Konec starých časů

Abychom mohli jednou vzpomínat na staré časy jako na staré dobré, musejí mít dobrý konec. Ten nyní sotva nalezneme v oboru polygrafi ckých periodik. Je vyklízení pozic odborného tisku předzvěstí něčeho mnohem horšího? Fejeton od Vladimíra Lukeše.

Nostalgicky i komediálně laděný Menzelův fi lm „Konec starých časů“ podle románu Vladislava Vančury trpce pojmenovává realitu, že každý konec je počátkem něčeho nového, ale že lepší už to nebude. První léta samostatné republiky jsou začátkem konce romantiky starých časů. Magazíny nabité žhavými drby ze života celebrit romantikou také nepřetékají. Když některému z nich dojde dech, netřeba truchlit. Všechny jsou si, čertvíproč, podobné jako vejce vejci, pokud hledat nějaké odlišnosti, tak jen v míře vkusu šokézního zpravodajství ze světa showbyznysu. S lehkým srdcem však nelze oželet odborná polygrafi cká periodika. Zvlášť když je jich jako šafránu. Jsme krátkozrací! Odborná média byla, jsou a budou polygrafi i prospěšná. Přinášejí čtenářům vzdělání, informace o technologických a technických novinkách, nových instalacích ve fi rmách, přínosem jsou i komentáře, události, ba i drby ze světa podniků. Nevím, jestli si to uvědomujeme, ale zánik těchto periodik okolnímu světu leccos napovídá. Není to nic lichotivého. V každém případě jejich zánik bude problémem polygrafi ckých podnikatelů, ale odnesou to i obaláři, neboť propojenost obou odvětví netřeba v dnešní době zdůrazňovat. Momentálně se rozloučilo se svými čtenáři po více než dvaceti letech zřejmě poslední výsostně polygrafi cké periodikum „Noviny pro grafi cký průmysl“. Jejich vydavatel to odůvodňuje klesajícím zájmem inzerentů o tištěnou formu odborných informací. Eufemismy nechme stranou: vydavateli chyběly prostředky, aby fi nančně utáhl redakci, vydávání, distribuci. V posledním čísle Novin zazněla pozoruhodná věta: „Co by byly noviny bez čtenářů, pouze potištěný papír bez poslání.“ První republika, to byla doba papírových novin. Nikoho by tenkrát ani ve snu nenapadlo zastavit rotačky! Dnes již zažloutlé Lidové noviny nebo Národní listy a ostatní „raníčky a odpoledníčky“ měly nebývalé renomé, solidní náklad a věrné čtenáře. Některé listy, konstituované ještě za Rakouska-Uherska nepotřebovaly deklarace. Získávaly noblesu díky populárním Peroutkovým úvodníkům, fejetonům a sloupkům z pera Karla Čapka a kresbám jeho bratra Josefa. Básníci, malíři, humoristé i skandalisté, jako byli Hálek, Hašek, Sauer, Longen, Poláček, přispívali k noblese svých novin, své příspěvky měli také prezidenti Masaryk a Beneš. Noblesu dnes těžko hledat v některých denících či v internetovém zpravodajství. Jak najít dobrou novinařinu mezi špatně skrytými, zištně politickými, partikulárními zájmy vydavatelů? Místo noblesních příspěvků se tisknou kvůli ziskovosti příspěvky podporující často všeobecně blbou náladu. Kupodivu znám dost lidí, kteří se nenechali odradit a pátrají. Po ránu ke kávě ještě dnes rádi nasávají vůni tiskařské barvy a hledají zajímavé, pravdivé a profesionálně napsané články s pestrým a přitažlivým obsahem. Náklady tištěných novin však klesají. Podle tvrzení odborníků už to mají noviny dávno spočítané. Pardon, kromě Metra, které je pro čtenáře zadarmo. Do budoucnosti se zahleděl kolega, když označil dobu, kam se řítíme. „Psát elektronicky o tištěné komunikaci? Bože, jak hluboko polygrafi cký průmysl klesl.“ Nejde o nějaké katastrofi cké science fi ction. Ať si říká kdo chce co chce, tisk živil a ještě živí mnoho lidí. Tisk je velmoc potiskující tuny papíru. A ten musí někdo vyrobit. Aby každý den vyšly noviny, k tomu je potřeba řada erudovaných odborníků. Lidí, kteří se nedají zaměnit, ani se nemůžeme bez nich obejít. Všichni dohromady tvoří tým, který přináší jak novinám, tak všem tištěným artefaktům originalitu svých profesí. K čemu tahle exkurze do světa papíru? Úzce souvisí s druhdy předávanými aktuálními poznatky, přinášející rozhled a trendy pracovníkům v oboru. Vítr se dnes, obrazně řečeno, prohání sály, kde se v minulosti konaly „vyprodané“ polygrafi cké konference, odborné semináře a školení. Spolky a svazy tisku šířily nové technické a technologické poznatky. Realita je ovšem nyní jiná. Je to pro polygrafi i předzvěst úpadku nebo je to jen důsledek krize? Aby ta budoucnost nevypadala zase tak pesimisticky, připomeňme si, že každý tištěný výrobek vyniká barevností a specifi ckou vůní. Zčásti ji má od tisku, zčásti ji převzal od papíru. Jak voní noviny, o tom už byla řeč. Kniha, časopis, grafi cký list, ba i ten lepený paperback, všechno krásně voní. Nemá smysl vést spor, zda lid dává přednost tištěnému nebo elektronickému slovu. To rozsoudí leda zdravý rozum každého z nás, nalézající smyl v účelu a kreativitě užívání jedné z obou forem. Pokud by měl zmizet tisk, zůstane po něm opuštěné místo. Texty, jako třeba Čapkovy sloupky bezmála 95 let starých Lidovek, nám budou navždy chybět: „Řekl bych to tak: kočka je z rodu ironiků, kteří se baví sami v sobě; hrají si s lidmi a věcmi, ale jen pro své interní a drobátko pohrdavé potěšení. Pes je z rodu humoristů; je dobromyslný a vulgární jako anekdotář, který by se bez publika musel ukousat nudou.“

CHYBÍ VÁM NĚKTERÉ Z PŘEDEŠLÝCH ČÍSEL ČASOPISU Packaging?