Sto čtyřicet let výroby lepenek v Pasekách nad Jizerou

Ano, již sto čtyřicet let stojí pár nenápadných budov na pozemku ohraničeném z jedné strany skálou a z druhé řekou Jizerou. V kraji, kde nikdy nechyběla síla horských bystřin a kde bylo obrovské lesní bohatství, začaly koncem 19. století kromě hamrů a mlýnů vznikat také papírenské továrny a cechy. A nebylo divu. Rozvíjející se sklářský a textilní průmysl potřeboval své produkty do něčeho balit, začala sháňka po papíru, lepence, krabicích a mnohém dalším. To ovšem bylo 19. století. Jak se zdejší papírníci ohánějí ve století 21., zjišťovali v Pasekách nad Jizerou Jiří Richtr a Petr Novotný. Společníky jim přitom byli Evžen Pelikán, majitel společnosti EMBA a její generální ředitel Marek Michálko.

Lepenka v údolí Jizery Dřevobrusírna a provozovna na výrobu bílé dřevité lepenky, tak bychom dnes mohli charakterizovat fabričku, která roku 1882 začala v onom krásném údolí na řece Jizeře psát svoji dlouhou historii. Její vlastníci, bratři Mahlové, kteří ji převzali od bratří Röesslerů, měli k dispozici klasické „deklovky“ neboli jednoduché lepenkové stroje, kde se na formátových válcích vytvářely a ručně snímaly archy hladké, pevné obalové lepenky. Ty se dále sušily ve vzdušných sušárnách, hladily na kalandrech, případně dále upravovaly. Z pohledu historického vývoje nastal první zásadní technologický zlom v roce

1932; tehdy klesla poptávka po bílé dřevovině a výrobcích z ní a majitelé lepenkárny se rozhodli začít s výrobou dřevoviny hnědé. To si vyžádalo stavbu pařáku, neboť proces výroby této poměrně kvalitní suroviny vyžaduje, aby bylo dřevo před broušením pařeno, a to po dobu i několika dnů! Změna typu suroviny měla samozřejmě vliv i na výrobu. Sortiment se rozšířil o další druhy – pevnou bednovou, precizní rozměrově stálou žakárovou a zejména kufrovou lakovanou lepenku, která se později stala na dlouhou dobu nosným programem závodu.

V Pasekách se čas nezastavil V 50. letech minulého století již bylo jasné, že má pasecká lepenkárna i v časech poválečných (nebo možná právě v časech poválečných) v tehdy československém průmyslu své pevné místo. Nová doba přinesla modernizaci a ta zase nové kuželové a diskové mlýny, vířivé rozvlákňovače a vedla až k historickému mezníku – automatickému samosnímacímu lepenkovému stroji. Takové jsou dnes v Pasekách dva; oba jsou od fi rmy PAMA Freiberg a oba byly postupem času modernizovány. Staré „deklovky“ ještě nějaký čas sloužily, dnem 28. dubna 1988 však v Pasekách éra výroby ručních lepenek defi nitivně skončila. Také výroba dřevoviny s pařákem a dřevobrusy byla odsunuta do historie a jedinou surovinou se stal sběrový papír a v nepatrné míře celulózové vlákno. A stejně jako v 30. letech, kdy se změnila výroba z bílé dřevoviny na hnědou, odrazil se i v tomto případě přechod na jinou surovinu ve výrobním sortimentu. Kufrové lepenky se přesunuly do Kazety Přerov a nosným programem se pomalu začaly stávat lepenky pro automobilový průmysl, ony známé, většinou koženkou potahované bočnice dveří našich zasloužilých „stovek“, „stodesítek“ a vrchlabských „dvanáctsettrojek“. A nezůstalo jen u nich, přibyla lepenka knihařská, obuvnická, čalounická, dokonce znovu i žakárová, převzatá ze zrušené lepenkárny v Čisté, skupina lepenek archivnických atd.

KRPA versus EMBA Lepenkárna v Pasekách nad Jizerou dlouho patřila do podniku Krkonošské papírny, od devadesátých let minulého století je však již známá pod jménem EMBA. Zručnost a kumšt starých pa-

