Eliška Poloprudská

S A units in Liberec

in the years 1938–1945

AbSTRAcT

This study contemplates the establishment, development and organization of the Sturmabteilung (SA) strike units in Liberec, the capital of the Sudetenland. Based on archival sources and periodicals, it provides a general overview of the people who decided to join the SA, what their training consisted of, and how wide was the range of activities typical for strike units. As political soldiers, members of the SA fully supported the NSDAP and participated in political events that were closely linked to National Socialism. However, their activities in collections, public works of all kinds or their own sports activities cannot be overlooked. In conclusion, the study deals with the deployment of SA members as the part of the Wehrmacht and in the rear, where they participated in the training of German men for war, until the formation of the militia, which included not only the last in the homeland SA-men, but also all their material.

KEy wORDS

Reichenberg Reich District of Sudetenland National Socialism Second World War Stormtroops (SA) associations

KLíČOVá SLOVA

Liberec Říšská župa Sudety nacionální socialismus druhá světová válka Sturmabteilung (SA) spolky

ELiŠKA POLOPRUDSKá

Muži libereckého SA pluku nastoupení k výcviku, 12. listopadu 1938. Krajská vědecká knihovna v Liberci, Sbírka fotografií.

1_Studie vznikla na základě diplomové magisterské práce POLOPRUDSKÁ, Eliška. Jednotky SA v Říšské župě Sudety (na příkladu hlavního města župy 1938–1945). liberec: technická univerzita v Liberci, Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická, Katedra historie 2019. 2_SOkA Česká Lípa, Archiv města Česká Lípa, inv. č. 177, kart. 157, Zpráva o přijetí sudetských Němců do NSDAP. 3_Organisationsbuch der NSDAP. München: Zentralverlag der NSDAP, 1943, s. 365. 4_Der Kampfgeist ist geblieben. Eine Unterredung mit SA-Gruppenführer Franz May. Die Zeit, roč. 5, č. 2, 2. 1. 1939, s. 2–3. Připojení československého pohraničí k nacistickému Německu znamenalo potřebu implementovat systém nacionálního socialismu i do nedávno nabytých území, která z převážné většiny spadala do nově vzniklé Říšské župy Sudety s hlavním městem Libercem. Bylo proto zapotřebí odstranit dosavadní demokratický systém, založený na pluralitě politických stran i občanské společnosti a namísto toho vše nahradit vůdčí Nacionálně socialistickou německou dělnickou stranou (Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei – NSDAP) s veškerými příslušnými organizacemi. Uskutečnění zmíněné celospolečenské proměny bylo usnadněno zejména aktivním a pozitivním přístupem většiny sudetských Němců, což se odrazilo i v nebývalém zájmu o členství v nacistické straně a jejích složkách plně dle programu vzniku vzorové župy. Tyto organizace byly striktně budovány podle říšského vzoru a zcela podléhaly NSDAP, čímž systému dokázaly získat kontrolu nad pracovním i soukromým životem německých obyvatel. Mezi nimi dominovala polovojenská organizace úderných oddílů (Sturmabteilung – SA), představující prvotní ozbrojené složky strany. Právě na vznik, činnost i zánik těchto jednotek v Liberci se zaměří předkládaná studie, která je dílčím příspěvkem k výzkumu Říšské župy Sudety a fungování společnosti v nacionálněsocialistickém režimu včeských zemích.

Jednotky úderných oddílů patřily co do aktivit k nejpestřejším a člensky nejpočetnějším. Podobně jako v dosavadním Německu si i v Říšské župě Sudety kladly zacíl vychovat zněmeckých mužů stranické vojáky, kteří budou připraveni k jakémukoli nasazení nejen v době míru, ale zejména za války. Do jejich řad měli primárně vstupovat aktivní příslušníci Sudetoněmecké strany (Sudetendeutsche Partei – SdP) či členové Německého turnerského svazu, vedoucí pořádkové služby nebo bývalí bojovníci Sudetoněmeckého Freikorpsu (Sudetendeutsche Freikorps – SdF), pro které se počítalo s velitelskými funkcemi.2 Vstoupit ale mohli i sudetští Němci bez větších zásluh. Základní podmínkou se staly jen říšskoněmecká státní příslušnost, prokazatelný árijský původ a věk minimálně 18 let.3 Žádoucí byla i tělesná zdatnost uchazeče, nezbytná pro výkon služby vSA. Zájem ovstup douniformovaných polovojenských složek SA byl značný, což dokládá i početní stav SA skupiny Sudety (SA Gruppe Sudeten), která jen dokonce roku 1938 získala 191750 členů.4

Kmenový list Truppführera Alberta von Sachsenheim. SOA Litoměřice, SA skupina Sudety, inv. č. 3, kart. 2, osobní spisy příslušníků SA.

Výstavba a budování jednotek SA Výstavbou úderných oddílů v Říšské župě Sudety byl pověřen Franz May, což vešlo ve známost u příležitosti slavnostního rozpuštění Sudetoněmeckého Freikorpsu dne 10. října a bylo potvrzeno rozkazem Adolfa Hitlera 15. října 1938.5 Na správné vytvoření jednotek podle zavedeného vzoru z říše a na výcvik v sudetoněmeckých městech dohlížel Wilhelm Schepmann, velitel SA-Gruppe Sachsen. Navíc byli každému pluku přiděleni zvláštní poradci a jedna vzorová výcviková rota (Lehrsturm) včele sříšským důstojníkem.6

V Říšské župě Sudety vzniklo celkem pět brigád: v Karlových Varech (Brigade 100), Teplicích (Brigade 101), Liberci (Brigade 102), Šumperku (Brigade 103) a v Opavě (Brigade 104), přičemž každá se dále dělila na několik pluků (Standarte). Konkrétně libereckou brigádu tvořilo pluků jedenáct – Kamenický Šenov (Standarte J 1), Trutnov (Standarte GJ 2), Jablonec nad Nisou (Standarte J 12), Broumov (Standarte 25), Frýdlant (Standarte 75), Liberec (Standarte 94), Děčín (Standarte 109), Česká Lípa (Standarte 110), Vrchlabí (Standarte GJ 112), Rumburk (Standarte 142) a Mimoň (Standarte 194), k nimž se po vyhlášení Protektorátu Čechy aMorava připojila iPraha.7

První přihlašovací místa pro SA-Gruppe Sudeten začala vznikat již krátce po záboru pohraničí, přičemž podmínky pro přijetí byly v podstatě obdobné jako při vstupu do NSDAP.8 Aktivní nábor probíhal i v Liberci, který se stal hlavním sídlem nově vzniklé sudetské župy a koncentrovalo se zde několik útvarů SA. Ve městě vznikla řada kontaktních míst, kde se mohli přihlásit zájemci o vstup do úderných oddílů. Hlavní kancelář pro nábor členů SA byla zřízena na dnešním Sokolovském náměstí čp. 16 v prvním poschodí. Kontaktní místa se však nacházela i v přilehlých obcích, které se vbrzku měly stát novými městskými čtvrtěmi Velkého Liberce. Přihlašování do úderných oddílů se tak odehrávalo nejčastěji v bývalých kancelářích SdP, školních budovách nebo tělocvičnách.9

Na služebně vyplnil zájemce nejprve žádost o přijetí, která obsahovala základní údaje spolu s prohlášením, že žadatel vstupuje do organizace dobrovolně. Svým podpisem se zavázal k nacionálně socialistickému světonázoru, každodennímu nasazení v boji pro Německo i „věrnosti až do posledního dechu“ a stal se čekatelem.10 Po uplynutí šesti měsíců byl definitivně přijat zaplnohodnotného člena SA.11

5_May SA-Gruppenführer für den Sudetengau. Gablonzer Tagblatt, roč. 47, č. 281, 12. 10. 1938, s. 6. K oficiálnímu rozpuštění Sudetoněmeckého Freikorpsu došlo 10. října 1938. BURIAN, Michal. Sudetoněmecké nacionalistické tělovýchovné organizace a československý stát v letech 1918 až 1938. Praha: Karolinum, 2012, s. 375–381. ISBN 978-80-246-2217-0. Franz May byl aktivně činný v německém nacionálním hnutí mládeže a v Německé národně socialistické straně dělnické (Deutsche nationalsozialistische Arbeiterpartei – DNSAP). Od roku 1933 byl členem SdP, od 1938 členem Pořádkové služby (Freiwilligen deutschen Schutzdienst – FS) a mezi 16. zářím a 15. listopadem 1939 velitelem Sudetoněmeckého Freikorpsu, skupina IV-Sasko. BIMAN, Stanislav et al. (edd.). Kdo byl kdo v Říšské župě Sudety. Biografická příručka A–Z [CD]. Litoměřice: Státní oblastní archiv v Litoměřicích 2011, heslo: Franz May. 6_Poradců z Třetí říše mělo přijít na 600. Ein Jahr Marsch der Sudeten-SA. Von SA-Gruppenführer Franz May. Die Zeit, roč. 5, č. 282, 12. 10. 1939, s. 5. 7_Stav z června 1939. SOA Litoměřice, SA Skupina Sudety, inv. č. 5, kart. 3, Gruppenbefehl 1, Gliederung der SA Gruppe Sudeten, 13. 6. 1939.

8_SA-Gruppe „Sudeten“ steht. Die Zeit, roč. 4, č. 243, 3. 11. 1938, s. 4. 9_SA marschiert! Die Zeit, roč. 4, č. 244, 4. 11. 1938, s. 6; Von der SA. Reichenberger Zeitung, roč. 79, č. 255, 30. 10. 1938, s. 4; Von der SA. Reichenberger Zeitung, roč. 79, č. 250, 25. 10. 1938, s. 3; SOkA Liberec, SA-Standarta 24/74 a 25/74 Hrádek nad Nisou (nezpracovaný fond), Sturmchronik. 10_Plné znění slibu: „Die Grundsätze der Sturmabteilung des Führers wurzeln in der national sozialistischen Weltanschauung und der von ihr getragen Bewegung. Die Zugehörigkeit zur SA, d. h. der Dienst als Angehöriger der Kampforganisation der NSDAP erfordert Opfer an Zeit und täglichen persönlichen Einsatz an jedem Ort. Durch äussere Haltung, Pflichtenauffassung und konsequentes Handeln hat der SA-Mann Verfechter unseres revolutionären, weltanschaulichen Kampfes für Deutschland. Wer SA-Mann geworden ist, bleibt es in unverbrüchlicher Treue bis zum letzten Atemzuge. Ich stelle hiemit den Antrag um Aufnahme in die SA. der NSDAP mit dem freiwilligen Eintritt in die SA unterstelle ich mich den für die Dienstleistung in der SA. geltenden Bestimmungen und Vorschriften. Ich erkläre – nach bestem Wissen –, dass ich arischer Abstammung bin. Ich verpflichte mich, strengste Parteidisziplin zu wahren und die Grundsätze der SA. stets einsatzbereit und fanatisch zu befolgen.“ VÚA – VHA Praha, Sbírka – Osobní spisy příslušníků SA (nezpracovaný fond), SA-Aufnahme- und Verpflichtungsschein. 11_SOA Litoměřice, SA Skupina Sudety, inv. č. 4, kart. 2, SA – posudek pro potřeby Mimořádného lidového soudu v liberci.

12_Označení pluku odkazuje na liberecký domácí regiment 94 (Hausregiment Nr. 94), v jehož tradici měla pokračovat. Führertagung der SA-Standarte 94/Reichenberg, Die Zeit, roč. 5, č. 40, 9. 2. 1938, s. 13. Například v listopadu 1939 dosahoval počet členstva minimálně 2 170 osob. Würdiger Auftakt zum Beginn der Wehrerziehung. 5000 Wehrmänner in Reichenberg, Die Zeit, roč. 5, č. 328, 27. 11. 1939, s. 5. 13_Jednotky SA se dělily na skupiny (Gruppe), brigády (Brigade), pluky (Standarte), prapory (Sturmbann), roty (Sturm), čety (Trupp) a družstva (Schar). Skupina měla zahrnovat minimálně 25 000 členů a podle jejich počtu se dále členila na dvě až šest brigád. Brigáda (min. 6 000 mužů) se dělila na tři až osm pluků, jeden pluk (min. 2 000 mužů) obsahoval tři až pět praporů, jeden prapor (min. 400 mužů) se skládal z tří až pěti rot. Rota (min. 100 mužů) byla tvořena ze tří nebo čtyř menších čet (40 mužů), přičemž jedna četa obsahovala tři družstva (min. osm mužů). Organisationsbuch der NSDAP, cit. v pozn. 3, s. 360–361; Das ist die SA.! Die Zeit, roč. 4, č. 228, 30. 10. 1938, s. 10. 14_SOA Litoměřice, SA Skupina Sudety, inv. č. 13, kart. 6, Adressbuch. V rezervní rotě byli organizováni muži starší 45 let. Organisationsbuch der NSDAP, cit. v pozn. 3, s. 363a.

