8 minute read
Zbaví nás elektronika zbytečného papírování? A je to tak ekologické, jak se tvrdí?
Mnoho poskytovatelů služeb, jako banky, telekomunikace i úřady, nás povzbuzují, abychom přešli od papíru na elektronickou komunikaci. Tvrdí, že elektronická komunikace je „zelenější“, „šetří stromy“ nebo „chrání planetu“. Je tomu tak skutečně? Tady je americký pohled na věc.
Podívejme se, kdo to tvrdí. Jsou-li to představitelé společností, propagujících tuto bezpapírovou cestu, lze dojít pouze k závěru, že jsou nesprávně informováni o udržitelnosti tisku a papíru a nevědí o rostoucí ekologické stopě v oblasti digitální komunikace. Pokud to říkají marketingové týmy, zřejmě se neobtěžují brát v úvahu environmentální požadavky anebo usilují o úsporu nákladů ignorováním zavedených pravidel marketingu v oblasti životního prostředí ze strany americké federace FTC a Kanadské asociace pro normy. Tato norma říká, že obchodníci „by neměli předkládat nekvalifi kované žádosti o environmentální zvýhodnění na základě tvrzení, že je jejich bezpapírové řešení ,zelené‘, aniž by ho něčím podložili“.
Advertisement
Růst počtu elektronických zařízení a tím i elektronického odpadu Používání elektronických zařízení v posledním desetiletí explodovalo. Podle studie z roku 2019, provedené výzkumným střediskem Pew Research Center, velká většina Američanů (81 %) nyní vlastní chytré telefony, narozdíl od pouhých 35 % v roce 2011. Téměř tři čtvrtiny dospělých v USA nyní vlastní stolní a/nebo přenosné počítače a zhruba polovina nyní vlastní tablety a elektronické čtečky. Je to bezesporu velký pokrok, díky němuž je náš život efektivnější, produktivnější a zábavnější. Přinesl však s sebou také vážné a rostoucí environmentální, zdravotní i ekonomické důsledky. Podle nedávno vydaného globálního monitoru „E-odpad“ (GEM) 2020 bylo v roce 2019 na světě vygenerováno rekordních 53,6 milionu tun elektronického odpadu, což představuje nárůst o 21 % za pouhých pět let. Pro ilustraci, loňský elektronický odpad vážil až jako 350 výletních lodí velikosti Queen Mary 2, pro bližší představu, kdybychom lodě seřadili za sebou, jde o délku přes 122 kilometrů. GEM popisuje elektronický odpad jako vyřazené produkty s baterií nebo zástrčkou. Malá elektronická zařízení, obrazovky a monitory, drobná elektronika a telekomunikační zařízení tvořily v loňském roce více než polovinu globálního elektronického odpadu. USA a Kanada společně vytvořily v roce 2019 7,7 milionů tun elektronického odpadu. To je téměř 21 kg na osobu a téměř trojnásobek celosvětové populace, kde odpad činí na hlavu 7,2 kg. Zpráva také předpovídá růst globálního elektronického odpadu, má dosáhnout do roku 2030 74 milionů tun, což je téměř zdvojnásobení elektronického odpadu za pouhých 16 let. Díky tomu je elektronický odpad nejrychleji rostoucím objemem odpadu na světě, který je poháněn vyšší mírou spotřeby elektrických a elektronických zařízení, krátkými životními cykly zařízení a minimálními možnostmi oprav. Mnoho lidí nyní považuje zařízení a přístroje za jednoúčelové, jednoduše je zahodí, když je čas na jejich upgrade. Někteří je sice nevyhodí, ale nejsou schopni najít nákladově efektivní způsob, jak je opravit.
Jen malé množství elektronického odpadu je recyklováno GEM zjistil, že v roce 2019 bylo celosvětově sebráno a recyklováno pouze 17,4 % elektronického odpadu, z toho
v Severní Americe bylo recyklováno pouze 15 % elektronického odpadu. Většina elektronického odpadu byla buď uložena na skládce nebo spálena, místo aby byla sbírána pro třídění a recyklaci a opětovné použití. V elektronických zařízeních se nacházejí četné toxické a jinak nebezpečné látky, které představují riziko pro životní prostředí a lidské zdraví, pokud se s nimi nezachází způsobem šetrným k životnímu prostředí. Nedávný výzkum citovaný v GEM zjistil, že neregulovaný elektronický odpad je spojován s rostoucím počtem nepříznivých účinků na zdraví, od vrozených vad a neurodegenerativních poruch po poškození DNA, nepříznivých kardiovaskulárních a respiračních účinků a rakoviny. E-odpad také představuje velkou ekonomickou ztrátu. Když jsou elektronická zařízení jednoduše vyhozena, jsou s nimi vyhozeny cenné obnovitelné materiály, jako je železo, měď a zlato. „Pokud nemůžeme recyklovat elektronický odpad, nepřijímáme zpět materiály do smyčky, což znamená, že musíme extrahovat nové suroviny,“ říká Vanessa Fortiová, představitelka GEM. Odhaduje se, že hodnota surovin ve všech globálních e-odpadech vyprodukovaných v roce 2019 se rovnala ohromujícím 57 miliardám USD.