Evžen Pelikán Marek Michálko

pírníků však z pasecké lepenkárny nezmizely, ba naopak. Kvalitní lepenka se stala základem pro nový sortiment výrobků, které jsou dnes pro Embu charakteristické. „Máme tři segmenty, ze kterých se naše práce skládá“, říká Marek Michálko, generální ředitel společnosti. „První, to je ona klasika, která slaví stočtyřicetileté výročí – tedy klasická šedá hladká lepenka, jíž vyrábíme cca 13 000 tun ročně. Z tohoto množství prodáme zhruba polovinu našim zákazníkům jako surovinu k dalšímu zpracování. Čekají na ni knihaři, čalouníci, obaláři a mnoho dalších. Další významnou část zpracujeme sami v naší kartonážní výrobě. Tady dominují výrobky určené k archivační práci a výrobky pro použití v kancelářském sektoru. Segment, kterým míříme právě mezi zmíněné kancelářské potřeby, pak reprezentují klasické pákové i spe ciální pořadače – šanony. Představují naši historicky nejnovější část výroby – začali jsme s nimi v roce 2006, a i tady se nám podařilo získat poměrně významný podíl na trhu u nás i v zahraničí. V této skupině výrobků, určených pro kanceláře a školy, však najdeme i další produkty, spisové a prezentační desky, dokument boxy, krabice pro skupinová balení pořadačů, pevné úložné krabice i aktuální Home offi ce systém, pomůcku pro ukládání listin při práci v domácím prostředí.“

Lepenkové bezpečí „Ale zejména v oblasti archivace, která tvoří další segment naší výroby, zaujímáme, troufám si říct, významné postavení i v rámci Evropy,“ vysvětluje Evžen Pelikán. „Tady spolupracujeme i s některými národními archívy – dodávali jsme archivační materiály do pařížského muzea Louvre nebo do Vatikánu, či do petrohradské Ermitáže. Programově se jedná o vysoce bezpečné obaly určené pro dlouhodobou archivaci, tedy pro ochranu kulturně historického dědictví v nejrůznějších zemích. A nejde tady zdaleka jenom o to, aby byl archivovaný předmět prostě uložen do dobrého obalu. Výroba se zde řídí evropskou normou a ta předepisuje řadu parametrů, které jsme povinni dodržet. Kromě klasických požadavků na pevnost tu hrají velkou úlohu pH, alkalická rezerva a další fyzikálně chemické vlastnosti, ty mají za úkol vytvořit

Žakárová lepenka pro uložený objekt takové prostředí, aby na něj mělo okolí co nejmenší (nejlépe žádný) vliv. Mějme na paměti, že se nearchivují jenom prosté papírové dokumenty, ale třeba i mince a vyznamenání, fi lmové negativy, fotografi e, gramofonové desky, magnetofonové pásky a dokonce i textilie.“

V hlavní roli šikovné ruce „S tím, jak se rozšiřují okruhy a specializace našich zákazníků, musíme se umět víc a víc přizpůsobovat jejich stále náročnějším požadavkům na to, jak chtějí své produkty zabalit a ochránit,“ pokračuje Marek Michálko. „Není pro nás problém vyrobit krabici s netypickou konstrukcí, slepenou z dílčích uzavřených částí, tedy krabici s vysokou mírou ruční práce. A má-li to být obal archivní, je opět potřeba dodržet všechny přísné materiálové požadavky, v tomto případě třeba na použité lepidlo či potahové plátno.“ Ne že by pasečtí neměli své problémy, i tady se například projevuje velký nedostatek pracovních sil, který jde v této části Čech ruku v ruce se zaostalou výstavbou jiných než rekreačních objektů. Ale to, co platilo před lety, platí i dnes – podnik se stabilními hospodářskými výsledky, dobře etablovaný na našem, i zahraničních trzích (vždyť téměř 75 procent výroby jde za hranice do více než 30 zemí) to je EMBA v Pasekách nad Jizerou, fi rma v dobrých rukách, tradiční producent zajímavé a kvalitní papírenské produkce.

A nakonec pozvánka a tip na výlet Pokud se budete v období do 31. 10. 2023 vyskytovat v Západních Krkonoších či v Jizerských horách, vydejte se do Pasek nad Jizerou, kam mimo jiné situoval koncem 19. století český spisovatel Karel Václav Rais svůj román Zapadlí vlastenci. V paseckém památníku je například expozice o Věnceslavu Metelkovi, učiteli a houslaři, podle jehož zápisků K. V. Rais román napsal, včetně strunných nástrojů, které on a jeho předkové i následníci vyrobili. Zejména zde ale najdete úchvatnou výstavu, jejímž tématem je právě stočtyřicetileté výročí pasecké továrny. Postupně se seznámíte s její historií a zblízka si prohlédnete řadu výrobků, které ji proslavily u nás i ve světě. Najdete tu první hladké ruční lepenky, vyrobené ještě na původních strojích – deklovkách, kartonáž potahovanou plastem ze 70. let 20. století i třeba kufrovou, nebo žakárovou lepenku a výrobky z nich.