Veliké oblibě se úderné oddíly těšily také v Liberci, což reflektuje i početní stav SA-Standarte 94 Reichenberg, přesahující dva tisíce členů.12 Podle říšského vzoru se pluk dále hierarchicky dělil do menších oddílů, zahrnujících prapory (Sturmbann), roty (Sturm), čety (Trupp) adružstva (Schar) dle bydliště členů tak, aby se muži dobře znali a dokázali se rychle kontaktovat.13 Jako základní bojová jednotka sloužila rota, která sdružovala minimálně sto mužů adisponovala již vlastní zástavou svyznačeným číslem jednotky. Mimoto se oddíly SA členily na úrovni pluků i podle specializace, přičemž byly rozlišovány jednotky pěší, jezdecké a námořní. Součástí pěších oddílů se pak staly zvláštní jednotky – roty ženijní (Pionierstürme), spojovací (Nachrichtenstürme) a sanitní (Sanitätsstürme). Poslední zvláštní útvar SA tvořila hudba (Musikzug) upluků pěších anámořních.

Výsledné dělení libereckého SA pluku vypadalo napočátku roku 1939 takto:14

Prapor I/94 Liberec

Rota 1/94 Liberec Rota 2/94 Liberec Rota 3/94 Harcov Rota 4/94 Ruprechtice Rota 5/94 Nové Pavlovice Rota 6/94 Staré Pavlovice Rota 7/94 Krásná Studánka Rota R 1/94 Liberec Rezervní rota R 2/94 Liberec

Prapor III/94 Liberec

Rota 21/94 Vratislavice n. Nisou Rota 22/94 Dlouhý Most Rota 23/94 Hodkovice n. Mohelkou Rota 24/94 Vesec Rota 25/94 Český Dub Rota 26/94 Osečná

Prapor II/94 Liberec

Rota 11/94 Liberec Rota 12/94 Liberec Rota 13/94 Růžodol Rota 14/94 Stráž nad Nisou Rota 15/94 Rochlice Rota 16/94 Hanychov Rota 17/94 Horní Růžodol Rezervní rota R 11/94 Liberec Rezervní rota R 12/94 Liberec

Prapor IV/94 Liberec

Spojovací rota 1/94 Liberec Spojovací rota 2/94 Liberec Ženijní rota 94 Liberec

Sanitní rota Hudební útvar

Aby se mohly úderné oddíly věnovat plnění svých úkolů co nejdříve, bylo nutné nejprve zajistit odpovídající výcvik, výstroj apředevším vyhovující zázemí. Zhoršující se počasí napodzim 1938 si totiž vyžádalo urychlené hledání vhodných prostor pro pravidelné cvičení i výuku mužů SA, kteří se až dosud scházeli především v sálech místních hostinců.15 Potřebám jednotlivých rot nejlépe vyhovovaly zařízené učebny a tělocvičny místních škol, které chtěly využívat vevečerních hodinách. Se žádostmi o pronájem konkrétních prostor se jednotlivé roty obracely až do jara 1939 buď na městskou radu, nebo přímo na starostu Eduarda Rohna, který byl nejen straníkem NSDAP, ale i vysoce postaveným členem úderných oddílů.16 Vedení města se jednotkám SA pochopitelně snažilo vyjít vstříc a většinou jim do měsíce zprostředkovalo učebnu i tělocvičnu v nedaleké škole. Pokud však rota podala svoji žádost později, mohly být už prostory zabrány jinými nově vzniklými nacistickými organizacemi. S komplikací při hledání učebny se tak potýkala například rota 14/94 v Hanychově, která si podala žádost až 24. března 1939.17 Protože se ani po téměř dvou měsících nedočkala od městské rady odpovědi, natož přidělení učebny, musel vcelé záležitosti zasáhnout velitel 94. SA-Standarte Gustav Adolf Elger, který se písemnou intervencí obrátil přímo na starostu Rohna.18 Zásah velitele si vyžádal i hudební útvar, jehož žádost byla několikrát zdvořile odmítnuta nejen z kapacitních důvodů, ale i pro přílišný hluk, kterým by rušil ostatní pracující organizace. Zkušebnu tak oddíl získal až v listopadu 1939.19

Jednotky SA měly školní prostory kdispozici vevšední dny, výjimečně iovíkendu, ato vždy od20 do22 hodin. Za pronájem platily roty do městské pokladny náklady za otop, osvětlení, úklid a případně přesčasy školníkovi. Používáním školních místností SA rovněž ručila za nábytek ivybavení. Povypuknutí války byla povinna zajistit si vlastní dřevěné rámy apapír nazatemnění oken, neboť pro běžnou denní výuku jimi školní budovy nedisponovaly.20 Pokud to počasí dovolovalo, upřednostňovalo se používání venkovních cvičišť či přirozeného terénu.21 Také o přidělení těchto prostor musely jednotky SA žádat městskou radu, nicméně jejich pronájem již proběhl zcela bez poplatků i bez větších komplikací.22 Trvalé zajištění vhodných tělocvičen a venkovních cvičebních prostor se SA skupině Sudety podařilo až uzavřením smlouvy s NS-Turngemeinde, podle níž směla SA vyu-

Výcvik ne zcela ještě vystrojených jednotek SA v Liberci, 12. listopadu 1938. Krajská vědecká knihovna v Liberci, Sbírka fotografií.

15_SOkA Liberec, AML VI. Gd, inv. č. 2519, kart. 836, Zuweisung von Schulungsräumen, 24. 3. 1939. 16_Eduard Rohn se stal členem NSDAP 1. listopadu 1938 a posléze vstoupil i do jednotek SA, kde 30. ledna 1939 obdržel hodnost Obertruppführera, později dokonce Hauptsturmführera. BIMAN, Stanislav, et al. (edd.). Kdo byl kdo v Říšské župě Sudety. Biografická příručka A–Z [CD]. Litoměřice: Státní oblastní archiv v Litoměřicích 2011, heslo: Eduard Rohn; luG, Viktor. Reichenberg. Reichenberg: Verlag der lehrervereine des Bezirkes und des Vereines für Heimatkunde des Jeschken-Iser-Gaues, 1940, s. 237; KEllER-GIGER, Susanne. Karl Kostka. Praha: Agentura Pankrác, 2018, s. 118. 17_SOkA Liberec, AML VI. Gd, inv. č. 2519, kart. 836, Zuweisung von Schulungsräumen SA der NSDAP Sturm 14/94 Reichenberg, 15. 5. 1939. 18_SOkA Liberec, AML VI. Gd, inv. č. 2519, kart. 836, Zuweisung von Schulungsräumen SA der NSDAP Sturm 14/94 Reichenberg, 18. 5. 1939. 19_SOkA Liberec, AML VI. Gd, inv. č. 2665, kart. 845, SA der NSDAP Spielmannzug Reichenberg, Raumabgabe an Organisationen, 15. 10. 1939. 20_SOkA Liberec, AML VI. Gd, inv. č. 2384, kart. 827, SA der NSDAP, Reichenberg, 14. 2. 1940. 21_Sezona pro venkovní cvičení trvala přibližně od 1. dubna do 30. září. SOkA Liberec, AML VI. Gd, inv. č. 2386, kart. 827, Überlassung von Schulräumen für den Sturm R 2/94, 11. 8. 1941. 22_SOkA Liberec, AML VI. Gd, inv. č. 2386, kart. 827, Ansuchen um ueberlassung der Kampfbahn, 1. 2. 1939. Jedna z mála konfliktních situací nastala, když rota 11/94 žádala osobním dopisem starostu Rohna o možnost zřídit si na písčitém břehu harcovské přehrady střelnici, což však starosta vzhledem k bezpečnosti obyvatel striktně odmítl a odkázal jednotky SA na oficiální vojenská cvičiště. SOkA Liberec, AML VI. Gd, inv. č. 2379, kart 827, Errichtung eines Kleinkaliber-Schiessstandes, 3. 5. 1939.

Župní vedoucí Konrad Henlein, Gruppenführer SA Franz May a velitel SA z Drážďan Standartenführer Fritz Fückert přehlíží nastoupené příslušníky SA při výcviku v Liberci, 12. listopadu 1938. Krajská vědecká knihovna v Liberci, Sbírka fotografií.

23_Smlouva vstoupila v platnost 1. srpna 1939. SOA Litoměřice, SA Skupina Sudety, inv. č. 8, kart. 5, Abkommen, 1. 8. 1939. 24_Sál byl vybudován dle návrhu drážďanského architekta Maximiliana Heinsie von Mayenburg. SA-Hauses Gruppe Sudeten in Reichenberg, Zeitspiegel, roč. 3, č. 20, 2. 6. 1940, s. 4; CHOCHOLOUŠKOVÁ, Hana. Česká Beseda: krajanské sdružení rodáků a přátel Liberecka: 150 let činnosti pro český národ a Liberec. Liberec: Roman Karpaš, 2013, s. 60–61. ISBN 978-80-87100-22-6. Při slavnostním otevření měl projev župní vedoucí Konrad Henlein a účinkovali hudebníci libereckého divadla. Vor dem SA-Führerkorps Sudeten. Einweihung des neuen Hauses der SA-Gruppe Sudeten. Die Zeit, roč. 6, čís. 145, 27. 5. 1940, s. 3; Empfang im Reichenberger Rathaus. Die Zeit, roč. 6, čís. 145, 27. 5. 1940, s. 4. 25_Volksbildungsstätte Reichenberg. Die Zeit, roč. 6, č. 306, 4. 11. 1940, s. 5; Tagung des deutschen Forstvereines. Die Zeit, roč. 7, č. 188, 9. 7. 1941, s. 5; Mädel im Einsatz für den Sieg. Die Zeit, roč. 8, č. 83, 24. 3. 1942, s. 4; Das Prager Streichquartett spielt. Die Zeit, roč. 9, č. 332, 1. 12. 1943, s. 3; Weltanschauliche Feierstunde des Gauschulungsamtes. Die Zeit, roč. 10, č. 143, 25. 5. 1944, s. 3. 26_Liberecká 94. SA-Standarte obdržela sice četné finanční dary, které by potřebný nákup služebního oblečení alespoň zčásti uhradily, musela je však poukázat na konto SA-Gruppe Sudeten, jež měla chybějící uniformy zajistit. SOA Litoměřice, SA Skupina Sudety, inv. č. 8, kart. 5, Verwaltungsbefehl Nr. 15, 20. 11. 1938. 27_Ještě 22. srpna 1939 chybělo brigádě dodat celkem 109 částí výstroje po Sudetoněmeckém Freikorpsu. Zejména se jednalo o deky, polní lahve, chlebníky, služební košile a čepice. SOA Litoměřice, SA Skupina Sudety, inv. č. 8, kart. 5, Verwaltungsbefehl Nr. 143, 22. 8. 1939. 28_SOA Litoměřice, SA Skupina Sudety, inv. č. 8, kart. 5, Verwaltungsbefehl Nr. 74, 26. 4. 1939. 29_SOA Litoměřice, SA Skupina Sudety, inv. č. 8, kart. 5, Verwaltungsbefehl Nr. 35, 9. 2. 1939. 30_Výcvik SA-Mannů se řídil plánem z let 1935–1936 a kromě světonázorového politického školení zahrnoval především znalosti využitelné ve vojenské službě. Byl zaměřen na plnění pořádkových služeb, pořadových a tělesných cvičení, střelbu, čtení z map a přípravu pro zvláštní nasazení. SEIFERT, Otto. Die SA als Instrument der faschistischen Diktatur bei der ideologischen, politischen und militärischen Vorbereitung des zweiten Weltkrieges. In: Der deutsche Imperialismus und der zweite Weltkrieg. Berlin: Rütten & loening, 1961, s. 307–308. 31_76 SA-Führer aus Reichenberg, Gablonz und Friedland in Pommern. Gablonzer Tagblatt, roč. 48, č. 23, 27. 1. 1939, s. 10; Sudetendeutsche SA-Führer im Altreich zu Gaste. Gablonzer Tagblatt, roč. 48, č. 23, 27. 1. 1939, s. 3. žívat veškeré vybavení, sportoviště, cvičebny i sportovní nářadí v majetku organizace za měsíční poplatek 10 říšských marek (RM) pro každou pěší rotu, 6 RM pro roty zvláštních jednotek.23