Elektronická komunikace, spotřeba energie a změna klimatu Miniaturizace zařízení a „neviditelnost“ použitých infrastruktur vedou mnohé spotřebitele k podceňování environmentální stopy digitální technologie. Tento jev je posílen rozsáhlou dostupností služeb v „cloudu“, což činí fyzickou realitu využívání ještě nepostřehnutelnější a vede k podceňování přímých dopadů digitální technologie na životní prostředí. Do roku 2023 odhaduje globální technologický gigant Cisco, že Severní Amerika bude mít 345 milionů uživatelů internetu (z 328 milionů v roce 2018) a 5 miliard síťových zařízení/ připojení (z 3 miliard v roce 2018). Americké ministerstvo energetiky uvádí, že datová centra USA spotřebovala v roce 2014 odhadem 70 miliard kilowatthodin, což představuje asi 1,8 % celkové americké spotřeby elektřiny. Na základě současných odhadů trendů se předpokládá, že datová centra v USA spotřebují v roce 2020 přibližně 73 miliard kWh. Tato spotřeba energie nezahrnuje energii potřebnou pro stavbu, napájení nebo dobíjení zařízení. Podle projektu Th e Shift Project se spotřeba energie potřebná pro digitální technologie každý rok zvyšuje o 9 % a podíl digitální technologie na globálních emisích skleníkových plynů (GHG) by se mohl do roku 2025 zdvojnásobit na 8 %. Laboratoř obnovitelných zdrojů energie v roce 2014 analyzovala 113 společností v oblasti informačních technologií a zjistila, že pouze 14 % spotřebované energie pocházelo z obnovitelných zdrojů.
Kontrasty mezi elektronickou a papírovou komunikací jsou dobře defi novány Rozsah negativních dopadů vyplývajících z používání elektronické komunikace by měl být dostatečným důvodem pro to, aby společnosti opustily svá neověřitelná tvrzení, že přechod na digitální vysílání je pro životní prostředí lepší. Srovnání s papírovou komunikací vychází jednoznačně v neprospěch elektroniky a shora zmíněné společnosti by se k tomuto problému měly postavit čelem a neklamat veřejnost.
Výhody papírové komunikace z hlediska dopadu na životní prostředí • Papír je vyroben z obnovitelných zdrojů, z lesů spravovaných udržitelným způsobem. • S mírou využití 66 % v USA a 70 % v Kanadě je papír recyklován více než jakákoli jiná komodita v Severní Americe. • Většina energie používané na výrobu papíru v Severní Americe pochází z uhlíkově neutrální biomasy a dalších obnovitelných zdrojů. • Průmysl výroby celulózy a papíru v USA emitoval v roce 2018 35,7 tun emisí skleníkových plynů, což představovalo pouze 1,2 % celkových přímých emisí v USA. • Více než 90 % vody používané k výrobě papíru v Severní Americe je vyčištěno a vráceno do zdroje. Většina zbytku se vypařuje nebo zůstává v papírových výrobcích. • Severoamerický papírenský průmysl vykázal neustálé zlepšování vlivu na životní prostředí, což je dobře zdokumentováno.
%PLPOkVKUF EJHJUgMO~
½)>%'Ì7830= /32+7&)6+
,POHTCFSH$¯UFDIOJDLnQBSBNFUSZ NBYQSBDPWOrQMPDIB QPEMFNPEFMV YNNBËYNN NPEFMPWg½BEB$ $ $ $ $ NBYSZDIMPTUOPËFNNJO NBYUMPVÃÈLBNBUFSJgMVNN LBNFSBQSPQSFDJ[OrOBTUBWFOr
;gLMBEOrGVOLDF OFKWZÃÃr½BEB½F[BDrDITUPMÒ,POHTCFSH WPMJUFMOnOBLMBEBkF WZLMBEBkFQSP
BSDIZOFCPSPMF OgTUSPKFQSP½F[gOr CJHPWgOr
GSn[PWgOr¨ NPËOPTUBQMJLBDrPEW[PSLPWØDITnSJr 101[BLg[FLBËQPWØSPCVPCBMÒ
WSFËJNV SP[ÃJ½JUFMOØTZTUnNOgTUSPKÒQPEMF
LPOLSnUOrDIQPËBEBWLÒ
%BUB-JOF5FDIOPMPHZBT %SBIPCFKMPWB 1SBIB UFM XXXEBUBMJOFD[ PCDIPE!EBUBMJOFD[
Banány, jablka, dýně – to jsou nové suroviny pro obalové materiály
Vypadá to, že typicky české ovoce, jako jsou jablka, může mít řadu dalších využití. Například pro výrobu papíru. Možná není daleko doba, kdy se dočteme v letácích: „Česejte jablka, šetřte naše lesy“. Vtipálci pak dodají: „Kůrovec chce taky žrát“. Ze zahraničních serverů přeložila Olga Frídlová.
