pantos-vykladovy speleologicky slovnik

Vladimír Panoš

KARSOLOGICKÁ A SPELEOLOGICKÁ TERMINOLOGIE VÝKLADOVÝ SLOVNÍK S EKVIVALENTY VE SLOVENŠTINĚ A JEDNACÍCH JAZYCÍCH MEZINÁRODNÍ SPELEOLOGICKÉ UNiE (UNESCO) (angličtina, francouzština, italština, němčina, ruština, španělština) KNIŽNÉ CENTRUM WDAVATECSTVO

Věnováno všem, kdo zasvětili a obětovali svůj život objevování a poznávání tajemství krasu a jeskyní

OBSAH PODĚKOVÁNÍ..................................................................................................6 ÚVOD................................................................................................................8 HESLA (cizojazyčné variety, výklad, synonyma).............................................15 Úprava..............................................................................................................16 SLOVNÍK CIZOJAZYČNÝCH HESEL............................................................. 261 Anglická hesla................................................................................................. .262

ÚVOD Postupný rozvoj karsologické a speleologické terminologie souvisíš letitým praktickým i odborným zájmem člověka o kras a jeskyně. Člověk své poznatky od pradávna záměrně shromaždoval, systematicky jich využíval ve svém životě a činnosti a předával je svým potomkům, zpočátku ovšem jen ústně a teprve mnohem později i písemně. Obdivuhodná prehistorická piktografická díla na skalních stěnách svědčí, že jeskyně již na úsvitu dějin sloužily člověku nejen za přechodný úkryt a útočiště, ale byly i jeho pracovními a kultovními místy - a často i pohřebišti. )iž v těchto dávných dobách se v jednotlivých prajazycích formovaly základní karsologické a speleologické termíny a stávaly se součástí kulturního bohatství kmenů a národů, které s krasem a jeskyněmi přicházely do styku v praktickém a duchovním životě či se stávaly místem jejich posledního odpočinku. Úzký vztah člověka ke krasu dokazují i prastaré mýty, patřící k vzácným kuitur-ním pokladům mnoha dávných civilizací. Prehistorický i historický člověk totiž s krasem a jeskyněmi spojoval i nadpřirozené jevy, tradované v náboženstvích celého světa. K nejznámějším mýtům evropské kulturní oblasti patří starořecký mýtus o krasové řece Styx, jejíž ponorovou jeskyní převozník Chárón za symbolickou odměnu odvážel do podsvětí duše zemřelých, mýtus o Poseidonovi, který ve sporu s bohyní Athénou při zakládání Athén otevřel hydrotermální pramen, starozákonní mýtus o Mojžíšově objevu interrnitentního krasového pramene vSinajské poušti a konečné i novozákonní mýtus o narození Spasitele lidstva Ježíše Krista v palestinské jeskynní salaši u Betléma. Člověk velmi brzy poznal a naučil se využívat i léčivých účinků jeskynního prostředí. Nejstarší zachovaný písemný dokument o jeskyních, Kniha o horách, motivovaný těmito zájmy, pochází ze starověké severní Číny již z roku 221 př. n. I. V Číně se uchovala i lékařská kniha z 1. stol. n. l. s popisem některých léčivých forem jeskynních sintrů a studie učence Fan Chenga z r. 1175 n. l. o jejich vzniku. Z pradávných poznatků lidstva i z osobních zkušeností čerpal i i přední představitelé antické filozofie a vědy při formování filozofickopřírodovědných teorií, v nichž tkví kořeny vědecké interpretace vnějšího světa (ThalesMilétský, Anaxagoras, Platón, Aristoteles aj.). Aristotelova hydrologická kondenzační teorie, vysvětlující vznik a oběh podzemní vody podle poznatků z krasu, byla uznávána prakticky až do konce středověku. Z kulturní oblasti Blízkého východu, kde vlastně tkví kořeny řecké antické kultury a vědy, pochází! bronzový reliéf znázorňující první doloženou karsologickou a speleologickou expedici, vyslanou asyrským králem Salmanassarem III. k výzkumu krasových pramenů a jeskyní na horním toku řeky Tigridu. Osobní znalosti krasu odrážejí! dílaHoméra, Lucretia, Vitruvia, Vergilia, Senecy aj. Plinius a Strabó dobře znali vyvěračky řeky Timavy u dnešního Terstu i propadání Notr-janské řeky do Škocjanských jeskyní.

Rozklad antické kultury a následný společenský vývoj v Evropě zastavily slibný rozvoj antických přírodních věd a nadlouho odsoudily racionální poznatky a úsudky antických učenců k zapomnění nebo je hrubě zkreslily a zvulgarizovaly. O jeskyních a jiných krasových jevech vznikaly naivní pověry a lidová fantazie do nich umísťovala různé nadpřirozené démonické bytosti, dably, strašidla, draky a jiné bájné nestvůry. Přesto ani ve středověku realistický zájem o jeskyně zcela nezanikl. Středověký člověk po vzoru svých prehistorických předků v nich opět hledá přístřeší a úkryt před nebezpečím, ale také jich zneužívá jako vězení, mučíren, lupičských základen i penězokazeckých dílen. Postupně však v nich také začíná pátrat po rudách, hnojivu a kosterních zbytcích vyhynulých pleistocénních zvířat k výrobě zázračných léků. Svědčí o tom jak stopy lidské činnosti, nástroje, nápisy a letopočty v jeskyních, tak záznamy ve starých listinách. Například památná listina ostřihomské kapituly se zmiňuje o jeskyních Demánovské doliny v Nízkých Tatrách již v r. 1299 a zpráva rudního prospektora Antonína Valeho z r. 1430 popisuje Jeskyni na Špičáku u Supíkovic v českém Slezsku.

S nástupem novověku a renesance se i v krasových oblastech začínají množit přímá pozorování, motivovaná ověřováním a doplňováním znovu objevovaných a přejímaných poznatků a názorů antických myslitelů.

Ze 16. století pochází již několik prací s racionálními pohledy na obecnou krasovou problematiku. K nejvýznamnějším patříTrissiniho práce z r. 1537 o objevu jeskynního vodního korýše rodu Niphargus (srv.

Badini a Utili, 1978), Agricc/ -vy úvahy o krasových jevech z r. 1549 a první krasově hydrologická monograv B. Palissyho(1580).

V17. století se objevujístudie, již záměrně podporované vznikajícími vědeckými společnostmi. Patří k nim především krasově hydrologická studie J. Keplera (1619), obsahující první speleomorfologickou klasifikaci jeskyní z hlediska speleogeneze a krasové hydrogeologie, první metodická příručka pro speleologický výzkum holandského jezuitského vědce A. Kirchera (1678) a monografie slovinského badatele J. W. Valvasora (1689)

o Cerknickém polji a jiných jevech klasického krasu s četnými jeskynními plány a prvním popisem endemitního slepého obojživelníka macaráta jeskynního (Próteus anguinus).

V 18. století se pozornost soustřeďuje zejména na studium biogenního obsahu jeskynních výplnía vznikajízáklady krasové archeologie a paleontologie, ale narůstá odborný zájem i o abiotické složky krasu. K nejvýznamnějším karsologickým dokumentům tohoto období patří dílo slovenského geografa M. Bela (1 723} s popisy a plány jeskyní Demánovské doliny. Světovou prioritu rná jednak zpráva o prvním zaznamenaném sestupu do krasové propasti, který v r. 1723 uskutečnil brněnský minorita páter Lazarus (Schopper) při výzkumu Macochy v Moravském krasu (Skutil, 1949), jednak první zpráva o mimoevropských krasových oblastech v Zabajkalsku I. G. Gmelina (l 751-52). Důležitým dílem tohoto období je rukopisná zpráva ]. A. Nagela (1748), fyzika a matematika císařského dvora ve Vídni, který na příkaz rakousko-uherského císaře Františka I. systematicky zkoumal slovinskou část Di-nárského krasu a Moravský kras. Významná je i monografie holandského badatele B. Hacqueta (1778) o slovinském krasu, v níž bylo poprvé použito (tedy 115 let před J. Cvijičem, 1893) termínu kras (v originále Karsť) ve smyslu lidového názvu pustého skalnatého povrchu na křídových vápencích a poprvé vysvětlen vznik závrtů rozpouštěním matečné horniny vodou. Krátce nato T. Gruber (1781) publikoval studii o kraňských poljfch a vzniku řičených závrtů, v níž rovněž použil slovinského toponyma Kras {v německé transkripci

Krass),

V19. století nastává v krasových územích Evropy i Ameriky neobyčejný rozmach badatelské činnosti a díky tornu vznikají i vynikající vědecká díla J. Virleta (1834) 0 krasu v pohoří Francká Jura, Ch. Lyella (1839) o podpovrchovém krasu v křídě jižní Anglie a J. Fourneta (1852) o vzniku řičených závrtů ve francouzských krasových oblastech. K rozvoji vědeckého zájmu o kras přispělo v té době zejména geologické mapování Istrie (Morlot, 1848), Objev zkrasovělých vápenců i mimo dosud známý matečný/craszpůsobilo, že se termínu kras (Karst)začalo užívat i pro vápencový reliéf sousedních oblastí a že v odborné literatuře zdomácněl ve složeninách Karstlanda Karstphanomen. K prvním autorům, kteří je začali soustavně aplikovat, patřil např. A. Boué (1861). Na mnoho krasových problémů, které bylo třeba nejen teoreticky vysvětlovat, ale především i rychle řešit, narazil v letech 1850-57 projekt a stavba železnice z Vídně do Terstu. Technické problémy výstavby podnítily systematický geologický a hydrogeologický výzkum území klasického krasu, jehož výsledky publikoval vídeňský speleolog A. Schmidl (1854). Ve své studii použil i lidových slovinských termínů jáma, dolina, ponor, které se pak staly 1 součástí mezinárodní odborné terminologie.

Mezi významná díla druhé poloviny 19. století se řadí studie J. Prestwiche(1854) o genezi závrtů, j. Q. Sawkinse (1869) o krasu na Jamajce, amerických geologů D. D. Owena (1856) o krasu v Kentucky a E. T. Coxe (1874) o krasu v Indiáne, českých badatelů F. Pošepného (1871) o genezi jeskyní a K. Vrby o genezi stalaktitů. O vědeckou analýzu hydrogeologických poměrů chorvatské části Dinárského krasu se pokusili vídenští geologové A. Beyer, E. Tietze a G. Pilař (1874). Důležitým mezníkem ve studiu krasu byly výsledky geologického výzkumu a mapování střední části Dinárského krasu, uskutečněné po rakouské okupaci Bosny a Hercegoviny vídeňskými geology E. Moisisovicsem, E. Tietzem a E. Bittnerem (1880).

Další krok ve vědeckém poznávání krasu v posledním dvacetiletí 19. století představujínapříklad práce H. C. Hoveye (1882) o Mamutí jeskynív USA, C. Dienera (1866) o libanonském krasu a F. Krause (1887) o vývoji závrtů. K rozvoji krasové archeologie a paleontologie přispěli čeští odborníci J. Wankel (1882), J. Woldřich (1880-84), F. Koudelka (1885) a M. Kříž (1891-92) a krasové geomorfologie a hydrologie H. a K. Škorpiiové (1895) a V. J, Procházka (1898, 1898). Pár let před koncem století publikuje F. Kraus (1894) první karsologickou učebnicovou monografii a K. Hassert (1896) komplexní regionální hodnocení krasu Černé Hory.

Na přelomu 19. a 20. století dochází vlivem obdivuhodného rozmachu badatelské a publikační činnosti k myšlenkové explozi označované jako klasické období karsologie. Řešení krasových problémů se ujímá plejáda fundovaných badatelů z řad geografů, kteří svými díly-často ve vzájemné ostré diskuzi -vytvářeli teoretické základy krasové geomorfologie a hydrologie. Tak plodné období nemá v jiných vědních oborech obdoby.

Popud vysel od věhlasného vídeňského geomorfologa A. Pencka, který podnítil k rozpracováníteoretických otázek krasu nejen své nadané žáky J. Cvijiče a A. Grunda a jiné prominentní představitele vídeňské geografické školy, nýbrž i W. M. Davise, předního amerického geomorfologa a tvůrce teorie o geografickém cyklu (Davis, 1884). Většina badatelů klasického obdobřtuto teorii přijala a aplikovala i při vysvětlování vývoje krasu.

J. Cvijič se postavil do čela nových myšlenkových proudů již v r. 1893 svým dílem ĎasKarstphánomen\ řadou

pozdějších pracf(1901,1909, 1918aj.). Dalšími vedoucími osobnostmi byli A. Grund (1903, 1910, 1914), A. Penck(1900, 1904), W. Knebel (1906), E. Richter (1907), W. Prinz (1908), americký znalec J. W. Beede (1911) a 2 evropských badatelů i E. Martel (1890, 1894), K. Absolon (1900, 1909), J. V. Daneš (1906, 1908, 1910, 1914, 1915, 1916), L. Sawicki (1908, 1909), K. Terzaghi (1913) a K. Keilhack (191 7) aj.

Koncepční rozvoj klasického období karsologie a speleologic přerušila 1. světová válka a po rozpadu Rakousko-Uherska i zánik vídeňské geografické školy. Klasické období v Evropě uzavírají'poválečné práce E. Martela (1921), G. Kyrleho (1923), J. Cvijiče (1924), A. Pencka (1924), R. Jeannela (1926), v Americe pak díla O. F. Meinzera (1923), W. M. Davise (1930), A. C. Swinnertona (1932) a J. H. Gardnera (1935).

V poválečném období však dochází k pozoruhodnému rozvoji krasové badatelské činnosti i v mnoha jiných zemích, která ovšem navazuje na koncepce klasického období. Kromě O. Lehmanna (1926) se badatelé takřka bez výjimky sou-středujína regionální problematiku. V některých zemích vznikají specializovaná vědeckovýzkumná karsologická pracoviště, aktivní národní speleologické společnosti, regionální sekce a kluby s početnou členskou základnou zaujatých zájemců. Zároveň se rozrůstá publikační* činnost i počet specializovaných odborných časopisů.

Z českých a slovenských krasových badatelů, jejichž díla výrazně ovlivnila rozvoj některých dílčích oborů karsologie a speleologie, lze uvést zejména J. Petrboka (1925), J. Volka-Starohorského (1925), J. Woldřicha (1926), S. Práta (1925}, J. Dostála (1933), J. Kašpara (1930, 1940, 1941), R. Kettnera (1933, 1938, 1939), A. Krále (1929), j. Kunského (1930, 1936, 1937, 1939, 1940, 1941, 1942), F. Němejce (1927, 1936), E. Paloncyho (1930-1931), J. Pelíška (1939), Z. Rotha (1937, 1939, 1940) a F. Vitáska (1923, 1940). Podrobnější výčet české a slovenské karsologické a speleologické literatury meziválečnéh období se ovšem vymyká z ro/sahu tohoto úvodu.

V třicátých letech opět oživuje zájem evropských karsologů o teoretické problémy krasu. Dokazují to zejména další díla O. Lehmanna (1932), N. Krebse (1929), K. Kaysera (1934), H. Lehmanna (1936), J. Rogliče (1938, 1940), R. F. Rhoadese a M. N. Sinacoriho (1941). Ovšem i tuto vlnu přerušila další (druhá) světová válka, takže snahy o řešení obecných problémů krasu začínají dozrávat až po jejím skončení a v následujících padesátých letech.

Období po 2. světové válce až do současnosti je třetí etapou v historii rozvoje vědeckého i praktického zájmu o kras. Prvnídvě poválečné dekády jsou charakteristické rozšířením vědeckovýzkumné činnosti z tradičních center do dalších evropských i mimoevropských zemí a vznikem nových národních vědeckých a zájmových společností. V r. 1949 byla například založena Slovenská speleologická společnost a v r. 1945 Český speleologický klub v Brně a Krasová sekce Národního Muzea v Praze, jejichž sloučením vznikla r. 1978 i Česká speleologická společnost. V padesátých letech vznikají i odborné krasové komise Mezinárodní hydrogeologické asociace (A.I.H.) a Mezinárodní geografické Unie (I.G.U.).

Komise pro krasové jevy při I.G.U., ustavená r. 1954, za předsednictví H. Leh-manna přispěla k opuštění přežitých koncepcí klasického období a k prosazení klimageomorfologické koncepce vývoje krasu. Toto období reprezentují díla H. Lehmanna (1953, 1954), P. Birota (1954), J. Budela (1969), J. Corbela (1954, 1957,1958,1959,1960) a kolektivní práce H. Lehmanna, J.Rogliče, C. Rathjense, G. Lasserreho, H. Harrasovitze, j. Corbela a P. Birota (1954), která vlastně reprezentují hlavní ideový směr členů a představitelů komise.

Vdruhém poválečném období 20. století se však výzkum krasu rozvíjí již ve zcela nových podmínkách i kvalitě. Brzy se nejen distancuje od přežitých koncepcíklasického období, ale nepodléhá ani novým extrémním názorům některých klimageomorfologů. V šedesátých letech se totiž pozornost badatelů obrací k systematickému terénnímu a laboratornímu studiu krasových procesů, jejichž výsledky zatlačily do pozadí předchozíteoretické kombinace a spekulace. Nástup těchto tendencíodrážípředevším dílo švýcarského badatele J. Bógliho (1960,1964,1969aj.).

Důležitým faktorem tohoto příznivého vývoje se v r. 1965 stává Mezinárodní speleologická unie (U.l.S.), nevládni' organizace a konzultativní člen UNESCO. Představuje integrační centrum teoretického i aplikovaného výzkumu krasu, mezinárodní spolupráce a výměny zkušeností i zájmového speleologického hnutí na celém světě. Podporuje pořádáni' nejrůznějších specializovaných tematických vědeckých setkání a ve čtyřletých obdobích svolává mezinárodní speleologické kongresy. Roku 1973 se 6. mezinárodníspeleologický kongres konal i v byv. Československu (v Olomouci a Liptovském Mikuláši). V r. 1997 byl svolán již 12. kongres do La Chaux-de-Fonds ve Švýcarsku. Cílené aktivity U.I.S. a systematická koordinační! rozsáhlá publikačníčinnost jejích odborných komisívýrazně přispěly nejen k rozvoji vědeckého řešeníotázek krasu, ale

zejména k přirozené integraci dílčích oborů, rozvíjejících se dosud izolovaně v přírodních a společenských vědách, v samostatný komplexní vědní obor- karsologiii a speleologii.

V systému karsologických a speleologických věd vznikají nové specializované obory, vytváří se komplexní pohled na složitou krasovou problematiku a uplatňují se adekvátní moderní výzkumné metody. Postupně se prosazuje názor, že krasový fenomén není" vázán pouze na horniny karbonátové, jak soudili badatelé klasického období a jejich následovníci po obou světových válkách, ale že je vlastní všem horninám, jejichž složky jsou rozpustné vodou (tedy i evaporitům, sedimentárním i vyvřelým silikátovým horninám, ledu aj.).

Rostoucí požadavky ekonomické praxe stále častěji motivují výzkum specifického a složitého krasového geosystému k řešení otázek tvorby a ochrany krasové krajiny a citlivého využívání jejích přírodních zdrojů s tendencemi trvale udržitelného rozvoje přírody i lidstva.

Rozvoj karsologie a speleologie v uplynulém půlstoletí dokládají již nesčetná pojednání, laboratorní' a experimentální" studie a kartografické materiály v odborných časopisech, příležitostných publikacích a sbornících referátů, přednesených na tematických konferencích, vědeckých setkáních a kongresech. Svým rozsahem si mezi nimi dosud udržuje prioritu publikace „International Speleology", osmisvazkový sborník referátů (na 3000 stran) 6. mezinárodního speleologického kongresu v Olomouci a Liptovském Mikuláši (ed.

Panoš, 1973-1977).

Neobyčejně cenný soubor syntetických závěrů obsahují specializované monografie jednotlivých autorů či autorských kolektivů, vydávané ve většině členských zemí U.l.S. K starší generaci patří například J. Kunský (1950), N. A. Cvozděckij (1950-1954,1981}, F. Trombe (1952), G. A. Maximovič (1963,1969), A. G. Čikiševa kol. (1964, 1972), G.W. Monroe, G. Nicholas (1964), A. Vandel (1964), B. Géze (1965),). C. Coleman (1965). Mladší generaci autorů představují např. H. Trimmel (1968), l. D. Ion (1970), N. Llopis Lado (1970), J. N. Jennings (1972), J. Nicod (1972), M. M. Sweetingová (1972), M. Herak, V. T. Stringfield a kol.

(1972), L Gams (1973), M. D. Bleahu (1974), J. G. Zótl (1974), A. Burger, L. Dubertret (1975), T. D. Ford, C. H. D. Cullingford (1976), C. Chabert (1977, 1981), L. Jakucs(1977), K. H. Pfeffer (1978), P. Courbon (1979), A. Bógli (1980), R. Maire (1980), H. D. Gebauer (1 982), A. N. Jiménez (1984), A. E. Romero (1 985), B. l. Prokopčuk a kol. (1985), C. A. Hillová, P. Fořti (1986, 1997), W. B. White (1988), P. Bosák a kol. (1989), D. C. Ford, P. W. Williams (1989), P. Mietto, U. Sauro (1989), A. N. Palmer (1991), j. Přibyl a kol. (1992), R. Musil a kol. (1993), M. Pulina (1999) a mnozí jiní. Uvedený výčet pochopitelně není ani zdaleka úplný.

Zvláštnískupinou karsologických a speleologických literárních skvostů jsou metodologické publikace, většinou určené především k vzdělávání a výchově jeskyňářů, nadšených laických zájemců o výzkum krasu a jeskyní, bez jejichž obětavé aktivity by nebyl myslitelný ani obdivuhodný rozvoj vědeckých poznatků. Tyto publikace však poskytují cen ne informace o problematice krasu i odborným karsologům a speleologům a odborníkům jiných oborů vědy a praxe. K sestavení předloženého terminologického díla posloužily zejména metodické monografie D.J. Burdona, P. Papakise (1963), A. A. Cigni a kol. (1978), J. Jakála a kol. (1982), P. Bosáka a kol.

(1989), F. Baglianiho, M. Comara, F. Gherbasea G. Nussdorfera (1992) aj.

S vývojem vědeckého poznáváníkrasu souvisíod počátku složitý vývoj odborné terminologie, který samozřejmě ani zdaleka není dosud ukončen. Před klasickým obdobím byla odborná díla psána většinou latinsky a jejich autoři používali pro krasové jevy a tvary různých latinských či latinizovaných termínů, jen těžko srovnatelných s jinojazyčnými varietami. V klasickém období, kdy byla pozornost odborníků vázána především na oblast matečného a klasického krasu, tedy na oblast převážně osídlenou slovinským obyvatelstvem, ale kdy příslušná literatura byla psána výhradně německy, byli autoři nuceni přebírati originální lidové termíny slovinské. Většinou je však poněmčovali a vytvářeli bez jednotných lingvistických pravidel termíny nové, které se ustálily zejména v literatuře anglofonní či francouzské, ruské i jinojazyčné.

Když se později odborný zájem o kras a jeho výzkum rozšířil do dalších částí světa, dostalo se do karsologické terminologie stejným způsobem mnoho dalších místních lidových termínů z nejrůznějších jazyků, jejichž prostý překlad do některého světového jazyka bez náležitého výkladu by byl obvykle nesrozumitelný. Izolovaný rozvoj jednotlivých odvětví vědeckého poznávání krasu v rámci různých oborů geověd se ve vývoji karsologické terminologie projevil i nekoordinovaným přebíráním vžitých odborných termínů těchto „mateřských" vědních disciplin. Značná nejednotnost v terminologii se dosud projevuje i mezi hlavními světovými jazyky, protože jednotlivé termíny vznikaly v různé dobč, v odlišném kulturním i vědeckém prostředía často záležely na libovůli autorů. Do jisté míry se tu zjevně či skrytě projevila i jistá lingvistická rivalita a patriotismus, které vedly k tvorbě často zbytečných synonym, která karsologickou terminologii dosud značně komplikují.

V pozdějších letech druhého poválečného období se v karsologické a speleologické terminologii projevuje

snaha o vytvoření a zavedení jednotných, obecně přijatelných a bez obtíží aplikovatelných termínů. Po založení Mezi národní speleologické unie se o rozvoj těchto snah zejména zasloužila jejíterminologická subkomise, součást komise pro dokumentaci. Výsledkem byla tvorba několika obsažných jednojazyčných výkladových slovníků nebo srovnávacích slovníků dvoujazyčných.

Základy anglické karsologické a speleologické terminologie zpracovali E. A. Glennie (1953), L. O. Kermode (1968), G. W. Monroe (1970) a zčásti i M. M. Sweetingová (1972) a nejnověji D. D. Lowc a T. Waltham (1995); francouzskou terminologii shrnuli P. Fénelon a kol. (1965) a B. Géze (1973), italskou F. Anelli (19571978) a A. A. Cigna, C. L. Railton (1978), německou H. Trirnmel (1965), ruskou (v rámci fyzickogeografické terminologie) A. C. Barkov (1954), španělskou A. Núňez (iménez a kol. (1984), slovinskou l. Gams (1973), chorvatskou}. Roglič (1974), českou}. Kukla (in J. F. Svoboda a kol., 1960), O. Štelcl (1976) a J. Rubín et al. (in J. F. Svoboda a kol., 1983). Subkomise pro terminologii U.l.S. (Fink, 1973) vydala pro 6. mezinárodní speleologický kongres 1973 devítijazyčný srovnávací terminologický slovník (anglicko-francouzsko-italskomadarsko-německo-ru-munsko-slovinsko-Španělsko-švédský) a Mezinárodní asociace hydrologů u příležitosti Mezinárodní hydrologické dekády v r. 1974 podobný mnohajazyčný slovník anglicko-francouzsko-italsko-

německo-rusko-řecko-slovinsko-španélsko-turecký.

Odborné tematické studie, publikované ve vědeckých časopisech či sbornících referátů z vědeckých setkání a kongresů, souborné vědecké a metodologické monografie, uvedené v předchozím textu, i další studie, citované v bibliografické části tohoto textu, byly základními prameny, z nichž byly po dobu téměř třiceti let vybírány, tříděny, upravovány a pořádány cizojazyčné variety jednotlivých hesel v šesti jednacích jazycích Mezinárodní speleologické unie (UNESCO) a staly se základními stavebními kameny hesláře předloženého díla.

HESLA (cizojazyčné variety, výklad, synonyma) OPRAVA Heslář díla je sestaven podle požadavků moderní lexikografie v přísném abecedním pořádku, přičemž pro lepší přehlednost substantivní část jednotlivých termínů zaujímá zásadně první místo, kdežto specifikační adjektiva v abecedním pořádku místa další.

Za každým heslem následuje slovenský ekvivalent, psaný kurzívou. Pod jednotlivými hesly jsou umíst ěny ostatní cizojazyčné ekvivalenty (popřípadě jejich synonyma), psané kurzívou a uvedené zkratkou příslušného jazyka: A angličtina; F - francouzština; l - italština; N - němčina; R - ruština; Š - španělština. Zkratka v závorce před jednotlivými cizojazyčnými ekvivalenty označuje jejich rod: (m) -maskulinum (rod mužský); (f)-femininum (rod ženský) a (n)-neutrum (rod střední). Cizojazyčné ekvivalenty jsou vesměs uvedeny v jednotném čísle (singuláru). Pokud se některý ekvivalent užívá jen v čísle množném (plurálu), je za zkratkou rodu připojena zkratka pí (např. (m/pl).

Ve výkladovém textu k jednotlivým heslům jsou pro zjednodušení použity tyto zkratky a značka: - jednotlivá písmena psaná tučné znamenají počáteční písmeno substantivní části hesla a případně i specifikačního adjektiva (např. b. k. - báze krasová); - zkratka Syn. u vádí synonymum hlavního hesla, vyskytující se v domácí terminologii, zkratka srv. - srovnej; - značka -> upozorňuje na hesla, v jejichž výkladovém textu lze nalézt podrobnější vysvětlení; tato hesla jsou v abecedním pořádku uvedena v příslušné části hesláře. Týká se to i případů, kdy je slovenský výraz pro rozdílnou podobu uveden též jako samostatné heslo tučnou kurzívou (např. kvapeľ-* krápník).

Termíny psané ve výkladovém textu kurzívou označují většinou názvy subtypů určitého jevu (hlavního hesla), které nejsou uvedeny v základním hesláři. jména a letopočty ve výkladovém textu označují příjmení autora a rok vydání jeho práce, z níž bylo příslušné heslo excerpováno; bibliografické údaje o příslušných titulech jsou uvedeny za heslovou částí v abecedním seznamu literatury.

Pro lehčí a rychlejší orientaci i pro usnadnění studia cizojazyčné literatury je k dílu připojen abecedně uspořádaný slovník cizojazyčných termínů, doplněný českými ekvivalenty hesláře, popřípadě jejich českými a slovenskými synonymy.

A ablacc ablácia A ablation; F (f) ablation; l (f) ablazionc; N (f) Ablation; R EO afarmun; Š (f) ablación. Ubývám' hmoty ledovce Či ledu jeskynního na povrchu i uvnitř rozpouštěním (táním) vlivem teploty ovzduší, srážkové či tekoucí vody a vyzařovaného zemského tepla; proces a. ledovců nabývá velké intenzity v oblasti pod úrovni' sněžné čáry (ablační oblast); tavné vody, uvolněné a. ledovce, vytvářejí přímo v ledovcovém ledu formy-*- krasu ledovcového (subtyp-* hypokrasu} a v podložních rozpustných horninách podmiňují složitý vývoj členitého -> krasu glacíálního. abraze abrázia A abrasion; F (O abrasion; \ (f) abrasione; N (O Abrasion; R (O a6pa3Ufi; Š (f) abrasión. Rozrušování hornin v pobřežní oblasti, vyvolané mechanickou éro/ní činnosti' vlnící se nebo proudící mořské či jezerní vody (příboj, pobřežní proudy- u vody mořské i proudy vý-Časové (doprovázejí příliv, odliv) v závislosti na odolnosti, tektonickém porušení (puklina-toslí) a uložení hornin a na příkrostí pobřeží; účinky mechanického působení a. zvyšuje strhávaný příbojový detrit, nárazy ledových ker a trhací účinky vzduchu, stlačovaného vlnobitím v puklinách či dutinách; a. vytváří-*- jeskyně abrazní nebo -> výklenky abrazní; nové poznatky potvrzují, že na pobřeží budovaném rozpustnými horninami se na rušivé a modelační činnosti mořské vody významně podílejí i fyzikální a chemické rozpustné procesy (srv. ->• eroze krasová mořská). abri abri A abris, rock-shcltcr; F (m) abri, (m) abri--sous-roche; l (m) riparo sottoroccia, (f) sof-forocc/a;N (n) Abri, (n) Felsdach; R (f) CKanbHan HUiua; Š (m) abrigo rocoso. Zmezinár. franc. výraz (/'abri- přístřeší, útulek), označující přirozený, široce otevřený a nehlu-boký výklenek ve skalním svahu, s poměrně rovným dnem, kam obvykle proniká denní světlo; vyskytuje se v homogenních i vrstevnatých horninách; typicky bývá vyvinut ve vrstevnatých rozpustných horninách vlivem > eroze krasové boční povrchového vodního toku nebo zvčt-rávacích procesů; výklenek je vytvořen v méně odolné části souvrství, zatímco odolnější nad-ložní část (vložka) tvoří obvykle převislý strop; a. sloužilo od pradávna za přechodný útulek Člověku i zvířatům, takže často jde o významné archeologické či paleontologické naleziště. Syn.: výklenek skalní. absorpce absorpcia A absorption; F (f) absorption; l (m) assorbimento; N (O Absorption; R (f) a6cOp6i4ua; Š (f) absorpci on.

Vžitý termín, označující jednak proces pohlcování (vstřebáváno plynů tekutými či pevnými látkami anebo tekutin pevnými látkami, jednak schopnost půd zachycovat z roztoků rozpuštěné íátky; v mineralogii a. označuje pohlcování Část i světelných paprsků, dopadajících na nerosty (srv. Svoboda a kol., 1983}; termín a. nelze zam ěňovat s termínem *• adsorpce. adsorpce adsorpcia A adsorption; F (f) adsorption; l (m) adsorbi-mcnto; N (f) Adsorption; R (f) adcopČiiun; Š (f) adsorpdón.

Termín pro fyzikálně chemický děj, podmíněný slabými fyzikálními vazbami a projevující se zachycováním plynů, kapalin nebo rozpuštěných látek (roztoků) na povrchu nerostů a hornin; velikost a. závisí na parciálním tlaku plynů nebo na koncentraci roztoků; např. adsorpčni voda je adsorpčními silami pevně poutána povrchem horninových částic, liší se fyzikálními vlastnostmi od vody volné, je prakticky nepohyblivá a v hornině se vyskytuje jen při velmi nízké vlhkostí (v. hygroskopická, obalová, pevně vázaná aj. - srv. Svoboda a kol., 1983); termín a. nutno odlišovat od termínu -*• absorpce. aerosol aerosol A aerosol; F (m) aerosol; l (m) aerosol; N (m) Aerosol; R (ni) aaposonb; Š (m) aerosol. Přirozená součást venkovního vzduchu, tvořená koloidní suspenzí pevných či kapalných částic (Svoboda a kol.,1983); velikost částic sahá od shluku několika molekul až po částice o poloměru ca. 20 um; většíčásticea. se vlivem gravitace poměrně rychle usazují a výskytu jí se v pomalu proudícím vzduchu jen blízko svého zdroje; víc než polovina částic a. má elektrický náboj; Částice o poloměru menším než 0,1 um tvoří kondenzační jádra kapek deště, vloček sněhu, mlhy; částice o poloměrech 0,05 až 2 um jsou viditelné (dým, mlha, opar). aerosol jeskynní aerosol jaskynný A ca ve aerosol; F (m) aerosol de ca věrné; l (m) aerosol della groíía;N (m) Hóhlenaerosol; R (m) nemepHbiů 33p03onb; Š (m) aerosol de cueva. Přirozená součást jeskynního ovzduší, tvořená koloidní suspenzí pevných nebo kapalných částic; podle původu částic se a. j. dčlí na alo-chtonnía autochtonní: Obsah a.j. alochtonního pevného (prach, zrnka pylu) i kapalného (dešíové kapky či sněhové vločky), vniklého do jeskynního prostoru zvenčí, bývá minimální; mnohonásobně vyšší je obsah pevného autochtonního a. j. nebol i geoaerosolu; tvoří jej částice rozpustných i nerozpustných složek matečné horniny nebo jejího podloží; v 7 slovenských jeskyních, vybraných k aplikaci speleoterapie, byly zjištěny (Bobro, Hančul'ák, Zelinka, 1997} kromě kationtů, které jsou základní staveb, jednotkou karbonátů (Ca, Mg, Fe, Mn), zejména kovy Zn, Cu, Cd, Ni, Co, Cr, As, Hg a Sb; aplikací specifické metody MFE (Molecular Forrn of Elements Meíhod) v Poni-kelské jeskyni v sev. Čechách, Císařské jeskyni v Mor. krasu a v léčebné štole (bývalé doly po-lymetal. rud) ve Zlatých Horách ( české Slezsko) bylo zjištěno, že tyto pevné částice pronikají do jeskynního ovzduší i na povrch terénu do pří-zernnívrstvy vnější atmosféry nikoli jako součást vodních roztoků, nýbrž jako emise podél zlomových poruch, žil a kontaktních ploch (Krčmář, Holub, 1998; Krčmář a kol., 1998).

Autochtonní vodní a. j. (hyc/roaeroso/), tvořený mikroskopickými kapičkami vody (mnoha autory dosud pokládaný za hlavní typ a, j.), obsahuje rozpuštěný Ca^ +, Co^; SO2 aj.; podle rozdílů v obsahu iontů se jeho vznik přičítá kondenzaci vypařující se kapilární vody, vyvolané míšením různě teplých hmot jeskynního vzduchu, nebo tříštěním padajících kapek skapové vody apod.

V současné karsologii je výzkum a. j. v popředí zájmu, ale mnoho otázek dosud není vyřešeno; např. bylo potvrzeno, že a. j. je důležitým nositelem přirozených ionizačních procesů v jeskynním ovzduší, které spolu s negativními ionty Ca a

Mg mají kladné účinky na imunitnísystém člověka (zejména dětí) a podmiňují mimořádné léčebné účinky-* speleoterapie; ugeoaeroso/u dosud nejsou přesně známy síly, překonávající silnou adhezi (přilnavost) částic tak nepatrných rozměrů k okolním zeminám a horninám a umožňující jejich volný pohyb v jeskynním ovzduší i výstup do přízemnívrstvy vnější atmosféry; u aulochtonního hydroaerosolu zase probíhá diskuze o jeho významu v procesu tvorby některých > speleotémů (srv, Cigna, Hill(-ová), 1997). Syn.: geoaerosol, hydroaerosol. aeroxysty aeroxysty - * Škrapy voštinové agradace krasová agradácia krasová A karst aggradaťton; F (f) aggradaťton karstiquc; l (f) aggradazione cars/ca;N (O Karstaggradation; R (0 Kapcmoean asepačanufi; Š (f) aggradación cársica.

Termín užívaný v amen geomorfologické literatuře pro akumulační procesy vedoucí k zvyšování povrchu nižších částí reliéfu v rozpustných horninách a tím k vyrovnání lokálních výškových rozdíl ů do společné úrovně; a. k. vyvolávají vody srážkové (plošný splach), tekoucí vody povrchové i podzemní, vody mořských či jezerních proudů, ledovce, kryogcnní procesy i vítr; u vodních tok ů vede a. k. k zmenšování a celkovému vyrovnávání spádu údolního dna a podélného profilu toku. agresivita vody agresivita vody A water aggressjVeness; F (f) agressiVité del'eau; \ (f) agressivifá di acqua;N (f) Wasscragressivitat; R (f) aspeccuenocmb eodbi; Š (O agresividad de agua.

Označení míry relativní schopnosti vody chemicky rozpouštět horninu nebo jiný materiál; obecně se rozlišuje několik druhů a. (uhličitá, vyluhující, kysclostní, síranová, hore čnatá, kyslíková); v karsologii jde především o a. uhličitanovou, vyvolávající chemické rozpouštění vápence a dolomitu působením rozpuštěného (agresfvnílio) CO2; proces je zvratný, neprobíhá až do konce, protože část volného CO^zůstává v roztoku jako rovnovážný CO2 voda vykazuje a, u/)//c"irou,obsahuje-li větší množství volného CO2, než je nutno k udržení rovnováhy s CaCO( nebo MgCO, v pevné fázi (srv. Svoboda a kol., 1983); na procesu rozpouštění karbonátových hornin se ovšem kromě agresivního CO2 podílejí i jiné kyseliny, zejména HSO4 (vznikající okys-ličením H2S) - srv. •* jesVyně guadalupského typu. aguada aguada A aguada; F (f) aguada; l (f) acquada; N (f) Aguada; R (f) azyada; Š (f) aguada. Zmezinár, termín ze středoamer. španělštiny (la aguada-vodnínádrž, napajedlo); v-* karsologii označuje stálé nebo periodické -*• jezero krasové, vyplňující korozní či řičenou depresi (-* ce-not) a vyživované povrchovou nebo podzemní vodou; a. je typickým jevem -»• krasu rovinného (nízko položené plošiny, pobřežní nížiny) v hu-midnía střídavě humidnítropické oblasti ostrovní i pevninské části Stř. a J. Ameriky. alabastr alabaster A alabaster; F (f) alabastrite; l (m) atabastro; N (m) Alabaster; R (m) anedacmp; Š (m) a/a-basíro.

Termín odvozený ze jména starověkého města Alabastron v Hor. Egyptě a označující celistvou i jemně zrnitou, zářivě bílou a průsvitnou, málo odolnou odrůdu -*• sádrovce, těženou odedávna pro výrobu drobných kamenických ozdobných předmětů např. v Itálii (Toskánsko, Sicílie), Španělsku, Egyptě aj. alas alas A alas; F (m) alas; \ (m) a/as; N (m) Alas; R (m) anac; Š (m) alas.

Zmezinár. lidové jakutské označení poměrně mčlké deprese, podobné rozsáhlému -* závrtu v povrchu tundry, vyplněné vodou nebo porostlé travou; tato běžná forma -» termokrasu vzniká alveolizace táním permafrostu nebo pohřbeného ledu v nezpevněných zeminách a jejich vklesávánfm do uvolněných prostor. alfa záření alfa žiarenie A alpha-radiation; F (f) alpha-radiation; \ (f) alfa-radiazione;^ (f) Alpha-Radtation; R (f) anbcpapaduau,UP; Š (O aifa-radiación. Záření kladně nabitých částic, složených ze 2 protonů a 2 neutronů, integrální' složka jeskynního prostředí; počáteční'rychlost alf a-částic je kolem l O4 km/s, jejich průchodnost hmotou malá, doběh ve vzduchu několik desítek mm, v tuhých látkách řádové W~2 mm; alfa-částice mají vysokou ionizační schopnost (na 10 mm dráhy ve vzduchu vytvářejí n . l O4 párů iontů; alfa-částice každého radionuklidu se vyznačují charakteristickou energií (Svoboda a kol., 1983). alm a l m A alm; F (f) alm, (f) ferra alba; l (í) terra alba; N (m) Alm; R (f) meppa an6a; Š (f) tierra alba. Částečně zmezinár, termín z jihobavorské němčiny {der Alm alpská pastvina); v -> karsologii označuje amorfní CaCOv vyskytující se v močálovitých sníženinách v okolí silné vápnitých pramenů; tvoří tenké i mocnější vrstvy (až 80 cm) v rašelinách a rašelinných p ůdách; obsahuje takéMgCOj, Al2Oy P? O=a organické látky; za sucha je písčitý a drobivý, za mokra jíloví ty a mazlavý; vznik dosud není jednoznačně vysvětlen; předpokládá se (srv. Ložek, 1973; Svoboda a kol., 1983), že patrně organické kyseliny z rašcliny na základním materiálu vytvářejí podvojné amonné vápenaté soli, jejichž rozpadem vzniká amorfní vápenatá hmota a., která se sráží na bující mok řadní vegetaci, vyklenuje se nad své okolí a vytváří tzv. vrcho-viště; a. se často vyskytuje společně s -+ křídou luční či jezerní. Syn.: terra alba, vápenec ba-žínný. alogenní alogénny A allogene, allothigene; F (m) allogěne, (m) allothigěne; l (m) allogenico, (m) allotigeno; N (m) allogener, (m) allolhigener; R (m) anno-zeHHbiů; Š (m) alógeno, (m) alothigeno. Označení objektu druhotné přemístěného z místa, v němž proběhla jeho geneze, na místo nynějšího výskytu; v ekologii termín a. označuje ekologickou posloupnost, způsobenou podmínkami, které vznikly mimo přirozené společenstvo a mění jeho prostředí (srv. Svoboda a kol., 1983).

Syn.: alotigenní. alochtonní alochtónny A allochthonous; F (m) allochtone; l (m) allo-cíono;N (m) allochthoner;R (m) annoxmoHHbiú; Š (m) alóctono, Termín (z řeckého alias - jiný, cizí, chthón -země), určující v karsologii a speleologii cizoroc/ěsubjekty a jevy, které se vyskytují nebo probíhají v dané krasové oblasti či lokalitě, ale k jejichž vzniku dochází jinde (např. -* toky mi-mokrasové, -»• výplně jeskynní). alotigenní alotigénny - > alogenní alterace alferácia A alteration; F (f) altération; l (f) alterazione; N (f) Alteration; R (f) anbmepau,Ufí'; Š (f) alte-radon.

Fyzikální nebo chemická změna horniny nebo minerálu; termínu a. se v geologii užívá k označení proměny hornin v okolí hydrotermálních rudních žil, v karsologii většinou koznačenípro-měny minerálů, podílejících se na stavbě-* speleotémů. aluvium alúvíum

A alluvium; F (f) alluvion; l (m) alluvio; N (n) Alluvium; R (m) anfifoeuů; Š (m) aluvión. Holocenní říční náplavy v dosahu inundace, říční niva, tvořená obvykle holocenními hlinitými nebo písčitými sedimenty, překrytými re-centními povodňovými sedimenty; v cizí literatuře všeobecné označení pro náplavy řek pleistocénního i holocenního stáří; v zášť. Členění čtvrtohor termín a. označoval dobu sedimentace mladších říčních náplavů - nyní-* ho-locén. alveola alveola A alveole;f (O alvéole;\ (m) a!veo!o;N (f) Alveoh; R (f) anbeeona, (f) fweúxa; Š (m) aívéoío. Termín označující vhloubenou formu -> škrapů, tvořenou drobnou (několik mm až cm v průměru) a mělkou (0,5-1,5 cm), okrouhlou či ledvinitou (nékdy i nepravidelně Šestiúhelníkovou) prohlubeň v jeskynních stěnách anebo na skalním povrchu rozpustných hornin (srv. Monroe, 1970); a-y bývají často hustě nahloučené na velkých plochách a připomínají tvarované pekáče s drobnými pánvičkami na vánoční pečivo (v angl. spěl. slangu „cooklings" - srv. Allen, 1982; Bosák, 1988); v jeskyních vznikají a-y selektivním rozpouštěním matečné horniny pod hladinou stagnující nebo jen zvolna tekoucípodzemní vody; v terénu se ve vlhkých oblastech tvoří na skalním povrchu, pokrytém půdou Či raselinou nebo porostlém mechy a lišejníky, rozpustnou Činnostíprosakující vody, obohacené biogenními kyselinami (-*• jamky korozní); v aridních oblastech se na vzniku podobných forem podílí selektivní eolícká -> koraze písku, hnaného v ětrem (-»jamky korazní); na povrchu -> ledu jeskynního se a. tvoří nerovnoměrnou -* ablacíf-* jamky ledové). 5yn..-pánvička škrapová. alveolizace alveolizácia A alveolization; F (f) alvéolisation; l (f) caríatura alveolare;^ (í) Alveolisation; R (f) anbeeo-nu3au,up; Š (f) alvéolizsción.

Termín označující v -> karsologii proces tvorby * alveol (srv. Monroe, 1970). anagmit anagmit -*• stalagmit duly anastomoza anastomoza A anastomo$e;f (f)ana$íomose;l (m/pl) anasfo-mosi; N (f) Anasfomose, (n) Deckenr/nnenerz; R (m) anacmoMOs; Š (f) anasfomós/s. Termín užívaný v -+ karsologii Isrv. Lowe, Waltham, 1995) pro žilnat ě větevnatou sít dvou něho několika rovnoběžných rourkovitých či Žlábkovitých kanálků, Šikmo propojených příčnými větvemi; anastomózní trubice nebo a-y jeskynní' všeobecně vznikají rozpouštěním vrstevních ploch matečných vápenců pomalým, slabě usměrněným tokem agresivní freatické vody; jsou důležitým prvkem počátečních vývojových fází jeskynních chodeb; obvykle jde 0 sítě mnoha desítek trubic o průměru až 10 cm; jakmile jedna z trubic na sebe strhne preferenční proudění freatické vody, začnou se její rozměry rychle zvětšovat na úkor ostatních, které ve svém rozvoji zaostávají; vodou opuštěné a-y na stropních plochách jeskyně jsou viditelné v místech částečného zřícení stropů. anemolit anemolit A anemolite; F (m) anémolite, (m) anémolithe; 1 (f) anémolite; N (m) Anemolith, (m) Windstein; R (m) aneMOnum; Š (f) anemo//fa.

Termín a. původně označoval malou sopečnou pumu; později pronikl do starší angloamerické a odtud i do evropské speleologické literatury jako označení roztřepených, rozvětvených, vlaj-kovité rozšířených či jedním směrem ohnutých -* heliktitů, jejichž vývoj podle překonané teorie ovládalo proudění jeskynního vzduchu ( *• průvan jeskynní). anhydrit anhydrit A anhydrite; f (m) anhydrite; l Jm) anidrite; N (m) Anhydrit; R (m) aHaudpum; Š (f) anhidrita. Horninotvorný minerál (CaSO4), tlustě tabulko-vitý nebo sloupcovitý, tvrdost 3-3,5, spec. váha 2,89-2,98, k řehký, bílý, bezbarvý, namodralý, šedý, načervenalý; krystaluje za teplot nad 63,5 °C (v roztocích, nasycených NaCl již při 30 °C) odpařováním mořské vody nebo (v aridním podnebí) slaných jezer; tento genetický typ se řadí k ->• evaporitůrn; a. se kromě toho tvoří i ve značných hloubkách a za velkého tlaku * dehydratací ->• sádrovce nebo metasomatickým zatlačováním uhličitanů; hydratacf nabývá na objemu („bobtná") a mění se v sádrovce; tlaky vzniklé bobtnáním vzdouvají nadložní vrstvy, čímž vznikají jednak v sádrovci -»• jeskyně hydratační (•-> jeskyně vybobtnalé) a jednak v nad-ložních vrstvách sádrovcových ložisek-> jeskyně rozsedlinové a velké deformace a denivelace povrchu (srv. ->• kras sádrovcový). antistalagmit aní/sía/agm/t > stalagmit dutý antodit antod/t-* květ jeskynní antrobiont anfrob/ont-* troglobiont antrofil antrofii -y troglofii antropospcleologie antropospeleológia A anthropospe/eo/ogv; F (f) anthropospéléologie; l (f) antropospe/eo/og/a; N (f) Antfiropospe/áo-logie; R (O aHmponocneneonoeun; S (O antro-pospeleología.

V současné době jen zřídka užívaný termín, zavedený Trimmelem (1965) pro skupinu dílčích vědních oborů -* speleologie, zabývajících se studiem vztahů mezi člověkem a krasem a jeskyněmi, vztahy mezi jeskyněmi a vlastivědou, etymologií místních krasových a jeskynních to-ponym, jeskyněmi a jinými krasovými tvary a jevy v bájích a pověstech, jeskynními kulty a obyčeji, způsoby využívání jeskyní člověkem, významem krasové krajiny a jeskyní v krásné literatuře a umění (-*• speleologie kulturní), vlivem jeskynního prostředí na člověka (-> speleo-fyziologie, -> speleoterapie).

Studiem vztahů prehistorického člověka k jeskyním, jeho pracovní a kulturní činnosti, zbraní, ošacení, zbytk ů potravy a ohniSE, maleb, rytin i kosterních zbytků se zabývá -> speleoarcheologie. Termín a. je třeba odlišovat od termínu -> speleologie anlropogenní, který v současné -> karsologii označuje dílčí obor, studující podzemní prostory vytvořené Člověkem. antroxén aníroxén -' trogloxén aquiclude akviclude * aquifer aquifer akvifer A aquifer; F (rn) aquifére; l (m) acqu/fero; N (m) Aquifer; R (m) a/ceuqbep; Š (rn) acuífero. Zmezinár. termín, užívaný v angloamerické hydrogeologické literatuře původně k označení vodonosného horizontu v masívu hornin - kolektoru nebo zvodnělého kolektoru (srv. Lowe, Waltham, 1995); v současné době se stále více omezuje na označení horninových těles natolik propustných, že umožňují podzemní vodě pohyb k pramenům nebo studním; v karsologické terminologii se termín a. vztahuje na masívy rozpustných hornin s příznivými podmínkami pro iniciální rozvoj jeskyní. S termínem a. jsou v angloamerické karsologické terminologii úzce spjaty další, podobně zestručnělé termíny, které v naší literatuře ještě dostatečně nezdomácněly: aqu/fug-těleso horniny s tak nízkou otevřenou pórovitostí, že není schopné podzemní vodu propouštět ani ji absorbovat do statických zásob (např. nerozpukané krystalické horniny); aquí-klud- těleso špatně propustné horniny, které je vlivem otevřené pórovitosti sice schopné absorbovat velké množství podzemní vody, ale nízká propustnost jí dovoluje jen velmi pomalý pohyb, takže představuje hranici, vymezující aquifer; aquitard - vrstva polopropustné horniny, která sice brzdí, ale nezastavuje pohyb vody do nebo z přilehlého aquiferu.

aquffug akvitug-* aquifer aquiklud akviklud^ aquifer aquitard akvitard -*• aquifer aragonit aragonit A aragonite; f (f) aragonite; \ (f) aragonite; N (m) Aragonit; R (m) apaeonum; Š (m) aragoníto. Nerost, nestálá modifikace CaCO , nazvaný podle naleziště v Aragonii (Španělsko); často pře-cházív kalcit; stálejší je s příměsí SrCO^; tvrdost má 3,5-4, reaguje s HCI; podílí se na stavbě schránek mlžů, gastropodů, korálů aj.; podle starších názorů vzniká srážením minerálního obsahu roztoků o teplotě nad 25 °C (-* kras hydro-termální), podle novějších poznatků i ze studených vodních roztoků za přítomnosti síranů; studenovodní varieta se hojně vyskytuje v hu-midních jeskyních, jejichž stěny pokrývá tenký film zvolna se vypařující nepohyblivé kondenzační vody nebo vyroňující se kapilární vody, které obsahují alespoň stopová množství Mg2* (Cílek, Smejkal, 1986; Cílek, 1998); a. krystalizuje v kosočtverečné soustavě; od -+ kalcitu se liší jen strukturou; krystaly často dvojčatí nebo tvoří prorostlice vyššího řádu podle aragoni-tového zákona (opakující se dvojčatný srůst kosočtverečných krystalů podle hranolových ploch, čímž se tvoří pseudohexagonální, zdánlivě šesterečný hranol); v průřezu kolmém k plochám hranolu je patrné sektoriální uspořádání krystalků v šesterčata a trojčata; a. bývá součástí recentních i fosilních sedimentů (Svoboda a kol., 1983}; v jeskyních tvoří a. jehličkovité, paprs-čité, vláknité, tyčinkovité a krápníkové agregáty bílé, šedé, načervenalé i černé (->• anthodity); bílá keříčkovítá forma a, se nazývá -*• květ železný. archeologie krasová archeológia krasová A karst archeology; F (O archeologie karstique; l (f) archeoíogia carsica; N (f) Karstarchaologie; R (f) Kapcmoeafi apxeonoaun; Š (f) archeológia carsica, Obor komplexní -* karsologie (4. oborová skupina), studující zákony vývoje prehistorického člověka, jeho života a praktické činnosti v jeskyních a krasové krajině. artefakt artefakt A artefact; F (m) artefact; l (m) artefatto; N (ni) Artefakt; R (m) apmecpaKm; Š (m) artefacto. Termín souborně označující kamenné (pazourek, křemen aj.), kostěné, hliněné, kovové čí skleněné (sklovitě) výrobky člověka prehistorického i historického (nástroje, nářadí, náčiní, ozdoby, zbraně nebo jejich části}; z ->• paleolitu a -*• mezolitu se prakticky uchovaly jen a. kamenné (srv. Valoch in Bosák a ko!., 1988); d řevěné se totiž ani dochovat nemohly; a. kostěné (z kostí a parohů) se zřejmě začaly vyrábět a užívat až v mladším paleolitu (miolitu); ve starém paleolitu používal člověk kamenné a., pri-mitivnč upravené z kusu pevné horniny vhodného tvaru (a. valounové, klínové, jádrové), v mladším paleolitu a mezolitu pak většinou štěpiny, odražené z kusu (jádra) horniny (a. úštěpové, čepelové);a. kamenné se podle opracování, tvaru a domněle funkce tradičně dělily na valounové sekáče, pěstní klíny, drásadla, hroty (kopí, oštěpy), vruby, zoubky, škrabadla, rydla, vrtáky, nožíky apod.; moderní -*• archeologie krasová ov ěřuje skutečné funkce nalezených a, trasolo-gicky (podle stop, zanechaných při použití nástrojů) nebo experimentálně. atol atol A atoll; F^(m) atoll; l (m) atol!; N (m) Atolt; R (m) amonn; Š (m) atol, (m) atolón. Zmezinár. malaj. termín (Maledivy) pro korálový ostrov, tvořený uzavřeným Či přerušovaným kruhovým korálovým útesem, který obklopuje mělkou centrální lagunu a na vnější straně příkře spadá k oceán, dnu; a. vzniká činností korálů, mechovek a vápnitých ras při obvodu vulkanických ostrovů; dorůstáni útesů k hladině oceánu vyrovnává rozdíly, vyvolané klesáním dna oceánu či stoupáním hladiny vlivem klimatických změn. australopithecus australopitek A australopithecus; F (m) australopithecus; l (m) australopithecus, N (m) Australopithecus; R (m) aecmpanonumeK; Š (m) australopithecus. Termín (z řeckého australos - jižní, pithecos -opice) pro vymřelý nebo vyhubený rod afrických svrchnopliocénních veleopů; ačkoli a. měl více společných znaků s člověkem, než nynějšígorila či šimpanz, vývojově nebyl jeho bezprostředním předchůdcem; žil v j. Africe již zhruba před 5 Má, ale před začátkem pleistocénu z neznámých důvodů vymizel; podle novějších poznatků chodil vzpřímeně, znal oheň a používal různých předmětů (dlouhých zvířecích kost O jako nástrojů k lovu (nové naleziště Sterkfontein v Transvaalu). autogenní autogénny A autogenic; F (m) autogéne; \ (m) aufogemco; N (m) sutogencr; R (m) aemoeeHHbtú; Š (m) autógeno.

Termín označující subjekt, tvar či jev, vzniklý na daném místě nebo v dané oblasti, v -* kar-sologii tedy vdané jeskyni nebo v daném krasovém území; k a. sedimentům jeskynním např. patří místní zvětraliny, trosky stropů a stěn, sínt-rové tvary (-*• formace jeskynní"), led, tavná i kónautochtonní denzační voda a plyny vzniklé tlením biogenních sediment ů. autochtonní autochtónny A autochthonic; F (rn) autochf/ione; l (m) auro-ciono; N (m) autochrhoner; R (m) aemoxmowHbiů; Š (m) autóctono.

Termín tvořený řeč. výrazy aufos-sám acbthón - země; označuje nepremístěný subjekt, pocházející z místa svého nynějšího výskytu-v karso-logii tedy zdaného krasového území či jeskyně; např. k a. sedimentům jeskynním patří místní zvětraliny, trosky stropů a stěn, sintrové tvary (-*• speleotémy), led jeskynní; a. toky krasové vznikají z výv ěrů podzemní krasové vody, živené srážkovými vodami spadlými v dané krasov ě hydrografické oblasti. avcn a ven A shaft, pothole; f (m) a ven; l (m) pozzo; N (m) Schacht; R (O ujaxma, (m) xapcmoebiú Konodeu,; Š (O furnia.

Termín pochází z místního názvosloví krasové oblasti Grand Causses (j. část Francouzského středohořO; v karsologické terminologii se vžil pro označení propasti, jejíž jícen se otevírá ve dně či stěnách studňovitého nebo nálevkovitého závrtu a pokračuje do hloubky masívu rozpustných hornin jako propasfovitá deprese okrouhlého či oválného průřezu anebo jako značně rozšířená puklinová vertikální prostora s bočními výklenky a odbočkami; v dolní Části propast ústí do horizontálních Či ukloněných jeskynních chodeb (často do velkých dómů) nebo končí slepě; termín a. se však užívá i pro výškově a horizontálně rozměrné -> komíny krasové, otevírající se v jeskynních stropech a v horní části přecházejícído korozně rozšířených (ale neprostupných) puklin (srv. Lowe, Waltham, 1995); a. vzniká rozpustnou činností srážkových a tavných vod, hromadících se v závrtu a koncentrovaně vsakujících (v pozdějším vývoji i vtékajících) do hlubších zón matečných rozpustných hornin (-*• jeskyně infiltrační).Syn..-jáma, propast závrtová, šachta krasová, nespr. komín závrtový.

B baldachýn baldachýn A baldachine, canopy; f (m) baldaquin, (m) pendant, (m) pendologue; l (rn) baldacchino; N (m) Baldachin; R (m) 6andaxuH, (m) nonoa; Š (m) baldaquin, (m) baldaquino. Termín (pocházející ze staré italštiny - nebesa), který se vžil v karsologické terminologii pro označení střechovitčho sintrového převisu okrouhlého či ledvinitého tvaru, upevněného na skalní jeskynnístěně (často v několika úrovních nad sebou); spodní plocha b. je rovná, rozbráz-dčná v ostré hFbítky a výstupky, horní plocha je bochníkovite vypuklá; na okrajíchb. visí drobné -» záclony sintrové a-» stalaktity brčkovéči hůlkové; základem b. je tabulovitý zbytek -> sintru hladinového (-> lišta sintrová), původně vytvořeného na hladině později zaniklého -» jezera jeskynního; spodní plocha se uchovala zhruba v původní podobě, horní plocha dodatečně ztloustla přírůstkovými vrstvičkami sintru, srážejícího se ze skapové vody, a je vyklenutá. Syn.: převis sintrový. balkón jeskynní balkón jaskynný A cave balcony; f (m) balcon de caverne; l (O balconata; N (rn) Hohíenbalkon; R (m) 6ant<OH; Š (rn) balcon de cueva. Široký skalní výstupek (skalní římsa) v jeskynní stěně, vyčnívající do jeskynního prostoru; horní plocha výstupku často přechází v skalní dno většího -> výklenku jeskynního. balónek jeskynní halónik jaskynný A cave baloon; F (f) balte de caverne; \ (m) pallone di groíía; N (m) Hóhlenballon; R (m) nemepHbiú 6annoHyut<; § (rn) g/ofao de cueva. Kulovitý, tenkostěnný (0,02-0,08 mm), dutý a velmi křehký -*• speleotém v podobě bílého, průsvitného, perlově lesklého váčku (o průměru až 5 cm), volné visícího v jeskynním prostoru; b. j. jsou známé z několika jeskyní jihozápadní části USA a Rakouska (např. v dachsteinské Mamutí jeskyni), kde se vyskytují společně s náteky -» níckamínku, s jehož existencí patrně souvisí i jejich vznik (srv, Hill(-ová), Fořti, 1997); stěny váčku Ivoří tabulkové krystaly hydromagnezitu, někdy povlečené kal citem či aragonitem, jindy oddělené vzduchovou vrstvičkou od kalcito-vého či aragonitového jádra. Vznik b. j. není dosud uspokojivě vysvětlen; předpokládá se, že se tvoří z nickamínku, prosyceného průlinovou nebo puklinovou vodou, vyroňující se pod tlakem z podložní matečné horniny; přítomnost vody zvyšuje plasticitu nickamínku do té míry, že tlakem vody vytváří kulovitý váček, který však má krátké trvání; pokračujícím tlakem vody praská a rozpadá se, což může být hlavní příčinou vzácného výskytu těchto tvarů. balónek sádrovcový balónik sádrovcový ->• pupenec sádrovcový bauxit bauxit Abaux/fe;F (f)baux/íe;l (f) baux/te;N (m) Bauxit; R (m) GoKCum; Š (f) bauxita. Termín odvozený z toponyma franc. města Le Baux v Provenci a užívaný k označení pestrobarevných (bílých až rudohnědých) fosilních báze krasověni' zvétralin ze skupiny allitů; hlavní složkou b. je směs volně hydratovaných oxidů hliníku (obsah obvykle kolísá kolem 50%), železa a alumosili-kátů (Svoboda a kol,, 1983}. Podle charakteru matečných hornin se b. dělí na dva typy, které jsou vyhledávanou surovinou pro výrobu hliníku: -bauKit pravý, vznikající podle starších představ -*• bauxitizací karbonátových hornin a přeměnou terra rossy v humidním nebo střídavě hu-midním tropickém a subtropickém podnebí; připomíná celistvé jílovce anebo má pisoiitickou strukturu a proměnlivou, bílou až rudohnědou barvu; jeho tvorba spočívá v koncentraci, rozkladu a hydrataci nerozpustných zbytků karbonátových hornin v alkalickém vodním prostředí; při pokročilém procesu jde o směs různě hydratovaných oxidů hliníku a železa, jejíž složení nejeví žádnou závislost na matečných horninách; pravé b. vyplňují často velmi hluboké deprese v členitém skalním povrchu vápenců ČÍ dolomitů, které představují osobitý typ -> krasu subkutánního; - bauxit lateritický, vznikající zvětrávánírn silikátových hornin, bohatých AI a chudých SiO (jílovitých břidlic, čedičů, nefelinických syenitů) v slabě alkalickém půdním prostředí, které umožňuje postupné rozpouštění a odnos 5iO2 a koncentraci nerozpustných oxidů hliníku a železa; vytváří různě mocné zvětralinové pokryvy a svým složením jeví závislost na matečných horninách; pokud se lateritický bauxit vyskytuje v nadloží karbonátových hornin, jde vždy o přemístěné-1- sedimentární překryvy alo-genní; krasové tvary vyskytující se v podloží láteřiti ckých b. tedy geneticky patří ke -' krasu překrytému nebo ke -* krasu pohřbenému, bauxitizace bauxitizácia A bauxitisation; F (f) bauxitisation; l (f) bauxi-tizzazione; N (f) Bauxitisation; R (f) óoKCumusayufl; Š (f) bauxitisación. Specifický proces větrání karbonátových hornin - hlavně vápenců - podobný -* lateritizaci; probíhá hlavně v humidním čí polohumid-ním tropickém nebo subtropickém klímatu; b. je v podstat ě proces koncentrace, rozkladu a hydratace nerozpustného zbytku z rozpuštěných vápencových hornin v alkalickém prostředí (Svoboda a kol., 1983); produktem b. je smčs alumosilíkátů a hydratovaných oxidů hliníku a železa (-> terra rossa, červenozem); pri pokročiíém rozkladu a hydrataci jde o tzv. pravý (klasický či mediteránní) bauxit neboli o směs různě hydratovaných oxidů hliníku (diasporu, boehmitu, gibbsitu a amorfního alu-mogelu) a hydroxidů železa (především hydro-hematitu a goethitu). báze korozní báza korozna A corrosion baso level; B (m) niveau de base de corrosion; l (m) livello di base della corrosione; N (f) Korrosionsbasis; R (m) 6asuc Kopposuu; Š (m) nivel de corrosion. Termín zavedený do karsologické terminologie Grundern (1914) a Cvijičem (1918) v souvislosti s nyní již opuštěnou -*• teorií cyklu krasového v karbonátových horninách; v současné karso-logii se tohoto termínu již neužívá; podle Grun-da Šlo o úroveň-' hladiny vody krasové, kdežto podle Cvijiče o úroveň, v níž je dosaženo > rovnováhy hydrostatické v tělese podzemní krasové

vody, kolující ve vápencovém masívu, který sahá pod úroveň hladiny moře; podle Cvijiče do této úrovně také sahá rozpouštění matečných hornin a proto ji označuje Jakob. k. spodní (nyní označovanou termínem -* báze krasovění); b. k. svrchní'pak podle Cvijiče tvoří úroveň skalního povrchu, v níž rozpustný proces začíná působil. Syn.; úroveň báze korozní. báze krasová erozní báza krasová erózna A karst erosion level, vorfluter level; f (m) niveau de érosion du karst; I (m) livello di spianamento carsico; N (n) Voríluterniveau; R (m) dasuc spo-suu Kapcma, (m) 3po3UOHHbiů ypoeenb topcma; Š (m) nivel de erosión cársica. Místo, k němuž se pohybují podzemní' vody určitého zvodnělého krasového systému, v němž opouštějí ~* sít hydrografickou podzemní a vystupují na povrch terénu; přírodní b. k. e. jsou zpravidla údolí povrchových toků, ale v přímořských oblastech i místa na mořském dně (Zotl, 1974); uvnitř krasového území může být poloha lokální b. k. e. určena rozlohou nepropustných zvětralinových či sedimentárních plástů, popřípadě svrchní plochou -* permafros-tu, takže současně představuje úroveň, v níž dochází k modelaci reliéfu či zarovnávání nerovností povrchu (-*• planace krasová, -" eroze krasová okrajová); na hranici rozpustných hornin je úroveň b. k. e. dána úrovní výchozů nerozpustných (nepropustných) hornin, obklopujících rozpustný masív (-> kras hrazený}; v této úrovni tedy také vyvěrají -»• prameny krasové, vyživující povrchový vodní tok {-»• vorfluter), odvod ňující krasové územía představující jeho lokální erozní bázi; vydatnost pramenů určuje v podzemní hydrografické síti příslušné-* zvod-riě krasové výškovou polohu povrchu tčlcsa krasové vody (---» úroveň krasová píezometrícká, -*• úroveň krasová odtoková); termín b. k. e. tedy nelze zaměňovat za termín -+ báze krasovění. báze krasovění báza krasovatenia A karst base level, base of karstification; F (m) niveau de base karstique, (m) niveau de base du karst; l (m) livello dí base della carsificazione; beta záření N (ť) Karstbasis,(f) Ver/carstungsbase;R(m)6a3L/c KapcmoeaHufl; Š (m) nivel de base do carsifica-ción.

V současné karsologii funkční termín pro nejnižší úroveň, do níž v rozpustných horninách může pronikat voda a rozpouštět je; b. k. je určena nerozpustnou polohou v rozpustných horninách či jejich nerozpustným podložím anebo hydraulickým potenciálem, který umožňuje postupné zvyšování propustnosti hlubších zón rozpustných hornin a lim i oběh vody v -> síti hydrografické podzemní (srv. -* kras hlubinný, > k. hluboký); úroveň b. k. tedy představuje nepravidelnou spodní plochu zkrasovělé zóny; ačkoli mezib. k. a > bází krasovou erozní existují složité těsné vazby, oba termíny nelze stotožňovat, beta záření beta žiarenie A beta-raďiation; F (O beta-radiation; l (ť) beta-radíaz/one; N (f) Befa-Rad/af/on; R (f) 6emapaduat^ufJ; Š (f) beta-rad/ac/ón. Druh záření záporné nabitých elektronů; při emisi jejich energie a počáteční rychlost nabývají proměnlivých hodnot, rychlost Šíření je totožná s rychlostí světla; doběh beta-Částic v ovzduší je dán jednotkami metru, doběh beta--částic emitovaných přirozenými radioaktivními prvky je v horninách řádově 10 mm, spektrum jejich energie je spojité (srv. Svoboda a kol,, 1983); b. 2. je významnou složkou ionizačních pochodů v jeskynním prostředí. bifurkace krasová bifurkácia krasová A /carst bifurcalion; F (f) bífurcation karstique; l (f) bifurcazione carsica; N (f) řCarstb/fur/caf/on; R (O Kapcmoean 6u(pypKau,u?i; Š (f) bifurcación carsica.

Roztěkání (větvenO povrchové vody v endokra-sové zóně po vtoku do jednoho ponoru nebo vody podzemního krasového toku ke dvěma -* pramenům krasovým (Zotl, 1974); b. k. probíhající ve vertikálním sm Čru (ve vadózní zóně) se nazývá b. k. vertikální; pro většinu vyzdvižených masívů rozpustných hornin je typické roztěkání podzemní vody k několika pramenům krasovým (srv. -* polyfurkace krasová). Syn..'bifurkace podzemní, bifurkace podzemní bifurkácia podzemná f bifurkace krasová biokarsologie biokarsológia A biokarstology; F (f) biokarstologie; l (O bio-carsologia; N (f) Biok&rstologie; R (f) ó~uo-Kapcmonosufi; Š (f) biocarsología. Diferencovaný obor -*• karsologie (2. obor. skupina), v ěnující se studiu současného vývoje biosféry v krasových podmínkách; tradičně se dělí na /yto/carso/ogn (studu jící rostlinné prvky v exokrasové zóně) a -»• zookarsologii (zkoumající živočišné prvky vexokrasové zóně); dílčí obory b,, které se specializují na studium biosféry en-dokrasové zóny, si udržely tradiční název spe-/eo/ogie;dě!íse na b/ospe/eo/og/í (studující vyšší i nižší rostlinné a živočišné prvky v suchých jeskyních a v podzemních dutinách různého původu) a na hydrobiospeleologii (studující biotu v podzemních krasových vodách). biolitogeneze biolitogenéza A biolithogenesis; F (f) biolithogeněse; l (f) bio-litogentsi; N^ (f) Biolithogeněse; R (m) 6uonumoeeHes; Š (f) b/o/ítogénes/s. Proces tvorby hornin činností organizmů, živočichů i rostlin, např. vápenců korálových či biohcrmových (korali, řasy), -»vápenců pramenných (řasy, mechy, vyšší rostliny), di atom i tu Iroz-sivky - diatomy).

Syn.: organogeneze. biospeleologie biospeleológia -* biokarsologie bludiště jeskynní bludisko jaskynné A cave labyrinth, cave network, muže c.; F (m) labyrinthe de ca věrné; l (f) cavcrna (groítaj la-birfntica; N (m) Hohlenlňhyrinth; R (m) neiupp-Hbiů fia6upUHm, (f) neoíepHan cemb; Š (f) cueva laberíntica.

Složitá soustava obvykle horizontálních, vzájemně propojených jeskynních prostor různé velikosti, tvaru a orientace, rozkládající se obvykle v jedné výškové úrovni (patře). Dlouhodobý výzkum (Palmer, 1991) ukazuje, zeb. j. vznikají jednak při velkém spádu a nena-sycenosti difuzně a tedy pomalu se pohybující podzemní vody, které již v iniciální vývojové fázi potlačují preferenční zvělšování určitých kanálků a naopak podporují současné rozšiřování mnoha alternativních kanálků, a jednak v takových částech matečné horniny, v nichž průtok a obnovování nenasycenosti podzemní vody jsou stejné v mnoha iniciálních kanálcích. Podle půdorysného uspořádání lze b. j, dělit na: houbovité (nepravidelné rozložené dutiny, vznikající ve freatických podmínkách difuzním rozpoušt ěním intergranulárních průlin v masivních a homogenních vápencích) a siíov/ré (přímočaré jeskynní chodby, vázané na puklinové systémy různých směrů a protínající se v různých úhlech), které se dělí na hranaté (pukliny se protínají přibližně pravoúhle) a žilnaté-anastomoticíťétpukliny se protínají v ostrých úhlech a vzniklé chodbičky jsou v půdoryse zprohý-bané a nepravidelně se větví a opět spojují). Uvedené typy b. j. se podle Palmera často tvoří za podpory -> koroze směsové, k níž dochází jednak při difuzním pronikání podzemní vody do rozpustných masívů ze sousedních propustných, ale nerozpustných hornin a jednak činností tekoucí podzemní vody, která se hromadí před zúženými místy hlavní odtokové jeskynní chodby a vyvolává Izv. zpětné záplavy (šířící se proti proudu); voda zaplavuje nejen boční jeskynní chodby, ale proniká í do -> protojeskyní a přetváří je v b. j. záplavová; na rozdíl od názorů jiných badatelů Palmer dokazuje, že v artéských-*- nádržích podzemnívody krasové ke vzniku b. j. nedochází'. K

největším b. j. patří např. jeskyné Optimisri-českaja peščera v krasu sádrovcovém na Ukrajině" (vcelku 21 2 kin chodeb).

Syn.: labyrint jeskynní. blue holcs Zmezinár. angl. termín (modrédirý), označující zející deprese v rozpustných horninových formacích -* krasu mořského (*• k. pobřežního), vyplněné brakickou Či slanou (mořskou) vodou, jejíž výrazně modrá barva je podmíněna přítomností vodních řas; hojné jsou např. na Floridě, v lemových korálových útesech Bahamských ostrovů a ostrovů Karibského moře a ve výcho-doaustralském Velkém bariérovém útesu. B. h. zřejmé" představují deprese rozdílného původu; někteří badatelé je považují za ponořené > cenoly (Backshall et af., 1979; Cascyone et al., 1 979; Hopley, 1982), n ěkteří zase za vývě-rové dutiny podmořských výstupných pramenů pevninských podzemních krasových vod (Lowe, Waltham, 1995), vzniklé před Či během gla-cieustatických zdvihů mořské hladiny v pleísto-cénu; James, Choquett (1988) zjišťují, že v mnoha případech jde o primární konstruované dutiny, vytvořené při růstu útesových korálových formací, nebo o střižné trhliny, vzniklé rozpadem okrajových Částí útesů, plošin a ramp za glacieustatických poklesů mořské hladiny; všechny deprese b. h. tedy určití? nejsou produktem jen krasových procesů, ačkoli většinou mívají bohatou zaplavenou krápníkovou výzdobu (srv. Palmer, Heath, 1985). bod vstupu bod vstupu A input point; f (m) point ďeníréc; l (m) punto ďingressp; N (m) Eintrittspunkt; R (m) exodnoů nyHKm; Š (m) punto de entrada. Termín označující v -*• hydrogeologii krasové místo vstupu povrchové vody do masívu rozpustných hornin (- * zvodně krasové) nebo v procesu -* speleogeneze počátek -' horizontu in-cepčního; v reliéfu je zřetelným b. v. -> ponor nebo * propadání; méně zřetelně b. v. existují v místech, kde pod povrchem terénu vstupuje do odvodňovacího systému zvodně krasové podzemnívoda 2. průlin nebo puklin sousedních nerozpustných hornin.

Počet a uspořádání b. v. jsou rozhodujícími faktory vývoje různých charakteristik -* půdorysu jeskyně; např. Ford (1989) podle tohoto kritéria vyčleňuje a zdůvodňuje čtyři hlavní typy: -jeskyně s jedním b. v. na jednoduché puklině; většinou jde o zkratky podzemní vody šíjemi zakleslých údolních meandrů (Jenníngs, 1985); - jeskyně s několika b. v. v jedné Unii; příkladem je jeskyně Hol loch (Švýcarsko), druhá nejdelší známá jeskynní soustava v karbonátových horninách (Bogli, 1970, 1980); -jeskyně s několiku b. v. v několika liniích; příkladem je soustava jeskyní Mammoth Cave, Flint Ridge C., Roppel C. a Procter C. v Kentucky, USA (Palmer, 1981; Quinlan et al„ 1983); - jeskyně s několika vstupy, omezenými na úzkou zónu; jde o vstupy vázané na poměrně úzký pruh rozpustných hornin, obnažených na dně údolí vodního toku, zařezaného do nerozpustných hornin v nadloží; jeskyně je typická stupňovitými počátečními úseky.

Uvedené typy jeskyní bývají doplněny záplavovými labyrinty (srv. -*• bludiště jeskynní); směr postupu a propojenízákiadních > protojeskyní všech uvedených typů jeskyní byl určen hydraulickým spádem a změnami jeho orientace a celkový skelet jejich chodeb se vyvíjel ve freatic-kých podmínkách a po zvětšení průřezů přešel zcela nebo zčásti do vadózního režimu, přičemž mohlo snadno dojít k jejich ucpání unášenými sedimenty; tento faktor je příčinou náhlých záplav ucpaných jeskynních chodeb, vyvolaných povodními v povrchovém alogenním odvodňování; vzduté vody pak v okolí ucpávky vníkajído puklin, průlin i protojeskynía vytvářejí často složité lokální labyrinty (srv. Palmer, 1975). bod výstupu bod výstupu A output point; F (m) point de sortie; l (p) punío ďuscita; N (m) Austrittspunkt; R (m) efa/xodwoú nyHKm; Š (m) punto de salida. Termín označující v ->• hydrogeologii krasové místo výstupu podzemnívody z masívu rozpustných hornin (-»• zvodně krasové) a v procesu -*• speleogeneze konec -*• horizontu incepčního; v reliéfu je zřetelným b. v. > pramen krasový, vyvěrající z jeskynních soustav; rnč-ně zřetelné b. v. existují v místech, kde podzemní voda opouští krasovou zvodeň a vstupuje do průlin a puklin sousedních nerozpustných hornin. bogaz bogaz ->• ulice krasová bradlo vápencové bradlo vápencové A limestone klippe; f (f) klippc calcaire; l (f) klippe calcarea; N (O Kalksteinsklippe; R (m) useecmHHKoebiů ocmaneu,; Š (f) klippe calcarea. Termín pocházející ze západokarpatské oblasti a v první pól. 19. stol. používaný pro osamocenou skalnatou vápencovou elevací (útes) jakékoli geneze (Svoboda a kol., 1983); v současné bradykras době termín b. v. označuje v Záp. Karpatech tektonicky omezenou, selektivní erozí zvýrazněnou vápencovou kernou trosku, vzniklou dis-harmonickým vrásněním heterogenního souvrství (b. v, pieninského typu), nebo čelní supi nu příkrovu (b. v. moravského typu) a v předalpské zóně Záp. Alp pak eroznítrosku kerného či vrá-sového příkrovu čí vypreparovanou bazálnítek-tonickou třísku (b. v. Švýcarského typu neboli b. v. příkrovové;b. v. většinou nápadně vyčnívají nad okolní povrch méně odolných nerozpustných hornin a v obou pásemných pohořích vy-tvářejívýrazná pásma, jejichž jednotlivé útržky se vyznačují dobře vyvinutým, často polycyk-lickým -> krasem izolovaným; srv. ->• kras izolovaných bradlových struktur. bradykras bradykras ->• parakras brána skalní krasová brána skalná krasová A karst rock gafe; F (f) poríe karstique; l (f) porta cars/ca;N (f) Karstp/brre;R(pomn.)Kapcmoet>íe eopoma; Š (f) puerta cársica. Krátký izolovaný úsek prostorné -» chodby jeskynní reliktní se zachovaným původním skalním stropem; nyní se nachází na povrchu terénu (výška b. s. k. obvykle výrazn ě převažuje nad délkou). Syn.; most skalní krasový, troska jeskynní. brčko brčko A sfraw sta l seti té, tubu/ar s.; F (m) chalumeau, (m) macaron, (f) sta/act/fe fistuleuse, (f) s. tubu-laire; l (f) cannu/a, (O espaghetta; (m) túbulo; N (m)Sf.rohsta/a/íf/t,(n) 5/nterróhrchen,(n) Tropf- róhrchen; R (f) conOMuna, (m) mpyGvambiú cmanaKtnum; Š (O estalactíta tubular, (f) espa-gueta.

Stihlý, většinou rovný, svislý, rourkovitý -*• sta-laktit, jehož pru m ěr odpovídá průměru vodní kapky (obvykle do 0,5 cm); může dosáhnout délky 2-6 m; vzniká srážením minerálního obsahu puklinové nebo pru li nové vody, vyroňující se obvykle v jeskynním stropě; základem jeho tvaru je sintrový prsténec, vysrážený na obvodu kapky skapové vody, visící delší dobu na stropě jeskynní chodby nebo na převislé části jeskynní stěny či jiné formace jeskynní; na tento základ přirůstají další prsténce (kroužky) a postupně vytvářejí trubičku; stěny b, tvoří klence, jejichž zvláštní seskupení (prorůstání) podmiňuje štěpnost, vodorovné uspořádání přírůstkových vrstviček a vznik-*- jizvy podélné na nejtenší

straně trubičky (srv. Kunský, 1950). Syn.: stalaktit trubičkový. brčko ztluštělé brčko zhrubnuté-1 stalaktit hůlkový brekcie jeskynní brekcia jaskynná A cave breccía; F (f) brecc/a de caverne, (f) bré-c řie do c; l (f) brecc/a di grotta; N (f) Hon/en-bre/cz/e; R (f) nemepnan Spewufi; Š (O brecha de cueva.

Hrubozrnná klastická sedimentární hornina, složená z ostrohranných úlomk ů matečné rozpustné horniny a sintrů (velikost úlomků je nad 2 mm); vzniká rozpadem matečné horniny i sinl-rů a stmelováním úlomků vápnitým či jílovitým tmelem; srv. -»• sediment jeskynní klastický. brekcie kostní brekcia kostná A bone brecc/a, bone běd, osseous brecc/a; F (O bréche osseouse, (f) b. á ossemenfs; l (f) breccía ossifera; N (f) Knochenbrekzie; R (f) Kocmnafl 6pewuít; Š (f) brecha de riuessos. Akumulace živočišných kosterních zbytků, tmelených hlínou, jílem, pískem a vápnitým tmelem, sintrem aj.; vzniká mechanickou i vodní sedimentací, tvoří obvykle vložky v různých jeskynních sedimentech (např. terciérnía pleistocénní b. k. v travertinech v Gánovcích u Popradu, pleistocénní b. k. v Koněpruských jeskyních v Českém krasu a v jeskyních Moravského krasu); b. k. (patrně až miocénního stáří) ve Voj-tčchovské chodbě Javoříčských jeskyní míru v Severomoravském krasu dosud čekají na odborné hodnocení a datování. brekcie krasová brekcia krasová A karst brecc/a; F (O brěche karstique; \ (f) brecc/a cársica; N (f) Karstbrekzie; R (f) xapcmoeafí 6peK4Ufl; Š (f) brecha cársica. \ Hrubozrnná klastická sedimentární hornina, j složená z ostrohranných úlomků (větších než j 2 mm) karbonátových hornin; vzniká rozpouštěj ním a rozpadem hornin působením exogenních i procesů a stmelováním úlomků karbonátovým nebo jílovitým tmelem; krasové tvary vznikající rozpouštěním b. k. se geneticky řadí ke -* klas-tokrasu. buben sintrový faubon sintrový A s/níer drum; F (f) ca/sse de s/níer, (m) tambour de s.; l (O barrira concrezz/ona/e, (m) íamburo c.; N (f) S/ntertromme/; R (m) Kanbu,umoebiú 6apa6an; Š (m) íambor de sinter. Termín uvedený do karsologické literatury Kettnerem (1934) pro sintrový útvar ze skupiny -> krápník ů praménkových, tvořený dvěma kruhovými nebo polokruhovými sintrovými deskami se soustřednou strukturou (až 120 cm v průměru); desky v celé ploše od sebe odděluje úzká spára; desky jsou připevněné částí svého obvodu k jedné z protilehlých hran kapilární pukliny v matečné rozpustné hornině na stropě Či stěně jeskyně a vybíhají v různých úhlech do jeskynního prostoru; desky tvoří sintr, vysrážený při změně hydrostatického tlaku z nasycené vody prýštící z pukliny, který se usazuje p ři obvodu desek v přírůstkových vrstvičkách; pokud na povrch svrchní desky b, s. dopadá skapová voda z jeskynního stropu, sráží se z ní sintr v podobě přírůstkových vrstviček, které způsobují ztluštoccnot vání a vyklenováni' desky směrem vzhůru; tato voda pak překapává nebo přetéká přes obvod desky a srážející se sintr vytváří drobné stalaktity či záclony; příčina vývoje obou oddělených desek není dosud spolehlivě vysvětlena a ověřena; typické b. s, jsou hojné např. v jeskyni Dornica (Slovenský kras) a vjavoříčských jeskyních míru (Severomoravský kras); termín b. s. nelze zamě-ňovat za termín -> štít sintrový. bublina sintrová bublina sintrová A ca ve bubble; F (f) bulle de ca věrné; l (í) bolla di groíta; N (f) Sinterblase; R (m) neuj,epHbiú nysbipb; Š (f) burbuja cle sinter. Kulovitá, vejcovitá, ledvinka nebo trubičkovítá, dutá varieta-*speleotémů, vyskytující se v klidných, mělkých jeskynních jezerech; průměr b. s. měří max. 1 cm a tloušťka skořápky nedosahuje 0,2 mm; tvoří ji kalcilové nebo aragoni-tové krystaly, orientované kolmo k povrchu tvaru ísrv. HÍll(-ová), Fo řti, 1997); některé b. s. plují po hladině jezírek, jiné jsou upevněné k okrajům, spočívají na dně anebo bývají zachycené pod spodní plochou ->• kůr sintrových plovoucích.

B. s. vznikají při hladině jezírek, kde CO., uni-kajícíze stagnující vody vytváří shluky bublinek (pěnu), zachycujících se v hladinovém kalu; na povrchu bublin krystalizuje kalcit či aragonit; kekrystalizaci dochází hlavně v horní části bubliny a nerovnoměrné přibývání hmoty vyvolá rotaci skořápky; dolní, méně konsolidovaná polovina skořápky se tím obrátí nad hladinu vody a vlivem difúze CO2z nitra popraská a rozpadne se; T. původní'kulovitého nebo vejcovítého tvaru se uchová jen konsolidovanější část, která se za příznivých okolností udrží v podobě polokulo-vité misky na hladině jezírka; vlivem kapilárního zdvihu a výparu vody dochází' při obvodu misek k další krystal izaci a ke zvyšování jejich okrajů. V monografii Hill(-ová), Fořti (1997) se uvádí, že v italské sádrovcové jeskyni Grave Grubbo (Verzino, Calabria) je příčinou vzniku velkého množství CO2 oxidace organických látek v stagnující sádrovcové vodě jezírek; CO^ reaguje s ionty Ca, vytváří b. s., ale pak vyvolává jejich explozi a rozpad převrácených méně konsolidovaných spodních částí skořápek; podobná závislost byla zjištěna i v brazilské jeskyni Toca dá Boa Vista, kde plyny unikající z hnijících organických látek v pomalu tekoucí znečištěné vodě vytvářejí pěnu, která se kalciřikacf mění v houbovitě makroporézní sintrové kůry a náteky.

C calanca kalanka A calanque; F (O calanque; l (f) calanca; N (O Calanca, (m) Ráchel; R (f) Kanamo; Š (f) calanca. Zrnezinár. výraz s preindoevropským kořenem (kat - skalnatá strž), dochovaný v různých formách a významech ve francouzské, italské a Španělské jazykové oblasti; ve francouzské Provenci (calanco) označuje malou skalnatou mořskou zátoku na vápencovém pobřeží, ve Španělsku (cala, caleta) malou a úzkou riovou zátoku na hornatém pobřeží; na Korsice (calanque) označuje rýhy a strže v skalním povrchu na granitech, rozbrázděný -* tafonizacf; v Toskánsku, Apeninách a vseverových. Itálií (calanca} označuje hluboké strže vytvořené ronovým výmolem v neogénních písčitých jílech či v alpském a dinárském flysi a oddělené ostrými hřbít-ky; v moderníkarsologii se vžil pro označení > zátok krasových

vývarových. caliche caliche A caliche, calcrete; F (m) caliche, (O croúle ca/ca/re; l (f) crosta carbonatiche;N (m) Caliche, (O Kalkruste, (f) Salpetererde; R (n) Kanuve; Š (m) azufrado, (m) caliche, Část. zmezinár. termín pocházející z jihoamerické španělštiny (čti kaliče}; původně označoval písčité štěrky a půdy tmelené rozpustnými sodnými solemi v Atacamské poušti (Chile), kde obsahuje NaNO(, KNOj a jiné příměsi, např. jo-dáty, které c. zbarvují do žlutá (Svoboda a kol., 1983).

Nyní se používá k označení pevné, většinou porézní vrstvy sedimentů různého složeni", tmelených CaCO3, který převládá nebo je značně čistý, jen s příměsí MgCOv popřípadě síranů; může tvořit jednu či více vrstev při povrchu; vzniká půdotvornýrni procesy v semíaridních podmínkách, kde se pří povrchu vypařuje vzlí-nající kapilární mineralizovaná voda a sráží" se; podie jiných názorů ječ. i lakustrinního původu či usazeninou eolického vápnitého prachu. casimba casimba -*• závrt hrncovitý cenot cenoí A cenote; F (m) cénote; l (m) cenote; N (m) Cenofe; R (m) u,eHom; Š (m) cenoíe. Zrnezinár. termín z mexické španělštiny, ale pocházející z mayského výrazu dz'onot (jeskyně s vodou} z poloostrova Yucatán, kde označovalo -»• závrty studňovité (řičené), na dně zaplavené vodou; deprese c jsou často jedinými zdroji vody v rozsáhlých oblastech a proto se stávaly prehistorickými i současnými kultovními místy (např. starornayská posvátná studna Chichen ttza 0 průměru 60 m a hloubce 30 m, vyplněná do poloviny vodou); c-y se vyznačuji'příkrými i převislými skalními stěnami, někdy bývají široce otevřené, jindy ústí pomčrně krátkou puklino-vitou nebo rourovitou propastovitou spojkou do horizontálních jeskynních chodeb a dómů, kterč se v oblasti Yucatanské krasové plošiny rozkládají nehluboko pod povrchem terénu a jsou často v plném profilu vyplněné vodou, C. vznikají jednak rozpustnou činností srážkových vod, jednak prolomením stropů kupo-lovitých jeskynních dómů působením tlaku stoupající piezometrické hladiny podzemních krasových vod v závislosti na glacieustatických oscilacích mořské hladiny, nejčastěji však zřejmě kombinací obou procesů; c. jsou typickou formou * krasu mělkého, vázaného na *• roviny krasové tabulových struktur porézních vrstevnatých vápenc ů (-* kras s difúzní cirkulací průli-novou); dno řičených c. bývá zavaleno sutí (-+ pahorky jeskynní); krom ě Yucatánu (Gersten-hauer, 1968) jsou c. běžné na Floridě (Johnson et a!., 1986), v jv. Austrálii (Marker, 1976) a v > krasu pob řežních nížin Velkých Antil (Panoš a Šlelcl, 19G5) i v jihoamer. Andách; ve Střed, a J. Americe (mimo Mexiko) se obvykle označují termínem cueva (jeskyně) nebo -» aguada (napajedlo). 5yn.: propast závrtová, p. zející". cirk krasový cirk krasový-* údolí krasové vývérové cirkulace krasová cirkulácia krasová A ícarsf circulation; F (f) circuiation karstique; 1 (f) circolazione carsics; N (f) Karstwasserzirku-lation; R (f) rapcmoeaíí u,upKynfiu.ufi; Š (ť) circuíación carsica.

Povrchový i podzemníoběh vody v rozpustných horninách; podle hydrogeologických hledisek lze rozlišoval -" c. k, artéskou, -+ c. k. difúzní, -* c. k. odtrženou, > c. k. spojitou, -+ c. k. tlakovou, -*• c. k. volnou a - y c. k. vymezenou. cirkulace krasová artéská cirkulácia krasová artézská A artesian karst circulation; F (f) circulation karstique arr.es/enne; l (f) circolazione carsica arfes/ana;N (f) artesische Karstwasserzirkulation; R (f) apmesuancKafj Kapcmoean u,upKynHu,un; S (O circuíación carsica artesiana. Ve zvrásněných souvrstvích střídajících se rozpustných a nerozpustných hornin probíhá oběh -» vody krasové podzemní o napjaté hladině podobně jako v artéských zvodních, vázaných na souvrství propustných a nepropustných hornin; v krasové zvodni tvoří artéský strop bud nadložní nerozpustné souvrství (- > kryptokras) či rozpustné, ale nezkrasovělé nadloží (-> kras hlubinný), anebo také zóna -*• permafrostu (-*• kras subpolárnO; artéské (tlakové) -»• prameny krasové vyvérajív místech, kde artéský strop bud porušují puklinové systémy (hřbetní části anti-klinál, synklinální sedla), anebo v oblasti permafrostu teplejší (někdy hydrotermální) vody; artéské krasové prameny v mírně zvrásnéných morfostrukturách mohou být vzdáleny i stovky kilometr ů od vyživovací oblasti. cirkulace krasová difúzní cirkuiácia krasová difúzna A diffuse karst circulation; F (f) circulation karsti-que diffuse; l (f) circolačione carsica diffusa; N (f) diffusive Karstwasserzirkulation; R (f) dutp-(pysuoHHax Kapcmoean u,upKynau,ufj; Š (f) cir-culación carsica diíusa.

Oběh podzemnívody v rozpustných horninách s tak vysokou primární Či sekundární propustností, že k selektivnímu rozpustnému zvětšování průlin a puklin ve specifických hydrografických zónách a tedy ani k soustředování vody do vymezených odtokových systémů nedochází (srv. Monroe, 1970). cirkulace krasová odtržená cirkulácia krasová oddělená A ieparafed /carit circulation; F (f) circulation karstique détachée; l (f) circolazione carsica se-parata; N (f) abgeríssene Karstwasserzirkutation; R (f)pa3de/7bHaf? (usonupoeaHHafi) Kapcmoeaft u,upKynfinuft; S (f) circuíación carsica aislada. Cirkulace vody ve zkrasovělých horninách vyznačující se odděleným povrchovým a podzemním oběhem; příčinou mohou být např. nepropustné sedimentární či zvětralinové pláště (-* kras zahlcený) nebo zóna permafrostu (-* kras subpolárnO. cirkulace krasová spojitá cirkulácia krasová spojitá A comp/ele karst circulation; F (f) circulation karstique compléte; l (f) circolazione carsica compteta; N (O zusammenhángende Karstwasserzirkulation; R (f) nonnafi Kapcmoeas u,up-Kynnu,ufi;$ (f) circuíación carsica completa.

Cirkulace krasové vody v masívu rozpustných hornin se spojitým povrchovým a podzemním oběhem. Syn.: cirkulace krasová úplná. cirkulace krasová tlaková cirkulácia krasová tlaková A karst pressure flow; F (f) circulation karstique enforcée; l (O circolazione carsica in pressione; N (f) Karstwasserdruckstrómung; R (m) Ha-nopHbiů Kapcmoebtú nomoK; Š (f) circuíación carsica forzada.

Klasický oběh podzemní krasové vody v rozpustných horninách v soustavě spojitých puklin a dutin; voda je zcela vyplňuje, vytváří-* těleso vody krasové s vyklenutým povrchem (-*• klenba vody krasové); uvnitř tohoto tělesa se až k

jeho povrchu (-* úroveň piezometrická) pohybuje pod hydrostatickým tlakem; přitom se koncentruje v silnější proudy (-* konvergence podzemní'), které se rozt ěkají' k okrajům masívu (-y difluence podzemní, -* disperze podzemní'); c. k. t. probíhá v endokrasu nezávisle na tvarech krasového povrchu a geogr, rozvodnicích; voda při svém pohybu vytváří a modeluje * síť hydrografickou podzemní neboli nádrž podzemní krasové vody (-* zvodeň krasovou); nádrž se odvodňuje v úrovni rovnováhy mezi tlakem hydrostatickým a tlakem ovzdušnýrn (-*• úroveň pie-zometrická) směrem k -+ pramenům krasovým, jejichž výšková poloha je určena - > bází krasovou erozní. cirkulace krasová volná cirkulácia krasová vufná A free karst circulátion; F (í) circulátion karstique libře; l (O circolazione carsica libera; N (í) freie Karstwasserbewegung; R (f) ceododnan Kapc-moeafj u,upt<yfiíiu,ufi;$ (f) circulación cársica lib ře.

Oběh podzemní'krasové vody v rozpustných horninách s vysokou pr ůlínovou, puklinovou a ka-vernózní propustností bez tlakových projevů; trvale nasycená zóna (-> zóna freatická) může dosahovat až k povrchu zkrasovélého masívu; v rozvinutém endokrasu se voda soustřeďuje do prostorných, vzájemně propojených jeskyní (-* toky krasové gravitační"), které vyplňuje jen dočasně za vysokých vodních stavů. cirkulace krasová vymezená cirkulácia krasová ohraničená A confined karst circulátion, localized k. c.; F (f) circulátion karstique prěférentielle; l ff) circolazione cársica; N (f) lokalisieríe Karstwas-serbewegung; R (f) noKanusupoeaHHafi Kapc-moeaa nupKynnuun;• Š (f) circulación cársica preferencial.

Oběh podzemnívody v rozpustných horninách v určitých zónách nebo liniích v uzavřených kanálech, takže voda síť puklin, průlin a kaveren úplně nevyplňuje ísrv. Monroe, 1970). cockpit cockpit A cockpit; F (m) cockpit; l (m) cockpit; N (m) Cockpit; R (m) KOKnum; Š ( m) cockpit. Zmezinár. anglický termín, odvozený z názvu krasové oblasti „Cockpit Country" na Jamajce (cockpit - kohoutí járna, tj. aréna pro kohoutí zápasy); do karsologické terminologie jej uvedl Daneš (1914) k označeni" hustě nahromaděných -* závrtů primárních (až 100 m hlubokých) s nepravidelným, hvězdicovitě laločnatým půdorysem, příkrými (30-60") skalními svahy a konkávními (místy i rovnými) dny, pokrytými sutí nebo hlinitými sedimenty, ob čas přehloube-nými depresemi ->• závrtů parazitických; laločnatý půdorys c. je dán radiálními přítokovými stržemi a rýhami, vyhloubenými vodou tropických lijáků; svahy c. totiž plynule přecházejí do rozeklaných svahů hřbetů a skalních elevací (--> kupolí krasových, -» kuželů krasových), které jednotlivé deprese oddělují; c. spolu často splývají v protáhlé, většinou zprohýbané - > úvaly, místně nazývané glades (travnatá holina); srv. - y kras cockpitový. Syn.: závrt cockpitový. crvenica červenica ->• terra rossa cvoček sintrový cvoček sintrový -»• sintr knoflíčkový cyklus jeskynní cyklus jaskynný A cycle of cave development; f (m) cyc/e de dévéloppementde c3verne;\ (m) čich evolutivo di grotta; N (m) Hohlcnbildungszyklus; R (m) Í4UK/7 paaeumun nemepbi; Š (m) ciclo de de-sarrolh de la cueva.

Předpokládaný sled jednotlivých fází vývoje jeskynního prostoru, vyplývající ze zastaralé představy Davíse (1930), že geomorfologický vývoj jeskyně probíhá nepřerušovaně a v plynulé posloupnosti; podle této představy se stádium m/ác//'(inicíální fáze cyklu) vyznačuje vznikem jeskynní dutiny rozšířením primárních puklin nebo vrstevních spár; stádium zralosti představuje fází rozšiřováni' jeskynní dutiny a mo-delace jejího příčného profilu; stádium stáří je typické řičením stěn a stropů, otevíráním jeskynního prostoru na povrch terénu a zánikem jeskyně; průběh takto teoreticky konstruovaného vývojového cyklu ovlivňujítektonické a klimatické podmínky. cyklus krasový cyklus krasový A karst cycle; F (m) cycle karstique; l (m) ciclo carsico; N (m) Karstzyklus; R (m) U,UK/ J pas-eumitfi Kapctna; Š fm) ciclo carsico, Nyní již překonané teoretické schéma sledu jednotlivých fází (mládí, zralosti, stáři) geomorfologického vývoje krasu, rozpracované Cvijičem (1893, 1918), Sawickim (1908, 1909) a Crun-dem (1914); nezávisle na evropských autorech je později formuloval americký geomorfolog Davis(1930).

C. k. začíná stádiem mládípo vyzdvižení komplexu rozpustných hornin nad úroveň hladiny podzemní krasové vody; v-* exokrasu převažují rozsáhlé zarovnané povrchy se -*• závrty; v endokrasu existuje jediné-* pásmo krasov ě hydrografické. Následuj (či stádium počínající zralosti se vyznačuje růstem a splýváním závrtů v-*- úvaly a -*• polje, které v reliéfu převládají, ale objevují se již i jiné vhloubené a vypuklé tvary (- * údolí slepá a poloslepá, odd ělená krátkými meziúdolními hřbety a kuželovitými vrchy); v endokrasu jsou již vyvinuta t ři krasově hydrografická pásma. V následujícím stádiu pokročilé zralosti tvoří krasový reliéf již splet uzavřených depresí a pahorkovitých elevací (ekvivalent > krasu cockpitového); na dně větších sníženin se objevují povrchové toky, hřbety a pahorky se snižují, sníženiny se vyplňují sedimenty, podzemní krasové toky vystupují na povrch ve stále větších vzdálenostech od -*• ponorů a vlivem zpětné eroze se postupně vytváří a stabilizuje povrchová říční (údolní) síť.

Ve stád/u srán'jsou rozpustné horniny již denudované až na nerozpustné podloží a na něm se šíří nevýrazný plochý erozní povrch, nad jehož úroveň ojediněle vystupují izolované pahorky {-> humy, -* mo-sory), p ředstavující denudační zbytky původního rozpustného souvrství. Modifikací teorie c. k. je jednak představa o existenci fáze normálního (fluviálně erozního) vývoje, předcházející vlastnímu krasovění (před-krasový reliéf), jednak předpoklad střídavého obnovování fluviální eroze v ~» krasu zahlceném.

Poznatky pozdějšího výzkumu prokázaly neplatnost teorie krasového cyklu i jeho modifikací; podle nyní uznávaného názoru soubory tvarů, dříve přisuzované jednotlivým vývojovým stádiím, ve skutečnosti představují různé-'typy krasové, podmíněné mnoha regionálně zcela odlišnými faktory. čapka jeskynní čiapka jaskynná A cave cap;F (m) bonnetde caverne; l (f) bcrretta di grotta; N (f) Hóhlenkappe; R (f) nemepnan Luant<a; Š (f) gorra de cueva. Drobné polokubvité sintrové tvary, podobné skořápkám vlaSských ořechů (průměr 0,5-16 mm), pokrývající horní částí malých valounů nebo ležících volně na dně jeskyně; vnější (vypuklý) povrch je vrásčitý (makrokrystaly kalcitu), vnitřní (vyduty} je zcela hladký (kontakt s povrchem matečného valounu). Hill(-ová), Fořti (1997) řadí č, j. k •* sintrům jeskynním volným (srv. např. -> perly jeskynní) a předpokládají, že vznikajía vyvíjejíse dvoufázovým procesem; v první fázi -*• voda skapová rozčlení na dně jeskyně jernnozrnné říční usazeniny (silt s obsahem valounků) v drobné, 3-5 cm vysoké válcovité pilíře, na vrcholu chráněné valounkem, přičemž svrchní část

valounku očistí; v druhé fázi dojde na suchém povrchu valounku k srážení a krystalizaci sintru z vody, vzlínající vzh ůru siltovými sedimenty základního pilíře; trvalé provlhčení siltu brání srážení sintru, takže se matečné pilíře nezpevňují; při záplavách jeskynního dna dochází k jejích destrukci a tím k uvoln ění a často i k odplavení konsolidovaných č. j.

Poprvé byly č. j. popsány z Malachitového dómu Krcisenhallské jeskyně vsev. Německu, kde však nebyly nalezeny in silu, nýbrž splavené do depresí v jeskynním dně; teprve jejich objev v původní poloze na temenech pískových a štěrkových pilířů (vysokých 3-5 cm) v Straten-ské jeskyni na Slovensku (srv. Tulis, Novotný, 1989) přispěl k poznání jejich geneze. čára pramenní krasová čiara pramenná krasová A karst spring line; F (f) ligne děs suurces karstiques; l (O linea di sorgcnti carsichi; N (f) KarstquellenUnie; R (f) nunufi Kapcmosbix ucmWHUKoe, n. K. podHUKoe; Š (f) Iťnea de ma-nantiales cársicos.

Poměrně úzké pásmo (někdy značné délky), určené průběhem tektonických poruch (puklin), vrstevních spár či průsečnicí styčné plochy rozpustných a nerozpustných hornin, v němž vyvěrají -* prameny krasové; výšková poloha Č. p. k, v reliéfu určuje polohu -* báze krasové erozní, na níž je vázána ' úroveň piezoinetrická tělesa vody krasové; její kolísání je příčinou vzniku značných výškových rozměrů pramenů (nad stálými p, totiž často vyvěrají p. periodické a epizodické).

Syn.: horizont pramenní krasový, linie p. k., obzor p. k. čára skapová čiara odkvapová A drip line; F (f) ligne de degouttemenr; l (f) linea de stilliddio; N (f) Trauflinie;R(i)nuHUfiKane>Ka; Š (f) línea de gořeo.

Linie na dně vstupního otvoru jeskyně, na níž s horní hrany dopadají kapky stékající srážkové vody; č. s. je pokládána za hranici prostoru jeskyně při vyústění na povrch terénu. Červenozemě červcnozem -> terra rossa čeřiny korozní čeřiny korozně -*• škrapy če-řinové člověk fosilní člověk fostlny A fossil man; F (m) homme fonsile; l (m) uomo fossile; N (m) fossiler Mensch; R (m) (poc-cunbHbtú (nafieonumuvecKuú) yenoeex; Š (m) homfare fósil.

Termín pro různé vyhynulé formy čeledi homi-nidů (srv. Svoboda a kol., 1983), kteří se během třetihor vývojově vzdálili od veleopů i od přechodných forem prehominidů; skutečný člověk patřící k rodu Homo (lat. člověk) se kromě osobitých tělesných znaků vyznačuje vlastní kamennou industrií, takže r ůzné jeho druhy jsou označované termínem -*• člověk paleolitický. Druh / iomo habilis(\a{. člověk dovedný} je znám z pliocénu (před 1,8 mil. let) až střed, pleistocénu z v. Afriky (Olduwai); druh Homo crectus (lat. člověk vzpřímený) s řadou poddruhů (H. e. modjokertensis, H. e. pekinensis) je znám ze spod. a stř. pleistocénu z mnoha lokalit Eurazie a v. i s. Afriky; jeho hlava se ještě vyznačovala přechodnými znaky mezi veleopem a člověkem (výrazné nadočnícové oblouky, dozadu ubíhající nízké čelo); proto byl souborně nazvánpithe-canthropus (z řeč. opočlověk}; jeho primitivní, hrubě opracované (otloukané) kamenné nástroje ( > artefakty) označují počátek -> paleolitu, nejstaršího období materiální kultury Č. f. Koncem pliocénu (před glaciálcm G) pithekan-fbropovédruhu Homo erecfuspronikli i do záp. Evropy, kde žili zhruba do glaciálu M (tedy do doby zhruba před 435 ka); vyráběli primitivní nástroje z říčních valounů; v r. l907 byly neúplné zbytky tohoto člověka nalezeny v okolí Heidelbergu v Německu v sedimentech řeky Necka-ru u Maueru (Homo heidelbergensis); možná přechodné se zdržovali i ve stř. Evropě; k jeho výrobkům totiž zřejmě patří i úštěpové kamenné nástroje (stáří 700 ka}, nalezené v kras, dutinách na Stránské skále u Brna; ze stř. pleistocénu pocházejí i mladšínáíezy zbytků tohoto člověka z jesk. Džou-kou-dien, jz.

Pekingu v Číně (5/-nanthropus pekinensis), z Jávy (Homo soloensis) a sz. Afriky (Atlantropus mauretanicus). Koncem glaciálu R a v intcrglaciálu R/W pithe-kanthropy vystřídal vývojově pokročilejší druh, nazvaný Homo sapiens (z lat. človčk rozumný); méně vyvinutější formy těchto prvobytných paleolitických lovců a sběračů se označují termínem presapienti; patří k nim např. H. s. stein-heimiensis, jehož lebka byla nalezena ve štěrcích M/R interglaciálu u Stcinheimu (sv. od Stuttgartu, jz. Německo). Přibližně z téže doby pochází zvláštní poddruh Homo sapiens, nazvaný Homo sapiens ncander-talensis (člověk rozumný neandertálský) podle prvního nálezu z r. 1856 v z. Německu v malé jeskyni Feldhofer Hóhlc v Neanderově údolí (Neandertal) u Dússeldorťu; pozdější nálezy jeho tělesných pozůstatků i primitivních kamenných nástrojů (mousterién) na mnoha lokalitách stř. a z. Evropy, jz, Azie (Izrael, Irák, Uzbekistán} a s.

Afriky stanovily výskyt tohoto poddruhu v rozpětí před 90-33 ka; na územíČR byly jeho pozůstatky nalezeny v jeskyni Šipka u Stram-berka, Švédův stůl a Kůlna v Mor. krasu a industrie v mnoha dalších lokalitách Moravského i Českého krasu; na území Slovenska kromě Prepoštské jeskyně patří k neandertálským nálezům i travertinový výlitek mozkovny a zbytky lebečních kostí v Gánovcích u Popradu. Typickými znaky „neandertálce" byly malá silná postava, plochá lebka s čelem ubíhajícím dozadu, mohutné nadočnicové oblouky, vystouplý nos, mocná spodrtíčelíst bez brady, silný chrup, krátké nohy a plochá mozkovna o prúm. obsahu 1450 cm 3; před 33 ka neandertálská větev rodu Homo sapiens náhle vymizela; bud vyhynula, anebo ji vybili či asimilovali vyspělejší příslušníci druhu Homo sapiens fossilis. Během glaciálu Wiirm (zhruba před 80 ka) se nejvyspělejším představitelem lidského rodu stal Homo sapiens fossitis, z něhož pochází i lidstvo nynější - recentní (Homo sapiens recens); koncem pleislocénu je nositelem mnoha paleolitických kultur (aurignacién, solutrén, magdalénien), vyznačujících se pokročilou, specializovanou Čepelovitou industrií a uměleckými výtvory; nejznámější je antropologický typ cromagnonský, nazvaný podle jeskynního naleziště Cro-Magnon u Les-Eyzies v údolí řeky Vézére (jz. Francie), ale objevený i v mnoha jiných jeskyních (např. Mla-dečské jeskyně, Severomoravský kras); vyznačuje se vysokou postavou (179-194 cm), úzkou vysokou lebkou s mozkovnou o obsahu 1590 cm! , poměrně širokou tváří a mohutnou dolní čelistí. Vývoj č. f. končí počátkem -> mezolitu (střední doba kamenná} v preboreálu, ale v mnoha oblastech světa jíž i mnohem dříve během wúrmu; mezolilický člověk dospívá do pokročilého vývojového stádia Homo sapiens sapiens (Člověk moderní) anebo jej postupně nahrazují příslušníci tohoto typu, k němuž patří celé nynější lidstvo (Homo s, recens).

Loveckým způsobem života byly jednotlivé typy a generace č. f. po celou dobu svého vývoje úzce spjaty s krasem a jeskyněmi; jeskyně jim sloužily za přechodný úkryt, dočasné obydlí, pohřebiště a kultovní místa; zejména jeskyně s vysokými portálovými vchody a prostorné krasové výklenky ( " abri) patří proto k významným či dokonce jediným nalezištím lidských tělesných pozůstatků, artefaktů i kulturních projevů; přesto však jeskyně nebyly pro člověka nikdy trvalým sídlem; svého času vžitá představa, že č. f. či jeho plio-cénní předchůdci patřili k -> troglobiontům, je podle současných poznatků naprosto mylná. člověk paleolitický člověk paleolitický -*človek fosilní

D datování stáří sedimentů datovanie veku sedimentov -*• geochronologie krasová deficit hmoty deficit hmoty A mass deficiency; F (m) deficit de rnasie; l (m) deficit di massa; N (m) Massendefekt, (m) deflace Massendefizit; R (m) decpuu,um Maccbi; Š (m) deficit de masa.

Termín užívaný v -* karsologii k vyjádření intenzity rozpouštění masívů krasovějících hornin na povrchu i uvnitř; hodnota d. h. se udává v m:i rozpuštěné krasové horniny z povodí o ploše l km2 za 1000 let; takto chápaný termín d. h. nelze zaměňovat s jeho původním geofyzikálním významem (negativnítíhová anomálie); srv. -> index krasovění. deflace deflácia -* eroze krasová eolická degenerace ledu jeskynního degenerácia Indu jaskynného A cave icc degeneration; f {f) dégénerat/on de la glace de caverne; l (f) fusione dél ghiaccio di grotta; N (f) Hóhleneisdegeneration; R (O de-aenepaijufi neiuepHoeo nbda; Š (O degenera-ción dél hielo de la cueva. Ubývání hmoty ~>- ledu jeskynního, vyvolané táním (-*• ablacO a odpařováním ( * sublimací) v teplém ročním období (srv.

Svoboda a kol., 1983); opačný proces v chladném ročním období se nazývá • regenerace ledu jeskynního; pro fázi d. I. j. je typický vznik -*• ledu voštinového (mřížkového), kdežto pro fází regeneračnívznik - > jinovatky jeskynní. degradace krasová degradácia krasová A fcarsí degrádafion; F (f) dégradation karstique; l (O degradazione cars/ca;N (f) Karstdegradation; R (f) Kapcmoeaf} deepadamjft; Š (f) degradación Termín převzatý z americké geomorfologické literatury pro označení procesů vedoucích k plošnému snižování krasového povrchu; termín d. k. má opačný význam než termín-*- agradace krasová a dobře nahrazuje termín ->• denudace krasová, který může někdy vést k mylnému výkladu. dehydratace dehydrataci^ A dehydratation; F (f) dehydratation; l (f) de-idratazione; N (ť) Dehydratation; R (f) desudpamau,uíf; Š (O dehidratación. Ztráta vody, původně v různé formě obsažené v nerostech a horninách, vyvolaná slunečním zářením, zvýšením teploty a tlaku v hloubce, účinky některých solíaj. dekalcifikace dekalcifikácia A dccalcification; F (f) décalcification; l (f) de-caldficazione; N (O Dekalzifikation, (f) Entkalkung; R (f) deKanbL(U(puKau,UFi; Š (f) decalcifi-cación.

Vyloužení CaCO^z hornin, půd a organických schránek živočichů (tvar schránky se při d. nemění); proces d. např. měníspraše a slfny v jíly, působí rozpad pískovců s vápnitým tmelem a hlubinné, převážně vápnité sedimenty mění v horniny pelitické nebo krém i té; k d. dochází v kysele reagujícím prostředí (např. voda s obsahem kyseliny uhličité nebo huminové aj.). Syn.: dekalkarizace, odvápnění. dekalkarizace dekalkarízácia -*• dekalcifikace dekantace dekantácia A decanfaf/on; F (O décantation; l (O decanfa-z/one; N (f) Dekantation; R (ť) de/ían/Da^Ufl; Š (f) decantación.

Termín pro laboratorní metodu odstraňování sedimentů různých frakcí postupným vyplavováním (odléváním) jemnějších částic, které se ve vodě vznášejí v suspenzi, a jejich oddělováním od částic hrubších, usazených při dně nádoby (srv.

Svoboda a kol., 1 983); v karsologii se termínu d. užívá i pro přirozený proces oddělování sedimentů jemnější a hrubší frakce tekoucí vodou v závislosti na velikosti průtoku a rychlosti proudu; např. Ford a Lundberg(1987) vysvětlují působením d. rozdílnou genezi -* škrapů žláb-kovitých (tvořících se působením přívalové vody prudkých a vydatných deštů) a " Škrapů dekan-tačních (modelovaných slabými svazky vody, stále a zvolna tekoucí i v bezdeštných obdobích). dělen krasová dělen krasový-* úvalina krasová (češ. úpad krasový) délka jeskyně dlžka jaskyne A cave length; F (f) longeur de caverne; l (f) longhe^za di grotta; N (f) Hóh/en/ánge; R (f) dnuna nemepbi; Š (O longítud de la cueva. Součet délek všech měřených úseků jeskyně (hlavních i vedlejších chodeb a výběžků); délka vedlejších chodeb se počítá od jejich vyústění do chodby hlavní; u Šikmých úseků se počítá skutečná délka, nikoli délka horizontálního průmětu v plánu jeskyně; u -*• dómů jeskynních se d. j. rovná délkovému rozměru, zjištěnému ve směru (postupu) měření vzhledem k celkové dispozici jeskynní soustavy (nikoli tedy největší horizontální rozměr, např. šířka dómu); délka -*• chodby jeskynní je dána délkou její podélné osy. denudace krasová denudácia krasová A karst denudation; F (O dénudation karstiyue; l (f) denudazionc carsica; N (f) Karstdenudation; R (O Kapcmoeaf} denydauufi; Š (O denudación cársica.

Příliš všeobecný a proto zastarávající termín užívaný v starší krasově geomorfologické literatuře bez bližšího rozlišení procesů vedoucích bud ksnizovaniazarovnavaniskalnihopovrr.hu rozpustných hornin, anebo k jeho obnažování plošným odnosem zvětralinových či sedimentárních plášťů; současná -*• geomorfologie krasová užívá k označení procesů vedoucích k snižování skalního povrchu rozpustných hornin termínu-'degradace krasová a pro akumulační procesy zvyšující úroveň snížených částí povrchu termínu -> agradace krasová; proces vedoucí' obecně k zarovnáváni' krasového povrchu se označuje termínem -»• planace krasová. deprese hladiny podzemní vody depresia hladiny podzemně] vody A deprcssion of underground water level; F (f) dépression de nivel deťcau soutcrraine; l (f) depressione di livello dc!l'acqua sotteranea; N (f) Dépression děs Crundwasserspiegels; R (O denpeccun ypoenft nodseMHOů eodbi; Š (O dcprcsion de nivel děli agua subterranea. Sníženi' hladiny podzemní vody v propustných horninách v okolí místa, kde voda samovolně vytéká rid povrch terénu, nebo kde je jímána z vrtu či ze studny; deprese má tvar obráceného kuželu (dcprcsnf kužof). deprese krasová depresia krasová A karst depression; F (f) dépression karstique; l (f) depressione carsica; N (O Karstdepression, (f) Karsthohlform; R (f) Kapcmoeafj denpeccun, (f) Kapcmoeafi enaduna; S (f) depresión carsica.

Obecné označení izolovaného vhloubeného tvaru (obvykle závrtu) v povrchu rozpust, hornin; Lehmann (1954) a

jinístoupenci krasové klimatické geomorfologie mylně uváděli převahu d. k. nad vypuklými tvary krasového reliéfu jako hlavní klimatogenní morfologický rozdíl mezi -* krasem medileránnírn,-» krasem mírného hu-midního pásma a-* krasem subpolárním na straně jedné a --> krasem tropickým na straně druhé; skutečnou příčinou tohoto jevu jsou rozdíly strukturní a jiné faktory (srv. nap ř. -> kras závrtový, -> kras kuželový). desilicifikace desilicifikácia -*• desilikace desilifikace desitiíikácia -* desilikace desilikace desilikácia A desilicatiun; F (i) désilication; \ (f) dcsíli-cazione; N (f) Desilikation; R (f) decunuxamjfi; Š (O dcsilicación.

Proces rozpouštěnía vyluhováníkřemene nebo oxidu křemičitého vodou; závisí na hodnotě pH a teplotě vody; rozpustnost SiOJe až 20x větší než rozpustnost Si; značně vzrůstá v prostředí extrémně kyselém (pH 9,0-9,5) a velmi zásaditém (nízká hodnota pH); vliv rná rostoucí teplota (hydrotermální proces); při posuzování geneze krasu v širším smyslu (Cigna, 1978) je proces d. řazen ke krasovým procesům; je-li hodnota pH vody nižší než 9, dochází rozpouštěním silikátových hornin ke vzniku -*• brady-krasu (sublyp -> parakrasu) a v zásaditém prost ředí dokonce i ->• krasu pravého (-> kras v užším smyslu); velké intenzity nabývá proces d. zejména v alkalickém prostředí tropického dešťového pralesa (lateritické zvětrávání); srv. --* kras eklogitový, -+ kras kvarcitový, -*• kras peridoti-tový). Syn.: desilicifikace, desilifikace. déšť jeskynní dážd jaskynný A ca ve rain; F (f) pluie de ca věrné; l (O pioggia di grotta; N (m) Hóhlenregen; R (m) nemepHbiů dowdb; Š (f) Iluvia de cueva. Drobné vodní kapky vznikající kondenzací vodních par na kondenzačních jádrech (->• aerosol) v nasyceném nebo téměř nasyceném jeskynním vzduchu; i při nepatrné změně proudění jeskynního vzduchu může totiž jeho teplota kles- ._-. nout pod rosný bod. Syn.: rosa jeskynní. deterze deterzia A detcrsion; F (f) dčtcrsion; l (f) detersione; N (f) Detcrsion; R (f) demepsufí; Š (f) detersión. Mechanická složka -> eroze krasové glaciální, působící obrušovánía ohlazování rozpustného horninového podloží ledovce; vyvolávají pohyb ledovce a zesiluje přítomnost souvků a písku, zamrzlých v ledu spodníčásti ledovce; deterzm' povrchy jsou typickou formou reliéfu -" krasu glaciálního. detrakce detrakcia A detraction; F (f) détraction; l (O detrazzione; N (f) Detraktiori; R (f) dempa^ufi; Š (O de-tracción.

Mechanická složka ->• eroze krasové glaciální, vyvolaná tlakem pohybujícího se ledovce na podložní rozpustné horniny; v místech, kde je hmota ledovce vmrzlá do rozpukaného skalního podloží, dochází k odtrhávání částí hornin; v oblastech, z nichž ledovec ustoupil, jsou členité detrakční formy příznačné pro reliéf-* krasu glaciálního. diageneze diagenéza A diagenesis; F (O diageněse; l (f) diagencsis; N (f) Ďiagene$is;R(m)dua3eHe3;Š(f)diagčnesi$. Soubor fyzikálních, chemických i biologických procesů (zejména adsorpce, bakteriálníprocesy, hydrolýza, krystalizacea rekrystalizace, migrace látek, vznik novotvarů, oxidace a redukce, roz-pouštěníaj.), které probíhají v sedimentu po jeho uložení a před jeho zpevněním; d. probíhá za normálních tlaků a teplot jak na povrchu sedimentu, tak po jeho překrytí sedimentem nadložním (Svoboda a kol., 1983); v angloamer. literatuře má termín d. širší význam a označuje všechny procesy v sedimentu mezi jeho uložením a zvětráním či metamorfózou (mezí d. a metamorfózou však neexistuje ostrá hranice obvykle se vymezuje tlakem 1 Pa a teplotou 100-300 °C).

D. se dělí na ranou a pozdní. Raná d. probíhá na povrchu sedimentu nebo mělce pod jeho povrchem a charakterizuje ji oxidační prostředí, rozpouštění a migrace látek (v angloamer. lit. jí zhruba odpovídá syndiageneze). Pozdníd. probíhá hlouběji pod povrchem sedimentu a v redukčním prostředí dochází k rekrystalizaci a lidiakláza thjfikaci sedimentu (v angloamer. pojetí jde o anadiagenezí). diakláza diakláza A diaclase; f (f) diaclase; l (f) diaclasi; N (f) Diaklase; R (m) duaxnas; Š (f) diaclasa. Puklina nebo trhlina v horninové vrstvě, podél níž nedošlo k diferenciálním pohybům protilehlých ploch (na rozdíl od paraklázy srv. Svoboda a kol., 1983); v -* speleologii praktické se termínem d. někdy všeobecně (a často tedy nesprávné) označuje jakákoli porucha v rozpustné hornině. difluence difluencía A diffluence; F (f) difííuence; l f) difluenza;N (f) Díffíuenz; R (n) pacmeKanue; Š (f) difluencia. Termín pro větvení ledovcového splazu ve dva nebo více jazyků splazových; ve speleologii se termínem d. označuje i větvení hmoty -> ledu jeskynního na ukloněném skalním dně jeskyně. difluence vody krasové difluencia vody krasověj A karst water diffluence; F (f) diffluence deťeau karstique; l (f) difluenza di acqua carsica; N (O Karstwasscrdiffluenz; R (n) pacmetonue Kapcmoeoů eodbi; Š (O difluencia de agua carsica.

Dělení (roztěkání) silnějších proudů y vody krasové podzemní (-> loků jeskynních) v zóně vadózní či freatické do dvou nebo několika soustav podzemního odvodňování -y zvodně krasové a -* pramenů krasových (srv. -> bifur-kace krasová, ->• polyfurkace krasová}. difúze podzemní vody difúzia podzemně) vody A subterranean diffusion; F (f) diffusion sou-terraine; l (O diffusione sottoterranea; N (f) Grundwasserdiffuston; R (n) ducpcpysun (pac-cefJHue) nodseMHOŮ eodbi; Š (f) difusión subter-ránea.

Složité rozptylovánípuklinovéči průlinové vody ve všech úrovních > sítě podzemní hydrografické; je podmíněno vysokou propustností rozpustných hornin (srv. -» cirkulace krasová podzemní"). Syn.: disperze podzemní vody. diluvium diluvium A diluvium; F (m) diluvium; l (m) diluvio; N (n) Diluvium; R (m) dunioeuů; Š (m) diluvio. Zastaralý termín pro označení * pleistocénu (dosud ojediněle užívaný v západoevr. literatuře); zavedl jej r. 1823 W. Buckland, který spojoval vznik některých pleistocénních sedimentů s biblickou potopou (srv, Svoboda a kol., 1983). díra diera A hole; F (m) trou; l (m) buco, (m) covo; N (n) Loch; R (n) omeepcmue; Š (f) furnia, (f) gruía. Hovorový speleologický výraz pro jakoukoli tnenĚÍ jeskyni.

disoluce disolúcia -> rozpouštění fyzikální disperze podzemní vody disperzia podzemně] vody -y difúze podzemní vody dlažba krasová dlažba krasová -*• škrapy ploché dno jeskyně dno jaskyne A cave bonom; F (m) fond de caverne; l (m) fondo delta grotta; N (f) Hóhlensohle, (m) Hóhlenboden; R (n) dno nemepbi; Š (m) fondo de la cueva, (m) piso de la c. Termín označuje jen skutečné skalní d. j. čili základní plochu -*• evakuačního (vyprázdněného) prostoru; povrch sedimentů jeskynních, které na této ploše spočívají, lze označit jen termínem /íonva/cuačn/Xvyplněné} d. j. dno polje dno polja A polje bottom; F (m) fond du poljé; l (m) fondo dél polje; N (m) Poljeboden; R (n) ÓHO nonn; Š (m) fondo de la polja.

Termínu d. p. se velmi často nepřesně užívá jak pro označení skalního dna-*- polje, tak povrchu jeho sedimentárních výplní; skalní d. p. tvoří skalní povrch obvykle korozního či korozně--erozního původu, který bývá většinou velmi Členitý; jeho skalní reliéf však je zakryl sedimenty (fluviálními, fluviolakustrinnímí} a svahovými zv ětralinami velké mocnosti, takže nad úroveň jejich povrchu vystupují jen nejvyšší elevace skalního podloží; sedimentární d. p., představované povrchem většinou alogenních výplní, omezeným obvykle příkrými skalními okraji sníženiny a mírně ukloněným k oblasti koncových ponorů nebo ke dnu odtokového údolí; bývá rozčleněn suchými nebo periodicky protékanými údolíčky a erozními rýhami a poset depresemi -> závrtů náplavových; místy nad jeho úroveň vystupují elevace skalního dna (-*• humy, -»• hřebenáče, -» mosory); d. p. může být suché, trvale, periodicky či epizodicky protékané vodním tokem nebo zčásti či zcela zaplavené trvalým, periodickým či epizodickým jezerem. dno propasti dno priepasti A shaftbofíom;F(m) fond du gouffre;\ (m) fondo de! pozzo, (m) /. delTabisso; N (m) Schacht-boden; R (n) dno luaxmbi; Š (m) rondo dél abismo.

Zad. p. lze označit pouze skalní plochu matečné horniny, která příčně omezuje dolní část všeobecně vertikálního prostoru propasti; skalní d. p. může mít různý tvar, může být totožné se skalním dnem horizontální jeskynní soustavy, do níž propast ústí, nebo může být perforované a prehioubené puklinovými odtokovými kanály; sedimentární (konvakuační) d. p, tvoří povrch výplní autochtonních (sut ě, sintrové kůry) nebo alochtonních (hlíny, fluviální št ěrky a písky); často také bývá zaplavené (trvale, periodicky či epizodicky} nebo zaledněné, dno údolí krasového dno doliny krasověj A karst valley bottom; F (m) fond du vallée karstique; \ fm) fando della vaííe carsica; N (m) Karsttalboden; R (n) dno Kapcmoeoú donunbi; Š (m) fondo dél valle cársico, (m) piso dél v. c. Skalní d. ú. k. představuje nerovná a členitá korozné-eroznf plocha matečné rozpustné horniny; v podélném profilu většinou nemá plynulou spádovou křivku; sedimentární d, ú. k. tvoří povrch alochtonních (fluviálních, dc-luviálních) či autochtonních (lokální svahové sutě} sedimentů, omezený údolními svahy a mírně ukloněný ve směru celkového spádu či k lokálním ponorům a odtokovým jeskyním; tento povrch bývá někdy plochý, jindy prostoupený depresemi -> závrtů náplavových; d. ú. k. bývá suché, stále, periodicky či epizodicky protékané vodním tokem anebo zčásti zaplavené jezerem či morem. doba kamenná mladší doba kamenná mladšia -* neolit doba kamenná starší doba kamenná staršia f paleolit doba kamenná střední doba kamenná středná ->• mezolit dokumentaristika a informatika karsologická dokumentaristika a informatika karsologická A karstological documentaristics and infor-matics; F (ť) documentaristique et informaJique karstologiques; l (f) documentarislica e in-formatica carsologica; N (O karstologische Dokumentaristik und Informatik; R (O Kapcmonoeu^ecKafj doKyMeHmapucmuKa u uncpop-MamuKa; Š (O documentarística y informatice carsoiógtca.

Odvětví-> karsologie (5. oborová skupina), zabývající se vývojem a aplikací moderních metod dokumentace, archivování a sdělování karso-logických informací (karsologická databáze) na národní a mezinárodní úrovni. dolina -* údolí dolomit dolomit A dolomite; F (f) dolomite, (f) dolomie; l (f)jfo-lomite; N (m) Dolomit; R (m) donoMum; Š (f) dohmfa.

Nerost CaMg(CO(}.,; klencové krystaly, často se zakřivenými plochami, dvojčatf; dokonale Štěpný, tvrdost 3,5^4,0, Šedý, bílý, červenavý i tmavý; podle vzniku se dělí na d. primární' (tvořený chemickým srážením} a d. sekundární, vznikající -*• dolomítízací (metasomatické za-tlačovánívápence}a na hydrotermálních žílách za nízkých teplot (Svoboda a kol., 1983); d, tvoří horninu stejného jména, obsahující přes 50 % dolomitu a kalcilu (ankeritu a aragonitu}, v níž d. nad kalcitem převládá; hornina je jemnozrnná až středně zrnitá, vyznačuje se typickým ostro-hranným rozpadem a obvykle světlou barvou. D. jo hůře rozpustný než vápenec a jeho rozpouštění je složitější; protože k dosažení fyzikálně chemické rovnováhy rozpustného procesu d. je zapotřebí kromé tří základních složek ještě složky další, je -» kras dolomitový klasifikován jako -> hyperkras redukovaný; jelikož však míšení nasycených vodních roztoků 7. dolomitických vápenců či vápnitých dolomitů zároveň zvyšuje rozpustnost kalcitu až o 12 % (srv. Picknett, 1977), vyčleňuje Cigna (1 984-85} kras v těchto horninách jako samostatný subtyp krasu (->• kras kontaktní Mg,Ca) a řadí jej k --» hyperkrasu zesílenému; vyluhováním rozpustné kalcitové příměsi nabývá hornina buněčnaté až kavernózní struktury a zrnit ější odrůdy se rozpadají v -> písek dolomitový. dolomitizace dolomitizácia A dolomitization; F (f) dolomitisation; l (f} do-lomitizzazione; N (f) Dolomitisierung; R (O donoMumu3au,ux; Š (f) dolomitización. Druhotný proces obohacování sedimentů-* dolomitem (dolomitický vápenec, vápnitý dolomit), dělící se na dva typy: d. diagenetickou (probíhá při zpevňování sedimentů) a d. epigenetickou (probíhá již ve zpevněné hornině); d. usnadňuje salinita, vysoký stupeň pH mořské vody, vyšší teplota, mčlkost sedimentační pánve a patrně i hojná přítomnost organických zbytků s vyšším obsahem hořčíku (stélky řas aj.); zdrojem Mg může být i solný obsah mořské vody nebo vysoce koncentrované roztoky reziduální roztoky v sedimentech. dóm jeskynní dóm jaskynný A dome, cave chamber;f (m) dóme, (m) halí, (O salle; l (m} domo de cueva; N (m) Hóhlendom, (f) Hóhlenhalle; R (m) neiUftpHbiů Kynon; Š (m) domo de cueva.

Velký, vcelku uzavřený, zvonovitý nebo válcovitý jeskynní prostor značné výšky; výška bývá jeho největším rozměrem nebo se alespoň podobá rozměrům šířkovým a délkovým; v české a slovenské, ale i jinojazyčné evropské literatuře se použití termínu d. j. pro určitý jeskynní prostor řídí poměrem jeho velikosti vůči rozměrům ostatních (přilehlých Či navazujících) Částí jeskynní soustavy; domov i té prostory vznikají obvykle na průsečících puklin a zlomů různé

orientace, popřípadě na soutoku -»• toků jeskynních ve vadóznř zóně; rozměry d. j. narůstají řičením rozpukaných skalních stropů a stěn; d. j. s rovným stropem, obvykle tvořeným vrstev-ní plochou matečné horniny, se někdy nazývá >• hala jeskynní; v a měr. literatuře je termín dóm (dome pit) vyhrazen pro vadózní propásl (-> aven), vytvořenou prosakující vodou z povrchu; ve vrcholové části končí slepě a v žádné úrovni není spojena s většími horizont, jeskynními chodbami (srv. Lowe, Waltham, 1995). dóm jeskynní vodní dóm jaskynný vodný A inundated dome, i. cave halí; F (m) dumě inondé; l (m) salone allagato; N (m) inundierter Hóhlendom; R (m) samonneHHbtů Kynon; Š (m) domo ínundado, Zčásti nebo zcela vodou zaplavený -*• dóm jeskynní; termín d.j. v. je t řeba odlišovat od termínu -> dóm vody krasové. dóm propasťovitý dóm pritpastovitý A dome shaft; F (m) puits en formě de dome; l (m) pozzo campana, (m) p, campaniforme; N (m)5chachtdom;R(m)eocxodnmuůKonodeu,, KynonoeudHbiú K.; Š (m) abismo cúpuliformc. Vysoký-* dóm jeskynní, do nčhož ústí horizontální jeskynníchodby jak při dně, tak ve stěnách v různých úrovních nade dnem (i při stropě); vzniká lotiž právě řičením stěn v místech, kde jimi prochází výrazná vertikální tektonická porucha. dům vody krasové dóm vody krasověj " klenba vody krasové drapérie sintrová drapéria sintrová * záclona sintrová drumlina drumlina A drumlin; f (f) drumline; \ (f) drumlina; N (O Drumline; R (O dpyMnuna; Š (f) drumlina. Zmezinár. irský termín pro eliptické, čočkovi-té nebo vejčité štěrkové pahorky a hřbety (až 50 m vysoké a několik km dlouhé), vyskytující se v reliéfu před čelem pevninského nebo vysokohorského ledovce; elevace jsou vějířovitě uspořádané ve směru pohybu ledovce a jsou výškově asymetrické (příkrý svah je obrácen k čelu ledovce, mírný se sklání k čelní mořené); vznik d, se vysvětluje jednak rozčleňováním nejmladších usazenin spodní mořeny a někdy i skalního podloží pohybem ledovce, jednak akumulační činností podledovcových tavných vod; d. jsou běžnými tvary původně zaled-néného reliéfu; geneticky patří k akumulačním formám " krasu ledovcového (nikoli -+ krasu glaciálního!). dunkrusta durikrusta A duricrust; F (f) duricroúte; l (f) dur/crosta; N (í) Hartkruste; R (f) dypUKpycma; Š (f) duricostra. Produkt terestrických procesů ve zvětrávací zóně, v níž se oxidy Fe, AI, SiO 2, karbonát, popřípadě jiné složky hromadí na povrchu nebo v určité úrovni pod povrchem horniny, zpevňující nahrazují původní materiál a vytvářejí zpevněnou vrstvu - d. (Svoboda a kol., 1983), která se rozlišuje podle vůdčích složek (al k růstá, ferikrusta, kalkrusta, gypkrusta, salkrusta, popř, vzácnější dolokrusta, fosfokrusta a mangankrusta}; srv. např. -* kúra vápencová zvětrávací. dutina evorzní dutina evorzná A cvorsion cavity; F (f) ca v/té ďévorsion; l (f) cavitá ďevorsione; N (m) Evorsionshohlraum; R (f) 38Op3uoHHaa nonocmb; Š (f) cavidad de evorsión, Dutina v rozpustné hornině vytvořená-* evorzí. Syn.: hrnec obří krasový, marmit. dutina jeskynní dutina jaskynná Acaw'fx;F(ť)caw'ré;l (í)cdv/tá;N (m) Hohlraum; R (f) nonocmb,; Š (f) cavidad. Podzemní prostor protáhlého tvaru, vzniklý primárně (endogenními procesy) nebo sekundárné (exogenními procesy) v matečné hornině, která jej obklopuje; d. j. bývá vyplněna plynnými, tekutými nebo pevnými (sypkými či zpevněnými) látkami; vd. j.se rozlišuje-* prostor evakuační, omezený skalními plochami matečné horniny a vyplněný plynnými látkami (např. vzduchem), a -* prostor konvakuační (část evakuačního prostoru d, j., vyplněná látkami tekutými ři pevnými). dutina krasová dutina krasová A karst cavity; F (t) ca v/té karstique; l (f) cavitá cársica; N (f) Karsthóhktng, (m) Karsíhohlraum; R (f) Kapcmoeafl nonocmb; Š (f) cavidad cársica. Obecný termín pro dutinu vzniklou v rozpustných horninách v různé hloubce pod povrchem terénu působením fyzikálně chemické složky-* eroze krasové. Syn.: kaverna krasová. dutina ledovcová dutina ladovcová^- jeskyně ledovcová dutina preexistující dutina prvotná A pre-existing cavity; F (f) cawfé pré~exi$tente; l (f) cawta preess/sřeníe; N (m) Urhohlraum; R (O npedujeecmeytouiafi nonocmb; Š (f) cavidad preexistente.

Dutina tektonického Či sedimentárního původu (puklina, trhlina, rozsedlina, spára vrstevní, mak-ropr ůlina aj.), existující v rozpustné hornině již před začátkem krasovění. edafobiont edafobiont A edaphobite; F (m) édaphobie; l (m) edafobio; N (m) Edaphobiont; R (m) 3dad}o6um; Š (m) edafobio.

Termín (z řeč. edaphos -půda, b/oteue/n -žít!) označujícíorganismus (živočich, řasy, houby aj.] žijící v půdě; soubor všech organismů se nazývá edafona rozlišuje se fytoedafon (rostlinného původu) a zooedafon (živočišného původu); např.

E cgutace egutácia A eguftat/on; F (f) égouttation, (m) égouttement; l (O eguttazione; N (f) Eguttation, f n) Austropfen; R (f) 3eymat<ufl; Š (f) cguttación. Druh -» eroze krasové, vyvolaný mechanickými i fyzikálně chemickými účinky kapek vody, které padají s jeskynních stropů nebo stěn na skalní výstupky a dno jeskynního prostoru anebo na sintrové útvary; důsledkem je vznik různě velkých prohlubní (-* jamky egutačnO, často tvořících trvalé či periodické nádrže ->• vodyskapo-vé (někdy se v nich vytvářejí'-1' perly jeskynní); na jeskynních st ěnách e. vytváří i válcovité rýhy škrapové ( * žlábky egutačnO; účinky e. ve vápencích zesiluje vysoký obsah CO2v jeskynním vzduchu, který okyseluje skapovou vodu a zesiluje mechanické působení dopadajících vodních kapek o účinky fyzikálně chemického rozpouštěni'; jde tedy o další významný faktor při vzniku nejrůznějších erozně-korozních > jevů egutačnfch. Syn.: výkap. eklogit eklogit A eclogite; F fm) eclogite; l (m) eclogito; N (m) Eklogit; R (m) dKfioaum; Š (m) eclogito. Masivní hrubozrnná hornina s

vysokou hustotou (kolem 3,5), chemicky podobná gabbru, složená z nazelenalé sm ěsi pyroxenu, křemičitanu (granát) a některých přídatných minerálů (glaukofan, jadeit); původ e. dosud není zcela jasný; vysvětluje se jednak metamorfózou bazických vyvřelin za vysokých teplot a zejména silných tlak ů, jednak magmaticky (Svoboda a kol., 1983); rozpouštěním křerničitanové složky v e. vzniká -> brady kras (subtyp -» parakrasu). ekokarsologie ekokarsológia -»• karsologie environmentální ekologie krasová ekológia krasová > karsologie environmentální eksikace eksikácia A exsiccation; F (m) desséchement; l (m) essí-ccamento; N (f) Eksikation, (f) Vertrocknung; R (f) 3KcuKau,un, (n) ocytnenue; Š (f) exsicación. Výsušný proces v jemnozrnných jeskynních usazeninách, projevujícísepři dočasném vysýchání jeskynního toku; vyvolává zmenšení objemu vysýchajících, zejména hlinitých sediment ů; výsledkem je vznik *• prasklin výsušných, které rozdělují povrchovou část usazenin do víceméně pravidelných šestibokých políček; povrch políček zpevňuje vysrážený sintrový povlak; praskliny se nezpev ňují, protože se v nich udržuje vlhkost a při obnovení jeskynního vodního toku docházík jejich vymílánťa rozšiřování; tím se izolovaná-* políčka eksikačnív rozpukaném povrchu značně zvýrazňují. Syn.: vysýchání. elikvace elikvácia -* tání ledu jeskynního (lokální] cndokras cndokras > kras podzemní cneolit eneolit A eneolith; F (m) enéolithique; \ (m) eneolito; N (m) Eneolit; R (m) 3Heonum; Š (m) periodo eneolítico.

Strednoholocénní období v archeologicko-hís-torické periodizaci (Podborský, 1997); podle členění -> holocénu, vypracovaného Ložkem (1982) jee. vázán na spodní a středuíepítlantik (ca. 6,0-4,0 ka}; na území ČR reprezentují e. četné kultury- nossvicko-jevišovická („nordic-ká"), kanelovaná, š ňůrová, michelsberská aj. (srv. Svoboda a kol., 1983). eolianit eolianit A aeolianite; F (m) éolianite; l (m) eolianito; N (m) Eolianit; R (m) 3O/iuaHum; Š (f) eolianíta. Karbonátová sedimentární hornina, vznikající na souši a tvořená zrny kakitového čí dolomitového písku, vátého a ukládaného eolickou Činností (větrem) v pobřežních dunách a zpevněného anorganickým, obvykle kalcitovým tmelem (srv. Svoboda a kol., 1983); označuje se také jako kalkarenit eolický (-*• kalkarenít} nebo vápenec dunový. epigeneze epigenéza A epigenesis, epidiagenesis; F (f) épigeněsc; \ (f) epigenesis; N (f) Epigenesis; R (m) snusenes; Š (f) epigenesis.

Mineralogický termín označující všechny procesy, které probíhají v sedimentu po skončení -> díageneze; obvykle jde o procesy, které působí po zpevnění horniny, ale ještě před její metamorfózou (Svoboda a kol., 1983); význam termínu e. však není jasně vymezen, takže někteří autoři jej chápou jako-*- diagenezi pozdní, jiní jím označují i procesy probíhá jící za poněkud vyšších teplot a tlaků. epikras epikras A epikarst; F (m) épikarst; l (m) epicarso; N (m) Epikarst; R (m) 3nuKdpcm; Š (m) epicarso. Termín užívaný v současné angloamerické kar-sologické literatuře (např. Ford, Williams, 1989; Lowe, Waltham, 1995 aj.) pro soubor krasových tvarů, vytvořených v masívu rozpustných hornin v pásmu, které se rozkládá nejblíže skalnímu povrchu; k pásmu e. se počítají i propustné zvět-ralinové a sedimentární pokryvy (půdy aj.) a tvary -* krasu podpovrchového (subkutánní-ho}; z hlediska krasové hydrografie je e. vázán na svrchní polohy-* pásma vadózního s převažující vertikální cirkulací krasových vod, eratika eratika eratika-^ excentrika eroze krasová eróz/a krasová A karst erosión; F (f) erosión karstique; l (f) eros/one cars/ca;N (O Karstcrosion;R (f) Kapcmoeafl sposufi; S (O erosión carsica. Proces rozrušování a odnosu různé rozpustných hornin pohybující se vodou, ledu, sněhu či vzduchu; vyznačuje se složkou mechanickou (např. -> výmol), fyzikální (-' rozpoušt ěni" fyzikální) a chemickou (-> koroze); podle různých hledisek se e. k. dělí na radu typů a subtypů. Podle iniciálních faktorů se rozlisuje» egutace, -* e. k. biogenní (->• e. k. dolíková), -* e. k. eo-lická, -> e. k. fluviální, -» e. k. glaciální, -* e. k. hydrotermální,>-e. k. jezerní, -*• e. k. ledovcová, -*• e. k. mořská, -*• e. k. mrazová, > e. k. nivální. Podle místa působen/' se rozlišuje •> e. k. alu-viální, -*• e. k, hladinová, -» e. k. kontaktn ě biogenní, -*• e. k, kontaktní, ->• e. k. okrajová, ->• e. k. podpovrchová (subkulánní), -* e. k. podzemní, -> e. k. povrchová, -' e. k. subturbální. Podle směrupúsofaen/lze vyčlenit-* e. k. boční, -*• e. k. hloubkovou, -*• e. k. plošnou, " e. k. zp ětnou.

Podle způsobu aktivity se rozlišuje -*• e. k, selektivní, -> e. k. tlaková (-* eforace, -> evorze), -*• e. k. usm ěrněná, -» e. k. zrychlená (-* koroze směsová).

Poměr účinků jednotlivých složek e. k. se mění v závislosti na mnoha faktorech a okolnostech; mechanickou složku např. určuje především mocnost a rychiosl proudící nebo vlnící se vodní vrstvy a váhové množství unášených plavenin; kromě mnoha dalších geologických a fyzicko-geografických faktorů je účinnost e. k. závislá na klimatických a tím i hydrologických a hydrogeologických podmínkách daného krasového území. eroze krasová aluviální erozi a krasová aluv/á/na A alluvtal karst erosión; F (f) erosión karstique alluviale; \ (f) eros/one carsica alluviate; N (f) alluviale Karsterosíon; R (f) anntoeua/ibHafí Kapcmoeafl 3po3Uf>; $ (f) erosión carsica aluvial. Subtyp -^eroze krasové zrychlené s velmi účinnou fyzikálně chemickou složkou, podmíněnou zvýšenou rozpustnou schopností vody (vysoký obsah půdního CO2, přítomnost organických kyselin), prosakující k rozpustnému skalnímu podloží dobře propustnými, nezpevněnými, nerozpustnými čí jen zčásti rozpustnými, geologicky mladými (holocenními) aluviálními sedimenty. eroze krasová biogenní eróz/a krasová biogénna A biogenic karst erosión; f (f) erosión karstique biogenique; l (f) eros/one carsica hiogenica; N (O biogene Karsterosion; R (f) duosennan Kapcmoeaft sposufl; Š (f) erosión carsica biogé-nica.

Typ --* eroze krasové, jejíž fyzikálně chemickou la někdy i mechanickou) složku podmiňují biologické procesy, vyvolané činností vyšších i nižších organizmů a spojené se vznikem organických kyselin; patří k nim např. biochemické pochody v

humusu, rašelinč- a fosfátech ( > guá-no ptačí či netopýří), leptavé a trhací účinky kořenů rostlin, mechanická činnost vrtavé li-(orální fauny (mlžů, ježovek) aj.; působením e. k. b. vzniká ->• kras biogenní. eroze krasová boční eróz/a krasová bočná A /aféra/ karst erosión; F (f) erosión karstique latérale; l (f) eros/one carsica laterale; N (f) iaterate Karsterosion, (f) Seitenkarsterosion; R (f) namepanbHafi Kapcmoeafl 3po3Ufi, (f) 6oKoeafj Kapcmoeafl aposun; Š (O erosión carsica /aféra/. Typ -> eroze krasové, jejíž mechanickou složku posiluje intenzívní pohyb vody (proudění, vlnění); destrukční účinky se projevují porušováním a podkopáváním břehů říčních koryt či jezerních nádrží, vznikem výklenků a -» jeskyní břehových nebo > jeskyní úpatních, řičením a uštu-pem svahů a vývojem stupňů skalních erozních teras. Syn.: eroze krasová laterální. eroze krasová diferenciální erózia krasová diferenciálna > eroze krasová selektivní eroze krasová dirigovaná erózia krasová dirigovaná " eroze krasová usměrněná eroze krasová důlková erózia krasová jamková A vesiculous karst erosión; f (f) erosión karstique vésicutairc; l (f) eros/one carsica vesicolare; N (O Narbenkarsterosion; R (f) ny3t,/pbKoea« Kapcmoeafl sposufi, (f) Kaeumat^ufi; Š (f) erosión carsica vesicular.

Subtyp-* eroze krasové biogenní, jejíž fyzikálně chemickou složku podmiňuje leptavá činnost kořenů rostlin, mechových a lišejníkových polštářů nebo humusových akumulací; její působení se projevuje vznikem * alveol, nepravidelných prohlubní (důlků) o rozměrech několika mm až cm v skalním povrchu podložních rozpustných hornin (srv. -* kras důlkový, -*• kras jamkový, -* mikroškrapy důlkové, y Škrapy důl-kové).Syn.;alveolizace, eroze krasová jamková. eroze krasová eolická erózia krasová eolická A aeolian karst erosión, karst corrasion; F (f) erosión karstique éolienne, (f) attrition karstique; l (f) eros/one carsica eolica, (f) corrasione carsica; N (f) áolische Karsterosion, (f) /Carsf/corrasion; R (f) 3onoeafi Kapcmoeafl sposufi; Š (f) erosión carsica eólica, (f) corrasion de carso. Mechanická destrukční činnost větru v rozpustných i nerozpustných horninách; uplatňuje se ve dvou fázích - deflační a korazní; v první fázi činnost větru vyvolává odnos (deflaci - vy-vívání) horninových částic, rozvolněných fyzikálně i chemicky zvČtrávacími procesy; v druhé fázi nastupuje proces koraze neboli obrušování skalních povrchů horninovými částicemi hnanými se značnou silou prudkým větrem a pak ukládání částic v dunách (přesypech, návějích a závějích); ačkoli eolická eroze není' rozpustným procesem, je v současném širším pojetí krasu řazena k destrukčním krasovým procesům, protože se podstatně podílí na vzniku a vývoji -*• pseudokrasu eoíického, který je jedním z významných subtypů krasu (-*• pseudokras epige-netický); e. k. e. je významným modelačnírn procesem povrchových tvarů zvláště v klastic-kých nebo zrnitých horninách v podmínkách aridního a semiaridního klimatu; uplatňuje se však Í v jiných typech klimatu (např. ve střídavě humidních tropech). Syn.:eroze krasová větrná, koraze. eroze krasová fluviální erózia krasová ftuviálna A fluvial karát erosion; f (O érosion karstique fluviale; l (f) erosione cársica fluviale; N (í) fiu-viale Karsterosion; R (f) cpnfoeuanbHan xapcmo-eafl 3pO3un; Š (f) erosion cársica fluvial.

Především mechanické rozrušování rozpustných hornin tekoucí vodou a jí unášenými plaveni-nami;e. k. f. má ovšem i svou fyzikálně chemickou složku; významně se podílí na rozšiřováni', přetváření a propojování již existujících dutin různého původu a velikosti, puklin, vrstevních spár aj. (srv. •* jeskyn ě sekundární); efekte, k. f. silně závisí na daném spádu údolního nebo jeskynního dna a klimatických (srážkových) podmínkách, tedy na množství'a rychlosti pohybu tekoucí vody (turbulence); výsledkem e. k. f. je > kras fluviální (-> fluviokras). Syn.: eroze krasová říční. eroze krasová fyzikální erózia krasová fyzikálna -* rozpouštěni'fyzikální eroze krasová glaciální erózia krasová glaciálna A glaciaí karst erosion; F (O érosion karstique glaciale; l (f) erosione cársica glaciale, (f) e. g/a-ciocarsica; N (f) gtaziale Karsterosion; R (f) ann-HuanbHaff Kapcmoean 3posufi; Š (f) erosion cársica glaciaí.

Mechanické rozrušování a fyzikálně chemické rozpouštění rozpustných hornin vsakovou vodou, vznikající'táním (-* ablací) ledovců a sněhové pokrývky v podmínkách vysokohorského nebo subpoiárního periglaciálního klímatu; mechanická složka e. k. g. se kromě toho projevuje destrukčními účinky tavných vod, mrznoucích v puklinách, průlinách a spárách skalního podloží; mechanické rozrušování hornin, způsobené pohybem hmoty ledovců (-* deterze, -* detrakce, -> exarace} sice ke krasovým proces ům nepatří, ale významně jim napomáhá; vlivem intenzivního míšení vod z různých zdrojů a za vesměs velmi nízkých teplot se e. k. g. projevuje vždy jako -»• eroze krasová zrychlená ( •» koroze směsová); společným působením mechanické a fyzikálně chemické složky e. k. g. a ostatních procesů vzniká v rozpustných horninách ~> kras glaciální nebo ' glaciokras; oba termíny nelze zaměňovat s termínem-*- kras ledovcový (subtyp -> hypokrasu). eroze krasová gravitační erózia krasová gra-vitačná -*• eroze krasová hloubková eroze krasová hladinová erózia krasová hladinová A water level karst erosion; F (f) érosion karstique á pian ďeau; l (f) erosione cársica a livello delťacqua; N (f) Wasserspiegelkarsterosipn; R (f) Kapcmoearj aposuf) eodnoso ypoenn; Š (f) erosion cársica a nivel dél agua. Subtyp eroze krasové bočnís převažujícím působením fyzikálně chemické složky, které se projevuje rozpouštěním a podkopáváním skalních okrajů přirozených i umělých vodních nádrží nebo mořského pobřeží v úrovni hladiny vody; zvýšenou intenzitu rozpustného procesu v poměrně tenké vrstvě vody při hladině vyvolávají rozdíly v tlaku CO 2 obsaženého ve vodě a ve vzduchu, přítomnost srážkové vody se zvýšeným obsahem CO2, vliv biologických faktorů a míšení sladké a slané vody (-» koroze sm ěsová). eroze krasová hloubková erózia krasová hlbková A gravitational karst erosion, vertical k. e.; F (f) érosion karstique de gravitation, (f) é, k. verticalc; l (f) erosione cársica gravitativa, (f) e. c. verticale; N (f) Cravitationskarsterosíon, (O Tiefenkars-terosion; R (f) apaeumau,uoHHafí Kapcmoeafi aposufi, (f) eepmuKanbHafi Kapcmoeaíi 3po3UH; Š (f) erosion cársica gravitacional, (f) e. c, vertical. Prohlubování skalního dna říčního koryta nebo jeskynní chodby v rozpustných horninách vertikálním působením mechanické, zčásti i fyzikálně chemické složky -> eroze krasové ve směru zemské tíže; e. k. h. vyvolává povrchový i pod-zemnívodnítok, tekoucí ve směru spádu; i ven-dokrasovém prostředí se podzemní vodní tok pohybuje po jeskynním dně většinou bez tlakových projevů, protože vyplňuje jen část evakuačního prostoru jeskyně ("ř jeskyně gravitační"); Syn.: eroze krasová vertikální. eroze krasová hydrotcrmální erózia krasová hydrotertnálna A hydrothermal karst erosion; F (O érosion karstique hydrotherma!e;\ (f) erosione cársica idroter-malc; N (f) hydrothermale Karsterosion; R (f)

eroze krasová chemická eudpomepManbHaf] Kapcmoean sposun; Š (f) eros/on cársica hidrotermal. Velmi účinný typ-* eroze krasové, vyvolané především fyzikálně chemickým působením vlažných (25-35 °C), teplých (35-42 °C) a horkých (nad 42 °C) hlubinných minerálních vod, které spolu s jinými hydrotermálními roztoky r ůzné teploty a koncentrace pod tlakem vystupují nebo kapilárně vzlínají vzhůru z podloží do nadlož-ních rozpustných hornin, kde se mísíš chladnými vodami, které vsakují nebo vtékají s povrchu terénu; vlivem těchto okolností značně vzrůstá účinnost fyzikálně chemické složky e. k. h.; v podstatě jde o zvláštní druh -* eroze krasové zrychlené (-*• koroze sm ěsové); na dosažení fyzika l ně chemické rovnováhy rozpustného procesu se podílejí ve srovnání s rozpustnou činností vod s normál ní teplotou kromě základních tří složek (karbonátová hornina + voda + CO ) ještě další složky (např. H2 S); výsledkem je vznik -» krasu hydrotermálního(subtyp-+ hyperkrasu). eroze krasová chemická erózia krasová chemická -*• koroze krasová eroze krasová jamková erózia krasová ja-mdčková -> alveolizace, e. k. důlková eroze krasová jezerní erózia krasová jazerná A lacustrine karst erosion; F (f) erosion karstique lacustre; l (f) erosione cársica lacustre; N (O la-kuslrine Karsterosíon; R (f) osepnan Kapcmoeafi sposufj; Š (f) erosion cársica lacustre. Mechanické rozrušování i fyzikálně chemické rozpouštění matečných hornin v okrajovém (pobřežním) pásmu jezerní pánve; vyvolávají vlnící se nebo proudící sladká, brakická či slaná jezerní voda, mísící se s vodou srážkovou, vtékajících vodních toků nebo vodou -+ pramenů krasových, vyvěrajících na dně nebo při okrajích jezerní pánve. eroze krasová kontaktně biogenní erózia krasová kontaktná biogénna A contact-biogenic karst erosion; F (f) črosion karstique contact-biochimique; l (f) erosione cársica per contatto biogenico; N (f) kontakt--biogene Karsterosion; R (O KOHmat<mo~6uo-aeHHan Kapcmoean aposuti; Š (f) erosion cársica cle contacto biogenico.

Subtyp ->• e. k. zrychlené, jejíž působeníse projevuje v --» krasu holém na styku s -+ k. pokrytým (překrytým); zvýšenou intenzitu rozpouštění matečných karbonátových hornin v holém krasu vyvolává přírůstek biogenního CO2 z půdních plášťů a vegetace ve vodě, přitékající z pokrytého (překrytého) krasu. eroze krasová kontaktní erózia krasová kontaktná A contact karst erosion; F (f) erosion karstique de coníací; l (f) erosione cársica per contatto; N (f) Kontaktkarsterosion; R (í) KOHmaKrnnafi Kapctnoeatt spoauz; Š (O erosion cársica de contacto.

Subtyp ' eroze krasové zrychlené, jejíž chemická složka se projevuje zvýšenou intenzitou v horizontálním i vertikálním směru jako > in-cize krasová ve styčném pásmu rozpustných hornin s jejich propustnými sedimentárními či zvětralínovými plášti (-> eroze krasová sub-kutánní); e. k. k. vyvolává voda vsáklá do propustných klastických pláš ťů, obohacená půdním CO2 a různými kyselinami (srv. Gams, 1970). Zvláštní varieta e. k, k. se uplat ňuje na styku vápenců a dolomitů, popřípadě na styku vápnité a dolomitové složky karbonátových hornin; intenzitu fyzikálně chemické složky této variety zvyšuje míšení se vodních roztoků z obou horninových typů či jejich složek; výsledkem je zvýšení rozpustnosti vápence (nebo vápnité složky) až o 12 % (srv. Picknett, 1977). eroze krasová laterální erózia krasová laterálna > eroze krasová boční eroze krasová lineární erózia krasová lineárna A linear karst erosion; F (O erosion karstique linéaire;\ (f) erosione cársica //nedře;N (O lineare Karsterosion; R (f) nuneůnaa Kapcmoeafi spo-3un; Š (f) erosion cársica linear. Subtyp -* eroze krasové usměrněné, vázaný na rozdíl od-> eroze krasové plošné zhruba na systém tektonických poruch v matečné rozpustné hornině, v reliéfu zhruba na podélnou osu údolního dna (-* eroze krasová hloubková). eroze krasová marinní erózia krasová ma~ rinná -+ eroze krasová mořská eroze krasová mořská erózia krasová mořská A marine karst erosion; F (O erosion karstique marine; l (f) erosionc cársica marina; N (O marine Karsterosion; R (f) Mopcxan Kapcmoean aposufi; Š (m) erosion cársica marina.

Mechanické rozrušování i fyzikálně chemické rozpouštění a odnos rozpustných hornin v pobřežním pásmu mořské pánve nebo v korálo-vých úťesech, vyvolané mořskou vodou, která se vlní (mořský příboj) nebo proudí (pobřežní proudy a proudy doprovázející mořské dmutí -příliv, odliv).

Mechanická složka e. k. m. převládá zejména v Činnosti příboje (-*-abraze), který v pásmu mezi mořskou hladinou za přílivu a odlivu vytváří zarovnaný povrch abrazriíplošiny a teras, omezených na pevninské straně strmými skalními stupni abrazních srubů; ve stěnách srubů vznikají hluboké ->• výklenky abrazní a -* jeskyn ě abrazní (srv. -*• abraze).

Fyzikálně chemická složka e. k. m. pak nabývá značné intenzity v mořské vodě, pronikající v přímořském pásmu do značných hloubek i vzdáleností do rozpukaných rozpustných hornin pevnin či ostrovů, kde se mísíš pevninskými sladkými podzemními vodami {-* koroze smč-sová); zcela pak převládá v poměrně tenké vrstvě lehčí sladké či brakické vody, tvořící se na povrchu slané vody mořské ze srážkových vod, nasycených CO2, nebo z pobřežních a podmořských-'pramenů krasových; rozpustná účinnost této vodní vrstvy ještě roste, je-li v podobě příbojového deště rozstřikována příbojem na skalní pobřeží {Panoš, 1973).

Složitým působeníme. k. m,vzniká-* kras mořský, -*• kras pobřežní (přímořský), -* kras podmořský (předbřežní) a -* kras útesový; protože se na dosažení rovnovážného stavu rozpustného procesu v karbonátových horninách podílí krom ě klasických tří složek ještě slaná voda mořská, jsou všechny uvedené subtypy krasu vzniklé e. k. m. řazeny z genetického hlediska k -> hy-perkrasu. Syn.: eroze krasová marinní. eroze krasová nivální erózia krasová niválna A ni val karst erosion, snow path karst erosion; F (O erosion karstique nivalc; l (f) erosione niveo-carsica; N (O nivale Karsterosion, (f) Schnee-karsterosion; R (f) Hueant>Han Kapcmoeax 3po3uw, (f) CHewnafi Kapcmoeaf} sposun; Š (f) erosion cársica nival.

Subtyp-* eroze krasové zrychlené, podmíněný vzrůstem intenzity působení fyzikálně chemické složky, vyvolaným jednak míšením vod nízké teploty z různých zdrojů (tavných vod sněhové pokrývky a sněhových po l O, jednak jejich mechanickými účinky (mrazový rozpad), pokud mrznou v puklinách a vrstevních spárách rozpustných hornin; působením c. k. n, vzniká -* kras nivální. Syn./eroze krasová sn ěhová. eroze krasová okrajová erózia krasová okrajová A border karst erosion, rim k. e.; F (O erosion karstique marginale; l (O erosione cársica mar-ginale; N (f) randliche Karsterosion; R (f) Kpaeean Kapcmoean 3p03Uf?; Š (O erosion cársica mar-gínal.