Vybudování vlastních přednáškových a reprezentačních prostor se SA-skupině Sudety podařilo až v roce 1940, kdy byl v Liberci otevřen takzvaný Haus der SA v dřívějším sídle České besedy. Do vlastnictví úderných oddílů přešel objekt 17. dubna 1940 poté, co byla plně dokončena přestavba jeho vnitřních prostor včetně vysoce reprezentativního sálu. K slavnostnímu otevření došlo v neděli 26. května 1940 za přítomnosti vrchního stranického ideologa Alfreda Rosenberga a župního vedoucího Konrada Henleina.24 Následně byla budova využívána nejen pro významné akce SA-Gruppe Sudeten, ale i pro přednášky a koncerty určené veřejnosti či akce konané pod záštitou jiných nacistických organizací.25

Dalším problémem, se kterým se musel liberecký pluk hned na počátku své existence vypořádat, bylo zajištění jednotných uniforem pro vlastní muže, kteří ještě koncem listopadu 1938 nastupovali kvůli špatnému počasí a nedostatečnému služebnímu oděvu v civilních šatech.26 Nastalou situaci se snažilo sudetské velení SA řešit příkladně nařízením, podle kterého museli všichni bývalí členové Sudetoněmeckého Freikorpsu odevzdat na nejbližší služebně veškerou výstroj, které se jim dostalo od úderných oddílů v říši.27 Toto vybavení pak bylo rozděleno podle stavu opotřebovanosti do tří skupin a členové si jej mohli odkoupit se slevou.28 Zbylou výstroj si pak pořizovali dle oficiálních ceníků, případně ji dostávali zdarma zazvláštní zásluhy.29

Výcvik mužů SA a zvláštní jednotky V co nejbližší době bylo nutno zajistit i odpovídající výcvik SA-Mannů dle toho, zda se jednalo o vrcholné představitele, důstojníky, nebo řadové členy.30 Zatímco vrcholní představitelé byli vříši proškoleni už napodzim 1938, k výcviku vyšších důstojníků – nejčastěji velitelů rot (Sturmführer) – došlo až v lednu 1939. Jejich kurzy se orientovaly zejména na organizaci SA a velitelé z Liberce je absolvovali naSA-Gruppenschule Pommern. Od února 1939 probíhaly kurzy důstojnictva i v sudetské župě, a to na nově zřízené SA-Gruppenschule

v Doksech na břehu Máchova jezera.32 Absolventi zde prošli disciplínami lehké atletiky, cvičili hod granátem na cíl, střelbu, běh přes překážky s plynovou maskou či pochody na 25 kilometrů v plné polní. Jak bylo pro tuto školu a obecně pro pozdější výcviky úderných oddílů typické, kromě šestnáctihodinového denního programu museli účastníci absolvovat i noční alarmy do plné polní a následný pochod.33 Školení ostatních řadových SA-Mannů proběhla většinou formou školicích večerů strany. Při nich bylo členstvo poučeno o správném výkladu nacistického světonázoru, organizaci a služebních hodnostech SA. Tato školení se konala nejpozději odprosince 1938.34

Obdobné kurzy absolvovali i příslušníci zvláštních jednotek. Jejich výcvik byl však více zaměřen na službu v terénu a válečné nasazení.35 Předpokladem členství ve spojovacích oddílech se měla stát především chuť k této službě, ačkoli do nich přednostně vstupovali zejména elektrotechnici, žáci technických škol, úředníci, učitelé, řemeslníci s technickým vzděláním, vysloužilí spojaři nebo psovodi. Sílu jednotlivých rot tvořilo minimálně 190 SA-Mannů. Mužstvo se dále dělilo na radisty, telegrafisty, psovody či spojaře.36 Dokončení výstavby zpravodajských jednotek se mělo uskutečnit nejpozději do 4. listopadu 1939, kdy měly být jednotky vybaveny potřebným zázemím, technickým vybavením i uniformami.37 Protože patřilo k hlavním cílům spojařských rot zejména vzdělání mužů ve služebních povinnostech telegrafistů a radistů pro Wehrmacht, začalo se s názornou výukou okamžitě, jakmile bylo k dispozici potřebné vybavení. Výcvik probíhal prakticky a názorně na jednoduchých přístrojích, v terénu pak ve spojení sřadovými jednotkami.38

Další ze speciálních jednotek 94. SA-Standarte se stali ženisté, kteří měli být nasazováni kochraně německého obyvatelstva a jeho majetku během přírodních katastrof, povodní, požárů či leteckých útoků. Jejich výcvik se proto zaměřoval na zpevňování vodních břehů, stavění nouzových lávek a mostů, budování protileteckých krytů, cest i zátarasů. Kromě nezbytného politického školení se dbalo na upevnění technických, elektrotechnických a mechanických znalostí, studium vlivu povětrnostních podmínek na šíření požáru nebo možnosti překonání rozvodněné řeky za účelem záchrany osob.39 Pro potřeby teoretického a praktického školení měla ženijní rota v Liberci k dispozici nejen vlastní služebnu atělocvičnu veškole vdnešní ulici 5.května, ale idvě cvičiště u řeky Nisy, vhodná pro nácvik protipovodňových opatření.40 Poslední speciální jednotku fungující při 94. SA-Standarte v Liberci tvořily sanitní oddíly.41 V nich se organizovali lékaři, dentisté a lékárníci, vstoupit však mohl kterýkoli jiný člen SA, pokud projevil zájem o službu tohoto typu.42 Zpočátku našla sanita využití zejména při akcích, kde hrozilo nebezpečí úrazu, například při cvičeních ženistů nebo branných závodech SA.43 I zdravotnickou výuku se úderné oddíly snažily co nejvíce přizpůsobit reálným podmínkám boje zejména v rámci zmíněných výcviků na SA-Gruppenschule v Doksech, kde měli muži k dispozici přístroje a zařízení běžně používaná u Wehrmachtu.44 Kromě toho se konaly i mimořádné kurzy zaměřené například na poskytnutí horské zdravotnické pomoci. Během nich muži překonávali strach z výšek slaňováním z padesáti metrů nebo lezli bez lan. Večer byly na programu přednášky o lékařství a anatomii.45 S pokračující válkou se význam zdravotnických oddílů stále zvyšoval, neboť musely být nasazeny navšech frontách. Sanitní jednotky SA se proto

32_SA-Gruppenschule pro důstojníky byla zřízena v budově bývalé zotavovny sociálních demokratů na břehu Máchova jezera v oblasti mezi Starými Splavy a Doksy. Konrad Henlein besucht die SA-Gruppenschule Sudeten. Der Gauleiter überreicht Gruppenführer May das Goldene Ehrenzeichen der NSDAP. Gablonzer Tagblatt, roč. 48, č. 37, 13. 2. 1939, s. 4. 33_Wissen nicht nur aus Büchern. Ausbildung an der neuen SA-Gruppenschule Hirschberg. Die Zeit, roč. 5, č. 53, 22. 2. 1939, s. 13. 34_Schulungsabend des Sturmes 14 der SA. Die Zeit, roč. 4, č. 279, 9. 12. 1938, s. 9. 35_SA-Gruppe Sudeten: Dienst im Jahre 1943, [s. n. 1943], s. 14–15. 36_SOA Litoměřice, SA Skupina Sudety, inv. č. 13, kart. 6, Gliederung und Aufbau eines Nachrichten-Sturmes, 5. 10. 1939; SOA Litoměřice, SA Skupina Sudety, inv. č. 13, kart. 6, Nachrichten-Stürme, 8. 11. 1938. 37_SOA Litoměřice, SA Skupina Sudety, inv. č. 13, kart. 6, Gliederung und Aufbau eines Nachrichten-Sturmes, 5. 10. 1939. Vhodný prostor pro spojařskou rotu se měl skládat z oddělené služebny, strojovny a posluchárny, kde se mohlo současně cvičit až dvacet pět mužů. SOA Litoměřice, SA Skupina Sudety, inv. č. 13, kart. 6, Nachrichten-Stürme, 8. 11. 1938. 38_SA-Gruppe Sudeten: Dienst im Jahre 1943, cit. v pozn. 35, s. 15–16. 39_Dienstanweisung für SA-Pioniere. München: Die Oberste SA-Führung, 1936, s. 11–58. 40_Tato cvičiště se nacházela v Liberci na pozemku č. p. p. 1796/1, 1796/2 a v Růžodole č. p. p. 516/1, 516/2. SOkA Liberec, AML VI. Gd, inv. č. 2371, kart. 827, Der Oberbürgermeister der Stadt Reichenberg, 19. 12. 1938. 41_Služebna sanitní roty se nacházela v dnešní Chrastavské ulici čp. 6. Sanitätslehrgang in Reichenberg. Die Zeit, roč. 10, č. 85, 26. 3. 1944, s. 6. 42_SA-Gruppe Sudeten: Dienst im Jahre 1943, cit. v pozn. 35, s. 18. 43_Dienstanweisung für SA-Pioniere, cit. v pozn. 39, s. 14. 44_Sanitätsschulung der SA. Die Zeit, roč. 6, č. 71, 12. 3. 1940, s. 6. 45_SA im Gebirgsrettungsdienst. Gablonzer Tagblatt, roč. 50, č. 217, 28. 2. 1941, s. 3.

staly nositelkou zdravotnického výcviku, který předávaly v rámci třítýdenních kurzů veřejnosti. Během nich sanitní příslušníci učili obyvatelstvo základy zdravovědy a první pomoci, nebo je poučovali o praktické službě vlazaretu.46

Mimo zmíněné speciální jednotky existovalo v Říšské župě Sudety i pět jezdeckých pluků SA, které měly sjednotit dosavadní jezdecké spolky a začlenit zbývající množství aktivních jezdců. SA-Reiterstandarte 102 Reichenberg zahrnovala širší oblast odVrchlabí poLitoměřice a Rumburk. Tvořilo ji deset rot se sídly v Liberci, Jablonci nad Nisou, Mimoni, Dubé, Litoměřicích, Děčíně, Rumburku, České Lípě, Frýdlantu a ve Vrchlabí.47 Zájem ovstup dojezdeckých jednotek byl rovněž značný: již vdubnu 1939 měl liberecký pluk přibližně 900 členů, kteří si museli v co nejkratší době osvojit teoretické i praktické znalosti péče o koně a jízdy na něm. V tomto umění se začátečníci nejprve cvičili na dřevěném koni, kde se za asistence pokročilejších jezdců učili správný sed. K dalším podobným zařízením patřil i takzvaný Fahrlehrgerät, tedy přístroj pro nácvik jízdy.48 Po zvládnutí nejnutnějších základů byly preferovány praktické tréninky vterénu spřírodními překážkami.49

Poslední speciální jednotku vLiberci tvořila námořní rota, která spadala pod SA-Marine-Standarte 5 v Ústí nad Labem.50 Ktomuto oddílu se mohli zájemci přihlásit již koncem října 1938 na ohlašovně v dnešní Jablonecké ulici čp. 16.51 Přijímáni byli vprvé řadě bývalí příslušníci námořnictva, veslaři, plavci či jachtaři, a to již od 17 let, pokud chtěli v budoucnu nastoupit aktivní službu u válečného loďstva.52 Jejich výcvik se příliš nelišil od běžných jednotek SA, došlo pouze k rozšíření o příslušné znalosti a „námořní” činnost, pro kterou měli kdispozici prostor Máchova jezera uDoks.53

Struktura členstva 94. SA-Standarte Navzdory dosazování říšských Němců do řady vyšších úřadů a funkcí v nově vzniklé Říšské župě Sudety zůstalo velení 94. SA-Standarte vsudetských rukou. Jejími veliteli se postupně stali Gustav Adolf Elger, Friedrich Früchtl, Anton Böttig a Rudolf Hackel. Jednalo se o přesvědčené nacisty, kteří byli dříve osvědčenými veliteli v Sudetoněmeckém Freikorpsu, nebo ofunkcionáře SdP aNSDAP. S potřebou reprezentace pochopitelně souvisela snaha získat dořad SA známé představitele města či strany. Zvýznamných členů libereckých SA se jednalo zejména ostarostu města Liberce Eduarda Rohna, okresního vedoucího Josefa Porscheho nebo Theodora Ferdinanda Keila, poradce Konrada Henleina vevěcech školství avýchovy.

