Milos ŠEIN: ARCHIVES & CABINETS by Milos Sejn

ŠEIN ARCHIVY& KABINETY ARCHIVES & CABINETS

Miloš Šejn (ed.)

Obálka / Cover Trojický rybník, kaligrafie bodu ve stylu rybího zvonu, lodyhy pobřežního porostu na rudém papíře, detail / Trojický Pond, caligraphy dot in the style of the fish bell, stem of the coastal vegetation on red paper, image detail, 9. 10. 2004 Pod chlopněni obálky / Under cover laps Kladečský plán pigmentového pole pro výstavu Jitro kouzelníků? v Národní galerii v Praze, xerox a tužka na papíře / Assembly plans of pigment field for the exhibition Dawn of the Magicians? at the National Gallery in Prague, xerox and pencil on paper, 14. 10. 1996 Strana / Page 1 1 Berounka / Sv. Jiří, roztavené olovo vlité do vody řeky, pozlaceno / Berounka River / St. George, molten lead poured into the river water, gold plated, 49˚45’50.52“ 13˚24’44.42“, 7. 7. 2002, 4 x 3,5 cm Strany / Pages 2-3 2 Autoportrét / Korály jsou jeho kosti: Zde tyto perly byly jeho oči... / Arielova píseň ze Shakespearovy Bouře, scan / Self-portrait / Of his bones are Corrall made: Those are pearles that were his eyes... / Ariell Song from The Tempest by W. Shakespeare, scan, 22. 4. 2012

© Miloš Šejn, 2012 Texts © Václav Cílek, Jan. K. Čeliš, Věra Jirousová, Miloš Šejn (ed.), Zuzana Štěpanovičová, 2012 Translation © Petra Gardner, 2012 Photo © Miloš Šejn Archives, 2012 © Oblastní galerie v Liberci, 2012 ISBN 978-80-85050-95-0

OBSAH / CONTENTS

Archivy a kabinety / Archives and Cabinets - 7 Zuzana Štěpanovičová Zaklínání slovem i obrazem / Invocation with word and picture - 13 Věra Jirousová Lidé dotyku (o Národním muzeu, duši pojaté jako sbírka a mističkách Miloše Šejna) / The Touchpeople - Essay on National Museum, soul considered as a collection and on bowls of Miloš Šejn - 19 Václav Cílek Požár Archivů a Kabinetů Srdce / Fire in the Archives and Cabinets of the Heart - 27 Miloš Šejn Biografie a bibliografie / Biography and bibliography - 115 Ediční poznámka / Editorial comment - 119 Jan K. Čeliš

3 Svět uvnitř světa / Karlu Hynku Máchovi, práce nalezenými pigmenty, interakce s krajinou, vrch Zebín / World Within A World / Dedicated to Karel Hynek Mácha, found pigments activity, interaction with landscape, Zebín Hill, 20. 4. 1987

ARCHIVY A KABINETY Zuzana Štěpanovičová

ARCHIVES AND CABINETS Zuzana Štěpanovičová

Svět, v kterém žijeme, není chudým světem. Je to svět netušených možností, ovládaným zákonem hojnosti. Kdo nahlédl do hospodářství přírody, musel konstatovat, že tu vládne zákon doslova přepychové hojnosti. Hojnosti květů, plodů, semen, zárodků života, možností nových tvarů, je zde nevyčerpatelné bohatství všeho, co slouží k udržení plnosti, krásy a harmonie.

NORBERT ČAPEK

The world we live in is not a poor world. It is a world of inconceivable possibilities ruled by the law of plenty. Whoever has contemplated the husbandry of Nature has to admit that it is ruled by the law of literally luxurious abundance –an abundance of flowers, fruits, seeds, germs of life - and the possibilities of new forms are the inexhaustible wealth of everything that is here to maintain fullness, beauty and harmony NORBERT ČAPEK

Okouzlení kosmickým rohem hojnosti by mohlo být i mottem celoživotního tvůrčího úsilí Miloše Šejna. Vypovídá o tom řada oblastí (nejenom) výtvarného umění, v nichž autor působí: malba, kresba, fotografie, body art, video art, land art, projekty site specific, performance, poezie, atd. Není to však pouze materiálová či technická různorodost, ale především rozmanitost myšlenková. Miloš Šejn se v mnoha směrech projevuje jako průkopník, jenž prošlapává nové stezky ve světě konceptů a myšlenek. Ne náhodou jedenadvacet let vedl studio konceptuální tvorby na Akademii výtvarných umění v Praze. Na hojnost poukazuje i název výstavy – archivy jsou od doby alexandrijské knihovny úložištěm cenných písemných záznamů, kabinety kuriozit a kunstkomory od doby renesance a baroka jsou sbírkami přírodních i umělých zvláštností a uměleckých předmětů. Archiv je však zároveň i možnost, jak chápat vizuální média a médium fotografie, které tvoří výraznou oblast Šejnovy tvorby, obzvlášť. Archiv se tak stává bankou obrazů s více či méně objektivními významy, kabinet má poukázat na důležitost subjektivního rozvoje vnímání každého návštěvníka muzea výtvarného umění, zejména jeho pozornosti k detailům (tvarům, barvám a podobně). V současné době se mnoho podob umění zaměřuje na existující nega-tivní projevy, stinné stránky skutečnosti, na odsudek určitých jevů či na kritické zrcadlo sociálních nešvarů. Do jisté míry se tento postoj používá i jako prostředek k rychlému zviditelnění se na umělecké scéně. Z tohoto úhlu pohledu je sympatické, že Miloš Šejn kráčí odlišnou cestou. Základním pramenem jeho tvorby je rozmanitý a ve své podstatě dokonalý makro i mikrosvět přírody, ale též lidská interakce s ním. Zásadní kapitolou v ocenění hodnot nacházejících se v přírodě se stala doba romantizmu v 19. století. Romantický člověk byl okouzlen velikostí a proměnlivostí přírody, ale povětšinou se cítil od ní oddělen neproniknutelnou zdí. Nahlížel krásu a hloubku tajemství krajiny, ale velmi ho sužovalo vědomí vlastní neschopnosti propojit se s ní. Pouze nejprogresivnější z romantických malířů, básníků a panteistických filozofů (Camille Corot, Théodore Rousseau, Gustave Mathieu, Ralph Waldo Emerson, Henri David Thoreau a další) dokázali tuto hradbu prolomit a využít citového souznění s přírodou k povznášejícímu prožitku sjednocení. Miloš Šejn vychází z uvedených tradic. Obdivuje a objevuje především domácí krajinu severovýchodních Čech, okolí Jičína, Český Ráj a Krkonoše. Pozoruje a zaznamenává atmosférické změny, geologickou stavbu hornin, struktury živé i neživé přírody, putuje, periodicky se na určitá místa vrací. Pobyt v přírodě se pro umělce stává možností vědomě navazovat kontakt se silami a zákony, které v ní působí. Soudobá fyzika učí, že svět nejmenších atomových částic je světem energetického víření, které zachycuje také stavy mysli člověka a reaguje na

The fascination with the cosmic cornucopia could be the motto of Miloš Šejn’s life-long creative effort. The many forms of fine (but not only fine) art the artist works with affirm this: painting, drawing, photography, body art, video art, land art, site-specific art, performance art, poetry and others. Yet it is not only the diversity of materials and techniques; chiefly it is the diversity of ideas. In many ways, Miloš Šejn is a pioneer who paves new paths to new concepts and ideas. It is no coincidence that for twenty-one years, Miloš Šejna was the head of the Studio of Conceptual Art at the Academy of Fine Arts in Prague. The exhibition’s name also refers to abundance – since the time of the Library of Alexandria, archives have been repositories of valuable written records, while cabinets of curiosities or kunstkammer have been collections of natural and artistic curiosities and works of art since the Renaissance. Yet visual media and the medium of photography, which play an important part in Šejn’s work, can also be viewed as archives. In this sense, an archive becomes a reserve of images of more or less objective meaning; a cabinet is meant to point out the importance of subjective development in the perception of every visitor to the museum of fine art, particularly their attention to detail (shapes, colours and similarly structure). At present, many forms of art focus on the negative, the downside of reality, on the condemnation of certain phenomena and on holding up a critical mirror to social maladies. To a certain extent, this approach is sometimes used to make an artist achieve instant fame and visibility on the art scene. From this point of view, Miloš Šejn walks a different path. The primary source of his inspiration is the varied natural microand macro- cosmos and human interaction with it. The essential role in our appreciation of values found in nature was played by 19th century Romanticism. A Romantic man was enchanted by the grandeur and changeability of Nature, but thought himself separated from the natural world by an inpenetrable wall. He perceived the beauty and the deep enigma of landscape, yet was deeply troubled by the knowledge of his own inability to connect with it. Only the most progressive of the Romantic painters, poets and philosophers (Camille Corot, Théodore Rousseau, Gustave Mathieu, Ralph Waldo Emerson, Henri David Thoreau and others) were able to surpass this barrier and use their emotional affinity with nature to achieve the elevating experience of oneness. Miloš Šejn builds on these traditions. He mainly explores and admires the local countryside - of Northern Bohemia, the surroundings of Jičín, Český Ráj (Czech Paradise) and the Krkonoše mountains. He observes and records atmospheric changes, the geological structure of rocks and minerals, the structure of animate and inanimate nature. He journeys and periodically returns to certain places. Time spent in the countryside

ně. Přítomnost člověka v závislosti na jeho okamžitém i celkovém mentálním rozpoložení zásadním způsobem determinuje podobu okolního světa. Toto učení, ačkoliv vzniklo již před sty lety, však v řadách široké veřejnosti běžně známé není, a tak i Miloš Šejn vyjadřuje svou tvorbou spíše intuitivní víru než jistotu o možnostech plnohodnotného oboustranného dialogu člověka s okolní krajinou.1 Autorova tvorba je velmi mnohostranná, mnohovrstevnatá a multimediální. Médium, které provází celoživotní tvorbou Šejna již od jeho mladých let, je médium světla, nahlížené fotografickou či filmovou kamerou. Obě zachycují mnohočetnou a pestrou mozaiku jak „objektivních“ záznamů přírody a krajiny, tak i záznamy akcí, v nichž hraje, je dominantní roli autorův subjekt. Ve své výtvarné tvorbě si Miloš Šejn prošel obdobným vývojem, jaký doznalo moderní umění. Jeho první olejomalby vznikly v duchu modernistického fauvismu, který mu zprostředkovala krajinářská škola Zdeňka Sýkory. Cyklus Rokle z let 1978-1981představuje abstrahující krajinomalbu, kde hlavním malířským prostředkem je rytmizování ploch obrazu pomocí barevných skvrn. Jednotlivá plátna tak vytvářejí dojem, že na skalní rozsedliny v Jičínských skalách nahlížíme současně z profilu i ptačí perspektivy. Od přepisu vizuální podoby skutečné krajiny Miloš Šejn přešel k expresivní formě krajinomalby, ke zdůrazněnému malířskému gestu (Zahrada hořčičného semínka, 1981), aby pak techniku olejomalby včetně zcela zavrhl a přestal tak používat staré, do jisté míry strnulé výtvarné formy. Projevil zájem o odvážné experimenty a netradiční postupy. Místo kontemplace nad určitou scenérií se začíná stávat důležitou procesuálnost tvorby a přímý kontakt lidské ruky, resp. těla s krajinou. Místo olejových barev začal používat přírodní pigmenty rostlinného i nerostného původu, které se nacházely přímo na daném místě. V letech 1983-1989 tak vznikly velkoformátové svitky, hladké i perforované kresby, resp. otisky na papíře, které reagovaly na drsný povrch skalního podloží, ale i proslulá řada pigmentových obrazů na netkané textilii. Jednu část pigmentových obrazů podnítil staronový námět, práce s přírodními živly, konkrétně se živlem ohně (Viděno v ohni, 1989) a vody (Stopy železa, 1987). V další fázi k tomu přistoupila potřeba zachytit nejenom statické místo a proces tvorby, ale i pohyb člověka krajinou. Vznikají autorské knihy se stručnými texty vážícími se k putování v určitém místu, schematickými mapkami, kresebnými záznamy, otisky přírodnin apod. Pohyb a chůze (a také akce) však bývají často tematizovány jako samostatné objekty zájmu, a pojednány fotografickým či filmovým záznamem, později i videosonickou instalací. V letech 1994-1995 se Miloš Šejn seznámil s Frankem van de Venem, žákem japonského tanečníka Mina Tanaky, pracujícím s lidským tělem v duchu tzv. laboratoře tělového počasí (bodyweather). Postupy, které tato škola využívá, vycházejí z typicky orientálního přístupu k člověku, který vedle výrazové stránky tance nebo jakékoliv jiného fyzického projevu rovněž zohledňuje významnou úlohu subjektivního prožívání. Zde člověk vědomě v důsledku fyzické aktivity zachycuje prožitky v těle vznikající, neboť jeho cílem není pouze dokonalý pohyb, ale především poznání doposud neznámých sil ukrytých ve vlastním nitru. Autor již určitou zběhlost v tomto smyslu měl, díky praktikování tělesných cvičení majících svůj původ v staroindické hathajóze. Tanec však ideálně souzněl s jeho vrozenou potřebou dynamického vyjadřování. Od této doby je

offers the artist a chance to connect with the forces and laws of nature. Contemporary physics teaches that the world of atomic particles is a world of whirling energy which is influenced by the human state of mind and reacts to it. The presence of a human being and his momentary and overall mental state is fundamental in determining the appearance of the outside world. Despite this teaching having originated a century ago, it is not commonly known among the general public, and so Miloš Šejn also expresses an intuitive faith rather than a certainty about the possibilities of mutual dialogue between man and the natural world around him.1 The artist’s work is versatile, multi-layered and multimedial. The element that has been accompanying Šejna’s work since his youth is light - viewed through a photographic or film camera. Both capture the multiple and varied mosaic, not only of the objective records of nature and landscape, but also of the records of actions in which the subjective artist plays an important role. In his artistic work, Miloš Šejn has undergone a similar development to that of modern art in general. His first oils were in the style of modernist Fauvism, which he learned from Zdeněk Sýkora’s landscape school. His cycle Gorge from 1978-1981 represents abstract landscape painting, in which the principle painting technique is the rhythmic arrangement of areas in the painting using patches of colour. The individual canvases create the impression that the crevasses in the rocks around Jičín are being viewed simultaneously both in profile and from a bird’s-eye perspective. From re-forming the face of the real landscape, Miloš Šejn went on to an expressive form of landscape painting, an emphasis on painting gesture (Garden of Mustard Seed, 1981), only to repudiate it altogether later and stop using the old and somewhat rigid art techniques. He showed an interest in bold experiments and non-traditional ways. Rather than contemplation of scenery, the process of creation becomes important in his work, and especially the direct contact of a hand, or rather the body with the landscape. He replaces oils with natural pigments of plant or mineral origin, found directly on location. Between 1983 and 1989, large-scale scrolls were created in this style - smooth and perforated drawings, or rather tracks on paper, which reacted to the rough surface of rock. The famous cycle of pigment paintings on nonwoven fabric was also created in this period. Some of the works from the cycle were inspired by an old theme - working with natural elements, in particular with the elements of fire (Seen in Flames, 1989) and water (Traces of Iron, 1987). The next phase brought the need to capture more than a static place and the process of creation; also the movement of a man through the landscape. The artist’s books were created with brief texts related to the journey to a certain place, schematic maps, drawn records, imprints of things found in nature. Movement and walking (and also other actions) often become independent objects of interest, and are dealt with in photographic or video recordings and later also in video-sonic installations. Between 1994 and 1995, Miloš Šejn met Frank van de Ven, a pupil of the Japanese dancer Mina Tanaka, who works with the human body in the spirit of the so-called laboratory of bodyweather. The methods this school uses are based on a typically oriental attitude towards man, which besides the expressive side of dance (or any other physical move-

1 Získává-li má bytost něco na tomto místě, získává něco toto místo také ode mne. Proto je důležité naučit se komunikovat s krajinou právě s vědomím této skutečnosti. Miloš Šejn, in: Ladislav Kesner, Býti krajinou, Západočeská galerie v Plzni 2010, s. 38

1 If my being gets something in this place, this place also gets something from me. This is why it is so important to learn to communicate with landscape, with the knowledge of this fact.. Miloš Šejn, in: Ladislav Kesner, Býti krajinou, West-Bohemian Gallery in Pilsen 2010, page. 38

však nesnadné určit dělící čáru mezi výrazovou a inscenační rovinou performancí, mezi přirozenou a chtěnou divadelností. Ladislav Kesner uvádí, že jsou dva pilíře Šejnova usilování: zájem o přírodní dění a schopnost uvědomovat si vlastní tělo a prožívat zvláštní tělesné stavy. Dodejme, že je tady ještě třetí aspekt, a to snaha o prohloubení a zkvalitnění lidského vědomí nezávislém na tělesném stavu, prostřednictvím přijetí určitého fyzického nepohodlí a omezení, vystavení se například nepřízni počasí, chladu, mrazu a podobně, ale i snahou o vědomou orientaci k pozitivním hodnotám života. Své celoživotní zkušenosti, včetně zkušenosti s bodyweather, pak Šejn využil při vedení Mezinárodní mezioborové dílny Bohemiae Rosa. Tyto dílny zaměřené na vědomé sjednocování se člověka s okolitým přírodním i kulturním prostředím vede již více než patnáct let. V kulturách dávnověku bylo běžné propojení umění, vědy a náboženství. Šejnova tvorba se vyznačuje podobným pokusem o propojení prvků vědy, umění a transcendence. Vědeckým charakterem se vyznačuje jeho přírodovědné zkoumání, pečlivě zdokumentovaná sbírka přírodnin, názvosloví a přístup k archivaci záznamů, ale především jeho metodologické zkoumání možností lidského vnímání a percepce. Výtvarné působení děl je umocňováno pokusem o přímé napojení se na materiální či energetické projevy přírody. „Ve…vodách přírody a umění Šejn hledá výrazy – v nich doslova získává nové tvary vyjadřující stav spříznění.“2 Stav spříznění, naděje vložené do přírody, radostná sounáležitost s určitým místem povrchu Země, sjednocení se s univerzem, touha po duchovní reflexi, která povede lidskou duši k pročištění a zušlechtění, to vše mohou být prvky, které budou inspirovat umění i v budoucnosti. Jedním z těch, kdo k tomuto cíli vyznačují směr, je i Miloš Šejn.

ment) also takes into account the importance of subjective experience. Here, as a result of physical activity, the experience arising in body is captured, as the goal is not only the perfection of movement, but also and primarily the learning of yet un-apprehended forces of our inner world. The artist had already had some experience in this due to having practiced physical exercises originating in Ancient Indian hatha-yoga. Dance, however, was in perfect harmony with his innate need for dynamic expression. Yet since then, it has been difficult to determine the dividing line between the expressive and staged character of his performance art, between the natural and intended theatricality. Ladislav Kesner says there are two pillars of Šejn’s aspiration: his interest in the natural and the ability to be aware of his own body and to experience extraordinary physical states. There is also a third aspect: namely, the intention to deepen and improve the quality of human awareness independent of physical conditions, through acceptance of certain physical discomforts and limitations - for example, exposure to inclement weather (cold, frost and such) - and also the conscious effort to focus on the positive values in life. Šejn has used his life-long experience, including his experience with bodyweather, in leading the international interdisciplinary workshops called Bohemiae Rosa, for over fifteen years now. These workshops concentrate on bringing out the unity between man and his natural and cultural environment. In Ancient cultures, the unity of Art, Science and Religion was prevalent. Šejn’s work demonstrates a similar attempt to connect the elements of science, art and transcendence. His examination of natural things, his carefully documented collection of natural material, his use of nomenclature, approach to archiving records, and most importantly his methodical examination of the possibilities of human perception, show a scientific character. The artistic effect of his works is enhanced by the attempt to connect directly to the material and energetic manifestations of nature. “In…the waters of Nature and Art, Šejn seeks expressions – out of them, he literally acquires new shapes expressing the state of affinity.”2 The feeling of kinship, of hope put in nature, the joyous oneness with a particular place on the face of the Earth, the unification with the Universe, the desire for spiritual reflection which will lead the human soul to purification and refinement – all these could be the elements that will also inspire the art of the future. One of those who point the way to this goal is Miloš Šejn.

2 Tomáš Vlček, Stopy, záznamy, dotyky, úvodní slovo k výstavě MILOŠ ŠEJN / NOVÉ PRÁCE v Ústavu makromolekulární chemie ČSAV, Praha, 2.1.1989

2 Tomáš Vlček, Stopy, záznamy, dotyky, an introductory word to MILOŠ ŠEJN exhibition / NOVÉ PRÁCE/NEW WORKS at the Institute of Macromolecular Chemistry at the Academy of Sciences in Prague, 2.1.1989

4 Svět uvnitř světa / Karlu Hynku Máchovi, práce nalezenými pigmenty na papíře, interakce s krajinou, vrch Zebín / World Within A World / Dedicated to Karel Hynek Mácha, found pigments activity on paper, interaction with landscape, Zebín Hill, 450 x 450 cm, 20. 4. 1987, fotograf / photographer: Vladimír Goralčík

5 Javoří potok / Znaky, bromostříbrná emulze na papíře, kontakt / The Maple Brook / The Krkonoše Mountains, Signs, silver bromide emulsion on paper, contact print, 24 x 18 cm, 1985

ZAKLÍNÁNÍ SLOVEM I OBRAZEM Věra Jirousová

INVOCATION WITH WORD AND PICTURE Věra Jirousová

Člověk Pápěří, popel, spánek, mráček prachu, rosa sladká, mírný vánek, pára, stín, blesk, vlna, jinovatka.

A Man Feather and ash, sleep, cloud of dust, sweet dew, gentle breeze, vapour, shadow, lighting, wave, hoar frost.

JAKUB SRNETCIUS, 16. století

JAKCOB SRNETCIUS, 16th century

V české kotlině, kde zpěvné intonace potoků a řek po věky zpřítomňují melodický rozhovor vln a břehu, vystupují dodnes ze dna paměti obrazy zrcadlené na hladině mělkého druhohorního moře.³ Pulsující rytmus vod, naléhajících běžícím čelem vln na pevninu, vnímají mnozí z nás jako plynulý, podprahový, místy se vynořující rozhovor, v němž se rozeznívá prapůvodní řeč, kterou s námi krajina mluví. Někdy se stane, že její promluva prolomí ticho a donese se k nám - do všech směrů času a prostoru otevřený – milostný rozhovor moře a země; většinou zaslechneme jeho důvěrně známý part, když ho v blízkosti vodního živlu právě rozehrávají živé vstupy: vítr v rákosí, šelest listí a šumění lesa nesené po proudu řeky, zpěv ptáků ve větvích, věty deště padající do křovin a houští, bezprostředně inspirativní zvuky zurčících potoků, skládající se do nápěvů. Pokud chceme rozumět tomu, co říkají, přistupme blíž, tak blízko, aby se před námi ukázal - a vedl nás na každém kroku téhle souběžné pouti k jevům a horizontu jejich souvislostí - projasňující se smysl promluvy skloubené z nápěvů a slov neoddělených od obrazů. Cestou nahlédneme, že okouzlující, zdánlivě monotónní proud původní řeči se neustále proměňuje; jeho tónina vycházející z jazyka archetypů, se volně skládá z rozlámaných částek intonací a ohebných kmenů slov a přitom tvoří z rozpojených a znovu se přeskupujících vizuálních prvků skutečnosti a představ jedinečný modul spřízněných tvarů, které zakládají nezaměnitelnou kontinuitu této krajiny a její kultury. Když se vzneseme vysoko nad její obzor, abychom ji mohli obejmout pohledem, spatříme z ptačí perspektivy letadla jemně modelovaný reliéf prostírající se planiny; uvnitř ji - jako životní čáry v dlani - člení hlavní osy vodních toků, podél nich i napříč, kam až oči dohlédnou, se vzpínají táhlé svahy hor a kopců; dolů z nich spadají srázy a rokliny s mírnými meandry říček a potoků, dál do kraje hloubí koryta řek do zemského povrchu zaklesnutá údolí, několik větších jezer a početné rybníky ji osvěžují. Uvidíme i to, nad čím se každý člověk zděsí: na některých místech se tvářnost krajiny rozpadá do pustých planin vydrancované země, zdevastované průmyslovou těžbou a výrobou. Vykotlané kopce, umírající a nemocné lesy, mrtvé vody přehradních nádrží se dovolávají našeho soucitu, nedojímají však otrlé lidi, kteří z ní těží a vykonávají nad ní moc. Kraj semknutý do obrysu srdce na severozápadní a na jižní straně ničí a hyzdí obludné stavby na výrobu energie, jejichž technologický provoz ohrožuje dnešní i budoucí biosféru. V každém větším městě najdeme výrobní provozy a skládky, z nichž prosakují do spodních vod jedovaté chemické látky, za každými humny najdeme znečištěné potoky nebo rybníky zanesené odpadem.

In the Czech basin, where the musical tones of streams and rivers have for ages brought to mind the melodic dialogue between waves and banks, images emerge from the depths of memory, reflected on the surface of the shallow Mesozoic sea.3 The pulsing rhythm of water pressing on the shores with lapping, head-on waves is perceived by many of us as a continuous, subliminal, occasionally surfacing dialogue in which resounds the primordial language the landscape speaks to us. Sometimes it happens that an utterance breaks through the silence and reaches us – in all directions of space and time – an open, amorous dialogue of the sea and the land. Mostly we hear the familiar musical part when it is just being sounded by living things near water- the wind in the reeds, the rustling of leaves, the murmuring of the forest carried downstream, birdsong in the trees, sentences of rain falling into the shrubs and bushes, and the immediately inspiring sounds of gurgling streams composing themselves into melodies. If we want to understand what is being said, we need to come nearer; so near it will show itself – and lead us on every step of our parallel journey towards phenomena and the horizon of their relationships – illuminating the meaning of this utterance comprising melodies and words indivisible from images. The journey will let us see that the captivating and seemingly monotonous stream of primordial speech is indeed everchanging; its key, arising from the language of archetypes, is composed of broken parts of melody and pliant word roots and yet, out of the disconnected and rearranged visual elements of reality and fantasy, it creates a unique module out of the affinity of shapes that lay the foundation for the unmistakable continuity of this land and culture. If we rise high above its horizon to embrace it in our gaze, we will see from a bird’s perspective a gently modelled relief of a stretching plain, and in it, like lines on a palm, the main watercourses alongside and across which elongated hill and mountain sides are rearing, as far as the eye can see; from them fall steep slopes and gullies. Further inside the country, gentle streams and brooks hollow riverbeds and valleys, pressing into the face of the Earth while several larger lakes and numerous ponds refresh it. We will also see what dismays every person: in some places, the face of the landscape is broken into barren plains of plundered land, ravaged by mining and industrial production – hollow hills, sick forests, dead dammed waters are calling out for our pity. They do not move the indifferent people that mine them and exercise their power over it. The land formed in a heart-shape to the northwest and south is disfigured and destroyed by the hideous constructions for energy production, whose op-

3 Zaklínání slovem a obrazem je esejí Věry Jirousové z roku 2003, jež měla uvozovat jednu z kapitol pro nerealizovanou monografii MŠ, editovanou Václavem Cílkem. Na celkové podobě této knihy se kromě již uvedených autorů podíleli též Jan K. Čeliš, Ladislav Kesner, Milan Knížák, Stanislav Komárek, Simona Mehnert, Radoslava Schmelzová, Jiří Valoch, Tomáš Vlček, Miloš Vojtěchovský a Jiří Zemánek.

