O ELINCE Helena B. Němcová
O ELINCE Helena B. Němcová
O ELINCE Helena B. Němcová
Copyright © Helena B. Němcová, 2024
Ilustrace © Helena B. Němcová, 2024
ISBN 978-80-7691-456-8
O Elince
Kdysi dávno, v jedné krásné chaloupce, žila starší žena se svou vnučkou Elinkou, která měla krásné kaštanově hnědé vlasy a stejně takové oči. Babička se o dívenku starala, jak jen nejlépe dovedla. Dopřávala své vnučce vše, co si mohly dovolit.
Vím, že se teď, děti, ptáte, proč zůstala babička na dívenku sama, ale maminka odešla k andělům hned po narození Elinky, protože měla málo sil a tatínka krátce na to povolal král do války, ze které se už nevrátil.
Na památku měla dívenka po mamince safírový korálek a krásné modré střevíčky, které mamince ušil tatínek k jejich svatebnímu dni.
9
Nemusíte být ale smutní, vždy když slunce zapadlo a dívenka šla spát, pohlédla z okna na nebe, kde každý večer silně zářily hvězdičky. Dvě z nich určitě byly maminka s tatínkem a přáli jí dobrou noc. Musela to být pravda, protože se o tom holčičce často zdálo. Babička v sobě měla spoustu něhy a dívka vyrůstala v lásce a radosti. Jako každé dítě měla Elinka spoustu energie. Pro babičku byl život s její vnučkou opravdovým štěstím.
10
Chaloupku měly na okraji vesnice u kouzelného potůčku. Lidé z vesnice mu říkali „kouzelný“, pro-
tože kdysi dávno jedna velmi stará paní vyprávěla, že u tohoto potoka spatřila vílu, která jí pomohla uzdravit její velmi nemocné srdce.
Elinka rostla jako z vody. Den ode dne byla krásnější a chytřejší. Roky rychle utíkaly, a tak se z malé dívenky brzy stala velká slečna zralá na vdávání.
Chlapců byla v jejich vesnici spousta, dokonce mnozí z nich i Elince nadbíhali, jak jen mohli.
A není divu, protože byla opravdu krásná, zároveň ale také velmi moudrá. Představa o jejím mládenci byla skromná, chtěla by pouze pracovitého a hodného chlapce, ale těch bylo ve vesnici velmi málo, obzvláště těch pracovitých. S tím si ale vůbec nelámala hlavu, na vdávání neměla zatím ani pomyšlení.
Dívenka babičce velmi ráda pomáhala se vším, co jen zvládla. Každý den nachystala snídani, roztopila v kamnech a uvařila bylinkový čaj. Slepičkám pravidelně nasypala pšenici, posbírala čerstvá vejce a na zahrádce zalila květiny.
11
Ze všeho nejraději poslouchala babiččiny příběhy. Za svůj život jich slyšela spoustu a vyprávění vždy zněla tak živě a opravdově. Nejvíce však Elinka měla ráda ten o kouzelném potůčku, který tekl nedaleko jejich chaloupky.
O něm se totiž vyprávělo, že když bude lidem ve vesnici nejhůře, přijde jim na pomoc vodní víla a zachrání je od zlých a temných sil. Ale už je to velmi dávno, co víla byla spatřena. Tam, kam až sahá babiččina paměť, nikdo z vesnice pomoc nepotřeboval.
Elinka milovala květiny. Vždy, když se babička vrátila z pekárny, která byla až na druhé straně vesnice, políbila vnučku na čelo a do vázy dala čerstvé květy, které díky ranní rose voněly mnohem silněji než obvykle. Elinka se pak cítila jako v pohádce. A pokud se ptáte, proč babička chodila do pekárny sama, tak vám o této dívence musím povědět ještě něco.
Elinka chodívala spát vždy se západem slunce, a i když si myslíte, že díky brzkému usínání byla i brzy na nohou, tak se velmi mýlíte. Spánkem ji totiž provázela spousta krásných snů a bylo pro ni velmi těžké tyto nádherné příběhy přerušit probuzením, ale ta
13