Zařazení do konkrétního oddílu SA podléhalo trvalému bydlišti každého člena, v 94. SA-Standarte byli tudíž organizováni výlučně muži zblízkého okolí. Ačkoli se kompletní seznam příslušníků jednotek Sturmabteilung v Liberci nedochoval, lze z různých zdrojů získat dílčí informace až o 3 049 libereckých příslušnících SA z let 1938–1944.54 Z těchto údajů je patrné, že z celkem 974 zjištěných případů míst původu příslušníků standarty se v Československu narodilo 92,4% mužů (z 974 evidovaných se jednalo o 900 mužů), v Německu 5,3 %, v Rakousku 1,64 % a v Polsku 0,3 % mužů.55 V ojedinělých případech pocházeli členové i z oblastí Ukrajinské sovětské socialistické republiky, Maďarska, Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, či se narodili veSpojených státech amerických.

46_Erwerbung des Kriegs-Sanitätsscheines. Die Zeit, roč. 9, č. 70, 11. 3. 1943, s. 3; Sanitätslehrgang in Reichenberg. Die Zeit, roč. 9, č. 240, 31. 8. 1943, s. 3. 47_Po vytvoření Protektorátu Čechy a Morava spadala pod SA-Gruppe Sudeten ještě rota v Broumově, bylo jich tedy později jedenáct. Reiterscheinprüfungen bei der SA-Reiterstandarte 102 Reichenberg. Gablonzer Tagblatt, roč. 48, č. 85, 18. 2. 1939, s. 10. 48_tzv. „Fahrlehrgerät“ byla v podstatě dřevěná laťka podepřená z každé strany dřevěným sloupkem, jež měla na svých koncích po obou stranách připevněny otěže. U zařízení mohli sedět čtyři SA-Manni, kteří třímali v rukou otěže i bič a takto řídili svého pomyslného koně. SA bei der Reiterprüfung. Die Zeit, roč. 5, č. 113, 24. 4. 1939, s. 12. 49_SA-Gruppe Sudeten: Dienst im Jahre 1943, cit. v pozn. 35, s. 15. Pro případ nepříznivého počasí disponoval jezdecký pluk v Liberci i krytou halou místního jezdeckého klubu v dnešní ulici V Brusičské dolině. 50 Jahre Reitclub Reichenberg 1879–1929: Festschrift. Reichenberg: Reitklub, 1929; SA bei der Reiterprüfung. Die Zeit, roč. 5, č. 113, 24. 4. 1939, s. 12. 50_V rámci Říšské župy Sudety existoval pouze jediný námořní pluk se sídlem v Ústí nad Labem. Ten se dělil na tři prapory, přičemž prapor I. zahrnoval města Jablonec nad Nisou, Liberec, Česká Lípa, Doksy a Mimoň, prapor II. Litoměřice, Lovosice, Ústí nad Labem, Střekov a Děčín, prapor III. Teplice, Duchcov, Most, Chomutov a Karlovy Vary. Marine-SA und ihre Aufgabe. Gablonzer Tagblatt, roč. 47, č. 313, 17. 2. 1938, s. 18. 51_Die Marine-SA. ruft! Reichenberger Zeitung, roč. 79, č. 247, 21. 10. 1938, s. 5. 52_Von der SA. Marien-SA, hersehen! SA. der NSDAP, Marinesturm Reichenberg. Reichenberger Zeitung, roč. 79, č. 258, 3. 11. 1938, s. 5. 53_Erster Appel der Marine-SA am 28. Oktober in der Reichenberger Turnhalle. Reichenberger Zeitung, roč. 79, č. 255, 30. 10. 1938, s. 5. 54_Zdrojem materiálu se v tomto případě staly zejména osobní karty z neúplné kartotéky libereckého Wehrmannschaftu, personální rozkazy, seznamy padlých, propouštěcí listiny či žádosti o dovolenou. SOA Litoměřice, SA Skupina Sudety; SOkA Liberec, SA-Standarta 94 Liberec; SOkA Liberec, SA-Standarta 102 Liberec; SOkA Liberec, SA-Standarta 24/74 a 25/74 Hrádek nad Nisou. Další záznamy byly nalezeny v periodikách Die Zeit, Gablonzer Tagblatt, Reichenberger Zeitung a Reichenberger Tagesbote. 55_Lokace jsou uvedeny dle příslušnosti místa narození k danému státu v meziválečném období.

V souvislosti s euforickou náladou německého obyvatelstva v Liberci na podzim roku 1938 lze zaznamenat i zdaleka nejvyšší počet přihlášek do jednotek SA, neboť vtéto době vstoupilo 89,7% členstva (z361 evidovaných se jednalo o 324 mužů). Výjimkou nebyl ani dřívější vstup k úderným oddílům v Německu, kde se mezi lety 1930–1937 registrovalo minimálně 11 pozdějších členů libereckého pluku.56 K doplňování mužstva docházelo ivnásledujících letech.

Poměrně široké rozmezí lze vnímat u věku členstva, kdy se nejstarší příslušník narodil roku 1870, zatímco nejmladší v roce 1927. Nejčastější zaznamenaný věk vdobě vstupu kSA se pohyboval následovně:

věk

18–22 23–27 28–32 33–37 38–42 43–47 48–51 52–56 57–62

procenta

4,6% 14,4% 22% 22% 16,4% 11,4% 5,3% 2,8% 1,1%

Členstvo 94. SA-Standarte vLiberci se odtoho říšského odlišovalo zejména z hlediska profese a dosaženého vzdělání. Zatímco německé úderné oddíly v době svého formování na počátku třicátých let organizovaly především dělníky, zemědělce astudenty, vLiberci tvořili vroce 1938 nejpočetnější skupinu odborní řemeslníci aživnostníci (41 % ze zjištěných 596), ponejvíce tesaři, zámečníci, kadeřníci a obchodníci. Silně zastoupeni byli i veřejní zaměstnanci (25%), například úředníci, učitelé, drážní či poštovní zaměstnanci nebo pracovníci celní správy. Vysoké procento lze ve struktuře členstva vysledovat i v případě průmyslových a textilních dělníků (20 %); své místo zde však nalezli i odborní specialisté (13,5 %), nejčastěji účetní, lékaři, zeměměřiči nebo prokuristé. Nejmenší skupinu (0,5 %) tvořila ostatní povolání, do nichž lze zahrnout studenty, umělce či zemědělce.

Zajímavé je také sledovat způsoby zániku členství, kam se řadí vyloučení v důsledku závažného provinění, vlastní žádosti nebo následkem úmrtí.57 V nejméně 248 případech vystoupili muži SA z jednotek dobrovolně, nejčastěji kvůli dlouhodobé nemoci či invaliditě (45,9 %), dále z důvodů souvisejících se zaměstnáním (35 %), nebo jednoduše na vlastní žádost bez udání důvodu (16,1 %). V ostatních případech nejčastěji pro vysoký věk, nebo kvůli přestupu k jiným jednotkám, popřípadě organizacím. Procentuální podíl vystoupení zSA vjednotlivých letech vypadal takto:

rok

1939 1940 1941 1942 1943 1944

procenta

1,2% 0,4% 40% 28,2% 17,7% 12,5%

56_Původem se jednalo o devět říšských Němců a čtyři Němce sudetské. 57_Trestného činu se dopustil například Scharführer jezdecké roty 1/102 v liberci, obchodník Eduard Hübner. V roce 1944 byl obžalován, že bez povolení úřadů převzal 253 kg marmelády, 3 kg hrachu a 92 kusů mýdla z velkoobchodu svého bratra a dále je prodával. Za způsobené škody musel zaplatit pokutu 3 000 RM. SOkA Liberec, SA-Standarta 94 Liberec, inv. č. 42, kart. 5, Strafsache. 58_Zaznamenaný nízký počet padlých v roce 1944 a naprostá absence údajů z roku 1945 souvisejí s rozkazem ze srpna 1944, že denní rozkazy SA-Gruppe Sudeten se jmény padlých již nebudou dále vydávány. SOA Litoměřice, SA Skupina Sudety, inv. č. 12, kart. 6, Vereinfachung des inneren Dienstbetriebes, 16. 8. 1944.

Neobvyklým se v době války nestalo ani zrušení členství vdůsledku smrti. Zachytit se podařilo celkem 151 úmrtí, jež korespondují s postupným navyšováním celkových ztrát, zejména po napadení Sovětského svazu v roce 1941.58

rok

1939 1940 1941 1942 1943 1944

procenta

3,3% 4,6% 27,1% 33,2% 21,9% 9,9%

59_Podobné pochody měly v nacionálním socialismu hlubokou symboliku i historii, neboť znamenaly plné ovládnutí ulic a eliminaci protivníků. LONGERICH, Peter. Die braunen Bataillone. Geschichte der SA. München: C. H. Beck, 1989, s. 116. ISBN 9783406336249; Von der SA. Reichenbergs SA arbeitet! Reichenberger Zeitung, roč. 79, č. 256, 31. 10. 1938, s. 3. 60_KARPAŠ, Roman et al. Kniha o Liberci. 2. vyd. liberec: Dialog, 2004, s. 367. ISBN 80-8676113-4. 61_Čestné roty SA tvořilo 84 mužů z různých rot pluku. Tato reprezentativní jednotka se účastnila nejdůležitějších politických událostí města, bylo proto nezbytné, aby se jednalo o přesvědčené nacisty, vysoké 170–175 cm. Jejich výstroj musela být jednotná a skládala se z velkého služebního obleku, kabátu, torny, deky, chlebníku a polní lahve. SOA Litoměřice, SA Skupina Sudety, inv. č. 12, kart. 6, Wahleinsatz der SA, 23. 11. 1938. Činnost jednotek SA Na rozdíl od říšských jednotek SA nebyly sudetské úderné oddíly primárně založeny pro přímou konfrontaci s opozicí, nýbrž pouze jako polovojenské sbory, které měly pomoci nacionálnímu socialismu prostoupit co nejlépe do života veřejného i soukromého. S tím muži SA začali již při svém prvním apelu 16. října 1938, kdy v prostoru bývalého libereckého výstaviště nacvičovali pořadová a tělesná cvičení. Dne 31. října poprvé veřejně vystoupili při propagandistickém pochodu městem.59 První velkou zkouškou, která měla prověřit akceschopnost nově vzniklých jednotek SA, byly prosincové doplňovací volby do říšského sněmu v roce 1938. Ty se měly stát pomyslným plebiscitem o souhlasu místního obyvatelstva s připojením k Třetí říši a ztotožněním se s politikou NSDAP. Žádoucí výsledek a všeobecnou podporu měla nacistická strana zajistit prostřednictvím masivní kampaně, do níž se zapojily všechny organizace strany.60 Jednotky Ochranných oddílů (Schutzstaffel – SS) dostaly například za úkol zajistit bezpečnost, Hitlerova mládež (Hitlerjugend – HJ) měla na starosti třídění a rozšiřování tiskovin, zatímco SA plnila funkci veskrze propagandistickou ačástečně organizační. Vznikl podrobný plán dělící město najednotlivé obytné bloky, ke kterým byla přiřazena vždy jedna zodpovědná osoba tak, aby každý dům akaždou rodinu konfrontovala azískala pro nacionální socialismus. Faktické i domnělé odpůrce, zejména ty z levicových stran, pak čekaly zastrašování a teror. K všeobecné volební propagaci nacisté využili veškeré plakátovací plochy, počítalo se ale i s pojízdnou reklamou ve formě všech zajistitelných vozů a nákladních automobilů, ověnčených transparenty či vlajkami. Mimo to muži SA zajišťovali provedení volebních shromáždění apokud toho byli schopni, ovlivňovali voliče svými projevy. Takovýmto setkáním předcházel zpravidla propagandistický pochod členů SA s hudbou a rozdáváním letáků, který končil na shromaždišti. K pozdravení a ochraně řečníka sloužila čestná rota SA, přičemž ostatní členové vykonávali pořadatelskou službu.61 Spotřebou okázalé reprezentace nanejvyšší úrovni

Agitační vůz pro doplňovací volby v Liberci 1938. Krajská vědecká knihovna v Liberci, Sbírka fotografií.