3 Invocation with word and picture is an essay by Věra Jirousová from 2003 which was written as the introduction to a chapter of an unrealized MŠ monography edited by Václav Cílek. In addition to the authors named above, Jan K. Čeliš, Ladislav Kesner, Milan Knížák, Stanislav Komárek, Simona Mehnert, Radoslava Schmelzová, Jiří Valoch, Tomáš Vlček, Miloš Vojtěchovský and Jiří Zemánek also contributed to this book.

Na okrajích planiny se nad barevně rozlišenou skladbou lesů, strání, polí a měst, protkanou cestami a dráhami současné technické civilizace, zdvíhají věkem zaoblené, lesnaté hřbety pohoří. Do viditelné i skryté vrstvy krajiny jsou otisknuty stopy přírodních procesů a kulturních dějů, na jejím povrchu se ukazují rány i jizvy, které jí zasadily přírodní procesy i setrvačné mechanismy techniky. Na vlastní oči vidíme, že všechny stopy současně artikulují tělesnou podobu krajiny a vyprávějí její příběh. Archetyp prapůvodní promluvy mezi vodami a pevninou, jenž po věky prostupuje rodné tělo zdejší krajiny a proniká ji dechem prvních dnů stvoření, naznačuje v obrysech kontext, připravený k tomu, abychom do něho vstoupili a pokusili se porozumět konceptuálnímu dílu Miloše Šejna. Soustřeďme se zvláště na pozoruhodný soubor kresebných a textových záznamů cesty Javořím potokem; kresby, které vytvořil v součinnosti s putováním anebo během prodlévání na místech, jež jsou mu blízká, shrnul do několika autorských knih. Zkusme tedy nejprve „přečíst“ souběžně prováděné výtvarné a literární zápisy, do nichž autor po dvacet let zaznamenává průběh své každoročně opakované cesty k pramenu Javořího potoka. Už v prvním záznamu této krkonošské pouti z konce srpna roku 1982 se zřetelně projevuje složka akčního umění. Podle stručných vět zápisu a křehkých kreseb, vyrývaných do papíru energickými tahy olůvka, můžeme krok po kroku sledovat máchovsky předznamenanou cestu: poutník vychází z bažinaté půdy na úpatí Černé hory, stoupá stezkou po kamenitém břehu proti proudu Javořího potoka, prodírá se vzhůru křovinami; po celou dobu své pouti je ve střehu. Cestou tam i zpátky na sestupu od pramene do údolí stopy v kresbách ukazují, že tvůrce pokračuje ve svém záměru mírným tempem chodce, jenž se pozorně dívá a naslouchá; co chvíli se zastavuje, aby se podíval na nějaký podrobný detail, dotýká se všeho, co jej zaujme; tu a tam některé rostliny, mechy nebo nepatrné předměty otiskne na papír, bere do rukou věci a na místě s nimi bezprostředně jedná. Otisknuté stopy na stránkách těchto knih znovu vybavují průběh cesty i gesta poutníka, jenž črtá do prosvítajících listů ručního papíru základní dispozice a detaily terénu, někdy do listu zakreslí určité podrobnosti skalin nebo větví a kmenů, nejčastěji do něho otiskuje barevné pigmenty hlíny, pylů anebo rozmanitých listů a květů. Volné linie kresby modelují krok po kroku každou novou situaci, autor se však evidentně nesnaží o nějaké mimetické napodobení přírodních jevů, soustřeďuje se na věcný zápis strukturních vzorců významných momentů, na hlavní znaky útvarů, které se stávají ukazateli cesty. „Kreslit podle přírody“ pro něho znamená vstoupit do souladu se všemi vrstvami místa a zaznamenat vlastní výraz každého jevu, který vytváří jeho viditelnou i vnitřní podobu. Textové záznamy i předmětné stopy tak postupně mapují souběh životní cesty a dráhy potoka jako celistvý fenomén, pokoušejí se zpřítomnit živou duši Javořího potoka. Když sledujeme poutníkovy záznamy z této po každé znovu opakované cesty, připadá nám, že se v nich uskutečňuje plnější setkání s potokem, že nám sdělují vizuálně i písemně celistvější zprávu než souřadnicemi sevřený obraz vytvořený v rámci novověkého subjekt-objektového modelu skutečnosti. V autorských knihách, které tematizují cestu Javořím potokem, si povšimněme, že namísto zobrazující kresby přejímá mimetickou složku záznamu rytmicky členěný textový zápis; stává se podrobným scénářem, podle něhož se před námi, jako ve filmu - okýnko po okýnku - vybavují jednotlivé sekvence pouti. Jak se otevírají listy autorské knihy, postupně se zpřítomňují potok i poutníkova cesta. Další důležitou složku záznamu představuje text knihy; je nanejvýš věcný a zaujatý přítomnými jevy; přesně popisuje koryto potoka a jeho

erations are a threat to the current and future biosphere. In every large town, we can find production plants and landfills out of which poisonous chemical seep into groundwater; behind every backyard, there are polluted streams and ponds clogged with rubbish. At the plain’s edges, above the colourful composition of forests, slopes, fields and towns, embroidered with the paths and tracks of modern technical civilization, forested mountain ridges rear up, smoothed by age. Traces of natural processes and cultural events are imprinted into the visible and hidden landscape; on its surface wounds and scars appear inflicted by natural processes as well as by the inertial mechanisms of technology. We can see with our own eyes that all of the traces articulate the physical form of the landscape and tell her story. The idea of the primordial dialogue between the waters and the land, which suffuses the native body of the local landscape and saturates it with the breath of the first days of Creation, outlines the context that is ready for us to enter and try to understand Miloš Šejn’s conceptual art. Let’s concentrate on the remarkable collection of drawn and written records of the journey along the Javoří potok stream. The artist compiled those drawings created during his wanderings, as he lingered in places close to his heart, in several artist books. First, let’s try to ‘read’ the contemporaneous artistic and literary accounts; twenty years of annual journeys to the spring of the Javořího potok stream. The first record of this pilgrimage to the Krkonoše mountains, from August 1982, already clearly manifests an element of performance art. The brief sentences and frigile drawings inscribed on the paper with a bold pencil stroke allow us to follow the Mácha-like predestined journey step by step: the pilgrim leaves the marshy land at the foot of Černá hora (Black Mountain), ascends a path up the stony banks of the Javoří potok stream, struggles up through shrubs; alert throughout his journey. Traces in the drawings show that on the journey there and back, descending from the spring into the valley, the artist proceeds at the moderate pace of a walker who observes carefully and listens, stops here and there to look at a detail, to touch everything that interests him; every now and then impressing plants, mosses or tiny objects on paper, picking things up, acting with them spontaneously. The imprints in the pages of these books recall the course of the journey and the pilgrims gestures, sketch the basic dispositions and details of the terrain onto a translucent sheet of handmade paper. Sometimes, he draws certain details of rocks, branches and tree-trunks; most often, he stains it with the colourful pigments of soil, pollen and manifold leaves and flowers. Step by step, the free line of a drawing models every new situation. The author, however, evidently does not attempt some kind of mimetic imitation of natural phenomena. He concentrates on a factual record of structural patterns of significant moments, on the main characteristics of forms, which become path pointers. For him, ‘drawing nature’ means to be in accord with all layers of a place and to record his own expression of each phenomena that creates both its visible and inner shape. In this way, the written records and imprints of objects gradually map the confluence of a life path and the course of a stream as a holy phenomenon, and capture the living soul of Javoří potok. When we follow the pilgrim’s records of the re-lived journey, it seems to us that a deeper encounter with the stream is taking place, that a message is being communicated visually and in words which is more complex than just an image constrained by coordinates created within today‘s subject-object model of reality. In artist books based on the journey along Javoří potok, rythmically structured written entries take over from the mimetic

proměny; autor tvoří holé věty takřka bez gramatických vazeb, vědomě se tím zbavuje literární i výtvarné konvence romantické pouti. Přirozeně básnický a přitom věcný záznam tak rozeznívá a rozvíjí obrazy současně v obou komplementárních složkách; básnický i vizuální jazyk přitom záměrně tvaruje úsporná gramatická skladba, která se shoduje se strukturou každodenního světa, v němž žijeme. Pokus přečíst konceptuální básnický záznam jako spojitý proud slov a obrazů nás přivedl na stopu, že se Miloš Šejn každým rokem vydává na pěší pouť Javořím potokem v měsíci svého narození, aby po každé znovu podstoupil zasvěcující rituál průchodu mezi bytím a nebytím. Dalším aspektem jeho básnické cesty je záměr po každé znovu doložit své životní spříznění s živoucím fenoménem potoka, osvěžit svou duši v dravém proudu horského potoka s kaskádami, jehož melodické bublání, žvatlání a broukání odkazuje jednak k dětství - k zrození a původu řeči, jednak k archetypu básnické řeči - v antickém mýtu označuje či symbolizuje potok, jenž svlažuje stráně Olympu, prapůvod „božské“ básnické inspirace. Znovu projít kroky svého života - zakusit smysl znovuzrození, by však nebylo úplné, kdyby nebylo spojeno se svobodným činem. Cestou tam a zpátky autor vstupuje do kruhu magického jednání, bere do rukou předměty a jako tvůrce s nimi zachází naprosto vážně, avšak přesto s jistou nezáměrností, která je vlastní jak básnictví, tak i dětské hře. Je zřejmé, že každý z mnoha textů cesty Javořím potokem se spoléhá na prosté pojmenování věcí, zříká se obraznosti, metafor i literární estetiky, aby se vrátil k prostému archaickému jazyku, jenž vyjadřoval co se zrcadlí v nitru básníka neodděleně od toho, co se děje ve světě, jenž je nám všem společný. Svět nahlížený z magického kruhu básníkovy přítomnosti - teď a tady - prostřednictvím kroků podél Javořího potoka je zaznamenán ve větách zformovaných jako volné verše, jež evokují mýty o počátku věků a v podobenství odkazují k prapůvodní situaci - k biblické události. Člověk, první Adam, prochází zahradou Eden, přistupuje ke každému tvoru a dílu stvoření, aby mu dal jméno. V tomto smyslu se akt přistoupení a pojmenování stává první smlouvou, prvním rozhovorem, jehož „věty“ lze číst jako dokument ustavující vzájemnou důvěru. Autorské knihy Javořím potokem Miloše Šejna, ale též jeho průběžně vytvářené kresebné záznamy z několika dalších lokalit (lom Zebín u Jičína, jeskyně Mažarná ve Velké Fatře, Javorový důl, Kokořínské údolí aj.), tvoří jedinečný soubor, v němž se projevuje zapomenutý anebo v tradici měšťanské kultury opomíjený význam magického jednání. Autorovy kresby provázené textovými záznamy umožňují nahlédnout současnou podobu zaklínání slovem a obrazem. Je známo, že původní mýtický smysl takového jednání je spojen se zvláštní situaci, kdy je člověk ohrožen a okolnostmi přinucen překročit meze přirozeného světa. Jestliže jde člověku o život nebo o to, co má pro něho větší cenu než jeho život, pokouší se vyvolat kouzlo; zaklíná věci, aby se rozestoupily, vyvázaly se z daných vztahů přirozeného světa a podřídily se jeho zaříkání. Používání kouzel je však považováno za riskantní, „svobodné“, proto nebezpečné jednání, které překračuje obecné zákony věcí, také bývalo buď v opovržení, nebo bylo trestáno. Přistupuje–li dnes umělec ve svém díle k magickému jednání anebo v rámci konceptuální akce prochází rituálem znovuzrození, nachází své oprávnění ke své neobvyklé činnosti, protože si uvědomuje nebezpečí a chudobu současného světa, zbaveného své spirituální a sakrální dimenze. Jeho kroky však postupují právě v protisměru k čarodějným praktikám, které v řeči mýtů a bájí člověku zjednávají nadpřirozenou moc, otevírají skalní stěnu nebo přivádějí k pokladům v jeskyni. Jestliže se pokusíme chápat Šejnovo tvoření autorské knihy jako

element of the record; it becomes like a screenplay – the individual sequences of the journey emerge before us, as if in a film. As the pages of the artist’s book turn, they gradually evoke the stream and the pilgrims journey. The text itself forms another important part of the record – it is very objective and concerned with present phenomena; it describes the stream bed in detail along with its transformations; the artist writes simple sentences, mostly void of any grammatical structure. He deliberately disposes of the literary and artistic convention of a romantic journey. The naturally poetic and yet objective record simultaneously sounds and discloses images in both complementary elements; the poetic and visual language is intentionally shaped by a frugal grammar which corresponds with the structure of the ordinary world we live in. The attempt to read the conceptual poetic record as a continuous stream of words and images has revealed to us that Miloš Šejn sets out on this journey every year in the month of his birth, to undertake again and again the initiation rite of passage through being and not being. Another aspect of his poetic journey is the intention each time to prove his kinship with living phenomena, to refresh his soul in the torrent of a cascading mountain stream, whose melodic babbling, murmuring and humming connects both with childhood - the birth and origin of language - and the archetype of poetic language. In Ancient myths, a stream that moistens the slopes of Olympus symbolizes the very spring of ‘divine’ poetic inspiration. Retracing the steps of one’s life – experiencing rebirth - would not be complete if it was not coupled with a free deed. On the journey there and back, the artist enters the circle of a magic act; he handles objects and, as a creator, treats them with seriousness, yet with a certain lack of intention that is inherent to both poetry and child‘s play. It is clear that many of the texts from the journey rely on the plain naming of things, renouncing imagery, metaphors and literary aesthetics to return to a simple archaic language which expresses what is mirrored in a poets heart, undetached from what happens in the world and is common to all of us. The world viewed from within the magic circle of the poet’s presence, here and now - via his steps along Javoří potok - is recorded in sentences formed like free verse, evoking myths of the beginning and refering in parables to the primordial situation – the Biblical event. A man, the first Adam, walks though Eden, approaching every creature and work of creation to give it a name. In this sense, the act of approaching and naming becomes the first agreement, the first dialogue whose ‘sentences‘ can be read as a document that establishes mutual trust. Miloš Šejn’s artist’s books Javořím potokem and also his ongoing series of drawing records from several other locations (including the quarry Zebín near Jičín, Mažarná cave at Velká Fatra, the valleys Javorový důl and Kokořínské) create a unique collection in which is manifested the forgotten or, in the tradition of urban culture, the neglected – the importance of the magical. The artist’s drawings accompanied by written comments enable us to glimpse the process of invocation with words and image. It is known that the original mythical meaning of such behaviour is connected with particular situations when a person is threatened and forced by circumstances to go beyond the boundaries of the natural world. If someone’s existence is threatened, or that which is more valuable than their life, they try to invoke magic; to charm things to part and release them from the given ties of the natural world and to succumb to the spell. Yet the use of magic was once considered hazardous, ‘free’

magické jednání, je důležité porozumět, že se umělec touto konceptuální činností pokouší znovu obnovit zkušenost vzájemnosti a spřízněnosti s živými prvky a jevy přírody. Přistupuje k nim – na pouti Javořím potokem - s touhou znovu přivolat a nastolit harmonii jako plnost a vzájemné propojení všech částí stvořeného světa, aby s nimi mohl „tady a teď“ mluvit. Počíná si jako tvůrce, jenž vede rozhovor, aby vysvobodil „zakleté“ a souřadnicemi objektivního světa spoutané přírodní jevy, dává jim nová jména, nové kódování a zaznamenává jejich vlastní výrazy do kreseb, aby mohla být znovu zaslechnuta jejich skrytá řeč a aby zakusil, že mu „jazykem Javořího potoka“ odpovídají. Jeho magické jednání v tomto rozhovoru nezamýšlí získat moc nad tvory, naopak zříká se vžité a zneužívané autority „pána tvorstva“ a zpochybňuje mocenskou pozici, kterou člověk získal prostřednictvím novověké vědy. Jako tvůrce odkládá všechny estetické konvence, přichází s pokorou na místo, kde si potok uchovává sílu a svatost svého zrození, aby se sklonil k jeho živému proudu a očistil v něm své vidění a myšlení. Znovu tak uskutečňuje rozhovor s veškerým stvořením; v autorské knize kresebných záznamů - Javořím potokem - zpřítomňuje zvláštní básnickou zkušenost okouzlení, v níž člověk naslouchá spojitému proudu obrazů a slov, které k němu přicházejí a znovu zakouší rozhovor sdělovaný společným jazykem, jehož orfeovský původ tvoří svorník harmonie a kosmického míru.

and therefore dangerous behaviour which exceeds the general order of things, and was either held in contempt or punished. Nowadays, if an artist undertakes a magical act in his work, or if, within conceptual action, they perform a ritual of rebirth, they find justification for their unusual behaviour in the dangers and deprivations of our world, bereft of its spiritual and sacral dimension. Their steps, however, proceed in the opposite direction to the practices of witchcraft, which in the language of legends and myths grant the human supernatural powers, to open rocks or find treasure in a cave. If we try to understand Šejn’s creation of an artist’s book as a magical act, we need to understand that in his conceptual work, the artist tries to renew the feelings of harmony and affinity with the living elements of nature. He approaches them with the desire to invoke them again and to bring accord as the fullness and interconnectedness of all parts of creation, to be able to communicate with them ‘here and now’. He behaves like a creator who converses with ‘enchanted’ natural phenomena, bound by the coordinates of the objective world. He gives them new names, newly encodes them and records their expression in drawings, so that their hidden language can be heard again and thus to experience their answer in the ‘language of Javoří potok’. His magic in this dialogue is not intended to win power over creatures. On the contrary, he renounces the customary and misused concept of a Lord of Creation and challenges the position of power bestowed upon man by modern science. As a creator, he puts aside all aesthetic conventions, he comes with humility to the place where the stream retains its power and the sanctity of its birth, to bend down to its living current and purify his vision and mind. In the artist’s book Javořím potokem, the dialogue with all creation takes place again. It preserves the exceptional poetic experience of enchantment, in which one attends to a continuous stream of images and words and relives the dialogue in a mutual language whose Orphic origin creates a keystone of harmony and cosmic peace.

6 Javořím potokem / Krkonoše, kresby a texty tužkou a pigmenty, autorská kniha, s. 295 recto svítím / zlatě / Walking Down The Maple Brook / The Krkonoše Mountains, drawings and texts with pencil and pigments, artist’s book, page 295 recto shining / gold 40 x 26 cm, 23. 7. 2000

7 Nalezené pigmenty od 1956, jedna z podob archivu, situace z výstavy MLAKA, Galerie města Plzně / Found pigment since 1956, a form of an archive, a situation at MLAKA exhibition, Town Gallery in Pilsen, 2002, fotograf / photographer: AFIS

LIDÉ DOTYKU O NÁRODNÍM MUZEU, DUŠI POJATÉ JAKO SBÍRKA A MISTIČKÁCH MILOŠE ŠEJNA Václav Cílek

THE TOUCHPEOPLE ESSAY ON NATIONAL MUSEUM, SOUL CONSIDERED AS A COLLECTION AND ON BOWLS OF MILOŠ ŠEJN Václav Cílek

Nikdy se nedostanu tam, kam přesahuje v červencové noci strom. To vím a letní noc mne učí dál.

I shall never reach the place Where during July night a tree extends I know that and the summertime night still teaches me. JAN SKÁCEL

JAN SKÁCEL, CZECH POET

Opatrnost a nedůvěra je dobrým počátkem ve světě, kde každý prací prášek pere ještě běleji než ten druhý, každá banka představuje solidní jistotu a správa věcí veřejných se vyjadřuje jazykem, který si nejprve musíme přeložit z češtiny do češtiny, pak z něj vyškrtat sliby a znásobit termíny. Konec konců, proč bychom panu Šejnovi měli věřit víc než třeba guvernérovi Státní banky?4 A co vlastně je ta škola konceptuální tvorby od roku 1990 vedená profesorem Šejnem na pražské Akademii výtvarných umění donedávna patronované tím podezřelým Knížákem ? Student Akademie výtvarných umění, který se na ni konečně po pátém pokuse dostane, může být nespolehlivý blouznivec, ale umí naprosto věrně nakreslit třeba nos. Pokud ty nosy nekreslí, není to tím, že by je nesvedl, ale má proto důvod, který jej nutí třeba čárat ohnivým klackem do noci nebo navozovat soukromý a tudíž nesdělitelný vztah s cypříškem japonským, modrou barvou nebo v extrémním případě s druhou odmocninou tří (což je již od gnostiků číslo stejně iracionální jako vesmír). Na Akademii se podle svého naturelu přihlásí do některého z ateliérů a začne se hledat. Semestr od semestru přitom může střídat ateliéry a profesory. V tom je Akademie zvláštní instituce - na většině škol získáte nějakou kvalifikaci, na některých dokonce vzdělání (to je ta impregnace osobnosti, která zůstane, když zapomenete všechna fakta), ale Akademie jako by tu byla nejenom proto, aby si studenti nepletli oba konce štětce nebo uměli rozetřít tuš, ale našli se a věděli si s tím nálezem rady. Někdo to občas vezme zkratkou a dřív než sebe, najde svůj styl, ale to právě nebývá případ ateliéru prof. Šejna. Sem přichází lidé, kteří bud’ trochu víc či jinak přemýšlejí než ostatní anebo to jsou lidé dotyku. Klasická malba či kresba je totiž překladem nějakého více či méně reálného vnějšího či vnitřního světa do výrazového prostředku malby. Řadě umělců omezení technikou a barvou nevadí a jiní je naopak dovedou využít ve svůj prospěch (někdy dokonce v prospěch věci). Pro lidi dotyku však malba představuje bariéru. Je to, jako byste hladili psa v rukavicích. Takže ten konceptuál je zhruba řečeno o dotýkání se světa neozbrojeným tělem a ozřejmování beze štětce. Nástrojem může být ruka, stonek, vodopád nebo krajina. Ale je tu jiná otázka: tato doba je spíš chytrá a elegantní než moudrá a krásná. Dává přednost okamžitému, bystrému nápadu před pomalým a nejistým sžíváním se se sebou, s hvězdami a letní nocí pod pískovcovým převisem, kam mezolitičtí lovci chodili sbírat lískové ořechy. A to se pochopitelně odráží i v umění, kde je tak často vystavován nápad podobný triku Spielbergova velkofilmu nebo vtipné zkratce v počítačovém programu. Takže my se nejenom nad standardním olejem či grafikou, ale

Caution and distrust are a good start in a world where every detergent cleans whiter than another, where every bank believes it is the model of security and the authorities speak a language which first has to be translated from Czech to Czech, than cleared of promises and the deadlines have to be multiplied. After all, why should we believe Miloš Šejn more than the State Bank governor?4 And what actually is the Conceptual Media School led by Miloš Šejn since 1990 at the Academy of Fine Arts in Prague, until recently managed by the suspicious character of Milan Knížák? A student who finally gets himself into the Academy at the fifth attempt can be an unreliable lunatic, but he can make an authentic drawing of a nose. If he doesn’t draw noses, it is not because he would not be able to do it, but he has a reason that makes him draw fire lines with a burning branch in the night, or establish a private, thus incommunicable, relationship to the Japanese Cypress, the colour blue or, an extreme case, the square root of three (which has been, since the Gnostic times, as irrational a number as the universe itself). Then the student enrolls in a studio of his own choice and starts to search for himself. Each term he may change studios and professors. This is what makes the Academy special: most schools give you a qualification, some even provide education (the saturation which remains after you have forgotten all the facts), but the Academy seems to be here not only to teach the students how to recognize the proper end of the brush or pencil or to paint in ink, but also to discover themselves and know what to do with the discovery. Some often take a shortcut and find their style earlier than themselves, but this is just not the case in Miloš Šejn’s studio. The people who come here have a different or more intense way of thinking than others, or they are the people of touch. The classical painting or drawing is a translation of a more or less real outer or inner world into the expression of the painting. Many artists do not find the restrictions posed by the technique and colour so difficult and some, on the contrary, are able to use it to their advantage (or use it to the advantage of the object). But for the people of touch, drawing is a barrier. It is the same as if you were to stroke a dog with gloved hands. This concept is about touching the unhindered by tools, making it clear without the brush. Hand, stalk, waterfall or landscape can be the tool. However, there is another question: this is a time more clever and elegant than wise and beautiful. It prefers fast, sharp ideas to slow and uncertain self-realization, to reflections upon the stars and the summer night underneath sandstone rock shelter where Mesolithic man used to

4 Esej z ledna až února 1997 je doslovnou reedicí textu, publikovaného v dnes již téměř nedostupném katalogu k výstavě MŠ „Bohemiae Rosa“, realizované téhož roku Regionálním muzeem a galerií v Jičíně. Anglický překlad je autorský. V neúplné podobě byl pak text otištěn česky v Cílkově knize textů Krajiny vnitřní a vnější, Dokořán 2002, 2005

4 An essay from January–February 1997 is an exact duplication of a text published in a catalogue for MŠ exhibition Bohemia Rosa, nowadays quite rare, published by the Jičín Regional Museum and Gallery (English version written by the author). Extracts of the Czech text were published in the book of Cílek’s texts, “Inner and Outer Landscape”, published by Dokořán in 2002, 2005

mnohem víc nad výtvory land-artu či konceptuálu tážeme: Je to poctivé nebo jenom chytré? Je to skutečné jako televizní noviny nebo jako kámen? Mnoho výtvarných hledačů dnes prostě odchází svou cestou někam do znepokojivých a často marných světů a nezatěžují se vysvětlováním. Komu taky, když všichni jsme přesyceni slovy a starostmi? Pár lidí z okruhu umělce rezonuje a tuší odpovědi. Někteří historici umění se povznesou nad obvyklé “vlivismy” a uměle vytvořenou hantýrku šumu dokazující jejich moc nad publikem. Dílo se určitému okruhu stává známé, ale zbytek světa je ze hry na porozumění vyloučen a ani se dovnitř nedere. A pak přichází řečník či autor textu do katalogu a chce se od něj, aby dílo nějak objasnil. Takže se nejprve ptá nikoliv po smyslu, ale po pravdivosti, jenže dnes víme, že pravdivostí je mnoho druhů, a tak krok po kroku se pokoušíme dobrat porozumění a přitom používáme ten trik, tu slevu, že smysl nemusíme uhodnout přesně, že stačí, když víme, jaký má dílo smysl pro nás, co říká nám. A bída je v tom, že zatímco klasické umění mělo a často muselo působit bez vysvětlení, tak dnešní umělec potřebuje svého teologa, což byl původně člověk, který vysvětloval slova třeštící Pýthie a to, jak tušíte, je role na obě strany ošidná. Ale musel jsem říct celý ten dlouhý úvod, protože nejsem kunsthistorik. Nenapichuji umělce jako brouky na špendlíčky a neukládám je do katalogů. Považuji-li věc za pravdivou, snažím se dobrat i takových hádanek jako jsou Šejnovy mističky. Ale nejsem prost’áček, abych si myslel, že během několika hodin či dnů pochopím to, čím se jiný člověk v pokoře a vážnosti - jak už teď vím zabýval třicet let. BARVY KRAJE Pozorujte přírodu bedlivě a vnímejte svědomitě: každé ukvapení znamená ztroskotání a krok zpět. Berte jen po soustech, abyste je vždy dobře strávili. Vzpomeňte jen na dnešní den. A pravdy se vždy držte přírodu netřeba zkrášlovat ani zesilovat. Má těchto vlastností sama dost. JULIUS MAŘÁK RADÍ SVÝM ŽÁKŮM

