druhá M O C ZÁKONODÁRNÁ

ČI. 15 1. Zákonodárná moc v České republice náleží Parlamentu. 2. Parlament je tvořen dvěma komorami, a to Poslaneckou sněmovnou a Senátem. ČI. 16

1. Poslanecká sněmovna má 200 poslanců, kteří jsou voleni na dobu čtyř let. 2. Senát má 81 senátorů, kteří jsou voleni na dobu šesti let. Každé dva roky se volí třetina senátorů. ČI. 18

3. Právo volit má každý občan České republiky, který dosáhl věku 18 let. ČI. 19 1. Do Poslanecké sněmovny může být zvolen každý občan České republiky, který má právo volit a dosáhl věku 21 let. 2. Do senátu může být volen každý občan České republiky, který má právo volit a dosáhl věku 40 let. ČI. 21

Nikdo nemůže být současně členem obou komor Parlamentu. ČI. 36 Schůze komor jsou veřejné... ČI. 39 1. Komory jsou způsobilé se usnášet za přítomnosti alespoň jedné třetiny svých členů. 239

2. K přijetí usnesení komory je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců nebo senátorů, nestanoví-li Ústava jinak. ČI. 41 1. Návrhy zákonů se podávají Poslanecké sněmovně. 2. Návrh zákona může podat poslanec, skupina poslanců, Senát, vláda nebo zastupitelstvo vyššího územního samosprávního celku. ČI. 43 1. Parlament může rozhodnout o vyhlášení válečného stavu, je-li Česká republika napadena nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení. 2. Vyslat ozbrojené síly mimo území České republiky lze jen se souhlasem obou komor. ČI. 53 1. Každý poslanec má právo interpelovat vládu nebo její členy ve věcech jejich působnosti. 2. Interpelovaní členové vlády odpovědí na interpelaci do třiceti dnů ode dne jejího podání. Hlava třetí M O C VÝKONNÁ

Prezident republiky

ČI. 54 1. Prezident republiky je hlavou státu. 2. Prezidenta republiky volí Parlament na společné schůzi obou komor. 3. Prezident republiky není z výkonu své funkce odpovědný. ČI. 57 1. Prezidentem republiky může být volen občan, který je volitelný do Senátu. 2. Nikdo nemůže být zvolen více než dvakrát za sebou. ČI. 62 Prezident republiky a) jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi, b) svolává zasedání Poslanecké sněmovny,... d) rozpouští Poslaneckou sněmovnu,... 240

f) jmenuje soudce Ústavního soudu,... j) podepisuje zákony,... Cl. 63 Prezident republiky dále a) zastupuje stát navenek, b) sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy,... c) je vrchním velitelem ozbrojených sil,... g) jmenuje a povyšuje generály,... j) má právo udělovat amnestii,... Vláda

ČI. 67 1. Vláda je vrcholným orgánem výkonné moci... ČI. 68 1. Vláda je odpovědna Poslanecké sněmovně. 2. Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády... 3. Vláda předstoupí do třiceti dnů po svém jmenování před Poslaneckou sněmovnu a požádá ji o vyslovení důvěry... (Ústava České republiky. Most: Scholus, 1993. )

•

Otázky a úkoly:

1. Stručně charakterizujte základní ustanovení Ústavy České republiky. 2. Jak funguje Parlament? 3. Co znamená „právo interpelovat vládu"? 4. Jaké postavení zaujímá prezident republiky? 5. Vyjmenujte současné vrcholné státní představitele České republiky (prezident, předseda vlády, předsedové obou komor Parlamentu, ministři vlády).

Listina základních práv a svobod Nedostatečné zajištění lidských práv a svobod v socialistické ústavě z roku 1960 a jejich porušování v letech komunistické vlády vedlo 9. ledna 1991 Federální shromáždění ČSFR k přijetí Listiny základních práv a svobod; po zániku čs. federace se tento dokument stal součástí Ústavy samostatné České republiky.

Usnesení předsednictva České národní rady ze dne 16. prosince 1992 o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součást ústavního pořádku České republiky... 241

Hlava první O B E C N Á USTANOVENÍ

ČI. 1 Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné. ČI. 2 1. Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání. ČI. 3 1. Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení. 2. Každý má právo svobodně rozhodovat o své národnosti... Hlava druhá Oddíl první L I D S K Á PRÁVA A ZÁKLADNÍ SVOBODY

ČI. 6 1. Každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením. 2. Nikdo nesmí být zbaven života. 3. Trest smrti se nepřipouští. ČI. 7 1. Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena. Omezena může být jen v případech stanovených zákonem. 2. Nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu. ČI. 8 1. Osobní svoboda je zaručena. 2. Nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon... 3. Obviněného nebo podezřelého z trestného činu je možno zadržet jen v případech stanovených v zákoně. Zadržená osoba musí být ihned seznámena s důvody zadržení, vyslechnuta a nejpozději 242

do 24 hodin od převzetí propuštěna na svobodu nebo odevzdána soudu ... ČI. 9 Nikdo nesmí být podroben nuceným pracím nebo službám ... ČI. 10

1. Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno. 2. Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života ... ČI. 11

Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje ... ČI. 12

1. Obydlí je nedotknutelné. Není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí. 2. Domovní prohlídka je přípustná jen pro účely trestního řízení, a to na písemný odůvodněný příkaz soudce ... ČI. 13 Nikdo nesmí porušit listovní tajemství ani tajemství jiných písemností a záznamů ... Stejně se zaručuje tajemství zpráv podávaných telefonem, telegrafem nebo jiným podobným zařízením. ČI. 14 1. Svoboda pohybu a pobytu je zaručena. 2. Každý, kdo se oprávněně zdržuje na území České a Slovenské Federativní Republiky, má právo svobodně je opustit. 4. Každý občan má právo na svobodný vstup na území České a Slovenské Federativní Republiky. Občan nemůže být nucen k opuštění své vlasti. ČI. 15 1. Svoboda myšlení, svědomí a náboženských vyznání je zaručena. Každý má právo změnit své náboženství nebo víru anebo být bez náboženského vyznání. 2. Svoboda vědeckého bádání a umělecké tvorby je zaručena. 3. Nikdo nemůže být nucen vykonávat vojenskou službu, pokud je to v rozporu s jeho svědomím nebo s náboženským vyznáním ... 243

ČI. 16

1. Každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováním obřadu. 2. Církve a náboženské společnosti spravují své záležitosti, zejména ustavují své orgány, ustanovují své duchovní a zřizují řeholní a jiné církevní instituce nezávisle na státních orgánech. 3. Zákon stanoví podmínky vyučování náboženství na státních školách. Oddíl druhý POLITICKÁ PRÁVA

ČI. 17 1. Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny. 2. Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu. 3. Cenzura je nepřípustná. 4. Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti. ČI. 18

1. Petiční právo je zaručeno... ČI. 19 1. Právo pokojně se shromažďovat je zaručeno... ČI. 20 1. Právo svobodně se sdružovat je zaručeno. Každý má právo spolu s jinými se sdružovat ve spolcích, společnostech a jiných sdruženích. 2. Občané mají právo zakládat též politické strany a politická hnutí a sdružovat se v nich... 3. Politické strany a politická hnutí, jakož i jiná sdružení jsou odděleny od státu. ČI. 21 1. Občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců... 244

3. Volební právo je všeobecné a rovné a vykonává se tajným hlasováním... Hlava třetí PRÁVA NÁRODNOSTNÍCH A ETNICKÝCH MENŠIN

ČI. 25 1. Občanům tvořícím národnostní nebo etnické menšiny se zaručuje všestranný rozvoj, zejména právo společně s jinými příslušníky menšin rozvíjet vlastní kulturu, právo rozšiřovat a přijímat informace v jejich mateřském jazyku a sdružovat se v národnostních sdruženích... 2. ... zaručuje se jim též a) právo na vzdělání v jejich jazyku, b) právo užívat jejich jazyka v úředním styku,... Hlava čtvrtá HOSPODÁŘSKÁ, SOCIÁLNÍ A KULTURNÍ PRÁVA

ČI. 26 1. Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost. 3. Každý má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Občany, kteří toto právo nemohou bez své viny vykonávat, stát v přiměřeném rozsahu hmotně zajišťuje,... 1. svých 2. 4.

ČI. 27 Každý má právo svobodně se sdružovat s jinými na ochranu hospodářských a sociálních zájmů. Odborové organizace vznikají nezávisle na státu... Právo na stávku je zaručeno... ČI. 28

Zaměstnanci mají právo na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky... ČI. 29 1. Ženy, mladiství a osoby zdravotně postižené mají právo na zvýšenou ochranu zdraví při práci a na zvláštní pracovní podmínky... 1. Občané mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, jakož i při ztrátě živitele... 245

ČI. 16

Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky... Čl. 32 1. Rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona. Zvláštní ochrana dětí a mladistvých je zaručena. 2. Ženě v těhotenství je zaručena zvláštní péče, ochrana v pracovních vztazích a odpovídající pracovní podmínky. 3. Děti narozené v manželství i mimo ně mají stejná práva. ČI. 33 1. Každý má právo na vzdělání. Školní docházka je povinná po dobu, kterou stanoví zákon. 2. Občané mají právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách, podle schopností občana a možností společnosti též na vysokých školách... (Ústava České republiky. Most: Scholus, 1993. )

•

Otázky a úkoly:

1. 2. 3. 4.

Která uvedená lidská práva vás nejvíce zaujala? Jak jsou v Listině zabezpečené svobody občana? Jak je pamatováno na občana z hlediska hospodářských a sociálních práv? Co je garantováno ve školské oblasti?