Čestná stráž u vlajek rot při branných závodech 94. SA-Standarte v Liberci, konaných 8. a 9. června 1940, na fotografii příslušník roty 15/94 Rochlice. Krajská vědecká knihovna v Liberci, Sbírka fotografií.

souvisela také snaha získat do řad úderných oddílů i významné představitele města a zajistit, aby při svých projevech byli oblečeni dostejnokroje SA.62

Kromě místních organizací NSDAP se snažily výsledky doplňovacích voleb ovlivnit ipřední osobnosti nacistického hnutí, které zavítaly dohlavního města Říšské župy Sudety. Již 5. listopadu sem přijel zástupce vůdce Rudolf Hess, 19. listopadu říšský ministr propagandy Joseph Goebbels a 2. prosince dokonce osobně říšský kancléř Adolf Hitler. Jak bylo pro jednotky SA typické, měly se podílet na co nejslavnostnějším přijetí vzácných hostů, ať již se jednalo o držení čestné formace či uvítání prostřednictvím hudebního oddílu SA.

Návštěva Adolfa Hitlera v Liberci i rozsáhlá propagandistická kampaň splnily svůj účel a volby, konané 4. prosince 1938, potvrdily drtivou podporu NSDAP. Završením obrovského vzedmutí všech organizací strany se stalo slavnostní vyhlášení výsledků, které v Liberci proběhlo v turnerské tělocvičně na Jablonecké ulici. Událost provázel koncert hudebního oddílu 94. SA-Standarte, v jehož pauzách se průběžně vyhlašovaly volební výsledky.63 V Liberci bylo odevzdáno celkem 25 511 souhlasných hlasů, zatímco negativních pouze 94.64

Po skončení voleb a událostí s nimi spojenými se dosud mobilizované jednotky SA opět vrátily kesvé obvyklé službě zahrnující kromě cvičení, pořádkové služby či hlídek i veřejné akce. Dílem se jednalo o akce mimořádné, spojené snávštěvou významné osobnosti, kdy se činnost SA omezila nejčastěji na čestnou stráž před radnicí, ochrannou službu, případně hudební uvítání. Mimo to však členstvo úderných oddílů zajišťovalo idalší události společensko-politického charakteru, z nichž některé se měly stát tradičními. Jako jednu znich lze uvést slavnost slunovratu 21. prosince 1938, která se uskutečnila na libereckém výstavišti. Již od 20 hodin za sborového zpěvu pochodovaly po celém městě formace strany a úderných

62_Významným členům měly být uniformy pořizovány na náklady SA a dopraveny co nejrychleji z prodejních míst v říši. SOA Litoměřice, SA Skupina Sudety, inv. č. 12, kart. 6, Wahleinsatz der SA, 23. 11. 1938. 63_Že při vyhlašování výsledků nadšení přítomných neznalo mezí, dosvědčuje i dobový článek, který informuje, že koncert musel být pro přílišný hluk několikrát přerušen. SA-Konzert mit Bekanntgabe der Wahlergebnisse. Die Zeit, roč. 4, č. 273, 3. 12. 1938, s. 8. 64_KARPAŠ, Roman, et al., cit. v pozn. 60, s. 367.

65_Zmíněné veřejné oslavy se neúčastnili všichni muži SA, nýbrž jen vybraní zástupci. Menší slavnost slunovratu slavily i jednotlivé roty. Akce proběhly formou společného večera s proslovy a kulturním vystoupením, které zahrnovala předčítání z „časů největší nouze německého lidu“, zpěvy písní a případně přednes básní v místním nářečí. Deutsche Wintersonnenwende. Gaupropagandaleiter Höller vor Partei und SA. Die Zeit, roč. 4, č. 292, 22. 12. 1938, s. 6; Wintersonnwendfeier des SA-Sturmes 2. Die Zeit, roč. 4, č. 294, 24. 12. 1938, s. 11. 66_Das Sudetendeutschtum gedenkt seiner Märzgefallenen. Überall am Samstagabend erhebende Feierstunden. Die Zeit, roč. 5, č. 64, 5. 3. 1939, s. 17. 67_SOkA Liberec, AML (nezpracovaná část), Kronika města Liberce 1937–1940, zápis k 20. dubnu 1939; Die Gauhauptstadt im Festschmuck. Abertausende Volksgenossen auf den Strassen und Plätzen. Die Zeit, roč. 5, č. 109, 20. 4. 1939, s. 25. 68_Die SA ehrt ihren Obersten Führer. Gablonzer Tagblatt, roč. 49, č. 92, 27. 2. 1940, s. 6; Im Geiste deutscher Wehrbereitschaft. Die Zeit, roč. 6, č. 111, 22. 4. 1940, s. 4. 69_Feierstunde der SA. Die Zeit, roč. 6, č. 108, 19. 4. 1940, s. 8. 70_SA ehrt ihren Obersten Führer. Die Zeit, roč. 7, č. 107, 17. 4. 1941, s. 8. 71_ueberwältigendes treuebekenntnis das Sudetenland im Zeichen des Führergeburtstages. Die Zeit, roč. 7, č. 110, 21. 4. 1941, s. 4. 72_Schweigemarsch der Sudeten-SA. Die Zeit, roč. 5, č. 277, 5. 10. 1939, s. 8. oddílů směrem na dnešní Studentské náměstí, kde stála připravena velká dřevěná hranice. Slavnost vyvrcholila úderem 21. hodiny, kdy po rozkazu „Fackelträger Marsch!“ podpálili hranici SA-Manni s pochodněmi přicházející ze čtyř světových stran. K tomu hrál hudební oddíl SA píseň Stimmt an mit hellem hohen Klang. Dle následného proslovu vedoucího župní propagandy Franze Höllera měl oheň ztělesňovat novou německou svobodu a zaplát všude tam, kde žije německý lid. Slavnostní událost na libereckém výstavišti uzavřely písně Das Deutschland aHorst-Wessel-Lied.

65

V podobném duchu oslavilo německé obyvatelstvo i uctění památky padlých 4. března 1939, kdy se připomínaly oběti protičeských manifestací v roce 1919. V Liberci se tato akce konala formou večerního pochodu organizací NSDAP. Průvod se ubíral městem v hlubokém tichu, které přerušovaly jen temné údery bubnů členů Hitlerjugend, až na výstaviště, kde za padlé hořela obětní mísa. Připomínka trvala pouhou hodinu ave22hodin účastníci výstaviště opustili.66

Další z pompézních jarních slavností, které se liberecká SA účastnila, se konala každoročně vdubnu abyla spojena s oslavou narozenin Adolfa Hitlera. V Liberci se poprvé uskutečnila v roce 1939. Ačkoli byl hlavní program připraven až na 20. dubna, již v předvečer se na liberecké radnici rozsvítil velký světelný transparent sčíslicí „50“, zavěšený zvěže radnice, který měl vůdcovo jubileum připomínat. Za hojné účasti místních obyvatel pak přednesl slavnostní projev okresní štábní vedoucí Bruno Sacher, následovaný působivým, téměř půlhodinovým průvodem uniformovaných jednotek s pochodněmi.67

Ve zcela odlišném duchu slavili Liberečtí toto výročí o rok později, kdy nařízením říšského štábního vedoucího SA Lutze proběhly 21.dubna 1940 pocelé říši aktivní služby mužů SA. Ti se měli v tento den věnovat své práci co nejintenzivněji, přičemž bylo lhostejno, zda prováděli pořadová cvičení, střelbu, nebo službu v terénu.68 Po skončení dopoledních cvičení se veškeré jednotky SA i branného mužstva seřadily na libereckém výstavišti apřipravily se kpřehlídce před župním vedoucím Konradem Henleinem a velitelem SA brigády 102 Oberführerem Otto Bendakem. Po vykonání přehlídky mužstvo pochodovalo za zvuků hudby po dnešní Husově ulici.69 V podobně striktním vojenském stylu oslavily jednotky SA vůdcovy narozeniny i v roce 1941, když ve znamení předvojenské branné výchovy uspořádaly při všech plucích jarní orientační běh a pochod v plné polní.70 VLiberci však nezůstala opomenuta ani formální oslava, která se konala vobřadní síni radnice.71

Politicko-společenskou činnost jednotek SA v Liberci zajímavě představuje i slavnostní připomínka připojení pohraničních oblastí Československa, která se konala v pátek večer 6. října 1939. Muži byli alarmováni náhle bez předchozího vyrozumění, čímž měli prokázat svoji pohotovost. Slavnost začala krátkým apelem a pokračovala téměř hodinovým tichým pochodem ve vzpomínce napadlé příslušníky Sudetoněmeckého Freikorpsu.72

Události, na kterých se podíleli SA-Manni libereckého pluku, však nebyly vždy jen politického charakteru. Již mnohokrát zmíněný hudební oddíl SA se naopak podílel na celé řadě společenských, kulturních či jiných akcí. Vznikl údajně z dřívější hudební formace SdP. Nazákladě svého složení sliboval zahrát každý program, ať již se jednalo o vojenské pochody, dechové a strunné orchestry, díla klasiků či hudbu k tanci.73 Jeho služby proto vyhovovaly potřebám městských kulturních akcí, což se shodovalo s nutností stranicko-politické propagace. Hudební oddíl SA se podílel na vítání vrcholných představitelů nacionálního socialismu, zajišťoval hudební doprovod pro dětský karnevalový festival, účinkoval při veřejných koncertech na náměstí nebo pořádal hudební vystoupení pro místní zraněné vojáky v lazaretu. Bývalo ale běžné i jeho působení na akcích jiných organizací strany, například Hitlerjugend, Nacionálně socialistického motoristického sboru (Nationalsozialistisches Kraftfahrkorps – NSKK), Německé pracovní fronty (Deutsche Arbeitsfront – DAF) či u příležitosti Dne Wehrmachtu. Setkáme se však i s hudebními doprovody během přednášek.