Subtyp -* eroze krasové zrychlené, postihující fyzikálně chemickou složkou okraje rozpustných hornin při obvodu

nepropustných či špatně propustných pokryvů zvětraíínových i sedimentárních a výplnívhloubcných tvarů (-* polje, -> údolí krasová, --*• závrty); při průsaku srážkových, tavných a tekoucích vod roste vlivem půdního CO2 a organických kyselin jejich rozpustná schopnost a dochází k podřezávání okrajových skalních svahů (-> jeskyně úpalní), které se řítí a ustupují; termín c. k. o. t řeba odlišovat od termínu > e. k. kontaktní. eroze krasová plošná erózia krasová plošná A shcct karst erosion; F (f) erosion karstique areále; l (f) erosione cársica areále; N (f) Karst-fláchenemsion; R (f) nnocKOcmnasi xapcmoeati 3p03Ufj; Š (f) erosion cársica areál. Typ ---> eroze krasové zarovnávající a snižující povrch strukturně i textur ně homogenních rozpustných hornin plošným působením hlavně své fyzikálně chemické složky; výsledkem je vznik zarovnaných povrchů různých typů a ro/rnérú (např. pcdimentů krasových).5yn.:pediplanace krasová. eroze krasová podpovrchová erózia krasová podpovrchová A subsurface karst erosion, subsoil k. e.; F (f) erosion karstique sous-cutannée; l (f) erosione cársica sottocutanea; N (f) subkutane Karsterosion; R (f) nodno^eennaa KapcmoGan 3p03Ufi; Š (O erosion cársica subcutdnea. Subtyp-* eroze krasové zrychlené, jejíž fyzikálně chemická složka vyvolává intenzívní rozpouštění karbonátových hornin v podloží nepříliš mocných, dobře propustných půdních, zvčtralinových nebo sedimentárních plášfů; srážkové, tavné či tekoucí vody se totiž při průsaku těmito plášti obohacují CO2, obsaženým v půdě a rostlinstvu, a huminovými kyselinami; výsledkem je ř kras podpovrchový (subkután-ní), součást y epikrasu; termín e. k. p, nelze zaměňovat za termín > eroze krasová podzemní, 5yn.: eroze krasová subkutánní. eroze krasová podzemní erózia krasová pod zem na A subterranean karst erosion; f (fičrosion karstique soutcrraine; l (O erosione cársica sotto-terranea; N (O unterirdische Karsterosion; R (f) nod3eMHax Kapcmoeafi sposun; Š (f) erosion cársica subterránea, Proces íyz. chem. rozpouštění i mech. rozrušování a odnosu probíhající v rozpustných horninách pod povrchem terénu; tyž. chem. složka e. k. p. se uplatňuje zejména u prosakujících vod, mech. složka přistupuje u podzemních vodních tok ů unášejících alogenníplaveniny, podílejících se na zvětšování a propojování již existujících dutin (pukliny, rnakropóry, vrstevníspáry, korozní dutiny), na modelování jeskynních prostor ů a vytváření různých vhloubených forem na stěnách a stropech (-+ hrnců obřích krasových, komínů eforačních, -> dutin evorzních, -*• koryt stropních, •* koryt bočních, aj.); výsledkem působení e. k. p.je-> kras podzemní (-* endokras). eroze krasová povrchová erózia krasová povrchová A surface karst erosion; F (f) erosion karstique superficielle; l (f) erosione cársica superficiale; N (f) oberfláchliche Karsterosion; R (f) noeepxKapcmoeas aposus; Š (f) erosión cársíca superfíc/a/.

Působeni' mechanické i fyzikálně chemické složky -> eroze krasové na holém povrchu rozpustných hornin v souvislosti se spojitým povrchovým a podzemním odvodňováním - vsakováním a vtékáním povrchových vod do nitra masívu; srv. + eroze krasová podpovrchová, -> eroze krasová podzemní; výsledkem je vznik -» krasu povrchového H exokrasu). eroze krasová půdní eróz/a /frasová pódna A soi/ karst cmsion; F (O érosion karstique du sol; l (f) eros/one ca/s/ca de/ sue/o; N (f) Bo-denkarsterosion; R (f) ncMeennaa KapcmoeaR 3pO3Ufi; Š (f) eros/ón cárs/ca de sue/o. Proces rozpouštění vápnitých Částic, úlomků karbonátových hornin (-* klastokras), sekundárn ě vzniklých karbonátových poloh a konkre-čí v půdním profilu; rozpouštění působí srážková či tavná voda, prosakující půdními pokryvy do nižších poloh a obohacující se půdním CO3 či huminovými kyselinami; důsledky rozpouštění se v půdních pokryvech projevují -> subsidencí s různými deformacemi povrchu. eroze krasová retrogradní eróz/a krasová retrográdna - * eroze krasová zpětná eroze krasová říční erózia krasová riečna -> eroze krasová fluviální eroze krasová řízená erózia krasová riadená •* eroze krasová usměrněná eroze krasová selektivní erózia krasová se-lektívna A differential karst erosión, seíective k. e.; F (f) érosion karstique différentielie, (f) é. k. seíective; l (f) eros/one carsica differenziale; N (f) selektive Karsterosion; R (f) ceneKmuQHan Kapcmoeati opásán, (f) u36upamenbHafj K, 3., (f) ducpcpepen-u,uanbHafi K, 3.; Š (f) erosión carsica diferenciál. Subtyp " eroze krasové, jejíž fyzikálně chemická složka přizpůsobuje svou účinnost rozdílným vlastnostem rozpustné matečné horniny; v reliéfu je výsledkem e, k. s. nápadně pravidelné uspořádání různě velkých tvarů a v podzemí vznik různých vošti nevitých dutin, kostrovitých struktur (vypreparované zpevněné části nerozpustných výplnípuklin), skalních říms a často i -> kulis jeskynních aj. eroze krasová smésová erózia krasová zmie-šaná •-" koroze směsová eroze krasová sněhová erózia krasová sněhová -> eroze krasová nivální eroze krasová subkutánní erózia krasová subkutánna^ eroze krasová podpovrchová eroze krasová subturbální erózia krasová subturbálna A subturfal karst erosión; F (f) érosion karstique sousturbeuse; l (f) eros/one carsica sotto copertura vegefa/e;N (Osubturba/e řCarsferos/on;R (f) cyfimopqbříHaD Kapcrnoeaw 3posuí?; Š (f) erosión carsica subturbai.

Subtyp --> eroze krasové zrychlené s naprosto převažující účinností fyzikálně chemické složky; působí v rozpustných horninách v podloží a při okrajích mokřadů a rašelinišť; vůdčím faktorem je vysoký obsah biogenního CO2(mokřadní vegetace) a hurninových kyselin; výsledkem je -*• kras subturbální (srv. -> eroze krasová kontaktn ě biogenní). eroze krasová tlaková erózia krasová tlaková A karst efforation; F (f) efforation karstique; l (f) eíforacione carsica; N (f) Karstdruckerosion. (f) Karstefforation; R (O Kapcmoeas acpcpopau,ufi; S (f) efforación carsica.

Typ > eroze krasové s výrazným působením mechanické složky; vyvolává ji rychle a pod tlakem proudící voda, unášející plaveniny; stálé podzemní vodní toky vymílají pod tlakem všechny plochy ->• evakuačního prostoru jeskynního; vytvářejí kanály téměř kruhového nebo eliptického příčného profilu s hladkými stěnami (-»jeskyně eforační, ->• roury jeskynní); občasné podzemní vodní toky, prudce oživující po silných deštích či při rychlém tání sněhu, vytvářejí svými vzdutými turbulentními vodami (zpětné a vířivé proudy) v méně odolných Částech matečné horniny mísoví té a polokulovité eforační prohlubně na jeskynním dně, stěnách i stropech. Syn.;eforace krasová. eroze krasová usměrněná erózia krasová usměrněná A directed karst erosión; F (f) érosion karstique dirigée; l (f) eros/one carsica d/refřa;N (f)gencn-te/e Karsterosion; R (0 HanpaefieHHan Kapcmo-eaí? sposufl, (() opueHtnupoeaHHafi K. 3,; Š (f) erosión carsica dirigida.

Subtyp -» eroze krasové selektivní, nápadně přizpůsobené tektonickým a pětrografickým poměrům rozpustných hornin, takže modelace povrchových, pod povrchových i podzemních krasových forem a odvodňování zkrasovělého masívu je řízeno predisponovanými rovnoběžnými a pod různými úhly se protínajícími liniemi; výsledkem tohoto procesu je -> kras usměrněný s typicky pravidelným uspořádáním, průběhem i rozsahem krasových forem a směrů cirkulace vody. Syn.;

eroze krasová dirigovaná, eroze krasová řízená. eroze krasová vertikální erózia krasová vertikálna -* eroze krasová hloubková eroze krasová větrná eróz/a krasová veterná -* eroze krasová eolická eroze krasová zpětná erózia krasová spatná A regress/ve karst erosión, retrograde k. e,; F (f) érosion karstique régressive; l (f) eros/one carsica regressiva; N (O ruckschreitende Karsterosion; R (O peepeccuenafj Kapcmoeaf} apoaus; Š (f) erosión carsica regresiva.

Typ -*• eroze krasové, projevující' se zejména u - y eroze krasové fluviální postupným zahlubo-váním vodního toku a tím i prodlužováním údolních zářezů proti sméru pohybu vody; podobně ustupují i skalní stupnč v údolním dně a údolní ponory. Syn.: eroze krasová retrogradní. eroze krasová zrychlená erózia krasová zrychlená A acceleraíed karst erosión; enhanced k. e., F (t) erosión karstíque accelerée; l (f) erosione carsica accelerata; N (ť) beschleunigte Karst-erosion; R (f) ycKOpennafi Kapcmoean sposux; Š (O erosión carsica accelerada. Subtyp různých typů -> eroze krasově, jejíž fyzikálně chemická složka má při rozpouštění krasových hornin v určitých místech nebo za určitých okolností nadprůměrnou intenzitu a rychlost (srv. napr. -»• koroze sm ěsová); e. k. z. působí jak na povrchu, tak uvnitř masívu rozpustných hornin. esker esker A esker; F (m) esker; l <rn) esker; N (m) Esker; R (m) 3CKep, (m) 03; Š (m) ester. Zmezinár. irský termín (totožný se švédským výrazem os (pí. osarj, užívaný pro rovné, meand-rovité i složit ě větvené valy (až 60 m vysoké a 200 km dlouhé), vznikající na spodní mořené (i na-* drumlinách) v pod ledovcových tunelech štítových ledovc ů sedimentací materiálu unášeného podledovcovými toky; e. také vznikají při vyústční podledovcových toků před čelem ledovce a v korytech vodních toků na povrchu ledovce z usazeného materiálu svrchní mořeny; e. sice nejsou tvary krasového původu, ale jsou běžnými formami reliéfu -*• krasu gla-ciálního (svou existencí mnohdy ovliv ňují jeho vývoj) v evropských, asijských a severoamerických oblastech pieístocénního kontinentálního zaledn ění. estavela estavela A estavellc, alternating spring-ponor cave; F (f) estavelte, (f) cavité alternativě, (f) perfe-émergence; l (f) esíave//e; N (O Estavelle, (m) Wechselschlund; R (O scmaeenna, Jrn) nepeMexofOLuuůcn noHop-ucmovt-iuK; Š (f) estavella, (f) cueva manantial-sumidero altcr-nante.

Zmezinár. italský lidový název intermitentního krasového pramene, vázaného na vyúst ění říčního jeskynního systému na povrch terénu, které v závislosti na oscilující výšce piezomet-rického povrchu t ělesa podzemní krasové vody střídavě funguje jako -> jeskyně výtoková (-* vy-věračka) a -"• jeskyně vtoková ( > ponor); e. bývá častým jevem ve dnech závrtů, při úpatí skal n ích svahů krasových údolí a poljí; v období deštů a tání sněhu e. přivádějí'do poljí velké množství vody a zaplavují je; po skončení období vysokých vodních stavů opět vodu odvádějí do podzemí a polje odvodňují. estavela jezerní estavela jazerná A lacustrine estavelle; F (f) estavelle lacustre; l (f) estavelle íacustre; N (f) lakustrine Estavelle; R (f) osepnan 3cmaeenna; Š (f) estavella lacustre. Vyústění krasového jeskynního systému, který se rozkládá v okolí jezera nebo pode dnem jezerní pánve v okrajové části jezerní v úrovni hladiny jezerní vody (nebo i pod touto úrovní); z otvoru střídavě vytéká podzemní krasová voda a dovnitř vtéká nebo je nasávána voda jezerní. estavela mořská estavela mořská A (sub)marine estavelle; F (O estavelle (souš-) marine; \ (f) estavelle (sotto)marina; N (f) (sub)marine Eslavelle; R (f) (nod)MOpCKafi dcmaeenna; S (f) estavella (sub)marina. Vyústění krasového jeskynního systému v okrajové části mořské pánve (v úrovni hladiny moře nebo pod ní); jeskynní systém se může rozkládat jak pod povrchem pobřežní oblasti, tak pode dnem mořského litorálního pásma; střídavě L něho vytéká sladká nebo brakická podzemní krasová voda a dovnitř vtéká nebo je nasávána slaná voda mořská; energie vznikajících proudů se dříve prakticky využívalo (-»• mlýn mořský). etáž jeskynní etáž jaskynná-> patro jeskynní cutrofizace eutrofizácia A eutrophication; F (f) eutrophication; l (f) eutrophicazione; N (O Eutrophisation; R (f) 3ympO(pUKau,ufi; Š (í) eutrophicación. Proces (z řeckého eu-dobrý, trophein- živiti), který vlivem všeobecného znečištění prostředí přivádí do vody zvýšená množství minerálních a organických živin a tím v ní redukuje obsah rozpuštěného kyslíku; voda se stává na úkor fauny vhodným prostředím pro život rostlin; v kar-sologii je e. problémem zejména u skapových vod v turisticky zpřístupněných jeskyních; ska-pová voda, zatížená vlivem zemědělského znečištění (indikátorem jsou myxobaktérie) vysokým obsahem dusičnanů, je vhodným prostředím pro enormní rozvoj řas a mechorostů na osvčtlených skalních sténách a speleotémech (srv. Přibyl, Ložek a kol., 1992). evaporit evaporit A evaporite; F (m) evapohte; l (m) evaporito; N (m) Evaporit; R (m) 3eanopum; Š (f) evaporíta. Souborný termín pro usazeniny vzniklé krysta-lizacíze slaných vod, v nichž se obsah solí koncentruje odpařováním (evaporací); e-y jsou původu mořského a kontinentálního; mořské se srážejí v izolovaných pánvích a lagunách, kontievorze krasová nentální vznikají' bud v suchých přímořských depresích (sebchách), nebo v jezerech v serni-aridní a aridní zóně; během evaporace se nejprve sráží nejméně rozpustný minerální obsah; běžné typy e. se tedy srážejí v tomto pořadí: uhličitan vápenatý (CaCO,), který se usazuje jako jemnozrnný vápenec, pak -*• sádrovec (CaSO 4.2H2O), -* anhydrit (CaSO 4), halit -» sůl kamenná (NaCl), a nakonec celá řada sulfátů, chloridů a sedimentární-* síra (5) aj.; zvláštním typem kontinentálních e-ů je e. jeskynní', vznikající z roztoků odpařujících se v jeskynním prostoru.

V poslední době byl termín e. rozšířen i na ulo-ženiny krystalizující z koncentrovaných roztok ů jinými procesy než evaporací; byl totiž dokázán výskyt e. i v hlubokých stagnujících vodách, vzniklý koncentrací solanek (srv. Svoboda a kol., 1983).

E-y všech genetických typů jsou obvykle opět snadno rozpustné vodou, takže v nich vznikají exokrasové a endokrasové tvary, označované jako -*• kras cvaporitový, geneticky řazený k -* tachykrasu (sublyp -> parakrasu). evorze krasová cvorzia krasová A karst evorsion; f (O évorsion karsťtque; \ (f) evorsione carsica; N (O Karstevorsion; R (f) Kapcmoean aeopsufj; Š (f) evorsion carsica. Subtyp -*• eroze krasové fluviální, v němž převažují účinky mechanické

složky; v rozpustných horninách se projevují výmolem při krouživém (vířivém) pohybu tekoucí vody; unášený písek a drobný štěrk se přitom podílejí na tvorbě po-lokulovitých, kuželovitých a válcovitých pro-hlubnírůzných rozměrů (jamky, jámy, kotle, obří hrnce (slov. krútňavové h.) s ohlazenými nebo spirálovitě vykrouženými žebrovitými stěnami; v povrchovém reliéfu, tvořeném rozpustnými horninami, see. k. projevuje zejména v úpatních částech skalních svahů a v údolním skalním dně (zejména v peřejích a pod vodopády), v podzemí pak ve dně a stěnách fluviálních jeskynních prostorů; k intenzívní e. k. dochází vlivem tavných ledovcových vod v podloží ledovc ů; na mořském pobřeží se na e. k. podílejí často i velké balvany; uvádí je do pohybu příboj a vlnobití mořské vody a vytloukaj í v pobřežn ích srázech rozměrné evorzní kotle, běžné tvary -> krasu mořského. exarace exarácia A exaration; F (f) exaration; l (O esarazione; N (O Exaration; R (f) 3K3apamjfi; Š (f) exaracíón. Selektivní subtyp mechanické erozní činnosti pevninských ledovců i horských ledovcových spiazů, které při svém pohybu modelují skalní podloží, tvořené nerozpustnými i rozpustnými horninami; modelační účinky, zesílené velkými i malými úlomky hornin, písku a hlín, zamrzlými v ledovcové hmotě, se projevují rozrýváním, rýhováním, obrubováním a uhlazováním skalního podloží; tvary, vázané na rozpustné horniny, se po ústupu ledovce stávají součástí reliéfu -> krasu giaciáiního a často jsou jen těžko odli-šitelné od tvarů, vzniklých skutečně jen působením fyzikálně chemické složky-*-eroze krasové glaciální. cxcentrika excentriká A excentriques; F (m/pl) excentriques; l (rn/pl) ecceníncne; N (m/pl) Exzentriquen; R (m/pl) 3KCu,enmpUKu; Š (rn/pl) exccntricos. Termín, který uvádí Cěze (1957) pro nepravidelně zprohýbané, gravitacíneovlivněné krystalické -> výrůstky sintrové (kalcit, aragonit, sádrovec aj.) ze dna, stčn a stropů jeskyní; tvoří se v jesk. ovzduší i ve vodě -*• jezírek jeskynních; proe. ovlivnčná při svém růstu -> průvanem jeskynním se často užívá nepříliš vhodného, ale vžitého názvu *• anemolity; současná karsologie řadí e. do samostatné skupiny -+• speleotčmů, k níž patří-* anthodity, " heiiktity (-*• heligmity) a > jinovatka sintrová.Syn.;eratika (nevhodné), exkavace exka váda Aexcavaf/on;F (f) excava(/on;l (f) escavaz/one; N (f) Ausgrabung; R (f) 3KCKaeau,un; Š (f) exca-vación.

Málo užívaný termín pro proces tvorby dutin a výklenků v rozpustných horninách bez specifikace jeho mechanického či fyzikálně chemického charakteru. exokras exokras -*• kras povrchový experiment kolorační experiment koluračný -*• zkouška stopovací

F faceta fa četa A facet, scallop; F (O facettc; l (n) sra//op; N (f) faceíte;R (fl tfiaitemKa, (m)cKannon; Š (f) faceta. Oválná, mističkovitá (525 cm v průměru) nebo žlábkovitá (3-50 cm dlouhá, 2-5 cm široká) korozně erozní prohlubeň, která obvykle ve velkém počtu a v pravidelném (často rovnoběžném) uspořádánípokrývá stropy a steny vápencových, sádrovcových a solných jeskyní (Curi, 1966); většinou se tvoří mechanickými i fyzikálně chemickými účinky tekoucí vody, unášející plaveniny (písek, drobný štěrk) a vyplňující vadózní i freatic-ké jeskynní prostory; f. se tvoří v-*- jeskyních za-ledněných i na povrchu ledu; v tomto případě se však na transferu hmoty podílí-* sublimace, podporovaná proudícím jeskynním vzduchem.

F. tvořené proudfcť vodou bývají v podélném profilu nesouměrné; jejich hlubší, strměji omezená část leží proti směru pohybu vody, mělčí část a její rnírneji ukloněné omezení se vyvíjí ve směru po proudu vody (důležitý paleohyd-rografický poznatek); tento druh f. se označuje termínem -+ f. proudové; f. vzniklé v dolních částech jeskynních stěn (při dně), mívají žláb-kovítý tvar; f. se soum ěrným podélným profilem Často vznikají působením -»• koroze směsové. faceta proudová faceta prúdová A flow facet, scallop; F (f) faccttc de courant; (f) vague ďérosion; l fn) scallop cle afflusso; N (f) Fiiessfaceite; R ff) cmoKoean tpaiiemKa; Š (f) faceta de corriente. Žlábkovitá prohlubeň v jeskynních skalních stěnách vytvořená mechanickou (výmolnou) i fyzikální a chemickou rozpustnou činností proudící vody, často unášející plaveniny (Renault, 1961); vyznačuje se výraznou nesouměrností v podélném řezu: směrem proti proudu je hlubší a strmější, směrem po proudu se zrnčlčuje a zvolna vyznívá; často vytváří složité soustavy na rozsáhlých skalních plochách. Syn. :Škrapy žlábkové. fauna jeskynní fauna jaskynná A cave fauna; F (f) faune de caverne; l (f) fauna cavern/co/a;N (f) Hóhtenfauna;R (fínemepnan (payna; Š (f) fauna cavernicola. Živočichové žijící trvale, přechodně nebo náhodně v prostoru jeskynč či ve vodách; podle původu lze f. j. dělit na reccntnf (současnou), reliktní a fosilní. Syn.: fauna kaverníkolní. fauna kavernikolní fauna kavernikolná -* fauna jeskynní fáze krasová fáza krasová A řcarsf phase; F (f) phase karstiquc; l (t) lase carsica; N (f) Karstphase; R (f) Kapcmoeafj cmadufi, (f) Kapcmoean (pasa; S (f) řase cársica. Termín užívaný Bosákem a kol. (1989) pro dílčí časový úsek -* periody krasové, v němž se tvoří tvary krasové určité generace; regionální f. k. vymezuje geodynamika (tektonické zdvihy a poklesy) či větší změny klimatu (teploty, vlhkosti); srv. ->• kras permafrostový, -*• k. aridní, -+ reju-venace k-u. fáze predkrasová fáza predkrasová A pre-karstic phase; F (O phase pré-karstique; l (f) fase precarsica; N (f) Vorkarstphase; R (f) npedKapcmoeafJ cmadun; Š (O fase precarsica. Termín, který v teorii o-> cyklu krasovém ozna čuje rané období geomorf. vývoje krajiny v rozpustných horninách, v němž na jejich povrchu ještě převládal normální erozní reliéf; podletéto představy následuje po f. p. fáze krasová, tedy období, v němž na povrchu i v podzemí již převládají-* tvary krasové, vytvořené rozpouštěním matečných hornin.

fenomén krasový fenomén krasový A karst phenomenon; F (m) phénoméne karsti-que; l (m) fenomeno carsico; N (f) Karst-erscheinung; R (n) Kapcmoeoe xenenue, (m) Kapcmoebiů qbewoMeH; Š (m) fenomeno carsico. Souborný termín (v uvedených jaz. varietách obvykle v množném čísle) pro -* tvary (jevy) krasové a průvodní procesy jako součásti osobitého geosystčmu a typu reliéfu se specifickým povrchovým a podzemním odvodňováním (-* hydrografií krasovou). flóra jeskynní flóra jaskynná A cave flora; F (O floře de caverne; l (f) flora di groífa; N (f) Hóhlenflora; R (f) new,epHan cpnopa; S (f) flora cavernicola.

Skupina rostlinných společenstev, žijících trvale, přechodně či náhodně v jeskynním prostoru nebo vodách; pro jejich vlastnosti jsou rozhodující světelné poměry (ve vstupníčásti jeskyně), expozice jeskynního vchodu a vlhkostní i teplotní poměry uvnitř jeskyně. Syn.: flóra kavernikolní vegetace jeskynní. flóra kavernikolní flóra kavernikolná-* flóra jeskynní fluorescence fluorescencia A fluorescence; F (fí fluorescence; l (f) fluores-cenza; N (f) Fluoreszenz; R (f) cpnyopecu.eHU.ua, (O (pnK)Opecu,eHU,un; Š (f) fluorcscención. Schopnost látky vydávat charakteristické záření, působí-li na ni světelná energie; skončí-li absorpce energie, končí i záření (Svoboda a kol.,1983); f. se projevuje u apatitu, berylu, diamantu, kalcitu, rubínu, sádrovce, uranové slídy aj.; termínf. je odvozen od > fluoritu (má* -li p říměsi vzácných zemin, v bílém i ultrafialovém světle září světle fialově). fluviokras fluviokras -* kras fluviální formace jeskynní farmacie jaskynné-* sintr jeskynní forma krasová forma krasová'-* tvar krasový fosfát jeskynní fosfát jaskynný A cave phosphate; F (m) phosphate de caverne; l (m) fosfato di grotta; N (m) Hóh/enpnaspnaí; R (m) cpocipam nemepHbiů; Š (m) fosfato de cueva.

Sediment jeskynní se značným obsahem fosforečnanů a síranů biogenního původu; vyskytuje se ve třech genetických typech (-> chiro-pterit, -" zemina kostová a -*• zemina fosfátová; f. j. bývá předmětem těžby jako hnojivo (např. v Dračí jeskyni u Mixnix ve Štýrsku, kde jsou fosfátové sedimenty mocné až 9 m a mají pr ůměrný obsah 13,5 % Pps). fosfát krasový fosfát krasový A karst phosphate; F (m) phosphate karstique; l (m) fosfato carsico;N (m) Karstphosphat;R(rr\) djocdjam Kapcmoebiú; Š (m) fosfato carsico. fosforescence Termín označující ložiska fosforečnanu vápenatého v korozních prohlubních-> krasu fosfátového; ložiska vznikají zatlačením (metasornatózou) karbonátových hornin fosfátem, vyloučeným z roztoků prosakujících akumulacemi živočišných exkrementů (ptačího nebo netopýřího " guána); mocná infiltračně-metasomatická ložiska f. k, vznikla např. v nadloží korálových vápenců na ostrovech v Tichém oceánu (Nauru, Angaur aj,), fosforescence fosforcscencia A phosuorcscence; F (f) pbusphorescence; l (O fosforescenza; N (f) Phosphoreszertz; R (f) (poc<popecu,eHu,ufi; Š (f) fosfbrescenc/dn. Schopnost látky vydávat záření, působí-li na ni světelná energie; na rozdíl od -+ fluorescence závisí na délce osvětlení; nastává teprve určitou dobu po ozáření a při krátkém ozáření rychle zaniká, kdežto při dlouhém ozáření má i f. dlouhé trvání; f. se projevuje u aragonitu, vypáleném barytu, diamantu, kalcitu, sádrovci a jiných nerostech, fosforit fosforit A phospohonre;F (m) phosphorite; l (m) fosforite; N (m) Phosphorit; R (m) qbocqbopum; Š (f) fos-foři ta.

Sedimentární hornina, jejíž hlavní složkou jsou fosfáty Ca (kolofanit, frankolit aj.); pocházejí z tvrdých částí těl mořských živočichů, kteří extrahují sloučeniny fosforu z mořské vody; po jejich zániku se vyluhovaný a uvolněný fosforečnan sráží (často v koloidní formě); větší polohy f. vznikají v nedostatečně provzdušněných vodních pánvích s pomalou sedimentací (Svoboda a kol., 1983); obvykle se rozlišují f. konkrecionální (běžně provázené giaukoni-tem) a vrstevnaté (hospodářsky nejvýznamnější, obsahují 12-40 % P O5). fosilie jeskynní f ošil i a jaskynná A ca ve fossil; F (m) fossile de ca věrné, (m) pétré-fact de c.; l (m) fossile di grotta; N (f) Hóhlen-fossilie; R (n) nemepnoe ucKonaeMoe, (f) ne-mepnaft OKaMenenocrnb; S (m) fósil de la cueva. Živočišné zbytky uchované v jesk. sedimentech z dřívějších geologických period; před svým uložením v sedimentech prošly mnoha změnami, které ovlivnily stav jejich zachovalosti; studiem f. j. se zabývá ->• speleopaleontologie. fosilizace krasová fosilizácia krasová A karst fossilization; F (f) fossilisation karsttque; l (f) fossilizacione cars/ca;N (f) Karstfossilisation; R (f) <poccunu3au,uíi Kapcma; Š (f) fosilizaciún dél carso.

Procesy vedoucí k trvalému zastavení působení -*• eroze krasové a tím i vývoje krasového geo-systernu; běžnou příčinou f. k. jsou tektonické pohyby, zakrytí zkrasovělěho povrchu mocnými nepropustnými sedimentárními pokryvy (-» kras pohřbený) a mořská transgrese (-* kras ponořený); k f. k. endokrasových dutin dojde i vyplněním alochtonními či autochtonními sedimenty (-> kras zahlcený}, rudami {-* kras mineralizovaný), migrující ropou nebo trvalým či dlouhodobým poklesem teploty a humidity klimatu. foto luminiscence fotoluminiscencia A photolumincscence; F (f) photoluminescence; l (f) fotoluminescenza; N (f) Photolumineszenz; R (f) (pomosjK)MUHecu,ei-muf}; Š (f) fotolumines-cencía.

Schopnost molekul určilé látky vydávat světelné záření získáním energie z jiných než tepelných zdrojů; po ozáření nerostu ultrafialovými, katodovými nebo rentgenovými paprsky či radioaktivním zářením předá molekula v excitovaném elektronovém stavu část své vibrační energie a zářivý přechod k původní energii doprovází záření o nižším kmitočtu, než má absorbované záření;f. je závislá na chem. složení, stopových příměsích, krystalové struktuře a charakteru povrchu; při ozáření paprsky katodovými se f. projevuje např. u apatitu, kalcitu, korundu, ortoklasu, turmalínu, wulfcnitu, při ozářenírent-genovými paprsky u apatitu, barytu, diamantu, fluoritu a kunzitu; ve formacích > sintru je f. velmi charakteristická, takže je odborně i technicky využitelná zejména při výzkumu endokrasových forem a jevů (srv.-* speleoluminiscence). fumarola fumarola A fumaroíe; F (f) fumarole; l (f) fumarola; N (O Fumamle; R (m/p!) (pyMaponbt; Š (f) fumarola. Výron horkých par a plynů (teplota 100-800 °C) v kráteru činné sopky nebo v jeho okolí, na povrchu lávových proudů či nesouvislých vyvr-ženin; působením f. vznikají tzv. fumarolové sublimáty, ur čené teplotou: při 800 °C - kyselé nebo neutrální páry chloridů a malé množství vodní páry, unikající ze žhavolekuté lávy; při 500-400 "C - neutrální či zásadité výrony vod. páry, chlorovodíku,

oxidu uhličitého a těkavých chloridů; při 200-100 "C - zásadité páry sal-rniaku, uhličitanu amonného, oxidu siřičitého, oxidu uhličitého a vod. páry; při teplotě kolem 100 °C - vod. pára, sirovodík, oxid uhličitý. fytokarsologie fytokarsológia -> biokarsologie

G galerie jeskynní galéria jaskynná A ca ve gallery; F (f) ga//erie de caverne; l (f) gal-leria di grotta; N (f) Hóhlengalíerie; R. (f) neujep-sanepefí; Š (f) galería de Termín pro delší, souvislou a prostornou -" chodbu jeskynní čí -> patro jeskynní a někdy i zhruba horizontální plošinu ve stěně jeskyně (např. dno většího výklenku), oddělenou od jeskynního dna skalním stupněm a obvykle pokrytou ->• kůrou síntrovou a porostlou stalagmity a stalagnáty. gama záření gama žiarenie hgama-radiation;f(f)gama-radiation;\ (f)gama-radiazione; N (f) Gama-Radiation; R (f) sajw/wa-paduauufi; Š (O gama-radiación. Záření vznikající při radioaktivním rozpadu v podobě elektromagnetických vln (při průchodu hmotou má korpuskulárně vlnový charakter); rychlost Síření odpovídá rychlosti světla; dobéh kvant gama přirozených radioakt. prvků, přítomných v horninách, je ve vzduchu přibližně 700 m, v horninách do 1 m; důležitými jevy vzájemného působení kvant gama a hmoty kromě Comptonova jevu (ztráta původní energie a změna směru) jsou fotoefekta tvorba párů elek-tron-pozitron (srv. Svoboda a kol., 1983); g. z. je jednou ze složek endokrasového prostředí, jejíž působení při dlouhodobém pobytu v jeskyních poSkozujc lidský organizmus; v jeskyních využívaných Člověkem k různým účelům musí být kontrolováno podle předepsaných norem. geisermit gejzirmit-' stalagmit gejzírový gejzír krasový gejzír krasový A karstgeyser;P (m) geyser karstique;\ (m] geyser carsico; N (m) Karstgeiser; R (m) Kapcmoebiú aeúsep; Š (m) géiser carsico. Termín pro tlakové vývěry studených či teplých minerálních vod z dutin -> krasu hydrotermál-ního, u nichž vlivem rozpuštěných plynů, nej-častěji CO2, dochází k periodickým či epizodickým erupcím; při úplném nasycení vody se CO^ přestane rozpouštět, dojde k proplynění vodního sloupce, zmenšení specifické váhy a zvětšení objemu a tím k tlakovému výronu směsi plynu a vody; v níže ležících krasových dutinách se tím sníží tlak, čímž se z nasyceného roztoku uvolní další CO (snížením tlaku klesne rozpustnost CO 2 ve vodě), dojde k propiynění sloupce vody k prudkému výronu; na tomto principu funguje např. gejzír studené uhličité vody v Herfanech na vých. Slovensku; vlivem teplé kyselky podobně vznikaly i tvary známé jako-' stalagmity gejzírové ve Zbrašovských arago-nitových jeskyních u Hranic na sev. Moravě; podobné formy -» stalagmitů dutých jsou popsány i z jeskyně Cueva cle Santo Tomáš na záp. Kube (Jiménez a kol., 1984), nejde však o formy hydrotermáln řho původu. gejzír příbojový gejzír příbojový A surf geyser, surge g.; f (m) geyser de ressac; l (m) geyser de frangenr.e;N (m) Brandungsgeiser; R (m) npuGoÚHbiů eeůsep; Š (m) géiser de o/ea/e. Běžný jev -*• krasu pobřežního, vázaný na perforace stropů -> jeskyní abrazních při úpatí ab-razních srubů v ternových korálových útesech či zpevněné hornině plážové; v pravidelných intervalech, určených nárazy příbojových vln, je do jeskyní vháněna mořská voda a obvykle roztříštěná tlakem v drobné kapky vystřikuje perforačními otvory na povrch; s ní uniká i vzduch, stlačený v jeskyni nárazem příbojové vlny; vodníerupce a syčivé či bublavé zvuky se opakují v pravidelném rytmu nárazů příbojových vln; g. p. jsou běžným jevem např. v členitých škrapech kalkarenitových plážových le-rnů („seboruco") Kubánského souostroví (Panoš, 1973); podle průvodních zvuků se jim lidově říká „bufadores" („funidla"). geoaerosol geoaerosól -+ aerosol jeskynní geofyzika krasová geofyzika krasová A karst geophysics; F (f) géophysique karsiique; l (f) geofisica cársica; N (O Karstgeophysik; R (f) Kapcmoeaa aeoqbusuKa; Š (O geofísica cársica. Vědní obor -*• karsologie (2. oborová skupina); g. k. v užším smyslu se zabývá studiem fyz. d ějů a faktorů v rozpustných horninách (geoelektřina, geornagnetisrnus, geomechanika, geotermika, gravimetrie, ionizace, radioaktivita, seismika, tektonofyzika); rozdíly fyzikálních vlastností roz-pustnýcb hornin seprojevujíanomáliemí p říslušných fyzikálních polí i na povrchu terénu, takže výsledků geofyzikálního měření (sondáže) lze využít nejen k poznánígeologickč stavby či roz-loženívodních akumulací, ale i k lokalizaci podzemních krasových dutin; k tomuto pr ůzkumu g. k. využívá zejména metod geoelektrických (geoelektr. odporová metoda), gravimetrických, paleomagnetických a seismických. geochemie krasová geochétnia krasová A karst geochemistry; F (f) géochimie karstique; l (f) geochimica cársica; N (O Karstgeochemie; R (O Kapcmoeaí? seoxuMUfi; Š (f) geoquímica cársica.

Vědníobor-*- geologie krasové (2. obor. skupina karsologie), zabývající se sludiem jednak chemického složení rozpustných hornin a zákonitostí prostorového a Časového rozmístění, slučo-vánía migrace jejich chemických prvků (atomů) během různých přírodních pochodů (např. krasovění, sedimentace, větrání, biogenní procesy) za různých fyzikálně chemických podmínek v geosféře, hydrosféře a atmosféře a jednak jejich optických projevů (-+ luminiscence); významná odvětví g. k. jsou geochemie krajiny krasové (studuje chemické interakce mezi lito-síérou, hydrosférou, atmosférou a biomasou krajiny krasové v pr ůběhu geol. času a klimatu) a geochemie vod {zkoumá procesy ovlivňující různé složení vody a funkci vody při endogenních i supergenních gcochem. procesech); při studiu kvality život, prostředí krajiny krasové jsou obě odvětví nezastupitelná. geochronologie krasová geochronológia krasová A karst geocíirono/ogy; F (f) geochronologie karstique; l (O geochronológia cársica; N (!) Karstgeochronologie; R (f) Kapcmoeaíí eeo-xpOHonoeufl; Š (f) geochronología cársica. Dílčí obor --" geologie krasové, zabývající se určováním absolutního geol. stáří minerálů a rozpustných hornin, tedy i autochtonních sedimentárních výplní krasových dutin; pro g. k., zabývající se datováním sedimentárních výplní jeskyní, se n ěkdy dosud užívá označení speleochronologie; nejužívanější metodou je zjištění množství určitého pevného či plynného prvku, které vzniklo při radioaktivním rozpadu zkoumaného minerálu a zůstalo v něm zachováno; k osvědčeným metodám patří určování izotopů UC/'2C (stanovení absol. stáří objektů mladších než 40 ka); k datování stáří podzemních vod se užívá tritiové metody ( JH); stářísíntrů se

nejčastěji určuje uran-thoriovou metodou ( 2Í4U/"8U, »°Th/2't4U,»<W 3' Pa a 226Ra/ZMU); časový dosah těchto variet je celkem spolehlivě 350 ka, u metody U/U až 1,2 Má; pleistocénní stářT se zjišťuje i metodou termoluminiscenční (křemenná zrna se vystaví záření gama) a paleo-magnetickou (měření zbytkového magnetismu) aj. geologie krasová geológia krasová A karst geology; f (f) geologie karsťique; l (f) geológia cársica; N (f)_ Karstgeologie; R (f) Kapcmoean aeofioeufi; Š (f) geologťa cársica. Vědní obor -> karsoiogie (2. oborová skupina), zabývající se zákonitostmi geologické stavby a jejího vývoje, teritoriálním rozsahem a vlastnostmi rozpustných hornin a procesy jejích tvorby a přeměny; z dílčích oborů g. k. jsou pro karsologícký výzkum a průzkum zvláště významné -*• mineralogie krasová (studuje minerální složení matečných rozpustných hornin i sekundárních formací jeskynních),-* geofyzika k., -geochemie k., -+ geochronologie k. a -* speleopaleontologie (studuje fosilní biotické prvky v jeskynních výplních). geomorfologie krasová geomorfologie krasová A karst geomorphology; F (O géomorphologte karstique; l (O geomorfologia cársica; N (f) Karstgeomorphologie; R (f) Kapcmoean seo-MOpcpono3Ufi; Š (f) geomorfologia cársica. Vědní obor -*• karsoiogie (2. oborová skupina), zkoumající vývojové zákonitosti povrchových i podzemních krasových forem a příslušné procesy a interakce; získaných poznatků využívá ke genetické klasifikaci reliéfu přírodní krasové krajiny (spolu s jejími složkami klimatolo-gickými, hydrologickými a biologickými); podle určitých hledisek stanoví typy studovaných krasových forem, jevů a oblastí; některá dílčí odvělvíg. k., zabývající se výhradně výzkumem a průzkumem destrukčních a konstruovaných forem -> endokrasu, si někdy udržují starší, již přežívající názvy (např. speleomorfologie, spěleogenetika). geospeleologie geospeleológia A geospeleology; F (f) geospeleologie; l (f) geospeleológia; N (f) Gcospelaologie; R (f) seocneneonoeufí; Š (f) geospeleología. Starší, dnes již neužívané označení skupiny dílčích vědních odvětví -»• speleologie, studujících v užším smyslu geologické otázky vývoje dutin v rozpustných i nerozpustných horninách a v širším smyslu i jejich vlivu na tvary exokra-sové zóny krajiny. glaciál glaciál A gtacial stage, ice age; F (O periodě glacialc; l (f) perioda glaciale; N (O Eiszcit, (m) Clazial; R (m) nednuKOQbtú nepuod, (f/pl) cmačuu Ofie-deHenuft; Š (m) periodo glaciál. Studené období pleistocénu, charakteristické periglaciálními klimat, podmínkami a vlivem toho i rozvojem horských ledovců a postupem čela pevni nského ledovce k); g. omezují teplejší > interglaciály; ve vlastním g. se vyčleňují velmi studené stadiály, oddálené méně chladnými interstadiály; g. jsou charakteristické tvorbou glacigenních sedimentů ledovcové mořeny), glaciálních uloženin (spraše, solifluk ční sedimenty, říčníterasy), periglaciálními půdními jevy (mrazové klíny, polygonálnípůdy) a převládající tundrovou flórou a faunou.

Globálně uznávané členění pleistocénních g. a interglaciálů dosud neexistuje; podle alpského stratigrafického systému (Penck a Brůckner, 1909), se v Evropě donedávna vyčleňovaly čtyři glaciály, nazvané jmény alpských řek Gunz, Mindel, Riss, Wurm; současná kvartérnígeologie a stratigrafie (srv. např. Czudek, 1997), která hranici pliocén-pleistocén ztotožňuje paleo-magnetickou hranicí Gauss-Matuyama (stáří 2,48 mil. let), vyčleňuje ještě dva starší, složité g., nazvané Biber a Danub (Dunaj); tento systém navazuje na svveroevropský stratigrafscký systém, jehož jednotlivá období jsou nazývána jmény lokalit spolehlivé datovaných glaciflu-viálnfch sediment ů a spraší, svědčících o pohybech čela evropského pevninského ledovce; Spodníplcistocén (2,48 - 0,788 Má) 1. g. biberský (B) první identifikované studené aridní období dvojitého g,, nazvaného podle gradient alpské lokality Biber; méně chladný, ale dlouhý (2,48-2,2 Má) stadiál B 1 pretegelen, kratší (1,9-1,8 Má), velmi chladný B 2 bcerse (tegelen C); 2. g. dunajský (D) - 1,75-1,4 Má - druhé studené období se třemi teplotně méně výraznými stadiály (D l, D 2, D 3), doloženými trojitou akumulací glacifluviálních št ěrků a písků hor. Dunaje; v severském zalednění odpovídá ebu-ronu; 3. g. gíinzský (G) - se 2 chladnými stadiály (C l, C 2; stáří 1,2-0,85 Má), oddělenými dlouhým (0,15 Má) a velmi teplým (prum. roČ. teplota 15 "O interstadiálemfaove/skym; dlouhý stadiál G 1 (0,2 Má} je totožný s menapskou fází severského kontinent, zaiednění Evropy; z G se uchovaly v Češ. masívu a Záp. Karpatech spraše a pohřbené půdy, ale paleobotanické doklady tu dosud nebyly zjištěny.

V g. B, D a G (i v interglaciálu G/M) se rozvíjí kultura heidelbergien - primitivní industrie z hrubé opracovaných (otloukaných) říčních valounů, nejstarší fáze evrop. > paleolitu; nositelem byli různí presapienti rodu Homo erec-tus, vývojové pokročilejší než pithckanthropi.

Střední plcistocčn (0,788 -0,128 Má) 4. g. m nul číšky (M) - stáří 0,68-0,42 Má, 2 stadiály • M 1 (Elster 1) a M 2 (f/sřer 2), typické velmi studeným podnebím a oddělené výrazné teplým insterstadiálem Elster 1/2 (trvání 0,62--0,48 Má, pr ům. roč. teplota 12 °O; první spolehlivě prokázané zalednění celé Severoevrop. nížiny, odpovídajíc í/ia/Sfroi/s/cému (elsterskému) zalednění (podle řeky Bílý Halštrov - Weisser Elster) neboli zaledněnťkrakovskému; čelo kon-tinent.ledovce postoupilo hluboko na J a proniklo do sev. Čech, j. Slezska a Mor. brány; před čelem sev. ledovce a v nezaledněných oblastech převládala chladná slep či tundra; kromě drobné arkfické fauny v nížili i velcí savci (mamut, kůň); převládá kultura clactonien (protolitické pěstní klíny), na poč. M odpovídající časově abbe-villiénu, koncern M pak acheuléenu; 5. g. říšský (R) - stáří 0,3-0,128 Má, s velmi studenými stadiály R 1 (Drení/ie) a R 2 (Warthe), oddělenými nepříliš teplým interstadiálem R,/R2 (5/S.,); severský ledovec znovu pronikl do s. Cech, j. Slezska a k evrop, rozvodí v Mor. bráně - zalednění sálské, popř. středopolské; na územíČR a SR převládá chladná step (tund-rové formace) a velcí savci (nosorožec, mamut, medvěd jeskynní); pilhekanlhropy a presapienty střídá člověk neandertálský, nositel kultury mousteriénské.

Svrchnípleistocén (0,128 - 0,0103 Má) 6. g. wiirm (W) - se 3 chladnými stadiály W 1, W 2, W 3; v severoevr. systému odpovídá zaled-' není visetskovaldajskému, v němž čelo severského ledovce probíhalo z Dánska a sev. Německa střed. Polskem k Pripjaťským močálům a odtud k vých. pobřeží Bílého moře; W 1 (115-73 ka), totožný se spodním vtsclském zaled-něním, se vyznačoval 3 výrazné chladnými, ale poměrně krátkými obdobími, která ukončtí dlouhý (16 ka) interstadiál (Oddemde); W 2 a W 3 se v severoevrop. členění označují jako pleniglaciál; W 2 (73-27 ka), řazený do spod. až střed, plcniglaciálu, byl všeobecně velmi chladný; ani v jeho 4 interstadiálech prům. roč. teplota nevystoupila nad O "C; W 3 neboli svrch, pleniglaciál (27-13 ka) byl stabilné

studený a jeho prům. roč. teplota v období 22-18 ka klesla na -9 až -8 °C (brandenburské a frankfurtské stádium; 7. g. pozdní (! 3-10,3 ka) - vyčleněný v chro-nostratigrafii severoevropské ze svrch. W 3; vyznačoval se 2 stadiály (starší a mladší dryas), oddělenými 2 poměrně teplými periodami (Bólling, Alteród); mladším dryasem pfeistocén končí a teplým obdobím preboreál nastupuje holocén.

V stadiálech svrch, pleislocénu převládá na území Češ. masívu a Záp. Karpat chladná step, místy tundra, v interstadiálech nastává rozvoj společenstev stepí a smíšených lesů (doubrav) s velkými savci (mamut, nosorožec), drobnou arkto-alpskou faunou (lumík, lední liška, roso-mák, svišť, sněžný hraboS; neandertálce postupně nahradily různé typy Homo sapiens fossilis (např. člověk crornagnonský); kulturami grave-ttién, magdalénicn a v z. Evropě i so/utréen vrcholí -+ paleolit. Syn.: doba ledová glaciokarsologie glaciokarsológia A glaciokarstoiogy; F (f) gtaciokarstologie; l (O ghiacciocarsologia; N (f) Glaziokarstologie; R (f) anxmJOKapcmonoeun; Š (O glaciocarsología. Dílčíodvětví > hypokarsologie, studujícívývoj -*• krasu ledovcového a ledových forem v -*• jeskyních zaledn ěných. glaciokras glaciokras -> kras glaciální glade glade ->• uvala globulit globulit -* sintr hroznový gradient gradient A gradient; F (m) gradient; l (m) gradiente; N (m) Gradient- R (m) apaduentn; S (m) gradiente.

Pokles nebo růst hodnoty určitého jevu mezi dvěma místy o známé vzdálenosti Či výškové poloze (např. g. tlaku vzduchu, teplotní g., hydraulický g.); ve -> speleoklimatologii se často udává g. teplotní mezi dvěma jeskynními vchody nebo mezi vchodem a vnitřní části jeskyně; g. teplotní a g. tlaku vzduchu určují např. -> klíma jeskyně a tvorbu -* ledu jeskynního; g. hydraulický určuje rychlost proudění vody v jeskyních. gradient hydraulický gradient hydraulický A hydraulic gradient;? (m) gradient hydraulique; l (m) grad/ente idraulico; N (m) hydraulischer Gradient; R audpaenuyeCKUů zpaduenm; Š (m) gradiente hidráulico.

Termín označující sklon piezometrického povrchu tělesa podzemní vody ve zvodni neboli velikost změny jeho výšky s ohledem na vzdálenost mezi místem vstupu vody do zvodně a místem jejího výluku; v hluboko pohřbených masívech rozpustných hornin mág. h. hodnoty odpovídající rozsahu regionu, kdežto v masívech, v nichž je zvodeň protínána tvary reliéfu, jsou hodnoty g. h. mnohem nižší (odpovídají rozsahu jednotlivých částí zvodně). guáno guáno Aguano;F (m) guáno; l (m) guáno; N (n) Guano; R (n) syawo; Š (m) guáno. Zmezinár. termín z americké španělštiny elguáno, označující akumulace exkrementů ptáků, netopýrů a jiných živočichů; nejdůležitějším anirnálním-* sedimentem jeskynním jeg. netopýří; místy se dokonce těží jako ~> fosfát krasový k hnojení (-» chiropterit); g. netopýří nápadně koroduje sinlrové tvary často za vzniku druhotných fosforečnanů; chemické pochody v ulože-ninách g. silně ovlivňují mikroklima jeskyní (neobyčejně zvyšuji"teplotu jeskynního ovzduší - např. v některých jeskyních na Kubě až na 42 °C; g. ptačí, vyskytující se v daleko větším množství, je pro obsah fosforu intenzívně těženo; v rozpustných horninách ovlivňuje vývoj krasových forem ( ' kras fosfátový); na ostrovech Nauru, Angaur, Makatea aj. g. bylo Částečně vyluhováno, fosforečné roztoky reagovaly s podložními korálovými vápenci, zatlačily je a výsledný fosforečnan vápenatý (-* fosfát krasový) vyplňuje hluboké deprese ve skalním podloží. guanobiont guanobiont A guanob/te; F (m) guanob/e; l (m) guanob/o; N (m) Guanobiont; R (m) eyaHo6um; Š (m) guanob/o.

Biologicko-ekologický název organismu žijícího v -*• guánu. gyttja gyttja A gyttja; f (f) gyttja; l (f) gyttja; N (f) Gyttja; R (f) eumuw; Š (f) gyttja.

Zmezinár. skandinávské označení limnického org. sedimentu (hnilokalu v počátečním vývoji rašelinišť); obsahuje kromě terrigenního a che-mogenního materiálu i množství odumřelých těl organismů, produktů jejich část. rozkladu a ži-vočiŠ. trusu; g. je typický sediment vod, oživených -* eutrofizací v -* mísách p ěnovcových a -»• kaskádách pčnovcových (Ložek, 1973).

H hala jeskynní hala jaskynná -*• dóm jeskynní halit halit " sůl kamenná hardpan hardpan A hardpan; f (f) croůte concréf/onnée, (f) du-ricroůfe; l (f) crosfa pedogenet/ca; N (f) Harf- kruste; R (f) ncmeewHaíí Kopa; Š (f) duricostra. Termín převzatý z angl. literatury (tvrdá/pečen/na) pro název zhutnělého horizontu půdního profilu, vzniklého slepením zrn zeminy půdním tmelem, nejčastěji hydroxidem a oxidem že-lezitým (železivec), kyselinou křemičitou, uhličitanem vápenatým, organickými látkami, zvláště humusovými; h. narůstá směrem vzhůru, změl-čuje půdní profil, který se stává nepropustným pro vodu i vzduch a snadno se zabahňuje (Smolík, 1956), Syn.: caliche, durikrusta (kalkrusta), kůra vápencová. haystack haystack -•*• mogot heligmit heligmit- > výrůstek dna jeskynního heliktit heliktit A he/icí/íe, wall prominence; f (m) helictite, (f) excro/ssance de caverne; l (m) eccentnco, (f) escrescenza par/eía/e;N (m) Heliktit, (m) Wand-auswuchs; R (m) sefiuKmum, (m) HacmeHHbtů ebipocm; Š (O helictíta, (f) prominencia parie-tal.

Zmezinár. vžitý termín, převzatý ze starší anglo-amer. literatury osmdesátých let 19. stol.; ozna čuje excentrický, tenký až vláknitý, různými směry orientovaný (Často ve směru krystalizace) a složitě rozvětvený, průsvitný i neprůsvitný, bílý,

nažloutlý, nazelenalý, modrý, hnědý či Černý krystalický výrůstek ze sinlrových povlaků jeskynních stropů a stěn nebo ze stalaktitů (brček) a stalagmitů; h. rostoucí ze -^ sintrových kůr podlahových na dně jeskynního prostoru se dříve také označovaly termínem -*• heligmity; h. se v jeskynním prostoru vyskytují v subérickém i vodním prost ředí; obvykle je tvoří kalcit, Často i aragonit, sádrovec, anhydrit a jiné minerály; hlavním znakem je tenký přívodní kanálek (průměr 0,008-0,5 mm), procházející tělem h. až k vrcholu a složitě rozvětvený do zprohýbaných ramen, ústících na povrch h. na jejich stěnách; h. dosahují délek od několika zlomků mm do 4 m. Podle tvaru a rozměrů rozlišují Hill(-ová) a Fořti (1997) čtyři variety h.: h, vláknité - tenoučká, většinou aragonitová, někdy elastická vlasovitá vlákna o průměru od několika zlomků mm do 1 mm (dendrity, mikro-heliktity, nitky, pírka); h. korálkovitě - spirálovitá, bílá Či namodralá stébla aragonitu (o průměru 0,5-2,0 mm), podobná korálkům růžence, někdy rostoucí, někdy vyrůstající ze společného základu (korálkové heliktity, řasy jeskynní); h. červovité- nejběžnější tvary h., tvořené spirálovitě, růdným směrem pokroucenými a často rozvětvenými stonky, na konci hákovité nebo sekerovitě ztluštélýrní; místy dosahují déíky až 1 m (vermiformnf heliktity); h. parohovité - silné a rovné rnonokrystalické výrůstky (o průměru až 15 cm), připomínající tlustá, na koncích parohovitě rozvětvená brčka; obvykle vyrůstajíc různě uklonéných stěn jeskyně horizontálně, kdežto z jeskynního dna vertikálně, Složitý vývoj subéríckých h. ovládá rnnoho faktorů; kromě hydrostatického tlaku a kapilarity k nim patří výpar, prouděnívzduchu, stupeň nasycenosti vody karbonáty, druh příměsí a intra-krystalicképrosakovánívodních roztoků; výchozí podmínkou růstu h. je porézní rozpustná matečná hornina, pokrytá tenkým karbonátovým síntrovýrn povlakem nebo kůrou; hydrostatické síly vytlačují z průlin malé množství vodního roztoku, z něhož se vlivem úniku CO; v okolí průlin srážejí" karbonáty a příměsi v podobě tenkého filmu; pokračující proces a výpar vedou při okrajích průliny k trubičkovitému přirůstání dutého tvaru h; pravidelná rotace krystalografické osy kalcitu a růst klínovitých krystalů vyvolává spirálovité stáčení nebo větvení" h.; ve vlhkém období roste množství vodního roztoku a v přívodním kanálku narůstá tlak, což vyvolává intenzívní srážení minerál, obsahu a ztluštování vrcholové části h.; srážením obsahu vody prolínajícívedlejšími kanálky nebo mezi krystaly na povrch h. docházívšak i k ztlušťo-vání celého tvaru; přispívá k tomu i proudění vzduchu, podporující srážení na závětrných stranách h.

Vývoj subakvatických h. dosud není uspokojivě vyřešen; ačkoli je téměř jisté, že se vyvíjejí nebo vyvíjely pod úrovní vodní hladiny (všude totiž sahajído úrovně hladiny jeskynních jezírek, popř. sintrů hladinových), je zvláštní, že rostou jen ze dna jeskyně; další zvláštní okolností je, že kromě jeskyní v Black Hills (Jižní Dakota, USA), kde jde o h. kalcitové (tvořily se tu před 2 ka v termální vodě o teplotě 33-42 °C), na ostatních lokalitách jde o tvary sádrovcové; někteří badatelé soudí, že jde o h. hydrotermálního původu, vzniklé za přispění bakteriálních procesů a odplynění. Syn.: výrůstek nástěnný. heliktit ledový heliktit (adový A ice helictite; F (m) hetictite de glace; \ (m) eccentrico di ghiaccio; N (f) Eisauspressung, (f) Eisausbliihung; R (m) nedfJHOŮ ae/iUKmum; Š (f) helictíta de hieto.

Vějírovitý svazek zprohýbaných tenkých tyčinek ledu (až 20 cm dlouhých); vznikají z mrznoucí vody, vytlačené z průlin zvodnělých sypkých jesk. sedimentů nebo z pórů a puklin matečné horniny vlivem rostoucího objemu při změně skupenství vody. hieroglyfy jeskynní hieroglyfy jaskynné A clayey vermícutation; F (f) vermicutation argi-leuse; l (f) vermicolazione argillosa; (m/pl) pel l i di leopardo; N (m/pl) Hóhlenhieroglyphen; R (f) nemepnati eepMUKynnuup; Š (f) vermicu-lación de cueva, (m/pl) hieróglifos de c. Tenká (zlomky rnm až l cm), nepravidelná a izolovaná políčka či červovité (5-7 cm dlouhé) proužky nezpevněných hlin a jílů, ale i hydra-tovaných oxidů Fe a AI) na stěnách, stropech a dnech jeskyní; podle různých tvarů políček a proužků Hill(-ová) a Fořti (1997) rozlišují 7 morřologických variet h. j.: políčka (okrouhle puchýřkovitá, mističkovitá, bublinkovitá, oválná nebo nepravidelně zprohýbaná - „jaguářť"), červovité proužky -»• vermikulace (dlouhé, rozvětvené a opět pospojované - „tygří"; la-lokovitě rozvětvené hieroglyfické a dendritic-ké).

0 vzniku h. j. byla vytvořena a publikována řada teorií. Překonaly je však nové poznatky, které potvrzují, že h. j. se tvoří hlavně koagulací (vy-vločkovánírn) koloidně rozptýlených suspenzních látek vysýchajících tenkých vrstviček (filmů), usazených z prosakující, kondenzující a někdy 1 tekoucí (povodňové) vody; filmy mohou být dočasné i trvalé; morfologii h. j. určují relativní koncentrace vody a jemnozrnného materiálu; při přibližně stejném množství obou složek se tvoří beztvarý kal; je-li množství vody větší než obsah jílu čí silíu, vzniká suspenze téměř koloidního rázu, která koaguluje v souvislém pokryvu nebo v izolovaných akumulacích; tvar akumulací je určen typem suspenzního materiálu, typem a nepravidelnostmi podložní horniny, výparem a neutralizací elektrického napětí na koloidních částicích; při vysýchání ztrácí materiál na objemu a měníse v tenký film okrouhlého nebo proužkovitého plošného tvaru v obrysech původní akumulace; systematickým sledováním se pak prokázalo, že po iniciální fázi procházejí tyto tvary dalšími změnami, protože se postupně zahlubují do sítě současně korozně rozšiřovaných puklin.

Syn.: vermikulace jeskynní. historie karsologie história karsologie A history of karstology; F (O histoire de karsto-logie; l (f) storia di carsologia; N (f) Historie der Karstologie; R (f) ucmopun Kapcmonoauu; Š (f) história de carsologťa.

Dílčí disciplina-' karsologie (3. obor. skupina), studující koncep ční vývoj karsologických věd a jejich poznatků během vývoje lidské společnosti a její intelektuální' úrovně. hladina piezometrická hladina piezometrická -> hladina vody krasové hladina vody krasové hladina vody krasověj A karst water level, karst water table; F (m) pian ďeau karstique, (f) nappe karstique; l (m) livello freatico, (m) livello di saturazione carsica; N (m) Karstwasserspiegel, (f) Karstwasserfláche; R (m) ypoeenb xapcmoeux eod, (n) sepxano Kapc-moebix eod; Š (m) nivel de aguas cársicas, (m) nivel freatico, (m) manto freatico. Podle představy Grunda (1903, 1910) je h. v. k. souvislá horníplocha pásma zvodnělých puklin, plynule se svažující k moři a oscilující v závislosti na srážkách; tuto představu odmítal Katzer (1909), který předpokládal existenci samostatných, na sobě nezávislých jeskynních toků, proudících v různých úrovních ve složitých, sifonovitých jeskynních chodbách. Podle nyní přijímané koncepce (Zottl, 1974) označuje termín h. v. k. nepravidelnou plochu, určenou nejvyššími dílčími volnými hladinami podzemní krasové vody v jednotlivých hydraulicky spjatých puklinách a dutinách rozpustných hornin (-* hladina piezometrická). Tvar této plochy modifikují litologie, tektonika a propustnost matečných hornin, hydrostatický tlak, charakter a pokročilost vývoje -> sítě podzemní hydrografické i jiné faktory; v masivních rozpustných a dobře propustných horninách (-> kras s difúzně-puklinovou cirkulací) představuje h. v. k. mírně konvexní povrch -> tělesa

krasové vody (-> klenba krasové vody); vrchol klenby leží pod hlavními ponory a její povrch se vcelku zvolna svažuje k okrajům masívu rozpustných hornin (piezometrický sklon - piezo-metrický gradient); v týchž směrech se rovněž roztěká podzemní krasová voda v radiálně uspořádaných drahách (->• polyfurkace krasová) k -> pramenům krasovým. Naproti tomu v silně porézních horninách (-> kras s difúzně-průlinovou cirkulací) se charakter h. v. k. blíží Grundov ě představě souvislé hladiny krasové vody, totožné s hladinou podzemní vody v sypkých horninách. hlína jeskynní hlína jaskynná A cave clay; F (O argile de caverne; l (f) argilla di grotta; N (m) Hóhlenlehm; R (f) nemepHan znuna; Š (f) arcilla de cueva. Jemnozrnný klastický sediment, žlutý, hnědý, hnědočervený či šedý, obsahující všechny gra-nulometrické stupně od těžkého jílu po písčitou hlínu; speleogenní h. j. je sediment paraauto-genn/'(skládá se z částic nerozpustného zbytku matečných rozpustných hornin nebo z částic nerozpustných vložek, které vykazujíjen krátký transport uvnitř krasového masívu); alogenní h. j. je složena z částic, které byly do jeskyně vplaveny nebo spláchnuty s okolního povrchu nerozpustných hornin či ze sedimentárních pokryvů krasového masívu; h. j. bývá bohatá na fosfáty (-> fosfáty krasové) a t ěží se jako hnojivo; často obsahuje i kosterní zbytky živočichů či člověka a jeho artefakty. hloubka propasti hfbka priepasti A depth ofabyss; F (f) profondeur deťabime; l (f) profondita děli abisso; N (f) Abgrundstiefe; R (f) snyduHa nponacmu; Š (f) profundidad dél abismo. Vertikální výškový rozdíl mezi okrajovou hranou jícnu propasti a nejnižším dosaženým nebo měřeným bodem (bez ohledu, zda se oba body nacházejí v téže prostoře či v různých částech téhož propasťovitého jeskynního systému); v seznamech nejhlubších propastí světa se kromě celkové hloubky obvykle ještě udávají rozměry té části prostor, které leží nad místem vstupu (+) a částí, která se nachází níže, nežli vstup (-). hltač hltač A succion swallow hole; F (m) glouton, (m) succoir; l (n) inghmiottitoio;N (m) Saugloch, (m) Schlinger; R (m) noznomaiouuuu nonop; Š (m) ponor devorante.

Termín, který zavedl Kyrie (1923) k označení-* ponoru otevřeného, do něhož je nasávána a do podzemí odváděna přívalová dešťová či tavná voda; h. může jímat veškerou přitékající vodu nebo jen její část a v době své funkce je vodou vyplněn v celém profilu; lze rozeznávat h. stálé (trvale činné), h. periodické (činné přerušovaně, ale pravidelně) a h. epizodické (činné jen za výjimečných odtokových poměrů povrchových vod); h. fungující v jeskynních prostorách se označují jako h. jeskynní. hltač podmořský hltač podmořský A submarine succion swallow hole; F (m) glouton sous-marine; l (n) inghmiottitoio sottomarino; N (m) Meeresschlinger; R (m) nodeodHbiú noznomatomuú nonop; S (m) ponor devorante submarino.

Otvor ve skalním mořském dně v pobřežním nebo předbřežním pásmu (pod úrovní mořské hladiny); jde o otevřené ústí vedlejší šikmé vertikální větve hlavních chodeb fluviálnf jeskynní soustavy, která probíhá z okolí pod dno mořské pánve; vlivem vhodných lokálních hydrodynamických podmínek je otvorem h. p. nasávána do jeskynní soustavy mořská voda; její kinetická energie je někdy tak velká, že je využitelná člověkem (-> mlýn mořský - srv. Zotl, 1974). Syn.: ponor podmořský. hmla -* mlha holocén holocén A Holocene; F (m) holocěne; l (m) olozeno; N (m) Holozá'n;R (m) aonou,eH; Š (m) holoceno. horizont jeskynní Mladší období čtvrtohor (kvartéru), následující po -> pleistocénu; jeho klimatické, vegetační i faunistické podmínky se sice podobají nynějším, ale přece jen více kolísají, takže ani jeho spodní hranice ani vnitřní členění dosud nejsou jednotné; aplikace různých hledisek se projevuje zejména odlišnou délkou dílčích period (srv. např. Czudek, 1997).

Ložek (1982) klade počátek h. na časovou hranici 10,3 ka, vyčleňuje h. spodní, střednía svrchní a podle datování vývoje abiotické i biotické sféry (s přihlédnutím i k vývoji měkkýšů v oblasti střed. Evropy) stanoví řadu dílčích period; na jeho členění navazuje i nejnovější archeologic-ko-historická periodizace středoevropské oblasti (Podborský, 1997): spodní h.

(W 300 - 8 000 ka) -preborteá/(10 300 - 9 600 ka), z počátku chladné, poměrně suché podnebí se zvolna otepluje a zvlhčuje, převládají borové a březové porosty s prvními náročnějšími dřevinami (líska, dub, jilm); doznívá paleolit a začíná mezolit; - boreál (9 600 - 8 000 ka), suché a teplé podnebí, zprvu borové a březové, později olšové a smíšené dubové lesy s jilmem a lípou); trvá a končí období mezolitu; střední h. (8 000 - 3 400 ka) - atlantik(8 000 - 6 000 ka), teplé oceánské podnebí, rozšíření smíšených lesů); probíhá a končí rozvoj neolitu; - epiatlantik(6 000 - 3 400 ka), výrazné a rychlé střídání vlhkých a suchých period; rozvíjí se eneolit a ke konci začíná doba bronzová; člověk přechází od života loveckého a sběračského k chovu dobytka (pastevectví) a k obdělávání půdy (zemědělství), což je zároveň počátkem jeho významných zásahů do přírodní krajiny (vypalování lesů, rozšiřování orné půdy); důsledkem je tvorba svahovin a říčních sedimentů. svrchní h. (3 400 ka dodnes) - subboreál (3 400 - 2 800 ka), suché, poměrně teplé klima, rozvoj stepních formací - zčásti i vlivem člověka, ústup bukovojedlových lesů s habrem, utlumení tvorby rašelin a slatin, rozvoj chovu dóm. zvířat (kůň, skot, koza, ovce, vepř, pes); končí doba bronzová; - subatlantik(2 800-1 500 ka), ochlazení a podstatné zvlhčení podnebí, ústup teplomilných dřevin z nejvyšších horských poloh, sníženíhorní hranice lesa, ústup smíšených doubrav na úkor šířících se bukovojedlových a habrových porostů; začíná a v 2. polovině období končí doba železná, nastává doba římská a koncem subatlantiku doba stěhování národů; - subrecent (1 500 ka - dodnes), doba hradištní (slovanská) a historický rozvoj st ř. Evropy. Žasl. syn.: aluvium, postglaciál (nelze zaměňovat s termínem pozdníglaciálz konce svrchního -» pleistocénu). holokras holokras A holokarst, complete k.; f (m) holokarst, (m) k. complete; l (m) olocarso; N (m) Holokarst; R (m) eonoKapcm, (m) nonnbiů Kápem; Š (m) holocarso, (m) c. completo. Starší termín pro kras vázaný na chemicky čisté a dobře rozpustné vápence a reprezentovaný bohatým souborem dokonale vyvinutých povrchových i podzemních tvarů; podle Cvijiče (1 925) jde o -* typ krasový, shodný se standardním modelem, jímž byl -> kras klasický a některé oblasti -> krasu dinárského, řeckého, maloazij-ského a jamajského; rozpouštění matečných hornin produkuje jen málo zvětralinových zbytků a jeskynnísystémy sahajípod úroveň mořské hladiny; podle čistoty vápenců a výsledného množství

nerozpustných zbytků byl h. členěn na různé subtypy; základní podmínkou byla existence všech forem -> krasu klasického, hlavně -> poljí). Syn.: kras úplný. Moderní klasifikace krasu v širším pojetí, vychá-zejícíz počtu složek, participujících na dosažení fyzikálně chemické rovnováhy rozpustného procesu, nahradila termín h. termíny -* kras v užším smyslu nebo -* kras pravý. horizont incepční horizont incepčný A inception horizon; f (m) horizon de concep-tion; l (m) orizzonte di concepimento; N (m) Empfangnishorizont; R (m) ucxodHbiú eopu-3OHm; S (m) horizonte de concepción. Termín užívaný v angloamerické literatuře (srv. Lowe, Waltham, 1995) pro označení části souvrství rozpustných hornin mezi místem vstupu a výstupu vody (->• bod vstupní, -* bod výstupní), která je obzvlášt ě vhodná pro působení procesů tvorby jeskyně v nejstarší fázi -> speleogeneze a tedy kriticky důležitá pro vznik většiny atek-tonických jeskyní; vlivem fyzikálních, litologických nebo chemických zvláštností, jimiž se h. i. odlišuje od převládající facie hornin rozpustného souvrství, podporuje pasivně či aktivně lokalizované počátky (inception - početí") rozpustné činnosti vody. horizont jeskynní horizont jaskynný A cave level; F (m) horizon děs cavernes, (m) niveau děs grottes; l (m) orizzonte delle grotte; N (m) Hóhlenhorizont; R (m) nemepHbiú ypo-; Š (m) nivel de cuevas, (m) horizonte de Úroveň, v níž je v krasovém území v přibližně stejné absolutní výšce vyvinuto větší množství-* jeskyní (horizontální chodby i vertikální spojky); h. j. bývá vázán na styčné plochy propustných a nepropustných vrstev, na dobře propustné vrstvy karbonátových souvrství a na horizontální poruchové plochy; v homogenních souvrstvích h. j. vyzna čuje úroveň ->• báze krasové erozní, která v určité fázi vývoje ovlivňovala polohu -> úrovně piezometrické. Syn.: úroveň jeskynní. horizont pramenní krasový horizont pramenný krasový -> čára pramenní krasová hornina karbonátová hornina karbonátová A carbonate rock; f (f) roche carbonaťique; \ (f) roccia carbonatica; N (n) Karbonatgestein; R (f) KapĎOHamHaH nopoda; Š (f) roca carbonatada. Rozpustná hornina převážně tvořená uhličitanovými minerály (kalcittrigonálníCaCO3, dolomit - CaMg(CO3)2, aragonit - kosočtverečný CaCO3, kalcit s různým podílem Mg a v příměsi i sideritu (FeCO3), magnezitu (MgCO3); podle původu seh. k. dělí na sedimentární^ vápence, -> dolomity), metamorfované(- f mramory), me-tasomatické (většina magnezitu) a vyvřelé (kar-bonatity); ve starším pojetí byly h. k. pokládány za klasické -* horniny krasové. Syn.: hornina uhličitanová. hornina krasová hornina krasová A karst rock; F (f) roche karstique, (f) r. karsti-fiable, (f) r. soluble; l (f) roccia carsica, (f) r. carsifi-cabile, (f) r. solubile; N (n) Karstgestein, (n) ver-karstungsfáhiges Cestein, (n) lósbares C.; R (f) Kapcmosan nopoda, (f) rapcmoeafl zopnan n., (f) pacmeopuMaft n.; Š (f) roca carsica, (f) r. carsi-fiable, (f) r. soluble.

Hornina rozpustná vodou neboli podléhající ~> krasovění; dříve byly za h. k. považovány jen -»• horniny karbonátové (vápence a dolomity); povrchové a podzemní tvary v horninách ne-karbonátových, ačkoli vznikly rovněž rozpustnou činností vody a byly tedy geneticky i morfo-logicky shodné s ->• tvary krasovými v horninách karbonátových, byly donedávna všeobecně označované jako -» tvary pseudokrasové. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let vedly nové poznatky o rozpustnosti nekarboná-tových hornin vodními roztoky k revizi tohoto názoru a k nové klasifikaci h. k.; v současném pojetí krasu v širším smyslu (srv. Cigna, 1978, 1984-1985) jsou zah. k. pokládány tyto skupiny rozpustných hornin: 1. primární sedimentární a metamorfované horniny uh//c/fanové(dolomity, křída, vápence, mramory); 2. síranové a chloridové evapor/ty(anhydrit, kamenná sůl, sádrovec, síra); 3. sekundární sedimentární horniny, složené z úlomků rozpustných nebo nerozpustných hornin, zpevněných rozpustným uhličitanovým či křemitým tmelem (brekcie, břidlice, droby, křemence, pískovce, slepence) anebo obsahující rozpustné nerosty (spraš); 4. vyvřelé a intruzívní horniny s obsahem Ca, Si nebo SiO 2 (eklogity, karbonatity, křemenné diority, peridotity aj.); 5. led (zejména led ledovcový).

Syn.: hornina krasovějící, hornina rozpustná. hornina krasovějící hornina krasovatejúca ~> hornina krasová hornina matečná hornina materská A parent rock, F (f) roche-měre; l (f) roccia madre; N (n) Muttergestein;R (f) MamepUHCKan nopoda; § (f) roca madre.

Termín označující v karsologii a speleologii horninu, v níž jsou vytvořeny-*- tvary krasové (např. hornina, omezující -* prostor jeskynní, apod.). hornina plážová hornina plážová A beachrock; F (f) roche de plage; l (f) roccia dá spiaggia; N (n) Strandgestein; R (f) nnnXHafi nopoda; Š (f) roca de p/aya. Sedimentární hornina pokrývající abrazní plošinu v okolí březni linie; bývá písčitá nebo štěrková se všemi zrnitostními přechody; h. p. je výsledkem labilní rovnováhy mezi transportem detritu z moře k pobřeží, z pevniny do moře a podél pobřeží; písková zrna tvoří křemen nebo drobná drť korálů a vápnitých schránek živočichů, štěrkové polohy pocházejí obvykle z hornin abrazních srubů; hojná jsou zrna těžkých minerálů v laminách, vrstvách a čočkách; klastické částice jsou tmelené CaCO3; h. p. se tvoří velmi rychle zejména v tropických a subtropických oblastech a bývá silně zkrasovělá (srv. -* kras pobřežní). hornina rozpustná hornina rozpustná -> hornina krasová hornina uhličitanová hornina uhličitanová -> hornina karbonátová hoyo hoyo A hoyo; F (m) hoyo; l (m) hoyo; N (m) Hoyo; R (n) xob/o; Š (m) hoyo.

Zmezinár. termín ze středoamer. španělštiny (el hoyo - důl, kulatá jáma), užívaný k lidovému označení plošně malé, ale často hluboké krasové deprese typu -»• polje vnitřního se sráznými, svislými či převislými skalními svahy (celistvými i rozřezanými centripetálně uspořádanými korozně-erozními rýhami a stržemi); dno tvoří rovný povrch říčních sedimentů nebo zvětrali-nových pokryvů, prostoupený ponory nebo protékaný vodním tokem; pokud je dno h. osvětlené sluncem, bývá často obdělávané, ačkoli vlastní deprese bývá přístupná obvykle jen spojovacími fluviálními jeskyněmi; h. je typický vhloubený tvar tropického -»• krasu kuželového, vznikající intenzívním působením fyzikálně chemické složky -» eroze krasové, rozčleňují-cí chemicky čisté, obvykle silně porézní vápence. hrad jeskynní hrad jaskynný A cave castle; F (m) cháteau de grotte; l (m) castello di grotta; N (f) Hóhlenburg; R (f) nemep-Han Kpenocmb; Š (m) castillo de cueva. Středověká, původně trvale obydlená vojenská či sídelní pevnost, zcela

nebo z valné části vestavěná do vstupní části velké jeskyně (např. Pred-jamski grád ve vchodu do jeskyně Předjarná Erazmova luknja v závěru slepého údolí potoka Lokva, podzemní pobočky Reky, Notrjanský kras, Slovinsko). hrást hrást A horst; F (m)^riorst; l (m) horst; N (m) Horst; R (m) eopcm; S (m) horst. Tektonický tvar reliéfu vzniklý poklesy nebo přesmyky horninových ker, přičemž střední kra se nachází relativně nejvýše a okolní kry zaujímají postupně nižší polohy; podle pohybů, které vznik h. podmínily, se dělí na h. automorfr)/'(vznikly při přesmycích, vyvolaných tangenciálními silami, a jejich dislokační plochy zapadají směrem pod střední kru) a h. xenomor/n/'(vznikly při poklesech, vyvolaných radiálními silami, a jejich dislokační plochy zapadají směrem od střední kry). hráz ledová hrádza íadová A ice dam; f (f) digue de glace; l (f) diga di ghiaccio; N (m) Eiswall;R (f) nedanan nnomuna; S (m) dique de hielo.

Hráz tvořená -» ledem jeskynním podlahovým; vzniká bud přímo pohybem (slézáním) ledové hmoty, anebo je podmíněna stupněm v skalním dně jeskyně (pokud je mocnost ledu poměrně malá). hráz pěnovcová hrádza penovcová A calcareous tufa dam;f (f) digue de tufcalcaire; l (f) diga di tufo calcareo; N (m) Kalktuffdamm; R (f) myqboeafl nnomuna; Š (m) digue de toba caliza.

Hráz tvořená -* pěnovcem na dně koryta vodního toku živeného prameny krasovými i ne-krasovými s vysokým obsahem kyselého uhličitanu vápenatého; základem h. p. jsou lehké plaveniny, unášené vodou, které se zachytí o nerovnosti dna koryta a vytvoří základ oblou-kovitého valu, promíšeného pískem a kaly a vyklenutého po proudu; na této překážce činností řas dojde k srážení rozpuštěného uhličitanu a val zvolna narůstá; jeho povrch později obrůstá mechy a většími řasami, které se také obalují vápnitými inkrustacemi; tím se urychluje růst valu; mechy a řasy dorůstají proti proudu tekoucí vody a v témž směru dorůstá i temenníčást valu; inkrustace na mechu jsou pórovité, na listech kompaktní, na řasách vláknité a drobivé. hráz sintrová hrádza sintrová A rimstone dam, gour; F (f) digue de gours de sinter; l (m) gours, (f) vascue di grotta; N (m) Sinterdamm, (m) Sinterwall;R ( nnomuHa; Š (m) dique de gours de sinter. Obloukovitá, pravidelná nebo meandrovitě zprohýbaná hráz tvořená -» sintrem (kalcit, ara-gonit i jiné minerály) a uzavírající zcela nebo z velké části -»• mísu sintrovou, vzniklou bud na jeskynním dně, ukloněném v různém úhlu, nebo i na značně ukloněných stěnách stalagmitů; h. s. na jeskynním dně mívá rozměry od několika cm do několika metrů, na stalagmitech jsou její rozměry miniaturní (-»• mikrohrázka stalagmitová); h. s. obvykle vytvářejí stupňovitě uspořádané soustavy; jejich vnější strany jsou vypuklé a poměrně hladké, vnitřní vyduté a pokryté hlí-zovitými i krystalickými výr ůstky nebo úlomky s hrudkami hlíny, obalenými a přitmelenými sintrem. Podle tradiční interpretace se tvoří srážením minerálního obsahu tekoucí vody; sintr srážený z rychle tekoucí vody je kompaktní, z pomalu tekoucíči stagnujícívody pórovitý; sintr srážený na horním okraji h. s. při pomalém přetékání vody narůstá proti proudu, takže horní část hráze je vykloněna směrem do mísy (a často ji z valné části překrývá), kdežto při rychlejším přetékání narůstá po proudu, takže její horníčást je vyklenutá na vnějšístranu mísy; podle nových poznatků (Hill(-ová), Fořti, 1997) je hlavním faktorem, který vyvolává sráženíminerálního obsahu tekoucívody, povrchové pnutívodníhladiny na kontaktu vody se vzduchem a horninou. hrnec guánový hrniec guánový A guano marmite, g. pot;f (f) marmite deguano, (m) pot de g.; l (f) marmitta de guano; N (m) Cuanotopf; R (m) ayanoebiů Koměn; Š (f) mar-mita de guano.

Termín zavedený Kašparem (1934) pro válcovitou prohlubeň (až 1 m hlubokou a 0,5 m širokou) v jeskynních sintrech, vyleptanou skapovou vodou prosakující kupkami -> guána netopýřího; voda uvolňuje z guána sírany a fosforečnany (většinou amonné), které reagujíse sintrem a vytvářejí nové minerály (sádrovec, kolofanit, brushit a no-votvořený kalcit); sádrovec a kolofanit se hromadí pod guánem jako mazlavá hmota, kdežto brushit a kalcit krystalizují v odtokových drahách vody; rozpustný proces podmíněný guánem (srv. -> krasovění fosfátové) často zcela rozleptá sintrové kůry a krápníky. Syn.: jamka guánová. hrnec obří krasový hrniec krútňavový krasový A karst marmite, k. pot, k. slot; F (f) marmite géante karstique, (m) pot g. k.; l (f) marmitta carsica; N (m) Karstkolk, (m) Karststrudelloch; R (m) Kapcmoebiú Koměn, K. MapMum; Š (f) marmita carsica de gigante. Vanovitá nebo hrncovitá prohlubeň větších rozměrů, hladce vykroužená ve skalním dně, podlahových sintrech, stěnách či stropech jeskyně; h. o. k. lze geneticky dělit na erozní a korozní'; erozní vznikají převážně mechanickým výmolem tekoucívody, unášející v suspenzi pevné plaveniny (-> evorze); výmolná činnost vody, tekoucí prudce a pod tlakem celým profilem jeskyně (-> eforace), vytvářili, o. k. tlakové; tento typ se tvoří podél puklin a dosahuje velkých rozměrů i na jeskynních stropech (h. o. k. in-verzníči -> komín eforační); při normálním průtoku vymílá tok krasový hlavně jeskynní dno, kde vytváří h. o. k. gravitační, často oddělené ostrými skalními přepážkami (-> žebry jeskynními); h. o. k. korozní vznikají hlavně rozpustnou činností -> vody skapové, která je sice obvykle již nasycená, ale při vstupu do jeskyně se obohatí CO2 a ten obnoví její agresivitu; prohlubně podobné erozním či korozním h. o. k. vznikají v jeskyních i rozrušováním kulovitých či válcovitých struktur v slepencovité nebo pís-kovcovité matečné hornině (drobných synklinál, čel drobných vrás apod.) a opadáváním horninových zrn; mísovité odlučování je běžné v tence vrstevnatých horninách. Syn./dutina evorzní, marmit. hrnec pramenní krasový hrniec pramenný krasový A karst spring kettle, blue hole; f (f) vague de sou/re karstique; l (m) buco di sorgente carsico; N (m) Karstquellentopf; R (m) Komén Kapcmo-eoeo ucmovHUKa, (f) samonnennaft Kapcmoeafj eopoHKa; Š (f) ca/dera de manantial carsico.

Trychtýřovitá, kotlovitá či válcovitá prohlubeň, vyplněná podzemnívodou krasovou, vyvěrající otvory ve dně prohlubně a přetékající přes hranu jejího horního obvodu; h. p. k. je příznačným jevem -> pramenů krasových tlakových. Syn.: hrnec vývěrový krasový, kotel pramenný k., jáma vývěrová k. hrnec vývěrový krasový hrniec vývěrový krasový^ hrnec pramenní krasový hrob jeskynní hrob jaskynný A cave grave; F (f) fosse de caverne; l (f) tomba di grotta; N (n) Hóhlengrab; R (f) nemepnan Mozuna; Š (f) tumba de cueva. Lidský hrob či pohřebiště (i žárové) v jeskyni; např. tzv. knížecí pohřeb s lidskými obětmi a obětními dary v jeskyni Býčí skála v Moravském krasu. hřebenáč -* hum hum hum

A hum, knob; F (m) houm, (f) butte karstique; l (m) hum; N (m) Hum, (f) Karstrestklippe, (m) Karstresthugel; R (m) Kapcmoebiů ocmaneu,; Š (m) hum, (f) colina residual cársica. Zmezinár. srbochorvatský termín (hum-chlum) užívaný zejména v Hercegovině; v karsologii označuje izolovaný kuželovitý či věžovitý, obvykle skalnatý reziduální pahorek, vyčnívající nad úroveň okolního krasového povrchu (např. dna polje); termínem h. se často označuje i svědecký vrch, budovaný zbytkem rozpustných hornin na nerozpustném podloží, nebo tvrdoš či suk (rozpustná vložka, vypreparovaná z nerozpustného souvrství!. Syn.: hřebenáč (podle toponyma „Hřebenáč", monolitického vápencového skaliska s vrcholovou plošinou (rozbrázdě-nou škrapami), stojícího izolovaně před ponorovou stěnou a představujícího relikt původního svahu údolního okrajového polje u Sloupu v Moravském krasu). hydratace hydratácia A hydratation; F (f) hydratation; l (f) idratazione; N (f) Hydratisierung; R (f) 8udpamau,u?>; Š (f) hidratación.

Přijímání (adice) vody různými látkami, k němuž ve velkém rozsahu dochází při zvětrávacích pochodech (opakem je dehydratace); pro karsologii je nejvýznamnějším důsledkem h. přeměna -» anhydritu v sádrovec (CaSO4. 2 H2O), důležitý faktor vývoje ->• krasu sádrovcového; vlivem h. totiž roste objem sádrovce, čímž dochází k vzdouvání nadložních vrstev; v sádrovci tím vznikají-* jeskyně hydratační (-+ j. vybobtnalé) a v rozpukaných nadložních vrstvách -> jeskyně rozsedlinové a značné deformace povrchu. hydroaerosol hydroaerosól -> aerosol jeskynní hydrobiospeleologie hydrobiospeleológia -* biokarsologie hydroekonomika krasová hydroekonomika krasová -> vodohospodářství krasové hydroenergetika krasová hydroenergetika krasová A karst hydroenergetics; F (f) hydroénérgetique karstique; l (f) idroenergetica cars/ca;N (f) Karst-hydroenergetik; R (f) Kapcmoeafj euép03Hepae-muKa; Š (f) hidroenergetica cársica. Technická disciplina -> karsologie (7. oborová skupina), zabývající se technickými a organizačními aspekty využití vodních zdrojů -» exo-krasu i -* endokrasu pro výrobu energie a řízením příslušných přírodně technických systémů. hydrogeologie krasová hydrogeológia krasová -> hydrologie krasová hydrografie krasová hydrografia krasová A karst hydrography; F (f) hydrographie karstique; l (f) idrografia cársica; N (f) Karsthydro-graphie; R (f) Kapcmoean eudpoapacbun; Š (f) hidrografía cársica.

Souborné označenívšech tvarů, jevů a interakcí příznačných pro funkci hydrosféry krasové krajiny; jsou podmíněny propustností a rozpustností matečných hornin, které určují specifickou cirkulaci podzemní vody a hydrologické poměry oblasti (Kunský, 1950); hlavním znakem h. k. je funkční přemístění systémů povrchového odvodňování do podzemí.

Hydrosféru krasu tvořívodnízdroje autochtonní a alochtonní; autochtonní jsou vody kapalných i pevných srážek, dopadající na povrch krasového území (-> voda meteorická); alochtonním zdrojem jsou jednak povrchová tekoucí voda, vtékající do krasového území z nekrasového okolí, jednak podzemní vody, migrující do en-dokrasu průlinami, puklinami a zlomovými poruchami z okolních nerozpustných hornin. Autochtonní povrchové vody (srážkové a tavné) vsakují do podzemí rozptýleně (-* pole škra-pová) i soustředěně (-» ponory, -> závrty); alochtonní vody tekou po povrchu a vytvářejí specifické tvary údolí (-> ú. slepá, -> ú. poloslepá, -> ú. suchá, -> polje údolní); v jejich dnech v ětšinou také soustředěně vtékají do podzemí (-> ponory, -> propadání); voda nadržená v depresích vytváří -> jezera krasová (trvalá, periodická, občasná).

Voda vsáklá nebo vtekla do podzemí proudí krasovými dutinami, vytváří ~> toky krasové podzemní, které erodují i rozpouštějí matečnou horninu vertikálně (dolů i vzhůru) i horizontálně (do stran) a vytvářejí-* jeskyně; v nich ukládají plaveniny (-> sedimenty jeskynní), nadržují se v -> jezerech jeskynních. Krom ě toho podzemní voda zároveň matečnými horninami prosakuje, v závislosti na propustnosti trvale vyplňuje průliny, pukliny a kaverny a vytváří -> těleso vody krasové podzemní, jehož povrch je vcelku mírně vyklenutý a v podrobnostech značně nepravidelný (-> úroveň piezometrická).

Vlivem gravitace a tlaku se prosakující i tekoucí podzemní voda složitě pohybuje k okrajům krasového území (-> báze erozní krasová) a vyvěrá v -> pramenech krasových; v okolí stálých vývěrů na povrch terénu se tvoří korozně erozní sníženiny-* poljí; podle směru a charakteru pohybu podzemní vody se endokrasová zóna rozpustných hornin vertikálně dělí na ~* pásma krasová hydrografická či -* p. k. hydrodynamická. Syn.: odvod ňování krasové. hydrochemie krasová hydrochémia krasová A karst hydrochemistry;F (f) hydrochimie karsti-que; l (O idrochimica carsica; N (f) Karsthydro-chemie; R (f) Kdpcmoeafi audpoxUMun; Š (f) hid-roquímica carsica.

Dílčí discplina ~* hydrologie krasové (2. obor. skupina komplexní-* karsologie), zabývající se chemismem povrchových i podzemních vod, příčinami jeho prostorových i časových kvalitativních změn a důsledky v intenzitě a průběhu krasových procesů; geochemických metod výzkumu využívá i při -> zkouškách stopovacích; poznatky h. k. jsou nepostradatelné jak pro využití vodních zdrojů, tak pro ochranu hydro-sféry a přírodního prostředí nejen vlastní krasové krajiny, nýbrž i území, do něhož se krasová krajina odvodňuje. hydrologie krasová hydrológia krasová A karst hydrology; F (f) hydrologie karstique; l (f) idrologia carsica; N (f) Karsthydrologie; R (f) Kapcmoean eudponoaun; Š (f) hidrología carsica.

Dobře rozvinutý obor komplexní -> karsologie (2. oborová skupina), zabývajícíse zákonitostmi, které kontrolují funkci hydrosféry krasové krajiny, zvláště režim povrchových vod autochton-ního i alochtonního původu (srv. -+ hydrografie krasová); specifické otázky hydrosféry endokra-su studuje-* hydrogeologie krasová (hydrogeologický pr ůzkum, dálkový průzkum krasových vod, geofyzikální prospekce, hydrogeologická pozorování a interpretace, mapování); významným dílčím odvětvím h. k. je -+ hydrochemie krasová. hyperkras hyperkras A (m) hyperkarst; F (m) hyperkarst; l (m) iper-carso; N (m) Hyperkarst; R (m) aunepKapcm; S (m) hipercarso.

Typ krasový podle klasifikace krasu v širším pojetí (Cigna, 1963, 1984-1985), založené na počtu složek, participujících na dosažení rovnovážného stavu fyzikálně chemického procesu rozpouštění matečných hornin; u h. přistupují k základním 3 složkám rozpustného procesu v karbonátových horninách (hornina + voda + oxid uhličitý) ještě složky další (např. H2S); podle jejich charakteru seh. dělína dva subtypy h. zesílený (-> kras hydrotermální, -> kras kontaktní Ca-Mg, -> kras mořský) a h. redukovaný (-> kras dolomitový). hypokarsologie hypokarsológia A hypokarstology;? (f) hypokarstologie;l (f) ipo-carsologia; N (f) Hypokarstologie; R (f) euno-Kapcmonoeufi; Š (f) hipocarsología. Dílčí obor komplexní-* karsologie (2. oborová skupina), zabývajícíse zákonitostmi vývoje krasu vzniklého působením rozpustného procesu, jehož jedinou složkou je teplota; dílčí odvětví h.

představují-1- glaciokarsologie, -> kryokarso-logie a -* vulkanospeleologie. hypokras hypokras A (m) hypokarst;f (m) hypokarst;\ (m) ipocarso; N (m) Hypokarst; R (m) aunoKapcm; Š (m) h ipocarso.

Typ krasový podle klasifikace krasu v širším pojetí, vycházející z počtu složek participujících na dosažení rovnovážného stavu fyzikálně chemického procesu rozpouštění hornin (Cigna, 1984-1985); h. vzniká rozpustným procesem, jehož jedinou složkou je teplota, vyvolávající vývoj exokrasových i endokrasových forem v ledovcích (-* kras ledovcový) anebo vznik su-fózních a subsidenčních tvarů vlivem tání puklinového či průlinového ledu v klastických sedimentech v zóně -> permafrostu; s ohledem na výhradní vliv teplotního faktoru se k h. řadí i ->• jeskyně lávové proudové-*• krasu vulkanického, vznikající nerovnoměrným chladnutím roztavených horninových hmot jako odtokové kanály dosud pohyblivé žhavé lávy v již utuhlých lávových akumulacích a proudech.

CH chasmatobiont c/iazmob/onf-> troglobiont chasmatofil chazmofil -> troglofil chasmatoxén chazmoxén -> trogloxén chiropterit chiropterit A chiropterit;f (m) chiropterit; l (m) guano mine-ralizzato; N (m) Chiropterit; R (m) xuponmepum, (n) eyaHo nemymix Mbiuieú; S (f) quiropterita. Druh -> fosfátu jeskynního, pocházející z fosilních, subfosilních i recentních exkrementů (-* guána) netopýrů (Chiroptera); ch. je temně hnědý, jemný, mazlavý až sypký, po vyschnutí se měnív pevnou hmotu, rozčleněnou hlubokými -* prasklinami výsušnými. chodba jeskynní chodba jaskynná A cave corridor, cave passage, cave gallery; F (m) corridor de caverne, (f) gallerie de c., (m) passage de c.; l (f) galleria, (m) corridoio; N (m) Hohlengang, (f) Hóhlenstrecke; R (f) nemepnan zafiepen, (m) nemepHbiů xod; Š (f) galería de cueva.

Zhruba horizontální, mírně ukloněný, stupňovitý nebo sifonovitý úsek jeskynní soustavy vytvořený mechanickou i fyzikálně chemickou složkou-* eroze krasové fluviální anebo vzniklý chemickým rozpouštěním (korozí) stěn zlomů a tektonických puklin; délka tohoto prostoru značně převyšuje rozměry výškové a šířkové; v příčném profilu mívá různý tvar (symetricky či asymetricky eliptický, kaňonovitý, zhruba okrouhlý, puklinovitý, trhlinový, tunelovitý); v praktické speleologii se termínem ch. j. označují jeskynní prostory delších rozměrů, které jsou pro člověka průchodné. Podle polohy a funkce v jeskynní soustavě se rozlišují-* ch. j. boční, -> ch. j. hlavní, -» ch. j. slepé a ch. j. spojovací (pop ř. ch. j. zkratkové). Podle hydrodynamického původu lze rozlišovat -> ch. j. freatické (-> ch. j. eforační) a ch. j. va-dózní (-> ch. j. gravitační"); soustava rozvětvených, vzájemně propletených nebo křižujících se ch. j. se nazývá -> bludiště jeskynní (-> labyrint jeskynní). Syn.: chodba krasová, koridor jeskynní. chodba jeskynní boční chodba jaskynná bočná A tributary passage, šidě pasage; F (m) passage secondaire,(m) embranchement;\ (m)passaggío secondario; N (m) Nebengang, (m) Zweiggang; R (m) npumcf-iHbiú xod, (m) čoKoeoů xod; Š (f) galería lateral, (f) g. secundaria. Vedlejší >• chodba jeskynní, ústící nebo odbočující z chodby jeskynní hlavní nebo z jiné jeskynní prostory v ětších rozměrů. chodba jeskynní eforační chodba jaskynná eforačná -> jeskyně eforační chodba jeskynní freatická chodba jaskynná freatická -> jeskyně freatická chodba jeskynní gravitační chodba jaskynná gravitačná -» jeskyně gravitační chodba jeskynní hlavní chodba jaskynná hlav na A master passage; trunk p.; F (m) passage principál; l (m) passaggio principále; N (m) Haupt-hóhlengang; R (m) znaeHbiú xod; Š (f) galería principál.

Jeskynní chodba tvořící svými rozměry, polohou i průběhem vůdčí úsek -»soustavy jeskynní, obvykle přímo spojující začátek a konec -> soustavy jeskynní. chodba jeskynní kaňonovitá chodba jaskynná kaňonovitá -» kaňon jeskynní chodba jeskynní kapsovitá chodba jaskynná vrecovitá -> ch. j. slepá chodba jeskynní obchvatová chodba jaskynná obchvatná -> ch. j. zkratková chodba jeskynní slepá chodba jaskynná slepá A blind passage; F (m) cul-de-sac; l (f) galleria cieca; N (m) Blindhóhlengang; R (m) čněnou xod, (m) mynuK; Š (f) galería ciega. Jeskynníchodba končícív krasovém masívu slepě (je ukončena masivní skalní stěnou, nikoli jen přerušena závalem nebo sedimentární ucpávkou); převážně jde o -> ch. j. freatickou, vytvořenou -» korozí směsovou. Syn.:ch. j. kapsovitá. chodba jeskynní spojovací chodba jaskynná spojovacia A connect/ngpassage; F (m) passage dejunction; l (f) galleria di giunzione, (m) pasaggio di g.; N (m^ Verbindungsgang; R (m) coeduHfmu^uú xod; Š (f) galería conexiva, (f) g. de union. Jeskynníchodba spojujícídvě nebo více -> chodeb jeskynních nebo jeskynních prostor; zvláštním typem ch. j. s. je -* chodba jeskynní zkratková. chodba jeskynní vadózní chodba jaskynná vadózna -* jeskyně vadózní' chodba jeskynní zkratková chodba jaskynná skratková A bypass passage; f (m) passage en raccord, (m) tube en r.; l (m) passagio accorciativo; N (m) Abkurzungshóhlengang, (m) Hóhlenumgang; R (m) coKpameHHbiú nemepnbiú xod; S (m) galér'ía de atajo.

Termín užitý Fordem (1965) a Renaultem (1968) pro označení subhorizontálního kanálu nebo chodby jeskynní (trubice), spojující šikmá ramena spodního -> kolena jeskynního v -» profilu podélném -> jeskyní freatických; tvo ří se tehdy, dojdeli k ucpání ramen unášenými sedimenty zejména v počátečních úsecích freatické jeskyně za ústím první invazníchodby; při záplavách totiž tlak vody před překážkou vyvolává v ohybu prudký vzestup hydraulického gradientu a lokální pukliny, za normálních gradientů pro vodu neprostupné, jsou využity ke vzniku jedné nebo většího počtu subparalelních zkratek na ohybem; ramena ohybu se zcela zaplní sedimenty a nově přinášené plaveniny jsou transportovány zkratkami do dalších úseků jeskyně; celý proces postupuje po proudu a často připravuje podmínky pro vývoj povodňových jeskynních labyrintů.

chodba krasová chodba krasová -> chodba jeskynní chrám jeskynní chrám jaskynný A cavc church; f (f) caverne-temple; l (f) grotta santuario; N (f) Hóhlenkirche; R (m) nemepnbiů xpaM; Š (f) cueva-templo. Svatyně, chrám či jiné kultovní místo umístěné v jeskyni, upravené a užívané k náboženským účelům (--> jeskyně kultovní"); početnéch. j. jsou zejména v jv. Asii (budhistické např. v Thajsku, hinduistické v Malajsii). chrlič chrlíc A spouter, spouting karst spring; f (f) garguille karstique, (f) source karstique jaillissante: l (f) sorgente carsica in pressione; N (0 Springquelle, (m) Wassersgeier; R (m) cmpyÚHbiú Kapcmoebiů ucmWHUK; S (m) manantial-gárgoia.

Krasový pramen, v němž vyvěrá pod tlakem voda podzemního krasového toku; přívodní kanál i -* hrnec pramenní krasový jsou v celém profilu vyplněné vyvěrající vodou.

I imunita krasová imunita krasová A karstic immunity; f (f) immunité karstique; l (f) imunita carsica; N (f) Karstimmunitat; R (f) Kapcmoeafj neeocnpuuM^ueocmb; Š (f) immu-nidad carsica.

Nesprávný geomorfol. názor, že rozpustné horniny v pásmu mírného klimatu jsou v ůči působení mechanické složky vodní eroze odolnější než horniny nerozpustné. incize krasová incízia krasová A karst entrenchment, k. incision; F (O incision karstique; l (O incisione carsica; N (f) Karst-incision; R (n) KapCTOBoe spesanne; Š (f) incision carsica.

Termín zavedený Rogličem (1972) pro korozní podřezávání a snižování svahů i dna vhloube-ných -> tvarů krasových působením vody pro-sakující minerálními nebo organogenními výplněmi a pokryvy skalního povrchu rozpustných hornin; srv. -> koroze podpovrchová, -* koroze boční; v současné karsologii se termínu i. k. užívá i pro označení procesu zařezávání jeskynního toku do dna jeskynní chodby (srv. -> jeskyně kaňonovitá); zahlubuje-li se vadózní vodní tok do skalního dna původní freatické (tru-bicovité) jeskynní chodby, výsledný p říčný profil připomíná typickou klíčovou dírku. index exkavační index exkavačný A excavation index; F (m) index de excavation; l (m) indice di escavazione; N (m) Exkavations-index; R (m) undeKC 3KCKaeau,uu; Š (m) indice de excavación.

Poměr mezi objemem krasových dutin a objemem nerozpuštěné a neodstraněné hmoty rozpustné horniny; srv. -» exkavace. index krasovění index krasovatenia A karst activity index; F (m) index ďactivité du karst; l (m) indice di attivita cars/ca;N (m) Karst-abtragungsindex; R (m) undeitc aKmuenocmu Kapcrria; Š (m) indice de actividad carsica. Míra průměrné rychlosti rozpouštění matečné horniny v jesk. systému či v celém krasovém území, vyjádřená procenty objemu rozpuštěné a odstraněné horniny (-> deficitu hmoty) z jejího celkového objemu za ur čitou dobu (např. 1000 let). indikátor stopovací indikítor stopovací A tracer; F (m) traceur; l (m) tracciante; N (m) Indikátor, (m) Markierungsstoff; R (m) mpau,ep, (m) UHÓUKamop; Š (m) indicador. Látka používaná v -» hydrogeologii krasové ke -" zkouškám stopovacím; dělí se na umělé a přirozené (srv. Vlček, 1992); jejich výběr je podmíněn charakterem -» zvodně krasové (prostupností, vzdáleností indikačních bodů, předpokládaným ředěním i. s. aj.);i. s. v použito koncentraci nesmí mít škodlivé účinky na člověka a biotu ve zkoumané oblasti a jejím okolí. 1. Indikátory um ělé: -- anorganická a organická barviva- fluoresrein a jeho soli (eosin, erytrosin, fuchsin - kyselý infiltrace i zásaditý, uranin), kyselina pikrová, malachitová zeleň (dvojchroman sodný), metylénová modř; - anorganické a organické soli- dusičnany, dusitany, fluoridy, chlorid sodný, jodid draselný, jodid sodný, kyselina salicylová, tetraboritan sodný aj.; - biologické i. - baktérie (rychle rostoucí nepa-togenní kmeny), kvasinky, rozsivky, řasy (drobné ř. zelené, obvykle radioaktivně barvené), výtrusy (kapradina Lycopodium clavatum) aj.; - izotopové i. - radioaktivní' izotopy různých chem, forem; - mechanické i. - dřevěné piliny, polystyrén, granule, jílovitá suspenze; -ostatníi.- bělidla (optická), bromoform, deter-genty, glukóza, hélium (plynné), pyridin, sacha-róza, smá čedla. 2.

Indikátory přirozené: - látky obsažené v stopované vodě (přirozené a stabilní izotopy, rozpuštěné plyny, suspenzní látky).

Syn.: látka stopovací. infiltrace infiltrácia A infiltration; F (f) infiltration; l (f) infiltrazione; N (f) Infiltration; R (f) UH<punbmpau,Ufi; Š (f) in-filtración.

Pronikání povrchové vody bez přetlaku do sediment, a zvětralin. pokryvů i do průlin či puklin podložní horniny (a tedy do -> zvodně krasové); srv. ->• teorie infiltrační. Syn.: vsakování, prosakování. infiltrát infiltrát-* sediment jeskynní inkase inkázia A cave break-down; F (m) enfondrement, (m) affaissement de caverne; l (m) crollo di grotta; N (f) Inkasion, (m) Verbruch; R (n) očpyuiemie nemepbi, (m) neufepwfa/u saean; Š (m) derrumbe de cueva.

Termín označující jakýkoli druh řičení jeskynních skalních stěn a stropů, které vyvolává změnu tvaru jeskynního prostoru; lze rozeznávat i. puklinovou neboli i. blokovou (odlučování horniny a řičení podél puklin tekt. i atekt. původu) a i. vrsfevn/'(odlučování horniny a řičení podél vrstevních ploch). inkrustace inkrustácia

A incrustation; F (f) incrustation; l (f) incrosta-zione; N (f) Inkrustation; R (f) UHKpycmau,ufl; Š (f) incrustación.

Vylučování a srážení či oxidace látek z pravých roztoků nebo z vysoce dispergovaných pseudo-roztoků na povrchu půdy, skeletu, valounů (povlaky, kůry) nebo pod povrchem na kořenech rostlin, v pórech a dutinkách mezi zrny klastických hornin, čímž dochází k jejich zpevňování- např. vápenec, sádrovec, sůl, limonit, protože inkrustovaná látka působí jako tmel; roztoky mohou do prostředí vnikat sestupným nebo výstupným pohybem; vlivem i. se také tvoří konkrece v půdě či -> hlínách jeskynních; termínu i. se používá i k označení vyloučené hmoty (kůry, povlaku). interglaciál interglaciál A interglaciál stage; F (f) periodě interglaciale; l (f) perioda interglaciale; N (m) Interglazial; R (m) UHmepsnnu,uanbHbiů nepuoč, (m) MB>K-fieÓHUKoeb/ú nepuod; Š (m) periodo interglaciál.

Období mezi dvěma -> glaciály, vyznačující se výrazným oteplením klimatu a flórou i faunou, která měla zhruba stejné nebo i vyšší klimatické nároky než druhy nynější; ve starším alpském stratigr. systému -> pleistocénu (Penck-Brúck-ner, 1909) byly vyčleňovány tři i-y (s teplotou 0 2-3 °C vyšší než nynější - gúnz-mindelský (G/M), mindel-risský (M/R) a riss-wurmský (R/W); nov ě se v alpském systému vyčleňují ještě 3 starší i-y (s teplotou až o 4-5 % vyšší než nynější roční průměr) - srv. např. Czudek, 1997. V alpské oblasti tedy existovaly tyto i-y: Spodnípleistocén (2,48 - 0,788 Má) - i. interbiberský (IB), dlouhé a velmi teplé období (mezi 2,2-1,9 Má, pr ům. roč. teplota 1 8 °C), dělící-* glaciál biberský do 2 mírn ě studených stadiálů či samostatných glaciálů (B 1, B 2 -Beerse); vyznačoval se teplomilnou faunou villafranšského typu; v alpském stratigr. systému byl dříve klasifikován jako i. biber-danubský a v severoevrop. systému korelován se spodním tegelenem - tegelenem A podle podle lokality Tegelen v j. Holandsku); - i, biber-dunajský (B/D); rovněž velmi teplé (prům. roč. teplota 17 °C), ale poměrně krátké (1,82-1,63 Má) období s teplomilnou faunou a florou, doložené palynologicky v j. Itálii (Ca-labrii) a j. Francii v marinních sedimentech kontinent, původu a korelované s kalábrem (nejstarší mediteránní stupeň kvartéru) a v sz. Evropě s obdobím tegelen C; - i. dunajsko-gúnzský (D/G); velmi teplé (prům. roč. teplota 17 °C) a poměrně dlouhé (1,4-1,2 Má) období, v severoevrop. stratigr. systému odpovídá teplému období waalskému.

Tři spodnopleistocénní i. se v archeologicko-historické periodizaci vyznačují kulturou he/de/-berskou (primitivní nástroje z řič. valounů); nositelem byl člověk heidelberský (Homo erectus), předchůdce člověka neandertálského. Střední pleistocén (0,788 -0,128 Má) - i. giinz-mindelsky (G/M); teplé období (prům. roč. teplota ca. 17 °C) na přelomu spodního a středního pleistocénu (0,85-0,7 Má) mezi teplotně nevýrazným stadiálem C 2 (Beestonian) a velmi chladným stadiáleni M 1; v stratigr. systému zalednění sz. Evropy (Anglie a Holandska) je korelováno se spodní částí teplého obdobícromer, charakteristickou marinnítrans-gresía sériíestuarinních, zčásti i sladkovodních sedimentů; podle vegetačních stupňů lze v cro-meru vyčlenit 3 teplé fáze: první fáze je typická smíšenými dubovými lesy, v druhé převládají lesy bukové a v třetí smíšené lesy druhů Befu/a a Pinus; chladné výkyvy se vyznačují subarktic-kým klimatem a travnatými porosty (srv.

Svoboda a kol., 1983); ke kultuřehe/c/e/bers/répřistupuje k. abbevillská (podle franc. města Abbeville), nejstarší období pěst. klínů; - i. mindel-risský (M/R); v sev. Evropě odpovídá holštýnskému interglaciálu; z kultury abbevillské se rozvíjí k. acheulenská(podle franc. osady St. Acheul - mladší období p ěstních klínů); - i. riss-wurmský (R/W); v záp. a sev. Evrop ě odpovídá i. eemskému (podle holand. řeky Eem), spojenému s transgresí Severního moře; převládá kultura aurignacká. V oblastech budovaných rozpustnými horninami jsou i-y příznačné intenzívním krasověním a tvorbou sedimentů chemogenních (-> pěnovců, ->• sintrů, -*• traver-tinů), organogenních, ranových a splachových a různých typů půd. interstadiál interštadiál -+ stadiál ionizující záření ionizujúce žiarenie A ionizing radiation; f (f) radiation ionique; l (f) radiazione ionizante; N (f) ionisierende Radiation; R (f) uoHU3upyK>LU,afi pačuau,un, (n) uoHU3upyK>mee uanyienue; Š (f) radiación ionizante.

Obecný termín pro záření různé fyzikální podstaty, které má dostatečnou energii, aby způsobilo vznik iontů z neutrálních atomů či molekul (Svoboda a kol., 1983); v karsologii má d ůležitý význam záření radioaktivní^-* alfa záření), vyvolávající v jeskynním vzduchu ionizaci -+ speleoaerosolu; negativně nabité ionty (anionty) majív malých dávkách pozitivní účinky na imunitní systém člověka; i. z. je tedy významným léčebným faktorem ve -» speleote-rapii. izolátor hydrogeologický izolátor hydrogeologický A hydrogeologie isolator; F (m) isolateur hydro-géologique; l (m) ísolatore idrogeologico; N (m) hydrogeologischer Isolator; R (m) sudpoaeono-zuvecKUÚ usonnmop; Š (m) aislador hidrogeo-lógico.

Vložka či vrstva nepropustné horniny v propustných a rozpustných horninách, zamezující cirkulaci podzemní vody; termín i. h.je nutno odlišovat od termínu -> regulátor hydrogeologický.

J jáma Zmezinárodnělý srbochorvatský a slovinský termín, nyní mimo p ůvodní jazykovou oblast již málo používaný.

Závrtová propast, zející ve dně -» závrtu nálev-kovitého nebo studňovitého (rozšířená puklina); směrem do hloubky se mírně rozšiřuje a v dolní části ústí do kratších, ukloněných či horizontálních jeskynních chodeb. Syn.: -> aven, -»• cenot. jáma krasová -+ závrt jáma vývěrová krasová jáma výverová krasová -» hrnec pramenní krasový jamka egutační jamka egutačná A eguttation pit; F (f) fosette de la éguttation; l (f) copella dá stilicidio; N Ausschlagsloch; R (f) 3aymauiuOHHafi ftMKa; Š (m) hoyuelo de ego-tamiento.

Nevelká válcovitá prohlubeň (o průměru několika cm a hloubce 15-20 cm), vytvořená v rozpustné hornině matečné či sedimentech jeskynních mechanickým i fyzikálně chemickým působením padajících kapek prosakující skapové vody (-» egutací); vysrážený minerální obsah skapové vody vystýlá j. e. tenkost ěnnou i tlustostěnnou sintrovou slupkou, která může být při odnosu matečných sedimentů izolována v podobě -> poháru bahenního (-* konulitu). Syn.: jamka výkapová. jamka evorzní jamka evorzná -» alveola jamka guánová jamka guánová -> hrnec guánový jamka korazní jamka korázna ->• alveola jamka korozní jamka korózna -> alveola jamka výkapová jamka výkvapková -> jamka egutační jehla ledová ihla íadová -> škrapy ledové jeskyňář jaskyniar -> speleolog jeskyňářství jaskyniarstvo -> speleologie praktická jeskyně jaskyňa A ca ve, cavern, ca vity; F (f) caverne, (f) cavité, (f) grotte; l (f) caverna, (f) cavitá, (f) grotta; N (f) Crotte, (f) Hóhle; R (f) nemepa, (f) nonocmb; Š (f) caverna, (O cueva, (f) gruta. Podzemní dutina zcela nebo z velké části omezená matečnou horninou (rozpustnou, zčásti rozpustnou, nerozpustnou), v níž vznikla vlivem endogenních či exogenních sil a procesů nebo uměle; ve speleologii se termínem j. označuje dutina, jejíž rozměry dovolují vstup a průchod dospělému člověku (zhruba o průměru nad 50 cm), v hydrogeologii pak dutina, jejíž rozm ěry umožňují vodě turbulentní pohyb (průměr vyšší než 5-1 5 mm - srv. Ford, Williams, 1992); vývoj j. je velmi složitý a ovlivn ěný mnoha faktory (geologickou strukturou matečné horniny, hy-drologickými faktory, tvary reliéfu, časem aj.) a probíhá v několika fázích (-* speleogeneze). Vlivem těchto faktorů j. může mít v matečné hornině horizontální, vertikální či šikmou polohu, může být jednoduchá nebo horizontálně a vertikálně větvená, suchá, protékaná či zaplavená vodou, zaplněná fosilními či recentními usazeninami různého původu, ale také již od svého vzniku prázdná nebo dodatečně vyklizená; j. vzniká v rozpustné hornině v jakékoli úrovni pod povrchem, v níž voda může volně obíhat, matečnou horninu rozrušovat, rozpouštět a později také mechanicky erodovat (i pod úrovni'-* báze krasové erozní). Protože cirkulace vody probíhá v rozpustné hornině v puklinách, drcených zónách, vrstevních spárách, v nesourodém souvrství v rozpustn ějších polohách, je průběh j. závislý na poloze a orientaci těchto poloh; infiltrovaná voda se při průsaku soustředuje při -> pohybu laminárním do jedné z mnoha embryonálních chodbiček a po jejím rozšíření jí volně protéká (-> pohyb turbulentní) k -> pramenům krasovým (vyvěračkám), vyvěrajícím v povrchových údolních tvarech nebo při okrajích masívu rozpustných hornin; podélný profil j. bývá lomený a velmi nevyrovnaný, ale všeobecně se sklání k místu vývěru. Prohlubování údol í uvolňuje vodě v rozpustném masívu stále hlubší průchody, čímž se vytváří patrová soustava jeskynních chodeb; svislé i boční rozšiřování jeskynních chodeb vede k řícenístropů i stěn a ke vzniku velkých jeskynních prostor; pokud se dutina prolomína povrch, vznikají jícny propastí nebo i hluboké krasové kaňony; řičení i opadávání (oddrobovánO rozpukaných a vrstevnatých partií matečných hornin dokončuje vývoj velkých jeskynních prostor. J. se vyskytují v masívech rozpustných hornin i v největších absolutních výškách (Casterettova j. v Pyrenejích leží ve 2700 m n. m.), dosahují obrovských hloubek i délek - jako nejhlubší jeskyně se v současnosti uvádí propast Voronja (Krubera) v Abcházii o hloubce 1710 m; Flint Mammoth Cave System o třech úrovních v kar-bonských vápencích v Kentucky v USA byl v r.

1988 znám v délce 530 km (srv. Ford, Williams, 1989), dnes udávaná délka je 567 km. Nejdelším jeskynním systémem v České republice je soustava Amatérské jeskyně (35 km), na Slovensku jsou to Demánovské jeskyně (33 km) a nejhlubší je Starý hrad (-432 m). Protože vznik a vývoj j. ovlivňuje mnoho přírodních faktorů, existují četná kritéria i pro jejich klasifikaci (srv. -> klasifikace jeskynních soustav). jeskyně abrazní jaskyňa abrazívna A abrasional cave, sea c., surf c.; F (f) grotte de abrasion, (f) g. formée par les brisants, (f) g. marine; l (f) grotta di abrasione, (f) g. marina; N (f) Abra-sionshóhle, (f) Brandungshóhle; R (f) a6paauoHHannemepa, (f) MOpCKan n., (f) ripudoúnafi n.; Š (f) cueva abrasiva, (f) c. de oleaje. Jeskyně, často velkých rozměrů, vznikající v rozpustných i nerozpustných horninách působením -* abraze mořské vody; tvoří se v tektonicky či petrograficky predisponovaných částech ab-razních srubů (v pásmu mezi přílivovou a odlivovou úrovní mořské hladiny) jako součást -» výklenku abrazního; izolované j. a. někdy tvoří skalní mosty (-» trosky jeskynní). J. a. v nerozpustných horninách geneticky patří mezi -> jeskyně erozní (-> jeskyně pseudokra-sovéepigenetické). Na vzniku j. a. v rozpustných horninách se významně podílí i fyzikálně chemická složka -> eroze krasové mořské; kromě základních tří složek (hornina + voda + CO2) zesiluje její působení i přítomnost H2S či NaCI; její intenzita pak ještě narůstá vlivem-* eroze krasové směsové při mořské hladině, kde dochází k míšení slané mořské vody se sladkou vodou srážkovou nebo podzemní vodou -» krasových pramenů pobřežních či podmořských;), a. vytvořené v rozpustných horninách patří tedy z fyzikálně chemického hlediska k -> jeskyním hyperkraso-vým a jsou součástí forem -> krasu pobřežního; řada velkých j, a. v rozpustných horninách představuje přemodelovaná ústí-* jeskynífluviálních, odvod ňujících trvale, periodicky či epizodicky endokras přilehlé části pevniny; tyto jeskyně obvykle ústí na povrch terénu na počátku dlouhých -* zátok krasových vývěrových (-> calanek); j. a. jsou výraznými tvary -* krasu pob řežního. Syn.: j. mořská, j. příbojová. jeskyně aktivní jaskyňa aktívna A active cave; F (f) caverne fonctionelle; l (f) grotta attiva; N (f) aktive Hóhle; R (f) aKmuenaa nemepa; Š (f) cueva activa. Jeskyně v současné době protékaná a modelovaná podzemním vodním tokem; termínu j. a. se obvykle užívá pro -* jeskyně výtokové; podle průtoku vody se dělí na trvale, periodicky nebo epizodicky aktivní. Syn.: jeskyně vodní. jeskyně anhydritová jaskyňa anhydritová -* jeskyně tachykrasová jeskyně aragonitová jaskyňa aragonitová A aragonite cave; F (f) grotte de /'aragon/te; l (f) grotta děli'aragonite; N (f) Aragonithóhle; R (f) apazoHumoean nemepa; Š (f) cueva con ara-gonito.

Jeskyně, jejíž náplň tvoří převážně -> aragonit, vzniklý ze studených či horkých roztoků; termín j. a. nemá genetický význam (může totiž jít bud jeskyně dynamická 0 -> j. hyperkrasovou (~> j. hydrotermálnO, nebo -> j. krasovou, do níž později pronikly teplé (hydrotermálnO či silně mineralizované studené vodní roztoky a zanechaly tu aragonitové i jiné usazenin (nap ř. Ochtinská aragonitová jeskyně v Revúcké vrchovině u Jelšavy na Slovensku; nehydrotermálnfho původu jsou patrně i Zbra-šovské aragonitové jeskyně u Hranic na Moravě, zasažené později hydrotermálním procesem doprovázeným tvorbou aragonitu. jeskyně bloková jaskyňa bloková-* jeskyně suťová jeskyně bradykrasová jaskyňa bradykrasová A bradykarst cave; F (f) caverne bradykarstique; 1 (f) grotta bradicarsica; N (f) Bradykarsthohle; R (f) 6paduKapcmoean nemepa; Š (f) cueva bradicarsica.

Jeskyně patřící geneticky k -> jeskyním parakra-sovým, vytvořeným rozpouštěním Si, SiO2či Ca a jiných složek (biotitu, živců), které se podílejí na stavbě silicitů, kvarcitů, křemenných vulka-nitů (tufů), hlubinných intruzívních hornin (dio-ritu, eklogitu, granitu, granodioritu aj.) či ultrabá-zických vyvřelin (např. peridotitu); většina j. b. je dosud neprávem řazena k tvarům -» pseudo-krasu (např. poměrně velká jeskyně v algonkic-kých buližnících se stěnami pokrytými krystalickými drúzami křemene, objevená r. 1883 jz. od Džbánu ve stř. Čechách - V. Stárka, 1982); pa-rakrasového původu je zřejmě i řada jeskyní v pískovcích a slínovcích české křídové tabule, flyšových sedimentech a neovulkanitech Záp. Karpat; objasnění jejich geneze je jedním z naléhavých úkolů české a slovenské karsologie. jeskyně břehová jaskyňa břehová A river bank cave; f (f) caverne de rive;l (f) grotta di sottoescavazione fluviale;N (f) Flussuferhohle; R (f) depesoean nemepa; Š (f) cueva de orilla dél río.

Jeskyně nebo jeskynní výklenek, vytvořené v rozpustných i nerozpustných matečných horninách boční erozí meandrujícího vodního toku v nárazovém skalním břehu či v údolním svahu; v rozpustných horninách (podle litologie matečné horniny a charakteru rozpustného procesu) geneticky může jít o -> j. krasovou, -> j. semikrasovou nebo -> j. parakrasovou, protože při jejím vzniku spolupůsobila vedle mechanické složky -> eroze krasové tekoucí vody i fyzikáln ě chemická složka různého typu; v nerozpustných horninách pak geneticky jde o -> j. pseudokrasovou epigenetickou; j. b. jsou často srovnávány s úrovněmi erozních či akumulačních říčních teras; termín j. b. nelze zaměňovat s termíny -> j. pobřežní či -+ j. úpatní (-* výklenek úpatní). Syn.: jeskyně meandrová. jeskyně devastovaná jaskyňa devastovaná -> jeskyně pustá jeskyně diapirová jaskyňa diapírová A diapiric crack cave; F (f) caverne de la rupture diapirique; l (f) caverna diapirica; N (f) diapi-rische Klufthóhle; R (f) duanupoean nemepa; Š (f) caverna de ruptura diapirica. Dutina vázaná na rozsedliny a trhliny (-* j. roz-sedlinová) v rozpustných i nerozpustných horninách, obklopujících diapiricky vystupující solné pn ě či bobtnající hydratované polohy anhydritu; j. d. jsou častým jevem v oblastech -> tachykrasu, ale z přísně genetického hlediska jde o tvary -* pseudokrasu epigenetického, vzniklé působením atektonických tlaků, nevycházejících z matečné horniny. jeskyně dioritová jaskyňa dioritová -> jeskyně bradykrasová jeskyně disoluční jaskyňa disolučná -> jeskyně vyluhovaná jeskyně dolomitová jaskyňa dolomitová A dolomite cave; F (f) caverne dolomitique; l (f) grotta in dolomia; N (f) Dolomithóhle; R (f) do-fioMumoean nemepa; Š (f) cueva en dolomia. Jeskynní prostora ze skupiny tvarů -* hyperkrasu redukovaného vytvořená v-> dolomitu rozpustným procesem, vyžadujícím (srv. A. A. Cigna 1984-85) k dosažení fyzikálně chemické rovnovážné fáze více než tři základní složky (horninu + vodu + CO 2); pro nesnadnou rozpustnost matečné horniny mívajíj. d. obvykle menší rozm ěry a ostré hrany dílčích forem. jeskyně dusivá jaskyňa dusivá -> jeskyně plynová jeskyně dynamická jaskyňa dynamická A dynamic cave, breathing c.; F (f) caverne dy-namique;\ (f) grotta resp/ranfe;N (f) dynamische Hóhle; R (f) dunaMimecKafi nelepá, (f) dbixa-uiaft n.; Š (f) cueva dinámica. Jeskyně nebo jeskynní soustava spojená s povrchem nejméně dvěma či více otvory, které v různé míře umožňují dynamickou cirkulaci (prouděnO jeskynního ovzduší a jeho trvalé teplotní či vlhkostní změny, vyvolané prouděním a výměnou s venkovním ovzduším; hlavními faktory v této dynamice jsou teplotní a tlakové změny ve vnějším ovzduší; směr a intenzita proudění vzduchu jsou závislé jednak na cirkulaci vnějšího vzduchu a jednak na teplotním rozdílu mezi vnějším a jeskynním vzduchem, takže se směr i rychlost proudění mění během roku i během dne; je-l i jeskynní prostor v podélném směru ukloněný a vnější vzduch chladnější, teplejší jeskynní vzduch vystupuje výše položeným otvorem z jeskyně a níže položeným otvorem je do jeskyně nasáván zvenčí chladný vzduch; proudění trvá, dokud se teploty venkovního a jeskynního vzduchu nevyrovnají; je-li venkovní vzduch teplejší, vytéká chladn ější jeskynní vzduch z jeskyně níže ležícím otvorem, jeskyně dýchající kdežto do výše ležícího otvoru je nasáván teplejší vzduch zvenčí; při nízkých teplotách venkovního vzduchu se teplota jeskynního prostředí může snížit natolik, že se jeskynní prostora zalední dočasně (-»• jeskyně paledová) nebo trvale (-*• j. za-ledněná).

J. d. s intenzívně proudícím vzduchem, v závislosti na sezónních teplotních oscilacích vnějšího ovzduší, se nazývá -* jeskyně průvanová (větrná); j. d. s pomaleji proudícím vzduchem, ale s častými změnami směru, se označuje jako ~> j. dýchající. jeskyně dýchající jaskyňa dýchajúca -> jeskyně dynamická jeskyně dýmající jaskyňa výparová A steaming hole; f (m) puits á vapeur, (m) p. fumant;\ (f) grotta fumante;N (n) Dampfschlot; R (m) napoeoe omeepcmue; Š (f) cueva fumante. jeskyně, z níž vystupuje vodní pára, vznikající při styku teplejšího vlhkého jeskynního vzduchu s chladnějším vzduchem venkovním; srv. -* jeskyně dynamická. Syn..- jeskyně kouřící. jeskyně eforační jaskyňa eforačná A efforation cave, phreatic tube, pipe cave; F (m) corridor ďefforation, (f) caverne tubulaire; l (m) tubo freatico; N (f) Druckhóhle, (f) Hóh/enrohre; R (f) 3Cpcpopau,uoHHan nemepa, (f) (ppeamuvecKan mpyda; Š (m) fufao de efo-ración, (f) cueva tubular. Trubicovitá -> chodba jeskynní, modelovaná podzemním tokem proudícím pod tlakem plným profilem, takže jeho rozpustná i výmolná činnost působí všemi směry i vzhůru; j. e. tedy mívá eliptický nebo kruhovitý příčný profil; v-* zóně freatické jsou tyto podmínky stálé; srv. -* efo-race, ->• eroze krasová tlaková. Syn..-chodba jeskynní eforační, j. freatická, roura jeskynní. jeskyně eklogitová jaskyňa eklogitová -> jeskyně bradykrasová jeskyně eolická jaskyňa eolická A aeolic cave; F (f) grotte éolienne; l (f) grotta eolica; N (f) Windgrotte; R (f) sonoeaa nemepa; Š (f) cueva eolica.

Jeskynní výklenky vzniklé v rozpustných i nerozpustných horninách korazí v užším smyslu (tj. korazí eolickou - v ětrnou), tedy v podstatě mechanickým erozním procesem; j. e. jsou běžné v oblastech aridního a semiaridního klimatu zejména v zrnitých karbonátech (vápnitých pískovcích, písčitých vápencích, pískovcích s vápnitým nebo hlinitým tmelem); geneticky se řadí k -> pseudokrasu epigenetickému; termín j. e. nutno odlišovat od termínu -> jeskyně větrná. Syn.: jeskyně korazní.

jeskyně erozní jaskyňa erózna (erozívna) A erosional cave; F (f) caverne de érosion; l (f) grotta di erosione; N (f) Erosionshóhle; R (f) ; Š (f) cueva de erosión. Jeskynní prostora -> pseudokrasu epigenetické-ho, vzniklá v nerozpust. horninách jen mechanickou erozí různého typu (-* j. abrazní, -> j. břehové (meandrové), ->• j. eolické); použití termínu j. e. pro jeskyn ě vytvořené tekoucí vodou v rozpustných horninách je problematické, protože při -> erozi krasové fluviální působí v různě intenzitě kromě složky mechanické většinou i fyzikálně chemická složka různého typu (přesnější termín pro tyto jeskyně tedy je -> j. fluviální). jeskyně etážová jaskyňa etážová A storeyed cave, galleried c., multi-level c.; F (f) caverne děs étages multiples; l (f) grotta a piu'livelli (piani); N (f) Etagenhóhle; R (f) apycnafj nemepa, (f) smawHan nemepa; Š (f) cueva de pisos.

Jeskynní soustava, jejíž prostory (-*• chodby jeskynní) se rozkládají v několika úrovních (-••etážích jeskynních, -* patrech jeskynních) ležících nad sebou a jsou propojeny vertikálními spojkami; z vývojového hlediska jde o -> jeskyni poly-fázovou. Syn.: jeskyně patrová. jeskyně fluviální jaskyňa fluviálna A fluvial cave; F (f) caverne fluviatile; l (f) grotta fluviale; N (f) Flusshóhle; R (f) tpntoeuanbHan nemepa; Š (f) cueva fluvial. Jeskyně v rozpustných horninách, protékaná autochtonním či alochtonním podzemním vodním tokem a modelovaná mechanickou i fyzikálně chemickou erozní činností vody; vtokový úsek (j. f. invazní) navazuje na vertikální invazní drenážní systém, vyvinutý v předpolí původního ponoru; přeložení ponoru způsobují geologické či geomorfologické faktory; j. f. primární' mají v ponorové oblasti vyvinutou ponorovou zónu s vertikálním stupněm; vývoj říční sítě může určité části primárního ponoru vyřadit z činnosti, ale jejich invazní ráz se později může opět obnovit; prostory j. f. se vyznačujítypickými drobnými skalními tvary, vzniklými mechanickou i fyzikálně chemickou erozní činností tekoucí vody ve freatických, epifreatických a vadózních podmínkách; nově se jimi podrobně zabývá např. Slabé (1995, 1996); charakteristické příklady ze slovenské Bystrianské jeskyně uvádí Bella (1997). Syn.: jeskyně říční. jeskyně fosfátová jaskyňa fosfátová A phosphate cave; F (f) caverne phosphatée; l (f) grotta a fosfato; N (f) Phosphathóhle; R (f) qbocqbamHaH nemepa; Š (f) cueva con fosfatos. Termín zavedený H. Trimmelem (1965) pro jeskyni, jejíž sedimenty obsahují značné množství -> fosfátu (obvykle -* guána netopýřího), který se místy dokonce těží jako hnojivo; termín j. f. nemá genetický význam. jeskyně fosilní jaskyňa fosílna A fossil cave; F (f) caverne fossile; l (f) grotta fossile; NJf) fossile Hóhle; R (f) ucKonaeMan nem,epa; Š (f) cueva fósil. jeskyně vytvořená v geologické minulosti v masívu rozpustných hornin, který byl v pozdější' fázi pohřben pod nerozpustnými sedimenty; většina j. f. je těmito sedimenty vyplněna dosud, v některých jejich vyklizování započalo v geologicky nedávné či současné době; nutno odlišovat termín j. f. a -> j. reliktní. jeskyně freatická jaskyňa freatická A phreatic cave, p. channel; F (f) caverne phréati-que; l (f) grotta freática, (m) tubo freático; N (f) phreatische Hóhle; R (f) cppeamu^ecKafj ne-LU,epa; Š (f) cueva freática. Jeskyně vznikající a probíhající pod piezomet-rickým povrchem -> tělesa vody krasové hlavně v mělké a střední (batyfreatické) části -»• zóny freatické; vytváří ji -> tok krasový freatický hlavně působením ->• eforace a -> koroze směsové, rozšiřující různé soustavy puklin, trhlin a vrstev-ních spár, takže sej. f. vyznačujíeliptickým nebo okrouhlým profilem příčným (-> roura jeskynní) a vertikálně velmi nepravidelným (lomeným) -* profilem podélným) s mnoha vzhůru i dolů orientovanými ostrými ohyby (-> koleny jeskynními), které v ukloněných vrstevnatých rozpustných honinách sahají hluboko pod úroveň ->• báze krasové erozní.

Vyšší hustota puklin a vrstevních spár, jejich subhorizontálnípr ůběh a pokročilost krasového procesu podporují vývoj j. f. těsně pod piezo-metrickým povrchem tělesa krasové vody; postupný erozně nebo tektonicky podmíněný pokles lokální erozní báze vede k poklesu pie-zometrického povrchu tělesa krasové vody, takže freatická voda postupně opouští vytvořené j. f.; z geologických příčin však přitom zcela běžně vznikají visuté aktivní (trvale vodou vyplněné) úseky j. f. v různých výškách nad novou úrovní piezometrického povrchu t ělesa krasové vody.

Kromě těchto hlavních charakteristik j. f. jsou pro -> jeskyně freatické typické (srv. Ford, 1 989) i časté -> tvary paragenetické (-» koryta stropní, -* kulisy jeskynní, ->• aeroxysty a -> kapsy korozní). Syn.: chodba jeskynní freatická, j. eforační. jeskyně guadalupského typu jaskyňa guadalupského typu A cave of Cuadalupe type; F (f) caverne de type Cuadalupe; l (f) grotta de tipo Guadalupe; N (f) Hóhle děs Cuadalupe Typs; R (f) eeadanynCKafj nemepa; Š (f) cueva de tipo Cuadalupe. Termín navržený autorem díla pro subtyp -»• jeskyně hydrotermální, vytvořené rozpustnou činností mírně teplých vod, obohacených exha-lačním CO2 aH2 S. Jeskyně tohoto subtypu se vyskytují v masivních dutinkatých rifových vápencích j. svahu pohoří Guadalupe Mts. v Novém Mexiku (USA), který se příkře zvedá nad sousední evaporitovou pánev Pecos; kromě asi 30 známých jeskyní k nim patří především známá jeskynní soustava Carls-bad Caverns; vyznačuje se síťovitým půdorysem, mimořádně rozsáhlými dómovitými prostorami ve svrchní úrovni a hlubokými propastmi a slepými šachtami vzarifových siltových vápencích a pískovcích; jeskyně prakticky nejeví žádný vztah k současné topografii či povrchovému odvodňovánía jejich freatická morfologie svědčí o nízkých průtocích podzemní vody během většiny vývoje, ale i o menších vodních intruzích v pozdějších fázích; některé velké prostory a chodby obsahujív nadložíresiduálních jílovi-tých sediment ů vrstevnatý sádrovec.

0 speleogenezi těchto jeskyní existuje několik odlišných hypotéz (např. Bretz, 1949; Queen et al., 1977 aj.); podle nových poznatků (Davis, 1980; C. Hill(-ová), 1987) je krom ě exhalačního CO hlavním modelačním faktorem H2S, vzniklý při biogenní redukci v přilehlých naftových polích a migrujícík povrchu spolu s ostatními vytlačovanými pánevními roztoky; po dosažení hladiny tělesa podzemní vody, zřejmě při míšení s vodami meteorického původu, je oxidován na H2SO; bázi oxidačnízóny vyznačujíslepé šachty, oblast nejúčinnějšíoxidace a následného rozpouštění pak velkých prostor, v nichž se při lokálním přesycení vysrážel sádrovec. jeskyně holokrasová jaskyňa holokrasová A holokarst cave; f (f) caverne holokarstique; 1 (f) grotta olocarsica; N (f) Hplokarsthohle; R (f) eonoKapcmoean nemepa; Š (f) cueva holocár-sica.

Zastaralý termín pro jeskyni vytvořenou v čistých vápencích; srv. -»• holokras. jeskyně horizontální jaskyňa horizontálna A horizontál cave; F (f) caverne horizontále; l (f) grotta orizontale; N (O horizontále Hóhle; R (f) 30pu3OHmanbHan nemepa; Š (f) cueva horizontál.

Jeskynní prostora, jejíž délkové rozměry převažují nad výškovými a jejíž podélný profil je horizontální nebo subhorizontální. jeskyně hybridní jaskyňa hybridná A hybrid cave; F (f) caverne hybride; l (f) grotta ibrida; N jf) hybride Hóhle; R (f) suópudnaa nemepa; Š (O cueva hibrida. Termín uváděný Fordem a Williamsem (1989) pro běžné jeskyně, vznikající a vyvíjející se v karbonátových horninách rozpustnou činností podzemních vod meteorického původu v postupné kombinaci s činností vod hlubinných (obohacených exhalačnfm CO2 či H2 S) nebo vod brakických (-> koroze směsová); j. h. vznikají ve freatické, vadózní i epifreatické zóně (-* pásmo hydrografické přechodné); k j. h. patří většina větších jeskyní dvou nebo více zonálních typů (srv. -> klasifikace jeskyní). jeskyně hydratační jaskyňa hydratačná A hydratation cave, swollen c.; F (f) caverne bombée, (f) c. de hydratation, (f) c. renflée; l (f) grotta dá idratazione; N (f) Quellungshóhle; R (f) nemepa eučpamau,uu; Š (f) cueva de hid-ratación.

Subtyp -» j. diapirových, běžný v -> krasu sádrovcovém; vzniká vyklenutím nadložních vrstev tlakem rostoucího objemu podložního-* anhydritu při -> hydrataci a jeho přeměně v ->• sádrovec; geneticky tedy patří k endogenním formám -» pseudokrasu epigenetického. Syn.: jeskyně vybobtnalá. jeskyně hydrotermální jaskyňa hydrotermálna A hydrothermal cave, thermal c.; F (f) caverne hydrothermale; l (f) grotta idrotermale; N (f) Hydrothermalhóhle; R (f) zudpomepManbHan nemepa; Š (f) cueva hidrotermal. Jeskyně vzniklá fyzikálně chemickou rozpustnou činností vystupujících hlubinných hy-drotermálních vodních roztok ů o vyšších teplotách, obvykle proplyněných (např. CO2/ H2S aj.); při výstupu se ochlazují, plynný obsah se rozpouští, což zesiluje jejich rozpustnou schopnost; prostory j. h. mívají velmi nepravidelný půdorys a kavernovitý, chodbovitý i dómovitý tvar s četnými komíny, vertikálními spojkami a výklenky.

J. h. se geneticky řadík-> hyperkrasu zesílenému (srv. Cigna, 1978, 1984-85). Podle způsobu obohacení hlubinných rozpustných roztoků je lze dělit naj. h. běžného typu (CO2), ->j. guada-lupského typu (H2S) a -> j. metasomatické. Z morfologického hlediska se v současné literatuře (např. Jakucs, 1977; Muller, Sárvary, 1977; Dubljanskij, 1980) rozlišujítři morfologickétypy j.h.: 1. složitý trojrozměrný systém, stromovitě se rozvětvující z bazální dómovité prostory, která může mít spojení s magmatickým krbem; tvary rozvětvených vzestupných chodeb jsou modifikované kupolovitými stropy korozních kapes, evidentně vytvořených konvekčními proudy pomalu tekoucích vod; většina větví v korozních kapsách končí, jen jedna dosahuje až k povrchu a vyvěrá z ní horký minerální pramen; 2. dvourozměrný přímočarý labyrint, vytvářený v karbonátových masívech teplou hlubinnou vodou, vystupující po puklinách; je-li její vzestupný pohyb zastaven nadložním izolátorem, labyrint se šíří do boků; v jiném případě horká hlubinná voda prostupuje tělesem podzemní vody meteorického původu až k jeho hladině, nad níž modeluje labyrint v podobě čočky; míšení vod obou typů zvyšuje jejich rozpustnou schopnost; 3. trojrozměrný přímočarý labyrint (vícepatrové jeskyně), vytvořený v jediné fázi; nejčastější případ j. h.; typickými příklady jsou vyšší reliktní jeskyně a horké prameny Budínského pohoří a rozsáhlé labyrinty Jewel Cave (200 km) a Wind Cave (162 km) v pohoří Black Hills (J. Dakota, USA).

Dosti nepřesně se jako j. h. označují i -* jeskyně hybridní, vzniklé činností normálních vod meteorických, ale dodatečně zasažené a modelované hydrotermálním procesem i sedimentací. Syn.: j. teplicová, j. termální. jeskyně hypergenní jaskyňa hypergénna A hypergene cave; F (f) caverne hypergěne; l (f) grotta ipergenea; N (f) hypergene Hohle; R (f) zunepeeHHafi nemepa; S (f) cueva hipergenea. Termín uvedený Fordem a Williamsem (1989) pro běžné jeskyně, vytvářené rozpouštěním krasových hornin normální -+ vodou meteorickou (srv. -+ klasifikace jeskyní); termín j. h. nutno odlišovat od termínu ->• j. hyperkrasová (srv. Cigna,1984-85). jeskyně hyperkrasová jaskyňa hyperkrasová A hyperkarst cave; F (f) caverne hyperkarstique; l (f) grotta ipercarsica; N (f) Hyperkarsthóhle; R (f) aunepKapcmoean nemepa; Š (f) cueva hi-percársica.

Jeskyně vytvořená v rozpustné hornině fyzikálně chemickým působením vodních roztoků, v nichž se podílí na dosažení rovnovážného stavu mnoho složek (hornina, voda, mnohaslož-kové agresivní roztoky s vysokou teplotou, endogenní CO2, popř. H2 S a jiné plyny, tlak aj. - srv. Cigna, 1984-85); v tomto pojetí se k -> hyperkrasu zesílenému řadí-* j. hydrotermální, ->• j. kontaktní (Mg-Ca), a ->• j. mořské, k -> hyperkrasu redukovanému pak -> j. dolomitové; termín j. h. není totožný s termínem -* jeskyně hypergenní (Ford, Williams, 1989). jeskyně hypogenní jaskyňa hypogénna A hypogene cave; F (f) caverne hypogěne; l (f) grotta ipogenea; N (f) hypogene Hóhle; R (f) eunosennafi nemepa; Š (f) cueva hipogenea. Termín uvedený Fordem a Williamsem (1989) pro jeskyně vzniklé rozpustnou činností hlubinných vod, obohacených exhalačním CO2(-» j. hydrotermální) nebo H 2S aj. (-> j. guadalupského typu, -»• j. metasomatická); termín j. h. nelze zam ěňovat za termín -> j. hypokrasová (Cigna, 1984-85). jeskyně hypokrasová jaskyňa hypokrasová A hypokarst cave; f (f) caverne hypokarstique; l (f) grotta ipocarsica; N (f) Hypokarsthóhle; R (f) zunoKapcmoean nemepa; S f) cueva h/-pocárs/ca.

Termín (podle genetického členění krasu -Cigna, 1984-85) pro dutinu vytvořenou v ledu nebo lávách jen vlivem teplotních změn (ablace ledu, tuhnutí láv), tedy procesem s jednosložkovou fází rovnováhy (-> hypokras); k j. h. se řadí1 - j. ledovcové a -> j. lávových proudů; termín j. h.nenítotožný s termínem->j. hypogenní (Ford, Williams, 1989). jeskyně inaktivní jaskyňa inaktívna -> jeskyně mrtvá jeskyně infiltrační jaskyňa infiltračná A infiltration cave; F (f) caverne de infiltration; l (f) grotta di infiltrazzione; N (f) Infiltrations-hóhle; R (f) UHCpunbmpau,uoHHafi nemepa; Š (f) cueva de infiltración. Jeskyně vytvořená rozpustnou činností meteorické vody, která vsakuje koncentrovaně (v -* ponorech, •-> závrtech) do rozpustných hornin (-> zóna vadóznO; pokud j. i. ústí do jiné, rozměrnější jeskyně, označuje se jako j. i. vázaná, pokud pokračuje samostatně k -> pramenům krasovým, označuje se jako j. i. samostatná. jeskyně invazní jaskyňa invázna -+ jeskyně vtoková jeskyně izolovaná jaskyňa izolovaná A isolated cave; F (f) caverne isolée; l (f) grotta isolata; N (f) isolierte Hóhle; R (f) usonupo-eaHHan nemepa; Š (O cueva aislada. Jeskynnídutina lokálního významu, která v masívu rozpustných hornin vývojově nenavazuje na ostatní jeskynní systémy; častými případy j. i. bývají -> jeskyně svahové. jeskyně kaňonovitá jaskyňa kaňonovitá -» kaňon jeskynní jeskyně karbonatitová jaskyňa karbonatito-

vá ->• jeskyně semikrasová jeskyně klastokrasová jaskyňa klastokrasová A clastokarst cave; F (f) caverne clastokarstique; l (f) grotta di origine clastocarsica; N (f) Klas-tokarsthóhle; R (f) KfiacmoKapcmoean nemepa; Š (f) cueva clastocarsica. Jeskyně vytvořená v klastických horninách (-*klas-tokras); z fyzikálně chemického hlediska může patřit k endogenním formám různých typů krasu v širším smyslu. jeskyně komínovitá jaskyňa komínovitá A chimneylike cave;f (f) caverne cheminéforme; l (f) grotta a forma di camino; N (f) Kaminhóhle; R (f) KaMUHHan nemepa, (f) mpyčnan nemepa; Š (f) cueva chimeneiforme. jeskyně, kterou tvoří nebo z níž vybíhají vzhůru vertikální nebo šikmé dutiny, většinou válcovité a v horní části uzavřené (-> komíny eforační); termín j. k. nelze zaměňovat s termínem -> jeskyně propasťovitá, jejíž vertikální úseky jsou v podstatě -» jeskyněmi infiltračními. jeskyně kontaktní jaskyňa kontaktná A contact cave; F (f) caverne de contact; l (f) groffa di contatto; N (f) Kontakthóhle; R (f) KOHmaKmoean nemepa; Š (f) cueva de contacto. jeskyně vytvořená ve vápencových či vápnitých horninách na jejich tektonickém nebo sedimentárním styku s horninami nerozpustnými, na styku různě rozpustných poloh téhož vápencového souvrství nebo na styku částic Ca a Mg v téže karbonátové hornině; z fyzikálně chemického hlediska jde u prvních dvou typů kontaktu o -> jeskyni krasovou nebo -> j. semikra-sovou, které jsou výsledkem působení-* eroze krasové zrychlené, protože je vytvářejí vodní roztoky pocházející z odlišného horninového prostředí a s různým stupněm nasycení CO2; při jejich míšení si fyzikálně chemická složka udržuje zvýšenou rozpustnou účinnost (-> koroze směsová); v třetím případě pak jde vlivem přítomnosti Mg o formu -> hyperkrasu zesíleného. jeskyně korazní jaskyňa korázna -»jeskyně eolická jeskyně korozní jaskyňa korózna A corrosional cave; F (f) caverne de corrosion; l (f) grotta di corrosione; N (f) Korrosionshóhle; R (f) KOppoauoHHan nemepa; Š (f) cueva čte cor-rosión.

Jeskyně v iniciálním stádiu vývoje, kdy se vytváří z puklin či vrstevních spár rozpustné horniny jen působením fyzikálně chemické složky ->• eroze krasové prosakujících vod (-> j. embryonální); mechanická složka se v procesu modelace uplatní teprve po dostatečném rozšíření predisponovaných cest, které vodě umožní rychlejší (turbulentní) pohyb; srv. '•jeskyně infiltrační. jeskyně kostní jaskyňa kostová A bone cave; F (m) ossuaire de caverne; l (m) ossário di grotta; N (f) Knochenhohle; R (f) Kocmnan nemepa; Š (f) cueva-osario. Jeskyně se značnými akumulacemi zvířecích či lidských kosterních zbytků; může jít o kosti zvířat, která náhodně do jeskyně spadla a zahynula, zvírat (i člověka), která v jeskyni žila, a konečně zvířat, ulovených a do jeskyně zavlečených dravci (hyenami) či člověkem, který kosti ulovených zvířat do jeskyně úmyslně odhazoval jako odpadky (tzv. kjókenmódding); pro jeskyni s obsahem lidských kostí, která prokazateln ě sloužila k pohřbívání mrtvých, je vyhrazen termín -» jeskyně pohřební. jeskyně kouřící jaskyňa dym/aca-* jeskyně dýmající jeskyně krápníková jaskyňa kvapíová A dripstone c., speleothem c.;F (f) ca věrné con-crétionée; l (f) grotta concrezionata; N (f) Tropf-steinhóhle; R (f) deKOpupoeaHnafi nemepa, (f) cnesHuxoean n., (f) cneneome/wHaa n.; Š (f) cueva decorada.

Jeskyně s větším výskytem -> krápníků a jiných -» útvarů sintrových; termín j. k. nemá genetický ani systémový význam; vžil se jen pro označení -* jeskyní turistických. jeskyně krasová jaskyňa krasová A karst cave; F (f) caverne karstique; l (f) grotta carsica; N (f) Karsthóhle; R (f) Kapcmoeafi nelepá; Š (f) cueva carsica. Podle klasifikace krasových forem, vycházející z fyzikálně chemického hodnocení rozpustného procesu, patří j. k. k dutinám -> krasu pravého nebo -* semikrasu; je totiž vytvořena v chemicky čistých či méně čistých (a tedy dobře nebo hůře rozpustných) vápencích a vápnitých horninách vlivem mechanické i fyzikálně chemické složky -» eroze krasové, tedy rozpustným procesem, v němž se na dosažení rovnovážné fáze rozpouštění podílejí klasické tři složky (hornina + H2O + C02). jeskyně krystalová jaskyňa krystalová A crystal cave;F (f) caverne cristalline;\ (f)grotta con cristallizzazioni; N (f) Kristallhóhle; R (f) KpucmanbHan nemepa; Š (f) cueva cristalina. Jeskyně, jejíž dno, stěny a stropy jsou pokryty krystaly -* kalcitu (aragonitu) nebo náteky krystalických sintr ů, vzniklých z minerálního obsahu nasycené, obvykle stagnující vody (-»jezero jeskynní), která jeskyni v plném profilu vyplňovala a došlo v ní k bujné krystalizaci minerálního obsahu; ačkoli tento typ -* náplně jeskyň ní svědčí o existenci určitého období ve vývoji jeskyně, termín j. k. nemá genetický význam. jeskyně křemencová jaskyňa křemencová -» jeskyně kvarcitová jeskyně kultovní jaskyňa kultová A cu/f cave, sacrificial c., offering c.;F (f) caverne de cu/f, (f) c. de sacrifice; l (f) grotta sacra, (f) grotta sacrificale; N (f) Kulthohle, (f) Opferhóhle; R (f) Kynbtnoeafi nemepa, (f) xepmeeHwafl n.; Š (f) cueva de sacrifice.

Jeskyně, která slouží nebo v minulosti sloužila ke kultovním účelům a byla k tomu upravena a vybavena kultovními objekty nebo v ní byly nalezeny archeologické doklady o kultovních obětních obřadech; mladopaleolitické j. k. bývajívyzdobné nástěnnými malbami či rytinami; j. k. pocházejí i ze starořímského, středověkého a současného křesťanského, křesťansko-po-hanského (indiánského), islámského i budhis-tického náboženského okruhu. Syn.: jeskyn ě obětní. jeskyně kvarcitová jeaskyňa kvarcitová A quartz/fe cave; F (f) caverne de quartz/fe; l (f) grotta in quarzite; N (f) Quarz/fboh/e; R (f) KBapu,umoea» nemepa; Š (f) cueva en quarzita. Jeskyně vytvořená v usazených nebo metamorfních kvarcitech rozpouštěním křemenných částic horniny nebo tmele; podle charakteru rozpustného procesu SiO2 j. k. patří geneticky mezi -»• j. bradykrasové (j. parakrasové); horizontální -> j. k. fluviální i propas ťovité -> jeskyně vertikálnídosahujívelkých rozměrů; např. v trvale humidní tropické oblasti jv. Venezuely jev prekambrických kvarcitech nejdelší známá horizontálníj. k. (Meseta de Guaquinima), dlouhá 3,2 km, a propastovitá jeskyn ě Sima Aon-da (Meseta de Sarisaňama) dosahuje hloubky -362 m (srv. např. White, jefferson a Hamán, 1966; Brewer Carías, 1976; Urbani, 1978 aj.); horizontální j. k. mívají zborcené stropy a jsou otev řené na povrch; většina speleotémů se podobá formám kalcitovým, ačkoli je tvoří různé oxidy a hydroxidy železa, opál, organofosfátové a jiné sloučeniny, sírany, dusičnany aj.

Syn..-jeskyně křemencová. jeskyně lávová bublinová jaskyňa lávová

bublinová A láva bubble cave; F (f) caverne de ves/cule de lávě; l (f) grotta volcanica dá bolla di gas; N (f) Lavenblasenhohle; R (f) nemepa-naeoebiú nysbipb; Š (f) cueva de burbuja de láva. Izolovaná kulovitá či ledvinovitá dutina, vzniklá v místě akumulace stlačených plynů, uzavřených ve žhavé tekoucí lávě (bubliny plynové); po utuhnutílávy plyny vyprchají, ale bublinovitá dutina se uchová; hojné j. l. b. existují v utuhlé blokové, balvanité čedičové lávě havajského typu „apalhraun" (má nižší teplotu, je silně proplyněná a rychle se odplyňuje; geneticky se j. I. b. řadí k -> pseudokrasu syngenetickému. jeskyně lávová proudová jaskyňa lávová prúdová A láva flow tube; F (m) tube de courrant de láva; l (m) tubo d/ láva; N (f) Lavenstromhóhle; R (f) nelepá naeoeoeo nomoKa; Š (m) tubo de cor-r/ente de láva.

Chodbovitá dutina vznikající zvláště ve výlevech málo viskózních láv; po prolomení utuhlé lávy na čele lávového proudu odtéká pod jeho utuhlým povrchem proud dosud žhavé lávy ve směru spádu a zanechává ve ztuhlém výlevu vyprázdněný, obvykle tunelovitý nebo oválný kanál, jehož stěny jsou pokryty syngenetickými -* krápníky lávovými, miniaturními sopečnými kužely s krátery (hornitos- kamínka), lávovými výtlačky a jinými tvary; k nejdelším j. I. p. je Kazumura Cave (59,3 km) a Pahoa Caves (16 km) na Havajských ostrovech nebo Cueva dél Viento (1 7,2 km) na ostrově Tenerife v Kanárském souostroví; dlouhé j. l. p. jsou vyvinuty i na Sicílii (Etna), na Islandu, v Saň Salvadoru, Kalifornii, Japonsku, Sandwichových ostrovech a vaustral. Victorii (Rubín, 1976); nejdelší island-ská j. l. p. Surtshellir (1,5 km) vznikla odtokem žhavé lávy do hluboké syngenetické trhliny v podloží; tenké stropy j. l. p. se snadno rozpadají, boří a jejich zbytky vytvářejí mezi otevřenými úseky kanálu lávové mosty; z USA (Idaho, Oregon) jsou i zaledněné j. I. p.; v genetické klasifikaci krasových jev ů podle fyzikálně chemických hledisek se j. I. p. řadí k -* hypokrasu. jeskyně léčebná jaskyňa liečebná A curati ve ca ve, healing c.; f (f) ca věrné curati ve; l (f) grotta curativa; N (f) Kurhóhle; R (f) neveG-Ha« nemepa; Š (f) cueva curativa. jeskyně, jejíž prostředí a přír. procesy (ionizace aerosolu) mají léčivé účinky pro lidský organizmus; upravené prostory se využívají k léčebným procedurám (-> speleoterapie). jeskyně ledová jaskyňa řadová -> jeskyně zaledněná jeskyně ledovcová jaskyňa tadovcová Ag/ac/ercave;F (f) caverne deglacier;\ (f)grotfa di ghiaccio; N (fy Gletscherhóhle; R (f) nečnu-KOeafi nemepa; Š (f) cueva de glaciar. Jeskyně vytvořená v ledovcovém ledu vlivem teplejších tavných vod, vznikajících -> ablací ledovcové hmoty; j. I. začíná obvykle v rozšířených trhlinách a puklinách na povrchu ledovce, často zakrytých firnem, které fungují jako ponory; pokračuje vertikálním nebo šikmým pro-pasťovitým úsekem do nitra ledovce a v hloubce přechází v prostornou subhorizontální odtokovou chodbu, která na čele ledovce končí často mohutnou ledovcovou bránou, v níž tavné vody opouštějí ledovec;). I. nemajíobvykle dlouhého trvání, protože hmota ledovce se sice pomalu, ale trvale pohybuje po spádu; velké j. l. jsou např. známé z ledovců souostroví Špicberky v evropské části Severního ledového oceánu, kde se jejich dlouhodobému výzkumu věnují polští, čeští i jiní zahraniční speleologové. Syn.: dutina ledovcová. jeskyně meandrová jaskyňa meandrová -> jeskyně břehová jeskyně metasomatická jaskyňa metasomatická A metasomatic cave; f (f) caverne métasomati-que; l (f) grotta metasomatica; N (f) metasoma-tische Hóhle; R (f) MemacoMamuvecKafi neuu,epa; Š (f) cueva metasomatica. Termín navržený autorem díla pro -*• jeskyně vápencové vzniklé-> metasomatózou sádrovce a jeho rozpouštěním; tento osobitý subtyp -> j. hyperkrasových popsal Egemeier (1981) z pánve Big Horn ve Wyomingu (USA); tvoří je krátké vadózní vývěrové chodby, zužující se do nitra vápencového masívu a po několika desítkách či stovkách metrů končící teplými prameny, vyvěrajícími z úzkých puklin; z hlubinné vody se uvolňuje H2S, reaguje s vápencem a mění jej v měkkou sádrovcovou kůru; vlivem expanzních sil kůra opadává a obnažuje tak vápenec ve stěnách rozšiřujících se puklin pro další alteraci; opadaná sádrovcová kůra se rozpouští ve vodě a je z dutin odnášena. jeskyně mineralizovaná jaskyňa mineralizovaná A mineraiized cave, metallized cave; F (f) caverne mineralizée, (f) c. metallizée; l (f) grotta con mineralizzazioni; N (f) mineralisierte Hóhle, (f) vererzte H.; R (f) MunepafiusoeaHHaa nemepa; Š (f) cueva mineralizada. Jeskynní prostora v rozpustných horninách, která byla při svém vzniku nebo po něm zčásti či zcela vyplněná autigenní nebo alogenní minerální -* náplní jeskynní různého druhu; tvoří ji jednak rudní i nerudní minerály, krystalizující či usazené z hypogenních nebo supergenních roztoků a z plynných emanacíanebo vzniklé metasoma-ticky (drahé kameny, diamanty), jednak kapalné kaustobioloty (zemní plyn a ropa), které migrují do pastí jeskynních paleoprostor ů; v mnoha j. m. se nacházejí světově významná ložiska železných, olověno-zinkových, cíno-wolframo-vých rud, antimonu, mědi, uranu, vanadia i zlata; na zkrasovělé karbonátové horniny je vázána zhruba polovina současné světové těžby olova, zinku, ropy a zemního plynu. jeskyně mořská jaskyňa mořská A marine cave, sea c.; F (f) caverne mařme; l (f) grotfa marina; N (f) marine Hóhle, (f) Meeres-hohle;R (f) MOpCKan nemepa; Š (f) cueva marina. Společné označení (nemá genetický význam) pro jeskyně vyskytující se v mořském pobřežním pásmu; j. m. lze geneticky dělit do dvou základních skupin: do první skupiny patří -» j. pseu-dokrasové primární (-> j. pseudokrasové syngenetické), vzniklé nerovnom ěrným růstem korálových útesů (-> j. útesové) a -> jeskyně pseudokrasové epigenetické, vytvořené v rozpustných i nerozpustných horninách převážně mechanickou složkou eroze mořské vody (-» j. abrazní, -»• j. příbojové; do druhé skupiny patří jednak -> j. hyperkrasové, vytvořené v karbonátových horninách převážně rozpustnou činnosti mořské vody s obsahem NaCI a jiných solí (srv. -> eroze krasová mořská), jednak j. krasové, vytvořené v pobřežní směsové zóně chemickou i mechanickou složkou -» eroze krasové sladkých podzemních vod, přitékajících z přilehlého pevninského krasu, jejichž rozpustná schopnost roste míšením (-* koroze sm ěsová) s mořskou vodou (-> j. pobřežní, -* j. podmořské). jeskyně mramorová jaskyňa mramorová A marble cave;f (f) caverne de marbre;( (i) grotta in marmo;J^ (f) Marmorhóhle; nemepa; Š (f) cueva en marmol. Jeskyně vytvořená v -> mramorech; přítomnost vedlejších minerálů (např. brucit Mg(OH)2, diop-sid CaMgSi2O t, forsterit Mg SiO 4, periklas MgO, wollastonit CaSiO., aj.) ovlivňuje

rozpustnost mramorů, podle níž lze j. m. klasifikovat většinou jako-* jeskyně semikrasové; nemívají velké rozměry, jsou složité, nepravidelné a chudé na -* speleotémy. jeskyně mrazová jaskyňa mrazová A frost cave; F (f) caverne de congelifraction; l (f) grotfa di gelifrazione; N (f) Frosthóhle; R (f) MOposHan nemepa; Š (f) cueva de congeli-fracción. jeskyně vázaná na trhliny a rozsedliny vzniklé nebo rozšířené mrazovým rozpukáním (konge-lifrakcí) konsolidovaných rozpustných i nerozpustných hornin; geneticky patří k -> j. rozsedli-novým (-> j. pseudokrasové epigenetické); termín j. m. nelze zaměňovat za termíny -> j. ledovcová či -* j. zaledněná. jeskyně mrtvá jaskyňa mrtva A dead cave;F (f) caverne mort; \ (f) grotta morta; N (f) fofe Hóhle; R (f) Mepmean nemepa; Š (f) cueva muerta.

Jeskyně, v níž již delší dobu (z geol. hlediska) neprobíhají žádné pochody evakuační ani akumulační; srv. ->• j. fosilní, -> j. inaktivní. jeskyně nekrasová jaskyňa nekrasova'-> jeskyně pseudokrasová jeskyně obětní jaskyňa obetná -> jeskyně kultovní jeskyně obytná jaskyňa obytná, j. obývaná A dwelling cave, residential c.; F (f) caverne ha-bitat; l (f) grotta abitata; N (f) Wohnhóhle; R (f) wunan nemepa; Š (f) cueva de habitación. Jeskyně používaná člověkem trvale, delší dobu či přechodně (v minulosti i současnosti) jako obytný prostor; prehistorický člověk používal jeskyně jen zřídka k trvalému obývání, spíše jen k přechodnému pobytu (táboření, útočiště); pro takové jeskyně je vhodnější termín -»j. úkrytové. jeskyně otevřená jaskyňa otvorená A open cave; F (f) caverne ouverte; l (f) groffa aperfa; N (f) offene Hóhle; R (f) omKpbiman nemepa; Š (f) cueva abierta. Jeskyně probíhající mělce pod povrchem terénu, takže tenké stropy bývají perforované nebo probořené; delší či kratší úseky jeskynních prostor jsou otevřené na povrch a oddělené zbytky stropů v podobě -> mostů krasových či různě dlouhými úseky prostor s neprobořenými stropy; častým případem j. o. jsou -> j. lávových proudů a -+ j. subkrustální. jeskyně paledová jaskyňa občasná íadová A periodically iced cave;F (f) caverne avecglace périodique; l (f) grofta con ghiaccio temporaneo (periodico); N (f) periodisch vereiste Hóhle; R (f) nepuodu<-<ecKU nednnan nemepa; Š (f) cueva con hielo periodico.

Jeskyně, v níž se tvoří a udržuje v chladné části roku -*• led jeskynní a v teplé části roku roztává. Syn.: sluj paledová. jeskyně parafreatická jaskyňa parafreatická A paraphreaf/c cave; F (f) caverne paraphréa-tíque; l (f) groffa parafreática; N (f) paraphrea-tische Hóhle; R (f) napatppeamu^ecKaa nemepa; Š (f) cueva parafreática. Termín pro -> chodbu jeskynní, jejíž ->• prostor evakuační střídavě zcela vyplňuje voda (za vysokého průtoku freat. vody či dočasně za povodní), ale zčásti i vzduch (při nízkém průtoku či vhod. podmínkách podzemní vody); srv. Lowe, Waltham (1995). jeskyně paragenetická jaskyňa paragenetická A paragenetic cave;? (f) caverne paragénétique; l (f) grotta paragenética; N (f) paragenetische Hóhle; R (f) napaeeHemuyecKafi nemepa; Š (f) cueva paragenética.

Termín označující jeskynní chodbu s kaňono-vitým příčným profilem, vytvořenou -> parage-nezí; paragenetický vývoj jeskynních chodeb je obvykle těžko prokazatelný, protože po pozdějším odnosu sedimentů se jeskynní chodba velmi podobá daleko běžnějšímu -> kaňonu jeskynnímu vadózního původu; j. p. nelze zaměňovat za ->• jeskyni parakrasovou. jeskyně parakrasová jaskyňa parakrasová A parakarst cave; F (f) caverne parakarstique; 1 (f) grofta paracarsica; N (f) Parakarsthóh/e; R (f) napaKapcmoean nemepa; Š (f) cueva para-cársica.

Jeskyně vytvořená epigenetickým rozpust, procesem, v němž se na rovnováž. stavu podílejí 2 složky (hornina+voda s vyšší hodnotou pH); přitom rozpouštění může být reakcí chemickou či fyzikální; podle toho lze j. p. dělit na -> j. bradykrasové (v horninách s obsahem Si či SiO2) a na -> j. tachykrasové (v evaporitech - anhydritu, kamenné soli, sádrovci, síře); termín j. p. nutno odlišovat od termínu -> jeskyn ě paragenetická. jeskyně patrová jaskyňa poschodová -> jeskyně etážová jeskyně peridotitová jaskyňa peridotitová A peridotite cave; F (f) caverne de péridotite; l (f) grofta in peridotite; N (f) Peridotitehóhle; R (f) nepudomumoean nemepa; Š (f) cueva en peridotito.