Sudetoněmecký program Poválečným odsunem se rozešly osudy Čechů a Němců v rámci společného státu. Na jedné straně se sudetští Němci postupně integrovali do německé společnosti, kde si vytvářeli vlastní organizace, na druhé straně však nastolili požadavek nároků na vlast, návrat a na sebeurčení. Tyto požadavky byly pregnantně vyjádřeny v tzv. 20 bodech, přijatých 7. května 1961 Spolkovým shromážděním Sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL-Sudetoněmeckého krajanského sdružení) v Mnichově. Tento program nebyl později měněn a je platný až do dnešní doby. I.

P O H L E D ZPĚT

3. S odvoláním na právo sebeurčení národů vyhlášené prezidentem Woodrowem Wilsonem prosadili zakladatelé Československa na mírových jednáních 1918/1919, že Čechy, Morava 246

a rakouské Slezsko byly odděleny od Rakouska a Slovensko a Zakarpatská Ukrajina od Maďarska. Zneváživše právo sebeurčení, prosadili zakladatelé Československa, že 3, 5 milionu sudetských Němců a 1, 3 milionu Maďarů, Ukrajinců a Poláků přišlo proti své vyhlášené vůli do vícenárodnostního státu, který byl konstruován jako „československý" národní stát. Tím se ukončilo mnohaleté úsilí o německo-české narovnání. 5. Sudetští Němci se marně snažili zajistit na půdě jim oktrojované ústavy svou hospodářskou, sociální a národní existenci, autonomii svého kulturního života... dlouhé trvání vzniklé nouzové sociální situace a odmítnutí autonomistických návrhů řešení, předložených Sudetoněmeckou stranou, způsobily, že většina sudetských Němců pod vlivem politického a hospodářského rozvoje v sousední Německé říši začala usilovat o jiné řešení. 6. ... Hitler hrál s osudem sudetských Němců nesvědomitou hru a vynutil si vývoj vedoucí k mnichovské dohodě. Anglie a Francie by nikdy nevnutily Československu odstoupení sudetoněmeckého území, kdyby osvobození sudetských Němců z české nadvlády neodpovídalo zásadě sebeurčení. 7. Zničení svobody a vlastní státnosti českého národa národně socialistickým režimem v březnu 1939 bylo zavrženíhodným aktem proti právu sebeurčení tohoto národa... 8. Expanzivní český nacionalismus využil v r. 1945 ve spolku se sovětským imperialismem zhroucení Německé říše k tomu, aby vyhnal sudetské Němce z jejich rodové sídelní oblasti a okradl je o jejich národní majetek. Tento postup je - s ohlédnutím od tehdejších tragických událostí a vražd - porušením základních lidských práv a svobod milionů lidí... I I . P O H L E D DO BUDOUCNA

11. Nejen sudetští Němci, nýbrž i německý národ ve svém celku se nikdy nesmíří s vyhnáním sudetských Němců z jejich staleté vlasti... 12. V souladu s Chartou vyhnanců odmítáme jakékoli myšlenky na pomstu a odvetu. Neuznáváme žádnou kolektivní vinu českého národa za naše vyhnání a posuzujeme všechny osoby podle toho, co si dnes myslí o vyhnání a o co se dnes zasazují. Výtku revanšismu můžeme proto s dobrým svědomím odmítnout, avšak nezřekneme se obnovení porušeného práva a zadostiučinění za škody způsobené vyhnáním. 247

13. Od spolkové vlády očekáváme, že nikdy nepřijme vyhnání a vyvlastnění více než 3 milionů německých státních občanů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a že naopak bude jejich práva v každém směru účinně zastupovat... 14. Naše politické úsilí se zakládá na právu na vlast a na právu na sebeurčení národů v rámci evropské integrace, a sice nezávisle na sporné mnichovské dohodě z r. 1938. 15. Přihlašujeme se taktéž k přirozenoprávnímu nároku každého člověka na nerušené usazení ve svém právoplatném bydlišti, jakož i k právu národů a etnických, rasových a náboženských skupin na nerušené usazení ve svých zděděných osídlených oblastech (právo na vlast). V našem případě tím rozumíme právo sudetoněmecké skupiny na návrat do své vlasti a na nerušený život právě zde v souladu s právem sebeurčení. 16. ... O osudu sudetských Němců a jejich území může být rozhodováno jen s jejich výslovným souhlasem. 17. Máme upřímné přání poskytnout řešením sudetské otázky příspěvek k míru mezi národy, považujeme za evropský úkol překonat německo-český rozpor, který vznikl z nacionalismu 19. století, a nahradit jej vztahem dobrého přátelství. Proto považujeme takové řešení jako nejlepší, k němuž mohou oba národy svobodně dát souhlas. 18. ... Řešení, odpovídající právu sebeurčení národů, je však neslučitelné s pokusem začlenit Němce a Slováky do centralistického českého státu, v němž jim bude přiznáno menšinové postavení („čechoslovakismus"). 19. Budoucí vztah mezi sudetskými Němci, Čechy a Slováky může uspokojivě vzniknout pouze v rámci společné evropské integrace. To předpokládá v dlouhé době smíření mezi německým národem a jeho východními sousedy. (Němeček, J. a kol. Cesta k dekretům a odsunu Němců. Praha: Baronet, 2002. )

•

Otázky a úkoly:

1. Jak hodnotí Sudetoněmecký landsmanšaft dvacetileté soužití Čechů a Němců v demokratické ČSR? 2. Porovnejte „vyváženost" hodnocení období protektorátu s poválečným odsunem (7. a 8. bod). 3. Jaký ve váš názor na interpretaci odsunu Němců, podaný v tomto dokumentu?