Jako jednu z největších kulturních událostí, na které hudební útvar SA vystupoval, lze označit liberecký májový festival 30. dubna 1939. Akce začala již v 12:45 formováním slavnostního průvodu nedaleko dnešní Fügnerovy ulice vpořadí: selská jízda, hudební oddíl SA, jednotky SA, SS, NSKK a Nacionálněsocialistického leteckého sboru (Nationalsozialistisches Fliegerkorps – NSFK), HJ, uniformované spolky apak ozdobená májka

na voze. Za ní následovaly okresní štáb NSDAP, různé spolky, Nacionálně socialistický svaz žen (Nationalsozialistische Frauenschaft – NSF) a Svaz německých dívek (Bund deutscher Mädel – BdM). Slavnostní průvod se vydal dnešními ulicemi Moskevská a Železná až na Sokolské náměstí, kde se konala první část májového festivalu. Během ní byly předvedeny německé lidové tance či pěvecká vystoupení anechyběla ani hudba vpodání kapely SA. Následně se Majáles přesunul formou velkolepého průvodu na výstaviště, kde festival pokračoval. Celkem se na akci podílelo více než 300 účinkujících, a to až do 21 hodin, kdy byla slavnost ukončena zapálením vater naokolních kopcích.74

Sbírky na zimní pomoc a jiná sbírková činnost Další z oblastí, ve které dokázaly jednotky SA plně rozvinout svoji aktivitu, byly pravidelné sbírky na Zimní výpomocnou akci (Winterhilfswerk – WhW), později Válečnou zimní výpomocnou akci (Kriegswinterhilfswerk – KWhW). Tyto sbírky si kladly za cíl vybrat od široké veřejnosti co možná největší finanční obnos, který měl být původně vynaložen pro potřebu chudých či na jiné dobročinné účely, zajišťované například Německým červeným křížem (Deutsches Rotes Kreuz) nebo nadací typu Matka a dítě (Mutter und Kind). S postupující válkou se však vybrané částky stále více využívaly především na pokrytí armádních potřeb.75 V případě velkých sbírek šlo nejčastěji odvoudenní víkendové akce, konané v rámci celé sudetské župy, přičemž jejich provedením byly vždy pověřeny konkrétní spolky či organizace, které měly zajistit i odpovídající společenský a kulturní program. Vybíralo se nicméně i jednorázově, například během veřejných koncertů, kulturních vystoupení nebo třeba vánočních večírků. Protiváhou za své peníze si přispívající mohli vybrat z množství nabízených odznáčků (Spendenabzeichen), které se většinou vyráběly vsériích pro konkrétní sbírku.76

Vybírání drobných příspěvků nebylo podstatě SA vůbec cizí, naopak vycházelo z její hlubší tradice přelo-

Liberecký starosta Eduard Rohn vybírá na zimní pomoc. Krajská vědecká knihovna v Liberci, Sbírka fotografií.

73_Tento hudební oddíl měl být údajně činný i při „osvobození” sudetských Němců SOkA Liberec, AML VI. Gd, inv. č. 2384, kart. 827, S. A. der Nationalsozialistischen Deutschen Arbeiterpartei, Gruppe Sudeten, Reichenberg, dopis městské radě, 17. 1. 1939. 74_SOkA Liberec, AML (nezpracovaná část), Kronika města Liberce 1937–1940, zápis k 30. dubnu 1939; Gross-Reichenberg feiert den 1. Mai. Am Vortag (Sonntag, 30. April) Maibaum- und Volkstumsfest. Die Zeit, roč. 5, č. 114, 25. 4. 1939, s. 14. 75_Sbírkovou činnost upravovalo nařízení o sbírkách (Sammlungsordnung der NSDAP) ze 4. července 1935. SOA Litoměřice, SA Skupina Sudety, inv. č. 8, kart. 5, Verwaltungsbefehl Nr. 12, 16. 2. 1940. 76_Odznaky WhW se vyráběly z různých materiálů a v různých tematických provedeních. Běžné byly například malované porcelánové figurky pohádkových postav či povolání, broušená sklíčka s podobou německých osobností či historických památek, malé dřevěné destičky s ukázkami tradiční regionální architektury, nebo třeba malované papírové pohádky o velikosti dlaně.

mu dvacátých a třicátých let, kdy veřejné sbírky tvořily podstatnou část jejího finančního rozpočtu. Kromě toho se tato aktivita stala vítanou propagací úderných oddílů s možností konfrontovat široké spektrum obyvatelstva všech vrstev.77 Zapojení jednotek SA do sbírek na zimní pomoc lze s určitostí vysledovat již na počátku roku 1939. Jejich masivnější nasazení však nastává až v souvislosti sodchodem mnoha libereckých mužů nafrontu. Poměrně zajímavý program nabídla obyvatelům Liberce například sbírka konaná 5.–6. listopadu 1939 společnou organizací SA, SS, NSKK a NSFK. Po oba dny zajišťovaly hudební útvary těchto skupin koncertní program na všech větších náměstích Velkého Liberce. V samotném centru pak bylo zřízeno několik stanovišť, kde každá z jednotek představovala veřejnosti svoji činnost.78 Na dnešním Soukenném náměstí pořádalo jezdectvo SA projížďky dětí na koních, spojařské oddíly připravily předvedení služebních psů a promítání barevných filmů v budově radnice. Zde mohli obyvatelé zhlédnout krátké záběry onasazení SA při žních, pochodu jednotek vplné polní na 25km či jejich cvičení v běhu přes překážky s nasazenou plynovou maskou. Připraveny byly i barevné fotografie ukazující krásy starého Liberce nebo film o cestě lodi Robert Ley do Norska. Iniciativu projevila i místní námořní rota, která u školy Na Bojišti vztyčila stožár a předváděla vlajkové signály německého námořnictva.79

Jinou formou byla provedena sbírka pod záštitou SA, SS, NSKK a NSFK o rok později. Své příspěvky začaly jednotlivé formace vybírat při ranním pochodu skrze město, přičemž vítězem se měla stát ta jednotka, která za víkend shromáždí co nejvíce financí. Pochod skončil na náměstí u městského divadla, před kterým se konal velký koncert trvající až do pozdních odpoledních hodin.80 Následující den pořádaly úderné oddíly na Tržním náměstí jízdy na koních pro všechny děti i dospělé a jen o něco dále byl v dnešní Rumjancevově ulici připraven „veselý hod ručním granátem“ nacíl. Organizátoři při tom využili zejména karikatur významných politických představitelů znepřátelených zemí. Při správném zásahu se tak mohly ozvat výkřiky: „Dal jsem Churchillovi pár po kebuli!“.81 Ipřes nezpochybnitelnou kreativitu svých atrakcí však liberecké oddíly SA tento závod nevyhrály a skončily až na druhém místě.82 Přesto se jim podařilo vybrat 16113,87 RM.83

Sbírková činnost jednotek SA se však neomezovala jen nazískávání financí, ale soustředila se inasběr surovin, které mohly být dále využity pro válečné hospodářství. Jedním z takovýchto materiálů se stal železný šrot, s jehož sběrem začaly úderné oddíly již krátce po vypuknutí války.84 Podobné akce měly zajistit ivjejím průběhu, ato nejprve rozšiřováním odpovídající propagace, letáků aplakátů, následně pak sběrem samotným, který cílil zejména na dobrovolné odevzdání železných plotů a ohrazení od soukromých majitelů. Kromě toho se SA-Manni pravidelně zapojovali do sběru starých patron, v domácnostech postradatelných bot nebo při každoročních sbírkách knih pro Wehrmacht.85 Zajímavou ukázkou sbírkové činnosti bylo také nařízení o sběru léčivých rostlin, za který odpovídali lékaři jednotlivých pluků SA.86 S pokračující válkou ubylo organizačně náročnějších akcí, jež posléze nahradily koncerty místních pěveckých spolků či vystoupení školní mládeže a Hitlerjugend. Jednotky SA byly nadále vrámci zimní pomoci využívány spíše výjimečně, ato především pro zajištění působivých propagandistických pochodů či hudby.87 S nedostatkem materiálů a financí v roce 1944 souvisel i nápad povolat do služeb Válečné zimní výpomocné akce řemeslníky,

77_lONGERICH, Peter, cit. v pozn. 59, s. 124. 78_Platzkonzerte zur zweiten Reichsstrassensammlung. Die Zeit, roč. 4, č. 304, 3. 11. 1939, s. 8. 79_SOkA Liberec, AML (nezpracovaná část), Kronika města Liberce 1937–1940, zápis k 4. a 5. listopadu 1939; Reichenberg im Zeichen der 2. Strassensammlung. Viele Veranstaltungen/Konzerte, Buntfilm-Vorführungen, Wacheaufzug. Die Zeit, roč. 5, č. 305, 4. 11. 1939, s. 8. 80_Wer wird Sieger sein. Die Zeit, roč. 6, č. 303, 1. 11. 1940, s. 8. 81_„Ich hab´dem Churchill ´paar auf´n Schädel gegeben!“ Ganz Reichenberg muss entscheiden. Die Zeit, roč. 6, č. 304, 2. 11. 1940, s. 8; Volltreffer! Die Zeit, roč. 6, č. 305, 3. 11. 1940, s. 14. 82_Na prvním místě se díky sbírkovému výnosu ocitly jednotky NSKK, následované SA, SS a NSFK. NSKK Sieger im Wettkampf der Formationen. Die Zeit, roč. 6, č. 307, 5. 11. 1940, s. 8. 83_SOA Litoměřice, SA Skupina Sudety, inv. č. 6, kart. 4, Wochenbefehl Nr. 5/41, 26. 3. 1941. 84_SOA Litoměřice, SA Skupina Sudety, inv. č. 5, kart. 3, Tagesbefehl, 28. 9. 1939. 85_Jednalo se nejčastěji o koženou obuv, jezdecké holínky, lyžařské boty či pohorky. SOA Litoměřice, SA Skupina Sudety, inv. č. 8, kart. 5, Verwaltungsbefehl Nr. 42, 10. 9. 1941; SOA Litoměřice, SA Skupina Sudety, inv. č. 8, kart. 5, Verwaltungsbefehl Nr. 9, 13. 2. 1940; SOA Litoměřice, SA Skupina Sudety, inv. č. 6, kart. 4, Wochenbefehl Nr. 11/42, 2. 9. 1942. 86_Sběr léčivých rostlin muži SA sami nejspíše nevykonávali, neboť v této oblasti bylo preferováno spíše zapojení školní mládeže. S určitostí jim však byl sběr předáván, případně se na něm mohli podílet. SOkA Liberec, SA-Standarta 24/74 a 25/74 Hrádek nad Nisou, Heilpflanzensammlung, 11. 6. 1940. 87_SOA Litoměřice, SA Skupina Sudety, inv. č. 6, kart. 4, Wochenbefehl Nr. 29/43, 20. 8. 1943; Veranstaltungen zur 2. Reichsstrassensammlung in Reichenberg. Die Zeit, roč. 9, č. 298, 23. 10. 1943, s. 3.

Ukázka z výcviku jednotek SA. Krajská vědecká knihovna v Liberci, Sbírka fotografií.

88_Nachrichten aus der Gauhauptstadt. Sonderveranstaltungen zur 1. Reichsstrassensammlung. Die Zeit, roč. 10, č. 282, 21. 10. 1944, s. 3; Reichenberger Handwerker im Dienst des Kriegs WHW. Die Zeit, roč. 10, č. 89, 30. 3. 1944, s. 3. 89_lONGERICH, Peter, cit. v pozn. 59, s. 223. 90_ZIMMERMANN, Volker. Sudetští Němci v nacistickém státě. Praha: Prostor, 2001, s. 112. ISBN 80-7260-055-9. 91_SA-Gruppe Sudeten: Dienst im Jahre 1943, cit. v pozn. 35, s. 6–7.

kteří měli za příspěvek v dřevěných boudách na větších náměstích opravovat předměty do domácnosti, kočárky, hrnce nebo třeba boty.88

Definitivní konec sbírkám na zimní pomoc znamenal nástup prvních měsíců roku 1945, kdy organizování větších akcí už nebylo možné z důvodu hroutícího se válečného hospodářství i fronty. Uvedená činnost se proto soustředila na zajištění postradatelného oblečení, které mělo být použito pro jednotky domobrany nebo na sběr starých materiálů.

Sportovní činnost S tělovýchovnou tradicí byly říšské jednotky SA spojeny již od doby své reorganizace po Noci dlouhých nožů v roce 1934, což vycházelo ze zájmu vyšší politiky o přetvoření této organizace na nositelku sportovního a branného výcviku.89 Fyzické péči o tělo se členové maximálně věnovali, což platilo i v Říšské župě Sudety, kde SA dokonce převzala pomyslné nástupnictví dřívější turnerské jednoty.90 Sportovní aktivity a tělovýchovná cvičení proto tvořily podstatnou část služby každého člena SA. Muži měli být schopni cvičit v terénu i v kryté hale, trénovat běh, skok i hod, stejně jako plavání nebo běh na lyžích.91 O jejich výkonech se mohla veřejnost přesvědčit několikrát do roka při pravidelných závodech jednotek SA, ať již se jednalo o takzvaný Sudetský běh osvobození nalyžích, lesní aorientační běhy, mistrovství vpochodech s plnou polní, střelecké soutěže nebo různé formy branných závodů.