Miloš Šejn původně maloval krajinu Českého ráje, soutěsky Prachovských skal, barevné struktury přírodních útvarů, ale chtěl s krajinou žít a dotknout se jí přímo jako archeolog nebo oráč. Vytvářel frotáže skalních povrchů, kaligrafie roztírané rukama a malované bahnem železitého vývěru či šťávou bezu, vrchol Zebína otištěný zvětralým čedičem do role balicího papíru, větvemi hnětené kresby. Krajina je také blesk, oheň zapálený na vrcholu skály, dráha Slunce o letním slunovratu. Středočeská krajina a o Českém ráji to platí obzvlášť silně je kulturní fenomén, je to doklad sžívání a vzájemného ovlivňování místa, člověka, pasoucího se zvířete a klimatických změn. To vše Šejnovým dílem probleskuje, i když na několika vystavených objektech to není příliš patrné - v jeho případě je zapotřebí znát větší kus díla. Vezměte si jenom ty tisíce mističek sbírané od roku 1958. Ke každé existuje přesný zápis, kdy byla sebrána a oč se jedná - o arzenopyrit z Kaňku nebo o výstelku hnízda pěnkavy. Většina sběrů pochází z okolí Jičína a kdybyste si z této expozice nezapamatovali vůbec nic, vězte alespoň, že toto jsou barvy rodného kraje. Ty, které František Kaván či Jindřich Prucha složitě a krásně převáděli do svých obrazů, Miloš Šejn vystavuje tak, jak je našel. Nejedná se teď o to, kdo je větší umělec, nebo že mističky se špatně rámují a věší v pokoji, ale o dotyk s krajinou. Dotyk znamená, že padnete na kolena a skrze papír rozložený na zemi cítíte, jak se někdo zespodu snaží zjistit, kdo jste vy.

come to collect hazelnuts. This is clearly reflected in the art where an idea resembling the Spielberg movie trick or a shortcut in a computer program is often exhibited. Therefore we ask ourselves, seeing not only a standard oil painting or graphic art but rather the land-art or conceptual art, the following question: Is this as real as TV news, or as real as a stone? Many art seekers find their way somewhere to the worlds of anxiety and sometimes vanity and do not bother with an explanation. Who should they explain it to when we are all overwhelmed by words and concern? Couples of people among the artist’s friends resonate and anticipate the answer. Some art historians rise above the usual “influence-isms” and the artificial mumbo-jumbo of noise, thus showing their power over the public. The piece of art becomes known among certain groups of people, but the rest of the world is eliminated from the game of understanding and doesn’t want to get in. Then the speaker or text author is entered in the catalogue and is asked to somehow explain the piece. So he asks not about the meaning but after truthfulness, but today we know that there are many ways of truthfulness and we have to seek the understanding step by step while using the trick, this deduction, that we needn’t guess exactly, that it is enough if we find our own meaning of the piece. The sad fact is that while classical art was supposed to, and often had to, work without explanation, today’s artist needs his theologian, which originally used to be someone who explained the words of Pythia and, as you can imagine, these were rather precarious roles. But I had to give you this long introduction, as I am not an art historian. I do not collect artists like beetles and do not pin them in catalogues. If I think something is true I want to understand secrets such as the dishes of Miloš Šejn. And I am not so simple-minded as to think that I will understand in a couple of hours or days what someone else has been involved in with humbleness and seriousness, as I have learned, for thirty years now. THE COLOUR OF THE LAND Observe nature carefully and perceive it thoughtfully: hastiness means running aground and a step back. Take in small portions so that you can digest them entirely. Remember just today. And always keep to the truth – nature needn’t be beautified or amplified. She has enough of these qualities. THE ADVICE OF JULIUS MAŘÁK, A CZECH PAINTER, TO HIS STUDENTS

Miloš Šejn used to paint pictures of The Czech Paradise, gorges at the Prachov Rocks or colored structures of natural objects, but he wanted to live with the landscape and touch it directly as an archaeologist or ploughman does. He created frontages of rock surfaces, calligraphy using his hand-ground pigments and painted with ferriferous spout mud or elder sap, an imprint of the Zebín hilltop made by copying the shape of sap basalt onto a roll of paper, or paintings made with tree branches. Landscape is also lightning, a fire set alight at the top of a rock, the course of the Sun on the summer solstice. The central Czech landscape, and Bohemian Paradise especially, are highly cultural phenomena, they are proof of mutual habituation and the influence of place, man, grazing animal and climatic changes. All of this is reflected throughout the work of Miloš Šejn, although not very visible in some of the exhibits – you have to know a larger part of his work. Just think of those thousands of dishes collected since 1958. There is an exact record of each of them saying

František Kaván jakoby svým dílem říkal: žijete v krásné zemi, mějte ji rádi a neničte ji, ale Miloš Šejn sděluje: díval jsem se dobře a svým způsobem (jiný neumím) kolem sebe a tohle jsem našel. Myslím, že je stejným zajatcem krajiny jako Karel Vik nebo František Kaván, ale jeho povaha i výtvarná doba nechce burcovat a vytvářet hesla „chraňte, neničte nebo dokonce dívejte se tak dobře jako já (a ostatní vám bude přidáno)”. ROZMANITOSTI NEBOLI U-SEBRÁNÍ Deští deště popelavé , z varu kapek zní však Ave, Ave smutku úrodné. Blažen bud’, kdo uhodne smysl šeření a deště. Do duhy se zvedne ještě jako do tětivy šíp. Vždyť vy víte to snad líp. JOSEF HORA

Sbírka mističek je něco jako sbírka pověstí. Kroniky dávných let jsou sebráními. Bohuslav Balbín, který je M. Šejnovi tak blízký, napsal svá slavná „Miscellanea” neboli Rozmanitosti království českého a postupoval přitom podobně jako M. Šejn. Z mnoha různých pramenů a archivů shromáždil vše, co mu stálo za pozornost - od historických faktů až po zázračná vyprávění. A jeho dílo je živé dodnes. Tato výstava jsou vlastně Balbínova miscellanea převedená do barev a kruhů. A myslím to vážně, ne jako alegorii či metaforu. Podobnými sbírkami miscellaneí jsou naše knihovny, životy a duše. Všimněte si, že většina lidí nevnímá svou minulost jako nějaký proud změn a okamžiků, ale jako pečlivě ošetřovaný výběr vzpomínek, článků, výstav, konferencí, pohřbů. Jako kdybychom svůj život ukládali do krabiček a vytvářeli kolekci, kterou čas roztřídí do různých šuplíčků. A smrt, ta je inu „požár muzea”, jak říká Honza Placák. Zamýšlím se občas z čeho vlastně budujeme sbírku své duše. Mám třeba podezření, že mnoho lidí jezdí do ciziny, jen proto, aby si vylepšili duši, tj. aby do sbírky přidali další krásné a exotické krabičky. Je to pochopitelně nediskrétní, ale ptejte se po duši venkovské babičky ukryté v jedné truhlici anebo po duši člověka složené z okřehku, úlomků pěnkavčích vajíček a černozemě z Dolních Věstonic. A není náhodou Národní muzeum tak velké, aby v době, kdy se rodila duše moderního českého národa, mohlo pojmout všechny střevlíky, přesleny a hlavonožce? A není to krásný a přirozený nápad vytvořit duši národa z trilobitů a trav, ze všeho, co se dá nalézt a uložit do mističky? Jaké národní muzeum bychom založili dnes? Nebyla by to budova plná slov o demokratických tradicích, Komenského pansofii a Vojtěchovu evropanství? Hledáme-li duši národa (dnes se jí říká národní identita), jak se to děje nejen u nás, ale také v Anglii, Německu i na Slovensku, tak slova nepomáhají - ta vytvářejí jen koncepty. Zapomenout na kořen osladiče nebo dřevo buku světélkující v dlani časně ráno 10.9.1995 v Dobřeni u Mšena se může šeredně vymstít. Duše je něco jako expozice maloměstského muzea před příchodem moderního muzejnictví (mám teď na mysli třeba Netvořice, ale ještě stále hovoříme o mističkách). Kdo z rodáků a kantorů měl co zajímavého, tak to dal muzeu. Vznikla překvapivá směsice věcí, miscellaneí, která byla životná a dýchala krajem. A když věcí bylo příliš mnoho, tak se samy od sebe uspořádaly do celků: zemědělské nářadí, nádobí z míst-

where the object was found and what it is –arsenopyrite from Kaňk, or a straw bed from the nest of the chaffinch. Most of the objects were collected around Jičín and if you remember nothing from this exhibition, at least you will know that these are the colors of the motherland. What František Kaván or Jindřich Prucha brought to their paintings with such difficulties and so nicely, Miloš Šejn exhibits as it was found. The point is not who is a greater artist or that the dishes are difficult to frame and hang in your room; the point is to touch nature. The touch means that you kneel down and, through an unfolded sheet of paper, you feel someone from underneath trying to find out who you are. František Kaván, through his work, might have said this: You live in a nice country, enjoy it and don’t destroy it. Miloš Šejn says: I watched carefully and in my own way (I don’t know any other) around myself and this is what I found. I think he is the same prisoner of landscape as were Karel Vik or František Kaván, but his character and his approach to art do not want to provoke and make slogans, such as “Protect, do not destroy, and watch carefully as I do (and you will be given the rest)”. VARIABILITY OR COMPOSITION Rain the pale rains Boiling drops say “Ave” A fertile Ave of grief. Blissful be you who can see The meaning of dusk and rain. To the rainbow it will ascend Like an arrow to the bowstring Perhaps you know better of this. JOSEF HORA, CZECH POET

A collection of dishes is similar to a collection of old legends. The chronicles of past years are collections. Bohuslav Balbín, who is very close to Miloš Šejn, wrote his Miscellanea or Variability of the Czech Kingdom using the same process as Miloš Šejn. He collected from many resources and archives facts, which were of interest to him – from historical data to tales of miracles. And his work has been with us up until today. This exhibition is in fact the conversion of Balbín’s Miscellanea into colour and circles. I mean this seriously, not as an allegory or a metaphor. Our libraries, lives and souls are similar collections of miscellanea. Just notice how most people perceive their past not as a stream of changes and moments, but as a carefully kept selection of memories, articles, exhibitions, conferences or funerals. As if we had been placing pieces of our life into small boxes and made a collection which time will sort into small drawers. And death, well, it is “the fire in the museum”, as Jan Placák used to say. I sometimes think about what makes up the collection of our soul. I suspect that many people visit foreign countries only to improve their souls, i.e. to add nice and exotic small boxes to the collection. Of course it is indiscreet, but ask about the soul of a country grandmother hidden in one wooden trunk, or about the soul of man, soul made of duckweed, fragments of chaffinch eggs and the black earth of Dolní Věstonice. And isn’t the National Museum big enough so as to house all the ground beetles, whirls and cephalopods at the time when the soul of a modern Czech nation was born? Isn’t it a nice and natural idea to make the soul of a nation from trilobites and from everything, which can be found and placed in a small dish? What sort of National Museum would we establish today? Wouldn’t it be a building full of words about demo-

ní keramické manufaktury, sbírka minerálů, vycpaný brhlík a taky věci, které nešly nikam vtěsnat a ty to celé okořenily a ozvláštnily. Toto je jeden ze způsobů, jak uvažovat nad dílem M. Šejna. Nejraději bych mlčel, ale není správné předložit hádanku tisíce mističek a neposkytnout návod (snad chybný) k řešení. Mohu být jen vzteklý z doby, ve které je dílo výlučné a člověk často vstupuje do výstavní síně jako do supermarketu - vysvětlením se obsluž sám nebo si kup předžvýkaný katalog. STÉBLO NA PODPAL Celoživotní zveřejněné dílo významného leč málo známého amerického básníka Theodora Roethke (1908-1963) se vejde do jednoho svazku o tloušťce asi 3 cm. Těch pár tisíc slov představuje výběr z 277 rukopisných zápisníků, které na polici Washingtonské knihovny zabírají skoro čtyři metry. Roethkův žák, básník David Wagoner z nich vybral jednu knížku a já jsem ji přepsal do jedné strany, se kterou jsem žil několik let. Není tak důležité že se jedná o podobnou sbírku jako Šejnovy mističky, ale to, že souzní s tím, co člověka ponouká ke sbírání barev a ručkování po stromě, který v červencové noci přesahuje tam, kam se nikdy v tomto těle nedostaneme. Přeji si, abych uměl fotosyntetizovat. Jsem unavený - je to dospělost? Být unaven sám ze sebe, znamená to zemřít? Všechny tvary zatemňuji, věci nás nemohou znát. Rozdělený člověk se stává matkou i dítětem zároveň. Rozume, drž se dál od mých dveří ! Modlím se za smrt zdravého rozumu. Něco ve mně nemůže být básníkem. Tolik zkušenosti přese mne teče, stejně tak bych mohl být kamenem na dně bystřiny, jakýmkoliv kamenem. Všechny cestou vedou k sobě. Patřím své osamělosti, zemřu sám za sebe. Já a vzduch ! Plachtící ptáci nepopřou svůj živel Ven ze mne, ven ze mne čistý pták na svém kameni............ Bereme od přírody, co nemůžeme vidět. Jak jisté se stalo světlo. Cvičím se ve vcházení do prázdnoty. Pocit: jsi sám v místnosti a když se otočíš, už tam nebudeš. Cítím váhu hvězd. Celý den, celý den mne vítr vyvanul ze sebe. Viděl jsem moře převalující se v polích..... Ptáci tepající v krvi........... Přebývej v sobě řekly temné ryby a já políbil ruku, která mne udeřila. Naposledy jsem políbil hvězdy, pomalý dotyk lásky k někomu jinému mezi listy plevele, zranil jsem své ruce. Vzdycháme před tím, než zpíváme. Není li tu jiný život, jsou tu jiné způsoby, jak žít. Kruhy mého “jestliže” a “když” se rozpouštějí v dešti. Dotýkám se posvátného tématu a nechávám jej žít. Ten, kdo žije v tmavém středu, má svou vlastni záři, auru plamene za svou bytostí, ale žádnou odpověď : Vidím, čemu věřím. Čekám na to, co jsem. Věci, které kradu od spánku, tvoří, co jsem. Zůstávám stranou od smrti, tím že se k ni obracím tváří. V kamenné zahradě duše se nepěstují věci sklizené na pravidelných řádcích

cratic traditions, the Pansophy of Comenius and the Europeanism of Vojtěch? If we look for the soul of a nation (called “the national identity” today), a search, which has been going on not only here but also in England, Germany or Slovakia, words do not help – they only create concepts. If you forget the fern root or beech wood glinting in your palm early on the morning of 10/09/95 in Dobřeň, near Mšeno, you may soon have to pay for it. Soul is like an exhibition in a small town museum before the arrival of modern museology (I am thinking of Netvořice, but we are still on about the dishes). If any of the locals or teachers had something interesting, they gave it to the museum. A surprising conglomerate of things, of miscellanea, was created which represented the life and breath of the country. And when the collection grew too big, it was sorted into groups: farming tools, dishes made in the local kiln, a collection of minerals, a stuffed nuthatch and also things which were impossible to categorize and these gave it a special taste. This is one of the ways of understanding the work of Miloš Šejn. Best of all I’d like to be silent, but it is not right to present the riddle of thousands of dishes without a guide (possibly wrong). I can only be angry at the time when work is exclusive and man often enters the exhibition hall like a supermarket – help you with the explanation or buy the predigested catalogue. STRAW FOR THE FIRE At the time of his death in 1963 American poet Theodore Roethke left behind 277 notebooks full of miscellany of poetry fragments, entries, aphorisms. Roethke let his mind to rove freely from comic to the beautiful, from everyday notes to transcendental poetry. We hardly know about other poet whose collected a published life work is some 4-cm thick, while unpublished journals are covering at the shelves of Library of Congress almost 4 meters. What an example! David Wagoner a spiritual apprentice and poet himself selected and rearranged Roethke´s fragments in a book „Straw for the fire“ (1974, University of Washington Press) and I choose few appealing quotations to illustrate the parallel movement between poet of words and poet of action and earth. Both -Roethke´s visions and Šejn´s bowls are important fragments, unfinished ones and thus pointing to space where the tree extends during July night and where we shall never enter in this body. I wish I could photosynthesize. I often laughed in the middle of night. God has even more trouble than we do. How certain the light has becomed! My bones whisper to my blood; my sleep deceives me. This motion is larger than air; wider than the water; fly, fly spirit. A strange shape nestles in my nerves. Whisper back to me, wit. I am ready to be alive…. Birds beating in blood… I came close when I talked to the seeds… All I learned is what I love. I feel the weight of stars. All day, all day the wind whirled me out of myself. I saw the sea rolling in the field. Dwell in myself, said the dark fishes: I kissed the hand hit me… I made a last kiss to the stars, a slow touch of love to someone else. Among the upsprung weeds I hurt my hands… The stony garden of the spirit grows Thing never harvested in ordered rows. Sometimes when the leaves in the elm gather the last of light, The eternal seems to come near me.

někdy, když listy jilmu sbírají poslední světlo věčné jakoby přicházelo ke mně večerní vítr čeří i nejmenší louže cizinec bez stínu prochází starou zahradou. A čisté světlo přišlo a ukradlo mne pryč od času. Často jsem se smál uprostřed noci. Bůh má víc starostí, než máme my. V každém muži je malá žena. Je to pravda, vzešel jsem z opice a nejméně dvakrát za den se do ní vracím - honím se za ocasem omámený intuicí..... Jestliže je pravda, že základy každé bytosti se vytvářejí v docela raném dětství, tak mám stále naději. Já musí být most, ne díra. Má paměť je mé vězení. Mé kosti šeptají mé krvi, spánek mne podvádí ten pohyb je větší než vzduch, širší než voda let’, let’ duše. Zvláštní tvar přebývá v mých nervech, ozvi se důvtipe, jsem připraven být naživu............ Od onoho dne počítej veškerý čas. zanechal jsem jej zpívajícího přes velkou propast mezi námi. Sbohem............................................................................................................. (Se stejnou nedůvěrou, s jakou sleduji dílo M. Šejna, pozoruji vlastní text. Bojím se toho, aby nebyl hezký, protože by ublížil dílu, jež je jednoduché a syrové.)

Sweet stars Ill ask a softer question: Moon Attend me to the end. I’m here alone. If there is not another life, there is at least another way to live. We sigh before we sing. The circles of my If and When dissolving in the rain… Reason keep away from my doors. I see what I believe. I stay away from the death by turning toward her face. The things I steal from sleep are what I am. I’m tired- is that maturity? I’m waiting for what I am. So much experience just flows over me: I might as well be a stone at the bottom of a stream: any stone. I belong to my solitude; I shall die for myself. We take from the nature what we cannot see. My memory, my prison. If it is true that one’s basic character is established in quite early childhood, then I still have a chance. The self must be a bridge not a pit. The visible exhaust mess: I am dissolved in a shadow. Myself and the air! The gliding birds never denying their element. It is all the same Out of me, out of me, The pure bird on its stone… A pure light came And stole me away From time. All forms darken, things cannot know us. May my silences become more accurate. The angels ask but never answer. It is well to keep in touch with chaos. The only wisdom he acquired was from poetry: a special wisdom of feeling, not a refinement of feeling. Alas, he’s degenerated into civilized man. Pardon me Apple, Hello Worm. Here ´s the Secret Of Pure Form. The feeling that one is on the edge of many things: that there are many things: that there are many worlds from which we are separated by only a film; that a flick of the wrist, a turn of the body another way will bring us to a new world: it is more than a perpetual expectation: yet sometimes the sense of richness is haunting: it is richness and yet denial, the living a half step, as it were, from what one should be. Close to the central mysteriousness of life he was, the times in childhood… in a June night, out on the sleeping porch. (I am watching my text with the same distrust as Miloš Šejn’s work. I am afraid that the text would be too nice. It might hurt work that is simple and raw.)

Strany / Pages 24-25 8 Pigmentové pole z výstavy Jitro kouzelníků? v Národní galerii v Praze / Pigment field at the exhibition Dawn of the Magicians? at the National Gallery in Prague, 1996, fotograf / photographer: AFIS

9 Vzpomínky na tvář pro SU-EN, kresba tužkou, pastelkami a černým pigmentem, poznámkový blok / Memories of the face for SU-EN, coloured pencils and black pigment, notepad, 29. 1. 2012, 14 x 9 cm 9

POŽÁR ARCHIVŮ A KABINETŮ SRDCE

FIRE IN THE ARCHIVES AND CABINETS OF THE HEART

Korály jsou jeho kosti: Zde tyto perly byly jeho oči...

Of his bones are Corrall made: Those are pearles that were his eyes... ARIELOVA PÍSEŇ ZE SHAKESPEAROVY BOUŘE

ARIELL SONG FROM THE TEMPEST BY W. SHAKESPEARE

Narozen 10. srpna (po východu slunce 4.36) v Jablonci nad Nisou, kde rodina žila mezi léty 1946 - 1952 v Jehlářské ul č.p. 5 jako prvorozený syn Aloise Šejna, knihaře tamtéž a Vlasty Šejnové, rozené Náhlovské, dámské krejčové.5

Miloš Šejn was born 10 August (after sunrise, 4.36 a.m.) in Jablonec nad Nisou, where from 1946-1952 his family lived in Jehlářská St., house no. 5, as the firstborn son of Alois Šejn, bookbinder of the town, and Vlasta Šejnová, née Náhlovská, dressmaker.5

rod Šejnů Česká větev rodu je zatím poprvé zachycena v kronikách chroustovské a žlunické školy, kdy je Václav Šejn připomínán roku 1650 jako první kantor. Tradován je ruský původ rodu, s tím je také spojeno různočtení příjmení jako šein, šejin, shein, schein, schejn.

Šejn family The Czech branch of the family was noted in the chronicles of the Chroustov and Žlunice School, where Václav Šejn is recorded in 1650 as the first cantor. The family has a traditionally Russian origin, with which is linked various spellings of the surname such as šein, šejin, shein, schein, schejn.

rod Náhlovských Je nerozlučně spojen s mlýnem Nebákov v Podtroseckém údolí a se jménem Samuela Náhlovského z konce 17. století. Další členové rodu, rovněž mlynáři působili i na dalších mlýnech v okolí, v Sýkořicích, Dubecku...

Náhlovský family the family is indivisibly linked with the mill Nebákov in the Podtrosecké Valley and with the name of Samuele Náhlovský from the end of the 17th century. Other members of the family, similarly millers, worked in other mills in the region such as Sýkořice, Dubecko...

1947

První fascinace blesky a noční krajinou při pohledu z okna do pojizerské krajiny. Deště a táhnoucí mračna. Červený gauč. 1948

1947

A first fascination with lightning and the landscape in the dark while looking at out of a window at the countryside along the Jizera river. Rain and lowering clouds. A red couch. 1948

V červenci poprvé v Kutné Hoře u prarodičů Jana a Boženy Náhlovských, v srpnu v Jičíně u prarodičů Aloise a Anastásie Šejnových. Velmi reálný zážitek vidění postavy démona u nohou v pelesti postele, později spojený s dráždivou hrůzou z art deco plastiky čínského skřeta, uloženého v přístěnku. Prožitek přímého úderu mohutného blesku za doby velké bouře nad domem. V úžasu nad září vánočního stromku se u něj poprvé projevují poruchy řeči, od třetího roku života pak soustavné. 1949

In July in Kutná Hora for the first time with his grandparents Jan and Božena Náhlovský, in August in Jičín with his grandparents Alois and Anastásie Šejn. A very real experience of seeing the figure of a demon at the foot of his bed, later connected to getting a fright from an art deco sculpture of a Chinese devil kept in a recess. Experience of a direct lightning strike during a heavy storm over the house. Amazement over a glittering Christmas tree showed itself for the first time in a speech disorder, consistently with him from his third year. 1949

5 „Požár Archivů a Kabinetů Srdce“ je výběrem ze stati „Život / Dílo / Zkušenost“, sepsané autorem pod pseudonymem Bohuslav Brosa v letech 2000 - 2003 pro nerealizovanou monografii, editovanou Václavem Cílkem. Zmíněná stať je v zásadě kalendárium, rozšířené o další texty autora, jako jsou úryvky z deníků a dalších, ať již samostatných nebo s kresbami a obrazy propojených textů. Anglický překlad je v podstatě autorský i když v různých časových etapách se na něm podíleli Gerta Pospíšilová, Sabina Pope a někteří další.

5 “Fire in the Archives and Cabinets of the Heart” is a selection from the essay “Life / Work / Experience,” written by the artist under the pen-name of Bohuslav Brosa between 2000 and 2003 for an unrealized monography edited by Václav Cílek. The essay was written primarily as a chronicle, extended by other author’s, like excerpts from diaries and other independent texts combined with drawings and paintings. The English translation is mostly by the artists, although at various stages Gerta Pospíšilová, Sabina Pope and others co-operated on it.

Poprvé v Praze u strýce a tety Teriny a Miroslava Šejnových. Konala se zde pravidelná sezení s četbou spisů Maharishiho a Paula Bruntona. Kromě jeho rodičů se jich účastnili také Hana Wichterlová, v jejímž ateliéru na Újezdě se tato skupina rovněž setkávala. Tyto podvečery jsou spojeny se zážitky vnímání z perspektivy podlahy, ležení v kobercích a naslouchání. Poprvé mu je ukázána tajemná zelená kniha a zejména její ilustrace s vývojovými fázemi člověka v průběhu jednotlivých eonů (Die Weltanschaung der Rosenkreuzer oder Mystisches Christentum). Podivná zavíjivá spiritistická kresba tužkou na stěně, socha sedícího Buddhy, mohutné rostliny v květináčích, ohromné množství knih v knihovně, fotografie Hory Matky Země a obrazy v knize Der Himalaya im Bild, Die Sammlung Parthenon, Berlin. Pravděpodobně již nyní vidí strýcovy překreslené tabule s vyobrazením Velkého Díla z prvního sešitu knihy Geheime Figuren der Rosenkreuzer aus dem 16ten und 17ten Jahrhundert. Podle původního vydání z r. 1785 vyšlo v Berlíně r. 1919. První procházky v Riegrových sadech. 1950

In Prague for the first time with his aunt and uncle Terina and Miroslav Šejn. Regular gatherings took place here with readings from the works of the Maharishi and Paul Brunton. As well as his parents, participants included Hana Wichterlová, in whose studio in Újezd this group met. These early evening meetings are linked a view from floor level, lying on the carpet and listening. He was shown the secret green book for the first time, and especially its illustrations with the development phases of man at different ages (Die Weltanschaung der Rosenkreuzer oder Mystisches Christentum). A strange enfolding spiritualist drawing in pencil on the wall, a statue of the seated Buddha, enormous plants in plant pots, a tremendous number of books in the bookcase, a photograph of the Hora Mother of the Earth and pictures in the book Der Himalaya im Bild, Die Sammlung Parthenon, Berlin. Probably he already sees the table drawn by his uncle with a portrayal of the Great Work from the first book of Geheime Figuren der Rosenkreuzer aus dem 16ten und 17ten Jahrhundert, first published in 1785, this publication Berlin 1919. His first walks in the Rieger Orchards in Prague. 1950

Intenzívně prožívané výlety do čtyřech lomů severně nad Jabloncem, mezi Mšenem a Janovem. Vyhrabané důlky, zaplňující se vodou, hadí hlava v trhlině skály. Písečná zátoka jablonecké přehrady.

Intensely experienced excursions to four quarries north of Jablonec, between Mšeno and Janov. Dug out hollows, filling with water, a snake’s head in a crack in the rock. A sandy bay by Jablonec reservoir.

Jako dítěti se mi zdávalo o mé ruce hořící na popel a o ohni, pronikajícím celé mé tělo. Někdy jsem proměnu své ruky v popel sledoval se zájmem, jako pozorovatel.

