vybrat, chtěla bych bejt černoška
Kamila Roučková
Kdybych si mohla vybrat chtěla bych bejt černošKa
stojíme na zastávce ty dozadu načesaný vlasy
já kotníky rozteklý z přemíry vína přemejšlim o permanentní přítomnosti zapalovače a cucacích bonbónech v tašce schválně velký
největší k sehnání
zavřu oči a usnu zavřu oči a zdá se mi o všech možnejch končetinách a vlasech rostoucích ze stěn mý ložnice a beru tě s sebou protože tys měl vždycky tak rád japonský horory a holky a přesto kdybych si teď mohla vybrat chtěla bych bejt černoška černoška s velkou prdelí a hebkou ebenovou pletí mluvila bych sprostě a nikdy nikoho bych nepustila blíž než na ostří nože
sekáčkem na maso bych porcovala všechny ty zasraný modrooký chlapy co spěj jenom s Japonkama a nebyla bych tak debilně smířlivá a nezavírala bych oči když nejdou otevřít
když za zavřenejma očima nezbejvá než umřít nebo zůstat na zastávce ty tady
já támhle
snít na Kost
přítomnost má strupy včerejška a zítřka v rohu kočka
nevíš kolikrát už se pokusila
skočit ke stropu odrazit se zjistit že obloha je jen další namyšlená vodní hladina
řasy a bublinky očí
stoupají nahoru praskají
věci které nechceš vidět rituály vtíravých ryb
občas si říkáš že už to bez nádechu nevydržíš
vydržíš déle než si myslíš neumřeš
neboj
nějakou budoucnost máš
jen nevíš kde a jakou
definuješ staré jizvy hledáš důvody smutku
víš proč ale neumíš to zastavit
ležíš pod stolem
lížeš si rány
díru v břiše ti zatím vyplnilo schoulené kočičí tělo
dokážeš s tím žít
chodit do práce jen občas
když trochu dýl nemůžeš usnout slyšíš úpěnlivé mňoukání z vlastních útrob
Padat do stromů
jet vlakem vždycky znamená i tak trochu padat do stromů
perónu
kamenů v kolejišti názvů stanic vystoupit lze jen na předem určených místech to mezi je prostor k pochybnostem o tom co zbylo na dně termosky a jestli zrovna tohle je to správné místo
ještě ne dál ale nemám jízdenku ani kávu jen míhající se nekonečno krabičku cigaret placatku se zbytkem rumu dno je ale ještě příliš dalekotámhleten dům
už měli dávno odstřelit stejně jako celý tenhle zpropadený svět mám v kapse zápalky mohla bych to tady všechno poslat ke všem čertům to by ale znamenalo vyhrát příliš brzy na zaprášené sklo se prstem snažím napsat jména jiných pyromanů žádného neznám něco mi zřejmě uniklo
někde jinde hledám pod parketami klíče od zbytečných dřevěných dveří je za nimi jen další zlověstné ticho a stará rukavice kterou nepotřebuji k postupu dál mám jen tu svoji černočernou tmu tunel a na jeho konci patetické světlo nejde tu psát ani volat (o pomoc)
představuju si lesní cestu skáču přes kořeny na zemi leží šroubovák nechám ho ležet všechno tu musí zůstat přede mnou mlha a nějaké zvíře útočí
zbylo jen několik prázdných slov (citoslovce) a kosti žebra lebka a ohlodaná stehenní na zelené sedačce z nepravé kůže děsím ostatní cestující baví mě to ale hrát se to nedátohle není konec ale málem mě naservírovali v jídelním voze cítím pivo a boloňský špagety
kterých jsem nechtěla být součástí objednávám rum aby se neřeklo a mizím na záchodky
v placatce přibylo z plastového kalíšku chvíli tu místo dezinfekce voní rumové pralinky jsem zase celá neohrožuje mě žádné zvíře z vlastních snů mám obě ruce i nohy a chuť tu zůstat i bez jízdenky
nahoře
Rybník / sucho nádoba uprostřed mozaika z hlíny
tady někde minulý rok musela zemřít srna hledám pohozenou kost
fotím z druhé strany hrnec flaška rozbitá škeble
nepotřebuju žádnou pomoc jen mě zajímalo co je tady teď dobře počkám až ještě trochu víc vyschneš
Cesta rozlamuju šípek snažím se vybavit si jeho vůni hřbet ruky obrys zad
na zemi pod keřem prázdná láhev vína chuť znám