Svatomartinské povídání ve Studiu Činčera

S Janem Činčerou po dlouhé době o Mladém obalu a o obalovém návrhářství vůbec. A také o všem, co s ním souvisí. Setkání vonící pečenou husičkou se zelím, protože koneckonců, včera bylo svatého Martina.

TEXT: PETR NOVOTNÝ FOTO: PETR NOVOTNÝ A JAKUB ZEMAN, CZECH DESIGN Mladý obal 2022, či správně Model Young Package 2022, je minulostí. Jan Činčera byl, jako již mnoho let předtím, předsedou soutěžní poroty. Vždy, když utichl soutěžní shon, vyhlásily se výsledky a vše hektické se dostalo zpět do normálních kolejí, sešli jsme se, abychom uplynulý ročník probrali a zhodnotili. A tak to udělejme i letos.

Dvacet šest let s Mladým obalem „Nejdřív bych chtěl říct, co mne v letošním Mladém obalu potěšilo, dokonce nadchlo,“ říká na úvod Jan Činčera, „a sice porotci, kteří letos usedli v soutěžní jury. Ať už jde o Jiřího Pelcla, předního českého designéra a zakladatele Ateliéru Pelcl, nebo Pavla Komůrku, koordinátora obalových inovací a udržitelnosti v Orkla Group, výborného Yücela Metina ze Švýcarska, vedoucího kompetence v oblasti obalů ve společnosti Model Group, dánského manažera obalového materiálu pro LEGO Group Joena Svenssona, či Julianu Fischerovou, slovenskou novinářku, spisovatelku a také pekařku. Všichni to jsou, a na soutěži to prokázali, nesmírně výrazní a chytří odborníci, kteří přesně věděli, co se od nich očekává a dokázali svá rozhodnutí také fundovaně zdůvodnit. Další věc, která mi udělala velkou radost, je to, že si Model Obaly, mecenáš a spolupořadatel soutěže, po 26 letech konečně naplno uvědomil, že jde o akci, která mu může přinést zajímavé nápady, a co víc, mladé lidi, kteří těmi nápady oplývají. Uviděl ten potenciál, který mají na dosah ruky a rozhodl se jej využít.“

Elegance a zábava v režii Czech Designu „No a velký zážitek pro všechny zúčastněné bylo slavnostní vyhlášení vítězů soutěže v Centru architektury a městského plánování (CAMP). Vtipné, svěží, zábavné, přiměřeně ,ulítlé‘, asi nejpovedenější v dosavadní historii Mladého obalu. A navíc, a teď si musím trochu přihřát svoji polívčičku, jsem tam chvíli působil nejen jako předseda poroty, ale i jako mediální performer. Ve speciální kulturní vložce jsme spolu s několika vybranými spoluhráči předvedli, že po dobré přípravě a kvalitním nazvučení se dá na papír i hrát. V kontextu s dokonalou přípravou soutěže ze strany Czech Designu, štědrými sponzory, dobrým

Soutěžní porota: Pavel Komůrka, Juliana Fischerová, Joen Svensson, Jan Činčera, Jiří Pelcl, Yücel Metin

tématem, kompetentní porotou a skvělým zakončením mám nakonec dojem, že je celá soutěž na začátku nové éry. Že opouští čistě teoretickou rovinu vyhlášených, vystavených a poté zapomenutých soutěžních exponátů a posouvá se blíže k jejich skutečnému použití v užitém obalovém designu.“