Jeskyně vzniklá rozpouštěním kalcit. a křemen, žilek, jež hustě prostupuji'vyvřelé ultrabázické peridotity (srv. -» kras peridotitový); geneticky tedyj. p. patří zčásti mezi->- j. parakrasové (-» j. bradykrasové) a zčásti i mezi -* j. semikrasové; velké j. p. různých funkčních typů jsou známé ze středových. Kuby (srv. Jiménez a kol., 1 967). jeskyně plynová jaskyňa plynová A gas-containing cave, stifling c.; F (f) caverne gazifiěre, (f) c. asphyxiante; l (f) grotta con gas; N (f) gasfuhrende Hohle, (f) erstickende H.; R (f) sazasoeaHHafi nemepa; Š (f) cueva con gas. Jeskyně, jejíž ovzduší obsahuje větší množství nedychatelných plynů (obvykle CO2), které do ní vyvěrají přirozeným způsobem z matečných či podložních hornin anebo v ní vznikají z přirozených zdrojů a hromadí se. Syn.; jeskyně dusivá. jeskyně pobřežní jaskyňa pobrežná A coastal cave, littoral c.; F (f) caverne littorale, (f) c. cótiěre; l (f) grotta littorale; N Strandhóhle; R (f) npuópexnafi nemepa, (f) fiumopanbHan n.; Š (f) cueva //fora/.

Geneticky jde obvykle o -> jeskyni krasovou, vytvořenou ve vápencích normálním krasověním a ústící na povrch terénu v mořském nebo jezerním pobřežním pásmu v úrovni průměrné mořské či jezerní hladiny nebo nad ní; v dosahu moře se ovšem fyzikálně chemická složka -> eroze krasové mořské (jezerní) významně podílí na transformaci původních forem j. p.; významnou úlohu přitom plní i ->• koroze směsová při míšení sladkých srážkových či podzemních pevninských vod se slanou vodou mořskou; j. p. někdy plní funkci -> estavely mořské. jeskyně podkorní jaskyňa podkórová -> jeskyně subkrustální jeskyně podmořská jaskyňa podmořská A (f) submarine cave; F (f) caverne sous-marine; l (O grotta sottomarina; N (f) Unterseehóhle, (f) submarine Hohle; R (f) nodeodnafi nemepa; Š (f) cueva submarina.

Geneticky jde obvykle o -> jeskyni krasovou, vytvořenou normálním krasověním vápencových hornin budujících mořské pobřežní pásmo; ústí j. p. se nachází na dně mořské pánve trvale pod úrovní mořské hladiny; z mnoha j. p. pod tlakem vytéká do moře sladká nebo brakická podzemní krasová voda (-> pramen krasový podmořský, -> p. k. příbřežní"). jeskyně podpovrchová jaskyňa podpovr-chová -> jeskyně subkutánní jeskyně pohřbená jaskyňa pochovaná A buried cave; F (f) caverne enterrée; l (f) grotta sepolta; N (f) begrabene Hohle; R (f) nozpe-6eHHdfí nemepa; Š (f) cueva

enterrada. Jeskyně vyplněná nebo při vyústění na povrch terénu zakrytá sedimenty, uloženými až po jejím vzniku (->• kras pohřbený); termín j. p. nelze zam ěňovat s termínem -* j. zavalená. jeskyně pohřební jaskyňa pohřebná A sepulchral cave; F (f) caverne sépulclare; l (f) grotta funeraria; N (f) Grabhóhle; R (f) nemepa--MOBunbHUK; Š (f) cueva funeral. Jeskyně, v níž prokazatelné došlo alespoň jednou k lidskému pohřbu; termínuj, p.se používá většinou jen pro jeskyně s prehistorickými nebo starověkými pohřby, doprovázenými dobovým rituálem a obětmi. jeskyně polyfázová jaskyňa polyfázová A polyphase cave; F (f) caverne polyphasée; l (f) grotta polyfasica; N (f) Polyphasenhóhle; R (f) nonucpasoean nemepa; Š (f) cueva polifá-zica.

Termín označující jeskyni či jeskynnísoustavu, která se v půdoryse i ve vertikálním profilu masívu rozpustných hornin vyvíjela v několika fázích celkového geomorfologického vývoje krasu v témže i v několika geologických obdobích. jeskyně ponorová jaskyňa ponorová -> jeskyně vtoková jeskyně primární jaskyňa primárná A primary cave;f (f) caverneprimaire;\ (f)grotta primána; N (O primáře Hohle; R (f) nepeuwaw nemepa; Š (f) cueva primána. Jeskyně vzniklá současně s tvorbou rozpustné či nerozpustné -> horniny matečné fyzikál. mechanismy a procesy; geneticky lze j. p. dělit na .-> j. hypokrasové (-> j. ledovcové, -* j. lávové proudové), -> jeskyně pseudokrasové syngene-tické (např. -»j. lávové bublinové, ->• j. útesová). jeskyně propasťovitá jaskyňa priepastovitá A shaft cave, vertical c.; F (f) caverne verticale, (m) puits karstique; l (f) grotta a pozzo, (f) g. verticale; N (f) Schachthóhle, (f) vertikále Hohle; R (O uiaxma, (f) eepmuKafibna^ nemepa; Š (O cueva vertical. jeskyně převážně vertikální nebo j. začínající vertikálním úsekem (-> propastí), ale náhle nebo postupn ě ústící do horizont, jeskyní. Syn.: jeskyně vertikální, propast podzemní. jeskyně průchodná jaskyňa priechodná A through cave, nátura/ tunnel; F (f) caverne de passage, (m) tunnel naturel; l (O grotfa di attra-versamento, (m) tunnel naturale; N (f) Durch-gangshohle; R (f) CK8O3Hafi r/etijepa, (m) npupodnbiů mOHHenb; Š (m) tunel nátura/. Jeskyně ústící na povrch terénu nejméně dvěma protilehlými otvory (vzájemně i značně vzdálenými); mezilehlé jesk. prostory jsou přitom dostatečně velké a snadno průchodné. jeskyně průtočná -* jeskyně průtoková jeskyně průtoková jaskyňa prietoková A flow cave; F (f) caverne couleable; l (f) grotta con un flusso attivo; N (f) Durchflusshóhle; K. (f) npomowaH nemepa; Š (f) cueva de fluencia. Termín označuje -> jeskyni fluviální, která spojuje ponorovou a vývarovou část dané krasové oblasti. Syn.: jeskyně průtočná. jeskyně průvanová jaskyňa prievanová A draught cave;F (f) ca věrné avec couraní ďair; l (f) groffa con una corrente ďaria; N (f) Zug-lufishóhle, (n) Windloch; R (f) eempoeaa nemepa; Š (f) cueva venfosa. Jeskyně s dynamickým nebo statodynamickým režimem ovzduší, tj. dlouhodobě stálým, silným prouděním jesk. vzduchu (-*• průvanem jeskynním); srv. -> jeskyně dynamická. Syn.: jeskyně větrná. jeskyně překrytá jaskyňa překrytá A overiapped cave; F (f) caverne recouvrée; l (f) grotta ricoprita; N (f) úberdeckte Hohle; R (f) nepeKpbtmafi nemepa; Š (f) cueva recubierta. Jeskyně, nad níž ve vyšší úrovni probíhá samostatně (rovnoběžně nebo napříč) jiná -> jeskyně horizontální; termín j. p. nutno odlišovat od termínu -> jeskyn ě pohřbená. jeskyně příbojová jaskyňa příbojová -> jeskyně abrazní jeskyně pseudokrasová jaskyňa pseudokra-sová A pseudokarst cave; F (f) caverne pseudokarsti-que; l (f) groffa pseudocarsica; N (f) Pseudo-karsthóhle; R (f) nceeóoKapcmoeaw nemepa; Š (f) cueva pseudocarsica. Dutina uzavřená či zčásti otevřená na povrch terénu (-» jeskyně či -+ polojeskyně), vzniklá v nerozpustných horninách jen mechanickými silami a procesy - teplotou a jejími změnami (ve vyvřelých, tuhnoucích lávách, mrznoucí voda), tlakem plynů (v tekutých lávách), destrukčními procesy (tektonický i atektonický rozpad, gravitační pohyby rozvolněných bloků, hromadění blokové suti) a mechanickou eroz/'voc/y;geneticky lze j. p. dělit na -»• j. p. primární (-* j. p. synge-netické)a-> j. p. sekundární (->j. p.epigenetické). jeskyně pseudokrasová epigenetická jaskyňa pseudokrasová epigenetická A pseudokarst epigenetic cave; F (f) caverne pseudokarstique épigénétique; l (f) grotfa pseu-docarsica epigenetica; N (f) epigenetische Pseu-dokarsthohle; R (f) nceedoxapcmoeafi snuzene-muwecrafl nemepa; Š (f) cueva pseudocarsica epigenetica.

Dutina vzniklá v nerozpust. či rozpustné hornině působením jen mech. destrukčních sil a procesů; podle nich se j. p. e. dělí na -* j. primární (-> j. rozsedlinové, -> j. sesuvové, -» j. tektonické) a na ~> j. sekundární (-> j. erozní). jeskyně pseudokrasová syngenetická jaskyňa pseudokrasová syngenetická A pseudokarst syngenetic cave; F (f) caverne pseudokarstique syngénétique; l (f) grotta pseudocarsica singenetica; N (f) syngenef/sche Pseudokarsthóhle; R (f) nceedOKapcmoeafi cuHaeHemuyecKati nemepa; Š (f) cueva pseudocarsica singenetica.

Dutina vzniklá fyzikál. mechanismy a procesy provázejícími tvorbu matečné horniny; jde o -> j. primárníendogenní(-> j. lávovou bublinovou) a -» j. prim. exogenní (-> j. su ťovou). jeskyně puklinová jaskyňa puklinová A fracfure cave, joint-plane c.;F (f) caverne joint-déterminée; l (ť) grotta sviluppata lungo piani di frattura; N (ť) Spaltenhóhle; R (f) mpemunnan nem&pa; Š (f) cueva pór planos de fracturación. Sekundární jeskyně vzniklá rozšířením existující pukliny v hornině převážně fyzikálně chemickou (zčásti i mechanickou) složkou -> eroze krasové; vyznačuje se úzkými, přímými a vysokými -> chodbami jeskynními bez výraznějších odboček, které se směrem vzhůru obvykle zvolna zužují v těsnou puklinu; v půdorysu se přímé úseky často prudce lomí (podle orientace příčných puklin, systémů); termín j. p. nelze zaměňovat s výrazy vyhrazenými primář. ->• j. roz-sedlinovým (neboli trhlinovým). jeskyně pustá jaskyňa pustá A waste cave; F (f) caverne vide; l (f) groffa distruta; N (f) vvusfe Hohle, (f) óde H.; R (f) onyc-moujeHHan nemepa; Š (f) cueva vada. Jeskyně bez sintrové náplně (speleotémů a jiných sintrových útvarů), která se v ní bud vůbec nevyvinula, anebo byla přirozenými pochody odstraněna; pro jeskyni, jejíž sintrovou náplň poškodil nebo odstranil svými zásahy člověk, se užívá vžitého termínu -> jeskyně devastovaná či zpustošená. jeskyně pustinná jaskyňa pustatinná A desertic cave; F (f) caverne désertique; l (f) grotta desert/ca; N (f) Wustenhóh/e; R (f) nycmbiHHafi nemepa; Š (f) cueva desert/ca. Jeskyně různého původu i typu nacházející se v oblasti s pustinnými (aridními) nebo polopus-tinnými (semiaridními) klimatickými podmínkami; výraz j, p. nemá genetický význam. jeskyně reliktní jaskyňa reliktná A relict cave; F (f) caverne résiduaire; l (f) grotta re/ifta; N (f) Relikthóhle; R (f) penuKmoean nemepa; Š (f) cueva relicta. Neaktivní úsek jeskyně či jeskynní soustavy opuštěný vodním tokem, který ji

vytvořil, ale obvykle vlivem -* rejuvenace plynulého vývoje krasu byl odveden jinam; opuštěné nepřemo-delované a reliktní úseky ->• jeskyní freatických se vyskytují v -> zóně vadozní, kde zůstávají suché a podržují si původní freatickou morfologii; pokud však do nich pronikne nový (vadózní) vodní tok, přemodelovává je, ukládá v nich alogennísedimenty a vytváří různé typické eroz-ně-korozní (vadózní) tvary, např. se zařezává do skalního dna, takže jejich původní(freatický) příčný profil nabude tvaru klíčové dírky; stáří j. r. je velmi různé; po odvedení vodního toku se na jejich modelaci podílejí hlavně procesy -* řičení a tvorba -» sintrů či -> speleotémů (srv. např. Lowe, Waltham, 1995); termín j. r. nelze zam ěňovat s termínem -> j. fosilní. jeskyně rozsedlinová jaskyňa rozsadlinová A cleft cave, gulfc.; F (f) caverne de rupture; l (f) grotta dá rottura; N (f) Klufthóhle; R (f) nemepa--paccenuna; Š (f) cueva de ruptura. Jeskyňovitá podzemní dutina v nerozpustných i rozpustných horninách omezená přibližně rovnoběžnými stěnami a vázaná na rozsedlinu či trhlinu, vzniklou rozšířením původní pukliny gravitačním rozvolňováním horninových bloků vertikálními poklesy nebo horizontálním vzdalováním (-> odsedání svahů); geneticky patří j. r. mezi -> jeskyně pseudokrasové epigenetické, vzniklé jen mechanickými destrukčními silami; podle původu těchto sil sej. r. dělí na -> jeskyně primární endogenní (-> j. diapirové a -> j. sesuvové) a na -> j. primární exogenní ( -> j. mrazové); termín j. r. nelze zam ěňovat za termíny -> j. puklinová či -> j. tektonická. Syn.: jeskyně trhlinová. jeskyně řičená jaskyňa rútivá A collapsed cave; F (f) caverne écroulée, (f) c. effondrée; l (f) grotta collasata; N (f) Sturzhóhle; R (f) nemepa o6pyLueHUn; Š (O cueva derrumbada.

Jeskyně jakéhokoli původu a typu, jejíž původní prostor je podstatně rozšířen -> kavitací, rozpadem matečné horniny a řičením nebo rozvolňováním částí stropů a stěn; termín j. ř. je nutno odlišovat od termínů -> j. sesuvová a~> j. suťová. jeskyně říční jaskyňa riečna -> jeskyně fluviální jeskyně sádrovcová jaskyňa sádrovcová A gypsum ca ve; F (f) ca věrné de gypse; l (f) grotta in gessoj N (f) Gipshóhle; R (f) suncoean nemepa; Š (f) cueva en yeso. Jeskyně vytvořená v -> sádrovci vyluhováním (-> parakras, -> tachykras) nebo bobtnáním (zvětšováním objemu) při -> hydrataci ->• anhydritu v sádrovec (-> pseudokras epigenetický); srv. ->j. vyluhovaná, -> j. vybobtnalá;j. s. existují v -+ zóně vadózní i v -> zóně freatické; ve vlhkém klimatu však mají většinou jen poměrně krátké trvání. jeskyně sekundární jaskyňa sekundárná A secondary cave; F (f) caverne secondaire; l (f) grotta secondaria; N (f) sekundare Hóhle; R (f) emopuwan nemepa; Š (f) cueva secundaria.

Jeskyně vytvořená sekundárně v konsolidovaných, rozpustných i nerozpustných horninách destrukčními fyzikálními, fyzikálně chemickými a chemickými procesy a silami; jednotlivé druhy destrukčních pochodů se často vzájemně podmiňují a míra jejich vlivu na tvorbu j. s. bývá obtížně stanovitelná; podle charakteru těchto pochodů se j. s. dělí na -* j. hyperkrasové, -* j. krasové, ->• j. parakrasové a -> j. p. epigenetické. jeskyně semikrasová jaskyňa semikrasová A semikarst cave; F (f) caverne semi-karstique; l (f) grotta semicarsica; N (f) Semikarsthóhle; R (f) ceMUKapcmoean nemepa; Š (f) cueva semicarsica.

Jeskyně vytvořená působením fyzikálně chemické složky -> eroze krasové v chemicky nečistých a tedy hůře rozpustných -> horninách karbonátových, v heterogenních vápnitých sedimentárních horninách nebo ve vyvřelých karbo-natitech. jeskyně sesuvová jaskyňa zosuvová A rock-slide cave; F (O caverne de éboulement de roche; l (f) grotta dá hana; N (f) Felsrutsch-hóhle, (f) Absetzungshóhle; R (f) ononsneeaa nemepa; Š (f) cueva de derrumbe. Geneticky jde o -> jeskyni primární, vázanou na odlučné trhliny fosilních či recentních skalních sesuvů anebo rozsedliny vznikající např. při odsedánísvahů (-» j. rozsedlinová, ->• j. trhlinová); často jde o rozsáhlé jeskynní soustavy nepravidelného půdorysu a velkého vertikálního rozsahu; termín j. s. nelze zam ěňovat s termínem -»• j. suťová. jeskyně sírová jaskyňa sírová A sulphur cave;f (f) caverne de soufre; l (Ogrotta dá solfuri; N (f) Schwefelhóhle; R (f) cepwaH net^epa; Š (f) cueva en azufre. Drobné dutiny vzniklé lokální-> disolucí ložisek ryzí síry vodními roztoky; geneticky jde o -> j. tachykrasovou. jeskyně sněžná jaskyňa sněžná A snow cave; F (f) caverne nivale; l (f) grotta nivale, (m) pozzo a ne ve; N (f) Schneehóhle; R (f) CHexHan nemepa; Š (f) cueva con nieve. Jeskyně různého genetického typu, v jejíž vstupních částech dovolují vhodné mikroklimatické podmínky, aby se tam udržoval navátý sníh bud trvale, anebo podstatně déle, nežli na povrchu terénu v okolí jeskyně; termín j. s. nemá genetický význam. jeskyně solná jaskyňa soíná A rock salt cave; F (f) caverne de sel de roche; l (O grotta in sále;^N (f) Steinsalzhóhle; R (f) connnafi nemepa; Š (f) cueva en sál gema. Jeskyně vytvořená v ložisku kamenné soli nebo jiných solí dvousložkovým procesem rozpustného procesu (-» disoluce, -> subroze, -> vyluhování); geneticky patří mezi -> j. parakrasové (-> tachykrasové); termínem j. s. nelze označovat jeskyně vzniklé vlivem objemových změn solného ložiska v jeho pokryvných útvarech (-* j. diapirové). jeskyně sprašová jaskyňa sprašová A loess cave; F (f) caverne de loess; l (f) groíta in loess; N (f) Losshóhle; R (f) něccoeafi nemepa; Š (f) cueva en /oess.

Jeskyňovitá dutina ve spraši vzniklá rozpouštěním CaCO prosakující vodou; geneticky jde 0 -* j. semikrasovou, patřící k podzemním formám -> klastokrasu. jeskyně statická jaskyňa statická A static cave; F (f) caverne statique; l (f) grotta stat/ca;N (f) sfaf/sche Hóhle; R (f) cmamuwecKaí? nemepa; Š (f) cueva estática. Jeskyně ústící na povrch jen jedním otvorem, takže výměna mezi jesk. a vnějším vzduchem je podmíněna jen ročními změnami proudění vnějšího vzduchu; ovzduší j. s. je tedy pom ěrné klidné a má poměrně stálou teplotu; v j. s. se stoupajícím profilem a v horní části uzavřených panují poměrně vysoké teploty (-» pekárny), kdežto j. s. s klesajícím profilem mívají teploty nízké a mohou se i zalednit (-> jeskyn ě zaled-něná). jeskyně statodynamická jaskyňa staticko-dynamická A statodynamic cave; F (f) caverne statodyna-mique; l (f) grotta stato-dinamica; N (f) stafo-dynamische Hóhle;R (f) cmamoduHaMU<-iecKaři nemepa; Š (f) cueva estato-dinámica. Obvykle rozsáhlejší -> soustava jeskynní, jejíž některé úseky komunikují samostatně s povrchem terénu; některé úseky soustavy tedy představují -* j. dynamické, ostatní -> j. statické. jeskyně subkrustální jaskyňa subkrustálna A subcrustal cave; F (f) caverne sous-crouteuse;

1 (f) grofta sottocrostale; N (f) Subkrustenhóhle; R (f) cy6KpycmanbHafl nemepa; Š (f) cueva sufo-costra/.

Typická-* jeskyně krasová, vytvořená ve vápencích střídavě humidnf tropické oblasti v podloží povrchové krustifikované zóny (-*• kůra vápencová zvětrávací); často jde o velmi rozměrné chodbovité a dómovité jeskynní soustavy, jejichž tenké stropy bývají perforované kořeny stromů a probořené; z otevřených dómovitých prostor pak vznikají okrouhlé prohlubně (-* cenot, -> hoyo), z otevřených chodbovitých prostor protáhlé -> glades (ulice krasové), obvykle s převislými stěnami, střídající se s delšími nebo kratšími úseky dosud neprobořených jeskyní (-> mosty krasové); j. s. jsou hojné např. v málo zpevněných neogén-kvartérních vápencích pobřežních nížin na Kubě (srv. Panoš a Štelcl, 1968; Jiménez, Panoš a Štelcl, 1969; Panoš, 1975). Syn.: ->• j. podkorní. jeskyně subkutánní jaskyňa subkutánna A subcutaneous cave; F (f) caverne subcutannée; l (f) grotta sottocutanea; N (f) subkutane Hóhle; R (f) nodnoweeHHaj? n^a<epa; Š (f) cueva sub-cutánea.

Jeskyně ležící ve vápencích s půdním pokryvem blízko skalního povrchu, takže do jejích prostor pronikají tenkými stropy kořeny stromů, keřů i jiné vegetace. Syn.: j. podpovrchová. jeskyně subrozní jaskyňa subrózna A subrosional cave; F (f) caverne de subrosion; l (f) grotta di subrosione; N (f) Subrosionshóhle; R (f) cy6po3uoHHan nemepa; Š (f) cueva subrosional.

Dutina vytvořená v klastických horninách rozpouštěním a vyplavováním rozpustného tmele či rozpustných částic prosakující vodou; k podobnému jevu (-> subrozi) dochází i v solných pních; v rozvoln ěné struktuře matečné horniny tím dochází k poklesům a řičení, které se projevují v reliéfu vznikem depresí a deformací; termín j. s. nelze nahrazovat termínem jeskyně sufózn/'(srv. ->• subroze). jeskyně sufozní jaskyňa sufózna A suffosional cave; F (f) caverne de suffosion; I (f) grotta di suffosione; N (f) Suffosionshóhle; R (f) cycpcpoauoHHan nemepa; Š (f) cueva suffosional.

Dutina vytvořená v klastických, málo zpevněných horninách rozvolňováním a vklesáváním částic do puklin a iniciálních dutin a proto-jeskyní v podložních rozpustných horninách; j. s. jsou časté zejména ve spraších, evaporitech a jiných málo zpevněných klastických horninách (srv. ->• sufoze). jeskyně suchá jaskyňa suchá A dry cave; F (f) caverne séche; l (f) groffa secca; N (f) troclcene Hóhle; R (f) cyxan nemepa; Š (f) cueva seca.

Jeskyně vytvořená sice jeskynním tokem (-* j. fluviální), který ji však již trvale opustil; pokud do jeskynního postoru neprosakuje ani skapová voda a nedochází v ní tedy k tvorbě sekundárních sintrových forem (-> speleotémů), lze ji označovat i termínem ->• jeskyně neaktivní; většina jeskyní opuštěných původními jeskynními toky se však vyznačuje velkou relativní vlhkostí, z prosakujících vod se vnísrážíminerálníobsah a trvale obohacuje sekundární výzdobu jeskyn ě. jeskyně suťová jaskyňa sutinová A scree cave, block-stone c.; F (f) caverne de éboulis; l (f) grofta a blocchi; N (f) Blockhóhle, (f) Schutthóhle; R (f) čnoKoean nemepa; Š (f) cueva de b/oques. jeskyňovitá dutina mezi skalními bloky chaoticky nakupené suti; většinou jde o malé prostory nepravidelných rozměrů, často i bez -» regionu afotického; j. s. se geneticky řadí k -> jeskyním pseudokrasovým epigenetickým. Syn.: jeskyně bloková. jeskyně svahová jaskyňa svahová A (f) s/ope ca ve; f (f) ca věrné de pěňte; l (f) grotta in versanfe;N (f) Abhangshóhle;R (f) CKnoHoean nemepa; Š (f) cueva en pendiente. Jeskyně otevírající se na povrch dosti vysoko nad úpatím svahu ->• údolí krasového nebo okrajového svahu masívu rozpustných hornin, do něhož obvykle příliš hluboko nezasahuje; může jito menší-» j. průchodní, -> polojeskyni nebo 0 -* jeskyni izolovanou, vytvořenou lokálním -» tokem jeskynním autochtonním; nesouvisí s větší -> soustavou jeskynní. jeskyně tachykrasová jaskyňa tachykrasová A tachykarst cave; f (f) caverne tachykarstique; 1 (f) grotta tachicarsica; N (f) Tachykarsthóhle; R (f) maxuKapcmoean nemepa; Š (f) cueva fay/-cárs/ca. jeskyně vzniklá fyzikálním rozpouštěním (vyluhováním) -» evaporitů či síry; geneticky patří k -»j. parakrasovým. jeskyně tektonická jaskyňa tektonická A (f) fecton/c cave; F (f) caverne tectonique; l (f) grofta feffon/ca; N (f) tektonische Hohle; R (f) mexmoHuvecKafi nemepa; Š (f) cueva tec-fdn/ca.

Dutina vzniklá tektonickými deformacemi horniny (na zlomových, přesmykových a poklesových dislokacích) při radiálních či tangenciálních pohybech vyvolaných jen působením tektonických sil (-»j. primární) bez vlivu destr. proces ů jiného typu; termínem j. t. tedy nelze označovat ->• jeskyně puklinové, -»• j. rozsedli-nové či -> j. trhlinové. Syn.: j. zlomová. jeskyně teplicová jaskyňa teplicová-* jeskyně hydrotermální jeskyně termální jaskyňa termálna -»jeskyně hydrotermální jeskyně tlaková jaskyňa tlaková A conduit-pressure flow tube; F (f) caverne de conduit forcé; l (f) groffa di condotta forzata; N (f) Druckleitungshóhle; R (O nodseMHan nanopHafi mpyda, (m) nodseMHbiů nanopHbiú Kanan; Š (f) cueva de conducción forzada. Těsný nebosifonovitý úsek-> soustavy jeskynní, trvale vyplněný vodou proudící pod tlakem. jeskyně travertinová jaskyňa travertínová A travertine cave, calcareous tufa c.;F (f) caverne de travertine, (f) c. de tuf calcaire; l (f) grotta in travertino; N (f) Travertinhóhle, (f) Kalktuffh.; R (f) mpaeepmuHoeafi nemepa; Š (f) cueva en travertino. jeskyně vytvořená v -> travertinu bud jako -> j. primární (současně s tvorbou horniny), nebo -> j. sekundární (fyzikáln ě chemickým rozpouštěním starších generací matečné horniny); j. t. geneticky patří k -> j. krasovým; v Evropě jsou velmi známé j. t. ze stř. Slovenska a sv. Madarska (Lillafured). Syn.: j. tufová (v dóm. terminologii nevhodné). jeskyně trhlinová jaskyňa trhlinová -> jeskyně rozsedlinová jeskyně tufová jaskyňa tufová-* jeskyně travertinová jeskyně tunelová jaskyňa tunelová A tunnel cave; F (f) caverne de tunnel; l (f) grotta-tunnel; N (f) Tunnelhohle; R (f) myHHenbHafi nemepa; Š (f) tunel de cueva. Svým původem -> jeskyně fluviální (vadózní) s vyklenutým stropem, tunelovitým příčným profilem (obvykle velkých rozměrů) a s malými výškovými rozdíly v profilu podélném. Syn.: tunel krasový. jeskyně turistická jaskyňa sprístupnená, j. turistická A touristic cave, commercial c., show c.; F (f) caverne touristique, (f) grotte aménagée; l (f) grofta fur/st/ca; N (OSc/iauhóh/e, (l)erschlossene H.; R (f) mypucmu^ecKaft nemepa, (f) 3KCKyp-cuoHHaH nemepa; Š (f) cueva tur/sf/ca.

Jeskyně upravená a technicky i organizačně vybavená k turistickému využití (chodníky, schodiště, zábradlí, dopravní prostředky, trvalé osvětlení, školení průvodci); j. t. má přesně určený návštěvní čas, režim a řád; provozovatel j. t.

odpovídá za bezpečnost provozu i za ochranu jeskyně a její prostředí. jeskyně umělá jaskyňa umělá A artificial cave, man-made c.; F (f) grotte arti-ficielle; l (f) grotta art/fic/a/e^N (f) Kunstgrotte; R (f) ucKyccmeem-iafi nemepa; Š (f) cueva artificial. Jeskyňovitá dutina vytvořená uměle člověkem v jakékoli hornině a k různým účelům. jeskyně úkrytová jaskyňa úkrytová A (f) sne/fér cave; F (f) caverne refuge; l (f) grotta--rifugio; N (f) Fluchthóhle, (O Schutzh.; R (f) nemepa-y6e>Kume, (f) pacmenuna; Š (f) cueva refugio.

Jeskyně využívaná člověkem k přechodnému pobytu nebo k úkrytu; j. ú. využívané prehistorickým člověkem bývajízpravidla dosti odlehlé, jejich vchod lze těžko nalézt, ale snadno uzavřít nebo zakrýt; jako j. ú. se označují i jeskyně ve velehorském či horském terénu, které jsou upravené a zařízené pro přechodný pobyt turistů či horolezců při náhlé změně počasí. jeskyně úpatní jaskyňa úpátná A cliff-foot cave; F (f) caverne de pied, (f) niche de sapement; l (f) grotta basale; N (f) Fusshóhle; R (f) nemepa y nodnoxua oápbiea; Š (f) cueva en pie de farallón. jeskyně při úpatí strmých skalních svahů vyššího reliéfu, omezujících -> polje či -> roviny krasové okrajové; vznikají působením boční erozně-ko-rozníčinnosti vod, tekoucích po povrchu špatně propustných sedimentárních pokryvů;], ú. jsou běžné ve všech varietách -+ krasu tropického, dosud však neexistuje jednotný názor na funkční podstatu), ú.; někteří autoři termínem j. ú. označují jen jeskyně ponorové, které odvádějí ze sní-ženiny povrchovou vodu nitrem krasové eleva-ce; jiní užívají tohoto termínu i pro slepé -> výklenky úpatní. jeskyně útesová jaskyňa útesová A reef cave; F (f) grofte de récif; \ (f) grofta di reef; N (f) Riffhóhle; R (f) pucpoean nemepa; Š (f) cueva de arrecife.

Většinou primární dutina vzniklá při nerovnoměrném růstu bariérových i lemových korálo-vých útesů; geneticky se tedy řadí k primárním tvarům -> pseudokrasu syngenetického; v zóně mezi přílivovou a odlivovou úrovní mořské hladiny bývají primární j. ú. často sekundárně značně zvětšené působením fyzikálně chemické složky -* eroze krasové mořské; v j. ú. zalitých mořem žije osobitá fauna korálových útesů. jeskyně vadózní jaskyňa vadózna A vadose cave; F (f) caverne vadose; \ (f) grotta vadosa; N (f) vadose Hóhle; R (f) eadosnan nemepa; Š (f) cueva vadosa. Chodbovité jeskynní prostory v masívu rozpustných hornin, které se nacházejí v -* pásmu hydrografickém krasovém vadózním (tedy ve svrchní části -* zvodně krasové nad úrovni pie-zometrického povrchu tělesa podzemní vody); v převážné části svého vývoje jsou modelované podzemní vodou meteorického původu a s volnou hladinou (bez tlakových projevů), jejíž proudění je řízeno gravitací; dokazují to i charakteristické příčné profily, svědčící o erozně-korozním prohlubování dna původní freatické chodby jeskynní; aktivní], v. jsou zčásti vyplněné vodou a zčásti vzduchem; základem j. v. byly pukliny a vrstevníspáry, postupn ě rozšířené rozpustnou činností meteorických vod v systémy -» protojeskyní, spojující místa vstupu a výstupu podzemních vod z masívu; jejich celkový-* gradient (spád) hydraulický řídí jejich postupné zvětšování v rozměrné-> chodby jeskynní (často s rovnovážným podélným profilem), které se odvodňují ve směru sklonu piezometrického povrchu podzemní vody do -* pásma freatického anebo na povrch terénu k -> pramenům krasovým.

Podle vzniku a vývoje lze j. v. dělit na depresní a vadózn/'(srv. Ford, 1989): J. v. depresní se vyvíjejí v průběhu vývoje vadózní zóny postupným zvětšováním iniciální freatické soustavy propojených základních a vedlejších kanálků a při přechodu tvůrčího vodního toku z freatického do vadózního režimu se zařezávají do jejich skalního dna; vznikající chodby jeskynní tím nabývají tvaru úzkých říčních kaňonů (-+ kaňon jeskynní) s okrouhlými freatickými formami, zachovanými při stropech. J. v. invazní vznikají tehdy, pronikne-li do vadózní zóny, vytvořené v předchozí vývojové fázi, povrchový vodnítok; jeho vody modifikují části systému původních freatických kanálů anebo si tvoří vlastní celkový či částečný systém; invazní j. v. se všeobecně vyznačují strmějším podélným profilem než j. v. depresní; invazní vodní tok totiž využívá vertikálních puklin k tvorb ě sledu -* šachet vadózních, propojených krátkými kaňony; j. v. tohoto subtypu vznikají i v mladých rifových horninách s vysokou primární efektivní porozitou, v rozpustných horninách mladých vyzdvižených pohoří, jejichž primární, zdvihem rozevřená puklinová síť se vyznačuje jen malým hydraulickým odporem (srv. Bogli, 1980), anebo v zaledněných horských oblastech, kde činnost ledovců porušila síť alogenních toků, vstupujících do zkraso-vělých horninových masívů. K hlavním charakteristikám j. v. patří kromě osobitých příčných profilů především-' meandry jeskynní, -> šachty vadózní, -> výklenky korozní, -> úkosy korozní a -» facety (korozní a sublimační). jeskyně vápencová jaskyňa vápencová A limestone cave; F (f) caverne de calcaire; l (f) grotta in ca/care; N (f) Kalksteinshohle; R (f) uaeecmHBKoean nemepa; Š cueva en caliza. Jeskyně vytvořená ve vápencových horninách především působením fyzikálně chemické složky -> eroze krasové, zčásti však za spolupůsobení složky mechanické (»jeskyně fluviální); je-li vytvořena v chemicky čistých vápencích, geneticky patří mezi tvary -> krasu pravého, ve slínitých a jinak znečištěných vápencích se řadí k tvarům -> semikrasu. jeskyně vertikální jaskyňa vertikálna -> jeskyně propasťovitá jeskyně větrná jaskyňa veterná -* jeskyně průvanová jeskyně vodní jaskyňa vodná A act/ve cave, water c.; F (f) caverne ďeau, c. actif; l (f) grotta attiva; N (f) aktive Hóhle, (f) Wasserhó/i/e; R (f) aKmuenaa nemepa, (f) eoáwafl n.; S (f) cueva actíva, (f) c. con acqua. Jeskyně, která je zcela nebo zčásti protékaná -» tokem jeskynním nebo zaplavená -> jezery jeskynními; ve starší literatu ře (např. Kyrie, jeskyně zanesená 1923) se jako j. v. označuje každá jeskyně, na jejímž vzniku a vývoji se určitým způsobem podílela nebo dosud podílí voda. Syn..'jeskyně aktivní. jeskyně vodopádová jaskyňa vodopádová A waterfall cave; F (O grotte de chutě; l (f) grotta di cascata; N (f) Tosbeckenhóhle; R (f) eodonadnaa nemepa; Š (f) ca věrna de cafa-rata.

Výklenek nebo dutina, často velkých rozměrů, vznikající evorzní (výmolnou) činností turbulentních vodních proudů při úpatí skalních stupňů velkých vodopádů (např. Niagarské vodopády); vývoj j. v. je důsledkem podkopávání, řičení a ustupování vodopádového skalního stupně proti proudu řeky; podle toho, zda vodopádový stupeň budují rozpustné či nerozpustné horniny, lzej. v. řadit k-> j. krasovým nebo k-*-j. pseudo-krasovým epigenetickým (tj. -> j. erozním). jeskyně vrstevní jaskyňa vrstevná A bedding-plane cave; F (f) caverne de stratifi-cation, (f) c. déterminée par litage, (f) c. control-léepar le pian děs couches; \ (f) grotta controllata dalla stratificazione; N (f) Schichtfugenhóhle; R (f) nemepa HannacmoeaHun, (f) Kaeepna nnoc-Kocmu HanfiacmoeaHUft; Š (f) cueva pór planos de estratificación.

Jeskyně vytvořená převážně chemickou složkou -> eroze krasové prosakujících vod, usměrněné -> plochami vrstevními

rozpustného sedimentárního souvrství; vůdčím faktorem přitom bývá rozdílná textura (litologie) a chemizmus jednotlivých vrstev; termín j. v. je určen pro jeskynní prostor vázaný na vrstevní plochu a vyznačující se eliptickým příčným profilem, jehož šířka nár pádně převažuje nad rozměrem výškovým. jeskyně vtoková jaskyňa vtoková A 'mlet cave; F (f) caverne de embouchure; l (f) grotta di inghiottitoio; N (f) Einflusshóhle; R (f) noanomsiomsfJ nemepa; Š (f) cueva sumidero. Vertikální invazní úsek -> jeskyně fluviální, vytvořený pod jícny -> ponorů nebo-* propadání, jimiž se alochtonní vodní tok po vstupu do krasové oblasti zčásti nebo zcela propadá a vtéká do podzemí, kde pokračuje dále jeskynním systémem k-> pramenům krasovým. Syn..'jeskyně invazní, j. ponorová. jeskyně vulkanická jaskyňa vulkanická A volcanic cave; F (O caverne volcanique; l (f) grotta vulcanica; N (f) vulkanische Hóhle; R (f) eymaHU<-/ecKafi nemepa; Š (f) cueva vulcanica. Nepříliš vhodný, ale vžitý termín pro dva geneticky odlišné typy jeskynních prostor, vázaných na vyvřelé a tuhnoucí lávy (-> j. lávové bublinové a -> j. lávové proudové). jeskyně vybobtnalá jaskyňa vydutá -» jeskyně hydratační jeskyně vyluhovaná jaskyňa vyluhovaná A leached cave; F (f) caverne lessivée; l (f) grotta dá lisciviazione; N (f) Laughóhle; R (f) nemepa 8biuj,ena<-iueaHun; Š (f) cueva de lixiviación. Jeskyně parakrasová (-» j. tachykrasová), vzniklá fyzikálním rozpouštěním^evaporitů vodou; na fyzikálním rovnovážném stavu rozpustného procesu participují pouze dvě složky (hornina + voda) a proces probíhá bez chemických zm ěn. jeskyně výtoková jaskyňa výtoková A outlet cave; F (f) caverne de décharge; l (f) grofta sorgente; N (f) Quellenhóhle, (f) Ausfluss-hóhle; R (f) nemepa-ucmoMHUK; Š (f) cueva re-solladero.

Jeskynní systém, z něhož vytékal nebo dosud vytéká na povrch terénu z nitra masívu rozpustných hornin -> tok jeskynní. Syn.: j. vývěrová. jeskyně vývěrová jaskyňa vývěrová-^ jeskyně výtoková jeskyně vyvětralá jaskyňa vyvetraná -> tafon jeskyně zaledněná jaskyňa zaíadnená A iced-up cave; F (f) caverne glacée; \ (f) grotta ghiacciata; N (f) Eishóhle, (f) eisgefullte Hóhle; R (f) sanedenenHaf! nemepa; Š (m) cueva gía-ciar.

Jeskyně různých genetických typů, jejichž výplň tvořivé větším či menším množství^ led jeskynní, který se tu trvale udržuje; podmínkou jeho tvorby je jednak vnější klima, v němž po celý rok nebo alespoň delší roční období panují negativní teploty vzduchu za současného přísunu podzemní vody (např. j. z. ve vysokohorských oblastech v periglaciálnízóně, kde může dojít k zalednění i statodynamických jeskyní), a jednak vnitřní mikroklima jeskyně, v němž se i v teplých obdobích roku udržuje teplota jeskynního ovzduší na hodnotách, při nichž nedojde k úplné->ablaci ledu (např.j. z. vestředo-horských oblastech, kde mikroklimatické poměry umožňující zalednění- teplota pod 0°C), jsou podmíněny morfologií - pytlovitý tvar jeskynních prostor -srv. např. Dobšinská ledová jeskyně, Demanovská ledová jeskyně); ve většině j. z. se pravidelně střídají období tvorby ledu (-» regenerace ledu jeskynního) a jeho od-távání (-> degenerace ledu jeskynního); podle režimu proudění jeskynního ovzduší se i j. z. mohou dělit naj. z, dynamické, statické a stato-dynamické; termín j. z. pro jeskyně s trvalou ledovou výplní je z genetického hlediska přesnější než všeobecně vžitý termín -> j. ledová. jeskyně zanesená jaskyňa zanesená A clogged cave, plugged c.; F (f) caverne bou-chée; l (f) grotta ostruita; N (f) verstopfte Hóhle; R (f) 3aMbimaFi nemepa; Š (f) cueva tapada. Jeskyně, jejíž původní -> prostor evakuační je zcela nebo z větší části vyplněn pevnými či klastickými -+ sedimenty jeskynními (aiochton-ními či autochtonními); zanesené úseky jsou velkou překážkou pro průzkumnou činnost * speleologie praktické. jeskyně zavalená jaskyňa zavalená A (f) down-broken cave; f (f) caverne effondrée; l (f) grofta sepo/ta; N (f) ven, ch utře té Ho/i/c; R (í) saeaneHHaR neutepa; Š (f) cueva derrumbada. Jeskyně, jejíž původní -»• prostor evakuační je zcela vyplněný skalními bloky či sutí 7 rozrušených stěn a stropů nebo suťovými a sedimentárními výplněmi vysypanými z > komínů krasových; srv. " zával jeskynní. jeskyně zlomová jaskyňa zlomová -*• jeskyně tektonická jeskyně zpřístupněná jaskyňa sprístupnená A adjusted cave; F (f) caverne aménagée; l (O grotto accesibile; N (O zubereitete Hóhle, (f) zuganglich gemachte H.; R (f) docmynnan ne-w,epa; Š (f) cueva accesible. Jeskyně zpřístupněná a technicky upravená pro různé účely (komerční, kultovní- náboženské, kulturní (koncertní), lé čebné, obytné, skladovací, turistické, výzkumné, vojenské aj.). jeskyně zpustošená jaskyňa spustošená -* jeskyně pustá jeskyně zrudněla jaskyňa zrudněna-1 jeskyně mineralizovaná jev egutační jav egutačný A egultation phenomenon; F (m) p/iénoméne ďégoui temeni; \ (m) fenómeno di stillicidio; N (O Eguttationserscheinung; R (n) 3syma-L(UQHHOe fienenue; Š (m) fenómeno de eguta-ción.

Souborné označení jevů a tvarů vzniklých nebo vyvíjejících se procesem -*• egutace. jev krasový jav krasový A karst phenomenon; F (m) phénoměne karstique; l (m) fenómeno cars/co; N (f) /Carster-sche/nung; R fn) Kapcmoeoe nenenue; Š (m) fe-ndmeno cársíco.

Souborné označení jevů i tvarů, které vznikají a vyvíjejí se jen v rozpustných horninách působením mechanické i fyzikálně chemické složky > eroze krasové a souboru dalších morfogene-tických procesů (-* krasovění);), k. se geneticky dčií na -> j. k. primární, -* j. k. sekundární a podle polohy v masívu rozpustných hornin na j. k. povrchové (exokrasové), j. k, podpovr-chové (subkutánní) a j. k. podzemní (endokra-sové). Syn.: fenomén krasový. jev krasový primární ;av krasový primárný A primary karst phenomenon; F (m) phénoměne karstique primaire; \ (m) fenoménu cars/co pn-mar/o; N (f) primáře Karsterscheinung; R (n) nep-eu4Hoe Kapcmoeoe ne/iei-iue; Š (m) fenómeno cársico primario.

Jev podmíněný tektonicky či strukturně a vznikající jako přímý důsledek rozpouštění, vyluhování či výmolu rozpustných hornin vodou; k j. k. p. povrchovým patří všechny geomorfologické tvary a hydrologické jevy na povrchu krasové krajiny; kj, k. p.podpovrcnovýmse řadí především --»varhany geologické a duliny, ležící tak blízko pod skalním povrchem, že do nich pronikají kořeny stromů a jiné vegetace; mezi j. k. p. podzemní'se radí geomorfologické tvary a hydrologické jevy endokrasu, jev krasový sekundární jav krasový sekundárný A secondary karst phenomenon; F (m) phéno-méně karstique sccondaire; l (m) fenómeno cársico secondario; N (f) sekundáre Karsterscheinung; R (n) emopuwoe Kapcmoeoe wene-Hue; Š (m) fenómeno cársico secundario. Souborné

označení různých konstruovaných forem, tvořených usazeninami novotvořeného vápence (--> sintru) a jiných minerálních sloučenin vysrážených a usazených z prosakujících či tekoucích vodních roztoků, ledem, sedimenty krasových vodních toků, popřípadě činností fauny a flóry. jezero cenotové jazero cenotovó -*• cenot jezero jeskynní jazero jaskynné A cave lake; F (m) lac de caverne; l (m) /ago sotferraneo; N (m) Hóhlensee; R (n) netuepHoe osepo; S (m) /ago de cueva, (m) /. subferráneo. Podzemní nádrž stagnující vody, zčásti nebo zcela vyplňující jeskynní prostor; j, j. může vzniknout nadržením a vzdutím vody -*• toku jeskynního nebo být vyživováno skapovou vodou; v porézních, silné rozpukaných a zkraso-vělých rozpustných horninách může jít i o izolované části piczometrického povrchu podzemní krasové vody, vyplňující -> hydrodynamické pásmo sátu rač ní; ke skupině j. j. patří i menší; nádrže stagnující vody, vázané na deprese v jeskynním ledu a vsinlrových výplních jeskynního prostoru (•» jezírko ledové, jezero sintrové, -»jezírko stalagmitové). Syn..-jezero podzemní. jezero krasové jazero krasové A karst lake; F (m) lac karstique; l (m) lago cars/co;N (m) Karstsee;R (n) Kapcmoeoe osepo; Š (m) /ago cársico.

Termín označující v současné karsologii přirozenou vodní akumulaci na povrchu rozpustných hornin, vytvořenou ve sníženinách různé geneze povrchovými alochlonnfmi či autochtonními krasovými vodními loky, normální podzemní krasovou vodou, hlubinnou vodou termální anebo společně všemi uvedenými vodními zdroji. Základní příčinou vzniku j. k. je trvalá, dlouhodobá či dočasná (periodická, epizodická) nerovnováha v přísunu a odtoku vody; velikost a režim dodávek vody jsou v zásadě dány klimatickými podmínkami, kdežto velikost odtoku určují dlouhodobě především faktory geologické a geomorfologické; jejich působení je při spojitosti povrchové a podzemní cirkulace vody v rozpustných horninách značně složité a vlivem odlišné rozlohy geogr. a geol. povodí nemá jen lokální, aíe obvykle regionální' rozsah.

Většina j. k. se vyznačuje výraznými změnami objemu vody; k prudkému zvýšcníobjemu dochází za povodní, kdy jímací kapacita ponorů na dně nebo na svazích sníženiny neslačízvlá-dat zvýšené množství přitékající povrchové vody a kdy se zároveň zvyšuje úroveň piezo-metrického povrchu tělesa vody podzemní; běžnou příčinou je přerušení či omezení povrchového odtoku tektonickými zdvihy nebo přehrazením původních odtokových cest (údolí) lávovými proudy, ledovci a jejich sedimenty (druliny, cskery, mořeny), lavinami, sesuvy, soliflukčními proudy, slézajícími svahovinami aj. a konečně i zahlcením odtokových cest povrchových vod do podzemí pří-nášenými plaveninami; objem se naopak zmenšuje (někdy až k úplnému zániku jezer) při snížení dodávek povrchové vody, poklesu piezometr. povrchu vody podzemní, uvolnční zahlcených odtok, cest do podzemí anebo vyplnění pánve říčními sedimenty. Pokud se vyživování i vyprazdňování akumu!. pánví vyznačuje spojitostí povrchové a podzemní cirkulace vody, jezera se označují jako j, k. pravá; není-li tato spojitost vyvinutá anebo je-li trvale (dlouhodob ě) výrazně omezená či znemožněná, označují se jako j. k. nepravá (např. > j. k. náplavové). J. k. pravá se dělí podle genetického typu akumulační pánve na: ~> j. k. hrazená, -* j. k. kotlinová, -»• j. k. okrajová (kontaktní), -*• j. k. poljová -*• j. k. slepá, -* j. k. subrozní, -»• j. k. sufózní, -»j. k. travertínová, -* j. k. úvalová a -* j. k, závrtová (-> cenotová). Podle typu jezerní vody lze rozeznávat j. k. sladká, brakická, slaná a minerální. jezero krasové hrazené jazero krasové pře* hra den é A dammed karst iake; F (m) /ač karstique barré; [ (m) lago carsico con/7náfo;N (m) Staukarstsee; R (n) saepawdeHHoe Kapcmoeoe osepo; Š (m) lago carsico atrancado.

Pravé j. k. tvořené akumulací vody autochton-ních či atochtonních krasových vodních toků i vody krasoví podzemní (--* prameny krasovými) v akumulační pánvi vzniklé přehrazením preexistujících povrchových odtokových cest (-* údolí krasová, -» polje údolní) sesuvy, soli-fluk čnírni proudy, lavinami, glacigenními či marinními sedimenty; typickými jezery tohoto typu jsou četná -»jezera krasová ledovcová. jezero krasové kontaktní jazero krasové kontaktně y jezero krasové okrajové jezero krasové kotlinové jazero krasové kotlinové A basin karst Iake; F (m) lac karstique de bassin; l (m) lago carsico di bacino; N (m) Beckert-karstscc; R (n) KomnoeuHHoe Kapcmoeoe osepo; Š (m) lago carsico dc cuenca. Pravé j. k. živené povrchovými autochtonními i alochlonními krasovými vodními toky i vodou krasovou podzemní a zaplavující depresi v rozpustných horninách vzniklou tektonicky (prolom, synklinála); typickým příkladem je Thunské jezero v Bernských Alpách (Švýcarsko). jezero krasové ledovcové jazero krasové ía-dovcové A glacier karst také;? (m) lac karstiqueglaciaire; l (m) lago carsico di ghiaccio; N (m) Gletscher-karstsee; R (n) neÓHUKoeoe Kapcmoeoe osepo; Š (m) lago carsico de glaciar. J. k. pravé, vyplňující depresí v rozpustných horninách vzniklou bud ledovcovou -> exarací, nebo vymezenou tvary glacigenních sediment ů (eskery, drurnliny, mořeny) a vyživované povrchovými autochtonními i alochtonními vodními toky a podzemní vodou krasovou a často i odvodňované do endokrasové zóny okolního -* krasu glaciálního; j. k. I. lze d ělit na j. k. karová a j. k. mořenová. jezero krasové okrajové jazero krasové okrajové A marginal karst lakc; f (m) lac karstique mar-ginal; l (m) lago carsico marginale; N (m) Kand-karstsee; R (n) Kpaeeoe Kapcmoeoe osepo; Š (m) lago carsico marginal. jezero vyplňující akumulační pánev krasového původu na styku rozpustných a nerozpustných hornin, zaplavovanou srážkovou a tavnou vodou prosakující propustnými pokryvy i vodou krasovou podzemní, vyživovanou i puklinovou vodou ze sousedních nerozpustných hornin; j. k. o. je např. Silické jezero (l ,22 ha) ve Slovenském krasu na kontaktu werfenských břidlic a gutensleinských vápenců. Syn.:jezero krasové kontaktní. jezero krasové podzemní jazero krasové podzemně -* jezero jeskynní jezero krasové poljové jazero krasové poljové A poljc karst lakc; f (m) lac karstique de poljé; l (m) lago carsico dél pól je; N (m) ťoljekartstsee; R (n) Kapcmoeoe osepo noribíi; S (m) lago carsico de polja.

Jezero vzniklé trvalým nebo dočasným zaplavením částí nebo celého dna -» polje bud vodami povrchových loků ( > polje otevřená), nebo vodami periodických pramenů krasových (-> polje vnitřní), které oživují, dojde-li v okolí polje k vzdutí piezomethckého povrchu tělesa krasové vody; vznik, zánik a vodní režim j. k. p. závisí na režimu srážek a kapacitě ponorů; k největším j. k. p. patří např. Skadarské j. (350 km2), Pres-panskč j. (283,8 km2) na Balkánském poloostrově, Fucinské a Trasimenské j. na Apeninském poloostrově a j, Okeechobee na Floridě (USA). jezero krasové slepé jazcm krasové slepé A blind karst lake; F (m) lac karstique aveugle; l (m) /ago či i valle c/eca; N

(m) Blindkarstsee; R (n) cnenoe Kapcmoeoe osepo; Š (m) lago cársico c/ego.

Jezero krasové vyplňující trvale, dlouhodobě, periodicky nebo epizodicky (po ucpání-* ponorů a-*-jeskyní vtokových) závěrový úsek-> údolí slepého nebo -" poloslepého; j. k. s.jsou živeny vodami ~> tok ů alochtonních; k j. k. s. patří i občasná jezera, vznikající v době prudkého tání sněhu nebo přívalových srážek v závěrových úsecích koryt vodních toků v okrajových údolních poljích Moravského krasu (u Holšiejna a Sloupu); fosilní), k. s.jsou známá např. z okolí Condro* (Belgie), kde vznikla v třetihorách zaplavením konců slepých údolí v karbonských vápencích a pak vyplněním propustným souvrstvím písků a jílů s vrstvami humusu; v jejich podloží krasovění pokračovalo, údolní dna se prohlubovala a sediment, výplně vklcsávaly až do hloubek 100 m pod řečentním povrchem. jezero krasové subrozní jazero krasové subrózne A subrosion karst lake; F (m) lac karstique de subrosion; l (m) lago cársico di subrosione; N (m) Subrosionskarstsec; R (n) cy6pO3UOHHO--Kapcmoeoe oaepo; Š (m) lago cársico de subrosion. lezero krasové vyplňující sníženinu subrozního původu, vázanou na lokální úleh rozpustného skalního podloží; j. k. s.bývajívyživována povrchovými (srážkovými, tavnými či tekoucími) vodami, ale i vodou podzemní (-> prameny krasové výstupné). jezero krasové sufozní jazero krasové sufózne A suffosion karst lake; F (m) lac karstique de suffosion; l (m) lago cársico di suffosione; N (m) Suffosionskarstsee; R |n) cycpcposuoHHO-xapc-moeoe osepo; Š (m) lago cársico de suffosion. jezero krasové vyplňující sníženinu sufozního původu v sedimentárních pokryvech zkrasově-lého skalního podloží; j. k, s. mohou být vyživována srážkovými či tavnými vodami, ale i vystupujícími podzemními krasovými vodami (-> prameny krasové zakryté); velká j. k. s. jsou běžná ve fluviomarinních sedimentárních pokryvech zkrasov ělých pobřežních nťžin na Kubě; drobná jezírka tohoto typu, vyživovaná zakrytými výstupnými krasovými prameny, vyplňují sufozní deprese v nivě feky Moravy na Třesín-ském prahu u Mládce. jezero sifonové jazoro sifonové A siphon lake; F (m) lac de siphon; l (m) lago-sifone;N (m) Siphonsee; R (n) cuqboHwoe osepo; Š (m) lago de sifon. jezero jeskynní tvořené větší akumulací vody, stagnující v sifonové říční chodbě. jezero sintrové jazero sintrové A s/nfer lake, rimstone pool; F (m) iac de sinter; l (O vasca concrezionata; N (m) 5/ntersee; R (n) sypoeoe oaepo; Š (m) lago de sinter. Jezero jeskynní vyplňující ->• mísu sintrovou za ->• hrází sinlrovou; j. s. bývají' živena skapovou vodou nebo pomalu tekoucí vodou slabšího -> toku jeskynního; často jbou uspořádána stupňovitě H kaskáda sintrová); srv. např. Římské lázně v jeskyni Domica (Slovenský kras). jezero travertinové jazero travertínové A travertine lake, calcarous tufa /.; F (m) lac de travertin; l (m) lago nci travertini; N (m) Tra-vertinsee, (m) Kalktuffsee; R (n) mpaeepmu-Hoeoe osepo; Š (m) lago en travertino. Jezero krasové vytvořené v > travertinech; vyživuje je tekoucí voda krasových i nekrasových pramenů, která se nadržuje v -*• míse travertinové, omezené -* hrází travertinovou; j. t. bývají uspořádána stupňovitě <-* kaskáda iraver-Tinová); typická je např. stupňovitá soustava Plitvických jezer v Dinárském krasu. jezero úvalové jazero úvalové A uvala lake; F (m) lac cn ouvala; l (m) lago neiruvata; N (m) Uvalasee; R (n) yeanoeoe oaepo; S (m) lago de uvala. Krasové jezero dočasně nebo trvale vyplňující -* úvalu, jezero závrtové jazero závrtové A dolině lake; F (m) lac de dolině; l (m) lago nelta dolina; N (m) Dolinensee; R (n) donuHHbe oaepo; Š (m) tágo de dolina. Jezero krasové vyplňující dlouhodobě, periodicky či epizodicky--- závrt krasový a vyživované srážkovou či tavnou vodou; jezera na dně -> propastí závrtových vyživuje stagnující či tekoucí podzemní' krasová voda (srv. -* j. ceno-tové). jezírko ledové jazierko fadové A cave ice lake; F (m) lac cn glace de caverne; l (m) lago in ghiaccio di grotta; N (m) HÓhlen-eissec; R (n) osepxo e nem,epHOM nbčy; Š (ml lagíto en glaciar cavernal. Malá akumulace vody ve sníženinách povrchu •* ledu jeskynního podlahového;). I. vzniká p ři kalcilutit povrchovém odtávání(-> eiikvaci) ledu, ale při poklesu teploty pod O "C opél zamrzá. jezírko stalagmitové jazierko stalagmitové A stalagmite lakc; F (m) /ač de stalagmite; \ (f) vascuetta; N (m) Stalagmitsce; R (n) cmanaeMU-moeoe osepKO; Š (m) lagíto de estalagmťta. Drobná vodní'nádrž v malé mističkové prohlubni vznikající na temenech větších stalagmitů nebo > sintrů podlahových-* egu tací a rozpustnou činností skapové vody či vývojem sintro-vých lemů (valů), vysrážených z rozstřikujících se kapek skapové vody kolem -jamky egutační. jinovatka jeskynní inovaí jaskynná A cave frostwork;f(n\)givre de caverne, (m) frimas de c.; l (f) brina di grotta; N (m) Hohlenreif; R (f) nemepnati u3Mopo3t>; Š (f) escarcha dc cucva. Vžitý termín převzatý z angloamerické literatury L konce 19. století a užívaný i v současné kar-sologii (srv. Hiil(-ová), Fořti, 1997) nejen pro ledové tvary vznikající v jeskynních postorách z mrz-noucívody, nýbrž v přeneseném smyslu především pro jehlicovité krystalické drúzy aragonitu, pseudo-morfního kalcitu a opálu nebo sádrovce (místy i hydromagnezitu), vznikající na jeskynních st ěnách či na povrchu sekundárních > formací jeskynních (zejména stalagmit ů a stalaktítů a nodu-lárních sintrů); minerální j. j. jsou běžným typem -* formací jeskynních v mnoha jeskyních na světě; ledové j. j. se ovšem vyskytuji'jen v klimatických oblastech, v nichž teplota jeskynního vzduchu sezónně klesá pod bod mrazu, jehlicovité nebo kostrovité krystalové výrůstky j. j. jsou velmi štíhlé (v příčném průřezu měří méně než 1 mm), obvykle dosahujídélky několika mm, ale výjimečně až 55 mm, a bývají odkloněné od podélné osy matečného stonku v úhlech až 60-65°; tvořťse někdy velmi rychle (přírůstky i v délce 5 mm/rok) z kapilárních filmů, vyživovaných nasycenou skapovou vodou nebo vodním aerosolem; důležitými podmínkami jejich tvorby je proudění jeskynního vzduchu, výpar, si lne porézní matečná hornina s jemnou texturou a velkým obsahem nerozpustných zbytků a pomalé vyroňování průlinové vody s hojnými cizími ionty v roztoku. Ledovou j. j. představují hustě nahloučené destičkovité kostrové krystaly íedu na skalních plochách jeskyní (obvykle při ústí-*- komínů a jiných průduchů); vznikají za negativních teplot z vodních par nebo hydroaerosolových částic obsažených v jeskynním vzduchu; pří vysoké vlhkosti jeskynního ovzduší nabývají krystaly j. j. značně délky (např. v Dobšínské ledové jeskyni na Slovensku 10-12 cm, jinde až 30-^0 cm). jizva podélná jazva pozdfžna A longitudinal cicatrice; F (f) cicatrice longi-tudinale; l (O cicatrice longitudinale; N (O Lángsnarbc; R (f) npodonbnafi 6opO3da; Š (f) cicatriz longitudinal.

Jev vyvolaný seskupením krystalů (klenců) Ivo-řících -> brčko; klence rovnoběžně prorůstají tak, že jejich hlavní osa je bud svislá (a klence jsou záporné), nebo šikmá a odchýlená 14° 1 3' od sm ěru růstu brčka; dolní okraj brčka bývá proto zubatý a zubaté zakončení se při dalším růstu brčka projevuje na jeho stěnách zřetelným vodorovným kroužkováním; vnitřnídutina brčka bývá excentrická a přírůstkové kroužky se sklánějí k nejtenší straně brčka; krystaly se tu výrazněji prodlužují ve směru růstu brčka a vytvářejí zřetelnou j. p.; tento jev se vyskytuje i u ••> sta-iaktit ů ledových.

K kajícnrk kajúcnik -» škrapy ledové kakirit kakirít A kakirite;f(f) kakirite;\ (f) kakírita;N (m) Kakirit; R (m) KaKUpum; Š (f) kakirita. Specifický typ tektonických brekcií, nazvaný podle topenýma jezera Kakir ve švédské části La-ponska, kde k. v mocnosti kolem 200 m lemují bázi kaledonského příkrovu; termín je používán v cizojazyčné literatuře nejednotné, většinou však pro málo deformované příz lomové brekcie [srv, např. Fernandez-Rubio a Eraso, 1975; viz -* stalagmity duté). kalcifikacc kalcifikácia A calcification; F (f) calcification; \ (O caicifi-cazione; N (f) Kalzifikation; R (f) Kanbu,udpu-Kai^ufi; Š (O catcificación.

Termín k. má dvojí význam; jednak označuje íosilizačnípochod, vedoucík petrifikací (zkamenění) organických zbytků uhličitanem vápenatým, obsaženým v prosakující vodě (spočívá bud v dokonalém zatlačení organické hmoty, nebo ve vyplnění dutinek organismu uhličitanem vápenatým), jednak označuje pochod, který způsobuje sekundární obohacování půd uhličitanem vápenatým v suchém období jako důsledek stoupavé tendence původních roztoků; k. přitom může zasahovat nejen spodní půdní horizonty, nýbrž i celou svrchní část půdního profilu; v extrémním případě této „petrogeneze" se změní celá svrchní část půdního profilu v tvrdé vápencové lavice, což je běžným jevem zvláště v půdách j. a jz. Afriky. kalcilutit kalcilutit A calcilutitc; f (f) caldlutite; l (f) cakilutite; N (m) Ka!zilutit;R(\T\)Kanbmjntomum; Š (m) cal-cilutito. kalcit Karbonátová hornina, tvořená převážně (víc než L 50 %) detritickými zrny kalcítu či dolomitu jílové a prachové velikosti; v tomto pojetí jde o zpevněné vápnité bahno; někdy se termínu k. užívá i pro označení nezpevněných sedimentů nebo rnikrokrystalickěho vápence chemogen-ního či biochemického původu (Svoboda a kol., 1983). kalcit kalcit A calcite; f (f) cakite; l (f) ca/c/íe; N (n) Kalzit; R (m) Kanbu,um; Š (f) calcíta. Nerost (CaCO,) tvořící klencové, skalenoedric-ké, sloupcovitě i tabulkovilě krystaly; má stejné složení jako-* aragonit; obsahuje izomorfní p říměsi (MgCOj, FcCGj, CoCQj, MnCO( aj.) a příměsi mechanické (iimonit, hematit, bitumi nožní látky a obvykle i velké množství křemenného písku); je dokonale šlěpný, tvrdost 3, specifická váha 2,6-2,8; je bezbarvý, bílý, hnědavý, žlutý, modrý, ale má i jíně odstíny; vyskytuje se jako biogenní usazenina na hydrolermálních žílách a v mandlovcových dutinách, v krystalických horninách a jako magmatický nerost i v některých alkalických horninách; v krasových dutinách se kalcitové krystaly vyskytují v mnoha formách; mineralogicky k. tvoří téměř výlučně -> útvary sintrové. kalkarenit kalkarenit A calcarenite; F (f) calcarénitc; l (f) calcarenite; N (m) Kalkarenit; R (m) Kant>Kapei-ium; Š (f) ca/ca re n fta.

Klastická karbonátová hornina, tvořená převážně (víc než 50 %) zpevněnými kalcitovýrni nebo dolomitovými Částicemi o velikosti pískových zrn, usazených ve vodním prostředí; bývá drobně vrstevnatá; mnohé částice představují ostrohranné nebo zaoblené (degradované) úlomky schránek živočichů; k. eolickýči ~*-eolianit vzniká akumulací karbonátových zrn větrem. kalkrusta kalkrusta-* kůra vápencová zvětrá vacf kameníce kamenica A kamenitza, soluťton basin; F (f) kamenitza, (m) cuvette de dissolution; \ (f) kamenitza; N (f) Ka-menitza, (m) Karstnapf; R (f) KaMenuu,a, (f) Hwa gacmeopenufi, (m) Čacceůn pacmeope-Hun; Š (f) cuenca de disolución. Slovinský, později zmezínár. výraz pro okrouhlou škrapovou prohlubeň (průměr od několika cm do l m, hloubka do 15 cm) s rovným, jílem a úlomky vápence pokrytým skalním dnem a s převislými okraji, k nimž se často sbíhají'korozní žlábky (srv. Kunaver, 1965); vzniká působením hlavně chem. složky-* eroze krasové ni-vální na obnaženém povrchu rozpustných hornin (zvláště na strukturních plošinách tabulových struktur); na výplních deprese rostou nižší druhy vegetace, které přispívají k jejímu prohlubování zvyšováním pH občas nadržené dešťové či tavné sněhové vody; k. je osobitou formou škrapových depresí ->• krasu vysokohorského (např. fulských Alp); formy podobné k. se však vyskytují i v -*• krasu pobřežním. kamenice pobřežní kamenica pobrežná A marine solution basin; F (f) vague de erosion marinc; l (m) bacino di dissoluzione marina; N (f) Kustenkamenitza; R (f) fiMQ MOpCKoao pacmeopenufi; Š (f) cuenca de disolución marina.

Oválná mísovitá prohlubeň s rovným skalním dnem a svislými nebo převislými okraji; vzniká působením hlavně chemické složky ~* eroze krasové mořské, zesílené -> korozí směsovou v pásmu příbojového deště; v delší ose dosahuje velikosti 30-150 cm, hloubka se mění se vzdáleností od břehové Čáry; k. p. je typickým tvarem + škrapů pobřežních, vytvořených na lemových korálových útesech nebo zpevněných plážových horninách, kde tvoří pravidelně uspořádaná pásma různé hustoty; deprese bývá trvale vyplněná vodou a vystlána jemně zvrstveným sintrovým povlakem, pokrytým přisedlou pobřežní mořskou faunou. kanálek embryonální kanálik embryonálny A embryon/c condu/í;F (m) conduit embryonell; \ (m) tubo embrionale; N (n) embryonales Ka-nálchen; R (m) 3M6puoHanbHbiú nodseMHbiů HeóofibLUOU Kanan; Š Em) tubo embrional. Obvykle trubkovitá chodbička (o průměru 5-15 mm) v->- horizontě incepčním, orientovaná ve směru puklin či vrstevních spár a dovolující vodě jen ->• proudění laminární; typický korozní tvar fáze embryonálního r ůstu ve vývoji jeskyně (srv.-*

speleogeneze); na průsečících puklin různé orientace vznikají rozšířeniny (nej-Častěji oválného příčného profilu); prosakující nenasycená voda se v určitých k. e. soustreduje, zcela je vyplňuje a zvolna rozpouští jejich steny; přitom postupné opouští ostatní kanálky, které z různých důvodů méně vyhovují jejímu pohybu; opuštěné k. e. bývají vodou vyplněné jen za povodní anebo je postupně vyplňuje sintr; k. e. je iníciálním tvarem jeskyně, který se po-stupnč tvoří ze sítě preexistujících základních Štěrbinovitých dutinek; po nástupu -> proudění turbulentního se jeho rozměry zvětšují poměrně rychle. kanál jeskynní kanál jaskynný A conduit, stream tube; F (m) tuhé de couraní; l (m) íubo a press/one;N (m) Grundwasserkanal; R (m) nemepHbiú Kanan; Š (m) tubo de corrienfe. Pro své rozměry nepřístupná -+ chodba jeskynní trubicovitého příčného profilu (-> roura jeskynní") v -> zón ě freatické. kaňon jeskynní kaňon jaskynný A canyon cave, c. passage; F (m) canyon cle caverne; l (m) canyon di grotta, (m) dirupo di g.; N (m) Hóhlenkaňon; R (m) neujepHbiú ; S (m) cueva en forma de caňón, Korytovítě přehloubená -> chodba jcskynnífrea-tická, vzniklá zařezáváním volně proudícího va-dózního toku do skalního dna původní jeskynní chodby okrouhlého či eliptického příčného profilu; Šířka k. j. je ve všech úrovních určena prouděním vodního toku, rozsahem jehozahlu-bovánía účinky následného řičení; výška obráží rozsah zahlubování, určený vertikální vzdáleností od místní erozní báze krasové, dobou aktivního zahlubování a z části i vodnosti a ko-rozněerozní schopností vadózního toku; k. j. bývajív půdoryse obvykle klikaté až silné a ostře meandrovité, ale podržujísi zhruba rovnoběžné svislé stěny (-* meandr jeskynní"); ohyby a meandry k. j. jsou (na rozdíl od meandrů povrchových toků) založeny na-> ploše vrstevní již před začátkem zahlubování (Lowe, Waltharn, 1995); někteří karsologové přisuzují vznik k, j. i -*• pa-ragenezi; specifickou formou k. j. jsou hluboké a úzké zářezy, propojující ramena svrchních -> kolen jeskynních pod vcholem ohybu do úrovně hladiny tělesa podzemní vody; jsou typickou formou hluboko položených freatíckých jeskyní -*• krasu vysokohorského, kde při šířce menší než 1 m dosahují hloubky větší než 20 m; k největším k. j. tohoto typu na světě patří kaňonovité úseky jeskyně Škocjanska jáma ve Slovinsku (šířka kolem 50 m, hloubka i nad 100 m). Syn.: chodba jeskynní kaňonovitá, jeskyně kaříonovitá, kaňon vadózní. kaňon krasový kaňon krasový A karst canyon; F (m) canyon karstique; l (m) canyon cársico; N (m) Karstkaňon; R (m) Kapc-moebiů KaHbon; Š (m) candn cársico. Hluboká, těsná krasová údolníforma s poměrně širokým dnem, většinou vyhloubená a modelovaná ->• erozí krasovou fluviální povrchového toku; některé k. k. však vznikly také prolomením stropů vysokých --> jeskyní fluviálnfch; v současné době mohou být k. k. suché, protékané v celé délce nebo jen v některých úsecích trvale, periodicky či epizodicky; vyznačujíse příkrými, svislými, převislými nebo stupňovitými skalními svahy, v nichž se v různých úrovních nacházejí otvory jeskyní různého typu, * brány krasové a jiné reliktní skainí tvary; v poměrně širokém, místy sedimenty zakrytém dně jsou časté -* ponory a v úrovni povrchu sedimentárních výpl-nídna vyvěrají-*- prameny krasové; příčný profil k. k. mívá tvar úzkého písmene „U", ve vrstevnatých, ploše uložených rozpustných horninách i velmi úzký a vysoký neckovitý tvar. Termín k. k. neize zaměňovat s Termínem ' rokle (roklina) krasová nebo-* sout ěska krasová (slov. syn. ties ňava).

V Moravském krasu vznikly kaňonovité úseky krasových údolí dvoufázovým procesem: v první fázi došlo k přehloubení původních, poměrné mělkých a široce rozevřených úvalovitých údolí v > rokle krasové, jejichž dno pak v druhé fázi bylo rozšířeno boční erozí vodních toků a za-sedimentováno; výsledný příčný profil těchto krasových údolních forem je tedy značně složitý; i v odborné literatuře se pro ně vžilo původní lidové označení žleb krasový. Syn.: údolí krasové kaňonovité. kaňon vadtíznř kaňon vadózny * kaňon jeskynní kaple jeskynní kaplnka jaskynná A cave chápe/; F (f) chapelle de caverne; \ (f) grotta-capella;N (f) Hóhlenkapelie;K (f) netyep-nan wacoewí?; Š (f) capilla de cueva. Vžitý termín v praktické speleologii pro menší okrouhlou, klenbovitou a krápníky bohatě vyzdobenou jeskynní prostoru; podle původního významu („kaple") se termínem k. j. rovněž označuje menší dómoví ta jeskynní prostora, upravená a využívaná v současné době k náboženským účelům ( -* jeskyně kultovní). kapsa korozní kapsa korózna A cormsional pocket; F (f) poche de corrosion; l iasca di corrosione; N (f) Lósungstasche; R (m) KOpposuoHHbiú KapMan; š (m) bolsón de corrosion.

Termín uváděný Fordem (1989) pro korozní prohlubně ve stěnách a stropech --> jeskyní freatických; jde o jednoduché i složité deprese dosahující hloubky až 40 m; často končí sevřenou matečnou puklinou, podél níž se začaly vyvíjet; pravděpodobně jde o produkt-* koroze směsové, vyvolané míšením půdní vody, sestu-pujícípo matečné puklině, s alogenními vodami, proudícími v jeskynníchodbě; původníma-lá korozní prohlubeň je dále rozšiřována a prohlubována rychle tekoucími a chemicky agresivními freatickými vodami v době povodní; tím zároveň směsová zóna postupuje po puklině do nitra rozpustné horniny; tvorbu dobře zaoblených nebo kopulovitých k. k. bez matečných puklin vyvolává pravděpodobně termální konvekce. kapsa krasová kapsa krasová A karst pocket; F (f) pochc karstique; l (f) tasca carsica; N (f) Karsttasche; R (m) Kapcmoebtú Kap-MBH; Š (m) bolsón cársico. Vertikální trubicovitá nebo nálevkovitá prohlubeň (hluboká až 100 m) v povrchu rozpustných hornin, vzniklá rozpoušt ěním matečné horniny podél oslabených zón v podloží pokryvných útvarů (-> kras subkutánní), které do deprese vklesávajf a zčásti či zcela ji vyplňuji'. kapsa vzduchová kapsa vzduchová A air pocket; F (f) poche ďair; l (f) tasca di a/re; N (f) Lufttasche; R (m) eosdyujHbiú KapMan; Š (f) bolsa dél aire. Část zaplavené jeskynní' chodby, jejíž strop se zvedá nad hladinu vody a vytváří tak prostor vyplněný vzduchem, izolovaný od ostatních částí jeskyně. Syn.; zvon vzduchový. karbonatit karbonátu A canbonaí/te; F (f) carbonatite; \ (f) carbonatite; N (m) Karbonatit; R (m) Kap6oHamum; Š (f) car-bonat/ía.

Souborný termín pro vyvřelé horniny grani-tického vzhledu, složené zcela nebo z větší části z primárních karbonátů (kalcit, Mg-kal-cit, dolomili, které daleko převažují nad křemenem, apatitem a minerály vzácných zemin; složení k. sv ědčí o pokročilé diferenciaci bazického a ultrabazického magmatu; rozpouštč-ním karbonátové složky vzniká -* kras karbonatitový. karsolit karsolit-* škrap karsologie karsológia A karstology; F (f) karstologie; l 10 carsologia; N (f) Karstologie, (f) Karstwissenschaft;R(ť) Kape-monosufi; Š (f)

carsología. Interdisciplinární systém věd, zabývající se komplexně zkoumáním -> krasu jako osobitého geosystému se složitými vnitřními i vnějšími interakcemi a zkoumáním podmínek a způsobů efektivní ochrany při jeho racionálním využívání v socioekonomické praxi; ve slovenské i české verzi názvu k. je použito původního paleoevrop-ského tvaru výrazu „fcarra - kars" (skalnatý, kamenitý povrch), jehož germanizovanou varietou je termín „Karst".

Ve struktuře systému k. i v názvech dílčích vědních oborů se obráží především hlavní zvláštnost krasové krajiny, daná existencí dvou osobitých zón -- povrchové {->• exokras) a podzemní (-+ endokras) - spjatých vývojov ě i funkčně; některé obory k., zabývající se endokrasem, si ovšem dosud podržujívžilé názvy, odvozené od termínu * speleologie, zavedeného ke konci 19. století E. Martelem.

S ohledem na zvláštní rysy krajiny budované různě rozpustnými horninami, moderník. rozvíjí a aplikuje četné vlastní specializované metody, ale používá i uzpůsobených metod jiných oborů přírodních, společenských, lékařských a technických včd; patřík nim i experimentování, modelování a tvorba i využívání jednotného mezinárodního informačního systému. V současné době se prudce rozvíjejí zejména aplikované obory k., které řeší stále naléhavější požadavky po racionálním a efektivním využití teoretických závěrů v socioekonomické, zdravotní a kulturní praxi, po využití přírodních zdrojů krasu a účinné ochraně jeho přírodního komplexu a prostředí.

Významnou zvláštností k. je skutečnost, že vlastní výzkum krasu nelze fyzicky Či technicky realizovat bez spolupráce zanícených a zkušených dobrovolných průzkumníků-laiků ( > speleologů), sdružujících se v dobře organizovaných, vycvičených a technicky vybavených týmech a národních i mezinárodních organizacích. Pro jejich výchovu, vzd ělávání a výcvik moderník. tedy rozvíjí vlastní pedagogická, výcviková a sportovní odvětví, která v jiných vědních systémech neexistují, Nejrozvinutější obory současné k a dílčí discipliny ize řadit do sedmi hlavních skupin: 1. Skupina věd o přírodních fyzickogeografic-kých komplexech krasové krajiny: -* karsologie fyzickogeografická obecná, -* paleokarsologie.

2. Skupina včd o přírodních fyzickogeogra-fických složkách krasové krajiny: ->• biokarsologie(biospeleologie, fytokarsologie, hydrobiospeleologie, zookarsologíe), -*• geofyzika krasová, ř geologie k.

(-* geochemie k., -* speleochronologie), * geomorfologie k, (spcleo-genetika, speleomorfologie), -> hydrologie k. (hydrogeologie k., ->• hydrografie k., * hy-drochemie k.), > hypokarsologie (-* karsologie ledovcová, -•>• kryokarsologte), -*• karsoiogie přírodních zdrojů, ->• klimatologie krasová (spe-leoklimatologie), -*• pedokarsologie, -> biokar-sologie, -*• paleontologie krasová (speleopaleon-tologie), -* sedimentologie (speleomineralogie], -*• vulkanospeleologic.

3. Skupina věd o humánněgeografických komplexech krasové krajiny: -> karsologie humánněgeograíická obecná, -* karsologie historická, ->• historie karsologie.

4. Skupina věd o humánněgeografických složkách krasové krajiny: ->• archeologie krasová (speleoarcheologie),-* karsologie kulturní, -*• karsologie léka řská (-* spe-leomedicina /x speleofyzio!ogief-+speleoterapie), -*• karsologie vojenská, -*• speleologie antropo-genní (spelcologie d ůlní, městského podzemí, sídlištní").

5. Skupina věd o komplexech zabývajících se obecnými zákonitostmi krasové krajiny: -' dokumentace a informatika karsologická, -> karsologie environmentální (ekologie krasová, ochrana krasové krajiny), -* karsoiogie konstruktivní, -> karsoiogie matematická, -*• karsologie pedagogická, -*• kartografie krasová tematická, -* teorie krasové krajiny. karsologie kulturní 6. Skupina věd o regionálních komplexech, zabývajících se specifickými zákonitostmi krasové krajiny: -• karsologie regionální, >• karsologie zonální.

7. Skupina technických věd o krasové krajině: -* hydroenergetika krasová, ->• speleologíe operativní, -> speíeologie praktická (speleoal-pinismus, speleopotápěčství), -* speleologie technická, * vodohospodářství krasové (hydroekonomíka krasová).

Systém věd o krasu se stále vyvíjí a začleňují se do něj nová odvětví se speciálními pracovními metodami; praktická realizace výzkumu a průzkumu krasu vzhledem k obtížným terénním podmínkám exokrasové a dostupnosti endokrasové zóny se neobejde bez rozvoje pomocných disciplin, technik, dovedností, vynalézání, konstrukcí a využití speciálních výzkumných a dokumentačních přístrojů, výstroje a pomůcek a ve y speleologíí praktické bez tvorby účinných pracovních metod (-> speleoalptnismus, -> speleopotápČČství, > spcleozáchranářstvíaj.). Kromě toho je třeba rozvíjet specializované důínítechniky pro speleologický průzkum, úpravu jeskyní pro turizmus, řízení provozu turistických jeskyní a zajištění bezpečností návštěvníků.

Důležitým úkolem současné karsologie je vědecky podložené řešení rostoucích požadavků socioekonomické sféry na využití krasu a jeho přírodních zdrojů při současné nutnosti spolehlivé prognózy jeho trvale udržitelného vývoje a účinné ochrany. Řešeni' těchto požadavků logicky přispívá k prohlubování poznatků o krasu, což ovšem vede k objevování nových problémů, které je bezpodmínečně nutné komplexně studovat a zdůvodněně interpretovat.

Plněnítěchto úkolů vyžaduje, aby k. byla otevřeným vědním systémem, jehož doplňování, zpřesňování a specializace jsou úkolem nejen současné generace. karsologie ekologická karsológia ekologická -> karsologie environmentální karsologie envi roň mentální karsológia environmcntálna A environmenta! karstology; f (f) karstologie environmentale; l (f) carsologia environmentale; N (f) environmentale Karstologie;R (O 3neupOH-MeHmanbHan Kapcmonoaufi; Š (f) carsologia environmental.

Obor komplexní -* karsologie (5. oborová skupina), studující' vztahy a interakce mezi abio-tickou a biotickou sférou krasové krajiny a způsob, intenzitu i důsledky zásahů člověka; dílčím odvětvím k. e. je ochrana krasové krajiny, zabývající se řešením otázek účinné ochrany křehké přírodní rovnováhy krasového geosystému a formulováním i prosazováním a dodržováním příslušných pravidel. 5yn.:ekokarsologic, karsologie ekologická. karsologie fyzická obecná karsológia fyzická všeobecná A generál physical karstology; F (f) karstologie physique generále; l (f) carsologia física generále; N (f) allgemeine physische Karstologie; R o6mafj cpusuvecKafi Kapcmonoaun; Š carsologia ffsica generál.

Obor komplexní -» karsologie (1. oborová skupina}, zabývající se obecnými zákonitostmi přírodního fyzickogeografického komplexu krasové krajiny v současnosti.

karsologie historická karsológia historická A historie karstology; f (f) karstologie historique; l (f) carsologia istorica; N (f) historische Karsío-logie; R (f) uctnopuvecKan Kapcmonoeufi; Š (O carsologia histórica, Obor komplexní -'karsologie (3. oborová skupina), zabývající se studiem obecných zákonitostí historického vývoje lidské společnosti, jejího života, vztahů a činnosti v krasové krajině. Termín k. h. nelze zaměňovat s termínem -> historie karsologie. karsologie humánní obecná karsológia hu-mánna všeobecná A generál human karstology; F (I) karstologie bumain generále; \ (O carsologia umana generále; N (O allgemeine humane Karstologie; R (f) o6man zyMaHHan Kapcmono3Ufi; S (f) carsologia humana generál, Obor komplexní-* karsologie (3. oborová skupina), studující obecné zákonitostí humánn ě-geografických komplexů krasové krajiny. karsologie konstruktivní karsológia konstruktivná A constructive karstology; F (f) karstotogie con-structive; l (f) carsologia constructiva; N ff) kon-struktive Karstologie; R (f) KOHcmpyKrnuenaff KapcmofiO3Ufi;$ ff) carsologia constructiva. Obor komplexní -> karsologie (5. oborová skupina), zabývající se zákonitostmi trvale udržitelného rozvoje krasové krajiny pro ú čely jejího racionálního využití. karsologie kulturní karsológia kulturná A cuitural karstology; F (f) karstologie culturelle; l (f) carsologia cultura!e;N (f) Kulturkarstologie; R (f) KynbmypHafi Kapcmonosufi; Š (f) carsologia cultural.

Obor komplexní-»• karsologie (4. oborová skupina), zabývající se náboženskými kulty a jinými zp ůsoby kulturního využití jeskyní i jiných tvarů reliéfu krasové krajiny prehistorickým, historickým i nynějším člověkem a jeho uměleckou, výtvarnou Či literární činností, motivovanou představami o nadpřirozeném světě nebo anorganickýrni, organickými i lidskými prvky krasové krajiny. karsologie ledovcová karsológia fadovcová A glacier karstology; f (f) karstologie glaciaire; l (f) ghiacciocarsologia; N (f) Gletscherkarstolo-gie; R (f) neČHUKoeafi Kapcmonoaun; Š (f) carso-logía de glaciates.

Dílčí'obor > karsologie (2. oborová skupina), studující zákonitosti vývoje > krasu ledovcového (subtyp -> hypokrasu, vázaného na ledovce); studiem vývoje-* krasu glaciálního, vázaného na rozpustné horniny a vyvíjejícího se v současných či minulých glaciálních klimatických podmínkách, se zabývá -> kryokarso-logie. Syn,; hypokarsologie. karsologie lékařská karsológia lékařská -> speleomedicina karsologie matematická karsológia matematická A (f) mathematic karstology; F (O karstologie mathématique; l (f! carsologia mafemat/ca; N (f) mathematische Karstologie; R (O Mame-Momu^eCKaf) Kapcmonoaufi; Š (f) carsologťa ma-temática.

Obor komplexní -> karsologie (5. oborová skupina), zabývající se tvorbou a aplikací matematických metod v karsologickcrn výzkumu. karsologie pedagogická karsológia pedagogická A pedagogical karstology; F (f) karstologie pědagogique; l (f) carsologíň pedagogice; N (f) ptidagogische Karstologie; R (O nedaeoeu^ecraíJ xapcmorioeufi; Š (f) carsologia pedagógica. Obor komplexní -*• karsologie (5. oborová skupina), který vytváří a v mimoškolní pedagogické praxi aplikuje účinné didaktické metody ve výchově, vzdělávání a výcviku dospělých laiků, zajímajících se o výzkumnou, průzkumnou, sportovní, záchranářskou a jinou dobrovolnou činnost v krasu. karsologie přírodních zdrojů karsológia prí-rodných zdrojov A karstology ofnatural resources;f(i) karstologie d ěs sources naturetles; l (f) carsologia di rísorsi nátura//; N (f) Karstologie der Naturquelten; R (f) xapcmonosun namypanbHbix pecypcoe; Š carsologfa de resursos naturales. Obor komplexní -> karsologie (2. oborová skupina), který studuje zákonitosti, prostorové rozmíst ění, kvantitu i kvalitu obnovitelných i neob-novitelných přírodních zdrojů v krasové krajině a rozvíjí metody jejich racionálního a ekologicky přijatelného využití; kromě výjimečných léčivých účinků prostředí krasových jeskyní a velkých zásob kvalitní pitné vody (zásobuje zhruba 25 % světové populace) kras obsahuje světově významná a často jedinečná ložiska rud a nerudních surovin sedimentárního, zvčfrávacího, infiltračníhoa hydrotermálního původu; makró-póry a dutiny fosilního endokrasu obsahují hlavní světové akumulace energetických surovin (ropy a zemního plynu}; důležitým neobnovitel-ným přír. zdrojem jsou i těžitelná ložiska matečných krasových hornin (vápenec se těží jako stavební kámen či surovina pro chemický, potravinářský a stavební průmysl, mramor k dekoračním účelům, dolomit k výrobě Žáruvzdorných materiálů v metalurgii a v chem. průmyslu, sádrovec pro stavebnictví i jiné obory, sůl (Na, K a Mg) a síra pro chemický, farmaceutický a potravinářský průmysl. karsologie regionální karsológia rcgionálna A regional karstology; F (f) karstologie régionale; l (f) carsologia régionale; N (O Regionalkarsto-iogie; R (f) peauowa/TbHaH Kapcmonoauíi; Š (f) carsologfa regional.

Obor komplexní-> karsologie (6. oborová skupina), studující komplex přírodních a socioekonomických složek a interakcí v krasové krajině v hranicích států a jejich správních regiónů. karsologie vojenská karsológia vojenská A miíitary karstology; F (O karstologie militaire; l (f) carsoíogia mílitare; N (f) MiHtarkarstologie; R (f) eoewHafl Kapcmonoeun; Š (O carsología m i lit ar.

Obor komplexní-> karsologie (4. oborová skupina), studující vlivy rys ů a vlastností krasové krajiny na strategii a taktiku vojenské bojové činnosti a způsoby využití exokrasových i c-ndo-krasových forem pro vojenské účely. karsologie zonální karsológia zonálna A .čona/ karstology; F (í) karstologie zonale; \ (f) carsologia zonale; N (f) Zonalkarstology; R (f) 3OHanbHa& Kapcmonoaun; Š (O carsología zóna/. Obor komplexní -» karsologie (6. oborová skupina), studujícíkomplex přírodních a hurnánně-geograíických složek a interakcí v krasových krajinách určitých přírodních provinciía klimatických zón Země. karsomorfologie karsomorfológia -> morfologie krasová kartografie krasová tematická kartografia krasová tematická A thematic karst cartography; F (f) cartographie thématique karstique; l (O cartografia tematica carsica; N (f) fhemaf/sche Karstkartographie; R (f) meMamuiecKaf] Kapcmoeap Kapmoapa-qbufř; Š (f) cartografía carsica tematica.

Dílčí obor komplexní-* karsologie (5. oborová skupina), zabývajfcíse terénním m ěřením a mapováním exokrasových i endokrasových subjektů, vytvářející specifické zobrazovací metody a tematické mapy krasových oblastí, jejich jednotlivých forem a jevů; k. k. t., zabývající se specificky vyměřováním jeskynních prostor a pořizováním jejich plánů a řezů, se dosud někdy označuje vžitým starším termínem speieokartografie; současná k. k. t. využívá moderních metod dálkového (družicového] pozorování a

průzkumu, automatické konstrukce map aj. kartografie plánu jeskyně kartografie plánu jaskyne A cave pian cartography; F (f) cartographie de pian de cavernc; \ (f) cartografia della pianta delta grotta; N (f) Kartographie děs Hóhlcnpla-nes; R (f) Kapmospatfiufl nnana nemepbi; Š car-tografía de piano de cueva. Kartograficky představuje p. j. rovinný obraz kolmého průmětu jeskynních prostor na horizontální průmětnu, znázorňující nejzazší, méricky stanovitelné hranice mezi jeskynním prostorem a matečnou horninou; kromě toho obsahuje znázornění •-> profilů jeskynních podélných a příčných a jiné pomocné údaje; takto vybavený p. j. se nazývá p. j. základní (morfo-metrický); jeli doplněn různými tematickými údaji, označuje se jako p, j. tematický (geologický, morfologický, hydrologický apod.); p. j. základní' bývá konstruován v podrobném měřítku (do 1 : 500) a musí být zajištěn alespoň jedním souřadnicové zaměřeným bodem (ve vstupní části jeskyně). kartografie profilu jeskynního podélného kartografia profilu jaskynného podížneho A longitudinal cave profile cartography; F (f) cartographie de profil longitudinal de caverne; l (f) cartografia di profilo longitudinate della grotta; N (O Karíographie děs iangsprofiís der Hóhle; R (f) Kapmospa$)Ufi npodonbnoeo npotpunn nemepbi; Š (f) cartografia de perfil longitudinal de cueva.

Z kartografického hlediska je -> profil jeskynní podélný rovinným obrazem jeskynního prostoru v podélném směru, daným průsečnicemi prostoru se svislou rovinou; jeho kartografické znázorněni' vychází z měřických prvků půdorysného obrazu jeskyně (-* plánu jeskyně), -* profilů jeskynních příčných a průběžně měřených výšek stropů nade dnem jeskynním; je veden lomené podle průběhu chodby; pokud lomy linií nepřekračují úhel 90°, je znázorněn jako soustava rovinné rozvinutá v jednom směru; lomí--li se ve včtšírn úhlu než 90", je třeba podélný profil konstruoval zpátečním směrem; zpracovaný obraz jeskynního profilu podélného obsahuje průsečnice profilů jeskynních příčných a údaje polohopisné, výškopisné a pomocné (ovšem jen u prvků, které protíná); zvláštními značkami se zobrazuje povaha stěn, stropu a dna (výplně) jeskynního prostoru. kartografie profilu jeskynního příčného kartografia profilu jaskynného priečneho A cave cross-section cartography; F (f) cartographie de la section transversal de cavernc; l (f) cartografia di profilo transversal della grotta; N (f) Kartographie děs Hóhlenquerschnitts; R (f) KapmoapacpufJ nonepevHoao cevenufi ne-Lnepbt; S (f) cartografia de' la sección de cueva. Rovinný obraz jeskynního prostoru v příčném směru, daný jeho průsečnicemi se svislou rovinou, se konstruuje (na rozdíl od -» profilu jeskynního podélného) jen přímým měřením; výsledné zobrazení obsahuje průsečnici podélného jeskynního profilu a údaje polohopisné, výškové a pomocné (ovšem jen o prvcích, které protíná}; p. j. p. se sestrojujív jeskynních chodbách v charakteristických místech. kaskáda pěnovcová kaskáda penovcová A calcareous tufa cascade; F (O cascade dc tuf caicaire; l (O cascata di tufo calcareo; N (f) Kalktuffkaskade; R (m) KacKad useecm/íoeoso mycpa; Š (f) cascada de toba caliza. Soustava stupňů »• pěnovce ve dně pramenného úseku údolního zářezu; podle struktury rnalečné horniny se k. p. dělí na: - stupně vrstevné,tvořené souvislými vrstvičkami pč-novce, jejichž mocnost vzrůstá směrem k Čelu stupňů; - stupně hrazené, které tvoří pěnovcový val na čele stupně (-* hráz pěnovcová).

V depresích vymezených hrází pěnovcovou (-*• mísách pénovcových) vznikají-* jezera krasová hrazená; hráz se rychle zvyšuje přirůstáním pénovce, srážejícím se z přitékající vody; zadržuje často značně hluboká a velká jezera (srv.

Plitvická jezera v chorvatské části Dinárského krasu).

Rozdíly ve stavbě a vývoji k. p. jsou závislé na sedimentačním prostředí; někdy bývá v údolním zářezu vyvinut jen jediný stupeň, ale ve svažitých zářezech nékdy vzniká několikastupňová přechodná forma mezí k. p, a -*• proudem pěnovcovým svahovým. Syn.: kaskádové stupně pěnovcové. kaskáda sintrová kaskáda sintrová A rimstone cascade; F (f) cascade dc sinter caicaire; l (O co/afa;^N (f) Sinterkaskade; R (m) eypoebiů Kacxač; Š (f) cascada de sinter. Stupňovitá soustava --•• hrázísintrových a -+ mís sintrových, vytvořená na ukloněném jeskynním dně; přes okraje-*- hrázísinlrových přepadá po-malu tekoucí voda (-> toku jeskynního nebo -* voda skapová), nadržená v mísách; jejímineráiní obsah se p ři přetékání ve vrcholové části hráze sráží, čímž její val narůstá. kaskádové stupně pěnovcové kaskádové stupně pěnovcové > kaskáda pěnovcová katastr jeskynní kataster jaskynný A ca ve reg/sfer; F (m) cadastre děs cavernes; l (m) carasfo di grotta; N (m) Hóhlenkataster; R (m) nepevenb nem,ep, (m) noneiuepHbiů xadacmp; Š (m) cata5f.ro c/e cuevas, (m) registra cie c.

Soupis dat o jeskyních urč. katastrálního území'; obsahuje soustavně doplňované údaje o názvu a poloze jeskyně, jejím objevení a rozměrech, plány a řezy jeskynních prostor, zprávy o průzkumu a jeho perspektivách, fotodokumentaci a různá další zjištění a pozorování. kaverna kaverna A cavern; f (f) ca věrné; l (f) ca věrna; N (f) Kaverně; R (f) Kaeepna, (O no/rocmt,; Š (f) caverna. Vžilý termín pro malou (několik crn až dm), obvykle izolovanou > dutinu krasovou či -*• výklenek jeskynní; běžné označení pro -* jeskyni hydrotermální; v-» hydrogeologii krasové se termínem k. označují až několikamilimetrové dutinky (rnakropóry), vzniklé v rozpustné hornině působením chemické složky -> eroze krasové (->• propustnost kavernóznO; krorně toho se tak označují i dutinky v -+ dolomitu, vzniklé rozpouštěním původní, snáze rozpustné kalcitové příměsi ísrv. -* kras dolomitový).

Syn.; dutina krasová. kavitace kavitácia A cavitation; f (f) ca v/fa tf on; l (f) cav/faz/one; N (O /Cav/faffon;R (f) Kaeumau,Ufi; Š (f) cavitación. Proces rozvolňování a řičení skalních stěn v zúžených místech-* chodby jeskynní, vyvolaný zm ěnami rychlosti a tlaku protékající vody •+ toku jeskynního. klamotvar -> pscudomorfóza klasifikace jeskyní kíasifikácia jaskýň A classification of caves; F (f) classification děs cavernes; l (f) classificazione delíe grotte; N (f) Hóhtenklassifikation; R (O Knaccu<puKau,UH nemep; Š (f) ctasificalión de las cavcrnas. Vznik a vývoj jeskyní ovlivňuje mnoho přírodních faktorů, takže jejich poloha, tvary, rozměry a funkce jsou velmi rozmanité; proto i pro k, j. existují různá kritéria, která většinou mají jen dílčí či specifický význam a vzájemně se překrývají, Přehled hlavních kritérií k. j., vzniklých rozpustnými procesy, uvádějí např. D. C. Ford, P. W. Williams (1989): A. podle vnitřních charakteristik:

- rozměrů - délka, hloubka, objem; - míry vertikálních nebo horizontálních rozměrů; -půdorysu-výklenek svahový (abri); síň n. dóm jesk.; chodba jesk.; j. rozvětvená (jednofá-zová, vícefázová, divergentní, konvergentní); síť jeskynní- labyrint j. (houbovitá, přímočará, žilnatá - anastomózní); -tvaru příčného profilu-j. kruhové, eliptické, kaňonovité, nepravidelné (řičené), smíšené; - vztahu k regionální úrovni hladiny podzemní vody - j. freatické, hladinové, reliktní, vadózní, smíšené; - druhu sedimentárních výplní- j. archeologické, hlinité, krápníkové, krystalové (sádrovcové), ledové, pískové aj.

B. podle vztahu k vnějším faktorům: - způsobu geologické kontroly - typu matečné horniny (j. vápencové, sádrovcové atd.); j. puklinové, zlomové, vrstevní (horizontální, příkře ukioněné, zvrásněné-v podélném profilu zprohýbané); - topograficko polohy-], horské, plošinové atd.

- vztahu k tvarům reliéfu-j. podúdolní, svahové, protínajícíhřbely údolních meandrů, spojující polje, úpatní ald.; - typu jeskynních toků-\. alogenních toků, holokrasové odvodňovací kanály, j. spojovací, kombinované, mořské atd.; - typu zvodnČ - ideální jeskynní soustava ponorová (trubicovitá), spojitá, houbovitá atd.; - pokročilosti geomorfologického a hydrolo-gického cyklu - j. aktivní, epizodická, reliktní (zachovalá, odd ělená či izolovaná, zkrácená, zborcená či zničená); - klimatické situace - j. humidně tropická, semiarídní, středornořská (mediteránní), mírného pásu, vysokohorská, arktická atd.

Základní, objektivní a srovnatelné parametry pro k. j. poskytuje moderní speleogenetické hledisko, které aplikuje Cigna (1978, 1984-85); klasifikuje jeskyně podle lypu rozpustného procesu a počtu složek, participujících na dosažení rovnovážného stavu fyzikálně chemické reakce (srv. -*• kras).

Ford (1989) uvádí klasifikaci jeskyní v karbonátových horninách podle původu a charakteristik podzemních vod, které jsou původcem rozpustného procesu: A. normAtní meteorické vody -s neomezenou cirku laď v rozpustných horninách: 1. běžné jeskyně (patrně 80 % známých jeskyní), -+ jeskyně hypergenní; -s vymezenou cirkulací v rozpustných horninách nebo zčásti v horninách nerozpustných: 2. dvojrozměrné -*• labyrinty jeskynní (artéského typu); 3. výtokové jeskyně, vzniklé bazálníinjek-tážípodzemních vod(prosakujících do rozpustných masívů ze sousedních nerozpustných hornin); 4. kombinace subtypů l a 2; B. hlubinné obohacené vody vytvářející-* jeskyně hypogenní: klimatologie krasová většinou vysoké; významnou složkou k. j, je proudění jeskynního vzduchu (-* průvan jeskynní); v závislosti na tvaru a rozložení jeskynních prostorů a poloze jeskyně i počtu otvorů vedoucích na povrch terénu může mít proudění jeskynního ovzduší dynamický, statický nebo statody-namický charakter; celkový ráz k, j. je určen geografickou polohou jeskyně, takže teplota vzduchu uvnitř jeskynČ je obvykle blízká hodnotč průměrné roční teploty vnějšího ovzduší dané oblasti.

Syn.: kryptoklima, speleoklima. klimatologie krasová klímatológia krasová A karst cíimato!ogy;f (f) climatologie karstique; l (f) climaíotogia cars/ca;N (f) Karstkjimatologie; R (f) Kapcmoeafi KnuMamonosun; Š (f) climato-logía cársica.

Vědní obor komplexní -»• karsologie (2. oborová skupina), zabývající se zákonitostmi a prostorovou diferenciací klimatických faktorů v krasové krajině a jejich podílem v modifikaci krasových procesů; odvětvík. k., speleoklimatologie(dosud se užívá i staršího, ne zcela správného označení speleometeorologie], studuje mikroklimatické podmínky jeskynního prostředí; kromě jiné problematiky se zabývá i dynamikou jeskynního ovzduší a zkoumá její viiv na fy/ikální a chemické procesy v krasu. kobliha jeskynní šiška jaskynná A cave fritter; F (f) beígnet de ca věrné; l (m) sgonfiotto di grotta; N (m) Hóhlenkrapfen; R (m) nemepHbiú 6nun; Š (m) baňuclo de cueva. Termín k. j. se v karsologické literatuře objevuje ve dvojím významu: původně označoval -> kon-kreci jeskynní kulovitého či bramborovitého tvaru, tvořící se za zvláštních podmínek z vodních roztoků nasycených CaCO., v písčitohlinitých nebo drobnozrnných Štěrkových jeskynních sedimentech; o něco později byl použit Kunským (1960} pro označeníosobitého druhu -> stalaktitů sférolitických, známých zatím jen z některých částí Zbrašovských aragonitových jeskyní u Hranic na Moravě, zasažených hydrotermálním procesem; jde o stérolitické druzové stalaktity na stěnách a stropech jeskynních dutin, tvořené velkými vápencovými krystaly, uspořádanými kolem okrového a wadového drobivého středu; vznikly srážením minerálního obsahu teplé minerální vody (kyselky), vzlínající nad dočasně stagnující hladinu kyselkovýeh -> jezer jeskynních; jejich vývoj tedy probíhal stejn ě jako vývoj dalších zvláštních tvarů těchto jeskyní-> stalagmitů gejzírových - začal tvorbou okru, vápence a wadu a skončil vylučováním čistého vápence. koleno jeskynní koleno jaskynné A cave loop; F (m) čoude de caverne; l (m) gomito di grotta; N (n) Hóh/enfcn/e;R(m) U3su6 i, (n) Koneno n.; Š (m) codo de cueva.

Prudký ohyb chodby jeskynní v-> profilu podélném jeskynním, vzniklý náhlou změnou směru pohybu podzemní vody na průsečnici propustných puklin nebo puklin a vrstevních spár různé orientace a sklonu; k. j. s rameny podobné i velmi rozdílné délky jsou typická zejména pro jeskyně batyfreatické (srv. > jeskyně freatická); podle polohy je lze dělit na k. j. s vrč hni (vrchol směřuje vzhůru) a k. j. spodní (vrchol směřuje dolů). kolmatace krasu kotmatácia krasu -> sanace hydrogeologická komín eforační komín cforačný A efforation chimney; F (f) cheminée de effo-ration; l (m) camino di erosione invcrsa; N (m) Efforationsschlot; R (m) 3(p<popau,uoHHbiú KaMUH; S (m) ch/menea de eforación. Válcovitá, slepě končící dutina v jeskynním strope, vzniklá výmolem (-*• eforacO při krouživém pohybu tlakových krasových vod; inverzní varieta -*• hrnců obřích krasových. komín krasový komín krasový A karst chimncy; F (f) cheminée karstique; l (m) camino carsico; N (m) Karstschíot, (m) Karst-kamm;R (m) Kapcmoebiů KQMUH; Š (f) chimenea cársica.

Válcovitá (vertikální nebo šikmá) -*• dutina krasová, vybíhající z jeskynního stropu vzh ůru, postupně se zužující a

končící slepě v masívu matečných hornin nebo závalem; jde o druh svislých jeskyní, vytvořených bud zespodu -> erozí krasovou tlakovou (--»• eforací), anebo zezhora -* korozí sm ěsovou vsakujících vod (rozšířením svislých nebo šikmých puklin); k. k. bývajízčásti či zcela vyplněné hrubou i drobnou sutí a jinými klastickými materiály, které z k. k. zvolna (postupně) nebo náhle vypadávají a vyvolávají'-* závaly jeskynní; je-lik, k. otev řený na povrch terénu, označuje se termínem -> propast. konduktivita hydraulická konduktivita hydraulická A hydraulic conductivity; F (f) conductivité hydraulique; l (l) conductivilá idraulica; N (f) hydraulische Konduktivitát; R (f) audpae-nu^ecKBfí KondyKrnuenocmb; Š (O conducti-vfdrid hidráulica.

Termín označující v > hydrogeologii krasové relativní schopnost určité rozpustné horniny v nasyceném prostředí propouštět vodu mezi body vtoku a výtoku; termín k. h. je totožný s termínem koeficient filtrace nebo koeficient hydraulické vodivosti (Svoboda a kol., 1983). 5yn.: hydraulická vodivost m ěrná. konkrece hlinitá konkrécia hlinitá A argillic concrction; F (f) concrétion argileuse; l (f) concrez/one argillosa, (m) plastico di argilla; korazc N (f) Tonkonkretion; R (f) snut-tucmafi KOHKpe-u,Ufi; Š (f) concreción arcillosa. Kulovitý, ledvinitý, hroznovítý nebo rozvětvený tvar s koncentrickou, radiálně paprsčitou, zrnitou nebo jinou strukturou, který vznikl v --> sedimentech jeskynních nebo v pokryvech krasového povrchu zpevněním zeminných zrn kolem jádra; k. h. bývají nejčastěji vápnité (tvoří se zpevněním zeminných zrn uhličitanem vápenatým, který se zprvu koncentruje v podobě drobných zrn, ale za vhodných podmínek narůstá do velkých tvarů - cicvárů) či železité (vznikají zpevněním zeminy hydroxidem železitým, který vyplňuje póry, slepuje zeininná zrna, obaluje je, za sucha zpevňuje, za mokra narůstá; kromě hydroxidu železitého bývá vždy přítomen i mangan. konulit konulit A conulite; F (m) conu//te; l (m) conulito; N (m) Konulit; R (m) KOHynum; Š (O conulíta. Zmezinár. termín, převzatý z angloamerické literatury (srv. Híll(-ová), Fořti, 1997) aoznačují-cí kuželovitou nebo válcovitou sintrovou (kal-citovou, sádrovcovou) výstelku > jamky egutač-ní, vytvořené v nezpevněných písčitých či hlinitých jeskynních sedimentech, v nickamín-ku, v sádrovci či guánu aj.; vnitrnísténa k. bývá rýhovaná, vnější pak velmi nepravidelná s čelnými výrůstky; odnosem nezpevněných matečných sedimentů se konzolidované výstelky bývalých egutačních jamek postupně obnažují a izolujía tvoří Často velké shluky k. na zbytcích původních sedimentů nebo na skalních jeskynních stěnách.

Některé k. bývají" při okrajích límcoví tě rozšířené srážením minerálního obsahu skapové vody, přetékající okraje egulačních jamek; v Arizoně a Jižní Dakotě se označují termínem birdbath (ptačí koupadlo}; zvláštním subtypein k. jsou -> vějíře jeskynní, známé z jeskyní v národním parku CunugMulu, vSarawaku (Malajsie}; jejich vertikáln ě zprohýbané a horizontálně páskované stěny nejsou zcela uzavřené a na vnitřní straně je pokrývají husté trsy -* koralítu; vznik vějířů je složitější než u běžných k.; jejich stěny tvoří sražený minerální obsah skapové vody na stěnách jamek egutačních, kdežto koralitové výplnčsesrážíz vody, jejíž kapky se po dopadu do k. tříští a rozstřikují. Syn.: pohárek bahenní. konvergence podzemní"vody konvcrgencia podzemně] vody A gruund vvafer convergence; F (f) convergence deťeau souterraine; l (f) confluenza di acqua sofrerranea; N (f) Konvcrgcnz děs Grundwassers; R (f) KOHeepeeHUUfi nodseMnoů eodbi, (n) cxowdeHue n. e.; Š (f) convergencia de agu a sub-terranea.

Termín označujícíspojování-"-vody krasové během jejího pohybu v -*• síti hydrografické podzemní v silnější proudy; dochází k němu při vertikálním pohybu vody v --> zóně vadózní i při tlakovém pohybu v -* zóně freatické (srv. > cirkulace krasová tlaková); termínu k. p. v. se užívá i k vysvětlení skutečnosti, že se na skladbě vody jednoho * pramene krasového podílejí vody z několika vzájemně velmi odlehlých->• ponorů. koralit koralit A corallite, cora!loid;f (ť) corallite;\ (i) corallite; N (m) Koraliil; R (m) Kopannum; Š (f) coralrta. Souborný íermín pro morfologicky velmi rozmanité -» formace jeskynní (->• speleotémy), geneticky p ředstavující přechodné formy mezi > povlaky sintrovými a -»• kůrami sinlrovýmí, tvořící se srážením minerálního obsahu krasové vody, ovládané nejrůznějšími hydrologickými mechanizmy (srv. Hill(-ová) a Fo řti, 1997); v naší karsologické literatuře jsou některé variety k. označované vžitými názvy, odvozenými ze zvláštnímorfologíe; k nejznámějším patří > sintr hlízový, sintr houbičkový, -> sintr hroznový, -> sintr keříčkový, -* sinlr knoflíčkový, -+ sintr kuličkový, -> sintr květákový apod.; některé formy k. však z našich jeskyní dosud popsány nebyly; podle matečného prostředí se k. dělí na subérické a subakvatické. K. subérické vznikají především z vody, prosa-kující matečnou horninou jeskynního prostoru anebo mezerami mezi krystaly koralítu, z vody stékajícív tenké vrstvičce po nerovných stěnách jeskyně, z tříště skapové vody, z vody jeskynních jezírek, vz l má jící kapilárně vzhůru po jeskynních stěnách, z kondenzačnívody a z aerosolu; důležitými faktory jsou výpar a proudční jeskynního vzduchu.

K. subakvatické se tvoří ze stagnující vody, přesycené vlivem úniku CO ; jejich stavebním materiálem je obvykle kalcit, někdy i železité a hořčíkové minerály; od k. subérického původu se obvykle liší většími a jednotní zaoblenými dílčími typickými tvary (např. y sintr květákový či -*• sintr hroznový); kromě toho se od k. subérického původu liší i fádním a monotónním zbarvením; zvláštními varietami subakvaíických k. jsou -* listí jeskynní a ->• v ěžičky koralitovč. koraze korázia A corrasion; F (f) corrasion; l (f) corrazione; N (f) Korrasion; R (O KOppa3Ufj; Š (O corrasión. Ve starší geomorfologické terminologii se termínu k. často užívalo k označení mechanické eroze různými hmotami, transponovanými tekoucí vodou, příbojovými vlnami, mořskými proudy, větrem nebo ledovci (srv. -*• abraze); termín k, býval zaměňován i za termín -* koroze; v -> karsologii se termínem k. označuje obvykle selektivní modelace povrchu hmotami unášenými větrem (srv. -> eroze krasová eolická), kdežto pro erozní činnost plavenin, unášených vodou, se užívá termínu ' evorze, koridor jeskynní koridor jaskynný^ chodba jeskynní koroze krasová korózia krasová A karst corrosion; f (f) corrosion karstique, (f) ďissolution k.; \ (f) corrosionc carsica, (f) disso-luzione c.; N (f) Karstkorrosion, (f) Karst/ósung; R (f) Kapcmoeafi Kopposun; Š (f) corrosion carsica.

V komplexní -» karsologii se termínem k. k. označuje působení jedné ze složek -*• eroze krasové, vyvolávající'fyzikální nebo chemické rozpouštění hornin (srv. Bogli, 1956, 1960, 1964; Corbel, 1959); proces fyzikální k. k. (-> disoluce, -> vyluhováni") přivádí ionty iontové mřížky přímo a beze změny do roztoku (např. u -*• evaporitů); karbonátové horniny podléhají chemické k. k. zvláště vlivem kyseliny uhličité; morfologicky nejvýznamnější je rozpouštění chemicky čistých vápenců, při němž voda jako slabá kyselina uhličitá (za přítomnosti aktivního CO ) mění rozpustný vápenec na nerozpustný kyselý uhličitan vápenatý CaCOj+Hp+CO^CafHCO.^. Proces rozpouštění probíhá ve čtyřech fázích: v 1. fázi se vápenec rozpouští přímo vodou, zprvu bez podílu CO2, obsaženého ve vodě -rozpouštění probíhá velmi rychle jako iontová reakce (během l sekundy); -v 2. fázi dochází k reakci H iontů s ionty CO, L 1. fáze za vzniku HCOV čímž se porušuje rovnováha rozpouštění a poměr mezi chemicky a fyzikálně rozpuštěným CO2; -ve 3. fázi se proto část fyzikálně rozpuštěného CO^měnív ionty kyseliny uhličité, což představuje počátek řetězové reakce, vedoucí k dalšímu rozpouštění vápence; -ve 4. fázi dochází k difúzi CO 2 zc vzduchu do vody v míře, níž je CO:, fyzikálnč rozpuštěný ve vodě, chemicky i fyzikálně spotřebováván, což řetězovou reakci udržuje v chodu; protože rychlost difúze je malá, trvá 4. fáze delší dobu (několik dnů).

Proces k. k. probíhá na povrchu i v podzemí, kam se CO2 dostává s tekoucí či vsakující vodou; jeho obsah (kromč primárních zdrojů - voda nižších teplot, tavné vody, půdní vzduch - dýchání kořenů a bakteriální rozklad organické hmoty), se zvyšuje i prudším a turbulentnéjšfm pohybem vody a vyšším dílčím tlakem CO, v atmosféře.

Ostatnítypy rozpouštění karbonátových hornin někteří autoři označují jako nekrasový chemický rozklad. |de o reakce s kyselinami organického i anorganického původu (např. kyselinou dusičnou, fosfátovými a jinými sloučeninami aj.). V posledních letech bylo např. poznáno (Bosák ň kol., 1988), že v rozpouštění vápenců má značný účinek kyselina sírová, vznikající při oxidaci sulfidů (vlivem baktérií nebo oxidací H 2$ v podzemních sladkých vodách); při reakci totiž vzniká určité množství CO2, což zvyšuje dílčí tlak CO2 ve vzduchu (kde nemůže uniknout ze systému - např. ve frealické zóně) a tím i míru působení běžné k. k.; takto se vysvětluje vznik jeskynních soustav v USA (např. Carlsbad Ca-verns v Guadelupském pohoří v Novém Mexiku). koroze směsová korózia zmiešaná A mixture corrosion; f (f) corrosion parmélangc; l (O corrosíone per mescolamento; N (f) Mi-bchungskorrosion; R (f) KOpposufj CMeuueaHUfi; S (f) corrosion mixta.

Druh ->• eroze krasové zrychlené, jejíž princip (Bógliho efekt) studoval Bogli (1964); projevuje se zvýšenou účinností chemické složky při rozpouštění karbonátových hornin vlivem míšení dvou vodních roztoků s různým obsahem rozpuštěného CaCO3; vůdčím faktorem v rozpustném procesu je kinematika CO3; při míšení se uvolňuje z roztoků rozpuštěný CO.,, začne se ihned podílet na rozpustném procesu a udržovat jej v chodu; intenzita k. s. vzr ůstá s velikostí rozdílu v obsahu CaCO.sv mísících se vodních roztocích; k největším rozdílům dochází v ->• krasu zeleném a -' k. pokrytém (největší jeskynní soustavy světa).

K. s. se projevuje nezávisle na obsahu CO2 v jeskynním ovzduší v místě míšení vod; vlivem k. s. se ve stěnách a stropech existujících jeskynních prostor tvoří velké izolované dutiny (slepě končící komíny, obří hrnce krasově aj,) a výklenky i hluboko pod piezometrickým povrchem tělesa podzemní krasové vody; postupné bylo zjištěno, že Bógliho efekt se projevuje uvolňováním CO^ i při mísenídvou vodních roztoků, které sice mají stejný minerální'obsah, ale rozdílnou teplotu; tento jev byl označen jako koroze směsová termická; k. s. se projevuje na pobřeží kontinentů a ostrovů i při míšení vod různého chemismu - sladké vody pevninské a slané vody mořské. Syn.: koroze smíšená. koroze směsová termická korózia zmiešaná termická ->• koroze směsová koroze smíšená -> koroze směsová koryto boční koryto bočné A lateral notch; F (f) niche laterale; l (f) nicchia lateraie; N (r) Wandkolk; R (f) npodonbHB^ HUiua; Š (m) níc/io lateral. Typ -> škrapů jeskynních - podlouhlý horizontální výklenek nebo žlábkovitý zářez v jeskynní stěně, vzniklý-'erozí krasovou boční na hranici mezi -> prostorem evakuačním a -> prostorem konvakuačnfm nebo-* erozí krasovou hladinovou v úrovni hladiny tekoucí či stagnující agresivní podzemní vody. koryto stropní koryto stropně A ceiling channel; F (m) caníveau de plafond; l (m) canale cli volta; N (n) Dcckenflussbett, (m) Deckenkolk; R (m) riomonCHHbiů Kanan; Š (m) canal dél techo.

Inverzní žlábek značné délky a různé Šířky i hloubky ve stropě jeskynní chodby, od něhož je oddělen ostrou hranou; je přímý, sleduje-li vůdčípuklinu, na níž je daný úsek jeskyně založen; často však je i meandrovitý; jsou známé i horizontální žlábky v jeskynních stěnách a žlábky, stoupající ze stěn k nejvyšším místům jeskynního stropu; k. s. je varietou ->• škrapů jeskynních, jejíž vznik se dříve vysvětloval působením ->• parageneze, projevující" se po vyplnění jeskynního prostoru sedimenty, kterě přitiskly jeskynní tok ke skalnímu stropu jeskyně a tím jej přinutily vyrnílat si inverzní koryto; podle jiného názoru se v jeskynní chodbě, protékané v plném profilu vodním tokem, při stropě koncentruje vzduch i CO^ a vyvolává jeho korozi; podle jiného názoru jek. s. výsledkem působení -' koroze směsové, vyvolané míšením vod, prosakujících do jeskynního prostoru vůdčípuk-linou. Syn.: meandry stropní, Škrapy jeskynní stropní. kořen stalagmitu kořeň stalagmitu A stalagmite mot; F (f) radné de stalagmite; l (f) řadiče dí stalagmite; N (f) Stalagmitwurzel; R (m) KOpent, cmanazMuma; Š (m) raíz de estalagmita. Termín zavedený Kunskýrn (1950) pro nepravidelně kulovitou základníčást stalagmitu rostoucího na povrchu-* hlín jeskynních; tvoří ji minerální výplň kuželoví té-* jamky egutační, kterou nejprve vytlukou v měkkých hlínách kapky ska-pové vody; 7. tčto vody, nahromaděné v jamce (a prosakující propustnými hlínami i do jejího okolí) se kolem zeminných zrn sféroliticky sráží CaCO J( povléká stěny jamky, tvořív níkonkrece (-* perly jeskynní"), nar ůstá a jamku vyplní; pak se rozšiřuje v kruhovitou -> kůru sintrovou, v jejímž středu začne růst z přírůstkových vrstviček sintru vlastní stalagmit. kotel pramenný krasový kotol pramenný krasový > hrnec pramenný krasový kotlič kotlič A kotlích, snow ketttc; F (m) kotlitch, (f) chau-diére de neige; \ (m) bacino nivale, (m) caldaio n.; N (m) Kotlitsch, (m) Schncckessel; R (m) cHQKHbiú Komen, (f) Hueanbnafi eoponna; Š (m) cotlich, (f) dolina nival.

Zmezinár. slovinské označeníotevřeného kotlo-vitého -* závrtu niválního ve skalním povrchu karbonátových hornin (Kunaver, 1965); vyznačuje se příkrými nebo převislými skalními stěnami a nepravidelným,

rovným i konkávním dnem a je výsledkem působení-* eroze krasové nivální; dno k. prostupují rozšířené pukliny, odvádějící do podzemí tavné sněhové vody; typický tvar -> Škrapů studňovitých -» krasu niválního Julských Alp (nad vrstevnicí 1900 m n. m,, o průměru až 50 m a hloubky kolem 5 ni) i jiných niválních pásem -> krasu vysokohorského; často bývá po velkou část roku vyplněný sněhem. Syn.: závrt nivální. krajina krasová krajina krasová A karst landscapejf (m) paysage karstique;\ (m) paesaggio carsico; N (f) Karstlandschaft; R (m) Kapcmoebiů naHduiatpm; Š (m) padaje carsico. Krajina vázaná na rozpustné horniny (srv. ->• kras); specifické rysy vznikly složitým vývojem, ovlivněným mnoha faktory přírodními (hornina, podnebí, vodstvo, půda, biota) i socioekonomickými; jsou určeny zejména-* reliéfem krasovým ( ř exokrasem) a složitou-* hydrografií krasovou a morfologicky rozvinutou podzemní zónou (-* endokras), jež podmiňují křehkou přírodní rovnováhu k. k.; Čfověk přetváří původní přirozenou k. k. v k. k. antropogenizovanou (kulturní); protože tyto vlastnosti k. k. zpětně ovlivňují jak biosféru, tak působení Člověka, k. k. se podstatně lisí od krajin jiných typů. krápník kvapef A dripstone, F (f) concrétion cavernicote; l (m) concrezionedagocciolamento;N (rn) Tropfstein; R (m) KanenbHUK, (m) cneanux; Š (m) concrecídn cavernicola de goteo.

Vžité všeobecné označení morfologicky velmi pestrých druhotných tvarů, čnějících volně do jeskynního prostoru; podle polohy se tradičně dělí na krápníky visící (-* stalaktity), stojící (" ř stalagmity) a na sloupy krápníkové (-> stalag-náty); podle vzniku s ohledem na vývoj malečné jeskyně se dčlí na > krápníky syngenetické a -> krápníky epigenetické.

V užším smyslu termín k. označuje tvary tvořené -* sintrem vápenným (->• stagmalitem), kléry se sráží v jeskynním prostředí z nasycené prosakující vody a v teplém klimatu i na vnějších stěnách povrchových forem reliéfu z přesycených vod ronových (srážkových) - srv. -»• sintr venkovní. Rychlost tvorby k, je lokáln ě velmi rozdílná a proměnlivá; vylučování rozpuštěného uhličitanu vápenatého závisí" na parciálním tlaku CO2 v ovzduší; nasycený vodní roztok prosakuje matečnou horninou vlivem hydrostatického tlaku bez přítomnosti vzduchu, takže chemický systém je uzavřen a minerálníobsah se tedy může vylučovat až po dosažení jeskynního prostředí, kdy je dána možnost uvolňování CO do jeskynního ovzduší (srv. Bógli, 1961); toto zjištění potvrzuje neplatnost starších názorů, které vylučování minerálního obsahu z prosakující vody v jeskynním prostředí přisuzovaly výparu; při stabilní, obvykle 95-100% relativní vlhkosti jeskynního vzduchu totiž k výparu dochází jen výjimečné. krápník epigenetický kvape! epigenetický A epigenetic dripstone; F (í) concrétion ca-vernicole épigénétique; l (f) concrezione epi-genef/ca dá gocc/o/amenío; N (m) epigene-tischer Tropfstein; R (m)^3nu3ei-iemuvecKuú KanenbHUK, (m) cnesnuK; Š (f) concreción caver-nicola epigenética.

Termín zavedený Kunským (1950) a označující ->• krápník jiného minerálního složení než matečná hornina, vzniklý po vytvoření dutiny, v m'Ž se vyskytuje; k. c. se totiž tvoří vysrážením minerálního obsahu vody prosakující do jeskyně; podle jeho skladby se k. e. dělí na k. e. monominerálnf (složené z jednoho nerostu) a k. e. polyminerální(z několika nerostů). krápník gejzírový kvape [gejzírový-* stalagmit gejzírový krápník horninový kvapef horninový -*• krápník syngenetický krápník konkreční sedimentární kvape! konkrecionálny sedimentárny A sedimentary concretional dripstone; F (f) concrélion cnvernicole sedirnentaire; l (O concre-zione sedimentaria dí grotta; N (m) sedimenta-rer Konkretionstropfstein; R (m) ocadcwHbtú KOHKpei^uoHHbiů KanenbHUK, (m) o, K. cnesnuK; S (f) concreción cavernicola sedimentaria. Termín zavedený Kunským (1950) pro označení > krápníku cpigenetickdho, který vzniká rozmáčením a částečným rozpuštěním a vzápětí konkrečním srážením vápence na jeskynních stropech prosakující vodou, která lne k ploše stropu; ke konkreční krystalizaci dochází na zrnech příměsí, uvolněných z rozpouštěného vápence; výsledkem jsou chuchvalce bílé ka-šovité hmoty (->• nickamínku), které se bud při stropě zpevňují v jádru jako skutečné konkrece, anebo padají na dno jeskyně, kde vytvářejí stalagmity a kůry; na povrchu konkrecí přirůstá další kašovítá hmota a na koncích stalaktit ů Či stalagmitů vytváří hlízovité zduřeniny; při lokálním úbytku vody se k. k. s. pokrývají normálním ~> sintrem vápenným; krápníkové tvary tohoto typu se vyskytují např. v Belanské jeskyni v Belanských Tatrách. krápník lávový kvape! lávový • stalaklit lávový krápník ledový kvape! Sadový A cave /c/c/e; F (m) g/acon cavcrnicole; l (f) concrezione di ghiaccio, (m) ghiacciuello di grotta; N (m) Hohlenciszapfen; R (m) nedanou KanenbHUK, (m) n. cnesHUK; Š (f) concreciňn cavernicota de hielo, (m) canelón de cueva. Vžitý termín pro označení-v krápníku epigene-ttckého, vznikajícího z prosakující a skapové vody, rychle mrznoucí v jeskynním ovzduší' s negativní teplotou; podle polohy se k. I. dělí na -*• stalaktity ledové a -»• stalagmity ledové. krápník praménkový kvapef pramienkový A seepage dripstone, s. speleothem; F (f) concrétion cavemicolc de suintemcnt; l (f) concrezione dá /nfí/fraz/oné concenírata; N (m) Sí-ckertropfstein; R (m) cpunbmpanuoHHbtu KanefibHUK,(m) Š (O tremagmíta. Termín zavedený Kunským (1950) pro označení ->• krápníku epigenetického (- ř stalaktitů či ->• stalagmitu), vytvořeného srážením -1 sintru vápenného 2. vody, koncentrovaně prosakující nebo vzlmající (prýštícO v praméncích z puklin ve dně, stropě nebo stěnách jeskyní(někdy i z puklin v ->• nátecích sintrových a -* sintrech podlahových); sražený sinlr vytvoří na hranČ výstupní pukliny val, který při přelévání prýštící vody postupně narůstá; podle tvaru výtokového otvoru (trubicovitý, liniovitý) nabývajík. p. válcovitých, tup ě kuželovitých, talírovitých, svislých, šikmých i horizontálních tvarů; na horním okraji talírovitých tvarů vznikajístalaktitové-> závěsy, často dosahující až na dno jeskyně a při-pomínajícísíTiureČnfvrbx, andělská křídla apod.; mezi k. p, patří i -* bubny sintrové a -* štíty sintrové; zvláštní formou k. p. jsou i duté stalagmity (zcela podobné hydrotcrmálním -> stalagmit ům gejzírovým ze Zbrašovských ara-gonitových jeskyní), objevené jiménezem (1955) v jeskyni Cueva de Santo Tomáš na z, Kubě a studované Panošem a Šteklem (1968). Syn.: tremagmit. krápník syngenetický kvapef syngenetický A syngenetic dripstone; F (f) concréfion cavernicola syngénétiquc; l (f) concrezione singene-tica dá gocciolamento; N (m) syngenetischer Tropfstein;R(m) cunsenemu^ecKuů KanenbHUK, (m) c. cnesHUK; Š (f) concreción cavernicola sin-genčtica.

Termin uvedený do karsologické literatury Kunským (1950) pro označení -*• krápníku, vzniklého současně s dutinou a stejným procesem, jímž prochází matečná hornina (např. > stalaktit lávový). Syn.: krápník horninový. kras kras A fcarsf; F (m) karst; l (m) carso; N (m) Karst; R (m) Kápem; Š (m) carso. Souborný termín pro území budované karbonátovými i jinými rozpustnými horninami s výskytem povrchových i podzemních tvar ů a jevů kras a řidni

krasových i specifickou ->• hydrografii'krasovou (srv. -*• krajina krasová).

Termín k. pochází ze starého slovinského topenýma „Kras", označujícího uzemíš osobitým skalnatým korozně-erozním reliéfem na vápencích sz. části Dinárského krasu mezi Terstskýrn zálivem Jaderského moře, údolím Vipavy, Friul-skou planinou, pohořími Čičarija a Brkini a řekou Pivkou na nynějším území jz. Slovinska a sv. Itálie.

Toponymum má svůj kořen v předindoevrop-ském prajazyce („kára" nebo „gara" - kámen, skála,); vyskytuje se i ve staré kellšlině (jezero Karran se skalnatým okolím v Irsku) a ve formě Karren (škrapy) ve starogermánských nářečích v alpské oblastí; historicky významnou modifikací předindoevropského termínu je i forma kars, doložená v íránských dialektech (název starobylého města Kars ve v. Malé Asii), dáčtině a albánštině; musela existovat také v ilyrských nářečích (snad i v etruštině), odkud po římské okupaci uzemiv letech 178- 177 pr. n. l. pronikla ve formě Carusadus či Carsus do latiny a odtud ve tvaru carso do dalmato-románských dialektů; kořen „kára" se zřejmě ozývá i v lat. názvu regionu Carniola (Kraňsko) a v toponymu pohoří Karavanky; latinská varieta je písemně doložena z roku 949 n. I. Slovanské kmeny, po svém příchodu do vý-chodoalpské a adriatické oblasti kolem roku 600 n. I., převzaly výraz kars od místního obyvatelstva; slovínština jej přesmyčkou upravila do tvaru kras (nejstarší písemné doložená slovinská varieta z r. 11 77 je„Garsf"- srv. Kranjc, 1 994), srbochorvatšlina vypušt ěním samohlásky do tvaru krš;v obou jazycích jde o lidové označení holého skalnatého povrchu (Gušič, 1969; Skok, 1972).

Koncem 19. století, především zásluhou Cvijiče (1893), pronikl tento výraz do odborné geomorfologické terminologie, ovšem vlivem tehdy německy psané vědecké literatury v německé varietě „Karst", v níž se také vžil ve většině evropských jazyků; nejprve se jím začal označovat krasový fenomén, vázaný na dobře rozpustné vápencové horniny, v nichž je vlivem dobré puklinové, průlinové a kavernózní propustnosti matečných hornin rozvinuto osobité podzemní odvodňování (-> odvodňování krasové); adjek-tivníformou toponyma se pak vymezovaly nejen poznané příslušné procesy, nýbrž i jednotlivé charakteristické tvary a jevy, podobné svou morfologií a hydrologickou funkcí (-> hydrografie krasová) formám území Krasu; zároveň se hromadily poznatky o vlivu krasového odvodňování (rychlého vsakování srážkových, tavných i tekoucích vod do podzemí) na osobitý vývoj nejen -* reliéfu krasového, ale i půdního a vegetačního krytu a tedy celého složitého specifického systému-' krajiny krasové; staré topo-nyrnum Carsus - Kras - Karst se nakonec stalo součástí" i názvu vědního systému -* karsologte (karstologie).

Ve snaze zdůraznit význam území Krasu jako modelové oblasti, podrobené „klasickému" výzkumu, zavedli pro nč do odborné literatury termíny kras klasický a později i kras matečný (ovšem v odlišném smyslu i vymezení srv. Kranjc, 1994).

V uplynulém dvacetiletí stále rostoucí poznatky o charakteru, rozvoji, pr ůběhu a rozsahu procesu-* krasovění ukázaly, že mu podléhá kromě vápenců a dolomitů i mnoho nekarbonátových hornin, Čímž se značně zúžila oprávněnost používánítermínu > pseudokras; zároveň (aké rostly poznatky o mnoha dříve neznámých faktorech, které účinky krasového procesu ovlivňují; rychle se formující specifický vědní obor * karsologie podle různých hledisek postupně rozlišil mnoho -> typů krasových. kras abrazní kras abrázny -*• kras mořský krasabysální krasabysálny-* kras hlubinný kras aktivní kras aktívny -*• kras recentní kras alpinský kras alpínsky -* kras vysokohorský kras anhydritový kras anhydritový -» kras síranový kras aridní kras aridný A arid karst; f (m) karst aride; l (m) carso áridn; N (m)ar/cfcr/Carsr;R (m)apudHbiÚKapcm;Š (m) carso árido.

Soubor povrchových a podzemních tvarů a jevů krasových (alespoň občasné aktivní podzemní odvodňování}, vytvořených v rozpustných horninách v podmínkách aridního nebo semiarid-ního klimatu (srv. voň Wissmann, 1954, 1957); v aridních oblastech jde obvykle o-* paleokras, vzniklý v pluviálních obdobích geologické minulosti; v sou časnosti závisí vývoj k. a. na charakteru a množství občasných srážek, jejich výparu a odtoku; morfologicky se k. a. vyznačuje zarovnanými povrchy (-» pedimenty krasovými), malým počtem -* závrtů i jeskynía intenzívní tvorbou suli a písku; nápadná je závislost nečetných a obvykle drobných jeskyní na existujících puklinových systémech; typickým jevem jsou -*• kůry vápencové zvětrávací; geomorfologicky sek. a. vyznačuje selektivním charakterem -* eroze krasové se značným podílem eolické modelace (srv. > kraseolický); v mimo-tropických aridních a semiaridnich oblastech přistupuje k těmto faktorům mechanický rozpad hornin, podmíněný velkými výkyvy denních teplot a mrazového zvětrávání; podle charakteru krasjírtéský rozpustného procesu lze základní' formy k. a. klasifikovat jako tvary -+ semikrasu, ale mnoho dalších patři' svým vývojem k -* pseudokrasu epigenetickému. Syn.: kras scrniaridní. kras artéský kras artézsky A artesian karst; F (m) karst aríés/en; l (m) carso artesiano; N (m) artesischer Karst; R (m) apme-auaHCKUŮ Kápem; Š (m) carso artesiano. Soubor endokrasových tvarů v rozpustných a propustných horninách heterogenních souvrství obvykle synklinální struktury, jejichž odvodňování se vyznačuje artéskou neboli tlakovou cirkulací podzemní vody a existencí výstupných (artéských) •> pramenů krasových; typickou formou k. a. jsou složité jeskynní soustavy, orientované obvykle podél několika puklinových systémů (jeskynní bludiště); artéské krasové pánve jsou nejbohatšími zásobárnami kvalitních podzemních vod o napjaté hladině; znaky k. a. se někdy projevují i v -*• krasu hlubinném, -*• kryptokrasu a-* kryokrasu. Syn.. -kras s artéskou cirkulací. kras atlantský kras atlantický A Atlantic karst, oceán /c k.; F (m) karst atlantique, (m) k. oceanique; l (m) carso af/anf/co, (m) c. ocean/co; N (m) atlantischer Karst, (m) ozca-nischer K.; R (m) amnaHmuvecKuú Kápem, (m) .; Š (m) carso atlántico, (m) c. oceán/co.

Soubor tvarů a jevů krasových v rozpustných horninách v západoevropské části mírného pásu v podmínkách výrazné humidního oceánského klimatu (Nicod, 1972); vyznačuje se dobře vyvinutými tvary exokrasu i endokrasu, silnými podzemními toky a vydatnými -' prameny krasovými; plošiny, přemodeiované pleistocénním kontinentálním ledovcem, se souvislým rostlinným (travnatým) krytem nebo velkými močály a rašelinisky se střídají s členitými skalními povrchy, obnaženými intenzívní denudací; podle charakteru rozpustného procesu ve vápencových horninách jde geneticky tak řka výhradně o -> kras pravý. Syn.: kras oceánský. kras bauxitový kras bauxitový & bauxitc karst; f(\n) karst bauxitique;\ (m) carso baux/n'co;N (m) Baux/ffcarsf;R Em) dOKCumoeblů Kápem; Š (m) carso bauxítico. Velmi členitý povrch karbonátových hornin, zkrasovělý v podloží mocného

pokryvu -*• bau-xitů (pravých - klasických i lateritických - auto-chtonních), řazený ke •> k. subkutánnímu; mimo nynější humidní tropy a subtrópy jde o ->• kras fosilní; k. b. je spojen s významnými ložisky bauxitu (nap ř. v Austrálii, Guayaně, Guinei, Jamajce, Madarsku, Francii, Rusku, Surinamu a USA). kras bezvodý kras bezvodý -* kras suchý kras biogenní kras biogénny A biogenic karst; f (m) karst b/ogéne; l (m) carso biogenico; N (m) jb/ogáner Karsf; R (m) čuoaeHHbiů napcm; Š (m) carso biogenico. Soubor exokrasových i endokrasových tvarů vzniklých v karbonátových horninách fy/ikálně chemickou složkou --*• eroze krasové biogenní; subtypyk. b.lvoří - k. fosfátový,-*- k. močálový, > mořský (činnost skulařů), -f k. subturbální, zčásti i-* kras pobřežní a > k. subkutánní; podle rozpustného procesu jde o -> hyperkras zesílený. kras causský kras causský A Causscs karst; F (m) karst děs Causses; l (m) carso tipo dei Causses; NJm) CaussesKarst; R (m) Kápem muna Koce; Š (m) carso de tipo Causses.

Podle již překonané typologie Cvijiče (1893, 1918) je k, c. subtypem • krasu přechodného, jehož modelovou oblastí byla krasová oblast jurských vápenců v jihofrancoužském pohoří Grand Causses (causse je v provencálském dialektu modifikací latinského termínu ca/x -vápno); k. c. se vyznačuje vysokými, mírně uklo-něnými erozními i strukturními (tabulovými), silně zkrasovělými plošinami (800-900 m n. m.), rozřezanými hlubokými kaňony v menší, mírně zvlněné krasové plošiny, typické rozsáhlými > poli škrapovými, hojnými -> závrty, hlubokými propastmi (Aven de Puech Negre N°2 -394 m) a sníženinami podobnými poljím; v kaňonech a při úpatí plošin vyvěrajísilné krasové prameny (např. vývčr z jeskyně Késeau de Bramabiau); k typu k. c. byly řazeny některé krasové plošiny v Alpách, Západních Karpatech (Slovenský aMuránský kras), na Kryrnu, na Jávě a v Austrálii; moderní karsologie již termínu k. c. v typolo-gickém smyslu neužívá; podle charakteru rozpustného procesu a chemické čistoty matečných hornin může totiž k. c. geneticky patřit bud ke ->• krasu pravému nebo k -+ semikrasu. kras cockpitový kras cockpitový A cockpit karst, trop/ca/ dolině k.; F (m) karsf de cockp/r, (m) k. dolinique tropique; l (m) carso a cockpit, (m) c. tropicale a dolině; N (m) Cockpít-Karst, (m) tropischer Dolincnk.; R (m) KOKnum-Kapcm, (m!

KQHUVGCKUÚ Kápem; Š (mí carso trop/ca/ de tipo cockpit. Staršítcrmín pro členitý tropický krasový povrch, odvozený od toponyrna oblasti „Cockpit Country" (eocénnía spodnomiocénní vápence) na Jamajce (Daneš, 1908, 1914); k. c. se vyznačuje hustě nahloučenými -* cockpity (-* závrty tropickými) a klikatými uvalami ( ' glades) nebo roklemi, jejichž svahy přímo přecházejí ve skalnísvahy členitých, Často pravidelně uspořádaných hřbetů (-*• kras poíygonální), rozčle-nénýcii různé hlubokými sedly, nebo ve svahy kras eklogitový izolovaných kupovitých či kuželovitých skalních elevacít-* kupole krasové, " kužely krasové); k. c. byl původně znám z některých karibských ostrovů (Haiti, Jamajka) až ostrova Jávy a byl považován za osobitý typ -*• krasu tropického; později však byl identifikován i v jiných oblastech (např. na Balkánském poloostrově); Grund (19)4) a Cvijič (1924) klasifikovali k. c. podle teorie o krasovém cyklu jako -> holokras ve stádiu pokročilé zralosti; v nynější typologii je podle charakteru rozpustného procesu chemicky čistých matečných hornin řazen ke-> krasu pravému. Syn.: kras tropický závrtový. kras deniidovany kras denudovaný A denudated karst; f(m) karst děnudé;\ (m) carso denudato; N (m) denudierter Karst; R (m) de-nydupoeaHHbiú Kápem, (m) Kápem npoupcca denydanuu; Š carso denudado. Zastarávající, dosti nepřesný termín (srv. -* denu-dace krasová), používaný k označení zkrasově-lého povrchu rozpustných hornin bud sníženého a zarovnaného -*• erozí krasovou, anebo zbaveného původních zvětralinových či sedimentárních pokryvů (-• kras obnažený, -* kras odkrytý). kras dinárský kras dinársky A Dinaric karst;f (m) karst dinarique;\ (m) carso dinarico; N (m) dinarischer Karst; R (m) dunapcKUŮ Kápem; Š (m) carso dinarico. Soubor exokrasových a endokrasových tvarů a jevů vyvinutých v chemicky čistých křídových a eocénnřch vápencích příkrovové stavby Dinár-ského pohoří, s nepatrným množstvím zvětralin a sedimentů; vyznačuje se rozsáhlými krasovými plošinami 5e závrty, polji, propastmi a velkými říčními jeskyněmi; jeskynnísystémy i podzemní odvodňování sahají pod úroveň hladiny jaderského moře; pro J. Cvijiče byl k. d, modelovou oblastí pro krasový typ ->• holokrasu, k němuž byl řazen i kras v Malé Asii a na Jamajce (-> kras cockpitový); podle charakteru rozpustného procesu v chemicky čistých vápencích je k. d. nynígeneticky řazen-* ke krasu pravému. Syn.; kras úplný. kras dioritový kras dioritový A diorite karst; F (m) karst dioritique; l (m) carso en dioritos; N (m) Dioritkarst; R (m) duopumoebiú Kápem; Š (m) carso en diorítas. Členitý exokrasový reliéf a podle dosavadních poznatk ů chudý soubor drobných endokrasových forem, vytvořený v amfibolických -*• dio-ritech rozpouštěním řetčzců (Si4 O||)f|-; k. d. byl zatím popsán Fciningerem (1969) jen z Kolumbie a klasifikován jako-> pseudokras; podle typu matečné horniny a rozpustného procesu jde geneticky o -*• bradykras (subtyp -* para-krasu). kras dirigovaný kras dirigovaný neární kras kras dolomitový kras dolomitový A dolomite karst; f (m) karst dolomitiquc; l (m) carso dolomitico; N (m) Dotomitkarst; R (m) donoMumoehiů Kápem; Š (m) carso dolomíticu. Soubor exokrasových a endokrasových tvarů a jevů, vytvořených působením chemické i fyzikální složky -* eroze krasové v -' dolomitech a dolomitických vápencích; na rozdíl od * krasu vápencového bývá soubor tvarů -> krasu dolomitového obvykle mnohem chudší a příslušné tvary se vyznačují menší dokonalostí i rozměry a převážně ostrými dčlírími hranami. Tyto odlišnosti byly donedávna vysvětlovány nesnadnou rozpustností MgCO;; poznatky z konce sedmdesátých let (Picknett. 1977) ukazují, že Mg má v procesu rozpoušt ění karbonátových hornin zvláštní a proměnlivý účinek; na jedné straně totiž přítomnost MgCOj snižuje rozpustnost CaCO } v přírodě až o 20 %; je-li však molární poměr Mg k Ca v roztoku menší, než 0,1, rozpustnost CaCOj vzrůstá a maxima dosahuje při poměru 0,03 a 0,04; při míšení nasycených vod z čistých vápenců a dolomitů vzrůstá původní rozpustnost CaCO,až o 12%; je tedy zřejmé, že rozpustný proces dolomitu dosahuje fyzikálně chemické rovnováhy působením většího počtu složek, nežli je tomu u tří-složkového rozpustného procesu čistého vápence (hornina + H^O + CO_,); podle těchto charakteristik tedy Cigna (1983, 1985) řadí k. d. k -> hyperkrasu; zatímco v čistých dolomitech jde o hyperkras redukovaný, na kontaktu Ca a Mg (v dolomitických vápencích) o hyperkras zesílený. kras důlkový kras jamkový A pocked karst, pock-marked karst; F (m) karst pícolé;\ (m) carso butiernto;N (m) Pockenkarst; R (m) HMUcmbiú Kápem; Š (m) carso picado. Termín použitý Sweetingovou (1972) a Gamsem (1973) pro rovinný povrch chemicky čistých vápenců, hustě posetý -> Škrapami důlkovýmí, které vznikly působením fyzikálně

chemické složky -* eroze krasové subkutánní v podloží izolovaných mechových a lišejníkových polštářů. Syn.: kras jamkový. kras eklogitový kras eklogitový A eclogite karst; F (m) karst de eclogite; \ (m) carsisrno en vciogites; N (m) Eklogitkarst; R (m) 3Kno8umo8biú Kápem; Š (m) carso de eclogítas. Bohatý soubor forem členitého exokrasového reliéfu a dosud nedostatečně prozkoumaný soubor forem endokrasových, vytvořený v ->• eklogitech rozpouštěním jejích křemičitanové složky v podmínkách tropického deštného pralesa fpřes 3000 mm srážek ročně); k. e. studoval Jennings (1971) v pohoří Owen Stanley Range (Ml. Victoria4073 m) ve vých. Nové Guinejí; podle obsahu křemičitanů v matečné hornině a charakteru rozpustného procesu jde geneticky o -*• bradykras (subtyp -• parakrasu). kras epigenetický kras epigenetický^- epikras kras erozně-korozních plošin kras erdzno--koróznych plošin -* kras plošinový kras evaporitový kras evaporitový A evaponfe karst; F (m) karst évaporitique; l (m) carso evaporitico; N (m)_ Evaporitkarst; R (m) 3eanopumo8biů Kápem; Š (m) carso en evapo-rítas.

Povrchové i podzemní tvary a jevy morfologicky podobné formám ~+ krasu pravého, od nichž se však liší především svou genezí; vznikají totiž dvousložkovým procesem rozpouštění-vyluhování -> evaporitů (interakce hornina + voda); geneticky tedy patří k -*• tachykrasu (subtyp -* parakrasu); vlivem plasticity a malé soudržnosti matečných hornin mají poměrně krátkou dobu trvání; nejznámější subtypy k. e.jsou > kras anhydritový, -> k. sádrovcový a -> k. solný. kras exhumovaný kras exhumovaný A exhumed karst; f (m)karstexhumé;\ (m)cario esumato; N (m) exhumierter Karst; R (m) omKO-naHHbiů Kápem; Š (m) carso exhumado. Soubor exokrasových i endokrasových forem ->• paleokrasu, fosilizovaného v určité fázi vývoje usazením mocných, nepropustných sedimentárních pokryvů a po jejich odnosu znovu vystavený -*• krasovění (-»• kras reaktivovaný), ovšem obvykle již ve změněných klimatických a jiných geomorfologických podmínkách; k. e, nelze klasifikovat jako-* kras fosilní', protože poexhu-maci jeho vývoj dále pokračuje. Syn.; kras odkrytý (jiné, často užívané synonymum -* kras obnažený není vhodné pro možnost záměny s termínem > kras holý). kras fluviální kras fluviálny A fíuvial karst, fíuviokarst; F (m) karst ftuvial, (m) fluviokarst; l (m) carso fluviale; N (m) Fíuviokarst, (m) Haíbkarst;R (m}cpnKteuoKapcm;Š(m) carso Sluviaí.

Soubor exokrasových a endokrasových tvarů a jevů vytvořených v rozpustných horninách s nízkou primární propustností nebo se sníženou propustností, vyvolanou promrzáním horniny v periglaciálních podmínkách; k. f. má mnoho znak ů erozního reliéfu na nerozpustných horninách (např. souvislou a dobře vyvinutou údolní sít s povrchovými toky); Cvijič (1925) považoval k. f. za vlastní nečistým a ledy špatně rozpustným matečným horninám a řadil jej ke > krasu neúplnému; později by!k. f.označován termíny ->• kras korozne-erozní, -*• merokras, -»• polokras, popřípadě-* kras středoevropský; současná karsologie používá termínu k. f. již jen z řídka; dosud užívané syn.: -*• fluviokras. kras fosfátový kras fosfátový A phosphate karst; F (m) karst phosphaté; l (m) carso A fosfati; N (m) Phosphatkarst; R (m) qboc-cpamnbiú Kápem; Š (m) carso fosfatado. Soubor tvarů -* krasu překrytého nebo > krasu subkutánního ( > krasu biogenního), vytvořených v podložírůzně mocných fosfátových ulo-ženin (patří k nim i uloženiny ptačího či netopýřího -' guána) působením fyzikálně chemické složky-* eroze krasové biogenní; agresívnívod-ní roztoky, obohacené organickými kyselinami, prosakují fosfátovými uloženinami a podložní, obvykle chemicky čisté karbonátové horniny jednak intenzívně rozpouštějí a jednak je zatlačují fosfátem; typický k. f. je vyvinut např. v korálových vápencích tichomořských oslrovů Nauru, Angaur, Oceán aj.; stejného původu jsou i korozní tvary v podloží fosfátů či fosfátových hlín, které vznikají v jeskyních ze živočišných zbytků a netopýřího guána (jeskyně Domica v Slovenském krasu aj.); podle rozpustného procesu patří k. ť, geneticky k -* hyperkrasu zesílenému. kras fosilní kras fosílny A fossil karst; f (m) karst fossile', l (m) carso fossile; N (m) fossiíer Karst; R (m) ucKonaeMbiů Kápem; Š (m) carso fósií.

Soubor exokrasových a endokrasových tvarů vzniklých za určitých morfogenetických podmínek v geologické minulosti, jejichž vývoj však byl z různých příčin natrvalo zastaven a nepokračuje; příčinou fosilizace bývá uložení mocných a nepropustných sedimentárních pokryvů na zkrasovělém povrchu < -" kras pohřbený), zaplavení vodou při mořských transgresích (-* kras ponořený) nebo trvalý či geologicky dlouhodobý pokles humidity klimatu; fosilizaci endokrasových forem může vyvolávat i jejich dokonalé vyplnění alochtonními Či autochton-ními sedimenty (-> kras zahlcený), rudními či nerudními ložisky (-*• kras mineralizovaný), nasycenou hlubinnou vodou nebo migrující ropou. kras freatický ícras freatický-* kras podzemní kras glaciální kras gíaciálny A glaciokarst; F (m) gtacinkarst; \ (m) carso gia-ciale; N (m) Gla^iokarst; R (m) a/wtíuo/fapcm; S (m) carso glacial.

Soubor tvarů a jevů krasových vytvořených v karbonátových horninách v současnosti nebo v geologické minulosti v horském výškovém pásmu glaciálním nebo v pásmu polárního a sub-polárního klimatu působením -> eroze krasové glaciálnía mrazového zvětrávání; podle Bogliho (1964) a Sweetingové (1972) vzniká v t ěchto podmínkách v masivních karbonátových horninách nejčastěji -* kras kvestový, -> k. oblíkový a -*• k. listový; k. g. se všeobecně vyznačuje holými, ledovcem zbroušenými povrchy, rozčleněnými ablačními roklemi a údolími (srv. ->• ahlaco) a škrapami různých typů (-* Škrapy lištové, > škrapy ploché, ->• Škrapy stolové); v místech, odkud ledovec již ustoupil a kde se k. g. dále vyvíjí, se označuje termínem -*• kras subgla-ctální fsrv. Gams, 1972); jeho vývoj bývá ovlivněn rozložením ledovcových akumulačních forem; exarační ledovcové deprese bývají zaplaveny jezery, která se postupně připojují k podzemní hydrografii k. g.; modelací klastic-kých ledovcových sediment ů, zčásti zpevněných rozpustným tmeiern, vzniká-> kras hrbolatý; hojné jsou zaledněné jeskyně, propasti a sil ne údolní krasové prameny; podle typu matečných hornin a charakteru jejich rozpustného procesu lze k. g. řadit bud ke -* krasu pravému, či k -> semikrasu s hojnými prvky > pscudokrasu epi-genetického (ledovcová eroze); termín k. g. je nutno odlišovat od termínu > kras ledovcový (glacigenní). 5yn.;glaciokras, kras subglaciální. kras glacigenní' kras glacigénny -*• kras ledovcový kras halitovy kras halilový^ kras solný kras hlinitý kras hlinitý-* klastokras kras hlubinný kras hlbinný A abyssa! karsl, perched k.; F (m) karst abyssal, (m) k. perché; l (m) carso abyssale; N^(m) abyssaler Karsl; R (m) snyduHHbiú Kápem; Š (m) carso abisal.

Soubor endokrasových forem a jevů vytvořený rozpustnou činností hlubinných vodních roztoků (obvykle hydrotermálních) ve velkých hloubkách (až 3000 m) pod povrchem v mocných masívech karbonátových hornin s nerozpustným a nepropustným podložím; na rozdíl od ->• krasu hlubokého se existence k. h. vůbec neprojevuje na povrchu terénu; hydrogeologicky k. h. leží pod úrovní aktivní -> báze krasové erozní a nenavazuje na aktivní systém

povrchového či podzemního odvodňování; k. h. představují vzájemně propojené->• kaverny (makropóry), dutiny různého původu i rozměrů a pukliny; obvykle jsou vyplněné minerálními vodami, rudami, ropou, zemním plynem, CO 2, H2 S aj.; k. h. v paleogenních vápencích Blízkého východu, v devonských vápencích předuralské části Ruské tabule (druhé Baku)a na Severoamerické tabulí obsahuje největší světová ložiska ropy a zemního plynu; vznik k. h. lze vysvětlit Tektonicky (poklesem zkrasovělého masívu), hydraulicky, hydrotermálně, geomorfologicky (relativním zdvihem -* báze krasové erozní) i jinak; termín k. k. nutno odlišovat od termínu ->• kras hluboký. Syn.; kras abysální. kras hluboký kras hlbnký A c/cep karst; F (rn) karst profond; l (m) carso profondo; N (m) tiefer Karsl; R (m) enyČOKUÚ Kápem; S (rn) carso profundo. Soubor endokrasových Ivarů a jevů vázaný na rozpustné horniny takové mocnosti nad nerozpustným podložím, že * zóna hydrodynamická aeračníl"' zóna vertikální cirkulace) dosahuje včfší mocnosti než 100 m, přičemž však ani nejhlubší povrchové sníženíny nedosahují k -* piczometrickému povrchu tělesa krasové vody (nepropustné podloží leží pod úrovní povrchové erozní báze a dna aktivních údolí); termínem k. h. se mimo to ozna čuje endokras s větším vertikálním rozsahem než 100 m, bez ohledu na polohu piezometrického povrchu krasové vody (Gams, 1973), je však součástí celk. odvodňování krasově oblasti; je tedy nutno odlišovat jej od -+ krasu hlubinného. kras holý kras holý A bare karst; F (m) karst tissé, (m) k. nu; l (m) carso nudo; N (m) Kahlkarst, (m) Nacktk.; R (m) sonbiú Kápem; Š (m) carso nudo. Zkrasovělý skalní povrch chemicky velrni čistých vápenců, jejichž rozpouštěním téměř nevznikají zvčtral i nové zbytky (geneticky tedy jde 0 ->• kras pravý); v k. h. od samého počátku krasovění neexistují ani alogenní sedimentární pokryvy ani autogennízvětralinové (půdní) pláště, protože případná nepatrná nerozpustná rezidua jsou trvale vplavována do zkrasovělých puklin {srv. -* holokras) a exokrasový reliéf se vyvíjí přímo v obnažených rozpustných horninách; nedostatek půdních pokryvů je ovšem příčinou nedostatku vegetace (srv. Gams, 1973); termín k. h. však nelze zaměňovat za termíny -> holokras, -> kras denudovaný či -* kras obnažený (nevhodné synonymum termínu -* kras exhu-movaný). Syn.; kras neporostlý. kras horský kras horský A mountain karst; F (m) karst děs montagnes; 1 (m) carso di montagna; N (m) Gebirgskarst; R (m) sopnbiú Kápem; Š (m) carso de montaňa. Nejrozšířenější soubor exokrasových i endokrasových tvarů na Zemi, vázaných na rozpustné horniny podílející se na geol, stavbě vysočin [území s členitým georeliéfem ve výškách 300 až 1400 m n. m., řazeným ke středohorám); podle absol. výšky se vysočiny dělí na: - pahorkatiny (zvlněný georeliéf v absol. výšce do 600 m, s rel. výšk. Členitostí 30-150 m); - vrchoviny (Členitý georeliéf s rei. výšk. členitostí 150-300 m a výrazným úpatím vůči sousednímu území); -hornatiny (si l ně členitý georeliéf s převládající rel. výšk. členitostí 300-600 mas výrazným úpatím vůči sousedním terénním tvarům); - ve/ehornaf/ny (velmi silně členitý georeliéf s převládající rel. výšk. členitostí nad 600 m v absol. výškách nad 1400 m n. m.). K. h. středoevropského mírného pásma dělí)akál a kol. (1982) z morfostrukturního hlediska na dva základní typy kras planinovým kras rozčleněný, v nichž vymezuje řadu subtypů; k kras planinový dělí na k. p. strukturních a erozních plošin; v krasu rozčleněném vymezuje -* k. masivních hřbetů,-* k. monoklinálních hřbe-lů, ->• k. hrástí a kombinovaných vrásno-zlomových struktur, -»• k. kotlinový a ->• k. bradlových struktur. Syn.: kras st ředohorský. Samostatně je vyčleněn -*• k. vysokohorský, vázaný na velehorské (vysokohorské) oblasti, vystupující nad nyn ější horní hranicí lesa. kras hrástí a kombinovaných vrásno-zlomových struktur kras hrástf a kombinovaných vrásovo-zlomových struktur A karst of horsts and combined fold-faulted structures;f (m) Icarsf děs horsts et děs structures ptissée-faillées combinées; l (m) c.arsismo im-postato su di horst et dá strutture faglie-piegate combinate; N (rn) Karst der Horste und der kombinierten Falten-Bruch-Strukturen; R (m) Kápem aopcmoe u KOMÓuHupoeaHHbtx c6po-coeo-CKnadvambtx cmpyKmyp; Š (m) carso de horší y de estructuras fallado-plegadas combina-das.

Soubor cxokrasových i endokrasových tvarů v rozpustných horninách podílejících se na stavbě autornorfních i xenomorfních hrástí nebo kombinovaných vrásno-zlomových struktur (jednoduše vrásn ěná souvrství, postižená ziomy zdvihového charakteru) v komplexním vrásno--zlomovém či trupovém pohoří ve smyslu H. StiHeho, které je typické střídáním masivních hřbetů a plošin; v tomto morfostrukturním * typu krasovém (vy členěném Mazúrem a jaká-iem, 1973) jsou exokrasové formy vyvinuty poměrně slabě, jen na plošinách bývají častější' závrty a jeskyně (např. kras Strážovských vrchů, Povážského inovcc, Žiaru, maíokarpatský Čach-tický kras aj.}; mohly vzniknout před, během či po ukončení tekt. vývoje matečné morfoslruk-tury, kras hrazený kras bariérový A barred karst, damined k.; F (m) karst barrě; I (m) carso confináto; N (m) gedammter Karst, (m) versperrter K.; R (m) nnomuHHbiů Kápem; Š (m) carso represado.

Soubor tvarů a jevů krasových, vázaný na rozpustné horniny podkovovitě obklopené horninami nerozpustnými, které v rozpustném masívu ovlivňují krasovění, protože tu omezuji' oběh podzemní vody; nerozpustné horniny totiž představují místní erozní bázi, která určuje vertikální rozsah jejího volného proudění a zadržuje ji jako - vodu hrazenou v zóně batyfreatické -* pásma hydrografického freatického. kras hrbolatý kras hrbolatý A rugged karst; F (m) karst raboteux; l (m) carso gibboso; N (m) Buckelkarst; R (m) 6yaop4amb/ú Kdpcm; S (rn) carso giboso. Varieta -* krasu glaciálního, vázaná na plošiny a svahy akumulaci'balvanitých i jemnozrnných ledovcových sedimentů (zejména mořenového materiálu) a karbonátových svahových sutí s obsahem vysráženého pórovitého vápenného sintru; jde tedy o varietu -> klastokrasu a zároveň -*• krasu vysokohorského, studovanou ve švýcarských Alpách; podle Bógliho (1980) se vyznačuje nepravidelně hrbolatým povrchem, hustě rozčleněným nepravidelně rozloženými depresemi a zaoblenými elevacemi nevelkých relativních výškových rozdílů (do 2 m); rozpouštěním vápnitého tmele vznikají prohlubně, do nichž vklesávají jemnozrnné půdní pokryvy; vývoj k. h. sice probíhá vysoko nad piezomet-rickým povrchem krasové vody, ale hydrogeologicky může být spojen s podložním endokrasem. Syn.: kras mořenový. kras hřbetový a závrtový kras chrbtový a závrtový A crest and dolině karst, pinnacle and dolině k., pyramid and dolině k.; F (rn) karst a arětes et dolines, (m) k. á pinnacles et dolines, k. á py-ramídes et dolines; l (m) carso a creste e dolině, (m) carso a pinnacoli e dolině; N (m) CratDolinenkarst, (m) Pyramiden-Dolinenkarsf; R (m) Bpe6Heeo-donuHHbiú Kápem, (m) epeČHeeo-cmondoebiů K.; Š (m)

carso de cresfas y dolinas, (m) c. de pirámides y dolinas, (m) c, de torrecillas y dolinas. Regionální varieta > krasu lineárního, popsaná několika autory (Jenníngs, Bik, 1962; Verstap-pen, 1 964; Williams, 1 969; Ford, 1 979, aj.) pod různými názvy z masivních a homogenních vá-p_enců a mramorů monzunových vysočin vých, Číny, trvale humidních vysokohorských oblastí (kolem 3000 m n. m.) Nové Guineje, semiarídní s?. Austrálie i ze subpolární humidníoblasti sz.

Kanady; k. h. z, začal původně vznikat v-> epi-krasové zóně krasu pokrytého, postupně silně rozčleňované podél pravidelných i nepravidelných puklinových systémů v ostře modelované, Štíhlé hřbety a izolované kuželovité, pyramidovité či hradovité elevace, oddělené různě uspořádanými ponorovými depresemi (•*• cockpity) a -* ulicemi krasovými; členitý, pravidelné uspořádaný reliéf bývá porostlý bujnou vegetací; termín k. h. z. nutno odlišovat od termínu -*• kras hřbítkový. Syn.; kras hřebenový a závrtový, k. pyramidový a závrtový, k. v ěžičkový a závrtový. kras intrastratální kras hřbftkový kras rebrový A r/b karst; f (m) karst a cótes; l (m) carso a crestiche strutturali; N (m) Rippenkarst; R (m) pe6posbiů Kápem; Š (m) carso de cresticas estructurales.

Termín zavedený Gamsem (1973) pro povrch -* krasu polopokrytého, typického mřížovitě uspořádanými pilovitě hrotitými hřbítky či izolovanými jehlancovitými skalkami, které vznikají' selektivním korozním rozčleněním tektonicky porušeného souvrství matečných rozpustných hornin s méně rozpustnými (a tedy odolnějšími) vložkami; hřbílky, vázané pravé na selektivně vypreparovaná čela odolnějších vložek, jsou ovšem rovněž zkrasovělé; termín k. h. nelze zaměňovat za termín ř kras hřbetový a závrtový. Syn.: kras žebrový. kras hřebenový a závrtový kras hřebenový a závrtový • kras hřbetový a závrtový kras humidní kras humídny A humid karst; f (m) karst humidv, (m) k. océa-nique; \ (m) carso úmido, (m) c. oceán/co; N (m) Feuchtkarst, (m) humider K., (m) ozeani-scher K.; R (m) eyMUČHbiů Kápem; Š (m) carso húmedo, (m) c. oceáníco.