248

Česko-německá deklarace Tragické rozuzlení vztahů obou národů (českého a německého) se stalo přetrvávajícím t é m a t e m mezinárodních vztahů, konkrétně vztahů Československa (resp. České republiky) k Německu i k Rakousku. Tyto vztahy prošly mnohdy komplikovaným vývojem, který byl poznamenán řadou neúspěchů i úspěchů v diplomatické oblasti. K určitému konsensu se dospělo v podobě česko-německé deklarace, k t e r á také nabídla svůj pohled do společné budoucnosti v rámci sjednocující se Evropy; deklaraci podepsali 21. ledna 1997 v Praze předsedové vlád ČR (V. Klaus) a SRN (H. Kohl).

Vlády České republiky a Spolkové republiky Německo majíce na paměti Smlouvu mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Spolkovou republikou Německo o dobrém sousedství a přátelské spolupráci ze dne 27. února 1992, kterou si Češi a Němci podali ruku, oceňujíce dlouhé dějiny plodného a pokojného soužití Čechů a Němců, během kterého bylo vytvořeno bohaté kulturní dědictví působící až dodnes, přesvědčeny, že spáchané křivdy nelze odčinit, ale nanejvýš zmírnit, a že při tom nesmí docházet k novým křivdám, vědomy si, že Spolková republika Německo plně podporuje přijetí České republiky do Evropské unie a Severoatlantické aliance v přesvědčení, že je to ve společném zájmu, přihlašujíce se k důvěře a otevřenosti ve vzájemných vztazích jako předpokladu pro trvalé a do budoucnosti zaměřené usmíření společně prohlašují: Bod 1 Obě strany jsou si vědomy svého závazku a odpovědnosti dále rozvíjet česko-německé vztahy v duchu dobrého sousedství a partnerství a přispívat tím k utváření sjednocující se Evropy... Obě strany jsou si zároveň vědomy, že společná cesta do budoucnosti vyžaduje jasné slovo o minulosti, přičemž příčina a následek ve sledu událostí nesmějí být opomíjeny. Bod 2 Německá strana přiznává odpovědnost Německa za jeho roli v historickém vývoji, který vedl k Mnichovské dohodě z roku 1938, k útěku a vyhánění lidí z československého pohraničí, jakož i k rozbití a obsazení Československé republiky. Lituje utrpení a křivd, které byly způsobeny českému lidu nacionálně socialistickými zločiny Němců. Německá strana vzdává 249

čest obětem nacionálně socialistické vlády násilí a těm, kteří této vládě násilí kladli odpor. Německá strana je si rovněž vědoma, že nacionálně socialistická politika násilí vůči českému lidu přispěla k vytvoření půdy pro válečný útěk, vyhánění a nucené vysídlení. Bod 3 Česká strana lituje, že poválečným vyháněním, jakož i nuceným vysídlením sudetských Němců z tehdejšího Československa, vyvlastňováním a odnímáním občanství bylo způsobeno mnoho utrpení a křivd nevinným lidem, a to i s ohledem na kolektivní charakter přisuzování viny. Zejména lituje excesů, které byly v rozporu s elementárními humanitárními zásadami i s tehdy platnými právními normami, a nadto lituje... že nebyly tyto činy potrestány. Bod 4 Obě strany se shodují v tom, že spáchané křivdy náležejí minulosti, a že tudíž zaměří své vztahy do budoucnosti... Bod 6 Obě strany jsou přesvědčeny, že vstup České republiky do Evropské unie a volný pohyb v tomto prostoru dále usnadní soužití Čechů a Němců... Bod 7 Obě strany zřídí česko-německý fond budoucnosti... Tento společný fond bude sloužit k financování projektů společného zájmu (jako jsou setkávání mládeže, péče o staré lidi, výstavba a provoz léčebných ústavů, péče o stavební památky a hroby a jejich obnova, podpora menšin, partnerské projekty, česko-německé diskusní fórum, společné vědecké a ekonomické projekty, jazyková výuka, přeshraniční spolupráce). Německá strana se hlásí ke svému závazku a odpovědnosti vůči všem, kteří se stali obětmi nacionálně socialistického násilí... Bod 8 ... Obě strany zároveň považují udržování a péči o kulturní dědictví, které spojuje Čechy a Němce, za důležitý příspěvek k budování mostů do budoucnosti... (Čapka, F. Sborník dokumentů ke studiu nejnovějších českých dějin. Brno: Masarykova univerzita, 2002. )