“As a child I used to dream that my hands were burning to ash and about fire, penetrating the whole of my body. Sometimes I followed the transformation of my hands into ash with interest, like an observer from outside.” 1951

Mezi únorem a březnem se rodina trvale stěhuje do Jičína. První hry na zahradě, velká jabloň a dvě hrušně. Dne 14. 8. se narodí bratr Pavel. Silné zážitky z přírodního divadlo na Čeřovce, představení Jánošík, později, r. 1954 Rusalka... Pravidelná baptistická setkání spojená se zpěvy v místnosti otcovy matky, jako nepřístupné a nepochopitelné události. První intenzívní hrůzné sny, živené také matčiným líčením snů o hořících kostlivcích s modrýma očima a jejími výkřiky ze spaní. Asi třikrát padá na ulici mezi lidmi na znak s rozepjatýma rukama. Tajná padání na zem v chodbě rodičovského domu, spojená se zážitky smrti a vzrušení. Přírodozpytná díla. 1952

1951

Between February and March the family moved to Jičín for good. His first games in the garden, a big apple tree and two pear trees. His brother Pavel born on 14 August. Powerful experiences of the open air theatre at Čeřovka hill, a performance of Jánošík, later, in 1954, Rusalka... A regular Baptist meeting linked with song in the living-room of his father’s mother, an inaccessible event impossible for him to understand. His first intensely terrifying dreams, fed by his mother’s description of dreams about burning skeletons with blue eyes and by her screaming in her sleep. About three times he falls in the street amongst people at a sign with extended arms. Secretly falling to the ground in the corridor of the family home, linked with experiences of death and agitation. Works of the natural sciences. 1952

21. 8. větší výlet s rodiči po Hruboskalsku, kovařík s červenými krovkami, nalezený v písku pak nadlouho spjat s pocity z pískovcového skalního města. Ve čtvrtek 1. září nastupuje do první třídy II. základní školy v Jičíně, bývalého Raisova učitelského ústavu. Okouzlení sbírkami vycpanin a kamenů instalovaných na chodbách.

21 August: a major excursion with his parents round Hrubá skála, a click-beetle with red wing cases found in the sand, for a long time linked with feelings about the city of sandstone rocks. On Thursday 1 September he enters the first class of the 2nd Primary School in Jičín, the former Rais Teachers’ Institute. Magical collections of stuffed animals and stones installed in the corridors.

1953

Od 7. do 19. června první větší pobyt na Krkonoších, chata Javorka nad Velkou Úpou. První klíčová cesta podél vodopádů Javořího potoku, sbírka mechů, rostlin a živých brouků v krabici jako prostředí přenosné krajiny. Z prvních sběrů: zkameněliny, nerosty, lišejníky, krystaly (Kaňk u Kutné Hory, Tužín u Jičína, Studniční hora v Krkonoších, Haldy u Kutné Hory) Mezi dny 27. června - 11. července vznikají první deníkové záznamy a od této doby jsou vedeny, ovšem s velkými či drobnějšími pauzami až dodnes. Textový záznam často nahrazují materiálie či jiné dokumenty. 1954

1953

From 7 to 19 June his first long stay in the Krkonoše mountains (The Giant Mountains in english), in the chalet Javorka above Velká Úpa river. His first pivotal walk along the waterfalls of the Javoří Brook, collecting mosses, plants and live beetles in boxes as the environment of a portable landscape. From his first collections: fossils, minerals, lichens, crystals (Kaňk near Kutná Hora, Tužín near Jičín, Studniční Mountain in the Krkonoše, Haldy near Kutná Hora) Between 27 June – 11 July he began to make his first diary entries, which he continued, with longer or shorter breaks, up to today. Textual records are often substituted by material or other documents.

27 června Byl jsem u Hádku dívat se na ryby.

27 June I was at Hádek to look at the fishes.

28 června Byl jsem na heřmán ku

28 June I went for camomi le.

30 června Díval jsem se na zatmění slunce.

30 June I watched the eclipse of the sun

31 června Dnes byla velká bouře.

31 June There was a big storm today

4 července Šli jsme na Brada. Bylo krásně.

4 July We went to the Brada hill. It was lovely.

7 července Udělal jsem si na alpínce skály

7 July I made rocks for the alpine plants

8 července Dnes celý den pršelo

8 July Today it rained all day.

9 července Dnes jsem dělal na písku skály. ...

9 July Today I was making rocks from the sand … Deník, 1954

1954

Diary, 1954

8. - 28. srpna větší pobyt v Kutné Hoře u prarodičů, krátké výlety k potoku Vrchlici, drobné rybky a raci. Celý říjen a listopad na ozdravném pobytu v Jetřichovicích v Labských pískovcích, velké pocity osamění a strachu (traumatizující zážitek z filmu Voskovce a Wericha Hej rup, který vnímá jako horor), ale také pozitivnější dojmy z procházek rozlehlou skalní zasněženou krajinou.

He spent 8-28 August with his grandparents in Kutná Hora, where he made short excursions to the brook Vrchlice where there were little fish and crayfish. The whole of October and November he spent recuperating in Jetřichovice in the sandstone cliffs of the Labe, where he experienced feelings of great loneliness and fear (he was traumatised by the Voskovec and Werich film Hej rup, which was to him a horror film) mixed with positive impressions of walks through the vast rocky landscape covered with snow.

už je tady sníh je to tu krásné

there’s snow here already, it’s beautiful. Z DOPISU RODIČŮM 10. 11. 1954

FROM A LETTER TO HIS PARENTS, 10.11. 1954

Kresby hořců a bledulí. Otec zakládá velké akvárium.

Drawings of gentians and snowflakes. His father set up a big aquarium.

Šídlo hnědé Šídlo červené Šídlo modré Šídlo zelené

Brown dragonfly Red dragonfly Blue dragonfly Green dragonfly FRAGMENT KNIHY, 1954

FRAGMENT OF A BOOK, 1954

Těžké revmatické horečky bez možnosti chůze, odpočívání na lehátku. Četba a pozorování zahrady. Jakmile si lehá, lůžko se okamžitě propadá a tělo letí nekonečnem dolů ve velmi reálně prožívaných snech o nekončícím a neúprosném zavíjení těla do bahnitého černém prostoru bez hranic.

Serious rheumatic fever, unable to walk, resting on a daybed. Reading and looking out on the garden.As soon as he lay down, the daybed immediately collapsed and his body flew into a bottomless pit in very vividly experienced dreams about the unending and inexorable winding of the body into a slimy black space without boundaries.

V osmi letech jsem usínal v děsivých pádech do nekonečné hlubiny. Jakmile se pod tělem rozpouštěla postel, levitující tělo neodvolatelně sevřela rotace a navěky, velmi pomalu kroužilo nitrem bahna bez hranic. Krunýř pohybů tekutého kovu se rozpouštěl až škvírou mezi peřinami.

At eight years old I dreamed about terrifying falls into bottomless depths. As soon as the bed dissolved under my body, the levitating body was irrevocably grasped by rotation and for eternity, very slowly revolved inside a quagmire without boundaries. An armour of movements of liquid metal dissolved to a cranny between the quilts.

s matkou pobyt v Javorce nad Velkou Úpou v Krkonoších stavba vlastního světa pod vodou zadrženého potoka, sestavená z rostlin, květů, hub a lišejníků

He and his mother stayed in the Javorka chalet above Velká Úpa in the Krkonoše. The building of his own world under the water of a dammed brook, out of plants, flowers, fungi and lichens. Sometime during this year or the year earlier he saw for the first time Jaroslav Rovenský’s film: Řeka (River, 1933) about love for the forest, water and man.

Někdy v tomto roce či o rok dříve poprvé vidí film Jaroslava Rovenského: Řeka (1933) o lásce k lesu, vodě a člověku. Vemte si příklad z přírody. Neodcizujte se jí. Protože v přírodě všechno žije tím nejspravedlivějším zákonem a taky vy musíte v životě žít tak, jak se žije v přírodě. Svorně vedle sebe, slabí vedle silných. Pomáhejte si s důvěrou, nekřivděte, nezáviďte, všichni máte dost místa na světě. A mějte se rádi, láska je tím nejkrásnějším zákonem v přírodě. Jaroslav Rovenský

Take nature as your example. Don’t become alienated from it. Because in nature everything lives by a just law, and you must live your life in the same way as in nature. Harmoniously side by side, the weak alongside the strong. Help each other with trust, do not wrong anyone, do not envy, there is room for all of you in the world. And love one another, love is the most beautiful law of nature. Jaroslav Rovenský

Dostává knihu Ptáci od J. Jirsíka s kresbami Karla Svolinského. Poprvé se zde seznamuje s „vědeckým” principem slovního přepisu ptačího hlasu.

He is given the book Ptáci (Birds) by J. Jirsík with drawings by Karel Svolinský. He learns for the first time about the “scientific” principle of transcribing birdsong.

1955

Od 28. května do 9. června potřetí v Krkonoších na Javorce nad Velkou Úpou. Smrk přesazený do zahrady rodičů. Opět krabice živých brouků. V září několikadenní návštěva sochařky Hany Wichterlové v rodičovském domě v Jičíně, která přiváží mimo jiné vlastní rozkresbu sestavy jógických cvičení. Společný výlet k Bílému Mlýnu a na Zebín. Z tohoto dne exemplář hořečku brvitého (Gentianella ciliata L.) v herbáři. Po výlovu rybníka Knížete v Jičíně sbírá raky a doma je pozoruje. Pravděpodobně od tohoto roku první kresby vlastního atlasu ptáků. Někdy v tomto roce získává větší kolekci středomořských ulit. Na stroji začíná pomalu přepisovat Brehmův život zvířat, specielně oddíl pěvců: Strojopisný přepis z Brehmova života zvířat. Od tohoto roku rodina odebírá pravidelně časopis Živa, její články a ilustrace jsou mu důležitým zdrojem informací

He stays for the third time in the Krkonoše in the Javorka chalet above Velká Úpa from 28 May to 9 June. A pine tree is planted in his parents’ garden. Another box of live beetles. In September the sculptor Hana Wichterlová visited the family home in Jičín for a few days, bringing with her her own set of drawings of yoga exercises. An outing together to Bílý Mlýn and the hill Zebín. A specimen picked that day of Fringed Gentian (Gentianella ciliata L.) included in the herbarium. Fishing in the Kníže pond in Jičín for crayfish, which he examines at home. Probably from this year he begins drawing his own atlas of birds. Sometime during the year he obtains a large collection of Mediterranean shells. He slowly begins to transcribe Brehm’s Life of the Animals on a typewriter, especially the part on songbirds: Typescript transcript from Brehm’s Life of the Animals.

1956

From this year the family begins to subscribe regularly to the journal Živa (Siwa) and its articles and illustrations are an important source of information for him 1956

Absolutní roztěkanost končí psychickými testy v Hradci Králové. Chodí zásadně se šálou omotanou kolem krku. V červenci první pobyt na Úpské samotě v Krkonoších. V okolí Javoru nad Úpou ho fascinovaly bílé křemeny, vystupující z jemných travin, s nimiž bylo možné v noci vykřesávat temně rudé jiskry, doprovázené zvláštní vůní kamenného ohně. Po cestách světélkovaly všude lupínky slíd, vůbec veškerá hlína Krkonoš byla plná toho zvláštního třpytu.

A serious attention deficit results in psychological tests in Hradec Králové. He wears a scarf wound round his neck on principle. In July a first visit to the Úpa Wilderness in the Krkonoše. He was fascinated by the white flints in the surroundings of Javor nad Úpou, sticking out through the fine grass. At night it was possible to strike dark red sparks from them, accompanied by the smell of fire made from stone. Along the paths chips of mica shone luminescently everywhere, all the earth of the Krkonoš being full of this special sparkle.

Křesání křemene o křemen v noci, pod peřinou mělo v sobě cosi z prvních vidění blesků v krajině za oknem a z pachu démona jenž seděl v nohách mé postýlky v mých dvou letech.

Striking fire from two flints at night, under the quilt had in itself something of the first sight of lightning in the countryside through the window and of the smell of the demon which sat at the foot of my little bed when I was two.

V Praze na logopedických cvičeních v Kaprově ulici od 23. do 30. září. Zde 23. září poprvé vidí film J. J. Cousteua Svět ticha, jenž pro něj znamenal ohromný zážitek. Celý film si pak překresluje na mnohametrový pás úzkého pruhu papíru, posléze „promítaném” na principu převíjení z cívky na cívku malým okénkem v papírové krabici. V září poprvé v ateliéru Hany Wichterlové jako tichý účastník mystického sezení s předčítáním překladu z Vivekanándy (Bohumír Šejn). Pamatuje si zejména rozpracovanou sochu Mahuleny, postavu propojenou se stromem, večerní atmosféru zahrady a zrcadlící se prostředí v tabulích skla.

From 23-30 September in Prague (Kapr Street) for speech therapy. It was here on 23 September that he saw Jacques Cousteau’s film The World of Silence for the first time. It was an overwhelming experience. He then drew the whole film on a narrow strip of paper several metres long, later “projecting” it on the principle of winding it from reel to reel through a little window in a paper box. In September he visited Hana Wichterlová’s studio for the first time as a silent participant in a mystic meeting with a reading of Bohumír Šejn’s translation from svámí Vivékánanda – own name Narendranáth Datta (1860 – 1902). He remembers especially an unfinished statue of Mahulena, part-human, part-tree, the evening atmosphere of the garden and its surroundings mirrored in glass tablets.

1957

1. - 26. října logopedické léčení v Kaprově ulici v Praze. Soustředění na řeč, divadelní představení jako součást léčení.

1–26 October, speech therapy, Kapr Street, Prague. Concentration on language with theatre performances as part of the treatment.

...Chodíme na cvičení. Dlouhé samohlásky, a teď souhlásky...

...We’re going to speech training. Long vowels, then consonants…

Z DOPISU V.ŠEJNOVÉ OTCI, 1957

první kresby ptáků Dostává první fotoaparát Zeiss Ikon 4x3, GOERZ FRONTAR D.R.P. Arnold Leder Prague a vznikají první fotografie z cesty k Jinolickým rybníkům.

LETTER FROM VLASTA ŠEJNOVÁ TO HER FATHER, 1957

first drawings of birds He receives his first camera, a Zeiss Ikon 4 x 3, GOERZ FRONTAR D.R.P. Arnold Leder Prague, and makes his first photographs from a trip to the Jinolice Lakes. 1957

Jeden měsíc stráví opětným léčením v Logopedickém ústavu v Praze. První velká návštěva Národního muzea. V době volna a samoty série kreseb korábů. fotografie procházení rákosinami V přírodopisném kabinetu základní školy objevuje mimo jiné objemnou černou krabici, plnou barvotiskových tabulí, zobrazující ptactvo Evropy. Jde o obrazové přílohy k Velkému atlasu ptáků Karla Kněžourka, 1910. Tato tajemná bedna mu učaruje a chce takovou sám vytvořit. Od té doby pak systematicky studuje kompozice a detaily jednotlivých listů a pokouší se o jejich kopie ve formátu 1 : 1, barvotisk nahrazují pastelky.

1958

1957

He spends a month on renewed treatment at the Speech Therapy Institute in Prague. His first major visit to the National Museum. In free time on his own he makes a series of drawings of argosies. photograph of walking through reed beds In the natural sciences cabinet of his primary school he discovers a capacious black box full of colour charts portraying the bird population of Europe. It is a colour supplement to the Great Atlas of Birds by Karel Kněžourek, 1910. He is enchanted by this secret box and wants to create something similar himself. From that time on he systematically studies the composition and details of individual sheets and tries to copy them on a scale of 1:1, coloured print being replaced by pastels.

1958

10 Pěnice provencalská Sylvia undata Bodd., kresba tužkou, papír / Dartford Warbler Sylvia undata Bodd., pencil drawing on paper, 10,3 x 14,5 cm, 1958

Pěnice provencalská Sylvia undata Bodd.

Dartford Warbler Sylvia undata Bodd.

oranž bílá Běl +zel oranž hněd červ žlut načer oran červen oranž. šedo hnědo červeno +fial +fial žlu +mod

oran white Whi +gree oran bro r yello reddi ora re oran. gre brow redd +viole +viole yell +blu

Volavka obecná Ardea cinerea L.

Common Heron Ardea cinerea L.

žlut čer šedo hnědý bílý mezi tím šedý hnědý modro černý okraje světlejší bílý šedý bílý žlutá šedý černý černý bílý odstíny + modrý tmav

yell bla greis brown white among it grey brown blue black borders are lighter white grey white yel grey black black white shades+blue darker

KRESEBNÉ A TEXTOVÉ POZNÁMKY KE KNIZE „VELKÝ PŘÍRODOPIS PTÁKŮ SE ZVLÁŠTNÍM

DRAWN AND TEXT NOTES FOR THE BOOK THE BIG NATURAL HISTORY OF BIRDS WITH

ZŘETELEM KE PTACTVU ZEMÍ ČESKÝCH A RAKOUSKÝCH“ NAPSAL KAREL KNĚŽOUREK,

SPECIAL ATTENTION TO BIRDLIFE ON THE TERRITORY OF BOHEMIA AND AUSTRIA BY KAREL

ŘÍDÍCÍ UČITEL VE ŽLEBECH U ČÁSLAVĚ. S ČETNÝMI OBRAZY ČERNÝMI I BARVOTISKOVÝMI.

KNĚŽOUREK, HEADMASTER IN ŽLEBY NEAR ČÁSLAV. WITH NUMEROUS BLACK AND WHITE

NAKLADATEL I. L.KOBER KNIHKUPECTVÍ V PRAZE. 1910.

AND COLOUR ILLUSTRATIONS. PUBLISHED BY I.L. KOBER BOOKSHOP IN PRAGUE. 1910.

OBOUSTRANNĚ POKRESLENÉ A POPSANÉ LISTY LINKOVANÉHO PAPÍRU, 10,3 x 14,5,

RULED PAPER WRITTEN AND DRAWN ON ON BOTH SIDES, 10.3 X 14.5, PASTELS, PENCIL,

PASTELKY, TUŽKA, 1958

1958

11 Zelená krajina, nalezený objekt, jablonecká sklovina / Green Landscape, found object, Jablonec glass, 11 x 13 x 13 cm, (1955) 12—14 Smrky, triptych, bromostříbrná emulze na papíře, kontakty / Spruces, silver bromide emulsion on paper, contact print, 6,0 x 6,3 cm, 1961 15 Relikty sbírek a chemických pokusů z let 1959 – 1963 (výběr), vpravo nahoře: tesaříci Callidum violaceum L., Aromia moschata L., vrbová tůň, Jičín 1963 střed: šidélka (Agrionidae) z rybníku u Hlásné Lhoty; úkryty larev chrostíků z Javořího potoku; chrostíci (Trichoptera), potápníci (Dytisciadae), blanokřídlí (Hymenoptera), mrchožroutovití (Silphidae); kovolesklá sraženina železa; modravé příznaky mědi; vyloužený roztok stonožky (Chilopoda); blanokřídlí (Hymenoptera); živorodé bahno; strunovec rodu Gordius z vodopádů Úpy v Obřím dole v Krkonoších, 1962; velmi drobní blanokřídlí (Hymenoptera); bělavá usazenina ve formolu; larvy mušle (Lamellibranchiata), kokony pavouků (Araneidea), mnohonožka (Diplopoda) dole: vejce špačka (Sturnus vulgaris) 2x, vrabce domácího (Passer domesticus), slípky zelenonohé (Gallinula chloropus), racka chechtavého (Larus ridibundus), roháče černokrkého (Podiceps nigricallis) a kukla můry (Pergesa elpenor) / Relics of collections and chemical experiments from the years 1959 - 1963 (selection), Top right: Longhorn beetles Callidum violaceum L., Aromia moschata L., willow pool, Jičín 1963 Center: Dragonfly (Agrionidae) from the pond at Hlásná Lhota; caddis larvae shelters from Maple Brook; Caddisflies (Trichoptera), Diving beetles (Dytisciadae), Hymenoptera (Hymenoptera), Silphidae (Silphidae); precipitate of metallic iron; symptoms of bluish copper; digested solution of a millipedes (Chilopoda); Hymenoptera(Hymenoptera); viviparous mud; Gordian worm from the Úpa river waterfalls in the Giant mine / Krkonoše Mountains, 1962; very small hymenoptera (Hymenoptera); whitish sediment in formalin; mussel larvae (Lamellibranchiata), cocoons of spiders (Araneidea), galleyworm (Diplopoda) Bottom: starling eggs (Sturnus vulgaris) 2x, house Sparrow (Passer domesticus), Common Moorhen (Gallinula chloropus), Black-headed Gull (Larus ridibundus), Black-necked Grebe (Podiceps nigricallis) and one moth pupa (Pergesa elpenor) May and June / květen a červen 1963

16 Koroze mědi, plech / Copper corrosion, průměr / diameter, 38,8 cm, (1961) 17 Oxidace alpaky, plech / Oxidation of nickel silver, průměr / diameter, 18,1 cm, 1961 18 Oko mouchy, mikrofotografie, bromostříbrná emulze na papíře, kontakt / Eye flies, micrograph, silver bromide emulsion on paper, contact print, 6,2 x 6,0 cm, 1960

19 Exploze třaskavého stříbra / Vizualizovaná rekonstrukce zážitku výbuchu, černě lakované dřevo / Explosion of Silver Fulminate / Visualized explosion reconstruction experience, black lacquered wood, (1961), reconstruction 2001, 300 x 66 cm

27. 1. 1959 Tělo, 29 kg, výška 141 cm

27 January 1959 Weight, 29 kg, height 141 cm ZÁZNAM V DENÍKU 27. 1. 1959

ENTRY IN DIARY 27. 1. 1959

Dostává Klíč k úplné květeně ČSR, Josef Dostál, Praha 1958. Kresba dymnivky žluté.

He is given the Key to the Complete Flora of the Czechoslovak Republic, Josef Dostál, Prague 1958. Drawing of yellow corydalis.

První motýli ve sbírce Ohniváček černokřídlý Žluťásek

First butterflies in his collection Lycaena phlaeas Colias ŠIBEŇÁK VIII 1959

rozšíření důležitých // za // /se/ v / ve vody s / mořská zvířata k // z vody // zahaliti od / kůže // kenš // zralé články // zralé články // zralé články // průřez // Svalovci v/e/ lidském škulovce sirokého // -,- rameno označiti, kterak / jako // počítati, státi // ve tmě / v temnotě, se vytčení svítící místa // v tmě // se // sještě // se/s se/z -, se/s samotářský osten // dva exempláře v noze /kosti/ /jepice/ larvy jepice // jednotlivý // s vorem, spodní strana / nahoře / plovoucí, ze strana a shora pohled // řada zoubků // v různý vývoj stupeň // bez mimo různé / zemřely // plášť mezi žábry a purpurová žláza podélný řez II a // kousek z okraje pláště hřebenatky s/se hmatadly a očima // s/se průřez /průřez/ a pobíti žeberní dutina. Levý/levice skořápka/lastura polovice z // kommen// ústřice, otevřená pro/skrz/na ocenění// FRAGMENTY PŘEKLADŮ POZNÁMKY TUŽKOU V SEŠITĚ POVINNÁ ČETBA 1957-59, KRESBY PASTELKAMI, PERO, INKOUST, LINKOVANÝ SEŠIT V ČERNÉM KARTONU, 21 X 14,8

ŠIBEŇÁK HILL VIII 1959

the expanding of important // behind // /with/ in / in the water with / sea creatures to // from water // to cover from / skin // kenš // mature links // mature links // mature links // cross section // Trichinae in/at/ human taenia wide // -,- shoulder to indicate, how / as // to calculate, to stand // in the dark / in the darkness, mark out of a luminous place // in the dark // with // and another // with/to to/from -, with/to a solitary thorn // two examples in the leg /of a bone/ /May fly/ larvae of a May fly // single // with a raft, the lower side / upper / floating, from the side and from above the view // a number of little teeth // in a different development of degrees // off except various /deceased // covering between the gills and purple glands a lengthwise slash II and // a piece from the side of the covering of the scallop with /with callipers and eyes // with/with cross section /cross section/ and to cover the rib cavity. The left/left side shell/conch half from // kommen// oyster, open for/through/the value// THESE TEXT IS THE EXAMPLE FROM THE BOOK FRAGMENTS OF MY TRANSLATIONS, 1959-1960 DIE NIEDEREN TIERE VON PROFESSOR DR. OSKAR SCHMIDT / NEUBEARBEITET VON PROFESSOR DR. W.MARSHALL, LEIPZIG UND WIEN. BIBLIOGRAPHISCHES INSTITUT. 1893. (THE TEXT IS NOT ABLE TO TRANSLATE REALLY CORRECT, THIS IS ONLY THE ATTEMPT BY THE TRANSLATOR.)