Soubor exokrasových i endokrasových tvarů a jevů v rozpustných horninách, vytvořený v oblastech s intenzivními, dlouho trvajícími a častými srážkami v celoročním rytmu počasí; k. h. se vyznačuje mnoha varietami, podmíněnými především litotogií matečných hornin; hlavní charakteristikou je množství dobře vyvinutých malých i velkých forem, výrazná podzemní hydrografie a souvislý vegetační kryt (srv. -»• kras atlantský, -> k. monzunový, ->• k. tropický, -» k. zelený). kras humový kras humový A fium karst; F (m) karst děs hums; I (m) carso ad hum; N (m) Humkarst; R (m) ocmaHU,O6biú Kápem; Š (m) carso de hums. Zastaralé, již neužívané označení ->• krasu reliktního,- 1- k. kuželového či> k. věžového; podle teorie krasového cyklu (Grund, 1914) šlo 0 krasový reliéf ve stádiu pokročilého stáří (těsně před zánikem krasu i krasová hydrografie); podle této představy tvořík, h.jen izolované svědecké vrchy ( > huiny), které v reliéfu zbyly z p ův. rozpustného souvrství a v jejichž okolí se na nerozpustných horninách rozvíjí normálnípovrchové odvodňování (říční síť). Syn.; kras svědeckých vrchů a hřbetů. kras hydrotermální kras hydro re rmáVny A hydrothermal karst; f karst hydrothermal; 1 carso idrotermale; N hydrothermaíer Karst; R eudpomepManbHbiú Kápem; Š carso hydro-termal.

Soubor exokrasových a endokrasových tvarů a jevů vzniklých ve vápencových horninách ->• erozí krasovou hydrotermální, vyvolanou hlubinnými vodami různých vysokých teplot (tedy i různě mineralizovanými a obohacenými exhalačním CO_,, H;S aj.}, které vystupují do krasovějících masívů z nerozpustného podloží nebo z okolí; k. h. obvykle mívá ráz -* krasu hlubinného; v rozpustných horninách (zvlášt ě vápencových) v různých hloubkách pod povrchem terénu převažují izolované dutiny různých rozměrů, někdy vyplněné plyny (nejčastěji CO2). l Ilubinné termálnívody se však ve vápencových masívech často mísíš infiltrujícími či vtékajícími povrchovými vodami; vlivem intenzívní • smě-sové koroze vznikají i složité horizontální i vertikální jesk. soustavy s osobitými výpln ěmi a krystalickými náteky (např. -> aragonit), vzniklými srážením minerálního obsahu hydroter-málních roztok ů; na hladině jezírek termálních vod jsou časté-* kůry sintrové plovoucí; zvláštní formou jsou -• stalagmity gejzírové (zatírn známé ze Zbrašovských aragonitových jeskyní u Hranic na Moravě).

Povrch k. h. bývá rozbrázděn rozsáhlými řičenými propastmi; časté jsou prameny termálních vod, vyvěrající v různých úrovních. Protože fyzikálně chemický charakter a obvykle vysokou intenzitu hydrotermáiního rozpustného procesu určuje celá řada složek, radí se k. h, k -*• hy-perkrasu ( > hyperkras zesílený). Syn.; kras tep-iicový, kras termální. kras chloridový kras chloridový > kras solný kras interstratální kras interstratálny A interstratal karst; f (m) karst interstitiel; l (m) carso interstiziale; N (m) interstrataler Karst; R (m) UHmepcmpamanbHbtů Kápem; Š (m) carso intersticial.

Subtyp > krasu intrastratálního, tvořený soustavami spojitých kanálků různého půdorysu a dutinami různých tvarů a rozmčrů, vyvinutých ve vrstevnatých rozpustných horninách rozpouštěním vrstevních pioch podél vrstcvních spár, oddělujících vrstvy odlišného petrografického složení. Syn.; kras mezívrstevní, kras spár vrstevních. kras intrapermafrostový kras intraperma-řrostový -> kras subpolární kras intrastratální kras intrastratálny A intrastratal karst; F (m) karst intrastratal; l (m) carso infrasíraía/e; N (m) intrastrafa/cr Karst; R (m) UHmpacmpamanbHbiů Kápem; Š (m) carso intrastratal.

Soubor endokrasových forem, jejichž vývoj započal až po zakrytí matečných rozpustných hornin mladšími horninovými formacemi (Bosák a kol., 1989); podle polohy v rozpustném souvrství se v k. i. rozlišuje -* k. subjacentní a > k. interstratální; zvláštním subtypem k. i. je > kryptokras. kras izoklinálních hřbetů kras izoklinálních hřbetů kras izoklinálnych chrbtov -* kras vrstevních hřbetů kras izolovaný kras izolovaný A isolated karst, sporadic k.; F (m) karst isolé, (m) k. sporadique;\ (m) carso isolato, (m) c. spo-rádico; N (m) isolierter Karst, (m) sporadischer K.; R (m) usonupoeaHHbiů Kápem; Š (m) carso a/.s/ado, (m) c. esporad/co. Soubor exokrasových a endokrasových tvarů a jevů krasových, vázaný na malé, izolované masívy rozpustných hornin, zcela uzavřené v nerozpustných souvrstvích; k. i. mívá často rysy -> krasu hrazeného a je v něm výrazně patrná závislost vývoje na vývoji erozního reliéfu v okolních nerozpustných horninách; tvary krasové bývají řídké, nedokonale vyvinuté, ale tam, kde jsou rozpustné masívy proříznuty údolími alochtonních vodních toků, existují velké horizontální > jeskyně fluviální (obvykle s několika ->• patry jeskynními nebo v několika -»• úrovních jeskynních), aktivní-* ponory a silné ->• prameny krasové.

Syn.: kras osamělý, kras rozptýlený, kras sporadický. kras izolovaných bradlových struktur kras izolovaných bradlových struktur A karst of isolated klippen strucfures;F karst děs structures isolées dc klippen; \ carso cle estrutturas isolatas de klippen; N Karst der isolierten

K7ippensr.rucr.uren; R Kápem uso-nupOGQHHbix ocmai-meebtx cmpyt<myp; Š carso de estrucřuras aisladas de klippen. Morfostrukturní typ krasu, který vyčlenil jakál (19H2) jako soubor exokrasových a endokra-sových tvarů a jevů v -> bradlech vápencových, vypreparovaných erozí a vystupujících morfo-logicky nápadně jako tvrdoše z okolních litologicky odlišných (nerozpustných), méně odolných horninových souvrství; je na ně vázán zvláštní subtyp -* krasu izolovaného; povrch bradel bývá slabě zkrasovělý, typickými tvary jsou -+ rokliny (tiesňavy) krasové; místy bývají vyvinuty -->• jeskyně puklinové; z karsologického hlediska jsou v Záp. Karpatech nejznámější bradla Manínská, Vršatská, Kysucké vrchoviny, Pienin, Pavlovských vrch ů aj. kras jamkový kras jamkový-> kras důlkový kras jílovcový kras ílovcový -* klastokras kras jurský kras jurský A jurassic karst; f (m) karst jurassique; l (m) carso giurássico; N (m) jurassischer Karst; R (m) lopcKuů Kápem; (m) Kápem muna šop /Opa; S (m) carso jurásico.

Soubor exokrasových a endokrasových tvarů a jevů, který v zastaralé typologii Cvijiče (1925) byl pokládán za jeden ze subtypů -*• krasu přechodného (mezi -> holokrasem a -> merokra-sem}; modelovými oblastmi byl kras pohoří Francká a Švýcarská Jura, některá krasová území v Alpách, v Bosně a v j. Apeninách, tvořená zvrás-něným i vodorovně uloženým karbonátovým souvrstvím jurského stáří, v němž se střídají vápencové série s nerozpustnými nebo jen pomalu rozpustnými sliny a dolomity; oddělené polohy vápenců krasovějí samostatné; hlavními exokrasovými formami k. j. jsou hluboká údolí, zaříznutá až do nepropustného podloží, nepříliš hojné škrapy, závrty a závrtové propasti, hojné ponory a krasové prameny; v z. Části Francké Jury jsou i menší polje; v endokrasu jsou poměrně hojné, dobře vyvinuté patrové jeskyně; v Záp. Karpatech Sekyra (1954) ke k. j. rádi! kras mc-sozoických příkrovů a dělil jej na subtyp středohorský ve výškách 550-950 m n. m. a na subtyp velehorský ve výškách 1400 až 2000 m n. m. kras karbonatitový kras karbonatitový A carbonaí/te karst; F (m) karst c/ans les carbo-nafifes;! (m) carso en carbonat/tes;N (m) Karbo-natitkarst; R (m) KapdoHamumoebiú Kápem; Š (m) carso de carbonatítas. Soubor krasových tvarů a jevů vzniklých sclekt. rozpouštč-nfm uhličitanového obsahu -+ karbo-natitů; zkrasovéní bylo většinou poznáno při ložiskovém průzkumu (srv. Bosák a kol., 1988); podle zatímních poznatk ů vk. k. převažujítvary exokrasové různých rozměrů; z menších jsou hojné škrapy a tvary vzniklé selektivním rozpouštěním, z větších dominují členité a hluboké korozní kapsy, závrty, různé řičené deprese a skalnaté rokle; hloubka kapes a závrtů kolísá mezi 15-1 70 m; deprese bývají vyplněné zvětral i námi (na ložisku Panda Hill v Tanzanii laterity se selektivn ě obohacenými minerály vzácných zemin; na ložisku Cargill v Kanadě rezidua!, uloženiny apatitu; v povodí sibiřské řeky Čadobec v Rusku sedimentární jíly a písky s bauxitem); geneze k. k. zatím nebyla specificky studována; podle charakteru sedimentárních výplní a tedy i rozpustného procesu jej však lze nejspíše řadit k -»• semikrasu nebo -»• hyperkrasu zesílenému. kras karbonátový kras karbonátový A carfaonate karst; F (m) karst carbonaté; l (m) carso carbonaf/co; N (m) Karbonatkarst; R (m) KapÓonamHbiú Kápem; Š (m) carso de carbo-natos.

Vžitý termín pro označení souborů exokrasových a endokrasových tvarů a jevů (-> hydrografie krasová) podmíněných působením převážné chemické složky (zčásti však i složky mechanické)-* eroze krasové na l horniny karbonátové; za typické > horniny krasové byly ovšem donedávna tradičné pokládány jen karbonátové horniny sedimentární, především vápence a dolomity a zčásti ještě mramory a křídy; narůstající poznatky však ukázaly, že k uhličitanovým horninám, podléhajícím -> krasovění, patří i karbonáty metasomatického původu (magnézii), vyvřelé karbonatity a celá řada klastických hornin, síožených z uhličitanových částic či tmelených uhličitanovým tmelem, o nichž se dříve při hodnocení jednotlivých subtypů k. k. neuvažovalo; soubory krasových forem v těchto horninách se nyní většinou řadí k -> semikrasu. Syn.: kras uhličitanový. kras klasický kras klasický Ac/assíca/ karst; f (m) frarsf c/ass/qi/e; l (m)carso classico; N (m) klassischer Karst; R (m) KnaccuvecKuů Kápem; Š (m) carso ctásico, Sev. část Dinárského krasu v jz. Slovinsku a sv. Itálii, v němž byly poprvé odborně studovány a popsány tvary a jevy krasové (srv. Garns, 1973); krom ě silně zkrasovělého území se starým toponyrnem Kras - Carso - Karst (-> kras matečný) mezi Terslským zálivem a údolími řek Vipava, Reka (Škocjanské jeskyně), Timav, Soča ke k. k. patří i vysoké planiny (v pleistocénu zčásti zaiedněné) s paleokrasovými elevacerni typu mogotů a rozsáhlá polje (Notrjanský kras) v povodí řek Ljubtjanice a Pivky (Postojenské jeskyně). kras kompaktní kras kompaktný A compact karst;f (m) karstcompact;\ (m) carso compatto; N (m) Kompaktkarst; R (m) KOM-naKmnbiů Kápem; Š (m) carso compacto. Termín zavedený Jakucscm (1973) pro -»• kras tropický podle koncepce, vycházejícíz extrémní' intenzity a kvantitativního efektu -> eroze krasové; podle autora v humidních tropech postihuje eroze krasová celý masív kompaktních rozpustných hornin a provázíji zesílené sráženírozpu-štěného minerálního obsahu nasycené vody. Syn.: kras masivní. kras kontaktní Ca-Mg kras kontaktný Ca-Mg A Ca-Mg contact karst; f (m) karst de Ca-Mg contact; l (m) carso cii Ca-Mg contatto; N (m) Ca-Mg-Kontaktkarst; R (m) Ca-Mg-KOHmaKm-Hbiú Kápem; Š (m) carso de Ca-Mg contacto. Původně byl termínem k. k. označován soubor krasových tvarů a jevů vznikajících pří okrajích výchozů či masívů karbonátových hornin, tedy při jejich kontaktu s horninami nekarbonáto-vými; současná karsologie tyto soubory označuje termínem ->• kras okrajový, kdežto termín k, k. Ca-Mg vyhrazuje pro typ krasu vznikající na kontaktu Ca a Mg a vyčleněný podle počtu složek, nutných k dosažení fyzikáiněchemícké rovnováhy rozpustného procesu (Cigna, 1984-85); je řazen k ->• hyperkrasu zesílenému (-* eroze krasová kontaktní). kras korozně-erozní kras korózno-erózny ->• kras fluviální kras korozní kras korózny A corrosional karst; F (m) karst de corrosion; l (m) carso dá corrosi'one;N (m) Korrosionskarst; R (m) KOpposuoHHbiů Kápem; Š (m) carso de corrosion.

Zastaralé označení exokrasových i endokraso-vých tvarů a jevů vznikajících rozpouštěním chemicky čistých vápenců působením chemické složky -*• eroze krasové neboli -+ korozí krasovou, vyvolanou srážkovou či tavnou vodou, stékající po povrchu matečných hornin nebo vtékající a vsakujícído jejich nitra; Cvijiř (1924) označil k. k.termínem-* holokras, jehož synonymem se sta! termín -* kras pravý; současná karsologie již termínů kras korozní' a holokras neužívá a termínu kras pravý dává v typologii podle fyzikálně chemických složek rozpustného procesu karbonátových hornin nový smysl. kras kotlinový kras kotlinový A tecíon/c bas/n karst; F (m) karst den cuvettes tectoniques; l (m) carso di bacino íecídn/co; N (m) Karst der tektonischen Mu/den; R (m) Kápem meKmoHuvecKUX Komnoeun; Š (m) carso de cuencas tectónicas.

Soubor exokrasových a endokrasových tvarů a jevů, vázaný na rozpustné horniny tvořící dna vnítrohorských kotlin

(Jakál, 1982); poloha k. k. je dána tektonickým vývojem kotlin; při po-klesávání dna kotlin totiž poklesly i části karbonátových vrstev, litoíogícky totožných s horninami budujícími okolní vysoký reliéf pohoří; místy může jít i o výsledek erozních procesů povrchových vodních toků, protékajících kotlinou a podřezávajících úpatí svahů okolního vyššího reliéfu; vlivem střídání etap bočního podřezávání svahů a zahlubování vznikl v kotlinách systém úpatních plošin a říčních teras; v rozpustných horninách se přitom vyvinul osobitý typ krasu, jehož tvary závisí na pokrytosti úpatních teras; typickými příklady k. k. jsou oblasti Šumiackého a Hybianského krasu a travertinového krasu ve Spišské kotlině na Slovensku, kras křemencový kras křemencový -> kras kvarcitový kras křídový kras kriedový A chaík karst; F (m) karst crayeux; l (m) carso dei ca/can cretacichi; N (m) Kreidekarst; R (m) Menoebiů Kápem; Š (m) carso de creta. Subtyp -* krasu karbonátového, vázaný na křídu (křídové vápence); matečné horniny jsou velmi dobře rozpustné, ale většinou nedostatečně zpevněné, takže vzniklé tvary se hroutí a zanikají; k. k, se vyznačuje -> difúznícirkulacípod-zemní vody a silnými -' prameny krasovými; na povrchu jsou hojná suchá údolí a tvary podmíněné sufozí (poklesy, úlehy). kras kupolový kras kupolový A coupola karst; F (m) karst á coupoles; l (m) carso a coupoli; N (m) Kuppelkarst, (m) Kup-pcnk.; R (m) xynonbHbiů Kápem; Š (m) carso de c úp u las.

Varieta-*- krasu cockpilového nebo--- krasu kuželového, vázaná na chemicky čisté vápence a vyznačující se rozsáhlými povrchy tvořenými hustě nahromaděnými nízkými -* kupolemi krasovými (pahorky se zaoblenými vrcholy a konvexními svahy rel. výšky 10-50 m), které spadají do přilehlých ponorových depresí (-• cockpit ů); převážně korozní povrch k. k. byl dříve pokládán za mladší vývojové stádium -* krasu kuželového; poprvé byl popsán z ostrova Guadeloupe, pozd ěji však byl objeven i jinde (Jáva, Kuba); pohřbený k. k. byl odkryt i při těžbě bauxitů v sz. Madarsku; termín k. k. pochází ze starší franc. literatury (Lasserre, 1961), ale ve sv ětové karsologické terminologii se nevžil a nahradily jej různé jiné termíny, hlavně termín -> kras kuželový. Syn.; kras kupovitý. kras kupovitý kras kopovitý > kras kupolový kras kuželový kras kužefový A cone karst, conical karst; F (m) karst á cónes, (m) k. á pitones; l (m) carso a con/^N (m) Ke-gelkarst; R (m) KOHUvecxuú Kápem; S (m) carso cúnico. Členitý krasový povrch vápencových oblastíícp-lého humidního pásma (trvale nebo st řídavě hu-midní tropy, monzunové subtrópy); vyznačuje se hustě nahromaděnými kupovitými až boch-níkovitými pahorky (-> kras kupolový), zaoblenými, místy asymetrickými vrchy a hřbety (-* mogoty) ČÍ kuželovitými a homolovitými eleva-cemi (-+ kužely krasové, -> v ěže krasové) s příkrými skalními svahy, které spadají do laločna-tých-*- cockpitú čt podlouhlých, meandrovítých -> glades; izolované i nahloučené krasové kužely a mogoty bývají oddělené sníženinami -> pól jí vnitřních Či výběžky -> rovin krasových okrajových, jejichž sedimentárními dny protékají vodní toky; i uvnitř seskupených elevací jsou hojná malá, izolovaná a hluboká vnitřní polje (-> hoyos), obvykle přístupná jen horizontálními říčními jeskyněmi (často v několika úrovních); vrcholové části elevací jsou rozčleněné v hluboké -* škrapy puklinové a hustě porostlé osobitým společenstvem tropické vegetace; příkré skal ní svahy pokrývají vertikální-* škrapy žlábkové; hojné jsou ->• výklenky korozní a -*• polo-jeskyně; na skapových hranách jejich vchodů bývají četné a velké ->• stalaktity venkovní; ve vrcholových Částech a osluněných svazích jsou na skalním povrchu vyvinuté povlaky -»• sintrů venkovních nebo odolné •> kůry vápencové zvětrávací značné mocnosti; na zastíněných čí zvětralinami a sedimenty pokrytých skalních površích jsou zvětrávací kůry vyvinuty jen v menší míře nebo chybí; tento jev je významnou příčinou extrémní členitosti povrchu (oslu-něné skalní povrchy se zvětrávací nebo sint-rovou kůrou rozpouštění odolávají, kdežto zastíněné povrchy mu podléhají; u mnoha * kuželů krasových se projevuje nápadná asymetrie svahů jak v závislosti na sklonu vrstev, tak na rozdílné intenzit ě rozpouStčnína návětrné a závětrné straně".

Původně byl k. k. označován jako -* kras hu-mový; termínu k. k. poprvé použil O. Lehmann (1932) pro tento typ reliéfu v Číně; později H. Lehmann (1954) a jiní stoupenci klimageo-morfologie prohlašovali k. k. za jediný specifický typ krasu v humidních tropech a subtrópech a prosazovali jeho název jako synonymum termínu > kras tropický; postupně byl popsán jako > k. aktivní, * k. fosilní Či--* pateokrasz mnoha humidních oblastí sev. polokoule a poznána jeho závislost na struktuře matečných hornin (Panoš, Štelcl, 1968; Sweeting(-ová), 1972; Ford a Williams, 1989), Syn,; kras mogotový, kras věžový. kras kvarcitový kras kvarcitový A quartzite karst; F (m) karst quartzitique; i (m) carso in quarzite; N (m) Quarzitkarst; R (m) Keapu,umoebiú Kápem; Š (m) carso en quarz/'ía. Soubor krasových tvarů vzniklých v usazených i přeměněných -> kvarcitech rozpouštěním jejich hlavní složky (Si, SiO_,) prosakující nebo tekoucí vodou s vysokým pH (9,0-9,5) anebo naopak s velmi nízkým pH, zejména při vyšších teplotách vlhkých tropů (srv. Cigna, 1984-85, Hosák a kol., 1988); rozpouštěním křemenných zrn a krystalů se hornina rozpadá, takže snadno podléhá erozi, sufozi a řičení; podle rozpustného procesu sek. k. řadí k-* bradykrasu (subtyp ->• parakrasu). Členitý povrch k. k. se vyznačuje škrapami, závrtovými, často řičenými depresemi, rozsáhlými a hlubokými řičenými propastmi a skalnatými kaňony, vzniklými probořením jeskynních stropů, a Četnými skalními mosty; nejvýraznějšími tvary jsou osamělé, vysoké, rozeklané skalní věže či úzké hřbety, perforované fosilními jeskyněmi; v podzemí jsou dlouhé a složité říční jeskyně se speleotémy z oxidů a hydroxidů železa, opálu, organ, fosfátů, síranů, dusičnanů aj.; rozvinuté formy k. k. jsou známy z kvarcitových stolových hor (Meseta de Guaiquinima, M. de Sarisarinama) ve v. Venezuele a ze železitých kvarcitů v Cabunu, v Black Reef Quarzite v Jihoafrické republice, vazijském Rusku aj. Syn.: kras křemencový, kras silikátový. kras kvestový kruš kvcstový * kras vrstevních hřbetů kras labyrintový kras labyrintový A labyrinth karst, corridor karst; F (m) karst a !abyrinthe;\ (m) carso /afoyr/nf/co;N (m) Laby-rinthkarst; R (m) na6upUHtno8biú Kápem; Š (m) carso labcrfntico.

Varieta * krasu plošinového či planinového se znaky -*• krasu lineárního, vázaného na pcdi-planačníči tabulové plošiny, zbavené pokryvů a šířící se na vápencových strukturách; vody přívalových dešťů svou erozně-korozní činností rozčleňují plošiny sílí přímých, geometricky či stromovitě uspořádaných, úzkých (do 3 m), ale hlubokých (až 33 m) ->• ulic krasových; okraje plošin lemují zbytky původního vyššího povrchu v podobě blokovitých a hradovilých skalních elevací; k. l. byl poprvé popsán z tropické dešťové oblasti Nové Guineje fjennings a Bik, 1962; Verstappen, 1964) až teplé sem iaridnízáp. Austrálie s velmi krátkým deštivým obdobím (jen-nings, Sweeting(-ová), 1963), ale pozd ěji byl objeven i v

subpoiární oblasti Mackenzie Mts. v severozápadní Kanadě (Ford, 1973). Syn..'kras ulicový. kras lávový kras lávový-* kras vulkanický kras ledovcový kras fadovcový A glacier karst; F (m) karst glaciaire; l (m) carsismo cli ghiacciaio; N (m) C/efscnerfcarsí; R (m) nednuKoebiů Kápem; Š (m) carso dcgíaciar. Soubor povrchových tvarů a jevů vznikající v ledovcích vlivem -> abíace a působením teplejších srážkových i tekoucích tavných vod; morfologicky se nelišíod tvar ů a jevů krasových v rozpustných horninách (ponory, škrapy, závrty, jeskyn ě, krápníkové tvary, vývěry aj.); z fyzikálně chemického hlediska je k. I. řazen k -> hypo-krasu; řadu nových poznatků o k. I. poskytl výzkum polských a zahraničních (i českých) karsologů na Špicberkách; termín k. I. nelze zaměňovat za termíny -*• kras glaciální, -*• kras subpoiární nebo -»• kras zaledn ěný, které se vztahují jen k souborům krasových forem a jevů v rozpustných horninách, nikoli v ledovcích. Syn.: kras glacigenní, kras ledový. kras ledový kras tadový -*• kras ledovcový kras lesní kras lesný A fbresf karst; F (m) karst děs bois; l (m) carso boscoso/N (m) Waldkarst;R(m)necHOŮ Kápem; Š (m) carso forestado.

Povrch zkrasovělých vápenců s dostatečně mocnými půdami na zvětralinách či sedimentárních pokryvech, kteréumožňujívznika vývoj souvislých lesních porostů. Syn.: kras silvinní. kras lineární kras lineárny A linear karst, directcdk., oricnted k.;f(m) karst linéaire, (m) k. oriente; l (m) carsismo íineare, (m) c. conlrotíato, (m) c. orientato; N (m) ge-richteter Karst, (m) orientierter K.; R (m) nuneÚHbiú Kápem; Š (m) carso dirigido, (m) c. oriontado.

Krasový povrch s pravidelně uspořádanými velkými i malými elevacemi a depresemi, vzniklými selektivním působením -* eroze krasové, usměrněné tektonickými, strukturními či litolo-gickými liniemi; zvláštní varietou k. I. jsou krasové skalní povrchy (např. v pobřežních nížinách), vázané na tabule litorálních a korálových vápenc ů, v nichž je lineace destrukčních krasových tvarů podmíněna sedimentární lineací matečných hornin ncboetapovitým dorůstáním korálových vápenců. Syn..-kras dirigovaný, kras orientovaný, kras řízený, kras usměrněný. kras listový kras lištový- 1 kras stupňovitý kras litorální kras iitorálny -* kras pobřežní kras marinní kras marinný -> kras mořský kras masivní kras masívny-* kras kompaktní kras matečný kras materský > kras kras mediteránní kras mediteránny A mcditerranean karst; F (m) karst méditerrané; l (m) carso mediterraneo; N (m) meditcrrancr Karst; R (m) cpeduseMHOMOpCKUŮ Kápem; Š (m) carso mediterraneo.

Klimageornorfologický typ krasu vázaný převážně na karbonátové horniny v euroasijských a afrických oblastech, přilehlých ke Středozemnímu moři a ovlivněných teplým a vlhkým stře-domořským (rnediteránním) klimatem (Nicod, l 972); k. m.se vyznačuje všemi druhy dokonale vyvinutých exokrasových i endokrasových tvarů a jevů (včetně-*-poljO, přemodelovanými zbytky kuželového paleokrasu a recentním vývojem -> terra rossy, Syn.: kras středornořský, kras středozemní. kras mělký kras plytký A shallow karst; F (m) karst peu pmfond; l (m) carsismo poco profondo; N (m) Seichtkarst; R (m) Mennuů Kápem; Š (m) carso poco pro-fundo.

Soubor exokrasových i endokrasových [varů vytvořený v masívu rozpustných hornin malé mocnosti nad nerozpustným podložím nebo v masívu dostatečné mocném, ale ležícím nízko nad úrovní > báze krasové (Roglič, 1965); povrch k. m. se vyznačuje převážně erozní modelací svahů, sítí mělkých, široce rozevřených údolí s povrchovými toky a vystlaných alochtonními říčními sedimenty, horizontálními -> jeskyn ěmi fluviálními v nízkých a plochých meziúdolních vyvýšeninách (nad úrovní aktivních povrchových říčních toků); vendokrasu je vyvinuta max. 100 m mocná--> zóna vertikálnícirkulace, takže hlubší sníženiny krasového povrchu sahají do piezometrické úrovn ě tělesa podzemní krasové kras mezivrstevní vody, obíhající v -+ pásmu řreatíckém poměrně malé mocnosti, kras mezivrstevní kras medzivrstvový ~> kras interstratální kras mineralizovaný kras mineralizovaný A mineralized karst; F (m) karst minerálce; l (m) carso mineralizzato; N (m) mineralisierter Karst, (m) vcrerzíer K.; R (m) Kápem; Š (m) carso mineralizado. Termín k. m, označuje soubor exokrasových a endokrasových tvarů především > krasu karbonátového, které již při svém vzniku anebo později tvořily mechanické či geochemické pasti, v nichž se koncentrovaly minerální složky přinášené vodními toky nebo mineralizovanými infiltračními povrchovými vodami; většina těchto pastí patří k -> paleokrasu a vznikala za příhodných paleohydrologických a palcohydro-geologických podmínek většinou hydrotermálně nebo metasomaticky (Bosák a kol., 1989); srv. -> mineralizace krasová. Podle původu se minerální akumulace (ložiska nerostných surovin) v k. m. se dělí na: - autogenní- minerální složka pochází z daného kras. území; - paraautogennf - minerální složka pochází z daného kras. území a přilehlého okolí; - alogenní- minerál ní složka pochází jen z mi-mokrasových zdrojů.

Minerální akumulace syngenetické vznikaly současně s tvorbou krasu, epigenetické představují sekundární výplně krasových forem. Podle způsobu vzniku se minerální akumulace délí na: - sedimentární - vznikly mechanickými, chemickými a biochemickými procesy; patří k nim ložiska rud hliníkových (bauxitů), představujících 10 % světové těžby, rud železných, cíno--woiframových a rud vzácných zemin, ale i akumulace zlata a diamantů ve fluviálních nánosech; - zvětralinové: reziduální- obsahují baryt, bau-xity manganové rudy; infiltračnf-ívoří ložiska rud uranových (např. známá jeskyně Tuja Mujun v Kirgizii), antimonu, mědi, niklu, vanadu a železa; smíšené (reziduálně-infiltrační)-- obsahují především rudy fosfátové; - hydrotermální - představují zejména ložiska rud oloveno-zinkových (přes 50 % světových zásob), barytu a fluoritu.

K významným surovinám vázaným na endokra-sové dutiny a makropóry patří plynné a kapalné kaustobiolity (zemní plyn, ropa), migrující do paieokrasových pastí a představující zhruba 50 % světových zásob. Syn.: kras zrudněly, kras mírného humidního pásma kras mierneho humídneho pásma A karst of miíd humid region; F (m) karst de ía region tempeře humide; l (m) carso dei climi temperati-umidi; N (m) Karát děs mild-feuchten Streifens; R (m) Kápem yMepeHHO-enawHOů oónacmu; Š (m) carso de ía región húmeda templada.

Soubory exokrasových i endokrasových tvarů a jevů v karbonátových horninách morfostruktur různého typu a stáří, nacházejících se nyní v pásmu mírného humidního klimatu; toto mírně teplé klima s dostatečnými srážkami ve všech čtyřech ročních obdobích je všeobecně příznivé pro krasovění matečných hornin podle stupně jejich chemické čistoty a morfostrukturní predispozice; v dávné i nedávné geologické minulosti se však právě v tomto pásmu nejmarkantněji projevily zmčny paleoklimatu a zároveň i četné orogenetické fáze s výraznými tektonickými pohyby.

Vývoj-* krasu recentního je tedy silně poznamenán složitým vývojem starších generací- 1- krasu polycyklického (tj. krasových forem různého typu a stáří) i přítomností geneticky odlišných autochtonních zvětralinových i alochtonních sedimentárních pokryvů různé mocnosti a propustnosti; různé generace ->• paleokrasu byly ovšem v pozdějších fázích složité transformované za odlišných klimatických i geomorfologických podmínek; přesto tu lze odlišit různá stopy -* krasu tropického, zcela či dosud zčásti pohřbeného pod mesozoickými a kenozoickými marinními i lakustrinními sedimenty, -» krasu exhumovaného a v hornatinách a vrchovinách i prvky -* krasu glaciálního či periglaciálního; přitom jde místy o -> kras pokrytý (autochton-ními zvětralinami), -> kras překrytý (íl u via! ním i, fluvio-lakustrinními a v dosahu pleistocénního pevnínskéhozaledněníi glacifluviálními aeolic-kýrni sedimenty).

Protože složitý vývoj krasu mírného humidního pásma severní polokoule je nejlépe poznán ve střední Evropě, byl pro něj navržen termín -* kras středoevropský (Panoš, 1965). kras močálový kras močiarový A paíudal karst; F (m) karst paludéen, (m) k. pa-lustre; l (rn) carso palustre; N (m) Sumpfkarst, (m) Moork.; R (m) ÓonomHbiů Kápem, (m) Mapiueebiů K.; Š (m) carso pantanoso. Mělce, ale silně zkrasovélý skainí povrch ploše uložených rozpustných hornin, ležící prakticky v úrovni piezonietrického povrchu tělesa podzemní krasové vody a nesouvisle pokrytý špatně propustnými sedimentárními či zvětralinovými plášti nevelké mocnosti; je trvale pokryt močály a mělkými jezery, živenými ve vnitrozemí srážkovou nebo podzemní krasovou vodou, při pobřeží i brakickou a slanou mořskou vodou; účinky -* koroze smčsové zvyšuje bažinná vegetace a rašelina ( > eroze krasové biogenní, biogenní COy huminové kyseliny); skalní povrch je velmi složité rozčleněn (-*• kras subturbální); v úrovni vodních ploch při okrajích močálů se také uplatňuje -* eroze krasová hladinová; rozsáhlou oblast k, m. v neogén-kvartérních vápencích na Kub ě (poloostrovy Zapata a^Guanahacabibes) podrobně studovali Panoš a Stele! (1965). kras mogotový kras mogotový-> kras kuželový kras monoklinálních hřbetů kras monokli-nálnych chrbtov A karst of monoctina! structures; F (m) karst děs structures monoclinales; i (m) carsismo in strut-ture monoclinaliche; N (m) /Carst der monokli-nalen Strukturen; R (m) Kápem MOHOKnu-HanbHbtx cmpyKmyp; S (m) carso cle estructuras monoclinádas.

Morfostrukturní typ krasu, vyčleněný Mazúrem a lakálem (1973) a tvořený souborem exokra-sových a endokrasových tvarů a jevů v rozpustných horninách monoklinálních struktur slovenské části Západních Karpat; je vázán na jednostranně ukloněné vrstevnaté vápence, vy-tvářejícísoustavu asymetrických hřbetů, oddělených hlubokými (místy kaň on ovitým i) údolími; je význačný uspořádáním forem podle směru a sklonu vrstev; asymetrii vyvolávají mírněji ukloněné svahy na vrstevních plochách a strmější na vrstevních čelech; hřbety vznikly rozčleněním jednoduchých vrás údolími, která sledují osy vrás, anebo vrás příkrovových, asymetricky položených vůči vyššímu nerozpustnému a nepropustnému jádru pohoří (např, sev. úbočí Nízkých Tater, kras Betanských Tater a Velké Fatry v Záp. Karpatech, pohoří Vercor ve Francii aj.). V některých monoklinálních hřbetech vznikla rozčleněním vrstevnatých vápenců v perigiaciáiních podmínkách stupňovina (např. Červené vrchy v Záp. Tatrách, Márenberger ve Švýcarsku; na struktury slab ě uklončných vrstev vápenců a dolomitů (sklon do 1 2°) jsou vázané mírně ukloněné zkrasovélé plošiny, označené já kalem (1982) termínem kras mírně ukloněných plošin. kras monzunový kras monzunový Amonsoon karst; F lm) karst moussonique;\ (m) carso monsonico; N (m) Monsunkarst; R (m) MyccoHHbiů Kápem; Š (m) carso monsónico, Souborný termín pro různé typy krasu v širším smyslu, vytvořené v rozpustných horninách v podmínkách teplého monzunového pásma; vyznačují se formami -*• krasu tropického, extrémně vyvinutými vlivem monzunových deš-fů (intenzivních srážek nad 3000 mm/rok s výrazným sezónním rozdělením).

Podle Verstdppena (1960) a Balázse (1973) lze k. m.typologicky spolehliv ě diferencovat podle litologie matečných hornin a jejich přfslušnosti k výchozím morfostrukturám (nap ř. ->• kras věžový s hlubokými kaňony v synklinálně prohnuté tabuli paleozoických vápenců u Yunnanu v jv. Číně; -*• kras kupolový a -* kras kuželový veocénních a miocénních vápencích komplexních zlomovrásových pohoří Východoindického souostroví; -*• kras věžový v protcrozoických a staropaleozoických vápencích, mramorech a dolomitech v zálivu Ha Long ve Vietnamu, vlivem neotektonických pokles ů zaplavený a modelovaný mořem; vysokohorský (2700-3700 rn n. m.) -> kras labyrintový, > k. polygo-nální, •-> k. pyramidový, -» k. věžový, aie i -*• kras závrtový v mesozoických a terciérních vápencích pásemných pohoří Nové Guineje a naproti tomu intenzívně rozvinutý -> kras pobřežních nížin ve vyzdvižených kvartérních korálových vápencích a bariérových útesech v okrajových Částech ostrova. kras mořenový kras mořenový-* kras hrbolatý kras mořský kras mořský A.marinekarst;f (m)karstmarine;\ (m) carsismo marino; N (m) mariner Karst; R (m) MOpCKOÚ Kápem; Š (m) carso marino. Soubor exokrasových i endokrasových forem v rozpustných horninách, vzniklých působením mechanické i fyzikálně chemické složky-11 eroze krasové marinní; kromě abrazních -příbojových forem, vzniklých převážně mechanickou erozí mořské vody, se na vývoji všech subtypů k. m. (-* kras pobřežní neboli přímořský, -» k. podmořský neboli předbřežní, -> kras útesový) významně podílí chemická složka marinní krasové eroze, jejíž účinnost zvyšuje přítomnost NaCI a jiných solí, míšení mořské vody se sladkou vodou srážek nebo s podzemními krasovými vodami pevninského původu ( > koroze směsová,-*• eroze krasová hladinová) a v dosahu moře i-* eroze krasová biogenní; podle charakteru rozpustného procesu je k. m. řazen k -*• hyperkrasu zesílenému.

Přechodným subtypem mezi k. m. a -* krasem přímořským je kras vázaný na propustně, místy korálové vápence, budující ostrovy či poloostrovy v tropických oblastech; zatímco v rozsahu --' zóny vadózní se vyvíjí soubor exokrasových i endokrasových jevů stejně jako kras v normálních pevninských podmínkách, v horních částech ->• zóny ťreatické se vytváří čočko-vité těleso sladké vody s mírně vyklenutým -»• povrchem piezometrickým (stoupá od pobřeží, kde ležív úrovni mořské hladiny, do nitra ostrovů a poloostrovů); spodní část tohoto tělesa (pod úrovni' mořské hladiny) je omezena halodinou (zónou se strmě stoupajícího gradientu slanosti) vůči slané mořské vodě, která vyplňuje ostatní části freatickézóny; tato spodní hraniční plocha leží při pobřeží v -*• zóně epiřreatickéa směrem do nitra ostrovů a polostrovů je hluboce prohnutá do -> zóny batyfreatické; představuje zónu míšení sladké a slané vody a

zároveň zvýšené mikrobiální aktivity, takže je ledy významnou zónou intenzivního rozpouštění matečných hornin a speleogeneze (srv. -*• hyperkras zesíleny). V místech, kde ve vnitrozemí či na pobřeží píe-zometrický povrch čočky sladké vody protíná terén, vznikají četné krasové prameny; jednu skupinu tvoří povrchové (sladké) prameny (vyvěrající těsné nad úrovní mořské hladiny); druhou skupinu, vázanou na haloclinu, tvoří podmořské výstupné krasové prameny (sladké i brakické), vyvěrající pod úrovní hladiny moře. kras mřížový kras mriežkový A reticular karst; f (m) karst réticulaire; \ (m) carso reticolare; N (m) netzíormiger Karst; R (m) cenwambiů Kápem; Š (m) carso reticular. Termín zavedený lakucsem (l 973) v jeho typo-logické klasifikaci krasu podle intenzity a kvantitativního efektu • eroze krasové pro kras chladných oblastí; vlivem malého obsahu biogenního CO.,a organických kyselin ve vodě (nepřítomnost vogetace) je podle autora účinnost eroze krasové v studených oblastech zhruba dvanáctkrát nižší než v oblastech tropických a monzunových; fyzikálně chemická složka krasové eroze se tedy projevuje především rozšiřováním sítě různě orientovaných puklin systémů, které pak určují m říz ovité uspořádání tvarů. kras neporostlý kras neporastený -> kras holý kras neúplný kras neúplný > merokras kras nivální kras niválny A nival karst; F (m) karst niva!, (m) k. neieux; l (m) carsismo nivale; N (m) nivaler Karst; R (m) Hueanbt-tbiú Kápem; Š (m) carso nival. Soubor exokrasových i endokrasových tvarů a jevů v rozpustných horninách, vzniklých v podmínkách subpolárního nebo vysokohorského nivál-ního klimatu rozpustnou činností mísících se sněhových tavných vod, podporovanou mrazovým tříštěním matečných hornin. Podle Bógliho (1969) a Sweetingové (1972) se k. n. vyznačuje zejména různými lypy~* škrapů, -* kamenicemi,-' propastmi a dobře vyvinutou -• hydrografií krasovou;-' eroze krasová okrajová vyvolává na okrajích snčžníků podřezávání svahů depresí; mrazovým zvélrávánťm vzniká velké množství sutí; ve střední Evropě je k. n. vyvinut jako pleistocénní -» kras vysokohorský v Alpách; v oblastech, kde jeho vývoj pokračuje pod nynější sněžnou čarou, se označuje jako-*-kras subnivální (srv. Gams, 1972). kras nížinný kras nížinný A lowland karst; F (m) karst de pays bas; l (m) carso della tcrra basse; N (m) Tieflandkarst; R (m) HUSMBHHbiú Kápem; Š (m) carso de tierras ba/as.

Druh-* krasu rovinného vázaný na karbonátové horniny Ivořící podloží nížin (do 300 m n. m.); k. n. se obvykle vyzna čuje nepříliš mocnou ' zónou vertikální cirkulace, takže i poměrně nehluboko deprese sahají k piezometrické úrovni tělesa podzemní krasové vody; skalní povrch k. n. je většinou zcela pokrytý říčními nebo jezerními sedimenty různé propustnosti, v nichž se vlivem krasovění podloží vytvářejí sufozní a subsidenční sníŽeniny různých rozměrů; bývají trvale nebo přechodně vyplněné vodou obíhající v sedimentárních pokryvech nebo podzemní vodou krasovou, vystupující pod tlakem z ~> pramenů krasových zakrytých; horizontální jeskyně lež f mělce pod skalním povrchem, často tvoří dendritické soustavy, rovněž vyplněné vodou; protože nížiny většinou patří k poklesovým oblastem, frealická zóna k. n. může mil značnou mocnost (srv. -' kras hlubinný); zvlá Ělnívaríetou k. n, je • kras pobřežních nížin. kras oblíkový kras guliakový A roche-moutonnée karst; F (m) karst en roches moutonnées; l (m) carso a roccie montonate; N (m) Rundhockerkarst; R (m) nepeceveHHbiú Kápem; Š (m) carso de montones gtaciales. Varieta > krasu glaciálního (-> krasu vysokohorského), vázaná na homogennívápence vysokohorských oblastí Alp v okolí ledovcových splazů; vyznačuje se povrchy s četnými oblíky (oválné pahorky s nesou měrným podélným profilem, zbroušené pohybujícím se ledovcem) a četnými -*• kamenicemi, vyplněnými propustnými ledovcovými sedimenty; jde o reliéf vytvořený erozí ledovců, současné nebo dodatečně modelovaný rozpustnou činností ledovcových či sněhových tavných vod. kras obnaženy kras obnažený A exposed karst;'F(m) karst découvert;\ (m) carso scoperto; N (m) entblósster Karst; R (m) oČna-weHHbiů Kápem; Š (m) carso descubierto. Termín používaný v cizojazyčné literatuře pro označení zkrasovělého povrchu rozpustných hornin, zcela nebo z velké části zbaveného původních nesouvislých autochtonních zvětra-linových pokryvů; v české i slovenské karsolo-gické terminologii je třeba termín k. o. (i jeho synonymum -*• kras odkrytý) odlišovat od termínu -* kras exhumovaný; potíže p ůsobí i jeho nepříliš jasný smysl ve srovnání s termínem > kras holý, který označuje exokrasový skalní povrch chemicky čistých vápenců, na němž zvétralinové ani sedimentární pokryvy nikdy neexistovaly. Syn.: kras denudovaný, kras odkrytý. kras oceánský kras oceánsky -> kras atlantský kras odkrytý kras odkrytý-* kras obnažený kras okrajový kras okrajový A border karst, marginal k.; f (m) karst périphé-rique; l (m) carsismo marginale, (m) c. periferico; N (m) Randkarst; R (m) xpaeeoú Kápem; Š (m) carso marginal, (m) c. périferal. Soubor exokrasových a endokrasových tvarů a jevů vytvořených v okrajových Částech masívů rozpustných hornin v pásmu jejich sedimentárního či tektonického styku s horninami nerozpustnými; je výsledkem působení -> eroze krasové zrychlené, jejíž fyzikáln ě chemická složka nabývá na účinnosti míšením vod různého stupně nasycení z prostředí sousedících litologicky odlišných hornin (-* koroze sm ěsová). kras orientovaný kras orientovaný -> kras lineární kras osamělý -*• kras izolovaný krasovění krasovatenie A ksrstification; F (O karstification; l (f) carsifi-cazione; N (f) Verkarstung; R (f) Kapcmo-(puKamjn, (n) KapcmooČpasoeaHue; Š (f) carsi-ficación.

Obecný termín pro označeni'přimárnitio geomorfologického procesu, který vyvolává rozrušování rozpustných hornin nebo jejich rozpustných složek fyzikálně chemickou a mechanickou složkou -*• eroze krasové a projevuje se tvorbou exokrasových i endokrasových forem (-* mode-lací krasovou).

Dokud byly za krasové horniny pokládány jen -» horniny karbonátové, vznikl vlivem teorie o -»• cyklu krasovém a o vlivu -*• báze korozní názor, který pokládal k. za sekundární geomorfologický proces, začínající a končící fluviatilní modelací krasu (srv. fáze předkrasová, stadium mládí, zralosti a stáří krasu); v současnosti však je všeobecné přijímán fakt, že k. probíhá v celém masívu rozpustných hornin sice v různé míře, ale do hloubek, v nichž existují vodopropustné pukliny a průliny (umožňující cirkulaci vody}. Současná -»• karsoíogie zastává názor, podložený mnoha poznatky, že procesk. postihuje nejen karbonátové horniny, ale i horniny jiných lito-logických typů, které podléhají (a mnohdy ve větší míře než

horniny karbonátové) rozpustné činnosti vody a vodních roztoků, že pojem kras je třeba chápat v širším slova smyslu, nežli tomu bylo dříve, a že tedy i procesk. má nejen odlišný charakter podle litologie rozpustných hornin, ale že jeho rychlost, intenzitu a plynulý či etapovitý průběh ovlivňuje množství geologických, geomorfologických, hydrogeologických a biologických faktorů, které se vzájemně podporují, překrývají nebo i ruší.

Tyto okolnosti vyvolaly značné potíže v hodnocení vlastního procesu k. a jeho účinků na rozpustné horniny různých litologických typů, z nichž vyplynuly i potíže terminologické. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let přispěl k řešení problému Cigna (1970, 1984-85) návrhem, aby krasové jevy v širším pojetí byly klasifikovány podle jednoduchého a objektivního kritéria, tj. podle počtu složek, které se podílejí na dosažení rovnovážné fáze rozpustného procesu v jednotlivých typech rozpustných hornin; základem je hodnocení fyzikálně chemického procesu rozpouštěnívápenců, na jehož rovnovážném stavu se podílejítři složky (matečná hornína+voda+oxid uhličitý); při podílu 4 a více složek vzniká-"• hyperkras, při dvou složkách (hornina+voda bez účastí CO2) -*• parakras, pří jedné (v hornině, rozpouštějící se pouze vlivem teploty} - * hypokras; jiným než rozpustným procesem vzniká -> pseudokras; pro jednoduchost je tato klasifikace v současné karsologii takřka všeobecně přijímána.

Přehled klasifikace krasových jevů podle fyzikálně chemického charakteru krasovění Počet Typ Suhlyp složek krasu kras O pseudokras syngenetický lávové bublinové jeskyně epigenetický tekl., rozpad, mech. eroze kras pahorkatinný kras pahorkatinný -> kras horský kras pěnovcový kras pěnovcový A travertine karst; F karst travertineux; \ carso travertinico; N Kalktuffkarst, Travcrtinkarst; R mpaeepmuHoeblu Kápem; Š carso rravcrr/n/co. Soubor exokrasových i endokrasových forem vytvořených rozpouštěním mocnějších poloh geologicky staršího -*• pěnovce, zpevněného v > travertin; podle charakteru rozpustného procesu Cigna (1984-85) klasifikuje k. p. jako > brady-kras (subtyp -*• parakrasu); kromě konstruovaných forem (-* hráze, * proudy pěnovcové) jsou místy vyvinuty i formy disoluční (propasti, poměrně prostorné vývarové jeskyně); mezi endo-krasovými formami se hojně vyskytují i primární dutiny, vytvořené již při rychlém srážení pěnovce. Syn.; kras travertinový. kras peridotitový kras peridotitový A periciofite karst; F (m) karst děs periríotites; l (m) carso en peridotitos; N (m) Peridotitkarst; R (m) nepudomumoebiů Kápem; Š (m) carso en pcridotítas.

Bohatý a dobře vyvinutý soubor exokrasových i endokrasových tvarů a jevů (podzemní hydrografie) v mesozoických serpentinizovaných ~> peridotitech, objevený a stručně popsaný Jiménezem a kol. (1967) ve v. Kubě (Sierra de Moa); při geomorfologickém mapování území podrobně studovati V, Panoš a O. Stelcl (srv. Panoš, 1989, 1992); k. p. je vázán na náhorní plošiny Sierry dél Toldo a Alturas de Baracoa, rozčleněných hustou sítí slepých a poloslepých údolí s ponory a hlubokými suchými i vodou vyplněnými nálevkovitými závrty s hvězdicovitou sítí přítokových údolíček, rozsáhlé povrchy členitých -> škrapů; z endokrasových jevů jsou hojné suché i aktivní (ponorové) jeskyně; v závěrech hlubokých kaňonovitých údolí při okrajích peridotitových náhorních plošin vyvěrají vydatné soustředěné prameny, vyživující silné a stálé vodní toky. Bylo zjištěno, že k. p. vzniká rozpouštěním husté sítě kalotových a křemenných žilek, jimiž je prostoupena základní horninová hmota peri-dotilů; hlavním faktorem rozpustného procesu je množství velmi agresivní srážkové vody, obohacené biogenním CO2; studované území totiž patří k hustě zalesněné a vůči sv. pasátovým větrům návětrné a proto velmi deštivé části ostrova (2500-3000 mm ročních srážek); popsaný k. p. tedy podle charakteru rozpustného procesu představuje přechodnou formu mezi -*• krasem pravým a > bradykrasem. kras periglaciální kras perigladálny A perigladal karst; f (m) karst périgladaire; l (m) carso peri£/ac/a/e;N (m) periglazialer Karst; R (m) nepuenfmuanbHbiů Kápem; Š (m) carso perigladal.

Soubor exokrasových i endokrasových tvarů a jevů v rozpustných horninách vperiglaciálních klimatických podmínkách, v nichž modelační účinky mechanické i fyzikálně chemické složky -*• eroze krasové významně doplňuje mrazově zvětrávání matečných hornin; podle Nicoda (1968) a Forda (1971) se k. p. vyznačuje zkra-sovělými altiplanačními terasami, mocnými pokryvy mrazových sutí a jeskyněmi, které probíhají poměrné mělce pod povrchem terénu, v němž v teplém ročním období v matečných horninách přechodné roztává svrchníčást zóny permafroslu; k. p. se tedy vyznačuje znaky, které jsou typické pro -" kras subpolární (••> k. per-mafrostový) a zčásti i pro -"• k. nivální. kras permafrostový kras permafrostový -> kras subpolární kras pískovcový kras pieskovcový > klastokras kras planinový kras planinový Ap/afeau karst; f (m) karst deplateau;\ (m) carso su spianaíe; N (m) P/afeau/carsf; R (m) Kápem rtnamo; Š (m) carso de mesetas. Osobitý typ -* krasu horského, tvořený souborem exokrasových i endokrasových tvarů a jevů vázaných na makroformy reliéfu budované rozpustnými horninami; jako významný morfostrukturnítyp krasu byl vyčleněn Mazúrem a Ja-kálem (1969).

Výchozí makroformou k. p. je planina (vysoko položená náhorní plošina, výrazně omezená svahy, strmě klesajícími k okolnímu nižšímu reliéfu); jednotlivé planiny jsou oddělené ka-ňonovitými údolími; plochý reliéf náhorních plošin a nízko ležící erozní báze jsou vůdčím faktorem, který umožňuje vznik a rozvoj velkého množství exokrasových forem i intenzívní rozvoj forem endokrasových (propastovitých i horizontálních jeskyň0. Z morfoslrukturnfho hlediska jakál (1982) rozlišuje dva subtypy k. p.: - k. p. na strukturních plošinách, tj. na klasických morfostrukturních tabulových horách, budovaných horizontálně uloženými vápenci a oddělenými několika údolími; jejich vznik je podmíněn erozními procesy (tvorba údolí) a úložnými pomčry matečných hornin (tvorba plošin); příkladem je -* kras causský (Francie); - k. p. na erozních plošinách,ť\. na zarovnaných površích, vzniklých pediplanací (pediment, etchplain), v n ěmž se povrchové vodnítoky ne-zařezávaly, ale působily do stran boční erozí; v následujícím obdobítekt, zdvihů se vodnítoky začaly zařezávat do zarovnaného povrchu a roz-členily jej do systému krasových planin; příkladem je Slovenský a

Muránský kras a Slovenský ráj, vázané na semimasívní blok Slovenského rudohoří (převážně velmi čisté střednolriasové vápence wettersteinského typu). Základnípovrch obou morfostrukturních subty-pů leží obvykle vysoko nad současnou erozní bází, bývá rozčleněn do dílčích planin hluboce zaříznutými údolími s příkrými, skalnatými sváhy; z nepříliš mocného a nesouvislého zvětraii-nového pokryvu planin často vystupují rozsáhlá -> pole škrapová; povrch planin bývá poset nálevkovitými či studňovitými závrty a jícny propastí, které obvykle ústí do složitých a často prostorných horizont, jeskynních systémů; při úpatí okrajových údolních svahů k. p. vyvěrají' krasové prameny. V humid. a střídavé humid. tropických oblastech je původní, vyzdvižený plochý povrch často rozčleněn v extrémně členitý krasový reliéf (cockpity, obří škrapy, krasové věže a kužely, kupovité mogoty aj.); v hornati-nách mírného humidního pásu bývá k. p. premodelován periglaciálnfmi procesy. kras plošinový kras plošinový A karst of flats; F (m) kárst děs plate-formes; l (m)carsosu plata-fonna;N (m) Karst der Vereb-nungsfláchen; R (m) Kápem nnom,adeů; Š (m) carso de plata-formas.

Soubor exokrasových a endokrasových tvarů a jevů vázaných na erozně-korozní zarovnané povrchy výchozů rozpustných hornin; v horském reliéfu zaujímají různé relativníi absolutní výšky (např. náborní plošiny) a často podélně lernujísvahy horských hřbetů jako výrazné stupně; nejsou po celém svém obvodu omezeny strmými okrajovými svahy (zásadní rozdíl mezi k. p.a -> krasem planinovým); uspořádání forem reliéfu k. p. je značně ovlivněno morfologií přilehlého vyššího nekrasového reliéfu; plošiny, vyzdvižené po předchozím zkrasovění, se vyznačují složitými geomorfologickými i hydro-logickými poměry, typickými pro --*• kras poly-cyklický. Syn.: kras erozně-korozních plošin. kras pobřežní kras pobrežný A coastal karst, shore k.; F (m) karst littoral, (m) k. cótícr; l (m) carso littorale, {m) carsismo cot-í/ero; N (m) Kústenkarst; R (m) npu6pe>KHbiů Kápem; Š (m) carso titorat, (m) c. costero. Soubor krasových tvarů a jevů vytvořených v přímořském (iitorálním) pásmu pobřeží (mezi břežníčarou za odlivu a hranicídosahu mořského příboje) v karbonátových horninách působením mechanické i fyzikálně chemické složky - * eroze krasové mořské; podle fyzikálně chemického charakteru rozpustného procesu patří tyto formy k -> hyperkrasu zesílenému; tvary v nerozpustných horninách, vytvořené jen mechanickou erozí mořské vody, je ovšem řazen k -* pseudokrasu epigenetickému. Výchozí formou je zaplavená abrazní plošina, mírně stoupající smčrem k pevnině, kde je pokrytá plážovou terasou; na pevninské straně pobřežního pásma konči' skalním srázem abrazního srubu, při jehož úpatí se tvoří -* výklenek abrazní a četně-* jeskyně abrazní; jejích prohlubování vyvolává řičení a ústup abrazního srubu směrem do vnitrozemí; abrazní terasy a sruby bývají'vyvinuty v několika úrovních nad sebou (příčinou je bud pozvolný zdvih pobřežního pásma, nebo klimaticky podmíněné oscilace mořské hladiny); v abrazních srubech bývají otvory výtokových úseků aktivních i neaktivních jeskynních soustav přilehlého pevnin-ského endokrasu, přemodelované mořskou krasovou erozí"; na klesajícím pobřeží jsou před jejich ústím riové zátoky (mořem zaplavená říční koryta).

V zábřežníčásti pobřežního pásma (nad úrovní hladiny přílivu) vznikají působením „příbojového deště" (srv. -*• eroze krasová hladinová) v -> hornině plážové či v-* útesech lemových hrotité --*• škrapy pobřežní a korozní mísy s plochými dny a -*• gejzíry příbojové. Syn.; kras litorální, kras přímořský: kras pobřežních nížin kras pobrežných nfžin A coastalptain karst;f fm) karstdeplain litorale; l (m) carso di pianura costiera; N (m) Karst der Kustenebenen; R (mj Kápem npu6pex<Hbtx paenun; Š (m) carso de líanura costera (litoral).

Soubor exokrasových a endokrasových tvarů a jevů nízko položeného -*• krasu rovinného (-* krasu nížinného), vázaného na ploše uložená karbonátová souvrství's regresním i transgresním přesahem vrstev a s litorálnťm sedimentárním pokryvem, vynořená nad hladinu moře a tvořící podloží pobřežních nížin konlinentů a ostrovů; mnoho nových poznatků ok. p. n.přinesl dlouholetý výzkum a mapování kubánských pobřežních nížin, zahájený v letech 196465 (Panoš a Stolci, 1965; Jirnénez, Panoš a Štclcl, 1969; Panoš, 1989).

Matečné horniny i jejich pokryvy představují obvykle neritické formace s vysokou průlinovou propustností; typologicky tedy k. p. n. představuje varietu -*• krasu překrytého a -*• krasu s pru línově difúzní cirkulací vody; skal ní povrch matečných hornin se většinou mírně sklání k nynější úrovni mořské hladiny; vlivem jeho nízké relativní výšky nad erozní bází, kterou představuje mořská hladina, je piczomctrický povrch podzemní krasové vody blízko povrchu terénu a jeho úroveň se skalním povrchem matečných hornin konverguje; kromě toho výrazně osciluje v závislosti na sezónním rozdělení srážek a na rytmu přílivu a odlivu; hlubší polohy tělesa podzemní krasové vody tvoří obvykle difúzní voda mořská (slaná) nebo směs vody mořské a meteorické (voda brakická). Exokrasová zóna k. p. n. mívá dvě odlišná pásma; vnitrozemské, výše položené pásmo se obvykle vyznačuje kvestovým reliéfem s podélnými sníženinami typu-* poljía s četnými mělkými údolími alochtonních vodních toků, která bud konči' slepě, anebo vyznívají ve sníženinách; povrch meziúdolních vyvýšenin má ráz-* krasu podpovrchového a bývá pokryt rozsáhlými -> poli škrapovými .1 četnými sufozními a sub-sidenčními depresemi či řičenými závrty (-* cenoty), vyplněnými směrem k pobřeží do stále větší výšky vodou; nižší (přímořské) pásmo pobřežních nížin pak je poseto -* jezery a rozsáhlými močály ( > kras močálový), vyživovanými srážkovou vodou i vodou většinou zakrytých -* pramenů krasových; nápadnější elevace jsou vázané na vyzdvižené a zkrasovělé valy lemových korálových útesů nebo pobřežních dun; holé skalní povrchy jsou pokryty-* zv ětrá-vací kůrou vápencovou.

Endokrasové formy reprezentují složité dend-ritické soustavy aktivních * říčních jeskyní; jejich toky vyvěrají' v •> pramenech zakrytých v nižších částech pobřežní nížiny, kde živí rozsáhlá jezera, nebo v -*• pramenech krasových podmořských na dně přilehlého moře; ve vyšším pásmu pobřežních nížin bývají pod skalními povrchy, pokrytými zvětrávacírni kůrami, vyvinuty i izolované kupolovité korozně-řícené-* jeskyně podkornís perforovanými stropy; Tekt. zdvihy či glacieustatické kolísání hladiny moře jsou příčinou zkrasovění matečné horniny k. p. n. do značných hloubek (* kras hluboký); -*• úrovn ě jeskynní navazují na zaplavené či vyzdvižené abrazní terasy. kras podledovcový kras podfadovcový A sub-glacier karst; f (m) karst sous-glaciairc; l (m) carsismo sotto ghiacciao; N (m) Subglet-cherkarst; R (m) nodnednuKOebiů Kápem; S (m) cwso subglaciar.

Subtyp-* krasu glaciálního vytvářený v karbonátových horninách v podloží ledovců působením fyzikálně chemické a zčásti i mechanické činnosti tavných ledovcových vod; jeho vývoj bývá často spjat s výraznými tvary* hlubokého krasu, jejichž počátky jsou zřejmě starší než vlastní ledovce; termín k. p. je nutno odlišovat od termínu " kras subglaciální. kras podmořský kras podmořský -*• kras předbřežní kras podpovrchový kras podpovrchový A subcutaneous karst, subsurface k.; F (m) karst souscutané; l (m) carsismo soffocufaneo; N (m) sub/cufaner Karst; R (m) nodnoeepXHOcmHbtů Kápem, (m) nodno^eeHHbiů K.; Š (m) carso subcutáneo.

Soubor forem členitého skalního povrchu karbonátových hornin, který vznikl nebo se dosud vyvíjí v podloží nep říliš mocných a poměrně propustných zvčtralinových či sedimentárních plášťů; z krasově hydrologického hlediska zaujímá tedy -*• epikrasovou hydrografickou zónu s vertikální cirkulací (dílčí zóna > vadóz-ního pásma); negativní formy k. p. se rozpustnými účinky prosakujících srážkových či tavných vod trvale prohlubuji', čímž zároveň roste relativní výška forem pozitivních; jejich části, vyčnívající nad povrch nadložních pokryvů ři překryvů, modeluje -> eroze krasová povrchová a vytváří na nich mladší drobné tvary; termín k, p. nelze zaměňovat s termínem > kras subja-centní. Syn.: epikras, kras subkutánní. kras podzemní kras podzemný A endokárst, subterranean k,; F ím) endokarst, (m) karst souterrain; l (m) endocarso, (m) carso soílerraneo;N (m) Endokárst,(m) unterirdischer K.; R (m) 3HÓOKapcm, (m) nodseMHbiů Kápem; S (m) carso subíerra'neo.

Soubor endokrasových forem a jevů s ' hydrografií krasovou podzemní vytvořený v rozpustných matečných horninách fyzikálně chemickou činností prosakujících vod v zóně volné infiltrace -*• pásma hydrografického va-dózního nebo mechanickou i fyzikálně chemickou činností tekoucích podzemních vod v -* pásmu hydrografickém přechodném (epifreatic-kém) a ve všech zónách -*• pásma hydrografického freatického; termín k. p, (unterirdischer Karst) zavedl Penck (1924), ovšem pro soubory tvarů, nyní nazývané-* k. pokrytý, > k. překrytý nebo-* k. podpovrchový (subkutánní)..Syn.:en-dokras. kras pohřbený kras pochovaný A buriedkarst;F (m)karstentcrré;l (m) carsismo sepoíto; N (m) begrabener Karst; R (m) no3pe6eHHbiů Kápem; Š (m) carso enterrado. Podle definice, doporučené Komisí pro speleo-chronoiogii a paleokrasMezinár. spěl. unie (srv. Bosák, Ford, Glazek, Horáček, 1989), jde o sub-typ -* paleokrasu, tvořený souborem exokraso-vých i endokrasových forem (často velkého geol. stáří), po svém vzniku zcela pohřbených mladšími sedimenty velké mocnosti, které zakrytý soubor krasových forem oddělily od vadozní či freatické vodní cirkulace a tím je trvale či dočasně (na geologicky dlouhou dobu) prakticky fosilizovaly.

Pro označení k. p. vznikly v druhém poválečném období v některých jazycích obtížně srovnatelné terminologické variety; kromě toho někteří autoři zužovali Termín k. p. jen na paleokrasový reliéf či endokrasové formy vy-plnčné autochtonními formacemi (zvětralinami matečných hornin); rostoucí poznatky o existenci k. p. převážné v oblastech postižených v geologické minulosti výraznými tektonickými poklesy, mořskými transgresemi či zaledněním způsobily, že řada autorů začala termínu k. p. užívat i tam, kde paleokrasové tvary pohřbily a fosilízovaly mohutné akumulace mladších sedimentů alochtonnfch (marinních, lakustrinních, fluviálních, glacigenních, glactřluviálních). Ve snaze po sjednocení odlišných hledisek a odstranění terminologického chaosu ve sféře -*• paleokrasu se v současné karsologii při klasifikaci k. p. jeví snaha nerozlišovat původ pokryvných formací, ale klást důraz na skutečnost, že po svém uložení fosilizovaly existující formy krasové formy y_ hlediska geologického času bud trvale (--> kras fosilní), nebo dočasně (-* kras exhumovaný); termín k. p. nutno odlišovat od termín ů -» k, pokrytý a ->• k. překrytý. kras pokrytý kras pokrytý A covered karst; f (m) karst co u věří; l (m) carsismo coperto; N (m) bedeckter Karst; R (m) saKpbimbiu Kápem; Š (m) carso cuhierto. Termín vyhrazený v současné karsologii pro kras v rozpustných horninách souvisle pokrytých nepříliš mocnými autochtonními zvětralinami a půdami (na rozdíl od -> krasu holého); jejich přítomnost a propustnost sice vývoj exo- i en-dokrasových forem ovlivňují, ale nebrání jejich vzniku, protože meteorické vodčdovolujívstup do zóny -*• epikrasu a cirkulaci v ostatních krasově hydrograf. pásmech; termín k. p. nelze v žádném případě zaměňovat s termíny -» k. pohřbený či -* k. překrytý. kras polopokrytý kras polopokrytý A scm/covered karst; f (m) karst semi-couvért; I (m) carso parzialmente coperio; N (m) halb-hedeckter Karst; R (m) nofiysaKpbimbiů Kápem; Š (m) carso semicubierto. Soubor exokrasových a endokrasových forem v karbonátových horninách nesouvisle pokrytých málo mocnými autochtonními zvětralinami (půdami); bývají nahromaděné v negativních tvarech krasového povrchu, kdežto z vyšších částí reliéfu jsou odstraněné splachem anebo vkleslé do rozšířených puklin a makropórů; termín k. p. nutno odlišovat od termínu y k. po-lopřekrytý. kras potoporostlý kras poloporastený-> kras zelený kras polopřekrytý kras poloprekrytý -> kras překrytý kras polycyklický kras polycyklický A polycyclic karst; F (m) karst polycyctique; l (m) carsismo policiclico; N (m) polyzyklischcr Karst; R (m) nonumJKnuvHbiů Kápem; Š (m) carso policiclico.

Soubor exokrasových a endokrasových tvarů a jevů, z jejichž morfologie, zvětralinových zbytků či datovatelných korelátních sedimentů vyplývá, že se vyvíjely v odlišných morfogene-tických podmínkách v několika samostatných fázích, oddělených obdobími intenzivních tektonických radiálních pohybů a sedimentace. Typický k. p. představují soubory tvarů, vázané ve střední Evropě na karbonátové horniny z!o-movrásových pohoří variské soustavy a pásem-ných pohoří alpsko-karpatské soustavy, která byla od mesozoika postižena několika orogene-lickými fázemi a marinními transgresemi; vývoj krasu v těchto soustavách byl tedy několikráte přerušen a opčt obnoven, ovšem již většinou ve změněných klimatických podmínkách; středoevropské klima se totiž od mesozoika postupné měnilo z tropického a subtropického střídavě humidního a semiaridního klimatu v pleisto-cénní periglaciální a recentní mírné humidní podnebí; protože polycyklický charakter vývoje reliéfu je typický právě pro střední Evropu, kde byl také nejlépe poznán a potvrzen, byl i zdejší k. p., který je přímo modelovým příkladem po-lyfázového vývoje v dlouhé geologické historii, označen jako --> kras středoevropský (Panoš, 1964, I9f>5). kras polygonální kras polygonálny A polygonal karst; F (m) karst polygonal; l (m) carso poligonale; N (m) Polygonalkarst; R (m) nofiueoHafibHbiů Kápem; Š (m) carso poligonaí. Termín zavedený Williamsem (1971) pro určitý subtyp > krasu MneárnCho, vyskytující se v některých oblastech -> krasu cockpitského,-* krasu kupovitého, " krasu kuželového nebo -» krasu závrtového; vlivem tektonické nebo strukturní predispozice matečných hornin se k. p. vyznačuje víceméně pravidelným rozložením vhloubených forem ( k cockpity, > hoyos, ->• závrty), takže jejich geografické (povrchové) rozvodnice, probíhající po vrcholech a sedlech přilehlých elcvací, vytvářejípolygonální obrazce; do podobných obrazců dělí krasový povrch i soustavy různě orientovaných a vzájemně se protínajících -»• glades (-* ulic krasových). kras ponořený kras ponořený > kras zatopený kras porostlý kras porastený > kras zelený kras povrchový kras povrchový A superficial karst, exokarst; F (m) karst

supcr-ficiel, (m) exoírarsf; l (m) carsismo superficiale, (m) exocarso; N (m) oberirdischer Karst, (m) Exokarst; R (mi noeepxHocmHbiú Kápem, (m) 3KCOKapcm; Š (m) carso superficial, (rn) exo-carso.

Soubor tvarů a jevů krasových, které jsou součástí reliéfu krasové krajiny; vznikly v skalním povrchu rozpustných matečných hornin fyzikálně chemickými i mechanickými účinky in-ťiltrujících srážkových čt tavných vod nebo autochtonních i alochtonních vodních toků; termín k. p. je třeba odlišovat od termínů -»• kras podpovrchový (subkulánní) či -*• epikras a kras podzemní (-> endokras), jejichž tvary se sice v reliéfu většinou neprojevují, ačkoli obvykle vývoj povrchových tvarů přímo či nepřímo ovlivňují. Syn.; exokras. kras pravý kras pravý A řrue karst; F (m) karst vrat; l (m) carso genuino; N (m) ecnter Karst; R (m) Hacmoxmuú Kápem; Š Em) carso genuino.

V překonané typologii Cvijičc (1925) byl termín k. p. používán jako synonymum termínu -> ho-lokras; v současném širším chápání krasu a jeho členění podle fyzikálně chemických charakteristik rozpustného procesu matečných hornin (Cigna, 1984-85} je íerrnín k. p. synonymem termínu kras v užším smyslu, tedy krasu vázaného na chemicky čisté a dobře rozpustné vápence, jejichž rozpustný proces vyžaduje k dosažení rovnovážného stavu přítomnost tři'složek (matečná hornina + H2O + CO2). Syn.: kras vápencový, kras v užším smyslu. kras předbřežní kras predbrežný A forcshore karst, submarine k.;f (m) karstsous--marine; l (m) carsismo sotfomar/no; N (m) sub-mar/ner Karst; R (m) Mopcxoů Kápem, (m) cy6-MapUHHbiů K.; Š (m) carso submarino. Krasové tvary a jevy -*• krasu mořského vázané na předbřežní(neritické) pásmo, tedy na pásmo abrazní plosiny, vymezené hladinou moře při odlivu a okrajem kontinentální pláně (šelfu) v hloubkách zhruba mezi 35 -200 m; v mělčích částech předbřežního pásma se na modelaci k. p. podílejí mořské proudy a vine"ní mořské vody, v hlubších částech i biochemické pochody; nejvýznamnějšími tvary a jevy k. p.jsou ústí nebo perforace stropů freatických jeskynních soustav, z nichž pod hladinou moře vyvěrají podzemnívodnítoky z přilehlé pevniny (•-»• prameny krasové podmořské). Syn,; kras podmořský, kras submarinní. kras přechodný kras přechodný-* kras causský, kras jurský kras překrytý kras překrytý A recovered karst; F (m) karst recouvért; l (m) carso ricoperto; N (m) uberdeckter Karst; R (m) nepeKpbimbiú Kápem; Š (m) carso recuhie.no. Termín v současné karsologii vyhrazený pro kras v rozpustných horninách souvisle překrytých nepříliš mocnými alochtonními sedimenty jakéhokoli typu a na nich vyvinutými p ůdami; jejich přítomnost a propustnost sice ovlivňují vývoj exo- a endokrasových forem, ale nebrání jejich vzniku, protože dovolují meteorické vodČ vstup do zóny epikrasu a cirkulaci v ostatních krasově hydrograf. pásmech; pokud je mocnost alo-chtonních sedimentů malá, takže pokrývají povrch rozpustných hornin nesouvisle, užívá se pro tento krasový typ termínu -• kras polopřekrytý; termínu k. p. svého času použil Gams (1973) ve slovinštine pro -*• kras pohřbený; v současné karsologickě terminologii však nelze termín k. p. zaměňovat za termín > k. pohřbený ani -* kras pokrytý; totéž platí pro termíny -* k. polopokrytý a -* k. polopřekrytý. kras přímořský kras přímořský --*• kras pobřežní kras puklinový kras puklinový A crevice karst, grike k.; F (m) karst děs crevasses, (m) k. fissuré; \ (m) carsismo di fissura; N (m) Kluftkarst; R (m) pacw,enuHHbiú Kápem, (m) mpemuHHbiů K.; Š (m) carso de gr/eías. Subtyp-*- krasu lineárního vzniklý korozně-eroz-ním rozšiřováním pravidelných t nepravidelných puklinových systémů pod propustnými alogen-nírni sedimentárními pokryvy vodou vydatných srážek; v matečných rozpustných horninách tohoto subtypu f krasu pokrytého pokračuje vertikální rozčteňování forem původního -> krasu podpovrchového (-*• epikrasu), usměrněného puklinovými systémy; při současném odnosu či vklesávání pokryvů do rozšiřovaných puklin se horníčásti pozitivních skalních tvarů vynořujína povrch terénu a korozníčinnostísubérických vod se zpříkřují; původní -> epikras se tím postupně transformuje v složitý- 1- kras hřbetový a závrtový či -+ k. labyrintový (srv. Ford a Williams, 1989). kras pyramidový a závrtový kras pyramidový a závrtový -* k. hřbetový a závrtový kras pyroklastický kras pyroklastický •-»• klastokras kras reaktivovaný kras reaktivovaný A reactivated karst, rejuvenated k.; F (m) karst remis tn activité, (m) k. rajeuné; \ (m) carso r/n-giov3nito;N (m) reaktiviertcrKarst,(m} verjung- ter K.; R (m) QMOfiOweHHbiú Kápem; Š (m) carso reactivado, (m) c. rejuvenecido. Exokrasové a endokrasové tvary a jevy dočasně fosilizované radiálními tektonickými pohyby, usazením nepropustných sedimentů, změnami původního humidního klimatu v klima aridníči periglaciální, jezerní či mořskou transgresí, apod.; jejich vývoj se však obnovil vlivem dalších změn fosiíizujících faktorů (Sweetíng(ová), 1972). Syn.: kras zmlazený. kras recentní kras recentný A řečeni karst, activc k.; F (m) karst récenr, (m) k. actif; l (m) carsismo rerente, (m) c. att/vo; N (m) rezenter Karst, (m) aktiver K.; R (m) coepe/wew-Hbiů Kápem; S (m) carso rec/enfe, (m) c. activo. Soubor exokrasových a endokrasových tvarů a jevů, které se v současnosti plynule vyvíjejí a fungují. Syn.; kras aktivní. kras reliktní kras rcliktný A rcíictkarst, rudimentái k.;f (m) karst résiduaire; \ ím) carsismo relitto; N (m) Restkarst, (m) Reliktk.; R (m) penuKmoebiů Kápem; Š (m) carso relicto.

Soubor exokrasových a endokrasových tvarů a jevů vzniklých sice v geologické minulosti (--> paleokras), ale /části zachovaných až do současné doby, ačkoli byly béhem své existence transformovány v různých subérických podmínkách ísrv. -> kras polycyklický) či degradovány do té míry, že nynější tvary představují jen silné pozměněné zbytky (relikty) forem původních; jejich povrch bývá obvykle pozměněn mladšími drobnými tvary. Syn.: kras rudimentární. kras rovinný kras rovinný A plain karst; F (m) karst c/es plain&s; l (m) carso cli pianura; N (m) ^Flachlandkarst; R (m) paenuHHbiů Kápem; Š (m) carso c/e llanuras. Soubor exokrasových a endokrasových Ivarů a jevů s -* hydrografií krasovou podzemní (závrty, úvaly, jeskyně), vázaný na karbonátové horniny tvořící podloží rozsáhlých rovin strukturního nebo erozně-korozního původu; k. r. se vyznačuje rozsáhlými plochými nebo velmi měkce zvlněnými povrchy různé geneze s rel. výškovou členitostí do 30 m; typicky je k, r, vyvinut např. v oblasti Ruské roviny (srv. |akál, 1982); podle absol. výšky, kterou povrch k. r. zaujímá, lze vyčlenit-* kras nížinný-0-300 m n. m. (osobitým subtypem je-*- kras pobřežních nížin); rovné krasové povrchy lemující úpatí krasových vrch ů a hřbetů se nazývají-* roviny krasové okrajové. kras rozčleněný masivních hřbetů kras rozčleněný masívnych chrhtov A dissected karst of massive riclgcs; f (m) karst arf/cu/é de.s crefes massives;l (m) carso articulato a cresíe massivi; N (m) zergliederter Karst der massiven Rucken; R

(m) pac^neněHHbiú Kápem MaccuGHbix xpečmoG; Š (m) carso articuiado de crestas massivas.

Morfostrukturnísubtyp-* krasu horského, vyčleněný Jakálem (1982); je vázán na hřbety horna-tin a vrchovin budované vrásněnými a tektonicky porušenými komplexy vápenců a dolomitů a oddělené hlubokými údolími; místy jsou vytvořené mezihřbetové plošiny (vázané obvykle na vápence) s dobře vyvinutým souborem exokrasových i endokrasových forem (závrtů a jeskynních systémů v několika úrovních - jednoduchých i patrovitých}; polohy dolomitů obvykle vytvářejí široké ploché hřbety, jejichž svahy rozčleňují suchá údolí; tento subtyp krasu se vyznačuje zvláštní'hydrografií, podobnou * krasu hrazenému či -~* krasu izolovanému; zóny vadóznía freatické cirkulace sahají pod úroveň povrchu na okolních nerozpustných horninách a souvisí se zvodnělými puklinovými systémy okolních nerozpustných komplexů; z hlediska pokrytosti jde většinou o -* kras překrytý (nebo polopřekrytý); v oblasti nynějšího mírného pásu se na modelaci jeho exokrasových forem významně podílely i procesy periglaciáíní. kras rozptýlený kras rozptýlený-' kras izolovaný kras rudimentární kras rudimentárny-> kras reliktní kras říční kras riečny -*• kras fiuviální kras řízený kras na děny-* kras lineární kras sádrovcový kras sádrovcový A gypsum karst, anhydrite k., sulphate k.; F (m) karstgypseux,(rr\)k. anhydriteux,(m) k, sulpha-tique; l (m) carsismo in gesso, (m) c. in anidrile, (m) c. in roccia solfata; N (m) Cipskarst, (m) Anhydritk., (m) Sulphatk.; R (m) auncoebiů Kápem, On) aHeudpumoebiů K.; (m) cynbcpam-Hbiú K.; S (m) carso en yeso, (m) c. en anhidrita, (m) c. en sulfato.

Soubor exogenních i endogenních tvarů a jevů (-* hydrografie krasová) vzniklých fyzikálním rozpoušt ěním anhydritu nebo sádrovce; vedle -* krasu karbonátového jek. s. nejrozšířenějším litologickým typem krasu; na rozdíl od karbonát ů probíhá rozpustný proces v sulfátech bez chemických změn a na dosažení rovnovážného stavu se účastní jen dvě složky (hornina + voda); podle charakteru rozpustného procesu je tedy k. s. řazen k-* tachykrasu (subtyp-* parakrasu) srv. -> kras cvaporitový. Rozpouštění sádrovce probíhá řádově 1 OOx rychleji než chemicky Čistého vápence a ve srovnání s rozpouštěním kamenné sol i má převážně kavernózní ráz; tvary k. s. vznikají pom ěrně rychle, ale vlivem plasticity a malé pevnosti matečných hornin také rychle zanikají; jen v oblastech, kde k. s. má charakter -*• krasu me-zivrstevního a kde nadloží zkrasovělých sulfátových poloh tvoří zpevnělé horniny jiného typu (např. vápence, slínovce, aj.l, které jsou sice propustné, ale chrání dutiny v sulfátech před destrukcí, mohou endogennítvary mít trvalejší ráz a dosahovat velkých rozměrů; např. v Moldav-sko-ukrajinské oblasti v okolí Podolská existují v podloží spodnobádenských vápenců v anhydritech a sádrovcích téhož stáří obrovské jeskynní labyrinty Optimističeskaja peščera (212 km chodeb, 2. nejdelší jeskyně svčta) či Ozernaja peščera (117 km - 9. nejdelší jeskyně světa) a řada jiných soustav.

Exokrasový reliéf v povrchových výchozech sulfátů má vlivem značného množství nerozpustných zvětralinových zbytků ráz -* krasu pokrytého se všemi formami běžnými v ->• krasu karbonátovém (puklinové škrapy, závrty různých typů, kapsy, geologické varhany, úvaly, slepá údolí aj.); v okolí Archangelska (Korotkov, kras s cirkulací odtrženou 1974} a v scv. Kanadě (Aitken a Cook, 1969; Tsui a Cruden, 1984) se v k. s. vyskytují až 1 70 m vysoké kuželové nebo kupovité clevace, připomínající-* kras kuželový; v záp. Oklahomě (USA) k nim patří i svědecké vrchy, tvořené zpevněnými brekciovitými výplněmi původních depresí a propastí v sádrovci (Fay a Hart, 1978); zvláštní formy pak představují až 30 m vysoké štíhlé věžíčkové vápencové tvrdoše „cast///os", vypreparované ze sádrovcových vrstev při okrajích Gypsum Plain, Texas a N. Mexiko, USA (Kirkland a Evans, 1980). Typickými endokrasovými tvary k, s. jsou rozsáhlé a vzájemně se protínající, často několikapatrové říční jeskyně různého příčného profilu s četnými jeskynními kulisami, vyvinuté ve vadózním i freatickém pásmu; na jejich stropech a st ěnách jsou hojné facety, krystalové trsy, dr ůzy aj.; místy se vyskytují t dómovité prostory -» jeskyní hydratačních, které ovšem geneticky nepatří k-*-tachykrasu, ale mezi tvary->• pseudo-krasu epigenetického.

V horninách tvořících nadložf mezivrstevního krasu v sulfátech se vývoj k. s. často projevuje náhlým vznikem mnohotvárných deformací, Často velkých vertikálních i horizontálních rozměrů; představují je jednak různé vysoké elevace, prostoupené trhlinami a-* jeskyněmi dia-pírovýmí (vznikají'vyklenutím nadložních vrstev vlivem flak ů při hydrataci anhydritu a průvodních objemových zmčnách sádrovce), a jednak různé subsídenční deprese (poklesové vany, kotle, provály), které jsou důsledkem hroucení dutin v podložních sulfátech; tyto destrukční formy však je třeba geneticky klasifikovat jako tvary -*• pseudokrasu epigenetického; v hustě zalidněných oblastech představují vážný inženýrskogeologický i technický problémem. kras s cirkulací odtrženou kras s cirkuláciou oddělenou A karst with off-torn circutation; F (m) karst de círcitlation dětachée; l (m) carsismo dá circo-lazione separata; N (rn) Karst mít abgerissener Zirkulation; R (m) Kápem odocoSnennoů u.upKynf}u,uu; Š (m) carso con circulación sepa-rad a.

Soubor exokrasových a endokrasových tvarů a jevů vyvinutý v rozpustných horninách, v nichž jsou povrchový a podzemní oběh vody vzájemně odděleny (odtrženy) nepropustnými pokryvy či prékryvy různého původu ( > kras zahlcený). kras s cirkulací spojitou kras s cirkuíáciou spojitou A karst with complete circutation; F (rn) karst de circulation complete; l (m) carsismo dá circo-lazione completa; N (m) Karst mír zusammen-hangender Zirkulation; R (m) Kápem nonnoú u,upKynnu.uu; Š (m) carso con circulación completa.

Soubor exokrasových a endokrasových tvarů a jevů vyvinutý v rozpustných horninách, v nichž povrchový a podzemní oběh vody je vzájemně propojen. kras semiaridní krassemiaridný^- krasaridní kras silikátový kras silikátový A silicate karst; F (m) karst děs silicates; l (m) carsismo in roccia silicica; N (m) Silikatkarst; R (m) cunuKamHbiů Kápem; Š (m) carso en rocas silíceas.

Souborný termín pro exokrasové a endokrasové tvary a jevy, které vytváří prosakujícf nebo tekoucí voda rozpouštěním Si a SiO2 jakéhokoli původu, tvořících částice nebo tmel sedimentárních, přeměněných, efuzívních či intruzív-ních hornin; podle charakteru rozpustného procesu je k, s. klasifikován jako -+ bradykras (subtyp -*• parakrasu). kras siltovcový kras siltovcový-^ klastokras kras silvinní kras silvinný > kras lesní kras síranový kras síranový * kras sádrovcový kras sírový kras sírový A sulphur karst; F (m) karst sulfureux; l (m) carsismo dá solfuri; N (m) Schwefelkarst; R (m) cephbiů Kápem; Š (m) carso

en azufrc. Termín zavedený lonem (1970) pro soubor destrukčních i konstruovaných tvarů (stalaktity, náteky) vzniklých rozpouštěním a usazováním síry sedimentárního či redukčního původu; podle rozpustného procesu síry vodou lze k. s. klasifikovat jako -* tachykras (subtyp -* parakrasu); síra se však často vyskytuje společně sevaporitovými a karbonátovými horninami, její přítomnost může měnit charakter i jejich rozpouštění a jako další složka zvyšovat jeho intenzitu; síra totiž reaguje s vodou a se vzduchem na kyselinu sírovou (srv. Hill(-ová), 1987; Ford a Williams, 1989); studium geneze forem k. s. je však teprve v počátcích a tento problém je třeba dále studovat. kras skryty kras skrytý ~> kryptokras kras slepencový kras zlepencový ->• klastokras kras solný kras solný A halíte karst, rock salt k.; F (m) karst halitique, (m)/c. salant;\ (m) carso in sa/e;N (m) Halitkarst, (m) Salzk.; R (m) CQTIHHOÚ Kápem; Š (m) carso en halíta; (m) c. en sál, Soubor exokrasových i endokrasových tvarů a jevů (-• hydrografie krasová) vzniklých rozpouštěním ložisek hlavně-* soli kamenné (NaCI) vodou; Ittologicky jde o -*• kras evaporitový, podle charakteru rozpustného procesu o -* tachykras (subtyp ->• parakrasu); kamenná s ůl je řádově 10 OOOx rozpustnější než Čistý vápenec. Ložiska kamenné soli se v přírodě vyskytuji"bud jako součást souvrství jiných sedimentárních hornin, anebo v diapirových strukturách (solné pn ě), které prorážejí svým nadložím a vystupují k povrchu; dochází-li v povrchových výchozech v humídnírn klimatu k rozpoušt ění kamenné soli, tvoří se obvykle různě rozsáhlé plošiny horizontální (solná zrcadla) nebo ukloněné (solné svahy), místy poseté subrozními závrtovými depresemi; hojné jsou bizarní, často keříčkové -* Škrapy solné; na rozšířené pukliny a trhliny v soli jsou vázané spletité jeskyně, které se však vlivem plasticity soli poměrně rychle deformují, svírají a zanikají.

V pokryvech solných ložisek dochází rozpouštěním podložnísoíi nebo vlivem diapirických pohybů k deformacím povrchu a vzniku destrukčních tvarů (poklesové vany, kotle, provály, trhliny, rozsedliny aj.), které ovšem ke k. s. geneticky nepat ří a musí být klasifikovaný jako tvary -> pseudokrasu epigenetického; pokud vznikají v karbonátových horninách, urychlují infiltraci srážkových vod a stávají se tak výchozími formami-*- krasu pravého či-*-$emikra-su. Syn.; kras chloridový. kras spár vrstevních kras škár vrstevných -> kras interstratální kras sporadicky kras sporadický • kras izolovaný kras sprašový kras sprašový -> klastokras kras s průlinově-difúzní cirkulací krasspú-rovodifúznou cirkuláciou A karst with interstitial diffuse circulation; F (m) karst de circulation diffuse de pores; l (m) carsismo dá circolazione diffusa interstiziale; N (m) Karst mít poren-diffuser Wasserzirkulation; R (m) Kápem c nopoeoů paccefinnoů u,upKynf)u,ueů, (m) K. c UHmepcmuu,uanbHoů dudjčfiysuoHHOŮ u,upKynfíU,ueú; Š (m) carso con circulación interstícial difusa. Soubory exokrasových a endokrasových tvarů a jevů vázaných na rozpustné matečné horniny s tak vysokou primární'či sekundám íprůlinovou propustností, že v nich voda obíhá volně (srv. Jíménez, Panoš a Štekl, 1969); nedochází tedy k selektivnímu zvětšování průlin (pórů) fyzikálně chemickou činností vody v určitých pásmech ani k soustředování vody do určitých linií a vymezených kanálů a těleso podzemní vody se vyznačuje souvislou volnou hladinou jako v horninách sypkých. kras s puklinově-difúzní cirkulací kras s puklinovodifúznou cirkuláciou A karst with fissure-diffuse circulation; F (m) karst de circulation diffuse de fissures; l (m) carsismo dá circolazione diffusa in fratture; N (m) Karst mít ktuft-diřfuser Wasserzirkulation;R (m) Kápem c mpeuj,uHHoú paccenHHoú u,upKynflu,ueú, (m) K. c mpeuj,UHHQŮ dudjcpysuoHHoů u,upKy-nfiu,ueů; Š (m) carso de círculación dc fisuias difusa.

Soubory exokrasových a endokrasových tvarů a jevů vázaných na rozpustné matečné horniny s tak vysokou puklinovou propustností, že v nich voda obíhá volnč (srv. Monroc, 1970); vlivem toho nedochází k selektivnímu rozšiřování puklin fyzikálně chemickou činností vody v určitých pásmech, ani k soustředování vody do určitých liniía vymezených kanálů a těleso pod-zemnívody se vyznačuje souvislou volnou hladinou. kras středoevropský kras stredoeurópsky A Cenfroeuropean karst; F (m) karst médieuru-péen; l (m) carso medieuropeo; N (m) mittclcu.ro-paischer Karst; R (m) cpedHeeeponeůctcuů Kápem; Š (m) carso medieuropeo. Termín užitý různými autory v odlišném smyslu k označení souborů krasových tvarů a jevů v karbonátových horninách středoevropské části hercynských a alpsko-karpatských struktur; Cvijič (1923) jím označoval středoevropskou oblast -*• merokrasu, Sawicki (1909) oblast -• krasu zahlceného a Panoš (1965) typickou a nejlépe poznanou oblast > krasu polycyk-lického, ležícího nynív mírném humidním podnebí střední Evropy, ale nesoucího stopy dlouhého vývoje (-> paleokrasu) ve spodním mesozoiku, paieogénu a neogénu (-> k. pohřbený, -> k. cxhumovaný, -> k. reliktní) a plcistocénu (-> k. glaciální a períglacíální), ovlivn čnério několika fázemi intenzivních tektonických pohybů, mořských transgresí a výrazných změn klimat, podmínek (srv. Bosák a kol., 1989). kras středohorský kras stredohorský -* kras horský kras středomořský kras stredomorský'-+ kras medíteránní kras středozemní kras stredozemný -* kras mediteránní kras stupňovitý kras stupňovitý A structural bcnchcd karst; F (m) karst cn banquettesstructurales;l (m) carsismo dá gradini strutturali; N (m) Schichttrcppcnkarst; R (m) Kápem cmpyKmypHbixycmynoe; Š (m) carso de escaleras estructurales.

Soubor exokrasových forem vázaný na karbonátové horniny vrslevních slupňovin; typickým znakem k. s, jsou stupňovitě uspořádané soustavy strukturné podmíněných vrslevnfch, ukloněných i horizontálních povrchů, oddělených příkrými skalními svahy; jako subtyp > krasu glaciálního a --> krasu niváiního je k. s. dobře vyvinut ve velehorském pásmu Alp, kde byl podrobné studován (srv. např. Bógli, 1964; Swecting(-ová), 1972) a označen termínem -> kras vysokohorský; vyznačuje se zarovnanými povrchy, ohlazenými pleistocénnímt ledovci a přemodelovanými -> planaď krasovou v soustavy skalních lišt (-* Škrapy lištové) a v okolí horní hrany okrajových skalních svah ů (stupňů) v pásma > Škrapů plochých (- > dlažba krasová); skalní povrchy dílčích úrovní jsou prostoupení • závrty disolučními,- >• kamenicemi a jícny propastí, ústících do intenzívně modelované endo-krasové tóny >• krasu hlubokého. Syn..'kras lištový, kras

vrstevních stupňovin. kras stykový kras stykový -*• kras kontaktní kras subarktický kras subarktický -*• kras subpolární kras subglaciální kras subglaciálny -*• kras glaciální kras subjacentní kras subjacentný A subjacent karst; F (m) karst sous-jacent; l (m) carso soltojácentc; N (m) subjacentcr Karst; R (m) cy6flU,ei-imHbiů Kápem; Š (m) carso sufa-yacenfe.

Termín franc. původu (sous-jacent - ležící vespod, podložní' - srv. Martin, 1965), uvedený do současné mezinár. karsologícké terminologie (Bosák, Ford, Glazek, Horáček, 1989) pro nejběžnější subtyp-^ k. intrastratálního, vyvinutého ve /načne hloubce pod nynějším povrchem terénu ve svrchních polohách rozpustných hornin v podloží mladších nesouvislých, špatnč rozpustných až nerozpustných (či špatně propustných až nepropustných) autochtonních nebo alochtonních horninových souvrství; termín k. s. v tomto pojetí nutno odlišovat od termínu -> k. subkutánní (podpovrchový) či -»• epikras. kras subkutánní kras subkutánny --* kras podpovrchový kras submarinní kras submarinný ->• kras předbřežní kras subnivální kras subniválny -* kras nivální kras subpermafrostový kras subpermafrostový -' kras subpolární kras subpolární kras subpolárny A subarctic karst, subpotar k., permafrost k.; F (m) karst subarctique, (m) k. subpoíaire, (m) k. de permafrost; l (m) carso subartico, (m) c. dá permafrost; N (m) subarktischer Karst, (m) sub-polarer K., (m) ťermafrostkarst; R (m) cy6-apKmuvecKuú Kápem, (m) cy6nonapHbiů K., (m) K. MHoeonemHeů Mepsnombi; $ (m) carso sub-árct/co, (m) c. subpotar, c. do permaírost. Soubor exokrasových a endokrasových tvarů a jevů (->• hydrografie krasová) vyvíjející se v rozpustných horninách v chladném subpolár-ním klimatu, podmi ňujícím existenci různě mocné zóny -> permafrostu (trvale nebo po většinu roku zmrzlá zóna neboli -• kryosféra); starší i nové poznatky r ůzných autorů shrnuje např. práce Forda a Williamse 11989). V oblastech s trvalým perrnafrostem je vyvinut -• kras m ělký (mělké korozní rýhy, mikroškrapy na suťových úlomcích, povrchy pokryté sutí); oblast nesouvislého nebo sezónn ě tajícího permafrostu se kromě tvarů -> paleokrasu nebo -* krasu reliktního (vzniklých v teplejších obdobích geologické minulosti) vyznačuje hlavně mělkými závrty, aktivními jeskyněmi a hlubokými kaňony (vyhloubenými tavnými vodami).

Existence zóny permafrostu v rozpustných matečných horninách i v jejich sedimentárních či zvětral i nových pokryvech zásadně ovlivňuje cirkulaci podzemní vody; podle polohy pásma horizontální cirkulace podzemní krasové vody vůči zóně permafrostu lze rozlišovat kras sup-rapermafrosfovýťcirkulace probíhá nad pásmem permafrostu), kras intrapermafrostový(c\tku\Ace probíhá uvnitř pásma permafrostu - obdoba -* krasu mez i vrstev níh o) a krás subpermafrostový (voda obíhá pod pásmem permafrostu - obdoba -> krasu artéského); uvnit ř a pod perrnafrostem totiž cirkulují podzemní vody o napjaté hladině (pod tlakem), přitékající často ze vzdálených oblastí; krorně velké agresivity mají i vyšší teplotu než permafrost, Takže v určitých omezených místech vyvolávají jeho láni (-Malíky) a prorážejí podtlakem na povrch okolnítundry mohutnými, nezamrzajícími -* prameny krasovými. Syn.; kras subarktický. kras subtropický kras subtropický -> kras tropický kras subturbální kras subturbálny A subturfal karst; F (m) karst sous-founbeux; l (m) carso sotto-torbale; N (m) Subtorfkarst; R (m) nodmopcpfíHbtú Kápem; Š (m) carso sub-turbal.

Intenzívně zkrasovělý skalní povrch rozpustných hornin v podloží rašelin; intenzitu rozpustné činnosti prosakujících vod rašelinišť a močálů zvyšují huminové kyseliny (srv. -> kras močálový); nadložnírašelina vklesává do rozšiřovaných puklin adisolučních prohlubnía umožňuje další prohlubovánía rozpouštění jejich skalních stěn; v polském Dolním Slezsku jsou na fosilní k. s. vázána významná ložiska lignitu. kras suchý kras suchý ->• kras bezvodý kras sulfátový kras sulfátový-* kras sádrovcový kras suprapermafrostový kras suprapcrma-frostový -> kras subpolární kras sutinovy kras ruiniformný A ruiniform karst; F (m) karst ruinifnrmé; l (m) carso ruiniformv; N (m) Trummerkarst; R (m) kras travertinoví pyuHUtpopMHbiů Kápem; Š (m) carso ruiniforme. Termín, který uvádějí' Perná a Sauro (1978) pro členitý krasový reliéf, zbavený původních zvčt-ralínových pokryvů a přemodelovaný v deprese a elevace -* škrapů obřích; lineární deprese s příkrými skalními stěnami jsou vázané na korozně rošířené systémy puklin, tvoří hustou síť a dosahují mnohametrových délkových, hloubkových a šířkových rozměrů; omezují hranolo-vílé skalní elevace s ostrohranné členitými vrcholovými částmi; reliéf vcelku připomíná bloky zřícených mostských domů. Tento typ krasu je typicky vyvinut v masivních, hrubč krystalických dolomitech na mírných svazích franc. pohoří Causses, které bylo ve starověku a počátkem středověku silně odlesněno, takže jeho původně mocné pokryvy podlehly erozi; skalní elevace na svazích a temenech horských hřbetů autoři považují za přechodné formy k izolovaným skalnatým vrchům typu fórů; termín k. s. nelze zaměňovat s termínem -> kras suťový. Syn.: kras zříceninový. kras suťový kras sutinový A rubbly karst, scree karst; f (m) karst blocailleux, (m) k. de débris; l (m) carso dá c/eír/ío; N (m) Scherbenkarst, (m) Schuttk.; R (m) OĎflOMCHHblŮ Kápem; S (m) carso en detrito. Soubor převážně exokrasových tvarů vytvořených v ostrohranné vápencové suti ledovcového (mořenového) nebo periglaciálního (mrazového) původu nebo v suti vzniklé rozpadem škrapo-vých hřbetů a hrotů; jde o subtyp-* klastokrasu, velmi rozšířené variety -* krasu subpolárního nebo krasu vysokohorského, kde suté často vytvářejí příkré (40-50°), nestabilní'svahy; rozpoušt ěním propustných sutí vznikají na povrchu jejich akumulací sufozní a subsidenční ponorové deprese; současné s tím pokračuje i roz-pouStění podložního skalního povrchu, ale vlivem přítomnosti permafrostu jsou endokrasové jevy vzácné; lť. s. je typicky vyvinut v subarktíc-kém pásmu v Kanadském arktickém souostroví, Grónsku, s. Skandinávii, na sibiřském poloostrově Tajmyr a nad recentní sněžnou čarou i ve vysokohorských oblastech Alp (srv. Corbel, 1957).

Termín k. s. nelze zaměňovat s termínem -»• kras sutinový (k. zříceninový). Syn.: kras za-suténý.

kras svědeckých hřbetů a vrchů kras svědeckých chrbtov a vrchov A karst of relict ridges and hills; F (m) karst děs créíes eí buttes témoins; l (m) carso a creste e co///'nere'/tte;N (m) Karst derZeugenruckcn und -berge; R (m) Kápem penuKmoebtx xpedmoe uxoriMoe; 5 (m) carso de crcstas y colinas testigos. Soubor exokrasových a endokrasových tvarů a jevů vázaných na svědecké hřbety a vrchy, které představují relikly rozpustných, většinou karbonátových hornin, které se původně rozkládaly v nadloží nerozpustných horninových komplexů (srv. např. Jiměnez, Panoš a Štelcl, 1969); svědecké elcvace bývají morfologicky velmi nápadné, vyznačují se příkrými skalními svahy a zaoblenými vrcholy, rozčleněnými Škra-pami; v různých výškách nad okolním povrchem na nerozpustných horninách bývají prostoupeny fosilními -+ jeskyněmi fluviálnímí, vzniklými ješt ě před izolací reliktních elevací; tyto pa-leokrasové formy tze klasifikovat jako -• kras izolovaný a obvykle i jako - í kras polycykiický; na rozdíl od -> krasu strukturních hřbetů a vrchů je krasová hydrografie svědeckých elevací v hloubce omezena nerozpustným podložím a při jejich úpatí vyvěrají ->• prameny krasové, podle humidity klimatu a rozloženísrážek trvalé, periodické či občasné-*- prameny krasové. Syn.; kras izolovaný. kras s vymezenou cirkulací kras s ohraničenou cirkuláciou A karst with localized circulation; F (m) karst de circulalion prétérentielle; l (m) carsa dá drcola-zione /oca//zaía;N (m) Karst mít prefenerter Zirku-lation; RJm) Kápem c onpedeneHHoú nupKy-nrmueů; Š (m) carso con circulación detimitada. Kras, v němž podzemnívoda obíhá ve strukturně vymezených propustných zónách nebo v tektonicky podmíněných vodopropustných liniích s optimálním hydraulickým gradientem. kras syngenetický kras syngenetieký A syngenetic karst, depositiona! k.; F (m) karst syngénétique; l (m) carsismo singenetico; N (m) syngenetischer Karst; R (m) cuneenemuvecKuú Kápem; Š (m) carso syngcnético. Termín použitý nčkterýrni autory (Verstappen, 1964; Jennings, 1968, 1971; Jiménez, Panoš a Štelcl, 1969; James a Choquette, 1988}} pro krasové tvary vznikající v matečných horninách současně s procesy jejich sedimentace a konsolidace; k. s. je typický např. pro neogén-kvartérní vápence, vápence lemových korálových útesů a vápnitých pískovců porézních přesypů příbřežního a pobřežního pásma Kuby s primární i sekundární makroporozítou a následnými složitými tvary syngenetického paleokrasu i re-centního, zčásti biogenního epikrasu. Syn: kras synsedimentární. kras synsedimentární kras synsedimentárny --* kras syngenetický kras teplicový krasteplicový * kras hydrotcrmální kras termální kras termálny -* kras hydrotermální kras travertinový kras travertínový -* kras pěnovcový kras tropický kras tropický A tropical karsl; F (m) karst tropical; l (m) carso tropicate; N (m) Tropenkarst; R (m) mpo-nuveCKUŮ Kápem; Š (m) carso tropical. Termín k. t. označuje různorodé soubory cxo-krasových a endokrasových tvarů s dobře vyvinutou krasovou hydrografii', vázané na různé karbonátové morfostruklury, které se nacházejí' v klimageomorfologické oblasti trvale hurnidních tropů a v teplejší'části střídavě humid-ních monzunových nebo pasátových subtrópů, Výraznou morfologii a vysokou členitost zejména exokrasových forem k. t. někteří představitelé klimatické geomorfologie přičítali výhradně vlivu tropického a subtropického klimatu; rostoucí poznatky však postupně potvrdily, že z klimatických činitelů má na zvláštní vývoj k. t. vliv především vysoká humidita tropického a subtropického klimatu, která podmiňuje intenzitu rozpustné činnosti velkého množství srážkových vod, která v geologické historii Země zůstává prakticky neměnná; různorodost vznikajících krasových forem vsak podmiňují litologické, strukturní a tektonické vlastnosti matečných hornin, klére určují hlavní rysy povrchové" i podzemní cirkulace! vody v masívech rozpustných hornin a tedy i působení mechanické a fyzikálně chemické složky eroze krasové. Ro-řpouštční hornin srážkovými vodami se soustředuje především na skalní povrchy karbonátových masívů, nacházejícíse v->-epikrasové zóně pod zvětralinovými či sedimentárními pokryvy, a na okraje těchto pokryvů (srv. -* kras pokrytý, > kras překrytý); pokryvy a humidní klima umožňují rozvoj bujné vegetace, která zvyšuje rozpustnou schopnost srážkových vod (biogenní CO 2 a různé biologické pochody). Ve vrásněných a rozpukaných matečných horninách vznikají působením --» planace krasové rozsáhlé zarovnané povrchy > pedimentů krasových; pokud se nacházejí v dostatečné výšce nad erozní bází, z původních forem -»• krasu podpovrchového (-'•epikrasu) se postupně vytváří členitý reliéf -* krasu hřbetového a závrtového, -> k. kupolového, -> k. kuželového (mogotového či kupovitého) a -* k. věžového; úpatí těchto bizarních clevací napadá fyzikálně chemický proces ' eroze krasové okrajové (vody cirkulující v pokryvech), -* eroze krasové boční (tekoucí vody) a -»• eroze krasové hladinové vodních akumulací; rovnobéžným ústupem podřezaných svahů se tvoří rozsáhlé deprese typu-- pot jí či zarovnané povrchy-* rovin krasových okrajových; na pokryté nebo překryté zprohýbané tabulové struktury bývá vázán ->• kras polygonální, -> kras cockpitový nebo • kras labyrintový, na ukloněné či horizontálnítabule s mocnějšími pokryvy -> kras závrtový; na mírné uklonené tabulové struktury se sedimentárními pokryvy, ležící v přímořských oblastech nízko nad erozníbází, je vázán osobitý-* kras pobřežních nížin; na výše těžícím skalním povrchu řídce rozpukaných horizontálních tabulí se slabými a nesouvislými pokryvy vzniká -> krai puklinový.

V holém skalním povrchu matečných karbonátových hornin vytvářejí" stékající nenasycené srážkové vody rovnoběžné i vějířovité soustavy hlubokých > škrapů stružkových; ve střídavě humidním podnebí Velkých Antil naosluněném a přehřátém skalním povrchu dochází k srážení minerálního obsahu ronových vod a ke vzniku -» sintrú venkovních a -*• kůr zvčtrávacích (srv. Monroc, 1965; Panoš a Štelcl, 1965). V endokrasové zóně k. t. jsou dobře vyvinuté soustavy velkých > j. fluviálních, vytvořené alo-chtonními loky; speleotémy Často tvoří aragonit; v pobřež. nížinách probíhají jeskynní soustavy blízko skalního povrchu; časté jsou ' j. pod-korní; perforace a řičení jejich sirupů vyvolává vznik-* cenotů (->• hoyos), obvykle vyplněných vodou ( > aguadas) Í -> ulic krasových (-> zan-jones). kras tropický závrtový kras tropický závrtový -> kras cockpitový kras trvale neaktivní kras trvale neaktfvny ~* kras fosilní kras ulicový kras ulicový-* kras labyrintový kras úplný kras úplný-* holokras kras usměrněný kras usměrněný-* kras lineární kras útesový kras útesový A reefkarst;f (m) karst r/es récifes;\ (m) cars/smo de/reef;N (\r\)Riffkarst;R.(rr\}pu(tíOGbtÚKapcm; Š (m) carso de arrccife.

Soubor poiygenetických forem vázaný na vápence budující útesy bariérové a lemové (-> vápenec útesový); různorodý vývoj k. ú. je podmíněn zejména proměnlivou strukturou útesových vápenců i složitostí pochodů, které doprovázejí jejich tvorbu i tvorbu zpevnéných derivátů útesových formací; tyto okolnosti velmi znesnadňují spolehlivé zjištění geneze jednotlivých tvarů k. ú. (Verstappen, 1960; Panoš, 1976). lednu skupinu forem tvoří primární dutiny {-••jeskyně útesové), tvořící se současně s růstem útesů; geneticky tedy jde o tvary-' pseudokrasu syngenetického.

Druhou, velmi diferencovanou skupinu tvoří konkávní i konvexní tvary, vytvořené v makropo-rézních formacích mechanickou i chemickou činností mořské vody, které Cigna (1984-85) podle charakteru rozpustného procesu řadí k -• hyperkrasu rozvinutému. Patří k nim jednak kras vysokohorský četné -> jeskyně příbojové, vytvořené převážně mechanickým působením příboje, a jednak pestrá škála disolučních tvarů, vznikajících v útesech, vynořených nad hladinu moře, převážné rozpustnými účinky mořské vody; představují je složité tvary škrapů a disolučních van, modelovaných rozpustnou činností bud srážkových vod, dopadajících přímo na vynořené části útesů, anebo působením směsi sladké vody srážkové a síané vody mořské, rozstřikované na útesy v podobě tzv. příbojového dešlé (srv. > kras pobřežní); na modeiaci forem k. ú.se podílí i mechanická činnost eolická a činnost mořských, zejména nižších organismů. kras vadózní kras vadózny > kras podzemní kras vápencový kras vápencový A limestone karst; F (m) karst calcaire; l (m) carsismo in caicarc; N (m) Kaiksteinkarst; R (m) U3eecmHfiKO3btú Kápem; Š (m) carso en caliza. Soubor exokrasových a endokrasových tvarů a jevů vzniklých působením fyzikálně chemické i mechanické složky -* eroze krasové v dobře zpevněných vápencích jakéhokoli původu astmktury;k. v. je nejrozšířenějším litologickýrn typem krasu; podle charakteru rozpustného procesu jek. v., vyvinutý v dostatečně chemicky čistých vápencích, označován jako -> kras pravý nebo -"• kras v užším smyslu. kras velchorský -> kras vysokohorský kras věžičkový a závrtový kras vežičkový a závrtový -* kras hřbetový a závrtový kras věžový kras věžový A tower karst; F (m) karstá tourelles; l (m) carso a tom; N (m) Turmkarst; R (m) GaujeHHbiú Kápem; Š (m) carso cle torres. Termín označující krasový reliéf humidních oblastí (např. -> kras tropický) vázaný na karbonátové (většinou vápencové) horniny, na konsolidované vápnité klastické horniny a evapority; vyznačuje se morfologicky výraznými tvary skalních bašt či izolovaných hornolovitých až slou-povitých elevací > věží krasových; většinou představují reziduální elevace, které vznikly pokročilým rozpouštěním matečných hornin srážkovými vodami podél svislých puklin a které vystupují jednotlivě nebo ve skupinách nad zarovnané krasové povrchy poljí nebo okrajových krasových rovin, překryté aluviálními či jinými klastickými sedimenty (srv. ->• škrapy obří); může však jít i o izolované svědecké elevace, které vznikly stejným procesem a uchovaly se jako zbytky původních hornin na nevápencovém podloží; ve vrásněných heterogenních morfostruklurách však jde í o elevace typu torů Či tvrdosů, vázané na polohy vápenců a dolomitů, vypreparované z méně odolných nerozpustných horninových formací. kras vrchovirmý kras vrchovinný -*• kras horský krasvrstevních hřbetů kras vrstevných chrbtov A karst ui isuclinal ridges, k. of hogbags, cuesta /í.;F(m) karstdccret.es isoclina!es;\ (m) carsismo delle creste isoclinali; N (m) Kuestakarst, fm) Schichtrippcnk.; R (m) Kápem usoKnunanbHbix xpečmoe; Š (m) carso de crestas isoclinales, (m) c. de cuestas.

Soubor exokrasových a endokrasových tvarů a jevů vázaný na uklonené nebo zprohýbané tabulové morfostruktury; jejich rozčleň ováním vlivem fyzikálně chemické i mechanické složky -» eroze krasové vznikají asymetrické vrstevní hřbety -kvesty, které jsou vůdčími formami krasového reliéfu. Syn.: kras kvestový. kras vrstevničtí stupňovin kras vrstevných stupňovín -*• kras stupňovitý kras vulkanický kras vulkanický A láva karst, volc.anokarst; F karst de lávě, k. vo/Ctin/que; l carsistno in láva, carsismo vol-can/co;N Lavenkarst, vulkanischer Karst; R (m) naeoebiů Kápem, (m) GynKanuvecKuú K.; Š carso en láva, c. vulcánico.

Termín souborně označující jednak dutiny v tuhnoucích lávách, podmíněné plynovými bublinami (-* jeskyně lávové bublinové), geneticky řazené k -* pseudokrasu syngenetickému, a jednak často velmi dlouhé trubkovité jeskyně, vytvářené v tuhnoucích lávových výlevech proudy dosud žhavé pohyblivé lávy ( * jeskyně lávové proudové), geneticky řazené k •-> hy-pokrasu; k tvarům k. v. patří i syngenetické lávové krápníky a výkvěty různých minerálů obsažených v lávách. Syn.: kras lávový. kras v užším smyslu kras v užšom zmysle -> kras pravý kras vyhojený kras vyhojený A scaled karst: F (m) karst guérié; l (m) carso cicatrizzato; N (m) ausgeheilter Karst; R (m) usneveHHbiů Kápem; Š (m) carso cellado. Málo užívaný výraz pro označení exokrasových a endokrasových tvarů vyplněných a fositízova-ných zpevněnými rozpustnými sedimenty (i sintry), které vznikly v mladších fázích vývoje; mladší krasové procesy někdy tyto tvary exhu-mují nebo evakuují, jindy probíhají zcela nezávisle na tvarech k. v. v jiných liniích; k. v. bývá Častým jevem v meso^oických, tcrciérních i recentních formacích lemových nebo bariérových úlesů. kras vysokohorský kras vysokohorský A high mountain karst; F (m) karst dcs hautes montagnes; l (m) carso di montagna a/ta; N (m) Hocbgcbirgskarst; R (m) Kápem ebicoxux eop; Š (m) carso de montaňas a/ras.

Soubor specifických exokrasových i endokraso-vých forem vázaných na různě rozpustně horniny, které se podílejí na stavbě vysokohorských oblastí (nad 1500 m n. m.); vlivem vysoké polohy a specifických klimatických podmínek se k. v. vyznačuje většinou velmi členitým reliéfem na zvrásněných a uklončných strukturách (ostré hřebeny, hluboká údolí, glaciálně přetvořený a přehloubený původní říční reliéf s četnými ledovcovými kary ve svazích a v horních údolních závěrech - amfiteátrech), místy i na vyzdvižených náhorních plošinách (typických zejména ve vápencových Alpách); na mnoha lokalitách se v reliéfu uplatňují tvary současného -* krasu glaciálního čí ->• k. niválního anebo silné transformované preglaciální nebo pleistocénnf pa-leotvary obou typů; v Západních Karpatech (Vysoké a Nízké Tatry, Belianské Tatry aj.) jsou pro endokras příznačné vertikální jeskyně bez výraznější současné tvorby si ntrů, ale naopak s výraznou destrukcí starších síntrových tvar ů (srv. |akál, 1995). Syn.: kras alpinský.

kras zahlcený kras zahltcný A chokccl karst; F (m) karst engorgé; l (m) carso occluso; N (m) verstopfter Karst; R (m) 3anonHOHHbiů Kápem, (m) sadepnoeaHHbiů Kápem; Š (m) carso ahogado. Soubor exokrasových a endokrasových tvarů pokrytých nebo překrytých a vyplněných mladšími, nerozpustnými autochtonními zvětralinarni nebo alogenními sedimenty do té míry, že došlo k odtržení p ůvodně souvislých systémů povrchového a podzemního odvodňování (srv. -> kras s odtrženou cirkulací). kras zaledněný kras zafadncný A glaciated karst; F (m) karst glacé; l (m) carso glacializzato; N (m) vereister Karst; R (m) onedeneHHbiů Kápem; Š (m) carso congelado. Soubor exokrasových a endokrasových tvarů, které byly po svém vzniku trvale vyplněny ledem (zaledněný); termín k. z. nutno odlišovat od termínů -*• kras ledový neboli ( kras ledovcový a -> kras glaciální. kras zalesněný kras zalesněný-* kras lesní kras zasutěný kras zasuťmovaný -* kras suťový kras zatopený kras zatopený A floodcd karst, drowncd karst; F (m) karst sub-mcrgé; l (m) carso sommerso, (m) c. inondado; N (m) versenkter Karst; R (m) samonneHHbiú napcm; Š (m) carso surnergido. Soubor exokrasových a endokrasových tvarů vzniklý v suchozemských podmínkách a pak trvale zaplavený vodou (jezer, moří); k. z. je častým »• typem krasovým při okrajích kontinentů nebo ostrovů (např. dinárskč pobřeží Jaderského moře, Tonkinský záliv, Velké Antily). Syn.: kras ponořený. kras závrtový kras závrtový A dolině karst; f (m) karsr dolinique; l (m) carso a dolině; N (m) Dolinenkarst; R (m) eopOHKO-o6pa3Hbiú Kápem; Š (m) carsu de dolinas. Holý, pokrytý nebo překryly povrch rozpustných (karbonátových) hornin vyznačující se vysokou hustotou disolučních > závrtů různého typu (hlubokých až 100 m), oddělených nízkými zaoblenými přepážkami (sklon svahů 20-30°), nedostatkem povrchových vodních toků a ledy i tvarů íluviálního původu; srážkové nebo lavné vody vtékají na dně závrtů do-1 ponorů, proni-kajívelmi hluboko do endokrasové zóny a jejich podzemní oběh se již v reliéfu nijak moríolo-gicky neprojevuje; horizontální jeskynní soustavy jsou řídké a typickou formou endokrasu jsou vertikálnípukliny, rozšířené rozpustnou Činností vody a sahajícívétšinou až na nerozpustné podloží karbonátového souvrství. Starší autoři vysvětlovali vývoj k. z. různě; např. Grund (1914) jej podle koncepce cyklového vývoje krasu považoval za pokročilou fázi stádia mládí a H. Lehmann (1954) v koncepci klimageomorfologické za typ krasu, specifický pro teplejší pásmo mírné humidní klimageomorfo-logické oblasti (srv. -* kras mediteránní); nově poznatky ukázaly, že základní rysy k. z. ur čuje především chemická čistota, tektonické postižení (rozpukání, intenzita a sty! vrásnění) i stra-tigrafická a topografická poloha matečných hornin vůči okolním nerozpustným horninám; k. z.je typicky vyvinut v černohorské části dinár-ského krasu (závrty zaujímají až 68 % krasového povrchu), ale i v alpském vysokohorském pásmu (hustota závrtů dosahuje hodnoty až 450 závrtů na 1 km2); podobné hodnoty byly v posledních letech zjištěny v oblastech k. z. v mírném humid-ním středoevropském pásmu (např. Slovenský kras) i v pásmu tropickém a subpolárním. kras zelený kras zelený A green karst; f (m) karst vert; l (m) paesaggio carsico boscato; N (m) Grúnkarst; R (m) senenbiů Kápem; Š (m) carso verde. Termín označující zkrasovélý povrch rozpustných hornin, víceméně souvisle porostlý vegetací (les, křoviny, tráva); jde ledy o ( kras pokrytý nebo -*• kras překrytý, jehož propustné pláště jsou porněrnč málo mocné, takže v dostatečné humidních podmínkách dovolují vývoj půd (a tedy i vegetačního krytu), aie přitom exokra-sové tvary zcela nezakrývají; v-* krasu polopo-krytém nebo varidních podmínkách existuje jen nesouvislý vegetační kryt (srv. -> kras pólo-porostlý); v podloží půdních pokryvů pokračuje rozpouštění skalního povrchu; souvislý vegetační kryt zároveň brzdí plošný odnos pokryvů či překryvů, které spíše vklesávají do puklin. omezují jejich hydrografickou průchodnost a tím ve skutečnosti do jisté míry vývoj krasu zpomalují; naproti tomu přítomnost půdního CO, a huminových kyselin zvyšuje rozpustnou schopnost vsakujírích vod a zesiluje rozvoj endokrasu. Syn.: kras porostlý, kras lesní (silvinní). kras zmlazeny kraszmladený-> kras reaktivovaný kras zrudněly kras zrudněny > kras mineralizovaný kras zříceninový kras zrúcaninový -*• kras sut i nový kras zvodnělý kras zvodnený A water-loggec! karst; F (m) karst saturé ďeau; l (f) carso saturalu ďacqua; N (m) wasscr-gesáttigter Karst; R (m) o6eoÓHeHHbiú Kápem; S (m) carso saturado de agua. Termín užívaný pro označení krasu s trvalým a spojitým povrchovým a podzemním oběhem vody. kras žebrový kras rebrový -* kras hřbítkový kráter mofettový kráter mofetový-* kráter travcrtinový kráter travertinový kráter travertínový A traveríine craíer; F (m) cratěro do traverťtn; l (m) craíer di travertino; N (m) Travertinkrater; R (m) mpaeepmuHoebtů Kpamep; Š (m) crater de travertino, Tvar podobný malému sopečnému kráteru (průměr a hloubka od několika dm do několika desítek m); vzniká v místech, kde vodou s vysokým obsahem Ca(HCOj).,probublává CO 2; při obvodu nádrže se CalHCO^srážív -> pramenit a vytváří val; časem se pramenit diageneticky mění v -* travertin; typické, velmi rozměrné k, t. jsou vyvinuty na Slovensku např. ve Vyš-ných Ružbachách (chráněný přír. výtvor Kráter), na Sivé Bradě či u VyŠného Sliače (chrári. přír. výtvor Mofetový prameň}; menší tvary k. t. se vyskytují i v České republice (rašeliniště Soos u Františkových Lázní, Slavkovský les, Zbrašov-ské aragonitové jeskyně; srv. Svoboda a kol., 1983). Syn.; kráter mofettový. krenit krenit A cren/re;F (f) crénite; l (f) cren/fe;N (m) Krenit; R (m) Kpenum; Š (f) creníta. Termín uváděný Kunským (1950) pro -*• sintr vápenný, zbarvený huminovými fulvokyselinami (sv ětle žlutě kyselinou apokrcnovou, tmavě žlutě kyselinou křenovou); slabč kyseliny křenová a apokrcnová či jejich soli (krenály) se vyskytují v humusu minerálních p ůd a v rašelinách; do jeskyní jsou přinášeny v příměsi prosakující vodou. kryokarsologie kryokarsológia A cryokarstology; F (f) cryokarstologic; l (f) cryocarsologia; N (f) Kryokarstologic; R (f) KpuoKapcmonoeufj; S (f) criocarsologia.

Dflčf odvětví--* hypokarsologie, vědního oboru komplexní karsologie (2. oborová skupina), studující zákonitosti vývoje krasu v extrémně chladných podmínkách (-* krasu glaciálního, ' k. subpolárního, -* k. vysokohorského, -> k. per-

mafrostového a -> termokrasu). kryoltras kryokras A cryokarst; F (rn) cryokarst; l (m) cryocarso; N (m) Kryokarst; R (m) Kpuoxapcm; $ (m) mo carso.

Souborný termín pro označeníexogenních i endogenních tvarů a jevů krasových tvořících se v extrémně chladných podmínkách v rozpustných horninách ( • kras subpolární, -* kras vysokohorský, ->• kras permaírostový), a v trvale nebo přechodně zmrzlých sedimentárních pře-kryvech ( ->• termokras). kryosféra kryosféra - > kras subpolární kryptokras kryptokras A cryptokarst; F (m) crypto/íarsf; l (m) cryp-tocarsismo; N (m) Kryptokarst; R (m) Kpun-moKapcm; S (m) criptocarso.

Termín uvedený Finkem (19/ji, 1976) pro osobitý morfostrukturm' subtyp -> k. intrastratální-ho, vázaný na karbonátové horniny zavrásněné v podobě mocných zón či čoček do nepropustných a nerozpustných vrstev; jsou-li polohy matečných rozpustných hornin omezeny nepropustnými a nerozpustnými formacemi v nadloží i v podloží, cirkulace vody v nich často probíhá pod tlakem (srv. -*• kras artéský); existence k. se na povrchu terénu v ětšinou vůbec neprojevuje; kromě běžného rozpouštění matečných hornin je vznik dutin k. i výsledkem metasomatic.kých procesů s dodatečného vyplavování vytvořených produktů; teprve druhotná výplň dutin je výsledkem krasových procesů (srv. Jakál, 1982).

Podle Forda (in Bosák a kol., 1989) lze rozeznávat k. aktivní, k. neaktivní'(inertní) a k. přechodný (jednak většinou k. neaktivní, ale v zónách vysokého hydraulického gradientu aktivní, jednak k, rtsaktivovaný např. Činností ledovců); za zvláštní varietu k. lze považovat dutiny v granitech Žulovské vrchoviny (v. předpolí Rychleb-ských hor), dříve přisuzované-* pseudokrasu syn-genetickému; velmi pravděpodobně však jde o reliktní dutiny po rozpuštěných blocích devonských kryst. vápenců, uzavřených v žhavo-tekuiém magmatu při jeho výstupu. Syn.: kras skrytý. krystalizace kryštalizácia A crystallization; F (f) cristallisation; l (f) cristal-lizazzione; N (O Kristalisation; R (f) Kpucmannusai^ufi; Š (O cristalización. Mineralogický termín pro proces vylučování nerostných krystalů z roztoku, taveniny nebo plynné fáze, vyvolaný změnou podmínek (Svoboda křída a kol., 1983); k těmto změnám patří odpařování rozpustidla, změny teploty či tlaku, vzájemné působení roztoků, změny pH (vodíkový exponent) a Eh (red-ox potenciál) a pod. křída krieda A chalk, chalkstone; f (f) craie; l (O crefa; N (f) Kreide; R (m) Měn; Š (f) crefa. Bílá až svčtle šedá, nedostatečně zpevněná, někdy až téměř sypká vápencová hornina, obvykle chemicky velmi čistá; obsahuje hojné organické zbytky (zvláště plankton) a na jejím složení se významně podíl f i chemogennífnápř, biochemický) > kalcit; k. je svým původem většinou mélkovodn-í sediment teplých moří, vznikající v oblastech, kde chybí terrigenm'materiál; hlavními horninotvornými organizmy k. jsou foraminifery, zbytky řas, schránky mlžů aj.; tvoří se i v jezerech (-* křída jczernO a vzamokřených lukách (-> křída lučnO; Často obsahuje pazourek (druh rohovce). křída horská > nickamínek křída jezerní krieda jazerná > vápenec jezerní křída luční krieda lúčna • vápenec jezerní kulisa jeskynní kulisa jaskynná A ca ve cou//sse, rock pendant; f (f) coulisse de ca věrné, (m) pendant de caverne; \ (m) peridente di grotta; N (O ilohícnkulisse, (m) Fclszapfen; R (f) nemepnan xynuca, (m) CKanbHbtů ebicmyn; S (m) colgante dc cueva.

Tvarově nápadný výstupek jeskynního skalního stropu, izolovaný -* erozí krasovou selektivní a visící voln ě do -> prostoru evakuačního; typo-logícky je řazen k -* škrapům jeskynním; k. j. jsou považovány za charakteristický tvar strop ů i stěn -* jeskynní freatických, vzniklý rozčleněním dělících hřbetů anastomozujících korozních kanálů; nejcastěji so vyvíjejí tam, kde voda proudí pomalu při kontaktu mezi špatné rozpustnou (jílovitou) výplní a rozpustnou matečnou horninou; termín k. j. obráží skutečnost, že jejích des-kovité, zašpičatělé i zaoblené tvary, často tvořící rozsáhlé soustavy, bývají v jeskynním prostoru kulisovitě uspořádané. Syn.: pendant. kultura jeskynní kultura jaskynná A cave culture; f (f) cul tu re de caverne; \ (f) cultura di grotta; N (O Hóhlcnkultur; R (f) nemepnafi Kynbmypa; Š (f) cultura de caverna. Souborné označení dokumentů o životě a kulturní úrovni člověka z prehistorických i historických období, objevených v jeskyních (kamenné, kostěné, keramické Čí kovové předmčty, zbraně, nástroje a pomůcky denní potřeby, šperky, kultovní a ozdobné plastiky, rytiny, malby a jiné um ělecké projevy). kupa krasová kopa krasová -> kupole krasová, mogot kupa pramenná pěnovcová kopa pramenná penovcová A spring dome of calcarcous tufa; F (m) dóme de source constitué par 1'tufcalcaire; l (f) cupo/a d; sorgenře construita delťtufo calcareo; N (f) Quellkuppe děs Kalklufís;R (m) ucmovHUKoebiú Kynon useecmHXKoeoao myqba; Š (m) c/omo de manantial formado pór toba calcárea. Termín označující plose kuželovité či bochní-kovité clevace sladkovodního ~> vápence pramenného, na jejichž vrcholech vyvěrá pramen (-* kráter rnofettový); vyznačují se plochým horizontálním vrcholovým povrchem a nesou-rněrnými svahy; k. p. p. tvoří různé fácie -+ vápence pramenného (srv. Ložek, 1973); na svazích elevace, po nichž stéká voda pramene, převažujepramenít, v okolívýst. kanálu pramene narůstá nepravidelný kráterový val strukturního pěnovce (kráterový pénovec), v močálech při úpatí k. p. p, se tvoří sypký (kořenový) pěno věc.

Varietou k. p. p.je kupa pramenná svahová(^tv. Ložek, 1973), obvykle asymetrická kupovitá pěnovcQvá clevace s vrcholovým pramenem, nacházející se na údolním svahu; obvykle z ní vybíhá po svahu mírně vyvýšený val strukturního pěnovce (-*• proud pč-novcový svahový). kupole krasová kupola (kopula) krasová A karst cupo/a; F (f) coupole karstique, (m) mamelón k.; l (f) cupo/a cars/ca;N (f) Karstkup-pe, (O Karstkuppel; R (m) Kapcmoebiú Kynon; S (f) cúpula cársica.

Termín uvedený do karsologické literatury H. Lehinannem (1936) pro vypuklou elevaci -* krasu kupolového na Jáv ě; k. k. je kupovitý pahorek polokulovitého příčného profilu, omezený skalními svahy, které v dolní části přecházejí ve svahy korozních a koroznč-erozních depresí k cockpítů a -»• glades; skalní povrch k. k, je pokryt -* kůrou vápencovou zvětrávací anebo rozčleněn hlubokými -> škrapami; k. k. vznikají rozčleněním tabulových vápencových struktur, bývají nahromaděné na rozsáhlých plochách a často pravidelně uspořádané podle strukturních linií matečné horniny (-> kras lineární, -> kras polygonální); termín k. k. byl p ůvodně synonymem termínu -* kužel krasový, který v cizojazyčné literatuře nakonec převládl a termín k. k. se udržel jen ve francouzské literatu ře. Syn.: kupa krasová, mogot. kůra gejzírová korá gejzírová A gcyser crust; F (f) croúte de geyser; l (f) cro.ífa dél ge^ser; N {f) Ceyserkruste; R (f) aeúaepHan Kopa; S (f) costra de geiser. Pevný, obvykle vrstevnatý povlak sladkovod-ního vápence, vytvořený na

povrchu terénu v okolívývérových kráterů gejzírů; k. g. se tvoří kůra sintrová i v okolí vývěrů horkých minerálních vod v -> krasu hydrotermálním i v jeskyních;k. g. vznikají srážením a usazováním minerálního obsahu horkých vodních roztoků vlivem několika faktorů (uvolňováníCO^a hydrostatického tlaku, teplotní změny aj.); k. g. jsou bud monomi-nerální (složené z jednoho minerálu), nebo po/ym/nerá/n ('{složené z několika minerálů, přičemž se usazování jednotlivých minerálů děje v určité posloupnosti). kůra krasová korá krasová A karst crůst; F (f) croúte karstique; l (f) crosta carská;N (f) Karstkruste; R (f) Kapcmoeafi rapa; S (í) cosfra cárs/ca.

Zastarávající termín, dříve používaný (srv. např. Sweeting(-ová), 1972) pro svrchní'(epíkrasovou) zónu > krasovění s půdní pokrývkou a tvary -> krasu povrchového (->• Škrapy, --> závrty) a -> krasu podpovrchového (-* kapsy krasové, -* varhany geologické). kůra sintrová korá sintrová A crusí, f lov/stone crust; F (f) croúíe de sinter; \ (m) crostone stalagmitico; N (f) Sinterdeckc, (f) Sinterkrustc; R (f) nametáš Kopa; Š (f) cosíra de sinter, (f) c. cstalagmítica. Obvykle plošné rozsáhlé a různě mocné *• formace jeskynní tvořené nejrůznějšími minerály, vysráženými z nasycených vodních roztok ů; k jejich srážení dochází působením celé řady faktorů jak na povrchových tvarech reliéfu (-> sintry venkovní") či v podpovrchové zóně rozpustných hornin (-» kůry sintrové zvětrávacf), tak v podzemí" (skalní plochy jeskynních stropů a stěn, povrch sypkých sedimentárních výplní na dně jeskynních prostorů, hladina -*• jezírek jeskynních); hladké stěny drobných krystalů dodávají k. s. nápadný třpytivý lesk, Povrchové a podpovrchové variety k. s. a podzemní variety na sedimentárních výplních na dně jeskynních prostorů (--» sintry podlahové) a na hladině jezírek ( • sintry hladinové, -+ kůry sintrové plovoucí) bývají obvykle složené z karbonátových minerálů, nástěnné a stropnívariely k. s. v jeskyních často tvoří i minerály sulfátové; sulfátové k. s. bývají zrnité nebo vláknitě; zrnité" tvoří rovné, zprohýbané nebo tabulkovité krystaly, dlouhé jen několik málo mm, kdežto vláknité kůry tvoří krystalická vlákna, orientovaná kolmo na povrch kůry; kůrydosahujítloušf-ky kolem l cm a nejrychleji nar ůstajív místech, kde voda prosakuje do jeskynního prostoru podél puklin či trhlin, a často se na nich tvoří hvězdicovité sádrovcové výkvěty; na stavbě všech variet k. s. se však může podílet mnoho jiných minerálů.

Kromě hladinových sintrů a k. s. plovoucích vzniká většina podzemních k. s. v subérickém prostředí; tvoří se různými způsoby, které jsou řízeny různými (dosud plně nespecifikovanými) fyzikálními i chemickými faktory a environmen-tálními podmínkami.

Většina podzemních variet k. s. vzniká z roztoků, které prosakují matečnými horninami ve značném množství, takže po vstupu do jeskynního prostoru stékají po skalním povrchu nebo po povrchu již dříve vytvořených k. s. a vlivem úniku CO2 a výparu se jejich minerální obsah postupné sráží v tenkých přírůstkových vrstvičkách; výsledkem jsou souvislé, poměrně rovné nebo málo členité, hladkék. s. značné mocnosti i plošného rozsahu; často bývají pestrobarevně páskované (přírůstkové vrstvičky obohacené příměsí různých minerálů); při slabém nebo přerušovaném výronu vody sek. s. srážejí přímo v okolí puklin v nesouvislých polštářovitých tvarech.

Druhou genetickou skupinu tvoří k. s., jejichž propustnost dovoluje prosakování kapilárně vzlmajících roztoků, cirkulujících v průlinách a puklinách matečných rozpustných hornin nebo v sedimentárních výplních jeskynních prostorů a prosakujících k povrchu tvořících se nebo jíž existujících k. s,; srážejícíse minerální obsah tedy m ůže vytvářet jak přírůstkové vrstvičky na povrchu, tak vyplňovat existující intra-krustální pr ůliny anebo se srážet na kontaktu podloží s existující kůrou. Třetí genetická skupina k. s. může vznikat i aerosolovými mechanizmy; o povaze genetických procesů této skupiny zatím není dostatek spolehlivých důkazů.

Po svém vzniku procházejí k. s. významnými změnami (např. alterací); dosáhnou-íi vetší mocnosti, často se rozpadají, odlupujíod svého podloží ve větších i menších kusech ČÍ vločkách a zrnech a padají na jeskynní dno. Hill(-ová) a Fořti (1997) vyčleňují alteračnť kůry sintrové jako samostatný subtyp k. s.; nejběžnější jsou alterační kůry kalcit-sádrovcové. K významným změnám v sedimentaci, podmíněným střídáním period tvorby sintrů a usazování alogenních sedimentů, dochází u karbonátových k. s. na jeskynním dně (->• sintry podlahové); opakování těchto period vede ke vzniku často mocných souvrství pohřbených k. s. odlišných generací, oddělených vrstvami alogenních sedimentů; tato heterogenní souvrství často obsahují jedinečný, dobře zachovaný archeologický a paleontologický materiál, umožňující kromě jiného i spolehlivě absolutní datování jejich vzniku i vývojových etap celé krasové oblasti.

Po částečném nebo úplném odnosu nezpevně-ných alogenních sedimentů nadložník. s.zůstakůra sintrová alterační nou viset volně v jeskynním prostoru jako nepravé stropy menších prostor; pokud se prolomí, jejich rozpadlé trosky zavalídno jeskyně a zbytky původních k. s. se uchovají na jeskynních stěnách v podobě -> věnců sintrových. Syn.: kůra stalagmitická, nespr. -> kůra traver-tinová. kůra sintrová alterační tóra sintrová alteračná -* kůra sintrová kůra sintrová hladinová korá sintrová hladinová -> sintr hladinový kůra sintrová plovoucí korá sintrová plávajúca A floating sinter, calcite raft; F (m) sinter flotante; l (m) calcite flottante; N (n) Schwimmsinter-kruste; R (f) nnaeatoman Kanbuumoean rapa; Š (f) sinolíta, (f) calcíta flotante. Termín označujícítenké a ploché shluky mikroskopických krystalů CaCOs, plovoucí volně na hladině ->• jezer jeskynních; krystaly se tvoří na povrchu prachových a suspenzních částic rozptýlených v jezerní vodě; svrchní plocha k. s. p. bývá hladká, spodní strana drsná (krystalové plochy záporných klenců); shluky se udržují na hladině bud vlivem povrchového pnutí, anebo vlivem bublinek vzduchu či CO2, které je zespodu nadlehčují; v tropických jeskyních k. s. p. často pokrývají hladinu velkých jezer jako souvislý „ledový" povlak; intenzívní tloustnutí kůr nebo kolísání jezerní hladiny vyvolává jejich borcem'a klesání ke dnu jezer-ních nádrží, kde se jejich trosky často usazují ve zpevněných i nezpevněných vrstvách destičkových brekcií. kůra talířová -> sintr hladinový kůra travertinová korá travertínová -* kůra sintrová (nespr. syn.) kůra vápencová zvětrávací tóra vápencová zvetrávacia

A calcrust, limestone weathering crust; F (f) calcroúte, (f) croúte calcaire de altération; l (f) calcrosta, (f) crosfa ca/carea ďalterazione; N (f) Verwitterungskalkruste; R (f) nanbKpyciv/a, (f) Kanbi4umoeafi Kopa ebieempueanufi; Š (f) cal-costra, (f) costra calcárea de intemperismo. Termín označující sekundárně zpevněnou povrchovou zónu zejména porézních (zrnitých) vápenců, vznikající zčásti primárně diagenezí a litogenezí, většinou však sekundárně srážením CaCO^a jiných minerálů v pórech při evapotran-spiraci a změně tlaku CO2 kapilárně vzlínajících průlinových vod na osluněných (silně ohřátých) skalních površích, vystavených vysušujícímu vlivu pravidelných (pasátových či pobřežních) větrů.

Existence k. v. z. na obnažených skalních vápencových površích byla poprvé zjišt ěna a studována v oblasti střídavě humidních tropů Velkých Antil v Portoriku a na Kubě (srv. Monroe, 1964; Jiménez, Panoš a Štekl, 1965, 1969; Panoš a Štekl, 1968; Panoš, 1973) a současně s tím i na pleistocénních vápnitých eolianitech a vynořených korálových útesech v jv. Austrálii (Jennings, 1968); později bylo zjištěno, že průměrná mocnost zpevněné zóny je 1-2 m, ale lokálně může dosahovat až 10 m (Ireland, 1979), že původní celková porozita matečných hornin (kolem 30 %) se tvorbou k. v. z. redukuje až na 5 % a že při neměnných klimatických podmínkách mocnost zpevněné zóny narůstá o 50-100 mm za 1000 let (Ivanovich, Ireland, 1984).

Tvorba k. v. z. má velmi významný vliv nejen na modelaci exokrasového reliéfu, ale i na vývoj endokrasu, protože zpevněné zóny přerušují nebo silně omezují vsakování srážkových vod do nižších poloh matečné horniny; podobně se projevuje i existence-+ sintrů venkovních, které jsou v krasu antilské oblasti b ěžným jevem. Syn.: durikrusta (kalkrusta). kůra vápencová zvrstvená tóra vápencová zvrstvená -> sintr venkovní kužel krasový kužel krasový A karst cone; F (m) piton karstique; l (m) cono carsico; N (m) Karstkegel; R (m) Kapcmoeblů KOHyc; Š (m) cono carsico. Kuželovitá, místy izolovaná elevace-> krasu kuželového, vznikající intenzívním vertikálním rozčleňováním povrchu karbonátových hornin v podmínkách humidního tropického klimatu; elevace bývá až 20-150 m vysoká, se zaobleným vrcholem a příkrými skalními svahy; vrcholová část i návětrné skalní svahy bývají pokryté odolnou -» kůrou vápencovou zvětrávací nebo náteky -> sintrů venkovních; vrcholová část bývá rozbrázděna hlubokými -> škrapami hrotovi-tými, v jejichž prohlubních se zvětralinovými výstelky bují v tropických oblastech osobité společenstvo vegetace; skalní svahy bývají roz-brázděny hustou a hlubokou sítí rovnoběžných nebo vějířovitě uspořádaných -> škrapů žlábkových a perforovány korozními výklenky a otvory tunelovitých-> jeskynífluviálních v několika úrovních nad sebou; v horních úrovních jde o -* jeskyn ě neaktivní, při úpatí o -> jeskyně aktivní, protékané silnými vodními toky. V okolí k. k. se šíří zarovnaná dna -> poljí a -> roviny krasové okrajové, překryté sedimenty; při okrajích těchto povrchů bývají úpatí k. k. podřezána -> výklenky úpatními a perforována ponorovými -> jeskyněmi úpatními; hustě nahlou-čené k. k. omezují nepravidelné snížéniny -> cockpitů, ->• glades, -> hoyos a malých ->• poljí vnitřních; v ukloněných morfostrukturách vrstevnatých vápenců bývají k. k. výrazně asymetrické; Monroe (1964, 1968) přičítal asymetrii k. k. na ostrově Portoriko přítomnosti odolných -> kúr vápencových zvětrávacích na osluněných skalnich svazích vystavených vlivu pasátových větrů; ve skutečnosti je asymetrie dána úklonem vrstevnatých vápenců a ->• kůry vápencové zvětrávací ji při shodě směru úklonu a pasátů jen zdůrazňují. kvapel '-» krápník květ jeskynní květ jaskynný A anthoďite, cave flower, c. efflorescence; F (f) anthodite, (f) délitescence de caverne, (f) efflorescence de c., (f) fleur de c.; l (f) antodite, (m) //oře di grotta, (f) inflorescenza di g.; N (m) Anthodit, (f) Hohlenblute; R (m) aHmodum, (m) nem,epHbiú u,eemoK; Š (f) antodita, (f) flor de cueva. Termín vžitý v evropské literatuře z předklasického období -> karsologie; jeho ekvivalentem ve starší angloamerické literatuře byl termín -* antodit (z řeč. anthos- květ); oba termíny označují morfologicky nápadný typ -* speleotém ů na jeskynních stěnách a stropech, obvykle pokrytých náteky -> nickamínku; tvoří bud jednoduché jehlicovité výrůstky, nebo složité tvary připomínající květy aster, lilií, magnólií, tulipánů aj. s krystalickými okvětními lístky, rostoucími ze společného středu; tvoří je svazky či individuální rovnoběžné sloupcovité, vláknité, složitě zprohýbané a rozvětvené krystalické výrůstky, volně vyrůstající z polykrystalického podkladu; někdy bývají povlečené nickamínkem, který často vytváří shluky na špičatých koncích jehlicovitých výrůstků. Podle starších poznatků tvořil vlastní výrůstky hlavně krystalický kalcitči aragonit a jejich povlaky či shluky hydromagnezitový nickamínek (srv. Kunský, 1950); podle nov ějších poznatků je stavební materiál k. j. mnohem různorodější a tvoříjej obvykle sádrovec (CaSO 4.2H2O), ale často i jiné minerály - darapskit (Na. JSO4NOrH2O), epsomit (MgSO4.7H2O), led (H2O), malachit (andesin + amfibol), melanterit (FeSO 4.7H2O), mirabilit (Na2 SO4.10H2O), sůl kamenná (NaCI) aj. Vznik a odlišnost k. j. od -» heliktit ů nejsou dosud plně vyřešeny a názory na jejich genetický mechanizmus se různí; odlišné interpretace nově shrnují Hill(-ová), Fořti (1986).

Podle nejrozšířenější představy vznikají podobným pochodem - jako -» formace vláknité jeskynní, tedy srážením minerálního obsahu nasycené podzemní vody v izolovaných průli-nových či puklinových kanálcích nebo v jejich izolovaných skupinkách v přípovrchové zóně stěn a stropů jeskynních prostorů; kapilární tlak vypuzuje srážené a krystal izující minerály z pr ůlinových cest do jeskynního prostoru; prosa-kující voda přitom proniká jednak přívodními kanálky k vrcholům antoditových jehlic, jednak prostůrkami mezi krystaly k jejich povrchu, po němž pak stéká; k bujné krystalizaci dochází zejména v suchém prostředí, které vyvolává intenzívní vypařování vody. Správnost této interpretace potvrzuje krom ě jiného i vznik tvarů označovaných jakopavouc/ /es/cynnmebo kartáče jeskynní; nemohou-\\ totiž prudce rostoucí krystaly proniknout z kanálků v matečné hornině nadložním, málo porézním -* povlakem jeskynním nebo -> k ůrou jeskynní,

odtrhávají a zvedají jejich části nad povrch jeskynních skalních stěn a vytvářejí bizarní pavoukovité či kartáčovité variety k. j., typicky vyvinuté např. v jeskyni Jewel Cave v Jižní Da-kotě (USA) nebo v Kungurské jeskyni na Uralu. K. j. nejrůznějších tvarů a rozměrů se vyskytují v mnoha jeskyních na celém světě; nejdelší tvary jejich krystalických okvětních listů byly zatím zjištěny v jeskyni Lechuguilla Cave v Novém Mexiku, USA (90 cm) a v Kupp-Kutunnské jeskyni v Turkmenistánu (150 cm); jedinečné arago-nitové k. j. jsou vyvinuty i v Ochtinské aragoni-tové jeskyni na Slovensku.

Typologicky byly k. j. dosud řazeny k -> formacím jeskynním vláknitým; nové poznatky však potvrdily, že krom ě vláknitých krystalů je tvoří i krystaly prismatické nebo polykrystalické; Hill(-ová), Fořti (1997) je tedy ve své inovované typologii klasifikují jako samostatný typ -> speleotém ů. květ železný květ železný ^ aragonit kyj ledový kyjak Sadový A ice dub; F (f) massue de glace; l (O matta di ghiaccio; N (f) Eiskeule; R (f) nednHan Gynasa; S (f) cachiporra de hielo. Štíhlý, hůlkovitý, při vrcholu kyjovitě ztluštělý -> stalagmit ledový; vzniká rychlým mrznutím kapek skapové vody, padajících se stropu jeskyně vzduchem s negativní teplotou; ztluštělou část tvoří ->• led čirý nebo střídající se vrstvičky ledu čirého a -> ledu mléčného; k. I. se často tvoří ve vstupních částech jeskyní. kyselka kyselka A acidulous water; F (f) eau acidulée; l (f) acqua acidulata; N (n) Sauerbrunnwasser; R (f) yzne-Kucnan eoda, (f) Kucnan MunepanbHaa eoda; Š (O agua acídula.

Uhličitá voda, obsahující podle ČSN 86 8000 ve vývěru alespoň 1 g/l rozpuštěného volného CO2(srv. ČSN 86 8000); k. s obsahem ostatních rozpuštěných minerálních látek nižším než 1 g/l (k. prosté) jsou zejména při vyšších teplotách významným faktorem intenzivního-* krasovění karbonátových hornin (srv. -> kras hydro-termální).

L labyrint jeskynní labyrint jaskynný ~* bludiště jeskynní lastura korozní lastura korózna -> škrapy důl kove lastura sintrová lastura sintrová A sinter shell; f (f) coquille de sinter; l (f) con-chiglia di concrezione; N (f) Sintermuschel; R (f) Hame^Han paKoeuna; Š (f) concha de sinter. Sintrová mistička omezená miniaturní hrázkou, jejíž horní okraj bývá jemně zoubkovaný (krystalové plochy); husté kaskádovité soustavy l. s. často pokrývají silně ukloněné plochy velkých sintrových tvarů, stalagmitů a sintrových hrází. Syn.: mušle sintrová. látka stopovací látka stopovacia -> indikátor stopovací láva láva A láva; f (f) lávě; l (f) láva; N (f) Láva; R (f) naea; Š (f) láva.

Termín pro žhavě tekutou silikátovou taveninu (magma), vytékající na zemský povrch (srv. Svoboda a kol., 1 983); jejíteplota se pohybuje mezi 700-1400 °C; I. tvoří kromě vlastní taveniny i krystaly, vzniklé při výstupu I. k povrchu, a různé plyny; na chem. složení, obsahu plynů, teplotě a tlaku závisí -* viskozita L; méně vis-kózní bývají pohyblivé I. bazické (čedičové), obvykle silně proplyněné a vyznačující se hojnými tvary -» krasu vulkanického; vyšší visko-zitu mají I. kyselé; podle tuhnutí se rozlišují I. balvanité a provazovité; bazické I. mívají sfé-roidní či elipsoidní texturu (I. polštářové). led jeskynní íad jaskynný A cave /ce;F (m) g/ace de caverne; l (m) ghiaccio di grotta; N (m) Hóhleneis; R (m) nemepnbiú ned; Š (m) hielo de cueva. Ledová -> výplň jeskynního prostoru vznikající především z prosakujícískapové a kondenzační vody, která mrzne v jeskynním ovzduší o teplotě pod O "C; výjimečně se tvoří i z navátého a zfirnovatělého sněhu (ve vstupních prostorách); sus-penzní látky, rozptýlené v mrznoucí vod ě (např. terra rossa), zůstávají uzavřené v ledové hmotě a někdy ji i zbarvují; jeskyně se stálou výplní l. j. se nazývají -> jeskyně zaledněné (nepřesně i „ledové"), jeskyně s občasnými ledovými jevy se označují jako -* jeskyně paledové. L. j. se dělí podle polohy v jeskynním prostoru na -* l. j. stropní (visutý), -*• l. j. st ěnový a -* l. j. podlahový; v mírném humidním klimatu se v l. j. cyklicky střídajífáze přibývání (-* regenerace) a ubývání (-> degenerace); v regenerační fázi vzniká v jeskynním prostoru jinovatka, ledové stalaktity, stalagmity, povlaky, kůry a akumulace na dně jeskyně; degenerační fáze se vyznačuje tvorbou negativních forem v ledové hmotě; l. j. degeneruje-* sublimací či -> ablací. Při sublimaci se na povrchu I. j. usazuje vymrzlý, jemně rozptýlený CaCO, v podobě bílého prášku. led jeskynní čirý lad jaskynný čirý A pellucid cave ice; F (m) g/ace transparent de caverne; l (m) ghiaccio transparente di grotta; N (m) schierer Hóhleneis; R (m) npospavHbiůne-mepHbiů ned; Š (m) hielo transparente de cueva. Led tvořící se v jeskyních při nepříliš nízkých negativních teplotách jeskynního ovzduší, takže vzduch obsažený ve vodě při jejím pomalém mrznutí má možnost vyprchat; při poklesu teploty se tvoří -> led jeskynní mléčný, jehož vrstvičky se střídajís vrstvičkami I. č., což je příčinou opticky nápadné rytmické vrstevnatosti ledové hmoty. led jeskynní mléčný lad jaskynný mliečny A milkwhite cave ice; F (m) g/ace laiteux de caverne; l (m) ghiaccio lattiginoso di grotta; N (m) milchweisser Hóhleneis; R (m) MonovHO-Ďenbiú nemepnuů ned; Š (m) hielo lechoso de cueva.

Led tvořící se v jeskynním prostředí při nižších negativních teplotách ovzduší a rychlém mrznutí vody, takže vzduch ve vodě obsažený nemůže vyprchat, zůstává uzavřen v ledové hmotě v malých bublinkách a kanálcích, které dodávají ledu mléčné zbarvení; střídání vrstviček l. j. m. a -> ledu j. čirého se projevuje opticky nápadným rytmickým zvrstvením ledové hmoty. led jeskynní mřížkový íad jaskynný mriež-

kový -> led jeskynní voštinový led jeskynní nástěnný lad jaskynný nástěnný A cave wall ice; F (m) g/ace de la paroi de caverne; l (m) ghiaccio di parete di grotta; N (m) Hohlenwandeis;R (m) HacmeHHbiů nemepHbiů ned; Š (m) hielo de pared de cueva. Ledové povlaky vytvářené mrznoucí průsakovou nebo kondenzační vodou na jeskynních stěnách; k prochlazenému skalnímu podloží bývají ledové povlaky přirostlé velmi pevně, poněvadž mrznoucí voda na jejich spodní ploše prorůstá do drobných nerovností povrchu, malých puklin a průlin v matečné hornině. led jeskynní podlahový íad jaskynný podlahový A bottom cave ice; F (m) g/ace de fond de caverne; l (m) ghiaccio di fondo di grotta; N (m) Hóhlensohleeis;R(m) doHHbiůnemepHbiůned; Š (m) hielo de fondo de cueva. Ledová-* náplň jeskynní spočívající na dně jeskynního prostoru; vzniká mrznutím skapové a někdy i tekoucí alogenní vody nebo vody tavné; za negativních teplot jeskynního prostředí přirůstá k existující ledové hmotě nová vrstva ledových krystalů, jejichž osa je kolmá k povrchu hmoty; od skalních stěn bývá hmota l. j. p. oddělena -> spárou okrajovou; -> degenerace l. j. p. se projevuje růstem ledových krystalů, které se oddělují vytavenými rýžkami v podobě šestibokých políček; pokračující tání hrany krystalů zaobluje; povrch l. j. p. je podle sklonu jeskynního dna rovný nebo ukloněný; v závislosti na fázích regenerace a degenerace se na něm tvoří ^ stalagmity ledové, -» jezírka ledová nebo-> hráze ledové aj.; hmota l. j. p. je zřetel ně vrstevnatá; vrstevnatost je podmíněna rytmickým střídáním vrstviček -»• ledu čirého a -> ledu mléčného a vrstviček obsahujících cizí sus-penzní hmoty (oddrobené části jeskynních stropů, hlinité kaly z okolí, vymrzlý práškovitý uhličitan vápenatý aj.); akumulace l. j. p. dosahují značných mocností (až 30 m, v Dobšinské ledové jeskyni až 20 m) a velkého stáří (např. v Silic-ké fadnici v Slovenském krasu kolem 2000 let). led jeskynní stropní /ad jaskynný stropný A hanging cave ice; F (m) g/ace de plafond de grottes; l (m) ghiaccio pendente di grotta; N (m) Hohlenhángeeis, (m) Hóhlendeckeneis; R (m) nomono<-iHb/ú nedanou ebicmyn; Š (m) hie/o col-gante de caverna.

Souborný termín pro ledové útvary tvořené zmrzlou průsakovou skapovou vodou na stropech jeskyní; kromě ->• jinovatky jeskynní jde o -» stalaktity ledové, vyrůstající z ústí přívodních průlinových a puklinových cest v prochla-zené matečné hornině do jeskynního prostoru. Syn.: led jeskynní visutý. led jeskynní visutý /ad jaskynný visutý -*• led jeskynní stropní led jeskynní voštinový lad jaskynný voštinový A honeycombed cave ice, lattice c. i.; F (m) g/ace alvéolaire de caverne; l (m) ghiaccio alveolare di grotta; N (m) Hohlenwabeneis;R(m)comoebiů nemepHbiůneč; Š (m) hielo alveolar de caverna.

Drobné degenerační voštinovité a mřížkovité formy povrchu jeskynního ledu, tvořené soustavami přibližně šestibokých vyvýšenin (základny ledových krystalů), omezených rýžkami vzniklými táním (-> elikvací); l. j. v. se tvo ří ve fázi -> degenerace vlivem růstu a molekulárního přeskupování krystalových jedinců při teplotě jeskynního ovzduší kolem O °C až +2 °C; pokračující tání zaobluje ledové krystaly na hranách a přetváří je v malé kuželovité hroty. Syn.: led jeskynní mřížkový. led půdní lad pódny A soil ice; F (m) g/ace de sol; l (m) ghiaccio dél suolo; N (m) Bodeneis; R (m) no^eennuů ned; Š (m) hielo de suelo.

Různé formy ledu tvořícíse v průlinách promrzlých jemnozrnných zvětralinových či sedimentárních pokryvů a půdách mrznutím infiltrované vody; tvorba a tání l. p. vyvolává různé kryope-dologické jevy (fosilní i recentní) a v subpolární oblasti je příčinou vývoje -> termokrasu v zóně permafrostu. leknín sintrový lekno sintrové A sinter lily pád; F (m) nénuphar calcaire; l (f) ninfea di concrezione; N (m) Hóhlenwasserrose; R (m) Kanbu,umoeafi eodanannunua; Š (m) lirio de cueva.

Okrouhlý listovitý tvar-* sintru hladinového; jeho horní plocha, konformní s vodní hladinou, je hladká a podobá se kv ětu leknínu nebo šípkové růže, spodní plocha je drsná (kostrovité krystaly), kuželovit ě zúžená a přirostlá ke dnu -* jezírka sintrového. lem sintrový lem sintrový A cave rim; F (m) bordage concrétionel; l (m) oř/o di sinter, (f) concrezzione orlante; N (m) Sintersaum; R (f) cuHtnpoeafi Kaůiua, (m) omo-pavueb/ů cuHtnep; Š (m) borde de sinter, (m) sinter orlante.

Termín převzatý z novější angloamerické literatury (rim - lem), označující zpevněný bílý i světle zelený sintrový povlak (skořápku) nebo plošný výrůstek na skalním povrchu matečné rozpustné horniny či speleotémů (srv. Hill(-ová) a Fořti, 1997); nejčastěji se tvoří při okrajích otvorů v jeskynním dně nebo na okrajích stěn zúžených spojovacích úseků velkých jeskynních prostor; lineární l. s. se tvořívají podél zejících puklin; vcelku si podržujítvar otvoru nebo speleotémů, který lemují či obklopují, takže mohou být bud dokonale okrouhlé, vyduté (skořápky), nebo složitě zprohýbané (v podobě ušních boltců); styčné plochy s podložím bývají hladké, vnější naopak drsné a hlíznaté; místy vyrůstají i podél stěn stalagmitů, které kopírují a vytvářejítenkostěnnou skořápku, morfologicky podobnou -»• stalagmitům dutým nebo -> s. gejzírovým; geneticky však představují varietu l. s. označovanou termínem -> stalagmity lemové. Většinu l. s. tvoří kalcit či aragonit, menší část sádrovec a thénardit (Na2 SO4); kolem otvorů v jeskynních stěnách bývají l. s. při průměrné tloušťce 5 cm vysoké až 60 cm. L. s. patří geneticky k subérickým speleotémům, vznikajícím srážením minerálního obsahu kon-denzačnívody; hlavní podmínkou jejich vzniku tedy je plynulé proudění jeskynního vzduchu ve stejném směru a existence vodního zdroje, který proudícímu vzduchu dodává potřebnou vlhkost; při kontaktu teplejšího vlhkého vzduchu s chladnějším povrchem matečných hornin jesk. prostoru nebo s povrchem speleotém ů dochází ve vodě k přebytku vzduchu a k její kondenzaci; vlivem rozpuštěného CO2 získává kondenzát rozpustnou schopnost; proudící vzduch nebo evaporační gradient mezi vlhkou a suchou částí podkladu vyvolává pohyb kondenzované vody (nyní již zčásti nasycené CaCO ) po jeskynní stěně nebo speleotému; při náhlém poklesu rychlosti proudění vzduchu (tj. v místě, kde zúžená spojka ústí do větší jeskynní prostory) se CO2 uvolňuje; nastává sráženíCaCO ja narůstání l. s. ve směru proudění. Někteří autoři jsou přesvědčeni, že kromě této geneze sel. s. srážejí také z minerálního obsahu vodních par nebo aerosolů; tato interpretace však je dosud předmětem ostrých diskuzí. les kamenný les kamenný A stone forest; F (f) forět de pierre; l (f) foresta di pietra; N (m) Steinwald; R (m) KaMeHHbiů nec; S (f) selva de piedra.

Vžitý termín pro rozsáhlá -» pole škrapová, tvořená rozměrnými elevacemi ->• škrapů obřích, které představují reliktní kuželovité a pilířovité, stalagmitům podobné tvary (-> věže krasové), zvedající se na holém, exhumovaném nebo pokrytém povrchu rozpustných hornin, někdy zarovnaném (-> pediment krasový), jindy silně rozčleněném hlubokými lineárními i cirkulárními korozními depresemi.

Nejznámější lokalita, jejíž čínské toponymum Shilin se v překladu stalo obecným karsolo-gickým termínem l. k., se rozkládá na ploše 350 km2 v okolí města Lunan (v. část provincie Jún-nan, asi 120 km na V od hl. města Kchun--mingu, j. Čína) (srv. Chen, Song, Sweeting(-ová), 1986); je vázána na spodnopermské masivní, čisté vápence, jejichž povrch byl na sklonku permu a během mezozoika silně korozně rozčleněn a v eocénu pokryt mocnými, propustnými pís-čitojílovitými sedimenty; subkutánní koroze prosakujících vod, siln ě obohacených organickými kyselinami, transformovala elevace pohřbeného paleokrasového reliéfu v hladce zaoblené sloupovité tvary, které byly při postupné exhumaci ještě zeštíhleny a zaostřeny, takže připomínají kmeny mohutných stromů o průměru 1-20 m a výšce až 35 m. Lokality, které lze označit termínem I. k., jsou známé z mnoha částí světa - srv. -*• škrapy obří. les krasový les krasový A karst forest; F (m) forět karstique; l (f) foresta cars/ca;N (m) Karstwald;R (m) Kapcmoebiúnec; Š (m) bosque cársico.

Vegetační forma ->• krasu zeleného; v mírném humidním klimatickém pásu jde v ětšinou o poměrně řídký vysokokmenný lesní porost dřevin, odpovídajících regionálním klimatickým podmínkám a mocnosti p ůdního pokryvu v nadloží rozpustných (karbonátových) hornin; v humid-ních tropech a subtrópech se lesní porost (deštný les) vyzna čuje bujným keřovitým a bylinným podrostem; odlesnění krasové krajiny (těžba dřeva, rozšiřování ploch orné půdy a pastvin) ohrožuje její přírodní rovnováhu; usnadňuje nástup nadměrné eroze půdy a tím i nenapravitelnou nebo jen obtížně a nákladně napravitelnou devastaci krajiny i krasu. linie pramenní krasová línia pramenná krasová -> čára pramenní krasová listí jeskynní lístie jaskynné A cave leafs; F (m) feuillage de caverne; l (m) fogliame di grotta; N (n) Hohlenlaub; R (f) nemepnan nucmea; Š (m) follaje de cueva.

Zvláštní varieta -> koralitu subakvatického, objevená a popsaná z Whisperingské jeskyně (Národní park Wrangell-St. Eliáš) na Aljašce (srv. Hill(-ová), Fořti, 1997); tvoří ji hnědě zbarvené sintrové tvary, podobající se listům javoru; jsou kolem 4 mm tlusté, až 7,5 cm dlouhé a k okrajům se prudce ztenčují; visí na jeskynních stěnách a stropech, mírně se sklánějí' ke dnu jeskynního prostoru a vzájemně se překrývají; vys-kytujíse vždy pod hladinou vody, někdy společně s plovoucími sintrovými kůrami; tvoří je jemně krystalický kalcitový sintr; jejich geneze není dosud rozřešena; dá se předpokládat, že k jejich vzniku přispívá nízká teplota stagnující vody; podobné tvary se uvádějíi zjeskynív Uzbekistánu, Brazílii a Coloradu. lišta korozní lišta korózna A corrosion lath, solution /.; F (m) liteau de cor-rosion; l (f) lista di corrosione; N (O Korrosions-leiste, (f) Ausg/e/chsf/áchen/e/sfe; R (f) dpaHKa pacmeopeHUH; Š (m) voladizo de corrosion. Lištovitá, několik dm až m široká horizontální či mírně ukloněná plošina v skalním povrchu -* krasu vysokohorského v okolí sněžné čáry, vzniklá zpětnou ->• planací krasovou dolních částí depresí-* škrapů šlápotovitých nebo stupňovitých horních ploch -> škrapů lištových (obvyklých forem -> krasu vrstevních stupňovin); proti svahu omezuje l. k. ostré úpatí přednístěny vyššího stupně. lišta sintrová nástěnná lišta sintrová nástěnná A wall sinter lath; F (f) latte calcaire de páro/; l (f) lista parietale di concrezione; N (f) Wand-sinterleiste, (m) Randsinter; R (f) cmeHHafj dpaHKa pacmeopenufl HameKa; Š (m) listón parietal de sinter.