Zakladatel a ředitel rodinného podniku specializovaného na výrobu papírových tašek Bags by Riedle z německého Langenbrettachu již v tomto oboru zavedl mnoho inovací. Nyní objevil jablečný papír – pečlivě analyzované a zpracované zbytky jablek se ukázaly být bohaté na primární materiály, jako je buničina a polobuničina. V jeho papíru je proto až 15 % dřevné celulózy nahrazeno jablečnou dření. Vyznačuje se slonovinovým odstínem, elegancí a vynikající zpracovatelností, je sametově teplý a velmi příjemný. Při konstrukci tašek se meze nekladou, mohou být potištěny jako každý nenatíraný papír, stejně jako raženy za horka nebo slepotiskem.
Semena a slupky z dýně by mohly být přeměněny v biodegradovatelné obaly a nahradit plasty při balení potravin. Potravinářský inženýr Laxmikant Badwaik z Tezpurské univerzity v Ásámu a jeho kolegové nasbírali na místním trhu zralá semínka a slupky. Po propláchnutí a usušení je rozemleli na prášek, čímž odstranili všechen olej. Pak přidali vodu a směs vystavili vlivu ultrazvuku, aby rozbili polymerní řetězce. Po zchlazení ji změkčili
za použití glycerolu a sójového emulgátoru. Přidali chlorid vápenatý pro pevnost, směs nalili na tefl onové desky a sušili ji dva dny při teplotě asi 50 °C. Pak analyzovali její vlastnosti, včetně barvy, tloušťky, bodu tání, propustnosti pro vodní páru a mechanické pevnosti. Také porovnávali složení s pěti odlišnými poměry množství slupek k semenům. Podle dr. Badwaika bude fólie ideální na „chléb, koláče, sladkosti apod.“.
Výzkumníci z fakulty chemického inženýrství na Univerzitě Nového Jižního Walesu objevili způsob, jak přeměnit odpad z pěstování banánů na biodegradovatelný a recyklovatelný obalový materiál. Podle nich se běžně spotřebuje jen 12 % rostliny a zbytek se likviduje. Na pokus vzali pseudostonky rostlin z Královské botanické zahrady v Sydney a přetvořili je na nanocelulózu. Při zpracování má materiál konzistenci podobnou pečicímu papíru. V závislosti na tloušťce se dá využít jako tácky na maso a ovoce anebo nákupní tašky. Zkoušky s potravinami dokázaly, že nepředstavuje žádné riziko kontaminace. Prof. Jayashree Arcotová: „Co činí banán tak přitažlivý vedle obsahu celulózy je skutečnost, že se jedná o jednoletku. Pseudostonky – tvořené masitými řapíky listů – jsou po každé sklizni posekány a většinou zlikvidovány přímo na poli. Některé se použijí na textilie, některé jako kompost, ale jinak jde o obrovský odpad. Stonek tvoří z 90 % voda. Nasekali jsme ho na kousky, usušili při velmi nízkých teplotách v sušicí peci a pak namleli na velmi jemný prášek. Ten jsme proprali velmi šetrnou chemikálií. Tím jsme izolovali nanocelulózu, materiál vysoké hodnoty s celou řadou využití. Z nich nás nejvíc zajímá balení, zvlášť jednorázové potravinové obaly, kterých tolik končí na skládce. Jeden z našich studentů dokázal, že materiál můžeme recyklovat třikrát bez změny vlastností.“
Badatelé z malajsijské polytechnické univerzity MARA vymysleli ekologickou biopolymerní průtažnou fólii, do níž použili kurkumu. Do fólií z kasavového (tapiokového) škrobu, glycerolu a karboxymetylcelulózy přidávali různé objemy kurkumového oleje. Pak nalévali fólie různé tloušťky na balicí papír, který byl infi kován sporami černé plísně Aspergillus niger. Vzorky namočili do vody, aby simulovali kontakt s potravinami a povzbudili růst plísně. Za použití UV spektrometrie pak měřili objemy antimikrobiálních sloučenin, které se z fólie uvolnily do vody. Nejlepší účinky měly silnější fólie s větším objemem oleje, jenomže ty zase uvolňovaly sloučeniny příliš pomalu. Chemická inženýrka Džunajda Džajová: „Správná kombinace množství oleje a tloušťky fólie závisí také na textuře a tvaru potraviny.“ Badatelé také zkoušeli organickou rozložitelnost obalu zakopáním vzorků do půdy, která byla vystavena dešti a slunci. Obaly se rozkládaly tím pomaleji, čím větší byl obsah oleje a tloušťka fólie.