14. července s otcem na kořenech kozlíku lékařského

14 July: with his father to gather roots of the herb valerian. 1960

1960

Seznámení se s předmětem chemie a pokusy v základní škole jej vedou k fascinaci všemi prudkými chemickými reakcemi. Provádí experimenty s kyslíkem, realizuje sirné a smolné kopce hořících sopek, chrlících lávu. Buduje vlastní chemickou laboratoř, čítající postupně několik set položek, konstruuje vlastní přesné váhy a postupně přechází k pyrotechnice. Základním konkrétním impulsem mu je kniha Josefa Brože: Receptář chemicko technický, kde v oddíle Ohňostrojství, nachází konkrétní praktické návody pro svou fascinaci. Přepisuje si: Oheň hořící pod vodou: 1.Rp. Cerae 250,0 Sulfuris pulvis Calcii oxydati usti pulvis aa 35,0 Olei Arachidae 15,0

Getting to know Chemistry as a subject at primary school and carrying out experiments led him to a fascination with every kind of intense chemical reaction. He carried out experiments with oxygen, and made sulphurous and resinous mounds of burning volcanoes, spitting lava. He built his own chemical laboratory, gradually numbering several hundred items, constructed his own very exact scales, and gradually moved on to pyrotechnics. Josef Brož’s book, Receptář chemicko technický (Recipe Book of Chemical Techniques), where he found in the section on Fireworks a practical guide for his fascination, was a fundamental and specific impulse for him. He transcribed: “Fire burning underwater: 1.Rp. Cerae 250.0 Sulfuris pulvis Calcii oxydati usti pulvis aa 35.0 Olei Arachidae 15.0

Bleskový prach: 2.Rp. Aluminii metal. pulvis 20,0 Stibii sulfurati nigr. pulvis 15,0 Kalii chlorici pulvis 65,0 1960

Flash powder: 2.Rp. Aluminii metal. pulvis 20.0 Stibii sulfurati nigr. pulvis 15.0 Kalii chlorici pulvis 65.0” 1960

29. července - 12. srpna na Úpské samotě v Krkonoších, zbytek srpna v Kutné Hoře 55 km dlouhá cesta s otcem, fotografie 9. - 10. září s matkou v Praze a na Karlštejně, fotografie Berounky a zkameněliny z okolí 17. září fotografie z okolí Tuřského mlýna, zkameněliny rostlin 24. září s otcem v Průhonickém a Žehušickém parku, fotografie labutí Thamasimus fermicarus KRKONOŠE BOUDA VIII 1961

Zabývá se výrobou třaskavin, bleskových směsí, barevných ohňů a dýmů, konstruuje raketové pyrotechnické efekty a ohně pod vodou. „Ve vodném roztoku amoniaku je kysličník stříbrný dobře rozpustný za vzniku komplexu. Při delším stání, jak poprvé pozoroval BEETHOLLET, se z takových roztoků vylučují tmavé, i za vlhka neobyčejné výbušné sraženiny, třaskavé stříbro, Ag2N [nesmí být zaměňováno s rovněž výbušnými sloučeninami: stříbrnou solí kyseliny třaskavé (fulminátem stříbrným) AgONC, a azidem stříbrným AgN3]. Sklon třaskavého stříbra k výbušnému rozkladu je, jak udává RASCHIG, tak velký, že preparát, který měl být promýván dekantací na misce, explodoval za roztříštění misky, jakmile přímo na něj, dopadlo několik kapek vody z promývačky. Jestliže se na povrchu amoniakálního roztoku kysličníku stříbrného vyloučil souvislý povlak z třaskavého stříbra, není možné kapalinu odlít, aniž by nastala explose.” Heinrich Remy: Anorganická chemie II. díl, Praha 1962, s. 403

DŮLEŽITÉ FILMY: FRANTIŠEK VLÁČIL: ĎÁBLOVA PAST, 1961

29 July – 12 August in the Úpa Wilderness in the Krkonoše, the rest of August in Kutná Hora. 55 km walk with his father, photograph 9-10 September with his mother in Prague and at Karlštejn, photograph of the Berounka river and of fossils from the region 17 September, photograph from the surroundings of the Tuřsek Mill, fossilised plants 24 September with his father in the Průhonice and Žehušice park, photograph of swans “Thamasimus fermicarus

KRKONOŠE CHALET VIII 1961

Silver nitride explosion / visualised reconstruction of the experience of an explosion, 2001, digital print, 300 x 66 cm. He worked with the production of explosives, flash powders, coloured fire and smoke, constructed rocket pyrotechnic effects, and underwater fire. “At the outset of the complex, silver oxide is dissolved in a water solution of ammonia. If allowed to stand for longer, as BEETHOLLET noted for the first time, a dark, even when damp unusually explosive sediment, silver nitride, Ag2N [not to be confused with the similarly explosive compounds silver fulminate, AgONC, and silver azide, AgN3] is precipitated from such solutions. The tendency of silver nitride to explosive decomposition is, as RASCHIG informs us, so great that the preparation, which was to be rinsed by decanting into a dish, exploded, fragmenting the dish, as though directly into it, fell a few drops of water from the rinser. If a continuous coating of silver nitride is forbidden on the surface of the ammonia solution of silver oxide, it is not possible to pour off the liquid without an explosion occurring.” Heinrich Remy: Inorganic Chemistry, Part II, Prague 1962, p. 403 IMPORTANT MOVIES: FRANTIŠEK VLÁČIL: ĎÁBLOVA PAST (THE DEVIL’S TRAP) 1961

maximální rozsah vlastní chemické laboratoře ve sklepě 25. ledna přijímací zkoušky na Střední uměleckoprůmyslovou školu v Turnově, nástup do I. ročníku 6. - 9. června - tři dny kolem České Lípy (Máchovo jezero, Nový Bor, Varhany u Kamenického Šenova, Sloup, Rumburk, Klíč) 1. - 21. července na Úpské samotě v Krkonoších, kresby detailů skal na Javoru

maximum extent of his own chemical laboratory in the cellar 25 January: entrance exams to the Middle School of Applied Arts in Turnov, entry into year 1 6-9 June: three days around Česká Lípa (Mácha’s Lake, Nový Bor, the Organ Rocks near Kamenický Šenov, Sloup, Rumburk, Klíč) 1-21 July in the Úpa Wilderness in the Krkonoše, drawings of details of the cliffs in Javor

Psáno později: Dotkl jsem se trávy a byl jsem vším; cítil jsem všechno, slyšel jsem všechno, viděl jsem všechno a byl jsem cítěn vším...

Written later: I touched the grass and was everything; felt everything, heard everything, saw everything and was felt by everything... 1962

Steininae Lathridiidae, Šibeník 24. 1. 1963 Coccinella quinquepunctata L., 25. 1. 1963 Acilius subeatus (L.), zatopený lom u Bradlecké Lhoty, 13. 10. 1963 Střevlík, VIII 63, Javor, Krkonoše

1963

1962

Steininae Lathridiidae, Šibeník Hill, 24 January1963 Coccinella quinquepunctata L., 25 January 1963 Acilius subeatus (L.), flooded quarry near Bradlecká Lhota, 13 October 1963 Ground beetle, VIII 63, Javor, Krkonoše

1963

Pravděpodobně již v průběhu roku 1963 začíná být pohlcován zájmem o hru na elektrofonickou kytaru. Fascinuje ho pro něj zcela nový typ zvuku, který je navíc možné použít k vlastnímu sebevyjádření a také zcela nové typy chování, jak ukazovaly mnohé příklady z okolí, hlavně v prostředí turnovské uměleckoprůmyslové školy. Jako spolužák Ivana Ančerla (člen turnovské rockové Kytarové skupiny, od roku 1965 The Rolling Down) a mladšího Miroslava Hníka (člen skupiny Kompas, 1964), se okamžitě dostává ke zdrojovým materiálům, jako jsou gramodesky a notové materiály. Přepisuje anglické edice not zejména od skupin The Shadows a The Rolling Stones, přehrává magnetofonové pásky, studuje nahrávky a styl hry Hanka Marvina, poslouchá rádio Luxembourg, přestává si stříhat vlasy. Kolísavý zvuk elekrických strun a chóry Beach Boys mu vyvolávají mrazení v zádech, později při poslechu The Diamonds of the Sky se lehce dostává do extáze. Jeho nejoblíbenější skladbou, jejíž interpretaci neustále propracovává je Midnight od Bruce Welcha, pokouší se ale sporadicky i o vlastní skladby, zejména instrumentální. Staví si vlastní kytaru s vibračním zařízením, realizuje duplikát zesilovače typu Dynacord. Později, v letech 1965 a 1966 staví čtyřpásmový korekční předzesilovač a efektové zařízení, včetně pružinového dozvuku. 6. října 1966 kupuje kytaru Tornádo, výrobního čísla 04-026. V prostředí Jičína jej brzy provází legenda o členu skryté kapely a až na několik výjimek nikdy skutečně s nikým trvale nehraje.

Probably as early as 1963 he began to be absorbed in playing the electric guitar. He was fascinated by a completely new type of sound which could furthermore be used to express himself, and also by new patterns of behaviour of which he saw many examples, mainly at the Turnov School of Applied Arts. As a fellow student of Ivan Ančerl (a member of the Turnov rock Guitar Group, from 1965 The Rolling Down) and the younger Miroslav Hník (member of the group Kompas, 1964), he had direct access to materials such as gramophone records and scores. He transcribed English edition of music, especially by the Shadows and the Rolling Stones, and recorded them, studied recordings and the style of playing of Hank Marvin, listened to Radio Luxembourg, and let his hair grow long. The erratic sound of the electric strings and choruses of the Beach Boys sent shivers down his back; later when listening to Lucy in the Sky with Diamonds he went into a light ecstasy. His favourite composition, whose interpretation he continually elaborated, was Midnight by Bruce Welch. He tried sporadically to compose his own works, especially instrumental music. He built his own guitar furnished with vibration, and made a duplicate amplifier of the Dynacord type. Later, in 1965 and 1966 he built a four-track correction pre-amplifier and effect equipment, including spring reverberations. On 6 October 1966 he bought a Tornado guitar, production number 04-026. A legend soon went round the Jičín area that he was a member of an underground band, although with a few exceptions he never played with anyone permanently.

soubor kreseb stromů

collection of drawings of trees

Se školou Jana Choury navštěvuje výstavu Jana Preislera v Jízdárně Pražského hradu, hluboký dojem v něm zanechává již cesta vlakem z Turnova na Smíchovské nádraží a pak obraz Léda s labutí. Určitě též cyklus Jaro.

In March he visits an exhibition of the collected works of Jan Preisler in Prague.

1964

1964 - 1965: skupina The Dreamland (s Ladislavem Plíškem, Miroslavem Filsakem, Jiřím Záveským a Irenou Zikmundovou), ke konci roku pokusy o propojení s poesií, zejména Aškenazyho (Dagmar Sedláčková, Věra Machová). Sdružení se rychle proměňuje, po Janu Kalábovi je pro něj důležité zejména seznámení s Janem K. Čelišem, houslistou a klavíristou, později bohemistou a účastníkem mnoha jeho pozdějších výtvarných akcí a aktivit, jež také jako první i interpretuje. Krátce působí ve skupině Orion v Mnichově Hradišti, kde pravidelně hraje na čajích 1965, 1966. Vystupuje též v Příšovicích, Starých Hradech a v turnovském klubu U modré hvězdy, krátce po jeho založení na počátku roku 1966. Jako host spolu s J. K. Čelišem pak vystupuje v představení (1967) na Syrovandě v Sobotce, spojeném s vizuální performancí („psychedelické” kresby lavírované pivem) a pak až po vojně (1967 - 1969), v září 1969 vystupuje krátce na jičínské Beatshow spolu s Your Body’s Emotions. Tím jeho aktivní participace na rockové scéně končí. 1964

1964-1965: the group The Dreamland (with Ladislav Plíšek, Miroslav Filsak, Jiří Záveský and Irena Zikmundová); attempts to link up with poetry, especially by Aškenazy (Dagmar Sedláčková, Věra Machová) towards the end of the year. The association quickly changed, following Jan Kaláb, getting to know Jan K. Čeliš was especially important for him; this violinist and pianist later became a specialist in Czech studies and participant in many of the later visual actions and activities, which he was also the first to interpret. Briefly belonged to the group Orion in Mnichovo Hradiště, where he regularly played at teas 1965, 1966. He also appeared in Příšovice, Staré Hrady and in the Turnov club U modré hvězdy (At the Blue Star), shortly after its foundation at the beginning of 1966. He appeared as a guest with Jan Čeliš in a performance (1967) at Syrovanda in Sobotka, linked with a visual performance (“psychedelic” drawings washed with beer). He then did his military service (19671969), in September 1969 appearing briefly at the Jičín Beatshow with Your Body’s Emotions. This ended his active participation with the rock scene. 1964

3. - 17. července na Úpské samotě v Krkonoších od 10. srpna v Kutné Hoře přihláška na UMPRUM v Praze

3-17 July in the Úpa Wilderness in the Krkonoše from 10 August in Kutná Hora application to the School of Applied Arts (UMPRUM) in Prague 1965

1965

16. června maturita na UMPRUM v Turnově 6. - 7. srpna cesta k Novozámeckému rybníku na Českolipsku

16 June matriculated from the School of Applied Arts in Turnov 6-7 August journey to the Nové Zámky Pond in the Česká Lipa area

hnízdo moudivláčka světluška spící panna deštivý bivak

nest of a Penduline Tit Firefly sleeping virgin rainy bivouac

V časném létě roku 1966 jsem přespal pod skalním převisem u Jestřebí. Předtím jsem procházel rákosiny, lezl po olšoví a svěsil hnízdo moudivláčka. V noci po dešti jsem uviděl světlušku na jiném těle. Pod horizontem Spící bledě zářil odhalený písek.

In the early summer of 1966, I spent the night under a rock shelter near Jestřebí. Before that I went through a reed, alder, and took of down the nest penduline tit. At night after the rain I saw Firefly on another body. Revealed pale sand gleamed below the horizon of the Sleeping Virgin.

1966

28. srpen noc na Zebíně

1966

28 August night on Zebín Deník 2. 8. - 4. 9. 1967

Diary 2 August – 4 September 1967

15. 4. získává fotoaparát Exacta II b, Pancolar 2

15 April acquired camera, Exacta II b, lens system Pancolar 2

Třídenní cesta od Bezdězu přes Milešovku na Říp

Three day journey from Bezděz through the Milešov region to Říp

Studie přírodních společenství

Study of natural society,

22. - 29. července na Úpské samotě v Krkonoších, první barevné fotografie z cest 1. srpna nastupuje vojenskou službu na letišti v Mladé u Nymburka

22-29 July in the Úpa Wilderness in the Krkonoše, first colour photos from his travels 1 August begins his national service at the airfield in Mladá near Nymburk

František Vláčil: Markéta Lazarová, 1965 - 1967 František Vláčil: Údolí včel, 1967 1967

František Vláčil: Markéta Lazarová, 1965 - 1967 František Vláčil: Údolí včel (Valley of the Bees), 1967 1967

20—21 Zvonečník klasnatý (Phyteuma spicatum L.), ze strukturálních, světlostních a barevných studií / morfologie přírodních individualit, tužka na nažloutlém papíře preparovaném bělobou, texty: zelená / bílá // nahoru / zelená / bílá / do stran / růstový čas / zelená-bílá, nahoru-dolů / Rampion (Phyteuma spicatum L.), from structural, light and color studies / morphology of natural individuals, pencil on yellowed and white whashed paper, texts: green / white / / up / green / white / sideways / growth time / green-white, top-down, 29,2 x 21 cm, Příchovice, červen / July 1975

22 23

22 Oměj vlčí mor (Aconitum lycoctonum L.), ze strukturálních, světlostních a barevných studií / morfologie přírodních individualit, oboustranná kresba, tuš a pero na kartonu, textové přípisy: šroubovice stupňovitého stonku / - přeskakování trojúhelníkového / profilu po patrech o / skrucování - každé žebro přebíhá dvě patra / a pak ústí do větévky - / následuje plocha a nové žebro / vybíhá zprava – tím se zkrucuje / trojúhelník profilu vpravo / - v dalším patře končí svou / dráhu vedlejší žebro vpravo předchozího / trojúhelníku, v novém trojúhelníku / tedy přes jeden vrchol 3 / 2 / 1 // 3 / 5 / 2 / 4 / 1 / 6 // 1 // 1 // 3 / 2 / 5 / 4 / 1 // 2 / 1 // 3 / 2 / 1 // (6) // 3 / 8 / (5) / 2 / 7 / (4) / 1 / 3 / Wolfsbane (Aconitum lycoctonum L.), from structural, light and color studies / morphology of natural individuals, double-sided drawing, pen and ink on cardboard, texts: tiered stem helix / - skipping triangular / profile of the floors / twist - each rib running over two floors / and then flows into the branches - / followed by a new surface and rib / right ends - this will shake / tringle profile to the right / - in other floor finishes his / rib on the right track by previous / triangle in the new triangle / ie over one peak / 3 / 2 / 1 // 3 / 5 / 2 / 4 / 1 / 6 // 1 // 1 // 3 / 2 / 5 / 4 / 1 // 2 / 1 // 3 / 2 / 1 // (6) // 3 / 8 / (5) / 2 / 7 / (4) / 1 / 3 / 44,9 x 31 cm, Gaderská dolina / Gaderská Valley, červenec / July 1977 23 Barevná stupnice, akvarel na papíře / Colour scale, watercolour on paper, 16,3 x 3,4 cm, leden / January 1977 24 Čtverce, koláž na papíře / Squares, collage on paper, 17,5 x 17,5, 1976, sbírka / collection Národní galerie v Praze, fond Jiřího Valocha

Mladá u Nymburka / od 30. září Tuřany u Brna od 11. dubna záznamy a kresby 18. května získává teleobjektiv Telemegor 5.5/400 mm Vymezení zorného pole

Mladá near Nymburk / from 30 September Tuřany u Brna from 11 April notes and drawings 18 May acquires a telephoto lens Telemegor 5.5/400 mm Limitation of the visual field 1968

1968

tři dny v bažinách Dyje cesty po Pavlovských kopcích V létě roku 1969 u háje za Tuřany jsem spal s osením a na vrcholu Turoldu jsem snil se stromem.

three days in the swamps of the river Dyje travelling through the Pavlov Hills I slept with a green corn at the groves behind Tuřany in the summer of 1969 and on the top Turold I dreamed with a tree.

záznamy z cest, ornitologická pozorování a meteorologické zápisy staničních hlášení

notes from journeys, bird watching and meteorological entries of station reports

1. 6. 1969

Lužní lesy u Dolních Věstonic a Strachotína Polák velký Kachna divoká Čejka Čáp

1 June 1969

Floodplain forests at Dolní Věstonice and Strachotín Pochard Mallard Lapwing White Stork

Na pískách modrá hodně pilátu lékařského bylo tam velice krásně - po modré se potom už vůbec nedalo jít tak jsem odbočil přímo do srdce lužního lesa /ILFORD HP 3/

Blue on the sands plenty of bugloss it was very beautiful there – by blue path then it was no longer possible to walk along there so I took a detour right into the heart of the alluvial forest (ILFORD HP 3)

Petrova louka u Strachotína čejky s mláďaty a čáp

The Petrov Meadow at Strachotín Lapwings with their young and a stork

DVOJSTRANA Z DENÍKU 1967 - 1969

Je brzy ráno. Mlha se ještě smýká po vlhké dlažbě úzké uličky. Staré domy všude kolem se v rozplizlém světle hrbí, jako by se dovyprávěly právě dožitý sen. Slepá okna však nesou na sobě pečeť ještě zcela nedávno ustoupivší noci. Všechno, zdá se ještě dospává, přikryto fialovou rouškou, zpod které vystupují jen ty nejhrubší detaily celého tohoto kousku světa. .... v únoru zkoušky na Akademii výtvarných umění v Praze 1969

TWO PAGES FROM HIS DIARY 1967 - 1969

It’s early in the morning. The mist still slides along the damp cobbles of the narrow lane. Old houses everywhere around slouch in the fuzzy light, as though they would finish telling a dream they had. Blind windows bear the seal of a still not long vanished night. Everything seems to be still sleeping, covered with a violet cloak, out of which appear only very rough details the whole of this part of the world.” .... February exams at the Academy of Fine Arts in Prague 1969

ŽIVOT chůze smrt LÁSKA BÁSEŇ

LIFE steps death LOVE POEM 1970

1970

A film: řada skic, hledání příběhu. Obrazu v úhlech času. Trávy, kopec, listí, psychodrama.

And a movie: a number of sketches, looking for a story. Image in angles of time. Grass, a hill, leaves, psychodrama.

druhé zkoušky na Akademii výtvarných umění a 30. června zkoušky na Filosofickou fakultu v Praze v březnu poznává blíže svoji budoucí ženu Věru Machovou v záři zahajuje pětileté studium dějin umění a estetiky na Filosofické fakultě University Karlovy v Praze

second exams for the Academy of Fine Arts and 30 June exams for the Arts Faculty in Prague. in March he becomes better acquainted with his future wife Věra Machová in September he starts a five-year course on the history of art and aesthetics at the Arts Faculty of the Charles University in Prague

Rozhodnutí dočasně si zkomplikovat cestu studiem teorie umění a estetiky předchází halucinace nad stránkami Matějčkových dějin umění: Kniha ztěžkne a její stránky explodují do stran vnitřním světlem. Mé tělo padá dozadu, a má obrovská ocelová hlava buší rytmicky do nekonečné krajiny jako monolitní buchar, poháněný pružným rytmem páteře, spojené se zemí. Mé ležící tělo se pak náhle znovu prolne do tohoto světa a já opravdu nevím, zda to byl okamžik a nebo věčnost.

The decision temporarily to complicate my path with a study of the history of art and aesthetics was preceded by hallucinations over the pages of Matějček’s history of art: The book grows heavy and its pages exploded by inner light. My body falls backwards and my enormous steel head pulsates rhythmically to endless landscapes like a monolithic ram, propelled by the elastic rhythm of my spine, linked with the earth, My supine body suddenly becomes again part of this world and I really don’t know whether it lasted for a moment or eternity.

Je chladno, vítr…..Zebín

It is cold, wind …..Zebín

důležité filmy: Ingmar Bergman: Pramen panny (23. října) Ingmar Bergman: Tvář (18. listopadu) Akira Kurosawa: Rudovous (25. listopadu) Ingmar Bergman: Jako v zrcadle (7. prosince) Peter Weilgel: Radúz a Mahulena, 1970

important movies: Ingmar Bergman: Spring of Wirgin / Jungrukällan (23 October) Ingmar Bergman: Face / Ansiktet (18 November) Akira Kurosawa: Akahige (25 November) Ingmar Bergman: Through a Glass Darkly / Sasom I En Spegel (7 December) Peter Weilgel: Radúz a Mahulena, 1970

1970

...už se těším na výlet k té malé studánčí louce jako vloni... z dopisu Věry 22. dubna

...I’m looking forward to an excursion to that small meadow with the wells like last year... letter from Věra 22 April

Slévá se dohromady tolik impulsů. Ta budova staré právnické fakulty s regály prostřílených lebek a její levé křídlo v prvním patře, zasvěcené dějinám zobrazování: J. Pešina, P. Wittlich, J. Neumann - zcela nové obzory, zcela nové okovy - latina. Záhyby soch začínají promlouvat. Nepostižitelná jemnost větví uniká pohledu.

So many impulses flow together. The building of the old Law Faculty with shelves of shot through skulls and its left wing on the first floor, devoted to the history of portrayal: Jaroslav Pešina, Petr Wittlich, Jiří Neumann – quite new horizons, quite new shackles – Latin. The curves of sculptures begin to speak. The imperceptible subtlety of branches escapes the view.

Jít.

To go.

několikadennní cesta po jihočeském kraji od Jindřichova Hradce po Novou Říši s J. Pešinou, J. Neumannem, P. Witlichem a J. Mukem . Devátého prosince na přednášce J. Patočky „Platonovo pojetí psyché” ve velké posluchárně Filosofické fakulty UK v Praze.

A journey of several days through south Bohemia from Jindřichův Hradec to Nová Říše with Jaroslav Pešina, Jiří Neumann, Petr Witlich and Jan Muk. On the 9 December to a lecture by Jan Patočka, “Plato’s concept of the psyche”, in the large lecture hall of the Arts Faculty of the Charles University in Prague. a large series of drawings in Indian ink after reproductions of sculptural compositions by Matyáš Bernard Braun

velká série kreseb tuší podle reprodukcí sochařských kompozic Matyáše Bernarda Brauna 1971

1971

A přeci ty nekonečné záplavy lásky k lidem, k světu, které vždy vnímám jako by byly jen mým stavem duše. ... Někdy se toužím úplně se rozeznít do prostoru, do všeho, všechno obejmout ... ...Vyznání

And those endless floods love for people, for the world, which I always think of as a state of my soul. ... Sometimes I long to resound completely into space, into everything, to embrace everything... ...Creed

utéci ... tam jsi sám, jsi sebou, jsi vším v den slunce vše pomalu odkrývá, otepluje mlha pomalu hasne a močálem nad pobřežím se přežene ostrý šum všech hvězd a zavíří ti nad hlavou - Kde jsi mlho, když noha má se brouzdá travou, sypanou úlomky rašeliníku? ... smál se její stydlivosti ... přišli na paseku ... cesta lesem ... bažinatý potůček - zná zde každý kámen -

to flee ... there you are alone, you are yourself, you are everything during the day the sun slowly uncovers everything, grows warmer the mist slowly dies away and by the marshland above the shore the sharp buzz of all the stars zooms past and swirls above your head – Where you are the Mist, when my leg is roaming in the grass, dusted by fragments of peat moss? ... laughed at her shyness ... they came to the clearing ... journey through the forest ... swampy streamlet - he knows here every stone CESTA DVOU, 28. 3. 1972

mísí se tu zázračně bílá a černá, ale nikoliv, že by se mísily v nemohoucí šeď jak blízká je si bílá a černá - jeden princip skrývající v sobě jak věčnost lidského utrpení tak věčnost vše sjednocující vesmírné lásky - láska pozemská jde její stezkou

JOURNEY FOR TWO, 28 MARCH 1972

black and white mingle here magically, not in any way mixing into an impotent grey as close as is white and black - one principle hiding in itself as an eternity of human suffering so eternity uniting everything of cosmic love – earthly love goes its path 1972

1972

Tělo v dotyku s jeskyní u letohrádku Hvězda v Praze, ležím v měsíčním svitu. Tisíce lístků září jak kůže. Kaligrafie stromů a skal. Jak hluboko?

Body in contact with a cave at the summer palace Hvězda in Prague, lying in the moonlight. Thousands of leaves glow like skin. Calligraphy of trees and rocks. How deep?

Začínají vznikat rozsáhlé strukturální, světlostní a barevné studie, jakési morfologie přírodních individualit (kresby tužkou a perem, akvarel, pastel, koláž, papír, různé formáty)

He begins to make expansive studies of structure, light and colour, some sort of morphology of natural individualities (drawings in pencil and pen, watercolour, pastel, collage, paper, different formats)

Je to cesta nutnosti.

It is the path of necessity. 1973

1973

Bloudění skalami pískovcových skalních měst končí a zároveň i začínají v jeskyních - Kladivo, Lachmanova, Sklepy, Postojná.. Záznamy teplot se spojují s představou o fotografickém obraze, okamžitá imprese z cest nachází své obrysy v skicářích, jež se snad mohou stát i knihou.

Wandering through the cliffs of sandstone castellated rocks ends and begins in caves – Kladivo, Lachmanova, Sklepy, Postojná.. Notes of temperatures are linked with an idea about a photograph, the immediate impressions from travels find their outlines in sketchbooks which could perhaps become a book.

Americká sluj, Prachovské skály Jsem zaklíněn vleže v úplné tmě nad průrvou do neznámé propasti, která je utvářena tak, že není možné užít elektrické svítilny k jejímu prosvětlení a zahlédnout přímo kam až sahá. Škvírou mezi balvany spouštím hořící svíci asi tak 20 m hluboko. Průhledem, s tváří na kamenech, postupně rozeznávám kolmou stěnu rokle v kolébavém světle, které zhaslo dřív, než dosáhlo dna. Místo není zaneseno v mapách.

The cave America, Prachov Rocks I am charmed in lying in complete dark above a gully into an unknown chasm, shaped so that it is impossible to use electric torches to illuminate it and look directly where to touch. I lower a burning torch through a crack between boulders maybe 20 metres deep. The view through, my face on the stones, gradually appreciates the slanting wall of the ravine in the wavering light, which is extinguished before it reaches the bottom. The place is not marked on maps.

ZE ZÁZNAMU Z ŘÍJNA 1974

NOTES, OCTOBER 1974

Spřízněné vidění nabízejí také Henry Moore, Barbara Heptwort. Klee filosofii tvoření. Navštěvuje školu Zdeňka Sýkory a stává se jejím oficiálním žákem. Ohromná disciplína vidění. Obrys, konstrukce, barva. To co zůstává, vysvětluje P. Klee. Na konci léta zažívá první plenér sýkorovské školy u Třeboně. Přepis barvy a konstrukce.

Henry Moore and Barbara Hepworth offer an affinity of vision. Klee’s philosophy of creation. He attends Zdeněk Sýkora’s school in Prague and becomes an official student. Tremendous discipline of seeing. Outline, construction, colour That which remains, explains Paul Klee. At the end of the year he experiences Sýkora’s open air school at Třeboň for the first time. Transcript of colour and construction.

jdu k horizontu průsvitný obal mezi plochami jádrové záření

I go to the horizon A transparent cover between surfaces Kernelled radiation 1974

V Drážďanech navštěvuje výstavu Gaspara Davida Friedricha, fascinují ho zde záznamy z cest, zejména po Mumlavě, z obrazů pak motivy postav stojících proti slunci, Ráno v Krkonoších (Morgen in Riesengebirge / Das Kreuz auf der Felsenspitze), též Tetschener Altar a Der Mönch am Meer. G. D. F. – Ausstellung in der Hamburger Kunstahalle und in der Dresdener Gemäldegalerie. Katalog Hamburg – München 1974 (Essay von Werner Hofmann) – Zum 200. Geburstag am 5. September 1974 (1774 – 1840). BLOUDĚNÍ DRÁBOVNOU A SOKOLEM (ČERVEN) 1975

Podzimní plenér se Z. Sýkorou v Moldavě o ploše obrazu a její celistvosti.

1974

Attending an exhibition in Dresden Gaspar David Friedrich, he is fascinated by records from the ways especially after Mumlava, images of the motives figures standing against sun… G. D. F. – Ausstellung in der Hamburger Kunstahalle und in der Dresdener Gemäldegalerie. Katalog Hamburg – München 1974 (Essay von Werner Hofmann) – Zum 200. Geburstag am 5. September 1974 (1774 – 1840).