250

•

Otázky a úkoly:

1. Jak obě smluvní strany posuzovaly minulost ve vzájemných vztazích? Přispívá postoj lítosti ke sblížení obou národů?

Jak

a Němců? Znáte ze svého okolí nějaký případ realizace aktivit z česko-německého budoucnosti? Zúčastnili byste se takového projektu?

hodnotíte přijatý pohled

budoucnosti,

napomůže

lepšímu soužití Čechů fondu

Historikové proti znásilňování dějin Odsun Němců z ČSR je na české i německé straně předmětem nejen vědeckých výzkumů, ale i námětem vášnivých žurnalistických polemik a nástrojem politických úvah a bojů. Pád politických a ideologických bariér po listopadu 1989 umožnil, aby se široce a bohatě rozvinul odborný historický výzkum k této složité a citlivé otázce moderních českých dějin. Značnou iniciativu při výzkumu odsunu vyvinula zejména Společná česko-německá komise historiků, jejíž zásluhou se jak na české, tak i na německé straně objevila celá ř a d a prací, citlivě sledujících a hodnotících pozitivní i negativní s t r á n k y bohatých a komplikovaných česko-německých vztahů. Na druhé straně se u n á s vytvořila skupina (spíše publicistická než historická), která se snaží v rámci národní sebekritiky prosadit „sebemrskačské" pojetí (snad i dobře míněné), jež nebere ohledy na historické souvislosti a celý široký problém vidí jen v k r á t k é m období po roce 1945. Sdružení historiků České republiky vypracovalo v dubnu 2002 stanovisko proti zužování problematiky česko-německých vztahů na tzv. Benešovy dekrety.

Střední Evropa propadla živelnému historismu - novináři, publicisté, politici a další ochotníci se opět jednou zmocnili dějin jako útočné zbraně. Začali je účelově přehodnocovat a nacházet v nich argumenty k podpoře svých momentálních programů a zájmů. Přičiněním těchto amatérských vykladačů minulosti si mají středoevropské národy uvědomit, že cesta k civilizovanému soužití národů nevede od nynějšího - zajisté nedokonalého - stavu věcí postupem do budoucnosti, nýbrž oklikou přes minulost... Účelovým výběrem jednotlivin, používáním polopravd i prokazatelných lží je obraz dějin deformován do té míry, že se v něm veřejnost jen stěží dokáže orientovat... překrucování a popírání poznatků o minulosti... se může stát jedním z nejúčinnějších nástrojů k rozeštvávání společnosti uvnitř jednotlivých zemí i národů navzájem. Svým vyjádřením chceme na toto nebezpečí upozornit a uvést několik orientačních bodů pro příští diskusi...

251

4. Československá republika vznikla a ustavila se jako výraz funkční české domácí státnosti, vůle, ochoty a schopnosti převzít zodpovědnost za válkou vyčerpanou zemi a její obyvatelstvo a zároveň jako důsledek rozsáhlé a úspěšné politické i vojenské zahraniční akce... Německá menšina v českých zemích... k vlastní škodě zpočátku... nepostavila se na stranu vznikající republiky. 5. Československo zajisté nebylo státem dokonalým. Ve střední a východní Evropě však nejdůsledněji usilovalo o vybudování demokratického zřízení... Němečtí občané republiky se stali plnoprávnými občany demokratického státu... 6. Československo se ve třicátých letech stalo útočištěm mnoha německých demokratů či množství z rasových důvodů pronásledovaných osob, prchajících před nacismem. Většina příslušníků německé menšiny, mj. těžce zasažené světovou hospodářskou krizí, však v nacionálním socialismu sousedního státu nalezla svůj ideál... 7. Nacisticky orientovaní sudetští Němci (přes půl milionu z nich jich vstoupilo do NSDAP) se aktivně podíleli na okupačním teroru v českých zemích. Jejich volení představitelé v součinnosti s říšskými nacisty připravili plán na úplnou likvidaci českého národa... 8. Nacistické Německo, které přes sliby z Mnichova okupovalo 15. března 1939 českomoravský zbytek Československa, rozpoutalo druhou světovou válku a na ni vázané soustavné vyvražďování východoevropských národů... Poražené a bezpodmínečně kapitulující Německo zaplatilo za tuto vinu ztrátou třetiny svého území, útěkem, vyhnáním a transferem 12 milionů lidí ze střední a východní Evropy... 9. Hned po začátku druhé světové války se ve spojeneckých kruzích začalo prosazovat přesvědčení, že poválečná stabilizace kontinentu bude jednou možná pouze v případě, kdy ze střední a východní Evropy bude odstraněn fenomén menšin. V roce 1942 proto britská vláda přijala rozhodnutí o transferu (resp. vyhnání) německých menšin z osvobozených zemí. Roku 1943 se k tomuto názoru připojila vláda USA, Svobodní Francouzi a konečně i SSSR. Také československá a polská exilová vláda zastávaly tuto koncepci... 10. Porážka Německa se nikde v Evropě neobešla bez utrpení nevinných příslušníků německého národa. S politováníhodnými 252