Horizontální lištovitý sintrový útvar na stěně jeskyně, tvořený límcovitým lemem-> sintru hladinového na skalních okrajích pánve -» jezírka jeskynního; po zániku jezera l. s. n. voln ě trčí do suchého konvakuačního prostoru jeskyně lublinit i v několika úrovních, vzniklých při kolfsání hladiny zaniklého jezírka; l. s. n. se geneticky liší od morfologicky podobných -> věnců sintrových nástěnných; oba termíny proto nelze zaměňovat. lišta stalaktitová lišta stalaktitová A sta/act/t/c lath, ceiling sinter lath; f (f) latte stalactitique; l (f) lista di concrezione stalactitica; N (f) Deckensinterleiste;R (f)cmanaKmumoean dpaHKa; Š (m) listón concrecional estalactítico. Lištovitý, rovný nebo jemně vlnitý stalaktitový útvar na stropě jeskyně, vznikající srážením obsahu vody vyroňující se z delší pukliny nebo stékající po šikmé ploše skalního stropu; l. s. p řirůstá svisle dolů; při přebytku vyroňující se vody vznikají na dolním okraji l. s. drobná -> brčka); l. s., ve vertikálním sm ěru širší než 5 cm, se řadí k -> záclonám sintrovým. lišty síťové lišty sletové A box-work, lath network, maze pattern, reti-cular lat/15; F (f/pl) lattes réticulaires; l (m) box-work, (m/pl) //Ve/// reticolari; N (f/pl) Netzleisten; R (f/pl) cerrmambie dpanKu; Š (m/pl) listónes reticulares.

Síť ostrých, polygonálně uspořádaných hřbítků (žeber) na skalním dně a stěnách, ale zejména na stropech jeskyní; tvoří je obvykle kalcit, místy i sádrovec, vápnitý živec, goethit - FeO(OH), sůl, křemen a jiné nerozpustné či špatně rozpustné nerosty, odolnější, než okolí; v jeskyni Kreiselhalle (NSR) tvoří modrozelené I. s. i azurit a malachit, vzniklý oxidací chalkopyritu, rozptýleného v matečné hornině; hřbítky dosahují obvykle výšek několika centimetrů (v jeskyni Wind Cave, Black Hill, Jižní Dakota, až 60 cm) a tlouš ťky 0,5-3,0 mm.

Podle tradiční interpretace představují l. s. pet-romorfní žilné výplně nebo sekundární sintrové výplně drobných puklin různé orientace, vypreparované rozpuštěním okolní matečné horniny, jako zvláštnísubtypyl. s. vyčleňují Hill(-ová), Fořti (1997) septaria a mrazové lišty síťové. Septaria (z lat. septum, pí. septa - přepážka-y) se dělí na tři geneticky odlišné variety: Jednu z nich představují křehké kalcitové kruhovité či eliptické tvary (síla stěn několik mm až cm, kolem 0,5 m); jde o sekundární kalcitové sintrové výplně složitých puklinových systémů, vysrážené z vody prosakujícíslabě zpevněnými drobnozrnnými dolomitickými brekciemi (-> písek dolomitový) a vypreparované po částečném odnosu brekciíze dna jeskyní; od ostatních I. s. se liší tím, že jde patrně o varietu -> sintru volného (podobně jako -> perly jeskynní); výskyt této variety byl zatím zjišt ěn v puklinových jeskyních u Dubuque (lowa, USA) a jeskyni Cueva dél Agua u Granady (Španělsko).

Druhou varietou jsou štíhlé krystalické kalcitové hřbítky, tvořící šestiboké obrazce na povrchu hlinitých a jílovitých sedimentárních výplní jeskynního dna; představují sekundární výplně -> prasklin výsušných, vypreparované po odnosu sedimentů (v jeskyni Old Homestead Cave v Západní Austrálii dosahují septaria výšky až 1 m, v brazilské jeskyni Toca dá Boa Vista tvoří kalcitové l. s. (silné 2-3 cm) šestiboké polygony o průměru 5-12 cm na ploše kolem 100 m2. Třetí varieta septarií je od r. 1991 známá z jeskyně Franget-Paradet ve Francii, kde pokrývá subvertikální jeskynní stěnu v podobě polygonálně uspořádaných I. s. (o výšce 3-5 cm a síle 1-2 mm); na rozdíl od ostatních variet je tvoří vrstevnatý kalcit; jde zřejmě o sintrové výplně výsušných prasklin, vysrážené ze vzlínající kapilární vody v původních, později odnesených mobilních kalových sedimentárních pokryvech jeskynní stěny, jejichž zbytky se v některých místech dosud uchovaly. Lišty sítové mrazové}sou známy ze sintrových, mrazem rozpukaných -> formací jeskynních ve vysokohorských jeskyních rakouských, italských a francouzských Alp a rumunských Karpat; mrz- H noucí voda vytváří a rozšiřuje mrazové pukliny U v sintrových povlacích, kůrách a krápnících, které po roztáni ledu vyplní druhotný kalcit a vytvoří na povrchu speleotémů síť lištovitých hřbítků; v rumunské jeskyni Topolnitza dosahují na stalaktitech a

stalagmitech tloušťky 15-30 mm. lišty síťové mrazové lišty sietové mrazové -* lišty síťové loch -»• díra ložisko krasové ložisko krasové A karst deposit; F (m) depot karstique; l (m) deposita carsico; N (O Karstlagerstátte; R (n) Kapcmoeoe omnoxemje, (m) Kapcmosbiů ocadoK; Š (m) deposito carsico. Akumulace rudních a nerudních surovin v těžitelném množství v dutinách a depresích (závrtech) krasovějících hornin (baryt, (bauxit, fosfáty, mangan, olov ěnozinkové rudy, oxidické či hydrooxidické rudy Fe a U, ropa, uhlíapod. (srv. -* kras mineralizovaný; uranové minerály nap ř. koncentricky vyplňují dutiny ve vápencích na lokalitě Tuja-Mujun v Kirgizii, ložiska železných rud byla těžena v závrtech v okolí Rudice v Moravském krasu, madarská bauxitová ložiska se nacházejí v depresích terciérního fosilního krasu atd. lublinit lublinit A lublinite; F (f) lublinite; l (f) lublinite; N (m) Lublinit; R (m) fiK)6nuHum; Š (f) lubliníta. Vláknitá varieta kalcitu tvořená mikrokrystalic-kými agregáty jemných jehliček; v uplynulém dvacetiletí byl objeven (srv. Hill(-ová) a Fořti, luminiscence 1997) v jeskyni Spider Cave v Guadalupském pohoří v Novém Mexiku (USA), v jedné jeskyni v Turecku, kde je stavební hmotou květákovitých povlaků -> nickamínku, a v jeskyni Cueva la Milagrosa v Montagas (Venezuela), kde tvoří jehličky nebo stupňovitě uspořádané jehlicovité krystaly v měkkých nástěnných povlacích nickamínku, vzniklých srážením minerálního obsahu z kondenzované vody nebo z vody vyro-ňující se velmi pomalu z puklin v jeskynních st ěnách. luminiscence luminiscencia A luminescence; f (f) luminescence; l (f) lumi-nescenza; N (f) Lumineszenz; R (f) HIOMUHecueHU,un; Š (O luminescencia. Termín užívaný v mineralogii pro přeměnu určité energie v energii světelnou (nesprávně světélkování nerostu - srv. Svoboda a kol., 1983); podle druhu absorbované energie a reakce nerostu lze rozlišovat -» fluorescenci, -> fosfo-rescenci, -> triboluminiscenci, -* termoluminis-cenci aj. (nap ř. l. vyvolanou krystalizací); k I. dochází ozářením nerostu po urč. dobu ultrafialovými, katodovými nebo rentgenovými paprsky, třením nerostu, zahříváním, krystalizací ap.

V karsologii se k vyvolání I. obvykle užívá různých typů ozařování!-* fotoluminiscence) a metoda se označuje termínem > speleolumi-niscence (řidčeji i l. radiační1}; I. je závislá především na příměsích (aktivačních atomech) v mřížkách nerostů a může být u jednotlivých odrůd téhož nerostu různá; katodové ozařování vyvolává l. u kalcitu, wulfenitu, korundu, orto-klasu, turmalínu, apatitu aj., rentgenové ozáření pak u fluoritu, barytu, apatitu, diamantu aj.; t řením lze I. vyvolat u křemene, sfaleritu, slídy a některých mramorů, zahřátím nad 1 00 °C u diamantu, fluoritu, topazu aj. L. je základem spolehlivých analytických metod (fluorescence ropy v ultrafialovém sv ětle) a luminiscenční karotáže při vrtném průzkumu v ropné geologii.

M marmit marm/f-> dutina evorzní, hrnec obří krasový mastný flek Místní lidové označení (z oblasti Moravského krasu, zdomácnělé i v regionální speleologické literatuře) míst na krasovém povrchu, kde vlivem teplejšího vzduchu, vystupujícího na povrch terénu z podzemních krasových dutin puklinami nebo mezerami v suťových ucpávkách, rychle odtává sněhová pokrývka; obvykle ostře ohraničená plocha m. f. tedy poměrně přesně indikuje existenci volných jeskynních prostora bývá proto vyhledávaným místem k speleologickému objevitelskému průzkumu. meandr jeskynní meander jaskynný A cave meander; f (m) meandre de caverne; l (m) meandro c//grotfa; N (m) Hóhlenmáander; R (m) nemepHbiú Meandep; Š (m) meandro de cueva.

Termín meandr je odvozen od starověkého názvu řeky Maiandros v Malé Azii (nynější Men-deres, Turecko), vyznačující se mnoha zákruty; meandrovité zákruty vytvářejí i vadózní toky jeskynní; m. j. (tak jako meandry povrchových toků) vznikajízesílenou bočníerozí, vyvolanou vychýlením proudnice a tím nepravidelným rozdělením rychlosti proudění vody v korytě; příčinou je vždy překážka v korytě vodního toku, která vzniká náhle (např. sesuvem jeskynní stěny) nebo zvolna (náhodné uspořádání říčních sedimentů v korytě, pomalý tektonický zdvih území aj.).

Ve vadózních jeskyních se vyskytují 3 typy m. j. (Ford, 1989): - přehloubené meandrovité kaňony jeskynní, které vznikají v místech prudkého spádu dna aktivní meandrovité vadózní chodby v řečišti; vadózní tok tu vytváří -> vodopád jeskynní, jehož skalní stupeň zvolna ustupuje proti proudu; tím se před vodopádem vytváří meandrovitý kaňon jeskynní s příkrými skalními stěnami; tento typ m. j. je běžný v ploše uložených vrstevnatých rozpustných masívech s hlubokou vadózní zónou (např. střední Kentucky, USA); - zaklesnuté meandrovité kaňony jeskynní, vznikající meandrovitým prohlubováním jeskynního dna, které postupuje směrem po proudu vadózního toku a zasahuje i do boků řečiště; výsledkem jsou úzké, desítky m hluboké a několik km dlouhé meandrovité kaňony jeskynní, typické pro jeskynní soustavy vázané na dobře vrstevnaté vápence (srv. např.

Smart, Brown, 1981); - aluviální meandry jeskynní - vyvíjejí se v písčitých či štěrkovitých sedimentech uložených na skalním dně široké chodby jeskynní; Deikie a White (1969) prokázali studiem jeskyní v Missouri (USA), že a. m. j. se vyvíjejí stejným způsobem jako a. m. povrchových toků s jedinou výjimkou - místy zasahujíz aluviálních ná-plavů i do bočních skalních stěn chodeb jeskynních (tyto úseky mají rovněž skalní dno) a opět z nich vycházejí (-> eroze krasová boční"). meandr stropní meander stropný -> koryto stropní medúza sintrová medúza sintrová -»• baldachýn merokras merokras A merokarst, incomplete k.;f (m) merokarst, (m) k. incomplete; l (m) merocarso, (m) carsismo incompleto; N (m)

Merokarst, (m) unvollstan-diger K.; R (m) MepOKapcm, (m) nenonHbiu K.; S (m) merocarso, (m) c. incompleto. Termín označující v typologii krasu formulované Cvijičem (1923) soubor exokrasových a endo-krasových tvarů a jevů v dostatečně mocných, ale nečistých vápencích s hojnými složkami nebo vložkami nerozpustných hornin; hlavním důvodem pro vyčlenění m. jako -» typu krasového byly pro Cvijiče především litologické vlastnosti matečných hornin, po jejichž rozpuštění zbývá množství hlinitých zvětralinových zbytků, které svou omezenou propustností brání v dokonalém rozvoji zvláště exokrasovým tvarům na rozdíl od -» holokrasu neboli -* krasu klasického, který Cvijič důvěrně znal; podle jeho názoru důležitým faktorem vývoje m. byl i hustý vegetační kryt, který omezuje vývoj větších -> polí škrapových; reliéf m. se podle Cvijičovy koncepce vyznačuje i malým počtem-* závrtů a zcela vněm chybí-* polje; naopak tu jsou dobře vyvinuta údolí s povrchovými toky, -> kapsy krasové a -> varhany geologické, vyplněné pokryvnými útvary, a v endokrasové zóně velké soustavy -> jeskyní fluviálních. Cvijič a mnozí pozdější autoři (zhruba do sedmdesátých let) řadili km. především středoevropské krasové oblasti; v tomto smyslu vzniklo i jejich označení -> kras středoevropský jako synonumum termínu m.; současná -> karsologie Cvijičovu typologii nepřijímá; nahrazuje ji typologií členěnou podle fyzikálně chemických charakteristik rozpustného procesu a pro vyčleněné typy zavádí nové termíny (srv. -> krasovění); termínu m. či jeho synonym (-» k. neúplný, -> polokras) se již neužívá, termínu -> semikras se užívá v jiném smyslu a termín -> kras středoevropský nyní označuje typický -> k. polycyk-lický stř. Evropy, jehož vývoj od spod. mezo-zoika určovaly výrazné tektonické fáze, mořské transgrese a sedimentace i dalekosáhlé klimatické změny (srv. Panoš, 1965).

Mezinárodní speleologická unie (M.S.U.) Medzinárodná speleologická únia (MSU) A International Speleological Union (I.S.U.); f (f) Union Internationale de Spéléologie (U.I.S.); l (f) Unione Internazionale di Speleologia (U.I.S.); N (f) Internationale Union fůr Speláo-logie (LU.S.); R (m) MexdynapodHbiú cneneo-noBU^ecKUÚ COK>3 (M.C.C.); Š (f) Union Espe-leológica Internacional (U.Es.L). Mezinárodní nevládníorganizace založená roku 1965 rozhodnutím valného shromážděm'4. mezinárodního speleologického kongresu v Lublani; sdružuje národníspeleologické organizace členských zemí z celého světa; národní organizace ČR a SR (Česká a Slovenská speleologická společnost) patří k jejím zakládajícím členům; za úspěšnou odbornou a organizátorskou činnost získala M.S.U. v r. 1975 statut poradního orgánu UNESCO. Kromě jiného k tomu přispěly i výsledky 6. mezinár. spěl. kongresu, konaného v r. 1973 v Olomouci a Liptovském Mikuláši. Posláním M.S.U. je podporovat komplexní výzkum krasu, stanovovat jeho hlavní zásady a cíle, rozvíjet a unifikovat výzkumné metody i terminologii, uzavírat mezinárodní dohody 0 řešení všeobecných nebo naléhavých regionálních problémů, pečovat o odborné řešení otázek ochrany krasu a jeho prostředí a zároveň podporovat v členských zemích rozvoj amatérského speleologického hnutí jako významného faktoru v získávání nových poznatků a v kulturním využití volného času.

Každou členskou zemi zastupuje v M.S.U. 1 delegát s hlasovacím právem a 1 náhradník; tvoří valné shromáždění, zasedající po 4 letech obvykle během mezinárodního speleologického kongresu; ze svých řad volípředsednictvo, které po 4 roky řídí činnost M.S.U.; jednání valného Pf shromáždění i volby předsednictva jsou veřejné. IB jednacími jazyky jsou angličtina, francouzština, italština, němčina, ruština a španělština. Vědeckou a jinou odbornou činnost řídíodborné komise; výkonným orgánem předsednictva je volený generální tajemník; odpovídá za organizační, reprezentační a finanční záležitosti a za vydávání oficiálních pravidelných i příležitostných tiskovin. mezolit mezolit A Mesolithic Age; F (f) periodě mésolithique; 1 (f) perioda mezzolitica; N (f) mesolithische Periode;R(m) Mesonum, (m)Mesonumu^eCKUů nepuod; S (m) periodo mesolítico. Prehistorické období, vyčleňované mezi -» paleolitem a -> neolitem (preboreál, boreál); vyznačuje se především výrobou drobných kamenných řezných nástrojů (kultury azilská a tardenoiská), hromadnými pohřebišti, používáním člunů a rozvojem lovu ryb. Syn./střední doba kamenná. mikrohrázka stalagmitová mikrohrádza stalagmitová -+ hráz sintrová mikroškrapy mikroškrapy^ škrapy iniciální mikroškrapy důlkové mikroškrapy jamkové A micropit karren; F (m/pl) microlapiés a fos-settes; l (m/pl) microkarren a fossetto; N (f/pl) Grúbchenmikrokarren; R (m/pl) Konodu,eo6-pasHbie MUKpoKappbi; Š (m/pl) microlapiés de fosetas.

Důlky a mističkovité konkávní mikrotvary ve skalním povrchu karbonátových hornin o rozměrech menších než 1 cm; vznikají převážně selektivním leptáním méně odolných zrn matečné horniny organickými kyselinami, které vylučují baktérie, houby, zelené či modrozelené řasy a lišejníky, pokrývající skalní povrchy; lep-tavá činnost modrozelených řas (kyanofytů) je hlavním faktorem pobřežního fytoícrasu(Folk et al., 1973); většinu druhů představujídruhy epili-tické (žijící na povrchu), ale některé druhy se v ekologicky náročném prostředí zavrtávají do horniny (až 14 mm); vrtavé druhy tedy tvoří m. d. přímo, zatímco jiné druhy vzniklé mik-rodutiny okupují a zvětšují jejich rozměry vylučováním organických kyselin nebo CO2 (Verges, 1985); ve vnitrozemských oblastech se na vzniku m. d. podílejí hlavn ě houby, lišejníky a mechy, vylučující CO2(Viles, 1987). mikroškrapy lineární mikroškrapy lineárně A linear microkarren; f (m/pl) microlapiés li-néaires; l (m/pl) microkarren lineari; N (f/pl) Linearmikrokarren; R (m/pl) fiuneŮHbie MUKpo-Kappbi; Š (m/pl) microlapiés lineares. Drobné lineární deprese rozčleňující skalní povrch rozpustných hornin; podle nových poznatk ů se morfogeneticky dělí na: - mikroškrapy puklinkové, drobné podlouhlé štěrbinky, vázané na mikropukliny, při povrchu rozšířené rozpustnou činnostívody (obohacené org. kyselinami), do hloubky se rychle svírající (šířka ca 1 mm, hloubka do 10 mm, délka několik cm); na mírně ukloněných plochách bývají klikaté, na příkřejších přímé; - mikroškrapy žlábkové, drobné (ca 1 mm široké), nápadně zprohýbané, rozvětvené i konvergentní žlábky s konkávním dnem, obvykle nahromaděné do hustých soustav a oddělené ostrými hřbítky; nejčastěji se vyskytují v jemno-zrnných až afanitických (celistvých) vápencích a v sádrovci; někteří autoři (např. Trudgill, 1 985) přičítají jejich vznik rozpustné činnosti vody, vyroňující se z kyselého prostředí ostrůvků za-travněných pokryvů a stékající na sousední holý skalní povrch; s ohledem na zprohýbánížlábků soudí Ford a Lundberg (1987), že jde o výtvor kapilární vody, vystupující vlivem výparu kapilárním pnutím a pak stékající směrem určeným gravitací nebo větrem. mikroškrapy struhadlové mikroškrapy struhadlové Agrater microkarren;F (m/pl) microlapiésá rape; l (m/pl) microkarren reticolari; N (f/pl) Reibmik-rokarren; R (m/pl) MUKpoKappbi Luepoxoeambie; Š (m/pl) microlapiés de guayo. Drobné (1-2 mm vysoké), ostré výstupky, rozčleňující hustě skalní povrchy karbonátových hornin; typicky vyvinuté jsou např. v -> krasu vysokohorském Julských Alp nad úrovní 2000 m n. m.; vznikají plošným selektivním rozpouštěním holých skalních ploch dešťovou či sněhovou tavnou vodou; drsný skalní povrch označovaný jako -> struhadlo škrapové je považován za ini-ciálnífázi --» škrap ů trnovitých (srv. Gams, 1973).

mineralizace krasu mineralizácia krasu A mineralization ofkarst; F (f) minéralisation du karst; \ (f) mineralizzazione dél carso; N (f) Minéralisation děs Karstes; R (f) MUHepanu3au,Uí! Kapcma; Š (f) mineralización dél carso. Souborné označení procesů vzniku, vylučování nebo krystalizace rudních i nerudních minerálů z hypogenních nebo supergenních roztoků, plynných emanací a magmatických tavenin v exokrasových depresích či endokrasových dutinách; m. k. může také doprovázet hydroter-mální procesy v trhlinách, poruchových pásmech a dutinách (v ětšina rudních žil) nebo procesy metasomatické (zatlačování karbonátových hornin či minerálů novotvořenými minerály); srv. -> k. mineralizovaný,-» k. zrudněly. mineralizace vod krasových mineralizácia vod krasových A karst water mineralization; F (f) minéralisation dél' eau karstique; l (f) mineralizzazione di acqua carsica; N (f) Minéralisation děs Karst-wassers; R (f) MUHepanu3aí4Ufi Kapcmoeoú eodbi; Š (m) mineralización de agua carsica.

Schopnost vadózních vod, kolujících puklinami a průlinami krasovějících hornin, rozpouštět nerostné látky obsažené v matečné hornině; kromě toho termín m. v. k. také vyjadřuje váhové množství rozpuštěných látek v gramech v 1 litru vody; podle toho se krasové vody třídí na vody velmi slabě mineralizovaného 1 g.l"1), slabé mineralizované (1-3 g.l"1), středné mineralizované (3-10 g.h1), silně mineralizované (10-30 g.M) a velmi silně mineralizované (nad 30 g.h1). mineralogie krasová mineralógia krasová -> geologie krasová mísa pěnovcová mísa penovcová A calcareous tufa bowl, c. t. pool; F (m) cuvette de tuf calcaire, (m) gour de t. c.; l (f) vasca de tufo calcareo; N (f) Kaiktuffschale; R (f) uaeecm-HflKoeo-myifioeaH MUCKa; Š (f) cubeta de toba calcárea.

Mísovitá nebo vanovitá deprese, omezená ve směru tekoucí vody ->• hrází pěnovcovou; v -> kaskádě pěnovcové jsou m. p. uspořádané v stupňovitých soustavách; hráze představují valy-> pěnovce, vysráženého z přepadající vody; při vnějším úpatí hráze vzniká další, níže položená m. p.; hrazené nádrže jsou vyplněné protékající vodou (-> jezera pěnovcová), postupně se zanášejí -> gyttjí i jinými sedimenty nebo modelace krasová zarůstají mechy (postupně inkrustovanými); na sedimentárních výplních mohou nar ůstat nové hráze a vytvářet dílčím, p. mladšígenerace; pě-novec se postupně diageneticky mění v -> tra-vertin. mísa sintrová mísa sintrová A rimstone bowl, r. pool; F (m) cuvette de sinter, (m) gour de s.; l (f) vascuetta di concrezione di grotta; N (f) Sinterwanne, (f) Sinterschale; R (f) zypoean MUCKB, (n) aypoeoe osepo; Š (f) cubeta de sinter, (m) gour de sinter. Mísovitá nebo vanovitá vodní nádrž na povrchu alogenních jeskynních sedimentů, -> sintrů podlahových či na-* stalagmitech a-* stalagnátech; omezuje ji -> hráz sintrová, tvořících se srážením CaCO3, rozpuštěného v pomalu tekoucí vodě; m. s. jsou často uspořádané kaskádovitě, takže voda přetéká z jedné m. s. do druhé; m. s. uzavírá hráz jen v části obvodu a jeho zbytek tvoří hráz výše ležící mísy; m. s. dosahují v pr ůměru i několika metrů, jsou bud suché, nebo naplněné vodou (skapovou nebo tekoucí); jejich dno bývá pokryto hlízovitými nebo krystalickými tvary -> sintrů subakvatického, někde se vyskytují i ->• perly jeskynní. mísa škrapová mísa škrapová -> kamenice mísa škrapová úpatní mísa škrapová úpátná A karren foot basin; F (m) cuvette á pied děs lapiés; l (f) conca basale sotto i lapié; N (m) Karrenfussnapf; R (f) Kapcmoeafj efa/e/w/o; Š (f) cubeta en pie de lapiés.

Termín užitý Bauerem (1958) pro půlkruhovitě rozšířenou část žlábků -»• škrapů úpatních v dolní části svahu, nad úrovní, v níž se plocha svahu protíná s povrchem sedimentárních výplníúdol-ního dna; m. š. ú. se sm ěrem k okraji sedimentárních výplní rozevírají a často od nich bývají oddělené klínovitými zaoblenými přepážkami (zbytky původní lišty); drobné variety m. š. ú. jsou také typickým tvarem okrajů -*• polí škra-pových v-> krasu glaciálním nebo niválním, kde vznikají rozpouštěním dolních částí okrajových škrapových hřbítků směsí vod z tajícího mrtvého ledu (uchovaného pod mořenovými akumulacemi nebo pod rašelinou) a vod srážkových. mléko horní -> nickamínek mléko měsíční mlieko mesačné-* nickamínek mléko vápenné mlieko vápen ne -> nickamínek mlha jeskynní hmla jaskynná A cave mist; F (m) broullard de caverne; l (f) condensa di grotta; N (m) Hóhlennebel; R (m) nemepHbiů myMan; Š (f) niebla de cueva. Mlha vznikající v určitých částech jeskyně kondenzací vody obvykle při míšení vzduchu jeskynního různé teploty a vlhkosti. mlýn mořský mlýn mořský A sea milí; F (m) moulin marin; l (m) mulino marino; N (f) Meeresmuhle; R (f) Mopc/caw MenbHuu,a; Š (m) molino marino. Mlýn, k jehož pohonu se užívá energie vody krasové a vody mořské, při odlivu a přílivu střídavě vtékajícía vytékající-* estavelou mořskou, anebo jen energie vody mořské, vtékajícíza přílivu do ponoru, tvořeného ústím nasávací trubice před níže položeným podmořským vyústěním pevninské jeskynní soustavy; klasický případ m. m. popsal Zotl (1967) z řeckého ostrova Kefallonia (u Argostolia na poloostrov ě Vina-ria). močál krasový močiar krasový A karst fen, k. swamp; F (m) marais karstique; \ (m) pantano cars/co/^N (m) Karstsumpf; R (n) Kapcmoeoe Sonomo; Š (m) pantano cársico. Močál na propustných pokryvech dna -> poljí -či nízkého povrchu příbřežního pásma ->• nížin krasových pobřežních v úrovni piezometrického povrchu podzemní krasové vody nebo srážkové vody, nadržené ve větších korozních depresích se špatné propustnými výplněmi; močály bývají zarostlé vegetací a jejich rozpustné skalní podloží, místy pokryté rašelinou, je siln ě rozčleněné vysokou biochemickou rozpustnou schopností Pj močálových vod (srv. -» kras močálový). |B model freatických a horizontálních jeskyní model freatických a horizontálnych jaskýň -> profil jeskynní podélný modelace krasová modelácia krasová A karst modelation, k. morphogenesis; F (f) morphogeněse karstique; l (f) morfogenese carsica; N (f) Karstmodellation, (f) Karstmorpho-genese; R (n) MOČefiupoeanue Kapcma, (m) Mopcposenesuc K.; Š (f) modelación carsica, (f) morfogénesis carsica.

Termín používaný Rogličem a Jakucsem (1977) pro označení tvorby exokrasových a endokra-sových tvarů příslušnými morfogenetickými procesy (-> krasověním); výsledné tvary reliéfu se výrazně odlišujíod tvarů reliéfu jiného typu (vzniklého odlišnou morfogenezí); m. k. se vyznačuje mnoha varietami, přímo závislými na různých geologických, geomorfologických, hydrologic-kých, klimatických a biologických podmínkách -» krasovění; zvláštností m. k. v pojetí uvedených autorů je za všech podmínek tvorba malého množství akumulačních tvarů ve srovnání s mimořádnými počty tvarů destrukčních (pozitivních, negativních a dutých); tvary akumulační se mimoto vyznačují mnohem menšími rozměry

než tvary destrukční; vědní obor zabývající se m. k. tedy lze nazývat krasovou morfogenetikou; v pojetí -> karsologie komplexní je m. k. předmětem studia -> geomorfologie krasové. mogot mogot A mogote, haystack hill, pepino h., residual karst h.; F (m) mogote, (ť) colline karstique résiduelle; l (m) mogote; N (m) Mogot, (m) Karstinselberg; R (m) Mozom, (m) Kapcmoebiů ocmaweu,; Š (m) mogote.

Zmezinár. spán. termín el mogote (stoh)/ lidové kubánské označení izolovaných vápencových hřbetů a kuželovitých vrchů s příkrými skalními svahy a zaoblenými vrcholy, který pronikl i do odborné krasov ě geomorfologické literatury (srv.

-» kras kuželový, -> kras mogotový); synonymem výrazu m. je v Portoriku spán. výraz el pepino (okurka) a na Jamajce angl. výraz haystack (sloh sena). morfologie krasová morfológia krasová A karst morphology;f (f) morphologie karstique; l (f) morfológia carsica; N (f) Karstmorphologie; R (f) Mopcponoaufi Kapcma; Š (f) morfológia carsica.

Termín dvojího významu; v zastarávajícím smyslu přežívá v některé cizojazyčné literatuře jako název vědního oboru, označovaného v současné-* karsologii termínem-> geomorfologie krasová a zabývajícího se studiem exokrasových a endokrasových tvarů, jejich vznikem a vývojem (-> modelace krasová nebo-> morfogeneze), příslušnými morfogenetickými procesy a vzájemnými vztahy a závislostmi v -> krajině krasové; v druhém smyslu se termínu m. k. dosud užívá k obecnému označení či popisu tvarů reliéfu. Syn..-karsomorfologie, speleomorfologie. mosor mosor A mosor; F (m) mosor;l (m) mosor;N (m) Mosor; R (m) Mosop; Š (m) mosor. Výraz zavedený do karsologické terminologie Penckem (1900) k označení krasových reliktních vrchů a hřbetů (-* vrchů krasových ostrovních), uchráněných na rozvodích před odnosem; termín m. je odvozen od toponyma pohoří Mosor (1 340 m) v Dinárském krasu v okolí Splitu; v současné terminologii se již neužívá. most skalní jeskynní most skalný jaskynný -> most skalní krasový most skalní krasový most skalný krasový A karst rock arch, nátura/ karst bridge; F (f) arche naturelle karstique, (m) pont n. k.; l (m) areo nafura/e cars/co, (m) ponte n. c.; N (f) Karst-felsbrucke; R (m) Kapcmoebiů CKanbHbiú Mocm; Š (m) puente nátura/ cársico. Relikt skalního stropu jeskynní chodby, zachovaný v povrchovém reliéfu mezi zřícenými jeskynními úseky obvykle ve svahu nebo nad krasovým údolím, popř. před úpatím abrazního srubu; v -> teorii o cyklu krasovém byl m. s. k. považován za tvar reliéfu, typický pro stádium pokro čilé zralosti vývoje krasu; m. s. k. se tvoří i v jeskyních vlivem rozpouštění okol ní matečné horniny ve freatických podmínkách, řičením nadložních pater jeskynních či vyplavením ne-zpevněných sedimentů zpod sintrové kůry (tzv. nepravý strop jeskynní}. Syn.: brána skalní krasová, troska jeskynní, most skalní jeskynní. mračna sintrová -> povlak sintrový mramor mramor A marble; F (m) marbre; \ (m) marmo; N (m) Marmor; R (m) Mpaiwop; Š (m) marmo/. Technologický termín označující jakýkoli typ leštitelné karbonátové horniny. Termín je rovněž používán pro metamorfované karbonátové horniny (krystalický vápenec, krystalický dolomit) s příměsí různých vedlejších minerálů a proměnlivou texturou (brekciovitou, celistvou, hlíz-natou, krystalickou, skvrnitou, smouhovitou, žilkovanou, s fosiliemi apod.); vyzna čuje se pestrými, často rychle se střídajícími barvami (bílou, červenou, šedou aj.); vlivem kompaktnosti je m. obvykle málo rozpustný, ale některé mramorové masívy jsou silně zkrasovělé (zejména rozsáhlé a členité jeskyně); m. je vyhledávaná, dobře leštitelná sochařská a kamenická surovina (např. světoznámý italským, carrarský). mušle sintrová mušía sintrová -> lastura sintrová

N

nádrž podzemní krasové vody na'drž podzemně] krasověj vody A karst aquifer, subterranean karst water basin; F (m) aquifěre karstique, (m) réservoire souter-raine karstique; l (m) acquifero cársico, (m) bacino sotterraneo di acqua carsica; N (m) Karst-aquifer, (n) unterirdisches Karstwasserreservoir, (n) unterirdisches Karstwasser-Sammelbecken; R (m) Kapcmoebiů eodonocHbiů eopusonm; Š (m) aquifero cársico, (ť) cuenca subterranea de agu a carsica.

N. p. k. v. se vytváří v rozpustných horninách, schopných absorbovat srážkovou, tavnou či tekoucí vodu, která může v průlinách, puklinách a kavernách (jeskyních) kolovat, hromadit se a v určité úrovni z nich opět vytékat -> prameny krasovými; horizontální rozsah n. p. k. v. nezávisí na geografických (povrchových) rozvodnicích a podléhá jen geologickým faktorům.

Svou propustností se karbonátové horniny zásadně liší jak od hornin nepropustných, které vodu neabsorbují vůbec, tak od hornin (např. jílů, jílovců aj.), které sice vodu absorbují, ale nickamínek po nasycení ji ve větším množství dále nepropouštějí.

Podle způsobu pohybu a akumulace vody se v n. p. k. v. vymezují ve vertikálním směru tři základní -» pásma krasově hydrografická (vadózní, přechodné, freatické). V nich se voda pohybuje jednak laminárním filtračně difúzním pohybem, jednak turbulentním koncentrovaným pohybenr, proudění vody probíhá ve zvýšené míře v jeskyních a v tektonicky silně porušených zónách, nazývaných zóny preferované. Hydrologicky se pak n. p. k. v. třídí podle typu cirkulace krasové vody (difúzní, volná či vymezená); podle tohoto základního kritéria a s přihlédnutím k strukturním a stratigrafickým faktorům vypracoval White (1969) první hydro-logickou klasifikaci n. p. k. v., uvedenou v připojeném přehledu. Syn.: zvodeň krasová. Přehled hydrologických typů a subtypů nádrží podzemní krasové vody: 1. Nádrže s difúzní cirkulaci' vody jsou vázané na hrubozrnné karbonátové horniny (břidličnaté vápence, krystalické dolomity) s vysokou primární propustností; jeskyn ě jsou řídké, malé a mají nepravidelný průběh.

2. Nádrže s volnou cirkulaci' vody vznikají v mocných masívech homogenních karbonátových hornin; příznačné jsou integrované jeskynní soustavy; podle polohy vůči erozní bázi se dělí na nádrže mělké a hluboké.

Nádrže mělké se rozkládají ve vyšších úrovních rozpustných hornin nad nebo poblíž erozní báze v t ěchto varietách: - v/suté (zavěšené), vázané na přípovrchové části karbonátového masívu, oddělené od hlubších částí vložkou nepropustných hornin; volná cirkulace vody je odtržená od cirkulace vody v ostatních částech masívu; vyznačují se visutými (reliktními) říčními jeskyněmi; - otevřené, vázané na rozpustné horniny vystupující na povrch terénu; vyživují je hlavně srážkové vody (dešťové a sněhové tavné), vsakující do ponorových závrtů a dopravující do nádrží značné množství suspenzních sedimentů; vyznačují se krátkými horizontálními kanály; - zakryté rozkládají se v karbonátových horninách zakrytých nepropustnými horninami; vyznačují se vertikálním přísunem vody řičenými propastmi, laterálnícirkulacívody nepropustnou vrstvou a dlouhými integrovanými j. soustavami.

Nádrže hluboké jsou vázané na mocné masívy rozpustných hornin, v nichž se rozkládají do značných hloubek pod úroveň erozní báze; voda v nich obíhá zcela zaplavenými jeskynními kanály; vyskytují se v t ěchto varietách: - otevřené, vázané na rozpustné horniny, vystupující na povrch terénu; vyznačují se krátkými trubkovitými kanály, opuštěnými vodními toky a často zahlcenými sedimenty; - zakryté, vázané na rozpustné masívy zakryté na povrchu nerozpustnými horninami; vyznačují se dlouhými spojitými jeskynními kanály pod nadložní nerozpustnou vrstvou a aktivními jeskynními soustavami v trvale zaplavené úrovni hluboko pod erozní bází.

3. Nádrže s vymezenou cirkulací vody- cirkulaci vody v nich zcela vymezuje struktura a stra-tigrafie souvrství, tj. nepropustné nadložíi podloží rozpustných vrstev; d ělí se na: - nádrže artéské, vázané na synklinálně prohnutá souvrství, jejichž nepropustné vrstvy (artéský strop) nutí vodu v podložních propustných a rozpustných horninách obíhat pod hydrostatickým tlakem hluboko pod úrovní regionální erozní báze; vyznačují se ukloněnými jeskynními labyrinty; - nádrže mezivrstevní, vázané na vrstevní spáry rozpustné horniny, její obvykle nepříliš mocné vrstvy ležící mezi nadložními a podložními vrstvami hornin nepropustných; vyznačují se horizontálními jeskynními labyrinty (srv. -> kras interstratální (mezivrstevní); varietou n. m. jsou nádrže intrastratální se složitým vývojem (srv. -* kras intrastratální, -> kryptokras). nános jeskynní nános jaskynný-* sediment jeskynní W. náplň jeskynní náplň jaskynná-* výplň jes- l kynní nátek sintrový nátek s/ntrovy-* povlak sintrový neolit neolit A Neolithic period; F (f) periodě néolithique; \ (f) perioda neolitica; N (f) neolitische Periodě; R (m) Heonumu<-iecKuu nepuod, (m) neonům; Š (m) periodo neolítico.

Závěrečná fáze „kamenné doby", nejstaršího kulturního období lidstva (8000-6000 ka); následuje po -> mezolitu a rozvíjí se v atlantiku, starším období středního-* holocénu (srv. Podhorský, 1997); neolitické osídlení je význačné rozvojem zemědělství a pastevectví; neolitický člověk přichází do stř. Evropy z JV (Střední východ), některé okrsky však kolonizoval již v mezolitu; n. končí období kultur s hrubě opracovanou kamennou industrií, přechází v období s výrobou dokonale hlazených a leštěných kamenných nástrojů a pokračuje vep/at/anf/kuobdobím kultur keramických a v pozdním n. se objevují již i kovy, podle nichž se nazývají další období kulturního vývoje. Syn.: mladší doba kamenná. nic -* nickamínek nickamínek makký sinter A moonmilk, rockmilk;? (m) montmilch, (m) lait de luně, (m) /. děs montagnes; l (m) latte di monte, (m) moonmilk; N (f) Bergmilch, (f) Kalkmilch, (f) Mondmilch;R (n) sopnoe Monom, nyHHoe M.; Š (m) moon milk.

Termín označující zvláštní varietu -> sintru, tvořenou agregáty mikrokrystalických minerálních látek různého složení, schopnou pojmout 40-80 % prosakující průlinové či puklinové vody a měnit se v měkkou, kašovitou či těstovitou, velmi plastickou bílou či žlutobílou hmotu; po vyschnutí je lehká, pórovitá a drobivá; pokrývá jeskynní stropy a st ěny, speleotémy i sedimenty; někdy sama tvoří chuchvalcovité, polštářovité a koralitové tvary, krápníky (->• krápníky konkrečnO a ->• perly jeskynní, ve vodní suspenzi připomíná mléko.

N. se vyskytuje v jeskyních na celém světě a pozornost člověka poutal od nepaměti; zmiňují se o něm již i nejstarší písemné památky; na rozhraní středověku a novověku byl i v Evropě považován na druh léčivých hub, rostoucích přímo z vápencové horniny a těžených jako „zázračný lék" k teplým obkladům, jako antacid, prostředek pro povzbuzení tvorby mateřského mléka, zastavení krvácení či průjmů, při léčbě úplavice, ledvinových kamenů, zhoubných horeček, k vysoušení všech druhů vředů aj. Ve středověké hornické němčině se tato vyhledávaná sintrová varieta označovala termínem „Bergmilch" nebo „Montmilch" (horské neboli montánní mléko); zřejmě mechanickým přepisem původního románského výrazu „Monť (hora) do německé formy ,,/Vlond"(měsíc) vznikla modifikace „Mondmilch" (měsíční mléko), která se stala základem nejužívanějšího termínu v A, F, l, N, R, S a mnoha jiných jazycích; v současné době je známo na 80 synonym; termín „nickamínek"nebo „žiadny kameň", vžitý v češ. a slov. terminologii, byl odvozen ze středověkého lat. hornického termínu „nihilum album" (bílé nic).

Dosud byl n. všeobecně pokládán za jeskynní formaci subérickou, ale přednedávnem byl zjištěn i v modifikaci subakvatické; srv. Hill(-ová), Fořti (1997).

Subérický n. je obvykle složen z jednotlivých karbonátových minerálů (kalcit - lublinit, ara-gonit, vaterit, huntit, hydromagnezit, nesqueho-nit, magnézii, dolomit, monohydrokalcit, hydro-zinkit) nebo z jejich kombinací s jinými minerály (fosfáty, silikáty, sulfáty aj.); kalcit je b ěžný ve vápencových jeskyních, hydromagnezit v jeskyních dolomitových.

Vznik a vývoj n. dosud není uspokojivě vyřešen; v současné době se vysvětluje čtyřmi hlavními způsoby, z nichž žádný není obecně platný; 1. ve vysokohorském niválním nebo subpolár-ním klimatu m ůže ke vzniku n. vést mrznutí pr ůlinové či puklinové vody, z níž přitom uniká CO2; částice srážejícího se minerálního obsahu suspendují ve vodním filmu na jeskynních stěnách a dodávají vodě mléčného vzhledu; otázkou je, proč se n. v mnohem větším množství tvoří v tropických jeskyních; 2. n. se tvoří činností mikroorganizmů (baktérií, řas, hub), které se v něm někdy vyskytují; v mnoha případech však v n. mikroorganizmy přítomny nejsou, takže úloha biogenního faktoru je pochybná;

3. nejstarší způsob interpretace předpokládá, že n. je produktem rozpadu matečné horniny nebo speleotémů; proti tomuto výkladu však svědčí skutečnost, že n. často obsahuje např. křemen a jiné příměsi, které v matečné hornině obsaženy nejsou, a že ve zvětralinových reziduích matečných hornin n. chybí; 4. n. vzniká přímým srážením minerálního obsahu podzemnívody (jako u ostatních druhů speleotémů), ale z nějakého důvodů má sraženina jen mikrokrystalickou strukturu; u n. tvořených Mg-minerály, které jsou vždy mikrokrystalické, by tato interpretace mohla být oprávněná, ale její závažnou slabinou je skutečnost, že mnoho akumulací n. tvoří kalcit či aragonit, vyskytující se jak v mikrokrystalické, tak krystalické formě. Subakvatický n. byl podle Hillové a Fortiho (1997) zatím popsán ze tří jeskyní s velmi chladným prostředím; v jeskyni Cataract Cave na Ostrově prince Waleského (jv. pobřeží Aljašky) se n. tvoří při okrajích a na dně stálých vodních nádrží v podobě velmi pružných, kadeřavých chomáčů, podobných vatě; v Modrém jezírku v jeskyni Croaning Cave (Colorado), kde se tvoří modrobíle pruhovaný n. ve vodě 4 °C teplé; třetí lokalitou je jeskyně Faustloch ve Švýcarsku, kde teplota vody matečného jezírka je 6°C; uvedené lokality výskytu vatového n. je vhodné doplnit o jeskyni míru v Demánovském krasu na Slovensku; dalo by se tedy soudit, že tvorbu sub-akvatického n. podmiňuje teplota vody, blízká bodu mrazu; oprávněnost tohoto předpokladu však zpochybňuje nedávný objev patrné sub-akvatického n. v tropické jeskyni Caverna San-tana v Brazílii; definitivní řešení otázek geneze n., ačkoli jde o nejdéle známou varietu -> speleotémů v celé historii lidstva, je úkolem budoucnosti.

Syn. češ..-mléko horní, mléko měsíční, mléko vápenné, nic. Syn. s/ov.:s. plastický, žiadny kameň. nížina krasová okrajová nížina krasová okrajová-* rovina krasová okrajová nížina krasová pobřežní nížina krasová po-brežná A coastal karst lowland, c. k. plain; f (f) p/a/ne basse karstique littorale, (f) p/a/ne k. cótiěre; okno krasové l (f) pianura carsica costera; (f) p. c. littorale; N (f) Karstkustenebene, (n) Karstkustentiefland; R (f) npu6pe>KHan Kapcmoean HUSMennocmb, (f) n. K. paenuHa; Š (f) llanura carsica costera, (f) /. c. litoral.

Korozně erozní -> rovina krasová v abs. výšce 0-300 m n. m., vázaná v přímořském pásmu na ploše uložená souvrství karbonátových hornin, vynořená nad nynější úroveň hladiny moře i s překryvem litorálních sedimentů; v těchto rozpustných horninách je vytvořen osobitý -> kras pobřežních nížin (srv. Panoš a Štelcl, 1967). Syn.: rovina krasová pobřežní. nora nora -> díra

O obsah jeskyně obsah jaskyne -> výplň jeskynní obzor pramenní krasový -> čára pramenní krasová odsedání svahů odsadanie svahov A s/ope cleaving;f (m) écorcement děs escarpes; l (f) fessure dá rilascio; N (f) Hangabsetzung; R (n) omcedanue CKnoHoe; Š (m) desprendi-miento de vertientes.

Proces modelace příkrých skalních svahů typický zvláště v -> kaňonech krasových a v okrajových srázech masívů rozpustných hornin; objemové změny horniny, podmíněné sezónními i denními teplotními změnami (denní insolace, noční mrznutí vody v puklinách), a podkopávání úpatí svahů způsobují rozvolňování horniny podél puklin; zvlášt ě intenzívní jsou tyto procesy podél horní hrany svahu; výsledkem je rozvolňování velkých horninových bloků, jejich odklánění od svahu, řičení, rozpad a rovnoběžný ústup svahů; v puklinách rozšířených o. s. vznikají velké puklinové jeskyně a propasti, často sahající do značných hloubek; na povrchu se tvoří ponory srážkových a tavných vod; o. s. je hlavním faktorem rozšiřování zarovnané plochy skalního dna krasových depresí (např. -» poljí) i vzniku stupňovitého příčného profilu kaňonovitých údolí ve tvaru heraldického znaku. odvápnění odvápnenie-* dekalcifikace odvodňování krasové odvodňovanie krasové -> hydrografie krasová odvodňování krasové hlubinné odvodňovanie krasové hlbinné A deep karst drainage; F (m) drainage karstique profond; l (m) drenaggio carsico profondo; N (f) Karsttiefenentwasserung; R (m) Kapcmoebiů dpenax; Š (m) dřena je carsico pro-fundo.

Odvodňování spodní (batyfreatické) zóny -> pásma kras. hydrografického freatického systémem spojitých pr ůlin (makropórů) či těsných puklin hluboko pod úrovní-* báze krasové; voda je zcela vyplňuje; v -* krasu hlubokém se jimi zvolna pod tlakem pohybuje k okrajům masívů rozpustných hornin a vystupuje do úrovně krasové báze ke krasovým pramenům; v ->• krasu hlubinném stagnuje. odvodňování krasové podzemní odvodňovanie krasové podzemně A subterranean karst drainage; F (m) drainage karstique souterrain; l (m) drenaggio carsico sot-íerraneo;N (f) unterirdische Karstentwasserung; R (m) nodseMHbiú Kapcmoebiů dpenax; Š (m) drenaje carsico subterráneo. Odvodňování krasové oblasti probíhající v různých hloubkách pod povrchem terénu; o. k. p. je nejtypičtější charakteristikou krasu, kde v důsledku vsakování srážkových i tekoucích vod do průlin, puklin a dutin v rozpustném podloží nahrazuje částečně nebo úplně odvodňování povrchové; podíl o. k. p. v celkovém odvodňování daného krasového území se považuje za míru zkrasovění matečných hornin (srv. -» hydrografie krasová). odvodňování krasové vertikální odvodňovanie krasové vertikálně A vertical karst drainage;? (m) drainage karstique vertical; \ (m) drenaggio carsico verticale; N (f) P vertikále Karstentwasserung; Rv(m) eepmu- m KanbHbiů Kapcmoebiů dpenax; Š (m) drenaje carsico vertical.

Odvodňovánípovrchu rozpustných hornin podmíněné vsakováním a vertikálním prosakováním srážkových, tavných i tekoucích vod do nitra matečných hornin průlinami, puklinami a kavernami v -> hydrografickém pásmu vadózním (srv. -> odvodňování krasové podzemní); teprve v úrovni -> povrchu piezometrického t ělesa krasové vody (-* hydrografické pásmo přechodné) se převážně vertikální pohyb prosakujících vod mění na pohyb horizontální či subhorizontální (srv. -> hydrografie krasová). okno jeskynní okno jaskynné A daylight opening, cave window; F (f) fenětre de caverne, (m) regard de c.; l (f) apertura di grotta; N (n) Hóhlenfenster; R (n) nemepnoe OKHO; Š (f) ventana de cueva. Otvor ve stropě či stěně jeskyně vedoucí do výše položené nebo sousední jeskyně anebo na povrch terénu; termín o. j. nelze zaměňovat za termín -> okno

krasové. okno krasové okno krasové A karst window; F (f) fenětre karstique; l (f) finestra carsica; N (n) Karstfenster; R (n) okno skalní Kapcmoeoe OKHO; Š (f) ventana cársica, ojo dél agua.

Deprese v krasovém reliéfu, sahající v hloubce k izolované volné hladině tělesa podzemní krasové vody a obvykle vzniklá probořením stropů podzemních dutin. okno skalní okno skalné A rock window; f (f) fenátre de roche; l (f) finestra naturale; N (n) Felsenfenster; R (n) CKasibHoe OKHO; Š (f) ventana de roca. Perforace skalní stěny, vzniklá v různých horninách odlišnými procesy-abrazí, korazívětrnou, krasověním, rozpadem podél puklin a vydro-bováním (zvětráním rozvolněné části horniny opadávají vlastní tíží); např. v Karpatech jsou četná o. s. v hřebenových částech karbonátových hornin, vzniklá selektivním vyvětráváním rozdrobenějších částí hornin, vázaných na pukliny; v pískovcích tu vznikají p ůsobením větrné eroze; pro o. s. velkých rozměrů, které dosahuje k úpatí skalní stěny, se užívá označení brána skalní(srv. -* brána skalní krasová) a jeho horní skalní obruba se nazývá most skalní (srv. -» most skalní krasový). oko jeskynní oko jaskynné A evorsion eye; F (m) oeil évorsional; l (f) mar-mita sfondata; N (f) Hohlenaugej R (m) aeopauoHHb/ú Koměn, (m) MapMum; Š (m) ojo de evorsion, (m) marmita. Vžitý termín pro okrouhlou evorzní prohlubeň v jeskynním stropě či stěně, jejíž obvykle rovné dno tvoří barevně odlišná vložka jiných než karbonátových matečných hornin; na této vložce se vývoj prohlubně zastavil; např. Kunský (1950) popisuje tyto prohlubně z Chýnovské jeskyně u Tábora v j. Čechách, kde jsou podmíněny kvarcitovými a amfibolitovými vložkami v čočce krystalických dolomitických vápenců (srv. Purkyňovo oko). opona sintrová opona sintrová -> záclona sintrová organogeneze organogenéza -» biolitogeneze oxidace oxidácia A oxidation; F (f) oxydation; l (f) ossidazione; N (f) Oxydation; R (n) OKCudupoeaHue, (n) OKUcnenue; Š (O oxidación.

Mineralogický a petrografický termín pro jeden ze tří hlavních pochodů povrchového rozkladu (zvětrávání) nerostů a hornin; působením o. přecházejí bezkyslíkaté nerosty v kyslíkaté, nerosty níže oxidované ve výše oxidované a bezvodé ve vodnaté nebo se původní bezkyslíkatý nerost rozpadá v několik druhotných nerostů kyslíkatých (Svoboda a kol., 1983);o. probíhá po celém zemském povrchu a vede často k dalekosáhlým změnám nerostů a hornin; některé prvky podléhají i několikastupňové o. (např. S, Feaj.); působením o. přechází např. magnetit v hematit, siderit v limonit, ryzí med v CuO apod.; o. pyritu a markazitu vede ke vzniku dlouhé řady konečných produktů (hlavně limonitu, volné kyseliny sírové, četných druhotných vodnatých síranů obojího Fe, Mg, Ca, AI a jiných prvků).

P pagoda pagoda A pagoda; F (f) pagode; l (f) pagoda; N (f) Pagode; R (f) naaoda, (m) naaodum; S (f) pagoda. Vžitý termín pro-> stalagmit kaskádový, u něhož je původníplošné roztékánískapové vody a pravidelné přirůstání vrstviček sráženého sintru vystřídáno rozváděním stékající skapové vody po nerovném povrchu stalagmitu do různých směrů (srv. Kunský, 1950), čímž dochází k nerovnoměrnému dorůstáni sintru; na vypuklých částech povrchu se voda vějířovitě rozprostírá a na jejich okrajích, kde vtéká do vydutých částí, se opět spojuje; vypuklé tvary se tedy zaoblují, kdežto ve vydutých částech vytváří srážený sintr svislé žebrovité tvary a společně připomínají medúzu se svislými rameny (-» medúza sintrová); tyto tvary dodávají stalagmitu vzhled indických pagod; typické p. jsou např. v jeskyni Domica v Slovenském krasu a v Javoříčských jeskyních v Severomoravském krasu. pahorek jeskynní pahorok jaskynný A cave hillock; F (f) colline de caverne; \ (m) cumulo conico di materiále di crollo; N (m) Hóhlenhúgel; R (m) nemepnbiů XOJIMUK; Š (m) montículo de cueva.

Kupovitý pahorek na dně -> domů jeskynních, tvořený hrubou sutí či jinými klastickými sedimenty, vzniklý řičením, opadáváním částí skalních stropů nebo vypadáváním výplníz-> komínů krasových, často povlečený -* kůrou sintrovou. paleobiospeleologie paleobiospeleológia ~> paleontologie krasová paleokarsologie paleokarsológia A palaeokarstology; F (f) paléokarstologie; \ (f) paleocarsologia; N (f) Palaokarstologie; R (f) naneoKapcmonozufi; Š (f) paleocarsologia. Vědní obor komplexní^ karsologie (1. oborová skupina), zabývající se obecnými zákonitostmi vývoje přírodního komplexu krasové krajiny v jednotlivých obdobích geologické minulosti. paleokras paleokras A palaeokarst; F (m) paléokarst; l (m) paleocarso; N (m) Palaokarst; R (m) naneoKapcm; Š (m) paleocarso.

Soubor exokrasových a endokrasových forem a jevů vyvinutých většinou nebo zcela v různých obdobích geol. minulosti; James a Choquette (1988) jej dělí na p. depozitární (vznikal při usazování matečných hornin působením va-dózní i freatické sladké vody a diagenezípři míšení sladké a slané mořské vody), p. lokální (vázaný na malé bloky, vynořené z moře vlivem tektoniky a poklesu vodní hladiny) a p. inter-reg/oná/n/'(vzniká současně v celé oblasti dlouhodobou erozí a rozpouštěním, provázených hlubokým zvětráváním a tvorbou zarovnaných povrchů; mívá typický členitý reliéf a hlubokou cirkulaci podzemní vody). paleolit paleolit

A Palaeolithicperiod;? (f)perioděpaléolithique; l (f) perioda paleolitica; N (f) palaolithische Periodě; R (m) naneofiumu^ecKuů nepuod, (m) naneonum; Š (m) periodo paleolítico. Kulturníobdobív prehistorickém vývoji člověka zhruba od konce pliocénu do poloviny pre-boreálu (9,8 ka), nejstaršího období-> holocénu; je charakteristické výrobou nástrojů a zbraní z hrubě opracovaného (otloukaného) kamene, nehlazeného a nevrtaného (srv. Svoboda a kol., 1983); obvykle se dělí na staršíproto//f a mladší miolit; podle výskytu jednotlivých kultur se dělí na précheulléen (valouny kultury heidelbergien), abbévillien (G/M), acheulléen (M/Rj, clactonien (M/R), tevalloisien (MÍR), moustérien (R/W), aurignacien (R/W), solutréen (W 2), magdalénien (W 3). Syn.: starší doba kamenná. paleomagnetismus paleomagnetizmus A palaeomagnetism; F (m) paléomagnétisme; l (m) paleomagnetismo; N (m) Palaomagnetis-mus; R (m) naneoMasnemusM; Š (m) paleomagnetismo.

Termín označující jednak soubor zákonitostí a změn geomagnet. pole Země během geol. minulosti, jednak vědní obor geofyziky, za-bývajícíse studiem jejich dlouhodobého vývoje (Svoboda a kol., 1983); vychází z poznání schopnosti hornin zachovat si v průběhu vývoje původní směr i velikost přirozené remanentní magnetizace, určené hypoteticky měnící se polohou koaxiálního geocentrického dipólu geomagnetického pole v geol. minulosti v d ůsledku pohybu jednotlivých kontinentů vůči stabilnímu podloží; k určení paleomagnetické stability hornin se užívá polních i laboratorních metod, které umožňujíspolehlivé datování stáří hornin; v kar-sologii se t ěchto metod používá k datování relativního stáří pokryvů povrchu i sedimentárních jeskynních výplní, vzniklých zejména v ter-ciéru a kvartéru. paleontologie krasová paleontológia krasová A karst palaeontology; F (O paleontologie karstique;\ (i) paleontológia cars/ca;N (f) Karst-paláontologie; R (f) Kapcmoean naneonmo-fioaua; Š (f) paleontológia cársica. Vědní obor komplexní-"- karsologie (2. oborová skupina) studujícízákonitosti a podmínky vývoje biosféry v krasových krajinách v geol. minulosti; zabývá se fosilními živočišnými a rostlinnými zbytky v matečných horninách, sedimentárních a zvětralinových pokryvech povrchu a v jesk. výplních autochtonních i alochtonních; dílčí odvětví p. k., studující tyto otázky v jeskyních, se označuje termínem -> speleopaleontologie. paleopolje paleopolje -> polje reliktní paleoponor paleoponor A palaeoponor; F (m) paléo-ponor; \ (m) paleoponor; N (m) Palaoponor, R (m) naneonoHop; S (m) paleoponor.

Skalní tvary svědčící o bývalé existenci soustředěného vsaku nebo vtoku srážkových či tavných vod nebo vtékání vodních toků do nitra rozpustných hornin, které bylo v nedávné či dávné geologické minulosti přerušeno změnou polohy -> báze krasové erozní nebo klimatickými změnami (nástup aridního klimatu); běžný jev ve dnech suchých, slepých a poloslepých údolí, v různých úrovních svahů krasových kaňonů a na zarovnaných holých i pokrytých či překrytých površích; lze rozlišovat p. zakryté (nepropustnými sedimenty) neboli -> ponory fosilní a p. otevřené- vtoková ústíbývalých (reliktních) -> jeskyní ponorových (paleopropadání) neboli -> ponory nečinné. paleovývěr paleovýver A palaeokarst resurgence; F (f) résurgence pa-léokarstique; l (O risorgente paleocarsica; N (f) Paláokarstquelle; R (m) naneoKapcmoebiú ucmwHUK; S (m) resurgente paleocársico. Nečinný -> pramen krasový alochtonní, vzniklý v geologické minulosti a vyřazený trvale z funkce bud nepropustnými sedimenty v exokrasové i endokrasové zóně rozpustných hornin, anebo změnou polohy~> báze krasové erozníči klimatickými změnami, např. nástupem aridního klimatu; p-y jsou běžným jevem v původních -» údolích vý-věrových, v různých úrovních skalních svahů -+ kaňonů krasových či -> poljínebo okrajových svahů krasových masívů, kde jde o otevřená ústí -» jeskyní výtokových, vyřazených z hydrologické funkce. Syn.; pramen krasový nečinný. paleta sintrová paleta sintrová-* štít sintrový pánvička škrapová pánvička škrapová -> alveola parageneze paragenéza A paragenesis; F (f) parageněse; l (f) erosione antigravitativa; N (f) Paragenesis; R (f) napa-aenes; Š (f) paragenesis.

Termín zavedený Renaultem (1968) k označení procesu tvorby -* jeskyně freatické či -* jeskyně hladinové, jejíž příčný profil je alespoň zčásti ovlivněn akumulací jeskynních sedimentů (zčásti zpevněných); brání totiž prohlubování dna jeskyně, takže rozpustné zvětšování jeskynního prostoru probíhá převážně směrem vzhůru; Ford (1971) a Passini (1975) omezujítermín p. na trvalý proces rozpustného zvyšování jesk. stropu (ideálnítyp p.); srv. -»• jeskyně paragenetická. parakras parakras A parakarst; f (m) parakarst; l (m) paracarsismo; N (m) Parakarst; R (m) napa/opem; Š (m) para-carso.

Původně byl termín p. užíván pro označení souborů tvarů exokrasových i endokrasových s nedokonale vyvinutou -»• hydrografií krasovou; zejména v italské literatuře (srv. Anelli, 1957-58) sloužil k označení nedokonale vyvinutých tvarů krasových v hůře rozpustných horninách karbonátových (-> kras dolomitový) a ve francouzské literatuře (např. Nicod, 1972) označoval -+ kras fluviálnf s dobře vyvinutou údolní sítí a jinými formami fluviálnéerozního reliéfu. Současná karsologie vyhradila termín p. v klasifikaci krasu podle charakteristik rozpustného procesu (Cigna, 1 978, 1984-85) pro tvary v ne-karbonátových horninách vytvořené rozpustným procesem, v němž se na dosaženífyzikálně chemické rovnováhy podílejí jen 2 složky (matečná hornina+voda bez podílu CO2). V tomto pojetí se p. dělí podle litologie matečných hornin na -> bradykras, vázaný na kvarcity a jiné silikátové horniny (-> kras silikátový) a vápence pramenné (-> kras pěnovcový), a na -> ta-chykras, vázaný na evapority (anhydrit, sádrovec, sůl kamenná), nazývaný -» kras evaporitový. parapolje parapolje A parapolje', f (m) para-poljé; l (m) para-polje; N (n) Parapolje; R (n) napanoribe; Š (f) parapolja. Termín zavedený Gamsem (1973) pro depresi v karbonátových horninách, jíž znaky typického -> polje chybí. parovina korozní parovina korózna A corrosion peneplain; f (f) pénéplaine de corrosion; l (m) peneplano dá corrosione; N (f) Korrosionsfastebene; R (m) KOppoauoHHbiů nenennen; Š (m) peniplano de corrosion. Zastaralý termín zavedený Crundem (1914) pro rovinný povrch rozpustných hornin vývojově vázaný na -» bázi korozní; autor pokládal p. k. za destrukční formu posledního stádia -> cyklu krasového; v sou časné terminologii se termínu p. k. neužívá. pásma krasově hydrodynamická zóny kra-sovohydrodynamické -> zóny krasově hydrodynamické pásma krasově hydrografická zóny krasovohydrografické

A karst hydrographic zones; F (f/pl) zones karst-hydrographiques; l (f/pl) zóně carso-idro-grar7cfie;N (f/pl) karsthydrographischen Zonen; R (f/pl) Kapcmoeo-audpoapacpLmecKue 30Hbi; Š (f/pl) zonas carso-hidrográficas.

Výšková pásma, do nichž původně Cvijič (1918) hydrograficky rozdělil masívy krasovějících vápenců (-* zvodně krasové); podle původu a směru pohybu podzemní krasové vody v průlinách, puklinách a krasových dutinách rozlišoval tři pásma: svrchní pásmo nenasycené (průliny, pukliny a krasové dutiny jen občas vyplňuje vertikálně prosakující voda), střední pásmo přechodné (průlinami, puklinami a dutinami vertikálně prosakují infiltrované vody za nižších stavů hladiny podzemní vody, kdežto za vyšších stavů hladiny v deštivém období a při tání sněhu jsou vodou zcela vyplněné) a spodní pásmo zvodnělé, prostoupené průlinami, puklinami a dutinami, které jsou trvale vyplněny vodou až k nepropustnému a nerozpustnému podloží vápenců (i hluboko pod úrovní mořské hladiny).

Později bylo v angloamerické literatuře svrchní pásmo označeno jako -* pásmo vadózní, střední jako -» p. epifreatické a spodní jako -* p. freatické a tyto termíny se postupně ustálily i v jino-jazyčné literatuře; všechna pásma mohou být prostoupena fluviálními jeskyněmi, které však jsou v pásmu freatickém trvale vypln ěné proudící vodou.

Současná karsologie Cvijičovo členění v podstatě přijímá, ale jednotlivá pásma člení na pásma dílčí se specifickými názvy (srv. např. Ford a Williams, 1989): 1. pásmo vadózní (nenasycené) - p. půdní - p. epikrasové (subkutánní) - p. s volným oběhem vody 2. pásmo epifreatické (povodňové či přechodně nasycené) 3. pásmo freatické (nasycené) - p. mělké freatické - p. hluboké freatické (batyfreatické) - p. stagnantní freatické pásmo krasově hydrografické batyfreatické zóna krasovohydrografická batyfreatická -> pásmo k. h-g. freatické pásmo krasově hydrografické epifreatické zóna krasovohydrografická epifreatická A epiphreatic karsthydrographic zóně, intermittently saturated k-h-g. z.; f (f) zóně karsthydrographique épiphréatique, (f) z. k-h-g. transientement saturée; l (f) zóna carsoidrografíca epifreatica, (f) z. c.-i-g. tempora-neameante saturata; N (f) epiphreatische karst-hydrographische Zóně, (f) vorubergehend ge-sáttigte k-h-g. Z; R (f) 3nucppeamu^ecKafi Kapc-moeo-BudpOBpacpLMecKan 3ona, (f) epe/weHHO HacbiLU,eHHafi K-B- B. 3.; Š (f) zóna carso-hidro-gráfica epifreática, (f) z. c-h-g. temporalmente saturada.

Krasově hydrografické pásmo, vyvinuté mezi -> pásmem vadózním a -> pásmem freatickým a vyznačující se přerušovaným nasycením vodou; jeho výškový rozsah totiž určují dvě rozdílné polohy piezometrického povrchu tělesa podzemní krasové vody; spodní polohu (totožnou se svrchní plochou dílčí mělké zóny pásma freatického) zaujímá tento povrch za sníženého přísunu vody do nitra masívu rozpustných hornin (období sucha), kdežto svrchní poloha je identická s povodňovou úrovní piezometrického povrchu při zvýšeném přísunu vody ve vlhkém období (silné deště či tání sněhu), kdy se nasycená zóna rozšiřuje vzhůru na úkor pásma vadózního; v p. k. h-g. e. zároveň ustává vertikální difúzní pohyb infiltrační vody a vlivem kinetické energie se mění v pohyb subhorizontální (srv. např. Bógli, 1980). Syn.: pásmo k. h-g. přechodně nasycené, pásmo k. h-g. povodňové. pásmo krasově hydrografické epikrasové ztína krasovohydrografická epikrasová A epikarst zóně;F (f) zóně épikarstique; l (f) zóna epicarsica; N (f) Epikarstzone; R (f) anuKapc-moeaa aona; Š (f) zóna hydrogrýfica epicarsica.

Dílčí -* podpovrchová (subkutánní) zóna -* pásma hydrografického vadózního (nenasyceného), vázaná na rozpukaný skalní povrch karbonátových hornin v podloží propustných zvět-ralinových, sedimentárních a půdních pokryvů a v nadloží dílčího-> pásma s volným průsakem vody; srážkové a tavné vody prosakují pokryvnými útvary neorganizovaně, obohacují se půdním CO2 a vlivem nerovností skalního povrchu i rozdílů v jeho propustnosti se při vertikálním pohybu koncentrují (konvergují) v silnější svazky, směřující do nejprůchodnějších cest v nitru krasovějících matečných hornin; tím zároveň kvantitativně narůstají účinky jejich rozpustné schopnosti a v místech koncentrovaného vsaku se ve skalním povrchu zvolna vytvářejí deprese, které se trvale prohlubují a stávají se základem -> závrt ů, -» varhan geologických a jiných forem -» epikrasu (-* krasu podpovrchového neboli subkutánního). Syn.: pásmo krasov ě hydrografické subkutánní. pásmo krasově hydrografické freatické zóna krasovohydrografická freatická A phreatic karsthydrographic zóně, saturated k-h-g. z.; F (f) zóně karst-hydrographique phréatique, (f) z. k-h-g. saturée; l (f) zóna carso-idrografica freatica, (f) z. c-i-g. saturata; N (f) phreatische karsthydrographische Zóně, (f) gesáttigte k-h-g. Z.; R (f) qbpeamt/wecrafl xapc-moeo-audpoapacpuvecKafi aona, (f) naobímen-Han K-3-3. 3.; Š (f) zóna carso-hidrográfica freatica, (f) z. c-h-g. saturada. Spodní--* pásmo krasově hydrografické, rozkládající se v masívu krasovějících hornin trvale pod piezometrickým povrchem t ělesa podzemní krasové vody a tedy trvale zvodnělé (nasycené, saturované); -»• voda freatická totiž vyplňuje všechny hydrograficky průchodné průliny, pukliny a kaverny. Dělí se na: - nejvyšší dílčí p. k. h-g. freatické mělké (dobře propustné), - střední dílčí p. k. h-g. freatické hluboké či batyfreatické (méně propustné), - spodní dílčí p. k. h-g. freatické stagnantní (obsahuje vodu, která z hydrodynamických nebo geol. příčin stagnuje).

V p. k. h-g. f. mělkém je oběh vody ještě zčásti ovlivněn faktory, které řídí přísun vody z povrchu terénu, ale nastupuje tu již subhorizontální cirkulace vody; v p. k. h-g. f. hlubokém se již tento vliv neprojevuje; voda se tu pohybuje velmi pomalu subhorizontálně a pod tlakem k-» bázi krasové erozní; pohybové cesty se rozšiřují jen působením -> koroze směsové; proto -> jeskyně freatické obvykle sledují směr vůdčích puklinových systémů a mívají rourovitý příčný profil; spodní plochu p. k. h-g. f. stagnantnílio představuje bud nepropustné a nerozpustné podloží, anebo nepřítomnost vodopropustných průlino-vých a puklinových cest v matečné rozpustné hornině; tyto potenciální vodní cesty jsou totiž

sevřené vlivem vysokých tlaků, panujících v hlubinných zónách zemské kůry. Syn.; pásmo krasově hydrografické nasycené. pásmo krasově hydrografické freatické hluboké zóna krasovohydrografická freatická hlboká -» pásmo k. h-g. freatické pásmo krasově hydrografické freatické mělké zóna krasovohydrografická freatická plytká -* pásmo k. h-g. freatické pásmo krasově hydrografické freatické stagnantní zóna krasovohydrografická freatická stagnantná -> pásmo k. h-g. freatické pásmo krasově hydrografické nasycené zóna krasovohydrografická nasýtená -> pásmo k. hg. freatické pásmo krasově hydrografické nenasycené zóna krasovohydrografická nenasýtená -> pásmo k. h-g. vadózní pásmo krasově hydrografické povodňové zóna krasovohydrografická povodňová ->• pásmo k. h-g. epifreatické pásmo krasově hydrografické přechodně nasycené zóna krasovohydrografická pre-chodne nasýtená -»• pásmo k. hg. epifreatické pásmo krasově hydrografické půdní zóna krasovohydrografická pódna -* pásmo k. h-g. vadózní pásmo krasově hydrografické saturované zóna krasovohydrografická saturovaná -> pásmo k. h-g. freatické pásmo krasově hydrografické subkutánní zóna krasovohydrografická subkutánna -» pásmo k. h-g. epikrasové pásmo krasově hydrografické s volným průsakem vody zóna krasovohydrografická s volným priesakom vody -* pásmo k. h-g. vadózní pásmo krasově hydrografické vadózní zóna krasovohydrografická vadózna A vadose karsthydrographic zóně, unsaturated k-h-g. z.; F (f) zóně karst-hydrographique vadeux, (f) z. k-h-g. insaturée; l (f) zóna carso-idrografica vadosa, (f) z. c-i-g. insaturata; IN (f) vadose karsthydrographische Zóně, (f) unge-sattigte k-h-g. Z.; R (f) eadosnaft Kapcmoeo-zudpozpacjpLmecKaH sona, (f) HeHacbímeHHan K-B-S. 3.; Š (f) zóna carso-hidrográfíca vadosa, (f) z. c-h-g. insaturada.

Svrchní-* pásmo krasově hydrografické, rozklá-dajícfse mezi povrchem zvětralinových či sedimentárních pokryvů reliéfu a pohyblivou svrchní plochou -> pásma k, h. přechodného; obvykle v celém rozsahu bývá identické s krasově hydrodynamickým pásmem aeračn/m; prosakuje jím totiž mnohafázovým procesem srážková a tavná voda z propustných pokryvů vodopropustnými puklinami a průlinami, zčásti vyplněnými vzduchem; vzduchové bublinky mohou dokonce blokovat kapilární prostůrky a brzdit tím prosakování; po vstupu do rozpustných hornin prosakující voda v dílčím -> pásmu k. h-g. epi-krasovém (subkutánním) zvolna konverguje, postupně se soustředuje do větších kanálků níže ležícího dílčího pásma k. h-g. s volným průsakem vody a pak v úrovni oscilujícího piezomet-rického povrchu t ělesa krasové vody vstupuje do -> pásma k. h-g. epifreatického; jejívertikální sestupný pohyb se mění na subhorizontální a voda se koncentruje do vodních toků, které bez tlakových projevů vytvářejívelké, víceméně pravidelně tunelovité-> jeskyně vadózní (rovněž vyplněné zčásti vodou, jejími sedimenty a zčásti vzduchem); jimi pak vody protékají subhori-zontálně k lokální -> bázi krasové erozní, kde vyvěrají v -> pramenech krasových. Sestupný pohyb infiltrační vody v p. k. h-g. v. mohou zcela zastavit izolované nepropustné vložky nerozpustných hornin; nad nimi nadržená voda vytváří lokální v/suté zvodně, zavěšené v různých výškách nad hlavním piezometrickým povrchem tělesa krasové vody. Syn.: pásmo krasově hydrografické nenasycené. patro jeskynní poschodie jaskynné A cave floor; F (m) étage de caverne; l (m) piano di grotta; N (f) Hohlenetage, (m) Hohlenstock; R (m) no/7 nemepbi; Š (m) piso de cueva. Víceméně horizontální, délkově omezená část jeskynní soustavy, ležící ve vyšší úrovni nežli hlavní horizontální úseky; p. j, vzniká vlivem odlišných lokálních strukt. či tekt. podmínek v matečných horninách a jen zřídka bývá vázáno na výškové oscilace polohy -* báze krasové erozní; termín p. j. nutno odlišovat od termínu ->• úroveň jeskynní. Syn.: etáž jeskynní. pediment krasový pediment krasový A karst pediment; F (m) pediment karstique; l (m) pediment carsico; N (m) Karstpediment; R (m) Kapcmoebiú neduMeHm; Š (m) pediment carsico.

Zarovnaný povrch karbonátových hornin vytvořený převážně působením fyzikálně chemické složky -*• eroze krasové plošné a -> eroze krasové boční, vyvolávané vodami, které stékajípo povrchu nebo laterálně prosakují sedimentárními či zvětralinovými pokryvy a podřezávají nárazové svahy elevací nerovného povrchu; podřezané svahy ztrácejí stabilitu, od matečné elevace se oddělují (odsedají) malé i velké skalní bloky a řítí se; tím svahy zvolna, ale trvale rovnoběžně ustupují, takže se v stejném směru postupně rozšiřuje plocha zarovnaného povrchu a vznikajíúpatníplošiny-p. k.fsrv.

Louis, 1956). Po ústupu svahů vyššího reliéfu zůstávají na zarovnaném povrchu jeho zbytky v podobě re-ziduálních pahorků (-> humů, -» krasových kuželů, -> mogotů); s dalším vývojem okolního zarovnaného povrchu souvisí i podřezávání a řičení okrajových skalních stěn těchto rezi-duálních elevací. Pedimenty krasové se d ělí na: - p. k. okrajové, vznikající podřezáváním okrajových svahů vyššího reliéfu, ležícího ve směru vývoje nižšího zarovnaného povrchu (-> roviny krasové okrajové); - p. k. vnitřní, které se šíří na úkor podřezávaných a ustupujících skalních okrajů depresí, ležících uvnitř vyššího reliéfu (* polje). pediplanace krasová pediplanácia krasová -» eroze krasová plošná pedokarsologie pedokarsológia A pedokarstology; F (f) pédokarstologie; l (f) pedokarsológia; NJf) Pédokarstologie; R (f) nedo-Kapcmonozua; Š (f) pedocarsología. Dílčí obor komplexní -> karsologie (2. obor. skupina), zabývající p ůdními pokryvy masívů rozpustných hornin zejména z hlediska jejich racionálního využíváni'a účinné ochrany a tím i ochrany celého komplexu složek krasových oblastí. pekárna pec (kamenná) A oven; f (m) fourneau; l (m) forno; N (m) Back-ofen; R (f) ra/wewHafl ne^b, (f) netopná; Š (m) horno.

Prostorná dómovitá jeskyně s rozšířeným vchodem v údolním svahu nebo v okrajovém svahu rozpustných matečných hornin, která do nitra masívu pokračuje tunelovitým nebo rourovitým a výrazně stoupajícím a slepě končícím úsekem; vlivem tohoto pytlovitého tvaru mají prostory ráz -* jeskyně statické, vyznačující se poměrně vysokou teplotou

jeskynního ovzduší; teplotu mohou zvyšovat i rozkladné procesy organických výplní (-* guána). pemza pemza A pumice; F (O ponce; l (f) pomlce; N (m) Bimstein; R (f) neM3a; Š (f) pomez. Lehké pěnovité vulkanické sklo světlé barvy, s malým obsahem vody; většinu horniny tvoří póry (Svoboda a kol., 1983); složením jde obvykle o ryolit, ale jsou známy i p-y se složením dacitu či ryodacitu; někdy obsahuje vyrostlice (živce) nebo fluidálně uspořádané mikrolity; vyskytuje se v asociaci s ostatními vulkanickými skly (např. Tokajské vrchy, Liparské ostrovy, Au-vergne, Zakavkazsko a jinde). pěna vápenná -»• pěnitec pendant pendant ~> kulisa jeskynní pěnitec penivec A calcareous foam sinter; F (f) mousse calcaire, (m) sinter calcaire spumeux; l (f) concrezione amorfa; N (m) Schaumsinter; R (m) 3MOp(pHbiů Kanbu,um, (m) nenucmbiú K.; Š (m) sinter amorfo. Termín zavedený Ložkem (1973) pro práškovitý, porézní i pevný vápnitý sediment, vysrážený biogenně chemickým procesem ze studených krasových vod ve vstupních částech jeskyní a pod karbonátovými skalními převisy (-* abri); často obsahuje klastický materiál a alochtonní příměsi; v nynějších podmínkách klimatu stř. Evropy se tvoří ve vlhkém horském prostředí (800-1500 m n. m., prům. roč. teplota 5 °C), např. Nízkých Tater, Malé Fatry aj.; v nižších polohách je znám jen z vlhčích a teplejších období spod. holocénu a pleistocén. interglaciálů jako inkrustace CaCO, na stélkách mechů, lišejníků a řas; dříve se termínem p. označoval i pevný-* sintr jeskynní; termín p. nutno odlišovat od termínu -* p ěnovec. Syn..-pěna vápenná. pěnovec pěnovec A calcareous tufa, travertine; F (m) tuf calcaire, (m) travertine; l (m) tufo calcareo, (m) travertino; N (m) Kalktuff, (m) Travertin; R (m) useecmKoebiů mycp, (m) mpaeepmuH; Š (m) toba ca l i za, (m) travertino.

Druh -* sladkovodního vápence pramenného (potočního) tvořený různě velkými inkrustacemi malé pevnosti; podle Ložka (1 973) lze rozlišovat p. sypký neboli písek pěnovcový, jehož inkrustace jsou volné, a p. strukturní, jehož inkrustace tvoří soudržnou houbovitou horninu (slínitou, jemně až hrubě písčitou), obvykle s rostlinnou strukturou (p. listový, mechový, rasový); p. se sráží z vody koncentrovaných i rozptýlených krasových i nekrasových pramenů s bohatým obsahem rozpuštěného CaCO3; vyskytuje se tedy bud v odtokových údolích, kde obvykle vytváří-* kaskády pěnovcové (-> stupně pěnov-cové kaskádové), ve sníženinách ( -> kupy pramenné) anebo na svazích (-> kupy pramenné svahové, --> proudy pěnovcové); z rychle tekoucí vody (např. na hranách kaskádových stupňů) se sráží p. strukturní', z pomalu tekoucí vody (na zarostlých plochách a v-* mísách pěnovcových) se tvoříp. sypký, který často přecházído-* almu, -> kříd jezerních a -> gyttjí; z vody proudící zvolna mezi trsy mok řadních rostlin vzniká polo-pevný p. strukturní(p. kořenový, p. mokřadový); diagenetickými procesy (-> travertinizací) se p. m ěnív-* travertin. Syn.: travertin, tuf vápenný. pepino -* mogot perforace stalaktitu perforácia stalaktitu __-A stalactite perforation; F (f) perforation de sta- HB lactite; l (f) perforazione di stalactite; N (f) mm Stalaktitperforation;R (f) nep<popau,ufi cmanaK-muma; S (f) perforación de estalactita. Boční perforace stalaktitu, vznikající rozpoušt ěním vysráženého sintru agresivními vodami, které ve značném množství prosakují přívodním kanálkem stalaktitu, narušují jeho stěny, rozšiřují mezery mezi krystaly a prosakujíjimi na povrch stalaktitu; tento proces zesiluje po silnějších či déle trvajících deštích, kdy do matečných hornin vsakuje velké množství nenasycené vody, obohacené půdním CO2; běžný jev zejména u -* stalaktitu sférolitických s výraznou krystalickou strukturou. pergelisol pergelisol A pergelisol; F (m) pergelisol; l (m) pergelisol; N (m) Pergelisol; R (m) nepzenucon; Š (m) pergelisol.

Starší termín vytvořený a zavedený do odborné literatury Bryanem (1946) pro trvale zmrzlou půdu (z lat. pergelarepromrzat a sólům - půda); nyní je většinou nahrazen termínem -* permafrost; nadložníčástp., v níž probíhají procesy kryopedologické, se označovala suprage-lisol; dělila se na mo//so/(svrchní vrstva, sezónn ě roztávající na určitou dobu), nepravidelné polohy intergelisolu (půda promrzající na jeden rok i déle) a trvale zmrzlý horizont p.; nezmrzlé podloží p. se nazývalo subgelisol; jeho svrchní část, v níž půda ještě může ve velmi studeném období promrznout, či v nezmrzlých hnízdech, uzavřených v p., se nazývala tabetisol. Syn.: permafrost, tjále (švédský termín), trvale zmrzlá půda. peridotit peridotit A peridotite; f (f) péridotite; l (f) peridotite; N (m) Peridotit; R (m) nepudomum; Š (m) peridotit a.

Ultrabázická vyvřelá hornina, jejíž převažující složkou je olivín (Mg,Fe) 2SiO4 a z dalších složek pyroxeny, amfibolit, biotita rudní minerály; někdy bývá protkána kalotovými a křemennými žilkami, jejichž rozpouštěním vodou vzniká velmi pestrý soubor tvarů a jevů ->• krasu peridoti-tového. perioda krasová perioda krasová A karst period; f (f) periodě karstique; \ (f) perioda carsica; N (f) Karstperiode; R (m) Kapcmoebiú nepuod; Š (m) periodo cársico. Termín navržený Bosákem a kol. (1989) pro označení geologicky dlouhého období-* krasovění rozpustných hornin, vymezeného mořskými transgresemi a charakteristického určitými geol., geomorfol. a hydrol. či hydrogeol. podmínkami a procesy; p. k. se vyznačuje tvorbou mnoha odlišných generací krasových tvarů; proto lze p. k. dělit i na několik -> fází krasových. perla jeskynní perla jaskynná A cave pearl, c. pisolite; f (f) perle de caverne, (m) pisolit de c.; \ (f) perla di grotta, (m) pisolite; N (f) Hóhlenperle, (m) Hohlenpisolith; R (m) nemepHbiů xeM^yz, (m) nusonum; Š (f) perla de cueva, (m) pisolito.

Drobný kulovitý, válečkovitý, hranolovitý či krychlovitý sintrový tvar o pr ůměru až 3 cm (v brazilské jeskyni Gruta do Padre výjimečně až 20 cm), sedimentárního i erozního původu, vytvořený v jeskyni skapovou vodou (srv. -»sintr volný).

P. j. erozní vzniká z úlomků sintrových náteků, brček, kostí netopýrů aj., spadlých do -> jamky egutační nebo mělké nádrže skapové vody a rychle pokrytých rovnoměrně narůstajícími krystalickými povlaky, které se ze skapové vody srážejí; vyznačuje se zaobleným tvarem a hladkým lesklým povrchem; dřívější předpoklad, že k zaoblení a vyleštění povrchu dochází třením o skalní dno vodní nádrže nebo okolní úlomky při pohybu vody v nádrži, vyvolávaným padajícími kapkami skapové vody, je mylný; zbývající minerální obsah se sráží na dně i stěnách vodní nádrže, připomínající nádobu naplněnou perlami.

P. j. sedimentární(~-* pisoidy, -> pisolity) vznikají soustředným srážením obsahu skapové vody kolem pevného jádra (úlomek sintru, zrnko písku aj.) v nádrži nasycené skapové vody; mívá kulovitý tvar, tvo řený koncentrickými vrstvičkami kalcitu či aragonitu, ale také goethitu, whitlokitu, smithsonitu, hydrozinkitu aj.; tvorbu podporuje p řítomnost alkálií (zejména amonia) biogenního původu (-» guáno); dříve se uvažovalo i o vlivu výparu vodního roztoku; povrch sedimentárních p. j. bývá obvykle hladký, ale vyskytuje se i nepravideln ě hrbolatý (nepravidelné růžicovité mikrotvary).

Kulovité sedimentárníp. j. různých velikostí jsou typické např. pro Demanovské jeskyně; vzácnými varietami sedimentárních p. j. jsou mono-krystalické tvary krychliček či šestibokých hranolů; pravidelné kostičkovité p. j. jsou známy např. z jeskyně Castleguard Cave, kde jejich seskupení v malých nádržkách skapové vody připomíná cukřenku naplněnou kostkami cukru. Syn.: perla sintrová, pisoid, pisolit. perla sintrová perla sintrová -> perla jeskynní permafrost permafrost A permafrost; f (m) permafrost; l (m) permafrost; N (m) Permafrost; R (m) nepMatppocm, (f) eewwaH Mepsnoma; Š (m) permafrost. V současné době běžně používaný mezinárodní termín, označující trvale nebo po mnoho let zmrzlou půdu (>• pergelisol), vytvářející se v ni-válním klimatu polárních a subpolárních oblastí v souvislých, nesouvislých i izolovaných polohách; p. zaujímá zhruba 24 % veškeré pevniny; max. mocnost p. (ca. 1500 m) byla zjišt ěna v sz. Jakutsku; průměrná mocnost p. na Sibiři je 300-450 m, na s. Aljašce 240-360 m, v nesouvislých polohách 60-120 m, v izolovaných ostrůvcích pod 30 m; p. je důležitým faktorem pro vývoj tvarů a hydrologické poměry -> krasu glaciálního, -> krasu subpolárního a -> kryo-krasu. Syn.: pergelisol, tjále, p ůda trvale zmrzlá. piezometrický povrch krasové vody piezometrický povrch krasověj vody A karst water piezometric surface; F (f) surface piézometrique karstique; l (f) superfice piezo-metrica dell'acqua cars/ca;N (f)piezometrische Karstwasserflache; R (f) nbesOMempuvecKafi noeepxHOcmb Kapcmoebix eod; Š (f) superficie piezométrica de agua carsica. Pomyslná nepravidelná plocha spojující dílčí izolované volné hladiny -+ vody krasové pod-zemnív hydrostaticky spojitých průlinách, puklinách a krasových dutinách rozpustné matečné horniny; představuje rovnovážnou úroveň hydrostatického tlaku vody a barometrického tlaku vzduchu a je totožný s horní hraniční plochou -*• pásma krasově hydrografického freatického (nasyceného); tvarově závisí na fyzikálních vlastnostech matečné horniny (druh a rozsah propustnosti) a na geologicko-strukturní stavb ě masívu; pod hlavními ponory je mírně vyklenutý (-> klenba krasové vody) a zvolna se sklání k okraj ům masívu rozpustných hornin (k-> bázi krasové erozní). piktografie jeskynní piktografia jaskynná -* umění jeskynní nástěnné pilíř jeskynní pilier jaskynný A cave pillar, c. buttress; f (m) pilier de caverne; l (m) pilastro di grotta; N (m) Hóhlenpfeiler; R (f) nemepHan KOJIOHHB, (m) u,enuK; Š (m) pilař de cueva.

Zhruba válcovitý útvar budovaný rozpustnou matečnou horninou a spojující dno a strop jeskynní prostory; obvykle jde o selektivně izolovaný zbytek původní skalní přepážky mezi sousedními jeskynními prostorami. pilíř krápníkový pilier kvaptový-* stalagnát pilíř sintrový pilier sintrový -* stalagnát písek dolomitový piesok dolomitový A dolomitic flour, d. sand; F (m) sable dolomi-tique; l (f) sabbia dolomitica; N (m) Dolomitsand; R (f) dofiOMumoean MyKa; Š (f) aréna dolomitica. Fraškovitý i hrubozrnnější ostrohranný produkt rozpadu zrnitějších dolomitů a dolomitických vápenců; tvoří jej zrna dolomitu, rozvoln ěná po vyluhování kalcitu (srv. -> dolomit). pisoid, pisolit pizoid, pizolit-* perla jeskynní píšfala korálová píštala koralová A coral pipe; F (f) fifre de corail; l (m) piffero di coralli; Jsi (f) Korallenpfeife; R (f) Kopafinoeafi dyČKa; S (m) pito coralino. Termín, který uvádějí Hill(-ová) a Fořti (1997) pro sintrové trubičky, morfologicky podobné dutým tenkým píšťalám, stojící vertikálně v hustých řadách na příkře ukloněném jeskynním dně nebo stěnách; p. k. se vyznačuje tenkou slupkou koncentricky vrstevnatého-* koralitu (krystalického kalcitu, sádrovce nebo jiných minerálů), která obaluje měkkou vnitřní část, tvořenou siltovým bahnem; povrch slupky je nepravidelně zvlněný a posetý různými výrůstky; p. k. vznikají v místě, kde skapová voda vyhloubí v bahně (siltu), písku, guánu nebo nickamínku trubico-vitou -> jamku egutační, v níž se vysráží jejími-nerální obsah; zároveň eroduje nebo rozpouští okolní měkké sedimenty a modeluje kolem zpevněné egutační jamky štíhlé kuželové ele-vace, které rovněž povléká tenkou vrstvou vy-sráženého minerálního obsahu; sádrovcové p. k., vzácnější než kalcitové, vznikají stejným způsobem; egutační trubice se tvoří v měkkém sádrovci, zatímco jejich stěny a povrch obalových pilířů povléká odolnější krystalická sádrovcová slupka, vysrážená ze skapové vody. planina krasová planina krasová A karst plateau; F (m) plateau karstique; l (m) plateau carsico; N (n) Karstplateau; R (n) xapc-moeoe nnamo; Š (f) meseta cársica. Rozsáhlý zarovnaný povrch krasovějících hornin nacházející se obvykle ve výrazné relativní výšce nad okolním povrchem a omezený strmými skalními svahy; většinou jde o vyzdviženou a izolovanou část-* reliéfu krasového v různém stupni destrukčního vývoje, vázanou na nevrás-něné i vrásno-zlomové struktury (srv. -> kras planinový); p. k. roz čleňují-* škrapy, -> závrty, -> úvaly, ->• propasti, m ělká suchá -> údolí krasová, hluboké -> rokle krasové a -> kaňony krasové; v humidních oblastech bývá původně plochý povrch rozčleněn i v reziduální elevace s jednotnou vrcholovou úrovní, oddělené krasovými depresemi (->• cockpity, -» polje vnitřní aj.); v okrajových skalních svazích p. k. se nacházejí otvory paleokrasových (nečinných) -> jeskyní výtokových a při jejich úpatí vyvěrají-* prameny krasové. Syn.: plato krasové, plošina krasová náhorní. plán jeskyně plán jaskyne A cave pian; F (m) pian de caverne; l (f) pianta della grotta; N (m) Hóhlenplan; R (m) nnan neunepbi; Š (m) piano de cueva. Rovinný obraz kolmého průmětu jeskynních prostor na horizontální průmětnu, který znázorňuje nejzazšíměřicky stanovitelné hranice mezi jeskynním prostorem a matečnou horninou; p. j. kromě toho obsahuje pomocná znázornění (-* řezy jeskynní podélné a příčné) a poloho-pisné, výškové a jiné pomocné údaje; takto vybavený p. j. se nazývá p. j. základní (morfo-metrický); p. j. doplněný různým tematickým obsahem se označuje jako p. j. tematický (geologický, morfologicky a pod.; p. j. se sestrojuje ve velmi podrobném m ěřítku (do 1 : 500) a má být zajištěn alespoň jedním souřadnicově zaměřeným bodem (ve vstupní části jeskyně). plato krasové plato krasové^ planina krasová plazivka plazivka A crawl spáče, crouch way, squeeze;f (m) étroi-ture, (f) chatiěre; l (f) strettoia; N (m) Kriechgang, (f) Kriechstrecke; R (f) ysocmb, (m) Luxypodep; S (f) galéra.

Jeskynní prostor (nízká jeskynní chodba) tak malých vertikálních rozm ěrů, zeje pro člověka prostupná jen plížením. pleistocén pleistocén A Pleistocene epoch; F (f) pléistocěne; l (m) pleistoceno; N (m) Pleistozán; R (m) nneúcmo-u,en; Š (m) pleistoceno.

Starší a delší (2,48 Má) období čtvrtohor (kvartéru), typické střídáním -> glaciálů a -» inter-glaciálů; podmínily je pozvolné, ale výrazné změny klimatu, které kromě jiného vyvolaly oscilace čela euroazijského i severoamerického pevninského ledovce, doprovázené kolísáním hladiny světového oceánu; území Českého masívu a Západních Karpat se nacházelo mezi severským a alpským ledovým příkrovem a v některých horských oblastech vznikly údolní a karové ledovce (Šumava, Krkonoše, Nízké a Vysoké Tatry aj.); glaciální v ěčnosněžná čára ležela v Češ. masívu 1100-1 200 m n. m., v Karpatech 1600-1 700 m n. m.; v glaciálech M a R dosáhlo čelo severského ledovce až k úpatí sev. pohraničních hor a proniklo i na území ČR (v Čechách do okolí Hrádku n. N., Chrastavý a Jitravy, do převážné části Slezska a Moravskou bránou na Moravu až do okolí Hranic n. M.); srv. Svoboda a kol. (1983).Zasf. syn..-diluvium.

Postupné ochlazování vyvolalo ve stř. Evropě před čelem severského ledovce vznik perigla-ciálního pásma (šířka 100200 km) s mrazovým zvětráváním (-* moře kamenná), typickými půdními mrazovými jevy (polygonální půdy, jevy soliflukční) a tundrovou flórou i faunou; většina sedimentů pleistocénního stáří (terasových, eolických, soliflukčních) spadá do studených stadiálů a jen malá část do teplejších intersta-diálů či interglaciálů (travertiny, pěnovce, slatiny), které jsou i obdobími rozvoje pleistocénního krasu.

Všeobecně uznávaná stratigrafie p. dosud neexistuje; jednotí, stratigr. stupnice mají regio-nálnícharakter (srv. nap ř.

Musil, 1995; Czudek, 1997); v poslední době se nejvíce prosazuje spodní hranice 2,48 Má BP, totožná s paleomagnetickou hranicí Gaus-Matuyama (srv. Šibrava, 1992;Tyráček, 1995). plocha vrstevní plocha vrstevná A beddingplane; F (m) pian de couche; l (f) piano di estrato; N (f) Schichtflache; R (f) noeepxnocmb HannacmoeaHun, (f) cnoucman n.; Š (m) piano de estrato.

Termín označující plochu primárnísedimentární laminace v horninách usazených, často uchovanou i v metamorfovaných horninách; laminace bývá zřetelná tam, kde při sedimentaci docházelo k litologickým změnám usazovaného materiálu, tedy v místech počátku a ukončení sedimentačního cyklu; pouhým okem neviditelné jsou p. v., pokud v sedimentačních podmínkách docházelo jen k nepatrným změnám; původní p. v. byly většinou horizontální nebo jen slabě ukloněné; nápadnější primární sklon vykazují p. v. jen u sedimentů delt či písečných dun a mořských útesů; velké sekundární sklony p. v. však jsou typické pro vrásněné sedimentární horniny, kde indikují stupeň tektonických deformací; p. v. mají stěžejní význam pro primární odlučnost sedimentárních hornin a tedy i pro zahájení a průběh vývoje většiny tvarů krasového povrchu a podzemních prostor různých typů a rozměrů (-> jeskyně vrstevní); při posuzování odlučnosti rozpustných sedimentárních hornin je třeba termín p. v. odlišovat od termínu -» spára vrstevní, která může vznikat i sekundárně (vysýcháním, diagenezí). plošina krasová plošina krasová A karst plain; F (f) plaine karstique; l (f) pianura carsica; N (f) Karstfláche; R (f) Kapcmoean paenuna; Š (m) piano cársico. Zarovnaný povrch tektonicky deformovaných a dislokovaných rozpustných hornin vytvořený -* pediplanací krasovou; p. k. se od -> planiny krasové liší tím, že v ůči svému okolí nebývá zcela omezená výraznými svahy; vznikala v geologické minulosti za podmínek odlišných od podmínek recentních; z hlediska-* geomorfologie krasové se nachází v různém stupni destrukčního vývoje a bývá rozčleněná v různé negativní i pozitivní tvary krasové (srv. -> kras plošinový); nachází-li se v horském reliéfu ve v ětšíabsolutnívýšce, označuje se jako-* plošina krasová náhorní (německy „die Tenne", slovinsky „pod"). plošina krasová náhorní plošina krasová ná-horná -> planina krasová podfil-poljc -> polje planinové podzemí krasové podzemie krasové A karst underground; F (m) souterrain karstique; l (m) sotterraneo cars/co;N (m) Karstuntergrund; R (n) Kapcmoeoe nodseMenbe; Š (m) subterrá-neo cársico.

V širším smyslu zkrasovělá, průlinově, puklinově a kavernózně vodopropustná zóna pod skalním povrchem rozpustných hornin; v užším smyslu soubor endokrasových tvarů a jevů (dutin, jeskyní, komínů, propastí, podzemních toků a jezer atd.). pohárek bahenní -> konulit pokus barvicí pokus farbiaci -> zkouška stopovací pole škrapové pole škrapové A karren field; F (m) champ děs lapiés; l (m) campo di lapiés; N (n) Karrenfeld; R (n) Kappoeoe none; Š (m) campo de lapiés. Část skalního povrchu rozpustných hornin rozčleněná v-» škrapy rozpustnou činností srážkových a tavných vod; p. š. lze rozlišovat jednak podle pokrytosti skalního povrchu (p. š. holá, zčásti přikrytá nebo subkutánní, zcela přikrytá reziduálními zvětralinami či překrytá alogen-ními sedimenty) a jednak podle základních typů škrapúip. š.plochá(-> š. ploché,->š. puklinové, -> š. žlábkové a pod.), p. š. hrotovitá (-* š. hro-tovité, -> š. obecné a zralé formy-* š. plochých) a p. š. sutínová (-> š. sutinové). pole závrtové po/e závrtové A dolině field; F (m) champ děs dolines; l (m) campo a dolině; N (n) Dolinenfeld; R (n) no/re eopOHOK; Š (m) campo de dolinas. Rozsáhlejší rovinný povrch rozpustných hornin, holý, zčásti nebo zcela pokrytý zvětralinami nebo překrytý alochtonními sedimenty a posetý pravidelně i nepravidelně uspořádanými -* závrty (srv. -> kras závrtový, -»• k. dolinový); klasifikace p. z. závisí'na hustotě závrtů (počtu závrtů na plochu 1 km2) a průměrné velikosti a hloubce závrtů; p. z. vysokohorského krasu v Alpách se vyznačují hustotou závrtů 140-450/km2 při prům. velikosti 2-6 m (O. Lehmann, 1932); na plošinách Slovenského krasu se místy nachází kolem 50 závrt ů na km2. políčko eksikační políčko eksikačné-> eksikace polje polje A polje; F (m) polje; l (m) polje; N (n) Polje; R (m) nofibe; Š (f) polja.

Zmezinár. slovinský a srbochorvatský výraz ,,po/y'e"(pole), užívaný v oblasti -» krasu matečného a -> krasu klasického jako lidové pojmenování sníženin s plochým dnem, pokrytým zvětralinami či překrytým alochtonními sedimenty s obvykle dobře vyvinutými půdními profily; v převážně holém, skalnatém krasovém reliéfu tedy odedávna poskytovaly vzácnou možnost zakládat orná pole. V současné karsologii se termínem p. označuje výrazná deprese v-> reliéfu krasovém s plochým dnem okrouhlého, oválného či laločnatého půdorysu velkých rozměrů, vzniklá převážně rozpouštěním matečných hornin a vyznačující se osobitými znaky, zejména hydrografií. V typickém vývoji je deprese zcela izolovaná (-> polje uzavřené), omezená příkrými skalními svahy, které se s rovinným povrchem skalního dna stýkají ostrým úpatím, často podřezaným (-> výklenky úpatními, -* jeskyněmi úpatními); skalní dno p. bývá většinou pokryté auto-chtonními zvětralinami nebo překryté alochtonními (obvykle fluviálními či jezerními) sedimenty; jejich podložíbývá někdy značně členité (tvary -> krasu podpovrchového) a z pokryvů často vystupují reziduální skalní elevace (->• hu-my a-* vrchy krasové ostrovní); povrch pokryvů či překryvů bývá poset -> závrty a obvykle rozřezán -* údolími slepými či

poloslepými; ve dně p. nebo při jeho okrajích vyvěrají -> prameny krasové, někdy fungující jako -> estavely; vyvěrajícívoda bud dno p. zčásti či úplně (většinou přechodně, periodicky) zaplavuje, anebo odtéká po povrchu pokryvů k -> ponorům, které bývají nahromaděné v určité části p., a ztrácí se v nich opět do podzemí.

Současná karsologie považuje za p. i sníženiny krasového reliéfu, jimž některé uvedené typické znaky chybí (-> parapolje); jde zejména o sníženiny s konkávním dnem bez pokryvů (přechodné tvary mezi p. a -> uvalami) a o sníženiny ležící obvykle na okrajích masívů rozpustných hornin a vázané na aktivní či fosilní údol ní síť alochton-ních toků a proto na jednom či obou koncích otevřené (-> polje otevřená, ->• polje údolní). Klasifikace a terminologiep. dosud není jednotná; podle následujících hledisek se rozlišujítyto typy: - podle geologicko-strukturních poměrů: p. an-tiklinální, příkopová, synklinálníči pánevní, tektonická, tektonicky predisponovaná, zlomová; - podle geneze: p. erozní, korozní, polygene-tická, polymorfní; - podle vztahu rozpustných a nerozpustných hornin: p. kontaktní, obvodová, okrajová, pohřbená či zakrytá, polopolje, vnitřní, semipolje, semipolje komplexní; - podle příslušnosti k makroformám reliéfu: p. planinová, piedmontní či úpatní, údolní a pod(i)-polje; - podle hydrologických poměrů: p. jezerní, piezometrická či p. v piezometrické úrovni, průtoková, suchá, vtoková, údolní, zahražená či přelivová, zaplavovaná; podle klimageneze a chorologie: p. aktivní, aridní, fluvioperiglaciální, fosilní, glaciokrasová, mediteránní, středoevropská, tropická; - podle půdorysu:p. brázdová, kotlinová, laloč-natá; - podle příčného profilu:p. kotlovitá, neckovitá, škopkovitá, úvalová, vanovitá. polje aktivní polje aktivně A active polje; F (m) polje actif; l (m) polje attivo; N (n) aktives Polje; R (n) aKmuenoe nofibe; Š (f) polja activa.

Polje s příslušnými znaky klasického polje, které v současnosti hydrologicky plně funguje a vyvíjí se. polje antiklinální polje antiklinálne A anticlinal polje; F (m) polje anticlinal; l (m) polje anticlinale; N (n) Antiklinalpolje; R (n) aHmuKnuHanbHoe noribe; Š (f) polja anticlinal. Polje vyvinuté v antiklinálne vyklenutém souvrství rozpustných hornin (srv. Cvijič, 1895; Ni-cod, 1972). polje aridní polje aridné A arid polje; F (m) polje aride; l (m) polje arido; N (n) arides Polje; R (n) apudnoe nofibe; Š (f) polja ar i dá.

Polje nacházející se v aridní nebo semiaridní klimatické oblasti; protože ovšem mohlo vzniknout jen ve vlhkém klimatickém období geologické minulosti, jde v současnosti o-* polje reliktní či -> paleopolje (srv. Cams, 1973). polje brázdové polje brázdové A furrow polje; f (m) polje sillonformé; l (m) polje impostato su un solco; N (n) Furchenpolje; R (n) dopoadoeoe nonbe; Š (f) polja en forma de surco.

Polje podobajícíse protáhlým půdorysem údolí (často meandrovitému), ale na obou koncích uzavřené; podle příčného profilu lze rozlišovat p. b. neckovité (-> polje neckovité) a p. b. úvalové (srv. -> polje úvalové). polje erozní polje erozně A erosional polje; F (m) polje de érosion; \ (m) polje di erosione; N (n) Erosionspolje; R (n) sp03UOHHoe nonbe; Š (f) polja erosional. Zastaralý termín pro polje, které podle dnes již překonané koncepce vzniklo působením jen mechanické složky -»• eroze krasové. polje fluvioperiglaciální polje fluvioperiglaciálne A fluvio-periglacial polje; F (m) polje fluvio-périglacial; l (m) polje fluvio-periglaciale; N (n) fluvio-periglaziales Polje; R (n) cpnioeuonepu-3nnu,uanbHoe nonbe; Š (f) polja fluvio-periglacial.

Termín uváděný Camsem (1973) a Rogličem (1974) pro polje, při jehož vývoji se uplatnil zvláště vlivfluvioglaciálních náplavových kuželů; pokud byl jejich materiál nepropustný, chránil skalnídno polje před dalším rozčleňováním a podporoval jeho laterální rozšiřování (srv. -* pediment krasový); podobnou funkci plnil i -> permafrost; pokud byl propustný, podporová! jeho vertikální subkutánní modelaci a rozčleňování. polje fosilní polje fosilně A fossil polje; F (m) polje fossile; l (m) polje fossile; N (n) fossiles Polje; R (n) ucKOnaeMOe nonbe; Š (f) polja fósil.

Polje, které se za současných podmínek nevyvíjí, protože bylo po svém vzniku vyplněno a zakryto mladšími alochtonními sedimenty (->• polje pohřbené). polje glaciokrasové polje glaciokrasové A glaciokarstic polje; F (m) polje glacio-kars-tique; l (m) polje glacio-carsico; N (n) G/az/o-karstpolje; R (n) annuuOKapcmoeoe nonbe; Š (f) polja glacio-cársica.

Polje, při jehož vývoji se podle Gamse (1973) a Rogliče (1974) uplatnil vliv ledovcových sedimentů; podle své propustnosti se při vývoji a funkci polje uplatňují stejným způsobem jako sedimenty periglaciální (srv. -> polje fluvioperiglaciální). polje jezerní polje jazerné A lacustrine polje; F (m) po/j'é lacustre; l (m) polje lacustrino; N (n) Seepolje; R (n) osepnoe nonbe; Š (f) polja lacustre.

Termín zavedený Cvijičem (1895) pro polje, zčásti či úplně a trvale zalité vodou; -> jezero poljové vyživuje podzemní krasová voda (-» prameny krasové, -> estavely) nebo alogenní povrchové toky, které do deprese p. j. vtékají; typická p. j. představují pánve Ochridského, Prespan-ského a Skadarského jezera na Balkánském poloostrově, Fucinského a Trasimenského jezera na Apeninském poloostrově nebo j. Okeecho-bee na Floridě. polje kontaktní polje kontaktně A contact polje; F (m) polje de contact; l (m) polje di contatto; N (n) Kontaktpolje; R (n) KOHmaKmHoe nonbe; Š (f) polja de contacto. Termín uvedený Gamsem (1973) pro polje vzniklé ve styčném pásmu rozpustných a nerozpustných hornin; jeho subtypy představují-* polje obvodové, -> polje okrajové a -»semipolje komplexní; z hlediska terminologie, užívané v klasifikaci krasu podle charakteristik rozpustného procesu krasov ějících hornin (srv. -> hy-perkras kontaktní), je vhodn ější užívat místo termínu p. k. termíny označující přímo subtypy tohoto typu polje. polje korozní polje korozně A corrosional polje; F (m) polje de corrosion; l (m) polje di corrosione; N (n) Korrosionspolje; R (n) KopposuoHHoe nonbe; Š (f) polja de corrosion.

Polje rozvíjejícíse převážné působením chemické složky -> eroze krasové (-*• koroze krasová), vyvolané vodou, která prosakuje zvětralinovými či sedimentárními výplněmi matečné deprese anebo teče po jejich povrchu či na něm stagnuje;

starší názor, žep. k. vznikají růstem a splýváním -» závrtů nebo -» uval, uspořádaných podél tektonických nebo strukturních linií matečných hornin (jejichž směr pak má obrážet i orientace delší osy polje), nelze potvrdit; typická p. k. bývají vázána na-> planiny krasové (srv. -* polje planinové). polje kotlinové polje kotlinové A basin-shaped polje; F (m) polje bassinformé; l (m) polje en forma di bacino; N (n) Becken-polje; R (n) KomnoeuHHoe nonbe; Š (f) polja en forma de cuenca.

Typ -» polje uzavřeného, oválného nebo okrouhlého půdorysu; podle příčného profilu lze p. k. dělit na -* polje škopkovitá a -* polje kotlo-vitá. polje kotlovité polje kotlovité A cauldron-shaped polje; F (m) polje en chaud-ron; l (m) polje en forma di ca/dera; N (n) Muldenpolje, (n) Kesselpolje; R (n) Komnoo6pa3Hoe nonbe; Š (f) polja en forma de caldera. Subtyp -> polje kotlinového vyčleněný H. Leh-mannem (1960); okrajové svahy jsou v horní části příkré, ke dnu deprese se zvolna zplošťují a plynule přecházejí v konkávní nerovné dno bez sedimentárních pokryvů (srv. -> polje planinové). polje laločnaté polje laločnaté A lobular polje; F (m) polje /obé; l (m) polje lobulato; N (n) Lobularpolje; R (n) fiabiKOoSpasHoe nonbe; Š (f) polja lobular. Subtyp -> polje uzavřeného s nepravidelným půdorysem; z hlavní deprese vybíhají široké lalokovité výběžky do okolního vyššího krasového reliéfu; laloky jsou vázané na -> údolí krasová vývěrová a krátká odtoková -> údolí krasová slepá či na bývalá menší samostatná polje, která postupně splynula s hlavní sníženinou;p. I.se často vyskytujív mogotovém krasu Velkých Antil (srv. Panoš a Štelcl, 1 965, 1 968), kde je lze z hydrologického hlediska řadit k -> poljím piezometrickým. polje mediteránní polje mediteránne A mediterranean polje; F (m) polje méditerrané; l (m) polje mediterraneo; N (n) mediterranes Polje; R (n) cpeduaeMHOMOpCKoe nonbe; Š (f) polja mediterránea.

Polje nacházející se v oblasti mediteránního (středomořského) klimatu, obvykle horského (Pyrenejský, Apeninský, Balkánský poloostrov, Přední Azie - Taurus, s. Afrika - Atlas); většinou jde o -» polje planinová, nejtypičtěji vyvinutá v -> krasu dinárském ve výšce kolem 560 m n. m. se silnými orografickými srážkami (srv. Gams, 1973). polje neckovité polje korytovité A through-shaped polje; F (m) po//é cuviformé; l (m) polje en forma de artesa; N (n) Trogpolje; R (n) Konodu,eo6pa3Hoe nonbe; Š (f) polja en forma de artesa.

Subtyp -> polje brázdového s rovným skalním dnem, omezeným ostrým úpatím příkrých okrajových svahů a pokrytým autochtonními zvětra-linami nebo alogenními sedimenty. polje obvodové polje obvodové A peripheral polje; F (m) polje péripherique; l (m) polje periferico;N (n) peripherisches Polje; R (n) neputpepiv-iecKoe nonbe; Š (f) polja peri-férica.

Termín zavedený Gamsem (1973) pro polje vázané na zvrásněné souvrství matečných rozpustných (karbonátových) a nerozpustných hornin; sníženina polje je tedy vyvinuta v rozpustných horninách prakticky na obvodu nerozpustných elevací tvrdošů a tvrdošových hřbetů; hydrografickou charakteristikou je roztěkání povrchových vod ze sníženiny do různých směrů; příkladem p. o. je Postojenské polje ve Slovinsku. polje odtokové polje odtokové A surface outlet polje; F (m) polje de efflux superficiel; \ (m) polje a efflusso superficiale; N (n) Abflusspolje; R (n) nonbe ommoKa c no-eepXHOcmu; S (f) polja con desagúe superficial. Polje odvodňované povrchovým tokem odtokovým údolím, vyhloubeným v krasovém či ne-krasovém reliéfu. polje okrajové polje okrajové A borderpolje, marginal p.; F (m) polje marginal; l (m) polje marginale; N (n) Randpolje; R (n) Kpaeeoe nonbe; Š (f) polja marginal. Polje vyvinuté v okrajové části masívu rozpustných hornin na styku s rozsáhlým masívem hornin nerozpustných (srv. Louis, 1956; Leh-mann, Krómmelbein a Lótschert, 1956). P říkladem p. o. ve Slovenském krasu jsou Skalické a Dlhoveské polje. polje otevřené polje otvorené -» polje údolní polje pánevní polje pánvové -> polje synklinální polje piedmontní polje piedmontné -» polje úpatní polje piezometrické polje piezometrické A piezometric polje; F (m) polje piézometrique; l (m) polje piezometrico; N (n) piezometrisches Polje; R (n) nbesoMempuvecKoe nonbe; Š (f) polja piezométrica.

Polje, jehož skalnídno leží v úrovni -* povrchu piezometrického t ělesa podzemní krasové vody; vzniká v litologicky vhodných částech masívu karbonátových hornin a vyvíjí se v závislosti na -» bázi krasové erozní, která může ležet ve značné vzdálenosti od vlastní sníženiny; p. p. bylo pokládáno za typický tvar -> krasu tropického (srv. Lehmann, Krómmelbein a Lótschert, 1956). Syn.: polje v úrovni piezometrické. polje planinové polje planinové A high plateau polje; F (m) polje de haute pla-teau; l (m) polje di alto plateau; N (n) Hoch-plateaupolje, (n) Podipolje; R (n) nonbe euco-Koao nnamo; Š (f) polja de meseta a/ta. Polje vzniklé na vysoko položené -> planině krasové rozpouštěním skalního povrchu karbonátových hornin nezávisle na údolní síti; podle příčného profilu lze p. p. dělit na -» polje nec-kovitá, -> p. úvalová, -> p. kotlovitá a -> p. škop-kovitá. Syn.: pod(i)-polje. polje pohřbené polje pochované A buried polje, hidden p.; F (m) polje enterré; l (m) polje interrato; N (n) begrabenes Polje; R (n) noepedeHHoe nonbe; Š (f) polja enterra-da.

Z vývojového hlediska jde o ~* polje fosilní, jehož vývoj byl zastaven usazením nepropustných sediment ů v jednom nebo několika geologických obdobích; p. p. se vyskytují např. na východním svahu Uralu (srv. Maximovič, 1963). Syn.: polje fosilní. polje polygenetické polje polygenetické A polygeneťic polje; F (m) polje polygénique; l (m) polje poligenico; N (n) polygenes Polje; R (n)nonueeHHoe nonbe; Š (f)polja poligenetica. Termín navržený Rogličem (1974) pro polje, jejichž vývoj současně určují různé procesy a pochody; k p. p. patří zpravidla plošně rozsáhlá polje. polje polymorfní polje polymorfné A polymorphic polje; F (m) polje polymorphe; l (m) polje polimorfo; N (n) polymorphes Polje; R (n) nonuMOpcpHoe nofibe; Š (f) polja polimór-fica.

Termín zavedený Camsem (1974) pro polje, v jehož reliéfu se vyskytují bud morfologicky odlišné tvary stejného genetického původu, anebo morfologicky podobné tvary odlišné mor-fogeneze; kp. p. patří zpravidla plošně rozsáhlá polje. polje průtokové polje prietokové A polje with surficial flow; F polje de drainage superficiel; l polje a passagio superficiale di acqua; N (n) Durchflusspolje; R (n) nofibe c no-eepxHOcmHbíM npomoKOM, (n) npomowwoe nofibe; Š (f) polja con drenaje superficial. Termín označující-»• polje otevřené (-> p. údol-nO, jímž protéká alogenní povrchový tok;

p. p. je tedy napojeno na údolní síť širší oblasti. polje přelivové polje prelivové -* polje zahražené polje příkopové polje prie/copové A graben polje; F (m) polje en fossé; l (m) po/y'e in un graben; N (n) Grabenpolje; R (n) apa6en--nonbe; Š (f) polja en graben. Termín zavedený Cvijičem (1895) a užívaný i v moderní karsoíogické literatuře (např. Nicod, 1972) pro polje vázaná na tektonický příkop (-> polje tektonické). polje reliktní polje reliktně A relictpolje, rudimentalp.;ř(m)poljérésiduaire; l (m) polje relitto; N (n) Restpolje, (n) Reliktp.; R (n) penuKmoeoe nonbe; Š (f) polja relicta. Polje vytvořené v geologické minulosti za určitých příznivých morfogenetických podmínek a uchované v krasovém reliéfu, který se v současné době nachází ve zcela odlišných a pro tvorbu depresítypu poljízcela nepříznivých podmínkách (srv. -» polje aridní). polje středoevropské polje stredoeurópske A Central European polje; F (m) polje centro-européen; l (m) polje centroeuropeo; N (n) mitteleuropaisches Polje; R (n) cpedneeepo-neůcKoe nonbe; Š (f) polja centroeuropea. Termín uváděný Camsem (1 973) pro polje středoevropských krasových oblastí a vázaná tedy v současné době na středoevropskou mírně hu-midní klimamorfogenetickou oblast; podle autora jsou p. s. mělčí než -> polje mediteránní, většinou jde o ->• polje kotlovitá, -* polje uva-lovitá či -> polje údolní a lze je tedy řadit mezi -> parapolje. polje suché polje suché A dry polje; F (m) polje sec; l (m) polje secco; N (n) Trockenpolje;R(n) cyxoenonbe;S (f)polja seca.

Podle klasifikace Cvijiče (1985) jde o polje, jejichž dno není ani zaplavované vodou -> pramenů krasových ani protékané trvalými či periodickými povrchovými toky. polje synklinální polje synklinálne A synclinal polje; F (m) polje synclinal; l (m) polje in estruttura sinclinale; N (n) Synklinal-polje; R (n) cuKnuHanbHoe nonbe; Š (f) polja sinclinal.

Termín pro-* polje tektonická, predisponovaná synklinálním prohnutím souvrství karbonátových hornin; poprvé použil termínu p. s. Cvijič (1895), ale je aplikován i v moderní karsoíogické literatu ře (např. Nicod, 1972). Syn..-polje pánevní. polje škopkovité polje škopovité A tub-shaped polje; F (m) polje en baquet; l (m) polje en forma di conca; N (n) Schaffelpolje; R (n) eedpoodpasHoe nonbe; Š (f) polja en forma de batea.

Termín pro -> polje kotlinové okrouhlého či oválného půdorysu s rovným dnem, omezeným ostrým úpatím příkrých okrajových svahů a pokrytým zvětralinami nebo alogenními sedimenty. polje tektonické polje tektonické A tectonic polje; F (m) polje tectonique; \ (m) polje tectonico; N (n) tektonisches Polje; R (n) meKrnoHuvecKoe nonbe; Š (f) po/y'a tectónica. Termín zavedený Grundem (1903) pro depresi vzniklou tektonickými silami, která po svém vzniku nabyla krasové geomorfologických a hy-drologických charakteristik polje; současná kar-sologie kromě termínu p. t. pro přesnost užívá ještě termínu -»• polje tektonicky predisponované. polje tektonicky predisponované polje tektonicky predisponované A tectonically predisposedpolje; f (m)poljépré-conditionné par tectonique; l (m) polje condi-zionato dalla tettonica; N (n) tektonisch pra-disponiertes Polje; R (n) meKtnoHU^ecKu npedonpedeneHHoe nonbe; Š (f) polja precon-dicionada pór la tectónica.

Polje, jehož litologické, genetické a hydrologic-ké poměry jsou ovlivněny tektonickými podmínkami matečného karbonátového masívu, ale tektonika se na jeho vzniku a vývoji přímo nepodílela; termín p. t. p. nutno odlišovat od termínu -> polje tektonické. polje tropické polje tropické A tropical polje; F (m) polje tropical; l (m) polje trop/ca/e;N (n) Tropenpolje;R (n)mponu^ecKoe nonbe; Š (f) polja tropical. V pojetí klimatické geomorfologie termín p. t. označuje polje nacházející se v pásmu humid-ních či střídavě humidních tropů; jako běžný subtyp p. t. bývá uváděno -»• polje piezometric-ké. polje údolní polje údolné A open polje, valley p.; f (m) polje ouvért, (m) p. de vallée; l (m) polje aperto; N (n) offenes Polje, (n) Talpolje; R (n) omKpbimoe nonbe; Š (f) polja abierta, (f) p. de valte. Termín zavedený H. Lehmannem (1959, 1960) pro protáhlé polje vázané na starší údolní síť; deprese p. ú. je otevřená údolím na obou koncích; vznikla rozšířením i prohloubením určitého úseku již existujícího údolí v karbonátových horninách laterální i vertikální korozí i erozí tekoucí vody; skalnídno p. ú. je překryté fluviálními sedimenty; je-li zčásti tvořeno nerozpustnými horninami, označuje se jako -> se-mipolje; je-li původní údolí fosilizováno krasovým procesem v přítokovém či odtokovém úseku, navazuje visutě na dno p. ú. visutě; je-li v přítokovém úseku aktivní, leží jeho dno zhruba v úrovni dna p. ú., vodní tok vtéká plynule do deprese polje a pokud to dovolí nepropustné výplně, z ní také odtéká (-» polje průtokové); ztrácí-li se v ponorech, odtokový údolní úsek je suchý nebo jen občas protékaný; příčný profil p. ú. bývá neckovitý (p. ú. neckovité) anebo vanovitý (p. ú. úvalové). Syn.: polje otevřené. polje úpatní polje úpatné A piedmont polje; F (m) polje de piémont; l (m) polje a piedmonte; N (n) Cebirgsfusspolje, (n) Piedmontp.; R (n) nonbe nudMonma; S (f) polja de pie de monte.

Podle Gamse (1973) jde o polje vyvinuté na ná-horních -> planinách krasových při úpatí vyššího, v pleistocénu zaledněného horského reliéfu; p. ú. bývají mělká a jejich vývoj v podmínkách pleistocénního periglaciálního klimatu patrně ovlivnila přítomnost -»• permafrostu v pokryvech jejich dna či v podložních matečných horninách; p. ú. jsou vyvinutá v Dinárském pohoří, Julských Alpách, v Tauru a jinde. Syn.: polje piedmontní. polje úvalové polje úvalové A uvala-shaped polje; F (m) polje ouvalaformé; l (m) polje en forma di uvala; N (n) uvala-fórmiges Polje; R (n) yeanoo6pa3Hoe nonbe; Š (f) polja en forma de uvala. Varieta -> polje brázdového vanovitého příčného profilu, omezeného příkrými svahy, které se směrem dolů zvolna zplošťují a víceméně plynule přecházejí v konkávní deprese bez zvět-ralinových či sedimentárních výplní; na mo-delaci p. u. se nepodílejí alogenní vodní toky a místy m ůže jít o přechodný tvar mezi poljem a -> uvalou. Syn.; polje vanovité. polje uzavřené polje uzavřete A dosed polje; F (m) polje fermé; l (m) polje chiuso; N (n) geschlossenes Polje; R (n) saKpbimoe nonbe; Š (f) polja cerrada. Polje v klasickém pojetí vázané na izolovanou depresi povrchu karbonátových hornin s víceméně rovným dnem a omezenou souvislými, příkrými okrajovými svahy; okrajové svahy nejsou proříznuty žádným údolním tvarem a jejich horní hrana je všude přibližně ve stejné úrovni a bez výrazných sedlovitých pro-hybů. polje vanovité polje vanovité -> polje úvalové polje vnitřní polje vnútorné A interiorpolje; F (m) polje intérieur; l (m) polje interno; N (n) inneres Polje; R (n) enympennee nonbe; Š (O polja interior. Polje vyvinuté rozpustnou činností dešťových nebo tavných vod v povrchu rozsáhlejšího masívu karbonátových hornin, takže jeho dno i okrajové svahy tvoří jen rozpustné matečné horniny. polje vtokové polje vtokové A surface inlet polje; f (m) polje de afflux superficiel; l (m) polje con alimentazione su-

perficiale; N (n) Mundungspolje; R (n) nonbe c noeepXHocmnbíM npumoKOM; Š (f) polja con alimentación superficial.

Varieta -> polje údolního, otevřeného údolím jen v místě, kde do deprese vtéká povrchový vodní tok a ztrácí se v ní v ponorech do podzemí; p. v. bývá vyplněné často terasovanými fluviálními sedimenty a v podstatě plní funkci -* údolí slepého. polje v úrovni piezometrické polje v úrovni piezometrickej-*• polje piezometrické polje zahražené polje zahradené A barred polje, overflow p.; F (m) polje barré, (m) p. traverse; l (m) pot je colmato; N (n) ab-gesperrtes Polje, (n) Úberlaufsp.; R (n) ne-penueatomeecfi nonbe; Š (f) polja colmada. Termín uváděný Gamsem (1973) pro polje vyplněné nepropustnými sedimenty, které brání vod ě cirkulovat v původní -> úrovni piezometrické; vzdutá podzemní krasová voda proto vyvěrá na jedné straně polje v trvalých, periodických či epizodických -> pramenech krasových, z místa vývěrů odtéká po povrchu nepropustných sedimentů a v jiné části p. z. opět vtéká do podzemí, obvykle v několika -»• ponorech; p. z. mají tedy hydrografické znaky poljí v klasickém pojetí. Syn.: polje pře-livové. polje zakryté polje zakryté-* polje pohřbené polje zaplavované polje zaplavované A intermittently floodedpolje; f (m) polje inondé temporairement; l (m) polje temporaneamente inondato; N (n) wechselnd uberflutetes Polje; R (n) epeMBHHO samonnueaeMoe nofibe; Š (f) polja indundata temporalmente. Termín zavedený Cvijičem (1 895) pro polje dočasně (periodicky či epizodicky) zaplavované podzemní krasovou vodou; voda vyvěrá ve svazích i ve dně polje z -> pramenů krasových, fungujících často jako-* estavely; oživujív období dešťů nebo tání sněhu; v suchém období se jimi p. z. opět vyprazdňuje do jeskynních soustav; hlavní estavely bývají položeny ve svazích i několik metrů nade dnem polje; jakmile hladina záplavové vody klesne pod jejich úroveň, klesá pak již jen velmi pomalu, takže polje zůstává zaplaveno značně dlouhou dobu; záplavy dinárských poljí počínají v září - listopadu a trvají do dubna - června; Cerknické polje ve Slovinsku se zaplavuje a vyprazdňuje dvakrát až třikrát do roka, ale někdy bývá zaplaveno nepřetržitě 2-3 roky. polje zlomové polje zlomové A fault polje; F (m) poljé de faille; l (m) polje impostato su una faglia; N (n) Bruchpolje; R (n) cčpocoeoe nofibe; S (f) polja de falla. Polje vzniklé v pásmu průvodních poruch zlomové linie, které zvýšily propustnost a tedy i rozpustnost matečné horniny. polojeskyně polojaskyňa A half-cave; semi-cave; F (f) semi-caverne; l (f) semi-grotta; N (f) Halbhohle; R (f) nonynew,epa; Š (f) gruta, (f) semi-cueva. Jeskyňovitá dutina bez -> prostoru afotického, jejíž délkový rozměr v nitru matečného masívu je menší než šířkový rozměr vstupní prostory; k p. patří např. -> jeskyně příbojové, -> výklenky příbojové, -> jeskyně vyvětralé, výklenky typu -> abri apod.; termín p. je nevhodný pro označení -> jeskyní průchodních, -> mostů skalních krasových či -* trosek jeskynních; tradiční lid. název pro p. nebo menší jeskyni byl sluj; v jeskyňářském slangu označuje každou jeskyni, která je předmětem průzkumu. poiokras polokras -> merokras polopolje polopolje -> semipolje polosifon polosifón -> sifon polyfurkace krasová polyfurkácia krasová -> bifurkace krasová ponikev -> ponor ponor ponor A disappearance, ponor, sink; F (f) perte, (m) ponor; l (f) perdita, (m) ponor; N (m) Ponor, (f) Wasserschwinde; R (m) nonop, (f) eopOHKa npo-caweawufl; Š (m) ponor, (m) sumidero. Zmezinár. slovin. a srbochorv. lid. výraz pro místo či otvor, jímž se vsakuje nebo vtéká do podzemí povrchová voda ze dna polje; v karsologii pro obecné označení místa, v němž povrchová voda do podzemí vsakuje zvětralinami, sedimenty či puklinami a průlinami, kavernami anebo vtéká jeskyněmi různých rozměrů a tedy i různé absorpční kapacity; p. bývají osamělé nebo tvoří skupiny a řady nebo pravidelné i nepravidelné sítě různé hustoty; p. lze klasifikovat podle několika hledisek: - podle způsobu vnikání vody do podzemí: -> p. infiltrační (nezřetelné, zakryté, zavřené), -> p. otevřené (jícnové, zející, hltač, propadání), ->• p. propasťovité, -> p. tunelovité; - podle funkce: -> estavelly, ->• paleoponory, -> ponory aktivní, -> p. epizodické, ->• p. fosilní (ne činné), -> p. periodické, -> p. stálé; - podle polohy: -> p. jeskynní, ->• p. jezerní, -> p. mořské (podmořské), -> p. poljové, -> p. svahové, -* p. škrapové, -» p. údolní (řečištnO, -> p. úpatnía -» p. závrtové.

V oblasti Moravského krasu, Drahanské a Bou-zovské vrchoviny sep. označují starými lidový-mi názvy -> ztráta nebo -> ponikev (ze staročes. ponikat - ztrácet se v zemi); užívá se jich i pro -» řeky ponorné (Ponikva - Punkva); zastaralé, již neužívané označení ponoru je katavothron (z řečtiny). ponor aktivní ponor aktívny A active ponor; F (f) perte active; l (f) perdita attiva; N (m) aktiver Ponor; R (m) aKmuenuů noHOp; Š (m) ponor activo. Ponor v současné době činný stále, periodicky či epizodicky. ponor epizodický ponor epizodický A episodic ponor; F (f) perte épisodique; l (f) perdita temporanea; N (m) episodischer Ponor, (m) zeitweiser P.; R (m) 3nu3oduvecKUŮ nonop; Š (m) ponor episódico.

Termín pro ponor, který je v činnosti jen občas (v nepravidelných intervalech) za výjimečných srážkových či průtokových situací; epizodický charakter funkce ponoru může být určen epizodicky zvýšnými dodávkami srážkové či tekoucí vody, epizodickým zvyšováním hladiny povrchové vodní akumulace do úrovně ponoru anebo epizodickým uvolňováním sedimentárních výplní odtokových cest ponoru. ponor fosilní ponor fosílny A fossil ponor; F (m) ponor fossil; \ (f) perdita fossile; N (m) fossiler Ponor, R (f) (poccufibHbiů noHOp; Š (m) ponor fósil. Termín pro -> paleoponor, vyřazený z funkce usazením nepropustných sedimentů na povrchu rozpustných hornin nebo v odtokových dutinách a jeskynních soustavách. ponor infiltrační ponor infiltračný A infiltration ponor; F (f) perte infiltrante; l (f) perdita per infiltrazione; N (f) Infiltrationschwinde; R (m) UH<puribmpauuoHHbiů noHop; Š (m) ponor de infiltración. Termín pro ponor podmíněný existencí vodo-propustných průlin a puklin, zčásti rozšířených rozpustným procesem, do nichž zvolna a takřka nepozorovatelně vsakuje voda; může existovat bud v holém skalním povrchu rozpustných hornin, nebo v povrchu pokrytém zvětralinami či překrytém sedimentárními plášti a holých či fluviálními sedimenty vyplněných skalních údolních dnech. Syn.: ponor nezřetelný (zakrytý). ponor jeskynní ponor jaskynný A cave ponor;F (f) perte cavernicole; l (f)perdita in grotta; N (m) Hóhlenponor; R (m) nemepnbiú noHOp; Š (m) ponor de cueva. Ponor jakéhokoli typu fungující v endokrasové zóně rozpustných hornin ve dně či stěně určitého úseku -> soustavy jeskynní.

ponor jezerní ponor jazerný A lake ponor; F (f) perte lacustre; l (f) perdita /acusfre;N (m) Seeponor;R (m)osepHbtůnonop; Š (m) ponor lacustre Ponor v břehu nebo ve dně jezerní pánve, do něhož vsakuje či vtéká jezerní voda. ponor jícnový -> ponor otevřený ponor mořský ponor mořský A marine ponor; F (f) perte marine; l (m) ponor marino; N (m) Meeresponor; R (m) MOpCKUŮ noHOp; S (m) ponor marino. Termín označující -> ponor otevřený, typický jev -*• krasu pobřežního; nachází se na plážovém stupni mořského pobřeží mezi přílivovou a odlivovou úrovní mořské hladiny v nadloží jeskynní soustavy, odvodňující do moře příbřežní krasové oblasti (srv. Maurin a Zótl, 1959); do p. m. vniká mořská voda bud samovolně (vlivem své větší specifické váhy), nebo nucené (za přílivu, vlivem pobřežních mořských proudů nebo nasáváním) a připojuje se k sladkým nebo brakickým podzemním krasovým vodám; s ohledem na polohu není p. m. totožný s -+ ponorem podmořským. ponor nečinný ponor nečinný A inactive ponor; F (f) perte inactive; l (f) perdita inattiva; N (m) untatiger Ponor; R (m) neaK-muenbiů noHop; Š (m) ponor inactivo.

Ponor, jehož funkce je v současné době přerušena; k přerušeníobvykledocházízměnou polohy -> báze krasové erozní nebo klimatických podmínek (nedostatek dodávek tekoucí, srážkové či tavné vody). ponorné ústí řeky ponorné ústie rieky A missing river mouth; F (f) embouchure immer-sive de la rivieře; l (f) boča immersiva dél fiume; N (f) Schwindemůndung děs Flusses;R (n) ycmbe uoieaatomeů peKU; Š (f) boča de río perdido.

Postupné vsakování alochtonního vodního toku do -> ponorů zakrytých anebo jeho koncentrované vtékání do -* ponor ů zejících po vstupu do území rozpustných hornin. ponor nezřetelný ponor nezřetelný-* ponor infiltrační ponor otevřený ponor otvorený A open ponor; F (f) perte ouvérte; l (f) perdita beánie; N (m) offener Ponor, (f) offene Schwinde; R (m) omKpb/mbiů noHop; Š (m) ponor abierto. Okrouhlý nebo nepravidelný puklinovitý otvor ve skalním povrchu rozpustné horniny; představuje jícen odtokového (vertikálního, šikmého, subhorizontálního) -> kanálu jeskynního poměrně malých rozměrů, jímž vtéká do podzemí srážková, tavná nebo tekoucí voda. Syn. /ponor jícnový, ponor zející. ponor periodický ponor periodický A periodical ponor; F (f) perte périodique; l (f) perdita periodica; N (m) periodischer Ponor; R (m) nepuoduyecKUÚ nonop; Š (m) ponor pe-riódico.

Ponor fungující opakovaně v pravidelných intervalech a situacích; tuto funkci podmiňují přímo periodické dodávky srážkových či tavných a tekoucích vod a nepřímo periodicky se opakující zvýšení piezometrického povrchu tělesa podzemní vody do úrovně ponorového otvoru. ponor podmořský ponor podmořský A submarine ponor; F (f) perte submarine; l (f) perdita submarina/N (m) submarinerPonor;R(m) cyĎMapUHHbiú noHop; Š (m) ponor submarino. Vyústění vertikálního nebo šikmého -* kanálu jeskynního ve skalním povrchu abrazní plošiny v pobřežní lici či předbřežním pásmu (leží tedy trvale pod úrovní hladiny moře); kanál představuje spojku s podložníjeskynnísoustavou, která do moře odvádí podzemní vody z krasových oblastí v přímořském pásmu; v závislosti na hydrostatickém tlaku pevninských podzemních vod do otvoru vtéká nebo je nasávána mořská voda a připojuje se k celkové vodní cirkulaci příslušného jeskynního systému. ponor poljový ponor poljový A polje ponor; F f) perte de poljé; l (f) perdita délpolje;N (m)Poljeponor;R(m)noHopnonbe; Š (m) ponor de polja.

Ponor ve skalním dně nebo v okrajovém skalním svahu sníženiny-> polje;p. p. fungují často přerušovaně jako -> estavely. ponor propasťovitý ponor priepasfovitý A swallow hole, swallet; f (f) perte gouffre, (m) engouffrement; l (m) inghmiottitoio; N (m) Schachtponor; R (m) noznomaiomuů nonop; Š (m) ponor de furnia.

Ponor v holém, pokrytém či překrytém skalním povrchu údolního dna, který představuje jícen -» propasti ponorové, do níž koncentrovaně vtéká povrchový vodnítok a vytváří-* vodopád ponorový. Syn.: propadání vertikální. ponor řečištní ponor riečiskový -> ponor údolní ponor stálý ponor stály A perennial ponor; F (f) perte permanente; l (f) perdita permanente; N (m) dauerhafter (stán-diger) Ponor; R (m) nocmofíHHbiů nonop; Š (m) ponor permanente.

Ponor fungující vyrovnaně a stále bez výraznějších změn v množství jímané vody. ponor svahový ponor svahový A s/ope ponor; F (f) perte de pěňte; l (f) perdita di versante; N (m) Abhangsponor; R (m) CKfioHoebiú nOHOp; Š (m) ponor de vertiente. Ponor jakéhokoli typu nacházejícíse ve skalním svahu nade dnem krasové sníženiny či říčního údolí nebo v okrajovém svahu masívu rozpustných hornin; vznikl-li ve starší vývojové fázi, jde o ->• paleoponor; může však fungovat i přerušovaně (-> ponor periodický, -* p. epizodický) podle rytmu oscilacíhladiny vodních akumulací ve sníženině nebo vodního toku protékajícího údolím nebo ->• rovinou krasovou okrajovou. ponor škrapový ponor škrapový A karren ponor; F (f) perte de lapiés; l (f) perdita su lapiés; N (m) Karrenponor, (f) Karren-schwinde; R (m) xappoebiú nonop; Š (m) ponor de lapiés.

Ponor v rýhách a depresích -*• políškrapových, obvykle v -* škrapách puklinových či -» škra-pách studňovitých (srv. -> studna škrapová, -> propast škrapová); p. š. v ětšinou odvodňují rozsáhlé části škrapových polía mívajíznačnou kapacitu. ponor tunelovitý ponor tunelovitý A Wnnel ponor;F (f)perte-tunne/;! (m) inghmiottitoio a tunnel; N (m) Tunnelponor; R (m) myHHenbHbiú nonop; Š (m) ponor en forma de tunel.

Ponor v uzávěrové skalní stěně nebo svahu ->• údolí slepého, vázaný na prostorný otvor vadózní invazní horizontální-* jeskyně tunelové (-> jeskyně vtokové), do níž koncentrovaně vtéká povrchový vodní tok bez většího lomu spádu. Syn.: propadání horizontální. ponor údolní ponor dolinný A valley ponor, river běd ponor; F (f) perte cle vallée; l (f) perdita di val/e; N (f) Talschwinde, (f) Flussbettschwinde; R (m) donuHHbiů noh/op; Š (m) ponor de valle.

Ponor nacházejícíse v krasovém údolí obvykle při úpatí údolních svahů nebo přímo ve dně koryta povrchového vodního toku; jícny p. ú. ve dně koryt bývají často zakryté fluviálními sedimenty a tvoří ponorové řady či skupiny; svahové p. ú. bývají funkční jen za vyšších vodních stavů; v p. ú. ve vyšším úseku dna koryta ztrácí vodní tok většinou jen část vody,

ale kapacita níže ležících p. ú. často postačuje k jímání veškeré tekoucí vody, takže údolní úseky pod ponory bývajísuché. Syn.:hltač, ponor řečištní. ponor úpatní ponor úpatný A foot ponor; F (f) perte de pied; l (m) inghmiottitoio al piede dél versante; N (f) Abhangfussschwinde; R (m) nonop y nodnoKun CKnona; Š (m) ponor de pie de vertiente. Ponor při úpatí svahu krasového údolí či polje nebo při úpatí okrajového svahu masívu rozpustných hornin; v trvale či střídavě humidních tropech jsou p. ú. běžným jevem ve skalních dnech -> jeskyní úpatních. ponor závrtový ponor závrtový A dolině ponor; F (f) perte de dolině; l (f) inghmiottitoio di dolina; N (f) Dolineschwinde; R (m) eopOHKa-noHop; Š (m) ponor de dolina. Ponor infiltračnívedně nebo ve svahu -> závrtu; může jít bud o -»• ponor zakrytý (zvětralinové nebo sedimentární výplně závrtové deprese), nebo o -> ponor otevřený (obvykle ústící do -> propasti závrtové). ponor zející -* ponor otevřený popel sopečný popol sopečný A volcanic ash; F (f) cendre volcanique; l (f) cenere volcanica; N (f) vulkanische Asche; R (m) eynKanuyecKUÚ nenen; Š (O cen/za volcanica.

Sopečná vyvrženina tvořená drobnými úlomky lávy, vulkanickým sklem a drobnými krystalky minerálů o velikosti pod 0,1 mm. porozita kavernózní pórozita kavernózna A cavernous porosity, sponge-work; F (f) porosíte caverneux; l (f) porosita cavernosa; N (f) kaver-nóse Poros/tát; R (f) neiu,epucmafi nopuc-mocmb, (f) aydyamocmb; Š (f) porosidad cavernosa.

Texturní vlastnost hornin podmíněná existencí velkých průlin (makropórů) a malých i větších dutinek (kaveren), prostupujících horninu v různé hustotě; u útesových vápenců a vápnitých či křemitých sintrů bývá p. k. pr/márn/'(vzniklá při sedimentaci), sekundární (podmíněná rozpouštěním, dekalcifikací, vyloužením živočišných schránek) nebo puklinovitá (vzniklá tektonicky nebo při dolomitizaci); kavernózně porézní' vápence často obsahují ložiska ropy a zemního plynu (srv. -* kras mineralizovaný); na Velkých Antilách je p. k. neogén-kvartérních vápenc ů příčinou vnikání mořské vody hluboko do vnitrozemí ostrovů. portál jeskynní portál jaskynný A cave portál; f (m) porta/7 de caverne; l (m) portále della grotta; N (n) Hóhlenportal; R (m) nemepHbiů nopman; Š (m) portál de cueva. Široce otevřené vyústěnívelké jeskynní chodby na povrch terénu ve skalním údolním svahu nebo v okrajovém svahu masívu rozpustných hornin. postglaciál postglaciál~> (zast. syn.) holocén potok jeskynní potok jaskynný -> řeka jeskynní povlak sintrový povlak sintrový A slnter coating; f (f) couche de sinter, (m) man-teau de s.; l (f) co/afa de sinter; N (m) Sinter-úberzug, R (m) nemepHbiů noKpoe; Š (f) cubierta de sinter.

Termín označující v současné -> karsologii (srv. např. Hill(-ová), Fořti, 1997) krystalické náteky pokrývající někdy v podobě tenkého filmu, jindy v mocnosti až několika centimetrů skalníplochy, omezující jeskynní prostor, nebo povrch -> výplní jeskynních; tvoří je většinou kalcit nebo aragonit, ale i jiné karbonátové a nekarbonátové minerály; svou přítomností znesnadňují plošné vyroňováníprůlinovéa puklinové vody z matečných hornin a její volné skapávání do jeskynního prostoru; voda jimi proraziv určitých místech jen za zvýšeného hydrostatického tlaku, což vyvolává rychlou krystalizaci jejího minerálního obsahu a vznik -> antoditů a -» heliktitů, s jejichž tvorbou jsou p. s. obvykle spjaty. Podle nových, dosud však plně neověřených názorů p. s. mohou vznikat v subérickém i sub-akvatickém prostředí.

Subérické p. s. se tvoří z nasycených vodních roztoků, vyroňujících se do jeskynního prostoru z drobných puklin a průlin; podle některých odborníků se tvoří i z -* aerosolu jeskynního, vázaného na mikroskopické (1-2 um) částice kalcitu, které se ve vlhkém vzduchu stávají kondenzačními jádry; při styku se skalní stěnou jeskyně se na ní kalcit usazuje v tenkém filmu; při opakovaném procesu se pak tvoří velmi jemně vrstevnatý p. s.

Subakvatické p. s. se tvoří v přesycené vodě -» jeskynífreatických; k přesycenídocházív úrovni piezometrického povrchu freatické vody únikem CO2 a může sahat do značných hloubek vodních nádržífsrv. Hill(-ová), Fořti 1997); minerálníobsah se sráží na výběžcích skalních stěn a stropů; subakvatickýp. s. postupně nabývá na mocnosti a kopíruje nerovnosti ploch jeskynních stropů v podobě -> koralitu nebo zaoblených tvarů -> sintru bradavčitého či -> mračen sintrových. Syn.: nátek sintrový. povrch piezometrický povrch piezomet-rický -* úroveň piezometrická prach jeskynní prach jaskynný A cave powder; f (f) poudre de caverne; l (f) polvere di grotta; N (m) Hóhlenstaub; R (f) nemepnan nbinb; Š (m) polvo de cueva. Termín, vyhrazený pro autochtonní nesoudržný sintrový sediment, který v domácí literatuře dosud nebyl popsán; podle Hillové a Fortiho (1997) jej představují krystalická zrna o velikosti 10-50 um, tvořená podle předběžného odhadu zhruba stem různých minerálů; nejčastější jsou částice různých zemin, oxidy-hydroxidy a silikáty (zvlášt ě z jílovitých minerálů, tvořících mo-nominerální kaly); společným znakem všech variet p. j. je skrytě zrnitá struktura a nezřetelná textura a geneze, vyvolaná kapilární disperzí vodních roztoků a jejich rychlým vysýcháním, doprovázeným tvorbou mikrokrystalických agregátů různých barev (Mg-oxidy černé, Fe-oxidy - červenavě hnědé, fosfátový a sulfátový prach - bílý či nažloutlý); makroskopicky se p. j. sice značně podobá -> nickamínku, ale zásadně se od něj liší konzistencí a environmentálními podmínkami vývoje.

Vznik p. j. podmiňují různé přírodní procesy dehydratace hydratovaných složek, ztráta krystalizační vody, red-oxní reakce (red-ox potenciál oxidačně redukčních pochodů, úměrný změnám volné energie, k nimž došlo při chemické reakci - závisí na potenciálu ionizace) a rozpustné účinky agresivních kyselin; k významným přírodním faktorům patří i kapilarita (např. p. j. tvořený sádrovcem nebo jinými fosfátovými minerály na povrchu netopýřího guána), segregace minerálních látek z jeskynního ledu, infiltrace povod ňových vod s obsahem suspendovaných minerálních látek do průlin v jeskynních stěnách, jejich zpětná migrace na povrch stěn a rychlé vysýchání po ústupu povodnía konečně usazovánísuspenzních prachových částic z kondenzované vody, kapající na dno jeskyní a vytvářející usazeniny podobné -> sintrům podlahovým. Zvláštnízpůsob geneze p. j.byl zjištěn v jeskyni Cueva de Santo Domingo v Guatemale; na hladině jeskynního vodního toku se tu srážísou-vislý-> sintr hladinový; při přepadání přes skal ní stupně se tekoucí voda silně provzdušňuje; v turbulentním proudu bublinky vzduchu narážejí na spodní plochu hladinového sintru, pras-kajíatím sintr zespodu rozrušují; vzniklá jemnozrnnádrť se bud zachycuje na spodní ploše hladinového sintru, anebo klesá na dno říčního koryta, kde vytváří jádra jeskynních perel anebo (po vyschnutí) akumulace kalcitového p. j. se zrny menšími než 1 mm. Tato nová zjištění

ukazují, že termínem p. j. nelze nadále označovat prach zanesený do zpřístupněných jeskyní návštěvníky zvenčí a představující vážný problém; v jeskynním prostředí se totiž vlivem osvětlení stává živnou půdou pro nežádoucí řasy a mechy; protože nejde o prach jeskynního původu a jeho transport je důsledkem činnosti člověka (nikoli tedy přirozených procesů), byl by pro tuto varietu prachu snad přijatelný termín prach antropogenní. pramenit pramenit A minerál spring flowstone; F (m) travertine de la source minerál; l (m) concrezionamiento di una sorgente di acqua minerále; N (m) Riesel-wasserkalk; R (m) nameK MUHepanbHoao ucmď-iHUKa; Š (m) travertino de manatial minerál.

Sladkovodnívápenec, vznikajícísrážením obsahu minerálních zřídel jako kompaktní, tence vrstevnatá a drobně krystalická hornina (srv. Ložek, 1973); z vody, pomalu stékající po holých skalních plochách bez vyšších rostlin, se sráží tenký povlak, tvořící charakteristické mi-krokaskády; povrch p. je tedy drobně vlnitý; p. se často podílí na stavbě nápadných -> kup pramenných, -> proudů svahových. Syn.:traver-tin pravý. pramen jeskynní prameň jaskynný A cave spring; F (f) source de caverne; l (f) sor-gentedigrotta;N (f) Hóhlenquelle;R(m)neLu,ep-Hbiú ucmcHHUK; Š (m) manantial de cueva. Termín zavedený Trimmelem (1 965) pro -* pramen krasový vyvěrající uvnitř jeskynní soustavy. pramen krasový prameň krasový A karst spring, karst water rising; F (f) source karstique;\ (f) sorgente cars/ca;N (f) Karstquelle; R (m) Kapcmoebiů ucmmnuK; Š (m) manantial cársico.

Přirozený soustředěný výtok ->• vody krasové podzemní na povrch terénu, obvykle na dně či ve svazích krasových sníženin (-> poljí) a údolí, při úpatí okrajových svahů masívů rozpustných hornin nebo v pobřežních a před-břežních pásmech jezer a moří; p. k. vzniká v místech, v nichž ->• povrch piezometrický t ělesa podzemní krasové vody protíná povrch terénu v závislosti na -> bázi krasové erozní. Syn.: vyv ěračka.

P. k. vyvěrají v terénu izolovaně i ve skupinách, v -> čarách pramenních a v odlišných výškových úrovních i při malých vzájemných vzdálenostech.

Vymezení napájecích (infiltračních) oblastí a-> zvodní krasových (-> nádrží podzemní krasové vody) bývá často obtížné (srv. např. Zotl, 1974); provádí se pomocí -> zkoušek stopovacích, z nichž vyplývá, že povrchová voda nejprve konverguje k místu ->• ponoru, ale v nitru matečných rozpustných hornin se rozptyluje (--> cirkulace difúzní) nebo roztěká (diverguje) ke dvěma nebo několika p. k. (->• bifurkace krasová, -* polyfurkace krasová); při průchodu matečnými horninami se často mineralizuje jinými než karbonátovými sloučeninami (CaCO,, MgCO3) a mísíse s podzemními vodami okolních nekar-bonátových hornin anebo s difúzní mořskou vodou (srv. ~> p. k. slaný aj.). P. k. lze klasifikovat podle příslušnosti ke genetickým typům krasu v širším pojetí nebo podle t ěchto hledisek: -podle funkce:^ p. k. aktivní, -+ p. k. nečinný (-»• paleovývěr); -podlezpůsobu vyživování:^- p. k. alochtonní (->• pseudopramen krasový), -> p. k. autochtonní, -> p. k. hydrotermální, -» p. k. slaný, -> p. k. smíšený; - podle hydrogeologických podmínek: -> p. k. průlinový, ->• p. k. puklinový, -»• p. k.vrstevní, -> p. k. zlomový; - podle vývěrových podmínek: ->• p. k. přepa-davý (přetékavý), -> p. k. rozptýlený, -> p. k. sestupný (gravita čnO, ~* p. k. volný, -» p. k. výstupný (artéský, tlakový, turbulentní či vroucí, vauclusní), -»• p. k. zakrytý; - podle režimu vývěru: -> p. k. epizodické (hladové), -> p. k. intermitentníťpřerušovaný, pulzující), -* p. k. periodický (reciproční, estavela), -> p. k. stálý (perenní); - podle místa vývěru: -> p. k. jeskynní, -> p. k. jezerní, ~> p. k. podmořský,~> p. k. příbřežní,-* p. k. suťový, -* p. k. svahový, ->• p. k. údolní. pramen krasový aktivní prameň krasový aktívny A active karst spring; F (f) source karstique active; l (f) sorgente carsica attiva; N (f) aktive Karstquelle; R (m) aKmueHbiú Kapcmoebiů ucmo4-HUK; Š (m) manantial cársico activo. Krasový pramen činný jako -> p. k. stálý, -> p. k. periodický, -> p. k. intermitentní nebo -> p. k. epizodický. pramen krasový alochtonní prameň krasový alochtónny A resurgence; F (f) source karstique allogěne; l (O risorgente carsica; N (f) allochthone Karstquelle; R (m) annoxmoHHbiú Kapcmoebiú ucmmmiK; Š (f) resurgencia carsica. Koncentrovaný výtok vody alochtonního krasového podzemního toku na povrch terénu, tj. vodního toku, který vzniká na povrchu nerozpustných hornin a pak se postupně nebo náhle propadá do endokrasových cest a protéká jimi masfvem rozpustných hornin (srv. Sweeting(-ová), 1972). Syn.: pseudopramen krasový. pramen krasový artéský prameň krasový artézsky -> pramen krasový výstupný pramen krasový autochtonní prameň krasový autochtónny A exsurgence; f (f) source karstique autochthone; l (f) exsorgente cars/ca;N (f) autochthone Karst-quelle; R (m) aemoxmoHHbiú Kapcmoebiů ucmwHUK; Š (f) exsurgencia cársica. Koncentrovaný výtok autochtonnfch (srážkových a tavných) vod, vsáklých s povrchu puklinami, průlinami, ponory a závrty přímo do nitra masívu rozpustných hornin (srv.

Sweeting(-ová), 1972). pramen krasový epizodický prameň krasový epizodický A episodic karst spring; F (f) source karstique épisodique; l (f) sorgente cársica episodica; N (f) episodische Karstquelle; R (m) 3nu3oču-vecKUÚ Kapcmoebiů ucmmHUK; Š (m) manantial cársico episódico.

Nepravidelný koncentrovaný vývěr podzemní krasové vody na povrch terénu, fungující jen za situací vyvolávajících zvýšené dodávky srážkových, tavných či tekoucích vod; místo p. k. e. bývá často ve značné relativní výšce nad průměrnou úrovní-* povrchu piezometrického tělesa podzemní krasové vody neboli nad horní hra-nicízvodnělého pásma průlin, puklin, vrstevních spár a kaveren -> zóny freatické. Syn.: pramen krasový hladový. pramen krasový gravitační prameň krasový gravitačný -> pramen krasový sestupný pramen krasový hladový prameň krasový hladový-* pramen krasový epizodický pramen krasový hydrotermální prameň krasový hydrotermálny A hydrothermal karst spring; F (f) source karstique hydrothermale; l (f) sorgente cársica idro-termale; N (O hydrothermale Karstquelle; R (m) zudpomepManbHbiú Kapcmoebiů ucmom-iuK; Š (m) manantial cársico hidrotermal.

Přirozený vývěr obvykle hlubinných vlažných, teplých či horkých minerálních vod z dutin -> krasu hydrotermálního na povrch terénu; p. k. h. patří k -> pramenům krasovým výstupným (tlakovým) a tedy k -» p. k. turbulentním; některé dokonce fungují jako -> gejzíry; minerální obsah jejich vod se v okolí výv ěru na povrchu terénu vylučuje a sráží.

pramen krasový intermitentní prameň krasový intermitentný A intermittent karst spring, ebb-and-flow spring; F (f) source karstique intermittente, (f) s. k. pulsante; l (f) sorgente cársica intermittente, (f) s. c. pulsante; N (f) intermittierende Karstquelle, (f) pulsierende Kq.; R (m) nepeMexaK>Lu,uúcfi Kapcmoebiů ucmcwHUK; Š (m) manantial cársico intermitente.

Krasový pramen fungující ve víceméně pravidelných intervalech; změny v režimu p. k. i. mohou být způsobeny klimaticky (rozdělením srážek), náhlým vyprazdňováním krasových dutin a sifonů vlivem násoskového efektu (např. známý p. k. i. u Tisovce na Slovensku) a v pobřežním pásmu i vlivem přílivu a odlivu. Syn.: pramen krasový intermitující, p. k. periodický, p. k. přerušovaný, p. k. pulzující. pramen krasový intermitující prameň krasový intermitujúci -> p. k. intermitentní pramen krasový jezerní prameň krasový ja-zerný A sublacustrine karst spring; F (f) source karstique sous-lacustre; l (f) sorgente cársica sublacustrina; N (f) sublakustrine Karstquelle; R (m) nodeodnbiů osepnbiú Kapcmoebiú ucmoíHUK; Š (m) manantial cársico sublacustre.

Krasový pramen vyvěrající ve dně nebo břehových okrajích jezerní pánve pod průměrnou úrovní hladiny jezerní vody. pramen krasový nečinný prameň krasový nečinný -> paleovývěr pramen krasový perenní prameň krasový perenujúci -> pramen krasový stálý pramen krasový periodický prameň krasový periodický A periodic karst spring; F (f) source karstique pé-riodique; l (f) sorgente cársica periodica; N (f) periodische Karstquelle; R (m) nepuodtmecKUŮ Kapcmoebiů ucmwHUK; Š (m) manantial cársico periódico.

Krasový pramen s pravidelně přerušovanou funkcí (srv. ->• pramen krasový intermitentní); p řívodní kanály p. k. p. někdy fungují i jako odtokové kanály ->• ponorů (srv. ->• estavela). Syn.: pramen krasový reciproční. pramen krasový podmořský prameň krasový podmořský A submarine karst spring; F (f) source karstique sousmarine; l (f) sorgente cársica sottomarina; N (f)submarine Karstquelle;R(m) cy6iviapUHHbiů Kapcmoebiů ucmmHUK; Š (m) manantial cársico submarino.

Krasový pramen vyvěrající pod úrovní hladiny moře v pásmu pobřežní lice či předbřežním pásmu abrazní terasy; jde o výtok endokrasových vodních toků tekoucích z přilehlé pevniny ze značných vzdáleností; jejich voda proudíš dostatečnou kinetickou energií, takže překonává (často i ve velkých hloubkách) hydrostatický tlak mořské vody v okolí vývěru; výsledkem míšení sladké podzemní' krasové vody se slanou vodou mořskou vzniká voda brakická. Turbulentní vyvěrání sladké vody p. k. p. se projevuje vzdouváním mořské hladiny nad místem vývěru (na dalmatském pobřeží Jaderského moře se tento jev označuje jako vru/ja nebo vřelo - vřídlo,), rozdílnou teplotou i barvou vody a většinou i hejny ptactva a ryb či přerušením růstu korálových útesů.

Existence p. k. p. se vysvětluje jednak poklesy pobřežního pásma, jednak eustatickými zdvihy hladiny moře či zdvihy podmíněnými oteplením klimatu; názor, že jde o projevy -> krasu hlubinného, není dostatečně potvrzen; jeden z nejvydatnějších p. k. p. vyvěrá v sev. části Jaderského moře u Aurisina nedaleko Terstu (20 000 m Vden). pramen krasový průlinový prameň krasový porózny A karst seepage spring; F (m) suintement kars-tique; l (O sorgente carsica dá porosita; N (f) Karstsickerquelle;R(m) Kapcmoebiů ucmo^HUK efa/caweawufl; Š (m) manantial cársico deporosí d ad.

Krasový pramen živený vodou prosakujícíz rozpustných hornin s vysokou primárníči sekundární pru l i novou propustností; p. k. p. patří většinou k -> pramenům krasovým vrstevním a proto často vyvěrají ve výrazných -+ čarách pramenních (srv. -> kras s průlinově-difúzní cirkulací). pramen krasový přepadavý prameň krasový prepadavý A overflow karst spring; F (f) source karstique de déversement; l (f) sorgente carsica di troppo pleno; N (f) Ůberfallkarstquelle; R (m) nepenu-eatomuů Kapcmoebiú UCITIO^HUK; Š (m) manantial cársico de derrame.

Výstupný krasový pramen vyvěrající bud nad výchozy nepropustné horninové vrstvy uložené pánvovit ě v rozpustných horninách (srv. ~> izolátor hydrogeologický), nebo v úrovni povrchu nepropustných sedimentů, sekundárně uložených v krasových depresích a blokujících původní níže položené odtokové cesty; termínu p. k. p. se užívá i k označení výše položeného pramene krasového (např. ->• p. k. svahového), který funguje jen v době, kdy při zvýšené úrovni -* povrchu piezometric-kého podzemní krasové vody níže ležící krasový pramen nestačí odvádět zvýšené množství vody. Syn.: pramen krasový přetékavý. pramen krasový přerušovaný prameň krasový přerušovaný -> p. k. intermitentní pramen krasový přetékavý prameň krasový přetékavý -> p. k. přepadavý pramen krasový příbřežní prameň krasový príb režný A shore karst spring; F (f) source karstique cótiěre; l (f) sorgente carsica costiera; N (f) Strandkarstquelle;R (m) npudpexHbiů xapcmoebiú ucmm- HUK; Š (m) manantial cársico costero. Krasový pramen vyvěrající v mořském příbřežním pásmu přibližně v úrovni hladiny moře či jezera nebo jen o málo výše (srv. Panoš, 1972); vyživují jej bud vody drenované jeskynními soustavami, anebo vody pobřežních lagun, které prosakují směrem k moři porézními karbonátovými horninami (pobřežní duny, předbřežní a plážové valy, vyzdvižené korálové bariéry, lemové korálové útesy); vody p. k. p. vytvářejí v plážových horninách -> kotle pramenné a -* zátoky krasové; jejich voda bývá obvykle v proměnlivé míře brakická. pramen krasový puklinový prameň krasový puklinový A fissure karst spring; F (f) source karstique de fissure; l (f) sorgente carsica dá fissurazione; N (f) Kluftkarstquelle; R (m) mpemuHHbiů Kapcmoebiů ucmmHUK; Š (m) manantial cársico de fisura.

Krasový pramen vyvěrající koncentrovaně z hy-drologicky průchodné, krasověním rozšířené pukliny, porušující rozpustné horniny; p. k. p. patří převážně k-*- pramenům krasovým soustředěným; v silně rozpukaných rozpustných horninách však mohou někdy vznikat i p. k. p. typu -»• pramenů krasových rozptýlených (srv. -> cirkulace krasová difúzní). pramen krasový pulzující prameň krasový pulzujúci -* pramen krasový intermitentní pramen krasový reciproční prameň krasový recipročný -> estavela pramen krasový rozptýlený prameň krasový rozptýlený A diffuse karst spring; F (f) source karstique diffusée; l (O sorgente carsica diffusa;N (f) diffu-sive

Karstquelle;R(m)paccefiHHbiÚKapcmoebiů ucmo^HUK; Š (m) manantial cársico difuso. Krasový pramen vyvěrající z rozpustných hornin s vysokou primárníči sekundárníprůlinovou nebo puklinovou propustností, v nichž převažuje difúzní cirkulace podzemní vody; voda tedy ne-proudí v preferovaných směrech a také nevystupuje na povrch terénu v koncentrovaných vývěrech, nýbrž plošně a většinou vyživuje rozsáhlé -> močály krasové; tento jev nutno odlišovat od difúzního rozptylování vody -> pramenů krasových zakrytých, vyvěrajících pod tlakem z matečných rozpustných hornin do propustných zvětralinových či sedimentárních plášťů. pramen krasový sestupný prameň krasový zostupný A descending karst spring; F (f) source karstique descendente; l (f) sorgente carsica discendente; N (f) absteigendeKarstquelle;R(m)Hucxodnuj,uů Kapcmoebiů ucmwHUK; Š (m) manantial cársico descendente.

Krasový pramen vyvěrající v úrovni, v níž horní plocha -> zóny freatické protíná svah krasové deprese (-> polje), údolí nebo okraj masívu rozpustných hornin; k této průsečnici se podzemní voda pohybuje v sestupné křivce, sledující pomyslnou plochu ->• klenby tělesa krasové vody; p. k. s. může vzniknout i na výchozu podložní, šikmo ukloněné nepropustné nebo špatně propustné vložky, uzavřené ve zvodnělých vrstvách rozpustných hornin (-* p. k. vrstevní).

Syn.: pramen krasový gravitační. pramen krasový slaný prameň krasový slaný A salt karst spring; f (f) source karstique šalině; l (O sorgente carsica šalina; N (f) salzige Karstquelle; R (m) conenbiú Kapcmoebiů ucmom-iuK; S (m) manantial cársico salado. Krasový pramen, jehož voda v 1 kg své váhy obsahuje více než 1 g rozpuštěného NaCI, MgCI, MgSO4, CaSO4 aj.; vysoký obsah rozpuštěných minerálních látek pochází z vyluhovaných solných ložisek či z difúzní mořské vody, mísící se se sladkými podzemními krasovými vodami; běžný jev zejména v -» krasu pobřežním. pramen krasový smíšený prameň krasový zmiešaný A mixed karst spring; f (f) source karstique mixte; l (f) sorgente carsica m/sfa;N (f) gemischte Karst-quelle; R (f) CMeiuaHHbiů Kapcmoebiů ucmw-HUK; Š (m) manantial cársico mixto. Krasový pramen krasový vyživovaný podzemními krasovými vodami alochtonního i auto-chtonního původu nebo podzemními vodami pocházejícími ze dvou či více zdrojů; p. k. s. jsou nejčastějším typem krasových pramenů. pramen krasový stálý prameň krasový stály A perennial karst spring; F (f) source karstique permanente; l (f) sorgente carsica permanente; N (f) perennierende (stándige) Karstquelle;R(m) nocmofíHHbiú Kapcmoebiú ucmwHUK; Š (m) manantial cársico perenne.

