Lavička
Lavička uprostřed lesa stojí všichni kolem ní jen chodí.
Nikdo se na ni neposadí.
Jen tak si hledí a hledí.
Pořád jenom někam spěcháš!
Kdy už toho taky necháš?
Na chvíli se posaď a zahleď se do dálky, do údolí na kopce.
Podívej se na ten svět, jak je krásný na pohled!
Zůstaň tu ještě chviličku, ať potěšíš i lavičku.
Podívej se, někdo běží toho chytneš jenom stěží.
Přišel o ten okamžik,
kdy Slunce sklopí zrak a zapadne za obzor vzdálený.
Jeho barvy nebe zaplaví, pokryjí i stromoví
syté odstíny červánků
už vyhlížejí Polárku
Óda na ženu
Žena je jako květina
Křehká, něžná růže
Pevná, silná gladiola
Milovaná slunečnice
Oči podobné pomněnkám
Tváře zase slaměnkám
Vonící po levandulích
Krásná po liliích
Za uchem sedmikrásky květ
Na krku hortenzií změť
Čistá jako sasanka rozkošná
Občas trochu citlivka stydlivá
Vzácná jako orchidej
Nenápadná drobná orsej
Usměvavá kopretina
Sladká jako ostružina
Věrná jako čekanka
Vlasy jako locika
Citlivá jak nočenka
Kouzelná jak pivoňka
Sametová chryzantéma
Jež na podzim vykvétá
Kupuje si ji Emma pravidelně celá léta.
Napište mi pár řádek
nebo třeba stránek
Jak romantické musí být
dostat milostné psaní
napsané jako za starých časů
kdy pánové dvořili se slečnám
Se spoustou poznámek a škrtanců
Na své psaní stále čekám
a tak píši jedno sama
Můj drahý, chybíte mi a všechno spojené s Vámi
Vaše vůně, Váš úsměv, dotek prstů
Ty chvíle, kdy jsme jen sami
Sice nejste žádný urozený šlechtic nebo filmová hvězda
přesto jste můj princ a zářivá luna
Dny bez vás se jen vlečou
Proto píši Vám i o malichernostech
Občas i mé slzy stečou a zachytíte můj vzdech
Jen o jedno Vás požádám
nechtějte být na vše sám
a svěřte se mi, ať jen nehádám
Vaše drahá, pusu Vám posílám
Daleko za vysokými horami
vyrůstal mohutný kořen
Nechtěl být nikým a ničím rušen
Pyšnil se zvláštními schopnostmi
Nikdo o nich však neměl tušení
Dále si jen mlčel a žil v osamění
Každý nový den vstával dříve nežli slunce
Očekával svého zachránce
Ostatních se stále stranil
Bál se, aby je neranil
Svým pocitům se bránil
Svůj hlas si vždy chránil
Ve svém životě nepromluvil ani hlásku
Neznal přátelství ani lásku
Nikdy neviděl jiné město
Znal jen les a tohle místo
Jednou kolem prošla slečna
Pospíchala cestou vpřed a zaslechla tichý sten
Zrovna šlápla na kořen
Zastaví se, rozhlíží se kolem a nevidí nic
V hlavě jí běží, to je ale dneska hic
Ještě jednou zkoumá všechny strany a už neslyší vůbec žádný zvuk
Kořen poprvé promluví, nevidíš mě?
Jsem tu, kuk
Dívka dívá se do stromů, na oblohu, jen ne na zem
Nevidím vás, kde jste, cizinče?
Přímo dole, stojíte mi na drážce
Nevšimla jsem si vás, omlouvám se
Nic neděje se, jsme přeci v lese
Tu se každý s každým snese
Jen já jsem tu osamělý
Pročpak, pane milý?
Zdá se, že mi nikdo nerozumí
Toť jen vaše mínění
Já rozumím vám, pane
také nikam nezapadám
To se občas prostě stane
Zato pořád někam padám
Do mechu či do louže
Tam to vždycky hodně klouže
To já znám jen z vyprávění
Nebo možná z nočních snění
Jaké to je v širém světě?
Slyšela jste někdy o mé tetě?
Mnoho koutů světa sama neznám
Ale těším se, až je jednou všechny poznám
Stanu se vaší prostřednicí mezi světy, pokud chcete
Uslyšíte o dalekém světě od děvčete
Mile rád, drahé děvče
Tak jen kračte kračte
Těším se na vaše vyprávění
Mezitím si najdu potěšení
Přizvu k sobě další druhy
pozorovat budem duhy
Zaženeme všechny neduhy
staneme se dobrodruhy
Život zdá se jak carpe diem
takhle si tu slastně žijem.
Celoroční pokušení o tom nemáš potušení.
jsem sama
přitom sama nejsem
jsem dáma
přitom dáma nejsem
jsem to stále já
přitom stále nejsem
jsem tady
přitom jsem někde tam
jsem silná
přitom zranitelná jsem
jsem pyšná
přitom schovávat se chcem
jsem vážná
přitom veselá jsem
jsem tichá
přitom tichá nejsem
jsem jako voda
melu břehy
bourám mosty
směju se po stý
brečím a roním slzy
lituji se až někdy moc brzy
bojím se všeho
chci ovládnout své tělo a mysl taky
vyhnat z ní ty temné mraky
zastavit se a uvidět svou sílu
v myšlenkách držet si svou víru
prožívat vše a taky nic
položit se do tvých hranic
poslouchat tato mocná slova
nechat se vést hlavou či srdcem?
Chci se stát jen dalším hercem?
Propouštět vše z mé hlavy
Neřešit jen těžké stavy
Vylézt až na vrchol prvního kopce
I když se zdá, že se ti nechce
Zachytit odvahu a skočit dolů
Nedívat se za hlavou a vzhůru k tomu
Ztrácím se
Nevím kde jsem
okolo jsou vysoké domy
Neviditelné barvy kolem sebe
vše je pokryto mlhou jako popel
Stojím tu tiše a sním či bdím
Ležím v posteli ve svém pokoji
Chodím po městě plném temnoty
Nikdo mě nevidí a já jen tak jdu
Ztrácím se
Hledám své světlo
Nějaký náznak
barvu kapusty či zelí
Jsem hladová, a tak blouzním
Chce se mi vyletět pryč od všeho
Jen tak se chytnout a nepustit