excesy je spjat rovněž tzv. divoký odsun Němců z Československa, při němž se projevily důsledky války, nacistického teroru a etických norem jednání také na české straně. Sudetští Němci byli... na principu kolektivní viny zbaveni československého občanství, většiny občanských práv i majetku. 11. Zhruba tři miliony Němců, vyhnaných a (od srpna 1945) odsunutých z českých zemí, tvořily čtvrtinu z celkového počtu vysídleného německého obyvatelstva. Transfer se stal nedílnou součástí demografických, politických a mezinárodněprávních proměn poválečné Evropy a byl potvrzen postupimskou konferencí... 12. Konfiskace majetku nacistické Říše i majetku německých menšin byla v celé Evropě přímým důsledkem válečných událostí... Rozhodla o tom... pařížská reparační konference... 13. Dekrety prezidenta republiky... se po schválení provizorním Národním shromáždění staly řádnými zákony... I když jsou po československém přijetí ústavní listiny práv a svobod od konce roku 1992 již neúčinné, patří k historii právního vývoje České republiky... 15. Československo bylo obětí agrese ze strany nacistického Německa a jeho... masového exterminačního teroru, který vyvíjeli představitelé, příslušníci ozbrojených a represivních složek a další občané třetí říše, včetně sudetských Němců a Rakušanů... Nacisty bylo v Čechách a na Moravě zavražděno nebo v řadách československých vojenských jednotek padlo na 300 000 československých občanů všech jazyků a národností. Více než 200 000 sudetských Němců padlo za Hitlerovo Německo, dalších více než 6 000 spáchalo sebevraždu a 25-40 000 sudetských Němců zahynulo v rámci vyhnání či transferu. Dějiny střední Evropy ve 20. století byly z valné části zlé, ba kruté... Manipulace, usilující o záměnu pachatelů a obětí agrese, je však v samé podstatě nerelevantní a populisticky účelová. Pokud by snad měla být prosazována nejen slovně, ale i politicko-mocensky, byla by pro stabilitu a klid v Evropě krajně nebezpečná... Svobodné a kritické porozumění vlastní minulosti usnadňuje kroky do budoucna... (Němeček, J. a kol. Cesta k dekretům a odsunu Němců. Praha: Baronet, 2002. )

253

• Otázky a úkoly: 1. Jak může docházet k deformaci obrazu dějin? Jaká nebezpečí z toho mohou plynout? 2. Připomeňte si hodnocení první republiky z hlediska postavení německé menšiny. 3. Proč je nutné uvádět postoje části sudetských Němců v letech protektorátu? 4. Co vše souviselo s odsunem Němců z Československa? 5. Pomohl vám dokument pochopit celou šíři tohoto složitého problému? V čem nejvíce?

Maastrichtské dohody Od konce roku 1990 do konce roku 1991 probíhala četná mezivládní jednání členských zemí ES o vytvoření ekonomické, měnové a politické unie. Ta vyvrcholila v únoru 1992 v holandském Maastrichtu podepsáním Smlouvy o Evropské unii. Maastrichtský dokument má přes 300 stran a obsahuje ustanovení, která rozšiřují platný smluvní systém ES a která jsou doplněna o věci společné zahraniční a bezpečnostní politiky, spolupráce v oblasti soudnictví, vnitřních věcí a občanství Unie.

ČI. A Touto smlouvou vysoké smluvní strany mezi sebou zakládají Evropskou unii (dále jen „Unie"). Smlouva je novou etapou v procesu vytváření stále užšího svazku mezi národy Evropy, v němž jsou rozhodnutí přijímána co možná nejblíže k občanovi. Základy Unie spočívají na Evropských společenstvích, doplněných politikou a formami spolupráce ustanovenými touto smlouvou. Jejím úkolem je organizovat, způsobem projevujícím jednotu a solidaritu, vztahy mezi členskými státy a mezi jejich národy. ČI. B Unie si stanovuje následující cíle: 1. podporovat ekonomický a sociální pokrok, který je vyvážený a udržitelný, zejména prostřednictvím vytvoření oblasti bez vnitřních hranic, prostřednictvím posilování ekonomické a sociální soudržnosti a prostřednictvím zavedení hospodářské a měnové unie, zahrnující v souladu s ustanoveními této smlouvy nakonec jedinou měnu, 2. prosazovat svou identitu na mezinárodní scéně, zejména prováděním společné zahraniční a bezpečnostní politiky včetně 254