Jak se pozná dobrý mladý obal Ve vlastním průběhu soutěže je vždy velmi důležité první posouzení exponátů soutěžní porotou. Již tam se rozhoduje, tam se vyřazují ty obaly, které nemají šanci uspět, aby naopak vynikly ty, které si další pozornost zaslouží. Jednoduché to ovšem není. Vezmeme-li to ,de facto’, pak by opravdu dobrý obal neměl vždy vyhrát,“ vysvětluje Jan Činčera. „On by měl být totiž prakticky neviditelný, je to ze své podstaty vždy předmět, který slouží věci uvnitř. Nikdy tu zabalenou věc nesmí „přebíjet,“ ale také nikdy nesmí být o hodně horší. Správný obal má být asi takový, že když někdo vezme do ruky například krabici, řekne: ,hmm, to je dobrý …‘ potom ji otevře: ,panečku, ono je to ještě lepší uvnitř‘, a to, co je v krabici uloženo? ,To je prostě nejlepší!‘ Ale obal, který nakonec vyhrává, na sebe často příliš strhává pozornost. Bývá dominantní, někdy až egoistický, jako by jeho tvůrcům bylo to, co je v něm zabaleno, docela fuk. Když to vztáhnu k naší práci ve Studiu, pak musím říct, že my těmhle věcem věnujeme velkou pozornost. Snaha, aby měly naše obaly nápad a styl, aby byly dokonale řemeslně provedené a aby se nikdy významově „necpaly“ před zabalený produkt, je u nás na prvním místě.“

Na začátku je arch papíru „A když už jsem se v souvislosti s Mladým obalem zmínil o našem Studiu a způsobech práce lidí v něm,“ říká Jan Činčera, „hodně důležitá je, a se soutěžícími o tom často hovoříme, snaha, aby i ta nejmenší práce, i ten nejjednodušší obal v sobě nesl maximální možnou míru dokonalosti. My ve Studiu už víme, že i prostý obal se dá udělat trochu jinak, než by se čekalo, ale i to, že je nesmírně důležité, abychom své nápady, styl a až puntičkářsky dotažené provedení udrželi jako standard. Ať již jde o obal na zboží za tisíce či desetitisíce, nebo ,obyčejnou‘ krabičku. I po těch 31 letech existence Studia mne nepřestává fascinovat, že na začátku naší práce je arch papíru a na konci trojrozměrný elegantní objekt, příjemný do ruky, příjemný na koukání. Někdy jako by v tom byl kousek kouzla – tady je krásný, na první pohled velmi jednoduchý obal na parfém Zenami. Druhý, detailnější pohled ovšem ukáže nápadité plastické ztvárnění povrchu krabičky, a když se dostaneme dovnitř, ,pod slupku‘ obalu, překvapí nás konstrukčně neobvyklé uspořádání a na pečlivé provedení velice háklivé řešení adjustace fl akónku s parfémem a příslušenstvím. Nápaditý, vtipný a řemeslně dokonale zpracovaný obal, to je to, co nám přináší uspokojení a zaplaťbůh i obživu.“ Tak jaký ten Model Young Package vlastně je? „Možná je můj pohled trochu staromilský,“ uvažuje Jan Činčera, „ale občas si myslím, že všechny ty moderní technologie, které jsou dnes v obalářské branži využívány, potlačují, ne-li rovnou zabíjejí, kreativitu. Ony totiž nenutí designéry k vyhledávání nových řešení, ale nabídnou mu je samy. Toto zprostředkované řešení však často bývá průměrné a nenápadité. Není totiž obrazem prvotního lidského popudu, myšlenky, prostě nápadu, nýbrž jen nabídkou technologického řešení. Tím nechci říct, že by se vyloženě vytrácely kreativita a řemeslo, spíš to vidím tak, že dnešní generace ,zpohodlňuje‘, nehledá řešení, hledá jen ,kde to koupit‘. A rok od roku je to v té soutěži víc znát. Jestliže se budoucí účastník rozhodne vytvořit soutěžní obal, musí, chtě nechtě, trošku improvizovat. On nezná dobře materiály, nezná polygrafi cké techniky, a zná-li, pak jenom základy. Přitom by na jeho práci mělo být vidět, že nad ní musel přemýšlet. Že ho to stálo značnou námahu, než dospěl do takového stádia, že si mohl říct: ,ano, to je ono, to tam pošlu …‘ To my, jako porotci, většinou poznáme. Vidíme-li třeba pěknou práci, která sice není úplně řemeslně dotažená, ale je na ní znát ,lidský faktor‘, nikoli vliv počítačových aplikací a grafi ckých soft warů, pak ji posuzujeme trochu jiným okem, než dokonalý a přitom nepromyšlený a neprocítěný výrobek.“

