DODAVATELÉ / OBALY
Sto čtyřicet let výroby lepenek v Pasekách nad Jizerou Ano, již sto čtyřicet let stojí pár nenápadných budov na pozemku ohraničeném z jedné strany skálou a z druhé řekou Jizerou. V kraji, kde nikdy nechyběla síla horských bystřin a kde bylo obrovské lesní bohatství, začaly koncem 19. století kromě hamrů a mlýnů vznikat také papírenské továrny a cechy. A nebylo divu. Rozvíjející se sklářský a textilní průmysl potřeboval své produkty do něčeho balit, začala sháňka po papíru, lepence, krabicích a mnohém dalším. To ovšem bylo 19. století. Jak se zdejší papírníci ohánějí ve století 21., zjišťovali v Pasekách nad Jizerou Jiří Richtr a Petr Novotný. Společníky jim přitom byli Evžen Pelikán, majitel společnosti EMBA a její generální ředitel Marek Michálko. Lepenka v údolí Jizery Dřevobrusírna a provozovna na výrobu bílé dřevité lepenky, tak bychom dnes mohli charakterizovat fabričku, která roku 1882 začala v onom krásném údolí na řece Jizeře psát svoji dlouhou historii. Její vlastníci, bratři Mahlové, kteří ji převzali od bratří Röesslerů, měli k dispozici klasické „deklovky“ neboli jednoduché lepenkové stroje, kde se na formátových válcích vytvářely a ručně snímaly archy hladké, pevné obalové lepenky. Ty se dále sušily ve vzdušných sušárnách, hladily na kalandrech, případně dále upravovaly. Z pohledu historického vývoje nastal první zásadní technologický zlom v roce 1932; tehdy klesla poptávka po bílé dřevovině a výrobcích z ní a majitelé lepenkárny se rozhodli začít s výrobou dřevoviny hnědé. To si vyžádalo stavbu pařáku, neboť proces výroby této poměrně kvalitní suroviny vyžaduje, aby bylo dřevo před broušením pařeno, a to po dobu i několika dnů! Změna typu suroviny měla samozřejmě vliv i na výrobu. Sortiment se rozšířil o další druhy – pevnou bednovou, precizní rozměrově stálou žakárovou a zejména kufrovou lakovanou lepenku, která se později stala na dlouhou dobu nosným programem závodu. 10
PAC K AG I N G 3 / 2 0 2 2