eventuálního formulování společné obranné politiky, která by časem mohla vést ke společné obraně, 3. posilovat ochranu práv a zájmů státních občanů svých členských států zavedením občanství Unie, 4. rozvíjet úzkou spolupráci v oblasti justice a vnitřních záležitostí, 5. v plném rozsahu zachovávat „acquis communautaire" /systém Společenství, výdobytky Společenství, pozn. F. Č./ a stavět na něm s tím úmyslem, aby se za pomoci procedury uvedené v článku N posoudilo, do jaké míry bude zapotřebí revidovat politiku a formy spolupráce zaváděné touto smlouvou s cílem zajistit efektivnost mechanismů a institucí Společenství... ČI. C Unie bude plnit úkoly pomocí jediného institucionálního systému, který zajistí jednotu a návaznost činností uskutečňovaných v zájmu jejích cílů při respektování „acquis communautaire" a stavění na něm. Unie bude zejména zajišťovat jednotu svých vnějších činností jako celek ve spojitosti se svými vnějšími vztahy a bezpečnostní, ekonomickou a rozvojovou politikou. Rada a Komise budou za zajištění takovéto jednoty odpovědné. Budou zajišťovat realizování těchto politik, každá podle svých příslušných pravomocí. ČI. D Evropská rada bude Unii poskytovat nezbytné podněty pro její rozvoj a z toho bude definovat všeobecné politické směrnice. Evropská rada bude místem setkání hlav či vlád členských států a předsedy Komise. Budou je doprovázet ministři zahraničních věcí členských států a člen Komise. Evropská rada se bude scházet alespoň dvakrát ročně za předsednictví hlavy státu či vlády členského státu, který je předsedou Rady. Evropská rada bude předkládat Evropskému parlamentu zprávu po každém svém zasedání a každoročně písemnou zprávu o pokroku dosaženém Unií. ČI. F 1. Unie bude respektovat národní identitu svých členských států, jejichž vládní systémy jsou založeny na principech demokracie. 2. Unie bude respektovat základní práva, která zajišťuje Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod 255

podepsaná v Římě dne 4. listopadu 1950 a která vyplývají z ústavních tradic společných členským státům, jako všeobecné právní principy Společenství. 3. Unie zajistí prostředky nezbytné pro dosažení svých cílů a pro provádění svých politik. (Smlouva o Evropské unii. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 1992. )

•

Otázky a úkoly:

1. 2. 3. 4. 5. 6.

Zjistěte si, které evropské státy byly zakládajícími členy Evropské unie. Kolik států má EU v současné době? Co je úkolem EU? Jaké má cíle v ekonomické oblasti? Jaké má zásady zahraniční politiky? Jaké výhody a nevýhody přináší České republice členství v EU?

Deklarace z Ria Ve dnech 3. -14. června 1992 se za účasti nejvyšších představitelů většiny členských zemí OSN sešla Konference o životním prostředí a rozvoji. Deklarace, která byla na konferenci uzavřena, navazovala na Deklaraci konference OSN o životním prostředí, přijatou ve Stockholmu 16. června 1972.

Zásada 1 Lidské bytosti stojí v ohnisku zájmu o trvale udržitelný rozvoj. Mají právo na zdravý a produktivní život, který je v souladu s přírodou. Zásada 2 V souladu s Chartou OSN a se zásadami mezinárodního práva mají státy plné právo užívat své vlastní zdroje ve shodě s vlastní politikou péče o životní prostředí a rozvoj a zároveň jsou zodpovědné za to, aby činnosti, které spadají pod jejich jurisdikci nebo kontrolu, nepoškozovaly životní prostředí jiných států nebo území, která pod jejich jurisdikci nespadají. Zásada 5 Všechny státy a všechny národy musí spolupracovat na základním úkolu - odstranění chudoby, což je neodmyslitelný předpoklad pro trvale udržitelný rozvoj: musí spolupracovat tak, aby 256

se zmenšovaly rozdíly v životní úrovni a aby se více vycházelo vstříc potřebám většiny lidí na zeměkouli. Zásada 7 Státy musí spolupracovat v duchu globálního partnerství tak, aby bylo možné uchovávat, chránit a obnovovat zdraví a integritu ekosystémů na zemi. Vzhledem k odlišné míře, jíž státy přispívají ke globálnímu zhoršování stavu životního prostředí, mají tyto státy společnou, ale diferencovanou zodpovědnost. Vyspělé země uznávají svou zodpovědnost za snahu o trvale udržitelný rozvoj, berouce v úvahu důraz, který jejich společnosti kladou na otázky globálního životního prostředí s ohledem na technologické a finanční zdroje, jež mají k dispozici. Zásada 10 Otázky životního prostředí se nejlépe řeší za účasti všech zainteresovaných občanů na všech úrovních. Na národní úrovni musí mít každý jednotlivec řádný přístup k informacím týkajících se životního prostředí, které jsou v držení úřadů, včetně informací o nebezpečných látkách a činnostech probíhajících v jejich společenství, musí mít také možnost se podílet na rozhodovacím procesu... Zásada 11 Státy musí vytvořit účinnou legislativu týkající se životního prostředí... Normy používané v jedněch zemích nemusí být vhodné pro jiné země, především pro země rozvojové, nebo jim mohou způsobit nečekané ekonomické a sociální výdaje. Zásada 12 Státy by měly spolupracovat s cílem vytvořit opěrný a otevřený mezinárodní ekonomický řád, který by vedl ve všech zemích k ekonomickému růstu a trvale udržitelnému rozvoji, a tím by umožnil lepší řešení problémů poškozování životního prostředí. Ekologicky cílená opatření v obchodní politice by neměla být prostředkem svévolné nebo neoprávněné diskriminace nebo skrytého omezování mezinárodního obchodu... Zásada 13 Státy musí vytvořit vlastní právní systém týkající se závazků a náhrad poskytovaných obětem znečištění nebo jiných ekologických škod... 257