WANDERING AROUND DRÁBOVNA AND SOKOL ROCKS (JUNE) 1975

Autumn open-air session with Zdeněk Sýkora in Moldava about the surface of a painting and its integrity.

1975

6. srpna si bere za ženu Věru Machovou.

6 August marriage to Věra Machová.

Kromě ženy a krajiny, přibírá též Paula Kleea a překládá po několik let jeho kompletní teoretické dílo.

Together with a wife and the landscape, he takes on board Paul Klee and over the next few years translates the whole of his theoretical work.

1976

1976 25 >

Strany / Pages 52—53 25 Bdělé snění / Dotkl jsem se trávy a byl jsem vším; cítil jsem všechno, slyšel jsem všechno, viděl jsem všechno a byl jsem cítěn vším..., barevný diapozitiv / Awake Dreaming / I touched the grass and was everythin; felt everything, heard everything, saw everything and was felt by everything..., color slides, 1968

26—36 Psychodrama, 8mm film / Psychodrama, 8mm movie, 5 min.,1970 37 Jeskyně a tělo, Třicet minut, barevný diapozitiv / Body and Cave, Thirty minutes, colour slides / Velké a Malé Kostely / Drábovna u Malé Skály / The Kostely Cave, 1976

Studuje a dívá se, to hlavně. Znovu objevuje fotografii, protože kontaktní otisk je téměř kompletním průnikem do času světla světa kolem nás. Obraz je možná oklikou, je ale nutné zmocnit se jeho síly. šroubovice stupňovitého stonku přeskakování trojúhelníkového profilu po patrech o zkrucování každé žebro přebíhá ve dvě patra a pak ústí do větévky následuje plocha a nové žebro vybíhá zprava - tím se zkrucuje trojúhelník profilu vpravo v dalším patře končí svou dráhu vedlejší žebro vpravo předchozího trojúhelníku, v novém trojúhelníku tedy přes jeden vrchol

Studies and looks around, most of all. Again discovers photography, because the contact print is almost a complete penetration into the time of light of the world around us. The picture is a possible way around, but one has to take possession of its strength. The helix of a tiered stalk leapfrogging the triangular profile by levels of twisting every rib jumps two levels and then issues out in little sprigs following the surface whilst a new rib projects on the right – in this way the triangle twists its profile to the right at another level ends its course alongside the rib on the right of the preceding triangle, in a new triangle then through one summit”

Oměj vlčí mor / Eisenbut / Aconitum vulparia Rchb. MORFOLOGICKÁ STUDIE 1977

Wolfsbane / Eisenbut / Aconitum vulparia Rchb. MORPHOLOGICAL STUDY, 1977

A film. Obrázky v čase, ale... volné tekoucí plochy zvuků

And a film. Pictures in time, but... a freely flowing surface of sounds

Mumlava Stále jdu údolím potoka. Dlouho. Zeleně, vlhká drť kaménků pod nohama. Skalní štěrbina nebo snad trhlina v kmeni strmu. Protahuji ruku dovnitř a ta jako celé mé tělo hmatá krajinu uvnitř. Převislá skalní dutina ztrácející se v nekonečné temnotě, ale hned za okrajem vstupní skořepiny spím. Vím jen to, že ležím na náplavech písčiny.

Mumlava River I continued to walk along the valley of the brook. For a long time. A green, moist rubble under my feet. A rock crevice or maybe crack in the trunk of a tree. I stretch my arm inside and like the whole of my body it feels the landscape inside. The overhanging rock hollow losing itself in endless darkness, but I sleep immediately behind the edge of the entrance shell. I know only that I lie on the silt of a sandbank.

ZÁZNAM SNU, 1978

První ze série olejových obrazů Rokle v Prachovských skalách. 1978 - 1983 Oleje na plátně, pohled ze stejného místa od Svatováclavské skály kolmo přes Císařskou chodbu. 24. září narození prvorozené dcery Radany.

RECORD OF A DREAM, 1978

The first of a series of oil paintings, Ravine, in the Prachov Rocks. 1978 - 1983 Oil on canvas, view from the same place from the St. Wenceslas Rocks diagonally across the Imperial Corridor. 24 September: Birth of his first daughter, Radana. 1978

1978

Filmová studie Rokle na barevném materiálu Super8, realizovaná v Javorovém dole a Císařské chodbě v Prachovských skalách a v Plakánku. filmová studie Pramene

Film study Ravine on coloured Super 8, realised in the Maple Valley and the Imperial Corridor in Prachov Rocks and in Plakánek Valley. film study Springs

Čtyři pohledy při procházení lomem na Zebíně, konec zimy Sledování slunečního paprsku v průhledu mezi balvany / Čertova ruka - Hruboskalská vrchovina, 1979-1984

Four views whilst walking through the quarry on Zebín, end of the winter Following a ray of sun in a gap between boulders / The Devil’s Hand – the heights at Hrubá Skála, 1979-1984

1979

Je tento balvan skutečně knihou? Nalezl jsem jej cestou po centrálním hřebeni Krkonoš. Leží osaměle na okraji sutě jako vytržená součást bývalého, dříve jinak uspořádaného krajinného celku. Přesto upoutal moji pozornost zvláštním napětím mezi definitivností a samostatností celistvého tvaru a mezi sítí trhlin, ozřejmující vnitřní strukturu tohoto zdánlivě nehybného celku vnějšími stopami jeho rozlistovávání. Balvan je součástí místa, nad nímž jsem se zastavil a sklonil a tím jsem jej vyjmul z okolí jako znak pro tajemství perspektivy přírodního času a vnímal je po určitý čas jako čitelné místo pro lidské snění - a to je kniha. 1979

Is this boulder really a book? I found it by the path along the central ridge of the Krkonoše. It was lying lonely on the edge of debris like a torn out part of a former, once differently arranged landscape unit. Nevertheless, it attracted my attention through the special tension between the definitive quality and the independence of the shape as a whole and between the network of cracks, making clear the inner structure of this apparently immobile unit through the outward tracks of its layering. The boulder is part of a place over which I stopped and bent down, and in this way I extracted it from its surroundings as a sign for the mystery of the perspective of natural time and after a certain time perceived it as a legible place for human dreaming – and that is a book. 1979

5. srpna: pozorování noční oblohy nad loukou ovál zorného pole

5 August: observing night clouds above a meadow oval visual field 1980

Skalní město, 75x110 přepracovaný obraz z 29. 9. 1979 kobalt tmavý, pařížská modř, kraplak, rose maddor (do rezava), scarlet (světlé kadmium) ultramarin modrý, kobalt fialový světlý čerň

1980

Rock City, 75x 110 revised painting from 29 September 1979 dark cobalt, Paris blue, madder, rose madder (into reddish-brown), scarlet (light cadmium) ultramarine, light violet cobalt black 15. ČERVNA 1980

V letech 1980 - 1982 si vede podrobný soupis všech svých prací v modrém sešitě, pak jej to ale přestává bavit. 1980: 3 soubory kreseb, 35 akvarelů, 27 obrazů, 2 soubory fotografií, 19 objektů a plastik

15 JUNE 1980

From 1980-1982 he kept a detailed list of all his work in a blue notebook, but then he got bored with it. 1980: 3 sets of drawings, 35 watercolours, 27 paintings, 2 sets of photographs, 19 sculptures and objects

1980

Rokle (podle Zahrady Hořčičné zrno) země zelená Lefranc, Zinnoberrot, neapolská žluť, ultramarin tmavý, indická modř, žlutě, kadmium oranžové ROKLE, 195X115, 2. LEDNA 1981

1980

Ravine, 195 x 115 (after Zahrada’s Mustard Seed) green earth Lefranc, Zinnoberrot, Neapolitan yellow, dark ultramarine, Indian blue, yellow, orange cadmium RAVINE, 2 JANUARY 1981

Velká Fatra kresby z cesty 5. - 18. června 1981 olůvko, výběr ze souboru 360 listů, 29,5x21, autorská kniha

Velká Fatra drawings from a journey 5-18 June 1981 lead pencil, selection from a set of 360 sheets, 29.5 x 21, author’s book

5. duben dnes v půl 6 odpoledne zemřela v Jičíně moje babička

5 April My grandmother died today at half past five in the afternoon in Jičín.

1432 kreseb, 66 akvarelů, 55 obrazů, 7 objektů a soch MODRÝ SEŠIT, 1981

1432 drawings, 66 watercolours, 55 paintings, 7 sculptures and objects BLUE NOTEBOOK, 1981

dokořán před náručí údolí / vedla mne cesta s pohledy do stromu JAVOROVÝM DOLEM VPRAVO DO STRANY A OPĚT DOLŮ, 26/06/1982

Agape before the arms of a valley / the path led me with a view into the tree THROUGH THE MAPLE VALLEY ON THE RIGHT INTO THE SIDE AND DOWN AGAIN,

1504 kreseb, 13 obrazů, 20 souborů fotografií, 25 autorských knih MODRÝ SEŠIT,1982

1504 drawings, 13 paintings, 20 sets of photographs, 25 artist’s books BLUE NOTEBOOK, 1982

14. dubna narozen syn Petr.

14 April: birth of his son Petr. 1983

1983

10. září 1983 Jdu vodou horského potoku až narazím na vodopád. Pod průzračnou hladinou vidím nádherný kus křišťálu ohlazeného tak, že připomíná stylizovanou lidskou hlavu s rameny. Jak jsem se jej snažil vylovit, odpadl nejprve okraj a za chvíli se zlomil a jeho povrch se zbrázdil rýhami. Přenádherný, čirý tvar.

10 September 1983 I walk by the water of a mountain brook until I strike a waterfall. Under the transparent surface I see a wonderful piece of crystal, polished in such a way that it resembles a stylised human head with shoulders. As I tried to fish it out, first of all the edge came off, and after a while it broke and its surface was furrowed by grooves. A fabulous, pure shape.

Postupující světlo mne zajímá stále více - skvrny slunce se nabízejí zraku původní zahledění do zvláštních tvarů výklenku (otvory jako křížová kost) ustupuje do pozadí, vystupuje záření světla z tmy světélkování (barevné) stříbřitě šedé hrany vlevo, vystupuje na zeleni

The advancing light interests me all the more – the stains of the sun offer to the sight an original gazing into the special shapes of an alcove (openings like a sacrum) recedes into the background, the glowing of light stands out from the darkness luminescence (coloured) silvery grey edges to the left, protrude into the green.

prostor se stává jediným krystalickým tvarem, člověk vidí do jeho vnitřku

The space becomes a unique crystal shape, a person sees inside it

JESKYNĚ MAŽARNÁ 1983/07/04, VELKÁ FATRA

MAZARNÁ CAVE 1983/07/04, VELKÁ FATRA

Demänovská dolina zacílení na ostrohy při východu ale pohled proti slunci se stíny při okraji západního srázu mne přitáhl k sobě

The Demänov Valley focused on promontories in the east but the view against the sun with shadows on the periphery of the western slope drew me there

ruku kladu na dolní část kresby pak k horním partiím bleskový popud pozvednout ruku co nejvýše a pak vpravo se nakláním nad hladinu a směrem k nitru zvolna spouštím ruku obloukem podél stěny a dotýkám se čiré hladiny nad červeným dnem

I place my hand over the lower part of the drawing then over the upper part a lightning impulse to lift my hand as high as possible and then I lean to the right above the surface and towards the inside I freely release a hand in an arc alongside the wall and touch the pure surface above the red depths

ČERVENÝ PRAMEN / VĚŽICKÉ ÚDOLÍ 02/10/1983

RED SPRING / VEZICE VALLEY 02/10/1983

V deníku si poznamenává: 18. srpna jeskyně u hráze, před vchodem ještě skalní brána novější rytina vrypy - nejjednodušší záznam někde pak přecházejí v otesávání struktura tesání vlevo se otevírá pohled do travnaté odbočky kaňonu lávka čirá voda a lakušník trs d’áblíků v protisvětle tendence ke kruhu obílený kříž vlevo vývěrová jeskyně v okně kresba uhlem, využívající přirozeného tvaru skály naprosto tiše plynoucí voda ve žlábku na dně jeskyně nad vchodem vyryta jediná vertikální čárka místy dále prosté archaické záseky i na protější stěně pramenisko, detail bledězelených křehkých rostlin údolí směrem k Věžáku bažina struktury rostlin táhnoucí se po hladině u konce vpravo nádherný úzký kaňon se zelenými stěnami nad Věžickým rybníkem zapadající slunce, klid celé údolí mizí v bělavé mlze v kruhu mlhy na louce nade mnou měsíc ohně temnou roklí vzhůru vpravo voda

He notes in his diary: 18 August a cave by the dike, in front of the entrance a rock gate a newer engraving of a notch – the most simple record – it then merges into the rough-hewn structure of carving a view a view opens on the left into the grassy detour of a canyon a bridge pure water and celery-leaved crowfoot a tuft of bog arums in the crosslight a tendency to a circle a whitewashed cross on the left a headspring cave in the window a drawing in charcoal, using the natural shape of the rock completely silent flowing water in a channel at the bottom a cave a single vertical line engraved above the entrance here and there more simple archaic notches and on the opposite wall a little spring, a detail of pale green fragile plants the valley facing Vezák the swamp structures of plants drawn out along the surface at the end on the right a wonderful narrow canyon with green walls above the Vezák lake the setting sun, peace the whole valley disappears in a whitish mist in a circle of mist on the meadow above me the moon fire the dark ravine above on the right water

22. července narozena dcera Klára.

22 July: his daughter Klára is born. 1984

1984

38 Krajina z okna / Bílá krajina, olej na dřevě / Landscape seen out of a Window / White Landscape, oil on wood, 50 x 50 cm, 1980 39 Rokle, olej na plátně / Ravine, oil on canvas, 95 x 70 cm, 3. 10. 1982

40—41 Císařská chodba / Prachovské skály, kresba olůvkem na ručním papíře, / Emperor corridor/ Prachovské Rocks, lead pencil drawing on handmade paper, 59 x 41,5 cm, 11. 12. 1981 42 Rokle, olej na plátně / Ravine, oil on canvas, 95 x 70 cm, 29. 4. 1981, soukromá sbírka / private collection

43 Rokle, olej na plátně / Ravine, oil on canvas, 95 x 70 cm, 29. 8. 1981, soukromá sbírka / private collection 44 Rokle, olej na plátně / Ravine, oil on canvas, 95 x 70 cm, 28. 4. 1981, soukromá sbírka / private collection 45 Rokle, olej na plátně / Ravine, oil on canvas, 95 x 70 cm, 21. 6. 1980, soukromá sbírka / private collection 46 Rokle, olej na plátně / Ravine, oil on canvas, 95 x 70 cm, 14. 6. 1981, soukromá sbírka / private collection

47 Rokle, olej na plátně / Ravine, oil on canvas, 95 x 70 cm, 6. 6. 1981, soukromá sbírka / private collection 48 Rokle, olej na plátně / Ravine, oil on canvas, 95 x 70 cm, 3. 10. 1982, soukromá sbírka / private collection 49 Rokle (Soutěska) / Zahrada hořčičného zrna, olej na plátně / Ravine (Gorge) / Garden of Mustard Seed, oil on canvas, 162 x 114 cm, 21. 1. 1981, Oblastní galerie v Liberci / Muzeum evropského umění / The Regional Gallery in Liberec / Museum of European Art

50—51 Údolí Plakánek, olej na plátně, / Plakánek Valley, oil on canvas, 67 x 67 cm, 7. 6. 1981

52 Věžické údolí, olej na plátně, / Věžické Valley, oil on canvas, 62 x 62 cm, 3. 10. 1982, soukromá sbírka / private collection

53 Zebín / Černá rokle, olej na plátně, / Zebín Hill / The Black Ravine, oil on canvas, 41 x 41 cm, 3. 9. 1981, soukromá sbírka / private collection

54 Rokle, olej a písek na plátně, prorážení a text, zářící / obloha / nad / skalami // rozmytá / zóna / Ravine, oil and sand on canvas, perforation and text, gleaming / sky / over / rocks / / washed off / zone, 95 x 70 cm, 6. 6. 1981, soukromá sbírka / private collection 55 Skály / Soutěska, olej na plátně / Rocks / Gorge, oil on canvas, 140 x 110 cm, 25. 9. 1980, soukromá sbírka / private collection 56 Rokle, olej na plátně / Ravine, oil on canvas, 110 x 75 cm, 21. 9. 1980, soukromá sbírka / private collection

57 Jeskyně Kladivo / Vymezení prostoru ohněm, event / Hammer Cave / Defining of Space by Fire, event, bromostříbrná emulze na papíře, kontakt, text / silver bromide emulsion on paper, contact print, text, 13 x 18 cm, 2. 7. 1982, sbírka / collection MFAH / The Museum of Fine Arts, Houston 58 Čertova ruka, bromostříbrná emulze na papíře, kontakt, akvarel a kvaš / transformace dětskou kresbou (stáří pět let) / Devil’s Hand, / silver bromide emulsion on paper, contact print, watercolour and gouache / transformation using the children’s drawings (age of five years), 18 x 13 cm, 25. 4. 1983

59—60 Zebín, černá a červená tuš stébly rostlin a kameny, průsvitný papír, složka v přeložené kartonu / Zebín Hill, black and red ink, drawing with stems and stones on translucent paper, filed in folded carton / variabilní formát / variable size, max. 37,5 x 27 cm, 16. 8. 1982

61 Javořím potokem / Krkonoše, kresby a texty olůvkem, autorská kniha, s. 7 slyším / kaskády / vpravo / ale nevidím / Walking Down The Maple Brook / The Krkonoše Mountains, drawings and texts by led, artist’s book, page 7 I can hear / the cascades / on the right / but I can’t see them 25. 8. 1982

62—64 Zebín, černá a červená tuš stébly rostlin a kameny, průsvitný papír, složka v přeložené kartonu / Zebín Hill, black and red ink, drawing with stems and stones on translucent paper, filed in folded cardboard / variabilní formát / variable size, max. 37,5 x 27 cm, 16. 8. 1982 65—73 Bod ve stylu stříbrné řasy Zygnematea, rostlinné materiály na papíře, tužka / Dot in the style of Silver Algae, plant material on paper, pencil, 28. 7. 1994

braunovské sousoší v bazénu uprostřed parku v závěru cesty do podzemí (znám je již dávno z minulých snů) - dnes napojeno na jeskyni podobnou Mažarné, ale budovanou v pískovcích plasticita soch je pozitivním odrazem negativních tvarů jeskyně cesta vede pod převisy plnými starými písemnostmi vpravo temná prostora do parku jsem šel původně s matkou, ale tam jsem se jí ztratil a dál jsem scházel doprava dolů po stupňovité pěšině vystlané kaménky ke kašně bez vody park pod strání kopce vpravo černá prostora vlevo vchod do jeskyně do podzemí jsem vešel až za kopcem pod převisy s archivem kašna stezka vystlaná drobnými kaménky vedoucí hlouběji do podzemí výrazný plastický tvar v prostoru a nízké větve stromů křoví mi ohmatává obličej barva květu vytváří spíše negativ dojmu obráceně založený dotek SEN, 2. ÚNOR 1984

The Braun statues in a basin in the middle of the park at the end of a path into the underground (I have long known it from past dreams) – today connected to a cave the shape of Mazarná, but built in sandstone the plasticity of the statues is a positive reflection of the negative shapes of the cave the path leads under overhangs full of old documents on the right a dark space originally I entered the park with my mother but I lost her there and I went downhill to the right along a tiered footpath strewn with pebbles to a fountain without water a park under the slope of the hill on the right a black space on the left entrance to a cave I went into the underground as far as behind the hill under the overhang with the archive a fountain a footpath strewn with small pebbles leading deeper into the underground an expressive three-dimensional shape in space and the low branches of trees bushes feel my face the colour of the flower creates an impression of a negative lodged the other way round a touch

první převis vpravo při sestoupení do rokle vystupující žebra v podélných liniích zprvu expozice stěny (asi půl hodiny) pak prsty namočenými v kaolinu a vodě táhnu linii ode dna šikmo vzhůru po jemné hrance ke vnitřnímu tvaru zde pokračuji od trhliny po silném žebru až do krajní polohy kam až dosáhnu fialovým okrem vedle bílé linie vpravo vyznačuji po zkřížených žebrech malý čtverec pigment ihned vlhne a světlostně splývá s okolím viditelný pouze barevně v tlumeném kontrastu k zelenočerné vpravo dole ve světlé ploše přetírám fialovou prohnutý výstupek dokonale splývá s okolím působí naprosto přirozeně nad ním potírám menší plochu a ruším její světlý dojem navlhčením stojím před stěnou ruce spuštěny po chvíli vztahuji ruce k bílé linii fialovém čtverci a zatónované skalní řase ZELENÝ PŘEVIS / BETLÉMSKÉ SKÁLY 1984/08/13

DREAM, 2 FEBRUARY 1984,

the first overhang on the right when coming down into the ravine projecting ribs in longitudinal lines initially the exposure of the wall (perhaps half an hour) then fingers steeped in kaolin and water draw a line from the bottom diagonally upwards along a gentle little rim to the inner shape where I continue from the crack along a strong rib to a location on the edge / which, once I get there, I indicate by violet ochre alongside the white line on the right along the crossed ribs a small square the pigment immediately becomes damp and luminescently merges with the surroundings / visible only coloured in muted contrast to greeny-black on the right below in a light surface I colour a sagging projection with violet perfectly merging with its surroundings operating completely naturally above it I rub a smaller area and disrupt its light impression by moistening I stand before a wall, hand lowered after a while I reach out my hand to the white line through a violet square and tinted rock fold GREEN OVERHANG / BETHLEHEM ROCKS 1984/08/13

Prohlížím si krajinu kolem mého budoucího domu, dávno ji však znám. S někým mluvím. Známá stráň je plná jarních skvrn slunce. Potok tekoucí mezi hustými keři vyvěrá ze skal, protéká domem a rozvírá se dále v široké hladině, kryjící skalní koryto. Vše dokonale poznávám, konfiguraci balvanu vpravo, kde voda v kaskádě spadá, i dlouhý oblý vymletý kanál, patrný pod vodní hladinou vlevo. To je zvlášť nádherné. Říkám, že zde budou moci plavat mé děti. Voda je tu křišťálově průzračná, tvary nesmírně dokonalé i čistota jejich návazností. SEN, 25. LEDEN 1985

I contemplate the landscape around my future home, I have however known it for a long time. I speak with someone. The known hillside is full of spring stains of the sun. A brook flowing through thick undergrowth rises from the rocks, flows past the house and opens out in a broad surface, covering a rock trough. I recognised everything perfectly, the configuration of the boulder on the right, where the water falls in cascades, and a long rounded worn-down canal, apparent under the surface of the water on the left. That is especially wonderful. I say that I will be able to swim here with my children. The water here is crystal transparent, the shapes immeasurably perfect and the purity of their consequences. DREAM, 5 JANUARY 1985

opakování snu z dětství K ránu jsem opět usnul. Probudil jsem se v širokém údolí a kráčel jsem pomalu vzhůru zelenou loukou, ozářenou sluncem. Stráň stoupala, objevil se okraj lesa a zvláště jeden výrazný, nádherný strom mě vábil. Ve větvích se rozezpíval pták a zpíval nepopsatelně. Stoupal jsem dál mezi stromy, údolí se zužovalo až k ústí jeskyně v kopci. Vešel jsem, a z temné zeleně se opět rozevírala louka, strom a ptačí hlas.

repeated dream from childhood “I woke in a broad valley and strode slowly upwards through a green meadow, illuminated by the sun. The slope got steeper, the edge of the forest appeared and one striking, wonderful tree especially allured me. In its branches a bird was singing, and sang indescribably. I ventured further into the trees, the valley grew narrower till it reached the mouth of a cave in the hill. I entered, and from the green depths the meadow again spread before me, the tree and the voice of the bird.

1985

potokem, stromem a kamenem listím, hlínou, žlutým květem pryskyřníku

by stream, by tree and by stone by leaf, by earth, by yellow flower of the buttercup

vlevo zelenám strání s balvany propadám se vodou chladnu, vlhnu a oblím skálou omějem

left of the green hillside with boulders I collapse into water chill, moistness and rounded rock by aconite

jeskyní u hrany skály se na okamžik stávám

by the cave by the edge of the rock I get up for a moment

rudou skvrnou zapadajícího slunce

by the red stain of the setting sun

sílím zpěvem ptáků

I grow stronger by the song of the birds

planu ohněm a temním nebem v korunách stromů

I blaze with fire and with the dark skies in the crowns of the trees ÚDOLÍM ŘÍČKY, 19. - 20. KVĚTNA 1986

RICKA VALLEY / MORAVIAN KARST, 19-20 MAY 1986

V textu „Moje cesta s fotografií“ shrnul svoji dosavadní zkušenost s tímto médiem takto:

In the text “My path with photographs” he summed up his previous experience with this medium:

Fotografuji od konce 50. let. Od počátku souvisel můj vztah k fotografii se zájmem o přírodu, před výtvarným zájmem dominoval zájem poznávací. V průběhu 60. let mně proto byly blízké různé obory vědecké fotografie (dálková fotografie v ornitologii a s tím souvisící soustředěnost na detail a živou strukturu v jejích proměnách (společenství vegetace, ptačí kolonie...). Cesta, jež byla častou formou mého pobytu v přírodě, mne zároveň přiváděla k vidění větších útvarů krajiny. Dominující výrazovou formou ve všech těchto oblastech mi byla série fotografií, volná sekvence nebo tvar diptychu, triptychu... Tam, kde se k těmto charakteristikám připojil ještě rámec zobecňujících úvah a mé vidění a konání se o ně opíralo, tam se některé mé práce volně přiblížily záměrům a výsledkům konceptuálního umění konce 60. let (první záměrná cesta 1967). Překročení fotografie k jiným oblastem tvorby, ke kterému jsem tak dospěl, nabylo počátkem 70. let nové podoby. Znamenalo pro mě zároveň opuštění fotografie a vykročení mimo její hranice, mimo hranice „umění”, zároveň však také k důslednému využití nejvlastnější možnosti fotografie, jako magického zrcadlení.

I have been taking photographs since the end of the 1950s. From the beginning my relationship with photography was connected with an interest in nature, my interest in acquiring knowledge dominating my interest in art. During the 1960s various fields of scientific photography were close to me (long-distance photography in ornithology and connected with this a concentration on the detail and living structure in their transformations (the plant community, bird colonies...). Walking, which was a frequent feature of my stay in the country, at the same time drove me to see larger formations of the landscape. The dominating expressive form in all these fields was to me a series of photographs, a free sequence or in the shape of diptychs, triptychs... There, where to this characteristic was still linked a context of generalising considerations, and my vision and action relied on it, some of my works freely came close to the intentions and outcomes of conceptual art of the 1960s (the first deliberate walk in 1967). At the beginning of the 1970s the crossing of photography to another field of creation, which I thus achieved, added new forms. At the same time it meant for me abandoning photography and stepping outside its boundaries, outside the boundaries of ‘art’, simultaneously however also to the consistent use of the special possibilities of photography, as a magic mirroring. The beginnings of the 1980s meant for me a new, comprehensive synthesis of all previous activities, expressively relying on a new inclination away from material work, on its refutation and at the same time its new constitution in touch with nature itself, in interpenetrating the natural environment with material. There, where the direct photograph through its possibilities of ‘unmediated’ print met this tendency, originated work which either noted the cosmic movement of light as drawing of nature itself (the movement of the sun, moon and stars) or the medium of photography enabled a record permeating my drawings and nature (drawings by fire in caves) into one whole, by its nature exceeding the mere record of an action.