Krasový pramen stabilní vydatnosti; odvodňuje nižší část -> zóny freatické anebo jde o výtok alochtonního ponorného toku s vyrovnaným průtokem. Syn.: pramen krasový perenní. pramen krasový suťový prameň krasový sut/nový A scree karst spring; F (m) source karstique de éboulis; l (f) sorgente carsica sotto detrito; N (f) Schuttkarstquelle;R (m) Kapcmoebiú ucmcHHuK ocbinHbiů; S (m) manantial cársico en pedregal. Krasový pramen vyvěrajícív území rozpustných hornin při úpatí suťových kuželů a svahových zvětralin; je vyživován srážkovou nebo tavnou vodou, proto p. k. s. tohoto typu nebývají stálé; v dob ě sucha zanikají, v období dešťů a tání sněhu se obnovují; mohou však být vyživovány i podzemní krasovou vodou, jejíž vývěry byly sutěmi dodatečně zakryty (-> pramen krasový zakrytý); p. k. s. tohoto typu bývají málokdy stálé. pramen krasový svahový prameň krasový svahový A s/ope karst spring; F (O source karstique de pěňte; l (f) sorgente carsica di versante; N (f) Hangkarstquelle, (f) Bóschungskarstquelle; R (f) CKfiOHHb/ů Kapcmoebiů ucmcHHUK; Š (m) manantial cársico en pendiente. Krasový pramen vyvěrající na svahu krasové sní-ženiny (-> polje), údolí nebo okrajovém svahu krasového masívu, n ěkdy značně vysoko nad úpatím svahu; většinou jde o-> pramen krasový epizodický nebo o ->• p. k. intermitentní. pramen krasový tlakový prameň krasový tlakový-* pramen krasový výstupný pramen krasový turbulentní prameň krasový turbulentný A boiling karst spring, bubbling k. s., turbulent k. s.; F (f) source karstique bouillante, (f) s. k. gazeux, (f) s. k. turbulente; l (f) sorgente carsica turbolenta; N (f) Sprudelkarstquelle, (f) gas-fuhrende Karstquelle, (f) turbulente Karstquelle; R (m) mypdyneHmHbiú Kapcmoebiů ucmcHHUK; Š (m) manantial cársico turbulente. Krasový pramen výstupný, jehož voda, vyvěrající za vysokého hydrostatického tlaku, bublá (turbulentní pohyb, vyvolaný zúženým příčným profilem výtokového, obvykle šikmého či vertikálního kanálu); bublání může působit i současně vystupující plyn (hlavně CO2) anebo skutečně vysoká teplota vystupující vroucí vody (-* pramen krasový hydrotermální). Syn..'pramen krasový vroucí. pramen krasový údolní prameň krasový do-linný A va//ey karst spring; F (f) source karstique de vallée; l (f) sorgente carsica di valle; N (f) Tal-karstquelle; R (m) donuHHbiu Kapcmoebiů uc-mcf-iHUK; Š (m) manantial cársico de valle. Krasový pramen vyvěrající při dně nebo přímo ve dně krasového údolí; protéká-li údolím povrchový vodní tok, p. k. ú. vyv ěrají často přímo v jeho korytě. pramen krasový vauclusní prameň krasový vaucluský A exsurgence of Vaucluse-type, Vauclusian karst spring; F (f) source vauclusienne, (f) exsurgence de type Vaucluse; l (f) sorgente carsica vauclu-siana; N (f) Vaucluse-Karstquelle, (f) Karstquelle děs Vaucluse-Typs;R (m) Kapcmoebiú ucmwHUK muna BoKfiK>3, (m) eoKntoscxuú ucmom-iuK; S (m) manantial cársico vauclusiano. Vauclusní (čti „vóklízní") krasový pramen, typ -» pramene výstupního, jehož vody vystupují ve značném množství z hluboko položených freatických jeskyní rourovitým kanálem do -+ kotle pramenného a vyživují povrchový vodní tok.

Termín je odvozen z názvu mocného krasového pramene „La Fontaine de Vaucluse", který s ko-lísavou vydatností 4-1 50 m3.s"'vyvěrá při j. okraji krasové planiny z freatickéjeskynnísou-stavy hlubokého paleokrasu v synklinálně prohnuté tabuli spodnokřídových vápenců (max. výška kolem 1900 m n. m.) pod 200 m vysokou stěnou amfiteátru vývěrového údolí „Vallis clausa" u obce Vaucluse (poblíž města Aix-la Sorgue, 25 km východně od Avignonu, j. Francie); vody hlavního a několika dalších pramenů již nedaleko pod vývěry tvoří silnou, průmyslově využívanou řeku Sorgue (průměrný průtok 150 m3.s"' - stejnou hodnotu má např. průtok Seiny v Paříži); hlavní pramen vyvěrá ze šikmé rourovité propasti, vybíhající v hloubce 100 m z obrovského zaplaveného jeskynního dómu, jehož dno zastihla automatická ponorka v hloubce-315 m (srv. Ford, 1989); speleopotá-pěčům se podařilo sestoupit do hloubky -243 m (srv. Margrita a kol., 1970; Paloc, 1970; Nicod, 1972). pramen krasový volný prameň krasový voí-

ný A free karst spring; F (f) source karstique libře; l (f) sorgente carsica //faera;N (f) freie Karstquelle; R (m) ceoóoČHbiů Kapcmoebiů ucmo^HUK; Š (m) manantial cársico libře.

Krasový pramen vyvěrající volně gravitací z ->• jeskyně výtokové s odkrytým -> portálem jeskynním; opačným případem je -» pramen krasový zakrytý. pramen krasový vroucí prameň krasový vířivý -» p. k. turbulentní pramen krasový vrstevní prameň krasový vrstevný A contact karst spring; F (f) source karstique de contact; \ (f) sorgente carsica di contatto; N (f) Schichtkarstquelle; RJm) KOHmaKmoebiú Kapcmoebiů ucmo^HUK; Š (m) manantial cársico de contacto.

Krasový pramen vyvěrající obvykle ze zkra-sovělé vrstevní spáry mezi nadložními, zvodnělými vrstvami matečných rozpustných hornin a podložní polohou nepropustné a nerozpustné horniny. pramen krasový výstupný prameň krasový výstupný A ascending karst spring; F (f) source karstique ascendente, (f) s. k. ascensionelle; l (f) sorgente carsica ascedente;N (f) aufsteigende Karstquelle, (f) Druckkarstquelle; R (m) eocxodnmuů Kapcmoebiů ucmwHUK; Š (m) manantial cársico ascendente.

Krasový pramen vystupující pod tlakem z hlubokých systémů freatické zóny, rozkládajících se pod úrovní -* báze krasové erozní; kromě úložných poměrů matečných rozpustných hornin (-> zvodně krasové) může hydrostatický tlak zvyšovat i váha vodní hmoty rozkládající se nad místem vývěru, teplota vody a přítomnost plynů, zejména CO2(srv. ->• p. k. hydrotermální), nebo ] přítomnost -> izolátoru hydrogeologického v synklinálně prohnutých vrstvách matečných hornin (-> p. k. artéský); typickým znakem p. k. v. bývá -> kotel pramenný, do n ějž ústí zespodu šikmý či vertikální přívodní kanál. Syn.: p. k. artéský, hydrotermální, tlakový, vauclusní. pramen krasový zakrytý prameň krasový zakrytý A covered karst spring; F (f) source karstique couvérte; l (f) sorgente carsica sotto copertura; N (f) bedeckte Karstquelle, (f) verschleierte Karstquelle; R (m) noKpbimbiů Kapcmoebiů ucmm-HUK; Š (m) manantial cársico cubierto. ; Krasový pramen, jehož přívodní kanál je zakryt propustnými zvětralinami či sedimenty; vyvěrající voda jimi prosakuje a často na velké ploše se rozptyluje; tento hydrologický projev p. k. z. je nutno odlišovat od -> p. k. rozptýlených. pramen krasový zlomový prameň krasový zlomový A fault karst spring; F (f) source karstique de faille; ; l (O sorgente carsica di faglia; N (f) Bruchkarst- \ quelle, (f) Verwerfungskarstquelle; R (m) pasnoM- i Hbiú xapcmoebiů ucmovHUK; Š (m) manantial :] cársico de falla. .j Krasový pramen vázaný na zvodnělou zlomovou poruchu protínající rozpustné matečné horniny. : praporec stalaktitový zástavka stalaktitová ' A stalactitic flag, s. pennon; F (m) drapeau sta-lactitique; l (O vela stalattitica, (m) festone s-o; N (f) Stalaktitfahne; R (m) cmariaKmum-qjnae; ] Š (f) bandera estalactítica. : Druhotný jeskynnísintrový tvar tvořený-* lištou ; stalaktitovou stropní nebo malou -> záclonou stalaktitovou, které jsou připojené k ->• stalaktitu hůlkovému; p. s. se tvoří srážením sintru z infil- ; trované vody stékající po plochách nebo hranách převislých částí jeskynního stropu a stěn; kapky vody, hromadící a spojující se v nejnižší části lišty či záclonky, obsahují ještě dostatek rozpuštěného vápence, který se sráží jako svislý hůlkový stalaktit; celek připomíná vlajku na žerdi. prasklina výsušná prasklina výsušná-* eksikace precipitát prec/p/fát-* sintr predispozice jeskyně predispozícia jaskyne A cave predisposition; f (f) prédisposition de caverne; \ (f) predisposizione della grotta; N (f) Pradisposition der Hóhle; R (f) npedonpedenen-Hocmb nemepbi; Š (f) predisposición de la cueva.

Soubor podmínek umožňujících vznik jeskyně v rozpustných horninách; k nejdůležitějším podmínkám podle O. Lehmanna (1932) patří: - existence sítě spojitých, hydrograficky průchodných primárních dutin, nazývaných autorem Urhohlraume (pradutiny); kromě průlin a vrstevních spár jde o kapilární pukliny, doprovázející tektonické poruchové linie; - petrografické a chemické vlastnosti matečných hornin vhodné pro jejich rozpouštění, struktura, sklon vrstev a charakter tektonických poruch; -druh a velikost pr ůtoku vody (nucený-volný, freatický - vadózní); -regionálnífyzickogeografické podmínky a pa-leogeografický vývoj území, klimatické a paleo-klimatické podmínky; - přítomnost zvětralinových a sedimentárních plášťů a výplní. proces hydrotermální proces hydrotermálny A hydrothermal process; F (m) process hydro-thermal; l (m) processo idrotermale;N (m) hydro-thermaler Prozess; R (m) audpomepMdnbHbiů npou,ecc; Š (m) processo hidrotermal. Metamorfní, rozpustná i sedimentační činnost hydrotermálních roztoků různě vysoké teploty, obohacených exhalačním CO2, H2S a jinými látkami a pronikajících pod tlakem do průlin a puklin v horninách; rozpustná činnost hydrotermálních roztoků je vlivem mnoha složek a faktorů zvláště účinná v horninách karbonátových, kde vyvolává vznik -» hyperkrasu; vlivem poklesu tlaku a teploty nebo vlivem chemických reakcí hydrotermálních roztoků s jinými roztoky se v hyperkrasových dutinách vylučují různé hydrotermální minerály. proces krasový proces krasový-> krasovění profil jeskynní podélný profil jaskynnýpozdlžny A longitudinal cave profile; F (m) profil longi-tudinal de caverne; l (m) profilo longitudinale della grotta; N (n) Hóhlenlángsprofil; R (m) npodoflbHbiů npocpunb nemepu; Š (m) perfil longitudinal de cueva, (f) sección I. de c. Rovinný obraz jeskyně v podélném směru, daný průsečnicemi jeskynního prostoru se svislou rovinou; v -* hydrogeologii krasové

p. j. p. zobrazuje vdaném úseku vodních cest ve -» zvod-ni krasové průběh a polohu spojnice mezi -*• body vstupu a výstupu vody, ve -> speleogenezi pak podélný průběh -> horizontu incepčního. Syn.: řez jeskynní podélný.

Podle průběhu lze rozlišovat p. j. p. horizontální', lomené, nepravidelné (sifonovité, stup ňovité), plynulé, pravidelné, složité (komínovité, pat-rovité, propast'ovité), vertikální, uklon ěné (klesající, stoupající) apod.

S výškovou polohou, délkou a tvarem p. j. p. je spjata otázka, diskutovaná ve speleologické literatuře prakticky celou první polovinu 20. stol., zda totiž se jeskyně v karbonátových horninách přednostně vyvíjejí v zóně vadózní (Martel, 1921), zóně freatické (Davis, 1930; Bretz, 1942) či v zóně epifreatické při hladině vody (Swinnerton, 1932; Rhoades, Sinacori, 1941); vyčerpávající přehled názorů jednotlivých badatelů staršího období podává Warwick (1953); teprve v sedmdesátých letech dospěla moderní karsologie k poznání, že jeskyně se vyvíjejí ve všech hydrogeografických pásmech krasových a že převážná část větších jeskyní je hybridem (->• j. hybridní") 2-3 zonálních typ ů (např. Ford, 1971); správnost tohoto poznatku dokazuje i model čtyř základních typů freatic-kých a hladinových jeskyní(ford, Ewers, 1978); délku, tvar a výšk. polohu p. j. p. zdůvodňuje velikostí hydraulického odporu a četností i seskupením vodopropustných puklin; model zároveň dokazuje postupné vyrovnávání p. p. j. v průběhu vývoje.

Model čtyř základních typů jeskyní freatických a hladinových: 1. Jeskyně batyfreatická- vázaná na batyfreatic-kou zónu (srv. -> pásmo krasové hydrografické) v rozpustných horninách s velmi nízkou četností puklin; její podélný profil se vyznačuje několika prudkými ohyby (->• koleny jeskynními) s rameny velké a přibližně podobné délky; ani nejvyšší vrcholy svrchních kolen z batyfreatické zóny nevystupují; mimořádné velkých délek však dosahuje rameno vstupní (pod -* bodem vstupu povrchové vody do pásma vadózního) a rameno výstupní (směřuje vzhůru k -> prameni krasovému výstupnímu); u pramene La Fontaine de Vaucluse (j. Francie) či pramene La Hoya de Zimapan (Sierra de El Abra, Mexiko) délka ramen výstupních (o průměru 20-30 m) přesahuje 300 m (srv. Fish, 1977); maximální dosažená hloubka u jeskynítohoto typu neníznáma; pr ůzkumné vrty v mnoha oblastech zastihly jeskyně, vyplněné mladou proudící vodou, v hloubkách pod -3000 m; v t ěchto případech ovšem někdy může jít i o jeskyně mělkého typu, vytvořené před tektonickým poklesem matečného masívu.

2. Jeskyně freatická s mnohonásobnými ohyby - vázaná z největší části na zónu mělce freatic-kou a svrchní část batyfreatické zóny v rozpustných horninách s nízkou četností puklin; její podélný profil se vyznačuje mnoha prudkými ohyby; vrcholy svrchních kolen však zasahuji' do spodní části současné zóny epifreatické a pásma vadózního a určují nynější polohu --> piezometrického povrchu (hladiny) t ělesa podzemní vody; pokud se později poloha tohoto povrchu sníží, dojde tím k prořezánífreatických trubic svrchních kolen kaňonovitými koryty do nynější úrovně hladiny vody a vrcholy ohybů se tak ocitnou v pásmu vadózním; např. v alpské polyfázové jeskynní soustavě Hólloch ve Švýcarsku je vertikální rozpěti mezi svrch, a spod. freatickými ohyby 80-180 m (Bógli, 1980).

3. Jeskyně s freatickými ohyby i horizontálními úseky- vázaná hlavně na zónu mělce freatickou a zčásti na spodní část pásma vadózního v rozpustných horninách s vyšší četností puklin s malým hydraulickým odporem;v podélném profilu se vyznačuje kombinací mělkých freatických ohybů (-* kolen jeskynních) s kratšími rameny a subhorizontálních kanálů; subhorizontální kanály se tvoří v úrovni hladiny tělesa podzemní vody podél výrazných puklin či vrstevních spár; zčásti jde o -» jeskyně zkratkové (spojující ramena spodních ohybů, vyplněná sedimenty); vrcholy svrchních kolenových ohyb ů jsou prořezány do úrovně hladiny vody vadózními -> kaňony jeskynními; např. jeskynní soustava Swildorťs Hole Wookey Hole (Mendip Hills, Anglie) v tlust ě vrstevnatých ukloněných vápencích (Ford, Ewers, 1978).

4. Ideální hladinová jeskyně-vázaná na úroveň piezometrického povrchu (hladiny) tělesa podzemní vody, tedy na styčnou úroveň pásma hy-drograf. vadózního a epifreatického v rozpustných horninách s velmi vysokou četností a nízkým hydraulickým odporem puklin; pukl iny pod-miňujívznik četných vstupů (ponorů) povrchové vody na výrazné linii a její sestup k hladině tělesa vody podzemní, kde se její dosavadní sestupný pohyb mění v subhorizontální; po dostatečném rozšíření mohou vstupnícesty pojmout veškerou srážkovou vodu a piezometrická hladina podzemní vody se v husté síti puklin sníží do rovnovážné úrovně; delší úseky tohoto typu jeskyní (bez přerušení freatickými kolenovými ohyby) jsou poměrné řídké; krátké horizontální úseky jsou hojné v reziduálních skalních elevacích -» krasu kuželového (mogotového, věžového); k delším (mnohakilometrovým) úsekům patří alogenní říční chodby v -» krasu cockpitovém a v -> krasu závrtovém; k nejdelším patří např. i jeskynní systém Domica - Baradla po obou stranách slovensko-madarské hranice. profil jeskynní příčný profil jaskynný priečny A cave cross-section; F (O secf/on transversale de caverne; l (f) sezione transversale della grotta; N (m) Hóhlenquerschnitt; R (n) nonepem-ioe ceyenue nemepbi; Š (m) perfil transversal de cueva, (f) sección t. de c.

Rovinný obraz jeskynního prostoru v příčném směru, daný jeho průsečnicemi se svislou rovinou; podle tvaru se rozlišuje p. j. p. čtvercový, elipsovitý, lichoběžníkový, kaňonovitý, obdélníkový, okrouhlý (eforační), stupňovitý, trojúhelníkový (gotický), tunelovitý (gravita ční), výklenkový (skosený) apod. Syn.: řez jeskynní příčný. propadání prepadanie A river sink, inlet cave; F (f) perte brutal, (m) engouf třemení, (m) gouffre absorbant, (f) caverne de embouchure; l (m) inghmiottitoio; N (f) Flussversinkung, (f) Einflusshóhle; R (f) noznomatouuafi nemepa; Š (m) sumidero. Termín p. označuje jednak proces koncentrovaného vtékání vodního toku do endokrasové zóny masívu rozpustných hornin, jednak jícen široce otevřeného -* ponoru, do něhož zcela či z větší části vtéká povrchový vodní tok a mění se v -* tok endokrasový; p. představuje bud ústí prostorné horizontální či mírně ukloněné jes-kynníchodby, do níž povrchový vodnítok vtéká bez větší změny spádu, nebo vertikální -» propast ponorovou (-> p. propasfovité), kam přitékající voda padá do hloubky i několika desítek metrů (-> vodopád ponorový). propast priepast A abyss, chams, pothole, shaft; F (m) a ven, (m) gouffre, (m) puits karstique; l (m) abisso, (m) pozzo; N (m) Abgrund, (m) Schacht, (m) Schlund; R (f) nponacmb, (f) ujaxma; Š (f) furnia. Svislá či šikmá pohlubeň se skalními stěnami v rozpustných horninách, jejíž vertikální rozměr daleko převyšuje rozměr horizontální; bývá značně hluboká, může končit slepě, ale obvykle ústí do horizontálních, často zvodnělých jeskynních prostor; p. lze klasifikovat podle r ůzných hledisek: - podle hydrologické funkce: -> p. ponorová, --> p. vodní, -> p. výv ěrová; - podle polohy: ~> p. podzemní (dómovitá, frea-tická, jeskynní, spojovací, stropní, vadózní), -» p. závrtová; - podle původu: -> p. erozní, -> p. fosilní, -> p. korozní, -> p. polygenetická, -> p. pseudokra-sová, -> p. řičená, -> p. tektonická;

- podle výplní: -> p. sněžná, -> p. zaledněná, -> p. zasutěná; -podle tvaru:-* p. nálevkovitá, -> p. puklinovitá, -> p. stud ňovitá (rourovitá), -> p. stup ňovitá, -> p. zvonovitá. propast erozní priepasf erózna A erosional shaft; F (m) gouffre de érosion; l (m) pozzo di erosione; N (m) Erosionsschacht; R (f) sposuoHHaft Luaxma; Š (f) furnia de erosión.

Propast v nerozpustných horninách predisponovaná tektonickými, gravitačními nebo mrazovými poruchami, přemodelovanými erozní činností infiltračních vod; vyznačuje se výraznými erozními tvary; geneticky jde o tvar -> pseudokrasu epigenetického. propast fosilní priepast fosílna A fossil shaft; F (m) gouffre fossil; l (m) pozzo foss/7e;N (m) fossiler Schacht; R (f) UGKOnaeMan uiaxma; Š (f) furnia fósil.

Propast vzniklá v periodách krasovění v geologické minulosti, později pohřbená nebo vyplněná nepropustnými sedimenty, takže v současnosti nepodléhá krasovění a její vývoj je zastaven. propast jeskynní priepast jaskynná -> propast vadózní propast korozní priepasf korózna A corrosional shaft; F (m) gouffre de corrosion; l (m) pozzo dá corrosione; N (m) Korrosions-schacht; R (f) KOpposuOHHan uiaxma; Š (f) furnia de corrosion.

Propast v rozpustných horninách vzniklá převážně chemickou složkou -> eroze krasové (rozpustným rozšiřováním puklin); vyznačuje se četnými korozními tvary v svých st ěnách. propast nálevkovitá priepasf lievikovitá A funnel-shaped shaft; F (m) gouffre en formě ďentonnoir; l (m) pozzo imbutiforme; N (m) Trichterschacht; R (f) eopOHKOOdpasHan Luaxma; Š (O furnia en forma de embudo. Propast, jejíž stěny se do hloubky zvolna nálev-kovitě svírají a přecházejí do puklinových kanálů, zakrytých blokovou sutí. propast podzemní priepasí podzemně A underground shaft; F (m) gouffre souterrain; l (m) pozzo sotterraneo; N (m) unterirdischer Schacht; R (f) nodaeMHan Luaxma; Š (f) furnia subterránea.

Propast vytvořená pod povrchem terénu jako součást -> soustavy jeskyní; podle polohy vůči horizontálním částem jeskynní soustavy Cams (1973) dělí p. p. na p. p. stropní (otevřené v jeskynním stropě a sahající bud do jiné, vyšší jeskynní chodby, nebo až na povrch terénu), p. p./es/cynn/Iotev řená ve dně jeskynní chodby, ale končící slepě) a p. p. spojovací (procházející několika -> patry nebo -»• úrovněmi jeskynními; podle polohy v hydrografickém pásmu krasovém vyčleňuje Ford (1989) -> p. vadózní; k p. p. patří třetí nejhlubší známá propast světa Gouffre Mirolda v Masívu Criou u Samoěns v Savojských Alpách (Francie); v lednu 1998 sestoupili speleopotápěči v jejích zaplavených prostorách do hloubky -1610 m, ale dna zatím nedosáhli (Campion, 1998); na čtvrté místo na světě byla odsunuta propast stejného typu Gouffre Jean-Bernard, ukloněná propastovitá jeskyně bez hlubších vertikálních stupňů (v prosinci 1989 bylo dosaženo hloubky -1602 m; srv. Strat-ford (1997). Syn..-propast jeskynní, propast vadózní, šachta vadózní, jeskyně propastovitá. propast polygenetická priepasf polygenetická A polygenetic shaft;F (m) gouffre polygénétique; l (m)pozzopo//genet/co;N (m) polygenetischer Schacht; R (f) nonuzennaH uiaxma; Š (O furnia poligenética.

Propast vzniklá a modelovaná různými morfoge-netickými procesy (rozpouštěním, erozí, řičením) v jedné nebo v několika fázích krasových; obvykle má velké rozměry a složitý tvar; k p. p. patří např. široce rozevřené propasti v stolových horách (prekambrické kvarcity v jv. Venezuele; ve stolové hoře Meseta de Sarisariňama (1 600-1 700 m n. m.) na horním toku Río Cauro je několik velkých a hlubokých zejících propastí; nejhlubší je Sima Aonda (-383 m), jejíž jícen je dlouhý 350 m a široký 80 m (Brewer, Carías, Steyermark, 1967), vzniklá probořením stropů velkých jeskynních dómů a složitým erozním i korozním přemodelováním v podmínkách tropického dešťového pralesa. propast ponorová priepasf ponorová A swa//ow hole; F (m) puits de ponor; l (m) inghmiottitoio; N (m) Ponorschacht; R (f) noznomaiomafi Luaxma; Š (f) furnia-ponor. Propast, do níž koncentrovaně vtéká -> řeka ponorná. Syn.: propadání. propast pseudokrasová priepasf pseudokrasová A pseudokarst abyss; F (m) gouffre pseudokars-tique; l (m) pozzo pseudocarsico; N (m) Pseudo-karstabgrund; R (f) nceedOKapcmoeafi luaxma; S (f) furnia pseudocársica. Propasťovitá deprese, často značně hluboká, se strmými skalními stěnami v špatně rozpustných či nerozpustných horninách; je vázaná na svislé tektonické pukliny či exokinetické trhliny a roz-sedliny gravitačního či mrazového původu (skalní sesuvy, odsedánísvahů); propasti tohoto typu jsou hojné např. ve flyšových horninách Moravskoslezských Beskyd, kde dosahují hloubek kolem -50 m (Wagner, 1982); geneticky patří mezi formy -> pseudokrasu epigenetického. propast puklinová priepasf puklinová A fissure shaft; f (m)gouffre de fisure; l (m) pozzo su fessura; N (m) Spaltenschacht; R (f) mpe-UíUHHan uiaxma; Š (f) furnia de fisura. Úzká ukloněná nebo svislá propast v rozpustných horninách, většinou bez dílčích svislých stupňů, vázaná na korozně rozšířenou puklinu; vyznačuje se čočkovitým příčným profilem. propast řičená priepasf rútená A fallen-through abyss, light hole; F (m) gouffre ďeffondrement;l (m) pozzo di sprofondamento; N (m) Durchbruchsabgrund; R (m) omeecnaa Luaxma; Š (f) furnia de derrumbamiento. Propast vzniklá bud probořením stropu -> dómu jeskynního, nebo řičením skalních stěn původní vertikální jeskyně; p. ř. se obvykle vyznačuje široce otevřeným jícnem (-> propast zející), jímž až ke dnu propasti proniká denní sv ětlo, a často i převislými stěnami; v starší literatuře se pro p. ř. užívalo anglického lidového výrazu lighthole (osvětlená díra); tohoto typu jsou i propasti Macocha (1 68 m) v Moravském krasu či Silická íadnica v Slovenském krasu; varietou p. ř. jsou i řičené -> cenoty. Syn.: propast zející. propast sněžná priepast sněžná A snow shaft; F (m) puits á neige; l (m) pozzo a neve; N (m) Schneeschacht; R (f) cnexHan uiaxma; Š (f) furnia con nieve. Propast vyplněná sněhem nebo propast, v níž se sníh udržuje většíčást roku; termín p. s. nemá genetický význam. propast studňovitá priepast studňovitá A cylindrical shaft; F (m) gouffre cylindrique; \ (m) pozzo cilindrico; N (m) zylindrischer Schacht; R (f) Mu/7uwópu4ecra« luaxma; Š (f) furnia cilíndrica.

Válcovitá propast stejnoměrné šířky s hladkými stěnami, neporušenými bočními stupni a výklenky; varietou p. s. jsou »cenoty v tabulových strukturách -+ krasu tropického. propast stupňovitá priepast stupňovitá A stair-step shaft; F (m) gouffre en gradins; l (m) pozzo gradinato; N (m)

Stufenschacht; R (f) cmyneHvamafi iuaxma; Š (f) furnia escalonada. Propast s několika vertikál, úseky, oddělenými horizontálními stupni, krátkými výklenky či kratšími horizontálními jeskynními chodbami, a ústící do rozsáhlé ->• soustavy jeskynní; známým příkladem je Třebíčská propast (pozzo Tre-biciano) u Terstu (hluboká -329 m), se složitými, klikatými vertikálními stupni, často horizontálně rozšířenými, ústícími do dómovité jeskyně ponorné řeky Timav (Timavo); ve starší literatuře (srv. např. Kunský, 1950) je tato propast uváděna jako propast třebíčského typu; téhož typu jsou v současnosti (září 2001) i 6. a 15. nejhlubší známé propasti na světě Propast V. Pantjuchina (-1508 m) a Sn-ežnaja (-1 370 m) na Kavkaze; na 16. místo byla odsunuta propast Réseau de la Pierre-St-Martin (-1 342 m) v Py-renejích (jeden z jejích svislých stupňů měří -320 m). propast škrapová priepast škrapová A karren shaft; F (m) puits de lapiés; l (m) pozzo nei lapiés; N (m) Karrenschacht; R (f) Kappoean Luaxma; Š (f) furnia de lapiés. Vertikální-* propast korozní menších rozměrů vzniklá korozním rozšířením průsečíků různě orientovaných puklin, na něž jsou vázané -* škrapy puklinové. propast tektonická priepast tektonická A tectonic shaft; F (m) gouffre tectonique; l (m) pozzo tettonico; N (m) tektonischer Schacht; R (f) meKrnoHuvecKan uiaxma; Š (O furnia tec-tónica.

Propast vzniklá tektonickým porušením horninových vrstev; jiné faktory se na jejím vzniku prokazatelně nepodílely; vyznačuje se nepravidelnými tvary i st ěnami, tvořenými horninou s tektonicky rozvolněnou strukturou. propast vadózní priepasf vadózna A vadose shaft; F (m) puits vadose; l (m) pozzo vadoso; N (m) vadose Schacht; R (f) eačosnaa uiaxma; Š (f) furnia vadosa. Zpravidla vertikální úsek soustavy ->• jeskyní vadózních, dosahující známých relativních hloubek až kolem -400 m; podle způsobu tvorby lze rozlišovat p. v. vodopádové a p. v. dó-movité (Ford, Williams, 1989). P. v. vodopádové vznikají činností vodopádu; padající vodní masa vytváří základní výklenek s kruhovitým či eliptickým průřezem, který však během vývoje bývá pozměněn; původní paralelní stěny podřezává bouřlivá turbulence ve vývařišti pod vodopádem, což s účinky rozstřikované vody může ve všech úrovních vyvolávat řičení; vlivem toho se p. v. vodopádová nepravidelně zužuje směrem vzhůru; kromě vodopádové modelace se v odlehlejších částech obvodu řady propastí vyskytují i -> facety. P. v. dómovitáse tvoří rozpustnou činností vody, stékající pomalu a pravidelně v tenké vrstvě po stěnách deprese; vzniká v místech, kde lokální proudění podzemní vody při bázi * epikrasu nebo -» zavěšené na nerozpustné vložce má možnost rozšiřovat odvodňovací puklinu v invazní vadózní zóně; v ideálním případě je proudění vždy dostatečné nízké, takže je zadržováno povrchovým napětím na vertikální stěně; stékající voda se ze vstupních bodů radiálně rozptyluje a vyhlubuje ve stěně řadu korozních žíábků (-»• facet); výsledkem je válcovitá deprese, která se v horní části dómovitě uzavírá a přechází v drobné přítokové kanálky a protojeskyně; tento subtyp p. v. je nejlépe vyvinut v ploše uklon ěných vrstevnatých vápencích s malým množstvím puklin (např. Mamutí jeskyně, USA). Syn.: šachta vadózní. propast vodní priepasf vodná A water shaft; F (m) gouffre inondé; l (m) pozzo inondato; N (m) Wasserschacht; R (f) odeod-HeHHan uiaxma; Š (f) furnia inundada. Propast v rozpustných horninách vyplněná vodou, jejíž hladina osciluje souhlasně s úrovní -> piezometrického povrchu tělesa podzemní krasové vody. propast vývěrová priepasf výverová A out/ef shaft; F (m) puits émissif; l (m) pozzo di uscita; N Jm) Ausflussabgrund; R (f) ebixodnaa Luaxma; Š (f) rum/a emitente. Propast vyplněná podzemní' vodou přetékající přes okraj jícnu. propast zaledněná priepasf zaíadnená A iced-up shaft; F (m) gouffre-glaciěre; l (m) pozzo con ghiaccio; N (m) Eisschacht; R (f) sanedeneHHafj uiaxma; Š (f) furn/a con h/e/o.

Propast, v níž se větší část roku nebo trvale udržuje led; typem studňovité p. z. je např. propast Ohniště na Slovensku (severní strana Nízkých Tater, 1500 m n. m., hloubka -1 24 m). propast zasutěná priepasf' zasutinovaná A scree-filled shaft; F (m) gouffre comblé; l (m) pozzo riempito dá detriti; N (m) verschutteter Schacht; R (f) 3acbinaHHan uiaxma; Š (f) furn/a rellena pór pedregal.

Propast vyplněná propustnými klastickými sedimenty, které však její vývoj zcela nepřerušily. propast závrtová priepasf závrtová -> aven propast zející priepasf otvorená -* propast řičená propast zvonovitá priepasf zvonovitá A bell-shaped shaft; F (m) gouffre en formě de cloche; l (m) pozzo campana; N (m) glocken-fórmiger Schacht; R (f) KonoKonoo6pa3Han waxma; Š (f) furnia campaniforme. Propast, která se od jícnu směrem dolů zvono-vitě rozšiřuje. propustnost krasová priepustnosf krasová A karstpermeability;f (f) permeabilité karstique; l (f) permeabilitá carsica; N (f) Karstdurchlassig-keit; R (f) Kapcmoean npOMUu,aeMocmb; Š (f) permeabilidad carsica.

Propustnost rozpustných hornin, většinou sekun-dárnífpuklinová a kavernóznO, v některých horninách i průlinová (makroporézní mladé vápence); p. k. se v terénu obvykle zjišťuje vrtem (průměr 10 cm, hloubka 100 cm); z množství prosáklé vody, užitého tlaku a doby působení se vypočítá součinitel propustnosti krasové. prosakování presakovanie, priesak A percolation, seepage, seeping, weeping; F (f) percolation, (m) écoulement, (m) suintement; l (f) percolazione, (f) /nf/7íraz/one;N (f) Versicke-rung, (f) Durchsickerung; R (n) npocaweawue; Š (f) infiltración.

Gravitační (laminární) pohyb vody v horninách průlinami a puklinami do nižších poloh nebo vzlínání kapilární vody z volné hladiny podzemní vody do vyšších poloh. prostor afotický priestor afotický A aphotic area; F (m) espace aphotique, (f) zóně a.; l (m) spazio afot/co;N (m) aphotischer Raum; R (f) atfiomuvecKan sona; Š (m) espacio afótico, (f) zóna a-a.

Termín označující v -> biospeleologii část prostoru jeskynního, kam neproniká denní světlo a kde tedy jsou vhodné podmínky pro temnostní faunu či flóru, které nepotřebují k životu denní světlo (-* troglobiont). prostor dysfotický priestor dysfotický A dysphotique area; F (m) espace dysphotique, (f) zóně d.; l (m) spazio disfotico; N (m) dys-ghotischer Raum; R (f) duccbomuveCKaf! sona; S (m) espacio disfotico, (f) zóna d-a. Nedostatečně osvětlená (přechodná) část prostoru jeskynního, oddělujícívstupníčást, denním světlem ještě osvětlenou, od zcela neosvětlené, temné části (-» prostor afotický). prostor eufotický priestor eufotický A euphotic area; F (m) espace euphotique, (f) zóně e.; l (m) spazio eufotico; N (m) eupho-tischer Raum; R (f) 3Ú(pomu<jecKafi aona; S (m) espacio eufotico, (f) zóna e-a. Vstupní nebo prolomená a otevřená část prostoru jeskynního, dobře osvětlená denním světlem, která poskytuje vhodné životní podmínky pro

povrchovou faunu a flóru. prostor evakuační priestor evakuačný A evacuation spáče; F (m) espace ďévacuation; l (m) spazio di evacuazione; N (m) Evakua-tionsraum; R (n) npocmpaHcmeo seaKyau,uu; Š (m) espacio de evacuación. Termín zavedený Kyrlem (1923) pro prázdný jeskynní prostor vytvořený rozpouštěním matečné horniny vodou, omezený skalními plochami a vyplněný jen vzduchem, popř. jinými plyny. prostor konvakuační priestor konvakuačný A convacuac/tín spáče; F (m) espace de la convacuation; l (m) spazio di convacuazione; N (m) Konvakuationsraum; R (n) npocmpaHcmeo KOHeaKyamJu; Š (m) espazio de convacua-ción.

Termín zavedený Kyrlem (1923) pro část jeskynního -> prostoru evakuačního, vyplněnou pevnými či sypkými alochtonními nebo autochton-ními -> sedimenty jeskynními či vodou. protojeskyně protojaskyňa A proto-cave; F (f) proto-cavěrné; l (f) profo--caverna; N (f) Proto-Hóhle; R (f) npomonemepa; Š (f) proto-cueva.

Termín označující krasový kanál o průměru menším než 5 mm vzniklý rozpouštěním a napojený na vstupní a výstupní bod vody z masívu rozpustných hornin (srv. Ford, Williams, 1989); pohyb vody v p. má ješt ě charakter -> proudění laminárního. proudění laminární prúdenie laminárne A laminar flow; F (m) flux laminaire; l (m) afflusso laminare; N (f) Laminarstromung; R (n) naMU-napnoe mevenue; Š (m) flujo laminar. Proudění kapaliny, při němž jsou trajektorie jejích částic zhruba rovnoběžné (jakoby kapalina klouzala po vrstvách); p. l. je typické při malých rychlostech, charakterizovaných podkritickými hodnotami -> Reynoldsova čísla; při větších rychlostech proudění (nad kritickou hodnotou Reynoldsova čísla) může být laminární charakter proudění narušován a p. l. přechází v -> proudění turbulentní (srv. Svoboda a kol., 1983). proudění turbulentní prúdenie turbulentně A turbulent flow; F (m) flux turbulent; l (m) afflusso turbolento; N (f) Turbulentstrómung; R (n) mypdyneHiriHoe mevenue; Š (m) flujo tur-bulento.

Proudění kapaliny, při němž na rozdíl od -* proudění laminárního nejsou trajektorie jejích částic rovnoběžné, ale navzájem složitě propletené (Svoboda a kol., 1983); k p. t. dochází při vyšších rychlostech proudění kapaliny po překročení kritické hodnoty -> Reynoldsova čísla; p. t. je typické pro pohyb podzemní vody v krasových dutinách (o průměru nad 5-15 mm - srv. Ford, Williams, 1 989), ve velkých rozevřených puklinách, při značném spádu v balvani-tých štěrcích a sutích bez výplní, ale vždy při značných rychlostech proudění. proud pěnovcový svahový prúdpenovcový svahový A stope stream of calcareous tufa; F (m) écou-lement de tuf calcaire situé dans /Versanf; l (f) colata di toba calcarea dá versante; N (m) Ab-hangstuffstrom; R (m) useecmHfiKoebiú my-tpoebiú CKJiOHoebiů nomoK; Š (f) corriente de toba caliza sobre la vertiente. Akumulace pěnovce táhnoucí se jako mírně vyvýšený val po svahu pod matečnou -> kupou pramennou s vrcholovým pramenem; zvláštním tvarem diageneticky zpevněného p. p. s. je suk svahový travertinový, vyčnívající ze svahu jako skalní převis. provazec jeskynní povrazec jaskynný A cave ropě; F (f) ficelle de caverne; l (m) spaghetto di grotta; N (n) Hóhlenschnúrchen; R (f) nemepnan fíeweera; Š (f) cuerda de cueva. Termín pro vzácný subtyp -> formace jeskynní vláknité, známý zatím jen z několika málo jeskyní; visí s jeskynních stropů nebo převislých lišt v podobě provazu, šroubovitě stočeného proti směru pohybu hodin, ručiček; Hill(-ová), Fořti (1997) uvádějí, že p. j. všech známých lokalit tvoří elastická krystalická vlákna sádrovce, spletená do rovnoběžných svazků, podobných nespředenému Inu; vláknité krystaly jsou asi 11 mm dlouhé a v příčném řezu 0,012 mm silné; výjimečný příklad p. j., dlouhého 25 cm s 39 spirálovými očky, je znám z jeskyně Puke-tiki Flower Cave v Pio Pio (Nový Zéland). prstenec sintrový prstenec sintrový A sinter rim, s. ringlet; F (m) annelet de sinter, (m) cerceau concrétionel;\ (m) bordo concrezio-nario; N (m) Sinterring, (n) Sinterreifchen; R (m) cunmpoebiů nepcmenb; Š (m) anillo de sinter.

Prsténcovitá obruba stalagmitů a dolních částí stalaktitů, tvořená -> sintrem hladinovým (vlivem kolísavé hladiny stagnující vody často v několika úrovních nad sebou). průvan jeskynní prievan jaskynný A cave draught; F (m) couraní ďair de caverne; l (m) corrante ďaria digroffa;N (m) Hóhlenwind, (m) Hohlenzugluft; R (m) nemepHbiů CKeoanzK; Š (m) viento de cueva.

Proudění jeskynního vzduchu; směr a rychlost závisí na tvaru jeskyně, poloze a počtu otvorů vedoucích k povrchu, na počtu a průběhu odboček hlavních chodeb a na velikosti i změnách příčného profilu jeskynního prostoru; v laby-rintovit ě rozvětvených jesk. soustavách vznikají hlavní a vedlejší průvanové tahy; jeskynní vzduch je součástí vnější atmosféry, takže i jeho proudění v jeskyni ovlivňují celková cirkulace a změny tlaku vnějšího ovzduší i teplotní rozdíly mezi vnějším a jeskynním vzduchem; p. j. se obvykle projevuje jen v části jeskynního prostoru, takže lze rozlišovat p. j. stropní a p. j. při dně; podle charakteru proudění jeskynního vzduchu se rozlišujítři dynamické typy jeskyní: -> j. dynamické, -»• j. statické a -> j. statodyna-mické. Syn.: vítr jeskynní. přehlubování krasové prehlbovanie krasové A karstoverdeeping, k. re-deeping;P (m)surcreu-sement karstique, (m) recrousement k.; l (f) sovraescavazione carsica, (f) riescavazione c.; N (O Karstubertiefung; R (n) Kapcmoeoe nepeenyčnenue; Š (f) reprofundización carsica. Termín označující vznik drobných prohlubní na dně závrtů, uval, údolí krasových a poljí nebo v jejich zvětralinových či sedimentárních výplních jako důsledek pokračujícího -> krasovění skalního povrchu matečných rozpustných hornin (srv. -> závrt p řehloubený, -> závrt parazitic-ký). převis sintrový převis sintrový-' baldachýn pseudokras pseudokras A pseudokarst; F m) pseudo-karst; l (m) pseudocarsismo; N (m) Pseudokarst; R (m) nceedoxapcm; Š (m) pseudocarso.

Podle donedávna všeobecně přijímaného pojetí byly v geologii a geomorfologii k p. řazeny soubory povrchových i podzemních tvarů a jevů, morfologicky sice podobných -* tvar ům krásovým, ale vzniklých v horninách různých typů jinými pochody, nežli klasickým čtyř- či tří-složkovým rozpouštěním karbonátových hornin (srv. -> krasovění), tedy i formy -> semikrasu (klastické vápnité horniny) -> parakrasu (silikátové horniny či evapority) a -* hypokrasu (led, tuhnoucí lávy).

V současném širším pojetí krasu termín p. zahrnuje jen formy vzniklé nikoli fyzikálně chemickým procesem rozpouštění (-> krasovění), ale procesy působícími již při vzniku horniny, tektonickými silami, mechanickým rozpadem a erozní činností vody, ledu či větru (srv. Cigna, 1984-85); v tomto pojetí se p. d ělí na -> pseu-dokras syngenetický, jehož tvary

vznikají současně s tvorbou a konsolidací matečné horniny (např. dutiny po plynových bublinách v utuh-lých lávách, nerovnoměrný růst korálových útesů) a na -» pseudokras epigenetický, jehož tvary vznikají působením tektonických sil, gravitace a mechanické vodní či ledovcové a větrné eroze.

Podle polohy pseudokrasových tvarů v matečné hornině (a tedy i podle působení morfogenetic-kých pochodů) se p. dělí na: - p. exogenní, podmíněný převážně mechanickým větráním povrchových částí matečných hornin a odnosem (erozí) rozvolněných horninových částic (např. ve vulkanitech a intruzívech rozkladem a odnosem živců, v pískovcích, brekciích a slepencích větráním nerozpustných tmelů); - p. endogenní, který představují jednak mechanicky rozšířené pukliny, trhliny a rozsedliny v konsolidovaných horninách či dutiny a gravitační tvary v klastických horninách (blokové sut ě, skalní sesuvy aj.), jednak primární dutiny po plynových bublinách v utuhlých lávách či primární dutiny v nerovnoměrně narůstajících korálových útesech; - p. smíšený, k němuž se řadí tvary endogenní, přemodelovanéexogenními faktory (např. mrazovým zvětráváním a rozpadem matečných hornin).

Vývoj tvarů endogenního a smíšeného p. bývá doprovázen sufozía subsidencí(subrozí) v nezpev-něných klastických zvětralinových a sedimentárních pláštích matečných hornin. V některých typech matečných hornin se vývoj p. prolíná s vývojem krasovým či semikrasovým (klastokraso-vým) a působení jednotlivých morfogenetických procesů se složitě překrývá. pseudokras eolický pseudokras eolický A aeolian pseudokarst; F (m) pseudokarst éolien; l (m) carso eólico; N (m) aolischer Pseudokarst; R (m) 3Ofioebiů nceedoKapcm; Š (m) pseudo-carso eólico.

Soubor povrchových mikrotvarů a mezotvarů vytvořených převážně mechanickou složkou -> eroze krasové eolické; typicky je vyvinut v zrnitých, vrstevnatých či silně rozpukaných rozpustných i nerozpustných horninách v aridním a semiaridním klimatu nebo i při mořském pobřeží, kde podmínky jeho rozvoje zčásti připravuje i abraze mořské vody a zčásti i rozpustná činnost občasných srážek; v p. e. vznikají drobné, selektivně vytvořené pozitivní i negativní tvary (-> škrapy houbovité, -* š. voštinové), ale i tvary velkých rozm ěrů, jako -> okna skalní, -> mosty skalní, koraznía deflačnívanovité deprese i výklenky a menší dutiny -»• jeskyní eolických (ko-razních); větší jeskynní prostory ovšem nejsou eolického původu; jde o -> jeskyně paleokra-sové, vzniklé procesem normálního-* krasovění v humidních obdobích geologické minulosti; jejich vstupní části jsou ovšem transformované korazí; v horninách fosiliferních jsou běžné selektivně vypreparované odolnější zbytky fauny či flóry (biohermy, kolonie korálů, rostliny, schránky živočichů nebo jejich otisky); současná karsologie klasifikujep. e. podle typu matečných hornin obvykle jako-> pseudokras epigenetický neboeolickou-> korazípřemodelovaný->- semi-kras či -> kras pravý. pseudokras epigenetický pseudokras epigenetický -> pseudokras pseudokras syngenetický pseudokras syngenetický -> pseudokras pseudomorfózy pseudomorfózy A (pí) pseudomorphoses; F (f/pl) pseudomor-phoses; l (f/pl) pseudomorfosi; N (f/pl) Pseudo-morphosen; R (f/pl) nceedoMoptpo3bi; Š (f/pl) pseudomorfosas.

Termín užívaný v cizojazyčné karsologické literatuře pro krystalové -* speleotémy, jejichž původní hmotu nahradila hmota jiná; jejich tvary jsou jen zdánlivé a patří původnímu, odstraněnému minerálu (např. p-y kalcitu po arago-nitu); v mineralogii (srv. Svoboda a kol., 1983) se p-y d ělí na: - perimorfózy (duté útvary - původní krystal urč. nerostu byl zcela pokryt jiným, mladším nerostem; původní nerost byl později vyloužen a zbyla po něm pouze dutina); - pleromorfózy (dutiny perimorfóz, sekundárně vyplněné novým, mladším nerostem); - metamorfózy (původní nerost byl chemicky přeměněn, ale novotvořený nerost si uchoval část jeho prvků, např. p-y limonitu po krystalech pyritu); - paramorfózyíve složení nerostu došlo k molekulárnímu přeskupení, ale beze změny jeho chemického složení).

Syn.: klamotvary. pseudopramen krasový pseudopramen krasový -> pramen krasový alochtonní pseudoškrapy pseudoškrapy A pseudokarren; F (m) pseudo-lapiés; l (m) pseudolapies; N (m/pl) Pseudokarren; R (m/pl) nceedoKappbi; Š (m) pseudolapies. Destrukční tvary v nerozpustných horninách podobné -> škrapům, vázaným na horniny rozpustné (např. > tafon). půdorys jeskyně pódorys jaskyne A cave pian; F (m) pian de grotte; l (m) piano di grotfa; N Hóhlengrundriss; R (m) onaH nemepbi; S (m) p/ano c/e cueva.

Termín, běžně užívaný ve speleokartografii pro půdorysný -> plán jeskyně; ve speleo-geomor-fologii označuje půdorysné rozložení a uspořádání jeskyní či jeskynních soustav, vytvořených rozpustnou činností vod meteorického původu; základy p. j. vznikají již v iniciálnífázi -*• speleogeneze, ale v pozd ějších fázích vývoje může docházet k dalekosáhlým změnám (-> jeskyně polyfázové).

Vůdčím faktorem, určujícím charakter p. j., je podle Forda (1989 aj.) množství a uspořádání -»• bodů vstupu povrchové vody do masívů rozpustných hornin; podle tohoto kritéria vyčleňuje a charakterizuje čtyři hlavní typy p. j.: - jeskyně s jedním vstupem na jednoduché puklině - velmi častý typ jeskyní ve většině krasových oblastí, obvykle komplikovaný záplavovými labyrinty pod -> bodem vstupu vody nebo rozvětvenými rameny před -> bodem výstupu; vyskytuje se hojně v původně zaledněných nížinných oblastech, kde vývoji složitějších struktur bránil ledovcový pokryv či existence permafrostu (srv. Beaupré, 1 975); často také jde o zkratky cest podzemní vody v šíjích hřbetů zakleslých říčních meandrů či meziúdolních hřbetů spojujících se údolí (Jennings, 1985); -jeskyně s větším počtem vstupů v jedné linii -v typickém vývoji se základní kanálky ze vstupních bodů preferenčně rozšiřují a strhují na sebe ostatní kanálky (-> protojeskyně); výsledkem jsou složitě větvené soustavy (např. jeskyně Hólloch, Švýcarsko - srv. Bogli, 1970, 1980); - jeskyně s mnoha vstupy na více liniích - nejčastější typ kras. jeskyní, vzniklý komplikovaným preferenčním rozšiřováním a propojováním svazků protojeskyní podle rozličného hydraulického spádu; příkladem je jeskynní systém Mammoth Cave - Flint Ridge Roppel C.- Procter C., Kentucky, USA (Palmer, 1981; Quinlan et al„ 1983); - jeskyně s mnoha vstupy seřazenými v úzkém pásmu - častý případ jeskynních soustav vyvinutých v karbonátových horninách překrytých nerozpustným souvrstvím; když se údolí povrchových alogenních toků prohloubí až k podložním rozpustným vrstvám, dojde na údolních dnech k obnažení úzkých pásem rozpustných hornin, v nichž postupně vznikne řada ponorů - bodů vstupu, propojených jeskyněmi s bodem výstupu (-> pramenem krasovým) na konci pásma (srv. Ewers, 1982).

Ford dospívá k závěru, že všechny uvedené typy p. j. vznikají ve freatických podmínkách, kde směr růstu a propojování

iniciálních kanálků a protojeskyní řídí hydraulický spád; po zvětšení jejich příčných profilů mnohé úseky soustavy přešly v průběhu vývoje do vadózního režimu; pokud byly ucpány unášenými alogenními sedimenty, dochází v nich k náhlým záplavám a ke vzniku tzv. záplavových labyrintů, které doplňují základní strukturní plán jeskyní; časté jsou zejména v mělkých jeskyních a v okolí -> bodů vstupu (->• ponorů). Fordovy závěry modifikuje a doplňuje Palmer (1991) stanoviskem, že geol. struktura a strati-grafie rozpustných hornin sice ovlivňují uspořádání a rozsah p. j., ale samy o sobě neurčují rozdílnou tvorbu rozvětvených jeskynních soustav a labyrintů jeskynních; podle jeho názoru typické rozvětvené jeskyně vytvářejí i vystupující termální vody, obohacené exhalačním CO2 nebo H S, a vůdčím faktorem při vzniku labyrintových jeskynních soustav je difuznícirkulace podzemní vody, vytvářející jeskynní soustavy s půdorysem anastomotickým (založeným na systémech puklin protínajících se v ostrých úhlech), hranatým (založeným na systémech puklin protínajících se přibližně pravoúhle) nebo houbovitým (vázaným na intergranulární průliny v kompaktních rozpustných horninách); oproti názorům jiných badatelů Palmer dokazuje, že podzemní voda obíhající v artéských krasových zvodních neprojevuje tendenci ke vzniku labyrintových jeskynních soustav. puchýř jeskynní ptuzgier jaskynný A cave blister; f (f) ampoule de caverne; l (f) pustota di grotta; N (f) Hóhlenblase; R (m) nemepnbiů eondbipb; Š (f) ampolla de cueva. Drobný, polokulovitě vyboulený sintrový tvar, tvořený křehkou tenkostěnnou skořápkou, vyplněnou jílem, pískem nebo různými minerálními látkami (sádrovcem, opálem aj.); tvarov ě se podobá -> balónku jeskynnímu, ale liší se od něj tím, že je celým obvodem pevně přisedlá k podloží (sintrové formace či skalní stěny jeskyně) a je tvořená různými minerály (kalcit, sádrovec, opál); pr ůměr p. j. kolísá mezi 2-10 cm, výjimečně až 35 cm (srv. Hill(-ová), Fořti, 1997); v mnoha jeskyních se p. j. podobají vosím či sršním hnízdům s nápadným okrouhlým otvorem. radioaktivita P. j. vzniká srážením minerálního obsahu vodních roztoků, vyroňujících se kapilárně pod tlakem z matečné horniny; minerální obsah se začne srážet v podobě kalcitových krystalů nad vyústěním kapiláry do jeskynního prostoru, ale krystalizačnísíly nebo tlak plynů z organických jeskynních sedimentů je odtlačují od podkladu; postupně tak vzniká puchýřovitá skořápka, narůstající na výšce i na průměru; rozdíly v následné krystalizaci heterogenního minerálního materiálu jsou patrně hlavní příčinou, že skořápka p. j. brzy po vzniku praská a celý tvar se rozevírá a postupně se rozpadá. puklina krasová puklina krasová A karst joint; f (f) fissure karstique; l (f) fessura carsica; N (f) Karstspalte; R (f) Kapcmoeafi mpemuna; Š (f) fisura carsica. Termín pro označení poruchy tektonického původu v rozpustných horninách, podél níž nedošlo k nápadnějším pohybům sousedních horninových bloků, ale která se stala hydrolo-gicky průchodnou natolik, že ji rozpustná schopnost prosakujícívody rozšířila a přemodelovala; tím se vytvořily podmínky pro vývoj krasové dutiny, jejímž výchozím tvarem je embryonální kanálek, postupně dále rozšiřovaný rozpustným procesem do stran, do hloubky a někdy i do výšky. Syn.: puklina zkrasovělá. puklina krasová stropní puklina krasová stropná A ceiling karst joint; F (f) fissure karstique de plafond; l (f) fessura carsica sul soffitto; N (f) Firstspalte; R (f) nomoncHHan Kapcmoean mpemuHa; Š (f) fisura carsica de techo. Matečná tektonická puklina, podél níž vznikla jeskynníchodba; je viditelná v jejím stropě, kde je rozšířena korozně erozní činností prosakující vody; skal ní stěny takto vzniklé jeskyň ní prostory se směrem dolů plynule rozestupují, takže její příčný profil má tvar štíhlého trojúhelníku či gotického okna. puklina výsušná puklina výsušná-> eksikace pupenec sádrovcový pupenec sádrovcový A gypseous bud, g. balí; f (m) bourgeon de gypse; l (f) gemma di gesso; N (f) Cipsknospe; R (f) auncoean nowa; S (f) yema de yeso. Sférolitický -> speleotém, tvořený sádrovcem, objevený a poprvé popsaný v jeskyni Cueva dél Agua v oblasti Sorbas (Španělsko) a později i v jeskyni Oasis Cave v Novém Mexiku (USA) a v jedné jeskyni v Norsku; podle Hill(-ové) a Fortiho (1997) je genetický mechanismus p. s. totožný s procesem vzniku -> puchýřů jeskynních; základní pupenec se tvoří nad otvorem ve skalní stěně jeskynního postoru, z něhož se pod tlakem vyroňuje kapilární voda; podobné, ale poloválcovité sádrovcové tvary vznikají i nad porézními kalovými a písčitými mezivrstvami, z nichž se rovněž vyroňuje nasycená voda; jestliže se bodové kapilárnívyživovánízpomalí, sádrovcové kůry nebo výkvěty překryjí povrch p. s. a zastaví jeho růst; nenasycená voda zčásti rozpouští vnitřekp. s., vyplňuje je kalem, pokrytým jen slabou sádrovcovou slupkou; popraská-li tato slupka, usazený kal odteče a z původního tvaru zbude jen tenká rozpukaná skořápka. Syn.: balónek sádrovcový. pyramida hliněná pyramida hliněná A mud pyramid; F (f) pyramide argileuse; l (f) piramide di fango; N (f) Lehmpyramide; R (f) snuHfíHBft nupaMuda; Š (f) piramide de fango. Termín uváděný Gamsem (1973) pro drobný pahorek (výška několik cm až dm) tvořený -> hlínou jeskynní; vzniká na povrchu hlinitých jeskynních sedimentů izolací části jejich povrchové polohy vlivem -> egutace; hlína pahorku bývá inkrustována uhličitanem vápenatým, vysráženým z dopadajících vodních kapek; srv. -* stalagmit hlin ěný.

R radioaktivita radioaktivita A radioactivity; F (f) radio-activité; attivitá; N (f) Radioaktivitát; R (f) muenocmb; Š (f) radioactividad. Termín všeobecně označujícísamovolný rozpad radioaktivních (tj. nestabilních) atomových jader na jiná atomová jádra; v současnosti se rozeznávají čtyři hlavní druhy radioaktivních přeměn-alfa, beta a gama rozpad a spontánní štěpení (srv. Svoboda a kol., 1983): - při alfa-rozpaduse uvolňují alfa-částice (jádra atomu 42He) a jádro ztrácí 2 elementární náboje a hmotnost se snižuje o jednotky; - při beta-rozpadu jádro vyzařuje beta-částice nebo jádro elektron zachytí; hmotnost jádra se prakticky nemění, ale náboj se zmenšuje nebo zvětšuje o 1 element, náboj; - při gama-rozpadu se nemění hmotnost ani náboj jádra, jen se snižuje energie jádra; gama--záření je z.

elektromagnetické a spolu se z. rentgenovým a tvrdým z. ultrafialovým (zářeníionizujíc/} má nejkratší vlnovou délku a je pro živé organismy škodlivé až smrtelné; - spontánnímu štěpení podléhají jen jádra nejtěžších atomů, počínaje uranem; jádro se samovolně štěpí na dvě zhruba stejné části, přičemž se uvolňuje několik neutronů a záření. Některé radioaktivní prvky vytvářejí při rozpadu stabilní isotopy neboli nuklidy (prvky se stejným pořadovým číslem v periodické soustavě prvků); rychlost radioaktivního rozpadu se během geol. radon dob prakticky nemění; této okolnosti se využívá k datování stáří hornin (srv. -> geochronologie krasová).

R. hornin je podmíněna přítomností radionukli-dů (hlavně K, U a Th) v horninotvorných nerostech; nejvyšší r. vykazují kyselé magmatické horniny, ze sedimentů marinní černé břidlice a jílovce; nejnižší pak ultrabazika, vápenec, sádrovec a sůl kamenná; u sedimentů závisí r. i na organických příměsích.

R. voc/yzávisína obsahu rozpuštěných pevných i plynných, přírodních i antropogenních radioaktivních látek; srážkové vody obsahují přírodní radioizotopy 'H (T - tritium) a 14C, vznikající v atmosféře kosmickým zářením; v podzemních vodách jsou nejčastějšími izotopy 4"K, 2Í8U, 2i2Th,226Ra a222Rn, získávané z hornin, prostředí; k nim se řadí i atmosférické izotopy 3H a 14C, které jsou zdrojem beta-záření; kromě nich se v podzemních vodách vyskytují zejména izotopy 210Po, 224 Th, «'Ac, ™Pu, '"Sr, 137Cs, a7Rb, 91Y, 144Ce, <J5Zr, lo:! Ru, 106Ru,' !1J, 32P, 24Na, '')8Au, 210Pb a 60Co. Největší biologický efekt má alfa-záření, jehož zdrojem v podzemních vodách jsou izotopy 226Ra, 222Rn, 220Po, 224Th a 231 Ac; největším ohrožením spotřebitelů vody jsou izotopy 226Ra; zvýšený obsah 222Rn je příznačný zejména pro podzemní vody poměrně rychlého oběhu zejména v drcených zónách kyselých vyvřelin, kdežto vysoké obsahy Ra jsou charakteristické pro podzemní vody v zóně zpomaleného oběhu a stagnace. radon radon A radon; f (m) radon; l (m) radon; N (m) Radon; R (m) padon; Š (m) radon. Radioaktivní inertní plyn 222Rn; vzniká radioaktivním rozpadem 226Ra, nejdůležitějšího izotopu radia a člena uranové řady; v malém množství je přítomen ve vápencích, do nichž však může také migrovat z podložních radioaktivních komplexů; v endokrasovém prostředí mohou být jeho zdrojem také alogenní jeskynní sedimenty; je obsažen v podzemní krasové vodě i v jeskynním ovzduší; hromadí se při dně jeskynních prostor; v turistických a léčebných i jiných, k různým účelům upravených a využívaných jeskyních musí být jeho množství monitorováno. rebro -» žebro redukce redukcia A reduction; F (f) réduction; l (f) reduccione; N (f) Reduktion; R (f) pedyKU,un; Š (f) reducción. V mineralogii a petrografii termín pro chemickou reakci probíhající současně s oxidací jiného prvku nebo sloučeniny v hornině, při níž atom nebo ion získává jeden nebo více elektronů, které jiný atom ztrácí; oxidačně redukčníreakce jsou fyzikálně chemické procesy, při níž chemické prvky mění svůj oxidační stav; redukující se chemické prvky přijímají do svých sfér elektrony a prvky, které se oxidují, a tyto elektrony ze svých sfér uvolňují; oxidačně redukčním procesům odpovídá oxidačně redukční potenciál Eh, určený Nernst-Petersonovou rovnicí (srv. Svoboda a kol., 1983). regenerace ledu jeskynního regenerác/a ladu jaskynného -> degenerace l. j. rejuvenace krasu rejuvenácia krasu ~* zmla-zení krasu rekrystalizace rekryštalizácia A recrystallization; F (f) recristallisation; l (f) recristallizazzione; N^ (f) Rekristallisation; R (f) peKpucmanu3au,un; Š (f) recristalización. Termín s dvojím významem; v prvním případě označuje r. metamorfní proces, při němž původní minerály mění pouze svůj tvar, orientaci a velikost, nikoli však složení (např. drobná kal-citová zrna sedimentárního vápence překrysta-lují na hrubá kalcitová zrna mramoru); v druhém případě r. označuje celkovou změnu struktury sedimentární horniny při zachování jejího minerálního složenía vlivem zvýšeného tlaku, teploty i reaktivity průlinové vody vznik větších krystalů na úkor drobnějších; r. začíná již brzy po uložení, probíhá během-> diageneze,--* epigeneze a zvětrá vání působením povrchové vody (srv. Svoboda a kol., 1983); r. snadno podléhají karbonáty, evapority a částečně i silicity. Syn.: pře-krystalování. reliéf korozní reliéf korózny -> reliéf krasový reliéf krasový reliéf krasový A karstreliéf, k. landscape;f (m) reliéfkarstique, (m) paysage k.; l (m) rilievo carsico, (m) pae-sagg/o c; N (n) Karstrelief, (f) Karstlandschaft; R (m) Kapcmoebiůpenbecp; Š (m) relieve carsico, (m) paisaje c.

Soubor osobitých exokrasových i endokrasových tvarů v rozpustných horninách, v nichž je vlivem jejich propustnosti rozvinuta ve větší či menší míře-*- hydrografie krasová; jde o tvary, které jsou specifické jen pro -> kras (např. škrapy, závrty, úvaly, polje, jeskyně, propasti aj.); tvorba r. k. je podmíněna převážně působením fyzikálně chemické složky -> eroze krasové, v určité míře i složky mechanické (fluviálně erozní"), působením zvětrávacích procesů, ronu a procesů eroze glaciální, abraze a eolické koraze a řičení; odlišné strukturní podmínky rozpustných matečných hornin a podmínky fyzickogeografické (zejména klimatické - srážkové) vtiskují r. k. osobité rysy a vyvolávají vznik a vývoj r ůzných -> typů krasu; r. k. modelovaný pouze fyzikálně chemickou složkou eroze krasové (-> korozí krasovou) se označuje zastarávajícím termínem- 1- reliéf korozní. rovina krasová reliéf krasový polycyklický reliéf krasový polycyklický A polycyclic karst landscape; F (m) paysage karstique polycyclique; l (m) paesaggio carsico policiclico; N (f) polyzyklische Karstlandschaft; R (m) nonuu,UKnu<-iHbiú Kapcmoebiů nand-Liiaq^m; Š (m) paisaje carsico policíclico.

Krasový reliéf vytvářený v geologické minulosti v několika -* cyklech krasových (-> periodách k., -* fázích k.). reliéf krasový polygenetický reliéf krasový polygenetický A polygenetic karst landscape; F (m) paysage karstique polygénétique; Km) paesaggio carsico poligenetico; N (f) polygenetische Karstlandschaft; R (m) nonueeHHbiú Kapcmoeb/ú nand-uuacpm; Š (m) paisaje carsico poligenetico.

Krasový reliéf vytvořený v rozpustných horninách působením -* eroze krasové s proměnlivým podílem její mechanické i fyzikálně chemické složky, modifikované působením řady odlišných morfogenetických faktorů. retence krasu retencia krasu A karst retention; F (f) rétention de karst; l (f) retenzione dél carso; N (O Karstretention, (f) Karstzuruckhaltung; R (f) Kapcmoean aadepXKa; Š (f) retención dél carso.

Schopnost zkrasovělého masívu rozpustných hornin jímat a zadržovat odtok podzemní vody v průlinách, puklinách a krasových dutinách (pod úrovní momentálně účinné -»• erozní báze); r. k. je příčinou vzniku často vydatných nádrží podzemní vody (-* zvodní krasových), zejména v určitých -* typech krasu (např. -> kras osamělý, -> kras hrazený), význačných velmi hlubokým -» pásmem krasové hydrografickým freatickým. retroverze retroverzia A retroversion; F (O rétroversion; l (f) retrover-sione; N (f) Retroversion; R (f) pempoeepsun; Š (f) retroversion.

Termín zavedený do karsologické terminologie Rogličem (1972) k označení nápadné změny směru povrchového (ponorného) a podzemního (endokrasového) úseku vodního toku.

Reynoldsovo číslo Reynoldsovo číslo A Reynolds Number;f (m) numero de Reynolds; l (m) numero de Reynolds; N (f) Reynoldsnum-mer; R (m) <-iucno Peůnonbdca; Š (m) numero de Reynolds.

Hodnota Re v podzemní hydraulice; představuje ji součin filtrační rychlosti v a efektivního průměru zrna d , dělený kinematickou viskozitou v (Re = v . c^/v); při dosažení kritické hodnoty Re dojde zvětšením setrvačných sil k porušení Darcyho zákona, tj. lineární závislosti rychlosti filtrace na sklonu; i p ři vyšších rychlostech proudění podzemní vody se může uchovat jeho laminární charakter; k odklonu od Darcyho zákona totiž dochází pozvolna; kritické hodnoty Rejsou udávány v rozmezí 720, obvykle kolem 4-5 ferv. Svoboda a kol., 1983). roj závrtový roj závrtový A dolině swarm; F (m) essaim děs dolines; l (m) sciame di dolině;N (m) Dolinenschwarm, (f) Do-linengruppe; R (n) none eopOHOK; Š (m) en-jambre de dolinas.

Vžitý termín pro malé-* pole závrtové nebo pro skupinu pravideln ě i nepravidelně uspořádaných -» závrtů. rokle krasová tiesňava krasová A karst gorge; F (f) gorge karstique; l (m) burrone carsico; N (f) Karstklamm; R (m) Kapcmoebiú oepaa; Š (m) barranco carsico. Hluboká a těsná krasová údolní forma, vyhloubená a modelovaná většinou epizodickou (nárazovou) -»• erozí krasovou fluviální povrchového toku; příčný profil r. k. má vcelku tvar úzkého písmene „V", v podrobnostech však je velmi nepravidelný; r. k. se totiž vyznačují příkrými, svislými, převislými i stupňovitými (často řičenými) skalními svahy; také podélný profil je značně nepravidelný; velmi úzké skalní dno bývá často stupňovité, místy prostoupené -* ponory i -> prameny krasovými; koryto vodního toku však v něm není v celém podélném profilu dobře vyvinuto; r. k. mohou být v současné době suché i protékané v celé délce či jen v některých úsecích trvale, periodicky nebo epizodicky; r. k. jsou typicky vyvinuté např. v Slovenském ráji nebo v Slovenském krasu (srv. Zádielská dolina); termín r. k. nelze zam ěňovat za termín -* kaňon krasový. Syn.: soutěska krasová. rosa jeskynní rosa jaskynná A cave dow; F (f) rosée de caverne; l (f) conden-sazione digrotta;N (m) Hohlentau;R(1)nem,ep-Hafl KOHdencauuti; Š (m) rocío de cueva. Drobné vodní kapky na jeskynních stěnách či výplních, vznikající kondenzací vodních par z nasyceného nebo téměř nasyceného jeskynního vzduchu; klesne-li jeho teplota z různých příčin pod rosný bod, dochází ke kondenzaci vodních par i v puklinách a pr ůlinách matečné horniny. roura jeskynní rúra jaskynná-* jeskyně eforační rovina korozní rovina korózna -> rovina krasová rovina krasová rovina krasová A karstplain, corrosion p.; F (f) plaine karstique, (f) p. de corrosion; l (f) spianata carsica, (f) pia-nura c.; N (f) Karstebene, (f) Korrosionsebene; R (f) Kapcmoeaři paenuna; Š (f) llanura carsica, (f) /. de corrosion. rovina krasová náhorní Termín označující rozsáhlý rovinný (mírně zvlněný) povrch na rozpustných horninách (rel. výškové rozdíly do 30 m); do výšky 300 m n. m. se nazývá -> nížina krasová, nad 300 m n. m. (horský a vysokohorský reliéf) -+ planina krasová či -> rovina krasová náhorní; r. k. vzniká dlouhodobým horizontálním působením fyzikálně chemické složky -> eroze krasové, v němž se uplatňuje hlavně její fyzikálně chemická složka (-> rovina korozní) anebo za urč. okolností i složka mechanická (eroze eolická, fluviální, glaci-fluviální, glaciální, marinní); osobitými typy jsou -> roviny krasové okrajové a roviny krasové pobřežní (-> nížina krasová pobřežní); r. k. mohou být holé, pokryté nepříliš mocnými auto-chtonními zvětralinami nebo překryté alochton-ními sedimenty různého původu. rovina krasová náhorní rovina krasová ná-horná -* rovina krasová rovina krasová okrajová rovina krasová okrajová A karst borderplain, marginal karstp.; f (f) plaine karstique marginale; l (f) piano carsico margi-nale; N (f) Karstrandebene; R (f) Kapcmoean Kpaeean paeHUHa; Š (m) piano carsico marginal. Rovinný krasový povrch ve styčném pásmu rozpustných karbonátových hornin s horninami nerozpustnými, jehož genezí se poprvé zabýval Kayser (1955);r. k. o. vždy zaujímá nižší polohu vůči sousednímu krasovému reliéfu a je od něj oddělena příkrými svahy, podřezanými -* erozí krasovou boční (-> jeskyně úpatní); její skalní povrch (-»• pediment krasový) se mírn ě sklání k úpatí vyššího krasového reliéfu a bývá překryt propustnými, většinou alochtonními říčními sedimenty (ploché náplavové kužely), které pod-miňujípovrchový i průlinový odtok vod k ponorům při úpatí vyššího, většinou silně členitého reliéfu (-> kužely či věže krasové, -»• mogoty); nad úroveň sedimentárního překryvu často vy-stupujískalnaté reziduálníelevace rozčleněných zbytků původního povrchu; r. k. o. vznikají podkopáváním a ústupem svahů vyššího krasového reliéfu v úrovni povrchu sedimentárních překryvu a většinou dosud jsou považovány za typické tvary -> krasu mediteránního a -> krasu kuželového. Syn. (méně užívané): nížina krasová okrajová. rovnováha hydrostatická rovnováha hydrostatická A hydrostatic equilibrium; F (m) équilibre hydrostatique; l (m) equilibrio idrostatico; N (n) hydrostatisches Gleichgewicht; R (n) audpocma-muvecKoe paenoeecue; Š (m) equilibrio idrostatico.

Termín zavedený Cvijičem (1918) pro stav, k němuž v podzemní cirkulaci vody dochází v předpokládané úrovni rovnovážného stavu mezi tlakem mořské vody a hydrostatickým tlakem podzemní vody krasové, stékající do moře z přilehlých krasových oblastí. rozdíl výškový jeskyně rozdiel výškový jaskyne A vertical difference of a ca ve; F (m) dénivelle-ment de caverne; l dilivello della grotta; N (m) Cesamthóhenunterschied der Hóhle; R (f) deHuee/OTifUfl neiqepfa/; Š (m) desarrollo vertical de cueva.

Vertikální vzdálenost mezi nejnižším a nejvyšším dosaženým nebo měřeným bodem bez ohledu na skutečnost, zda se tyto body nacházejí v téže prostoře nebo v různých částech téhož jeskynního systému (srv. -> hloubka propasti). rozpad krasu rozpad krasu A karst slacking; F (f) fragmentattion de karst; l (f) frammentazione dél carso; N (m) Karstzerfall; R (m) pacnad Kapcma; Š (f) fragmentación dél carso.

Zánik krasových tvarů pokročilým-> krasověním matečných hornin nebo jejich rozpad (např. -> políškrapových) mrazovým zvětráváním (srv. -» kras sutinový, ->• škrapy sutinové). rozpouštěnífyzikální rozpúštanie fyzikálně A dissociation, leaching, physical dissolution; F (f) dissociation, (f) dissolution physique, (f) //-xiviation; l (f) dissoluzione física, (f) dissociazio-ne, (f) lisciviazione; N (f) Laugung, (f) physikale Auflósung; R (n) qbu3U4ec/coe pacmeopenue, (n) ebímenayueaHue; Š (O disociación, (f) diso-lución física, (f) lixiviación. Termín pro rozpustný proces (-> eroze krasová fyzikální"), v němž se na dosažení rovnovážného stavu podílejí jen dvě složky (hornina + voda) a při němž jsou ionty iontové mřížky převáděny bez podílu CO2do vodního roztoku přímo - bez chemických změn; r-m f-m vzniká -> parakras a jeho subtypy -> bradykras (v silikátových horninách) a -> tachykras (v sádrovci a soli kamenné). Syn.: disociace, disoluce. rozvodí geografické rozvodie orografické A geographical water-shed, g. divide, superficial d.; F (f) ligne de partage děs eaux superficielles; l (m) spartiacque geografico; N (f) geographische Wasserscheide, (f) oberflachliche W.; R (m) BeoepaqouvecKuú eodopaaden, (m) noeepxHocm-Hbiů e.; S (f) divisoria geográfica, (f) cř. superficial. Geogr. hranice (rozvodnice) mezi sběrnými oblastmi (povodími) povrchové tekoucí vody, určená rozložením povrchových tvarů a výškovými (spádovými) poměry reliéfu. Syn..-rozvodípovrchové. rozvodí geologické rozvodie geologické A geological divide, underground d.; F (f) ligne de partage děs eaux souterraines; l (m) spařtiacque geologico, (m) s. sotterraneo; N (f) geo-logische Wasserscheide, (f) unterirdiscke W.; R (m) nodseMHbiů eodopasden; Š (f) divisoria geológica, (f) d. subterránea. Hranice mezi napájecími a sběrnými oblastmi podzemní krasové vody (-* zvodnémi krasovými); průběh r. g. nezávisí na utváření povrchového reliéfu a jeho hydrografických poměrech, protože je určen geol. stavbou a hydrogeol. poměry a obvykle se liší od průběhu -* r. geografického. Syn.: rozvodí podzemní. rozvodí podzemní rozvodie podzemně -» rozvodí geologické rozvodí povrchové rozvodie povrchové -*• rozvodí geografické rudozem -> terra rossa rýhy škrapové rýhy škrapové A solution flutes; F (f/pl) cannelures; l (f) can-ne/aíura;N (f) Kannelierung, (m/pl) Rillenkarren; R (m/pl) Kananbipacmeopenun; Š (m/pl) flutes. Soustava izolovaných krátkých (do 50 cm) a mělkých (2-3 cm) rýh vytvořených v rozpustných horninách při horních hranách příkřejších ploch holých -* hřbetů škrapových rozpustnými účinky srážkové vody, smáčející skalní povrch a stékající ještě neorganizovaně ve směru maximálního spádu smáčené plochy; od okolní plochy škrapového hřbetu odděluje r. š. ostrá hrana; ve výrazně humidních oblastech (např. v tropech) mohou škrapové rýhy dosahovat délek až 100 cm; r. š. a -* škrapy žlábkové pat ří k základním tvarům liniových škrapů; vyskytují se i v jeskyních (-* rýhy škrapové jeskynní"). Syn.: škrapy brázdkové. rýhy škrapové jeskynní rýhy škrapové jaskynné -> rýhy škrapové

Ř řada stalaktitová rad stalaktitový A sfa/act/fe string; F (f) ligne děs stalactites; l (f/pl) stalattites alineates; N (f) Sta/aktitenreihe; R (f) numift cmanaKtnumoe; Š (f) Ifnea de estalac-títas.

Stalaktity rostoucí v řadě; jev je podmíněn existencí pukliny, z níž se po celé délce vyroňuje nasycená voda a v různých vzdálenostech se sráží její rozpušt ěný minerální obsah. řada závrtová rad závrtový A dolině string; F (f) ligne děs dolines; l (f) linea delle dolině; N (f) Dolinenreihe; R (f) nuHUfl eo- POHOK; Š (f) linea de dolinas. Liniovitě a vesměs těsně uspořádané -»• závrty; ř. z. vzniká korozním rozšiřováním přímých puklin nebo vrstevních spár matečných rozpustných hornin a často bývá indikátorem těchto poruch v podložní hornině; splýváním sousedních závrtů ř. z. vzniká -»• ulice závrtová či -> bogaz. řeka jeskynní rieka jaskynná A cave river, subterranean r., underground r.; F (m) fleuve de caverne, (f) rivieře souterraine; l (m) fiume di grotta, (m) f. sotterraneo; N (m) Hóhlenfluss, (m) unterirdischer Karstfluss; R (f) nemepHdfí pera; Š (m) río subterráneo. Silný vodnítok protékající jeskyní; podle původu vody může jít o -> ř. j. autochtonní či ->• ř. j. alochtonní; slabší jeskynní vodnítok lze označit jako -» potok jeskynní. Syn.: řeka krasová podzemní, tok jeskynní, tok krasový podzemní. řeka krasová rieka krasová A karst river, k. stream; F (f) rivieře karstique; l (m) fiume carsico; N (m) Karstfluss, (n) Karst-gerinne; R (f) rapcmoeaflpera; Š (m) río carsico. Silný vodnítok protékající územím rozpustných hornin a urč. způsobem napojený na -> krasovou hydrografii; podle původu vody může jít o ř. k. alochtonní, autochtonní'nebo smíšenou (srv. -> pramen krasový); územím rozpustných hornin protéká povrchov ě nebo se v něm ztrácí do podzemí (zčásti v-* ponorech, zcela v-* propadáních) a m ění se v -> ř. k. ponornou a ř. k. jeskynní (podzemní); většina ř. k. alochtonních přijímá při svém průtoku územím rozpustných hornin vodu -> pramenů krasových a mění se na -* ř. k. smíšené; pokud je režim průtoku vodních toků krasových výrazně ovlivněn režimem krasových pramenů, označují se termínem ř. k. i po svém opuštění krasových území. Syn..'tok vodní krasový. řeka krasová intermitentní rieka krasová intermitentná A intermittent karst river; F (f) rivieře karstique intermittente; l (m) fiume carsico intermittente; N (n) intermittierendes

Karstgerinne;R (f) nepe-Mewaiomaficfi Kapcmoean pera; Š (m) río carsico intermittente.

Vodnítok tekoucí jen občas. Syn.; tok krasový intermitentní. řeka krasová podzemní rieka krasová podzemná -> řeka jeskynní řeka krasová ponorná rieka krasová ponorná A sinking river, lost r., missing r.; f (f) rivieře á éclipse; l (m) fiume carsico perso; N (m) Schlundfluss; R (f) umesaiomafipera; Š (m) río carsico perdido.

Povrchový vodnítok ztrácející se po vstupu na území hornin rozpustných v -> ponorech (postupně) či v -> propadání (náhle) a měnící se v -> ř. jeskynní. Syn.: tok krasový ponorný. řez jeskynní podélný rez jaskynný pozdlžny -* profil jeskynní podélný řez jeskynní příčný rez jaskynný priečny -> profil jeskynní příčný řičení jeskyně rútenie jaskyne A cave breakdown; f (m) effondrement de caverne; l (m) crollo di grotta; N (m) Hóhlenverbruch; R (n) očpyiueHue nem,epbi; Š (m) derrumbamiento de cueva. Řičení skalních částí jeskyně vyvolané rozvolněním struktury matečné horniny podél puklin, vrstevních ploch či ploch břidličnatosti;ř. j.vede k zvětšování -»• prostoru evakuačního a může vyvolat i jeho otevření na povrch (-> závrt řičený, -» propast zející). Podle Daviese (1951) lze ř. j. dělit na: - řičeníblokové(íícení stropů a stěn podél svislých nebo šikmých puklin ve velkých blocích, obvykle katastrofálně); vyznačuje se malým horizontálním a velkým vertikálním rozsahem; - ňcen/" vrstevn/'(odlamování větších i menších kusů horniny podél vrstevních ploch); mívá velký horizontální a malý vertikální rozsah; - řičení destičkové (odlamování tenkých plochých úlomků); - řičen/'ií/om/cové(opadávání malých, nepravidelných, ostrohranných úlomků).

Náhlé a větší ř. j. se označuje jako -»sesuv jeskynní. římsa jeskynní římsa jaskynná A cave bench; F (f) banquette de caverne; l (f) corn/ce di grotta; N (n) Hóhlengesims; K. (f) nemepnan cnaMbrt; Š (m) li ston de cueva. Podélný úzký skalní výstupek či lištovitá plošinka v skalní stěně jeskyně, obvykle podmíněné odlučnou plochou vrstevnaté horniny.

S sádrovec sádrovec A gypsum; F (m) gypse; l (m) gesso; N (m) Gips; R (m) sune; Š (m) yeso.

Horninotvorný minerál CaSO4.2H2O, tabulko-vité až sloupcovité krystaly nebo vláknitý, tvrdost 1,5-2, spec. váha 2,3; bezbarvý, bílý, žlutavý, červenavý až masově červený, šedý, černý; vodou se rozpouští fyzikálně, tj. bez chemických změn; ložiska s. vznikajíodpařováním mořské vody a krystalizací sádrovce, rozpouštěním existujících ložisek a jejich resedimentací na dně dočasných jezer (playas) a vodních tok ů v semiaridních oblastech, hydratací anhydritu, rozkladem sulfidů (např. pyritu), metasomatickým zatlačováním vápenců sulfátovými roztoky a působením sirných sopečných exhalací na tufy bohaté Ca nebo na vápence. S. je matečnou horninou -» parakrasu (subtyp -* tachykras), po ->• krasu vápencovém druhým nejrozšířenějším typem krasu na světě; vzniká--li hydratací anhydritu, zvětšuje se jeho objem a dochází ke vzniku -> jeskyní hydratačních (vzdutých), k intenzívní deformaci nadložních hornin a tvorb ě četných subrozních tvarů reliéfu (srv.

-k kras anhydritový, -> kras sádrovcový). sál jeskynní sála jaskynná -* síň jeskynní sanace hydrogeologická sanácia hydrogeologická A hydrogeological seal; F (f) sanation hydro-géologique; l (f) sanazione idrogeologica; N (f) hydrogeologische Sanation; R (n) zudpozeono-auvecKoe saxumue; Š (O sanación hidrogeo-lógica.

Termín zavedený Rogličem (1974) pro proces vyplňování průlin, puklin a kaveren v rozpustných horninách iluviálními hlínami; přináší je v suspenzi voda prosakujícís povrchu a ukládá je obvykle společně se -> sintrem, který se sráží po přesycení vody (srv. -> kras vyhojený). Syn.: zacelení krasu. sedání horniny sadanie horniny -> subsi-dence subrozní sediment jeskynní sediment jaskynný A cave deposit; f (m) sediment de caverne; l (m) deposito di grotfa;N (f) Hohienablagerung; R (n) nemepnoe om/zoxewue; Š (m) sedimente de cueva.

Termín označující v širším smyslu abiotický i biogenní materiál (pevný, část. zpevněný, plastický, sypký), vzniklý či dopravený do jeskynního prostoru nejrůznějšími způsoby a zčásti či zcela vyplňující -> prostor jeskynní evakuační; v užším smyslu je s. j. zvláštní typ usazenin s charakterist. vlastnostmi, ur čenými jeskynním prostředím (nepatrné atmosférické ovlivnění, diagenetické procesy, akumulace organických látek aj.); s. j. se obvykle klasifikují podle místa vzniku (ve vztahu k endokrasu), složení, geneze a transportu. Základní klasifikace s. j. (podle Forda, William-se, 1989): S. j. alogenní - klastické: - eolické (přinesené větrem a usazené hlavně ve vstupních částech jeskyní); - dejekční (svahoviny a bahnotoky vniklé či vkleslé do vstupních částí jesk. prostor); -fluviálnídnnoho druhů, převážněalochtonní materiál, transportovaný tekoucí podzemní vodou); - infiltráty (málo objemné jemnozrnné s. j., usazené v jeskyni z prosakující vody); - injekční (ledovcový led či glacifluviálnf sedimenty, vniklé pod tlakem nebo vkleslé do jeskyně), ledové klíny a žíly, pronikající pod tlakem horninou v zóně permafrostu (srv. ~> termo-kras); b ěžné typy s. j. v zaledněných oblastech;

- limnické (řídké, obvykle jíly, prachy, jem-nozrnné písky); - marinní (pobřežní a plážové formace ve vstupních částech pobřežních jeskyní); - tefrické (sopečný popel, pemza - časté ve vulk. oblastech); - organické: - rostlinné, transponované vodou či větrem (listy, pyly, výtrusy, větve, kořeny či kmeny stromů); - animální (kosti, hnízda, exkrementy fauny žijící na povrchu, ale ob čas využívající jeskynních prostor); - antropogenní. S. j. autogenní - klastické: -eolické (deriváty autocht. sutí, hlin a sintro-vých k ůr, transponované průvanem jeskynním); -fluviálnífderiváty autocht. sutí, hlin a zv ět-rávacích kůr, transponované a usazované tekoucí podzemní vodou); - hlíny a zvětrávací kůry; - led jeskynní (vzniklý mrznutím vody v jesk. prostoru, v pr ůlinách a puklinách s. j. a matečné horniny); -precipitáty - sintry jeskynní, evapority (je známo na 180 sekundárních minerál ů, vznikajících v jeskynním prostředí); k převládajícím nerostům patří: kalcit, ostatní karbonáty a hydra-tované karbonáty, sulfáty a hydratované sulfáty, sulfidy (FeS, PbS, ZnS) a fluorit (CaF2), halovce, fosfáty a nitráty dedek), oxidy Fe, Mn, AI, k řemen, chalcedon, opál, rudní minerály (těžkých kovů); -suťové (hlavně vzniklé vodníerozí, rozpadem a opadem jesk. stěn, v menší míře i termo-klastika); - organické: zbytky troglobitní (stygobitní) a trog-lofilní (stygofilní) fauny.

Studium s. j. (-> sedimentologie krasová) poskytuje důležité poznatky nejen o geomorfologických, paleoklimatických a paleohydrografic-kých podmínkách vývoje jeskyní, ale umožňuje i datování jednotí, vývojových period (-> speleochronologie) vlastních jeskyní i širšího okolí; protože obsahují často jedinečné kosterní pozůstatky fosilní zvířeny, jsou významným předmětem studia -» speleopaleontologie; rovněž antropogenní obsah jeskynních sedimentů, studovaný-* speleoarcheologií, poskytl závažné poznatky o vývoji a život ě člověka. Syn.: nános jeskynní, usazenina jeskynní. sediment jeskynní alogenní sediment jaskynný alogénny A allogenic cave deposit; f (m) sediment allo-gěne de caverne; l (m) deposito allogenico di grotta; N (f) allogene Hohlenablageruns; R (n) annoeeHHoe nemepnoe omnoxenue; S (m) se-dimento alogeno de cueva. Sediment vzniklý mimo jeskynní prostředí a dopravený do jeskynního prostoru tekoucí vodou říční (-> s. j. fluviální), ledovcem (-> s. j. glaciální), tavnou vodou ledovce (--> s. j. glacifluviální), vodou jezerní(->- s. j. limnický), vodou mo řskou (-> s. j. marinní), vodou prosakující (-> filtrát), proudícím vzduchem (větrem,-> průvanem jeskynním, např. prach, sníh), člověkem, živočichy anebo do jeskyně spadlý, vkleslý či jinak vniklý s povrchu. sediment jeskynní animální sediment jaskynný animálny A animal cave deposit; f (m) sediment animal de caverne; l (m) deposito aniinale di grotta; N (f) animale Hóhlenablagerung; R (n) anu-ManbHoe nemepnoe omncDKenue; Š (m) sedi-mento animal de cueva.

S. j. organický alogenní, tvořený exkrementy (výměšky, trus) živočichů, žijících trvale či přechodně v jeskyni, nebo kosterními zbytky živočichů, kteřív jeskyni zahynuli či tam byli zavlečeni jako kořist; ve směsi s abiotickými sedimenty tvoří často souvislé vrstvy a výplně; s. j. a. exkremen-tální pocházejí hlavně z --> guána netopýřího, s. j. a. kostní (-»• brekcie kostní) tvoří kosterní zbytky pleistocénních zvířat, obývajících jeskyni anebo do jeskyně zavlečených jako kořist jinými zvířaty či člověkem; vlhkost jeskynního ovzduší podmiňuje migraci rozpuštěných minerálních látek, obsažených v guánu a v kostech (zvláště fosforečnanů a síranů); převažují rozpustné fosforečnany, které reagují s matečnými karbonátovými horninami a metasomaticky je zatlačují (-* kras fosfátový); větší akumulace s. j. a. tvoří ložiska -> fosfátů jeskynních. sediment jeskynní antropogenní sediment jaskynný antropogénny A anthropogene cave deposit; f (m) sediment an-thropogěne de caverne; l (m) deposito antro-pogenico di grotta; N (f) anthropogene Hóhlenablagerung; R (n) amnponoaeHHoe nemepnoe om-ncňKQHue; Š (m) sedimente antropogeno de cueva. S. j. organický alogenní, vzniklý činností fosilního i recentního člověka, který jeskyni dlouhodobě obýval anebo ji užíval za přechodný úkryt, skladovacíči odpadkový prostor, dílnu, kultovní svatyni aj. sediment jeskynní autogenní sediment jaskynný aulogénny A autogenic cave deposit; F (m) sediment auto-gěne de caverne; l (m) deposito autogenico di grotta; N (f) autogene Hóhlenablagerung; R (n) aemoaenHoe nemepnoe omnoxemje; S (m) secí/mento autogeno de cueva. S.}. vytvořený přímo v jeskynním prostoru procesy krasovými (evapority, filtráty, precipitáty, sut ě) či biogenními (»s. j. organický). sediment jeskynní eolický sediment jaskynný eolický A aeolian cave deposit; f (m) sediment éolien de caverne; l (m) deposito eolico di grotta; N (f) aolische Hóhlenablagerung; R (n) aonoeoe neiuepnoe omnoxenue; Š (m) sed/mento eolico de cueva.

S. j. vytvořený z materiálu dopraveného do jeskyně větrem či průvanem jeskynním; může jít o materiál anorganický (částice prachu, vločky sněhu) nebo organický (pyly, výtrusy). sediment jeskynní fluviální sediment jaskynný fluviálny A fluvial cave deposit; F (m) sediment fluvial de caverne; l (m) deposito fluviale di grotta; N (f) fluviale Hóhlenablagerung; R (n) cpnioeuanbHoe nemepHoe omnoxenue; S (m) sed/mento fluvial de cueva.

S. j., jehož částice (štěrky, písky, jíly) byly do jeskynního prostoru dopraveny tekoucí vodou (-> tokem podzemním). sediment jeskynní glacigenní sediment jaskynný glacigénny -> s. j. ledovcový sediment jeskynní chemický sediment jaskynný chemický A chemical cave deposit; F (m) sediment chi-mique de caverne; l (m) deposito chimico di grotta; N (f) chemische Hóhlenablagerung; R (n) xuMU^ecKoe nemepnoe omnoxenue; Š m) sedimente químico de cueva. S. j. vzniklý srážením

a osazováním obsahu přesyceného vodního roztoku, vnikajícího do jeskynního prostoru a obíhajícího v něm; podle způsobu pohybu matečného roztoku se s-y j. ch. dělí na: - s-y vzniklé z kapající a stékající vody(-» stalak-tity, -> stalagmity, -> stalagnáty, -+ náteky sint-rové, -* k ůry sintrové); - s-y vzniklé z vody zvolna tekoucí po jeskynním dně (-* hráze sintrové); - s-y vzniklé ze vzlínajícívody rychlou krystali- zac/'(-* antodity, -> heliktity, ->• výkv ěty sintrové); - s-y vzniklé subakvaticky v stagnující vod ě (při hladině -> kůry sintrové plovoucí, na dně vodní nádrže -* pisolity). sediment jeskynní jezerní sediment jaskynný jazerný -» s. j. limnický sediment jeskynní klastický sediment jaskynný klastický A clastic cave deposit; F (m) sediment clastique de caverne; l (m) deposito clastico di grotta, N (f) klastische Hóhlenablagerung; R (n) 06nemepnoe omnoweHue; Š (m) sed/mento clastico de cueva. Termín pro-> sediment jeskynníautogenní, tvořený zpevněnými úlomky matečné horniny jeskyně či -> úlomky sedimentů jeskynních chemických (slepence, brekcie jeskynní, pískovce). sediment jeskynní lakustrinní sediment jas-kynný lakustrický-> s. j. limnický sediment jeskynní ledovcový sediment jas-kynný ladovcový A glacier cave deposit; F (m) sediment glaciaire de caverne; l (m) deposito glacigenico di grotta; N (f) Gletscherhóhlenablagerung; R (m) nednu-Koeoe nemepHoe omfioxenue; S (m) sedimente glaciar de cueva.

Sediment ledovcového původu (pevninský či horský ledovec), přemístěný do jeskyně; podle způsobu přemístění lze s. j. l. dělit na: s-y gla-c/f/uv/á/n/'(transportované a usazené v předpolí ledovce vodními toky); s-y g/ací/akustrinnAgla-cigenní sedimenty usazené v jezerech před čelem ledovce, která zčásti zasahovala do jeskyně); s-y glacimarinní (glacigenní sedimenty usazené při mořském pobřeží- Grónsko, Spic-berky, Kanadské arktické souostroví); termín s. j. l. či -> s. j. glacigenní nezahrnuje -> led jeskynní. Syn.: sediment jeskynní glacigenní. sediment jeskynní limnický sediment jaskynný limnický A lacustrine cave deposit, limnic c. d.; F (m) sediment limnique de caverne, (m) s. lacustre de c.; l (m) deposito lacustre di grotta; N (f) lacustrine Hóhlenablagerung, (f) limnische H.; R (n) nemepnoe osepnoe omnoxeHue; Š (m) sed/mento lacustre de cueva. Sediment jeskynní autochtonní, usazený v jeskynním prostoru v nádrži stagnující vody, nebo s. j. alochtonní, usazený v povrchových jezerech (např. varvovité sedimenty glaciálních jezer) a přinesený do jesk. prostoru tekoucí vodou. Syn..-sediment jeskynní jezerní, s. j. lakustrinní. sediment jeskynní marinní sediment jaskyn-ný marinný -+ sediment jeskynní mořský sediment jeskynní mořský sediment jaskyn-ný mořský A cave marine deposit; F (m) sediment marin de caverne; l (m) deposito marino di grotta; N (f) marine Hóhlenablagerung; R (n) nemepnoe Mopcme omncDKenue; Š (m) sedimento marino de cueva. jeskynní sediment dopravený do jeskynního prostoru mořskou vodou (např. -* jeskyně příbojové). Syn.: sediment jeskynní marinní. sediment jeskynní organický sediment jas-kynný organický A organic cave deposit; F (m) sediment organi-quede caverne; l (m) deposito organ/co di grotta; sifon N (f) organogene Hohlenablagerung;R (n) opaa-HoseHHoe nemepHoe omnoxenue; Š (m) sedí-mento organogeno de cueva. Jeskynní sediment vzniklý za spolupráce nebo vlivem biologické činnosti organizmů (např. -> nickamínek) a sediment složený z odumřelých těl organismů (-> sediment jeskynní animální). sediment jeskynní paraautochtonni sediment jaskynný paraautochtónny A paraautogene cave deposit; f (m) sediment parautogěnique de caverne;\ (m) deposito para-autogenico digrotta; N (f) paraautogene Hóhlen-ablagerung; R(n) napaaemoaeHHoe nemepnoe omnoxenue; Š (m) sed/mento paraautogeno de cueva.

Sediment vzniklý sice v jeskynním prostředí, ale v místě, které není totožné s místem současného uložení (např. vyšší patro téže jeskynní soustavy). sedimentologie krasová sedimentológia krasová A karst sedimentology; F (f) sedimentologie karstique;\ (f)sedimentológia cars/ca;N (f)Karsf-sedimentologie; R (f) xapcmoean ceduMenmo-noBun; Š (f) sedimentológia cársica. Vědní obor komplexní-* karsologie (2. oborová skupina) zabývající se studiem zákonitostí vývoje a prostorového rozložení zvětralinových a sedimentárních plášťů skalního povrchu rozpustných hornin a alochtonních i autochtonních výplní jeskyní a krasových dutin; oddíl s. k. zabývající se speciálně-> sedimenty jeskynními se dosud někdy označuje jako speleosedimento-/og/e; jejími specializovanými oddíly jsou spe-leomineralogie, studující minerální složení, a speleochronologie, zjišťující relativní či ab-solutnístáříjeskynních výplní (pomocí' 4C, izotopů U-Th, U-U, U-Pb aj.). semikras semikras A semikarst; F (m) semi-karst; l (m) semi-carso; N (m) Semikarst; R (m) ceMUKapcm; Š (m) semi-carso.

V klasickém období vědeckého poznávánía klasifikace krasu se termínu s. užívalo jako synonyma termínu -> merokras (polokras), zavedeného Cvijičem (1923); současná ->• karsologie, chápající kras v širším smyslu a klasifikující jej podle fyzikálně chemických složek rozpustného procesu (Cigna, 1984-85), označuje termínem s. soubory exokrasových a endokrasových tvarů a jevů, vytvořených třísložkovým rozpustným procesem (matečná hornina + voda + CO 2) v slinitých vápencích; hlavním znakem s. je dobře vyvinutá údolní síť. semipolje semipolje A semipolje, half-polje; F (m) semi-poljé; l (m) semi-polje; N (n) Semipolje; R (n) nonyno/ibe; Š (m) semipolja.

Termín zavedený H. Lehmannem (1959, 1960) pro-> polje kontaktní, která dělil nás. komplexní (vázaná na styčné pásmo velkého komplexu dobře rozpustných hornin s izolovanými výskyty hornin méně rozpustných) a na-> polje okrajová (vázaná na styk masívu rozpustných hornin s komplexem hornin méně rozpustných či nerozpustných); příkladem s. na Slovensku je sní-ženina Dlhá lúka v Muránském krasu. Syn.:po-lopolje. semipolje komplexní semipolje komplexně -* semipolje septária šeptána A (pí) septarias; F (m/pl) septariums; l (m/pl) septarios; N (n/pl) Septária; R (n/pl) cenmapuu; Š (f/pl) septarias.

V geologii termín pro konkrece různých rozměrů, celistvé struktury, ale s charakteristickými radiálními či koncentrickými prasklinami, které se směrem do středu konkrece- rozšiřují a směrem k okrajům vykliňují; vzájemně se kříží a vytvářejí polygonáiní síť; trhliny vznikly při nerovnoměrném zpevňování hmoty konkrece vnějšíčást již byla zpevněna, kdežto část

vnitřní se vlivem postupující dehydratace ještě smršťovala (Svoboda a kol., 1983); v karsologii se termínu s. užívá pr o označení síťovité struktury nebo uspořádání různých tvarů sintrů (srv. -> lišty síťové, -> stalagmity duté - polygenetické). sesuv jeskynní zosuv jaskynný -> říceníjeskyně sférolit sférolit -> stalaktit sférolitický sifon sifon A siphon, trap;f (m) siphon, (f) voúte mouillante; l (m) sifone; N (m) Siphon, (m) Ducker; R (m) cuqboH; Š (m) sifon.

Usek jeskynní chodby, v němž se jeskynní strop snižuje natolik, že se noří pod povrch pevné či tekuté -> výplně jeskynní a tím rozděluje jes-kynníchodbu na dva oddělené volné úseky; podle druhů výplně jeskynní lze rozlišovat tyto variety s.: s. nánosové (podle povahy nánosů mohou být hlinité, pískové, surové, štěrkové); s. ledové,s. sintrovéa s. vodnf;s. vodnrtze dělit podle pohybu vody na s. říčnía s. jezerní, podle režimu tekoucí vody na s. trvalé, periodické a občasné.

Průnik s. vede obvykle k významným objevům velkých jeskynních soustav; proto ses. nánosové při speleologickém průzkumu obvykle velmi namáhavě prokopávají a s. vodní se překonávají speleopotápěčskými nebo čerpacími technikami. S., v němž pevné či tekuté výplně jeskynní sice nedosahují až k jeskynnímu stropu, ale volná mezera mezi nimi je tak nízká, že je neprůlezná či nedovoluje proplavat s potápěčskou výzbrojí, se nazývá ->• polosifon. silicifikace silicifikace silicifikácia A silicification; F (f) silicification; l (f) silicifi-cazione; N (f) Silizifikation; R (f) cunui^ucpu-Kauun; Š (f) silicificación.

Druhotný horninotvorný proces, jehož výsledkem je přeměna horniny v opál, chalcedon nebo křemen anebo její prosyceni' těmito formami SiO2; s. je spjata s magmatickými či hydroter-málními pochody, s diagenezí hornin a zvětráváním sedimentů; s. diagenetická probíhá v klastických (hlavně písčitých) horninách (ukládání SiO, v podobě tmele) a v horninách karbonátových (kde SiO zatlačuje uhličitany Ca a Mg); zdrojem SiO2 je intrastratálně rozpouštěný klastický křemenný materiál nebo opálové schránky organizmů aj.; výsledkem jsou ~» křemence a různé rohovce; s. vyvolaná zvětrává-ním je méně významná a uplatňuje se zvláště při zvětrávání alitickém. sinter makký -+ nickámínek sinter plastický -» nickamínek sintr sinter A sinter, speleothem; F (f) concrétion calcaire; (m) spéléolite; l (f) concrezione calcarea; N (m) Sinter, (m) Kalksinter; R (m) nameK, (f) cne-neomeMa; S (m) sinter calcáreo, (f) concreción. Pórovitá, plastická i drobivá či krystalická hornina původu chemického a biochemického, vzniklá srážením minerál, obsahu teplých i studených sladkovodních roztoků; v karsolo-gii se jako s. označuje převážně ->• sintr vápenný, varieta vápence sladkovodního; tvoří se ve vápencových horninách porušením rovnováhy CO2 ve vzduchu a ve vodě podle rovnice: CaCO + H2O + CO2 = Ca(HCO.,)2; vyplývá z ní, že z vody okyselené CO2 a obsahující lehce rozpustný CatHCO.^ se po úniku CO2 méně rozpustný CaCO, znovu sráží a usazuje. Rozsah tvorby s. podmiňuje mnoho činitelů (chemické složení matečné horniny, rozpustnost ve vodě, druh a rozměry průlin a puklin, klimaticky určené množství a teplota prosakuj ící vody, rozpustná schopnost vody, rychlost jejího pro-sakováníhorninou, kapilarita, povrchové nap ětí, rozdíly v tlaku a teplotě prosakující a tekoucí krasové vody; proto je rychlost tvorby s. v každém určitém místě jiná; může totiž být přerušena nebo zpomalena změnami účinnosti jednotlivých, zejména klimatických faktorů; tím vznikají jednotlivé generace s., jejichž stáří lze stanovit speciálními datovacími metodami ->• speleo-chronologie. Syn.: sintr vápenný, precipitát. S. se tradičně dělí podle několika hledisek: -podle místa vzniku:^- s. jeskynní-podzemní, -> s. venkovní- povrchový; - podle typu pohybu vody, z jejíhož obsahu vznikl: s. vzniklý z vody kondenzační, průlinové a puklinové vody prosakující či kapilárně vzlí-nající, kapajícía stékající- nebo z vody tekoucí či stagnující; - podle tvarů, v nichž se sráží: obvyklý způsob klasifikace sintrů, jejíž nevýhodou je různorodá terminologie, vzniklá a užívaná v jednotlivých jazycích, někdy obtížně přeložitelná a srovnatelná (srv. -> formace jeskynní); souborný termín pro sintry s nepravidelně členitým povrchem je -> koralit.

V karsologii se termínu s. užívá rovněž k označení konstruovaných (sekundárních) tvarů krasových; rostoucí' poznatky podrobného studia geneze s. ukázala, že tradiční typologie, vycházející z morfologických hledisek, z místa tvorby či výskytů jednotlivých tvarů, je značně nepřesná.

Současná karsologie (speleologie) proto přistupuje k členěnítvarů sintrových podle genetického hlediska neboli podle typů, subtypů a variet hydrologických mechanizmů, které ovládají mineralizované vodní roztoky, ať už se vyskytují v kapalném skupenství na povrchu terénu či kapalném nebo plynném skupenství v endokrasových dutinách (Hill(-ová), Fořti, 1997). V plynném skupenstvíse mineralizované roztoky vznášejí v jeskynním ovzduší v podobě vodní páry anebo kondenzují v podobě vodního •-> aerosolu jeskynního; jejich dynamiku kromě teploty ovládá proudění jeskynního vzduchu. V kapalném skupenství se pak do jeskynního prostoru dostávají nejrůznějšími způsoby. K hlavním hydrologickým mechanizmům, které ovládají vodu v kapalném skupenství, patří ve vadózním pásmu gravitační vyroňování, kapilární vzlínání, kapání a stékání pr ůlinové či puklinové podzemní vody po jeskynních stropech a stěnách; v pásmu přechodném k nim přistupuje vtékání či kapilární vzlínání vody freatic-ké či tlakové vtékání nebo kapilární vzlínání hlubinné vody hydrotermální a konečně také stagnování všech hydrodynamických druhů podzemní vody v jeskynním prostoru. Geneze morfologie některých s. ještě vyžaduje další zkoumání; je totiž zřejmé, že v mnoha případech se na jejich tvorbě podílejí dva i více druhů podzemní vody, ovládané odlišnými hy-drologickými mechanizmy, dokonce i odlišným skupenstvím. Syn.: speleolit, speleotém, tvar sintrový. sintr bradavčitý sinter bradavičnatý -> povlak sintrový sintr fytogenní sinter fytogénny A phytogenic sinter; f (m) sinterphytogénétique; l (f) concrezione fitogenica; N (m) phytogener Sinter; R (m) tpumozeHHbiů namex; Š (m) sinter fitogénico.

Sintr vápenný vzniklý za spolupůsobenní nižších rostlin (např. -> sintr houbičkový). sintr hladinový sinter hladinový A water level sinter; f (m) sinter de pian ďeau; l (f) concrezione a livello dell'acqua; N (m) Wasserspiegelsinter; R (m) ypoeeHHbiú nameK, (m) nameK na ypoene eodbi; Š (m) sinter de nivel de agu a.

Sintr vápenný tvořící se v jeskyních na hladině stagnující nasycené vody (-» jezero jeskynní); dříve se vznik s. h. přičítal vlivu výparu (srv. Kunský, 1950); současná interpretace vychází z narušení rovnováhy mezi CO2 v stagnující vodě a v proudícím jeskynním vzduchu, která vyvolá při vodní hladině vylučování rozpuštěného Ca(HCO3)2 a jeho srážení kolem malých krystalizačních jader; vzniklá mikroskopická krystalová individua destičkového tvaru plovou na vodní hladině

vlivem jejího povrchového napětí a drůzovitě se shlukují; tím vznikají různé plošné tvary, které se bud vznášejí na hladině volně (-> kůry sintrové plovoucí), nebo jsou částí svých okrajů přichycené k okrajům vodní nádrže (-> s. mělčinový, -» s. okrajový). Drůzové shluky krystalů, přitažených ke skalním či sintrovým okrajům jezerních pánviček, narůstají v horizontální límcovité lemy (srv. -> lišta sintrová nást ěnná); kolem stalagmitů, zřícených kusů matečné horniny, sintrových výrůstků dna nebo kolem konců stalaktitů ponořených do vody vytvářejí prsténcovité obruby (-> prsténce sintrové); stalagmity nabývají podoby svícnů; prsténce se postupně rozrůstají do okrouhlých listovitých lemů (-> lekníny sintrové) nebo laloč-natých -> štítů hladinových; rostou nejen horizontálně, ale i směrem dolů a přirůstají ke dnu vodní nádrže; vlivem kolísání hladiny vody vzni-kajísintrové lemy v několika úrovních. Syn..'kůra sintrová hladinová, kůra sintrová plovoucí, kúra talířová, škraloup sintrový, štít hladinový. sintr hlízový sinter hfuzový-* sintr nodulární sintr houbičkový sinter hubkový A mushroom sinter, knobstone; F (m) sinter fungiformé, (m) s. boutoniformé; l (f) concrezione fungiformé; N (m) Pilzsinter, (m) Knopfen-sinter; R (m) apudoeudnbiů HameK; Š (m) sinter fungiformé.

Druh -> sintru nodulárního tvořeného výrůstky sférolitické struktury, zhruba okrouhlého, nahoře sploštělého nebo mističkovitě konkávního tvaru s drsným povrchem a malou vnitřní dutinkou; výrůstky dosahují výšky kolem 4 mm a naspodu jsou omezené plochami podoby trojboké pyramidy; uprostřed spodní části je stopka, kterou je výrůstek spojen s podložím; celek připomíná miniaturní houbu nebo cvoček (-> cvoček jeskynní); s. h. se tvoří obvykle na hranách jeskynních stěn (-> žebrech jeskynních) podle starších názorů krystalizací minerálního obsahu kapilárně vzlínajícívody, spojenou se srážením koloid-ních částic a jejich vzájemným stmelováním; k tvorbě s. h. přispívajízáplavy jeskynních prostor; podle dosud nepotvrzeného novějšího názoru se na jeho vzniku podílí i ~> aerosol jeskynní; ve vstupních částech jeskyní bývá s. h. často fytogenního původu (--> sintr fytogenní); vzniká tu totiž za spolupůsobení nižších rostlin (řas). Syn.: sintr knoflíčkový. sintr hráškový sinter hráškový -> sintr perlový sintr hroznový sinter hroznový A botryoidal sinter, grape s., globulite, popcorn s.; F (m) sinter botryoidal, (m) globulit; l (f) concrezione botroidale; N (m) Traubensinter, (m) Kugelsinter, (m) Clobulit;R (m) apoadbeeuÓHbiú nameK; Š (m) sinter botroidal. Druh ->• sintru nodulárního s hroznovitě kuličkovým povrchem; jednotlivé kuličkové výrůstky dosahují průměru kolem 1 cm, mají hladký povrch a bývají hustě nahromaděné na hranách jeskynních stěn a na ukloněných skalních plochách v podobě vinných hroznů. Syn.:globulit, sintr kuličkový. sintr jeskynní sinter jaskynný A cave sinter; F (m) sinter de caverne; l (f) con-crezione di grotta; N (m) Hohlensinter; R (m) nemepnbiů HameK; Š (m) sinter de cueva. Sintr vápenný usazený v jeskyni z prosakující (vzlínající, kapající, stékající) nebo tekoucí vody; podle polohy lze s. j. dělit na -> s. j. jezerní, -> s. j. nástěnný, --> s. j. podlahový, -> s. j. stropní a -> s. j. volný; zvláštním druhem s. j. je drobivý nebo plastický -» nickamínek. Syn.. 1 precipitát, sintr podzemní. sintr jeskynní jezerní sinter jaskynný jazerný A cave lake sinter; F (m) sinter lacustre de caverne; l (f) concrezione lacustra di grotta; N (m) Hóhlenseesinter; R (m) neiuepHbiů oaepnbiů nameK; Š (m) sinter lacustre de cueva. Sintr vznikající intenzívním srážením (krystalizací) z nasycené vody -> jezer jeskynních; tvo ří se bud při hladině v podobě tenkých plochých štítů (-> sintr hladinový), nebo pod hladinou na svazích a dnech jezerních nádrží jako krystaly, ke říčky a jehlicovité shluky, podobné mořským houbám (-> sintr subakvatický). sintr keříčkový sinter kríčkový Ashrubbysinter, dendritic s.;f (m) sinterarbusti-formé; l (f) concrezione dendritica; N (m) Strauchsinter; R (m) deHdpumoeb/ů HameK; Š (m) sinter dendrítico.

Sintrový povlak tvořený štíhlými až jehlico-vitými, keříčkovitě vetevnatými výrůstky s hrotitými konci; s. k. je většinou subérického původu a vytváří jej minerální obsah vody, kapilárně vzlínající ze dna nebo stěn jeskyně; keříčkovité výrůstky jsou masivní, mají vrstevnatou krystalickou strukturu a jejich výb ěžky jsou zaoblené; může však být i subakvatického původu a hustě pokrývá dolní části jeskynních stěn a dna do úrovní, do nichž byly nebo dosud jsou zaplavené stagnující (obvykle skapovou) vodou (srv. Panoš a Němec, 1960); výrůstky obou genetických subtypů s. k. dosahují výšky až 1012 cm. sintr knoflíčkový s/nfergombičkový->• sintr houbičkový sintr korálový sinter koralový -> sintr květákový sintr kuličkový sinter guíóčkový -> sintr hroznový sintr květákový sinter karfioiový A cauliflower sinter, coral s.; F (m) chou-fleur de sinter; l (f) concrezione cavolfioriforme, (m/pl) coralloidi; N (m) Karfiolsinter, (m) Ko-rallensinter; R (m) u,eemHOKanycmoebiú nameK; Š (f) coliflor de sinter.

Druh -> sintru nodulárního tvořeného květáko-vitými shluky na hranách jeskynních ploch a -* žebrech jeskynních; vypuklé plochy shluků jsou pórovité a drsné (tvoří je drobné krystalky). Syn.: sintr korálový. sintr mělčinový sinter plytčinový A shelfstone; F sinter de bas-fond; l (f) concrezione di bassi fondi; N Banksinter; R (m) MenbHbiú nameK; Š (m) s/nfer de bajío. Termín označující varietu -* sintru hladinového, vytvořenou v mělkých okrajových částech -> jezírek jeskynních a přirostlou ke dnu (Hill(-ová), Fořti, 1997); téměř vždy je tvořen kalcitem, jen výjimečně aragonitem nebo sádrovcem; může vznikat z ->• kůr sintrových plovoucích, přirostlých k okrajům nádrže, či srážením při hladině vody právě na skalních okrajích vodních nádrží (srv. -> lišty sintrové nást ěnné) anebo -> na okrajích -> hrází sintrových; je-li hladina vodní nádrže určitou dobu stabilní, s. m. přirůstá na svrchní i spodníploše a ztlušťuje se; vlivem povrchového pnutí však v tloustnoucím sintru postupn ě převládne vzlínání kapilární vody a tím i přirůstání sintru na straně svrchní.

Zvláštním subtypem s. m. je sintr čeřinový; vyznačuje se obloukovitě vyklenutými, konvexními okraji, které narůstají ode dna k vodní hladině; příčinou vzniku obloukovitých okrajů je dopadáni kapek skapové vody na hladinu jezírek; pád kapek totiž rozviřuje hladinu v drobné vlnky (čeřiny), které se radiálně šíří od místa dopadu a tím ovlivňují obloukovitý a konvexní růst okrajů s. m. sintr nástěnný sinter nástěnný A wall sinter; F (m) sinter de páro/; l (f) concrezione parietale,(f) co/ata;N (m) Wandsinter; R (m) cmeHHOŮ HameK; Š (m) s/nferparietal. Jeskynní sintr vysrážený na jeskynních stěnách v subérickém nebo akvatickém prostředí; s. n. subérickýse sráží z -» aerosolu jeskynního nebo z kapilárně vzlínající vody, vyroňujícíse z

průlin a puklin f-> povlak n. nátek sintrový) anebo gravitačně stékající po jeskynních stěnách (vrstevnaté -> kůry sintrové); s. n. subakvatický se sráží na jeskynních stěnách pod hladinou stagnující nebo pomalu tekoucí vody. Syn.: nátek sintrový, povlak sintrový. sintr nodulární sinter nodulárny A nodular sinter, corallite, coralloid;f (m) sinter noduleux, (m) cora/lite; l (f) concrezione nodu-lare; N (m) Nodularsinter; R (m) Kopanum, (m) HOdynapnbiů HameK; Š (m) sinter nodular. jeskynnísintr vysrážený na skalních stěnách jeskyní či povrchu stalagmitů a stalaktitů a nátekú sintrových; vyznačuje se velmi nepravidelným hlízovitým povrchem, podle jehož morfologie se rozlišuje -> s. houbičkový (knoflíčkový, bradavicový), -> s. hroznový (kuličkový, globulit), -»• s. květákový (korálový), -> s. perlový (hráškový) aj.; jeho vznik se tradi čně vysvětluje srážením minerálního obsahu vzlínající a vyroňující se kapilární vody anebo stagnující vody -> jezírek jeskynních (-> sintr subakvatický); někteří současní badatelé předpokládají, že na vzniku s. n.se podílí-* aerosol jeskynní, ale jejich názor zatím není plně potvrzen (-» Hill(-ová), Fořti, 1997). Syn.: koralit, sintr hlízový. sintr okrajový s/nfer okrajový A border sinter; F (m) sinter marginal; l (f) concrezione marginale; N (m) Randsinter; R (m) Kpaeeoů HameK; Š (m) sinter marginal. Tenký sintrový lem při okrajích nádrže stagnující vody v jeskyni; vytváří se v úrovni hladiny vody srážením rozpuštěného obsahu a narůstá směrem ke středu nádrže (srv. ->• sintr hladinový); po poklesu vodní hladiny nebo po vyprázdnění nádrže zůstává na okrajích nádrže v podobě -> lišty sintrové nástěnné; jsouli okrajové části jezírek mělké, nabývá s. o. charakteristických forem -> sintru m ělčinového. sintr perlový sinter perlový A pearl sinter, pisolitic s.; F (m) sinterpisolithique; l (f) concrezione pisolitica; N (m) Perlensinter, (m) pisolitischer S.; R (m) nuconumoebiů HameK; Š (m) sinter pisolítico.

Druh -> sintru nodulárního s drobně kuličkovi-tým povrchem (kuličkovité tvary mívají 3-5 mm v průměru); tvoří se na hranách jeskynních stěn a ->• žeber jeskynních. Syn.: sintr hráškový, s. pisolitický. sintr pisolitický sinterpizolitický-* sintr perlový sintr podlahový sinter podlahový A cave bottom sinter, f/owstone; F (m) sinter de fond de caverne; l (m) pavimento di grotta con-crezionato; N (m) Sohlensinter; R (m) doHHbiú nemepnbiů HameK; Š (m) sinter de piso de cue-va.

Sintr srážející se na skalním dně jeskyně nebo na povrchu sypkých sedimentárních výplní z vody, která skapává s jeskynního stropu, stéká v tenké vrstvičce s jeskynních stěn nebo zvolna protéká po jeskynním dně; s. p. je jemně vrstevnatý a v průřezu často nápadně barevně páskovaný (různobarevné přírůstkové vrstvičky); na povrchu s. p. často vyrůstají-* stalagmity, -> sta-lagnáty a drobné-* výr ůstky dna, tvoří se -» hráze sintrové, -> mísy sintrové aj.; souvrství s. p. se označuje termínem -> kůra sintrová; při záplavách jeskynního prostoru se na povrchu s. p. mohou usadit fluviální sedimenty, které po opadnutí záplavy bývají pokryty další vrstvičkou s. p.; tím se v jeskyních tvoří mocná heterogenní souvrství podlahových kůr, která často obsahují cenné archeologické či paleontologické objekty; po erozním rozrušení a odnosu s. p. zůstávají jeho zbytky na jeskynních stěnách; nazývají se -* věnce sintrové. sintr podzemní sinter podzemný-* sintr jeskynní sintr pórovitý sinter pórovitý A porous sinter; F sinter poreux; l concrezione porosa; N poróser Sinter, poriger S.; R nopuc-mbiů HameK; Š sinter poroso. Pórovitý, nápadně lehký, sekundárně vysrážený vápenec (obvykle vyschlý a zpevněný -» nicka-mínek); může však jít i o zpevněný a vyschlý vápencový prach (produkt rozpadu vápencové horniny s příměsí MgCO.,). sintr povrchový sinter povrchový -> sintr venkovní sintr stropní sinter stropný A ceiling sinter, roof s.; F (m) sinter de plafond; l (f) concrezione di soffito; N (m) Deckensinter; R (m) nomonovHbiů HameK; Š (m) sinter de techo. jeskynní sintr vysrážený z infiltrované vody, která se vyroňuje na stropě jeskynní prostory po kapkách z průlin a puklin v rozpustné matečné hornině; s. s. tvoří základní krápníkové tvary: -> brčka, -+ stalaktity, -> lišty stalaktitové stropní, -> praporce stalaktitové, -* t řásně stalaktitové a -> záclony stalaktitové. Slov. syn.: sinter povalový. sintr subakvatický sinter subakvatický A subaquatic sinter; F (m) sinter subaquatique; l (f) concrezione subacquatica; N (m) subaqua-tischer Sinter; R (m) nodeodHbiů HameK; Š (m) sinter subacuatico.

Jeskynní sintr tvořící se v jeskynních vodních nádržích pod hladinou nasycené stagnující vody; v koncentrovaném roztoku dochází k bujnému kostrovitému růstu krystalů a ke vzniku pestrých drůzových a kostrových forem s. s. na stěnách a dnech jezerních nádrží, na zaplavených blocích matečné horniny, zřícených do nádrže, na krápnících vyvinutých na jeskynním dně před nadržením vody a na spodních plochách -> sintru hladinového. sintr vápenný sinter vápenný -> sintr sintr venkovní sinter vonkajší A superficial sinter, outside sinter, caprock; F (m) sinter superficiel; l (f) concrezione superfiziale; N (m) Aussensinter; R (m) noeepXHOcmHbiů HameK; Š (m) sinter superficial. Termín s. v. se dříve používal pro označení -* vápence pramenného, srážejícího se z nasycené vody pramenů na povrchu krasového i nekraso-vého reliéfu; současná -» karsologie užívá termínu s. v. pro resedimentovaný vápenec, srážející se ve střídavě humidních tropech ze srážkové vody, stékající po skalních vápencových površích a rychle se sytící rozpustnými horninovými složkami (srv. Monroe, 1964, 1 968; Panoš a Štelcl, 1 965, 1968); rychlý výpar nasyceného roztoku, vyvolaný vysokou teplotou osluněného skalního povrchu vzápětí po dešti, a změny v obsahu CO2 v ovzduší a ve stékající vodě jsou příčinou intenzivního srážení minerálního obsahu; s. v. vysrážený z vody, která stéká přes horní okraje jeskynních otvorů a výklenků, vytváří na skapové linii bohaté formy venkovních stalaktitů a na skalních površích zvrstvené kůry s. v. dosahující místy mocností kolem 10 m; nejintenzívn ější tvorbu kůr s. v. lze pozorovat na návětrných stranách elevací, vystavených pasátovým větrům; tyto formace svou menší propustností a rozpustností omezují rozpouštění podložní karbonátové horniny; protože se na površích přikrytých zvětralinovými či sedimentárními plášti tvoří v daleko menší míře, jsou zároveň jedním z významných faktorů členitosti reliéfu-* krasu kuželového a jeho variet.

Syn.: sintr povrchový. sintr vláknitý sinter vláknitý A fibrous sinter; F (m) sinter fibreux; l (f) concrezione fibrosa; N (m) fibroser Hóhlensinter; R (f) eonoKHUcman cneneomeMa; Š (f) concreción fibrosa.

Jeskynní sintr tvořený vláknitými krystalovými agregáty (obvykle sádrovce, ale i mnoha dalších minerálů - darapskitu, epsomitu, halitu, hexa-hydritu, mirabilitu, nitratitu, nitrokalcitu, thenar-ditu aj.); svým zvláštním vzhledem s. v. poutal pozornost badatelů již na přelomu 18. a 19. stol., dnes je znám z mnoha jeskyní celého sv ěta.

Podle současných poznatků s. v. vzniká z kapilárně vzlínajících roztoků, které v průlinově propustných horninách podléhají při povrchu stěn jeskynních prostorů sezónním cyklům kondenzace a vypařování; vlivem jejich přesycení tím docházík sráženíminerálního obsahu, který je dalšími přírůstky vytlačován z průlin do jeskynního prostoru; velikost

vláknitých krystalů je tedy totožná s rozměry průlin. Hill(-ová), Fořti (1997) dělí s. v. na tři variety podle délky vláknitých krystalů a způsobu, jímž se při svém vývoji jednotlivá vlákna vzájemně proplétají: - u průlin více od sebe vzdálených zůstávají krystaly při svém vývoji oddělené, ale prudce narůstají a vytvářejí -> vlasy jeskynní nebo -> vatu j.; - u průlin nahloučených hustě vedle sebe se tvoří -> květy jeskynní; - v silně porézní nebo rozdrcené matečné hornině vznikají -* provazce jeskynní; - rozpadem sádrovcových vláken provazců, vaty a vlasů vznikají jemné vločky -> sněhu sádrovcového.

Jako samostatnou varietu s. klasifikují Hill(-ová), Fořti (1997) -» květy jeskynní, pokud v jejich stavbě převažují vláknité krystaly; v podstatě jde o přechodnou formu mezi s. v. a sintrem jehlico-vit ě krystalickým. sintr volný sinter volný A free sinter; F (m) sinter libře; l (f) concrezione liber a; N (m) loser Sinter; R (m) ceoóoÓHbiů nameK; Š (m) sinter libře. jeskynní sintr, jehož formy nejsou připevněny ani ke skalním stěnám jeskynních prostorů, ani k jejich výplním; k hlavním tvarům s. v. patří -*• kůry sintrové plovoucí, -> čapky sintrové,-> perly jeskynní, -> prach jeskynní a --> sníh sádrovcový. síň jeskynní sieň jaskynná A cave chamber; F (f) salle de ca věrné; l (f) sála di grotta; N (m) Hohlensaal; R (m) nemepnbiů saň; Š (f) sála de cueva.

V evropské karsologické literatuře se termínem s. j. označuje středně velká jeskynní prostora vzniklá obvykle bočním rozšířením -» chodby jeskynní v místě spojení dvou či několika chodeb anebo v místě, kde řičení vystavilo rozpustnému procesu další části matečné horniny; v angloamerické a ruské literatuře je termín s. j. vyhrazen pro velmi rozsáhlou a vysokou prostoru, zaujímající svými rozměry přední místo v jeskynní soustavě, jejíž je součástí; v naší terminologii se pro jesk. prostor velkých rozměrů užívá termínu -> dóm jeskynní; největší známou s. j. je Sarawacká síň v Jeskyni štěstí (Lubang Nasip Bugus) v Muluském národním parku na Sarawaku (délka přes 700 m, šířka až 400 m, výška nejméně 70 m - srv. Lowe, Waltham, 1995). Syn..'sál jeskynní. síť krasově hydrografická podzemní s/eř krasovohydrografická podzemná A subterrannean karst-hydrographique network; F (m) réseau karst-hydrographique souterrain; l (m) complesso carso-idrografico sotterraneo; N (n) unterirdisches karsthydrographisches Netz; R (f) Kapcmoean nodaeMnan eudpoapacpu-vecKan cemb; Š (f) red de agua cársica subter-ránea.

Síť stálých, periodických či epizodických podzemních vodních toků a jezer, vázaná na voi dopropustné kaverny a jeskyně v rozpustných j horninách. j skap odkvapkávanie l A dripping; F (m) égouttement; l (m) stillicidio; \ N (n) Abtropfen; R (f) Kaném; Š (m) goteo. j Jev vyvolaný kapkami vody prosakující průli- i námi a puklinami matečné rozpustné horniny ; a jejich padáním jesk. prostorem. sloup krápníkový štip kvapíový-* stalagnát sloup sintrový štip sintrový -> stalagnát sluj -> polojeskyně sluj paledová -+ jeskyně paledová sníh sádrovcový sneh sádrovcový A gypsum snový; F (f) neige gypseuse; l (f) neve di gesso; N (m) Gipsschnee; R (m) auncoebiú cnee; Š (f) n/eve cfe yeso. Termín, který uvádějí do karsologické terminologie Hill(-ová) a Fořti (1 997) pro jeden ze sub-typů ->• formací jeskynních vláknitých, vznikající rozpadem sádrovcových vláken -+ vlasů jeskynních, -> vaty jeskynní a -* provazců jeskynních; s. s. tvoří tělíska radiálně vláknitých agregátů malých krystalů nebo větších prismatických a tabulkových krystalů sádrovce nebo epsomitu (MgSO4.7H2O), které se po vyschnutí odlupují v malých vločkách z povlaků a tvarů vláknitých sintrů a hromadí se na výběžcích stěn nebo na jeskynním dně jako sněhové závěje a pokryvy. Výskyty s. s. jsou známy z mnoha jeskyní světa; někteří autoři soudí, že na vzniku s. s. se podílí -> aerosol jeskynní, ale tento názor se zatím nepodařilo potvrdit. soustava jeskynní sústava jaskynná A cave systém, c. network; F (m) systéme de ca věrné; (f) réseau souterraine; l (m) sistema della grotta; N (n) Hohlensystem; R (f) neunepnan cucmeMa; Š (m) sistema de cueva. Termín, který uvádí Monroe (1970) pro označení horizontálně i vertikálně složitě rozvětvené soustavy endokrasových (jeskynních) dómů, síní a jiných dutin a souvislých i oddělených jeskynních chodeb, která průkazně vznikla činností téhož -» toku podzemního. Syn.: systém jeskynní. soustava říční podzemní sústava riečna podzemná A underground riverpattern; f (f) réseau de riviéře souterraine; l (m) sistema fluviale sotterraneo; N (n) unterirdisches Flussnetz; R (f) cucmeMa nodaeMHOŮ pěnu; Š (m) sistema fluvial subter-ráneo.

Spojitý systém hlavního •-* toku jeskynního a jeho poboček či zdrojnic v endokrasové zóně masívu rozpustných hornin (> zvodeň krasová). soutěska krasová tiesňava krasová -> rokle krasová spára okrajová ledu jeskynního škára okrajová ladu jaskynného A marginal cave ice interstice; F (m) interstice marginal de glace de caverne; l (m) interstizio marginale dél ghiaccio di grotta; N (f) Hóhlen-eisrandfuge; R (f) Kpaeean nopa nemepnozo nbda; S (m) intersticio marginal dél hie/o de cueva.

Mezera mezi okrajovými partiemi hmoty-* ledu jeskynního podlahového a skalní st ěnou jeskyně; tvoří se vyzařováním vyššího specifického tepla matečné horniny, které brání jeskynnímu ledu přirůst ke skalní stěně; v ledové stěně, omezujícís. o. l. j., lze dobře pozorovat vrstev-natost ledové hmoty. spára vrstevní škára vrstevná ~> plocha vrstevní speleoalpinismus speleoalpinizmus A speleoalpinism; F (m) spéléo-alpinisme; l (m) speleoalpinismo;N (m) Spelaoalpinismus;R (m) cneneoasibnuHUSM; Š (m) espeleoalpinismo. Zájmová činnost ve -> speleologii praktické věnující se zdolávání příkrých skalních stěn exo-krasového reliéfu i endokrasových vertikálních dutin (propastí), rozvíjení specializované le-zecké techniky, bezpečnostním opatřením a výcviku zájemců; s. je motivován především zájmy poznávacími a průzkumnými (získáváním materiálu z prostorů pro většinu věd. pracovníků nedostupných), zčásti však i jen zájmem sportovním.

speleofyziologie speleofyziológia A speleophysiology; F (O spéléophysiologie; l (f) speleofisiologia; N (f) Speláophysiologie; R (f) cnefieocpU3uono3ua; Š (f) espeleofisiología. Dílčí obor -> speleomediciny (karsologie lékařské) studující chování lidského, zvířecího i rostlinného organismu v jeskynním prostředí a příčiny zjištěného stavu a změn; zabývá se rovněž zdravotními a zdravotnickými aspekty speleologického průzkumu a výzkumu, prevencí, hygienou a první pomocí ve speleozá-chranářství, fyziologickými důsledky dlouhodobého pobytu v jeskynním prostředí i virovými chorobami (např. histoplasmóza), které v některých jeskyních ohrožují zdraví i život člověka; využívá běžných klinických metod a metod sportovního lékařství. speleogenetika speleogenetika -> geomorfologie krasová speleogeneze speleogenéza A speleogenesis; F (f) spéléogeněse; l (f) spe-leogenesis; N Spelaogenesis; R (m) cneneo-zenes; Š (f) espeleogénesis. Termín vyhrazený pro složitý soubor příčin, podmínek, procesů a faktorů, vyvolávajících v rozpustných horninách vznik -* jeskyně a ovlivňujících v prostoru a čase její vývoj. Postupnou systematickou analýzou a syntézou starších i nových poznatků, získaných terénním výzkumem a měřením i laboratorním experimentováním, dospěla současná speleologie k stanovenítří základních fází vývoje jeskynního prostoru rozpustnou činností vody - fáze ini-ciální (zahajovací), rozvojové a degradační(srv. např. Lowe, Waltham, 1995): 1. Fáze iniciální (zahajovací) Dělíse na subfázi počáteční(incepčnO a subfázi zárodečného (embryonálního) růstu: - počáteční (incepčnO subfáze začíná v okamžiku, kdy voda může vnikat do masívu karbonátových hornin a pronikat jím (srv. -> horizont incepčnO; její počáteční pohyb může být ovládán mechanizmy (např. molekulární či iontovou difúzí, slapovými pohyby zemské kůry aj.), které se zcela lišíod mechanizmů, dominujících v pozdějších fázích vývoje; již v této subfázi dochází k fyzikálnímu a chemickému rozpouštění a odnosu karbonátů a minerálních příměsí vodou či agresivními kyselinami; patří k nim i kyselina uhličitá, která ovládá pozdější růst jeskynních prostor; iniciální pohyb vody se uskutečňuje primárními intergranulárními průlinami - póry (v hrubozrnných útesových vápencích, oolitech nebo křídě), podél tenkých nekarbonátových vrstviček v matečném souvrství a v těsných nebo otevřených štěrbinách, vázaných na pukliny, zlomy či vrstevní spáry.

- subfáze zárodečného (embryonálního) růstu nastupuje po částečném rozšíření většinou velmi těsných potenciálních cest pozemní vody do té míry, že v nich může docházet k -> proudění laminárnímu; i toto prouděnífa tedy i rozpustné zvětšování vodních cest) je ješt ě značně omezené a pomalé.

2. Fáze rozvojová Začíná v okamžiku, kdy vodní cesty dosáhnou předchozím vývojem průměru zhruba 5-15 mm (Ford, Williams, 1989) a rychlost la-minárního proudění vody dosáhne kritické hodnoty -> Reynoldsova čísla neboli turbulentního prahu: dojde k tzv. průlomu, tj. k zvýšení rychlosti prouděni' a tím i ke změně proudění laminárního v ~* prouděníturbulentnía k zrychlení růstu vodních kanálů; jakmile se podmínky pro turbulentní proudění prosadí, účinky rozpustného procesu začne zesilovat mechanická složka * eroze krasové i následné řičení jeskynních stěn, které rozpustnému procesu společně vystavují další části matečné horniny.

Během těchto dvou speleogenetických fází se v matečné hornině vytvoří sít úzkých kanálků; geologické faktory a spádové poměry vyvolávají preferenční růst nejvhodnějších kanálků, které na sebe vážou větší část lokálního proudění; tím se na úkor ostatních kanálků zvětšují a mění se v jeskyně; méně vhodné kanálky pak plní jen podřízenou úlohu cest pro vody prosakující nebo zčásti i pro vzduté vody při podzemních záplavách.

Všechny kanálky jsou v těchto fázích vyplněné vodou; při preferenčním růstu však roste i jejich propustnost a po vytvoření podmínek pro skutečně hydraulické proudění začne voda ve výše položených kanálcích proudit volně a vytvářet piezometrickou vodní hladinu; téměř všechny jeskyně se tedy vytvářejí ve freatických podmínkách, ale morfologie jejich prostor je při pokročilejším vývoji modifikována na-* jeskyně vadózní a -* jeskyně freatické, vytvořené z původního freatického základu nad nebo pod úrovní hladiny t ělesa podzemní vody. 3. Fáze degradační Na počátku této fáze se vývoj jeskyní omezí na úroveň dobře fungujícího proudění vody blízko vodní hladiny; korozní růst jeskyní slábne a zesiluje řičení jejich prostor; stopy řičení jeskyní a intenzivního rozpadu kavernózního krasu se však v krajině vyšších zeměpisných šířek a ve vyšším reliéfu uchovají jen zřídka, protože je zničí denudační procesy a snižování povrchu; naproti tomu v tropických podmínkách řičení jeskyní přispívá výrazně k chaotickému vývoji tvarů krasového reliéfu.

Dlouhodobým výzkumem prokázal nově Pal-mer (1991), že v iniciální fázi s. dochází k rozšiřování vůdčích průtokových kanálků vlivem chemické kinetiky zhruba o 0,01 až 0,1 cm/rok; čas potřebný k dosažení této kritické hodnoty se mění v přímé závislosti na délce kanálku a teplotě vody a jen v nepřímé závislosti na šířce iniciálních puklin, velikosti průtoku, spádu a tlaku CO2; i po zvýšení průtoku však tato hodnota zůstává nedotčena; většina jeskyní potřebuje k získání rozměrů, průchodných pro člověka, dobu 10"-105roků. speleochronologie speleochronológia -* sedimentologie krasová speleoklima spe/eoklíma -> klima jeskynní speleoklimatologie speleoklimatológia -> klimatologie krasová speleolit speleolit -* formace jeskynní speleolog speleolog A ca věr, speleo/ogist, spelunker; F (m) spéléo-logue, (m) spéléologiste; l (m) spe/eo/ogo; N (f) Hóhlenforscher, (m) Spelaologe; R cneneonoz; Š (m) espeleólogo.

Vědecký pracovník zabývající se odborným studiem jeskyní a řešením specifických otázek -> speleologie nebo školený a zkušený dobrovolný pracovník, jehož zájmovou činností je organizovaný průzkum a objevování jeskyní nebo aplikace některé z metod -* speleologie praktické. Syn.: jeskyňář. speleologie speleológia A speleology; F (f) speleologie; l (f) speleológia; N (f) Spelaologie, (f) Hóhlenkunde; R (f) cne-neonozun; Š (f) espeleología. Termín vytvořený z řeč. slov spélaion (jeskyně) + logos (věda) a zavedený franc. krasovým badatelem Edouardem A. Martelem (1859-1938) pro vědní obor zabývající se studiem krasu, především jeskyní; postupně se vžil

natolik, že se uchoval i v názvech některých dílčích oborů komplexní-* karsologie, zabývajících se endo-krasem; krom ě toho se běžně užívá pro zájmovou průzkumnou a objevitelskou činnost (-* jeskyňářství, -* s. praktická) -> speleolog ů (jeskyňářů), speleologie antropogenní speleológia antropogénna A anthropospeleology;f (f) anthropospéléologie; l (f) antropospeleologia; N (f) Anthropospaleo-logie; R (f) aHtnponocnerieofioauíi; S (f) antro-poespeleología.

Dílčí disciplina -* speleologie zabývající se pr ůzkumem a výzkumem podzemních objektů vytvořených člověkem v rozpustných i nerozpustných horninách k různým účelům; dělí se na s. a. suburbánní (věnuje se prehistorickým i historickým objektům v podzemí měst, hradů a jiných sídel), s. a. montánní (studuje stará, opuštěná důlní díla) a s. a. s/cíe/n/Xstuduje podzemní prostory vytvořené a trvale obydlené člověkem). speleologie operativní speleológia operatívna A operative speleology; F (f) speleologie opera-tionelle; l (f) speleológia operativa; N (f) operative Spelaologie; R (f) onepamuenaz cneneo-noeuH; Š (f) espeleología operativa. Dílčí obor -* speleologie zabývající se provozními, organizačními, ekonomickými i ochranářskými potřebami jeskyní zpřístupněných, upravených a osvětlených k využití v turismu, lékařství, různé výrobě, skladování apod. speleoterapie speleologie praktická speleológia praktická A practical speleology; f (f) speleologie prac-tique; l (f) speleológia prattica; N (f) praktische Spe/áologie; R (f) npaKmuvecKan cneneonoaufi; Š (f) espeleología práctica. Obor -> speleologie rozvíjený jako zájmová činnost členů organizací dobrovolného speleologického hnutí, bez jejichž spolupráce se vědecký výzkum krasu a jeskyní neobejde; pro realizaci a zajištění bezpečnosti speleologického vědeckého výzkumu i zájmové speleologické činnosti v objevitelském a poznávacím průzkumu jeskyní se ve s. p. rozvíjejí metody specializované přípravy k získánífyzické formy, dovedností a zkušeností ve -* speleoalpinismu, -> speleopotápěčství, -> speleoozáchranářství a -* speleoturistice. speleologie technická speleológia technická A technical speleology; F (f) speleologie tech-nique; l (f) speleológia tecnica; N (f) technische Spelaologie; R (f) mexHuvecKan cneneonoaun; Š (f) espeleología tecnica. Dílčí obor -> karsologie (7. oborová skupina) zabývající se vypracováním projektů a technickou stránkou zpřístupňování jeskyní i jiných krasových forem pro různé způsoby využití. speleoluminiscence speleoluminiscencia A speleoluminescence; F (f) spéléolumines-cence; l (f) speleoluminescenza; N - (f) Spelao-lumineszenz; R (f) cneneonK>MUHecu,eHU,un; Š (f) espeleoluminescencia. Termín užívaný v karsologii pro-> luminiscenci karbonátových hornin a všech druhů -> výplní jeskyní i jiných dutin v endokrasové zóně a pro označeníspeciálnífyzikálně chemické metody, využívající studia luminiscentních jevů (elektromagnetického záření, vyvolaného působením vnějšíenergie na elektrony v energetických hladinách kolem atomových jader) k řešení teoretických i praktických krasových problémů (Slačík, 1975); získané poznatky přispívají k poznání fyz. a chem. vlastností matečných hornin a obsahu minerálů, k indikaci mikrotektoniky a stopových příměsí, k řešení speleogenetických a chronologických otázek i krasově hydro-logické problematiky při koloračních testech, k stanovení stáří archeologických kosterních nálezů, k indikaci maleb, nápisů a jiných projevů prehistorického člověka; s. lze kromě toho použít v léčebných jeskyních k detekci látek poškozujících kvalitu jeskynního prostředí (např. těžkých kovů) a v turistických jeskyních k potlačení nežádoucího růstu nižších rostlin a konečně i k atraktivnímu osvětlenívhodných sint-rových forem.

Syn.: fotoluminiscence (nepřesně světélkování). speleomedicina speleomedicína A speleomedicine; F (f) spéléomedecine; l (f) speleomedicina; N (f) Speláomedizin; R (f) cneneoMeduu,UHa; Š (f) espeleomedecina. Vědní i aplikovaný obor komplexní-* karsologie lékařské (4. oborová skupina), studující endokrasové prvky a složky prostředí jeskyní i prostředí uměle vytvořených podzemních prostor a jejich interakce s organismem člověka či živočichů; dělí se na -» speleofyziologii a -> spe-leoterapii. speleometeorologie speleometeorológia -> klimatologie krasová speleomineralogie speleomineralógia ->• sedimentologie krasová speleomorfologie speleomorfológia ->• geomorfologie krasová speleopaleontologie speleopaleontológia ->• paleontologie krasová speleopiktografie speleopiktografia A speleopictography; F (f) spéléopictographie; l (f) speleopittografia; N (f) Speláopiktographie; R (f) cneneonuKmoepacpufi; Š (f) espeleopicto-grafía.

Dílčí obor -* karsologie kulturní, zabývající se -> um ěním jeskynním nástěnným; kromě toho se tohoto termínu užívá i pro označení vlastních uměleckých projevů prehistorického či historického člověka (jeskynních maleb, plastik a rytin). speleopotápěčství speleopotápačstvo A speleodiving; F (f) spéléoplongée; l (f) spe-leosommersione; N (n) Spelaotauchen; R (n) cneneoHbipftHue; Š (m) espeleobuceo. Specializovaná zájmová činnost ve -> speleo-logii praktické aplikovaná ke zdolávání jeskynních prostor a sifonů zcela vyplněných vodou pomocí potápěčské techniky; součástí této činnosti je i rozvoj metod fyzické přípravy a odborný výcvik zájemců, stanovení bezpečnostních opatření, provádění účinných záchranných akcí a rozvíjení technické výzbroje a výstroje; s. jako zájmovou činnost motivují především průzkumné a objevitelské zájmy, zčásti také zájmy čistě sportovní. speleoterapie speleoterapia A speleotherapy; F (f) spéléotherapie; l (f) speleoterapia; N (f) Spe/aotherapie; R (f) cneneo-mepanufi; Š (f) espeleoterapía. Dílčí obor -> speleomediciny (-* karsologie lékařské), stojící na hranici přírodních a lékařských věd a zabývajícíse studiem prvků, složek a procesů prostředí přírodních jeskyní i uměle vytvořených podzemních prostor (kvalita ovzduší, aerosolů, záření, ionizačních procesů aj.), jejich interakcí s lidským organismem (především jejich přímého pozitivního vlivu na imunitní system člověka) a možnostmi jejich využití zejména v léčbě onemocnění dýchacích cest; součástí s. je tvorba a aplikace adekvátních léčebných metod. speleotéma spe/eofém -> formace jeskynní speleoturistika speleoturistika A speleotourism; f (m) spéléo-tourisme; l (m) speleoturismo; N (f) Speláotouristik, (f)

Hóhlen-touristik; R (m) cneneomypusM; Š (m) espeleo-turismo.

Organizovaná zájmová speleologická činnost, zaměřená na kulturně poznávací aktivity v ne-zpřístupněných endokrasových objektech (jeskyních, propastech aj.), dostupných pro zájemce se základní výstrojí (přílba, vlastní svítilna) a za vedení zkušeného odborného průvodce (speleologa - ochranáře); kromě hlavní náplně má s. významnou stránku fyziologickou a rekreační; pod pojmem s. nelze rozumět individuální či skupinový cestovní ruch (turismus), organizovaný v komerčním zájmu ve zpřístupněných jeskyních či jiných atraktivních krasových objektech vybavených bezpečnostním zařízením. speleozáchranářství speleozáchranárstvo A speleorescue work; F (m) spéléosauvetage; l (m) speleosalvataggio; N (f) Spelaorettung; R (n) cneneocnacamenbcmeo; Š (m) espe/eores-cate.

Zájmová činnost členů národních speleologických organizací, zaměřená na rozvoj a aplikaci metod, vývoj výstroje a výzbroje, výcvik a včasnou organizaci záchranářských aktivit, potřebných pro záchranu ohrožených životů badatelů v krasu a jeskynních. spraš spras A /oess; F (m) loess; l (m) loess; N (m) í.o'ss; R (m) něcc; Š (m) loess. Žlutavá až nahnědlá nevrstevnatá, pórovitá zemina eolického původu; převážně ji tvoří jemný křemitý prach (vel. částic 0,001-0,05 mm), obsahující vyloučený CaCO,; vznikla v chladných pleistocénních stadiálech (v tzv. sprašo-vých fázích) vyvátím jemných prachových částic vysušených půdních pokryvů studenými a suchými větry v periglaciálnízóně kontinentálního ledovce a jejich opětným uložením v návějích, závějích i plošně rozsáhlých pokryvech; v z., stř. a v.

Evropě, Severní a Jižní Americe a s. Azii tvoří široké pásmo nesouvislých pokryvů, místy mocných i několik set metrů; ve stř. Evropě ve výškách nad 300-500 m typické s. přecházejí v sprašové hlíny, vzniklé v drsnějším a humid-nějším klimatu odvápněním původních s..jejich promíjením s místními hrubozrnnějšími perigla-ciálními zvětralinami a přemístěním srážkovými či tavnými vodami.

Sprašové akumulace často obsahují pohřbené půdní horizonty, vzniklé v interstadiálech či in-terglaciálech po skončení „fází sprašových"; oddělují sprašové pokryvy odlišného stáří; s. jsou velmi důležité stratigraficky i proto, že jejich vápnitý obsah pomohl uchovat četné zbytky malakofauny i kosterní zbytky obratlovců, savců i člověka a jeho industrie; vyznačují se také tvorbou novotvarů (různé formy vysráženého CaCO,- povlaky a záteky na svislých puklinách, pseudomycelie, osteokoly, cicváry - nebo hydroxidu železitého a jiných sloučenin). Na strmých okrajových stěnách pokryvů se s. rozpadají ve svislé hranoly; reliéf mocnějších pokryvů se vyznačuje hlubokými roklemi se svislými stěnami a často i závrty, ponory, jeskyněmi a četnými sufozními jevy, donedávna řazenými k -> pseudokrasu; poněvadž však vznikají rozpouštěním vápnitého obsahu i křemitých částic s., současná karsologie klasifikuje soubor t ěchto forem a jaků jako -»• kras sprašový, přechodný krasový typ mezi -> semikrasem a -> bradykrasem. sríeň jaskynný -* jinovatka jaskynná stadiál štadiál -* glaciál stalagmit stalagmit A stalagmite; f (f) stalagmite; l (f) stalagmite; N (m) Stalagmit; R (m) cmanaaMum; Š (f) esía-lagmíta.

Termín (z řeckého stalagmos- krápník smáčený vodními kapkami) označující krápníkový tvar stojící na skalním dn ě jeskyně, na povrchu jeskynních výplní, na výstupcích jeskynních st ěn či na jiných stalagmitech a postupně rostoucí směrem vzhůru a do stran; tvoří se ze sraženého minerálního obsahu vody, prosakující z průlin a puklin v matečné rozpustné hornině a kapající do jeskynního prostoru (Kunský, 1950). Kapající voda vytvoří v místě dopadu kapek mechanickým i chemickým působením (-> egu-tací) nejprve -» jamku egutační (místy přes 1 5 cm hlubokou); její minerální obsah se sráží a jednak pokrývá stěny jamky (-> nátek sint-rový), jednak na dně jamky vytváří sférolitické konkrece (->• perly jeskynní; postupně jamku vyplní, stmelí se v-> kořen stalagmitu a při obvodu jamky vytvoří kruhovou -> kůru stalagmitovou; uprostřed pak narůstá nejprve polokulo-vitýs.; nabývá na výšce tvorbou čepičkovitých, barevně odlišných přírůstkových vrstviček, které v příčném řezu připomínají roční přírůstkové vrstvičky kmenů stromů (letokruhy); u s. však jde o vrstvičky odrážející rytmus skapu (střídající se fáze srážení, rozpouštění a hiáty při přerušení skapu); při nepřerušeném vývoji dorůstá s. až ke stropu jeskyně (místy do výšek 30^0 m) nebo k svému matečnému -* stalaktitu, s nímž se spojí a společně vytvoří sloupovitý tvar -> stalagnát.

Pomalu kapající voda vytváří na vrcholech s. -> jamky egutační, prudce kapající voda se po dopadu na vrcholu s. rostřikuje a z jejího obsahu se srážejí -> talíře sintrové. Skapová voda s vrcholové části s. nerovnoměrně stéká různými směry, přepadá přes okraje výstupků a z jejího obsahu vznikají různé variety -» stalaktitu; tyto tvary postupně narůstají, takže základní s. nabývá vzhledu členité -> pagody. Při pohybu jeskynních výplní a tím i místa dopadu skapové vody vznikají -> s. ohnuté a -> s. rozvětvené; z průsakové vody stékající po stěnách jeskyní se sráží -> kůra stalagmitická (-> kůra sintrová); zvláštními varietami s. jsou -> s. bahenní, -> s. duté, ->• s. gejzírové, -> s. ledové, -> s. lemové (-> lemy sintrové) a -> s. pramén-kové. stalagmit bahenní stalagmit bahenný A mud stalagmite; f (f) stalagmite ďargile; l (f) stalagmite di fango;N (m) Tonschlammstalagmit; R (m) anuHUHbiú cmanaeMum; Š (f) estalaginíta de arcílla.

Stalagmit, jehož vnitřní část tvoří hlína jeskynní, někdy s příměsí hrubozrnného nevápnitého de-tritu, zpevněná až 30 % uhličitanu vápenatého; vnější plášť (obal) tvoří sintr, vysrážený ze skapové vody; běžnými varietami s. b. jsou -* pyramidy hliněné a -* píšťaly korálové, pokryté obvykle karbonátovým sintrovým pláštěm, sekundárně vysráženým z rozstřikované přesycené skapové vody. stalagmit dutý stalagmit dutý A hollow stalagmite; F (f) stalagmite creuse; l (f) stalagmite cava; N (m) Hohistalagmit; R (m) nofibiů cmanaaMum; Š (f) estalagmíta hueca, (f) anagmita, (f) gourtremagmita, (f) tremaestalag-míta, (f) tremagmita.

Stalagmit prostoupený vertikální, obvykle prostornou eggutační trubicí, anebo tvořený sintro-vou skořápkou různé tloušťky, obklopující či lemující egutační dutinu a zpevňující její stěny; zvláštním typem s. d. jsou -> s. gejzírové (hydroterm. původu).

Hill(-ová), Fořti (1997) uvádějí několik variet vzniku s. d., určených jejich složením a prostředím matečné jeskyně: - dutiny egutační, vytvořené nenasycenou ska-povou vodou; v karbonátových stalagmitech jeskyně Jewel Cave (Dakota, USA) dosahují egutační dutiny hloubky až 6 m a sahají až do podložních sediment ů nebo matečné horniny; - dutiny polygenetické, vzniklé v sádrovcových stalagmitech při pravidelném střídání procesů kondenzace, evaporace a rekrystalizace; nenasycená skapová voda nejprve vytvoří egutační

dutinu, která se působením vody kondenzující v dutině rychle zvětšuje; na povrchu stalagmitu se voda vypařuje a rekrystalizací jejího minerálního obsahu se tvoří přírůstkové keříčkovité povlaky nebo i mocné kůry sintrové; podobný vývoj mají i malebné stalagmity, nazývané vánoční stromky, ověšené aragonitovými keříč-kovitými tvary; s. d. v KuppKutunské jeskyni (Turkmenistán) dosahují výšky až 10 m a průměru až 3 m, ale jejich stěna je tlustá jen 2-5 cm;polygenetickés. d. karbonátové popsali Fernandez Rubio a Eraso (1975) z jeskyně Cueva dél Agua v pohoří Sierra Arana (sv. Granada, Španělsko) a nazvali je- 1- antistalagmity; jeskyně je vytvořena v překocené vrásové struktuře na kontaktu nadložních vápenců spodního liasu a podložních mikrobrekciovitých dolomit ů (-> kaikiritů) svrchního liasu; rozlišujíse dva sub-typy s. d., vzniklé složitým procesem mechanické eroze, chemického rozpoušt ění a rekrystalizace; první subtyp je vázán na egutační trubici (průměr 4-8 cm, hloubka od 2 dm do několika m), vytvořenou v nesoudržném mikrobrekcio-vitém dolomitu skapovou vodou, dopadající z vápencového stropu jeskyně; z vody, nasycené CaíHCO,),, se její obsah na stěnách egutační dutiny sráží a vytváří tubulární tvar svisle pásovité struktury; druhý subtyp představuje tubulár-nítvarsíťovité struktury (srv. -> septária), představující kalcitové výplně různosměrných puklin v původním brekciovitém dolomitu; s. d. obou subtypů, po mechanické erozi či chemickém rozpuštěnísvrchníčásti brekciovitého dolomitu, vstupují nad nynější povrch dna jeskynního a dosahují různých výškových rozměrů; - dutiny „zděděné" - přívodní kanálky původního stalaktitu, který dorostl až k jeskynnímu dnu; ze skapové vody, hromadící se v přívodním kanálku a pronikající kapilárně na povrch původního stalaktitu, se sráží její minerálníobsah; zčásti vyplňuje přívodní kanálek a na povrchu stalaktitu vytváří prsténcovité obruby; narůstající vahou se celý tvar odtrhne od stropu a změní se v dutý stalagmit, který dále nar ůstá; - dutiny přívalové; jejich vývoj byl studován v sádrovcové jeskyni Covadura (Sorbas, Španělsko); tamějšís. d. se tvarem podobají sloupcům kuželovitých stalaktitu, obrácených vrcholy dolů a naskládaných na sebe jako prázdné kelímky; při dně jeskyně majísloupce průměr 10-1 5 cm, při vrcholu 4-6 cm; prochází jimi přívodní trubkovitý kanálek o průměru 2-4 cm; podle předpokladu se tyto s. d. tvoří za krátkých přívalových dešťů, které během roku přerušují dlouhá suchá období (množství vody, spadlé v několika hodinách, představuje 60-75 % ročních srážek); při přívalových deštích je skapová voda značně podsycená a rychle vyhlubuje ku-želovité egutační jamky v malých sádrovcových stalagmitech nebo v drobných elevacích sádrovcových podlahových kůr; vlivem výparu po skončení dešťů se voda nadržená v egut. trubici rychle přesytí, kapilárně vzlíná vzhůru i do stran, což se projeví maximálním srážením minerálního obsahu při vrcholu stalagmitu; cyklickým opakováním tohoto procesu nabývá povrch stalagmit ů zvláštní konfigurace obrácených kónických stalaktitů; vrcholové zúžení egutační trubice vysráženým sádrovcem odstraní rozpustný proces při následujícím dešťovém přívalu, takže její průměr zůstává vcelku konstantní. stalagmit gejzírový stalagmit gejzírový A geyserm/fe, geyserstalagmite;f (f)geysermite, (f) stalagmite de geyser; l (f) stalagmite in forma di geyser; N (m) Geisermit, (m) Geiserstalagmit; R (m) aeůsepHbiů cmanazMum; Š (f) estalagmíta de geiser, (f) e. hueca, (f) geisermita. Termín označující dutý stalagmit hydrotermál-ního původu, tvořený obvykle aragonitovým, hrubě porézním sintrem; tělem stalagmitu prochází prostorná sopouchovitá dutina, končící při vcholu s. g. otevřeným kráterem; představuje pokračování kanálku, jímž hydrotermální voda vystupuje z hloubky rozpustnou matečnou horninou a proniká skalním dnem, stropy a stěnami nebo sintrovými kůrami do jeskynních prostor -» krasu hydrotermálního; v těle stalagmitu se přívodní kanálek někdy rozvětvuje do perforo-vaných stěn základního tvaru s. g. a pokračuje v s. g. parazitických.

S. g. hydrotermálního původu byly poprvé popsány ze Zbrašovských aragonitových jeskyní u Hranic na Moravě (Kunský, Kašpar, 1941), kde se vyvinuly srážením minerálního obsahu pro-plyněné (hlavně CO2) teplé kyselky nad vyústěním skalního přívodního kanálu; srážení vyvolaly změny hydrostat. tlaku i poměru obsahu CO2 v proplyněné vodě a v jesk. ovzduší při vstupu vody do volných jeskynních prostor; s. g. je endo-krasovou obdobou pramenných valů povrchových gejzírů (např. Monument Basin v Yellowstonském národním parku v USA); podobné formy stalagmitů byly později objeveny i v hydroterm. jeskyních Budínských vrchů v Budapešti (Panoš, 1963); dosud přesně nezjištěného původu jsou duté stalagmity, které v jeskyni Cueva de Santo Tomáš (Sierra de los Organos, z. Kuba) objevil Núňez Jiménez (1955,1970) a označil je termínemgeyser-mitas; s. g. nelze ztotožňovat se -» s. dutými či -» s. lemovými nehydrotermálního původu. Syn.: krápník gejzírový, geisermit. stalagmit hůlkový stalagmit palicovitý A stick stalagmite, candle s.; F (f) stalagmite á baton, (f) stalagmite-cierge; l (f) vela; N (m) Stockstalagmit, (f) Tropfsteinkerze; R (m) na-ncHHbiů cmanazMum; S (f) estalagmíta en forma de vela. Často značně vysoký, štíhle hůlkovitý či svíco-vitý stalagmit s hrbolatým povrchem; tvoří se při slabém skapu přesyceného vodního roztoku, takže přírůstkové sintrové vrstvičky se usazují jen na temeni, takže tělo tvaru laterálně nenarůstá; korespondujícístalaktit nenívyvinut vůbec nebo narůstá rovněž jen velmi zvolna; skupiny typických, 2,5-3 m vysokých s. h., nazývané stalagmitové lesíky, jsou vyvinuty např. v Kateřinské jeskyni v Mor. krasu nebo v Medvědí jeskyni v Slovenském ráji. Syn..:stalagmit svícovitý. stalagmit kaskádový stalagmit kaskádový A cascade stalagmite; F (f) stalagmite casca-deformé; l (f) cascata sía/agm/t/ca/N (m) Kaska-denstalagmit; R (m) KacKadHbiů cmanazMum; Š (f) cascada estalagmítica. Stalagmit, jehož pravidelný válcovitý tvar je v určitých, pravidelně uspořádaných úrovních porušen hruškovitými zduřeninami s drobnými > závěsy stalaktitovými;s. k. vzniká vlivem cyklicky prom ěnlivého skapu vody. stalagmit kuželovitý stalagmit kuželovitý A conical stalagmite; F (f) stalagmite conique; l (f) stalagmite conica; N (m) Kegelstalagmit; R (m)KOHuyecKUÚ cmajiaziv/um; Š (f) estalagmíta conica.

Stalagmit tvaru štíhlého kužele je odrazem zvolna a rovnoměrně slábnoucího skapu vody a tím i množství sráženého sintru. stalagmit kyjovitý stalagmit kyjakovitý A club-shaped stalagmite; F (f) stalagmite cla-viforme; l (f) stalagmite claviforme; N (m) keu-lenfórmiger Stalagmit; R (m) nasiKOoSpasHbiů cmanaBMum; Š (f) estalagmíta en forma de cachiporra.

Stalagmit, který od kořene směrem vzhůru tloustne a nabývá tvaru kyje (palice); příčinou je postupně sílící skap vody a tím i rostoucí množství sráženého minerálního obsahu. stalagmit ledový stalagmit Sadový A ice stalagmite; F (f) stalagmite de glace; l (f) stalagmite di ghiaccio; N (m) Eisstalagmit, (f) Eiskeule; R (m) nedanou cmanazMum; Š (f) estalagmíta de hielo.

Stalagmit sloupovitého, kupovitého, nejčastěji však hůlkovitého či kyjovitého tvaru, vznikající na dně jeskyně nebo na povrchu -> ledu jeskynního podlahového mrznutím skapové vody; podle Kunského (1950) je výchozím tvarem s. I.

ledový hrbolek, na nějž se přikládají přírůstkové vrstvičky z dalších mrznoucích vodních kapek; přírůstk. vrstvičky tvoří krystaly orientované pa-prsčitě vzhůru; při zvětšení s. I. se krystaly postupn ě orientují horizontálně i paprsčitě kolem svislé osy těla s. l.; výška s. l. je určena polohou isotermy O °C v jeskynnfm prostoru; teplejší vzduch, hromadící se při stropě jeskyně, způsobuje táni' a zaoblování vrcholu s. L; oteplená skapová voda vytaviv temeni s. l. jamku, hromadí se v ní, někdy ji ještě prohlubuje a může i vytavit výtokový kanálek, končící po straně stalagmitu; chladnější tavná voda stéká po povrchu stalagmitu a mrzne po jeho bocích a při úpatí; degenerace s. l. probíhá podobně jako u -> ledu jeskynního podlahového. stalagmit lemový stalagmit lemový -> lem sintrový stalagmit ohnutý stalagmit ohnutý A bent stalagmite, deviated s.; f (f) stalagmite courbée, (f) s. déviée; l (f) stalagmite piegata, (f) s. curva; N (m) gebogener Stalagmit; R (m) ucKpueneHHbiů cmanasMum; Š (f) estalagmíta desviada, (f) e. torcida.