Z á s a d a 18 Státy musí okamžitě uvědomit d r u h é státy o jakékoli přírodní katastrofě, k t e r á by pravděpodobně m o h l a vyvolat n á h l é škodlivé ú č i n k y na životním p r o s t ř e d í těchto s t á t ů . M e z i n á r o d n í společenství m u s í vynaložit v e š k e r é úsilí, aby pomohlo z e m í m t a k t o postiženým. Z á s a d a 19 Státy musí předem a včas uvědomit a řádně informovat druhé - p o t e n c i á l n ě postižené - s t á t y o aktivitách, k t e r é m o h o u m í t závažné ekologické ú č i n k y přesahující h r a n i c e státu, a m u s í s těmito státy včas a v dobré víře věc konzultovat. Zásada 20 Ženy sehrávají důležitou úlohu v péči o životní prostředí a v rozvoji. J e j i c h p l n é u p l a t n ě n í je t e d y z á s a d n í p o d m í n k o u p r o d o s a ž e n í t r v a l e u d r ž i t e l n é h o rozvoje. Zásada 21 T v ů r č í schopnosti, ideály a o d v a h a m l a d ý c h lidí v celém světě m u s í být mobilizovány s cílem vytvořit globální partnerství, jež by umožnilo dosažení u d r ž i t e l n é h o rozvoje a zajištění lepší budoucn o s t i p r o v š e c h n y lidi. Zásada 22 Domorodé obyvatelstvo a jeho společenství a další m í s t n í společenství hrají díky s v ý m znalostem a tradičním zvyklostem důležitou roli v o c h r a n ě a rozvoji životního p r o s t ř e d í . S t á t y by m ě l y u z n á v a t a podporovat jejich identitu, k u l t u r u a zájmy, a t a k j i m u m o ž n i t zapojení do úsilí o d o s a ž e n í t r v a l e u d r ž i t e l n é h o rozvoje. Zásada 25 Mír, rozvoj a o c h r a n a životního p r o s t ř e d í jsou na sobě vzájemně závislé a neoddělitelné. Zásada 27 S t á t y a n á r o d y m u s í v dobré v í ř e a v d u c h u p a r t n e r s t v í spolupracovat na plnění zásad zakotvených v této Deklaraci a na dalším rozvíjení m e z i n á r o d n í h o práva v oblasti trvale udržitelného rozvoje. (Mezinárodní politika. C. 8. Roč. 1992. )

258

Otázky a úkoly: Vyjadřuje první zásada nadřazenost člověka nad přírodou? Jaký hlavní důvod vedl k přijetí druhé zásady? Je vůbec péče o životní prostředí slučitelná s ekonomickým rozvojem? Jakou roli by při ochraně životního prostředí měly hrát vyspělé a jakou rozvojové země? Myslíte si, že u nás existuje dostatek informací o životním prostředí? Jakou úlohu hrají nebo by měli hrát v procesu ochrany a rozvoje ženy a mládež? Je domorodé obyvatelstvo objektem nebo subjektem ochrany životního prostředí? Mohli byste uvést některé ekologické škody, k nimž došlo ve vašem okolí?

259

Doc. P h D r . F r a n t i š e k Č a p k a , CSc. Ing. Mgr. Pavla Králová

Textová příručka k výuce dějepisu II Novověk a doba moderní Návrh obálky akad. malíř M a r e k Jodas V y d a l o N A K L A D A T E L S T V Í S C I E N T I A , spol. s r . o., K ř í ž o v á 1018/6, 150 0 5 P r a h a 5-Smíchov, o b c h o d @ s c i e n t i a . cz, w w w . s c i e n t i a . cz, v roce 2006 Odpovědná r e d a k t o r k a Mgr. Iveta Pasáková Technický redaktor Milan Jeneš S a z b a N A K L A D A T E L S T V Í S C I E N T I A , spol. s r . o . T i s k C E N T A , spol. s r. o., V í d e ň s k á 113, 6 5 9 5 2 B r n o 1. v y d á n í 331 5640

I S B N 80-86960-05-6