Počátek 80. let mi znamenal novou, obsáhlou syntézu všech dosavadních aktivit, spočívající výrazově na novém odklonu od materiálního díla, na jeho popření a zároveň jeho nové konstituci v samotném doteku s přírodou, v prolnutí s přírodním prostředím, s materiálem. Tam, kde přímá fotografie svými možnostmi „bezprostředního” otisku vyšla této tendenci vstříc, vznikly práce, které buď zaznamenávají vesmírný pohyb světla jako kresbu samotné přírody (pohyb slunce, měsíce, hvězd) a nebo médium fotografie umožnila záznam prolnutí mé kresby a přírody (kresby ohněm v jeskyních) do jediného celku, překračující svým charakterem pouhý záznam akce. 1986

krajina prokreslená pásy mlh, naoranžovělý horizont uzavřený temně šedou koulí SVĚT UVNITŘ SVĚTA / ZEBÍN, 1987

1986

landscape traced by bands of mist, an orange-coloured horizon closed by a dark grey ball

údolí / dovnitř země vytváří krajinu / bažinaté údolí, tím, že je neobyvatelné zachovává původní vztahy fungujícího povrchu otevřeného člověku svým tajemstvím sídlo oheň / nad hlavou měsíc pod nohama tráva a voda / s hvězdami mizí protiklad nahoře dole

A WORLD WITHIN A WORLD / ZEBÍN, 1987

the valley / into the inside of the land creates the landscape / the swampy valley, being / uninhabitable maintains the original relationships of the functioning surface / of the open person by its mystery the seat of fire / above my head the moon under my feet grass and water / with stars the antithesis ‘above below’ disappears

průniky, posouvání jednoho motivu-kamene, vztahy tvarů v ploše - změny polohy v přírodě jde mi o konkrétnost, ne o iluzi / pojetí času?! - promyslet co by se stalo, kdyby se skály / na mne zřítily? hlad po absolutním, žízeň po bezpodmínečném, touha po nekonečném a po směřování k celosti

penetrations, the pushing of one motif-stone, relationships of shapes in space – changes of position in the countryside / I am concerned with their concreteness, not the illusion of the concept of time?! – to think through / what would happen if the rocks / fell on me? / hunger for the absolute, thirst for the unconditional, / longing for the eternal / and for aiming towards wholeness 23. 7. 1988

23 JULY 1988

soubor 7 listových knih (kreslených vždy hromádkou předmětů, jež byly pak uschovány) kresby mokrými předměty v dešti (několik souborů nalezených pigmentů, kamenů, větévek... pro kresby doma)

a set of 7 leaf books (drawn always with a variety of objects, which were then kept) drawings with wet objects in the rain (a few sets of found pigments, stones, twigs... for drawing at home)

BÍLÁ SKÁLA, 16. 7. 1988

Duchovně jsem vlastně stále ještě v Krkonoších, kde jsem byl v červenci. Udělal jsem několik věcí na potoce, potom na Luční hoře a konečně na Bílé skále. V potoce jsem navázal na Vodopád, jenž znáš z Blatin, také formátově, takže vlastně vytvářejí soubor. pokusil jsem se více naplnit plochu svitku kresbou-malbou a tak došlo ke kontrastu úplně barevných částí a částí bílého papíru s několika doteky, přibyla rovněž prkna lávky přes potok - geometrii, jíž jsem loni vkládal do obrazu ex post jsem letos nacházel na místě. To se mi stalo plně o několik dní později na Bílé skále, o níž jsem se pokoušel už řadu roků. Nejprve jsem ji viděl průhledně (76), pak jsem objevoval její povrchy a barevnost a dnes jsem s úžasem viděl, že je sestavena a vyrůstá na osnově prostorových trojúhelných drúz, jejichž znaky jsou vidět prostě všude. toto se ukázalo ale už při hmatavém kreslení. Na Luční hoře jsem byl s Věrou v deštivém dnu, ale postupně se tu prostřídalo počasí od husté mlhy s deštěm po oslepující slunce. pracoval jsem tu opět jako loni na cestě, vedoucí opticky k hoře -vrchol Kozích hřbetů. Někdy byla mlha tak hustá, že 20 m pruh nebyl vidět až do konce, vznikla tu řada pracovních záběrů, jaké jsem dosud neměl. Z DOPISU J.ČINČEROVI 27. 8. 1988

BÍLÁ SKÁLA, 16 JULY 1988

In spirit I am still all the time in the Krkonoše, where I was in July. I made a few things by the brook, then on Luční Hill and finally at Bílá skála. In the brook I made connections with the Waterfall, which you knew from Blatin, also formatted, so that they make a set. I tried moreover to fill up the surface of a scroll by drawing/painting and thus reached a contrast of completely coloured parts and parts of white paper with a few touches, I likewise added the board of a bridge across the brook – geometry, which last year I lodged in the painting ex post, this year I found on the spot. That happened to me fully some days later at Bílá skála, which I have been striving for for a number of years. First of all I saw it transparently (1976), then I discovered its surfaces and colourfulness and today I saw with amazement that it is made up of and grows on axially spacial triangular druses, whose marks can be seen absolutely everywhere, but which showed itself during tactile drawing. I was with Věra on Luční Hill on a rainy day, but gradually the weather turned from thick mist with rain to a blinding sun. I worked again as last year on my way, leading optically to the hill – the summit of the Kozí ridges. Sometimes the mist was so thick we couldn’t see 20 metres ahead of us, a number of working shots originated such as I never had before. LETTER TO JAN ČINČERA, 27 AUGUST 1988

voda vynesená z úpatí kopce a vylitá na vrcholu do prohlubně mezi kameny před vchodem do kaple Maří Magdaleny tufové kameny z čedičového lomu a z vrcholu kopce dřevěné uhlí z ohniště uvnitř lomu kameny a hlína vítr slunce oheň mravenci, mouchy, motýli a brouci motorové stroje, střelné zbraně

water carried from the foot of the hill and spilt on the summit into a hollow in front of the entrance to the chapel of Mary Magdalene tuffaceous stones from a basalt quarry and from the summit of the hill charcoal from the site of a fire inside the quarry stones and earth wind sun fire ants, flies, butterflies and beetles motorised machines, firearms 1988

Zebín první práce na textilii 400 x 280 uvnitř lomu pod převisem ležím na kamenech některé zachycuji a ohmatávám zelenou balím tělo a svlékám se do prachu rozdrobuji dřevěné uhlí z ohniště po cestě přidávám hlínu z úpatí a vodu

1988

Zebín first work on textiles 400 x 280 “Inside the quarry under the overhang I lie on stones I catch hold of some and examine the green I wrap up my body and strip myself to dust I crumble charcoal from the site of a fire along the way I add earth from the foot of the hill and water” 5. 5. 1989

Mažarná temné kameny v černé cestě šero hvězdy mlha vykotlaný balvan v potoce brouzdám se ledovou vodou po drobných kamenech

5 MAY 1989

Mažarná “dark stones in a black path dusk stars mist decayed boulder in the brook I wade in icy water among little stones 1989

1989

74 Bílá skála, práce nalezenými pigmenty, interakce s krajinou, barevná fotografie, Krkonoše / White Rock, found pigment activity, interaction with landscape, colour photographs, The Giant Mountains, 50 x 50 cm, 15. 7. 1988, sbírka / collection Galerie Hlavního města Prahy 75 Bílá skála, práce nalezenými pigmenty, interakce s krajinou, barevná fotografie, frotáž na papíře, Krkonoše / White Rock, found pigment activity, interaction with landscape, colour photograps, frottage on paper, The Giant Mountains, 400 x 150,5 cm, 13. 7. 1988, / kresba sbírka / drawing in collection Oblastní galerie v Liberci / Muzeum evropského umění

76 Oblaka, kyanotypický fotografický proces a nalezené pigmenty na netkaném textilu, železo, olovo, instalace / Clouds, Cyanotype photos and found pigment on non-woven fabric, iron, lead, installation, 270 x 120 x 40 cm, 1988—1989 77 Bílá skála, práce nalezenými pigmenty, interakce s krajinou, frotáž a kresba na papíře, Krkonoše / White Rock, found pigment activity, interaction with landscape, colour photograps, frottage and drawing on paper, The Giant Mountains, 10 x 1,5 m, 14. 7. 1988, fotograf / photographer: Vladimír Goralčík

78 Čára, kresba na zdi, pigmenty, oheň, site-specific instalace v Domě umění města Brna / Line, drawing on wall, pigments, fire, site-specific installation in Brno House of Art, 1995, fotograf / photographer: Daniel Šperl

79 Barevné stupně, nalezené pigmenty na netkaném textilu, obrazové rámy, dvanáctidílná site-specific instalace v Galerii moderního umění v Hradci Králové / Colour Degree, found pigment on non-woven fabric, picture frames, a twelve part site-specific installation at the Gallery of Modern Art in Hradec Kralove, 24 x 95 x 95 cm, 1988 80 Čára, bromostříbrná emulze na papíře, aplikovaná na dřevě, latex / Line, silver bromide emulsion on paper applied to wood, latex, 25 x 315 cm, 1991

80—98 >

Strany / Pages 92—93 81—82 Zebín, nalezené pigmenty na netkaném textilu, diptych / Zebín Hill, found pigment on non-woven fabric, diptych, 96 x 96 cm, 15. 8. 1987 83—84, Stopy železa, nalezené pigmenty na netkaném textilu, součást polyptychu / found pigment on non-woven fabric, part of a polyptych, 95 x 95 cm, 1987, sbírka / collection Galerie středočeského kraje, Kutná Hora Strany / Pages 94—95 85 Kozákov, nalezené pigmenty na netkaném textilu a kresba uhlem / The Kozákov Mount, found pigment and charcoal on nonwoven fabric, 95 x 95 cm, 2005 86 Zebín, nalezené pigmenty na netkaném textilu / Zebín Hill, found pigment on non-woven fabric, 95 x 95 cm, 2005 87 Stopy železa, nalezené pigmenty na netkaném textilu / found pigment on non-woven fabric, 95 x 95 cm, 1987, sbírka / collection Oblastní galerie v Liberci / Muzeum evropského umění 88 Tábor, nalezené pigmenty na netkaném textilu / The Tábor Mount, found pigment on non-woven fabric, 95 x 95 cm, 1991 Strany / Pages 96—97 89—90 Převis, nalezené pigmenty na netkaném textilu, součást šetnáctidílného polyptychu / Rock Overhang, found pigment on nonwoven fabric, part of a sixteen parts polyptych, 95 x 95 cm, 2. 10. 1988 Strany / Pages 98—99 91 Živá žluť, nalezené pigmenty na netkaném textilu / Living Yellow, found pigment on non-woven fabric, 96 x 96 cm, 7. 5. 1988, sbírka / collection Oblastní galerie v Liberci / Muzeum evropského umění 92, 95 Chlorofyl osmdesátiletého břečťanu / Zahrada rodičů v Jičíně, pigmenty v plsti / Chlorophyll of eighty-old ivy / My parent’s garden in Jičín, found pigment on non-woven fabric 95 x 95 cm, 19. 2. 1997 93—94, 97 Viděno v ohni, nalezené pigmenty na netkaném textilu / Seen in the Fire, found pigment on non-woven fabric, 95 x 95 cm, 1995 96 Hromovka, nalezené pigmenty na netkaném textilu / Hromovka above Špindlerův Mlýn, 1031.2 m above sea level , found pigment on non-woven fabric, 95 x 95 cm, 1997, sbírka / collection Galerie středočeského kraje, Kutná Hora 98 Hlína pod jabloní... / Hlína pod jabloní a listy rhododendronu - zahrada rodičů, nalezené pigmenty na netkaném textilu / Soil under an Apple Tree... / Soil under an apple tree and rhododenron leaves - my parents’ garden, Jičín, 16. 2. 1997, 95 x 95 cm, sbírka / collection Galerie středočeského kraje, Kutná Hora

pohyby bílých peřejí kolem kamenů připomínají mávání pažemi jako křídly

movements of white rapids around stones are reminiscent of waving arms like wings POD HOROU TLSTÁ, 16. 8. 1989

UNDER THE TLSTÁ MOUNTAIN, 16 AUGUST 1989

Nepopsatelné rozpětí impulsů od tělových technik, vypracovaných japonskou avatgardou až po technologie počítačů, videa a zvuku. Velmi výstižně předznamenal tuto situaci Jiří Valoch ve svém textu k Vymezení prostoru jeskyně Mažarná ohněm, když nacházel mnohé spojitosti mezi prací M. Šejna a aktivitami skupiny Gutai či s přecitlivělostí Vladimíra Boudníka.

An indescribable span of impulses from physical techniques, developed by the Japanese avant-garde up to the technology of computers, video and sound. Jiří Valoch noted this situation very accurately in his text for Limiting the Space of the Mažarná Cave by Fire, when he found many connections between the work of Miloš Šejn and the activities of the Gutai group, and the hypersensitivity of Vladimír Boudník.

18. ledna se úspěšně účastní konkurzu na místo pedagoga nově zreformované Akademie výtvarných umění v Praze, 24. ledna předstupuje před studenty s programem svého ateliéru a tím dnem zde vzniká i nová škola konceptuální tvorby (zprvu nazvaná jako škola kresby s konceptuálním zaměřením).

18 January is successful in the competition for a teaching position at the reformed Academy of Fine Arts in Prague. On 24 January presents the programme of his studio to the students, and the same day founds a new school of conceptual art (to start with known as the school of drawing with a conceptual orientation).

1990

1. dubna jmenován ve Velké aule Karolina Univerzity Karlovy profesorem malířství

1990

1 April named Professor of Painting in the Great Hall of the Charles University. 1991

in stráň po levé ruce vyhlodané kameny zahnutá větev hučení ze středu ssššš // dutý hukot jak se otočím // vše se změní zadrnčení / hmyzu okraj kmene // bizarní skaliska dvě strany téhož jemně řasené květy rytmus listů // větví kolem / hrany kamene / skorec listy sedím je jedno čím / důležité je udělat to vítr mezi listy vystouplý kořen motýl (tůň) tok (mrak) nad / místem / lávky ptačí znamení kámen poznamenaný ptákem příkrok 5/5/5 bílé květy /5/5/5 strom / strom voda / obepínající / kámen zárodky kresby / nebo slova zeleně (...list) u mé nohy (stejným koncem) žluté nebo stříbrné větví se (voda / vzduch/ kameny / má ruce? nohou jsem zavadil / o větev JAVOŘÍM POTOKEM K VÝCHODU MĚSÍCE, 1992

1991

in hillside on the left hand hollowed out stones curved branch buzzing from the centre ssshshsh // hollow buzz as I turn // everything changes rattling // insects edge of the stem // bizarre rock two sides of the same thing subtly folded flowers rhythm of the leaves // branches around / edges of a stone / dipper leaves sitting it does not matter with what / it is important to do it wind amongst the leaves bulging root butterfly (pool) flow (cloud) above /the place / of the bridge bird sign stone marked by a bird step-to 5/5/5 white flowers /5/5/5 tree / tree water / encircling / stone seeds of a drawing /or of a word greenly (...leaf) at my foot (same end) yellow or silver it branches (water / air / stones / does it have a hand? I scraped my leg / on a branch THE JAVOŘÍ BROOK TOWARDS MOONRISE, 1992

jednou z mých prvých tužeb v dětství bylo udělat mapu místa, které jsem měl rád a kam jsem se vracel

one of my chief desires as a child was to make a map of a place I liked and to which I returned

JAVOŘÍ POTOK, 10. 7. 1993

Poznává Franka van de Vena a Katherine Bakhatsaki, účastní se dílny Cesta k tanci, pořádané divadlem Archa. Prochází totálně novou zkušeností těla, minulé i budoucí se propojuje, noha se mu zvětšuje o jedno číslo. Od tohoto roku projde mnohými dílnami a sám mnohé založí. Bohemiae Rosa projekt je jakousi páteří jeho celoživotní zkušenosti. Umírá otec. 1994

THE JAVOŘÍ BROOK, 10 JULY 1993

He gets to know Frank van de Ven and Katherine Bakhatsaki, and takes part in the workshop Path to Dance organised by the Archa Theatre. He has a completely new experience of his body, the past and future are connected, his foot grows by one size. From this year on he joins in many workshops and establishes many himself. The Bohemiae Rosa project is a kind of backbone to his life’s experience. His father dies. 1994

2. 8. 1995 Obří důl první listy velké knihy II

2 August 1995 The Giants’ Valey / Giant Mountains first leaves of the large book II

17. - 18.10.1995 Čára nástěnná kresba v Galerii Jaroslava Krále, Dům umění města Brna

17-18 October 1995 Line Mural in the Jaroslav Král Gallery, House of Arts of the City of Brno

29. 9. 1995 Převis / Viděno v ohni

29 September 1995 Overhang / Seen in the fire

Borecké skály vrcholové skalisko nad zemí

Borek Rocks culminating rock on the earth 1995

1995

ykulhs éděnhotulž a énelez větrem

ykulhs éděnhotulž a énelez by wind

éknuobord odzính černobýl

éknuobord odzính wegwood

bílá

white

23. PROSINCE 1996

23 DECEMBER 1996

100

podobné nikoliv stromečkovitá struktura, ale můžeš z jakéhokoli obrazu, z jakéhokoli jeho detailu přejít do jakéhokoli jiného prostoru a z něj opět vplout do jiného vrstvami zvuků, vůní, nejasného tušení, u mne tak rozplývavého s ostrými detaily, jež však brzy opět mizí a opět se k nim po zapomnění vracím odjinud můžeš traverzovat policemi knihoven a spouštět se lehce do bezedných kroků, kdy prsty jsou jeskyněmi a tvé myšlenky se vznášejí čajovými lístky v misce bílého moře červenavě zelenými výhonky kamenů mohu se přepouštět do jasných ebenů oblak, přesných jak krystaly ulit, jejichž stěny jsou prostupné letu žebry vzducholodi vidím, chloupek okvětního plátku, na hmyz, ptáky, vodu, vítr a déšť kolem, všude kolem sebe hvězdy i země pode mnou modrožlutý dotek purpurová zeleň chvíle ve zvířených kuželech očí všeho prachu na tomto stole

of a similar not in any way herringbone structure, but you can from any picture, from any detail, cross to any other space and from it sail again into another through layers of sounds, scents, unclear presentiments, with me so fuzzy with sharp details, which however soon disappear again, and again after forgetting I return to it from elsewhere you can traverse the shelves of libraries and abseil lightly to bottomless strides, where fingers are caves and your thoughts float through tea leaves in a dish of white sea reddish by green offshoots of stones I can melt into clear ebonies of cloud, exactly like crystals to cast, their walls are permeable to flight I see the ribs of an airship, a tiny hair of a petalled perianth, on insects, birds, water, wind and rain around, always around myself stars and the earth below me a blue-yellow touch a purple-green moment in swirling cones of my eyes all the dust on this table

obraz světa? spíše jeho chuť mými ústy cesty propojené jako stříbrná vlákna plísně kolem těla, spícího v klenbě černé duhy

a picture of the world? rather its taste in my mouth paths linked like silver filaments of mould around my body, sleeping in the arch of a dark rainbow

23. 11. 97

možná je čas skončit, vzpomínky jsou ještě čerstvé, a milosrdná paměť je ještě nedotřídila

23 NOVEMBER 97

maybe it’s time to come to an end, recollections are still fresh, and the merciful memory is still not completely classified

DÍKY VÁCLAVE, PŘESTO POKRAČUJI, AČ BLÁHOVĚ.

Zlatavě hnědá v posledních paprscích slunce, suché lístky vrbovky úzkolisté, východní břeh rybníku Šibeníku, těsně u severního okraje lesa Rudohnědý prach z trouchnivějícího kmene zlomené švestky u okraje lesa nad hrází rybníka Hádku Černé a žlutohnědé shluky plodů pámelníku, lesní podrost při okraji rybníku Šibeníku blízko hráze, směrem k labutím, prolamujícím zvonivě led 25.1.1998

THANKS VÁCLAV, I STILL CONTINUING, ALBEIT FOOLISHLY.

Golden brown in the last rays of the sun, dry leaves of Rosebay Willowherb, east bank of the Šibeník pond, close to the northern edge of the forest. Russet dust from the rotten trunk broken plums at the edge of the forest above the dam of the Hádek pond Black and yellow-brown fruit clusters of ghostberry, forest undergrowth at the edge of the Šibeník pond near the dam, toward the swans, that break the ice tinkling 25.1.1998

k večeru se spustila hustá vánice a během pěti minut byla celá krajina do poslední větévky čistě bílá, bílý soumrak

by the evening a dense snowstorm started and within five minutes the entire country up to the last branches was pure white

21.3.1998

bezmračná noc s páskem barev při obzoru

21.3.1998

cloudless night with a belt of colors on the horizon 29.3.1998

slovní skořepiny barev

29.3.1998

verbal shells of colors 1.4..1998

kouřící tělo do tmy

1.4..1998

body smoking into the darkness 13.2.1999

modravé na hnědích bílé břízy ve sněhu, mé mrznoucí tělo čelem k měsíci

13.2.1999

body bluish to brown 27.3..1999

31.12.2000

white birches in the snow, my freezing body face to the moon

27.3..1999

31.12.2000

101

levitace nad stolem

levitation above the table 3.3. 2001

bílé a červené skvrny

3.3. 2001

white and red spots 27.3. 2001

pohled větve

27.3. 2001

the perspective of branches 30.7. 2001

růžovonamodralá

30.7. 2001

bluish pink 13.1.2002

záda travou

13.1.2002

back becoming grass 31.1.2002

popis cesty z pohledu psa chybí

31.1.2002

directions from the perspective of a dog is missing 25.5. 2002

zeleným tělem zářím

25.5. 2002

listening green body 24.6.2002

duha lesa

24.6.2002

rainbow forest 2.2.2003

raším plameny bleskem vodou petrklíči tmou travou černou

2.2.2003

sprouting flames flash water primrose darkness black grass 30.4.2003

kalně fialová žluť

30.4.2003

dull purple yellow 22.5. 2003

prořezal jsem mladé jasany déšť

22.5. 2003

I pruned young ash trees rain 13.1.2004

na mých očích si pochutnávají vlci

13.1.2004

to my eyes, enjoying wolves SEN , 31.8.2004

cesta za růžemi tělo v těle kamene

DREAM , 31.8.2004

way beyond roses body in the body of stone KAMENICE, 26.6.2005

ztrácím tělo ztrácím hlavu temeno mizí a chodidla kamení kůže a tělo mi hoří jak bíle tu stoupám a zároveň padám

KAMENICE RIVER, 26.6.2005

losing body losing head top disappears and foots stones my skin and body burns as falling down while climbing white 28. 3. 2006

pět světel na těle

28. 3. 2006

five lights on the body 28 .6. 2006

28 .6. 2006

102

99—105 Dictionarium / Barvy a slova, jedna z kapitol interaktivního díla COLORVM NATVRAE VARIETAS / Dictionarium / Colours and Words, a chapter of the interactive work COLORVM NATVRAE VARIETAS, CD ROM, 1999, součást archivu / part of the archive ZKM Center for Art and Media Karlsruhe

103

100

101

102

103

104

105

104

jako křišťál se měníme

as the crystal we are changing 5. 3. 2007

sen o mé laboratoři, ateliéru v podzemní dutině kdesi v údolí skalnatého horského potoka, kam bylo nutné stoupat, ale zároveň to bylo kdesi velmi hluboko postupně se ozřejmuje, jak velká to byla a je prostora a že jejím vyprázdněním by se zničila důležitá část mého já

5. 3. 2007

dream of my laboratory, studio somewhere in an underground cavity in the rocky valley of a mountain stream, where it was necessary to climb, but it was somewhere very deep gradually makes it clear how big it was and by the emptying one would be destroyed an important part of me

11. 3. 2007

má ruka tvárná jak krajina

11. 3. 2007

my hand nodular as landscape 15. 3. 2007

smích může být ale musí to být kosmický smích 31. 7. 2007

znovu jsem se na okamžik propadl do světla 29. 12. 2008

konve a konvičky, pánský klobouk a slamák, pláště, zástěry, chata vědro na vodu hrábě , hrabičky truhlíky pytel rašeliny, pytel hlíny semena a modely semen mikroskopické prohlížení fotografií filmy pomalého růstu rostlin fotografie květin ze zahradnické knihy 1. 3. 2009

kolem luceren padaly celou noc bílé tečky sněhu 25. 3. 2009

bílá skála kresby pohlavím a tělem 16. 8. 2009

spím a v ježkovi hořím hynu vejcem travin mizím a světlem do země stoupám 29. 4. 2010

psal bych každý den ale strašně to bolí 28.11. 2010

15. 3. 2007

laughter can be but it must be a cosmic laugh 31. 7. 2007

again for a moment I have fallen into the light 29. 12. 2008

cans and pots, straw hat and a fedora, gowns, aprons, cottage bucket of water rake, little rakes boxes bag of peat, a bag of clay seeds and seed models microscopic view photos movies of slow plant growth photo of flower from a book about gardening 1. 3. 2009

around the lanterns fell all night long white dots snow 25. 3. 2009

white rock drawings by sex and body 16. 8. 2009

I sleep and by hedgehog are burning perish becoming out of here by egg of grass and by light into the ground climbing 29. 4. 2010

I would write every day but it hurts terribly 28.11. 2010

105

býti krajinou je býti mrtev býti mrtvý, znamená býti součástí krajiny je-li krajina živá, znamená to býti krajinou býti absolutně živý býti absolutním bytím

being landscape implies to be dead being dead, it means to be a part of the landscape If the landscape is alive it means being landscape being absolutely alive being absolute being SOBOTA 7. 1. 2012

večer se mé oči mění v korály

SATURDAY 7. 1. 2012

evening my eyes change in coral 22. 4. 2012

22. 4. 2012

106

106 V tu bíle hnědnu, akryl, pigmenty a uhel na plátně, text: v tu bííle hnědnu / zas / jakkk / tu / a // bílobíle / tak / a v papíru pohnut / zas / /v listech tiše šumím / jak tu stojen / tak / a / zassss / tu plně tvarem / vládnu // a v bílou zas / tak / vležen / aááááá // a v modrobílou vládnu rudě / Into Browning White, acrylic, pigments and charcoal on canvas, text: into browning white / again / asss / here / and // whitewhite / so / and moving by paper / again // in the leaves rustling quietly / as here begining stated / so / and / againnnnn / here shaped fully / ruling // and into white again / so / so / lying in / aaaaaaaaand // and ruling into bluish white to bloodily, Bavorský les / Tummelplatz Primeval Forest, 85 x 160 cm, 16. 8. 2011

106

107

107 Tělem padám, akryl, pigmenty a uhel na plátně, text: tak / bíleéé / a jak / v // tu zas / ležen / a / v bbb bíle / a / větven zasss tu / jak tu / bííle / a / zas / jak / v tu / mechemn // hlavou hledím / zády nohou / a / v tak bíle aaaaa / jak / tu zas / a / v tak / jak o aaaaáá aa / vt sssss aa / z zass / aaaaaa / jak v kořenem větven / tak a / sním tu / bíle a / v / jak aaaaaa // ooóó / Body Falling, acrylic, pigment and charcoal on canvas, text: so / whiiiiite / and so / into / again here // laying / and / as www white / and / branging againnn that / as here / so / white / and / again / as / so / in to / mosses becoming // seeing by my head / back and foot / and / at so white anddddddd / as / here again / and in so / as o aaaaaaa / vt sssss aa / a againn / aaaaaaaa/ as by root becoming branched / so and / dreamong that / white and / at / as aaaaa // ooooooo, Bavorský les / Tummelplatz Primeval Forest, 137 x 380 cm, 18. 8. 2011

107

108

108—109 Benedictio Aqua, performance z Frankem van de Ven a Günterem Heinzem / performance with Frank van de Ven and Günter Heinz, Theatrum Kuks, 23. 8. 2008

109

110—111 Zahradničení / Sklizeň, Shrabování zvuků a Kompostování obrazů / 11. března 2009 / Performance za asistence HANDA GOTE, vizuálního a fyzického divadla / Gardening / Harvesting, Raking of Sounds and Composting Pictures / March 11 2009 / Performance with participation of HANDA GOTE, visual and physical theatre Experimentální prostor Školská 28 / Experimental space Školská 28, Praha

109

110

111

110

112

111

113

112—114 ATT VARA LANDSKAP – Tillägnad Carl von Linné / BEING LANDSCAPE – Dedicated to C. Linnaeus, Uppsala Art Museum, 6. 13. 2010, fotograf / photographer: Gunnar Stening

114

112

115

116

117

118

119

120

121

122

113

123

115—122 Výkřik / Scream, HD video, 12 minut, 6. 5. 2011 123 Výbuch / Paroxysm, HD video, 25 minut, 3. 3. 2012

114

124

124 V bažinách Hradčanských stěn / Bezdězsko / In swamps of Hradcany walls / Bezdězsko Forest Landscape, 25. 4. 2012, fotograf / photographer: Petr Meduna

115

MILOŠ ŠEJN Narozen 1947 v Jablonci nad Nisou, absolvoval filosofickou fakultu University Karlovy v Praze v roce 1975 (výtvarná výchova - Doc. Zdeněk Sýkora, dějiny umění a estetika - prof. Petr Wittlich, Doc. Miloš Jůzl). Roku 1976 doktorát filozofie, 1991 jmenován profesorem malířství. V letech 1990-2011 vedoucí pedagog intermediálního ateliéru na Akademii výtvarných umění v Praze, hostující pedagog na Akademiích v Aixen-Provance, Carraře, Ljubljani, Stuttgartu, Reykjavíku a Vídni. Pracuje v oblastech vizuálního umění, performance, zabývá se problematikou vizuálního vnímání a organizuje workshopy, jako je Bohemiae Rosa. Jeho umělecký koncept byl formován od mládí, kdy vykonal množstí cest divočinou jako reflexe vnitřní potřeby přiblížit se tajemství přírody a sledování zázračnosti, k níž zde dochází. Od počátku šedesátých let dvacátého století během putování fotografoval, kreslil, sbíral a popisoval svá pozorování přírody. V současnosti se zaměřuje na okamžité kreativní možnosti, vycházející ze vztahů historické humanizované krajiny a celistvé přírody. www.sejn.cz

Born 1947 in Jablonec na Nisou, Czech Republic, graduated from the Faculty of Philosophy (Charles University) in Prague in 1975 (visual art Doc. Zdeněk Sýkora, art history and aesthetics - prof. Petr Wittlich, Doc. Miloš Jůzl ). In 1976 Doctor of Philosophy, 1991 appointed professor of painting. In the years 1990-2011 professor of intermediate studio at the Academy of Fine Arts in Prague, a visiting lecturer at the Academies in Aix-en-Provence, Carrara, Ljubljana, Reykjavík, Stuttgart and Vienna. He works in the fields of visual art, performance and study of visual perception, and conducts workshops, such as Bohemiae Rosa. His artistic concept was formed in his youth when he undertook many trips into the wilderness as a reflection of an inner need to get closer to the secret of nature and observe the miracles that happen in it. From the beginning of the 1960s he took pictures, drew, collected and described his observations of nature during these wanderings. Currently he focuses on immediate creative possibilities, based upon relations between historical humanized landscapes and intact nature.