Militární směr těchto akcí se ještě více prohloubil svypuknutím druhé světové války, kdy se soutěže staly nástrojem, jak relativně zábavnou formou vštípit občanům základní vojenské znalosti adovednosti. Součástí závodů se tak stalo překonávání nejrůznějších překážek, hod granátem či střelba zmalorážky nacíl vzdálený 50 metrů.

Pomyslným vrcholem závodů v organizaci SA, který spojoval všechny uvedené sportovní aktivity, se stal branný boj mužstev. Tyto závody se v sudetské župě konaly od června 1939 do srpna 1944 na úrovni pluků, přičemž vítězná mužstva postoupila dobojů SA-Gruppe

92_Die Standarten-Ausscheidungs-Wettkämpfe der Brigade 102. Die Zeit, roč. 5, č. 153, 5. 6. 1939, s. 11. 93_Příspěvek měl být využit zejména na pokrytí finančních nákladů účastníků na dopravu, ubytování a stravování. SOA Litoměřice, SA Skupina Sudety, inv. č. 8, kart. 5, Verwaltungsbefehl Nr. 22, 7. 7. 1944. 94_SOA Litoměřice, SA Skupina Sudety, inv. č. 6, kart. 4, Wochenbefehl Nr. 19/42, 6. 11. 1942. 95_SOkA Liberec, AML (nezpracovaná část), Kronika města Liberce 1937–1940, zápis k 4. červnu 1939. Sudeten v Ústí nad Labem nebo Opavě. Ta nejlepší pak reprezentovala na říšských hrách v Berlíně.92 Závod se obvykle skládal z branného boje, orientačního běhu či pochodu mužstev, běhu na 400 metrů, překážkového běhu na3000 metrů, hodu granátem nadálku aodroku 1940 často i z jízdy na bicyklu na 25 kilometrů. Pořadí jednotlivých disciplín si účastníci losovali. Zajištění organizace branných závodů plně podléhalo místním plukům SA, které pro tento účel obdržely od ústředí finanční výpomoc, a to až do léta roku 1944, kdy částka činila 1 500 RM.93 Na přípravě samotné akce se kromě štábu podíleli i členové zvláštních jednotek. Ženisté byli kupříkladu pověřeni přípravou terénu apřekážek, zatímco ozvučení stadionu a zprovoznění telefonního vedení měli nastarosti spojaři.94

První takovýto závod uspořádala 94. SA-Standarte v Liberci poprvé 4. června 1939 na stadionu ve Starých Pavlovicích.95 Sportovní soutěž zahájilo v 6 hodin ráno slavnostní vztyčení vlajky a proslov velitele pluku Gustava Adolfa Elgera. Pak se mužstva vydala v plné polní a s rýči na pochod dlouhý 20 kilometrů. Trasa, doplněná překážkami, vedla ze stadionu přes Růžodol a Stráž nad Nisou až k pohraničnímu opevnění a dále přes Bedřichovku do Krásné Studánky, odkud se závodníci vraceli překonáním Černé Nisy zpátky nastadion. Ten se mezitím proměnil v improvizované bojiště s překážkami z ostnatých drátů a vodními příkopy, kde měli závodící simulovat útok na 250 metrů vzdálené nepřátelské pozice. Poté je čekal hromadný hod granátem na25 metrů, který jim měl „vyčistit“ další cestu, azávěrečné střelecké zneškodnění protivníka zastoupeného zde v podobě balonku.

Další část závodu tvořil orientační běh družstev podle mapy, představující přenesení rozkazu na 6 kilometrů vzdálenou stanici. Vyjma orientace zde muži prokazovali i vojenské schopnosti, když museli nejprve podat správně formulované hlášení, provést dva hody ručním granátem, najít a zakreslit do mapy devět značek předsta-

Střelecký výcvik jednotek SA. Krajská vědecká knihovna v Liberci, Sbírka fotografií.

vujících nepřátelské špehy nebo sestřelit balonek na 50 metrů. Odpolední část sportovního zápolení představoval německý víceboj a překážkový běh na 400 metrů, při kterém soutěžící překonávali téměř 2 metry vysokou zeď, 3,5 metru široký vodní příkop, španělské jezdce či plazicí překážky, metr vysoký plot a 1,5 metru vysokou hromadu dřeva. Součástí byla ištafeta.96 Závěrečná slavnost s vyhlášením vítězů se konala krátce po 17. hodině. Poté následoval slavnostní propagandistický pochod celého SA pluku přes město.97

Nebyli to ale jen příslušníci strany či jejích organizací, kdo měl být připraven na válku. S vidinou blížícího se konfliktu Adolf Hitler už 19. ledna 1939 vydal rozkaz k zavedení takzvaného branného odznaku SA (SA-Wehrabzeichen), který měl prověřit základní vojenské dovednosti i ostatních, při NSDAP dosud neregistrovaných mužů německého národa.98 Garantem fyzického isvětonázorového proškolení se staly jednotky SA, ukterých měli muži povinnost se přihlásit.

První vlna výcviků takzvaného Wehrmannschaftu měla začít vříjnu 1939. Kurz trval tři až čtyři měsíce, skládal se přibližně ze 70 lekcí aprovádět jej směli pouze certifikovaní školitelé SA.99 Následně byl uchazeč podroben zkoušce, která zahrnovala tělesná cvičení (běh na 100 metrů, skok do dálky, vrh koulí, hod granátem a běh na 3 kilometry), branný sport (pochod v plné polní na 25 kilometrů, střelbu z malorážky, hod granátem na cíl, běh na 200 metrů přes překážky s nasazenou plynovou maskou, plavání, jízdu na kole a základní znalost první pomoci) či službu v terénu. Ta měla prokázat schopnost orientace, odhad vzdálenosti, posouzení terénu, maskování nebo hlášení.100 Pokud účastník uspěl, čekalo jej slavnostní předání branného odznaku v liberecké turnerské tělocvičně či později vDomě SA.101

Překonávání překážek při výcviku jednotek SA. Krajská vědecká knihovna v Liberci, Sbírka fotografií.

96_Německý víceboj obsahoval běh na 100 metrů, skok do dálky, vrh koulí, hod granátem do dálky a běh na 3 000 metrů. Über 7000 teilnehmer an den Wehrkämpfen der Reichenberger SA-Standarte. Die Zeit, roč. 6, č. 156, 7. 6. 1940, s. 8. 97_Zu den Standartenwettkämpfen des morgigen Sonntags. Die Zeit, roč. 5, č. 151, 3. 6. 1939, s. 8. 98_Týkalo se mužů do 35 let. Aufbau und Dienst der SAWehrmannschaften. Gablonzer Tagblatt, roč. 48, č. 122, 25. 2. 1939, s. 25. 99_Oprávnění vést výcvik bylo udělováno po splnění kurzu a prověrky na SA-Gruppenschule v Doksech a stalo se předpokladem pro povýšení do hodnosti velitele čety (Truppführer). SOA Litoměřice, SA Skupina Sudety, inv. č. 2, kart. 2, Dienstgrade und Beförderungsbestimmungen für SA-Mannschaften und SA-Unterführer, 10. 6. 1941. Oprávnění zkoušet pak měli jen absolventi říšských škol SA ve Vídni či Drážďanech. 100_Organisationsbuch der NSDAP, cit. v pozn. 3, s. 370/371. 101_Übergabe von SA-Wehrabzeichen. Die Zeit, roč. 6, č. 52, 22. 2. 1940, s. 6.

102_„Muss i denn, muss i den…”. Die Zeit, roč. 5, č. 9, 9. 1. 1939, s. 5; 2500 Rekruten rücken ein. Die Zeit, roč. 5, č. 10, 10. 1. 1939, s. 11. 103_SOA Litoměřice, SA Skupina Sudety, inv. č. 2, kart. 2, Mitteilungsblatt des Personalhauptamtes der Obersten SA-Führung, 22. 12. 1942. 104_SOA Litoměřice, SA Skupina Sudety, inv. č. 5, kart. 3, Wochenbefehl Nr. 1/40, 10. 1. 1940.

Příslušník roty 5/94 Nové Pavlovice na pochodu v plné polní. Krajská vědecká knihovna v Liberci, Sbírka fotografií.

Skupinová fotografie příslušníků 94. SA-Standarte před libereckým vlakovým nádražím. Krajská vědecká knihovna v Liberci, Sbírka fotografií. Nasazení členů SA u Wehrmachtu První transport dobrovolníků odjel k pozemnímu vojsku Wehrmachtu zlibereckého nádraží již vlednu 1939. Nelze však spolehlivě prokázat, kolik ztěchto více než 2500 rekrutů z Liberce a blízkého okolí bylo organizováno vSA.102 Regulérní narukování kWehrmachtu však čekalo dříve či později většinu příslušníků úderných oddílů. Ačkoli nepozbyli své členství vSA, poodchodu karmádě se na ně vztahovaly stejné podmínky jako na ostatní německé vojáky.103 Vysílající úderné oddíly však neztrácely přehled o činnosti svých mužů ani nadále, neboť byly skrze ústředí pravidelně zpravovány o bojujících i padlých členech a získané poznatky zanášely do zvláštní registratury vedené při plucích. Kromě obvyklých údajů se tak zaznamenávaly informace o služební hodnosti u Wehrmachtu, o čísle polní pošty, datu narukování, o vyznamenáních nebo zraněních a samozřejmě nechyběl ani soupis příbuzných.104 Kontakt se svými členy udržovaly i jednotlivé roty, a to zpravidla prostřednictvím osobních dopisů či menších zásilek. Pošta se „kamarádům“ na frontu posílala vždy alespoň jednou za měsíc;

nejednalo se však pokaždé o projev přirozené empatie, neboť vést alespoň minimální korespondenci nařizoval rozkaz. Měla obsahovat stručné novinky ze služby, obce i rodinného života. Dopisy a balíčky se pak zabalily většinou hromadně během jednoho večera a spolu s výtiskem časopisu „Der SA-Mann“ a průvodním dopisem velitele roty byly zaslány nafrontu.105

Spojení s SA-Manny u Wehrmachtu zajišťoval při každé rotě i sociální referent, jímž měl být ustanoven empatický starší důstojník, případně bezdětná manželka příslušníka SA.106 Tento pracovník poskytoval poradenství členům i jejich rodinám v oblastech sociálního zabezpečení, finančních podpor i práva, obracel se na Nacionálněsocialistický svaz žen s prosbou o dopisy pro muže SA na frontě, nebo se spolupodílel na společných večerech, na něž byly zvány i ženy bojujících a padlých členů.107 Další z povinností sociálního referenta SA bylo v případě úmrtí člena okamžitě vyrozumět jeho rodinu apomoci jim navázat spojení sNacionálněsocialistickou péčí o válečné oběti (Nationalsozialistische Kriegsopferversorgung – NSKOV) kvůli případné finanční podpoře.108 Osobní návštěvou a pomocí pozůstalým byli zavázáni i velitelé pluků a rot, přičemž děti po padlých důstojnících odnich měly obdržet hračky.109

Jisté zabezpečení se poskytovalo i zraněným invalidům a válečným veteránům. Pro ty, kteří se léčili v oblastech podléhajících libereckému SA pluku, byly připraveny například společenské večery v lazaretech, při kterých účinkovali příslušníci činní vdivadle.110 Další formu rozptýlení v nemocnicích představovala možnost zapůjčit si erární šachovnice, popřípadě se konaly jiné programy, na jejichž realizaci dostávaly jednotky malý měsíční příspěvek 50 feniků (Pf.) na zraněného.111 Podporována byla také návštěva rodinných příslušníků v lazaretu se nacházejícího SA-Manna, kteří pro tento účel získali slevu 50% na dráze.112 Propuštění invalidé se opět včleňovali do svých domovských rot, kde se jim kromě pomoci sociálního referenta často dostala i zprostředkovaná nabídka přiměřeného zaměstnání, například formou kancelářské výpomoci.113

Předávání ceny kultury v Domě SA, říjen 1941. Krajská vědecká knihovna v Liberci, Sbírka fotografií.

