Spolu pak v peřinách schováme pláč
je úterý
chladno
neusíná se snadno
místo oveček počítám každou cigaretu co bych si típla o ruku
každou, po který bych byla trochu v šoku taky
počítám každou skleničku, co bych dneska rozlila
každou parketu, na který by byly fleky od vína kdybych žít uměla
a nocí tančila
do zvuku starejch kazet
možná by stačilo jít se procházet
pár sezón v pekle
chci prožít pár sezón v pekle chci si lít vosk po těle kdykoli je mi nepěkně a všechno se to mele ve mně
chci vypít víc vín než je slušno chci aby mě ovládal splín a aby na ulicích (po nocích) nebylo tak rušno
je zamlžená praha cítím úplně se nahá i když mi ve skříni zbyly jen papíry kam jsem si zapsala modřiny všechny, co mám na duši čtu je (pro sebe) po každý veselý noci smutek mi totiž ohromně sluší
pátek
(4. 2. 22)
jako když stoupneš studenejma nohama do horký vany
jako když ti kapou slzy do otevřený rány asi tak divně příjemný to bylo
když se mi s pohledem na tebe srdce rozbušilo
pošetilé
- tím lokem, než si udělal poslední krok ke mně
jsem se pokusila o sebezničení o zahnání touhy po tvym těle
opravdu z nás nechci dělat nepřátele ale…
pošetilé
- jak jsem mohla chtít být bez tebe
navěky mi budou chybět tvoje doteky
byla
víla, nebylo dost slz
šťastná, ale s lehkým nutkáním brečet úzkostlivě štípala se do rukou aby to přestalo
když do tmy chtělo se jí ječet když srdce se ozvalo
opuchlý rty od polibků a kousanců s jemným odérem vín potrhaný stín
a flek od matchy v propálenym diáři
byla víla, ale nebylo slz
ikdyž nejraději by se proplakala do země, úplně skrz