SAMOSTATNÉ VÝSTAVY (VÝBĚR) / SOLO EXHIBITIONS (SELECTED) 1977 Světlo v kamenech, foyer kina Central, Krajské kulturní středisko, Hradec králové 1982 Skála, Galerie mladých, Brno 1983 Mažarná / Vymezení prostoru ohněm, Minigalerie Výzkumného ústavu veterinárního lékařství, Brno-Medlánky 1986 Fotografie / kresby / knihy, Kabinet fotografie Jaromíra Funka / Dům pánů z Kunštátu, Brno 1987 Kresby, Kulturní středisko Blatiny, Praha 1988 Instalace, Výzkumný ústav makromolekulární chemie ČSAV, Praha 1990 Vidění v ohni, Galerie Na bidýlku, Brno 1991 Čára, Galerie Pi-Pi-Art, Praha 1992 Terra signum, Orlická galerie, Rychnov nad Kněžnou 1993 Turrellovský psychický komplex, Galerie César, Olomouc 1995 Miloš Šejn, IFA Galerie, Institut für Auslandbeziehungen, Berlin 1995 Čára, Galerie Jaroslava Krále, Dům umění města Brna 2003 Subrosa lutea, Galerie moderního umění v Hradci králové 2004 Sen rybářovy ženy – Kaligrafie bodu ve stylu řasy Zygnemates, II. festival čajové kultury, Bezejmenná čajovna, Zámek Kozel 2005 Colorum naturae varietas / Malerei, Installation, Video, Saarländisches Künstlerhaus Galerie, Saarbrücken 2006 Miscellanea, Komunikační prostor Školská 28, Praha 2007 Dictionarium, Dům umění v Českých Budějovicích 2009 Psané krajiny, Galerie Šternberk, Šternberk 2009 Zahradničení, Školská 28, Komunikační prostor Školská 28, Praha 2010 Býti krajinou, Západočeská galerie v Plzni 2010 ATT VARA LANDSKAP – Tillägnad Carl von Linné, Uppsala Art Museum VEŘEJNÉ PERFORMANCE (VÝBĚR) / PUBLIC PERFORMANCES (SELECTED) 1991 An immediate Space and The Space of Memories, Milano-poesia, Spacio Ansaldo, Milan 1992 An immediate Space and The Space of Memories II, Hermit, klášter Plasy 1992 Chození, Národní galerie, Praha 1994 Videosonic Body Projection, Fungus, klášter Plasy 1995 Bez data / Without Date, Divadlo Archa, Praha 1997 Body / Landscape, Hameau de la Brousse, Dordogne 2000 Spilkův sen / Mr. Spilka’s Dream, Holešovický pivovar, 4+4 dny v pohybu, Praha 2003 Josef Mánes, s Frankem van de Ven, různá místa 2008 Benedictio Aque II, Theatrum kuks, s Frankem van de Venem a Günterem Heinzem 2009 Sklizeň, Shrabování zvuků a Kompostování obrazů – za asistence Handa Gote, vizuálního a fyzického divadla, Komunikační prostor Školská 28, Praha 2010 FRICTION / Gardening, Uppsala Art Museum 2011 ORTESA - VŠENÁPRAVA / PANORTHOSIA / UNIVERSAL REFORM, s Davidem Helánem, Trafačka, Praha 2012 The Writen Face, Uppsala Art Museum

116

ÚČAST NA VÝSTAVÁCH (VÝBĚR) / GROUP EXHIBITIONS (SELECTED) 1982 Aktuální fotografie ze sbírek Moravské galerie v Brně, Kabinet užitého umění, Moravská galerie v Brně 1984 Možnosti dotyku, Sdružený klub pracujících, Rokycany 1986 The Book as a Container of Ideas, Universitätsbibliothek, Oldenburg 1986 Tělo v současné československé fotografii 1900-1986, Muzeum Kroměřížska, Kroměříž 1988 The 4th International Triennale of Drawing, Wroclaw 1989 Příroda jinak, Galerie mladých U Řečických, Praha 1992 Hermit / International art symposium, klášter Plasy 1992 Factum I, Národní galerie, Praha 1992 The plastic Age, Galerie Friedman, Gütersloh 1992 Hommage‘a John Cage, Rozhlasové a kultúrne centrum, Bratislava; Galéria Art deco, Nové Zámky 1992 Pocta čaji / Boštík, Cigler, Malich, Šejn, Orlická galerie, Rychnov nad Kněžnou 1993 The plastic Age / for the Archeology of the future, Centro Ponte della Gabella, Milano; Masaorita, Bologna 1993 Tvary tónů, Mánes, Praha 1993 Zemi, České muzeum výtvarných umění, Praha; Galerie výtvarných umění – děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie, Most 1994 Průsvitný Posel / Transparent Messenger, Hermit, klášter Plasy 1994 Fungus / Inquire of Place (1145-1995), klášter Plasy 1994 Naturally / Nature and Art in Central Europe, Ernst Museum, Budapest 1995 To the Earth, McLennan Community College Gallery, Waco 1995 Umění frotáže, Galerie výtvarného umění v Litoměřicích; Oblastní galerie v Libereci; Muzeum Kromřížska, Kroměříž 1996 L’art au Corps / Le corps exposé de Man Ray à nos jours, Mac, Galleries contemporaines des Musées de Marseille, Marseille 1996 Massivfragil, Ludwig Forum für Internationale Kunst, Aachen 1996 Jitro kouzelníků? / Umění, věda, společnost na přelomu tisíciletí, I. Od mediálních kreseb k cyberspace, Národní galerie, Veletržní palác, Praha 1997 Coup de dés to Poesia Visiva, Museum, Bolzano; White Chapel Art Gallery, London 1998 La Nature en Dix chapitres / Aspects de l‘art contemporain Tcheque, Apollonia, Centre Rhenan d‘art contemporain Alsace, Altkirch, Karlsruhe, Rethymnon 2000 2000+ Arteas Collection, The Art of Eastern Europe in the Dialogue with the West, from the 1960s to the Present, Museum of Modern Art, Ljubljana, Slovenia 2000 Konec světa?, Palác Kinských, Národní galerie v Praze 2000 Média Modell, Intermedia – New Image Genres – Interactive Techniques, Mũcsarnok / Kunsthall Budapest and on the Internet 2000 Aktuální nekonečno, Galerie hlavního města Prahy, Praha 2001 Doppelung Der Bilder Im Raum / Aus der Sammlung Eckartdt, Kunstmuseum Bayreuth 2001 IX Miedzynarodowe Biennale Sztuki Mediów, Center for Media Art, Wroclaw 2001 Topographie des Gedächtnisses, Havespeicher Bremen-Vegesack, Bremen 2002 Walking, Galerija Škuc, Ljubljana 2002 2000+ Arteas collection / International Collection of Moderna Galerija Ljubljana, Art Gallery, Skopje; Foyer Kubus des ZKM, Karlsruhe 2002 Doppelung Der Bilder Im Raum / Aus der Sammlung Eckartdt, Stadtgalerie Kiel 2002 Krajina v českém umění 17. – 20. století , Palác Kinských, Národní galerie v Praze 2003 Ejhle světlo!, Moravská galerie v Brně 2003 281m2, Špálova galerie, Praha 2005 Od země přes kopec do nebe... , Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích 2005 Poesia totale, Studio Brescia Arte contemporanea, Brescia 2005 Chimichemozioni 2005 / musica / videoarte / Ex convento dei Crociferi, Alef, Pavia 2005 LES, Galerie města Plzně 2005 BAUM-RAUM, Quite Early One Morning, Fachhochschule Weiden-Amberg 2006 Febiofest 2006, 13. ročník, Village cinemas Anděl, Praha 2006 Doteky země, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem 2006 Jemný řez / Light Cut, Galerie a podesta Akademie výtvarných umění v Praze 2007 AVU 13, Veletržní palác, Národní galerie v Praze 2007 Z mesta von / Umenie v prírode – OUT OF THE CITY / Land Art, Galéria mesta Bratislavy, Mirbachov palác 2008 Neregulováno: Prales ve fotografii, Moravská galerie v Brně 2009 History of The Manes Corporation, Saarländische Gallery in the Palais Am Festungsgraben, Berlin 2009 Bohemian Workshops at ArtMill, Richterův dům, New York University v Praze 2010 Transgression, video & media art from Czech Republic, Videotage, Kowloon, Hong Kong 2010 Substantialis Corporis Mixti, Bohemian National Hall, Czech Center, New York 2010 Architecture & Inclusion, Galerie Jaroslava Fragnera, Praha 2011 Museum of Parallel Narratives, Museu d’Art Contemporani de Barcelona 2011 MAPY - Umělecká kartografie ve Střední Evropě, Galéria mesta Bratislavy 2012 Arteast 2000+ Collection, Museum of Contemporary Art Metelkova, Ljubljana

117

BIBLIOGRAFIE (VÝBĚR) / BIBLIOGRAPHY (SELECTED) Altoé, Jean-Claude (ed.): La Nature en Dix Chapitres / Aspects de l‘art contemporain Tcheque, APOLLONIA, Strasbourg 1998 Badovinac, Zdenka (ed.): 2000+Arteas Collection, The Art of Eastern Europe in the Dialogue with the West, From the 1960s to the Present, Museum of Modern Art, Ljubljana, 2000 Byrne, Fergus: Body Weathers / Body Apparatus. In: The Visual Artis’News Sheet 3/2007, Dublin Cílek, Václav: Krajiny vnitřní a vnější, Dokořán, Praha 2002 Cílek, Václav (ed.): ŠEIN, Bohemiae Rosa Publishers (2003), eBook edition 2010 Cornevin, Etienne: Paysages, Pays sages. In: Ligeia N° 11-12/1992, Paris Čeliš, Jan K.: Světlo v kamenech, Hradec Králové 1977 (samizdat) Čeliš, Jan K.: Vymezení, Jičín 1982 (samizdat) Dufek, Antonín: Miloš Šejn. In: Československá fotografie 10/1978 Effertz, Gerhard: Massivfragil, Ludwig Forum für Internationale Kunst, Aachen 1996 Fiala, Jiří: Natura naturans. In: Vesmír 3/1996, Praha Hradecká, Irena (ed.): Neobyčejnost přirozenosti / Dům - krajina - lidé - Sluňákov 1992-2012, Evnirup, Olomouc 2012 Jirousová, Věra: Tao. In: Lomová, Olga (ed.): Hluboká tajemnost TAO, Památník Lidice, 2008 Kesner, Ladislav jr.: Archives Of Perception: The Landscape In The Processual Scrolls Of Miloš Šejn, In: Umění 53.1, 2005 Kesner, Ladislav jr.: Miloš Šejn / Býti krajinou, ARBOR VITAE, Řevnice 2010 Lahoda, Vojtěch: Miloš Šejn – Nad zemí. In: Výtvarné umění 5/1990, Praha Machalický, Jiří: Colorum Naturae Varietas, Saarländischen Künstlerhaus Saarbrücken e. V. 2005 Mehnert, Simona: Kunst als existenzielle Naturerfahrung. In: Assel, Marina von: Doppelung der Bilder in Raum, Kunstmuseum Bayreuth 2001 Mehnert, Simona: Naturerlebnis. In: Barsch, Barbara (ed.): Miloš Šejn, ifa-Institut für Auslandsbeziehungen, Berlin 1995 Morganová, Pavlína: Akční umění. Votobia, Olomouc 1999 Pachmanová, Martina (ed.): Důvod věcí neviditelných, SERPENS, Praha 1998 Restany, Pierre (ed.): Amplified Art, Edizioni Armadilo Officina, Milano, 1995 Schmelcová, Radka: Tělo v barokní krajině. In: art+antiques 11/2008, Praha Slavická, Milena: Umění instalace. In.: Výtvarné umění / The Magazin for Contemporary Art 4/1994 Václavová, Denisa, -Žižka, Tomáš a kol.: SITE SPECIFIC, Pražská scéna 2008 Valoch, Jiří: Fotografie - Kresby – Knihy. Dům umění města Brna 1986 Valoch, Jiří: Mažarná / Vymezení prostoru ohněm. Brno 1983 (samizdat) Valoch, Jiří: Práce 1984 – 1988, Malá galerie, Liberec 1988 Vlček, Tomáš: Aktuální nekonečno, Galerie hlavního města Prahy 2000 Vojtěchovský, Miloš: FUNGUS, Hermit Foundation, Plasy 1994 Vojtěchovský, Miloš: Nature’s Cabinet of Colors, Words and Sounds. In: Miloš Šejn: COLORVM NATVRAE VARIETAS,CD ROM, c3, Budapest 1999 Zemánek, Jiří (ed.): Divočina – příroda, duše, jazyk, KANT, Praha 2003 Zemánek, Jiří (ed.): Ejhle světlo / Look Light, Moravská galerie v Brně, KANT, Praha 2003 Zemánek, Jiří (ed.): Od země přes kopec do nebe..., Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích, Arbor Vitae 2005 Zemánek, Jiří : O celostní vizi reality a dialogickém způsobu poznávání světa. In: Chaos a (ád. Národní galerie v Praze 2000 Zemánek, Jiří : Od luminodynamismu k médiu videa, Od ideologie reality k pluralitním modelům / umění elektronickéch médií 90. let v )echách, Znovuobjevení krajiny jako materie, procesu a místa. In: Dějiny českého výtvarného umění [VI/1-2] 1958/2000: Rostislav Švácha, Marie Platovská editors, Academia, Praha 2007 Zemánek, Jiří : Sich berühren und klingen / Miloš Šejn und die Phänomenologie der Wahrnehmung. In: Hagia Chora 17/2003, Berlin Zemánek, Jiří ; Vojtěchovský, Miloš: Métamorphoses du corps public et du corps intime. In: l’art au Corps / Le corps exposé de Man Ray a’ nos jours, Mac, galeries contemporaines des Musées de Marseille, 1996 Zhoř, Igor (ed.): Akční tvorba, Pedagogická fakulta University Palackého, Olomouc, 1991 TEXTY M. ŠEJNA (VÝBĚR) / M. ŠEJN’S TEXTS (SELECTED) Šejn, Miloš: Touches. In: Groh, Klaus (ed.): ARTIST’S BOOKS, Bibliotheks- und Informationssystem Der Universität Oldenburg, 1986 Šejn, Miloš; Vojtěchovský, Miloš: Colorum Naturae Varietas, CD-ROM, C3 Budapest 1999 Šejn, Miloš: Art and Landscape. In: Bakelen, Maria P. van: A Retrospective Look At The Future, SCART, Utrecht, 2001 Šejn, Miloš: Bohemiae Color. In: Koucký, Roman (ed.): book 3, Zlatý řez, Praha 2005 Šejn, Miloš: Bohemiae Rosa Teen Years, DVD ROM, 2005 Šejn, Miloš: Bohemiae Rosa. In: Denisa Václavová, Tomáš Žižka a kol.: SITE SPECIFIC, Pražská scéna 2008 Šejn, Miloš: Texty. In: Kesner, Ladislav jr.: Miloš Šejn / Býti krajinou, ARBOR VITAE, Řevnice 2010 Šejn, Miloš: Liběchovský Olymp, eBook 2011 Šejn, Miloš: Tummelplatz. In.: GRENZNAH, Nationalpark Bayerischer Wald 2011 Šejn, Miloš: In: Sádlo Jiří (ed.): TAJGA BEZD/ZSKAJA, The Institute of Botany of the Academy of Science of the Czech Republic & Institute of Archaeology of the Academy of Sciences of the Czech Republic, Prague 2012 Šejn, Miloš: The Boscage. In: On a different soil, okno.be, 2012

118

ZASTOUPENÍ VE SBÍRKÁCH / COLLECTIONS Bibliotheks- und Informationssystem der Universität Oldenburg Galerie Benedikta Rejta v Lounech Galerie hlavního města Prahy Galerie Klatovy / Klenová Galerie moderního umění v Hradci králové Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem Galerie Středočeského kraje Moderna galerija Ljubljana Moravská galerie v Brně Muzeum Narodowe w Poznaniu Muzeum Sztuki Nowoczesnej w Warszawie Muzeum umění Olomouc Národní galerie v Praze Oblastní galerie v Liberci Regionální muzeum a galerie v Jičíně Staatliche Kunstsammlungen Dresden The Museum of Fine Arts, Houston Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze Východočeská galerie v Pardubicích

119

EDIČNÍ POZNÁMKA / EDITORIAL COMMENT Jan K. Čeliš Text je v díle Miloše Šejna médium stejně důležité jako ta ostatní, která je možné shrnout pod jedním pojmem výtvarná, protože Šejn je výtvarný umělec, ale vlastně zahrnují řadu aktivit od „klasických druhů“, tedy kresby, malby a fotografie, přes performance až za hranice útvarů, které jsou tvorbou nově a nově definovány. Má mnoho podob, může být součástí kresebného sdělení, vepsán do obrazové plochy listu autorské knihy či malby, proměňuje se sám v rozmáchlou či minuciózní kresbu a znak/šifru, usilující o totální uchopení reality, stejně jako pečlivá, precizní deskripce v názvech prací či komentářích k nim. Ty se stávají, například u tělových plastik či jiných osobních a intimních interakcí s krajinou, nebo naopak veřejných performancí, vedle fotografií či videa, jeho další či dokonce jedinou stopou/záznamem. Vedle kreseb, autorských knih či dalších prací intermediálního charakteru nabývá text dalších podob v transkripcích/transformacích primárních textů (vytvořených „rukou“), které jsou pokračováním práce s původním textovým záznamem, reflexí (vzpomínkou či navrácením) autentických okamžiků tvůrčí aktivity v přírodním prostředí i jednou z možností prezentace svých projektů. Prezentace vlastního díla je jednou z funkcí i textového souboru nazvaného Požár Archivů a Kabinetů Srdce, který je jádrem této publikace. Požár Archivů je jakýmsi autorským výběrem ze stati „Život / Dílo / Zkušenost“, sepsané pod pseudonymem Bohuslav Brosa roku 2003 pro zatím nerealizovanou monografii, editovanou Václavem Cílkem (z jeho impulsu je částečně formulován i název textu). Zmíněná stať je v podstatě kalendárium, rozšířené o další texty autora, jako jsou úryvky z deníků a dalších, ať již samostatných nebo s kresbami a obrazy propojených textů. Proto říkám „jakýmsi“, autorský výběr není totiž zcela přesná charakteristika, textově obrazový soubor je totiž něčím živým, proměnlivým, doplňovaným a upravovaným, sám autor jej označuje jako proces, tedy něco, co vyjadřuje proměnlivost výsledného tvaru i úsilí o něj, napětí celistvosti a fragmentu. Kdybych se chtěl pokusit pojmenovat tento definitivnosti neustále unikající textový celek, rozlistovával bych vedle jeho podoby kalendária či deníku či uvnitř ní určité vrstvy smyslu, především moment textu jako identifikace skutečností, tedy jejich označení, zahrnující ale i úžas nad okamžikem, který se vzápětí propadá v čase, prvek textu jako stopy, zanechávané aktivitou jakožto stopa v mysli, ale také na místě, moment zprávy, tedy deskripce toho, co se událo, která bývá někdy označována jako report, ale i rovněž i přihlášení ke kulturní tradici tohoto útvaru, která sahá až kamsi za epochu romantismu, možná někam tam, kde začíná umění jakožto sebeuvědomování, kde se umění propojuje se životem do té míry, že je od sebe takřka neoddělitelné. A v této intenci umění bych možná podtrhl ještě jednu důležitou věc, kterou lze dost obtížně pojmenovat, totiž podobnost povahy textu i ostatní tvorby. Mám na mysli paralelnost toho, proč Miloš Šejn vytváří text, s jeho tvorbou jako „archivem smyslů“, podobnost tvoření v bezprostředním dotyku s realitou se způsobem jejího textového zaznamenání, který rovněž nepostrádá van existenciálního závratna. Společné obojímu, a vlastně celému tomuto „kabinetu kuriozit“,vršícímu se až po strop na regálech Šejnova ateliéru, z něhož je zlomek vtělen do tohoto, jednoho textově obrazového souboru, je úsilí o propojení všech prostředků, uchopujících totalitu světa skrze sama sebe. Text is as important in Miloš Šejn’s work as all the other media that can be called artistic, as Šejn is a visual artist; but his techniques include many activities – from ‘classic’ kinds like drawing, painting and photography to performance art that goes beyond the boundaries of shape, which is over and over again redefined by his work. Text appears in many forms. It might be part of a drawn message, inscribed in a picture in the page of an artist’s book or in a painting; it moulds itself into a bold or meticulous drawing and encryption, seeking a total grasp of reality, just like thorough, precise descriptions in the names of works or the commentaries on them. Besides photos and videos, these become a further or even the only imprint/record, as in the case of his body sculpture or other personal and intimate interactions with nature or public performances. As well as in drawings, artist’s books and other works of an interdisciplinary character, text takes on other forms in transcriptions/transformations of primary texts (created by ‘hand’), which are a continuation of work with the original written record, a reflection (reminiscence of a return) on authentic moments of creative activity in the natural environment as well as one of the ways of presenting his projects. Presentation of own work is also one of the functions of the collection of texts called Fire of Archives and Cabinets of Heart, which is the core of this publication. Fire of Archives is something like the author’s selection from the essay “Life / Work / Experience,” written under the pen name Bohuslav Brosa in 2003 for a still-unpublished monography edited by Václav Cílek (the original title of the text was partially formulated on his suggestion). The essay is essentially a chronicle, extended by other authors’ writings, such as excerpts from diaries and other, independent texts combined with drawings and paintings. This is why I am saying “something like”, as ‘artist’s selection’ is not an entirely accurate description; a textual/pictorial collection is something alive, changeable, added to and re-shaped. The artist himself refers to this as a process, which means something that requires plasticity of the final shape and of the effort to achieve it, the tension between the wholeness and the fragment. If I was to attempt to name this forever-changing textual whole, I would tease apart certain layers of meaning besides its appearance of a chronicle or a diary, or inside it. In particular, the moment of the writing as the identification of reality, or rather its description, but also including wonder at a moment instantly lost in time; the element of the text as an imprint left by an activity, as a trace in the mind, but also in a place; the moment of messaging, meaning the description of what has taken place, sometimes called a report; and also an acknowledgement of the cultural tradition of this structure, which goes back somewhere before the epoch of romanticism, maybe somewhere where art becomes selfawareness, where art is connected with life to such an extent that the two become almost inseparable. In this meaning of art, I may emphasize another important matter, which is somewhat difficult to define – the similarity between the character of the text and the rest of the work. I mean the parallel between what makes Miloš Šejn create text, and his work as an “archive of the senses”; the similarity between creating through immediate contact with reality and the way this process is recorded in text, which also does not lack the breath of existential vertigo. Common to both, and really to all this “cabinet of curiosities” piled on the shelves up to the ceiling of Šejn’s studio (of which a fragment is embodied in this one textual-pictorial cycle), is the effort to connect all means of grasping the totality of the world through oneself.

Strana / Page 120 125 Černá skříň, relikty sbírek z let / Black Wardrobe, collections of relics from 1954 - 1963

MILOŠ ŠEJN / ARCHIVY & KABINETY / ARCHIVES & CABINETS Texty / Texts by Václav Cílek, Jan K. Čeliš, Věra Jirousová, Miloš Šejn (ed.), Zuzana Štěpanovičová Překlad do angličtiny / Translation into English Petra Gardner Obrazové podklady / Visual materials Miloš Šejn Archives & Authors Grafická úprava / Design and typography Miloš Šejn Redakce / Edition Jan K. Čeliš

Vydala Oblastní galerie v Liberci / Muzeum evropského umění / Published by Regional Gallery in Liberec / Museum of European Art Sazba / Set in Zeppelin / StormTypeFoundry Tisk / Print IRBIS f.o. Vydání první / First edition Náklad / Edition size 300 kusů / copies Kniha vychází k výstavě Miloše Šejna “Archivy & Kabinety” v Oblastní galerii v Liberci / Muzeu evropského umění / The book was published for Miloš Šejn’s exhibition “Archives & Cabinets” in Regional Gallery in Liberec / Museum of European Art