Stalagmit, jehož vertikální tvar se v určité výšce nad úpatím zvolna ohýbá na určitou stranu a odchyluje od svislé osy; tuto deformaci vyvolává v určité vývojové fázi posunutí místa dopadu skapové vody na určitou stranu obvodu stalagmitu, kde začne docházet k srážení minerálního obsahu a dorůstáni s. o. mimo svislou osu; po-kračuje-li tento proces, vzniká typický ohnutý tvar; zastaví-li se, stalagmit začne nad odchýlenou částí narůstat opět vertikálně; odchylování místa dopadu kapek může být také způsobeno posunutím místa skapu na stropě jeskyně anebo vychýlením dráhy padajících vodních kapek -> průvanem jeskynním; většinou však jde o důsledek pohybu podložíš, o. (slézáníči sedánípod-ložních rozpustných sutí či hrubozrnných sedimentárních výplní vlivem postupného rozpoušt ění). stalagmit palmový stalagmit palmový A palm stalagmite; F (f) stalagmite-palmier; l (f) stalagmite a palma; N (m) Palmenstalagmit; R (m) nafibMoeudHb/ů cmanazMum; Š (f) esfa-lagmíta en forma de palmera. Stalagmit válcovitého tvaru, rozšířený obvykle v pravidelně uspořádaných úrovních v listovité, šikmo vzhůru rostoucí výběžky, takže celek připomíná kmen a listy palmy; výběžky vznikají srážením sintru z vodních kapek dopadajících prudce z velké výšky na temeno stalagmitu, kde se tříští; na obvodu vrcholové části se jejich mi-ner. obsah sráží'v talířovitém lemu (-»talíř sintrový), složeném z kostrovitých krystalů, které budují val, narůstajícíexcentricky šikmo vzhůru; při ochabnutí skapu se vývoj valů zastaví, vzniklou talířovitou prohlubeň zvolna vyplnívysráže-ný sintr a stalagmit začne opět pravidelně čepičkovitě růst; v další fázi zesíleného skapu se vývoj talířovitých lemů obnoví a vývoj se opakuje; typické s. p. jsou např. v italské jeskyni Crotta Gigante u Terstu nebo ve franc. propas ťovitých jeskyních Aven Armand či Aven ďOrgnac. stalagmit praménkový stalagmit pramienkový-> krápník praménkový stalagmit prsténcovitý stalagmitprstencovitý A ringlet stalagmite; F (f) stalagmite anneau-formée; l (f) stalagmite ad anelli; N (m) Ringsta-lagmit; R (m) KonbU,eeudHbiú cmanaeMum; (f) estalagmíta con anillos de sinter. Stalagmit, jehož základní válcovitý tvar je v určitých úrovních lemován prsténcovitými či talířo-vitými obrubami; obruby vznikají podobným pochodem jako zduřeniny u -> stalagmitů kaskádových či výrůstky u -» stalagmitů palmových; tvoří se srážením sintru z vodních kapek dopadajících prudce z větší výšky na temeno stalagmitu; dopadající kapky nasycené vody jednak zarovnávají temeno stalagmitu, jednak se rozstřikují a na obvodu se z nich sráží sintr, který ve vodorovných vrstvičkách narůstá do šířky; z vody přepadající přes okraje obruby vznikají kostrovité krystaly, které vytvářejí nízké kruhové valy a bráníodtoku akumulované skapové vody; rozšířeniny mají tím větší průměr, čím prudší je dopad a tříštění kapek; při ochabnutí skapu se vývoj prsténcovité obruby zastaví, stalagmit začne dorůstat v původním vertikálním válcovitém tvaru; v další fázi zesílení skapu se začne tvořit rozšířenina ve vyšší úrovni nad kořenem stalagmitu; prsténcovité obruby tohoto původu je nutno odlišovat od ->• lišt lemových, vzniklých na obvodu stalagmitu při hladině -* jezírek jeskynních; oba druhy prsténcovitých obrub se vzájemně velmi podobají, ale geneticky jsou zcela odlišné. stalagmit rozvětvený stalagmit rozvětvený A branched stalagmite, ramified s.; F (f) stalagmite divergente;l (f)stalagmiteramificata;N (m) verzweigter Stalagmit; R (m) paaeemeneHHbiů cmanazMum; Š (f) estalagmíta divergente, (f) e. ramificada.

Stalagmit, z jehož základního tvaru, obvykle vychýleného z původní vertikální polohy, vyrůstá u základny nebo v určité výšce nad ní další stalagmit; tento jev je podmíněn většinou pohybem podloží stalagmitu (srv. -* stalagmit ohnutý); s. r. však může vzniknout i přelomením původního stalagmitu, na jehož odlomené a vychýlené části naroste vertikálně stalagmit mladší. stalagmit svícovitý stalagmit sviecovitý -> stalagmit hůlkový stalagmit válcovitý stalagmit válcovitý A cylindrical stalagmite; F (O stalagmite cy-lindrique; l (f) stalagmite cilindrica; N (m) zy-lindrischer Stalagmit; R (m) u,unuHdpu>-iecKUU cmanazMum; Š (f) estalagmíta cilindrica.

Stalagmit pravidelného tvaru štíhlého válce s oblým vrcholem; nej četnější stalagmitový tvar vzniklý rovnoměrným srážením minerálního obsahu skapové vody při skapu stabilní intenzity. stalagmostalaktit stalagmostalaktit^ stalagnát stalagnát stalagnát A sinter column, s. pillar; F (f) colonne stalag-mitique, (m) pilier s.; l (f) co/onna; N (f) Sinter-saule, (f) Tropfsteinsáule; R (m) cmafiaznam; Š (f) columna de sinter.

Sloupovitý sintrový tvar vzniklý srůstem -> stalagmitu s korespondujícím ->• stalaktitem; místo srůstu stalagmitu se stalaktitem není obvykle zjistitelné na povrchu s., ale jen na svislém řezu s., kde je zřetelné ukončení přívodního kanálku původního stalaktitu a začátek čepičkovitého uspořádání přírůstk. vrstviček původního stalagmitu; s-y jsou obvykle monumentálními tvary krápníkové výzdoby, dosahují velké výšky (i více než 20 m) a jejich tvary se velmi liší od p ůvodních matečných stalaktitu a stalagmitů; sloupo-vitý tvars., ověšený na svých výběžcích, lemech, prsténcích a obrubách stalaktity, se označuje -> stalaktostalagnát; zvláštnívarietou jsou s. visuté, vzniklé odnosem pův. nezpevněného sedimentárního podkladu spodní (stalagmitové) části s.; Hill(-ová), Fořti (1997) řadí k s. i duté, až 2,5 m vysoké sloupovité tvary sádrovcového sintru v Kupp-Kutunské jeskyni v Turkmenistánu). Syn.: pilíř nebo sloup krápníkový či sintrový, stalagmostalaktit. stalaktit stalaktit

A stalactite; F (f) stalactite; \ (f) stalattite; N (m) Stalaktit, (m) Sinterdeckenzapfen; R (m) cmanax-mum; Š (f) estalactíta.

Termín (z řeckého stalaktos - kapající krápník) označující krápníkový tvar, bud rostoucí svisle s jeskynního stropu, s okrajů převisů jeskynních stěn či různých -* tvarů sintrových, anebo pokrývající plošně jeskynní stěny. S. vzniká srážením minerálního obsahu průli-nové nebo puklinové vody, kapající, bočně se vyroňující a stékající či kapilárně vzlínající do jeskynního prostoru; při opuštění matečné rozpustné horniny dochází v prosakující vodě ke změně hydrostatického tlaku a k úniku CO2 do jeskynního ovzduší; tím dochází ke srážení jejího minerálního obsahu a k tvorb ě -»• sintru; sintr se sráží bud v krystalické form ě (nejčastěji v základních a záporných klencích a klencích protažených podél osy c, uspořádaných paprs-čitě nebo horizontálně kolem místa skapu a podél přívodního neboli živného kanálku vznikajícího s.), anebo přechází z amorfního konkrečního tvaru rekrystalizací k formě krystalizující šesterečně; u visících s. se sintr sráží nejen z prosakující vody pohybující se živným kanálkem, nýbrž i stékající po povrchu tvar ů. S. se tradičně rozlišují podle tří hledisek: - podle vzniku vzhledem k době tvorby jeskynního prostoru: -> s. syngenetické, -> s. epigene-tické; - podle složení své stavební hmoty: především --> s. monominerální, -> s. polyminerální nebo -* s. aragonitové, -* s. kalcitové, -> s. lávové, -> s. ledové, -» s. k řemité, -* s. sádrovcové, ~> s. sírové, -> s. solné, -> s. železité aj.

- podle tvaru (určeného typem srážení a vývojem): -> anemolity, ->• anthodity, -> brčka (-->• s. trubičkové), -> s. hůlkové (-» brčka ztluštělá), -» excentrika (-> heligmity, ->• heliktity), -> lišty stalaktitové, -» praporce s., -> stalagmostalaktity, -» s. plošné, -» s. praménkové (-* bubny sintrové, -* štíty s.), -* s. sférolitické (-» sférolity, -> s. cibulkové, -> s. kulovité, -» s. ředkvičkové), -+ stalaktostalagnáty, -* vlákna stalaktitová, -> výr ůstky nástěnné, -> výrůstky z jeskynního dna.

V uplynulých třiceti letech vznikly vlivem rostoucích poznatků v komplexní -> karsologii i nové názory na vznik některých typů stalaktitu (popř. stalagmitů a kůr sintrových); nově je shrnují a kriticky hodnotí Hill(-ová) a Fořti (1997); jedna z těchto plně neověřených teorií např. předpokládá, že na vzniku a vývoji krystalických aragonitových, kalcitových a sádrovcových -> heliktitů, -* nickamínku, sádrovcových -* výr ůstků nástěnných, kalcitových a sádrovcových lemů, slupek a dutých stalagmitů či členitých povrchů kůr sintrových (-> sintru nodulárních) se podílí -> aerosol jeskynní; její oprávn ěnost může potvrdit jen další specializovaný výzkum. stalaktit aragonitový stalaktit aragonitový A aragonite stalactite; F (f) stalactite de aragonite; l (f) stalattite di aragonite; N (m) aragonitischer Stalaktit; R (m) apasoHumoebiú cmanaxmum; Š (f) estalactíta de aragoníto. Stalaktit tvořený -* aragonitem; s. a. se tvoří v jeskyních vázaných na vápence, v nichž je přítomen (alespoň v stopovém množství) Mg2+ a existují podmínky pro přesycení roztoků s obsahem CaCQ,; běžné jsou zejména v -»• krasu hydrotermálním (s teplotami vody nad 25 °C); jde bud o zárodečné či keříčkovité a inverzně narůstající trsy, plstnaté či paprsčité jehlicovité a stébelnaté agregáty, keříčkovitý, jemně vláknitý železný květ, nebo o celistvé ledvinité tvary (srv. Králík, Skřivánek, 1964). stalaktit cibulkový stalaktit cibulovitý-* stalaktit sférolitický stalaktit epigenetický stalaktit epigenetický ~> krápník epigenetický stalaktit monominerální staiaktit hůlkový stalaktit palicovitý A stick stalactite; F (f) stalactite á baton; l (f) stalattite-vela; N (m) Stockstalaktit; R (m) nano^Hbiů cmanaKmum; Š (O estalactíta en forma de vela.

Termín uváděný Kunským (1950) pro stalaktit štíhlého hůlkovitého tvaru vzniklý z původního -> brčka, jehož přívodní (živný) kanálek byl zcela nebo zčásti vyplněn rostoucími kalcitovými krystaly (záporné klence); vzájemně se křížícími spárami mezi krystaly prolíná skapová voda ze živného kanálku na povrch původního brčka, kde se její minerální obsah sráží a vytváří -* výrůstky břekové anebo vyvolává apozičníztluš-ťování brčka zvenčí; na ztlušťování stěn brček se podílí i minerální obsah, srážející se z prosa-kující vody, která po zablokování živného kanálku stéká po povrchu p ůvodního brčka; kblokaci kanálku dochází i na jeho dolním konci růstem koncových krystalů; i touto uzávěrou prolíná z kanálku nasycený vodní roztok, takže na konci s. h. pokračuje krystalizace; také ulomenés. h. bývají ukončeny nepravidelně nahloučenými drúzovými agregáty krystalů různého směru vlivem bujného nepravidelného růstu na šikmé (klencové) ploše lomu. Syn..'brčko ztluštělé. stalaktit kalcitový stalaktit kalcitový A calcitic stalactite; f (f) stalactite calcaire; l (f) stalattite di calcite; N (m) Kalzitstalaktit; R (m) Kanbu,umoebiú cmanaKtnum; Š (f) estalactíta cal-cítica.

Stalaktit vznikajícísrážením a krystalizacíminerálního obsahu nasycených průlinových a puklinových vodních roztoků při vstupu do volných jeskynních postor; změna hydrostatického tlaku a porušení rovnovážného stavu (únik CO2, změna teploty, vzrůst vodíkového exponentu -hodnoty pH nad 7,8) vede k přesycení roztoku a vylučování minerálního obsahu; rychlost srážení se pohybuje mezi 0,1-10 cm ! za 1000 let; při nízkých teplotách probíhá pomaleji než v teplém a vlhkém ovzduší; kalcit se vylučuje z vodního roztoku v podobě klenců i jednoduchých prismatických krystalů a skalenoedrů a vytváří bohatou a pestrou škálu tvarů (srv. -> stalaktit), jejichž terminologie dosud není zcela jednotná;s. k. podléhají intenzívní rekrystalizaci (rozšiřování původního krystalu, vznik paprs-čitých struktur, které přecházejí v hrubě krystalické struktury, vznik mohutných monokrystalů); kromě toho stárnutí s. k. vede ke k řídovatění původní struktury. stalaktit křemitý stalaktit kremitý A siliceous stalactite; f (f) stalactite siliceuse; \ (f) stalattite silicea; N (m) puarzstalaktit; R (m) Keapu,eebiů cmanaKmum; Š (f) estalactíta silicea.

Stalaktit tvořený křemitým sintrem, složeným z opálu a různých kryptokrystalických odrůd SiO2, vylučujících se v jesk. prostředí -> krasu silikátového z přesycené skapové vody; dříve se soudilo, že s. k. představují sekundární krasové jevy -» krasu hydrotermálního; podle současných poznatků jsou však zcela běžným jevem různých variet -> bradykrasu; iniciálními faktory vylučování miner. obsahu skapové vody jsou sice zm ěny hydrostatického tlaku a teploty, které se však projevují jen tehdy, pohybují-li se hodnoty pH skapové vody zhruba mezi 4-8 (tedy mezi siln ě zásaditými a silně kyselými extrémy rozpustného procesu SiO2); s. k. jsou obvykle -> stalaktity polyminerálnf a krom ě převažujícího opálu obsahují také různé oxidy a hydroxidy železa, organofosfátové sloučeniny, sírany, alumosilikáty, dusičnany aj.; morfolo-gicky jsou s. k. prakticky přesnou obdobou pestrých tvarů -> stalaktitů kalcitových. stalaktit kulovitý stalaktitguíovitý-^ stalaktit sférolitický stalaktit lávový stalaktit lávový A láva stalactite; F (f) stalactite lavique, (f) s. de lávě; l (f) stalattite di láva; N (m) Lavenstalaktit; R (m)naeoebiů cmanaKmum; Š (f) estalactíta de láva.

Varieta -» krápníku syngenetického vznikající na stropech ~» jeskyní lávových z pr ůniků řídkých, pomalu tuhnoucích (čedičových) láv; s. I. dosahují délek až kolem 1 m. stalaktit ledový stalaktit íadový A ice stalactite; F (f) stalactite de glace; l (f) stalattite di ghiaccio; N (m) Eisstalaktit; R (m) nedanou cmanaKmum; Š (f) estalactíta de hielo. Stalaktit tvořený -> ledem jeskynním stropním, vzniká ze skapové vody, která se při prosakováni rozpustnými horninami značně ochlazuje a po vstupu do jesk. prostoru s ovzduším o teplotě nižší než 0°C při změně hydrostatického tlaku rychle mrzne; výchozím s. l. je ledový krystal se svislou osou na okraji přívodní průliny či pukliny v matečné hornině; k němu přirůstají další krystaly s vodorovnou osou, která se u špičky s. l. postupně zešikmuje a poslední (středový) krystal už má opět svislou osu; na rozdíl od -> s. kalcitového nemá s. l. přívodní (živný) kanálek; jeho tvar se ztlušťuje přírůstkovými vrstvičkami ledu z mrznoucí vody, stéká po povrchu stalaktitů; degenerace s. l. nastává táním nebo sublimací ledu; v proudícím jeskynním vzduchu (-> průvanu jeskynním) sublimuje rychleji návětrná strana s. l. a postupně se zaobluje v podélné žebro. stalaktit monominerální stalaktit monominerálny A monomineral stalactite;F (f) stalactite monomi-nérale; l (f) stalattite monominera/e; N (m) mono-mineraler Stalaktit; R (m) MOHOMUHepanbHbiů cmanaKtnum; Š (f) estalactíta monomineral. Stalaktit vytvořený ze sraženého či vykrystalovaného miner. obsahu skapové vody, složeného z jediného minerálu (obvykle vůdčí horninotvor-ný minerál rozpustné matečné horniny). stalaktit plošný stalaktit plošný A plane stalactite, sheet s.; F (f) stalactite plane; l (f) stalattite piana; N (m) Flachstalaktit; R (m) nnocKUÚ cmanaKmum; Š (f) estalactíta plana. Stalaktit plošného tvaru vznikající liniovým přirůstáním vrstviček sintru, které se srážejí z pro-sakující vody, stékající po šikmém jeskynním strop ě, po hranách výstupků jeskynních stěn, řičených bloků matečné horniny nebo jiných -> tvarů sintrových; s. p. tvoří zvláštní skupinu stalaktitů, v níž lze rozlišovat-* lišty stalaktitové, -> praporce stalaktitové a -» záclony sintrové; nejv ětších plošných rozměrů dosahujís. p., které nevisí volně do jeskynního prostoru, ale pokrý-vajískalnístěnu jeskyně jako jemný, jednoduchý povlak (-> nátek sintrový) nebo jako složité, plošně rozsáhlé soustavy trojrozměrných stalakti-tových tvarů (* vodopády sintrové); tato varieta s. p. vzniká srážením minerálního obsahu vody prosáklé do jeskynního prostoru a stékající po jeho vertikálních či šikmých stěnách. stalaktit polyminerální stalaktit polyminerálny A polymineral stalactite; F (f) stalactite poly-minérale; l (f) stalattite po//m/nera/e;N (m) poly-mineraler Stalaktit; R (m) nonuMunepanbHbiů cmanaKmum; Š (f) estalactíta polimineral. Stalaktit vytvořený z vysráženého nebo vykrystalovaného minerálního obsahu skapové vody, složeného obvykle z několika minerálů; vedle Ca jsou běžné hlavně Fe, Mn, AI a jiné. stalaktit praménkový stalaktitpramienkový ->• krápník praménkový stalaktit ředkvičkový stalaktit ředkvičkový -> stalaktit sférolitický stalaktit sádrovcový stalaktit sádrovcový A gypseous stalactite; F (f) stalactite gypseuse; l (f) stalattite di gesso; N (m) Cipsstalaktit; R (m) zuncoebiú cmanaKmum; Š (f) estalactíta de yeso.

Stalaktit vytvořený ze sádrovce (CaSO4.2H2O), sraženého při odpařování nebo ochlazení přesyceného vodního roztoku, který prosakuje do jesk. dutin; nejčastějšími tvary jsou stébelnaté, až několik m dlouhé krystaly a drůzy nebo trsy; časté jsou i destičkovité krystaly, vyrůstající v suchých jeskyních ze sedimentárních výplní dna;s. s.jsou obvykle™*- stalaktity polyminerální; kromě sádrovce často obsahují i Fe(OH)3(limo-nit), vznikající za spoluúčasti baktérií rozkladem FeS 2 (pyritu), a jiné minerály, zvlášt ě fosfátové, dusičnanové, síranové, křemen, oxidy Fe, Mn, AI aj. (Bosák a kol., 1988). stalaktit sférolitický stalaktit sférolitický A spheric stalactite, spherolite; F (f) stalactite sphérique; l (f) stalattite sferoidale; N (m) Ku-gelstalaktit; R (m) cqbepi/4ecKuD cmanaKmum; S (f) estalactíta esférica.

Stalaktit zduřený u kořene v kulovitý (sférický) tvar (průměr 5-10 cm i více); podle Kunského (1950) je základem s. s. tenká sintrová blanka, obepínající povrch visící kapky vody, která se vyronila z matečné rozpustné horniny do jeskynního prostoru; klínovité kalcitové krystaly v blance jsou orientované směrem ke středu kulovitého tvaru vodní kapky (sférolitická stavba); mezi krystaly prolíná na povrch kulovité zduřeniny nasycená voda, takže klínovité krystaly dorůstají na vnější straně; s. s. bývají často duté; dutiny vznikají na konci přívodního kanálku rozpouštěním sintru nenasycenou skapovou vodou, která dutinu vyplňuje a rozšiřuje ji ve směru gravitace; postupně tak dojde k perforaci s. s. v jeho spodní části a kolem vzniklého otvoru narůstá --» brčko nebo pokračuje vývoj mladší generace s. s.; trvá-li přísun nenasycené vody a její rozpustná či nnost delší dobu, z pův. tvaru s. s. zbude jen tenká slupka a v dutině při zvýšeném přesycení skapové vody narůstá nový s. s.; s. s. na jeskynních stěnách, tvořené z bočně se vyroňujícíkapilárnívody, nejsou ukončeny brčky. Syn.; sféro lit, stalaktit cibulkový, s. kulovitý, s. ředkvičkový, vemínko sintrové. stalaktit sírový stalaktit sírový A sulphuric stalactite; F (f) stalactite sulfurée; l (f) stalattite solfurica; N (m) Schwefelstalaktit; R (m) cepHbiů cmanaKmum; Š (f) estalactíta de azufre, (f) e. sulfúrica.

Stalaktitový tvar vzniklý v jesk. prostoru vysráže-ním miner. obsahu prosakujících nasycených sirných vodních roztok ů; jde obvykle o tvary ryzí síry tzv. alfa-modifikace (krystalizující za nižších teplot), tvo řené pyramidálními, někdy sfenoidickými krystaly, seskupenými v drůzy, zrnité a paprsčité agregáty, náteky s ledvinitým povrchem a tvary, podobné -> stalaktitům kal-citovým; s. s. jsou častým jevem v jeskyních -> krasu sádrovcového, vázaného na evapority s polohami ryzí síry. stalaktit solný stalaktit solný A salt stalactite; F (f) stalactite de sel; l (f) stalattite di sále; N (m) Salzstalaktit; R (m) conftnoú cmanaKmum; Š (f) estalactíta de sál. Stalaktitový tvar vzniklý krystalizací soli (NaCI) vlivem změny hydrostatického tlaku při vstupu nasycených průlinových a puklinových slaných vod do volného jeskynního prostoru se suchým ovzduším; většinou jde o drobné krystalické trsy a keříčkovité tvary či náteky; při zvlhčení jeskynního ovzduší se opět snadno rozpouštějí a zanikají; s. s. se vyskytují nejen v -» krasu solném, ale jsou b ěžné i v -> krasu sádrovcovém a vhodných typech -» klastokrasu. stalaktit syngenetický stalaktit syngenetický -> krápník syngenetický

stalaktit trubičkový stalaktit trubičkový -> brčko stalaktit železitý stalaktit železitý A ferruginous stalactite; F (f) sfa/acf/fe ferrugi-neuse; l (f) sfa/aft/te feruginosa; N (m) eiserner Stalaktit; R (m) xenesucmbiů cmanaKmum; Š (f) estalactíta ferruginosa. Stalaktitový tvar vzniklý usazováním minerálního obsahu nasycených železitých vod v jeskynním prostoru; s. ž. patří vesměs k ->• stalak-titům polyminerálním; minerálníobsah vodních roztoků totiž tvoří kromě karbonátu různě bohaté příměsi sloučenin trojmocného železa (Fe-oxidy a hydroxid, nejčastěji hematit a li-monit); které se podílejí na skladb ě matečných hornin nebo jejich pokryvů (-> červenozemě, laterity); železité příměsi jsou v sintrech bud rozptýlené a vyvolávají jejích rovnoměrné, často syté žlutavé, červené či hnědé zbarvení, anebo koncentrované v nápadných (barevně odlišných) přírůstkových vrstvičkách; s. ž. se vyskytují prakticky ve všech typech krasu. stalaktostalagnát stalaktostalagnát A stalacto-stalagnate; F (f) stalacto-stalagnate; l (f) stalatto-stalagmite; N (m) Stalaktostalagnát; R (m) cmanaKmo-cmafiaai-iam; Š (f) estalacto--estalagmfta.

Stalagnát ověšený či pokrytý drobnými stalaktity a stalaktitovými tvary vysráženými z přesycené skapové vody, která se na nerovném povrchu původního stalagnátu nerovnoměrně rozptyluje a stéká různými směry; stalaktitové tvary na základních nerovnostech stále narůstají a velmi komplikují výsledný tvar s. stanice jeskynní stan/ca jaskynná A cave station; F (f) station cavernicole; l (f) sta-zionedigroíía/N (f) Hóhlenstation;R(1)nemep-naf! cmaHU,un; Š (f) estación de cueva. Termín označující bud jeskynní archeologické naleziště (např. stanice paleolitická, stanice prehistorická), nebo jeskynní výzkumnou či experimentální základnu (klimatologickou, biologickou, lékařskou aj.). starší doba kamenná staršia doba kamenná -> paleolit stáří jeskyně vek jaskyne A age of cave; F (m) áge de caverne; \ (f) efá della grotta; N (n) Alter der Hóhle; R (m) eo3pacm nem,epbi; Š (f) edad de la cueva. Stáří jednotlivých jeskyní může být velmi rozdílné (srv. např. Lowe, Waltham, 1995); ve většině oblastídosáhly nejmladší jeskyně nynějších rozměrů během posledních 10 000 let nebo po posledním ústupu pleistocénního pevninského ledovce; většina nynějších jeskyní ve větších zeměpis, šířkách vznikla během klimatických změn pozdního pleistocénu (v posledním milionu let), starší jeskyně byly zničeny při pokračující denudaci (snižování úrovně) povrchu; v tropických oblastech vedly jednotvárnější erozní podmínky k zachování starších jeskyní; v některých pohřbených vápencích se uchovaly -> jeskyně reliktní, staré stovky milionů let, ale většinou jsou vyplněné mladšími exogenními sedimenty, minerály a někdy i vulkanickými horninami; tyto sedimentární výplně bývají dato-vatelné bud podle obsahu fosilních živočišných či rostlinných zbytků (např. pylů), srovnáním s horninami podobného typu vyskytujícími se na povrchu či pomoci metod izotopického určování stáří hornin i -» stáří krápníků (-> geo-chronologie krasová). stáří krápníků vek kvaplov A speleothem age; F (m) áge děs spéléothemes; l (f) efá delle concrezioni; N (n) Tropfsteinsalter; R (m) eospacm Hamexoe; Š (f) edad de las con-creciones.

Doba vzniku je u krápníků velmi individuální; přírůstek jejich hmoty (-> sintru, -* stagmalitu) totiž závisí krom ě mnoha dalších okolností zejména na množstvía stupni nasycenískapové vody a tyto hodnoty jsou místně i časově velmi proměnlivé; nepravidelný růst krápníků ještě komplikují období klidu či rozpouštění, jejichž časová délka i intenzita rozpustných procesů jsou obtížně zjistitelné; stanovení s. k. podle objemu je tedy vyloučeno; stejně nesprávné bylo i dřívější určování s. k. podle počtu přírůstkových vrstviček, mylně pokládaných za roční přírůstky (analogicky s letokruhy v kmenech stromů).

Moderní'-* speleochronologietedy při stanovení absolutního stáří krápníkových tvarů aplikuje různé metody archeologické, paleontologické, palynologické a sedimentologické (např. metoda eksikační) nebo exaktní metody fyzikálně chemické.

Z fyzikálně chemických metod jsou nejrozpracovanější metody radiačně desintegrační, založené na konstantní rychlosti rozpadu radioizotopů některých prvků na izotopy radione-aktivní; patří k nim m. geologických hodin (uran--palladiumthorium), dovolující stanovit s. k. s dosahem 2.10 6 let, a m. hodin archeologických (radioaktivníuhlík) s dosahem do 35 ka. Z jiných metod jsou použitelné metody luminis-centní, zejména metoda termoluminiscentní (stanoví stáří určitého minerálu podle režimu tepelného světélkování po předchozí excitaci např. UV-zářením - srv. -> speleoluminiscence) a metoda paleomagnetická (stanoví stáří minerálu podle stabilní orientace paramagnetic-kých částic k magnetickému poli v určitých fázích geologické minulosti). V současné době se rozvíjí metoda elektronové paramagnetické rezonance, založená na zjišťování rozdílu mezi vzbuzenými a původními elektromagnetickými hladinami atomových elektronů. stěna jeskynní stená jaskynná A cave wall; f (f) páro/ de ca věrné; l (f) parete di grotta/ N (f) Hóhlenwand; R (f) nemepnan cme-na; Š (f) pared de cueva.

Boční hraniční plocha -* prostoru jeskynního evakuačního tvořená matečnou horninou. stěna uzávěrová sfena uzáverová -»• údolí krasové slepé stěna vývěrová sfena výverová A spring head alcove; F (m) cirque de reculée; l (O parete della risorgente; N (f) Sacktalwand; R (n) cmeHa ypovume ucmmHUKa; Š (f) parec/ de exsurgencia.

Podkovovitý skalní uzávěr -* údolí krasového vývarového (-> ú. k. pytlovitého) vytvořený nad -* výtokem krasovým; s. v. se obvykle tvoří řičením stropů -> jeskyně výtokové a ustupuje proti proudu do nitra masívu rozpustných hornin. step krasová sfep krasová A karst steppe; f (f) sfeppe karstique; l (f) steppa carsica; N (f) Karststeppe, (f) Karstheide; R (í) KapcroBafl crerib; Š (f) esfepa carsica. Termín označující typ vegetačního krytu -> krasu zeleného neboli vegetační složku--* krajiny krasové, tvořenou společenstvem většinou tvrdých drnovitých trav, různých suchomilných rostlin, keřů a křovisek; pro středoevropskou mírně humidní klimatickou oblast jsou typické i teplomilné rostliny, vseverní části Dinárského krasu bukové a trnité křoviny, v savanách střídavě hu-midních tropů i vysoké osamělé listnaté stromy se širokou korunou (např. Ceiba pentandra L. Gaertn.). strop jeskynní strop jaskynný A cave ceiling, c. roof; F (m) plafond (toit) de caverne; l (m) soffito della grotta; N (f) Hóhlen-decke; R (m) nomonoKnemepbi; Š (m) fecho de cueva.

Plocha rozpustné matečné horniny omezující horní část -* prostoru jeskynního evakuačního; vymezení s. j. vůči -»

stěnám jeskynním je obvykle přesně neproveditelné, takže užívání termínu s. j. působí obtíže (např. u jeskyní s eliptickým, klenbovitým, okrouhlým či trojúhelníkovitým příčným profilem); u -> jeskyní puklinových, omezených stěnami, které se směrem vzhůru zvolna svírají a evakuační prostor přechází zvolna v rozšířenou vůdčí puklinu, nelze 0 s. j. mluvit vůbec; s. j. může být púvodn/"(ko-rozní, eforační, vyloužený) nebo druhotný (řičený); tvoří-1 i jej spodní plocha -» kůry sintrové nebo zříceného a zakleslého skalního bloku, označuje se jako s. j. nepravý. strop jeskynní vyloužený sfrop jaskynný vyluhovaný A leached cave ceiling; F (m) toit lessivé de caverne; l (m) sofíto lisciviato della grotta; N (f) Hóhlenlaugdecke; R (m) pacmeopeHHbiů nomonoK neiqepfa// Š (m) fecho lixiviado de cueva.

Termín užívaný pro původní horní horizontální plochu -•* jeskyně sádrovcové; leží v úrovni vodní hladiny, která představuje horní mez fyzikálního rozpustného procesu (vyluhování) v evaporitech (Kempe a kol., 1975). strouhy škrapové járky škrapové -> škrapy potůčkové struga struga -* ulice krasová struhadlo krasové struhadlo krasové A fcarst grater; F (f) rape karstique; l (m) ret/co/o diaclasico carsificato; N (m) Karstschab; R (f) Kapcmoeafi měpKa; Š (m) rallador cársico. Holý skalní povrch méně rozpustných zrnitých hornin, selektivně rozčleněný rozpustnou činností srážkových či tavných vod sněhových v drobné (2-4 mm) ostré hroty či krátké hřbítky; s. k. představuje varietu -> škrapů iniciálních (-> mikroškrapů), typickou zejména pro -> kras nivální(v mírném humidním pásmu ve výškách kolem 2000 m n. m.) či ->• krasu tropického; drsný skalní povrch s. k. dovoluje bezpečný výstup 1 po velmi ukloněných plochách. střední doba kamenná středná doba kamenná -+ mezolit studna krasová studna krasová-* závrt stud-ňovitý stupeň kaskádový pěnovcový stupeň kaskádový penovcový -> kaskáda pěnovcová stupeň zkrasovéní stupeň skrasovatenia A karstifícation degree; F (m) íaux de karstifi-cation; \ (m) grado di carsificazione; N (m) Verkarstungsgrad;R (m) cmenenb saKapcmoeaHUfi; Š (m) grado de carsificación. Poměr mezi objemem krasových dutin a objemem masívu matečných rozpustných hornin v procentech nebo součet -* indexů zkrasovění od počátku krasového procesu; s. z. lze spolehliv ě stanovit jen u hornin s nízkou či nulovou primární pórovitostí. stůl škrapový stol škrapový A corrosion table, karren t.; f (f) table de cor-rosion, (f) t. de lapiés; l (f) spianata di corrosione, (f) íavo/a a lapiaz; N (m) Karrentisch, (m) Karstsufoze tisch; R (m) rappoefa/ú cmon; Š (f) mesa de /a-p/es.

Termín používaný k označeníelevace -> škrapů stolových, typické pro -> kras nivální a -•+ kras glaciálníťsrv. Corbel, 1957; Bógli, 1960; Gams, 1973); připomíná stůl, jehož tabuli tvoří plochý balvan rozpustné i nerozpustné horniny, spočívající horizontálně nebo subhorizontálně na sloupovitém podstavci (výška od několika cm až nad 100 cm), který je výstupkem podložní rozpustné horniny; vystupuje nad úroveň okolního povrchu, vzniklého ledovcovou erozí a po ústupu ledovce sníženého postglaciálním rozpouštěním (-> dlažba krasová); tabule některých s. š. tvoří eratické bloky nerozpustných hornin, dopravené na dané místo pohybujícím se ledovcovým splazem; jejich přítomnost se po ústupu ledovce významně podílela na vzniku a uchování podstavce; typické s. š. jsou vázané zejména na chemicky čisté, ploše nebo mírně ukloně-né vrstevnaté vápence; výška podstavce udává velikost snížení původního ledovcového erozního povrchu rozpouštěním matečné horniny v postglaciální fázi. Syn.: skrapy stolové. stygobiont stygobiont -> troglobiont stygofil stygofil -> troglofil stygoxen stygoxén -> trogloxén stylolit stylolit A stylolite; F (f) suture de pression; l (f) sutura di pressione, (f) stilolite; N (m) Stylolit; R (m) cmu-nonum; Š (f) sutura de pression, (f) stilolíta. Termín (z řeč. stýlos - sloup, lithos - kámen), označující tlakové švy neboli laločnaté až zu-bovité struktury na hranicích vrstev a jiných strukturních ploch, podél nichž jsou sloupeč-kovité výčnělky jedné vrstvy vsazeny do prohlubní vrstvy druhé; nejčastěji se vyskytují v karbonátových horninách, zejména ve vápencích a mramorech, kde na ně bývají vázané ->• skrapy spárové; interpretace vzniku s. dosud není jednotná (srv. Svoboda a kol., 1 983); vedle příznaků čistě mechanického vzniku existují důkazy o diagenetickém rozpouštění matečné horniny pod tlakem; dělí se na s. vertikální (vznikají hlavně rozpouštěním při diagenezi, vyvolané zatížením matečné horniny horninami nadložními) a nás. r)or/'zonfá/n/'(vznikajíhlavn ě mechanicky bočním tlakem a bývají rýhované). sublimace ledu sublimácia íadu A ice sublimation; f (f) sublimation de glace; l (f) sublimazione di ghiaccio; N (f) Eissublima-tion; R (f) cy6nuMau,ufi fibda; Š (f) sublimación de hielo.

Termín pro redukci ledu (firnu, sněhu) vypařováním (bez přechodu do kapalného skupenství); na povrchu terénu závisí na sluneč. záření, expozici, větru apod. (Svoboda a kol., 1983), v jesk. prostředí na směru proudění a teplotě jesk. vzduchu. subroze subrózia A subrosion; F (f) subrosion; \ (f) suberosione; N (f) Subrosion; R (f) cy6pO3UR; Š (f) subrosion. Termín s. označuje v širším pojetí vývoje krasu v různých typech rozpustných hornin fyzikální nebo chemický proces rozpouštění hornin či rozpustných tmelů klastických hornin, k němuž dochází v různých hloubkách pod povrchem terénu. Důsledkem s. je pozvolné či náhlé sedání, bortění, vklesávání a řičení méně rozpustných poloh matečných hornin nebo hornin nadložních do uvolněných prostorů v podloží a deformace povrchu (-* subsidence subrozní); na trhliny a rozsedliny v destabilizovaných nadložních rozpustných horninových polohách jsou vázány četné -> jeskyně subrozní. Protožes, závisí na průběhu cirkulace podzemní vody (při přerušení cirkulace ustává, při jejím obnovení se znovu aktivizuje), často působí dlouhodobé a v mnoha fázích geologické minulosti (např. ve střed. Evropě a v Kanadě trvá od mesozoika dodnes); také v jz. části Sibiřské platformy v okolí Irkutska existují velké pohřbené paleokrasové subroznídeprese, které vznikly ve svrchním triasu rozpuštěním anhydritových a solných poloh spodnokambrického dolomitového souvrství a obsahují uhelná ložiska spod-nojurského stáří (srv. Bosák a kol., 1988). Termín s. nelze zaměňovat s termínem -> sufoze. subsidence subrozní subsidencia subrózna A subrosional subsidence; F (m) affaissementpar subrosion; l (f) subsidenza per suberosione; N (f) Subrosionssenkung; R (f) cy6po3UOHHan npocaČKa; Š (f) subsidencia subrosiva.

Obecné označení pro pozvolné i náhlé (katastrofální) bort ění, deformace, poklesy, sedání (úlehy), sesouvání a řičení zčásti či zcela zpevněných rozpustných i nerozpustných hornin, způsobené -> subrozí podložních rozpustných hornin různých typů; kromě procesů chemického a fyzikálního rozpouštění hornin (popřípadě tání podzemního ledu) se na s. s. podílí i kolísání piezometrického povrchu podzemní krasové vody, jejíž poklesy zvyšují objemovou váhu horniny nad úrovní vody a vlivem většího zatížení tedy i stlačitelnost podložních poloh. sufoze sufózia A suffosion; F (f) suffosion; l (f) sufosione; N (f) Suffosion; R (f) cycpdooaun; Š (f) suffosion. V některé geologické literatuře (např. Svoboda a kol., 1983) je termín s. vysvětlován jako postupné fyzikálníči chemické rozpouštění (sufoze fyzikálně chemická) nebo mechanické vyplavo-vánía odnos tmele nebo určitých částic horniny (sufoze mechanická) prosakující vodou; vysůl kamenná sledkem jsou deformace povrchu území a svahové pohyby; v komplexní karsologii a fyzické geografii (např. Goudie et al., 1994) má termín s. užší význam a označuje jen mechanický proces, přirovnávaný k efektu přesýpacích hodin; v krasových oblastech tento proces probíhá zejména v nezpevněných či málo zpevněných a propustných sedimentárních či zvětralinových pokryvech, jejichž rozvolněné částice zvolna vklesávajído rozšířených puklin a dutin v podložních rozpustných horninách; důsledkem procesu je vznik velmi nepravidelně členitého reliéfu na zvětralinových či sedimentárních pokryvech (-> závrty sufozní); termín s. nelze zam ěňovat s termínem -> subroze. sůl kamenná soí kamenná A rock salt; F (m) sel gemme; l (m) salgemma; N (n) Steinsalz; R (f) Ka/wem-ian corib; Š (f) sál de roca.

Vžitý geologický termín pro chlorid sodný (NaCI), jehož ložiska vznikala od kambria v různých fázích geologické minulosti usazováním minerálního obsahu koncentrovaného roztoku vypařující se mořské nebo jezerní vody v izolovaných či zčásti izolovaných sedimentačních pánvích obvykle v podmínkách aridního či semiaridního klimatu; po usazenís. k. se vylučovaly i jiné soli, např. KG sylvin, KCI.MgCI2.6H2O karnalit, MgSO4.H2 O kieserit, KCI.MgSO4.3H2 O kainit, CaSO4 anhydrit, K2 SO4.MgSO4.CaSO4.8H2O polyhalit CaSO4.2H2O sádrovec aj. Většina světových ložisek s. k. vznikla výparem mořské vody; jsou zvrstvená a solné polohy se střídají s polohami sádrovce a anhydritu či draselných a horečnatých solíanebo jsou diapiricky zvrásněná v solné dómy a pně o rozměrech až několika km.

Pro karsologii je s. k. významnou rozpustnou matečnou horninou rozvinutého -> krasu solného (-> tachykras, subtyp -* parakrasu); v Sev. Americe jsou největší oblasti solného krasu vázané na silurská ložiska soli v sz. a st řed, částech a na permská ložiska v jz. částech USA; v z. Evropě je kras solný vyvinut ve stř. Anglii, v s. Irsku a ve formacích svrch, triasu sv. Francie; ve stř. Evropě je kromě rakouské Solné Komory rozsáhlá oblast solného krasu ve fomacích svrch, permu střed, a v. Německa a střed. Polska; ve v. Evropě je solný kras dobře vyvinut na velkých plochách v Rumunsku (miocénníformace Tran-sylvánské pánve a neogén j. podhůří Karpat), na Ukrajině a v evropském Rusku; rozsáhlé oblasti jsou i v z. Kazachstánu, ve Stř. Azii a na z. Sibiři.

Prostředí podzemních prostor, uměle vytvořených v soli kamenné, se využívá i k léčebným účelům ve speleoterapii (Wieliczka v Polsku, Marmarošská Solotvina v Zakarpatské Ukrajině a v okolí Permu v předuralské části evropského Ruska). světélkování svetielkovanie (nepřesné synonymum) -* speleoluminiscence systém jeskynní systém jaskynný-* soustava jeskynní aven propast

Š šachta krasová šachta krasová šachta vadózní šachta vadózna vadózní šálek jeskynní šálka jaskynná A cave cup; f (f) tasse de caverne; \ (f) íazza di grotfa; N (f) Hohlentasse; R (f) nemepnan naojKa; S (f) tazza de cueva.

Polokulovitý nebo hranatý dutý tvar krystalického sintru, vysráženého v podob ě kávového šálku nebo trojboké nádobky z přesycené stagnující vody -* jezírek jeskynních; donedávna byl š. j. pokládán za vzácný případ sintrových forem, ale v posledních letech byl jejich výskyt zjištěn v mnoha jeskyních světa (Hill(-ová), Fořti, 1 997); tvoří je kalcitové krystaly, narůstající ode dna jeskynních jezírek až k hladině vody; v hlubších nádržích dorůstají výšky 8-20 cm; drobné krystaly tvoří šálkovité tvary, velké monokrystaly hranaté tvary obrácených trojbokých jehlanů; příčiny vzniku obou variet š. j. dosud nejsou uspokojivě vysvětleny (uvažuje se o vlivu podmínek nasycení a přesycení matečné vody nebo různé velké příměsi Mg); termín š. j. nelze zam ěňovat za termín -* pohárek bahenní. šířka jeskyně šířka jaskyne A width of cave; F (f) largeur de caverne; l (f) larghezza di grotta; N (f) Hóhlenbreite; R (f) Luupuna neiuepb/; Š (m) anc/io de cueva. Spojnice dvou bodů v příčném profilu jeskyně (-» chodby jeskynní, -> dómu jeskynního), které jsou od sebe nejvíce vzdálené (nikoli tedy bezpodmíne čně šířka -» dna jeskyně). škraloup sintrový korá sintrová-* sintr hladinový škrap skrápá A karren stone; F (m) karstolithe; l (f) carsolite; N (m) Karrenstein; R (m) Kappoebiů KaMeHb; Š (f) carsoííta.

Vžitý termín pro izolovaný kus rozpustné horniny, oddělený od podloží rozpustnou činností srážkových či tavných vod, dopadajících na skalní povrch matečných hornin nebo prosaku-jících zvětralinovými a sedimentárními pokryvy nahromaděnými v škrapových prohlubních; od-

dělený š. volně leží na skalním povrchu nebo ve zvětral i nových a sedimentárních pláštích, kde se dále rozpouští až do úplného zániku; hromadění š. na holém skalním povrchu dosahuje velkých rozměrů zvláště v -» krasu niválním a ->• krasu vysokohorském, kde se na rozpadu matečné rozpustné horniny podílí i -> mrazové zvětrávání (srv. -> kras suti nový) vrstevnatých nebo hustě rozpukaných rozpustných hornin. Syn.: karsolit. škrapy škrapy A karren, lapies;f (m) lapiaz, (m/pl) lapiés; l (m/pl) karren, (m/pl) lapiés;N (f/pl) Karren, (f/pl) Schráněn (švýc. němč.); R (m/pl) xappbi; Š (m/pl) lapiés. Drobné i velké, často pravidelně uspořádané a hustě nahromaděné konkávní i konvexní tvary nejrůznějších podob, rozčleňující holý i pokrytý skalní povrch nebo stěny jeskyní v rozpustných horninách různých typů (karbonáty, kamenná sůl, sádrovec, led, homogenní i jemnozrnné pískovce, kvarcity, granity aj.); vznikají fyzikálním či chemickým rozpouštěním matečných hornin nebo jejich tmelů; v germ. jazycích vžitý lid. termín z alpské oblasti, v román, jazycích z franc. dialektu oblasti jury.

U š. povrchových jde jednak o korozně-erozní působení volně stékající vody meteorické, dopadající přímo na holé skalní plochy nebo se vyroňující z okolních pokryvů či skapávající s listů a převislých větví stromů a keřů, jednak o koroznípůsobenívody infiltrační, prosakující ke skalnímu povrchu zvětralinovými a sedimentárními pokryvy a jednak o korozně-erozní působení vody mořské či jezerní; kromě vody se na tvorbě povrchových š. podílejí i různé organismy a nižší či vyšší rostliny (baktérie, houby, plísn ě, řasy, lišejníky, mechy a kořenová vegetace); š. povrchové se tedy tvoří jen v humidních podmínkách; vyskytují-li se v rozpustných horninách v podmínkách aridních, glaciálních či polárních, jde o tvary -> paleokrasu, vzniklé v humidních fázích vývoje. U š. jeskynních je modelačnfm faktorem nenasycená voda puklinová či průlinová, vyroňující se do jeskynního prostoru, voda kondenzační, srážející se na jeskynních stěnách, anebo voda alochtonních či autochtonních podzemních toků, protékající po dně nebo plným profilem jeskynního prostoru.

Základy typologie š. položil Bogli (1960), jehož morfologická i genetická klasifikace i n ěmecká terminologie š. jsou základem většiny mladších prací; typy š. a příslušné české termíny shrnuje podle poznatků ze šedesátých až sedmdesátých let Panoš (1980); poznatky z posledního dvacetiletí však potvrzují, že tvorbu š. krom ě litolo-gie matečných hornin ovlivňují složité kombinace různých faktorů, které vedou ke vzniku morfologicky i rozměrově pestrých souborů forem polygenetických; jednotliví autoři tedy klasifikují š. podle odlišných hledisek, takže základní Bogliho klasifikace i terminologie byla v posledních letech značně modifikována, doplněna nebo jinak interpretována (srv. např. Allen, 1982).

Propracovanou moderní typologií škrapů uvádějí Ford a Williams (1989); kromě mnoha předností však tato typologie ponechává otevřený problém - u polygenetických škrapových forem totiž není stanovena morfometrická hranice mezi škrapovými depresemi a elevacemi tzv. -> škrapů obřích a vůdčími makroformami reliéfu -» krasu labyrintového, -* k. hřbítkového a vě-žičkového, -* k. sutinového a -> k. ulicového; z toho lze vyvodit, že autoři považují některé typy š. za výchozí tvary makroforem krasového reliéfu (a některé formulace tento výklad naznačují); současná karsologie stojí tedy před naléhavým úkolem tento problém řešit; při genetické klasifikaci a morfologickém třídění krasových forem totiž vyvolává komplikace a přetrvávající diskuze (srv. např. i pokusy o neadekvátní morfo-metrické vymezování závrtů vůči poljím). V současné karsologii se jednotlivé typy š. nej- častěji člení podle těchto hledisek: - příslušnost k exokrasu či endokrasu: -> š. jeskynní (nástěnné, stropní), -» š. povrchové; - pokrytost krasového povrchu: -* š. exhumo-vané, -> š. holé (volné), -» š. oblé, -» š. polopo-kryté, -* š. pokryté (subkutánní, varhany geologické); - podmínky a stupeň vývoje: -> š. degradované (sutinové), -* š. iniciální (mikroškrapy), -» š. inverzní; - morfologie, rozměry: a) okrouhlé deprese, podmíněné pórovitostí horniny: - deprese mělké: -»• alveoly, -> fa čety, -> mikroškrapy důlkové, -> mikroškrapy struhadlové (struhadla krasová), -> š. důlkové (jamkové, las-turovité - pánvičkovité), -» š. kořenové, -* š. šlépějovité (podpatkovité); - deprese hluboké: -> kamenice (k. pobřežní), ->š. mísovitéfmísy škrapové),->-š. stud ňovité (propasťovité, rourovité), -» tafony; - nepravidelné drobné dutiny: -» š. kaver-nóznítš. dutinkové, š. škvárovité, š. voštinové -aeroxysty); b) lineární deprese, podmíněné puklinatostí horniny:-* anastomózy, ->• mikroškrapy puklin-kové, -» š. puklinové (rozsedlinové), ->• š. spá-rové; d lineární deprese, podmíněné hydrodynamicky:-* mikroškrapy žlábkové, -> š. čeřinove (čeřiny korozní'), -* š. dekantační (přelivové, ronové), -» š. hladinové, -> š, meandrovité, -> š. rýhové (š. brázdkové, š. korýtkové), -> š. žlábkové (š. stružkové); čí) dominantní'škrapové elevace, podmíněné puklinatostí či vrstevnatostí horniny: -> kulisy jeskynní' (pendanty), -> škrapy trnovité, š. hrotité (š. hřbítkové, špičaté, věžičkové), •--> š. hřibovité, -> š. ledové (jehly ledové, kajícníci), -> š. stolové (stoly škrapové), ->• š. vrstevnf, -* š. žebrovité; e) škrapy polygenetické: soubory š. okrouhlých a lineárních (různých generacía odlišných velikostí), ~* pole škrapová, -> š. močálové, -> š. obecné, -> š. obří, -»• š. ploché (dlažba krasová, š. lištové - lavicovité, š. stup ňovité), -» š. po-břežnífš. jezerní, š. mořské, š. příbojové, š. sub-akvatické), -> š. podřezané (vyduté), ->• š. úpatní. škrapy brázdkové škrapy brázdové ~> škrapy rýhové škrapy čeřinové škrapy čerinové A solution ripples, s. ripple marks;f(m/p\) lapiés á rides; l (m/pl) lapiés a nervatura; N (f/pl) Wellenkarren; R (m/pl) pndoeudHbie xappbi; Š (m/pl) /apies cabrilleantes. Lineárníš. jeskynní, tvořené subparalelními, zpro-hýbanými korozně-erozními žlábky, orientovanými kolmo na směr pohybu plošně stékající vody a omezenými ostrými hranami mezilehlých plochých hřbítků; asymetrickým příčným profilem (svah sklánějící se ve směru pohybu vody je strmější nežli svah protilehlý) připomínají čeřiny v plážových píscích; vyvinutější žlábky se někdy vzájemně spojujía přecházejído složité směsice š. různých typů (Jennings, 1985); vznik tohoto osobitého typu š. dosud není spolehlivě vysvětlen; Curi (1966) považoval š. č. za koncovou fázi vývoje ->• tacet proudových; nelze však vyloučit, že jde o korozně erozní tvary, rozčle-ňující čeřinovitě zvrstvené polohy matečných rozpustných hornin, neobyčejně hojné v jem-nozrnných klastických - mělkovodních i hlu-bokomořských fáciích vápenců, dolomitů, pískovců i sádrovců. Syn.: čeřiny korozní. škrapy degradované škrapy degradované A degraded karren, ruiniform k.; F (m/pl) lapiés dégradées, (m/pl) /.

désintegrées ; l (m/pl) lapiés degradati, (m/pl) karren ruiniformi; N (f/pl) de-gradieríe Karren, (f/pl) Trummerkarren; R (m/pl) deepadupoeaHHb/e Kappbi; Š (m/pl) lapiés degradados, (m/pl) /. ruiniformes. Škrapy, jejichž konvexní i konkávní tvary jsou rozpadlé, zbroušené pohybem ledovců či sva-hovin nebo silně přemodelované pokročilým působením srážkových a tavných vod a mrazového zvětrávání; jejich rozpad je predisponován tenkou vrstevnatostí, břidličnatostí a vysokou puklinatostí matečných hornin; rozpadlé části š. d. tvoří akumulace nepravidelných, hranatých kusů matečné horniny (-> karsolity); ke š. d. se řadí i dendritické -> škrapy žlábkové, zaoblené a odtokovými stružkami otevřené •-» kamenice a -> studny škrapové, pokládané za silně přemodelované tvary -» škrapů spárovitých; z rozpadlých konvexních forem škrapů často vznikají souvislé suťové pokryvy anebo se významně podílejí na jejich skladbě (-> kras suťový); podle Gamse (1973) představují š. d. konečnou vývojovou fázi -> polí škrapových. Syn.: škrapy sutinové. škrapy dekantační škrapy dekantačné A decantation karren; F (m) lapiés de décan-tation; l (m) karren á decantazione; N (f/pl) De-kantationskarren, (f/pl) Rinnsaalk.; R (m/pl) deKaHmauuOHHb/e Kappbi; Š (m/pl) lapiés de de-cantación.

Termín použitý Fordem a Lundbergem (1987) pro odlišení stružkovitých depresí š. d. od -> š. rýhových a --* š. žlábkoých (srv. -> dekantace); š. d., pom ěrně mělce zahloubené do holých, polopokrytých či přechodně pokrytých (a porostlých) povrchů rozpustných hornin, vytváří agresivní voda, která se na přilehlou skalní plochu plynule a zvolna vyroňuje, přelévá či kape bud z izolovaných bodových zdrojů (ostrůvků půdních pokryvů a mechů, tajících sněhových polí, listů, stonků a převislých větví různé vegetace, škrapových mis a studní), anebo ze zdrojů lineárních (vrstevních spár, souvislých půdních pokryvů nad příkrou či převislou skalní plochou); voda z bodových zdrojů vytváří vlastní osamělé stružky, kdežto voda ze zdrojů lineárních vyhlubuje soustavy hustě nahromaděných stružek, orientovaných ve směru sklonu skalní plochy; nejlépe jsou vyvinuty na příkrých, svislých či převislých stěnách. Na rozdíl od lineárních depresíškrapů rýhových a žlábkových jsou stružky š. d. na svém počátku uzavřené proti směru pohybu stékající vody (příkrou stěnou nebo škrapovou mísou či studní), ve svém horním úseku jsou nejhlubší a nejširší (5-25 cm), ve sm ěru pohybu vody se postupně změlčují, zužujía po 10-25 m od zdrojů ronové vody vyznívají na tzv. rovnovážném rovném povrchu skalní plochy (něm. Ausgleichflache- srv. Bogli, 1960, 1980; Glew, Ford, 1980; Ford, Lundberg, 1987) nebo splývají s okrouhlými či lineárními škrapovými depresemi jiných typů; voda tekoucí v izolovaných stružkách š. d. se totiž nemůže mísit s vodou z jiných zdrojů, takže při absenci efektu -> koroze směsové se její rozpustná schopnost poměrně rychle vyčerpává; největší rozměry mají stružky š. d. hloubené tavnými vodami z polí v ěčného sněhu (šířka a hloubka 50-80 cm, délka až 100 m).

Keš. d.geneticky patří většina-* škrapů nástěnných a -» škrapů meandrovitých. Syn.: škrapy přelivové, š. ronové. škrapy důlkové škrapy jamkové A pit karren, solution pits, cocklings; f (m/pl) lapiés a fossettes; l (m/pl) karren a fossetti; N (f/pl) Crubchenkarren; R (m/pl) nMKoebie Kappbi; Š (m/pl) lapiés de fosetas. Škrapy holé i polopokryté, jejichž vůdčí formou jsou -y důlky korozní (jamky, misky, pánvičky k.) okrouhlého, eliptického (lasturovitého) i nepravidelného ( často šestiúhelníkového) půdorysu (průměr a hloubka 1-5 cm, výjimečně i kolem 1 m); svahy důlků, vázaných na shluky primárních průlin nebo těsné mikropukliny, se směrem do hloubky kónicky sbíhajía přecházejí v konkávnídno; jsou-li vázané na drobné pukliny či spáry, sbíhající se svahy do nich plynule přecházejí; někdy bývají důlky vázané i na deprese, vzniklé po vypadnutí nerozpustných zbytků fosilizovaného organizmu; š. d. se tvoří rozpustnou činností vody obohacené organickými kyselinami, která se v nich nadržuje, přetéká přes jejich horní okraje anebo se vypařuje či vsakuje do primárních průlin a těsných puklin; podle predispozice bývají důlky osamocené nebo vytvářejí liniovité skupiny, nepravidelné shluky nebo nahuštěné soustavy (angl. cocklings - lasturková pole, podle Bosáka, 1988 - š. pánvičkové) značného plošného rozsahu; okraje některýchš. d. lemujíminiaturnísintrové hrázky, vysrážené z vypařujícíse vody; hlubšídůlky obvykle okupují mechy a různé řasy, které se podílejí na jejich modelaci;š. d.jsou běžným typem škrapů v karbonátových horninách (vápencích i dolomitech) s heterogennístrukturou, zejména ve vápencích korálových (útesových) ve většině klimatických oblastí i v oblastech s dlouhodobější sněhovou pokrývkou. Syn.: škrapy jamkové, š. lasturkové, š. pánvičkové. škrapy dutinkové škrapy dutinkové -* š. kavernózní, škvárovité, voštinové škrapy exhumované škrapy exhumované A exhumed karren; F (m/pl) lapiés exhumées; \ (m/pl) karren esumatí, (m) k. scoperti; N (f/pl) exhumierte Karren; R (m/pl) omKonaHHbie Kappbi; Š (m/pl) lapiés desenterrados. Škrapy vázané na skal ní povrch rozpustných hornin, původně pokrytý mocnými a souvislými zvětralinovými a sedimentárními plášti, ale později exhumovaný, takže obnažené š. e. začaly opět modelovat subérické morfogenetické procesy. škrapy hladinové škrapy hladinové -> škrapy lištové škrapy holé škrapy holé A bare karren, free k.; F (m/pl) lapiés nues, (m/pl) /. libres;l (m/pl) karren //ber/;N (f/pl) freie Karren, (f/pl) Nacktkarren; R (m/pl) aonbie Kappbi; Š (m/pl) lapiés desnudos, (m/pl) /. libres. Škrapy vzniklé rozpustnou činností srážkových a tavných vod, rozčleňující skalní povrch -> krasu holého, nebo vázané na skalní povrch jiného typu krasu, který je v současnosti zcela nebo z velké části zbaven zvětralinových či sedimentárních plášťů; podmínkou vzniku i nynějšího vývoje š. h. je volný pohyb srážkové či tavné vody. Syn.: škrapy volné. škrapy hrotité škrapy hrotité A pointed karren, pinnacle k.; F (m/pl) lapiés enaiguissées, (m/pl) /. á pointes; l (m/pl) karren a pinnacoli; N (f/pl) Spitzkarren; R (m/pl) oc-mpOKone^Hbie Kappbi; Š (m/pl) lapiés puntia-gudos.

Konvexní tvary (izolované kuželovité elevace) -> škrapů holých nebo -> š. polopokrytých s ostrými vrcholy, které oddělujídeprese (někdy s konkávním dnem, zčásti pokrytým zbytky zvětralin); š. h. jsou považované za zralé formy ->• škrapů spárovitých a -> škrapů žlábkových, jejichž původní konvexní části zaostřily, zpřík-řily a detailně rozčlenily převážně rozpustné účinky bohatých srážkových vod; v tomto pojetí tedy vrcholy š. h. představují zbytky původního (nerozčleněného) horizontálního nebo mírně ukloněného skalního povrchu (určitá varieta vrcholové úrovně); v masivních rozpustných horninách se tyto formy š. h. vyznačují značnými výškovými rozměry (srv. -> škrapy obří, -> š. věžičkové); k výrazným typům š. h. karibské oblasti patří ostrohranné hrotité formy-* škrapů pobřežních, rozčleňující plážovou horninu (se-borruco) v dosahu příbojového deště (Panoš, 1973, 1976); v hovor, španělštině se označují termínem diente de perm - psí zuby. Syn.: š. špičaté, š. věžičkové. škrapy hřbítkové škrapy hrebienkové -> škrapy žebrovité škrapy hřibovité škrapy hřibovité A mushroom karren; F (m/pl) lapiés boletifor-mées, (m/pl) /. fungiformées;\ (m/pl)

funghi carsi-d; N (f/pl) Pilzkarren; R (m/pl) apu6oeuÓHbie Kappbi; S (m/pl) lapiés fungiformes. Škrapy holé nebo polopokryté, představující izolované skalní tvary, vystupující z -> močálů krasových nebo nad úroveň povrchu periodicky zaplavovaných -> rovin krasových okrajových a ze dna -> poljí v pásmu střídavě humidního tropického klimatu (srv.

Panoš a Štelcl, 1967); vyznačují se širokou bochníkovitou či klobou-kovitou horní částí, která spočívá na užším, víceméně válcovitém skalním podstavci; jde o reliktní elevace sníženého zarovnaného skalního povrchu, pokrytého močálovými nebo flu-viálními sedimenty, které se podobají-* stol ům škrapovým; jsou totiž v úrovni hladiny vody periodických inundací podřezávány působením chemické složky -<• eroze krasové boční', přičemž si jejich horní část uchovává víceméně původní horizontální rozměry; vývoj š. h. je podporován vrstevnatostí horizontálně uložených vápenců; š. h. v jurských vápencích vnitřního polje Luiz Lazo v pohoří Sierra de los Organos na západní Kubě dosahují výšky 6-8 m, která je v celém rozsahu velkého polje přibližně stejná.

Jeskynní š. h. představují i hřibovité útvary erozního původu, vzniklé rozčleněním souvrství sintrových kůr a alogenních klastických usazenin (částečně zpevněných kalcitem), které se fá-zovitě sekundárně uložilo na jeskynním dně porostlém stalagmity (srv. Hill(-ová), Fořti, 1997). škrapy iniciální škrapy iniciálne A initial karren, microkarren; f (m/pl) lapiés ini-tialaux, (m/pl) microlapiés; l (m/pl) karren em-brionali;N (f/pl) Mikrokarren, (f/pi) Primarkarren; R (m/pl) nayaribHbie rappw; Š (m/pl) lapiés iniciales, (m/pl) microlapiés. Drobné vhloubené tvary vzniklé rozpouštěním matečných hornin, rozeznatelné elektronovým mikroskopem již při rozměrech několika mikronů (Ford a Williams, 1989); jsou-li však jejich rozměry menší než 1 mm, povrch rozpustných hornin je v praxi označován jako hladký; většina holých skalních povrchů, pokud nebyly postiženy intenzívním hlazením či leštěním, se vyznačuje členitějším mikroreliéfem (výškové rozdíly větší než 1 mm); vývoj š. i. probíhá v závislosti na litologii matečných rozpustných hornin, intenzity a četnosti srážek a mnoha dalších faktorů poměrně rychle (řádově několik málo let); jedním z nich jsou i organické kyseliny (srv. např. Trudgill, 1985), produkované lišejníky, řasami, kyanobaktériemi a jinými epilitickými (žijí na povrchu), chasmolitickými(zavrtávají se do horniny) a endolitickými (okupují vzniklé dutinky) organismy; morfologicky lze š. i. d ělit na -> mikroškrapy důlkové, -» m. struhadlové a -*• m. lineární. Syn.: mikroškrapy. škrapy inverzní škrapy inverzně A inverse karren; F (m/pl) lapiés inversées; l (m/pl) karren invertibili; N (f/pl) Inversions-karren; R (m/pl) uneepcuoHHbie xappbi; Š (m/pl) lapiés invertidos. Škrapy holé nebo polopokryté, jejichž konvexní formy (hřbety a hroty) tvoří zpevněné výplně (zbytky zvětralinových či sedimentárních plášťů), kdežto recentnítvary konkávní jsou zahloubené do podložní matečné horniny (často i do povlaků -"• sintrů venkovních); klastické výplně bývalých prohlubní jsou zpevněné vápnitým, křemitým či železitým tmelem, takže jsou proti rozpouštění mnohem odolnější než vlastní matečná hornina; š. i. jsou běžnými tvary polo-pokrytého -> krasu pobřežních nížin ve střídavě humidním tropickém klimatu (srv. Panoš, 1972); jsou tedy zřejmě důsledkem fázového vývoje, podmíněného střídáním humidních a suchých ročních období. škrapy jamkové -»• škrapy důlkové škrapy jeskynní škrapy jaskynné A cave karren;f (m/pl) lapiés de ca věrné; l (m/pl) karren di grotta; N (f/pl) Hóhlenkarren; R (m/pl) nemepHbie Kappbi; Š (m/pl) lapiés de cueva. Škrapy holé, tvořící se na jeskynních stěnách či stropech rozpustnou činností tekoucí vody a vody infiltrační či kondenzační, které se obvykle vzájemně mísí a zvyšují svou rozpustnou schopnost (•-> koroze sm ěsová); Bógli (1963) rozlišuje tyto typy š. j.: - š. j. vstupního prostoru: - vytvořené dešťovou vodou, zahnanou větrem (š. žlábkové); - vytvořené pod navátým sněhem tavnou vodou (š. hrotité); - š. j. vnitřních prostorů: - škrapy strukturní- konvexní formy, vytvořené vypreparováním odolných struktur matečné horniny rozpustnou činností tekoucích či prosa-kujících jeskynních vod (-> kulisy jeskynní); - škrapy v užším smyslu - konkávní formy, vytvořené při úplném zaplavení jeskynního prostoru vodou jen působením -»• koroze směsové (např. -» facety, ->• škrapy stropní); - škrapy v širším smyslu: - vytvořené v dočasně zaplavené jeskyni vlivem kolísající hladiny vody -> š. lištové (hladinové); - vytvořené rozpustnou činností puklinové vody, jejíž agresivitu zvyšuje CO2 obsažený v jeskynním vzduchu (-> š. puklinové); -vytvořené na jeskynním stropě rozpustnou činností vody kondenzující z vodních par v ovzduší (-> škrapy jamkové) nebo škrapy vytvořené na jeskynních stěnách rozpustnou činností stékající kondenzační vody (-> š. meandrové, -> š. nástěnné, -»• š. žlábkové aj.). Termín š. j. nelze zam ěňovat za termín ->• škrapy kavernózní. škrapy jezerní škrapy jazerné -> škrapy pobřežní škrapy kavernózní škrapy kavernózne A cavernous karren; F (m/pl) lapiés caverneuse; l (m/pl) lapiés cavernosi; N (f/pl) Icavernóse Karren; R (m/pl) nemepucmbie xappbi; Š (m/pl) lapiés cavernosos.

Jednou skupinou š. k. jsou -* škrapy pokryté, vázané na masivní (homogenní) vápence; představují je dutiny a většinou zprohýbané rourkovité kanály, které hustě prostupují nepravidelné škrapové skalní hřbety a hroty, oddělené různě hlubokými prohlubněmi; dutiny a kanály bývají vyplněné nadložními sedimentárními či zvět-ralinovými plášti (např. -> terra rossa); vznikají rozpustnou činností vod vydatných srážek, prosakujících do matečných hornin propustným zvětralinovým pokryvem a obohacujících se CO2 obsaženým v půdním vzduchu, humino-vými i jinými kyselinami; prosakující voda se při průsaku rychle koncentruje do silnějších svazků, které strhujído vznikajících dutin částice pokryvů;š. k. bývají obvyklou součástí1 - varhan geologických, ale nejsou geneticky totožné se -* š. kořenovými. Syn..• škrapy dutinkové, š. škvá-rovité, š. voštinové.

Druhou skupinu š. k. představujítvary vznikající kavernózním zvětráváním dolomitů, pískovců, slepenců, kvarcitů a hornin granitických, podporovaným zvětráváním či hydrolýzou přítomných solí; většinou jde o slepě končící prohlubně nebo dutiny, zahloubené do horizontálních povrchů či příkrých ústupových skalních stěn; jde tedy o exokrasové tvary, které nutně hydro-logicky nesouvisí s tvary vyvinutými případně v epikrasové či endokrasové zóně matečných hornin.

Termín š. k. nelze zaměňovat s termínem -» škrapy jeskynní. škrapy korýtkové škrapy korýtkové -> škrapy rýhové škrapy kořenové škrapy kořenové A mot karren, r. grooves; f (m/pl) lapiés á em-preintes de rač/nes; l (m/pl) lapiés a

imprente di radící/Nv(f/pl) Wurzelkarren;R (m/pl)Kopneebie Kappbi; Š (m/pl) lapiés de raices. Škrapy pokryté nebo polopokryté, tvořené nepravidelnými jamkami, prohlubněmi nebo rour-kovitými dutinkami milimetrové až několikametrové hloubky, které obvykle sledují pukliny nebo vrstevníspáry; vznikajív rozpustných horninách pod travnatým porostem (ještě v rhizosféře) nebo v podloží rašelinových a humusových sedimentů -> močálů krasových rozpustnou činností vsakující vody, zesílenou účinky disimilač-ního CO2 a kyselin vytvářených kořeny lišejníků, mechů, trav i dřevin; vlásečnicové i mocnější kořeny dutinami prorůstají; velkým rozvojem i rozměry se vyznačují š. k. zejména v humidních a střídavě humidních tropech (bohatá vegetace). škrapy lasturovité škrapy lastúrovité -> škrapy důlkové škrapy lavicovité škrapy lavicovité^ škrapy lištové škrapy ledové škrapy ladové A ice karren, seracs; F (m/pl) lapiés de glace, (m/pl) seracs/1 (m/pl) seracchi; N (f/pl) Eiskarren, (m/pl) Eisbusser; R (m/pl) nednHb/e Kappa; Š (m/pl) lapiés de hielo. Hřbety a hroty v ledu a zrnitém sněhu (firnu), oddělené prohlubněmi různých tvarů a rozměrů; vznikají povrchovým odtáváním ledu nebo sněhu, mírným výmolem i sublimací (Kunský, 1950); zvláštním druhem š. I. jsou izolované válcovité ledové tvary, podobné štíhlým, obvykle jedním směrem ohnutým stalagmitům; jde o tvary izolované tavnými vodami na uklo-něném povrchu ledovců nebo tirnových polí, obvykle na konci ledovcových splazů (-» jehly ledové, -> kajícníci); vyskytují se hojn ě na vysokohorských firnových, popř. ledovcových polích (Alpy, Andy, Himaláje); v patagónských Andách je hlavním modelačním činitelem voda vydatných lijáků; pravidelné uspořádání, ohnutí a orientace ledových jehel závisí na sm ěru dopadu slunečních paprsků a puklinatosti ledu. Syn..'jehly ledové, kajícníci. škrapy lištové škrapy lištové A bank karren, ledge k.; f (m/pl) lapiés děs ban-quettes de corrosion; l (m/pl) karren sui livelli corrosionali;N (f/pl) Bankkarren, (f/pl) Leistenk.; R (m/pl) peŮKoeuÓHbie Kappbi; Š (m/pl) lapiés de listónes.

Soubory -> škrapů plochých, tvořené rovnými lavicovitými povrchy (-> lišty korozní) lemujícími škrapové elevace nebo vyššítvary krasového reliéfu či jeskynní stěny; v-> krasu vrstevničtí stupňovin, vázaném na vrstevnaté karbonátové horniny, představují vůdčí formy krasového reliéfu (-> krasu vrstevních stup ňovin); typicky jsou vyvinuté např. v Alpách v -> krasu vysokohorském nebo na Britských ostrovech na površích, zbroušených pevninským ledovcem; termínem š. I. se označují i zarovnané dolní plochy hlubších, víceméně horizontálních výklenků, vzniklých ve skalních stěnách jeskyní bočním působením ->• eroze krasové hladinové (-> škrapy hladinové). Syn.: škrapy lavicovité. škrapy meandrovité škrapy meandrovité A meandering karren; F (m/pl) lapiés á meand-res; l (m/pl) karren meandriformi; N (f/pl) Ma-anderkarren; R (m/pl) Meandpoebie xappbi; Š (m/pl) lapiés meandriformes. Ostře ohraničené odtokové žlábky (většinou -> škrapů dekantačních), vytvořené na skalním povrchu vrstevnatých vápenc ů a dolomitů rozpustnou činností vody stékající z tajících sněhových polí a nesouvislých humusových pokryvů anebo v jeskynních prostorách kapilárně vzlínajícíz puklin a vrstevních spár (srv. Bogli, 1976); odtokové žlábky š. m. jsou v horním úseku přímé, ale při pomalém pohybu stékající vody se směrem po proudu klikatí (meandrují) a současně se vlivem klesající agresivity vody (rostoucí nasycenosti) i vlivem výparu změlčují; v dolních úsecích zvolna vyznívají; z vody roz-tékající se po opušt ění žlábku po skalním povrchu se sráží tenký sintrový povlak; nenasycená voda jej opět rozpouští a na skalní ploše zůstávají jen nerozpustné org. zbytky z humusových polštářů; š. m. jsou běžnou formou i ->• škrapů jeskynních. škrapy miskovité škrapy miskow'fé-> škrapy důlkové škrapy mísovité škrapy misovité A solution pans; f (m/pl) lapiés á cuvettes; l (m/pl) lapiés a conca; N (f/pl) Schusselkarren; R (m/pl) MUCKOo6pa3Hbie Kappbi; Š (m/pl) lapiés de cubetas.

Soubory okrouhlých, eliptických či nepravidelných, mělce konkávních (mísovitých) korozních depresí s horizontálním, plochým nebo zaobleným dnem (často se zvětralinovou či organogen-ní výplní); tvoří se rozpustnou činností srážkových či tavných vod, které se v nich soustředují. Š. m. jsou typickou formou holých či jen slabě polopokrytých a řídce porostlých skalních povrchů vápenců, dolomitů, sádrovce, kvarcitů, granitu i dobře zpevněných pískovců (např. plážové horniny); na pokrytých površích se vyskytují jen zřídka; průměr depresíš. m. dosahuje i několika metrů a hloubka přesahuje i 1 m; deprese spolu často splývají a vytvářejí nepravidelné (laločnaté), ostře vymezené tvary. Syn.: mísy škrapové. škrapy močálové škrapy močiarové A paludal karren, palustrine k.; F (m/pl) lapiés palustres; l (m/pl) karren paludinali; N (f/pl) Moorkarren, (f/pl) Sumpfkarren; R (m/pl) 60-nomHbie Kappbi; Š (m/pl) lapiés palustres. Složité soubory konkávních i konvexních forem škrapů, tvořených rozpustnou činností vod -* močálů krasových, tedy vod s volnou hladinou i vod kolujících v nesouvislých rašelinových a humusových močálových usazeninách; bujná močálová vegetace obohacuje tyto vody biogenním CO2 a huminovými kyselinami a značně zvyšuje jejich rozpustné účinky při jejich vertikální i horizontální cirkulaci v podložních matečných horninách; š. m. patří většinou ke -> škrapům polopokrytým, které reprezentují hlavně -+ š. kavernózní, -> š. kořenové, -*• š. oblé a -> š. podřezané. škrapy mořské škrapy mořské -» škrapy pobřežní škrapy nástěnné škrapy nástěnné A wall karren; F (m/pl) lapiés de parol; l (m/pl) karren di parete; N (f/pl) Wandkarren; R (m/pl) cmeHHbie Kappbi; Š (m/pl) lapiés parietales. Škrapy žlábkové (jeskynní i povrchové), vytvořené rozpustnou činnostívody stékajícípo stěnách jeskyní nebo po příkrých, svislých i převislých obvodových plochách exokrasových elevací, kde vznikají rozpustnou činností vod vyroňují-cích se ze zvětralinových či sedimentárních plástů a přepadajících přes horní okraje holých skalních stěn;š. n. se vyskytují nejen v horninách karbonátových, ale i v kvarcitech, granitech a kompaktních pískovcích; exokrasové š. n. představují husté, rovnoběžné soustavy žlábku konkávního příčného profilu oddělených zaoblenými hřbítky, jejichž vrcholové linie (hřbet-nice) předsíavujítéměř původní plochu skalního povrchu; v humidních a střídavě humidních podmínkách -> krasu tropického dosahují vápencové žlábky hloubky 50-60 cm (někdy i více) a délky i několika desítek metrů; v horních úsecích bývají široké 2-3 cm, ale směrem dolů šířka vzrůstá na 100-120 cm (Jiménez, Panoš a Štekl, 1970); přímé zaoblené dělící hřbítky připomínají trubicovité pista l y varhan; jejich husté a rovnoběžné soustavy na skalních stěnách ->• mogotů daly např. jméno i osobitému vápencovému pohoří Sierra de los Organos (Varhanové pohoří) na z. Kubě. škrapy obecné škrapy všeobecné A common karren; F (m/pl) lapiés communes; l (m/pl) karren communi; N (f/pl) allgemeine Karren; R (m/pl) odbNHbie nappbi; Š (m) lapiés comúnes.

Termín uváděný Kunským (1950) pro -* škrapy holé, polopokryté i pokryté, tvořené drobnými konvexními a konkávními

korozními tvary rozčleněného skalního povrchu rozpustných hornin; typicky jsou vyvinuty v masivních, tektonicky silně namáhaných a hustě rozpukaných vápencích a dolomitech; nepravidelné skalní elevace a hřbítky jsou izolované, ale často vytvářejískupi-ny, v nichž jsou bud uspořádané podle vrstevna-tosti a puklinatosti, anebo rozložené nepravideln ě podle proměnlivé litologie a propustnosti matečné horniny; povrch skalek a hřbítků někdy pokrývají drobné tvary ->• mikroškrapů (důlko-vých i korýtkových), ale místy je rozčleňují i velké formy -»• škrapů studňovitých; konkávní tvary š. o. jsou nepravidelné, místy až 10 m hluboké; někdy přecházejí do depresí -» škrapů studňovitých; mělčí prohlubně bývají holé, větší však jsou zčásti vyplněné sypkými i zpevněnými zbytky zvětralinových a sedimentárních plášťů (v našich podmínkách spraší) nebo sintrovými kůrami; povrch výplní bývá porostlý lišejníky, mechy, travou a keřovitou i stromovitou vegetací. škrapy oblé škrapy oblé A mund(ed) karren, rundkarren; F (m/pl) lapiés arondis, (m/pl) /. rondes; l (m/pl) karren arrotondati; N jf/pi) Rundkarren; R (m/pl) Kpyanbie Kappbi; Š (m/pl) lapiés redondeados.

Vyznačují se oblými konvexními tvary mělkých depresí a lineárních žlábků se zaoblenými hranami; vznikají rozpustnou činností srážkových či tavných vod, prosakujících k horizontálnímu nebo mírně ukloněnému povrchu matečných hornin z větra l i novým i či sedimentárními plášti s humusovitými půdními profily a vegetačním krytem (lišejníky, mechy, trávy aj.); typické š. o. jsou vázané na homogenní, středně až jemně zrnité karbonátové horniny, ale vyskytují se i v sádrovci, granitu, čediči a pískovcích; netvoří se jedině v soli; oblými tvary bez ostrých hran a hladkým povrchem se š. o. liší od drsných, jamkovitých či rýhovaných ostrohranných povrchů -> škrapů holých, modelovaných volně stékající vodou; ačkoli hlavní odtokové žlábky š. o. bývají predisponovány puklinami, jejich větve jsou orientované podle sklonu skalního povrchu a často tvoří stromovité nebo rovnoběžné soustavy; akumulace půdních částic a mechů v určitých úsecích těchto soustav vede jednak k podřezání stěn žlábků a ke vzniku -*• škrapů podřezaných či k rozšíření žlábků v mezilehlé -* mísy škrapové a jednak k výraznému prohlubování některých jejich úseků. V mlžném pásmu horských lesů, kde je skalní povrch rozpustných hornin hustě porostlý mechy a lišejníky, se š. o. tvoří i bez přítomnosti zvětralinových, sedimentárních či půdních plášťů; tvoří se tu však i z litologických příčin v detritických horninách, málo odolných vůči mrazovému zvětrávání, což bránívzniku ostrých tvarů a hran. škrapy obří škrapy obrie A giant karren; F (m/pl) lapiés de géant; \ (m/pl) karren gigantesci; N (f/pl) Riesenkarren, (f/pl) Schlotten; R (m/pl) BUBanmcKue Kappbi; Š (m/pl) lapiés gigantescos.

Termín označující v moderní karsologické terminologii škrapové tvary, které se z původních drobných torem vyvinuly dlouhodobým rozpustným procesem do bizarních tvarů exokra-sového reliéfu takových rozměrů a rozsahu, že jsou dokonce stotožňovány s vůdčími makro-formami určitých, velmi členitých -» typů krasových (srv. Ford, Williams, 1989); š. o. jsou vázané na masivní, tlustě vrstevnaté, výrazně, ale nepříliš hustě rozpukané vápence, krystalické dolomity, pískovce, kvarcity a sádrovec; jsou uváděny z nejrůznějších oblastí světa s velmi odlišnými klimatickými podmínkami; určující podmínkou vzniku š. o. jsou totiž kromě strukturních vlastností matečných hornin i vhodná topografická poloha a dlouhodobý rozpustný proces.

Nynějšítvary členitého krasového, semikrasové-ho, bradykrasového a tachykrasového reliéfu jsou vymezené soustavami -* škrapů puklinových, vázaných na vůdčí pukliny matečných hornin, ve většině případů souvisle pokrytých mocnými, ale propustnými zvětralinami nebo sedimenty a kyselými půdami; rozpustná činnost infiltračních vod rozčleňuje stěny bloků matečných hornin do depresí a elevací ->• škrapů oblých; tím dochází k ústupu obvodových skalních stěn, k zeštíhlování reziduálních horninových bloků a zároveň k rozšiřování výrazných dělících puklin; odnos pokryvných plášťů exhumuje horníčásti bloků a na jejich obnažených částech začne rozpustná činnost srážkových vod, zesílená biogenními procesy, vytvářet soustavy ->• š. rýhových, -> š. žlábkových, -» š. nást ěnných a -> š. dekantačních; skalní bloky se postupně vynořujína velkých plochách nad okolnípovrch v podobě hranatých elevací s vrcholovými plošinami, připomínajících bloky zřícených městských domů (->• k. sutinový), anebo v podobě ostrých hřbetů a hrotů (-* kras hřebenový, -> k. pyramidový, -> k. véžičkový či věžový). V některých oblastech však tyto formy š. o. vznikají přímým rozpouštěním matečných hornin i bez přítomnosti pokryvných útvarů. Typický exhumovaný věžičkový kras („Kamenný les" ve východní monzunové Číně, srv. ->• les kamenný) v čistých masivních vápencích popsali Chen, Song a Sweetingová (1986); štíhlé -+ věže krasové o průměru 1-20 m a výšce 1-35 m, exhumované z třetihorních rudozemí (písků a jílů), vystupují ve velkém počtu na ploše přesahující 350 km2.

Bizarní elevace š. o. objevili a popsali ze semi-aridníoblasti s. Austrálie již Jennings a Sweetingová (1963), z humidní (monzunové) vysokohorské oblasti Mt. Kajiende ve východní (papuánské) části ostrova Nová Guinea Williams (1971) či z oblasti Sarawak (Mt. Api) na Kali-mantanu (Borneu), kde se v ěžovité formy o výšce až 45 m zvedají nad koruny strom ů tropického deštného lesa, Osmaston a Sweetingová (1982) anebo ze zátoky Ha Long sv. od Haiphongu (s. Vietnam), kde se vápencové věžovité a slou-povité elevace vynořují z mořského dna a jsou v úrovni vodní hladiny podřezané korozní i mechanickou činností mořské vody (srv. Šilar, 1965; Přibyl, Vašátko, 1985); v těchto oblastech se věžovité elevaces. o. patrně vyvinuly přímým rozpouštěním vápenců bez předchozích fází pohřbení a exhumace; společným znakem uvedených lokalit jsou mocně vrstevnaté kompaktní matečné vápence a jejich výrazné, pravidelné a poměrné řídké rozpukání. Zaoblené i ostře rozčleněné věže, vysoké až 20 m, oddělené hlubokými škrapovými propastmi a závrty v masivních sádrovcích studovali Ford a Williams (1989) na východokanadském poloostrově Nové Skotsko a na ostrově New-foundland.

Věžovité formy š. o. jsou známé i z evropského kontinentu; hranaté elevace, podobné zříceným blokům městských domů, popisují Perná a Sauro (1978) ze sv. části Apeninského poloostrova; jsou však běžné i na mírných svazích francouzského pohoří Causses; významnou lokalitu štíhlých a členitých věžovitých elevací (vysokých 8-15 m), zvedajících se nad zarovnaným povrchem, představují i „Pobité kameny"; leží v sv. Bulharsku, v jv. výběžku mesozoických a křídových vápenců s mocným sprašovým pokryvem Podunajské roviny u Be-loslavi (z. od Varny) nad hluboce zaříznutým údolím dolního toku Provadijské řeky (srv. Panoš, Skácel, 1964).

Ve středoevropské oblasti mírného humidního klimatu jsou však bizarní věžovité paleoformy, morfologicky zcela identické se š. o., vyvinuté na velkých plochách i ve svrchněkřídových pískovcích Českého masívu (Adršpašsko-teplické skály, Prachovské skály aj.), kde jsou označované termínem skalní města', ačkoliv jsou v domácí literatuře zatím klasifikované jako tvary pseudo-krasové, podle současné karsologické koncepce jde patrně o tvary -> parakrasu (tuto klasifikaci je ovšem třeba potvrdit podrobným studiem jejich geneze a složení matečných hornin); podobné věžovité formy jsou typicky vyvinuty i na mnoha místech slovenských Západních Karpat (zejména v dolomitech, ale i ve vápencích a jiných horninách - např. Súfovské skaly aj.). Deprese š. o. představují vedle liniovitých, velmi hlubokých

propastí, vázaných na soustavy extrémně rozšířených vůdčích puklin, i rovnoběžné či protínající se sítě -* ulic krasových, tvořících složitý reliéf -* krasu ulicového či -> k. labyrintového; jsou známé ze zalesněných oblastí tropického a mírného pásu i z pouštních a polopouštních oblastí Austrálie a Severní Ameriky. Dokonale vyvinutý -* kras labyrintový, podmíněný rozvojem š. o., popisují např. Brook a Ford (1978) z vápenců, dolomitů a pískovců v subpolární periglaciální oblasti Mackenzie Mountains v sz. Kanadě. Současná karsologie tedy stojí před naléhavým řešením důležitých otevřených otázek, k nimž zejména patří: stanovení morfometrické hranice mezi polygenetickými formami š. o., která je odděluje od vůdčích makroforem krasového reliéfu, a poznání procesů a geneze elevací, morfologicky podobných š. o., ale vázaných na horniny nevápencové. škrapy pánvičkové škrapy panvičkové -* škrapy důlkové škrapy ploché škrapy ploché A limestone pavemeni, plane karren, clints-and--grikes; f (m/pl) lapiés á plat, (m/pl) pavés kars-tiques, (f/pl) dalles karstiques; l (m/pl karren piatti, (m) lastrico carsico; N (f/pl) Flachkarren, (n) Karstpflaster, R (m/pl) nnocKue Kappbi, (f) useecmHSKoeafl Mocmoeaa; Š (m/pl) lapiés pla-nos, (m) páv/mento carsico. Termín označující typ -» škrapů holých, tvořených hladkým, horizontálním, mírně ukloně-ným či stupňovitým povrchem bloků vrstevnatých vápenců, oddělených soustavami korozně rozšířených tektonických puklin a trhlin různých směrů; skalní plochy geometricky pravidelného půdorysu (1-10 m2) jsou omezeny často hlubokými koryty -* škrapů puklinových a mělce rozčleněny soustavami -* škrapů rýhových a místy i zaoblenými tvary-* škrapů žlábkových; na průsečících puklin jsou vyvinuty válcovité deprese -* škrapů studňovitých; Bógli (1964) popsal š. p. jako vůdčí formu -* krasu vysokohorského v niválním pásmu Alp a soudil, že skalní plochy jsou reliktem původních konvexních forem (hřbetů a hrotů) škrapů puklinových, zbroušených a zbavených suťových pokryvů pohybem ledovcových splazů až na bazální (vrstevní) plochu; krátce nato byly š. p. popsány i z Pyrenejía Britských ostrovů; Williams (1 966) pro ně zavedl výraz dlažba vápencová, který se v karsologické literatuře vžil ve formě-* dlažba krasová.

Novější výzkum potvrdil rozšíření š. p. na velkých plochách v Evropě, Americe i Azii nejen v oblastech pleistocénního kontinent, zalednění, ale i jinde (jak na vápencích, tak na dolomitech, kvarcitech a vrstevnatých pískovcích). V sou časné době se zarovnávání povrchu matečných hornin a odnos suťových pokryvů přičítá nejen ledovcům, nýbrž také mořské abrazi, erozní činnosti vzdutých vodních toků a intenzívní plošné erozi a splachu při tvorbě pedimen-tů (srv. Ford, Williams, 1989). Syn.: dlažba krasová. škrapy pobřežní škrapy pobřežně A coastal karren, marine k.; F (m/pl) lapiés littoralaux, (m/pl) /. cíe ressac; l (m/pl) karren costieri, (m/pl) k. marini; N (f/pl) Kustenkarren, Meereskarren, Brandungskarren; R (m/pl) MopCKue Kappbi; Š (m/pl) lapiés litorales. Geneticky i morfologicky pestrý soubor škra-pových tvarů vytvořených v rozpustných horninách v mořském či jezerním pobřežním pásmu; kromě fyzikálně chemických rozpustných procesů a procesů biogenních se na modelaci š. p. podílí mechanická činnost příboje, střídavé skrápění příbojovým deštěm a vysoušení, zvětrávání soli a hydratace; hlavními faktory, které ovlivňují složité a překrývající' se působení destrukčních procesů, patří energie příboje, vertikální i horizontální rozsah přílivu a odlivu, proměnlivá struktura a odolnost matečných hornin i klima. Z mořských š. p. převažují-* výklenky abrazní a morfologicky pestré soubory -» škrap ů důl-kových, -> škrapů mísovitých a -> škrapů hrotitých.

Abrazní výklenky v karbonátových horninách jsou vázané většinou na klima tropického pásma a teplou část pásma mírného, kdežto v sádrovcích vznikají ve všech typech klimatu; na jejich vzniku se kromě mechanické činnosti příboje podílí i destrukční činnost vrtavých a leptavých organismů (řas, hub a měkkýšů); zvláštním jevem abrazních výklenků a jeskyní (zejména v dia-geneticky zpevněných plážových horninách a lemových korálových útesech) jsou perforace jejich stropů a vznik -> gejzírů příbojových (srv. Panoš, 1973).

Na vzniku tvarů -*• škrapů iniciálních v mořském pobřežním pásmu se významně podílí leptavá a vrtavá činnost organismů, ale zároveň i mechanická, fyzikální a chemická modelační schopnost mořské vody; jejich konkávní tvary bývají ostře omezené, hustě nahloučené a často spolu splývají; hloubka kolísá od necelého centimetru do 1 m, průměr dosahuje až několika metrů; jejich růst vede k zužování a zpříkřování skalních přepážek v ostré konvexní tvary -> škrapů hrotitých.

Vzhled povrchu š. p. ovlivňuje struktura matečných hornin; v masivních, homogenních horninách bývá povrch konvexních i konkávních tvarů hladký, kdežto v detritických a organodet-ritických horninách je povrch konvexních tvar ů hrubě voštinovitý a škvárovitý; hladkým povrchem se vyznačují jen mísovité prohlubně se svislými či převislými okraji (-> kamenice). Vliv strukturní predispozice hornin na činnost organismů je pravděpodobný, ale otázka je zatím otevřená.

Důležitým poznatkem je, že interakce abiotic-kých a biotických mechanických i chemických procesů se projevují výraznou zonalitou v rozměrech š. p.: V předbřeží (pod úrovní mořské hladiny za odlivu) jsou hřbítky a hroty š. p. nízké (kol. 30 cm) a deprese sice rozsáhlé, ale mělké (š. p. v této úrovni, tedy trvale pod úrovní mořské hladiny, se označují termínem -> škrapy subakvatické; v příbřeží (mezi hladinou za odlivu a za přílivu) se rozměry š. p. zvětšují (výškový rozdíl kolem 50 cm) a nej členitější jsou těsně nad přílivovou hladinou v pásmu příboje (-> škrapy příbojové); vzábřežífnad přílivovou hladinou), ale vdosahu příbojového deště, dosahujíkonkávníi konvexní tvary š. p. velkých rozměrů, ale dělící hřbítky bývají místy zaoblené a pokryté evaporitovými povlaky (Panoš, 1973, 1976). V mírném klimatickém pásmu byla u š. p. zjištěna výrazná zonalita také v jejich okupaci ježov-kami, slávkami, vilejši, zelenými řasami, lišejníky aj. (srv. Ford a Williams, 1989). ležérní š. p. v sladkovodních jezerních pánvích se omezují na malé korozní válcovité důlky a misky poblíž vodní hladiny; místy bývají velmi husté a vzájemně propojené; často je okupují modrozelené řasy, které zřejmě podmiňují jejich vznik. Syn.: škrapy jezerní, š. mořské, š. příbojové, š. subakvatické. škrapy podpatkovité škrapy podpatkovité -> škrapy šlépějovité škrapy podřezané škrapy podřezané A hollow(ed) karren, undercut k.; f (m/pí) lapiés á flancs surplombants, (m/pl) /. creusées; l (m/pl) karren esoff.oscavaf/;N (f/pl) Hohlkarren; R (m/pl) nodpesaHHbie xappbi; Š (Vn/pl) lapiés subcortados.

Typ -> škrapů polopřikrytých, vzniklých přemo-delováním -* škrapů žlábkových a ->• škrapů mísovitých; představují je žlábky (široké až 50 cm, hluboké 60-1 00 cm) a různě velké okrouhlé či laločnaté mísovité deprese, zčásti nebo zcela vyplněné částicemi zvětralinových či sedimentárních plášťů, humusovitých půd a humusem; v úrovni povrchu těchto výplní dochází k podřezávání stěn žlábků a mis bočním rozpouštěním, vyvolaným působením agresivní vody,

obohacené biogenním CO2 a huminovými kyselinami; š. p., které se nyní vyskytují na holých površích anebo jsou bez alogenních výplní, svědčí o dřívější existenci pokryvných plášťů a o jejich pozdějším odnosu;š. p.jsou typickým tvarem > polí škrapových v -> krasu vysokohorském. Syn.: škrapy vyduté. škrapy pokryté škrapy pokryté A covered karren; f (m/pl) lapiés couvértes; l (m/pl) karren coperti;N (f/pl) bedeckte Karren; R (m/pl) noKpbimbie Kappbi; Š (m/pl) lapiés cubiertos. Škrapy vzniklé v rozpustných horninách pod souvislými propustnými zvětralinovými, sedimentárními či biogenními pokryvy rozpustnou činností prosakujících vod s výrazným podílem biochemické složky; š. p. se vyznačují nápadně oblými tvary konvexních i konkávních tvarů; jejich nynější výskyt v -> krasu holém svědčí o existenci někdejšího, později odstraněného pokryvu (-> škrapy exhumované). Syn.: škrapy subkutánní, varhany geologické. škrapy polopokryté škrapy polopokryté A semicovered karren; F (m/pl) lapiés semi-couvértes; l (m/pl) karren semiscoperti; N (f/pl) halbbedeckte (halbfreie) Karren; R (m/pl) nony-noKpbimbie nappbi; Š (m/pl) lapies semicu-biertos. Škrapy vzniklé v rozpustných horninách pod nepříliš mocnými a proto nesouvislými zvětra-linovými či sedimentárními plášti a biogenními pokryvy; konvexní formy š. p. vyčnívají nad povrch pokryvů, které vyplňují tvary konkávní; modelace š. p. je složitá; podílejí se totiž na ní svou rozpustnou činností srážkové nebo tavné vody bud přímo vsáklé do matečné horniny, nebo nejprve prosakující a kolující vertikáln ě či horizontálně nadložními propustnými pokryvy; výsledné formy š. p. jsou tedy velmi pestré. škrapy povrchové škrapy povrchové A superficial karren; F (m/pl) lapies superficielles; l (m/pl) lapies superfidali; N (f/pl) oberflachli-che Karren; R (m/pl) noeepxHOcmHb/e Kappbi; Š (m/pl) lapies superficiales. Obecný termín pro soubory š. nejrůznějších typů, vytvořených na povrchu terénu jako integrální charakteristická součást tvarového bohatství krasového reliéfu; terminus, p. se užívá převážně jen k základnímu odlišení určitých typů, které se vyskytují i v endokrasu (-> škrapy jeskynní). škrapy příbojové škrapy příbojové->• škrapy pobřežní škrapy puklinové škrapy puklinové A joint karren, cutters, grikes; F (m/pl) lapies de diaclases; l (m/pl) crepazzi carsichi;N (f/pl) Kluft-karren; R (m/pi) mpeuj,UHHbie Kappbi; Š (m/pl) lapies de diaclasas.

Vůdčí morfologická skupina lineárních škra-pových depresí, které jsou nejvýznamnější formou vzniklou odvodňováním skalních povrchů ->• plošin krasových i exokrasových mesotvarů (->• závrtů, -» údolí krasových) do epikrasové a endokrasové zóny rozpustných hornin. Vznikají rozpustnou činností srážkových a tavných vod, která rozšiřuje preexistující puklinové systémy různého původu a typu; hlavním znakem š. p. tedy je vzájemné křížení (většinou v úhlech 60", 90° a 1 20° - střižné a tenzní systémy); š. p. lze dělit na uzavřené (na obou koncích přecházejí v matečnou puklinu) a otevřené (na jednom či obou koncích ústí do š. p. jiného puklin, systému); jejich rozm ěry jsou závislé na hustotě rozpukání- čím je větší, tím jsou rozměry š. p. menší; délky se pohybují od 1 m do několika desítek metrů; šířkové rozměry š. p. vázaných na holé a řídce porostlé skalní povrchy kolísají od 1 cm do 1 m (srv. Ford, Williams, 1989); uš. p. vázaných na skalní povrchy v pleis-tocénu zaledn ěné (-> dlažba krasová) se jejich šířka pohybuje od 1,5 do 25 cm; š. p. vázané na vůdčí pukliny a zlomy bývají základem -> bogazů a -> ulic krasových; velkých délek, hloubek a šířek dosahují také poblíž hran skalních srázů, kde korozní rozšiřování puklin doprovází i jejich gravitační rozevírání -» odsedání svahů (Rose, Vincent, 1986).

V podloží mocnějších pokryvných plášťů je šířka š. p. podstatně větší (srv. např. Howard, 1963); mezilehlé skalní bloky bývají přemodelovány v hrotité subkutánní škrapové hřbety a věžičky (-»• varhany geologické); hloubka š. p. kolísá zhruba mezi 2-4 m (Bógli, 1960); stěny š. p. bývají rovnoběžné anebo se směrem do hloubky klínovitě svírají; často bývají rozčleněné korozními dutinami, prohlubněmi a rýhami. škrapy ronové škrapy ranové -> škrapy dekantační škrapy rourovité škrapy rúrovité -»škrapy studňovité škrapy rýhové škrapy rýhové A rillenkarren, solution grooves; F (m/pl) lapies a rigoles; l (m/pl) karren a rivoli; N (f/pl) Rillenkarren; R (m/pl) doposdKoeudHbie Kappbi; Š (m/pl) estrías de corrosión. Subtyp š. lineárních, holých nebo polopokry-tých, hydrodynamicky kontrolovaných; vyčlenil jej Bógli (1960) a označil německým, zčásti zmezinár. termínem R///enfcarren;představují jej drobné, zhruba přímé lineární deprese parabolického či trojúhelníkového příčného profilu, který je vůči okolnímu povrchu omezen ostrou nebo jen mírně zaoblenou hranou; deprese bývají hluboké 2-5 cm, široké 1,5-5 cm, ale dlouhé často až 10 m (výjimečně dokonce 1 5-20 m); začínají se rýsovat hned při horní hraně skalních stěn nebo na rozvodnici škrapo-vých hřbetů a jsou orientované ve směru sklonu podložní plochy; tvoří se rozpustnou činností vody prudkých přívalových dešťů, stékající po příkře ukloněných skalních stěnách makrotvarů krasového reliéfu či škrapových hřbetů; typicky bývají vyvinuté na výrazně ukloněných plochách jemnozrnných homogenních vápenců, dolomitů, mramorů, sádrovce a soli kamenné; na mírně ukloněných plochách a v hrubozrn-ných či heterogenních karbonátech se tvoří jen nedokonale nebo vůbec ne; většinou představují husté, často plošně rozsáhlé soustavy. Sxn.:škra-py brázdkové, š. korýtkové. škrapy spárové škrapy škárové A splitkarren; F (m/pl) lapies de microfentes; l (m/pl) microcrevazzi carsichi; N (f/pl) Mikro-ritzenkarren; R (m/pl) MUKpompemuHHbie Kappbi; Š (m/pl) lapies de microrupturas. Termín označující lineární škrapové deprese, vzniklé korozním rozšířením mikrospár, doprovázejících tlakové švy (-> stylolity) a -> žíly (nerostné či rudné) prostupující rozpustnou matečnou horninou (Pluhař, Ford, 1970); délka š. s. škrapy škvárovitě kolísá od 1 cm do několika metrů, hloubka je obvykle mnohem menší než délka (poměr 3:1 ); pokud š. s. nejsou transformované usměrněným tokem vody, směrem do hloubky rychle vykli-ňují, takže připomínají praskliny, porušující celistvost matečné horniny; lze je dělit na uzavřené (jsou vázané jen na matečnou spáru) a na otevřené (končí na jednom či na obou koncích matečné spáry a ústí do škrapových depresí jiného typu). škrapy stolové škrapy stolové-> stůl škrapový škrapy stropní škrapy stropně A anastomoses, ceiling gmoves; f (m/pl) lapies cle voúte; l (m/pl) anastomosi, (m/pl) canali cli vo/ta; N ff/pl) Deckenkarren; R (m/pl) anacmo-M03bi; Š (m/pl) lapies cle techo. Škrapy jeskynní, vázané na

stropy jeskynních prostorů či na spodní plochy skalních převisů; tvoří je jednak přímé či meandrovité stružky s polokruhovitým, parabolickým nebo ledvini-tým příčným profilem, vůči okolnímu povrchu omezené ostrými hranami, jednak členité skalní výstupky-> kulis jeskynních; podle starších představ vznikajíš. s. fyzikálně chemickou a eforační činností vody jeskynního toku, přitlačeného sedimenty, nahromaděnými na dně jeskyně, do horní částí evakuačního prostoru; podle současných poznatků jde většinou o tvary vytvořené zrychlenou korozí (-» korozí směsovou) infiltračních vod prosakujících vůdčí puklinou, na níž je jeskynní prostor založen. Škrapy stružkové škrapy jarčekové~+ škrapy žlábkové škrapy studňovité škrapy studňovité A well karren, shaft k., tubular k.; F (m/pl) lapies á puits, (m/pl) /. marmitiques; l (m/pl) karren a pozzo; N (f/pl) Brunnenkarren, (f/pl) Rohr-karren; R (m/pl) KOfiodu,eo6pa3Hbie Kappbi; S (m/pl) lapies tubulares.

Vertikální, horizontální či ukloněné prohlubně v povrchu rozpustných hornin, hydrologicky spjaté s odvodňováním zóny > epikrasu; jde vlastně o krátké jeskyně, vývojově vázané na vrstevní spáry, pukliny a na kalcitové žíly v matečných horninách; zprohýbané tubulární š. s. jsou podmíněné primární porózitou (Ford, Williams, 1989); délka (hloubka) kolísá od několika cm do 2-3 m; horizontální průměr okrouhlé či oválné deprese dosahuje až 100 cm; š. s. se tvoří bud z -> jeskyní embryonálních, anebo ze škrapových důlků a misek, jejichž dna protínají vrstevní spáry či pukliny; výchozím tvarem mohou být i trhliny vznikající bort ěním hlouběji položených endokrasových dutin; velmi složité soubory š. s. vznikají zejména v -> krasu pokrytém v podloží mocných a propustných zvětralinových či sedimentárních plášťů a půd. Syn.;škrapy propasťovité, š. rourovité. škrapy stupňovité škrapy stupňovité A stepped pavements; F (m/pl) lapies děs ban-quettes en gradins; l (m/pl) karren dá gradini estructurali; N (f/pl) Schichttreppenkarren; R (m/pl) nnocKue Kappbi cmpyKmypHbix ycmy-noe; S (m/pl) lapies de escaleras estructurales. Stupňovitě uspořádané -» škrapy lištové, vázané na horizontální nebo mírně ukloněné vrstevní plochy souvrství karbonátových hornin; ve směru sklonu sečného povrchu je výše položená lišta ukončena ostrou hranou příkrého skalního svahu (čelo vrstvy), při jehož úpatí se šíří lišta položená níže; okrajové svahy lišt během vývoje ustupujía lištové plošiny bývajíposety drobnými okrouhlými a lineárními depresemi jiných typ ů škrapů nebo porušeny závrty a jícny propastí; Allen (1982) vyčlenil š. s. jako samostatný typ -* škrapů lištových; v současné karsologické terminologii jsou řazeny do skupiny škrapů poly-genetických, typicky vyvinutých např. v --> krasu vysokohorském v Alpách, kde vytvářejí často rozsáhlá ~» pole škrapová (srv. -> kras stupňovitý), anebo ve vrstevních stupňovinách Britských ostrovů, v pleistocénu pokrytých a zbroušených pevninským ledovcem, kde tvoří rozsáhlé obnažené stupňovité skalnípovrchy-' škrapů plochých (-> dlažby krasové); jsou známy i z mnoha jiných oblastí, kde jsou vázány nejen na vápence a dolomity, nýbrž i na vrstevnaté pískovce a kvarcity zbroušené ledovci, povod ňovými vodami řek a vlnící se vodou plošných záplav přilehlých pedimentů (Ford, Williams, 1989); většina odborníků považuje š. s. za reliktní formy, jejichž vývoj probíhal od konce wúrmského glaciálu do postglaciálu (srv. Bógli, 1964; Sweeting(-ová), 1972; Williams, 1966; Goldie, 1981 aj.). škrapy subakvatické škrapy subakvatické -* škrapy pobřežní škrapy subkutánní škrapy subkutánne ->• škrapy pokryté škrapy sutinové škrapy ruiniformné -> škrapy degradované škrapy škvárovité škrapy škvarovité A slaggy karren; F (m/pl) lapies scoriacées; l (m/p\) karren scor/os/;N (f/p\)Schlackenkarren; R (m/pl) iMfiaKoebie Kappbi; Š (m/pl) lapies de escoria.

Holé škrapy, obvykle hrotité velmi ostrých tvarů a velkých relativních výškových rozdílů; vyznačují se velmi drsným povrchem s hustými důlky, korozními a spletitými kanálky, jimiž je prostoupena matečná hornina škrapových hrotů i depresí; hornina bývá často perforovaná do té míry, že z její původní hmoty zbývá jen diageneticky zpevněná kostra (původní tmelící' hmota) škvá-rovitého vzhledu; š. š. jsou obdobou -» škrap ů voštinových; vznikají intenzívním selektivním rozpouštěním drobných úlomků a zrn detritic-kých, organodetritických, slepencovitých a oolitických vápenců v podmínkách humidního a střídavě humidního teplého podnebí; š. š. jsou běžným typem -* škrapů pobřežních, vázaných na zpevněné plážové písky (plážová hornina). Syn.: škrapy kavernózní, š. dutinkové, š. voštinové, škrapy šlépějovité škrapy šlapajovité A heelprint, trittkarren; f (m/pl) lap/es á em-preintes de pas (de talon); l (m/pl) karren a im-prenta di passo; N (f/pj) Trittkarren; R (m/pl) Kappbi e eude cnedoe; S (m/pl) lapies de huellas. Holé škrapy tvořené mělkými půlkruhovitými nebo podkovovitými prohlubněmi s rovným dnem (průměr 10-30 cm), připomínající otisk podpatku; vyskytují se na holých, mírně uklo-něných nebo mělce stupňovitých vápencových a dolomitových površích; horizontální plocha dna prohlubní představuje podle Bógliho (1960) rovnovážný zarovnaný povrch (něm. Ausgleichfláche); deprese je ve směru sklonu matečného povrchu otevřená, kdežto v ostatních částech obvodu ostře omezená půlkruhovitým svahem, který není podřezán a jehož výška proti sklonu povrchu stoupá (3-50 cm); svah bývá často rozbrázděn soustavou drobných -* škrapů žlábkových; deprese bývají osamělé, ale na zpří-křených skalních stupních se vyskytují i ve větším počtu a jsou vzájemné propojené. Vznik š. š. není dosud jednoznačně vysvětlen; některé jejich deprese představují nepochybně modifikované -> mísy škrapové; Bogli (1960) však většinu pokládá za výsledek působení ->• koroze zrychlené, projevující se na horní hraně preexistujícího svahu, kde se vrstvička (film) stékající vody ztenčuje; podle jeho interpretace tedy jde o specifický způsob ústupu svahu; naproti tomu Haserodt (1965) připisuje vývoj š. š. v alpském vysokohorském niválním krasu mikropohybům Sněžníků; Ford, Williams (1989) zjistili, že š. š. jsou vázané téměř výhradně na jemnozrnné vápence, dolomity a mramory, které byly nejen chlazeny v povrchovém reliéfu ledovci a v jeskyních i vlnící se vzdutou povodňovou vodou, ale i rozbrázděny četnými rýhami a mikrostupni. Syn.; škrapy podpatkovité. škrapy špičaté škrapy špičaté -* škrapy hrotité škrapy trnovité škrapy třňovité A thorny karren; F (m/pl) lapies á épines; l (m/pl) karren dentati; N (f/pl) Dornkarren; R (m/pl) oiunoeudHbie Kappbi; Š (m/pl) lapies de espinas. Drobné (1-3 cm vysoké) štíhlé skalní výstupky s ostrými nebo kyjovitými či houbičkovými vrcholky, které hustě pokrývají holé povrchy rozpustných hornin; vznikají selektivním rozpoušt ěním skalního povrchu hrubozrnných karbonátů meteorickými vodami; někteří autoři je považují za vývojově pokročilou fázi -» inikro-škrapů struhadlových (Jennings, 1971; Gams, 1973).

škrapy úpatní škrapy úpátné A foot karren; F (m/pl) lapies á pied; l (m) karren al piede; N (f/pl) Fusskarren; R (m/pl) nodnox-Hbie Kappbi; Š (m/pl) lapies en pie. Holé nebo polopokryté soustavy většinou mělkých, rozvětvených a vzájemně opět pospojovaných spletitých žlábků, vyvinutých v prodloužení -> škrapů žlábkových v dolní části skalních svahů rozpustných hornin nad úrovní, v níž se plocha svahu protíná s plochou povrchu sedimentárních výplní dna údolí nebo poljí; mladší akumulace sedimentů často zakrývají starší generace š. ú.; v západokubánských pohořích (Sierra de los Organos, S. dél Rosario) jsou š. ú. běžným jevem; tvoří je rozpustná činnost srážkových vod (většinou již oslabená), stékajících po vysokých skalních svazích okolního vyššího reliéfu; často je protínají horizontální lišty, žlábky či ->• jeskyně úpatní, vytvořené boční korozí vod tekoucích po povrchu sedimentárních výplní nebo vod, jimiž byly původně vyšší polohy sedimentárního souvrství před svým od-nosem prosyceny.

Zvláštním tvarem š. ú. jsou -> mísy škrapové úpatní, vytvořené v prodloužení vyznívajících -» škrapů žlábkových, rozčleňujících vyšší části skalních svahů; směrem k okraji sedimentárních výplní jsou otevřené; velmi často se vyskytují na mírně ukloněných skalních plochách -> pedimentú krasových, které lemují příkré části svahů; drobné variety mis škrapových úpatních popsal již Bauer (1958) v dolních částech škrapových hřbetů při okrajích ->• polí škrapových vysokohorského krasu v Alpách; jejich vznik připisuje účinkům-> koroze směsové (tavné vody mrtvého ledu či vody rašelinišť, mísící se s vodou deš ťovou). škrapy věžičkové škrapy vežičkové -> škrapy hrotité škrapy volné škrapy volné -» škrapy holé škrapy voštinové škrapy voštinové A cel/u/ar karren, honeycombing k.; F (m/pl) lapies alvéolaires, (m/pl) /. celluleux; l (m/pl) karren alveolari; N (f/pl) Wabenkarren, (f/pl) Zellenkarren; R (m/pl) comoebie Kappbi; Š (m/pl) lapies alveolares.

Holé škrapy tvořené pravidelně i nepravidelně uspořádanými aeroxystami (skalními voštinami či voštinovitými jamkami); v rozpustných horninách jde o dutinky a kanálky různých tvarů s ostrými okraji a přepážkami; hojné jsou v pískovcích, kde vznikají selektivním vyvětráváním méně odolných částí horniny i rozpouštěním tmele; selektivní rozpouštění detritických či organodetritických vápenců na horizontálních, vertikálních či inverzních plochách je velmi in-tenzívnízejména v humidních a střídavě humid-ních tropech; na vzniku š. v. se významně podílí i -> koroze biogenní (vegetační pochody mechů a lišejníků pokrývajících povrch matečných rozpustných hornin). Syn.: škrapy dutinkové, š. kavernózní, š. škvárovité. škrapy vrstevničtí spár škrapy vrstevných škár A bedding crevice karren; f (m/pl) /ap/és děs jointes de stratification; l (m/pl) karren di in-terstrato; N (f/pl) Schichtfugenkarren; R (m/pl) KappbiHannacmoeaHUH; Š (m/pl) lapies en fisu-ras de estratificación.

Souborný termín pro -» š. jeskynní i -> š. povrchové, jejichž morfologie i uspořádání je určeno vrstevnatostí matečných rozpustných hornin; rozpustná činnost vody se soustředuje především na vrstevní spáry; na vývoji různých subtypů š. v. s. se podílí řada strukturních, geomorfologických a hydrodynamických faktor ů, z nichž nejdůležitější jsou interakce mezi sklonem vrstev i sečného povrchu a směrem i způsobem pohybu srážkové, tavné a infiltračnívody; kromě různých okrouhlých škrapových depresí a elevací, které se rozvíjejí přímo na obnažených či polopo-krytých vrstevních plochách, tvarově nejnápadnější subtypy š. v. s. jsou vázané na sečné povrchy, které v různých úhlech protínají vrstvy matečné rozpustné horniny; patří k nim zvláště -> š. lištové, -»• š. stupňovité a -* š. žebrovité. škrapy vyduté škrapy vyduté -»• škrapy podřezané škrapy žebrovité škrapy rebrovité A ribbed karren; F (m/pl) lapies a cóté; l (m/pl) karren costolati; N (f/pl) Rippenkarren; R (m/pl) pedpucmbie Kappbi; S (m/pl) lapies costilludos. Soubory těsně nahloučených, rovnoběžných, přímých i mírně zprohýbaných, symetrických i asymetrických hřbítků s ostrými i zaoblenými, někdy i rovnými temeny (výška 1-20 cm, délka i několik metrů), oddělených těsnými (2-3 cm) a rychle se svírajícími lineárními depresemi; svazky hřbítků na jeskynních stropech připomínají žebroví gotických kleneb; vznikají korozním rozšířením hustých vrstevních spár a izolací čel nepříliš mocných, tektonicky silně ukloně-ných či vztyčených vrstev rozpustných hornin; vrstevníspáry a čela vrstev se protínajíse sečným povrchem kolmo nebo v tupých úhlech; povrchové š. ž. patří většinou k exhumovaným -* š. subkutánním (typicky jsou vyvinuty v oblastech chladného i teplého humidního klimatu s hustým vegetačním krytem, např. tropický dešťový prales); často vytvářejí rozsáhlá-* pole škra-pová. Syn.: škrapy hřbítkové. škrapy žlábkové škrapy žliabkové A solution runnels, rinnenkarren; f (m/pl) lapies a canelures, (m/pl) /. de ruissellement; l (m/pl) scannelature carsiche; N (f/pl) Rinnenkarren; R (m/pl) xenoó^ambie Kappbi; Š (m/pl) lapies de escanaladuras.

Holé škrapy tvořené žlábky s rovným nebo konkávním dnem, oddělenými ostrými hřbítky; vznikají rozpustnou činnostísrážkové nebo tavné vody (v jeskynních prostorách i vody infiltrač-ní a kondenzační), stékající po ukloněných holých skalních površích; š. ž. se vyskytují na plochách o sklonu 3-48°; začínají v úrovni, v níž se plošně stékající voda začíná dělit v jednotí i ve tepny; směrem po proudu se žlábky zvolna rozšiřují a prohlubují; na příkřejších svazích bývají rovnoběžné, na mírnějších se dendriticky spojují nebo rozbíhají a často ústí do prohlubní š. puklinových či š. studňovitých; dosahují hloubek 2-50 cm a délky až 20 m (Sweeting(-ová), 1972); podobn ě jako u -> škra-pů rýhových se i vš. ž. mohou hromadit splavo-vané půdníčástice nebo mechy a vyvolávat podřezávání svahů žlábků (-> škrapy podřezané), vznik úseků s opačným spádem nebo rozšiřování žlábků v -» mísy škrapové; š. ž. se tvoří v karbonátových horninách (nejlépe vyvinuté jsou ve středně a jemnozrnných varietách), v sádrovci, čediči, granitu a pískovcích; v soli kamenné známy nejsou. Syn.: škrapy stružkové. štít hladinový štít hladinový A water table shield; F (f) palette de surface ďeau; l (m) disco concrezional a livello delTacqua; N (m) Hohlenseeschild; R (m) mu m Ha noeepxHocmu nemepnozo osepa; Š (m) escudo a nivel de lago en cueva. Rozsáhlý deskovitý okrouhlý nebo laločnatý tvar -> sintru hladinového s hladkou horní plochou, který je v úrovni hladiny -»• jezera jeskynního částí svého obvodu spojen se skalním nebo sint-rovým okrajem jezerní pánvičky nebo s obvodem zčásti zatopených stalaktitů či stalagmitů a svou spodní částí přirostlý ke dnu jezerní nádrže; š. h. vzniká intenzívním srážením sintru vlivem úniku CO 2 při hladině nasycené stagnující jezerní vody. Syn.: škraloup sintrový. štít sintrový štft sintrový A cave shield, sinter pallet; F (f) palette calcaire, (f) p. de sinter; l (m) disco concrezional; N (f) Sinterpalette;R (m) nemepHbiů mum; Š (f) paleta de sinter.

Typ -> krápníku praménkového, tvořeného dvojitou sintrovou deskou se soustřednou struktúrou; desky odděluje kapilární spára, z níž obě desky narůstají; tvoří je sintr, vysrážený z nasyceného vodního roztoku, který prosakuje do jeskynního prostoru z pukliny v matečné hornině, hromadí se odděleně na jejích protilehlých hranách

a pak stéká po obvodě narůstajících desek, jejichž plochu přírůstkové vrstvičky zvětšují; š. s. vznikají i na přetržených či ulomených sta-laktitech nebo srážením a krystalizací sintru z prosakující vody, rozplývající se v amorfním povlaku (-* nickamínku) na jesk. stropech; termín š. s. nutno odlišovat od termínu -»• štít hladinový a -> buben sintrový. Syn.: paleta sintrová. šum jeskynní sum jaskynný A cave breathing; f (m) souffle de ca věrné; l (m) respiro di una grotta; N (n) Hóhlenblasen, (f) Hohlenresonanz; R (n) nemepnoe dbixanue; Š (f) respiración de la cueva. Resonanční zvukový jev (šum, hukot, kvílení), vyvolaný v zúžených částech jeskynní soustavy -> průvanem jeskynním při periodických změnách směru proudění jeskynního vzduchu; šumivé nebo hučivé zvuky bývají často mylně považovány za zvuky vydávané tekoucí vodou.

T tafon tafoni A tafone; F (m) tafone; l (m) tafone^ N (n) Bró-ckelloch, (m) Tafone;R (m) maqbow; S (m) tafone. Zmezinár. termín užívaný původně na Korsice a Sardinii k označení nápadných, často nepravidelných jamkovitých, žlábkovitých a kotlovitých prohlubní na povrchu granitických hornin, pokrytém kompaktní zv ětrávací kůrou. Současná karsologie řadí t mezi -» škrapy; k jejich tvorbě (-> tafonizaci) dochází lokálním rozrušováním krustifikovaného povrchu r ůzných typů zrnitých (klastických) hornin, zejména v pobřežních oblastech se silnými větry, kde se za teplého, střídavě deštivého a suchého počasí rychle střídajífázezmáčenía vysýchánípovrchu horniny (mikroklimatickáaridita);t. jsou běžnou formou i ve styčných pásmech teplých semi-aridních a extrémně aridních oblastí, kde při vysokých teplotách dochází k intenzivnímu výparu; tafonizaci podporují i proměnlivé filologické a strukturní vlastnosti matečné horniny (např. kulovitá odlučnost u žuly aj.).

Typické formy t. jsou vyvinuty i na krustifi-kovaných površích vápencových pískovců poloostrova Guanahacabibes na z.

Kubě (Panoš, 1973) a v dolomitických vápencích Malé Fatry (Svoboda a kol., 1983). tafonizace tafonizácia -> tafon tachykras tachykras A tachykarst; F (m) tachykarst; l (m) tachi-carsismo; N (m) Tachykarst; R (m) maxuKapcm; Š (m) tajicarso.

Subtyp --> parakrasu; termín zavedl Cigna (1978) pro soubory krasových tvar ů vzniklých fyzikálním rozpouštěním sádrovce a soli kamenné vodou bez podílu CO2. talik talik A talik; Fv(m) talik; l (m) talik; N (m) Talik; R (m) manuK; Š (m) talik.

Zmezinár. termín převzatý z ruské literatury a užívaný k označení izolovaných depresí, typických forem -> termokrasu v oblastech souvislého i nesouvislého -* permafrostu (60-75° s. š., pr ůměrná roční teplota -5 °C až -1 5 °C); většinou jde o sufozní deprese, vznikající táním pohřbeného ledu v nezmrzlých částech zvětralinových či sedimentárních plášťů nebo jejich vklesáváním do paleokrasových dutin v podložních rozpustných horninách; sahajído značných hloubek pod úroveň aktivní zóny permafrostu (tj. svrchního, sezónn ě mrznoucího a rozmrzajícího pásma), často až k spodní hranici trvale zmrzlé zóny; bývají trvale zaplavené jezery stagnující či proudící vody, obíhající uvnitř permafrostu nebo pod ním (např.

Ford, Williams, 1989). talíř sintrový tanier sintrový A stalagmite top plate; F (f) ass/etfe (plate) sta-lagmitique; l (f) stalagmite a sommita' piatta; N (m) Stalagmitgipfelteller; R (f) nnoumadKa wa cmanaaMume; S (m) plato estalagmítico. Termín uvedený do literatury Kunským (1950) pro označení talířovitě rozšířeného vrcholku stalagmitu; t. s. vzniká působením nasycené ska-pové vody, která se při dopadu na temeno stalagmitu rozstřikuje, její minerální obsah se sráží a vcholek stalagmitu nar ůstá do šířky vodorovnými přírůstkovými vrstvičkami; z přepadající vody se na okraji horizontální rozšířeniny sráží šikmo vyzdvižený nízký kruhový val v podobě korunky nebo talíře; po snížení intenzity skapu může opět dojít k normálnímu sloupovitému dorůstáni stalagmitu a po čase se může tvorba t. s. obnovit ve vyšší úrovni; typické t. s. jsou známé např. z jeskyně Domica a z Demánovské jeskyně Slobody. tání ledu jeskynního (lokální) topenie ladu jaskynného (lokálně) A eliquation; F (m) dégel, (f) éliquation; l (f) e//quaz/one;N (f) Eliquation, (n) lokales Hóhlen-eisschmelzen; R (f) snuKeauun; Š (f) eliquación. Lokální odtávání -> ledu jeskynního v podobě válcovitých nebo mísovitých prohlubní a dutin, vyvolané trvalejším usměrněním přísunu tepla (nad O "C) bud z tekoucí stagnující či skapové vody (elikvace hydrická), z jeskynního vzduchu, proudícího (-> průvan jeskynní) z průduchů nebo zúžených míst prostoru jeskyně proti ledové hmotě (elikvace eolická), anebo z puklin matečné horniny (jesk. stěny, skalní bloky).

Syn..•elikvace. taška krasová taška krasová -> kapsa krasová tefra tefra A tephra; F (f) tephra; l (f) tefra; N (f) Tephra; R (f) mecppa; Š (f) tefra.

Zmezinár. starořec. termín (tefra - popel), používaný v současné geologii místo staršího termínu horniny pyroklastické, tu fy. tektokras tektokras A tectokarst;f (m) tectokarst;\ (m) tectocarsismo; N (m) Tektokarst; R (m) meKmoKapcm; Š (m) tectocarso.

Nepříliš vhodný termín pro označení krasu vyvinutého v silné závislosti na tektonických poruchách v matečných rozpustných horninách; tektonické rozpukání rozpustných hornin je totiž v převážné míře hlavním faktorem, který ve většině případů vývoj tvarů krasových ovlivňuje.

těleso vody krasové těleso vody krasověj A karst water body; F (m) corps de l'eau kars-tique; l (m) corpo delle acque carsiche; N (m) Karstwasserkorper;R (n) měno Kapcmoebixeod; Š (m) cuerpo de agua cársica. Nepravidelně čočkovité těleso podzemní'-> vody krasové freatické, vyplňujícíuzavřený systém spojitých, hydrograficky průchodných průlin, puklin a kaveren (srv. Panoš, 1970; Zótl, 1974); t. v. k. zaujímá v horizontálním sm ěru obvykle celý masív rozpustných hornin, ale někdy i jen jeho část; základna tělesa je určena bud zónou hydrograficky neprůchodných průlin a puklin, anebo nepropustným a nerozpustným podložím; všechny části t. v. k. jsou hydraulicky propojené, ale ve vyzdvižených masívech rozpustných hornin -> hladina vody krasové netvoří dokonale hladkou horizontální nebo subhorizontálníplochu, nýbrž vlivem piezometrického napětí v podrobnostech značně nepravidelnou a vcelku mírně vyklenutou plochu, označovanou termínem -> piezometrický povrch nebo -» klenba krasové vody, jejíž vrchol leží pod hlavními ponory, odkud se mírně sklání k okrajům matečného masívu (k -> pramenům krasovým). teorie krajiny krasové teória krajiny krasověj A karst landscape theory; F (f) théorie de paysage karstique; l (f) teória di paesaggio carsico; N (f) Karstlandschaftstheoriej R (f) meopun Kapc-moeoeo naHduiarfima; Š (f) teória de paisaje carsico.

Vědní obor komplexní-* karsologie (5. oborová skupina) zabývající se studiem zákonitostí krasové krajiny, její struktury, dynamiky, funkcí, zvláštních vlastností a diferenciace v prostoru (srv. Panoš, 1992, 1995). teorie vody krasové teorie vody krasověj A karst water theories; F (f/pl) théories de l'eau karstique; l (f/pl) teorias sulťacqua cársica; N (f/pl) Karstwassertheorien; R (f/pl) meopuu Kapcmoebixeod; Š (f/pl) teorias de agua cársica.

Krasová hydrologie převzala z obecné hydrologie dvě základní teorie týkající se původu vadózní vody v jakýchkoli propustných a tedy i rozpustných horninách - teorii infiltrační a teorii kondenzační. Teorie infiltrační' Vysvětluje původ vadózní vody vsakováním (infiltrací} srážkové a povrchové vody do hornin; vyslovil ji již v 1 7. stol. francouzský fyzik E. Ma-riotte a je ve většině případů platná dosud; její všeobecnou platnost však oslabilo zjištění, že i v oblastech s aridním (suchým) podnebím existuje mezi povrchem freatické podzemní vody a povrchem terénu poloha s určitou, sice malou, ale stálou vlhkostí; tato skutečnost se stala základem druhé teorie o vzniku vadózní vody. Teorie kondenzační Předpokládá, že se podzemní voda tvoří kondenzací vodních par z ovzduší a pronikáním vzniklé vody propustnými zeminami do podložních hornin; kromě existence polohy se stálou vlhkostí mezi povrchem freatické vody a povrchem terénu potvrzuje jistou oprávněnost tohoto předpokladu i zjištění souhlasného kolísání množství podzemní vody a tzv. sytostního vodního doplňku v ovzduší, je ovšem třeba zdůraznit, že původ v. k. nelze vykládat jen podle jedné z obou teorií; v určitých případech totiž platí obě, byť infiltrace je zpravidla značně převažujícím faktorem. V průběhu rozvoje krasové hydrologie kromě toho vzniklo několik teorií, které se v r ůzných modifikacích pokoušely vysvětlit oběh podzemní vody v rozpustných horninách; podle současných poznatků je zřejmé, že ani tyto teorie nemají obecnou platnost: Teorie samostatných podzemních toků Její autoři, Katzer (1909) a Martel (1910), předpokládali, že voda vsáklá s povrchu se v endo-krasové zóně pohybuje v síti uzavřených puklinových kanálků a dutin, spojuje se v -> tok podzemní a bez jakékoli závislosti na -> bázi erozní krasové vyvěrá v -> pramenech krasových v nejhlubších údolích, poljích a při mořském pobřeží (i pod mořskou hladinou). Teorie statické hladiny podzemní vody Jejítvůrce Crund (1903) předpokládal, že voda vsáklá s povrchu vyplňuje v endokrasové zóně všechny pukliny a dutiny rovnoměrně rozpukáného masívu rozpustných hornin až na jeho nerozpustnou a nepropustnou bázi; nad touto úrovní se hromadí, stagnuje a vytváří souvislou -» hladinu podzemnívody (Crundwasserspiegel) v určité výšce, dané úrovní hladiny moře; nad touto úrovní (-> bázíerozní krasovou) se infiltro-vaná voda pohybuje průlinami, puklinami a dutinami dolů směrem k hladině podzemní vody a v její úrovni se začíná pohybovat laterálně a vyvěrá prameny krasovými na povrch terénu. Teorie tří hydrografických krasových pásem Tato teorie je kompromisem mezi oběma předchozími teoriemi a jejím autorem je Cvijič (1918); koncepčně souvisíš teorií krasového cyklu, později formulovanou W. M. Davisem. Teorie čtyř hydrodynamických krasových pásem Je obdobou Cvijičovy teorie a jejím tvůrcem je Sokolov (1967). Teorie preexistujících dutin Její autor O. Lehmann (1932) předpokládal, že krasová voda proudí pod tlakem v hydrograficky průchodných kapilárních puklinách i velkých, tektonicky vzniklých dutinách; volné vodnítoky se tvoří jen na dně větších dutin; výška tlakové hladiny v jednotlivých tepnách závisí na průřezu dutin a rychlosti proudění, takže je velmi proměnlivá; dutiny, jimiž se voda pohybuje, se její rozpustnou činností rozšiřují a voda jimi tedy proniká rychleji a může je dále modelovat i svou mechanickou erozía nakonec jimi může proudit volně; tlakové proudění nastupuje jen v období srážek, kdy se vodou vyplní všechny dutiny; k tlakovému proudění pak dochází jen ve spodních částech masívu rozpustných hornin, zatímco ve svrchních pásmech, kde je -> krasov ění pokročilejší, probíhá proudění volné. Teorie vadózního a freatického pásma Jejími tvůrci jsou King (1 899) a Davis (1 930); je odrazem jednak představy O. Lehmanna a jednak teorie o dvoucyklovém vývoji jeskyní, formulované W. M. Davisem. Teorie tělesa krasové vody Tvůrcem této moderní, do jisté míry kompromisní teorie je Zótl (1974), který předpokládá, že voda vsáklá do nitra rozpustných hornin vytváří v hydraulicky spojité síti puklin, průlin a kaveren nepravidelně čočkovité těleso (~> zvo-deň krasovou) s tlakovou cirkulací; povrch t ělesa tvoří nepravidelná, vcelku mírně konvexní plocha tlakové -> hladiny piezometrické (-» klenba vody krasové), vyklenutá směrem k hlavním ponorům a svažující se do úrovně krasových pramenů (-> báze krasová erozní). Teorie oscilujícího piezometrického povrchu krasové vody Vytvořil ji a podrobně zdůvodnil Bogli (1980); nízkou polohu zaujímá piezometrický, povrch freatického pásma vlivem omezeného přísunu podzemnívody v obdobích sucha, vysokou polohu naopak vlivem zvýšeného přísunu vody v období dešťů či tání sněhové pokrývky; nízká a vysoká poloha zároveň (na úkor -> pásma vadózního) vymezuje -* pásmo krasově hydrografické epifreatické neboli p. přerušovaně nasycené, v němž se vertikální sestupný pohyb infiltračních vod p. vadózního mění na pohyb subhorizontální. teplíce krasová teplica krasová A thermal karst water exsurgence; F (f) source karstique thermale; l (f) sorgente carsica termale; N (f) Thermalkarstquelle; R (m) ucmwHUK mepMO-Kapcmoebix eod; S (m) manantial cársico termal. Vžitý termín pro přírodnítermální vodu obíhající v rozpustných horninách (-> kras hydrotermální, ->• k. termální") a vyv ěrající v pramenech krasových o teplotě vyšší než 25 °C; podle normy ČSN 86 8000 se pak v České i Slovenské republice t. k. dělí na vody vlažné (25-35 °C), vody teplé (35-42 °C) a vody horké (nad 42 "O; vody s teplotou mírně nad 25 "C a s obsahem rozpuštěných plynů a minerálních látek pod hodnotou minerálních vod se nazývají íep//ce prosté nebo akratotermy; v balneologii se teplice dělí na hy-poterma'/n/'(20-34°C),bomotermá/n)'(34-38°C) a hypertermální(nad 38°C). Syn.:terma krasová, vývěr vody krasové termální. teplota jeskynní teplota jaskynná A ca ve tempera ture; F (f) tempera ture de ca věrné; l (f) temperatura di grotta; N (f)

Hóhlentem-peratur; R (f) meMnepamypa nemepbi; Š (f) temperatura de la cueva.

Teplota jeskynního ovzduší, která je závislá na způsobu jeho výměny s ovzduším venkovním, na teplotě matečné horniny a na jiných faktorech (např. exhalace teplých juvenilních plynů, chemické pochody v organogenních jeskynních sedimentech (netopýřím guánu) aj.; průměná t. j. většinou souhlasíš průměrnou ročníteplotou vnějšího ovzduší v okolí dané jeskyně. terma krasová -> teplice krasová termokras termokras A thermokarst, cryokarst; F (m) thermokarst, (m) cryokarst; l (m) termocarsismo, (m) cnocars/smo; N (m) Thermokarst, (m) Kryokarst; R (m) mep-MOKapcm; Š (m) termocarso, (m) criocarso. Zmezinár. termín převzatý z ruské literatury pro označení souborů konkávních i konvexních tvarů a jevů vzniklých v nezpevněných zvětralinách či sedimentech subpolárních oblastí střídavým sezónním mrznutím vody a táním podzemního ledu v pásmu mo//so/u(svrchním aktivním pásmu -* permafrostu); největší a nejhlubšítvaryt. vznikají mezi 60-75 °C s. š. s průměrnými ročními teplotami od -5 °C do -15 °C, kde ledové klíny a žíly pronikají do velkých hloubek; v polárních oblastech, kde k sezónnímu tání podzemního ledu nedochází, t vyvinut není; z termokraso-vých tvarů převažují -* taliky, sufozní deprese (podobné závrtům), vznikající v letním období nestejnoměrným sedáním nezpevněného materiálu nad tajícím podzemním ledem; z konvexních tvar ů jsou význačné kupovité pahorky, nazývané pingos, tvořící se v zimním období vzdouváním nadložních zvětralin či sedimentů při tvorbě podzemního ledu; vzniká tím nepravidelně členitý reliéf v rozsáhlých oblastech sev. a vých. Sibiře, sev. Kanady (zčásti i Kanadského arktického souostroví"); termín t. je třeba odlišovat od termínů -> kras termální (hydrotermální) a -»• hypokras. Syn.: kryokras. termoluminiscence termoluminiscencia A thermoluminescence; f (f) thermolumines-cence; l (f) termoluminescenza; N (f) Thermolu-minescenz; R (f) mepMOfiK>MUHecu,eHU,ufi; Š (f) termoluminescencia.

Termín označující -> luminiscenci vyvolanou zahřátím nerostu na teplotu nad 100 °C; projevuje se např. u diamantu, fluoritu, topazu aj. (srv. Svoboda a kol., 1983). terra alba terra alba -»• alm terrae calcis terrae calcis A terrae calcis; F (f/pl) terrae calcis; \ (f/pl) terrae calcis; N (f/pl) Terrae calcis; R (f/pl) U3eecm-K08bie nowefa/; Š (f/pl) tierras calcareas. Latinské odborné označenískupiny půd {-> terra fusca a -> terra rossa) vzniklých na karbonátových horninách v teplém a vlhkém, střídavě vlhkém a semiaridním podnebí; vyzráiét. c. bývají většinou odvápněné, pestrobarevné (okrové, zářivě či okrově žluté, třešňově červené), hutné a plastické (zejména terra rossa); tvoří se velmi pomalu, takže se předpokládá, že ve střední Evropě vznikly již v teplých obdobích svrchního neogénu a pleistocénu vlivem intenzivního chemického rozpouštění karbonátových hornin za spolupůsobení bujné vegetace; jde tedy o půdy fosilní, často přemístěné a již nepodléhající mladším půdotvorným pochodům, nebo o půdy reliktní', které se vlivem příznivého klimatu a vegetace dosud zčásti vyvíjejí (Smolíková, 1963). terra fusca terra fusca A terra fusca; F (f) terra fusca; l (f) terra fusca; N (f) Terra fusca, (m) dekalzifierter Braunlehm; R (f) deKanbu,u<pupoeaHHaa KaiumaHoeafi ncwea, (f) meppa-cpycKa; Š (f) tierra fusca. Latinský odborný termín pro těžkou, takřka zcela odvápněnou žlutohnědou jílovitou půdu, představující nerozpustný zbytek vápencových hornin; od > terra rossy se liší hlavně vyšším stupněm dehydratace železitých vazeb; vznikala hlavně v teplých obdobích pleistocénu (před posledním interglaciálem); tvoří se velmi pomalu (1 cm mocná vrstva zhruba za 1000 let); nelze vyloučit, že ve střední Evropě se v má lem rozsahu výjimečně tvoří i za nynějších klimatických podmínek (Smolíková, 1963); srv. -> terrae calcis. terra rossa terra rossa A red soil, terra rossa; F (m) sol rouge, (f) terra rossa;} (f) terra rossa;N (f) Roterde, (f) Terra rossa; R (f) KpacHose/w, (f) meppa-pocca; Š (f) tierra rosa.

Latinský odborný termín pro červenou nebo čer-venohnědou odvápněnou půdu, vznikajícízvět-ráváním karbonátových hornin v tropickém, subtropickém a mediteránním humidním, střídavě humidním a semiaridním podnebí; jde o nerozpustné zbytky matečných hornin zbarvené bezvodým oxidem železitým a hydráty hliníku; t. r. se vyznačuje nepřítomností nebo jen nepatrným množstvím humusu (Smolíková, 1963); mocné polohy typické t. r. jsou vyvinuty v severní Africe a v Dinárském krasu; vyskytuje se i ve Slovenském krasu, kde jde o fosilní půdy ze starého pleistocénu nebo mladšího období neogénu; srv. -» terrae calcis; termínt. r. (-* červeno-zem, -> rudozem) nelze zaměňovat za termíny -> červeníce (lidové označeníčervených povodňových hlín v českém Polabí, jejichž červené zbarvení je způsobeno příměsí červených jílovitých částic z uloženin podkrkonošského permu), ani -> červenka (lidový název červených půd na permských pískovcích, sprašových hlín a spraší).Syn.:crvenica, červenozem, rudozem. tiesňava -» rokle tjále -> pergelisol tlak hydrodynamický tlak hydrodynamický A hydrodynamic pressure; F (f) pression hydro-dynamique; l (f) pres/oné idrodinamica; N (m) hydrodynamischer Druck; R (n) audpoduHa-MLMBCKoe daenenue; Š (f) pres/on hidrodiná-mica.

Tlak tekoucí vody (v hydrogeologii tlak tekoucí vody podzemní) ur čující-* úroveň hydrodynamickou (úroveň vodní hladiny za pohybu); t. h. je ve srovnání s -> tlakem hydrostatickým zmenšen o rychlostnívýšku a o ztráty, k nimž dochází p ři pohybu vody (srv. -> kras artéský). tlak hydrostatický tlak hydrostatický A hydrostatic pressure; F (f) pression hydro-statique; l (f) pres/oné idrostatica; N (m) hydro-statischer Druck; R (n) BudpocmamuvecKoe daenenue; Š (f) pres/on hidrostática. Tlak stagnující vody (v hydrogeologii tlak stagnující vody podzemní) určující-*- úroveň hydrostatickou; rovná se váze sloupce vody nad daným místem (součin specifické váhy vody a hloubky daného místa pod hladinou); udává se obvykle v kg.cm" 2 (technická atmosféra). tok jeskynní tok jaskynný -> řeka jeskynní tok krasový tok krasový -* řeka krasová tok krasový alochtonní tok krasový alochtónny A allochthonnous karst stream; f (f) riviéře kars-tique alloctone; l (m) fiume cars/co alloctono; N (m) allochthoner Karstfluss; R (m) anno-xmoHHbiú Kapcmoebiů nomoK; Š (m) río cársico aloctono.

Vodní tok pramenící v oblasti budované nerozpustnými (nekrasovými) horninami a protékající územím rozpustných (krasových) hornin jako tok povrchový, -> tok ponorný nebo -> tok jeskynní. Syn.: nelogické a nesprávně užívané synonymum je tok mimokrasový. tok krasový autogenní tok krasový autogénny -> tok krasový autochtonní tok krasový autochtonní tok krasový autochtónny A autochthonnous karst stream; F (f) riviéře kars-tique autochthone; l (m) fiume cársico auto-ctono; N (m) autochthoner Karstfluss; R (m) aemoxmoHHbiů Kapcmoebiů nomoK; Š (m) no cársico autoctono.

Vodní tok pramenící přímo v daném krasovém území a odtékající na povrchu (údolím) nebo v podzemí (jeskyněmi) do sousední oblasti budované nerozpustnými horninami; t. k. a. vyživují jen vody, které v podobě dešťových či sněhových srážek spadly přímo v matečném krasovém území. tok krasový freatický tok krasový freatický A phreatic karst flow, forced k. f., phreatic karst stream, p. cave river;F (m) écou/emenf karstique phréatique, (f) riviéře karstiquephréatique;\ (m) fiume cársico freatico; N (m) phreatischer Karstwasserstrom, (m) phreatischer Karstfluss; R (m) qbpeamu^ecKuů Kapcmoebiú nomoK; Š (m) no cársico freatico.

Termín označující proudění podzemní krasové vody v-> pásmu freatickém nebo->- řeku jeskynní tekoucí-* jeskynífreatickou, tedy pod tlakem a pod úrovní-* povrchu piezometrického-> t ělesa podzemní krasové vody; t. k. f., který probíhá místy pod tlakem a místy volně, se označuje jako tok krasový parafreatický nebo t. k. epi-freatický (Gams, 1973). tok krasový gravitační tok krasový gravitačný A gravitational karst water flow;f (m) écou/emenf karstique par gravité, (f) riviéře souterraine de gravité; l (f) circolazione carsica gravitativa, (m) fiume cársico graw'faf/vo;N (m) Karstgravitationswasserstrom, (m) Cravitationshóhlenfluss; R (m) apaeumauuoHHbiů Kapcmoebiů nomoK; Š (m) no subterráneo de gravitación. Termín označující pohyb podzemní krasové vody, který re uskutečňuje po ukloněném povrchu působením gravitace, nebo -> řeku jeskynní tekoucí -> jeskyní gravitační a vyznačující se volnou hladinou, protože zcela nevyplňuje -> prostor evakuační protékané jeskyně; hlavním modelačním faktorem prostoru gravitační jeskyně je ~* eroze krasová gravitační (hloubková); protéká-li přitom gravitační jeskynní řeka různými úseky jeskyně, v nichž se nadržuje, nelze působení mechanické a fyzikální složky eroze rozlišit; podle starších představ se t. k. g. v jeskynním prostoru postupně vyvíjí z původního -> toku krasového tlakového; při častých změnách proudění podzemní krasové vody v oblastech s dlouhým geomorfologickým a hyd-rologickým vývojem však mohou být jeskynní prostory v současné době trvale či dočasně protékány toky, které teprve sekundárně zaujaly staré a vodními toky v minulosti mnohokrát opuštěné jeskynní cesty. tok krasový intermitentní tok krasový intermitentný->• řeka krasová intermitentní tok krasový podzemní tok krasový podzemný-> řeka jeskynní tok krasový ponorný tok krasový ponorný -> řeka krasová ponorná tok krasový tlakový tok krasový tlakový A pressure karst flow; F (m) écou/emenf karstique souš présion; l (f) circolazione carsica forzata, (f) c. c. sotto pressione; N (m) Karstwasserdruck-strom; R (m) nanopHbiů Kapcmoebiů nomoK; Š (f) circulación carsica forzada. Pohyb podzemní vody tekoucí pod tlakem, protože zcela vyplňuje -* prostor evakuační jeskyně; jeho erozně-korozní činnost působí všemi směry, nejen do hloubky, nýbrž i vzhůru a do stran (srv. -> tok krasový freatický, -> jeskyně freatická). tok krasový vadózní tok krasový vadózny A vadose karst water flow; F (m) écou/emenf karstique vadose; \ (f) circolazione carsica va-dosa; N (m) vadoser Karstwasserstrom; R (m) eadosHbiů Kapcmoebiú nomoK; Š (f) circulación carsica vadosa.

Pohyb podzemní krasové vody v -> hydrodynamickém krasovém pásmu vadózním; voda se pohybuje volně (samospádem) jen působením gravitace (srv. -* tok krasový gravitační); soustředěný pohyb probíhá v-> jeskyni vadóznísubho-rizontálně i vertikálně; v subhorizontálních a šikmých jeskyních voda své koryto především prohlubuje, ale za povodňových stavů i rozšiřuje. travertin travertín A travertine;F (m) travertin;\ (m) travert/no;N (m) Travertin; R (m) mpaeepmuH; Š (m) travertino. Vžitý zmezinár. termín (z lat. Tiburtinus - pocházející z Tiburu) označující souborně sladkovodní -> vápenec pramenný, který se za spolupůsobení vegetace vylučuje z vod pramenů krasových i nekrasových potoků, bohatých rozpuštěným Ca(HCO().„ a minerálních zřídel, vázaných na zlomové linie. T. vysrážený z vod prvních dvou typů ve sníže-ninách v okolí pramenů, na údolních dnech, úpatích svahů a v údolních nivách vzniká za příhodných klimatických podmínek (vydatné srážky, vysoké teploty); ve st ředoevropských podmínkách se proto vznik většiny t. klade do atlantiku (humidního a teplého období holo-cénu); jsou však známé i z pleistocénních inter-glaciálů, různých období terciéru, karbonu aj. (např. na Slovensku v Gánovcích, Sivá brada -t. pleistocénníaž recentní, na Dreveníku na Spiši t. pliocénní).

V reliéfu vytvářit, různé nápadné konstruované tvary (-> hráze a kaskády t., -» krátery t., -* kupy pramenné, -> kupy svahové, -> proudy svahové aj.), jejichž soubory, doplněné tvary destrukčními, tvoří -* kras travertinový; t. vysrážený z minerálních zřídel (t. pravý) bývá kompaktnější a proto také vytváří mnohem větší a nápadnější konstruované tvary.

V současné karsologii je termín t. vyhrazen jak pro t. pravý, tak pro pevný, kompaktní sladko-vodní vápenec vzniklý diagenezí (-* traverti-nizací) p ůvodních sladkovodních vápenců pramenných, fluviálních, limnických, bažinných či lakustrinních (srv. Kovanda, 1971; Ložek, 1973). travertinizace travertinizácia A travertinization; f (f) travertinisation; l (f) fra-vertinizzazione;N (f) Travertinisation;R (f)mpa-eepmuHi/3ai(u.»; Š (m) travertinización. Proces diagenetické přeměny původních sypkých, křehkých a drobivých forem sladkovodních vápenců, zvláště -* vápenců pramenných, v pevnou a kompaktní karbonátovou horninu -travertin; ke zpevnění dochází částečnou re-krystalizací a zaplněním pórů a kavernovitých dutin druhotným kalcitem; rychlost t je proměnlivá a někdy k ní vůbec nedojde; vrcholem t. je stupeň, kdy se původní -* pěnovec změní v kompaktní pevný vápenec, který se neliší od pevných vápenců mořského původu; tento stupeň t. je význačný pro třetihorní diagenezi a

vzniklá hornina se označuje poros(srv. Ložek, 1973). tremagmit tremagmit -* stalagmit dutý tremastalagmit tremastalagmit-* stalagmit dutý triboluminiscence triboluminiscencia A triboluminescence; f (f) triboluminescence; l (f) triboluminescenza; N (f) Triboluminescenz; R (f) mpudosiKiMUHecijeHiiun; Š (f) tri bol um i nesTermín pro -* luminiscenci vyvolanou u některých nerostů mechanickým třením, roztíráním, broušením, lámáním, škrábáním apod.; projevuje se např. u křemene, sfaleritu, slídy a některých mramorů (srv. Svoboda a kol., 1983). troglobiont trog/obiont A troglobite; f (f) troglobie; l (m) troglobio; N (m) Troglobiont; R (m) mpoeno6um; Š (m) troglobio.

Termín (z řeč. troglos- jeskyně, fa/ofeue/n-žíti) označujícísuchozemského živočicha, který žije v -> afotickém prostoru jeskyně a jen výjimečně či náhodně se vyskytuje i v jiném prostředí a společenství (např. v -* dysfotickém prostoru jeskyně nebo na povrchu terénu); vodní jeskynní živočich této skupiny se nazývá -> stygobiont (odvozeno od jména bájné starořecké podzemní řeky Styx). Syn.: antrobiont, chasmatobiont, živočich jeskynní pravý. troglobit troglobit ~+ troglobiont troglodyt troglodyt A troglodyte; F (m) troglodyte; l (m) troglodito; N (m) Troglodyt; R (m) mpoanodum; Š (m) troglodita. Člověk obývající jeskyni; termín vznikl v době, kdy byl prehistorický člověk považován za trvalého obyvatele jeskyní; ve skutečnosti však používal jeskyní za své obydlí jen dočasné. troglofil troglofil A troglophile; F (m) troglophile; l (m) troglofilo; N (m) Troglophil; R (m) mpoanocpun; Š (m) troglofilo.

Termín (z řeč. troglos- jeskyně, /iř/e/n-milovati) pro suchozemského živočicha různých podzemních i povrchových faunistických skupin a společenstev, který s oblibou vyhledává-* dysfotický prostor jeskyně, kde nachází vhodné životní a vývojové podmínky; vodníživočich této skupiny se nazývá -» stygofil (odvozeno od jména bájné starořecké podzemní řeky Styx). 5yn.:antrofil, chasmatofil, živočich jeskynní nepravý. trogloxén trogloxén A trogloxene; F (m) trogloxěne; l (m) troglosseno; N (m) Trogloxén; R (m) mpOBnoKcen; Š (m) trog-loxeno.

Termín (z řeč. troglos - jeskyně, xenos - cizí) pro suchozemského živočicha různých povrchových faunistických skupin, který se vyskytuje v -* afotickém prostoru jeskyně jako náhodný, příležitostný host; vodní živočich této skupiny se nazývá -* stygoxén (odvozeno od jména bájné starořecké podzemní řeky Styx). Syn.: antroxén, chasmatoxén, živočich jeskyní náhodný, příležitostný. troska jeskynní troska jaskynná A cave relic, c. remainder; f (f) ca věrné rési-duaire, (f) caverne-vestige; l (m) relitto di grotta, (m) grotta-relitto; N (f) Hohlenruine, (m) Hohlenrest; R (m) penuKm nem,epbi; Š (m) refóo de cueva. Zbytek jeskyně uchovaný i při pokročilém vývoji krasu jako- 1- brána skalní krasová, krátká-* jeskyně průchodní nebo jako protáhlá, přímá, ob-loukovitá či rozvětvená údolní sníženina s příkrými, většinou převislými skalními stěnami, místy překrytá -> mosty skalními krasovými, zbytky neprolomených strop ů; t. j. představují i zbytky ->• jeskyní abrazních. trvale zmrzlá půda trvale zamrznutá podá ->• permafrost třásně stalakťitové střapce stalaktitové A stalactitic fringe;ř (f/pl) franges stalactitiques; l (f/pl) frange stalattitiche; N (f/pl) Sinterfransen, (f/pl) Sinterfahnen; R (f/pl) cmanaKmumoebie nanKU; Š (m) f/eco estalactítico. Stalaktitový tvar -» sintru stropního, vzniklý srážením z nasycené vody prosakující do jeskyně dlouhou puklinou a stékající po hranách stropních a skalních ploch; některé t. s. bývají krystalické, průhledné a ukončené krystalovými jedinci s klencovými plochami; gravitací se stékající voda dělí do řady tepen a spojením tvarů, vysrážených z jejich minerálního obsahu, se tvoří dlouhá -> lišta sintrová (vertikální rozm ěr 5-30 cm); dorůstáni t. s. a periodické ukládání různých barevných příměsí podmiňuje vznik barevné zonálnístruktury celého tvaru; koncové výběžky nabývají na tloušťce; při trvalém přítoku nasyceného vodního roztoku t. s. dorůstají v -> záclony stalaktitové. tuf vápenný tuf vápenný -> vápenec pramenný tunel krasový tunel krasový -> jeskyně tunelová tvar krasový tvar krasový A karst form, k. feature; F (f) formě karstique; l (f) forma carsica; N (f) Karstform; R (f) Kapcmoean dpopMa; Š (f) forma carsica. Tvar různých rozměrů (mikro-, meso-, makro-tvar), vytvořený v rozpustných horninách destrukční činností (t. k. primární) nebo akumulační činností (t. k. sekundární] tekoucí, stagnující, prosakující (skapové) vody; t. k. lze dělit na t. k. povrchové (-> exokras), t. k. pod-povrchové či subkutánnf(-+ epikras), t. k. podzemní (->endokras),t. k. mořské(-> kras mořský) apod., nebo na t. k. aktivní (-* kras recentní), t. k. fosilní, t. k. pohřbené, t. k. exhumované (-> paleokras) apod,; další hlediska viz -> typ krasový. Syn.: forma krasová. tvar sintrovy" tvar sintrový-* formace jeskynní tvary sádrovcové jeskynní tvary sádrovcové jaskynné A gypseous speleothems; F (m/pl) spéléothmes gypseux; l (f/pl) concrezioni di gesso; N (f/pl) Hóhlengipsformen; R (n) auncoebie nemepnbie cpOpMbi; S (f/pl) concreciónes de yeso. Sekundární tvary tvořené v jeskynním prostředí sádrovcem vysráženým z vodních roztoků anebo rozplaveným vodou; podle polohy v jeskyni lze t. s. j. dělit (srv. Trimmel, 1965) na tvary podlahové (na jeskynním dně) a tvary nástěnné (stropní).

Podlahové tvary: akumulace sádrovcového písku (prachový sediment, zrna o průměru 2 mm, často smíšený s hlínami), sádrovcové jehličky (rozvětvené krystaly sádrovce o průměru 0,2-10 mm, délce 5-90 mm, volně vyrostlé na povrchu hlinitých sedimentů na jeskynním dně), sádrovcové lístky (zprohýbané tabulky nepravidelného tvaru) a sa'drovcové shluky (nepravidelné destičky v jeskynních hlínách). Nástěnné a stropní tvary: sádrovcové broky (srostlé drúzy), sádrovcové kůry (povlaky stěn tvořené jemně krystalickým sádrovcem, často pokrývají i vápencové stěny), sádrovcové květy (výkvěty tvořené paprsčitě uspořádanými krystaly) a sádrovcová vata (dlouhé, velmi tenké třas-nité krystalky). tvrdost vody krasové tvrdost vody krasověj A karst water hardness; F (f) dureté de l'eau karstique; l (f) durezza delTacqua carsica; N (f) Karstwasserharte; R (f) xecmKOcmb Kapcmoebix eod; Š (f) dureza dél agua carsica. Obsah minerálních látek (především uhličitanů, ale i fosforečnanů, chloridů a síranů vápníku a hořčíku) rozpuštěných ve-* vodě krasové; rozlišuje se tvrdost přechodná, stálá a celková. Tvrdost přechodná (uhličitanová) je tvořena rozpuštěnými uhličitany vápníku a hořčíku, zvláště CadHCO^ a Mg(HCO;j)2; přechodnou tvrdost lze odstranit varem, při němž se z vody uvolňuje CO2, množství tzv. ochranného CO; se snižuje, kyselé uhličitany se mění na normální (nerozpustné) a

srážejí se. Tvrdost stálá (trvalá) je podmíněná přítomností síranů, chloridů nebo fosforečnanů Ca2+ a Mg2; varem se nemění.

Tvrdost celková představuje součet tvrdosti přechodné a stálé; udává se při chemických rozborech v mg/litr a v naší praxi se užívá stupnice německé (1 °N = 10 mg CaO v l itru vody); v zahraničí se užívá rovněž stupnice francouzské (1°F = 10 mg Ca v litru vody 1"N = 1,785 °F) nebo anglické či americké. typ krasový typ krasový A karst type; F (m) type de karst; l (m) tipo di carso; N (m) Karsttyp; R (m) mun xapcma; Š (m) tipo de carso.

Osobitý soubor geneticky a morfologicky stejných -> tvar ů krasových, vzniklých a rozvíjejících se v geologické minulosti i přítomnosti ve typ krasový zpevněných i nezpevněných horninách především rozpustnou činností vody, kterou ovšem modifikují četné jiné morfogenetické faktory; během vědeckého poznávám'-*- krasu vznikaly o vývoji t. k. četné, zčásti i spekulativníteorie; vlivem rostoucích poznatků starší teorie postupně ztrácely význam a nahrazovaly je nové; s tímto vývojem, zcela obvyklým v každém vědním oboru, souvisí i složitá terminologie t. k., která zdaleka není ustálená a jednotná; genetické zákonitosti určitých souborů tvarů krasových jsou často velmi obtížně zjistitelné a mnoho otázek zůstává stále otevřených; jednotlivé t. k. se klasifikují podle různých hledisek, která zdůrazňují význam určitých faktorů pro vznik daného t. k.; tato kritéria se ovšem n ěkdy doplňují nebo překrývají a jindy si i protiřečí.

Podle přehledu různých, postupně aplikovaných hledisek, zpracovaného Panošem (1978, 1992), lze tedy rozlišovat: 1. podle petrografie matečných hornin: -> k. evaporitový: k. chloridový (halitový, solný), k. síranový - sulfátový (anhydritový, sádrovcový, solný); -» k. karbonátový: dolomitový, karbonati-tový, kontaktní Ca-Mg, k řídový, pěnovcový, tra-vertinový, vápencový; -» k. ledovcový (glacigenní, ledový); -» k. silikátový - dioritový, eklogitový, kvar-citový (k řemencový), peridotitový; -> k. sírový; -> k. vulkanický (lávový).

2. podle struktury matečných hornin: -> klastokras (hlinitý, jílovcový, pískovcový, pyroklastický, siltovcový, slepencový, sprašový, su ťový); -* k. kompaktní (masivní); -> k. puklinový (tektokras).

3. podle rozpustnosti karbonátových hornin (Cvijič, 1925): ->• holokras (k. úplný, dinárský); -* k. p řechodný (causský, jurský); ->• merokras (k. neúplný, polokras); 4. podle polohy rozpustných a nerozpustných hornin: -* k. hrazený; ->- k. interstratální (mezivrstevní, k. spár vrs-tevních, k. subjacentní); -* k. intrastratální; -> k. izolovaný (osamělý, rozptýlený, sporadický); -* k. skrytý (kryptokras).

5. podle morfostrukturnía morfoskulpturnípříslušnosti: -> k. horský (pahorkatinný, st ředohorský, vrchovinný, vysokohorský alpínský, velehorský); -> k. hrástí a kombinovaných zlomo-vráso-vých struktur; -* k. izoklinálních hřbetů; -* k. izolovaný (osamělý, rozptýlený, sporadický); ->• k. izolovaných bradlových struktur; -* k. kotlinový; -> k. monoklinálních hřbetů; -> k. nížinný (pobřežních nížin); -»• k. planinový; -> k. plošinový (k. erozné-korozních plošin, k. strukturních plošin); -* k. rovinný; -> k. rozčleněný masivních hřbetů; -> k. svědeckých hřbetů a vrchů; -> k. útesový; -> k. vrstevních hřbetů (k. kvestový); -» k. vrstevních stupňovin (lištový, stupňovitý).

6. podle pokryvných formací a výplní: -> k. bauxitový; -* k. denudovaný (obnažený, odkrytý); -> k. exhumovaný; -> k. fosfátový; -» k. holý; -> k. podledovcový (subglaciální); -» k. pohřbený (pochovaný); -» k. polopokrytý (zvětralinami); -> k. pokrytý (zvětralinami); -* k. polopřekrytý (alogenními sedimenty); -*• k. překrytý (alogenními sedimenty); ~> k. subturbální; -»• k. zahlcený; -> k. zaledněný; -» k. zasutěný (sutinový, suťový); -»• k. zrudněly (mineralizovaný).

7. podle doby vzniku a plynulosti vývoje: -> k. aktivní (recentní); -» k. fosilní (trvale neaktivní); -* k. polycyklický; ->• k. reaktivovaný (zmlazený); -> k. recentní (aktivní); -> k. reliktní (rudimentárnO; -* k. syngenetický (synsedimentárnO; -> k. vyhojený.

8. podle počtu složek rozpustného procesu: -> hyperkras (redukovaný, zesílený); -* hypokras; ->• kras v užším smyslu (k. pravý); -> parakras (bradykras, tachykras); ->• pseudokras (epigenetický, syngenetický); -* sem i kras.

9. podle charakteru modelačních procesů: -> k. biogenní; ->• k. fluviální (fluviokras, korozn ě-erozní, řič-nO; -> k. hydrotermální (teplicový); událost krasová -> k. korozní; -> k. marinní (abrazní- příbojový, litorální - pobřežní, mořský, podmořský - předbřežní-submarinní, přímořský); -> pseudokras eolický.

70. podle vertikálního či horizontálního rozložení tvarů: ->• k, abysální (hlubinný); -> k. hluboký; --» k. lineární (dirigovaný, m řížový, orientovaný, polygonální, řízený, usměrněný); -> k. mělký; ->• k. okrajový; -> k. podpovrchový (epikras, subkutánní); -» k. podzemní (endokras, freatický, vadóz-ní); -> k. povrchový (exokras). i í. podle hydrologických a hydrogeologických charakteristik: -+ k. artéský (k. s artéskou cirkulací); -> k. bezvodý (suchý); -> k. močálový; -» k. s cirkulací odtrženou; -> k. s cirkulací spojitou; -» k. s průlinově-difúzní cirkulací; -» k. s puklinově-difúzní cirkulací; -> k. zatopený (ponořený); -» k. zvodnělý. )2. podle klimatických charakteristik: -> k. aridní (semiaridní); -* k. glaciální- glaciokras (periglaciální); -> k. humidní; -»• k. mírného humidního pásma; -> k. monzunový; ->• k. nivální (subnivální); -> k. subpolární-subarktický, permatrostový (intra-, sub-, suprapermafrostový), termokras; -» k. subtropický (střídavě humidní); ->• k. tropický (trvale humidní). 13. podle vegetačního krytu: -» k. lesní (silvinní, zalesn ěný); -> k. neporostlý; -»• k. poloporostlý; -» k. porostlý (zelený).

74. pocř/e výrazných regionálních charakteristik: -> k. atlantský (oceánský); --> k. klasický (matečný); -> k. mediteránníťstředomořský, středozem-ní); -» k. středoevropský.

75. podle dominantních tvarů reliéfu: -» k. cockpitový (tropický závrtový); -> k. d ůlkový (jamkový); -* k. hrbolatý (mořenový); -» k. hřbetový a závrtový (hřebenový a závrtový, pyramidový a závrtový, věžičkový a závrtový); k. hřbítkový (žebrový); k. humový (svědeckých vrchů a hřbetů); k. kupolový (kupovitý); k. kuželový (mogotový, věžový); k. labyrintový (ulicový); k. oblíkový; k. závrtový.