105_SOkA Liberec, SA-Standarta 24/74 a 25/74 Hrádek nad Nisou, Feldpostbriefe, 26. 6. 1940. 106_Funkce sociálního referenta byla zřízena rozkazem z 30. září 1939. SOkA Liberec, SAStandarta 24/74 a 25/74 Hrádek nad Nisou, Feldpostbriefe, 26. 6. 1940. 107_SOA Litoměřice, SA Skupina Sudety, inv. č. 6, kart. 4, Wochenbefehl Nr. 19/42, 6. 11. 1942; SOkA Liberec, SAStandarta 24/74 a 25/74 Hrádek nad Nisou, Feldpostbriefe, 26. 6. 1940. 108_SOkA Liberec, SA-Standarta 24/74 a 25/74 Hrádek nad Nisou, SA der NSDAP, Standarte 74, Friedland, 15. 10. 1939. Při úmrtí příslušníka SA ve službě či u Wehrmachtu se postupovalo jako v případě smrti běžného vojáka: rodina měla právo na finanční příspěvek od organizace NSKOV, Nacionálněsocialistické péče o blaho lidu (Nationalsozialistische Volkswohlfahrt – NSV) či DAF. Existovaly sice i nadace v rámci organizace SA typu Unterstützungsfonds der Obersten SA-Führung, Unterstützungsfonds der Gruppen či možnost jednorázového daru skrze nejvyšší velení SA, ty však byly vypláceny zřídka a většinou pouze při úmrtí významných členů. SOA Litoměřice, SA Skupina Sudety, inv. č. 2, kart. 2, Mitteilungsblatt des Personalhauptamtes der Obersten SAFührung, 22. 12. 1942. 109_SOA Litoměřice, SA Skupina Sudety, inv. č. 5, kart. 3, Wochenbefehl N. 7/40, 19. 6. 1940; SOA Litoměřice, SA Skupina Sudety, inv. č. 6, kart. 4, Wochenbefehl Nr. 3/43, 3. 2. 1943. 110_Verwundetenbetreuung durch die SA. Die Zeit, roč. 7, č. 299, 28. 10. 1941, s. 4. 111_SOA Litoměřice, SA Skupina Sudety, inv. č. 6, kart. 4, Wochenbefehl Nr. 12/44, 22. 4. 1944; SOA Litoměřice, SA Skupina Sudety, inv. č. 6, kart. 4, Wochenbefehl Nr. 13/44, 28. 4. 1944. 112_SOA Litoměřice, SA Skupina Sudety, inv. č. 2, kart. 2, Mitteilungsblatt des Personalhauptamtes der Obersten SA-Führung, 22. 12. 1942. 113_SOA Litoměřice, SA Skupina Sudety, inv. č. 6, kart. 4, Wochenbefehl Nr. 11/42, 2. 9. 1942.

114_KOCOuREK, ludomír. Nacistické organizace v Říšské župě Sudety. In: Historie okupovaného pohraničí 12. Ústí nad Labem: Albis International, 2006, s. 38. ISBN 80-8697117-1; Die SA im Lebenskampf unseres Volkes. Die Zeit, roč. 11, č. 23, 27. 1. 1945, s. 1–2. 115_SA-Gruppe Sudeten: Dienst im Jahre 1943, cit. v pozn. 35, s. 13; SOA Litoměřice, SA Skupina Sudety, inv. č. 6, kart. 4, Wochenbefehl Nr. 21/43, 25. 6. 1943. 116_Die Aufbauarbeit in der SA-Gruppe Sudeten seit 1938. Die Zeit, roč. 9, č. 20, 20. 1. 1943, s. 3. 117_SOA Litoměřice, SA Skupina Sudety, inv. č. 6, kart. 4, Wochenbefehl Nr. 10/44, 7. 4. 1944; SA-Männer in der amtlichen Blutspenderorganisation. Gablonzer Tagblatt, roč. 52, č. 146, 24. 6. 1943, s. 5. 118_SOA Litoměřice, SA Skupina Sudety, inv. č. 6, kart. 4, Wochenbefehl Nr. 20/42, 23. 11. 1942. 119_SOA Litoměřice, SA Skupina Sudety, inv. č. 7, kart. 4, Tagesbefehl, 23. 7. 1942; Kreis Reichenberg hilft dem landvolk. Die Zeit, roč. 6, č. 240, 30. 8. 1940, s. 8. 120_SOA Litoměřice, SA Skupina Sudety, inv. č. 6, kart. 4, Wochenbefehl Nr. 11/43, 2. 4. 1943. 121_Neue Massnehmen zum totalen Kriegseinsatz. Die Partei geht mit gutem Beispiel voran. Die Zeit, roč. 11, č. 269, 6. 10. 1944, s. 1. Příslušníci hudebního útvaru SA při vyprovázení branců na libereckém vlakovém nádraží. Krajská vědecká knihovna v Liberci, Sbírka fotografií.

Nasazení jednotek SA v zázemí V řadách Wehrmachtu stanulo v průběhu války až 80% všech příslušníků SA. Zbylých 20% tvořili zejména muži v důležitých politických a správních funkcích nebo starci, kteří měli být využiti v boji na „domácí frontě“.114 Jejich aktivita se od roku 1943 soustředila především na činnosti související s válkou a hospodářstvím, zabezpečení společnosti či nejnutnějšího provozu organizace.115 Muži drželi pořádkové hlídky, čímž dohlíželi nad udržením pořádku proti ohrožení nacionálního socialismu, ale lze předpokládat i jejich aktivní represivní činnost. Dále se podíleli na protiletecké ochraně, kontrole zatemnění, pomáhali při výstavbě leteckých krytů, v dopravním provozu či při akcích na zabezpečení uhlí.116 V souvislosti s transportem zraněných vojáků z fronty dozázemí utvořili SA-Manni rozsáhlou organizaci dárců krve. Odběry byly prováděny pouze u zdravých mužů do 50 let, jejichž vhodnost nejprve posoudil lékař SA-Gruppe Sudeten. Jako odškodnění za darování krve muži obdrželi zvýšené potravinové příděly.117 Stanoven byl ifinanční příspěvek vevýši 20 RM zaprvní odběr 100 ccm, zakaždý další 5 RM.118

Jinou možností člena SA, jak být k užitku válečnému hospodářství, byla také pravidelná účast na zemědělských výpomocných akcích, zejména při žních a senoseči.119 Využití při sezónních pracích nalezl i 102. jezdecký pluk, který půjčoval své koně vdovám po padlých SA-Mannech aženám, jejichž muži byli nafrontě.120

Definitivní konec samostatných aktivit SA znamenalo nařízení z října 1944 související se vznikem jednotek domobrany (Volkssturm), které přikazovalo organizacím NSDAP zanechat všech činností nesouvisejících s válkou. Odpadl tak nejen zbytek kulturních aspolečenských akcí, ale i povyšování nebo udělování jakýchkoli stranicko-služebních vyznamenání.121 Činnost organizace SA tím byla de facto pozastavena veprospěch domobrany.

Přísaha libereckého Volkssturmu na náměstí před radnicí, 12. listopadu 1944. Krajská vědecká knihovna v Liberci, Sbírka fotografií.

Pochod Volkssturmu pod praporem SA po dnešní Husově ulici, 12. listopadu 1944. Krajská vědecká knihovna v Liberci, Sbírka fotografií.

122_SOA Litoměřice, SA Skupina Sudety, inv. č. 8, kart. 5, Verwaltungsbefehl Nr. 3, Abgabe SA-eigener Sachwerte an den Deutschen Volkssturm, 25. 1. 1945. 123_ZIMMERMANN, Volker, cit. v pozn. 90, s. 305. 124_Mezi velitele domobrany v Liberci patřili například: SA-Obertruppführer Ferdinand Kahl (SA rota 4/94 Ruprechtice), SA-Sturmführer Karl Lüpert (SA rota 12/94 Liberec), SA-Obertruppführer Johann Anderle (SA rota 1/102 Liberec), SA-Truppführer Alfred Urbanek (spojovací rota 1/94 Liberec) či SA-Truppführer Wilhelm Soukup (ženijní rota 94 Liberec). SOkA Liberec, Domobrana – okresní vedení Liberec, inv. č. 106, kart. 13, Weisung Nr. 1/44, 25. 10. 1944; SOkA Liberec, Domobrana – okresní vedení liberec, inv. č. 88, kart. 13, Erfassungsergebnis des Deutschen Volkssturmes, 1. 11. 1944. 125_ZIMMERMANN, Volker, cit. v pozn. 91, s. 31. 126_Blíže k útěkům, sebevraždám a jednotlivým fázím odsunu německého obyvatelstva z Liberce LOZOVIUKOVÁ, Kateřina. Němci v Liberci po druhé světové válce. In: Německy mluvící obyvatelstvo v Československu po roce 1945. Brno: Matice moravská, 2010, s. 114–151. ISBN 978-80-8648870-7. Jednotky Volkssturmu a zánik SA Stupňující se tlak z obou front si na podzim 1944 vyžádal poslední velkou mobilizaci německého národa. Výnosem z 18. října byli povoláni všichni dosud ve vlasti setrvávající muži od 16 do 60 let, aby se stali poslední rezervou v případě útoku na území říše. Jednotky domobrany proto do svých řad pojaly nejen poslední příslušníky stranických organizací včetně SA, ale i jejich materiál. Nařízením z25.ledna 1945 bylo příslušníkům Volkssturmu vydáno veškeré oblečení i výstroj úderných oddílů, zejména batohy, deky, vařiče, chlebníky, polní lahve nebo jídelní příbory. Pro potřeby domobrany sloužily i zbylé předměty – ženijní, sanitární a spojovací přístroje, nářadí, lyže či jízdní kola.122

VŘíšské župě Sudety byl velením Volkssturmu pověřen Konrad Henlein, který svým zmocněncem pro zformování jednotek domobrany ustanovil Franze Maye.123 Velitelé se pak nejčastěji rekrutovali z řad důstojníků organizací NSDAP nebo jiných politicky spolehlivých osobností. Lze mezi nimi proto nalézt dřívější velitele jednotek SA a SS, vysoké úředníky či vysloužilé bojovníky zprvní světové války.124

Jednotky domobrany v Liberci se dělily dle lokalit naněkolik praporů, sdružujících více jak osm tisíc mužů. Součástí byly ijednotky speciální, asice jezdecké, spojovací, ženijní a sanitní, které svým fungováním přímo vycházely zorganizace isměrnic úderných oddílů. Tím měl být Volkssturm schopen vykonávat nejen svůj primární úkol – obranu vlasti, ale i celou řadu pomocných prací, jež zahrnovaly například bezpečnostní hlídky, ochranu polí proti krádežím plodin, zabezpečení konvojů uprchlíků a jiné.125 Síly národa se měly naposledy napnout kabsurdní vizi „konečného vítězství“.

Sebevražda Adolfa Hitlera, dobytí Berlína a rychlý spád závěrečných událostí války však znamenaly, že vLiberci k boji ani nedošlo, neboť do města dorazily první jednotky Rudé armády až 9. května, kdy válka v Evropě byla již oficiálně ukončena a poslední německé ozbrojené vojenské oddíly se snažily dostat se na poslední chvíli dooperačních prostorů západních spojenců.

Namísto toho začalo období obnovy Československé republiky a transfer většiny německého obyvatelstva zahranice státu. Stím souvisela iotázka poválečného retribučního soudnictví, které se mělo zabývat mimo jiné i někdejšími příslušníky úderných oddílů. Realita však byla taková, že většina příslušníků SA, kteří zde na jaře 1945 ještě setrvávali, se před československou justici nakonec nedostala. To zapříčinily nejen útěky před Sověty, ale i vysoký počet sebevražd a transporty do Německa při takzvaném divokém odsunu.126 Konkrétní objasnění represivní činnosti SA jsou proto značně komplikovaná.

Velký a malý služební oblek SA–Manna. Organisationsbuch der NSDAP. München: Zentralverlag der NSDAP, 1943, Tafel 34.

Služební plášť SA–Manna a sportovní úbor. Organisationsbuch der NSDAP. München: Zentralverlag der NSDAP, 1943, Tafel 36.