1. místo v kategorii High school: Jiaozi

Málo je někdy (většinou) víc „Na druhou stranu je třeba říct,“ pokračuje Jan Činčera, „a je to průvodní jev práce komise snad ve všech ročnících této soutěže, že se při posuzování zaslaných obalů neubráníme jaksi na dálku ,napomínat‘ soutěžící: ,Tady to by měl udělat takhle, tady zase tak‘, jako bychom jim chtěli pomoci právě proto, že cítíme onu nedotaženost. A pořád se ptáme, proč to nedodělali, proč tomu nedali, co to potřebuje? Neviděli to, byli pohodlní, proč to nedotáhli? Stačilo málo a bylo to skvělé. Že to málo nebylo uděláno, to nás, komisaře, často trápí. A proč nás to trápí? Všichni totiž ze zkušenosti víme, že právě ,to málo‘ je nejdůležitější. Řešíme to denně i u nás v ateliéru a mnohokrát jsme se o tom již bavili – ,Bůh je v detailu‘, jak kdysi řekl německý architekt Ludwig Mies van der Rohe, a pro nás designéry to platí beze zbytku. Právě detail je to, co činí věc výjimečnou. Ale zpět k soutěži. Na každém obalu, který posuzujeme, by zkrátka měla být znát ruka jeho tvůrce v tom dobrém slova smyslu. Zatím tam často vidíme jen určitou zbrklost, snahu mít to rychle hotové. Do velké míry je to jistě dané životním stylem a postoji dnešní generace. Dnes nečteme, ale prohlížíme si obrázky, nehloubáme nad leckdy složitými řešeními. Chceme všechno rychle, snadno, bez námahy. A na mnoha zaslaných soutěžních obalech je to bohužel znát.“

Nic nového (zatím) pod sluncem „Převratná doba revolučních technologií v obalovém designu je již dávno za námi,“ říká Jan Činčera. „I v naší soutěži se okamžitě poznalo, když se objevil laser nebo digitální tisk, to se do mnoha exponátů tak říkajíc ,propsalo‘. Změnila se však jen kvalita provedení, kvalita potisku, ale základ zůstal stejný. Vždy tu máme nějaký plášť obalu, většinou nějaké klopy, musí se to někde zavírat a (třeba i jinde) otevírat a pořád jde o to, aby spojení všech atributů obalu bylo vyvážené. Aby byl vybrán správný materiál, správná tisková technika, správné proporce, to vše pak spoluvytváří hezký a funkční obal. Ale něco opravdu výjimečného? Přiznám se, že bych rád zažil okamžik setkání s obalem tak novým, progresivním a jiným, že bych, lidově řečeno ,padl na zadek‘ a řekl si: ,Tak tohle jsem ještě neviděl.‘ Ne že by se neobjevovaly žádné novinky, v Miláně jsme například viděli papír, či jakýsi sendvič vláken, vyrobený na 3D tiskárně. I to může být časem zajímavá technologická cesta, zatím to ale není nic omračujícího. Nový trend bude možná patřit „inteligentním“ papírům, které ponesou ve své hmotě nějakou informaci, se kterou se bude dát zvenku pracovat a případně měnit vlastnosti nebo vzhled obalů z nich vyrobených.“

Studio je rodinná fi rma „O práci v našem Studiu jsme se již zmínili,“ říká na závěr Jan Činčera. „To, že máme neustále co dělat, je léta neměnný fakt a jsme tomu rádi. A jsme i rodinný podnik v tom nejlepším slova smyslu. Manželka Zorka, synové Kryštof a Matěj, a já. Starší Kryštof je náš, jak se říká, kmenový zaměstnanec a má na starosti zejména chod Studia po technické stránce. Mladší Matěj dokázal propojit své vlastní projekty, respektive projekty kreativní skupiny Okolo, jejímž je členem, s prací studia a přináší nám tak zajímavé náměty k práci, zakázky a kontakty s mladými tvůrci. Kromě nás tvoří pracovní tým vždy něco kolem deseti zaměstnanců, pár brigádníků, je-li jich zrovna zapotřebí, a máme radost, že tu máme dobré pracovní ovzduší, že sem prostě všichni chodíme rádi.“