U událost krasová událost krasová A karst event; F (m) événement karstique; l (m) evento carsico; N (m) Karstvorfall; R (n) Kapc-moeoe cočbímue; Š (m) evento carsico. Náhlý a krátce trvající jev v dlouhodobě plynulém vývoji krasu (Bosák a kol., 1989); mezi u. k. patří např. náhlé řičení skalních svahů či vznik depresí v krasovém povrchu, vyplnění jeskynních prostor sedimenty během krátké povodně apod. údolí krasové dolina krasová A karst valley; F (f) vallée karstique; l (í) valle carsica;N (n) Karsttal;R (f) Kapcmoeatt donuna; Š (m) valle carsico. Údolní tvar vytvořený v rozpustných horninách tekoucí vodou, tedy -> erozí krasovou tluviální^ tok ů vodních autochtonních či alochtonních (stálých, periodických, epizodických), které však b ěhem vývoje mohou vytvořené údolnítvary opustit; ú. k. může probíhat celým masívem rozpustných hornin, být v něm na počátku i na konci uzavřené anebo v něm slepě končit; údolní dno mívá nevyrovnaný spád s -> ponory, -> prameny krasovými a -> závrty; i příčný profil ú. k. bývá velmi nepravidelný; příkré a skalnaté údolnísvahy bývají nahoře omezené výraznou hranou od okolního povrchu, rozčleněné-* škrapami, skalními převisy a výklenky, perforované otvory -> jeskyní; časté jsou -» brány krasové {-* mosty skalní krasové). Syn.: údolí fluviokrasové, zast. ú. neúplné. U. k. lze typologicky členit -podle geneze: -+ ú. k. alogennía-* ú. k. autogenní; - podle funkce: -> ú. k. aktivní (stále, periodicky, epizodicky protékaná), -> ú. k. neaktivní (suchá), -»• ú. k. nesouvislá, -> ú. k. poloslepá, -* ú. k. slepá, -> ú. k. polosuchá, •-* ú. k. výv ěrová (pytlovitá, vakovitá - cirky krasové); --> ú. k. uzav řená; - podle tvaru: -> ú. k. kaňonovitá (kaňony k., rokle k., soutěsky k., žleby k.),-> ú. k. úvalovitá, -»• ú. k. visutá a -» ú. k. závrtová. údolí krasové aktivní dolina krasová aktívna A active karst valley; f (f) vallée karstique active; l (f) valle carsica attiva; N (n) aktives Karsttal; R (f) aKmuenan Kapcmoean donuna; Š (m) valle cársico activo. Údolí' v rozpustných horninách protékané stálým, periodickým či epizodickým vodním tokem. údolí krasové alogenní dolina krasová alogénna A allogenic karst valley; f (f) valée karstique allogěne; l (f) valle carsica alloctona; N (n) allo-genes Karsttal;R (f) annozeHHaa Kapcmoean do-nuna; Š (m) valle cársico aloctono. Údolí vytvořené v rozpustných horninách eroz-někorozníčinností->-toku krasového alochton-ního; může jít o -> ú. k. úvalovité i o -* ú. k. kaňonovité; mnohá tato údolí se původně vytvářela v nepropustných horninách, pokrývajících rozpustná horninová souvrství, k jejichž obnažení a tírn i k prohloubení údolí došlo až při zahloubení vodních toků. údolí krasové autogenní dolina krasová autogénna A autogenic karst valley; f (f) valée karstique autogěne; \ (f) valle carsica autogenica; N (n) autogenes Karsttal; R (f) aemoaeHHas Kapcmo-eančoriUHa; Š (m) valle cársico autoctono. Údolívzniklé v rozpustných horninách výmolnou i rozpustnou činností -> toku krasového autochtonního; obvykle mělké-> ú. k. úvalovité, typické pro ->• kras pokrytý či překrytý. údolí krasové kaňonovité dolina krasová kaňonovitá -* kaňon krasový údolí krasové neaktivní dolina krasová neaktívna A dry karst valley, inactive k. v.; F (f) vallée karstique inactive, (f) v. k. sěche; l (f) valle carsica inattiva, (f) v. c. secca; N (n) unaktives Karsttal, (n) Karsttmckental; R (f) HeaKmuenan Kapcmo-eaa domina (f) cyxa» K. d; Š (m) valle cársico inactivo, (m) v. c. muerto. Údolní tvar v rozpustných horninách opuštěný trvale nebo po většinu roku povrchovým vodním tokem, který jej vytvořil; k opuštění mohlo dojít vlivem hydrogr. změn v odvodňování širší oblasti (tekt. pohyby, klimat, změny, geomorfol. vývoj -pirátství krasové aj.) nebo vlivem pokročilého krasovění (postupný vznik ponorů v údolním dně); původní údolní tvar tím ztratil hydrografickou funkci a přestal se vyvíjet. Syn.: údolí krasové suché. údolí krasové nesouvislé dolina krasová nesu visi á A discontinuous karst valley; f (f) vallée karstique discontinue; l (f) valle carsica discontinua; N (n) unterbrochenes Karsttal;R (f) npepbieucman Kapc-moeafi donuna; Š (m) valle cársico discontinuo. Údolní tvar v rozpustných horninách tvořený dvěma či několika úseky -> ú. k. uzavřených, spojených -* jeskyní průtokovou; tato údolí vznikají prolomením -> stropů jeskynních v určitých úsecích velké -* chodby jeskynní; úseky otevřené na povrch terénu se označujítermínem -* okna krasová; příkladem je údolí řeky Vrtaná v Srbsku (srv. Cvijič, 1918). údolí krasové poloslepé dolina krasová po-Ios lepá A half-blind karst valley, semi-blind k. v.; F (f) vallée karstique semi-aveugle; l (f) valle carsica semi-cieca; N (n) halbblindes Karsttal; R (f) nonycnenan Kapcmoeafl donuna; Š (m) valle cársico semi-ciégo. Údolnítvar v rozpustných horninách přerušený nízkou příčnou závěrovou stěnou (-> stěnou poloslepou), nad jejíž horní hranou pokračuje další úsek údolí ve vyšší úrovni; při úpatí závěrové stěny se vodní tok propadá do podzemí a pokračuje jako -> tok jeskynní; poloslepá stěna, často tvořená jen ostruhovitým výběžkem jednoho z obou údolních svahů, je tak nízká, že se před ní za vysokých průtoků sice voda přechodně nadržuje v jezero, které se však přelévá přes hranu závěrové stěny do dalšího, výše položeného úseku; až k poloslepé stěně je tedy přítokový úsek ú. k. p. protékaný stále, kdežto odtokový, výše položený úsek za stěnou jen občas; během vývoje se však přítokový úsek pro-

hloubí do té míry, že se nadržená voda ani za extrémních vodních stavů přes poloslepou stěnu nepřelévá;ú. k. p. se tak ménív->- údolí krasové slepé a jeho bývalý odtokový úsek za uzávě-rovou stěnou v -> údolí suché. údolí krasové polosuché dolina krasová polosuchá A half-dry karst valley; F (f) vallée karstique semi--sěche; l (f) valle carsica sem/-secca;N (n) halb-trockenes^Karsttal; R (f) nonycyxaa Kapcmoean donuna; S (m) valle cársico semi-séco. Údolnítvar v rozpustných horninách, jímž povrchový vodní tok protéká jen periodicky nebo epizodicky. údolí krasové pytlovité dolina krasová vre-covitá -»• údolí krasové vývěrové údolí krasové slepé dolina krasová slepá A blind karst valley; f (f) vallée karstique aveugle; l (f) valle carsica cieca; N (n) Karstblindtal; R (f) cnenanKapcmoean donuna; Š (m) valle cársico ciego. Údolní tvar v rozpustných horninách náhle ukončený obvykle příkrým skalním závěrem (-» stěnou slepou); může jít o skalní stěnu údolního výběžku, zahloubeného do jednoho z údolních svahů, nebo o podkovovitý uzávěr, v němž se oba protilehlé údolní svahy sbíhají; při úpatí nebo v jeho blízkosti se přitékající vodní tok bud postupně propadá do -> ponorů zaúdolí krasové suché krytých, nebo náhle zcela vtéká do zející vertikální či horizontální jeskyně (-» propadání) a pokračuje krasovým územím již jako -* tok jeskynní; v skalní uzávěrové stěně se nad -> ponory aktivními či -> propadáním nacházejív různých úrovních otvory suchých jeskyní (-» paleo-ponory, -* paleopropadání), do nichž vtékal -* tok ponorný před prohloubením přítokového údolního úseku do nynější úrovně; přítokový údolní úsek před -* stěnou slepou bývá vyplněn často terasovanými říčními sedimenty, v nichž bývají nad zakrytými ponory vyvinuty -> závrty náplavové; vlivem postupného prohlubování přítokového úseku se aktivní ponory i na ně vázané závrty posunují od slepé stěny proti proudu; nestačí-li kapacita ponorů za vysokých vodních stavů jímat veškerou přitékající vodu, vytváří se před -> stěnou slepou -> jezero krasové slepé. údolí krasové suché dolina krasová suchá -> údolí krasové neaktivní údolí krasové úvalovité dolina krasová úvalovitá A bath-shaped karst valley; f (f) vallée karstique baignoireformée; l (f) valle carsica a forma di vasca dá bagno; N (n) Karstmuldental; R (f) eaHHOo6pa3Han Kapcmoeafi donuna; Š (m) valle cársico en forma de baňadera. Široké a mělké1 - údolí krasové; horní části svahů bývají příkré a skalnaté, vůči okolnímu povrchu ostře omezené, ale v dolních částech se zplošťují a přecházejí v konkávnídno bez údolní nivy; obvykle jde o údolí neaktivní; ú. k. ú. pa-leogénního stá ří jsou typická např. pro Moravský kras, kde jednak tvoří horní úseky údolní sítě, jednak široké vyššíčásti mladších kaňonovitých údolí (-* žlebů krasových), zaříznutých do původního v pozdním paleogénu; ú. k. ú. nelze směšovat s -» uvalou. Syn.; údolí krasové vanovité. údolí krasové uzavřené dolina krasová uzavřela A dosed karst valley; F (f) vallée karstique fermée; l (f) valle carsica chiusa; N (n) gesch-lossenes Karsttal; R (f) saMKHymaft Kapcmoeafi donuna; Š (m) valle cársico cerrado. Izolovaná údolní sníženina v rozpustných horninách; obvykle má příkré i převislé skalnísvahy, dno mívá plynulý i nepravidelný sklon; ú. k. u. m ůže být suché anebo trvale, periodicky či epizodicky protékané vodním tokem; počáteční (vývěrová) i koncová (ponorová) závěrová stěna je vždy příkrá až převislá a nachází se v ní otvor -» chodby jeskynní; ú. k. u. vzniká prolomením strop ů určitého úseku -* chodby jeskynní. údolí krasové vanovité dolina krasová vaňovitá -» údolí krasové úvalovité údolí krasové visuté dolina krasová visutá A hanging karst valley; F (f) vallée karstique suspendée; l (f) valle carsica sospesa; N (n) han-gendes Karsttal; R (f) nodeeujennafi Kapcmoeafi donuna; Š (m) valle cársico colgante. Mělké, obvykle suché krasové údolí ústící visutě (vysoko nade dnem) do hlubokých údolních tvarů (-> kaňonů krasových) nebo depresí-* poljí údolních; visuté ústí vzniká rozdílným prohlubováním určitých částí údolnísoustavy, k němuž dochází v krasovém území bud lokálně rozdílnou intenzitou rozpouštění matečných hornin, nebo uložením nepropustných sedimentů. údolí krasové vývěrové dolina krasová vývěrová A coombe, karst pocket valley, steephead karst valley; F (f) vallée-poche karstique, (f) vallée karstique en cul de sac; l (f) valle carsica a cul de sac; N (n) Karstsacktal; R (f) MeiUKOo6pa3Han Kapcmoeafi donuna; Š (m) valle cársico en cul de sac.

Obvykle prostorný, hluboce zaříznutý, ale poměrně krátký údolní tvar, náhle začínající příkrým a převislým skalním srázem (-> stěnou vý-věrovou) v okrajových částech vyššího povrchu širokých hřbetů nebo planin a plošin; vzniká postupným řičením stropů vývěrového úseku ~> jeskyně výtokové; nad vývěrem se tvoří skalní -* stěna vývěrová, která ustupuje proti proudu do nitra masívu a tím se údolní svahy zpříkřují, což vede k rozšiřování údolního tvaru a k hromadění sutí v mohutných úpatních haldách; ú. k. v. dosahují velkých horizontálních i vertikálních rozm ěrů zejména v tence vrstevnatých rozpustných horninách a mění se v amfiteatrální formy ->• cirků krasových. Syn.: cirk krasový, údolí krasové pytlovité, ú. k. vakovité. údolí krasové závrtové dolina krasová závrtová A dolině karst valley; F (f) vallée karstique do-linique; l (f) valle carsica doliniforme; N (n) Karstdolinental; R (f) Kapcmoeafi eopOHKoean Čonuna; Š (m) valle cársico dolínico. Krasové suché údolí přehloubené -* závrty korozními či -> závrty náplavovými. údolí neúplné dolina neúplná -> údolí krasové údolní úsek suchý dolinný úsek suchý A dry sector of a karst valley; F (f) section sěche de vallée karstique; l (f) seccione seca di valle carsica; N (m) trockener Karsttabschnitt; R (m) cyxoů yvacmoK Kapcmoeoů donunbi; Š (f) secc/on seca de valle cársico. Úsek -» údolí krasového opuštěný vodním tokem, který tento úsek obtéká nebo podtéká v jeskyních a opět se do údolí vrací jako povrchový vodní tok. úkos korozní úkos korózny-> výklenek korozní' úleh krasový subrozní zníženina krasová subrózna A subrosion settling depression; f (f) dépression par affaissement de subrosion; l (f) depressione par abbaissamento dá

subrozione; N (f) Karst-subrosionsenkung; R (f) cydposuoHHan Kapcmo-ean npocadKa; S (f) depresión de hundimiento pór subrosion.

Mělká, nevýrazně omezená deprese okrouhlého, oválného nebo nepravidelného půdorysu, vzniklá v krasovém povrchu kompaktním sedáním rozpukaných rozpustných hornin, rozvol-něných v hlubších polohách krasověním (-> subsidence subrozní; ú. k. s. jsou časté např. v -> krasu pobřežních nížin na z. Kubě, budovaných makroporézními detritickými a slepen-covitými vápenci (-> kras s průlinově-difúzní cirkulací), nebo ve vápencových sutích ledovcových sediment ů spodních mořen (-> kras hrbolatý) vysokohorského pásma Alp; ú. k. s. nelze zam ěňovat za -> závrt, vznikající rozpustnou činností koncentrovaně vsakujících meteorických vod. ulice krasová ulica krasová A bogaz, giant grike, karst corridor, k. Street; F (m) cou/oir karstique tranché, (f) rue de roche; l (m) corridoio carsico; N (f) Karstgasse; R (m) Kapcmoebiů Kopudop; Š (m) corredor carsico, (m) zanjón.

Protáhlá deprese, často velmi rozměrná (šířka 8-10 m, hloubka až 50 m, délka i 1000 m), se sráznými či převislými skalními stěnami, nerovným sedimentárním i skalním dnem, obvykle otevřená na obou koncích; vzniká na zarovnaném povrchu fyzikální nebo chemickou rozpustnou činností vsakové vody, která v tektonicky porušených pásmech rozpouští matečnou horninu podél výrazné pukliny; vzájemně se křížící u. k. tvoří často spletitou síť -* krasu ulicového či -»• krasu polygonálního (srv. Jennings, Sweeting(-ová), 1963; Monroe, 1968; Brook a Ford, 1980); u. k. však vznikají i rozpouštěním silně ukloněných vrstevních spár méně odolnějších (rozpustnějších) vrstev malé mocnosti anebo splýváním liniově řazených závrtů (-»• řada závrtová); u. k. jsou tradičně řazeny mezi -> závrty, nově však někdy i mezi > škrapy obří (srv. Ford a Williams, 1989). Syn.: bogaz, struga, zanjón. ulice závrtová ulica závrtová -> řada závrtová umění jeskynní nástěnné umenie jaskynné nástěnné A cave wall art; F (m) art de páro/ de caverne; l (m) arte parietale di grotta; N (f) Hóhlenwandkunst; R (n) Hacmennoe nemepnoe ucxyccmeo; Š (m) arfe parietal de cueva. Souborný termín pro umělecké projevy prehistorického člověka na jeskynních stěnách (nástěnné malby, rytiny, plastiky); u. j. n. je sice jen malou částí prehistorického umění, ale představuje většinu projevů mladšího paleolitu (tzv. umění ledové doby); někdy se termínem u. j. n. označují i mladší umělecké projevy, např. z neolitu (tzv. uměni'poledové doby). úpad krasový -> úval i na krasová úroveň báze korozní úroveň bázy korozně] -> báze korozní úroveň báze krasové úroveň bázy krasověj -+ báze krasová úroveň jeskynní úroveň jaskynná -> horizont jeskynní úroveň krasová hydrodynamická úroveň krasová hydrodynamická -+ tlak hydrodynamický úroveň krasová hydrostatická úroveň krasová hydrostatická -» tlak hydrostatický úroveň krasová odtoková úroveň krasová odtoková ->• báze krasová erozní úroveň krasová piezometrická úroveň krasová piezometrická A piezometric karst water surface; F (m) niveau piézomětrique karstique; l (O superficie piezo-metrica carsica; N (n) piezometrisches Karst-wasserniveau; R (f) nbesoMempuvecKan no-eepxHocmb Kapcmoeoú eodbi; S (m) ni vel carsico piezométrico.

Rovnovážný povrch -> tělesa krasové vody představující ve -* zvodni krasové neomezené hypotetickou plochu, která protíná na hranici -> pásma nasyceného (freatického) a -* pásma nenasyceného (vadózního) dílčí volné hladiny vody krasové v jednotlivých průlinách, puklinách a dutinách; tato plocha zároveň představuje horní hranici krasové zvodně, na níž je tlak vody v rovnováze s tlakem atmosférickým (vzduchu); ú. k. p. je pod hlavními ponory mírn ě vyklenutá a svažuje se k okrajům masívu rozpustných hornin (-> klenba krasové vody). usazenina jeskynní usadenina jaskynná -» sediment jeskynní útes korálový útes korálový A coral reef; F (m) récif corralien; l (m) recife corralino; N (m) Korallenriff; R Kopannoebiú pucp; Š (m) arrecife coralino.

Konstruovanýorganogennítvar vzniklý na mělkém mořském dně z uhličitanu vápenatého a dorůstající téměř k mořské hladině; stavební hmotu ú. k. vylučují nízké bentózní organismy, žijící v koloniích v prosvětleném (fotickém) mořském pásmu; patří k nim kromě různých řas řada korálových polypů (Anthozoa), zejmeuvala na korálů šestičetných (Hexacora///a); fosilní paleozoické ú. k. tvořili hlavně korali čtyřčetní neboli drsní (Tetracorallia, Rugosa) a korali deskatí (Tabulata); stavební hmotou ú. k. je mimo zpevněný CaCOs trsů korálových také písek korá lovy (drobné úlomky korálů, forami-nifer a řas - 0,05-2,0 mm), vzniklý destrukční činností moře či některých organismů; jemno-zrnnější frakce tohoto materiálu se označuje jako bahno korálové; ú. k. se podle tvaru a polohy vůči pevnině dělí na atoly, ú. k. bariérové a ú. k. lemové (pobřežní). uvala uvala A uvala, glade; f (m) ouvala; l (m) uvala; N (n) Uvala; R (f) yeana; Š (f) uvala. Zmezinár. srbochorv. lidové označení větší, podlouhlé, ale poměrně mělké úvalovité, na obou koncích uzavřené, jednoduché i laločnaté deprese; jde o běžný tvar zarovnaných povrchů -•+ krasu pokrytého či překrytého; kromě Dinár-ského krasu se typicky vyvinuté u. hojně vyskytují i v -> krasu tropickém (např. na Jamajce, kde se nazývají v místní angličtině glades - za-travněné mokřiny, srv.

Sweeting(-ová), 1972); dno u. je v příčném profilu mísovité a v podélném profilu velmi nerovné; je totiž prostoupené dílčími závrtovými depresemi (se zakrytými či zejícími ponory), v nichž se tvoří mokřiny, močály a dočasná či trvalá -» jezera úvalová; základem deprese u. je systém puklin v matečných rozpustných horninách; voda vydatných dešťů, která se při prosakování propustnými zvět-ralinami či sedimenty silně obohacuje půdním CO2 i org. kyselinami, výrazně rozšiřuje pukliny v podložních rozpustných horninách a do rozšířených puklin přitom strhuje částice pokryvů či překryvů; u. tedy nejsou údolními tvary, vytvářenými vodními toky; většinou vznikají i splýváním -> řad závrtových. úvalina krasová úvalina krasová A karstdelle;f (m) vallon karstique;\ (m) vallone carsico; N (f) Karstdelle; R (m) Kapcmoebiů don, (f) Kapcmoean nomuna; Š (f) delle carsica. Termín uvedený do karsologické literatury Rog-ličem (1974) pro mělkou, široce rozevřenou úvalovitou sníženinu, nepřetékanou stálým vodním tokem; při horním okraji přecházejí její svahy vcelku plynule do okolního vyššího povrchu; tvoří se v hůře rozpustných masivních i klastických horninách (dolomitické vápence a dolomity) působením fyzikálně chemické a zčásti i mechanické složky ->• eroze krasové, vyvolané srážkovými či tavnými vodami (stékajícími po svazích) a slézáním promočených zvětralinových a sedimentárních pokryvů k podélné ose sníženiny. Syn.: úpad krasový, d ělen krasová. území krasové územie krasové A karst region, k. territory;f (f) region karstique; l (f) regione carsica; N (n) Karstgebiet; R (m) Kapcmoebiú paůoH; Š (f) región carsica. Povrchová a podzemní zóna krajiny budované rozpustnými horninami, v nichž jsou vyvinuty -> tvary krasové a -» jevy krasové s osobitou -> hydrografií podzemní.

úžina jeskynní úžina jaskynná A cave aisle; F (f) étroiture de caverne; l (m) corridoio di grotta; N (f) Hohlenenge; R (n) cyxenue nemepbi, (f) yaocmb; Š (m) estrecha-miento de cueva.

Nápadně zúžená, obvykle neprůlezná spojka mezi rozměrnějšími jeskynními prostorami; termín ú. j. je užíván zejména ve speleologickém průzkumu.

V val gejzírový val gejzírový A geyser mound; f (m) rempart de geyser; l (m) vullanetto de geyser; N (m) Geiserwall; R (m) seůsepHbiů xofíM; Š (f) valla de geiser. Hrázovitá obruba kolem vyústění přívodního kanálu gejzíru vytvořená ze sraženého minerálního obsahu vyvěrající vody (zvláště gejziritu aj.); v. g. často přecházejív kaskádovité proudy; varietou v. g. jsou -> stalagmity gejzírové v některých -» jeskyních hydrotermálních (např. Zbrašovské aragonitové jeskyně u Hranic na Moravě). val pramenný val pramenný A minerál spring mound; F (m) rempart de source minerále; l (m) vullanetto dá sorgente minerále; N (m) Mineralquellenwall; R (m) XOJIM MUHB-panbHoeo ucmom-iUKa; Š (f) valla de manantial minerál.

Hrázovitá obruba v okolí jícnu přívodního kanálu pramene vzniklá ze sraženého obsahu vyvěrající minerální nebo mineralizované vody; běžné jsou v. p. tvořené -* vápencem pramenným (-> pěnovcem strukturním); většinou se vyskytují na vrcholu -> kup pramenných pěnovco-vých nebo v nejvyšších místech soustavy stupňů -> kaskád pěnovcových. vápenec vápenec A limestone; F (m) ca/ca/re; l (m) ca/care; N (m) Kalkstein; R (m) uaeecmwflK; Š (f) caliza. Usazená hornina, jejíž hlavnísložkou je CaCOs; u dvousložkových vápencových hornin (vápe-nec-jíl, vápenec-dolomit) musí uhličitan vápenatý tvořit více než 50 % obsahu; u vícesložkových musí tvořit více než 50 % horniny kalcit a dolovápenec mit (ankerit a aragonit), ale kalcit a aragonit musí převládat nad ankeritem; v. bývá většinou zřetelně vrstevnatý a podle příměsí má různé barvy (od bílé po černou); nejčastější příměsi tvoří minerál dolomit (MgO), různé formy SiO2, jílové minerály, Fe'*oxidy (červené zbarvení), glauko-nit, kolofanit a konečně pyrit a bituminózní či uhelné substance (černé zbarvení). Vápence se dělí na jednotlivé typy podle těchto hledisek: 7. podle mineralogie příměsí: v. jíl o vitý, v. dolomitický (obsahuje nad 10 % minerálu dolomitu), v. pyritický apod.

2. podle struktury: - primární - struktura vzniklá již při sedimentaci (brekciovitá, slepencová, organodet-ritická, detritická, kalová, organogenní, pelito-morfní); - sekundární- struktura diagenetického původu, vzniklá rekrystalizací (zrnitá, inkrustační, chuchvalcovitá, pseudobrekciovitá, krustifikač-ní); -přechodná- může jít o strukturu primární i sekundární (oolitickou, pseudoolitickou).

3. podle textury: rozeznávají se v. masivní, des-kovité, hlíznaté a pod.; krom ě toho k texturním znakům patří různé typy vrstevnatosti, hlíz-natost, uzlovitost, tlakové švy - stylolity aj.

4. podle organické složky:v. krinoidový, litotha-mniový, foraminiferový aj.; 5. poc//egeneze:většinav. je mořského původu, jen malá část vznikla v sladkovodních podmínkách (-» vápenec sladkovodní); podle způsobu vzniku lze rozlišovat 4 skupiny vápencových hornin: a)\. detritické- vznikly akumulacíúlomko-vitého materiálu (např. vápencové slepence, brekcie, některé krinoidové v. či lumachely aj.); nazývají se kalcirudity, kalkarenity a kalcilutity; bjv. organogenní- kromě v. útesových (bio-hermových) a biostromových k nim patří i v. detritické, pokud jsou složené z org. zbytků; cjv. biochemického původu- vznikly hlavně při fotosyntéze řas, odebírajících z vody CO2, a složitými biochemickými pochody, vyvolanými životníaktivitou baktérií; bývajívelmi jemno-zrnné; d) v. chemogenního původu - vznikly srážením CaCO, při úniku CO2z vody vlivem vlnění, zvýšení teploty, snížení atmosférického či hydrostatického tlaku; jsou rovněž velmi jemno-zrnné.

Složenív. významně ovlivňujíd/agenef/c/cépo-chody, kromě re/oysfa//zacerůzného stupně jde zejména o silicifikaci a dolomitizaci; případy, kdy v. po usazení neprošly diagenezí a nebyly zpevn ěny, jsou řídké (např. -* křída).

Mnoho sedimentárních hornin obsahujících příměs CaCO, představuje přechod mezi v. a horninami jiných typů, označených souborně přívlastkem vápnité; patří k nim zejména: - vápnité břidlice - jílovité břidlice s příměsí 5-25 % CaCO.,; je-li příměs větší, nazývají se slínovce; - vápnité dolomity - sedimentární horniny složené z 50-90 % z dolomitu a 10-50 % z kalcitu; často do sebe plynule přecházejí (je-li obsah dolomitu nižší než 50 %, přechází vápnitý dolomit v dolomitický vápenec, je-li vyšší než 90 %, přechází v dolomit); - vápnité fylity - vznikají slabou (epizonální) metamorfózou vápnitých břidlic; obsahují kromě křemene, sericitu, chloritu či biotitu značné množství karbonátů; - vápnité jíly- přechodný typ hornin mezi jílem a slínem; obsahují 75-95 % jílu a 5-25 % CaCO,; - vápnité pískovce- příměs kalcitu tvoří sekundární tmel nebo organogenní zbytky; tvoří-1 i kalcit primární klastické částice, hornina se označuje jako vápencový pískovec; - vápnité rohovce- značnou příměs CaCO,tvoří izolované klence nebo jejich shluky, ostrůvky či laminy; jde o přechodný článek mezi karbonátovými horninami a rohovci (četné odrůdy křemitých hornin chemogenního či organogen-ního původu); - vápnité sapropelity - původně hnilokal (sap-ropel), vzniklý nahromaděním a anaerobním rozkladem rostlinných i živočišných zbytků v močálových jezerech, lagunách a uzavřených mořských pánvích; příměs CaCO3 pochází obvykle z drtě vápnitých schránek různých organismů;

- vápnité svory - krystalické břidlice, tvořené hlavně křemenem a slídou a jinými minerály (kromě živce); vznikly progresivní metamorfózou vápnitých břidlic a vápnitých fylitú; -slínovce- zpevněné mořské i sladkovodní sedimenty, tvořené směsí jílu a vápence (např. písčitý slínovec - opuka); tvoří horninovou řadu od jílu po vápenec, jejíž členy do sebe plynule přecházejí; podle obsahu CaCO, se dělí na nízkoprocentní(25-50 % CaCO.,) a vysokopro-centní (50-75 %).

Vápence i vápnité horniny podléhajírozpustným účinkům vody (rozpustný proces tvoří 3 složky - hornina + H2 O + CO2, jen za přítomnosti dolomitu, např. dolomitické vápence, jde o čtyř-a vícesložkový proces); patří tedy k hlavní skupině tzv. krasových hornin; v pojetí současné komplexní karsologie se exogenní i endogenní tvary vzniklé rozpouštěním CaCO^ čistých vápenců, klasifikují jako -* kras pravý, dolomitických vápenců jako -> hyperkras zesílený, nečistých vápenců a vápnitých hornin (namnoze dosud klasifikovaných jako -> pseudokras), se řadí k -> semikrasu. vápenec bažinný vápenec močiarny^- alm vápenec jezerní vápenec jazerný A lake chalk; F (f) cra/e lacustre; l (m/pl) depositi carbonatici lacustrini parzialmente cementati; N (f) Seekreide; K. (f) oaepnati uaeecmb; S (f) creta lacustre.

Pórovitá a drobivá vápnitá hmota, za sucha bílá, vznikající v jezerním prostředí, močálech a mokřadech bud rozkladem kyselého uhličitanu vápenatého a asimilační činností zelených vodních rostlin-odnímajíz vody pohlcený CO 2, takže se v ní Ca(HCO3)2 nemůže udržet a přechází v CaCOv anebo sekrecí uhličitanu vápenatého měkkýši, kteří si z něj vytvářejí vápnité schránky; v. j. se nachází i v zazemněných je-zerních nádržích, jejichž sedimentární výplně jsou nyní pokryté loukami. Syn.: křída jezerní, křída luční. vápenec potoční vápenec potočný^ vápenec pramenný vápenec pramenný vápenec pramenný A calcareous tuff, c. tura, travertine; F (m) tuf ca/ca/re, (m) travertin; l (m) travert/no; N (m) Kalktuff, (m) Travertin; R (m) useecrfíKoebiú mytp; Š (f) toba caícárea, (m) travert/no. Usazenina vzniklá vysrážením kyselého uhličitanu vápenatého z nasycené vody -> pramenů krasových i pramenů vyvěrajících z vápnitých hornin či z hornin silikátových s obsahem kalcitu a v korytech pramenných potoků (-> vápenec potočnO; k srážení dochází úbytkem CO2 vlivem oteplení vody (pod 29 °C), prudkého pohybu vody a životní činnosti organismů (řasy, sinice, vyšší rostliny), které odnímají vod ě CO2 pro fotosyntetickou asimilaci (-> biolitogeneze); usazenina rostliny povléká (-+ inkrustace). Terminologie v. p. dosud není jednotná (srv. Ložek, 1973); v cizojazy čné literatuře se v. p. označují bud všeobecně termínem travertiny (a to i -> almy a vápence jezerní), nebo termínem tuf vápenný (jen v. p. vzniklé za součinnosti rostlin), kdežto abiogenní vápnité usazeniny se označují termínem -* sintry vápenné; v slovenské a české terminologii je termín -»travertin vyhrazen jen pro v. p. diageneticky konsolidované a termín-"- p ěnovec pro v. p. nezpevněné; termín tuf je vyhrazen jen pro horniny sopečného původu (pyroklastika). vápenec sladkovodní vápenec sladkovodný A fresh wafer limestone; F (m) ca/ca/re ďeau douce; l (m) ca/care di acqua dolce; N (m) Suss-wasserkalk; R (m) npecHoeodHbiů Š (f) ca//za de agua duíce.

Polygenní vápencová hornina různé litologie, vysrážená ze sladkých vod pramenů, vodních toků či jezer a bažin bohatých na Ca(HCO.j) 2; geneticko-litoiogicky (srv. Kovanda, 1971) se v. s. d ělí na: A. vápence supraterestrické - subakvatické: -fontinální- vysrážené z pramenitých vod: z vod pramenů krasových i normálních, vázaných na vápnité horniny-vápence pramenné, z vod minerálních zřídel - pramenitý či řra-vertiny pravé; - fluviální - vysrážené z vod tekoucích pěno vce; - limnické - vysrážené z vod stojatých: bažinné (palustrické)-a/my, vápnité slatiny, vápnité náslatě, pánevní (lakustrické) - sladkovodní křídy a sliny, vápnité gyttji, vápnitá bahna', B. vápence supraterestrické - subaerické: -vysrážené na dnech výklenků pod skalními převisy - pén/tce; - vysrážené na skalních stěnách či spodních plochách suťových bloků -sintry venkovní(bra-davičnaté); C. vápence subterestrické: -vysrážené v půdních profilech -sintrypůdní (všechny typy); - vysrážené v jeskynních prostorách -sintry jeskynní (všechny typy). vápenec útesový vápenec útesový A reef limestone; F (m) ca/ca/re děs récifes; l (m) ca/care di recife; N (m) Riffkalkstein; R (m) puqboefa/ú useecmHfiK; Š (f) caliza de arrecife. Vápenec organogenního původu, složený z těl horninotvorných organismů budujících útes (řasy, korali, stromatopory, foraminifery, me-chovky, houby aj.); v počáteční formě je v. ú. porézní, což usnadňuje jeho dolomitizaci; během diageneze většinu pórů obvykle vyplní druhotný kalcit, rekrystalizované organické zbytky a dolomit, které často zcela zastřou původní strukturu; na skladbě v. ú. se velmi významně podílí primárné vysrážený kalcit a organodetritický materiál r ůzné zrnitosti, vzniklý rozlámáním korálových trsů (korálový písek); obě složky se ukládají jak v okolí útesů, tak v útesech v dutinách mezi trsy řas a korálů; typické v. ú. se vyznačují organogenní strukturou a nedostatkem vrstevnatosti. varhany geologické organ geologický A šancí pipes, geologie organ; F (m) orgue géolo-gique; l (m) organo geologico; N (f) geologische Orgel; R (m) seonoau<-ieCKUů opsán, (f) mpyča; Š (m) organo geologico. Osobitá varieta -> škrapů subkutánních, tvořená svislými kapsovitými a válcovitými (trubicovi-tými) prohlubn ěmi různých šířkových i hloubvěžička koralitová kových rozměrů; vznikají rozpouštěním matečných hornin (většinou vápence, dolomitu a sádrovce) vodou prosakující nadložními propustnými zvětral i novými či sedimentárními plášti a koncentrující se do puklin v matečné hornině; trubicovité deprese bývají často pravidelně uspořádané a podobají se píšťalám varhan; četnější jsou různé lalokovité tvary, oddělené příkrými skalními elevacemi a krátkými nepravidelnými hřbety; do prohlubujících a rozšiřujících se prohlubní pokryvné útvary vklesávají a vyplňují je; v. g. jsou typickým tvarem -» krasu podpovrchového (subkutánního).

V tropických oblastech se vyskytují rourovité v. g., vyplněné rudými zvětralinovými hlínami, dosahující hloubek přes 10 m a podobající se vrtům; mohou se tvořit i na hraničních plochách mezi rozpustnými a nerozpustnými horninami; místy se v prohlubních v. g. vyskytují železné rudy a často i zbytky fosilnífauny; podle tohoto obsahu však stáří prohlubní nelze spolehlivě stanovit, protože výplně mohly vzniknout před i po vzniku prohlubní; přesto však poskytujídů-kaz o geologicky dlouhém vývoji v. g., které lze obvykle právem pokládat za fosilní formy -> krasu poh řbeného. vata jeskynní vata jaskynná A ca ve cotton, f (f) ouaíe de ca věrné; l (m) cofo-ne di groíta; N (f) Hóhlenwatte; R (f) nemepnan eama; Š (m) algodón de cueva. Termín pro subtyp-* formace jeskynní vláknité, složené z množství vláknitých

nebo jehlicovi-tých krystalů; v. j. se obvykle tvoří na povrchu sedimentárních výplní či na hranách skalních stěn jeskynního prostoru, kde jednotlivá vlákna bývajípropletena do oblých chuchvalců; stropní vlákna většinou visívolněabývajíaž 1 m dlouhá (srv. Hillf-ová), Fořti, 1997). vegetace jeskynní vegetácia jaskynná-> flóra jeskynní vegetace krasová vegetácia krasová A karst vegetation; f (f) végétation karstique; l (f) vegetazione carsica; N (f) Karstvegetation; R (f) Kapcmoean eezemau,ufi; Š (f) vegetación carsica. Rostlinný kryt-* krajiny krasové, tvořený různými společenstvy -> krasu zeleného, podmíněnými všeobecnými klimatickými podmínkami (teplotními, srážkovými) i specifickými podmínkami regionálními - suchostí povrchu krasové krajiny, vyvolanou rychlou infiltrací meteorických vod do podložních propustných krasových hornin; pro krasová území mírného klimatického pásu jsou typická společenstva štěpní (-> step krasová) nebo lesní (-> les krasový). vek -+ stáří vemínko stalaktitové vemienko stalaktitové -> stalaktit kulový věnec sintrový nástěnný veniec sintrový nástěnný A wall sinter garland; F (f) couronne calcaire de páro/; l (f) co/ařa su parete; N (m) Wandsinter-kranz; R (f) Hacmennaft HamevHan eupnnHČa; Š (f) guirlanda parietal de sinter. Zbytky -> kůry sintrové, původně pokrývající v celém jeskynním prostoru sedimentární výplně; po odnosu výplní došlo k prolomení kůry a postupně k její destrukci a odnosu; zachovala se z ní pouze užší či širší římsa, přitmelená v podobě věnce k jeskynním sténám; v. s. n. se často vyskytují v několika úrovních nad sebou a svědčí o několika erozních a akumulačních fázích v jeskynním systému; v. s. n. je tedy destrukčním reliktním tvarem -> sintru podlahového a je nutno odlišovat jej od morfologicky podobného, ale geneticky odlišného tvaru ->• lišty sintrové nástěnné. ventarola ventarola A blow hole; F (m) frou souffleur; l (m) foro soffiante; N (f) Ventarole, (m) Windloch; R (n) dyiomee omeepcmue; Š (f) ventarola. Otvor v jeskynních stěnách a stropech, z něhož do jeskynního prostoru vyvěrá silný proud vzduchu; i na povrchu terénu existují četné v., jimiž vyvěrá obvykle chladnější vzduch z en-dokrasových dutin; osobitý typ v. je vyvinut v -> krasu pobřežním; vyvěrá z nich na povrch pod tlakem silný proud vzduchu, stlačovaný v podložních ->• jeskyních abrazních stoupající hladinou mořské vody za přílivu nebo v pravidelných intervalech v rytmu vln příboje; srv. -> gejzír příbojový. vermikulace vermikulácia-* hieroglyfy jeskynní větvení stalagmitů vetvenie stalagmitov -> stalagmit rozvětvený věžička koralitová věžička koralitová A coral tower; F (f) tourelle coralienne; l (f) forre corralitica; N (n) Korallitturmchen; R (f) Kopan-numoeafi Sauina; Š (f) torrecilla de coralita. Věžičkovitý tvar tvořený subakvatickým -> kora-litem radiálně vrstevnaté struktury s vertikálně protaženými vrstvičkami; vzniká v mělkých jeskynních jezerech nadržené skapové vody, která je vlivem výparu při hladině nasycenější kal-citem, než při dně nádrže; dochází tu tedy k intenzivnímu srážení minerálního obsahu a k vertikálnímu růstu v. k.; v. k. se hojně vyskytují v mnoha severo-, středo- i jihoamerických jeskyních; v brazilských jeskyních, kde se nazývají p/n/e, dosahují průměru až 5 cm a výšky 25 cm; v izraelské jeskyni Liquid Crystal Cave se vyskytují v. k. tvořené solí kamennou (srv. Hill(-ová), Fořti, 1997); v. k. jsou morfologicky podobné -> píšťalám korálovým, ale geneticky se od nich zcela odlišují, takže obě variety -> formací jeskynních nelze klasifikovat jen podle tvaru a vn ějšího vzhledu. věž krasová veza krasová A karst tower; f (f) tour karstique; l (f) forre car-sica; N (m) Karstturm; R (f) Kapcmoean 6aujHH; Š (f) torre cársica.

Konvexnídestrukčnítvar-> krasu věžového, vyskytující se osaměle nebo v hustě nahromaděných skupinách; obvykle jde o štíhlé, někdy přes 1 00 m vysoké pilířovité elevace se zaoblenými, ostrými i plochými temeny, které vznikly hlubokým rozčleněním izolovaných vrchů nebo úzkých meziúdolních hřbetů budovaných rozpukanými rozpustnými horninami; skalní povrch v. k. je rovněž silně rozčleněn otvory -> jeskyní fosilních (v několika úrovních nad sebou) i mladšími formami různých typů -» škrapů a výklenků; v úrovni povrchu přilehlých -> rovin krasových okrajových a -> poljí jsou v. k. podřezány -» jeskyněmi a výklenky úpatními; v depresích, které jednotlivé v. k. odd ělují a které vznikly rozšířením puklin, na zbytcích zvětralin bují osobitá rostlinná společenstva. V. k. vesměs vznikaly polycyklickým vývojem krasového území a k hlavním genetickým podmínkám jejich vzniku patří rozpukání matečných rozpustných masívů s mocnými zvětralinovými či sedimentárními pokryvy, silně humidní klima a hustý vegetační kryt; tvořila je rozpustná činnost vydatných srážkových vod, obohacených organickými kyselinami a prosakujících pokryvnými plášti do rozpukaných rozpustných hornin; odnosem pokryvů se skalní elevace postupně vynořují na povrch a jsou dále zeštíhlovány korozní činností srážkových vod; v nynějším reliéfu se na jejich vývoji podílí i -> eroze krasová boční alochtonních vodních toků nebo mořské vody, která úpatív. k. podřezává; v zátoce Ha-Long ve Vietnamu jsou v. k. zčásti zaplavené mořem a podřezávané příbojovými výklenky v úrovni mořské hladiny (např. Přibyl a Vašátko, 1985). viskozita lávy viskozita lávy A láva viscosity; F (f) viscosité de lávě; l (O vis-cosita di láva; N (f) Lavenviskositat; R (f) e»3-Kocmb naebi; Š (f) viscosidad de láva. Termín v. označuje fyzikální vlastnost kapaliny, projevující se při jejím toku; vysvětluje se představou posouvání rovnoběžných vrstev kapaliny, ovlivněného vnitřním třením mezi jednotlivými vrstvami (Svoboda a kol., 1983); měrnou jednotkou viskozity je po/se (např. v. vody O °C je 0,0179 poise, v. taveniny (lávy) olivinického čediče při teplotě 1400 °C je 136 poise, při teplotě 1150°C je 37 897 poise; kromě chemického složení závisí v. I. na teplotě, přítomnosti těkavých látek (plynů) a tlaku; bazické lávy jsou obvykle méně viskózní (štítové vulkány) než lávy kyselé (vytla čené kupy). vítr jeskynní vietor jaskynný -> průvan jeskynní vlasy jeskynní vlasy jaskynné A cave hair; F (m/pl) cheveux de caverne; l (m/pl) cape/// di grotta; N (n/pl) Hóhlenhaare; R (m/pl) nemjepHbie eonocbi; Š (m/pl) pe/os de cueva. Termín pro subtyp -> formace jeskynní vláknité, tvořené krystalovými vlákny, která visí osaměle nebo v složitých pletencích z jeskynních stropů a stěn; dosahují obvykle délek několika cm, ale výjimečně i více než 6 m; dlouhá vlákna se totiž většinou vlastní vahou rozpadají; některá jsou elastická - halitová v jeskynním průvanu vlají, sádrovcová se spirálovitě stáčejí proti směru hodinových ručiček a lze je dokonce navinovat -srv. Hill(-ová), Fořti (1997). vlhkost skalní vlhkost skalná A rock humidity; F (f) humiditě děs roches; l (f) umidita' delle roccie; N (f) Bergfeuchtigkeit, (f) Gesteinsfeuchtigkeit;R(f) enaxHocmb nopodbi; Š (f) humedad de la roca. Termín vyjadřuje obsah vody v horninách,

poutané k povrchu horninových částic; tato voda se nepohybuje vlivem kapilární ani gravitační síly, ani není vázaná na výskyt vody kapilární nebo gravitační vody puklinové či průlinové. voda agresivní voda agresívna A aggressive water;F (f) eau agressive;l (f) acqua aggressiva; N (n) agressives Wasser; R (f) aapec-cuenan eoda; Š (f) agua agresiva. Obecné označení vody s vysokou rozpustnou schopností vůči horninám i jiným látkám (srv. -* agresivita). Syn.: voda hladová, v. útočná. voda hladová voda hladná A hungry water; F (f) eau affamée; l (f) acqua affamata; N (n) Hungerwasser; R (f) zonodHan eoda; Š (f) agua hambrienta. Termín označující vodu měkkou (s malým obsahem rozpuštěných minerálních látek), s nízkou tvrdostí, s obsahem volného (agresivního) CO 2 a vysokou fyzikálně chemickou rozpustnou schopností vůči horninám a látkám, s nimiž přijde do styku (především uhličitanům, křemičitanům a hlinitanům); podle toho se dělí na vlastní v. h., vodu kyselou (pH = 7) a vodu s agresivním CO2; všechny typy se vyskytují společně - vždy jde o vodu měkkou, v níž i malé množství CO2 je agresivní a snižuje hodnotu pH; vyskytujíse v oblastech nerozpustných a špatné rozpustných krystalických hornin (zejména horských oblastí); patří k nim i vody s obsahem huminových kyselin a CO 2 (vzniklé rozkladem org. látek v močálech, mokřadech, rašeliništích aj.). voda krasová voda krasová A karst water; f (f) eau karstique; l (f) acqua carsica; N (n) Karstwasser; R (f) Kapcmoeaa eoda; Š (f) agua carsica.

Všeobecný termín pro veškerou vodu cirkulující' v exokrasové a endokrasové zóně masívu rozpustných hornin; vytvářejí ji jednak vody srážkové a tavné, vsakující z povrchu krasového územído rozpustných hornin (v. k. autochtonní), jednak vody průlinové a puklinové vody, prosa-kující do rozpustných hornin ze sousedních nerozpustných formací, a vody -* toků ponorných, vtékajících do krasového území z nekra-sového okolí (v. k. alochtonní), jejichž zvláštní složkou mohou být hlubinné -> v. k. termální (-> teplice krasové).

V endokrasové zóně se v. k. pohybuje průlinami, puklinami a dutinami různých rozměrů, přechodně či trvale je vyplňuje (srv. ->• pásma krasová hydrografická), přičemž se její složky vzájemně mísí a společně vytvářejí ->• zvodně krasové různého typu; v rozpustných masívech, které nejsou v nadloží překryty nepropustnými formacemi, lze v. k. podle způsobu pohybu v jednotlivých hydrografických pásmech dělit na -> v. k. vadózní a -* v. k. freatickou; v. k. freatická vytvářiv matečných horninách -> těleso vody krasové s mírně vyklenutým -* povrchem piezometrickým, který se sklání k -> pramenům krasovým při okrajích matečných hornin; spodní plochu tělesa představuje nepropustné podloží rozpustných hornin nebo zóna hydrograficky neprůchodných průlin a puklin, sevřených litostatickým tlakem. V. k. se vyskytuje v matečných horninách ve všech skupenstvích; ve skupenství kapalném se při opouštěnízvodně vyznačuje vysokou -> tvrdostí uhličitanovou. voda krasová freatická voda krasová freatická A phreatic karst water; F (f) eau karstique phréa-tique; l (f) acqua carsica freatica; N (n) phreati-sches Karstwasser; R (f) qbpeamu4ecra« rapc-moean eoda; Š (f) agua carsica freatica. Termín převzatý z angloamer. literatury (z řeč. phreaticos- studniční) pro označení-* vody krasové podzemní obíhající v komplexu rozpustných hornin v hydrografickém pásmu nasyceném trvale (-> pásmo freatické) nebo přechodně (->• pásmo epifreatické); zóna mezi svrchními plochami obou pásem je hydrodynamicky neobyčejně významná; dochází v ní totiž ke změně vertikálního difúzního pohybu infiltračních a kondenzačních vod v koncentrovaný pohyb subhorizontální turbulentní a k tvorbě -> toků krasových podzemních (Bógli, 1980); v nerozpustných horninách se termínem freatická voda označuje podzemní voda obíhající v malých hloubkách pod povrchem terénu a dosažitelná poměrně mělkými studněmi (též -> voda pod-povrchová). voda krasová hrazená voda krasová hradena A dammed karst water, stagnant k. w.; F (O eau karstique barrée, (f) e. k. stagnante; l (f) acqua carsica stagnante; N (n) Karststauwasser; R (f) sacmoúHan rapcmoeaw eoda; Š (f) agua carsica presada, (f) a. c. estancada. Krasová podzemní voda zadržovaná v hydrolo-gicky průchodných průlinách, puklinách a dutinách v hluboké části -» pásma freatického nepropustnými horninami, obklopujícími komplex rozpustných hornin, anebo nepropustnými sedimenty, uloženými na dn ě povrchových vhlou-bených tvarů (poljí, údolí krasových). voda krasová infiltrační voda krasová infiltračná A infiltratration karst water; F (f) eau karstique de infiltration; l (f) acqua carsica di infiltrazione; N (n) Karstsickerwasser; R (f) UHCpujibmpau,u-OHHan Kapcmoean eoda; Š (f) agua carsica de infiltración.

Voda srážková (či tavná) vniklá (infiltrovaná) průlinami či puklinami s povrchu do nitra komplexu rozpustných hornin (-> zvodně krasové); území, v němž srážkové nebo tavné vody vsakují do podzemí, se nazývá infiltrační povodí (napájecí oblast zvodně); na jeho plošné rozloze, na petrografické povaze matečných hornin a na množství spadlých srážek závisí vydatnost pramenů (srv. -» voda krasová vadózní). voda krasová kondenzační voda krasová kondenzačná A condensation karst water; F (f) eau karstique de condensation; l (f) acqua carsica di conden-sazione; N (n) Kondensationskarstwasser; R (f) KOHdeHcau,uoHHaH Kapcmoeaft eoda; Š (f) agua carsica de condensación. Voda vzniklá v průlinách, puklinách a kavernách (jeskyních) kondenzací vodních par obsažených ve vlhkém vzduchu, který dutiny vyplňuje; ke kondenzaci dochází, dosáhne-li relativní vlhkost vzduchu 100 %, tj. poklesem jeho teploty na hodnotu rosného bodu; proces kondenzace uvolňuje kondenzační teplo, které horninu ohřívá; je-li výsledná teplota nad hodnotou O °C, tvoří se kapalná v. k. k., klesne-li pod tuto hodnotu, vzniká v. k. k. v pevném skupenství (jinovatka, led). voda krasová kyselá voda krasová kysla A acid karst water; F (f) eau karstique acide; l (f) acqua carsica acida; N (n) Karstsauerwasser; R (f) Kucnan Kapcmoean eoda; Š (f) agua carsica ácida. voda krasová minerální Voda s kyselou reakcí, obíhající v rozpustných horninách; koncentrace vodíkových iont ů pH této vody je menší než 7; příčinou je vysoký obsah kyseliny uhličité, huminových kyselin či kyseliny sírové. voda krasová minerální voda krasová mineráína A minerál karst water; f (f) eau karstique minerále; l (f) acqua carsica minerále; N (n) Karst-mineralwasser; R (f) MUHeparibnati rapcmoeaw eoda; Š (m) agua carsica minerál. Podzemní voda obíhající v rozpustných horninách a lišící

se od běžné podzemní vody množstvím či druhem rozpuštěných solí, plynů nebo teplotou.

Podle množství'rozpuštěných látekse v našich podmínkách jako minerální klasifikují vody, které obsahují v 1 kg nejmén ě 1 g rozpuštěných minerálních látek či sloučenin nebo CO2; vody obsahující menší množství se označují jako vody prosté; vody obsahující víc než 1 g volného CO se označují jako v. uhličité(~+ kyselky).

Podle teploty se v. k. m. dělí na v. studené (chladné) - do 20 °C, v. teplé (termální', teplíce) - 20-50 °C a v. horké (hypertermální, v řídla) - nad 50 °C. V. k. m. bývají také radioaktivní (srv. -* radioaktivita); podle ČSN 83 0611 u pitné vody celková alfa-aktivita nesmí překročit hodnotu 0,11 Bq/l, celková beta-aktivita 1,11 Bq/l; podle ČSN 86 8000 se jako radonová v. označuje voda, jejíž radioaktivitu vyvolává radon v hodnotě nejméně 1,37 . 103Bq/l. voda krasová nasycená voda krasová nasýtená A saturated karst water; F (f) eau karstique sa-turée;\ (f) acqua carsica saíurafa;N (n)gesáffígfes Karstwasser; R (f) HacbímeHHan Kapcmoeaft eoda; Š (f) agua carsica saturada. Krasová voda v karbonátových horninách, představující stabilní roztok, v němž se za daných podmínek (teploty, tlaku, obsahu CO 2 aj.) rozpustilo maximální množství matečné horniny; pokud nedojde ke změně podmínek (např. míšení různě nasycených roztoků), není v. k. n. schopna dalšího rozpouštění; za normálního tlaku vzduchu obsahuje v. k. n. při teplotě 25 °C 30-50 ppm Ca; rozdíly jsou dány jen změnami pH; v přírodě je stanovení bodu nasycení krasové vody velmi obtížné. voda krasová skapová voda krasová odkvapová A dripping karst water; F (f) eau karstique dé-gouttantée; l (O acqua carsica gocciolante; N (n) Karsttropfenwasser;R (f) /cana/oiqaflKapc-moean eoda; Š (f) agua carsica de goteo.

Voda krasová vadózní prosakující vertikálně a kapající do volných dutin a jeskyní, obvykle v pravidelných intervalech. voda krasová termální voda krasová termál-na -> teplíce krasová voda krasová vadózní voda krasová vadóz-na A vadose karst water; F (f) eau karstique vadeux; l (O acqua carsica vadosa; N (n) vadoses Karstwasser; R (f) eadosnafi Kapcmoean eoda; Š (f) agua carsica vadosa.

Podzemní voda (z lat. vadosus- mělký) obíhající v puklinách a průlinách rozpustných hornin v -» pásmu hydrografickém vadózním (nenasyceném) a za normálních vodních stavů i v podložním, přerušovaně nasyceném -+ pásmu epifreatickém; v. k. v. tvoří-* v. k. infiltrační a ->• v. k. kondenzační. voda krasová zavěšená voda krasová zavěšená A perched karst water; F (f) eau karstique perchée, (f) e. k. suspendée; l (f) acqua carsica sospesa; N (n) schwebendes Karstwasser; R (f) nodeeuueHHafi Kapcmoeafi eoda; Š (O agua carsica colgante.

Krasová voda vadózní zadržená v rozpustném souvrství krasového masívu nepropustnou vložkou vysoko nad celkovou úrovní -» piezo-metrického povrchu -» t ělesa krasové vody (tedy nad horní plochou -* pásma freatického). voda meteorická voda meteorická A meteor/c water; F (f) eau météorique;l (f) acqua meteor/ca; N (n) meteorisches Wasser; R (f) MemeopumHan eoda; Š (f) agua meteórica. Přírodní voda (tedy i voda podzemní), která prošla atmosférou a jejíž chemické a izotopické složení nebylo změněno diagenezí, metamor-fózou či magmatogenezí hornin (Svoboda a kol., 1983). voda útočná ~> voda agresivní vodivost hydraulická měrná vodivost hydraulická měrná -» konduktivita hydraulická vodohospodářství krasové vodohospodár-stvo krasové A karst hydroeconomy; F (f) hydroéconomie karstique;\ (f) idroeconomia cars/ca;N (f) Karst-hydroókonomie; R (f) KapcmoeafJ HOMUft; Š (f) hidroeconómia carsica. Obor komplexní-* karsologie (7. obor. skupina), zabývající se technickými a organizačními aspekty využívání vodních zásob v krasových územích k dodávkám pitné či užitkové vody, účinnou ochranou jejich kvantity i kvality a odborným řízením funkce a provozu příslušných přírodně-technických vodních systémů; jde o velmi důležitý obor, protože krasové podzemní vody vytvářejí na celém světě v rozpustných horninách jedny z největších (často i jediných) trvale využitelných zásob pitné vody výjimečné kvality; např. na Slovensku jsou podzemní krasové vody v mesozoických karbonátech vedle podzemních vod kvartérních sedimentů druhým nejvýznamnějším zdrojem pitné vody; jejich prognózovatelná vydatnost je 27 097-31 281 l.s~' (srv. Hanzel a kol., 1968, 1984). vodopád jeskynní vodopád jaskynný A cave waterfall; F (f) chutě ďeau de caverne; l (f) cascafa di grotta; N (m) Hohlenwasserfall; R (m) nemepHbiů eodonad; Š (f) cascada de cueva, (m) salto de c.

Vodopád fungující v -> soustavě jeskynní; je podmíněn bud koncentrovaným vtékáním-* toku jeskynního do vertikální jeskyně a padáním vody do horizontálních chodeb níže položené úrovně jeskynní (srv. -» propast vadózní), anebo přepadáním tekoucí vody přes hranu skalního stupně ve dně jeskynní chodby do níže ležícího úseku; termín v. j. je t řeba odlišovat od termínů -> vodopád konstruovaný a-+ vodopád ponorový. vodopád konstruovaný vodopád konstruovaný A constructed waterfall; F (f) chutě construite; l (f) cascata sopra concrezione; N (m) konstruier-ter Wasserfall; R (m) nodnpyÓHbiú eodonad; Š (f) cascada construída, (m) salto construído. Vodopád nebo kaskáda vytvořené v korytě povrchového toku -> stupňovitou -> hrází pěnovco-vou nebo v korytě jeskynního toku vysráženou -* hrází sintrovou; četné případy povrchových či jeskynních v. k. jsou podmíněny přepadáním tekoucí vody přes přepážku, vytvořenou řičením údolních svahů či jeskynních stěn. vodopád ponorový vodopád ponorový A ponor waterfall; F (f) chutě ďeau de perte; l (f) cascafa nella perdita dél ponor; N (m) Ponor-wasserfall;R (m) nonopHbiú eodonad; Š (m) salto de ponor.

Vodopád vytvořený v -> propasti ponorové, do níž koncentrovaně vtéká (propadá se) povrchová -»řeka ponorná; výška v. p. dosahuje často mnoha desítek metrů a proto jsou v. p. místy využité k energetickým účelům. vodopád sintrový vodopád sintrový A sinterfall;f (f) chutě concrétionelle;\ (f) colata; N (m) Sinterwasserfall; R (m) HamewbiO eodonad; Š (f) cascada de sinter. Vertikálně i horizontálně často rozměrný tvar -> sintru nástěnného, připomínající vodopád nebo kaskádu; na povrchu terénu se tvoří srážením rozpuštěného minerálního obsahu srážkové vody, stékající po příkré skalní stěně krasových elevací, a v endokrasu z vody vadózní, vyroňu-jícíse z průlin a puklin rozpustné horniny a sté-

kající po jeskynní stěně; povrch v. s. je složitý a členitý; tvoří jej soustavy stupňů, drobných -> stalaktitů, -> baldachýnů a soustavy hrázek a mističek ->• lastur sintrových. Syn.: vodopád zkamenělý. vodopád zkamenělý ->• vodopád sintrový vorfluter Zmezinár. německý termín (der Vorfluter- přední propust), užívaný v karsologii pro označení povrchového vodního toku odvodňujícího dané krasové území a zároveň představující jeho erozní bázi. vrch krasový ostrovní vrch krasový ostrovný A karst inselberg; f (m) inselberg karstique, (m) montilot k.; l (m) inselberg carsico; N (m) Karst-inselberg, (m) Karsteinzelberg; R (m) Kapcmoebiú ocmaneu,; Š (m) inselberg carsico. Zastarávající a v současné-* geomorfologii krasové již jen zřídka používaný termín pro izolované vrchy s výrazným úpatím, zvedající se nad okolní rovinný povrch; jsou-li elevace i okolní povrch vytvořeny v horninách rozpustných, jde 0 -> humy, -> kužely krasové,-> mogoty, jsou-li budovány rozdílnými horninami, jde o -> tvr-doše nebo -> vrchy svědecké. vrt průvanový vrt prievanový A blowing well; F (m) forage soufflent; l (m) pozzo soflante; N (f) Windbohrung; R (f) dytomaa CKeaxuna; Š (m) pózo soplador. Průzkumný vrt nasávající vnější vzduch nebo vydávající vzduch z podzemí vlivem změn ba-rometrického tlaku nebo oscilací piezometric-kého povrchu podzemní krasové vody; v. p. indikuje, že pronikl do krasové dutiny vyplněné vzduchem nebo vodou. vrulje (ze srbochorv.) -»• pramen krasový podmořský vsakování plošné vsakovanie plošné A areál infiltration, diffused i.; F (f) infiltration areále; (i) perte diffuse; l (f) infiltrazione diffusa; N (f) Flachenversickerung, (f) Flácheninfiltration; R (f) UH(punbmpau,UB nnocKocmnaft, (n) nnocKocmHoe enumbieanue; Š (f) absorpción areál, (f) infiltración a.

Rozptýlené vnikání meteorické vody do půdy, sedimentárních a zvětralinových plášťů a dále pak do průlin a puklin podložní rozpustné horniny, probíhající rovnoměrně na velké ploše. vulkanospeleologie vulkanospeleológia A volcanospeleology; F (f) volcanospéléologie; 1 (f) vulcanospeleologia; N (f) Vulkanospeláo-logie; R (f) eyfiKdHO-cneneonoaufi; Š (f) vulca-noespeleología.

Dílčí odvětví-* hypokarsologie, vědního oboru komplexní-*- karsologie, zabývající se pomocí speleologických metod studiem ->• jeskyní lávových proudů a jejich syngenetických výplní ve vyvřelých a nerovnoměrně tuhnoucích lávách. výkap vykvapávanie -> egutace výklenek abrazní výklenok abrázny A tidal nip, t. nock, t. notch;f(í) niche de marée, (m) étrangement de m., (m) resserrement de m.; l (m) so/co di battente; N (f) Flutnische, (m) Ce-zeitentrog; R (f) a6pa3UOHHan HUtva; Š (m) n/cbo de marea.

Víceméně souvislý horizontální válcovitý výklenek vytvořený v jedné či několika úrovních v -> srubu abrazním výmolnou činností mořského příboje a pobřežních nebo výčasových proudů; v nerozpustných horninách je tvořen pouze mechanickou erozí, k níž v horninách rozpustných přistupuje i fyzikálně chemická složka -> eroze krasové mořské; převislá horní část výklenku se řítí, čímž vzniká příkrý -* srub abrazní, který ustupuje sm ěrem do pevniny; rozšiřující se dno výklenku vytváří-1- plošinu abrazní; v. a. se tvoří v pásmu mezi úrovní hladiny moře za přílivu a za odlivu; destrukční činnost příboje zvyšuje přítomnost příbojového detritu, uchvacovaného vlnobitím, a trhací účinky vzduchu, stlačovaného v puklinách při nárazech vln; v rozpustných horninách k tomu přistupuje i chemické působení mořské vody ve směsi s nenasycenou vodou meteorickou (-» koroze směsová) a účinky biochemické; aktivní i neaktivnív. a. jsou výraznou součástí souboru tvarů -> krasu pobřežního. Syn.: výklenek příbojový, žlab přílivový. výklenek korozní výklenok korózny A corrosion notch; F (f) niche de corrosion; l (m) so/co di corros/one; N (f) Korrosionsnische; R (f) KopposuoHHan HULua; Š (m) nicho de corrosion.

Souvislý, ostře ohraničený horizontální výklenek (hluboký až 1 m) v skalní stěně jeskyně; vytváří se rozpustnou činností při hladině téměř stagnující vody, v níž i nejslabší gradienty měrné hmotnosti kapaliny mohou vyvolat vznik ostře omezených zón -> eroze krasové zrychlené (Serban, Domas, 1985, aj.); ve vodě stagnující ve vápencových jeskyních totiž těžké rozpustné a párové ionty klesají a vyvolávají komůrkovitou konvek-ci, dopravující čerstvé H +ionty k jeskynním stěnám při vodníhladině; vzniká tu ostře vymezený v. k., jehož strop se sklání pod úroveň hladiny (-»• úkos korozní"), který je indikátorem úrovně vodní hladiny i v geologické minulosti. Značných rozměrů dosahujív. k. v -> jeskyních úpatních reziduálních -> věží krasových, zvedajících se nad aluviálními, často bažinatými záplavovými plošinami např. v-* krasu monzunovém v j. Číně, kde zasahují jednak i několik metrů do skalních svahů a jednak bývajívyvinu-ty i po celé délce -> jeskyní hladinových, které krasovými věžemi prorážejí; při sezónních záplavách se na jejich vzniku totiž podílejíagresív-ní bažinné vody, obohacené organickými kyselinami; Ford a Williams (1989) označují tyto v. k. jako výklenky bažinné a pro jejich ploché skalní stropy, sklánějící se šikmo (bez ohledu na geol. strukturu) pod úroveň hladiny vody, užívají termínu corrosion bevel (-> úkos korozní"); němečtí badatelé (Kempe a kol., 1975), kteří tyto tvary studovali v sádrovcovém krasu, je nazývají Laugdecken (-* stropy jeskynní vyloužené); ze středoevr. oblasti uvádějí tyto tvary Skřivánek a Rubín (1978) z metamorf. vápenců Jeskyně Na Špičáku (Žulovská vrchovina, české Slezsko) a z Ochtinské aragonitové jeskyně (Revúcka vrchovina, Slovensko). výklenek svahový výklenok svahový -> abri výkvět jeskynní výkvět jaskynný -> antodit výmol výmof-* eroze výplň jeskynní výplň jaskynná A cave fill, c. deposit, speleothem; F (m) rem-plissage de caverne, (m) remblayage de c.; l riempimento di grotta; N (f) Hóhlenauffullung, (m) Hóhleninhalt;R (n) nemepnoesanonnenue; Š (m) relleno de cueva.

Obecné označení látek, které se vyskytují v jeskynním -> prostoru evakuačním; může jít o látky pevné (úlomky hornin, sekundární tvary minerální, organické zbytky), kapalné (voda v r ůzném skupenství) a plynné (vzduch, aerosoly, různé plyny - např. radon); podle původu lze rozlišovat -* v. j. autogennía -+ v. j. a/ogenn/'(mimojes-kynní); pevné, kapalné i plynné v. j. se mohou vyznačovat-> radioaktivitou.Syn..-náplň jeskynní, obsah jeskyně. výplň jeskynní alogenní výplň jaskynná alogénna A allogenic cave fill; F (m) remplissage allogěne de caverne; l (m) riempimento aloctono di grotta; N (f) allogěne HóhlenauffullungjR (n) annozen-Hoe nemepnoe sanonnenue; S (m) relleno de cueva alogeno.

Výplň jeskynní vzniklá mimo jeskyni v okolních horninách nebo na povrchu terénu; může být plynná (exhalace nitrozemských plynů do jeskynního prostoru), eo//c/cá(navátá větrem - sníh, prach), vplavená vodou (infiltrační, tekoucí, hydrotermální),pň'nesena' ledovcem (proniklým do jeskyně) nebo nahromaděná organismy či člověkem (guáno, zbytkytěl, kostem í zbytky aj.). výplň jeskynní autogenní výplň jaskynná autogénna A autogenic cave fill; F (m) remplissage autogěne de caverne; l (m) riempimento autoctono di grotta; N (m) autogener Hóhleninhalt; R (n) aemo-ZQHHOQ nemepnoe sanonnenue; Š (m) relleno de cueva autógeno.

Výplň jeskynní vzniklá přímo v jeskyni; může být plynná (rozkladné plyny), kapalná (kondenzovaná voda) nebo pevná (řičené a oddrobené bloky a sutě matečné horniny, sekundárně srážený nebo krystalizujícíobsah vody, led jeskynní, organismy žijícítrvale v jeskynním prostředí). výron krasový výron krasový A karst seep; F (m) suintement karstique; l (m) stillicidio cars/co;N (f) Karstwasseraussickerung; R (n) Kapcmoeoe ebica^ueanue; Š (m) derrame cársico.

Poměrně malá vymezená okrouhlá či nepravidelná plocha nebo pásmo různé mocnosti a délky v krasovém reliéfu, jeskyních, na krápnících, sintrových kůrách aj., v němž se zvolna a stále, periodicky či epizodicky v malém množství vyroňuje -+ voda krasová podzemní; jde o jev označovaný jako difúznívyroňování; dochází--li k silnému difúznímu výronu na krasovém povrchu pokrytém propustnými zvětralinami nebo překrytém propustnými sedimenty, užívá se termínu -> pramen krasový rozptýlený; okolí v. k. bývá hustě porostlé vegetací a často trvale zamokřené (mokřad nebo -> močál krasový). výrůstek dna jeskynního výrastok dna jaskynného A cave bottom prominence, heligmite; F (O ex-croissance de fond de ca věrné; l (f) escrescenza dél pavimento, (f) eccentrica; N (m) Hóh/en-sohlenauswuchs; R (m) ebicmyn dna neuuepbi; Š (f) prominencia dél piso de la cueva.

Sintrový tvar vysrážený z vody kapilárně vzlína-jící a prýštící ze skalního dna jeskyně nebo ze sypkých i pevných -* sedimentů jeskynních; výrůstky vznikající na troskách krápníků (zvláště -»• brček) bývají nepravidelné, složitě zprohýbané, listovité, lišejníkovité a hlízovité a jejich tvary připomínají výkvěty solí; na povrchu sutí se tvoří výkvěty kostrovitých krystalů (bílé barvy); hojné jsou i -> cvočky sintrové, drobné výrůstky (výška kolem 4 mm), mající podstavec s hladkými stěnami ve tvaru trojboké pyramidy, na jejímž vrcholu spočívá kulovitý tvar se sfé-rolitickou strukturou, drsným povrchem a malou vnitřní dutinkou; vznikají krystalizací spojenou se srážením koloidních částeček a jejich vzájemným stmelováním; k jejich vzniku přispívají záplavy jeskyní. Syn.: heligmit. výrůstek nástěnný výrastok nástěnný-* heliktit výrůstek stalaktitový výrastok stalaktitový A prominence of a stalactite; F (f) excroissance de stalactite; l (f) escrescenza di una stalattite; N (m) Stalaktitauswuchs; R (m) cmanaKmu-moebiú ebicmyn; Š (O prominencia estalactítica. Nepravidelný kapilární výrůstek krystalického sintru vysrážený z vody prolínajícíkrystalickými spárami z přívodního kanálku na povrch stalak-titu; v. s. bývá různě orientován (->• excentrika), často i šikmo vzhůru (příčinou je rovnovážný stav mezi výronem a krystalizací); tvarově velmi rozmanité v. s. vznikají zejména na -> brčkách nebo na koncích krátkých ->• stalaktit ů hůlkových, jejichž živný kanálek bývá velmi těsný. vysýchání vysychanie -> eksikace výtok krasový výtok krasový A karst resurgence; F (f) resurgence karstique; l (f) risorgente carsica; N (f) Karststromquelle; R (m) ucmo<-iHUKnod36MHOú Kapcmoeoů peKu; Š (m) resolladero de río cársico subterráneo.

Termín pro -> pramen krasový velké vydatnosti, představující volný výtok alochtonního podzemního vodního toku z jeskynního systému na povrch terénu; termínem v. k. se označuje jak vlastní hydrologický jev, tak výtokový otvor (ústí jeskyně či místo výtoku); protože jde o výtok alochtonních vod z krasového podzemí, označuje se někdy i jako -»• pseudopramen krasový. vyvěračka vyvieračka A karst resurgence; F (f) resurgence karstique; l (f) risorgente carsica; N (f) Karstriesenquelle, (f) Karststromquelle; R (m) eosodnoenenue noeepxHocmHOSO nomoKa; Š (m) resolladero cársico.

Vžitý termín (původně lid. označeni") pro-* pramen krasový značné vydatnosti, představující soustředěný výtok alochtonního vodního toku z jeskynního systému, do něhož ve vyšších částech krasového území rovněž koncentrovaně vtéká -> hltačem nebo -> propadáním; v. často vznikají tam, kde nepropustné podloží rozpustných hornin leží nehluboko pod povrchem terénu anebo vystupuje přímo na povrch; řičením koncových úseků výtokových jeskyní a ústupem v. vznikají pytlovitá-> údolívývěrová. Syn.: pramen krasový alochtonní, zbyteč. pseudopramen krasový. vzduch jeskynní vzduch jaskynný A cave air; F (m) air de caverne; l (f) atmosféra di groffa; N (f) Hóhlenluft; R (m) nemepnbiú eosdyx; Š (m) a/re de la cueva. Vzduch vyplňující jeskynní prostory; svým složením se neliší od volného vnějšího vzduchu na povrchu v okolí jeskyně, vyznačuje se však stálejší teplotou, vysokou vlhkostí a čistotou; změny tlaku vnějšího ovzduší jsou ve v. j. značně utlumené; v. j. se v jeskynních postorech pohybuje (-»• průvan jeskynní") vlivem teplotních rozdílů mezi venkovním vzduchem a jeskynním ovzduším a vlivem tlakových změn vnějšího vzduchu; často obsahuje -> radon; ionizační procesy v -* aerosolu jeskynním pozitivně působí na imunitnísystém člověka (-> speleoterapie).

Z zacelení krasu

zacelení krasu -> sanace hydrogeologická záclona krápníková záclona kvaplová -> záclona sintrová záclona sintrová záclona sintrová A sinter curtain, s. drapery; f (f) draperie con-créťionelle, (m) rideau c.; l (f) vela, (f) cortina; N (m) Sintervorhang; R (f) Ha/newaw 3aeeca; Š (f) cortina de sinter.

Osobitý přechodný tvar mezi -> stalaktitem a -* nátekem sintrovým, podobný bohatě řasené, zprohýbané zácloně či závěsu; vzniká srážením minerálního obsahu infiltrační vody stékající po spodních plochách převislých částí jeskynních stěn; z. s. tvoří soustavy krystalů, jejichž delší osa je vlivem gravitace vertikální, takže výsledný tvar nar ůstá směrem dolů a visí volně v jeskynním prostoru; dosahuje často značných vertikálních i horizontálních rozměrů; spodníokraje bývajízubaté (pozitivnízaoblené klence) a místy jsou ukončené drobnými stalaktity; dorůstáni klenců a periodické ukládání různobarevných příměsí je příčinou vzniku nápadné zonární barevné struktury; zprohýbání tvarů vzniká zpočátku nepatrnými a směrem dolů postupně vzrůstajícími změnami cest vody, stékající po povrchu z. s. Syn.: draperie sintrová, opona sintrová, záclona krápníková, záv ěs krápníkový, z. sintrový. zalednění jeskyně zaíadnenie jaskyne A cave glaciation, c. icing; f (f) glaciation de caverne; l (f) glaciazione in grotta, (f) depo-sizione di ghiaccio in grotta; N (f) Hohlen-vereisung; R (n) onedenenue nemepbi; Š (f) glaciación de la cueva.

Jeskyně vyplněná -» ledem jeskynním částečně či úplně, ale trvale; k z. j. dochází, je-li teplota -»• vzduchu jeskynního nižší než O °C a jestliže do jeskynního prostoru vsakuje nebo vtéká dostatečné množství vody; na tvorbě ledu se podílí i mrznoucí-* voda kondenzační; odborně přesný termín pro jeskyni trvale vyplněnou ledem je-> jeskyně zaledněná (nikoli -* jeskyně ledová). zanjón (čti zanchón) -> ulice krasová zaplavování zpětné zaplavovanie spatné A backflooding; f (f) inondation rétrograde; l (f) inondazione regressiva; N (m) Ruckschwall; R (m) odpamHbiů paanue; Š (f) inundación ret-roactiva.

Hydrologický jev vznikající hromaděním tekoucí podzemní vody před zúžením průtočného příčného profilu hlavního odtokového jeskynního kanálu (srv. Lowe, Waltham, 1995); voda vzdutá před zúženým místem zaplavuje zpětně (proti proudu) pobočné jeskynní chodby a -* protojeskyně, takže může přispívat k jejich zvětšování a vytvářet -> bludiště jeskynní. zarovnávání korozní zarovnávanie korozně A solutional planation, karst p., karst pedipla-nation;f (m) aplanissementcorrosif,(m) a. kars-tique, (f) pédiplanation corrosive; l (f) pediplana-zione carsica; N (f) Korrosionsverebnung, (f) Karstverebnung, (f) Karstpediplanation; R (f) Kapcmoeaa nedunnanauun, (n) KOppoauoHnoe ebipaenueanue; Š (m) aplanamiento corrosivo, (f) pediplanación carsica. Proces zarovnávání holého, pokrytého či překrytého skalního povrchu rozpustných hornin působením fyzikálně chemické složky-> eroze krasové plošné (za daných podmínek a dostatečně humidního klimatu jde všeobecně o -* korozi zrychlenou); podstatou z. k. je podřezávání svahů vyššího krasového povrchu a jejich rovnoběžný ústup; výsledkem je vznik zarovnaných povrchů (-> pediment krasový, -> rovina krasová okrajová, rozšiřování skalního dna -» poljíaj.). Syn.:zarovnáváníkrasové, pediplanace krasová. zarovnávání krasové zarovnávanie krasové -> zarovnávání korozní záření ionizující žiarenie ionizujúce A ionizing radiation; f (f) radiation ionisante; l (f) radiazione ionizante; N (f) ionisierende Radiation; R (f) uoHU3upyioiu,afi paduauufi; Š (f) radiación ionisante.

Obecný termín pro záření různé fyzikální podstaty, které má dostatečnou energii k vyvolání vzniku iontů z neutrálních atomů či molekul (Svoboda a kol., 1983); v karsologii (-»• speleo-terapii) je d ůležité záření radioaktivní, vyvolávající v jeskynním vzduchu ionizaci -+ speleo-aerosolu; negativně nabité ionty (anionty) mají v malých dávkách příznivé účinky na imunitní systém člověka, takže jsou významným léčebným faktorem zejména chorob dýchacích orgánů, různých alergií aj. zasintrování zasintrovanie A incrustation, sintering; F (f) incrustation, (m) frittage;\ (f) incrostazione, (m)concrezionamento; N (f) Inkrustation, (f) Versinterung; R (f) UHKpyc-maufJH; Š (f) incrustación, (O sinterización.

Proces pokrývání jeskynních stěn nebo sedimentů -> kůrou sintrovou (srv. -> inkrustace). zátoka krasová vývarová zátoka krasová výverová A karst exsurgence cove; F (f) baiepar résurgence karstique; l (f) ca/a sorgentizia carsica; N (m) Karstquellenbusen; R (m) sanue Kapcmoeoao ucmoyHUKa; Š (f) ca/efa carsica de manantial. Mořská či jezerní zátoka, často velkých rozměrů a složitého půdorysu, začínající na pevnině vyzávrt věrem silné -> řeky jeskynní, vytékající z -> jeskyně výtokové, otevřené na pevninském začátku zátoky obvykle v členitém skalním srázu; z. k. v. jsou varietou -* údolí vývarových (pytlovi-tých), typickou pro-> kras pob řežní (srv. Panoš, 1973); může totiž skutečně vzniknout jak ingresí moře do původního vývarového údolí, tak postupným prolomením stropů a otevřením koncového úseku jeskyně výtokové na povrch terénu za přispění -> koroze směsové mísících se sladkých pevninských vod se slanou vodou mořskou; z. k. v. jsou totiž často vázané na tabule-> útesů lemových a eolianitů; nejmenším tvarem z. k. v. na těchto pobřežích je ->• kotel pramenný, otevřený v lemovém útesu a spojený s mořem krátkou, úzkou a hlubokou rýhou, kterou vyv ěrající podzemní krasová voda odtéká do moře. zával jeskynní zával jaskynný A caving in, cave brake down; f (m) effond-rement de caverne; l (m) crollo di grotta; N (m) Hóhlenverbruch, (m) Hóhlenversturz; R (m) neujepHbiú aaean; Š (m) derrumbe de cueva. Náhlé (katastrofální) vyplnění jeskynního prostoru po prolomení stropu a zřícenískalních částí ->• prostoru evakuačního či po vysypání klastických výplní-* komínů krasových a vertikál, spojek jeskynní soustavy; srv. -* jeskyn ě zavalená. závěs krápníkový závěs kvapíový^ záclona sintrová závěs sintrový závěs sintrový-> záclona sintrová závrt závrt A dolině; F (f) dolině; l (O dolina; N (f) Dolině; R (f) eopOHKa; Š (f) dolina. Staré a vžité české i slovenské označenívýrazné deprese na skalním povrchu rozpustných hornin či na povrchu jejich zvětralinových a sedimentárních plášťů; slov. syn. je -> jáma krasová; oba výrazy jsou varietami zmezinár. jihoslovanského lidového termínu dolina.

Deprese vznikají jednak fyzikálně chemickým rozpouštěním holého, pokrytého či překrytého skalního povrchu konsolidovaných matečných hornin meteorickou vodou podél puklin, průlin a vrstevních spár, jednak -> sufozí zv ětralinových či sedimentárních plášťů do rozšířených odtokových cest vsakující meteorické vody (en-dokrasových dutin) či mechanicky vzniklých trhlin a rozsedlin v podložních horninách a konečně i řičením a sedáním matečných hornin do

hroutících se endokrasových prostor. Deprese se vyznačují pestrými tvary; v půdorysu bývají okrouhlé, oválné, protáhlé i laločnaté; horizontální rozměry obvykle převyšují rozměry vertikální; zatímco průměr dosahuje velikosti až 1 km (nečastěji 20-50 m), maximální hloubka se pohybuje kolem 100 m; svahy depresí mají různý sklon a jsou bud skalní (holé), nebo tvořené či pokryté autochtonními zvětralinami či sedimenty a porostlé vegetací; dno z. je bud otevřené (do rozšířených puklin, trhlin a rozsedlin či propastía horizontálních jeskyni"), anebo zavřenéítvořené nebo souvisle pokryté zvětralinami či sedimenty); z. mohou být také občas či trvale vyplněné vodou, firnem nebo ledem (v z. hlubších než -50 m se totiž uplatňuje výrazná teplotní inverze ovzduší"). Názor některých autorů, že horizontální rozměr 1000 m je mezní hranici, která morfologicky odděluje z. od depresí-* poljí, je mylný, protože deprese z- ů a poljí vznikají a rozvíjejí se působením zcela odlišných faktorů a procesů a mají také odlišný hydrologický charakter. První poznatky o vzniku a tvorbě z., vázaných na konsolidované horniny karbonátové (především vápence), systematicky shrnul Cvijič (1893); rozlišoval je jednak podle geneze (z. korozní, z. řičené) a jednak podle morfometrie (z. míso-vité, nálevkovité, studňovité). Současná -> geomorfologie krasová, vycházející ze širšího pojetí krasu (v karbonátových i v jiných typech rozpustných hornin), přičítá vznik a vývoj z. současnému nebo následnému působení tří základních procesů: fyzikálnímu či chemickému rozpouštění holého skalního povrchu matečných hornin dešťovou nebo tavnou vodou, vsakující soustředěně do puklin, průlin či trhlin; - vplavování rozvolněných částic propustných zvětralin. či sediment, plášťů prosakující vodou nebo jejich vklesávání (-* sufoze) do průlin a puklin podložních rozpustných hornin; prosakující voda přitom fyzikálně nebo chemicky rozpouští podél puklin, průlin a vrstevních spár pokrytý skalní povrch a v místech soustředěného vsaku v něm vytváří deprese (-> kras subkutánní); tím zároveň zvyšuje intenzitu mechanické sufoze nadložních pokryvů; - pozvolnému sedání nebo náhlému řičení pokryvných i podložních matečných hornin do podzemních prostor (-* subsidence subrozní), vytvářených -> subrozív-* pásmu epikrasovém rozpustného souvrství; k řičení a následným deformacím povrchu přispívají i větší pozitivní či negativní změny výškové polohy -> piezo-metrického povrchu tělesa krasové vody: při poklesu vyvolaném např. glacieustatickým snížením mořské hladiny, nadměrným čerpáním podzemní krasové vody či umělým odvodňováním důlních prostorů dochází ke ztrátě nad-lehčovacího efektu vody, při zdvihu naopak k reinundaci a rejuvenaci již suchých jeskynních závrt aluviální prostor; v obou případech tlakové projevy rozrušují jeskynní stropy a vyvolávají jejich řičení; sedání a řičení hornin v nadloží evaporitů (srv. -> kras evaporitový) působí např. i těžba soli vodní injektáží.

Současná geomorfologie krasová klasifikuje z. podle t ěchto hledisek: - podle stupně vývoje: -* z. fosilní, -> z. neaktivní, -> z. parazitické (dce řinné), -> z. primární (zav řené), -* z. přehloubené, ->• z. sekundární (otevřené, zející), -» z. škrapové; - podle genetických procesů: -> cenoty, -> z. fyzikálně disoluční, -> z. korozní, --> z. sufozní, -> z. sufozní pseudokrasové, -> z. subrozně-sub-sidenční (-> úlehy krasové), -> z. řičené, -» z. termokrasové (kryokrasové); - podle typu matečných pokryvných hornin:- 1' z. aluviální (náplavové), -> z. sprašové, ~> z. su ťové; - podle klimatických faktorů: -> z. glaciální (karové), -> z. nivální (-> kotliče), -» z. tropické (-> casimby, -» cockpity či z. cockpitské); - podle výplní: ->• z. vyplněné (-> z. sněžné, -» z. zahliněné, -»• z. zaledněné, -> z. zaplavené, -* z. zasut ěné), - podle morfologie: ~* bogazy, -> z. hrncovité, -» z. kotlovité, -» z. mísovité, -> z. nálevkovité, -> z. stud ňovité (->• studny krasové), ->• úvaly. závrt aluviální závrt aluviálny A alluvial dolině;F (f) dolině alluviale; l (f) dolina alluviale; N (f) alluviale Dolině; R (f) anrmeuanb-nan eopOHKa; Š (f) dolina aluvial. Závrt sufozní, vytvořený v nezpevněných fluviál-ních sedimentech (aluviích) pokrývajících souvisle i ve větších mocnostech dna vhloubených tvarů reliéfu v rozpustných horninách; nejčastěji bývají nálevkovité (průměr a hloubka do 10 m), ve výplních -> údolíslepých i laločnaté (radiálně uspořádané přítokové rýhy povodňových vod); svahy z. a. (sklon až 70°) bývají hladké i nepravidelné (porušené skluzy a sesuvy) a porostlé travou i jinou vegetací; tvoří se vplavováním fluviálních sedimentů vodou nebo vklesáváním (-> sufozí) do rozšířených puklin a dutin ve skalním dně tvořeném rozpustnými horninami;z. a.s rozpukaným skalním dnem se někdy mění v -> ponory zející, zatímco jiné se přísunem splavovaných sedimentů postupně mění v -> závrty neaktivní; tvoří se v nich mokřady, jezírka či bahnité močály; z. a. jsou hojné v přítokových částech -> poljí údolních a ->• údolí slepých.

Syn.: závrt náplavový. závrt cockpitský závrt cockpitský-->• cockpit závrt dceřinný závrt dcérsky -» závrt parazitický závrt fosilní závrt fosílny A fossil dolině; F (f) dolině fossile; l (f) dolina fossile; N (f) fossile Dolině; R (f) eopOHKa; Š (f) dolina fósil.

Závrtová deprese vzniklá v povrchu rozpustných hornin v určité fázi geomorfologického vývoje krasového reliéfu a pak vyřazená natrvalo z funkce i dalšího vývoje uložením nepropustných a nerozpustných zvětralin či sedimentů. Syn.: závrt pohřbený. závrt fyzikálně disoluční závrt fyzikálnodisolučný kphysicallydissolutional dolině;'F(f) dolině par lixiviation; l (f) dolina per lisciviazione; N (f) Auslaugungsdoline, (f) Parakarstd.; R (f) napa-Kapcmoeafi eopOHKa; Š (f) dolina físico-dissolucional, d. paracársica. Primární, obvykle mísovitý nebo nálevkovitýz., vzniklý -> fyzikálním rozpoušt ěním holého povrchu silikátových hornin a evaporitů (srv. parakras). závrt glaciální závrt gladálny-* závrt karový závrt hrncovitý závrt hrncovitý A bowl-shaped dolině; F (f) dolině en auge, (f) d. en baquet; l (f) dolina a ciotola; N (f) Topf-doline; R (f) 4ao/eo6pa3Ha» eopOHKa; Š (f) dolina en forma de olla.

Primární závrt vzniklý rozpouštěním skalního povrchu matečných hornin; vyznačuje se okrouhlým nebo oválným půdorysem, bývá 1-3 m hluboký, se svislými i převislými skalními svahy a obvykle rovným dnem, někdy pokrytým tenkou vrstvou autochtonních zvětralinových zbytků či humusem; někdy se v něm dočasně nadržuje srážková nebo tavná voda; z. h. jsou typickým tvarem -> krasu holého v horizontálně nebo subhorizontálně uložených vrstevnatých karbonátech; varieta z. h., běžná ve střídavě humidních tropech Velkých Antil, nazývaná -»• casimba (v amer. spán. cisterna), bývá

často jedinou zásobárnou vody na bezvodých krasových planinách. závrt karový závrt karový A glacier cirque dolině; F (f) dolině de cirque glaciaire; l (f) conca glacio-carsica; N (f) Gletscherkesseldoline; R (f) eopOHKa neonu-Koeozo uupKa; Š (f) dolina de circo glacial. Kotlovitá deprese s rovným dnem, které představuje povrch sedimentárních výplní ledovcového původu, často prostoupený menšími -> závrty parazitickými; z. k. je polygenetickým tvarem vysokohorského -> krasu glaciálního, vzniklým korozním rozpoušt ěním skalního dna nebo dolních částí svahů původního ledovcového karu, vázaného na rozpustné horniny tavnými ledovcovými vodami; může však jít i o původní -> závrt korozní předledovcového reliéfu, který se při výrazných klimatických změnách v pleistocénu (pokles teploty v glaciálech) stal akumulační základnou ledovce a po jeho ústupu (v interglaciálech a postglaciálním období) v něm opět nastoupila mladší' fáze krasovění. Syn.: závrt glaciální. závrt korozní závrt korózny-> závrt primární' závrt kotlovitý závrt kotlovitý A kettle-shaped dolině; f (f) dolině en chaudron; l (f) dolina calderoniforme; N (f) Kesseldoline; R (f) Komnoo6pa3Han eopOHKa; Š (f) dolina en calderón.

Primárnízávrt okrouhlého nebo oválného půdorysu, jehož horizontální i vertikální rozměry jsou si podobné; omezují jej příkré až svislé skalní stěny přecházející v konkávní dno, které je bud holé, nebo pokryté zvětralinami nebo sedimentárními pokryvy, splavenými ronem z okolí; z. k. je typickým exokrasovým tvarem v horizontálně a subhorizontálně uložených vrstevnatých karbonátových horninách a zpravidla mívá větší rozměry než ->• z. mísovitý nebo -* z. nálevkovitý. závrt kryokrasový závrt kryokrasový-+ závrt termokrasový závrt mísovitý závrt misovitý A dish-shaped dolině; F (f) dolině en cuvette; \ (f) dolina a piatto; N (f) Schusseldoline; R (f) mapenKoodpasHafj eopoHKa; Š (f) dolina en cu-beta.

Primární závrt okrouhlého či oválného půdorysu, jehož horizontální rozměry obvykle zhruba třikrát převyšují rozměry hloubkové; mírně ukloněné svahy (10-30°), víceméně výrazně omezené vůči okolnímu povrchu, přecházejí plynule v mírné konkávní dno deprese; svahy i dno bývají pokryté autochtonními zvětralinami; z. m. vzniká v ->• zóně epikrasové rozpustných hornin v místech menší krasové vzdornosti dosud dostatečně nekoncentrovanou vsakující srážkovou či tavnou vodou. závrt nálevkovitý závrt lievikovitý A funnel-shaped dolině; F (f) dolině en entonnoir; l (f) dolina a imbuto; N (f) Trichterdoline; R (f) eopoHKa; Š (f) dolina en forma de embudo. Sekundárnízávrt okrouhlého či oválného půdorysu, jehož průměr je zhruba dvakrát menší než hloubka; holé nebo hlínami pokryté skalnísvahy deprese (o sklonu 30-45°) se postupně kuželo-vitě sbíhají a přecházejí ve vertikální odvodňo-vací kanál nebo síť rozšířených puklin; otvory v zúžené dolní části deprese bývají někdy zakryté splavenými hlínami nebo drobnými sutěmi, jejichž povrch tvoří nepravé dno z. n.; deprese vznikají rozpustnou činností vydatných infiltrovaných srážkových a tavných vod, které již koncentrovan ě vnikají do sítě puklin a volných kanálů a pokračují do hloubky do větších jeskynních prostor. závrt náplavový závrt náplavový -» závrt aluviální závrt neaktivní závrt neaktívny A inactive dolině; F (f) dolině inactive; l (f) dolina /natf/Va;N (f) unaktive Doline;R (f)HeaKmuenan eopoHKa; Š (f) dolina inactiva. Závrtová deprese různého tvaru vyřazená dočasně ze své hydrologické funkce; pokud dojde k trvalému zastavení hydrologické funkce závrtových depresí poh řbením paleokrasového povrchu mocnými a nepropustnými polohami sedimentárních či zvětralinových plášťů, jde tyto deprese označit termínem -» z. fosilní; dočasné přerušení hydrologické funkce může v humid-ním klimatu způsobit ucpání odtokových průli-nových či puklinových cest splavenými nebo sufozními výplněmi; svahy těchto depresí bývají porostlé travou i keřovitou vegetací, dna pokrytá močály nebo mělkými jezírky; v extrémně arid-ním klimatu přerušení hydrologické funkce působí nedostatek srážkových vod. závrt nivální závrt niválny -> kotlič závrt otevřený závrt otvorený -» závrt sekundární závrt parazitický závrt parazitický A parasite dolině, daughter d.; F (f) dolině pa-rasitique; l (f) dolina parassita; N (f) Parasitdoline, (f) Tochterdoline; R (f) napasu/riHan eopoHKa; S (f) dolina parasita.

Termín označující závrtovou depresi vzniklou pokročilým krasověním rozpustné matečné horniny na skalním dně (-> závrt přehloubený) nebo ve svazích staršího, většího závrtu či úvaly změnou odtokových průlinových či puklinových cest vsakující vody. Syn.: závrt dceřinný. závrt pohřbený závrt pochovaný -> závrt fosilní závrt primární závrt primárný A primary (dosed) dolině, corrosional d., solu-tional d.; F (f) dolině primaire (fermée), (f) d. de corrosion, (f) d. normále; l (f) dolina primaria; N (f) primáře Dolině, (f) geschlossene D.; R (f) nepeu^Haft eopoHKa; Š (f) dolina primaria, (f) d. cerrada.

Termín označujícíz hlediska pokročilosti vývoje zavřený -» závrt korozní, vznikající v počátečních fázích rozpouštění povrchové a podpovr-chové -> zóny epikrasové matečných rozpustných hornin prosakující srážkovou či tavnou vodou, která se začíná postupně koncentrovat do rovnoběžných či křížících se vertikálních poloh menší krasové vzdornosti (puklin); z. p. jsou tedy obdobou údolních tvar ů, vytvářených v nerozpustných horninách tekoucí vodou; z. p. se vyskytují osaměle, ve dvojicích i početnějších nepravidelných skupinách (-* roj závrtový) či řadách (-»řada závrtová) anebo hustě pokrývají povrch rozpustných hornin v celém jeho rozsahu (-> kras závrtový); splýváním sousedních depresí v závrtových řadách vznikají -> úvaly. Syn.: závrt zavřený. závrt přehloubený závrt prehíbený A re-deepened dolině; f (f) dolině re-creusée; l (O dolina re-escavata; N (f) ubertiefte Dolině; R (f) nepeenydfieHHan eopOHKa; Š (f) do/ma reprofundizada.

Termín označujícíz., v jehož skalním dně nebo sedimentárních výplních jsou vytvořeny vlivem pokračujícího krasovění matečné horniny a vlivem sufoze další drobnější-"- závrty parazitické; srv. -> p řehlubování krasové. závrt řičený závrt rútený A collapsed dolině; F (f) dolině ďeffondrement; l (f) dolina di sprofondamento; N (f) Sturzdoline; R (f) npoeanbnafi eopOHKa; Š (f) c/o//na derrumbada. Sekundární závrt tvořený výrazně vymezenou depresí v povrchu rozpustných hornin, okrouhlého, oválného nebo nepravidelného mnoha-úhelníkového půdorysu různých rozměrů a válcovitého nebo kupolovitého tvaru (svislé, převislé a vyduté skalní stěny); dno deprese bývá zasypané kuželovitě nahromaděnou blokovou i drobnou sutí; z. ř. je varietou -» závrtu subroz-ně-subsidenčního, vzniklou postupným či náhlým prolomením stropů jeskynních prostor ležících nehluboko pod povrchem terénu; okrajové, často perforované zbytky

stropů zčásti překrývají jícen deprese; z. ř. se často tvoří před výtoky ->• řek podzemních na povrch terénu; běžný jev v horizontálně či subhorizontálně uložených vrstevnatých rozpustných horninách. závrt sekundární závrt sekundárný A secondary dolině, open d.; F (f) dolině se-condaire, (f) d. ouverte; l (f) dolina secondaria, (f) d. aperta; N (f) sekundare Dolině, (f) offene D.; R (f) emopímnafi eopcwra; Š (f) dolina se-cundaria, (f) d. abierta.

Fyzikálně disoluční nebo korozní závrtová deprese různých rozměrů na povrchu rozpustných hornin, jejíž dno je otevřené rozšířenou puklinou, trhlinou či propastí; z vývojového hlediska jde o z. v pokročilém stádiu vývoje; mezi z. s. se řadí -> cenoty, -> propasti závrtové, -+ z. řičené. Syn.: závrt otevřený, z. zející. závrt sněžný závrt sněžný A snow filled dolině; F (f) dolině (chaudióre) de neige; l (m) bacino nivale; N (f) Schneedoline; R (f) CHexnaf! eopOHKa; Š (f) dolina nevada. Termín označující závrtovou depresi jakéhokoli původu a tvaru, delší část roku vyplněnou sněhem; termín z. s. nelze zaměňovat s termíny -> kotlič nebo -> závrt nivální. závrt sprašový závrt sprašový A /oess dolině; F (f) dolině de loess; l (f) dolina de loess; N (f) Lóssdoline; R (f) eopoHKa e něc-cax; Š (f) dolina en loess.

Deprese v povrchu sprašových pokryvů, vznikající-* sufozísprašových částic do prostorů uvolněných ve spraších rozpouštěním vápnitých poloh (srv. -> klastokras) nebo do rozšířených puklin a korozních dutin podložních rozpustných hornin. závrt studňovitý závrt studňovitý A well-shaped dolině, karst well; F (f) dolině en fenětre, (f) doline-puits; l (m) pozzodolina; N (f) Schachtdoline, (m) Karstbrunnen; R (f) KO-siodu,eo6pa3i-ian eopOHKa; Š (f) dolina en forma de pózo, (m) cenofe.

Sekundární závrt zhruba válcovitého tvaru, v dolní části otevřený do jeskynních prostor trvale nebo dočasně vyplněných vodou; některé z. s. jsou spojené se zaplavenými jeskynními prostorami jen korozně rozšířenou puklinou, vrstevní spárou nebo porézní vodopropustnou polohou v matečné hornině; k z. s. patří i některé otevřené dutiny, nacházejícíse pod úrovní mořské hladiny a zcela zaplavené mořskou či bra-kickou vodou (srv. -* blue holes). závrt subrozně-subsidenční závrt subrózno-subsidenčný -> úleh krasový závrt sufozní závrt sufózny j A suffosion dolině; F (f) dolině par suffosion; l (f) dolina per sufosione; N (f) Suffosfonsdoline; R (f) cyqbqbo3UOHHa« eopoHKa; Š (f) dolina de suffosion.

Závrtová deprese vytvořená -* sufozí v nezpev-něných zvětral i nových či sedimentárních pokryvech skalního povrchu rozpustných hornin; dochází-li k sufozi částic pokryvných plástů do zejících puklin a trhlin v podložních nerozpustných horninách, vzniklé deprese se řadí k tvarům pseudokrasovým a označují termínem -> z. s. pseudokrasové. závrt sufozní pseudokrasový závrt sufózny pseudokrasový-^ závrt sufozní závrt suťový závrt sutinový A scree dolině; F (f) dolině en debris; l f) dolina nel detrito; N (f) Schuttdoline; R (f) ochinnan eopOHKa; Š (f) dolina en pedregal. Varieta -+ závrtu sufozního, běžná v heterogenních (zčásti rozpustných) glacigenních sutích, které pokrývají povrch zkrasovělých rozpustných hornin v-* krasu glaciálním ve vysokohorském pásmu Alp; termín z. s. nutno odlišovat od termínu -> závrt zasut ěný. závrt škrapový závrt škrapový-* škrapy puklinové závrt termokrasový závrt termokrasový A thermokarst dolině, cryokarst d.; F (f) dolině thermokarstique, (f) d. cryokarstique; l (f) dolina termocarsica, (f) d. criocarsica; N (f) Thermo-karstdoline, (f) Kryokarstd.; R (f) mepMOKapcmoean eopOHKa; Š (f) dolina termocarsica.

Závrtu podobná deprese vázaná na rovinný povrch klastických zemin subpolárníoblasti, zpevněných -*• permafrostem; vznik a vývoj z. t. je podmíněn degradací permafrostu v aktivní zóně, která vyvolává nejrůznější deformace povrchu terénu; z. t. tvoří snížen i ny různých horizontálních i vertikálních rozm ěrů, které vznikajítáním ledových klínů a -> sufozí nadložních, provod-nělých (a tedy velmi pohyblivých) zemin do uvolněných prostor; geneticky lze tedy z. t. klasifikovat jako zvláštní typ z. pseudokrasových, jejichž vývoj podmiňují sufozní a subsidenční procesy, vyvolané změnami teploty.

Rozličné tvary z. t. tvoří (Demek, 1967) jednotnou vývojovou řadu tří hlavních fází: první fázi představuje plochá mísovitá deprese dju-jodja (jakutský výraz) se zvlněným dnem, mno-haúhelníkového půdorysu, nevýrazně omezená vůči okolnímu povrchu; druhou fázi představuje oválná nebo kruhovitá deprese s rovným dnem a příkrými svahy, zvaná -* a/as, vyplněná vodou; na rozšiřování alasu se významně podílí termo-abrazníčinnost akumulované vody, takže deprese může dosáhnout průměru až 10 km a hloubky až 40 m; v třetí fázi se svahy alasu stabilizují, vodní nádrž se rychle zanáší zeminami a vysychá; po vyschnutí je dno sníženiny opět zvlněné novou generací kryogenních tvarů, zejména polygonů ledových klínů, pahorků s ledovým jádrem, zvaných pingos, nebo sezónních ledových kup; v této fázi se sníženina nazývá khonu; spojením sousedních alasu vznikají termokra-sová údolí, protékaná periodickými toky jarních tavných sněhových vod. Syn..'závrt kryokrasový. závrt vyplněný závrt vyplněný A filled dolině; F (f) dolině rempliée; l (f) dolina colmata; N (f) ausgefullte Dolině; R (f) aanon-HQHHBH eopOHKa; S (f) dolina rellena. Termín pro závrtovou depresi vyplněnou trvale, delší dobu nebo delší část roku různými hmotami; lze rozlišovat -*• z. sn ěžné, -> z. zahliněné, -> z. zaledněné, -» z. zaplavené. závrt zahliněný závrt zahlinený A loam-filled dolině; F (f) dolině rempliée ďargile; l (f) dolina riempita con argilla; N (f) lehmgefullte Dolině; R (f) eopOHKa sanonneHMan enuHOŮ; Š (f) dolina rellena de arcilla. Závrt vyplněný zvětralinami nebo sedimenty, splavenými či vkleslými do závrtové deprese; na jejich propustnosti závisí vsakování srážkových a tavných vod do prúlinoých či puklinoých odtokových cest v rozpustné matečné hornině; podle uložení výplní lze většinou rozeznat, zda se usazovaly již v prohlubni existující anebo v prohlubni, která vznikla a vyvíjela se v jejich podloží jako -> závrt sufozní; zahliněné paleozávrty někdy obsahují významná rudní ložiska (např. bauxit). závrt zaledněný zaVrf zaíadnený A ice-filled dolině; F (f) dolině glacée; \ f) dolina riempita con ghiaccio; N (f) eisgefullte Dolině; R (f) sanedenenan eopOHKa; Š (f) dolina rellena de hielo.

Závrt zčásti nebo zcela po větší část roku nebo trvale vyplněný ledem; z. z. jsou typickou formou -* krasu glaciálního (-»• krasu vysokohorského). závrt zaplavený závrt zaplavený A inundated dolině; F (f) dolině inondée; l (f) dolina inondata; N (f) inundierte Dolině; R (f) samonnennaa eopOHKa; Š (f) dolina inundada. Závrt zčásti nebo zcela periodicky, epizodicky či trvale vyplněný vodou; přítomnost vody je důkazem omezeného nebo zcela znemožněného vsakování povrchové vody do vadózní zóny matečných rozpustných hornin.

závrt zasutěný závrt zasutinovaný A scree-filled dolině; F (f) dolině rempliée de debris; l (f) dolina riempita con detrito; N (f) schuttgefullte Dolině; R (f) eopOHKa sanonneH-Han ocbinbK); Š (f) dolina rellena con pedregal. Závrt zcela vyplněný sutí; podle uložení lze rozeznat, zda suť vyplnila prohlubeň již existující, anebo zda jde o tvořící se prohlubeň, jejíž vývoji předcházela -> sufoze sutí z okolního povrchu; nutno odlišovat termíny z. z. a -» z. su ťový. závrt zavřený závrt zavretý-> závrt primární závrt zející závrt otvorený-* závrt sekundární zemina fosfátová zemina fosfátová A phosphate loam; F (m) limon phosphatique; l (f) argilla fosfat/ca;N (m) Phosphatlehm; R (m) cpoccpamHbiú cyznuHOK; Š (m) arcilla fosfática. Tmavá, červenohnědá plastická-* hlína jeskynní s infiltrací fosfátových roztoků; druh -> fosfátu jeskynního, produkt fosfátového zvětrávání -> guána netopýřího nebo zvířecích zbytků v jeskynním prostoru. zemina kosťová zemina kosfová A bone loam; F (m) limon osseux, (f) boueá osse-ments; l (f) argilla oss/fera;N (m) Knochenlehm; R (m) KOcmfiHOÚ cysfiUHOK; Š (f) arcilla con huessos.

Hnědý až červenohnédý nebo červený, šedý až černý druh -> fosfátu jeskynního; produkt rozpadu zvířecích kosterních zbytků, nahromaděných v jeskynním prostoru. zkouška stopovací skúška stopovacia A dye test, tracing experiment, F (m) experiment colorant, (m) e. de tracement; l (f) prova di tra-ciamento; N (m) Fárbungsversuch, (m) Trift-versuch; R (n) mpaccupoeanue; Š (m) experi-mento de coloración, (m) e. de trazado. Metoda krasové hydrogeologie používaná ke zjišťování směru a rychlosti pohybu podzemníkra-sové vody, založená na použití-* indikátoru stopozmlazení krasu vacího (-» látky stopovací) a odběru vzorků vody; ze vzdálenosti a relativního výškového rozdílu mezi místem vložení indikátoru (obvykle do ponoru) a místem odběru vzorků vody (z pramenů krasových) a z doby potřebné k pohybu značkované vody mezi oběma místy se stanoví dráha a rychlost pohybu vody. Syn..'experiment kolorač-ní, pokus barvicí, značkování krasových vod. zmlazení krasu zmladenie krasu A karst rejuvenation; f (m) rejeunissement du karst; l (m) ringiovanimento dél carso; N (f) Karstverjungung,(f) Karstrejuvenation;R(n) OMO-noxenue Kapcma; Š (m) rejuvenecimiento de carso.

Obnovení předchozího vývoje krasu v další -* fázi krasové, v níž se ve vývojově starším reliéfu krasovém tvoří nové tvary; z. k. může být vyvoláno mnoha faktory (pokles -» báze krasové erozní a obnovení -> eroze krasové hloubkové epeirogenetickým zdvihem regionu, glacieusta-tickým poklesem hladiny svět. oceánu v pleis-tocénních glaciálech, změnami klimatu - zvýšení množství srážek a intenzity -> pirátství krasového, zmenšení množství unášených plave-nin, exhumace krasu aj.).5yn.:rejuvenace krasu. značkování krasových vod značkovanie krasových vod -»• zkouška stopovací zóna krasově hydrodynamická aerační zóna krasovohydrodynamická aeračná -> zóny krasově hydrodynamické zóna krasově hydrodynamická hlubinné cirkulace zóna krasovohydrodynamická hlbinnej cirkulácie -> zóny krasově hydrodynamické zóna krasově hydrodynamická nasycená zóna krasovohydrodynamická nasýtená -> zóny krasově hydrodynamické zóna krasově hydrodynamická přechodná zóna krasovohydrodynamická přechodná -» zóny krasově hydrodynamické zóna krasově hydrodynamická saturovaná zóna krasovohydrodynamická saturovaná -» zóny krasově hydrodynamické zóny krasově hydrodynamické zóny kraso-vohydrodynamické A karst-hydrodynamic zones; f (f/pl) zones karst-hydrodynamiques; l (f/pl) zóně carso-idrodina-rniche; N (f/pl) karsthydrodynamische Zonen; R (f/pl) Kapcmoeo-audpoduHaMUvecKue 3OHbi; Š (f/pl) zonas carso-hidrodinámicas.

Termín používaný v ruské karsolog. literatuře (srv. Sokolov, 1967) k označení-* pásem krasově hydrografických se zdůrazněním osobitého pohybu podzemní krasové vody; podle hydrodynamických hledisek se rozlišují: -z. k. h-d. aerační'-zóna svrchní s převažujícím vertikálně sestupným pohybem vody; - z. k. h-d. přechodná - zóna střední, v níž za normálního stavu piezometrické hladiny podzemní vody převažuje pohyb vertikální, ale za vysokých stavů pohyb subhorizontální; - z. k. h-d. nasycená - zóna st ředně hluboká s převažujícím subhorizontálním pohybem vody k lokální erozní bázi; - z. k. h-d. hlubinné cirkulace- hluboko položená spodní zóna s podzemní vodou stagnující nebo zvolna se pohybující lokální erozní bází. Syn.: pásma krasov ě hydrodynamická. zóny krasově hydrografické zóny krasovo-hydrografické -» pásma krasově hydrografická zookarsologie zookarsológia ->• biokarsolo-gie zpřístupnění jeskyně sprístupnenie jaskyne -* jeskyně zpřístupněná ztráta (hanácký lid. termín) ->• ponor zvodeň krasová zvodeň krasová -> nádrž podzemní krasové vody zvon vzduchový zvon vzduchový -> kapsa vzduchová

Ž žebro jeskynní rebro jaskynné A cave rib; f (f) arefe cfe caverne; l (f) nervatura di grottaj N (f) Hóhlenrippe; R (n) neuuepnoe pečpo; Š (f) costilla de cueva. Hřbítkový, deskovitý nebo zaoblený podlouhlý výběžek skalního stropu nebo stěny jeskyně, tvořící přepážku mezi -> výklenky evorzními; vzniká selektivníizolacíodolnějšíčásti matečné horniny; termínu ž. j. se kromě toho užívá i pro podélný výstupek jeskynní stěny, oddělujícídvě vývojové fáze tvorby koryta podzemního vodního toku. žebro kalcitové rebro kalcitové-* žíla kalcitová železník ->• hardpan železný květ železný květ ->• aragonit žiadny kameň -*• nickamínek

žíla žila A vein; F (f) ve/ne; l (f) véna; N (f) Ader, (m) Gang, R (f) xuna; Š (f) véna.

Termín označujícídeskovité těleso magmatické horniny (vyplňujícítrhlinu a vrstevníspáru v matečné hornině či prostupující horninou) nebo druhotnou výplň trhlin a puklin tvořenou nerosty vyloučenými z minerálních roztoků; ž. vyloučené z roztoků se dělí na ž. nerostné (např. -> ž. kalcitové v dolomitu) a -» ž. ruc/n/'(rudní a žilo-vinové minerály z hlubinných či vadózních roztoků nebo vzniklé metasomaticky a sekrecí -srv. Svoboda a kol., 1983). žíla kalcitová žila kalcitová A calcite vein; f (f) ve/ne de ca/c/te; l (f) véna di calcite; N (m) Kalzitgang; R (f) Kanbuumoean xuna; Š (f) véna de ca/c/fa. Kalcitová výplň trhliny v rozpustné hornině (široká několik mm až m); obvykle vystupuje na skalním stropě nebo stěně jeskyně; vystupuje-li nad okolní plochu matečné horniny (několik cm), označuje se obvykle jako -» žebro kalcitové. živočich jeskynní živočich jaskynný A cave animal; f (m) animal cavernicole; l (m) animale di grotta; N (n) Hóhlenlebewesen; R (n) nemepnoe m/eomwoe; Š (m) animal caverni-cola. Živočich vyskytující se v jeskyni; suchozemská fauna se dělí na -> troglobionty, -> troglofily a -> trogloxény; odpovídající skupiny vodnífau-ny se nazývají ->• stygobionti, -» stygofilové a -* stygoxéni; ekologické rozdíly mezi vstupní (osv ětlenou nebo zčásti osvětlenou) a vnitřní (tmavou) částí jeskyně vystihuje rozdělenífauny na-> chasmatobionty, -> chasmatofily a -* chasmatoxény, pop řípadě na -»• antrobionty, -> antrofily a -> an-troxény. živočich jeskynní náhodný živočich jaskynný náhodný -» trogloxén živočich jeskynní nepravý živočich jaskynný nepravý-* troglofil živočich jeskynní pravý živočich jaskynný pravý -> troglobiont žlab přílivový žíab přílivový-^- výklenek abraz-ní žlábkování žliabkovanie A grooving, channeling; f (f) cannelage, (m) ca-nelure; l (f) scanelatura; N (f) Kannelierung, (f/pl) Rillen; R (n) očpasoeanue xenoČKoe; Š (f/pl) acanaladuras.

Soustavy žlábkovitých rýh pokrývajících větší plochy skalního povrchu rozpustných hornin; na povrchu terénu vznikají chemickou stékající dešťové nebo tavné sněhové vody, v jeskyních činností vody skapové (srv. -<• škrapy žlábkové, -* škrapy jeskynní"). žleb krasový žlab krasový-* kaňon krasový

SLOVNÍK CIZOJAZYČNÝCH HESEL ANGLICKÁ HESLA A ablation ablace abrasion abraze abrasional cave jeskyně ab-razní (příbojová) abris abri, výklenek svahový absorption absorpce abyss propast abyssal karst kras hlubinný accelerated karst erosion eroze krasová zrychlená acid karst water voda krasová kyselá acidulous water kyselka active cave jeskyně aktivní (vodní) active karst kras recentní active karst spring pramen krasový aktivní active karst valley údolí krasové aktivní active polje polje aktivní active ponor ponor aktivní adjusted cave jeskyně zpřístupněná adsorption adsorpce aeolian cave deposit sediment jeskynní eolický aeolianite eolianit

aeolian karst erosion eroze krasová eolická aeolian pseudokarst pseudo-kras eolický aeolic cave jeskyně eolická aerosol aerosol age of cave stáří jeskyně aggressive water voda agresivní (hladová, útočná) aguada aguada air pocket kapsa vzduchová alabaster alabastr alas alas allochthonnous alochtonní allochthonnous karst stream tok krasový alochtonní allogene alogen allogenic cave deposit sediment jeskynní alogenní allogenic cave fill výplň jeskynní alogenní allogenic karst valley údolí krasové alogenní allothigene alotigenní alluvial dolině závrt aluviální (náplavový) alluvial karst erosion eroze krasová aluviální alluvium aluvium alm alm, terra alba, vápenec bažinný alpha-radiation alfa záření alteration alterace alternating spring-ponor cave estavela alveole alveola alveolisation alveolizace anastomoses anastomozy, (škrapy stropní) anemolite anemolit anhydrite anhydrit anhydrite karst kras sádrovcový animal cave deposit sediment jeskynní animální anthodite antodit, výkvět jeskynní anthropogene cave deposit sediment jeskynní antropogenní anthropospeleology speleologie antropogenní anticlinal polje polje antiklinální aphotic spáče prostor afotický aquiclude aquifer aquifer aquifer aquifuge aquifer aquitard aquifer aragonite aragonit aragonite cave jeskyně aragonitová aragonite stalactite - stalaktit aragonitový areál infiltration vsakování plošné argillic concretion konkrece hlinitá arid karst kras aridní arid polje polje aridní artefact artefakt artesian karst kras artéský artesian karst circulation cirkulace krasová artéská artificial cave jeskyně umělá ascending karst spring pramen krasový výstupný (artéský, hydrotermální, tlakový, vau-clusní) Atlantic karst kras atlantský (oceánský) atol) atol australopithecus australopi-thecus autochthonic autochtonní autochthonnous karst stream tok krasový autochtonní (autogenní) autogenic autogenní autogenic cave deposit (fill) sediment (výplň) jeskynní autogenní autogenic karst valley údolí krasové autogenní aven propast závrtová (šachta krasová)

B backflooding zaplavování

zpětné baldachine baldachýn bank karren škrapy lištové (lavicovité) bare karren škrapy holé (volné) bare karst kras holý (neporostlý) barred karst kras hrazený barred polje polje zahražené (přelivové) base of karstification báze krasovění basin karst lake jezero krasové kotlinové basin-shaped polje polje kotlinové bath-shaped karst valley údolí krasové úvalovité (vanovité) bauxite bauxit bauxite karst kras bauxitový bauxitisation bauxitizace beachrock hornina plážová bedding crevice karren škrapy vrstevních spár (lištové, stupňovité, žebrovité) bedding plane plocha vrstevní bedding-plane cave jeskyně vrstevní cave grave

bell-shaped shaft propast zvonovitá bent stalagmite stalagmit ohnutý beta-radiation beta záření biogenic karst kras biogenní biogenic karst erosion eroze krasová biogenní biokarstology biokarsologie biolithogenesis biolitogeneze blind karst lake jezero krasové slepé blind karst valley údolí krasové slepé blind passage chodba jeskynní slepá block-stone cave jeskyně suťová (bloková) blow hole ventarola blowing well vrt průvanový blue holes blue holes bogaz ulice krasová boiling karst spring pramen krasový turbulentní (vroucí) bone běd brekcie kostní bone breccia brekcie kostní bone cave jeskyně kostní bone loam zemina kosťová border karst kras okrajový border karst erosion eroze krasová okrajová border polje polje okrajové border sinter sintr okrajový botryoidal sintersintr hroznový (globulit, sintr kuličkový) bottom cave ice led jeskynní podlahový bowl-shaped dolině závrt hrncovitý box-work lišty síťové bradykarst bradykras bradykarst cave jeskyně bradykrasová branched stalagmite stalagmit rozvětvený buried cave jeskyně pohřbená buried karst kras pohřbený buried polje polje pohřbené (fosilní) bypass passage chodba jeskynní zkratková

C calanque calanca calcarenite kalkarenit calcareous foam sinter pěnitec (pěna vápenná) calcareous tufa (tuff) pěnovec (travertin, tuf vápenný, vápenec pramenný) calcareous tufa bowl mísa pěnovcová calcareous tufa cascade kaskáda pěnovcová calcareous tufa cave jeskyně travertinová (pěnovcová) calcareous tufa dam hráz pěnovcová calcareous tufa pool mísa pěnovcová calcification kalcifikace calcilutite kalcilutit calcite kalcit calcite raft kůra sintrová plovoucí calcite vein žíla kalcitová calcitic stalactite stalaktit kal-c i to vy calcrust kůra vápencová zvět-rávací caliche caliche Ca-Mg contact karst kras kontaktní (Ca-Mg) candle stalagmite stalagmit hůlkový (svícovitý, palico-vitý) canopy baldachýn canyon cave kaňon jeskynní canyon passage kaňon jeskynní caprock sintr venkovní (povrchový) carbonate karst kras karbonátový carbonate rock hornina karbonátová carbonatite karbonatit carbonatite karst kras karbonát i to vy cascade stalagmite stalagmit kaskádový cauldron-shaped polje polje kotlovité cauliflower sinter sintr květákový (korálový) Causses karst kras causský (přechodný) cave jeskyně cave aerosol aerosol jeskynní cave air vzduch jeskynní cave aisle úžina jeskynní cave animal živočich jeskynní cave balcony balkón jeskynní cave baloon balónek jeskynní cave bench římsa jeskynní cave blister puchýř jeskynní cave bottom dno jeskyně cave bottom prominence výrůstek dna jeskynního cave bottom sinter sintr podlahový cave break down inkase, řičení (sesuv, zával jeskynní) cave breathing šum jeskynní cave breccia brekcie jeskynní cave bubble - bublina sintrová cave cap čapka jeskynní cave castle hrad jeskynní cave ceiling strop jeskynní cave chamber dóm (síň, sál) jeskynní cave chapel kaple jeskynní cave church chrám jeskynní cave clay hlína jeskynní cave climate klima jeskynní (speleoklima) cave corridor chodba jeskynní cave cotton vata jeskynní cave coulisse kulisa jeskynní cave cross-section profil

(řez) jeskynní příčný cave cross-section cartography kartografie profilu jeskynního příčného cave culture kultura jeskynní cave cup šálek jeskynní cave deposit sediment (nános, usazenina) jeskynní cave dow rosa jeskynní cave draught průvan (vítr) jeskynní cave efflorence (vý-)květ jeskynní cave fauna fauna jeskynní cavefill výplň (náplň) jeskynní, obsah jeskyně cave floor patro jeskynní cave flora flóra (vegetace) jeskynní cave flower květ jeskynní cave fossil fosilie jeskynní cave fritter kobliha jeskynní cave frost work jinovatka jeskynní cave gallery chodba (galerie) jeskynní cave glaciation (icing) zalednění jeskyně cave grave hrob jeskynní cave hair cave hair vlasy jeskynní' cave halí dóm jeskynní cave hillock pahorek jeskynní cave ice led jeskynní cave ice degeneration degenerace jeskynního ledu cave ice lake jezírko ledové cave icicle krápník ledový cave karren škrapy jeskynní cave labyrinth bludiště jeskynní cave lake jezero jeskynní cave lake sinter sinter jeskynní jezerní cave leafs listí jeskynní cave length délka jeskyně cave level horizont (úroveň) jeskynní cave loop koleno jeskynní cave marine deposit sediment jeskynní mořský cave meander meandr jeskynní cave mist mlha jeskynní cave network bludiště (soustava, systém) jeskynní cave of Guadalupe type jeskyně guadalupského typu cave passage chodba jeskynní cave pearl perla jeskynní cave phosphate fosfát jeskynní cave pillar pilíř jeskynní cave pisolite pisolit cave pian plán (půdorys) jeskyně cave pian kartography kartografie plánu jeskyně cave ponor ponor jeskynní cave portál portál jeskynní cave powder prach jeskynní cave predisposition predispozice jeskyně caver jeskyňář, speleolog cave rain déšť jeskynní cave register katastr jeskynní cave relic (remainder) troska jeskynní cave rib žebro jeskynní cave rim lem sintrový cave river řeka (tok) jeskynní, řeka (tok) krasová(-ý) podzemní cavern jeskyně, kaverna cavernous karren škrapy kaver-nózníídutinkové, škvárovité, voštinové) cavernous porosity porozita kavernózní cave roof strop jeskynní cave ropě provazec jeskynní cave sinter sintr jeskynní (podzemní), precipitát cave spring pramen jeskynní cave station stanice jeskynní cave systém soustava jeskynní cave vault klenba jeskynní cave wall stěna jeskynní cave wall art umění jeskynní nástěnné cave waterfall vodopád jeskynní cave window okno jeskynní cavitation kavitace cavity dutina jeskynní, jeskyně ceiling channel koryto stropní ceiling grooves anastomózy, škrapy stropní ceiling karren perla jeskynní (sintrová), škrapy stropní ceiling sinter sintr stropní ceiling sinter lath lišta stalaktitová cellular karren aeroxysty, škrapy voštinové, (dutinkové, kavernózní, škvárovité) cenote cenot Central European karst kras středoevropský Central European polje polje středoevropské chalk křída chalk karst kras křídový chalkstone křída channeling žlábkování chasm propast chemical cave deposit sediment jeskynní chemický chimney-like cave jeskyně komín ovitá chiropterit chiropterit choked karst kras zahlcený classical karst kras klasický classification of caves klasifikace jeskyní clastic cave deposit sediment jeskynní klastický clastokarst klastokras (kras pískovcový clastokarst cave jeskyně klastokrasová clayey vermiculation hieroglyfy jeskynní cleft cavejeskyně rozsedlinová (trhlinová) cliff-foot cave jeskyně úpatní clints and grikes škrapy ploché clogged cavejeskyně zanesená closed karst valley údolí krasové uzavřené closed polje polje uzavřené club-shaped stalagmite stalagmit kyjovitý coastal cave jeskyně pobřežní coastal karren škrapy pobřežní (jezerní, mořské, příbojové, subakvatické) coastal karst kras pobřežní (li-torální, přímořský) coastal karst lowland nížina krasová pobřežní coastal karst plain rovina krasová pobřežní coastal plain karst kras pobřežních nížin cocklings škrapy důlkové cockpit cockpit, závrt cockpi-tový cockpit karst kras cockpitový (tropický závrtový) collapsed cave jeskyně řičená collapsed dolině závrt řičený (sekundární) commercial cavejeskyně turistická

common karren škrapy obecné compact karst kras kompaktní (masivní) complete karst holokras complete karst circulation cirkulace krasová spojitá condensation karst water voda krasová kondenzační conduit kanál jeskynní conduit-pressure flow tube jeskyně tlaková cone karst kras kuželový (mo-gotový) confined karst circulation cirkulace krasová vymezená conical karst kras kuželový conical stalagmite stalagmit kuželovitý connection passage chodba jeskynní spojovací constructed waterfall vodopád konstruovaný constructive karstology konstruktivní karsologie contact-biogenic karst erosion eroze krasová kontaktně biogenní contact cavejeskyně kontaktní dripstone cave contact karst erosion eroze krasová kontaktní contact karst spring pramen krasový vrstevní contact polje polje kontaktní conulite konulit convacuation spáče prostor konvakuační coombe údolí krasové vývěro-vé, cirk krasový (ú. k. pytlo-vité, vakovité) coral pipe píšťala korálová coral reef útes korálový coral tower věž korálová corallite (corraloid) koralit, sintr nodulární (hlízový) corrasion koraze corridor karst kras labyrintový corrosional cave jeskyně korozní corrosional karst kras korozní corrosional pocket kapsa korozní corrosional polje polje korozní corrosional shaft propast korozní corrosion base level (úroveň) báze korozní corrosion lath lišta korozní corrosion notch výklenek korozní corrosion peneplain parovina korozní corrosion plainplošina (rovina) krasová corrosion table stůl škrapový coupola karst kras kupolový covered karren škrapy pokryté (subkutánní, varhany geologické) covered karst kras pokrytý covered karst spring pramen krasový zakrytý covered ponor ponor zakrytý crawl spáče plazivka crenite kra nit crest and dolině karst kras hřbetový (hřebenový) a závrtový crevice karst kras puklinový crouch way plazivka crust kůra sintrová cryokarst kryokras termokras) cryokarst dolině závrt kryokra-sový (termokrasový) cryokarstology kryokarso-logie cryptokarst kryptokras (kras skrytý) crystal cave jeskyně krystalová crystallization krystalizace cuesta karst kras vrstevních hřbetů (kvestový) cult cave jeskyně kultovní cultural karstology karsologie kulturní curative cave jeskyně léčebná cutters škrapy puklinové cycle of cave development cyklus jeskynní cylindrical shaft propast studňovitá cylindrical stalagmite stalagmit válcovitý

D dammed karst kras hrazený dammed karst lake jezero krasové hrazené dammed (stagnant) karst water voda krasová hrazená daughter dolině závrt dceřinný, parazitický

daylight openingokno jeskynní dead cave jeskyně mrtvá decalcification dekalcifikace decantation dekantace decantation karren škrapy de-kantační (přelivové, ronové) deep karst kras hluboký deep karst drainage odvodňování krasové hlubinné degraded karren škrapy degradované (sutinové) dehydratation dehydratace denudated karst kras denudovaný depositional karst kras syngenetický depression of underground water level deprese hladiny podzemní vody depth of abysshloubka propasti descending karst spring pramen krasový sestupný desertic cave jeskyně pustinná desilication desilikace detersion deterze detraction detrakce deviated stalagmite stalagmit ohnutý diaclase diakláza diagenesis diageneze diapiric crack cave jeskyně diapirová differential karst erosion eroze krasová selektivní diffluence difluence diffuse karst circulation cirkulace krasová difúzní diffuse karst spring pramen krasový rozptýlený diluvium diluvium Dinaric karst kras dinárský diorite karst kras dioritový directed karst erosion eroze krasová usměrněná disappearance ponor discontinuous karst valley údolí krasové nesouvislé dish-shaped dolině závrt míso-vitý dissected karst of massive ridges kras rozčleněný masivních hřbetů dissociation rozpouštění fyzikální (disociace, disoluce) dolině závrt dolině field pole závrtové dolině karst kras závrtový dolině karst valley údolí krasové závrtové dolině lake jezero závrtové dolině ponor ponor závrtový dolině string řada (ulice) závrtová dolině swarm roj závrtový dolomite dolomit dolomite cave jeskyně dolomitová dolomite karst kras dolomitový dolomitic flour písek dolomitový dolomitic sand písek dolomitový dolomitization dolomitizace dome dóm jeskynní dome shaft dóm propasťovitý down-broken cave jeskyně zavalená draught cave jeskyně průvanová drip line čára skapová dripping skap dripping karst water voda krasová skapová dripstone krápník dripstone cave jeskyně krápníková drowned karst drowned karst kras zatopený drumlin drumlina dry cave jeskyně suchá dry karst kras suchý (bezvodý) dry karst valley údolí krasové neaktivní (suché) dry polje polje suché dry sector of a karst valley údolní úsek suchý duricrust durikrusta dwelling cave jeskyně obytná dye test zkouška stopovací (experiment kolorační, zkouška barvicí, značkování krasových vod) dynamic cave jeskyně dynamická dysphotic spáče prostor dysfo-tický

E eclogite eklogit eclogite karst kras eklogitový edaphobite edafobiont efforation cave jeskyně eforační (roura jeskynní! efforation chimney komín eforační efforation slot komín eforační efforation vault klenba eforační eguttation egutace (výkap) eguttation phenomenon jev egutační eguttation pit jamka egutační embryonic conduit kanálek embryonální endokarst kras podzemní

(endokras) eneolith eneolit enhanced karst erosion eroze krasová zrychlená environmental karstology karsologie ekologická, enviromentální epidiagenesis epigeneze epigenesis epigeneze epigenetic dripstone krápník epigenetický epikarst epikras epikarst zóně pásmo krasově hydrografické epikrasové (subkutánní) epiphreatic karsthydrographic zóně pásmo krasově hydrografické epifreatické episodic karst spring pramen krasový epizodický (hladový) episodic ponor ponor epizodický erosion eroze, výmol erosional cave jeskyně erozní erosional polje polje erozní erosional shaft propast erozní esker esker estavelleestavela, pramen krasový reciproční euphotic spáče prostor eufo-tický eutrophication eutrofizace evacuattion spáče prostor evakuační evaporite evaporit evaporite karst kras evapori-tový evorsion cavity dutina evorzní evorsion eye oko jeskynní exaration exarace excavation exkavace excavation index index exka-vační excentriques excentrika exhumed karren škrapy exhu-mované exhumed karst kras exhumo-vaný exokarst kras povrchový exposed karst kras obnažený (denudovaný, odkrytý) exsiccation eksikace (vysýchání) exsurgence pramen krasový autochtonní exsurgence of Vaucluse-type pramen krasový vauclusní

F facet faceta fallen-through abyss propast řičená (zejícO fault karst spring pramen krasový zlomový fault polje polje zlomové ferruginous stalactite stalaktit železitý fibrous sinter sintr vláknitý filled dolině závrt vyplněný fissure karst spring pramen krasový puklinový fissure shaft propast puklinová floating sinter kůra sintrová plovoucí flooded karst kras zatopený flow cave jeskyně průtoková flow facet faceta proudová flowstone sintr podlahový flowstone crust kůra sintrová stalagmitická fluorescence fluorescence fluvial cave jeskyně fluviální (říční) fluvial cave deposit sediment jeskynní fluviální (říční) fluvial karst kras fluviální (říční) fluvial karst erosion eroze krasová fluviální fluviokarst kras fluviální fluvio-periglacial polje poije fluvio-periglaciální foot karren škrapy úpatní foot ponor ponor úpatní forced karst flow (stream) tok krasový freatický foreshore karst kras předbřežní (podmořský, submarinní) forest karst kras lesní (silvinní) fossil cave jeskyně fosilní fossil dolině závrt fosilní (pohřbený trvale neaktivní) fossil karst kras fosilní fossil man člověk fosilní fossil polje polje fosilní fossil ponor ponor fosilní fossil shaft propast fosilní fracture cave jeskyně puklinová free karst circulation cirkulace krasová volná free karst spring pramen krasový volný free sinter sintr volný fresh water limestone vápenec sladkovodní frost cave jeskyně mrazová fumarole fumarola funnel-shaped dolině závrt nálevkovitý funnel-shaped shaft propast nálevkovitá furrow polje polje brázdové

G gamma-radiation gama záření gas-containing cave jeskyně plynová hypokarstology generál human karstology kar-sologie humánní obecná generál physical karstology karsologie fyzická obecná geographical divide rozvodí geografické (povrchové) geographical water-shed rozvodí geografické (povrchové) geological divide rozvodí geologické (podzemní) geologie organ varhany geologické geospeleology geospeleologie geyser crust kůra gejzírová geyser mound val gejzírový geyser stalagmite (geysermite) stalagmit gejzírový giant grike ulice krasová giant karren škrapy obří glacial karst erosion eroze krasová glaciální glacial stage glacial glaciated karst kras zaledněný glaciercave jeskyně ledovcová glacier cave deposit sediment jeskynní ledovcový (glaci-genní) glacier cirque dolině závrt karový (glaciální) glacier karst kras ledovcový glacier karst lake jezero krasové ledovcové glacier karstology karsologie ledovcová glaciokarst kras glaciální glaciokarstic polje polje glacio-krasové glaciokarstology glaciokarso-logie glade u val a gour hráz sintrová graben polje polje příkopové gradient gradient grater microkarren mikroškra-py struhadlové gravitational karst erosion eroze krasová hloubková gravitational karst water flow tok krasový gravitační green karst kras zelený grike karst kras puklinový grikes škrapy puklinové grooving žlábkování ground water convergence konvergence podzemní vody guano guáno guanobite guanobiont guano marmite hrnec guánový guano pot hrnec guánový gulf cave jeskyně rozsedlinová (trhlinová) gypseous balí (bud) balónek (pupenec) sádrovcový gypseous speleothems tvary sádrovcové jeskynní gypseous stalactite stalaktit sádrovcový gypsum sádrovec gypsum cave jeskyně sádrovcová gypsum karst kras sádrovcový gypsum snow sníh sádrovcový gyttja gyttja

H half-blind karst valley údolí krasové poloslepé half-cave polojeskyně half-dry karst valley údolí krasové polosuché halíte karst kras chloridový (solný) hanging cave ice led jeskynní stropní (visutý) hanging karst valley údolí krasové visuté hardpan hardpan, železník haystack (hill) mogot heelprint karren škrapy šlépě-jovité (podpatkovité) helictite heliktit, výrůstek nástěnný hidden polje polje pohřbené (fosilní)

high mountain karst kras vysokohorský high plateau polje polje planinové historie karstology karsologie historická history of karstology historie karsologie hole díra hollow(ed) karren škrapy podřezané (vyduté) hollow stalagmite stalagmit dutý Holocene holocén holokarst holokras (k. úplný) holokarst cave jeskyně holo-krasová honeycombed cave ice led jeskynnívoštinový (mřížkový) honeycombing karren škrapy voštinové horizontál cave jeskyně horizontální horst hrást hoyo hoyo hum hum, hřebenáč humid karst kras humidní hum karst kras humový hungry water voda hladová hybrid cave jeskyně hybridní hydratation hydratace hydratation cave jeskyně hydratační hydraulic conductivity kon-duktivita (vodivost) hydraulická (m ěrná) hydraulic gradient gradient hydraulický hydrodynamic pressure tlak hydrodynamický (úroveň krasová hydrodynamická) hydrogeologie isolator izolátor hydrogeologický hydrological seal sanace hydrogeologická (zacelení krasu) hydrostatic equilibrium rovnováha hydrostatická hydrostatic pressure tlak hydrostatický (úroveň krasová hydrostatická) hydrothermal cave jeskyně hydrotermální hydrothermal karst kras hydrotermální hydrothermal karst erosion eroze kras. hydrotermální hydrothermal karst spring pramen kras. hydrotermální hydrothermal process proces hydrotermální hypergene cave jeskyně hyper-genní hyperkarst hyperkras hyperkarst cave jeskyně hyper-krasová hypogene cave jeskyně hypo-genní hypokarst hypokras hypokarst cave jeskyně hypo-krasová hypokarstology hypokarso-logie

I ice club ice club kyj ledový ice dam hráz ledová iced-up cave jeskyně zaled-něná iced-up shaft propast zaled-něná ice-filled dolině závrt zaled-něný ice helictite heliktit ledový ice karren škrapy ledové ice stage glaciál ice stalactite stalaktit ledový ice stalagmite stalagmit ledový ice sublimationsublimace ledu inactive dolině závrt neaktivní inactive karst valley údolí krasové neaktivní (suché) inactive ponor ponor nečinný inception horizon horizont incepční incomplete karst merokras (kras neúplný) incrustation inkrustace, za-sintrování infiltration infiltrace infiltration cave jeskyně infil-trační infiltration karst water voda krasová infiltrační infiltration ponor ponor infiltrační initial karren škrapy iniciální, mikroškrapy inlet cave jeskyně vtoková (ponorová), propadání

input point bod vstupu interglacial stage interglaciál interior polje polje vnitřní intermittent karst river řeka (tok) krasová (-ý) intermi. tentní intermittent karst spring pramen krasový intermitentní (periodický, přerušovaný, pulzující) intermittently flooded polje polje (občasně) zaplavované International Speleological Union (I.S.U.) Mezinárodní speleologická unie (M.S.U.) interstratal karst kras interstra-tální (mezivrstevní) intra-permafrost karst kras in-trapermafrostový (subpolární) intrastratal karst kras intrastra-tální (kryptokras) inundated cave halí dóm jeskynní vodní inundated dome dóm jeskynní vodní inundated (water-filled) dolině závrt zaplavený inverse karren škrapy inverzní ionizing radiation záření ionizující isolated cave jeskyně izolovaná isolated karst kras izolovaný (osamělý)

J joint karren škrapy puklinové joint-plane cave jeskyně puklinová Jurassic karst kras jurský (přechodný)

K kakirite kakirit kamenitza kamenice karren škrapy karren field pole škrapové karren foot basin mísa škrapo-vá úpatní karren ponor ponor škrapový karren shaft propast škra-pová karren stone škrap (karsolit) karren table stu l škrapový (škrapy stolové) karst kras karst activity index index krasovění karst aggradation agradace krasová karst aquifer nádrž podzemní krasové vody (zvodeň krasová) karst archeology archeologie krasová karst base level (úroveň) báze krasovění karst bifurcation bifurkace krasová karst borderplainrovina krasová okrajová karst breccia brekcie krasová karst canyon kaňon (žleb) krasový, údolí krasové kaňono-vité karst cave jeskyně krasová karst cavity dutina krasová karst chimney komín krasový karst circulation cirkulace krasová karst climatology klimatologie krasová karst cone kužel krasový karst corrasion eroze krasová eolická karst corridor ulice krasová karst corrosion koroze krasová karst crust kůra krasová karst cupola kupole krasová (kupa k., mogot) karst cycle cyklus krasový karst degradation degradace krasová karst delle úvalina krasová (dělen k., úpad k.) karst denudation denudace

krasová karst deposit ložisko krasové karst depression deprese krasová karst efforation eroze krasová

tlaková karst entrenchment incize krasová karst erosion eroze krasová karst erosion level báze krasová erozní karst event událost krasová karst evorsion evorze krasová karst exsurgence cove zátoka krasová vývěrová karst fen močál krasový karst forest les krasový karst form tvar krasový karst fossilization fosilizace krasová karst geochemistry geochemie krasová karst geochronology geochronologie krasová karst geology geologie krasová karst geomorphology geomorfologie krasová karst geophysicsgeofyzika krasová karst geyser gejzír krasový karst gorge roklina (soutěska) krasová karst grater struhadlo krasové

karst with off-torn circulation

karst hydrochemistry hydro-chemie krasová karst-hydrodynamic zones zóny (pásma) krasově hydrodynamické (-á) karst hydroeconomy vodohospodářství krasové karst hydroenergetics hydro-energetika krasová karst hydrographic zones zóny (pásma) krasově hydrografické (-á) karst hydrography hydrografie krasová karst hydrology hydrologie krasová karstif ication krasověn í (proces krasový) karstification degree stupeň zkrasovění

karst immunity imunita krasová karst incision incize krasová karst inselberg vrch krasový ostrovní karst joint puklina krasová (zkrasovělá)

karst lake jezero krasové karst landscape krajina krasová

karst marmite hrnec obří krasový karst modelation modelace krasová, morfogeneze krasová karst morphogenesis modelace krasová, morfogeneze krasová karst morphology morfologie krasová karst of flats kras plošinový, (erozně-korozních plošin) karst of hogbags kras vrstev-ních hřbetů karst of horsts and combined fold-faulted structures kras hrástía kombinovaných zlo-movrásových struktur karst of isoclinal ridges kras vrstevních hřbetů

karst of isolated klippen structures kras izolovaných bradlových struktur karst of mild humid region kras mírného humidního pásma (středoevropský) karst of monoclinal structures kras monoklinál-ních hřbetů (mírně ukloně-ných plošin) karst of relict ridges and hills

kras svědeckých hřbetů a vrchů (kras izolovaný) karstological documentaristics and informatics dokumenta-ristika a informatika karsolo-gická karstology karsologie karstology of natural resources karsologie přírodních zdrojů karst overdeeping (re-deeping)

přehlubování krasové karst palaeontology paleontologie krasová karst pediment pediment krasový karst pediplanation pediplana-ce krasová, zarovnávání korozní (krasové) pediplanace karst period perioda krasová karst permeability propustnost krasová karst phase fáze krasová karst phenomenon jev krasový

karst phosphate fosfát krasový karst plain plošina (rovina) krasová karst planation zarovnávání korozní (krasové) karst plateau planina krasová karst pocket kapsa krasová karst pocket valley údolí krasové vývěrové, pytlovité, vako-vité (cirk krasový) karst pot hrnec obří krasový karst pressure flow cirkulace krasová tlaková karst region území krasové karst rejuvenation zmlazení (rejuvenace) krasu karst reliéf reliéf krasový karst resurgence pramen krasový alochtonní (vyv ěračka, vý-tok krasový) karst retention retence krasu karst river řeka krasová (tok vodní krasový) karst rock hornina krasová karst rock arch most skalní krasový karst rock gate brána skalní krasová karst sedimentology sedimen-

tologie krasová karst seep výron krasový karst seepage spring pramen

krasový průlinový karst slacking rozpad krasu karst slot hrnec obří krasový karst spring pramen krasový (vyvěračka) karst spring kettle hrnec pramenní krasový karst spring line čára pramenní krasová karst steppe step krasová karst street ulice krasová karst swamp močál krasový karst tower věž krasová karst type typ krasový karst underground podzemí

krasové karst valley údolí krasové (neúplné) karst valley bottom dno údolí krasového karst vegetation vegetace krasová karst water voda krasová karst water body těleso vody krasové karst water diffluence difluen-

ce vody krasové karst water dome klenba vody krasové karst water hardness tvrdost

vody krasové karst water level hladina vody krasové karst water mineralization mi-

neralizace vod krasových karst water piezometric surface piezometrický povrch krasové vody karst water table hladina vody krasové karst water theories teorie vody

krasové karst well závrt studňovitý karst with complete circulation

kras s cirkulací spojitou karst with fissure-diffuse circulation kras s puklinově-difúzní cirkulací karst with interstitial diffuse

circulation kras s průlinově-

-difúzní cirkulací karst with localized

circulation kras s vymezenou cirkulací karst with off-torn circulation

kras s cirkulací odtrženou kettle-shaped dolině kettle-shaped dolině závrt kotlovitý knob hum, hřebenáč knobstone sintr houbičkový kotlích kotlič, závt nivální

L labyrinth karstkras labyrintový (ulicový) lacustrine cave deposit sediment jeskynní jezerní (la-kustrinní, limnický) lacustrine estavelle estavela jezerní lacustrine karst erosion eroze krasová jezerní lacustrine polje polje jezerní lake chalk vápenec jezerní (křída jezerní, křída luční) lake ponor ponor jezerní laminar flow proudění lami-nární lapies škrapy lateral karst erosion eroze krasová boční lateral notch koryto (žlábek) boční lath network lišty síťové lattice cave ice led jeskynní voštinový (mřížkový) láva láva láva bubble cave jeskyně lávová bublinová láva flow cave jeskyně lávová proudová láva karst kras vulkanický láva stalactite stalaktit lávový láva viscosity viskozita lávy leached cave jeskyně vyluhovaná leached cave ceiling strop jeskynní vyloužený leaching rozpouštění fyzikální (disociace, disoluce) ledge karren škrapy lištové (la-vicovité) light hole propast řičená (zející) limestone vápenec limestone cave jeskyně vápencová limestone clippe bradlo vápencové limestone karst kras vápencový limestone pavement škrapy ploché, dlažba limestone weathering crust kůra vápencová zvětrávací limnic cave deposit sediment jeskynní limnický (jezerní, lakustrinní) linear karst kras lineárníforien-tovaný, řízený, usměrněný) linear karst erosion eroze krasová lineární linear microkarren mikroškra-py lineární littoral cave jeskyně pobřežní loam-filled dolině závrt zahli-něný lobular polje polje laločnaté loess spraš loess cave jeskyně sprašová loess dolině závrt sprašový longitudinal cave profile profil (řez) jeskynní podélný longitudinal cave profile cartography kartografie profilu jeskynního podélného longitudinal cicatricejizva podélná lowland karst kras nížinný lublinite lublmit luminescence luminiscence

M man-made cavejeskyně umělá mathematic karstology karsologie matematická marble mramor marble cave jeskyně mramorová marginal cave ice interstice spára okrajová ledu jeskynního marginal karst kras okrajový marginal karst lake jezero krasové okrajové marginal karst plain rovina krasová okrajová marginal polje polje okrajové marine cave jeskyně mořská marine estavelle estavela mořská marine karren škrapy pobřežní

(mořské) marine karst erosion eroze krasová mořská marine ponor ponor mořský marine solution basin kamenice pobřežní mass deficiency deficit hmoty master passage chodba jeskyn-ní hlavní maze cave bludiště jeskynní maze pattern lišty síťové meandering karren škrapy meandrovité mediterranean karstkras medi-teránní (středomořský, středozemní) mediterranean polje polje me-diteránní merokarst merokras, kras neúplný Mesolitic age mezolit (střední doba kamenná) metasomatic cave jeskyně me-tasomatická meteoric water voda meteorická microkarrenmikroškrapy (škrapy iniciální) micropit karren mikroškrapy důl kove military karstology karsologie vojenská milkwhite cave ice led jeskynní mléčný mineralization of karst mi nera-lizace krasu mineralized cave jeskyně mineralizovaná mineralized karst kras mineralizovaný (zrudněly) minerál karst water voda krasová minerální minerál spring mound val pramenný missing river mouth ponorné ústí řeky mixed karst spring pramen krasový smíšený mixture corrosion koroze smě-sová mogote mogot monomineral stalactite stalaktit monominerální monsoon karst kras monzunový moonmilk mléko měsíční (horní, vápenné), nic, nickamí-nek, sintr m ěkký (plastický) mosor mosor mountain karst kras horský (pahorkatinný) mud pyramid pyramida hliněná plain karst mushroom karren škrapy hři-bovité mushroom sinter sintr houbičkový (knoflíčkový)

N natural karst bridgemost skalní krasový natural tunnel jeskyně průchodná Neolithic period neolit, mladší' doba kamenná nival karst kras nivální nival karst erosion eroze krasová nivální

O oceanic karst kras oceánský offering cave jeskyně kultovní, obětní open cave jeskyně otevřená open polje polje otevřené (údolní) open ponor ponor otevřený, (jícnový, zející) operative speleology speleologie operativní organic cave deposit sediment jeskynní organický osseous breccia brekcie kostní outlet cave jeskyně výtoková (vývěrová) outlet shaft propast vývěrová output point bod výstupu outside sinter sintr venkovní (povrchový) oven pekárna overflow karst spring pramen krasový přepadavý (přetékavý) overflow polje polje zahražené (přelivové) overlapped cave jeskyně překrytá oxidation oxidace

P

pagoda pagoda palaeokarst paleokras palaeokarst resurgence paleo-vývěr krasový palaeokarstology paleokarso-logie Palaeolithic period paleolit, starší doba kamenná palaeomagnetism paleomag-netismus palaeoponor paleoponor palní stalagmite stalagmit palmový paludal karren škrapy močálové paludal karst kras močálový paraautogene cave deposit sediment jeskynní paraauto-chtonní paragenesis parageneze paragenetic cave jeskyně para-genetická parakarst parakras parakarst cave jeskyně para-krasová paraphreatic cave jeskyně pa-rafreatická parapolje parapolje parasite dolině závrt parazitic-ký (dceřinný) parent rock hornina matečná pearl sinter sintr perlový (hráškový, pisolitický) pedagogical karstology pedagogická karsologie pediplanation pediplanace (eroze krasová plošná) pedokarstologypedokarsologie pellucid cave ice led jeskynní čirý pepino hill mogot perched karst kras hlubinný perched (hanging) karst water krasová voda zavěšená percolation prosakování perennial karst spring pramen krasový stálý (perenní) perennial ponor ponor stálý pergelisol pergelisol (perma-frost, tjále, trvale zmrzlá p ůda) peridotite peridotit peridotite cave jeskyně perido-titová peridotite karst kras peridoti-tový periglacial karst kras perigla-ciální periodical ponor ponor periodický periodically iced cave jeskyně paledová periodic karst spring pramen krasový periodický (reciproční) peripheral polje polje obvodové permafrost permafrost (pergelisol, tjále, trvale zmrzlá p ůda) permafrost karst kras perma-frostový (subpolární) phosphate cave jeskyně fosfátová phosphate karst kras fosfátový phosphate loam zemina fosfátová phosphorescence fosfores-cence phosphorite fosforit photoluminescence fotolumi-niscence phreatic cave jeskyně freatická phreatic channel jeskyně freatická phreatic karst flow tok krasový freatický phreatic karst rivertok krasový freatický phreatic karst water voda krasová freatická phreatic karsthydrographic zóně pásmo krasově hydrografické freatické (nasycené, povodňové) phreatic tube jeskyně eforační physical dissolution rozpouštění fyzikální (disociace, di-soluce) physically dissolutional dolině závrt fyzikálně disoluční phytogenic sinter sintr fyto-genní piedmont polje polje úpatní (piedmontní) piezometric karst water level (surface) hladina piezomet-rická (úroveň krasová piezo-metrická) piezometric polje polje piezo-metrické pinnacle and dolině karst kras věžičkový a závrtový pinnacle karren škrapy hrotité (věžičkové) pipe cave jeskyně eforační pit karren škrapy důlkové (jamkové, lasturkové, pánvič-kové) plain karst kras rovinný plane karrcn plane karren škrapy ploché (dlažba krasová) plane stalactite stalaktit plošný plateau karst kras planinový Pleistocene epoch pleistocén pocked karst kras důl kovy pointed karren škrapy hrotité (špičaté, věžičkové) polje polje polje karst lake jezero krasové poljové polje ponor ponor poljový polje with surficial flow polje průtokové polycyclic karst kras polycyk-

lický polycyclic karst landscape reliéf krasový polycyklický polygenetic karst landscape reliéf krasový polygenetický polygenetic polje polje polygenetické polygenetic shaft propast polygenetická polygonal karst kras polygonálnf polymineral stalactite stalaktit polyminerální polymorphic polje polje polymorfní polyphase cave jeskyně polyfázová ponor ponor ponor waterfall vodopád ponorový porous sinter sintr pórovitý pothole aven, propast practical speleology speleologie praktická pre-existing cavity dutina preexistující pre-karstic phasefáze předkrasová pressure karst flow tok krasový

tlakový primary cave jeskyně primární primary dolině závrt primární (zavřený) primary karst phenomenon jev krasový primární prominence of a stalactite výrůstek stalaktitový proto-cave protojeskyně pseudokarren pseudoškrapy pseudokarst pseudokras pseudokarst abyss propast pseudokrasová pseudokarst cave jeskyně pseudokrasová pseudokarst epigenetic cave jeskyně pseudokrasová epigenetická pseudokarst syngenetic cave jeskyně pseudokrasová syngenetická pseudomorphoses pseudomorfózy (klamotvary) pumice pemza pyramid and dolině karst kras pyramidový a závrtový

Q quartzite cave jeskyně kvarcitová quartzite karst kras kvarcitový

R radioactivity radioaktivita radon radon ramified stalagmite stalagmit rozvětvený reactivated karst kras reaktivovaný (zmlazený) recent karst kras recentní

(aktivní) recovered karst kras překrytý recrystallization rekrystalizace re-deepened dolině závrt přehloubený red soil terra rossa reduction redukce reef cave jeskyně útesová reef karst kras útesový reef limestone vápenec útesový regional karstology regionální karsologie regressive karst erosion eroze krasová zpětná relict cave jeskyně reliktní relict karst kras reliktní (rudimentární) relict polje polje reliktní residential cavejeskyně obytná residual karst hill mogot resurgence pramen krasový alochtonní (pseudopramen krasový) reticular karst kras mřížový reticular laths lišty síťové retrograde karst erosion eroze krasová zpětná retroversion retroverze Reynolds Number Reynoldsovo číslo ribbed karren škrapy žebrovité (hřbítkové) rib karst kras hřbítkový rillenkarren škrapy rýhové rimstone bowl mísa sintrová rimstone cascade kaskáda sintrová rimstone dam hráz sintrová rimstone pool jezero sintrové, mísa s. ringlet stalagmite stalagmit prsténcovitý rinnenkarren škrapy žlábkové (stružkové) river bank cavejeskyně břehová (meandrová) river sink propadání roche-moutonnée karst kras oblíkový rock humidity vlhkost skalní rockmilk nickamínek, mléko horní, m. měsíční, m. vápenné, nic rock pendant kulisa jeskynní (pendant) rocksalt sůl kamenná rocksalt cave jeskyně solná rocksalt karst kras solný rock-shelter abri, výklenek svahový rock-slide cave jeskyně sesuvová

rock window okno skalní roof sinter sintr stropní root karren škrapy kořenové round(ed) karren škrapy oblé rubbly karst kras suťový rugged karst - kras hrbolatý (mořenový) rudimental polje polje reliktní ruiniform karren škrapy degradované (sutinové) ruiniform karst kras sutinový (zříceninový) rundkarren škrapy oblé

S sacrificial cavejeskyně kultovní (obětní) salt karst kras solný (chloridový) spelunker salt karst spring pramen krasový slaný salt stalactite stalaktit solný sand pipes varhany geologické saturated karsthydrographic zóně pásmo krasově hydrografické nasycené saturated karst water voda krasová nasycená scallop faceta (proudová) scree cave jeskyně suťová scree dolině závrt suťový scree-filled dolině závrt zasu-těný scree-filled shaft propast zasu-těná scree karst kras suťový scree karst spring pramen krasový suťový sea cave jeskyně abrazní (mořská) sealed karst kras vyhojený sea milí mlýn mořský secondary cave jeskyně sekundární secondary dolině závrt sekundární (otevřený, řičený, zející) secondary karst phenomenon jev krasový sekundární sedimentary concretional dripstone krápník konkreční sedimentární seepage (seeping) prosakování seepage dripstone krápník pra-ménkový seepage speleothem krápník praménkový selective karst erosion eroze krasová selektivní semi-blind karst valley údolí krasové poloslepé semi-cave polojeskyně semicovered karrenškrapy po-lopokryté semicovered karst kras polo-pokrytý semikarst sem i kras semikarst cave jeskyně semi-krasová semipoljesemipolje (polopolje) separated karst circulationcirkulace krasová odtržená seracs škrapy ledové, jehly ledové, kajícníci shaft aven, propast shaft bottom dno propasti shaft cavejeskyně propasťovitá shaft karren škrapy studňovité (propasťovité) shallow karst kras mělký sheet karst erosion eroze krasová plošná (pediplanace) sheet stalactite stalaktit plošný shelfstone sintr mělčinový shelter cave jeskyně úkrytová sedimentární shore karst spring pramen krasový příbřežní show cave jeskyně turistická shrubby sinter sintr keříčkový šidě passage chodba jeskynní boční silicate karst kras silikátový siliceous stalactite stalaktit křemitý silicification silicifikace sink ponor sinking river - řeka (tok) krasová (-ý) ponorná (-ý) sinter sinter (speleolit, speleotém, tvar sintrový) sinter coating povlak (nátek) sintrový sinter column stalagnát sinter curtain (drapery) záclona sintrová (závěs krápníkový, sintrový) sinter drum buben sintrový sinterfall vodopád sintrový (zkamenělý) sintering inkrustace, zasintrování sinter lake jezero sintrové sinter lilly pád leknín sintrový sinter pilíar stalagnát sinter rim (ringlet) prstenec sintrový sinter shell lastura sintrová siphon sifon siphon lake jezero sifonové slaggy karren škrapy škvárovité (kavernózní, dutinkové, voštinové) slope cave jeskyně svahová slope cleaving odsedání svahů slope karst spring pramen krasový svahový slope ponor ponor svahový slope stream of calcarous tufa proud pěnovcový svahový snow cave jeskyně sněžná snow filled dolině závrt sněžný snow kettle koti i č snow path karst erosion eroze krasová nivální

snow shaft propast sněžná soil ice led půdní soil karst erosion eroze krasová půdní solutional planation zarovnávání korozní (krasové) solution basin kamenice solution flutes rýhy škrapové (škrapy brázdové) solution lath lišta korozní solution pans škrapy mísovité (mísy škrapové) solution pits škrapy důl kove solution ripples škrapy rýhové (čeřinové), (čeřiny korozní) solution runnels škrapy žlábkové (stružkové) speleoalpinism speleoalpi-nismus speleochronology sedimento-logie krasová (speleochrono-logie) speleoclimatologyspeleoklima-tologie (klimatologie krasová) speleodiving speleopotá-pěčství speleogenesis speleogeneze speleogenetics speleogenetika, (geomorfologie krasová) speleologistjeskyňář, speleolog speleology speleologie speleoluminescence speleo-luminiscence (fotoluminis-cence) speleomedicine speleomedi-cina speleometeorology klimatologie krasová speleomineralogy sedimento-logie krasová speleopalaeontology paleontologie krasová speleophysiology speleofy-ziologie speleopictography speleopik-tografie speleorescue work speleozá-chranářství speleothem sintr (tvar sintrový) speleothem age stáří krápníků speleothem cavejeskyně krápníková speleotherapy speleoterapie speleotourism speleoturistika spelunker jeskyňář spheric stalactite spheric stalactite stalaktit sfé-rolitický (cibulkový, kulovitý, ředkvičkový, sférolit) spherolite sférolit, vemínko sintrové splitkarren škrapy spárové sponge-work porozita kaver-nózní sporadic karst kras izolovaný (sporadický) spouter chrlič spouting karst spring chrlič spring dome of calcareous tufa kupa pramenná pěnov-cová spring head alcove stěna vývě-rová

squeeze plazivka stalactite stalaktit stalactite perforation perforace stalaktitu stalactite stringřada stalaktitová stalactitic flag (pennon) praporec stalaktitový stalactitic fringe třásně stalak-t i to ve stalactitic lath lišta stalaktitová stalacto-stalagnate stalaktosta-lagnát stalagmite stalagmit stalagmite lake jezírko stalagmitové stalagmite root kořen stalagmitu stalagmite top plate talíř sint-rový static cave jeskyně statická statodynamic cave jeskyně sta-todynamická steaming hole jeskyně dýmající steephead karst valley údolí krasové vývěrové (cirk krasový, ú. k. pytlovité, vakovité) stepped karren škrapy stupňovité stick stalactite stalaktit hůlkový (brčko ztluštělé) stick stalagmite stalagmit hůlkový (palicovitý, svícovitý) stone forest les kamenný storeyed cave jeskyně etážová (patrová) straw stalactite brčko, stalaktit trubičkový stream tube kanál jeskynní structural benched karst kras stupňovitý stylolite stylolit subaquaticsintersintrsubakva-tický subarctic karst kras subarktický (subpolární) subcrustal cave jeskyně sub-krustální (podkorní)

subcutaneous cave jeskyně subkutánní (podpovrchová) subcutaneous karst kras pod-povrchový (subkutánní, epi-kras) subcutaneous karst erosion eroze kras. podpovrchová subglacial karst kras (sub) gla-ciální sub-glacier karst kras podle-dovcový subjacent karst kras subja-centní sublacustrine karst spring pramen krasový jezerní submarine cave jeskyně podmořská submarine estavelle estavela podmořská submarine karst kras před-břežní (podmořský, před-břežní, submarinní) submarine karst spring pramen krasový podmořský submarine ponor ponor podmořský submarine succion swallow hole hltač podmořský subnival karst kras (sub)nivální sub-permafrost karst kras sub-permafrostový (subpolární) subpolar karst kras subpolární (subarktický, permafros-tový) subrosion subroze subrosional cave jeskyně sub-rozní subrosional karst lake jezero krasové subrozní subrosional subsidence subsi-dence subrozní subrosion settling depression úleh krasový subsoil karst erosion eroze krasová podpovrchová subsurface karst kras podpovr-chový (epikras, k. subkutánní) subsurface karst erosion eroze krasová podpovrchová subterranean diffusion difúze podzemní vody subterranean karst drainage odvodňování krasové podzemní subterranean karst erosion eroze krasová podzemní subterranean karst--hydrographic network síť krasově hydrografická podzemní subterranean karst water basin nádrž podzemní krasové vody (zvodeň krasová) subtropical karst kras (subtropický) subturfal karst kras subtur-bální subturfal karst erosion eroze krasová subturbální suffosion sufoze suffosional cave jeskyně su-fózní suffosion dolině závrt sufozní suffosion karst lake jezero krasové sufozní sulphate karst kras sádrovcový sulphur cave jeskyně sírová sulphuric stalactite stalaktit sírový sulphur karst kras sírový superficial divide rozvodí geografické povrchové superficial karren škrapy povrchové superficial karst kras povrchový superficial sintersintr venkovní (povrchový) supra-permafrost karst kras suprapermafrostový (subpolární) surface inlet polje polje vtokové surface karst erosion eroze krasová povrchová surface outlet polje polje odtokové surf cave jeskyně abrazní surf geyser gejzír příbojový surge geyser gejzír příbojový swallow hole ponor propasťo-vitý, propadání vertikální) swollen cave jeskyně hydratační (vybobtnalá) syngenetic dripstone krápník syngenetický

T tachykarst tachykras tachykarst cave jeskyně tachy-krasová tafone tafone talik ta! i k technical speleology speleo-logie technická tectonically predisposed polje polje tektonicky predisponované tectonic basin karst kras kotlinový tectonic cave jeskyně tektonická tectonic polje polje tektonické tectonic shaft propast tektonická terrae calcis terrae calcis

terra fusca terra fusca terra rossa terra rossa (červeno-zem, rudozem) thematic karst cartography kartografie krasová tematická thermal cave jeskyně hydroter-mální thermal karst water exsurgence teplice (terma) krasová vývěr vody krasové termální thermokarst termokras thermokarst dolině závrt ter-mokrasový (kryokrasový) thermoluminescence termo-luminiscence thorny karren škrapy trnovité through cave jeskyně průchodná through-shaped polje polje neckovité tidal nip (nock, notch) výklenek abrazní (příbojový), žlab přílivový touristic cave jeskyně turistická tower karst kras věžový tracer indikátor stopovací tracing experiment zkouška stopovací trap sifon travertine travertin (vápenec pramenný) travertine cave jeskyně traver-tinová travertine crater kráter traver-tinový (mofettový) travertine karst kras pěnovco-vý (travertinový) travertine lake jezero traver-tinové travertinization travertini-zace triboluminescence tribolumi-niscence tributary passage chodba jeskynní boční trittkarren škrapy šlépějovité (podpatkovité) troglobite troglobiont (antro-biont, chasmatobiont, živo čich jeskynní pravý) troglodyte troglodyt troglophile troglofil (antrofil, chasmatofil, živočich jeskynní nepravý) trogloxene trogloxén (antro-xén, chasmatoxén, živočich jeskynní náhodný, příležitostný) tropical dolině karst kras cock-pitový tropical karst kras tropický tropical polje polje tropické true karst kras pravý trunk passage chodba jeskynní hlavní tubular karren škrapy studňo-vité (rourovité) tubular stalactite brčko, sta-laktit trubičkový tunnel cave jeskyně tunelová tunnel ponor ponor tunelovitý (propadání horizontální) turbulent flow proudění turbulentní

U undercut karren škrapy podřezané (vyduté) underground divide rozvodí geologické (podzemní) underground river pattern soustava říční podzemní underground shaft propast podzemní unsaturated karst hydrographic zóně pásmo krasově hydrografické nenasycené uvala uvala uvala lake jezero úvalové uvala-shaped polje polje úvalové (vanovité) vadose cave jeskyně vadózní vadose karsthydrographic zóně pásmo krasově hydrografické vadózní (nenasycené) vadose karst water voda krasová vadózní vadose karst water flow tok krasový vadózní vadose shaft propast (šachta) vadózní valley karst spring pramen krasový údolní valley polje polje údolní valley ponor ponor údolní (ře-čištní, hltač) Vauclusian karst spring pramen krasový vauclusní vein žíla vertical cave jeskyně vertikální (propasťovitá) vertical difference of a cave rozdíl výškový jeskyně vertical karst drainage odvodňování krasové vertikální vertical karst erosion eroze krasová hloubková vesiculous karst erosion eroze krasová dálková volcanic ash popel sopečný volcanic cave jeskyně vulkanická volcanokarst kras vulkanický

volcanospeleology vulkano-speleologie vorfluter vorfluter (přední propust), úroveň erozní báze krasu

W wall cave ice led jeskynní nástěnný wall karren škrapy nástěnné wall prominence wall prominence heliktit wall sinter sintr nástěnný wall sinter garland věnec sintrový nástěnný wall sinter lath lišta sintrová nástěnná wast cave jeskyně pustá water aggressiveness agresivita vody water cave jeskyně vodní (aktivní) waterfall cave jeskyně vodopádová water level karst erosion eroze krasová hladinová water level sinter sintr (štít) hladinový, k ůra sintrová hladinová (plovoucí), k ůra talířová, škraloup sint-rový water-logged karst kras zvodnělý water shaft propast vodní water table sheetštít hladinový (škraloup sintrový) weeping prosakování well karren škrapy studňovité (propasťovité, rourovité) well-shaped dolině závrt stud-ňovitý width of cave šířka jeskyně zanjón (čti zanchón) ulice krasová zonal karstology zonální karso-logie